Evropa a islám
22. 11. 2015
Slavíme dnes svátek Ježíše Krista Krále. Ten byl ustanoven asi před 100 lety především proto, aby si státy, které se tehdy stále víc odvracely od Boha, uvědomily, že veškerá moc pochází od něj, že jen on může být základem pravého míru, že pouze Boží Zákon, Desatero, může být počátkem spravedlnosti a řádu v každém státě. Svátek tedy byl a stále je především velkou výzvou pro politiky. Kdyby tak dnešní politici dobře znali křesťanské zásady Kristova evangelia a řídili se jimi! O kolik méně by bylo válek, nespravedlností, jistě by nebyla morálka tam, kde je dnes. Dovedli by řešit i ten největší problém, před nímž stojí dnes Evropa i celý svět. Jde samozřejmě o války na Blízkém východě a o obrovskou migrační vlnu, která se se stále větší silou žene Evropou. Jak se jako křesťané máme k těmto otázkám postavit? Já z kazatelny příliš rád nemluvím o politice, ale dnes je situace natolik vážná a navíc jsme skrze média zavaleni takovými nepravdami, že je naprosto nutné toto téma zmínit. Jako křesťané stojíme hlavně před dvěma otázkami. Jsme jako křesťané povinni přijmout všechny ty lidi, kteří dnes přicházejí do Evropy, a jsme povinni jim pomáhat? Odpověď zní: Ne. Druhá otázka: Všechno to násilí, které se dnes odehrává na Blízkém východě a teror, který se šíří Evropou, je to projev úzké skupiny radikálních islamistů nebo je ono násilí spojeno s islámem jako takovým? Odpověď zní: Ano, příčinou je islám takový, jaký je. Média a většina evropských politiků se ovšem zaklíná tím, že islám je náboženstvím míru a že všechny ty migranty máme přijímat s otevřenou náručí. Naposledy to byla bývalá velvyslankyně Magda Vašáryová a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, kteří tvrdě kritizovali ty, kdo chtějí omezení migrace a ochranu hranic. Takto se prý křesťanská Evropa chovat nesmí, musíme být prý vstřícní ke každému člověku. Zkusme si tedy projít alespoň ty hlavní argumenty. Je jasné, že jako křesťané máme pomáhat potřebným, máme napodobovat lásku projevenou nám Bohem skrze Ježíše Krista. Jenže i láska a pomoc má svůj řád a pravidla. Nemůžeme za prvé zachránit celý svět. Ani sám Kristus neodstranil bídu celého světa. Ani on nebyl na všechny lidi hodný a mírný, i on se rozhodně stavěl proti zlu. Kdo je tedy můj bližní? Už z toho slova ten, kdo je mi blízko. Především si mají pomáhat navzájem lidé blízcí, rodina, příbuzní, lidé, kteří žijí v jedné obci. Pak také přímo Písmo, sv. Pavel říká (Gal 6,10), že máme pomáhat všem, zvláště však těm, kdo patří skrze víru do jedné rodiny s námi. Ctnost lásky má tedy také svůj řád. Milovat nemůžeme nikdy celé lidstvo, jak by nám to chtěli namluvit různí aktivisté, ale vždy jen konkrétního člověka. Křesťané se vždy vyznačovali tím, že při různých katastrofách pomáhali všem lidem bez rozdílu víry, na rozdíl zvláště od muslimů, kteří většinou pomohou jen svým souvěrcům. Ale přesto, jak píše křesťan Dan Drápal: „Vidím-li potřebného člověka ve svém vlastním společenství, měl bych mu pomoci, a bylo by divné, kdybych místo toho pomáhal stejně potřebnému člověku ve společenství jiném.“ Podle podobenství o milosrdném Samaritánovi byl onen lupiči zraněný člověk ve velké nouzi, sám si nemohl pomoci. O dnešních migrantech se říká, že utíkají před válkou, aby si zachránili život. To ale není pravda. Většina z nich pochází ze zemí, kde se neválčí, z Kosova, Albánie, Pákistánu, Bangladéše. A i těm lidem ze Sýrie by k záchraně života stačilo, kdyby se uchýlili do sousedních zemí, kde se nebojuje – Turecko, Jordánsko, jenže tam oni zůstat nechtějí. Ani v Řecku, ani v Srbsku. Oni chtějí do Německa, protože tam jsou nejvyšší sociální dávky. Není to tedy ohrožení života, ale z velké části vypočítavost. Nejsou to uprchlíci, ale ilegální přistěhovalci. Není ostatně žádné lidské právo nastěhovat se do země, která je bohatší! Ani nás by nenechali nastěhovat se do Švýcarska nebo Kuvajtu. Kdybychom chtěli přijmout všechny chudé světa, byly by to asi dvě miliardy lidí. Mnohonásobně víc, než je obyvatel Evropy. Připomeňme ještě, že mnozí migranti jsou obětí propagandy převaděčských band, které mají z migrantů pohádkové zisky. Také všichni vidíme, že mezi nimi převažují mladí silní muži, kteří by sami měli něco udělat proto, aby se u nich doma situace zlepšila, třeba i bojovat, jako to dělají i statečné kurdské ženy. Tito muži ale utíkají a doma zanechali své ženy, děti, rodiče. Skutečné uprchlíky by pak měla přijímat zvláště Saúdská Arábie nebo Katar, jenže tyto velmi bohaté muslimské země žádné uprchlíky nechtějí, naopak financují jejich transport do Evropy, aby tu nakonec ovládl islám. Onen proud migrantů totiž nemá ani tak na svědomí válka na Blízkém východě, vždyť tam se už válčí mnoho let. Tato invaze je velmi
pravděpodobně naplánována a jak říkají bezpečnostní experti, jde o součást jakési hybridní války proti Evropě, proti posledním zbytkům jejích křesťanských základů, součást střetu velmocí. Ti, tedy, kteří připlouvají do Evropy, zdaleka nejsou ti nejpotřebnější. Nejvíce potřební jsou ti, kdo nemají tisíce dolarů pro převaděče, ti, kteří museli zůstat doma. Především jsou to křesťané, tato menšina v islámském moři. Ti ani nesmí do uprchlických táborů, byli by tam zabiti. Když se pokusí plout do Evropy, muslimové je házejí do moře. Je to lovná zvěř pro všechny bojující strany. O tamější křesťany se téměř nikdo nezajímá, ani naši „křesťanští“ politici. Jak prohlásil pan Cyril Svoboda, přece nebudeme pomáhat podle toho, kdo má lepší nebo horší víru. Nejsilnějším argumentem proti bezbřehému přijímání je tedy bezpečnost nebo dokonce sama existence Evropy. Samozřejmě ne všichni migranti jsou zlí lidé, ale je jich mezi nimi velmi mnoho. Policejní data nám říkají, že mezi migranty je až deset procent lidí, kteří se už ve své zemi dopouštěli trestných činů. Podobný problém se týká muslimů, kteří do Evropy přišli dříve. Ve Švédsku se po jejich příchodu zvedla kriminalita ne o nějaké procento, ale několikanásobně! Jde o loupeže, znásilnění, vraždy. Nikdo už se v této zemi nemůže cítit bezpečně. Pak je mezi běženci nejméně jedno procento těch, kdo přímo touží násilím šířit islám, jsou to vyslanci zločinného „islámského státu“ nebo jiných teroristických skupin. To mnozí popírali, prý všichni právě utíkají před tímto islámským násilím. Jak se tito sluníčkoví lidé dnes podívají do očí pozůstalým po pařížských masových vraždách? Právě včera se prokázalo, že dva z pařížských vrahů přišli před několika týdny přes Řecko do Evropy! Ono naivní přijímání všech bychom mohli přirovnat k tomu, že nám někdo nabídne talíř koláčů s tím, že jeden obsahuje smrtelný jed. Dali bychom si? Kdosi řekl: „Co udělalo ze Sýrie peklo? Byl to islám. Co ti lidé přinášejí k nám do Evropy? Islám.“ Generál Jiří Šedivý píše: „Z dnešních migrantů vyrostou další generace teroristů.“ Platí velmi důležitá zásada o pomoci druhým – nesmím při ní vážně ohrozit sám sebe. Neskočím do vody pro topícího se člověka, pokud sám neumím plavat. Ještě důrazněji je třeba trvat na zásadě, podle níž moje pomoc potřebnému člověku nesmí ohrozit další lidi. A to právě případ dnešních politiků. Jejich neuvážené (možná ale až příliš uvážené) kroky mohou přinést velmi vážné a bohužel i nevratné následky. Už dnes je v Evropě mnoho milionů muslimů, v některých zemích až deset procent, ve Francii je 1500 mešit. V některých městech je už polovina dětí z muslimských rodin. Jsou zde celé muslimské čtvrtě, které si žijí podle svých zákonů, i policie se tam bojí jít. Donedávna se říkalo, že je to otázka jedné nebo dvou generací a Evropa bude muslimská. Nyní s onou ohromnou migrační vlnou to může být proces několika málo let! Připomeňme si slova zavražděného libyjského vůdce Kaddáfího: „Je jasné, že Alláh udělí vítězství islámu v Evropě bez mečů, bez pušek, bez dobývání…Nepotřebujeme teroristy, nepotřebujeme sebevražedné atentátníky. Padesát milionů muslimů v Evropě ji promění v islámský kontinent během několika desetiletí!“. Podobně mluví současný turecký prezident Erdogan: „Mešity jsou naše kasárny, minarety naše bajonety a věřící jsou naši vojáci. Neexistuje žádný umírněný islám a nějaký radikální islám, islám je prostě islám!“ Před týdnem v Paříži to bylo pouhých deset teroristů, kteří zabili 150 lidí, zaměstnali policii celého města a ochromili život celé Francie. Prognostici říkají, že brzy ony miliony migrantů zažijí zklamání, nebudou žít v ráji, který si vysnili, ani bohaté Německo jim nebude moci zajistit blahobyt, státní sociální systém něco takového nemůže „utáhnout“. Pak dojde k tomu, že i původně mírumilovní muslimové sáhnou k násilí, sami si vezmou to, co chtějí, podlehnou agitaci těch, kdo budou chtít získat Evropu pro islám. Pak už to nebude jedno město a 10 teroristů, budou to stovky míst a tisíce teroristů. Na to už nebude stačit ani policie ani armáda, bude to kolaps celého státu (šéf německé tajné služby uvádí, že v zemi je nyní okolo 8 tisíc islámských bojovníků…). Podle našich českých politiků se nás to netýká, u nás je běženců málo. Kdyby ale k něčemu takovému došlo v Německu nebo Francii, vlna násilí smete i nás. Nedejme tedy na citové vydírání médií, na obrázky utopených syrských dětí – tam se mimochodem ukázalo, že smrt chlapce zavinil jeho otec, člen převaděčské mafie. Kromě citů musíme používat hlavně rozum. Rodiče musí pamatovat na to, jakou budoucnost připraví svým dětem. Kancléřka Merkelová do nekonečna bude vyzývat k solidaritě, nesmíme prý nikoho odmítat, je to prý základní evropská hodnota. Ano, když bude běženců tisíc, je to snad pravda, ale když jich ročně přijdou dva miliony jako letos, povede to k sebevraždě Evropy. Kardinál D. Duka prohlásil:
"Jestliže někdo tvrdí, že ptát se na náboženskou orientaci utečenců je bezvýznamné, nebo že se tím porušují lidská práva, pak si myslím, že právo na život a bezpečí našich rodin a občanů této země je nadřazeno ostatním právům.“ Pomáhat samozřejmě můžeme, ale nejlépe podporou uprchlíků v jejich domácích nebo sousedních zemích. Experti navíc spočítali, že taková podpora je až sedmkrát efektivnější než když se ti lidé dostanou sem. Pak je tu tedy ona otázka islámu. Představme si, kdyby, nedej Bůh, na Ukrajině vypukly velké boje a jen k nám do Česka přišlo na půl milionu uprchlíků. Bylo by to těžké, ale stát a obce by to nakonec jistě zvládly, ti lidé by u nás mohli klidně zůstat, byli by pro naši zemi přínosem. Stejné by to bylo s Vietnamci, Rusy, Indy nebo Číňany. Islám, ten je ale problém. Ano, jak se říká, každý muslim není terorista, ale všichni teroristé jsou muslimové. Jistě, mezi lidmi každé víry i mezi ateisty se najdou dobří i zlí lidé. Ovšem žádné náboženství samo o sobě k násilí nevyzývá, jsou to pouze selhání jednotlivců. Výjimkou je právě islám. Násilí je bohužel jeho neoddělitelnou součástí. Důvody jsou snad známé. Islám nevznikl jako jiná náboženství. Ta jsou odpovědí na zjevení Boha, lidé přijali to, co jim Bůh sdělil - to platí pro židovství a na něj navazující křesťanství. Nebo máme přirozená náboženství – lidé po staletí sami hledali a nacházeli lepší či horší odpovědi na základní náboženské otázky, snažili se žít co nejlépe tak, aby byli v souladu s řádem tohoto světa. Islám je naproti tomu dílem jednoho člověka, Mohameda, on sám vytvořil ideologii, která by mu pomohla k moci a k ovládání druhých lidí a to i za pomoci násilí a agrese. Legendy o tom, že Mohamedovi nadiktoval korán anděl, nejsou ničím podložené. Mohl to být možná nějaký padlý anděl. Mohamedův život je pak plný násilí. Násilné ovládnutí Mekky a Medíny, vojenská tažení, tisíce obětí, mnoho prolité krve při šíření jeho nauky. Pak je to ona posvátná kniha islámu, korán. Mohli bychom z ní citovat mnoho přímých výzev k zabíjení nevěřících, slova o boji proti těm, kdo nechtějí přijmout islám. To si každý může vyhledat. Korán navíc nelze podle muslimů nijak oslabovat nějakými výklady, je to přímé Alláhovo slovo, je nutné je přijmout tak, jak je. V koránu máme např. Mohamedova slova: „Nařídil jsem všem mužům bojovat, dokud všichni neřeknou - Není jiný bůh mimo Alláha! Na světě má být jen jedno náboženství – islám.“ Pak zde jsou dějiny islámu, které přesně odpovídají podstatě Mohamedova učení. Jsou to staletí naplněná násilím a dobyvačnými válkami. Islám velmi rychle násilím ovládl Blízký východ, severní Afriku, což byly předtím kvetoucí křesťanské země, mnoho nechybělo a Evropa jim padla do rukou. Arabové dobyli Španělsko, Turci ovládli Balkán a došli až k Vídni. Kdyby Evropa nebojovala, kdyby se nekonaly ony známé křížové výpravy, dávno by také byla muslimská. Turci vyvraždili počátkem 20. století na milion křesťanských Arménů. Islámské právo šaría obsahuje mnoho krutých trestů, kamenování, když se někdo islámu zřekne, stane se třeba křesťanem, hrozí mu smrt, pokud rychle neuteče. Dodnes jsou každý rok v islámských zemích zabity tisíce křesťanů – Súdán, Alžírsko, Irák, Pákistán, Egypt, Indonésie, Nigérie a mnoho dalších. Proč, když je islám tak mírumilovný, jak tvrdí např. prof. Tomáš Halík, proč islámské státy a islámské vlády toto násilí dovolí a nezastaví? Místo toho je samy podporují. Pokud v těchto zemích křesťany nezabijí, musí muslimům sloužit a platit jim vysoké dně. Známé je v islámu zotročování žen. Muslimové mají také zakázáno lhát, krást a zabíjet, jenže toto platí jen mezi muslimy! Ostatní okrádat mohou, protože všechno patří Alláhovi a tedy jim. Lze bez problému zabíjet nevěřící, protože jejich život nemá cenu. Nevěřící lze klamat, je-li to prospěšné k šíření islámu. Po útocích v Paříži i jinde mnozí imámové a islámští učenci ujišťovali, že jsou proti násilí, že to nemá s islámem nic společného, jenže pak v mešitách muslimům říkají něco zcela jiného, jak bylo už mnohokrát prokázáno. Znamená to, že jsou všichni muslimové násilníci? To ne. Sám jsem byl např. v Turecku nebo Kyrgyzstánu a většinou jsou tam lidé milí, pomohou vám, neublíží. Vysvětlení je několik. Mají-li muslimové většinu, pokud vládnou, je to tzv. území míru, není třeba žádného násilí. Jsou-li ovšem někde v menšině, je to tzv. území boje. Pak jsou velmi náchylní ke střetům, k získávání pozic, dělají vše proto, aby země byla jejich. Dále je to tak, že mnoho muslimů v islámských zemích o své víře skoro nic neví, jsou to jen formální věřící, my bychom řekli „matrikoví muslimové“. Ti také bývají mírumilovní. Pak tu jsou ti, kdo islám znají, svou víru praktikují, vědí o výzvách k násilí, ale přece jen v nich převládne hlas jejich svědomí, které každého člověka varuje před konáním zla. U křesťanů platí, že čím více někdo svou víru prohlubuje, tím víc je laskavějším a lepším člověkem. U muslima
je to naopak. Horlivější muslim více přijímá výzvy koránu k džihádu, tedy k násilí ve jménu Alláha. Je pravda, že radikálních muslimů je menšina, skutečných hrdlořezů je málo. Problém je ale v tom, že ti ostatní je často tiše podporují, nepostaví se proti nim a v době nějaké krize se k nim zpravidla přidají. Vidíme to naprosto jasně v dějinách i současnosti islámu. Různé průzkumy ukazují, že muslimové, i ti, kteří se už v Evropě narodili, výrazně podporují (v desítkách procent) zavedení práva šaría, islámský stát, trest smrti pro odpadlíky apod. Žádný umírněný islám tedy neexistuje, jak nám tvrdí politici, pouze mnozí muslimové jej naštěstí neberou příliš vážně. Jaké jsou příčiny dnešní krize, největší od války? Není to jen islám samotný, ten je tady už dlouho. Je to především politika západních zemí, zvláště USA, které rozvrátily státy jako Libye, Egypt, Irák nebo Sýrii. Tamější diktatury byly nahrazeny chaosem a vládou radikálních islamistů. Evropa se vždy v minulosti dokázala bránit. Proč to dnes nedokáže? Ztratila své duchovní kořeny, neví, za co by vlastně měla bojovat, za bruselské úředníky? Ztráta víry nakonec vede ke ztrátě rozumu. Zůstává zde sice jakési povědomí o křesťanských ctnostech jako solidarita a pohostinnost, ale ony, utržené ze řetězu, bez spojení s ostatními ctnostmi se stávají ničivou silou. Ohledně současné krize napsal spisovatel a kněz Max Kašparů: „Naše civilizace je zdrogovaná bezbřehou tolerancí, liberalismem a politickou korektností. Nemám proti těmto pojmům absolutně nic, pokud mají vymezené hranice; stejně jako voda nebo oheň. Pokud překročí mantinely, začnou škodit. Náš kontinent zažil dvě diktatury, které pošlapávaly lidská práva. Nyní nám začíná vládnout třetí. Diktatura ze řetězu puštěných lidských práv.“ Téměř všichni evropští politikové a všechna velká média jsou už po mnoho let naprosto ovládnuta levicovým neomarxismem, multikulturalismem, nenávistí k tradičnímu křesťanství. Co je pak ještě horší, stejné smýšlení ovládlo i velkou část Církve. Dříve Církev vždy dobře věděla, co je islám. Neváhala ani vyzvat k ozbrojené obraně. Díky ní Evropa přežila. Na památku vítězství nad Turky byly ustanoveny svátky P. Marie Růžencové a Jména P. Marie. Jenže v 60. letech onen neomarxismus proniká i do Církve. Papež Jan XXIII. prohlašuje, že Církev už nechce mít žádné nepřátele. To je sice krásné, ale toto prohlášení ony nepřátele neodstranilo, pouze Církev vzdala obranu proti nim. Koncil pak o muslimech prohlašuje, že věří v milosrdného boha a že usilují o mravní život. Ani zmínka o agresi, která je islámu vlastní. Papežové pak vícekrát vstupovali do mešit, kde se modlili a líbali korán, což jsou vlastně projevy podřízení se Alláhovi. Pouze papež Benedikt ve známé řezenské přednášce citoval slova byzantského císaře, který říkal, že islám lidem nepřinesl nic dobrého, jen násilí a války. Nato se rozpoutal po celém světě hněv muslimů, o život přišlo několik křesťanů, zřejmě podle principu: „Když neuznáš, že jsme mírumilovní, tak tě zabijeme.“ Tehdy výrok papeže Benedikta tvrdě kritizoval tehdy ještě neznámý argentinský arcibiskup Jorge Bergoglio, který nás dnes vyzývá, aby každá farnost, každý klášter přijal jednu muslimskou rodinu. Není to dobrý nápad. Mnozí tvrdí, že dnešní situace má ještě hlubší kořeny, snahu některých mocných vyvolat v Evropě chaos a násilí, zrušit národy, státy a hranice, aby pak bylo pak snadné Evropu ovládnout a vytvořit jakýsi nový světový pořádek… Co tedy dělat? Evropa musí v prvé řadě důsledně bránit své hranice i za použití vojenské síly. Víme, jak to dopadlo, když Evropa použila nenásilné řešení, ústupky a nerozhodnost v případě nacismu. W. Churchill tehdy komentoval Mnichovskou zradu takto: „Mohli jste si vybrat mezi válkou a hanbou. Vybrali jste si hanbu a navíc budete mít i válku.“ Evropa řeší žárovky, nesmyslný boj proti globálnímu oteplování, ale nedokáže chránit své hranice, jako kdysi Římská říše před svým zánikem. Co s miliony muslimy, kteří už jsou zde? Jak to bude trochu možné, vrátit je do jejich zemí. Ti, co mají už zdejší občanství, bedlivě sledovat a v případě jejich radikálních postojů je občanství zbavit. Někteří prosazují postavit islám mimo zákon. Ono to vlastně není nutné, on už mimo zákon je. Už dnes platný zákon (§ 403) říká: „Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“ V případě organizované skupiny je to na 3-10 let. To přece vše islám naplňuje. Takto je stíhán nacismus, přičemž islám je ještě nebezpečnější. Ani pro něj lidský život nic neznamená. Navíc je zde náboženský fanatismus, sebevražední atentátníci, ty ani nacismus neznal. Kdosi napsal, že Hitlerův Mein Kampf je proti koránu jako pohádka pro děti. Neznamená to, že mají být všichni muslimové stíháni nebo dokonce
vězněni! Mnoho jich je, jak bylo řečeno, nábožensky vlažných a celkem rozumných. Rozhodně musí být ale zavřeny mešity, kde se projeví jakýkoli náznak radikalismu, tito imámové vyhoštěni, zakázány jakékoli snahy o prosazování islámského práva, zrušeny všechny organizace napojené na islámské státy. Je také potřeba říci, že největší obětí islámu jsou sami muslimové, kteří jsou víceméně nuceni držet se této nelidské ideologie. Jejich komunity jsou tak stavěné, že se nikdo nemůže odchýlit od společných zásad. Mnoho muslimů se dnes přiklání ke křesťanství, když vidí zlo, které plyne z koránu. Tato tendence má být samozřejmě podpořena. V Evropě ale nemohou být ti, kdo nerespektují její zákony. Co máme dělat jako jednotlivci? Vést především duchovní boj, vzít do ruky růženec, celý svůj život dát Kristu, Králi pokoje. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám! Pak máme ve volbách, budou-li ještě nějaké, vyměnit současné politiky, kteří naprosto selhali a selhávají. Rádi bychom volili křesťanskou stranu, tedy KDU-ČSL. To by ale musela od základu změnit své současné euro-naivní postoje. Ve straně je několik rozumných hlasů, jako J. Čunek nebo T. Zdechovský, ovšem předseda Bělobrádek stále opakuje teze o mírumilovném islámu, europoslanci Šojdrová a Svoboda, kteří by měli v Bruselu prosazovat skutečná řešení, pouze píší dopisy proti prezidentu Zemanovi, který věci pravdivě pojmenoval a obviňují ho z islamofobie, xenofobie a nenávisti. Asi nevědí, že fobie je chorobný a bezdůvodný strach. Dnes tu ale máme silné důvody ke skutečným obavám. Vyjádření obavy a výzvy k tomu, aby stát konečně plnil to, co je jeho hlavní úlohou, tedy zajištění bezpečnosti, to přece není žádná nenávist! Pokud se současné strany nevzbudí, pokud nepřestanou strkat hlavu do písku, k moci se skutečně dostanou lidé, kteří řešení nabídnou. Lidé je budou volit, a mohou to pak být strany i velmi podivné a nedobré, jako je třeba ono hnutí pana M. Konvičky, které sice má na islám víceméně správný názor, ale je zde přítomná i nenávist ke všem ostatním náboženstvím. Pak je potřeba se připravit na to, že mohou selhat některé funkce státu nebo části ekonomiky. Co uděláme, až vypadnou dodávky elektřiny, vody, plynu, až budou zavřeny banky a obchody? Na to ani nemusí být válka ani povstání, na to stačí i nevelké nepokoje nebo nějaká přírodní katastrofa. Pan prof. Piťha tento týden v kázání upozorňoval, že máme být připraveni se bránit i se zbraní v ruce, když policie bude mimo hru. To je velká výzva zvláště pro otce rodin. Určitě se mnozí budou ptát, jak být dnes užitečný, nemůžeme to velké lidské utrpení nechat bez povšimnutí. Kdo je tedy můj bližní? Ten, který potřebuje skutečnou pomoc. Jsou to na prvním místě syrští a iráčtí křesťané, kterým hrozí bezprostředně smrt. Bohužel jsem nenašel žádnou katolickou organizaci, která by se o ně starala. Asi jsou příliš pod vlivem politické korektnosti a antidiskriminace. Je tu ale dobrý ekumenický projekt založený protestanty, který se jmenuje Nadační fond Generace 21. Chce pomoci právě iráckým křesťanům a bude-li to nutné, budou přijati i do naší země. Kdo by chtěl na tento účel přispět, bude moci u nás v kostele během prosince. Dan Drápal z této nadace píše: „Minulý týden uprchlo 15.000 křesťanů jen z oblasti Sadadu. Jde o starobylou křesťanskou komunitu severně od Damašku, v níž lidé stále mluví Aramejsky jazykem Ježíšovým. ISIS totiž vyhrožoval, že na oblast zaútočí. A to nemluvíme o křesťanských kostelech a svatyních, které v té době Islámský stát zničil. Včetně té, v níž je pohřben starozákonní prorok Jonáš.“ Zakončeme opět slovy P. Piťhy: „Bojujte zmužile, hájíme se nepříteli, který ve svém slovníku nemá slovo „smilování“. Nedejte se však strhnout k vášni pomstít se. Svou sílu nacházejme v Bohu… Křesťanství je náboženství, které už od Starého Zákona, který Kristus naplnil, považuje člověka za svobodného. Dává mu právo se rozhodovat a žádá jeho odpovědnost. Alláh, vyžadující naprostou poslušnost člověka, činí z něho otroka. Křesťanství hlásající pokoj, je zjevně náboženstvím života, Islám vyhlašující džihád je naopak náboženstvím smrti. Ptáme se dnes, zda se Evropa může ještě zachránit. Může, ale nemusí. To závisí na nás. Zmizel už Babylon i Egypt, stejně zanikl vyžilý Řím na svou mravní rozloženost pod náporem svěží krve barbarů. A co vzešlo z toho rozkladu a chaosu? Zrodilo se a zesílilo křesťanství. Byli to totiž křesťané, jejichž Církev obnovila zákonnost, obnovila obdělávání polí a zachránila kontinent z hladomoru, nalezla a určila cíl a především se starala o člověka, protože jí to uložil její Bůh, který člověka stvořil, nikdy neopustil a přinesl mu spásu, tj. odpuštění, protože jeho milosrdenství trvá navěky. Amen.“
p.s. V médiích je stále intenzivnější kampaň na podporu migrace. Dokonce europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL) nám říká ve své výzvě, že ty správné informace prý najdeme ve veřejnoprávní TV a v renomovaných denících. S tím by se dalo s úspěchem polemizovat. Stačí se podívat na pár rozhovorů v ČT, kde spolu diskutují pečlivě vybraní diskutující s tím jediným správným názorem. Kolik už tu bylo falešných přesvědčovacích kampaní. „Zářným příkladem“ byla např. cesta redaktorky ČT za členkami „umělecké“ skupiny Pussy Riot. naprostou pravdu má bohužel také článek o TV Noe: http://roberttroska.blog.idnes.cz/c/483095/tv-noe-obhajce-muslimske-migrace.html p.p.s. 4.12. V USA došlo v Kalifornii k dalšímu útoku muslimských teroristů. Jejich sousedé věděli, že ti lidé mohou být nebezpeční, ale nikde to neohlásili. Když se jich ptali proč, odpověděli, že se báli, aby nebyli obviněni z rasismu, xenofobie, fašismu atd. Takže lidé se dnes víc bojí státu ovládaného onou šílenou antidiskriminační ideologií než skutečného nebezpečí terorismu! My v Česku k něčemu takovému velmi rychle směřujeme. Před několika dny vznikla další, tzv. „Adventní petice“, která by opět chtěla potlačit názory lidí, kteří nesouhlasí s přílivem migrantů, a ty názory označuje jako fašistické. http://www.adventnivyzva.cz/ Výzva se tentokrát schovává za dřívější disidenty, jde ale převážně opět o tytéž neomarxisty (Šiklová, Pehe, Halík atd.) a ty, kteří se jimi nechali přesvědčit. Výzva tvrdí, že mnohem větším ohrožením Evropy jsou názory, se kterými tito lidé nesouhlasí, než skutečně nebezpečí, které Evropě hrozí. A jsme u té situace, která už je v USA i jinde. Starší se extremismem, dokonce fašismem, ale fašismus spíš připomíná svévolné jednání současných elit. Také se ve výzvě doslova říká: „Neumíme zastavit migraci.“ Kdo to neumí? Pokud to neumí EU, je to její konec. Spíš by se mělo říci: Nechceme zastavit migraci. K doplnění tématu: http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/petr-robejsek-stat-ktery-nekontrolujesvoje-hranice-neexistuje--1559987 http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/bezpecnostni-analytik-neexistujeuniverzalni-lidske-pravo-na-imigraci-do-me-zeme--1459520 projev předního polského katolického politika http://holotova.blog.idnes.cz/c/486706/jaroslaw-kaczynski-mame-pravo-se-branit-te-hanebneantinarodni-akci.html a několik dalších odkazů: https://www.youtube.com/watch?v=1Bxj1r7BbJg&ab_channel=Ji%C5%99%C3%ADVodi%C4%8D ka http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/General-Sedivy-Stret-s-islamem-proste-prijdeMuslimove-zneuzivaji-nasi-pohostinnost-A-nerikejte-porad-ze-proti-nim-protestuji-xenofoboveNebo-to-nekteri-lide-vezmou-do-vlastnich-rukou-353298 text předního katolického filosofa: http://jirifuchs.blog.idnes.cz/c/475090/nakraply-hlas-ceskych-vedcu.html http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-svedsko-na-spici-vyvoje-dmf/p_zahranici.aspx?c=A150902_170013_p_zahranici_wag
http://www.duseahvezdy.cz/2015/08/22/imigranti-a-laska-k-bliznimu/ http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-meditace-nad-cernym-scenarem-d6r/p_zahranici.aspx?c=A150901_215039_p_zahranici_wag http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-migrace-a-islam-0ux/p_zahranici.aspx?c=A151201_223634_p_zahranici_wag velmi dobrý rozhovor se židovským spisovatelem B. Kurasem http://neviditelnypes.lidovky.cz/big-ben-u-stolu-s-benjaminem-kurasem-dbi/p_spolecnost.aspx?c=A151204_205908_p_spolecnost_wag komentář k Adventní výzvě: http://neviditelnypes.lidovky.cz/udalosti-migracni-krize-a-nase-spolecenstvi-2-fnv/p_politika.aspx?c=A151212_180724_p_politika_wag http://www.duseahvezdy.cz/2015/12/15/fatwa-nebo-koncentrak-co-to-bude-pane-profesore/ o selhání křesťanské politiky a o totalitním charakteru EU http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/14691-filozof-o-uprchlicich-a-islamu-prichazi-kolonizaceagresivni-kulturou-a-rozpousteni-evropskych-narodu-lemplove-a-fanatici-arogance-eu-vetsiobludnosti-neni.aspx
