Evangelium je plné paradoxù, pøièemž jedním z nejvìtších je velikost všech malièkých v oèích Božích

Roèník 20

5. 4. 2015

Èíslo 4

Evangelium je plné paradoxù, pøièemž jedním z nejvìtších je velikost všech malièkých v oèích Božích. Pøíspìvek do farního èasopisu V nedávné dobì se sdìlovací prostøedky po celém svìtì intenzívnì vìnovaly procesu s jihoafrickým atletem Oskarem Pistoriusem obžalovaným z vraždy své pøítelkynì. Soudce zabývající se celým pøípadem povolil televizi, aby soudní jednání pøenášela živì. To umožnilo seznámit se blíže s postupem soudcù pøi interpretaci dùkazního materiálu. Jak obžaloba, tak obhajoba povolaly jako svìdky pøíslušné odborníky, aby svou argumentaci opøely o jejich posudky. A tak zde prezentovali nejrùznìjší soudní znalci své názory na trajektorii kulek i poøadí, ve kterém zasahovaly obì, na zdroj výkøikù zaslechnutých sousedy v noci, kdy obì zemøela, èi na to, zda rámus za zmínìné noci zpùsobilo støílení èi údery kriketové pálky na dveøe koupelny, za kterými se obì krèila. Experti se vyjadøovali na základì obsahu žaludku k dobì, která uplynula od okamžiku, kdy žena naposled jedla, do její smrti, i k nejrùznìjším dalším dùkazùm pøedloženým v prùbìhu vyšetøování zloèinu. Velmi zajímavý na celé vìci byl fakt, že znalci v obou táborech procesu s Pistoriusem pøišli s naprosto odlišnými posudky hodnotícími pøesnì stejné dùkazy. U všech shora uvedených dùkazù mìli experti odlišné názory na rychlost procesù, poøadí událostí, na výšku, ze které byly vypáleny výstøely, i na jejich poøadí, na to, které otvory ve dveøích odpovídají pøíslušným vstøelùm v tìle obìti, na to, zda zaslechnuté výkøiky je možno pøièíst muži èi ženì, atd. A to jde o výklad dùkazù, které byly shromáždìny s odstupem pouhých hodin èi dnù od støelby. V pøírodì pozorujeme fenomény, jako jsou fosilie, kaòony, horniny, živé buòky a DNA. Mùžeme mìøit a pozorovat výšku, šíøku, tvar a další velièiny i procesy probíhající dnes v tìchto fenoménech; ale nemùžeme pozorovat èi zopakovat povahu, rychlost èi dobu trvání procesù v minulosti, které vedly ke vzniku tìchto fenoménù. Èas je tím nejcennìjším statkem; jakmile okamžik jednou skonèí, skonèil navždy. Vìci, které se staly pøed tisíci èi snad milióny lety, nelze pøehrát znovu. Jak

zcela zaslepená je pøedstava, že mùžeme pouze na základì dnešního pozorování pøesnì rekonstruovat a popsat dávné pomìry a procesy, které vedly ke vzniku našeho vesmíru! Jsou-li takové konstrukce pøinejlepším sporné v pøípadì události staré rok, jak pofidérní potom musí být dohady o událostech, ke kterým prý došlo døíve, než kam sahají naše historické záznamy? Oscar Pistorius nakonec odsouzen byl. Experti na trestní právo vyzdvihli jako nejdùležitìjší materiál pøi zvažování dùkazù proti Pistoriusovi oèitá svìdectví. Chceme-li poznat minulost, pak nejzávažnìjším dokladem je objektivní, spolehlivá zpráva oèitého svìdka. Pokud jde o poèátky, neexistují oèití svìdci údajné evoluce zapoèaté velkým tøeskem, tento proces nebyl nikdy pozorován ani v terénu ani v laboratoøi. Stvoøení však má nejvyššího, nejspolehlivìjšího a nejdùvìryhodnìjšího možného oèitého svìdka, samotného vìèného Boha. A On nám podal zprávu o této nadpøirozené, jednou provždy ukonèené a platné události a dohlédl na to, aby byla zaznamenána v Bibli. Témìø celý Nový zákon je pak písemným svìdectvím o životì, uèení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ti, kteøí toto svìdectví o Božím Synu vydali, byli ochotni podstoupit i smrt. Jejich svìdectví jsou kvalitativnì zcela jiného rázu, než svìdectví tìch, kteøí se oné noci pohybovali v blízkosti Pistoriusova domu, a mùžeme jim naprosto dùvìøovat. P. Petr Šimara ON ŽIJE! KRISTUS ZMRTVÝCHVSTALÝ A VÁS NAPLNÍ POKOJEM A NADÌJÍ. ALELUJA! Požehnané Velikonoce všem ètenáøùm Pastýøe pøeje P. Miroslav a redakce

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

Pastýøský list Velikonoce 2015 Drazí bratøi a sestry, každému z Vás pøeji pravou velikonoèní radost, radost ze vzkøíšení. Kristus nevstal proto, aby nám dal trochu radosti, ulevil našemu svìdomí a nabídl pomocnou ruku pro lepší život na zemi. On umøel svìtu, aby nám dal nový život. Když Bùh vzkøísil Krista Ježíše, vzkøísil zároveò s ním i nás. (Ef 2,6a) Køestním ponoøením do jeho smrti jsme byli spolu s ním pohøbeni. A jako Kristus byl vzkøíšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teï musíme žít novým životem. (Øím 6,4) Když jsme byli s Kristem vzkøíšeni, usilujme o to, co pochází shùry… nemysleme na to, co je na zemi. (srov. Kol 3, 1–2) Být køesanem znamená mít v sobì to smýšlení, jaké mìl Kristus Ježíš, který se ponížil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na køíži (Flp 2,5.8). Znamená to být ukøižován spolu s Kristem, takže mùžeme øíct se svatým Pavlem: Už nežiji já, ale žije ve mnì Kristus. (Gal 2,20) Znamená to neznat nic jiného než Ježíše Krista, a to ukøižovaného (1Kor 2,2). Ukøižovaný Kristus však vstal z mrtvých a pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. (1Kor, 15,20.22) Zmrtvýchvstalý žije jiný život. On není závislý na svìtì. Køesan, který patøí Kristu, není jako ostatní lidé, snad jen o trochu slušnìjší a strážce nìjakých hodnot. On objevil lásku Boha, který miluje až k smrti. Køesan už ve køtu vstal k novému životu a žije už dnes životem Kristovým. My jsme pøešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kristus za nás položil svùj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. (1Jan 3, 14.16) V poslední dobì èasto slyšíme o pronásledovaných køesanech, o souèasných muèednících, kteøí radìji obìtují život, než aby zradili Krista. Bez víry v život vìèný by to nedokázali, ba ani by to nemìlo smysl. Historici odhadují, že od Kristova zmrtvýchvstání za nìj

Postní duchovní obnova s P. Milanem Palkovièem Na 3. nedìli postní jsme v naší farnosti pøivítali našeho rodáka P. Milana Palkovièe, který už 13 let slouží jako knìz ve farnosti Velké Losiny. Pøijel na pozvání èlenù Orla, abychom se spolu s ním ztišili v postní duchovní obnovì na téma Eucharistie. Slavil s námi všechny tøi nedìlní mše svaté a na úvod øekl: „Když jsme pozváni nìkam na hostinu, pøijmeme pozvání a tìšíme se. Když jsme pozváni na Eucharistii, èasto se vymlouváme, že nemáme èas a nechce se nám“. Potom nás už zaèal uvádìt do tajemství Eucharistie. Máme dobrý zvyk, že si pøed jídlem myjeme ruce a uèíme to i své dìti. Stejnì tak máme èinit, když jdeme ke stolu Eucharistie. Máme se oèistit od svých høíchù a litovat zvláštì toho, co jsme mìli udìlat, ale neudìlali, protože se nám prostì nechtìlo. Protože se tuto nedìli slavil Mezinárodní den žen, otec Milan nezapomnìl popøát všem pøítomným ženám. Øekl, že byl veèer pozván na veèeøi do restaurace a že tam byly samé ženy, takže si myslí, že ženy už mají svá práva vybojována. Milejší je mu Svátek matek, kdy žena naplní život mateøstvím – službou. Svátek matek je svátek služby. Každá radost z nového života je vykoupena utrpením a bolestí. I ty ženy, které nemají vlastní dìti, mohou vìnovat svou lásku jiným dìtem. Také Panna Maria a Pán Ježíš byli služebníci. Pán Ježíš naplnil svou službu na køíži. Nìkteøí to považují za hloupost a nìkteré to uráží. Víme z Bible, že se nemáme klanìt modlám. Nekatolíci øíkají, že se klaníme chlebu, že si chodíme pro oplatek. Milan øekl: „Kdyby Eucharistie byla obyèejným chlebem, já bych se nestal knìzem.“ Vìøíme Ježíši, že chléb promìnìný na oltáøi je pravé tìlo a krev Pána Ježíše, protože on øekl: „Kdo jí mé tìlo a pije mou krev, má život vìèný a já ho vzkøísím v poslední den“ (J 6,54). Když to Ježíš øekl, tak nìkteøí od nìho odešli a on je nechal odejít, nevolal je zpìt. A apoštolùm øekl: „I vy chcete odejít?“ (J 6,67). Až když nemùžeme Eucharistii pøijímat, teprve potom si uvìdomujeme její hodnotu.

položilo život asi 70 milionù køesanù. Více než polovina z nich zemøela v minulém století a dnešek nezùstává pozadu. I dnes platí, že krev muèedníkù je semenem nových køesanù. Zatímco slyšíme o krutém pronásledování tøeba v muslimském svìtì nebo v komunistické Koreji, jen v Èínì pøibývá každým dnem prý deset tisíc køesanù. Církev ve svìtì skuteènì roste. I nás oslava Kristova vzkøíšení volá ke svìdectví. Nepolevujme v modlitbách za pronásledované køesany, ale mìjme i odvahu žít v naší sekularizované spoleènosti jako Boží dìti novým životem podle vzoru Kristova i za cenu nìjaké obìti. Svìt má právo to vidìt, aby mohl uvìøit. Nezapomínejme, že každá nedìle je oslavou vzkøíšení a každá mše svatá je skuteèným zpøítomnìním smrti a vzkøíšení Krista. Jestli opravdu chceme nìco udìlat pro obrácení Evropy, pro zachování míru, slavme každou nedìli jako opravdový svátek vzkøíšení k novému životu a najdìme znovu cestu k èastìjší úèasti na mši svaté nejen o nedìlích. Jsou-li mnohé kostely pøi mších ve všední dny prázdné, nemùžeme øíct, že dìláme dost pro záchranu naší vlasti a Evropy. Velikonoce nás zvou k nové zkušenosti víry. I my mùžeme být svìdky nového vzkøíšení církve v naší zemi. Ale musíme spolu s Kristem vstupovat do Velkého pátku, abychom mohli zažívat radost velikonoèního vzkøíšení. Základem je nepøerušené spojení s Kristem a jistota, že od jeho lásky nás nemùže odlouèit nic na svìtì. Tuto radostnou jistotu každému z Vás ze srdce pøeje a vyprošuje

arcibiskup Jan A pak nám otec Milan zaèal vysvìtlovat, jak je to s pøijímáním Tìla a Krve. Když jsme byli v tìle maminky, tak jsme se sytili maminèinou krví. My jsme pøijali tìlo a krev z naší maminky. I Pán Ježíš prošel nadpøirozenou cestou poèetí a pøirozenou cestou. V modlitbì Vìøím se modlíme pøijal tìlo z Marie Panny. Proto Panna Maria a Eucharistie jsou úzce spojeny. Když se dítì narodí, tak ho maminka krmí mateøským mlékem a dítì tak zase pøijímá tìlo své maminky. Každý z nás zná, jak jsme pili a jedli krev a tìlo své maminky. Byli jsme na ní životnì závislí. Máme mít úctu ke své mamince. A Pán Ježíš nás chce sytit svou Krví a Tìlem jako nejlepší maminka. Pøistupujme k Eucharistii tak, že chceme pøijímat vìèný život. I když to pøipadá nìkterým hloupé a pošetilé, tak pøistupujme k tomuto stolu. Duchovní obnova byla ukonèena odpoledne hodinovou adorací pøed Nejsvìtìjší Svátostí Oltáøní. Podìkovali jsme Otci Milanovi za jeho slova a dodali, aby zase nìkdy pøijel. Marie Fojtíková

Podìkování Jednota Orel Slavièín srdeènì dìkuje P. Milanu Palkovièovi za postní duchovní obnovu, kterou v naší farnosti vedl v nedìli 8. bøezna. Díky otci Milanovi jsme mìli možnost pøipomenout si význam Eucharistie ve svìtle postní doby. Podìkování patøí také schóle pod vedením Luboše Fraita ml., která hudebnì doprovázela odpolední adoraci.

Za jedním moudrým poustevníkem se pøicházeli uèit mladíci, ušlechtilí a plní ideálù, kteøí se chtìli nauèit pravé moudrosti. Aby poustevník vyzkoušel jejich pravou povahu, vymyslel si zajímavý pokus. Pøed pøíbytek každého žáka postavil kbelík na deštivou vodu a hodil do nìj mravence. Jednou pøišli tøi žáci. První se podíval do kbelíku a vidìl mravence. Øekl mu: „Co dìláš v mém kbelíku na dešovou vodu?“ A zamáèkl ho. Sobectví. Pak pøišel druhý, podíval se, vidìl mravence a øekl: „Je horko i na mravence. Klidnì si v mém kbelíku zùstaò.“ Tolerance. Pøišel tøetí a nepomyslel na hnìv ani na toleranci. Vidìl mravence v kbelíku a dal mu bez rozmýšlení kousek cukru. To je láska. - PASTÝØ strana 2 -

SVÁTEK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Ve shodì s pøáním Pána Ježíše se má slavit o první nedìli po Velikonocích, což vyjadøuje tìsnou souvislost tohoto svátku s tajemstvím vykoupení. Liturgie tohoto dne plnì oslavuje Boha v tajemství Jeho Milosrdenství. Svátek Milosrdenství nemá být jen dnem zvláštního kultu Boha v tomto tajemství, ale také dnem milosti pro všechny lidi, a zvláštì pro høíšníky. Pán Ježíš totiž obdaøil tento svátek velkými pøísliby. Ten nejvìtší z nich spojil se svatým pøijímáním pøijatým v tento den: je to pøíslib „úplného odpuštìní vin a trestù“, èili stejné milosti, které dostáváme ve køtu. Velikost tohoto svátku spoèívá také v tom, že všichni, dokonce i ti, kteøí se obrátí až v tento den, mohou vyprosit všechny milosti shodné s Boží vùlí. „Tato nedìle má být svátkem Milosrdenství…“ øekl Pán Ježíš sestøe Faustynì. „Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útoèištìm a úkrytem pro všechny duše, a zvl᚝ pro ubohé høíšníky. V tento den je otevøeno nitro Mého milosrdenství; celé moøe milostí vylévám do duší, které se ke zdroji Mého milosrdenství pøiblíží. Duše, která pøijme svátost smíøení a svaté pøijímání, dosáhne úplného odpuštìní vin a trestù. V tento den jsou otevøena všechna stavidla Boží, skrze nìž proudí milosti; a se žádná duše nebojí ke Mnì pøiblížit, i kdyby její høíchy byly jako šarlat. Tento svátek vytryskl z nitra Mého milosrdenství, aby utìšil celý svìt, a je stvrzen v hlubinách Mého slitování.“ Pøípravou na tento svátek je novéna, která spoèívá v modlitbì korunky k Božímu Milosrdenství (zaèíná na Velký pátek, trvá devìt dní). Modlitba dùvìry Utíkám se do Tvého milosrdenství, Laskavý Bože, Ty jediný jsi opravdu dobrý. Aèkoliv je má ubohost veliká a provinìní mnohá, pøesto dùvìøuji Tvému milosrdenství, nebo jsi Bùh milosrdenství a nikdy nebylo slýcháno, ani zemì a ani nebe nepamatují, že by duše, která dùvìøuje Tvému milosrdenství, byla zklamána. Bože slitovnosti, Ty jediný mne mùžeš ospravedlnit a neodmítneš mì nikdy, kdykoliv se zkroušená utíkám do Tvého milosrdného Srdce,

Proè slavit Velikonoce? Velikonoèní svátky slavené v køesanském duchu provází radost vycházející z velikonoèní liturgie. Uvìdomme si, kolik pøíjemných chvil nám Velikonoce pøinášejí: hluboké zážitky z bohoslužeb, pokoj v duši po velikonoèní zpovìdi, sváteèní pokrm, návštìvy známých spojené s pomlázkou, nový život v pøírodì, stromy v kvìtu… Velikonoèní svátky jsou pro nás zajisté pøíležitostí probouzet chu do života. Každodenní životní šeï, starost o denní chléb i zprávy o èetných katastrofách ve svìtì naším nitrem otøásají a snadno mohou zastøít pravý pohled na život a jeho hodnoty. Køesané od poèátku oslavovali Velikonoce radostnì jako skuteènost Ježíšova zmrtvýchvstání, kterou si nemìli nechat jen pro sebe. I Ježíšova setkání s nìkterými lidmi z rodící se církve po jeho zmrtvýchvstání smìøují k tomu, aby to tito lidé zvìstovali druhým: „Jdìte a oznamte mým bratøím, a odejdou do Galileje. Tam mì uvidí…“ (Mt 28, 10). Ukøižovaný Ježíš žije ve své církvi a prostøednictvím našich životních osudù nás vede k sobì. Kdo se dokáže dívat na sebe a na svùj život ve svìtle událostí prvních Velikonoc, ten mùže navzdory každodenním událostem, které nemají sváteèní ráz, slavit Velikonoce svého køesanství každý den.

Vzkøíšený a Tomáš V Janovì evangeliu se nabízí velikonoèní pøíbìh o Tomášovi (srov. Jan 20, 24-29). Stejnì jako ostatní velikonoèní evangelia, i tento velikonoèní pøíbìh je potøeba vidìt na pozadí prožité katastrofy Velkého pátku. Tomáš, jeden z Dvanácti, utekl, nebyl s ostatními uèedníky, když zmrtvýchvstalý Ježíš pøišel. Když Tomáš opìt našel cestu zpìt

které neodmítlo nikoho, i kdyby byl nejvìtším høíšníkem. Modlitba o milost prokazování milosrdenství bližním Pane, toužím se celá promìnit ve Tvé milosrdenství a být Tvým živým obrazem. Kéž nekoneèné Boží milosrdenství pronikne skrze mé srdce a mou duši na mé bližní. Pomoz mi, Pane, aby byly milosrdné mé oèi, abych nikdy nepodezírala a nesoudila podle vnìjšího zdání, ale abych hledìla na to, co je v duších bližních pìkné, a spìchala jim na pomoc. Pomoz mi, Pane, aby byl milosrdný mùj sluch, abych se sklánìla k potøebám bližních, aby mé uši nebyly lhostejné k bolestem a náøkùm bližních. Pomoz mi, Pane, aby byl milosrdný mùj jazyk, abych nikdy o bližních nemluvila špatnì, ale pro každého mìla slovo útìchy a odpuštìní. Pomoz mi, Pane, aby byly milosrdné a plné dobrých skutkù mé ruce, abych dokázala èinit bližním jen dobro a sama pøijímala tìžší a hrubší práce. Pomoz mi, Pane, aby byly milosrdné mé nohy, abych vždy spìchala bližním na pomoc a ovládala svou ochablost a únavu. Mùj opravdový odpoèinek je sloužit bližním. Pomoz mi, Pane, aby mé srdce bylo milosrdné, abych mìla soucit se všemi utrpeními bližních. Neodmítnu své srdce nikomu. Budu jednat upøímnì i s tìmi, o nichž vím, že budou mé dobroty zneužívat, a sama se ukryji do Nejmilosrdnìjšího Ježíšova Srdce. O vlastních utrpeních budu mlèet. A Tvé milosrdenství si ve mnì odpoèine, Pane mùj… Mùj Ježíši, promìò mì v sebe, vždy Ty mùžeš všechno. JEŽÍŠI, DÙVÌØUJI TI! – výbor modliteb sestry Faustyny

k ostatním uèedníkùm, hned mu všichni zvìstují radostnou zprávu: „Vidìli jsme Pána!“ (Jan 20, 25). Tomáš však trvá na viditelných a hmatatelných dùkazech. I mezi námi je mnoho „Tomášù“ – jsou to všichni hledající, všichni, kteøí potøebují znamení a zkušenosti pro míru víry v ukøižovaného Ježíše, který žije. Jen když uvidím na jeho tìle rány, uvìøím. Tomášovi jde o to, aby vidìl, aby se pøesvìdèil, že ukøižovaný Ježíš skuteènì vstal z mrtvých. Katastrofa køíže se nesmí prostì „odklidit“, nebo potom by Ježíšovo poselství a jeho skutky nemìly trvalý význam. Za své poselství a za svou èinnost šel Ježíš na smrt. A jedinì pokud ukøižovaný Ježíš žije, je také pravda, co øekl, konal a co si nárokoval. Jen tehdy má jeho život a smrt vìèný význam. V tom spoèívá smysl a nadìje pro konkrétní život a životní osud každého jednotlivého èlovìka. Spolu s Tomášem hledám smysl svého nynìjšího života, pøedevším ran, které mi zasazuje, i smrti, která jednou pøijde. Spolu s Tomášem hledám smysl utrpení a ran mnohých lidí, kteøí jsou podle mìøítek tohoto svìta bezvýznamní nebo zapomenutí. Co je s onìmi nesèetnými lidmi, které život zklamal a jejichž nadìje byly pošlapány? Co je s tìmi podceòovanými a obìtovanými vèera, dnes zítra? Anebo snad nadìje a budoucnost patøí vždy jen tìm šastným, silným a vítìzným? I kvùli tomu, jak zjišujeme, jde Tomášovi o rány Vzkøíšeného. Jestliže Ukøižovaný žije, pak ani moje rány nejsou nesmyslné. Právì utrpení trpících pøispívá k záchranì tohoto krutého svìta. Pøíbìh konkrétnì prožitý a protrpìný každým jednotlivcem je nadìjí pro naplnìný život v budoucnosti. To vyjadøují rány Vzkøíšeného. I proto chce Tomáš vložit svou ruku do jeho boku. Viliam Judák, Postní a velikonoèní zamyšlení

Když zemøel chalífa, trùn byl na chvilku volný. Bezostyšnì si na nìj sedl chudý žebrák. Velký vezír naøídil strážím, aby svatokrádežného pobudu zatkli, ale ten jim odpovìdìl: „Já jsem víc než chalífa.“ „Jak si mùže dovolit nìco takového tvrdit!“ zvolal pøekvapenì velký vezír. „Nad chalífem stojí pouze Prorok.“ „Já jsem totiž víc než Prorok,“ pokraèoval žebrák klidnì. „Cože? Co si to dovoluješ, bídáku! Nad Prorokem stojí už jen Bùh!“ „Já jsem výš než Bùh.“ „Nevìøící pse!“ zaøval velký vezír, div že ho neranila mrtvice. „Stráže! Rozpárejte toho mizeru. Nad Bohem už není nic!“ „No právì. Vždy nejsem nic.“ - PASTÝØ strana 3 -

NEBOJTE SE, HLEDÁTE JEŽÍŠE, KTERÝ BYL UKØIŽOVÁN, NENÍ ZDE, BYL VZKØÍŠEN Evangelium o zmrtvýchvstání Ježíše Krista zaèíná cestou žen ke hrobu. Chtìjí mu prokázat poslední službu lásky. Samy pøipravily vonné masti z rùzných bylin. Jejich láska k Ježíši jeho smrtí nekonèí. Jdou vzdát poctu Ježíšovu tìlu, ale nacházejí otevøený a prázdný hrob. Andìl øekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukøižován. Není zde; byl vzkøíšen, jak øekl. Pojïte se podívat na místo, kde ležel.“ (Mt 28,5-6). To je vrchol evangelia, to je ta dobrá zvìst: Ježíš, který byl ukøižovaný, byl vzkøíšen! V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jimž bychom mohli být spaseni. (Sk 4,12) Tato událost je základem naší víry a naší nadìje. Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, køesanství by bylo bezcenné; veškeré poslání církve by postrádalo svùj podnìt, protože odtud vyšlo a stále vychází. Poselství, které køesané nesou svìtu, øíká: Ježíš je vtìlená Láska a zemøel na køíži pro naše høíchy, ale Bùh Otec jej vzkøísil a uèinil Pánem života a smrti. V Ježíši Láska vítìzí nad nenávistí, milosrdenství nad høíchem, dobro nad zlem, pravda nad lží, život nad smrtí. Proto øíkáme všem: „Pojïte a podívejte se!“ V každé lidské situaci poznamenané køehkostí, høíchem a smrtí je dobrá zvìst nejenom slovem, ale svìdectvím nezištné a vìrné lásky Boží. Je vyjitím ze sebe vstøíc druhému, je to pøebývání nablízku tomu, kdo je zdrcen životem, sdílení spolu s tím, kdo se ocitl v nouzi, je to zùstávání po boku toho, kdo je nemocen, starý nebo odstrèený. „Pojïte a podívejte se!“ Láska je silnìjší, Láska dává život, Láska umožòuje, aby na poušti rozkvetla nadìje. S touto radostnou jistotou v srdci se nyní obracíme k Tobì, Vzkøíšený Pane! Pomoz nám hledat Tì, abychom Tì všichni mohli potkat. Kolikrát na své každodenní cestì potøebujeme slyšet: „Proè hledáte živého mezi mrtvými?“ Potøebujeme to slyšet, když jsme uzavøeni v rùzných formách egoismu nebo sebezalíbení; když jsme svádìni pozemskými mocnostmi a vìcmi tohoto svìta a zapomínáme na Boha a bližního; když vkládáme své nadìje do svìtských marností, penìz a úspìchu. Boží slovo nám øíká: „Proè hledáte živého mezi mrtvými?“ Proè hledáš tam, kde život nedostaneš? Možná dosáhneš chvilkového veselí na den, týden èi mìsíc, ale co potom? Není snadné otevøít se Ježíši. Není samozøejmé pøijmout život Zmrtvýchvstalého a jeho pøítomnost mezi námi. Ježíš je živý. Je tím, kdo je život sám – je cesta, pravda a život. Proto je marné ho hledat mezi mrtvými. „Není tady!“ øíká prostì a dùraznì evangelium. Co znamená, být „svìdky vzkøíšení“? Znamená to, že jsme povoláni svým zpùsobem života dosvìdèit, že Kristus je živý. Máme

dosvìdèit, že je živý pro nás a že je živý i v nás. Vìøíme, že Kristova obì na køíži má jedineènou a nesrovnatelnou vykupitelskou cenu a neopakovatelný význam a smysl. Má ji proto, èím Ježíš je – je Božím Slovem pro nás, je Jednorozeným Synem Nejvyššího. Cena jeho obìti není v míøe jeho utrpení. Kristùv køíž nebyl „výkon“, jeho absolutní cena tkví v nìèem jiném – v míøe Boží lásky, která se zjevila v Ježíšovì dokonale otevøené náruèi na køíži, z níž mùžeme vyèíst pravdivost slov „Bùh tak miloval svìt, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v nìho vìøí, nezahynul, ale mìl život vìèný. Vždy Bùh neposlal svého Syna na svìt, aby svìt soudil, ale aby skrze nìj byl svìt spasen.“ (J 3,16-17) Bùh jde ve své lásce k lidem až do krajnosti, dává svého Syna. „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bùh poslal na svìt svého jediného Syna, abychom skrze nìho mìli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako obì smíøení za naše høíchy. Milovaní, jestliže Bùh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ (1J 4,7-11) Ježíš vybízí nás, abychom ho napodobovali v lásce, proto nám øíká: „Nové pøikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji uèedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (J 13,34-35) Pøikázání lásky je nejvìtším pøikázáním, v nìm se naplòuje celé desatero. Láska k Bohu a láska k lidem. Apoštol Pavel opìvuje lásku ve své velepísni lásky 1Kor 13,4-7: „Láska je trpìlivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná neèestnì, nehledá svùj prospìch, nedá se vydráždit, nepoèítá køivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. A se dìje cokoliv, láska vydrží, láska vìøí, láska má nadìji, láska vytrvá.“ Prosme o tuto lásku Vzkøíšeného Ježíše, aby nás naplnila Boží láska: „Nebo Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ (Ø 5,5) Zakusíš-li v lásce paprsek vìènosti, zahlédneš-li aspoò na okamžik, že láska je bezedná, jako tvá duše je bezedná, svitne odpovìï na otázku tvé víry: „Koho miluji, když miluji svého Boha?“ Láska, kterou miluješ Boha a hledání, jímž ho hledáš, jsou láska a hledání, kterými tì hledá a miluje Bùh. Bùh je pramenem tvé svobody a vede tì cestou svobody, cestou lásky, na níž jsi svobodný i od sebe sama, protože sám na sebe zapomínáš a sebe sama pøekraèuješ. Pøeji vám požehnané Velikonoce, a láska Vzkøíšeného Ježíše naplní zcela vaše srdce. Ludmila Dulíková

Kozel zahradníkem

Smíøit se Pøijmout sám sebe takového, jaký jsem - a v radosti. Víc hledìt na to, co jsem dostal - a dìkovat za to. Než vnímat, co mi schází - a stìžovat si… Pøijmout druhého, jaký je – a zaèít tím nejbližším, manželem nebo manželkou. Øíkat o tom druhém dobré – a øíkat to pìknì nahlas. Nikdy se nesrovnávat s druhým, protože srovnání mùže vyvolat jen pýchu nebo rezignaci. Žít v pravdì: nazývat dobro dobrem a zlo zlem. Øešit konflikty nikoli silou, ale rozhovorem. A nerozrušovat se vnitøním monologem, ani si stìžovat. A neøíkat o druhém v jeho nepøítomnosti špatné vìci, nýbrž vstoupit s ním co nejrychleji do skuteèného dialogu. A v tomto rozhovoru zaèít tím, co spojuje. A k tomu, co rozdìluje, se dostat až potom. Pøevzít v dialogu iniciativu a pokusit se usmíøit ještì týž den. „Nech nad vaším hnìvem nezapadá slunce.“ Napsal svatý Pavel. Vìøit pevnì, že „odpustit“ je víc než „mít pravdu“. Guy Gilbert Partnerství

Poznání bez øádu je šílenství B. Gracian Kritik politikù se nedokáže domluvit s manželkou, voliè komunistù svobodnì podniká, otec darebáka obviòuje uèitele, zastánkynì práv zvíøat jde na potrat, laik pouèuje odborníka, zloèinec kritizuje zákony, lékaø holdující alkoholu léèí alkoholika, kuøák pouèuje o škodlivosti cigaret astmatika, ateista touží po svatebním obøadu v kostele, katolík se øídí horoskopem, starý levièák kandiduje za pravicovou stranu, v base sedí kapsáø za ukradenou penìženku, svobodì se tìší tuneláø s nakradenými miliony, rozvedený suknièkáø školí žáky v pøedmanželské výchovì, odpùrce církve chodí na pùlnoèní, kozel dìlá zahradníka, svìt se ještì toèí, zdravý rozum stojí a logika dostává „na frak“. K radosti lidské duše patøí nutnì smysl pro pøirozený øád. Tento souvisí s hledáním Božího království a jeho spravedlnosti, protože všechno ostatní nám bude potom pøidáno. Vèetnì zdravého rozumu. Max Kašparù O radostech lidské duše

Vypráví se o jednom obchodníkovi, který mìl krám na rušné ulici. Do jeho obchodu chodilo mnoho lidí a kupovalo jeho zboží. Muž stál u pokladny a tøídil do jednotlivých pøihrádek mince a bankovky. Jeden pøítel, který se u nìho v krámì stavil, si všiml, že má zvláštní pøihrádku na falešné nebo neplatné peníze. Pøesto je ale od zákazníka vzal, podìkoval a nic nenamítal. „Co tím sleduješ?“ divil se pøítel. „Bereš si falešné mince a ani nemrkneš!“ Obchodník se smutnì usmál. „Víš, když se mi to stane, pomyslím si: Já jsem také taková bezcenná mince, a pøesto mì Bùh pøijímá bez øeèí.“ Ježíš øíká: „Poslední budou prvními…“ - PASTÝØ strana 4 -

SVÌTICE VELIKONOÈNÍHO PASTÝØE Svatá EMA (pomocnice chudých z XI. století) Svaté Emy jsou dvì. O jedné nebudeme mluvit proto, že její svátek pøipadá na 29. èervna, kdy slavíme svaté apoštoly Petra a Pavla. Druhá slaví svátek 19. dubna a s ní tedy mohou oslavit jmeniny všechny nositelky tohoto hezkého a dnes pomìrnì rozšíøeného jména. Zdá se, že jméno Ema je germánského pùvodu. Pùvodní tvar znìl Ima a existovalo i mužské jméno Imo, které však postupem doby zaniklo. Se starobylým tvarem Ima je možná spøíznìno i jiné jméno, Irma, které však není v kalendáøi zastoupeno, ponìvadž se tak žádná svìtice nejmenovala. Nìkdy je však Irma zamìòována se sv. Irminou. Svatá Ema se narodila v Nìmecku a žila kolem roku 1000. Byla sestrou paderbornského biskupa sv. Megenverga. V mladièkém vìku se provdala za hrabìte Ludgera, který však zemøel již po nìkolika letech manželství. Po jeho smrti se zaèal projevovat nejvýraznìjší znak této svìtice. Žila totiž po ètyøicet let vzorným vdovským životem a dokázala

Modlitba – souèást profesionální pomoci Od listopadu 2014 poradna Aqua vitae využívá aktivní pomoci každého èlovìka, který se zapojuje do Modliteb za nejmenší, a zveøejòuje na stránkách http://modlitbyzanejmensi.cz prosby za aktuálnì øešené pøípady. Pro nás konzultantky na lince pomoci, a to jak na telefonu, tak i skrze emailovou komunikaci, tato možnost znamená mnoho. Pro zpracování pøíbìhù klientek, které se na nás obracejí, využíváme internetovou aplikaci, které øíkáme servis. Jde o jakési pozadí webových stránek, jež mùžete vidìt zvenèí, když dorazíte úspìšnì na adresu linkapomoci.cz. Zde si ukládáme všechny dostupné a nám sdìlené údaje o volajících, jejich osudy a také o tom, na jaké podobì pomoci jsme se domluvili. Snažíme se, abychom každou klientku dobøe poznaly, abychom z komunikace s ní vyèetly maximální šíøi toho, co opravdu potøebuje, a tak jí pak dokázaly nejlépe pomoci. Na službách se v rámci týmu poradny støídáme, pøesto díky internímu systému víme o klientkách, které k nám volají èi píší. Obsah komunikace nebo osudy klientek, resp. jejich soukromí a interní charakter jsou tím ale nedotèeny. V žádném pøípadì se komunikace mezi poradnou a klientkou nedostává k tøetím rukám a nemùže tak být zneužita. Nìkdy se klientka dovolá jedné, jindy druhé kolegyni, nìkdy napíše email, nìkdy – a to není zøídka – zkouší trošku jiný pøíbìh tentýž èlovìk podat jinak, než ho podal pøed týdnem, a i s tím se musí umìt pracovat. Za vysoko postaveným standardem technického rázu a za vynikající úrovní krizové intervence teï stojí ale ještì nìco, co lze nazvat snad pøímo naprostým luxusem. Poté, co se klientce vìnujeme, poradíme, jak nejlépe umíme, najdeme a zprostøedkujeme konkrétní pomoc radou èi hmotnou formou, ji navíc ještì svìøíme Bohu. Kromì toho, že klientky zùstávají v našich modlitbách, protože na nì chceme samy pamatovat, nyní vnímáme zástup tìch, kteøí jsou zapojeni v Modlitbách za nejmenší. Když usínáme po vyèerpávající službì, víme, že ještì urèitì nìkde v naší zemi bude nìjaká modlitba za námi svìøené osudy vyslána a jistì i vyslyšena. Je to opravdu velká vìc, protože se snažíme o komplexní formu pomoci a pod takovým pojmem si každý mùže pøedstavit leccos. Jak se øíká, bez Božího požehnání marné lidské namáhání. Vìøte tomu, že v poradnì velmi dobøe víme, že tomu tak opravdu je. Jen tìžko mùže být nìco plnì ošetøeno a zajištìno bez základu – bez modlitby. Jako èervená nitka by se mìla táhnout od zaèátku až do konce a mìla by to být

zmìnit tento svùj dosti smutný stav v úèinný nástroj duchovní dokonalosti. Když manžel zemøel, Ema byla bohatá a krásná žena. Mohla velmi snadno, jak bychom dnes øekli, zaèít znova žít, to znamená podruhé se provdat, vést opìt èestný a ctnostný život po boku druhého manžela a založit novou rodinu. Místo toho si však zvolila ménì snadný život, nebo se zøekla svìta a všech jeho lákadel. Nebylo to ale ani sobecké, ani sterilní rozhodnutí, protože sv. Ema dospìla svým vdovským životem nejen k duchovní dokonalosti, ale využila jej velmi dobøe i pro dobro bližních, hlavnì modlitbou a neustálými skutky køesanské lásky. Zdìdila velký majetek a spravovala jej tak, aby co nejvíce vynášel. Rozdìlovala jej totiž chudým a zakládala z nìho dobroèinné ústavy. Když v roce 1040 zemøela, nemìla již ani døívìjší krásu a svìžest, ani své hmotné statky. O krásu a svìžest ji pøipravil neúprosný èas, ale o majetek pøišla vlastní vinou, èi spíše zásluhou. Stala se tak vzorem køesanské vdovy v tom nejlidštìjším smyslu slova V jednom spoleèenství – Životní pøíbìhy svìtcù

nitka, kterou lze jen tìžko pøetrhnout. Iniciativa Modlitby za nejmenší je málo docenìná vìc. Vždy kdo jiný tak vìrnì pamatuje dennì na ty, kteøí se ještì nenarodili a už jim jde o život. Všem vám, kteøí svou modlitbou pomáháte a nebo se rozhodujete také pomoci, dìkujeme i my v Poradnì pro ženy v tísni Aqua vitae. Právì proto, že jste našim našimi aktivními spolupracovníky, èleny týmu, který se snaží o totéž – aby nemuselo dennì násilnou smrtí zemøít na 60 dìtí.

Modlitby za životy nejmenších Dennì se více než dva a pùl tisíce lidí modlí za zastavení umìlých potratù, obrácení lékaøù a plnou právní ochranu života každého dítìte od okamžiku poèetí. Roènì je u nás pøipraveno o život pøed narozením 23 tisíc dìtí. Na webových stránkách se také objevují aktuální prosby z poradny Aqua vitae. Prosíme, pøipojte se k nám. 1. 2.

3.

Úèastníci modlitby za život se po dobu jednoho kalendáøního roku každý den modlí na úmysl obnovení kultury života. Jako modlitba se doporuèuje napø. desátek rùžence spojený s mìsíèním úmyslem pro dané období. Máte-li už jiné modlitební závazky (breviáø,…), staèí pouze pøidat úmysl k obvyklým modlitbám. Katolíci se jednou za mìsíc ve všední den úèastní mše svaté s pøijetím Eucharistie a osobním úmyslem za obnovení kultury života. Nemocní, kteøí se nemohou mše svaté zúèastnit, obìtují na tento úmysl den svého utrpení.

Hnutí pro život ÈR 2/2015 (èlánek Modlitba – souèást profesionální pomoci) napsala Zdeòka Rybová vedoucí poradny Aqua vitae

„Mùj otec se jmenoval Kole Bojaxhiu. Protože byl obchodník, byl poøád na cestách po Evropì. Když se vrátil domù, svolal k sobì všechny dìti a vyprávìl, co vidìl a zažil. Byl to pøísný muž a byl na nás nároèný. Ale byl také velmi velkorysý. Rozdával všem jídlo a peníze, aniž by na sebe upozoròoval nebo se chlubil. Vždycky øíkal: Musíte být ke všem velkorysí tak, jak byl velkorysý Bùh k nám. Dal nám mnoho, mnoho, a proto èiòte všem lidem dobro! Jednou mi øekl: Dcero moje, nikdy si neber ani kousek chleba, když se o nìj nepodìlíš s ostatními.“ (Matka Tereza z Kalkaty) - PASTÝØ strana 5 -

JENOM PRO DNEŠEK Jenom pro dnešek se budu snažit žít tento den, aniž bych chtìl vyøešit všechny problémy svého života najednou. Jenom pro dnešek budu mít maximální péèi o své chování: obleèu se støízlivì, nezvýším hlas, budu zdvoøilý ve zpùsobech, nikoho nebudu kritizovat, nebudu se snažit zlepšit nebo ukáznit nikoho kromì sebe samotného. Jenom pro dnešek budu šastný v jistotì, že jsem byl stvoøen, abych byl šastný nejen na onom svìtì, ale také na tomto. Jenom pro dnešek se pøizpùsobím okolnostem, bez nároku, že okolnosti se pøizpùsobí mým touhám. Jenom pro dnešek vìnuji deset minut èasu tomu, abych si sedl v tichu a naslouchal Bohu. Jenom pro dnešek vykonám dobrý skutek a nikomu to neøeknu. Jenom pro dnešek si udìlám program; možná ho nedodržím dokonale, ale udìlám si ho. Jenom pro dnešek budu vìdìt z hloubi srdce, navzdory zdání, že prozøetelnost se o mì stará jako nikdo jiný na svìtì. Jenom pro dnešek nebudu mít obavy, a zvláštì se nebudu bát radovat se z toho, co je krásné a vìøit v Lásku. Mohu dobrých dvanáct hodin dìlat to, co by mì vydìsilo, kdybych si myslel, že to musím dìlat celý život. svatý Jan XXIII. Jan XXIII. – Angelo Roncalli – se narodil v roce 1881 v provincii Bergamo. Pocházel z rolnické rodiny, v níž si osvojil živou, konkrétní a velkodušnou víru. Poté, co se stal knìzem, vykonával službu sekretáøe u svého biskupa, vìnoval se studiu a vyuèoval v semináøi. Bìhem první svìtové války pùsobil jako vojenský kaplan a doprovázel pozdìji mnoho mladých, kteøí prožili utrpení války. Po vysvìcení na biskupa v roce 1944 mu byly na mnoho let svìøeny diplomatické služby v cizinì. V roce 1953 byl jmenován kardinálem a patriarchou Benátek. V roce 1958 byl zvolen papežem a o nìkolik mìsícù pozdìji oznámil, že chce svolat II. ekumenický vatikánský koncil. Zemøel v èervnu 1963. 3.záøí 2000 ho papež Jan Pavel II. blahoøeèil. 27. dubna 2014 byl na Námìstí svatého Petra svatoøeèen. Z brožurky PAPEŽ DOBRÉHO SRDCE sv. Jan XXIII. – vybrané texty a meditace

ŽENY U HROBU (Mt 28, 1) Ve všech velikonoèních evangeliích to jsou ženy, kdo spìchá ke hrobu a setkává se se Vzkøíšeným. To byla jistì výzva pro mužskou církev. Lukášova poznámka ukazuje skepsi mužù vùèi zprávám žen. „Tìm (apoštolùm) však ta slova pøipadala jako blouznìní a nevìøili jim“ (Lk 24, 11). Muži chtìjí všechno vidìt a uchopit, ono neviditelné však nespatøí. Ženy mají cit pro zrození a smrt. Setrvávají u køíže, zatímco muži prchají. Právì ony jsou svìdky nového zrození, nového života, který vstává z hrobu. V Matoušovì evangeliu se ženy hned na konci sabatu, tedy pøi setmìní, vydaly „podívat se ke hrobu“ (Mt 28, 1). Øecké slovo theorein znamená: vidìt, meditovat, reflektovat, pozorovat. Ženy chtìly hrob pozorovat, mlèky hledìt na toho, kdo se dotkl jejich srdcí. Zjevnì hodlaly držet u hrobu stráž. Chtìly být u Ježíše i ve smrti, vytrvat u nìho a pøemýšlet o tajemství jeho života. Mají odvahu vydat se do noci a vytrvat ve smutku u hrobu. Právì proto smí prožít vzkøíšení a setkat se se Vzkøíšeným. Ženy se ménì obávají návštìvy umírajících èi cesty na høbitov: pro nì patøí smrt k životu právì tak jako narození. Muži se takovým tématùm jako nemoc a smrt radìji vyhnou – mají z nich strach. Nevìdí, co mají umírajícím øíci. Je pro nì tìžké být s truchlícími, ale tak nemohou prožít ani promìnu smrti. Ženy i pøes smrt vìøí životu. Když potkávají

Vzkøíšeného na cestì do mìsta, pøicházejí k nìmu spontánnì: „Ženy pøistoupily, objímaly jeho nohy a klanìly se mu“ (Mt 28, 9). Sklánìjí se pøed tajemstvím života, protože je silnìjší než smrt. Láskyplnì objímají jeho nohy. Protože se nebojí dotknout hrobu, mohou se dotknout i Vzkøíšeného a v nìm se dotknout života, který zvítìzil nad smrtí. U Marka a Lukáše pøicházejí ženy za svítání ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tìlo vonnými oleji. Chtìjí mu prokázat poslední službu lásky. Samy pøipravily vonné masti z rùzných bylin. Jejich láska k Ježíši jeho smrtí nekonèí – objímá ještì i Ježíšovo mrtvé tìlo. Na první pohled se to zdá nesmyslné, nebo v orientálním prostøedí by mohla být mrtvola již v rozkladu. A pøece vìøí láska stále na zázraky. Láska je silnìjší než smrt: to mohly ženy prožít na vlastní kùži. Nesetkaly se s Ježíšovou mrtvolou, ale se Vzkøíšeným. Ježíš žije. Tak neústí jejich láska do prázdna, ale míøí k tomu, který na vìky žije a miluje. Církev by dnes dobøe uèinila, kdyby uvìøila poselství žen, protože mají zdravý cit pro to, co by v nás mohlo probudit život. Velikonoèní evangelia jsou tedy poznáním, abys ty dnes dával pozor obzvláštì na to, co ti chtìjí øíci ženy doma v rodinì, v práci nebo pøi osobním setkání. Kde uslyšíš nìco nového a neobvyklého? Kde vycítíš v jejich slovech hodnotu vzkøíšení? Každý z nás má rùzné „stránky“ své duše. Ženy, které se u hrobu setkaly se Vzkøíšeným, nám chtìjí dodat odvahu jedné takové „stránce“ dùvìøovat: je jí vnitøní tušení našeho srdce. V tichých impulsech našeho srdce zakoušíme vzkøíšení. V nìm se nás èasto dotýká Vzkøíšený, abychom mìli odvahu vstát, pøicházet k lidem, øíkat, co máme na jazyku, chopit se problému, který nás tíží. Proto dnes vìdomì naslouchej tichým hlasùm svého srdce; vìdí totiž, že se vzkøíšení mùže dnes stát i pro tebe skuteèností. Vìøí, že život zvítìzí nad smrtí a že láska je silnìjší než smrt. Anselm Grün, Tajemství velikonoèní radosti Rozhodli jsme se letos opìt zapojit náš farní kostel sv. Vojtìcha do projektu nazvaného

NOC KOSTELÙ. Akce se uskuteèní v pátek 29. kvìtna 2015. Noc kostelù nabízí možnost pøiblížit kostel a život farnosti trošku jinak, než jak ho známe z úèasti na mších svatých. Cílem je také pøedstavit náš kostel tìm, kteøí ho tak èasto nebo vùbec nenavštìvují. Zkušenosti z minulého roèníku øíkají, že se tato akce osvìdèila a bude dobré v ní pokraèovat. V loòském roce se konala tato akce v pátek 23. kvìtna a kostel navštívilo kolem 220 úèastníkù. Také letos bychom chtìli nabídnout nejen farníkùm, ale i ostatním lidem možnost úèastnit se této akce. Pevný program ještì není k dispozici, ale jeho souèástí jistì bude: komentovaná prohlídka kostela – vèetnì návštìvy sakristie, kùru a zvonù hudební program prohlídka kostela „naèerno“ – prohlídka detailù kostela skoro potmì výstava ruèní opis Bible program pro dìti a jiné Více informací bude na plakátech, v pøíštím èísle Pastýøe a prùbìžnì na farních webových stránkách. Motto Noci kostelù 2015: „Žádná tma pro tebe není temná: noc jak den svítí, temnota je jako svìtlo…“ Žalm 139, 12

Jednou, když jsem se snažila pøimìt manžela a dcery, aby mi pomohli co nejrychleji uklidit nákup, Mario zaèal stavìt na odiv svou žonglérskou zruènost se tøemi pomeranèi, Elisa a Eleonora byly nadšené. Já jsem se rozèílila. „No tak lidi!“zajeèela jsem. „Dodìláme nejdøív tuto práci. Mario, odlož prosím tì ty pomeranèe a postarej se o tu druhou tašku.“ Ve skuteènosti jsme vùbec nespìchali. Teprve pozdìji jsem si uvìdomila, že jsem si mìla ty okamžiky užít a umožnit, aby se z uklízení nákupu stala zábava. To se ze mì opravdu stal takový suchar? Když jsme pøíštì dìlali to samé, vzala jsem dvì mandarinky a dala jsem si je na oèi jako legraèní brýle. Eleonora a Elisa se náramnì bavily, Mario se smál a nakonec jsme nákup uklidili tak jako tak. Studie ukazují, že v rámci jevu zvaného „emotivní nákaza“ vstøebáváme emoce – a už pozitivní, nebo negativní – od ostatních. Když si udìláme èas na blbnutí, mùžeme se vzájemnì „nakazit“ veselostí. A kdo je veselý, má o tøicet procent vìtší pravdìpodobnost, že bude šastný. (jedna maminka) - PASTÝØ strana 6 -

TOBIÁŠOVA MODLITBA Jak se stává všem dìtem, mìl Tobiáš pøes den mnohem víc práce než samotný prezident. Ráno v sedm pøišla maminka a vrèela jako nelítostný vrtulník: „Tobiáši, lenochu, ven z postele… nožky dolù!“ Chlapec dìlal, že spí, a maminka ho celého zlechtala. Pak pøišly na øadu vážné vìci: „Uši! Obì! Zuby! Nevidíš, že ty ponožky k sobì nepatøí? Ne, to urèitì ne! Do školy v baèkorách nepùjdeš! To mì nezajímá, že jsou pohodlné! Pozor, a neuklouzneš…, øíkala jsem ti, že uklouzneš…“ V kuchyni bzukot pokraèoval: „Jez v klidu! Žádné housky! Chleba s marmeládou. Nesrkej to mléko jako èerpadlo. Neumaž se! Už ses zase umazal!“ Mezitím na nìj dìlala opièky sestøièka a on jí to nemohl oplatit, protože maminka vždycky byla na její stranì. Když se koneènì usadil v autobuse, ulehèenì vydechl úlevou. Úleva však netrvala dlouho. Uèitelky bzuèí stejnì jako maminka: „Nevrte se. Dnes se nauèíme minulý èas slovesa libovat si. Tobiáši, zkus to ty!“ Pak angliètina: „Toby, can you please speak more slowly, please!“ A matematika: „Když mám pìt hrušek, dvì jablka, ètyøi kiwi, ale ztratím jednu hrušku a dvì kiwi, co mi zbude?“ Dokud nebyl èas vrátit se domù. A tam nanovo: „Tobiáši, nech sestøièku na pokoji!“ Schválnì mi poèmárala sešit!“ „Tobiáši, umyj si ruce! Tobiáši, nedávej si lokty na stùl! Tobiáši, jez taky zeleninu!“ Koneènì skonèil i každodenní rituál pyžamo – nohy – zuby a Tobiáš mohl jít spát. Rituál na dobrou noc byl nejlepší z celého dne. Tatínek ho objal,

sestøièka dìlala, že mu dává pusu, a kousla ho do ucha, maminka ho pevnì objala. Maminèina vùnì byla podle Tobiáše ta nejkrásnìjší na svìtì. „Ty mùj mužíèku. Mám tì moc ráda, Tobiáši.“ „Já taky, mami.“ „Než usneš, nezapomeò se pomodlit.“ „Ano, mami.“ Prostìradla vonìla po kvìtinách a po mamince. Tobiáš se zaboøil do postele a zavøel oèi. Vzpomnìl si na modlitbu. A tak se modlil takto: „Pane, jsem opravdu unavený. A nevzpomenu si na žádnou modlitbu. Tak to udìláme takhle: budu hodnì pomalu øíkat abecedu, a ty, protože znáš všechny modlitby, mùžeš ta písmena poskládat tak, aby z nich byla modlitba, která by se ti líbila nejvíc.“ Toho veèera øekl Bùh svým andìlùm: „Ze všech modliteb, co jsem dnes slyšel, byla tahle urèitì nejkrásnìjší, protože byla z prostého a upøímného srdce.“ Bruno Ferrero Rosa pro duši

Doplò do køížovky: 1. Jak se jmenuje pìstoun Pána Ježíše 2. Jak se jmenuje uèedník, který Ježíše 3x zapøel 3. Kdo se první dozvìdìl, že Ježíš vstal z mrtvých 4. Jak øíkáme sobotì, která následuje po Velkém pátku 5. Jak se nazývá vyprávìní o umuèení Pána Ježíše, které se ète v kostele na Kvìtnou nedìli a na Velký pátek 6. Jak se jmenuje døevìný nástroj umuèení Pána Ježíše 7. Jak se jmenuje maminka Pána Ježíše 8. Jak se jmenuje nejmilejší uèedník Pána Ježíše, autor jednoho z evangelií 9. Jak se jmenuje mìsto, ve kterém Pán Ježíš žil spoleènì s Pannou Marií a Josefem

Jednou pøijde Benni ve školce za paní uèitelkou a zatahá ji za rukáv. Skloní se k nìmu. Dítì jí pošeptá: „Umøel mi dìdeèek.“ „Ano, maminka mi to øekla,“ odpoví mu. A zeptá se ho, jestli je smutný. Chlapec pomalu pøikývne a po chvíli dodá: „Trošku.“ A pak øekne uèitelce, že dìdeèek je zlý. Když chce uèitelka vìdìt proè, vysvìtluje, že mu dìdeèek slíbil, že mu postaví domek na stromì. A nikdo to neumìl líp než on. Když už se chce uèitelka zvednout, Benni ji ještì zadrží: „Maminka mi øíkala, že dìdeèek je teï už v nebi. Myslíš si to taky?“ Pøikývne. On se usmìje: „Já tomu taky vìøím!“ Krátká odmlka a tázavý pohled: Poslyš…,“ chytí ji za ruku, „myslíš, že se má v nebi dobøe?“ „Co mi chceš øíct?“ ptá se uèitelka. Dítì najednou vyskoèí: „Ale urèitì se má dobøe!“ „Proè?“ dìlá uèitelka zvìdavou. Benni se rozzáøí širokým úsmìvem: „Teï už se nemusí ptát babièky, když si chce nalít sklenièku!“ - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Papež jede v papamobilu po vatikánském námìstí. Záplava lidí, nìkteøí tleskají, jiní si klekají. Davem se prodírá blondýna, energicky používajíc lokty. Dostane se až k papamobilu, zaklepe dùraznì na sklo: „Prosím, jednu oøíškovou a jednu èokoládovou.“ Novomanžel nabízí manželce snídani: „Mám ti naservírovat kávu do postele?“ „Ty jsi mùj miláèek, ale radìji do hrnku.“ Trolejbus zastaví na koneèné. Øidiè sní svaèinu a zapálí si cigaretu. Vtom uvidí, že jedna žena sedí uvnitø trolejbusu. Vztekle zaøve: „Koneènáááááá vystupovááááát!“ „Pro vás snad paní Koneèná, vy hulváte!“ Zemøel významný chirurg a objevil se u nebeské brány. Øíká svatému Petrovi: „Znaènou èást života jsem strávil v nemocnici, pøevážnì na operaèním sále se skalpelem v ruce.“ „Ano, pustíme vás sem,“ øíká nebeský klíèník, „ale musíte vchodem pro dodavatele!“ Ptá se malý dinosaurus: „Mami, já se taky mùžu po smrti dostat do nebe?“ „Ne, ty se nanejvýš mùžeš dostat do muzea.“

ON ŽIJE Známý kyrgyzský spisovatel Èingiz Ajtmatov, autor slavných románù Popravištì èi den delší než století, napsal také malé dílko s názvem Mateøské pole. Popisuje v nìm osud matky žijící uprostøed kopanic spolu se synem a jeho manželkou. Pøijde však válka a syna zverbují do armády. Celé mìsíce a roky o nìm ženy nic neslyší – nevìdí, jestli žije, a každé ráno èekají, že o nìm dostanou aspoò nìjakou zprávu. Až jednoho dne, kdy je matka na poli, dostane snacha dopis: tøesoucíma rukama ho otevøe a zjistí, že její manžel je živý. Utíká pøes celou osadu a z plných plic køièí na jeho matku: „On je živý, on žije!“ Tato zpráva zmìní od základu jejich život. Veèer se už po celé osadì ode dveøí ke dveøím šíøí: „On žije!“ I velikonoèního rána pøináší Marie Magdaléna, kterou Tomáš Akvinský nazývá apoštolkou apoštolù, zprávu uèedníkùm a od nich se ta zpráva šíøí dìjinami až k nám: „Ježíš vstal z mrtvých, je živý!“ Mnozí Marii Magdalénì ani uèedníkùm nevìøili, když jim pøinesli zprávu o jeho zmrtvýchvstání. Nìkteøí – podobnì jako Tomáš – uvìøili, až když se s ním osobnì setkali. Také my jsme se s ním setkali, a proto jsme povoláni, abychom o nìm uprostøed dnešního svìta vydávali svìdectví. Ivan Šulík Jedenácté pøikázání

Skonèila svatba v Káni Galilejské.Pod stolem zùstal ležet jeden znavený svatebèan. „Vodu, vodu!“ sípal úpìnlivì. Ježíš nabral vodu do nádobky a podával mu ji. Svatebèan na nìho vytøeštil oèi a ráznì odstrèil nádobku se slovy: „Od tebe už vodu nechci!“ Pán Bùh pøivedl Adamovi Evu. Ten se probudil, podíval se na ni a pronesl: „To je ale kost!“ V nebi zazvonil telefon. Zvedl ho archandìl Michael: „Halo, tady Michael, velitel nebeského vojska, kdo je tam?“ zeptal se. „Tady peklo, u telefonu Satan. Vyzývám vás na fotbalový zápas.“ „Nebyla by to pro vás ztráta èasu? Nejlepší fotbalisti jsou pøece u nás.“ „To je sice pravda, u nás však jsou zase všichni rozhodèí.“ Pan faráø vypráví, jak Svatá rodina utíká pøed Herodem do Egypta, jak jedou na oslíkovi pøes pouš. Tu se hlásí malá Anièka: „Velebný pane, ten oslíèek pøece nemohl unést všechny tøi!“ „Anièko, ten oslíèek nebyl až tak malý, on byl asi tak veliký jako ty.“ „To by je ještì neuvez. To musel být tak veliký osel jako vy!“ Ladislav Jílek Humor za kostelem V.

JEDENÁCTÉ PØIKÁZÁNÍ Jednou jsem v odlehèeném rozhovoru dostal otázku, jaké pøikázání bych doplnil do Desatera. Zformuloval jsem tedy jedenácté pøikázání: „Nemontuj se do života jiných!“ Znamená to: Všímej si sebe, svých chyb, slabostí a nedokonalostí a ostatní nech na pokoji. Hodnì lidí, i vìøících, má totiž „charisma vrtat do bližních“, zajímat se o jejich záležitosti, pouèovat, napomínat. Vùbec však nezamìøují svou pozornost na sebe a nevidí svoje nedostatky. Na svou obhajobu používají ten nejušlechtilejší dùvod: lásku k bližnímu, kterému je tøeba pomoci. Pomocí èasto rozumí to, že o svých dohadech a závìrech informují širokou veøejnost, jen ne toho, koho se vìc pøímo týká. Kudy chodí, tudy trousí svoje zaruèené informace a závìry. Nìkteøí se zase pøíliš angažují a za každou cenu radí a rozdávají rozumy. Morální teologie pøitom zná pøesné podmínky bratrského napomínání. Za prvé, napomínat má ten, kdo je dotyènému nejbližší v øádu lásky, tedy manžel èi manželka, rodièe, sourozenci, pøíbuzní, pøedstavení. Za druhé, bližní musí službu napomenutí opravdu potøebovat, protože není schopen pomoci si sám. Za tøetí, není nikdo, kdo by to udìlal lépe než já. Pøílišná iniciativa tedy není na místì. Kéž bychom byli lidmi jedenáctého pøikázání a umìli se starat více o trám ve vlastním oku než o tøísky v oèích bližních. Ivan Šulík, Jedenácté pøikázání

Zrovna jsme se živì bavili s Jirkou, když se na okamžik odmlèel a vytáhl ze zadní kapsy kalhot svùj bílý kapesník bez proužkù. Rozevøel ho a poøádnì se vysmrkal. Já jsem dál mluvila. Když si dùkladnì vyèistil nos, složil zase peèlivì kapesník podle rýh, dokud nebyl jako pøedtím. Pak si ho pravou rukou zase zastrèil do kapsy. Když se na mì zase podíval, došla mi slova. Nevìøila jsem svým oèím a mùj výraz toho byl jasným dùkazem. „Nìco se dìje?“ „Ty si vždycky takhle skládáš kapesník, když se vysmrkáš?“ „Jo, a co se dìje?“ „No, jsme spolu už pìtadvacet let, ale doteï jsem netušila, že si takhle skládáš kapesník.“ „A co má být?“ „No, musím ti øíct, že když peru a najdu takhle složený kapesník v kapse od kalhot, tak ti ho dám zpátky do šuplíku, protože si myslím, že jsi ho nepoužil.“ Teï zase stál s otevøenou pusou Jirka. Po chvíli vykøikl: „Nyní už chápu, proè mi jdou tak špatnì èistit brýle!“ - PASTÝØ strana 8 -

VÝSTAVBA KAPLE V HRÁDKU V mìsíci èervnu 2014 byla zahájena stavba kaplièky. Nejdøíve byly provedeny terénní úpravy a následnì firmou INGREAL uskuteènìna dle projektové dokumentace pilotáž stavby v množství 30 pilíøù do hloubky 7m o prùmìru 50 cm, aby byla zajištìna stabilita celé stavby, nacházející se v záplavové oblasti. Nyní se zabýváme vyøizováním vodovodní pøípojky a následnì budeme pokraèovat ve vybudování základù. Do souèasné doby stála výstavba kaple vè. projektové dokumentace cca 1 mil. Kè, na které se podíleli jak jednotliví obèané, tak i místní podnikatelské subjekty. Díky pøístupu osob na terénních úpravách, zamìøovacích pracích, stavebním dozoru, pracovníkù firmy provádìjící pilotáž, umožnìní pøístupu na staveništì atd. a všech zainteresovaných se nám již nyní podaøilo ušetøit nìkolik desítek tisíc korun. Nutno zmínit i

Kardinál Tomáš Špidlík „Co je slunce ve svìtì viditelném, to je Bùh ve svìtì duchovním, zdrojem svìtla… Slunce osvìcuje oèi, Bùh osvìcuje mysl. Slunce je to nejkrásnìjší, co vidíme, Bùh je nejkrásnìjší z toho, co poznáváme.“ Sv. Øehoø Naziánský, který píše tato slova, pøevzal myšlenku z Platona. Vìtšina starovìkých náboženství, v Egyptì, v Íránu, v Indii, ztotožòovala Boží svìt se svìtlem. Øekové a Židé mluvili sice podobnì, pøesto však vìdìli, že slunce není Bùh, že svìtlo viditelné je jenom obraz neviditelného, duchovní pravdy a krásy, Boha, „který pøebývá v nepøístupném svìtle“ (1 Tim 6,16). Køesané vìøí nad to v božství Ježíše Krista, který je „svìtlo ze svìtla, pravý Bùh z pravého Boha“. On je „svìtlo pravé, které osvìcuje každého èlovìka; to pøicházelo na svìt. Na svìtì bylo a svìt povstal skrze nì, ale svìt ho nepoznal“ (Jan 1, 9-10). I my dnes po dvou tisících letech poznáváme toto svìtlo „jenom v zrcadle, nejasnì“ (srov. 1 Kor 13, 12), v odlescích. Je tomu podobnì jako se sluncem viditelným. Jeho krásu a úèinnost v plné slávì nepostihneme, zadíváme-li se upøenì do žhavého kotouèe na obloze. Slunce je v èerváncích východu i západu, v støíbrných okrajích mrakù, ve høe vln, ve zlatém dešti pod korunami stromù, v barvách i stínech lesa, v celé krajinì. Tak svìtlo Kristus žije a svítí ve svých bratøích, v milionech lidských bytostí, v církvi, která je jeho mystickým tìlem. Skrze nìho jsme se stali i my syny svìtla: „Byli jste kdysi ovšem tmou, ale teï jste svìtlem v Pánu. Žijte jako dìti svìtla“ (Ef 5, 8). „A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domì. Tak a vaše svìtlo svítí lidem, aby vidìli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích“ (Mt 5, 15-16).

zpracování projektu na interiér stavby, kterou nám poskytl p. arch. Ing. Indra zdarma. K 1.12.2014 jsme obdrželi opìtné schválení veøejné sbírky za tímto úèelem od Krajského úøadu ve Zlínì pod è.j. KUZL 64435/2014 na dobu neurèitou, s povinností pravidelného roèního vyúètování veøejné sbírky. Pokud se chcete podílet na výstavbì tohoto objektu, obrate se prosím na: „Výstavba kaple Slavièín, o.s.“ IÈO 270 52 907, - p. Josef Zemánek – tel.: 732 548 595 - manželé Mudrákovi – tel.: 775 709 773, 723 123 893 - p. Ing. Pavel Studeník – tel.: 773 798 173 Sbírku je možno provádìt: hotovostnì event. na sbírkový úèet è. 245743398/0300 Za O.S. Vlasta Mudráková Vzorem vší dokonalosti je ovšem Kristus, ale praktickou pøíruèkou, která nás vede, abychom se svému ideálu pøiblížili, jsou na prvním místì živí lidé, stvoøení k Božímu obrazu (srov. Gn 1, 27), s nimiž se dennì stýkáme: matka, otec, uèitel, knìz, pøátelé, známí, vzdálení lidé, o kterých èteme. Jako je pøíruèkou umìlce všechno krásné, co kolem sebe vidí, tak i naším návodem k dokonalosti je všechno dobré, se kterým se setkáváme, máme-li oèi, abychom vidìli, a uši, abychom slyšeli…“Od jednoho svìtla,“ píše PseudoMakarius, „se rozžehne mnoho lamp, všechny lampy a svítilny však hoøí jedním ohnìm, svìtlem Božího Syna v tìch, kteøí nosí hoøící lampy ve svých srdcích a svítí pøed jeho tváøí, i když jsou dosud na zemi.“ Z úvodu knihy Tomáše Špidlíka Prameny svìtla Pozn. Tomáš Špidlík S.J. se narodil v Boskovicích na Moravì v roce 1919. Svá filozofická a teologická studia absolvoval na rùzných evropských univerzitách. Od roku 1954 pøednášel spiritualitu køesanského Východu na Papežském institutu východních studií, na Gregoriánské univerzitì a dalších jiných univerzitách. Více než tøicet let byl spirituálem na èeské koleji Nepomucenum v Øímì. Je autorem øady knih, které byly pøeloženy do mnoha jazykù. Od roku 1991 žil a pracoval v „Centro Aletti“ v Øímì, kde také v roce 2010 zemøel. U pøíležitosti 5. výroèí úmrtí kardinála Tomáše Špidlíka SJ (17.12.1919 Boskovice – 16.4.2010 Øím) bude pomocný biskup olomoucký Mons. Josef Hrdlièka spolu s ostatními knìžími celebrovat mši svatou na Velehradì v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metodìje, v sobotu 18. dubna 2015 v 9.00 hod. Jste srdeènì zváni k úèasti!

Cestovatel zabloudil v poušti a zoufale hledal vodu. Vlekl se s námahou na vrcholek duny, pak na další a ještì na další, v nadìji, že nìkde zahlédne nìjakou studnu. Díval se stále všemi smìry, ale marnì. Když se potácel dál, zakopl o suchý keø a upadl na zem. Zùstal ležet jak dlouhý, tak široký a nemìl už sílu vstát, ani chu bojovat, ani nadìji, že tu hroznou zkoušku pøežije. Zatímco tak bezbrannì a nešastnì ležel, uvìdomil si najednou, jaké je v poušti ticho. Na všech stranách vládl majestátní klid, který rušil jen tichounký šelest, který bylo schopné slyšet jen to nejcitlivìjší ucho v tom nejhlubším tichu: zvuk tekoucí vody. Zvuk v nìm oživil nadìji, takže vstal a šel dál, dokud nedošel k potùèku prùzraèné a chladné vody. - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 22.2. 22.2. 22.3. 22.3. 22.3.

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 11.00 13.00 – 16.30

Matyáš Kováè Tomáš Petr Kozáèek Veronika Mudráková Albert Nedavaška Tereza Kozubíková

POHØBY 20.2. Milada Žáková, 1933, Nevšová 27.2. František Baøinka, 1937, Bohuslavice n.Vl. 12.3. Marie Panroková, 1926, Slavièín 14.3. Božena Pešková, 1933, Rokytnice 14.3. Helena Milková, 1933, Slavièín 24.3. Marie Remešová, 1929, Slavièín 26.3. František Mana, 1933, Slavièín 28.3. Josef Petøkovský, 1928, DS Louèka

ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 28.3. - 3.4. 4.4. - 10.4. 11.4. - 17.4. 18.4. - 24.4. 25.4. - 1.5. 2.5. - 8.5. 9.5. - 15.5. 16.5. - 22.5. 23.5. - 29.5. 30.5. - 5.6.

Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková Zlámalová J., Peniašková, Studeníková J., Lysáková, Dubská Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová Bohuslavice Hrádek Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J. Rudimov Petrùvka Zupková P., Fojtíková I., Raková R., Durïáková E., Štìpanèíková I., Zollerová L.

Pøíbìhy v rámeècích v dolní èásti stran jsou z knihy Bruna Ferrera Rosa pro duši.

Tajenka: JEŽÍŠ ŽIJE 1. Josef; 2. Petr; 3. ženy; 4. Bílá; 5. Pašije; 6. køíž; 7. Maria; 8. Jan; 9.Nazaret

Farnost sv. Václava v Brumovì-Bylnici V životì jde o víc!

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

PO, ST, PÁ SO

NE PO ÚT ST ÈT PÁ SO NE

5.4. 6.4 7.4. 8.4. 9.4. 10.4. 11.4. 12.4.

ST ÈT NE ÚT ÈT PÁ SO NE

15.4. 16.4. 19.4. 21.4. 23.4. 24.4. 25.4. 26.4.

ST PÁ NE

29.4. 1.5. 3.5.

ST PÁ NE

6.5. 8.5. 10.5.

ÈT PÁ SO Èech NE

www.misijnijaro2015.cz facebook.com/www.misijnijaro2015

PÁ NE

14.5. 15.5. 16.5. 17.5. 22.5. 24.5.

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

Slavnost Zmrtvýchvstání Pánì Pondìlí velikonoèní Úterý velikonoèní Støeda velikonoèní Ètvrtek velikonoèní Pátek velikonoèní Sobota velikonoèní 2. nedìle velikonoèní Svátek Božího Milosrdenství sv. Anastázie sv. Bernadetta Soubirousová 3. nedìle velikonoèní sv. Anselm Svátek sv. Vojtìcha sv. Jiøí Svátek sv. Marka 4. nedìle velikonoèní Den modliteb za povolání k duchovnímu stavu Svátek sv. Kateøiny Sienské, patronky Evropy sv. Josef Dìlník 5. nedìle velikonoèní Sv. Filip a Jakub, apoštolové sv. Jan Sarkander Panna Maria, Prostøednice všech milostí 6. nedìle velikonoèní Den modliteb za pronásledované køesany Den matek Slavnost Nanebevstoupení Pánì sv. Isidor Novéna k Duchu Svatému (15. – 23.5.) Svátek sv. Jana Nepomuského, hl. patrona 7. nedìle velikonoèní Den modliteb za sdìlovací prostøedky 1. svaté pøijímání v naší farnosti sv. Rita z Cascie Slavnost Seslání Ducha Svatého

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v nedìli 24. kvìtna na Slavnost Seslání Ducha Svatého. Uzávìrka bude v nedìli 10.5.2015. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -