08/11-12 LISTOPAD PROSINEC
ČÍSLO
3 ČASOPIS ZÁKLADNÍ ŠKOLY BRATŘÍ FRIČŮ ONDŘEJOV
Rozhovor s paní Václavou Sníţkovou Víte, co se slaví 17. listopadu? Návštěva ve třetí třídě a jejich slohové práce Reakce z druhé třídy Co píší druháci o dni otevřených dveří Návštěva v lesnické škole, názory z deváté třídy Sport, móda, zábava Nápady na vánoční cukroví Příběh na pokračování
VÁNOČNÍ ČAS JE V KAŢDÉM Z NÁS Kaţdého z nás jiţ začíná prostupovat vánoční nálada. To, ţe se Vánoce opravdu kvapem blíţí, vnímáme na kaţdém kroku; ať uţ reklamou na coca-colu, nebo na jiné podobné výrobky, akcemi v obchodech či alespoň pro mě dotěrnými dotazy rodičů a příbuzných „Co bych si přála k Vánocům“. Letošní barvou štědrého dne je fialová, takţe někteří lidé dost šílí. Moje sestra například shání fialové podkolenky. Nevím, jestli je to za tímto účelem, ale je to první, co mě napadlo. Vánoce zná a slaví v podstatě kaţdý. Já přitom nechápu, jak je to moţné. Pokud vím, jsou to svátky, kterými si my křesťané připomínáme narození spasitele – Jeţíše Krista. A tak trochu mi nejde na rozum, proč to slaví i nekřesťané. Ptala jsem se a jediné vysvětlení, které mi přišlo smysluplné bylo, ţe dříve byli skoro všichni věřící, z generace na generaci si předávali vánoční zvyky, a tak se v řadě rodin slaví Vánoce jako určitá lidová tradice. Vánoce jsou pro řadu z nás svátky, které se vyznačují dárky, výzdobou v oknech i na ulicích, vánočním cukrovím a s ním 1
spojeným i přibráním na váze . Patří k nim neodmyslitelně stromeček i kapr, i kdyţ ten zrovna nemusí být. Má moc kostí, například já bych byla nerada, kdyby právě kapr zapříčinil to, ţe by to byly moje poslední Vánoce. Asi všichni se těšíme, ţe nebudeme muset ráno z postele, ţe budeme moci lenošit, ţe bude doma sváteční nálada a všichni budou mít alespoň chvíli čas. Moţná jste shlédli jiţ upoutávky na filmy a pohádky, vysílané v dny okolo 24.12. Já rozhodně. A i na ty pohádky se docela těším. Vy ne?
Krásné Vánoce a počtení našeho čas(t)o( )pisu Vám za redakční radu přeje Pavla Hudcová
ROZHOVOR Paní učitelka Václava Sníţková učí na naší škole jiţ dlouhá léta. Letos učí opět v první třídě.
Rozhovor s paní Václavou Sníţkovou Když jste byla malá, chtěla jste být učitelkou, nebo něčím jiným? V první třídě jsem chtěla být horníkem. Po základce jsem chtěla jít na oděvní průmyslovku do Prahy a stát se módní návrhářkou. Zjistila jsem, ţe v té době škola přijímala ke studiu pouze ţáky vyučené v oboru švadlena či krejčí. Do učení se mi nechtělo. Skončila jsem nakonec na gymnáziu v Nymburce. Tehdy se ta škola jmenovala Střední všeobecně vzdělávací škola. Učila jste ještě na jiné škole (kromě naší)? Začínala jsem na ZŠ v Českém Brodě, kde jsem učila na druhém stupni VV a TV. To byly nejkrásnější roky mého učitelování. Na TV jsem měla pouze dívky od 6. do 9. třídy. Byla to veliká škola na náměstí. Kaţdý ročník měl dvě nebo tři třídy. Potom jsem přijala místo ředitelky ve Struhařově. Tam jsem se naučila učit. Do této školy chodili prvňáčci, druháci, třeťáci i čtvrťáci - všichni do jedné třídy. Organizace výuky byla velmi sloţitá a pro mě náročná. A příprava musela být rozsáhlá. Ţáci dosahovali výborných výsledků, protoţe vše slyšeli během čtyř let 4x. Kdyţ se mi narodil syn, škola byla zrušena. Máte nějaké vzpomínky, historky nebo něco,na co vzpomínáte se smíchem v duši? Vzpomínek a historek je mnoho. Hlavně z období na Střední odborné škole v Sázavě. Mohla bych z nich vydat knihu. Moţná, ţe v budoucnu tak učiním. Ale se smíchem v duši vzpomínám na tuto příhodu. Učila jsem ČJ ve 3. ročníku. Jednou si to takhle ţenu do třídy, papíry připravené, otázky na nich zadané. Prostě písemná práce z ČJ, předem ohlášená. Otevřu dveře do třídy a co nevidím! Ţáci seděli v řadách těsně vedle sebe. Na sobě měli pracovní tmavé montérkové blůzy, na nohou černé vysoké boty a na očích nevzhledné ochranné černé brýle. Kdyţ jsem vstoupila, všichni se zasmáli. 2
Ta hrůza! Na zubech měli nalepené černé papíry a vypadalo to, ţe se na mě zubí 35 strašně starých bezzubých starců. Chytili se v řadách kolem ramen a kaţdá řada se kývala na jinou stranu. Při tomto kývání vyluzovali zvuky nějaké monotónní písně. Byl to pro mě šok. Co všechno mně přeběhlo hlavou! Hlavně, co dělat! Chtěli mě jasně naštvat a vyprovokovat k nějakému nepředloţenému jednání. Asi si nejspíš mysleli, ţe půjdu za ředitelem a budu si stěţovat. Ale nestalo se tak. Nedala jsem jim šanci k tomu, co zamýšleli. Rozesmála jsem se na celé kolo, aţ jsem se za břicho popadala. Musím se přiznat, ţe jsem to trochu brala. Smála jsem se stále víc a nutila je k opakování písně. Ocenila jsem originalitu nápadu a kolektivní provedení. Pochválila jsem třídu. Z písemné práce sice nebylo nic, ale záţitek zůstal mně i jim. Často jsme na toto jejich vystoupení vzpomínali. Naposledy před dvěma lety, kdyţ jako dospělí měli po letech sraz v Sázavě. Proč jste začala s tou novou metodou, myslím že se říká ,,zpěvavou,,? Myslíte, že se tak děti naučí písmena snáz? Metodika čtení SFUMATO-splývavé čtení mě zaujala v roce 2005. O rok později jsem získala certifikát, který mě opravňuje k aplikaci metody v oboru elementární pedagogiky a je respektován v členských státech EU. Písmena se ţáci učí v trochu jiném pořadí. První písmeno je O, ale hned za ním těţké písmeno S, aby ţáci měli na jeho osvojení co nejvíce času. Často ho někteří kroutí na druhou stranu. Metodika je zaloţena na hlasitém projevu. Plynulé čtení vniká vázaným napojováním hlásky na hlásku. Zabraňuje vzniku tzv. dvojitého čtení. Dvojité čtení: Dítě slovo ,,nakousne,, a pak ho celé zopakuje-předčítá si. Nedochází k zadrhávání při čtení těţších slov. Ţáci si nepřidávají písmena a ani je nevynechávají. V první fázi se uplatňuje hromadné čtení, kde se čtecí proces stále udrţuje v pomalejším tempu. Cílem je vypěstovat přesné technické základy čtení. Jednou z předností je to, ţe i ţáci s dyslektickými projevy se mohou plně začlenit do vyučovacího procesu s ostatními ţáky. Jaký předmět učíte nejraději? Všechny. Nejraději učím dramatickou výchovu, coţ je součástí ČJ. Mám radost, kdyţ se malí prvňáčci dokáţou v rámci své předváděné postavy rozčílit, rozesmát a hlasově vyjádřit své pocity. Je to velmi těţké naučit. To musí tak trochu v dítěti být a já to v nich jen probouzím. Co kdyţ z mého ţáka vyroste významný herec, moderátor, zpěvák? Je něco, co se Vám ve škole nelíbí, nebo co by bylo potřeba změnit? V Ondřejovské škole se mi velmi líbí. Změnit by se toho mělo hodně, ale je to otázka peněz. Na mysli mám materiální vybavení, prostorové zabezpečení, modernizaci pomůcek i nabídku atraktivních nepovinných předmětů. (ale kdo by je učil?) 3
Chtěla byste učit i starší žáky? Na této škole jsem je učila, ale uţ bych o to moc nestála. Jak se dnes máte? Výborně!!! Rozhovor vedly Tereza Kalibová a Petra Hudcová
LISTOPAD 1989 Něco z minulosti, proč vstoupil do historie českého národa Událost, která vstoupila do naší historie, je připomínána 17. listopadem. Toto datum je bráno jako vzbouření vysokoškolských studentů za svobodu a demokracii. Byl to bouřlivý impulz, který vedl k rozpadu komunistického reţimu. Mluví se o něm jako o Sametové nebo studentské revoluci, kdy se občané dokázali postavit proti reţimu nenávistí, lţí a slídění. Celá demonstrace byla plánována z Albertova na Vyšehrad k hrobu K. H. Máchy v Praze, kde se měli účastníci rozejít. Akce začala podle plánu na Albertově a zúčastnilo se jí kolem 50 000 studentů, někteří nesli nad hlavami nápisy o zrušení KSČ, nechceme vládu jedné strany atd. Organizátoři se snaţili dodrţet slovo a odvrátit ostatní od středu města a skutečně zamířit na Vyšehrad, jenţe průvod se obrátil a táhl po vltavském nábřeţí k Národnímu divadlu, zahnul na Národní třídu, kde mu však zahradili cestu pořádkové oddíly. Ozbrojenci postupovali s nepochopitelnou surovostí a brutalitou, do bezbranných studentů dokonce najíţděl obrněný transportér. Během krátké doby se podařilo dav rozptýlit, na chodnících zůstávali pouze zranění jednotlivci. Jiţ po devatenácté je den 17. listopadu volný. Děti nechodí do školy, někteří dospělí do zaměstnání. Jsou snad prázdniny, nebo prostě volno, dokonce vznik ČR? V následujícím odstavci jsme pár ţákům ondřejovské školy kladli otázky týkající se tohoto dne. Vybrali jsme pár nejzajímavějších, nejlahodnější odpovědí a vyhodnotily celkovou anketu, které se zúčastnilo 20 ţáků. Víš proč se v pondělí 17.11. nejde do školy? Je státní svátek, den studentů za svobodu. Jirka R. Je státní svátek. Matyáš J. Procentuální výsledky ankety
4
Jaký svátek oslavujeme v pondělí 17.11? Nemám ponětí. Veronika D. Asi podzimních prázdnin. Anonym Pondělí, obyčejný všední den. Víš čím je pondělí 17.11. výjimečné ? Státní svátek, Den boje za svobodu a demokracii. Martina K. Je státní svátek, něco o studentech. Zděnek K.
Zpracovaly Monika Jordánová, Bára Povýšilová
NA NÁVŠTĚVĚ VE TŘETÍ TŘÍDĚ Kdo si kupuje pravidelně školní časopis ví, ţe jsme se tentokrát vydali na návštěvu do třetí třídy. Jejich třídní učitelkou je paní Solarová, která nás po příchodu dětem představila. Posadili jsme se do zadních lavic, odkud jsme měli rozhled do celé třídy. Naši mladší spoluţáci nám zatancovali a zazpívali píseň Holka modrooká. Účastnili jsme se hodiny českého jazyka, byli jsme svědky zkoušení, psaní diktátu, práce s kartičkami a mnoha jiných zajímavostí, ale to na popsání tak široké činností by nám nestačily řádky . Vybíráme alespoň nějaké záţitky. Z předchozích dnů měly děti za úkol si zjistit, co je to „babyka“, coţ snad kaţdý z nás víme. (nebo,ţe by ne?...). Článek, podle kterého děti měly moţnost si úkol zkontrolovat, byl o dívce, která dostala ve škole podobnou úlohu, jako naši třeťáčci. Ale dost o babyce, přejdeme k vyjmenovaným slovům po B, které (si myslím) se třeťáčci začali učit teprve nedávno. Zmíněný diktát byl také z vyjmenovaných slov po B. Po návštěvě první a druhé třídy, o kterých jsme se zmínili v předchozích číslech, jsme mohli porovnat, jak je učení v jednotlivých ročnících odlišné a náročné. Hodně nás zaujala hymna, kterou nám ţáci zazpívali aţ po hodině, ale psssst...je to jejich malé tajemství ;-), tudíţ o ní ani my nic nevíme a kdo nic neví, nic nepoví. Třeťáčci se mají sice ještě hodně co učit, ale jsou to šikovní ţáčci, takţe jsme si jisté, ţe to bez problémů zvládnou (sem tam nějaké té pětce neříkám problém, určitě kaţdý z nás nějakou pětku dostal a ne jednu:-D ). A proto přejeme paní učitelce Solarové a třetí třídě hodně úspěchů, nezapomenutelných záţitků a pohodových dnů na naší škole.
Co odpovídali třeťáci Po skončení hodiny jsme ţáčkům poloţili pár otázek. Odpovědi shrnujeme v následujícím příspěvku. Jak se vám líbí ve škole? Mě se tu líbí, hlavně kdyţ hrajeme hry:-) Kristýna Bosáková Dostali jste již někdo pětku? Nikdo konkrétní se nám nesvěřil, ale pod podmínkou zachování anonimity se jich pár přiznalo. 5
Těšíte se na druhý stupeń? A na co? Většina dětí řekla ano. Já se těším na chemii (aţ budu moct něco vyhodit do vzduchu). Standa Varga Chtěli byste nějak vylepšit školu? Ano, chtěli bychom mít tělocvičnu ve třídě a více hodin tělesné výchovy. Kterého učitele máte nejraději? Máme rádi všechny, ale nejvíce máme rádi p.uč. Solarovou, p.uč. Sníţkovou, p.uč. Modráčkovou a p.uč. Vomáčkovou. A jak se vám líbí náš školní časopis Vzhůru ke hvězdám? Časopis se nám moc líbí:-) Zpracovaly Lenka Toťová a Jana Modráčková
Z HODIN SLOHU VE 3. TŘÍDĚ Co napsali o prázdninách Svatba mojí sestřenice Letos 7. srpna se konala svatba mojí sestřenice. My jsme tam byli taky s celou rodinou. Svatba trvala dva dny a já jsem tam byla druţičkou. Ráno měli obřad v kostele a pak všechna mládeţ jela do ateliéru na focení. Pak jsme jeli na zmrzlinový pohár. Odpoledne jsme se přidali k ostatním hostům a začala pravá hostina. O půlnoci se konal ohňostroj a krájení velkého svatebního dortu. Byla jsem uţ unavená a tak nás děti strýc odvezl k babičce domů. Druhý den byla legrace. Pán se převlékl za nevěstu a my jsme s ním tancovali jako s opravdovou nevěstou. Pak všechny druţičky sloţily ze svíček velké srdce a v něm tancovali ţenich a nevěsta. Byla to pěkná svatba. Rebeka Tovtová
Aqua palác O prázdninách jsme jeli s maminkou na výlet do Česlic u Prahy. Je to Aqua palác. Kdyţ jsme vešli dovnitř, koupili jsme si lístky. Pak jsme šli do šaten a tam jsme si vzali plavky. Šli jsme do vody. Hledali jsme tobogány a také jsme jeli řekou. Já jsem si vzal kruh, ale teď uţ plavat umím. Aţ tam zase pojedeme, tak uţ na řeku kruh nebudu potřebovat. Je tam i palác pokladů, ve kterém jsou dva spojené mělké bazény. V jednom je vlnobití, které mě odhazovalo aţ na břeh. Pak jsme konečně našli palác dobrodruţství, ve kterém byly tobogány. Byl tam takový tobogán s trychtýřem, na který jsem nešel, protoţe byl aţ od 12 let. Bylo tam dalších 5 tobogánů. Venku byla také řeka, ale byla o moc rychlejší a vedla přímo dovnitř. Byl to hezký výlet a těším se na další. Stanislav Varga 6
IQ park O prázdninách jsme byli v Jizerských horách a jeli jsme se podívat do Liberce do IQ parku. IQ park je pro děti i dospělé. Je v něm spoustu atrakcí, u kterých se musí přemýšlet. Vysvětlují různé jevy a naše činnosti. Viděla jsem, jak voda roztáčí vodní mlýnek, jak funguje pumpa, kterou má strejda na zahradě. Zkoušela jsem si, jak se řídí invalidní vozík, jak sjíţdějí hasiči po tyči, jak se šíří zvuk. Navíc se mi líbilo dělat velké mýdlové bubliny. Maminka mne do jedné schovala. Je tam bludiště a malý tunel pro děti. Vše co je v IQ parku si kaţdý můţe vyzkoušet. O kaţdé atrakci si můţeme přečíst něco zajímavého nebo k čemu slouţí. Moc se mi tam líbilo a chtěla bych tam jet ještě jednou. Veronika Jankovská
Co napsali o zvířátkách Nejrychlejší běžec A nyní Vám budu vyprávět o nejrychlejším běţci na světě, gepardovi. Gepard dokáţe běhat stokilometrovou rychlostí. Potom si ale musí odpočinout, aby znovu nabral sílu. Hyeny a supi z dálky gepardy pozorují. Čekají na příleţitost, jak jim ukrást kořist. I kdyţ gepardi vypadají hrozivě, nejsou moc divocí. Dají se ochočit jako domácí zvíře. Ale opravdu to není kočka, kterou byste mohly mít děti doma v pokoji! Ke své obţivě potřebuje spoustu masa. Jak jistě víte, maminky se dětem moc věnují. Starají se o jejich čistotu a také dávají pozor, aby je neohrozil nějaký lovec nebo zvířecí nepřítel. Kristina Bosáková
Moji domácí mazlíčci Doma mám dvě krásná morčata. Jsou moc hodná a mám je moc ráda. Jedno z nich je stříbrobílé, krátkosrsté a jmenuje se Ţofka. Je starší neţ moje druhé morče, které je černohnědobílé, dlouhosrsté a jmenuje se Zuzka. Kaţdý den musím morčatům vyměnit vodu, dát čerstvé jídlo, seno a natrhat listy z pampelišek. Kaţdý druhý den měním hobliny za nové. Přes léto jsou morčata venku a na podzim je máme doma v akváriu. Jsou to moc hezká a milá morčátka. Miroslava Kandová 7
Pejsek Mám krásného a hodného pejska. Jmenuje se Kevík. Mám ho moc rád a jsem s ním šťastný. Kdyţ jsem doma je u mě, hraji si s ním, chodím s ním ven. Kdyţ jdu do školy a pak se vracím čeká na mě, potom jsme oba šťastní, ţe se vidíme. Je poslušný, přítulný a rozumí mi. Kdyţ jdeme ven na zahradu tak běhá, nosí mi balónek a chce si hrát. Má hračky, myšku a kočičku, začne si s nimi hrát a to já uţ vím, ţe si mám jít hrát také. Tak to bylo vyprávění o mém pejskovi. Lukáš Kušta
Žába Ţába je obojţivelník. Na světě je mnoho druhů. Některé z nich jsou i velmi jedovaté. Bohuţel, některé nalezneme v červené knize ohroţených zvířat. U nás se nejvíce vyskytuje ţába obecná, rosnička, ropucha… Vývoj ţáby: ţába naklade oplodněná vajíčka do vody. Z vajíčka se vytvoří pulec. Pulec ţije ve vodě, kde se vytvoří tělo ţáby. Která vyleze z vody a většinu ţivota ţije na suchu. Ţába se ţivý dotěrným hmyzem, a proto bychom jí měli chránit. Nikola Bajcurová
Kůň Kůň je velmi krásné a ušlechtilé zvíře. Je velký a silný. Na světě existuje mnoho plemen a druhů koní. Jeho sil se dříve vyuţívalo v lese na stahování dřeva, v zemědělství na tahání provozů a obdělávání půdy. Dříve se hodně vyuţívalo taţných koní na práci v lese a zemědělství. Dnes se koně chovají hlavně pro vyuţití ve sportu – dostihy, přeskakování přes překáţky (parkur). V současné době je velmi oblíbené rekreační a westernové jeţdění. V našem okolí je mnoho stájí a westernových rančů, kde máme moţnost se s koňmi seznámit a naučit se, jak jezdit, a hlavně, jak se o koně starat. Na koni se pouze nejezdí, ale o koně se také musíme starat, hřebelcovat, uklízet stáj a krmit. Kateřina Eliášová
Další zajímavé práce Můj zážitek z rybaření Od šesti let chodím s tatínkem rybařit. V létě jsme u vody byli několik dní. Dokonce jsme tam i spali venku pod širákem. Večer jsme s tatínkem seděli u vody a hlídali pruty, jestli nezabere ryba. Tatínek měl několik záběrů od candáta. Kdyţ konečně začala brát ryba i mně, 8
uslyšel jsem bzučení. Byl to sršeň. Kdyţ jsem zahlédl, ţe se ke mně blíţí, tak jsem začal utíkat. Snaţil jsem se ukrýt v autě, ale bylo zamčeno a tak jsem si vlezl pod něj. Po chvilce mě začalo něco štípat na břiše, lehl jsem si přímo do mraveniště. Začal jsem křičet, tak mi tatínek pomohl vylézt a očistit od mravenců. Kdyţ jsem si konečně myslel, ţe je po všem, ozvalo se opět bzučení. Tentokrát kolem poletovalo hned sršňů několik. Rychle jsme zabalili pruty, všechno jsme naloţili do auta a odjeli jsme domů. Ten den naše rybaření skončilo předčasně. Mě to, ale neodradilo. - Na ryby chodíme s tatínkem dál. Jiří Kubíček
Co mě baví Baví mě číst knihy. První kniha se jmenuje První školní encyklopedie. Je to dětská encyklopedie pro zvídavé děti. Jsou tam odpovědi na nejčastější dětské otázky. Srozumitelný a čtivý text. Návody k ověřujícím pokusům. Více neţ 3000 barevných ilustrací a fotografií a obsaţený slovník, například návod na výrobu váţky a sopky. Další kniha, kterou čtu je Světové rekordy. Jsou tam informace, které zvíře je největší, kolik astronautů se vydalo na první let do vesmíru, kolik vesmírných sond bylo vysláno do kosmu. Je tam také jestli existuje automobil, který se rychlostí vyrovnává tryskovému letadlu. Jsou tam také texty, které jsou jednoduché a zajímavé. Poslední knihou jsou Fakta a rekordy. Jsou tam otázky: proč je moře modré, kdy vznikla planeta Země, a které vodopády jsou nejvyšší. Přináší obrovské mnoţství pozoruhodných faktů, ohromující čísla, neuvěřitelné rekordy a napínavé podrobnosti o světě, který nás obklopuje. Stanislav Varga
Kopaná Kopaná neboli fotbal se hraje na celém světě. Hrají proti sobě dvě druţstva. V kaţdém muţstvu je 11 hráčů. Jeden z nich je brankář, 3 v obraně, 3 ve střední záloze, 2 záloţníci a 2 útočníci. Pravidla jsou sloţitá, například ofsajd, aut, roh, penalta, trestný kop a vhazování. Hráč můţe dostat kartu ţlutou a červenou. Kopanou můţou hrát muţi i ţeny. První fotbalové míče byly vyrobené z prasečího měchýře potaţeného kůţí. Hry zaloţené na kopání míče se hrají od starověku. První pravidla moderní kopané vznikla v 19. století v Londýně ve Velké Británii. Děti po celém světě rády hrají fotbal na ulici. Nejvýznamnější fotbalovou soutěţí je Světový pohár FIFA, mistrovství světa se hraje jednou za čtyři roky a mistrovství Evropy jednou za dva roky. Jaroslav Šticha 9
10
11
12
REAKCE DRUHÁKŮ Ţáci druhé třídy by rádi doplnili a upřesnili některé své odpovědi uveřejněné v minulém čísle časopisu My ţáci druhé třídy nesouhlasíme s odpovědí na některé otázky, některé také chceme doplnit. Mimoškolní aktivity: chyběl rybářský krouţek u dvou chlapců. Oblíbený předmět: chybí tělocvik a český jazyk. Jaký předmět nemáme rádi: psaní jen tři ţáci a desetiminutovky nemáme – máme pětiminutovky. Jste spokojeni se svou učitelkou? Jeden ţák ne, ostatní ano. Děkujeme Gábině a Báře za návštěvu ve druhé třídě. Ţáci 2. třídy
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ Co o tomto dni napsali ţáci druhé třídy Karinka Šafrová: Maminka byla ráda, ţe se na mě přišla podívat, jak pracuji při hodinách ve třídě. Říkala, ţe je to moc dobrý nápad. Teď ví, jak se má se mnou doma učit. Vašek Sadílek: Den otevřených dveří se mamince moc líbil. Byla spokojená. Máme pěknou nástěnku vedle tabule. Velice chválí zpěv na klávesy a rozcvičku s dětmi. Moc se jí líbilo, ţe se paní učitelka jednotlivě věnuje ţákům a také říká, ţe máte moc hezky upravené vlasy, paní učitelko. Jakub Červenka: Mamce se líbilo, ţe se učíme zábavnou formou. Také se jí líbilo, jak se procvičujeme a zpíváme. Mamka se myslí, ţe bychom měli více poslouchat a já se víc soustředit. Marcelka Šeblová: Mamince se líbilo, jak děti hezky poslouchaly. Pracovaly ve skupinkách samostatně. Všichni se stále pěkně hlásili. A jak se děti snaţily na všechno odpovídat. Maruška Šebelová: Mamince i babičce se den otevřených dveří moc líbil. Říkaly, ţe paní učitelka má s námi dětmi velkou trpělivost. Líbilo se jim, ţe se hodně věcí dělá takovým hravým způsobem a ţe děti stále jenom nesedí. Jenom mě napomínaly, ţe si nemám stále hrát s průkazkou. Sam Lanţhotský: Mojí mamce se líbilo prostředí naší třídy. Zajímavý byl způsob výuky. Byla mile překvapená, s jakým nadšením se děti zapojily do vyučování. Anička Kieferová: Maminka byla s vyučováním spokojená. Líbí se jí, ţe se učíme hrou. Pro odpočinek zpíváme a cvičíme. Bylo vidět, ţe se děti s paní učitelkou rády učí. 13
NÁVŠTĚVA V TRUTNOVĚ Město Trutnov, rozkládající se podél říčky Úpy, se nachází v Královéhradeckém kraji, svojí velikostí by se dalo přirovnat k nám známému Benešovu. Dne 14.11. 08 se na zdejší České lesnické akademii uskutečnil den otevřených dveří,jenţ měl ukázat zájemcům o studium v tomto odvětví kvalitu a vybavenost školy. Po třech hodinách cesty autem jsme dorazili do areálu školy, která se nachází na okraji města ale přesto blízko centra. Program trval tři hodiny v nově zřízené a prostorné aule. Kaţdou celou hodinu se zde pro nově příchozí návštěvníky podávaly informace, týkající se studia na škole či o ubytování v internátě. Dozvěděli jsme se, ţe mechanizační obory sídlí ve Svobodě nad Úpou. A zde fungují obory Lesnictví, Ochrana přírody a prostředí a nově zřízené Přírodovědné lyceum. O volný čas studentů je postaráno vskutku báječně, neboť zde existují zájmové činnosti: např. trubačský, jezdecký či sokolnický krouţek a mnoho dalších. Některé z těchto aktivit si vedou studenti sami. Dále pak nám byla předloţena zpráva o tom, ţe škola spolupracuje s mnoha zahraničními školami např. z Francie, Polska, Švédska nebo Rakouska. Při individuální prohlídce školy jsem měl moţnost popovídat si s profesory i se studenty, nahlédnout do tříd a přesvědčit se na vlastní oči o její vybavenosti. Po té jsem usoudil, ţe vztahy mezi studenty a jejich profesory jsou takové, jaké mají být a škola je opravdu na vysoké úrovni. Kaţdému, komu tepe srdce pro přírodu a někdy by snad uvaţoval o studiu na lesnické škole, by se měl do Trutnova podívat. Odkazy:www.clatrutnov.cz, www.slstrutnov.cz, www.sslz.cz Jan Pangrác
NÁZORY Z DEVÁTÉ TŘÍDY Další rozhovory s našimi deváťáky. Rozhovor s Veronikou Hanuškovou Co si myslíš, že tě základka naučila? Mluvit sprostě, nadávat a být drzá. Který je tvůj nejoblíbenější učitel? Pan učitel Řezba a paní učitelka Hudcová. Který je tvůj nejoblíbenější předmět? Matematika pana Řezby Co ti bude na další škole chybět? Kamarádi. Jsi rád, že už letos končíš? Ano i ne 14
Na jakou školu bys chtěl dále jít? Zatím přesně nevím, ale zřejmě na Obchodku. Která třída myslíš, byla pro tebe nejhorší? Osmička Která zatím nejlepší? Zatím to je devítka Rozhovor se Šárkou Salaiovou Co si myslíš, že tě základka naučila? Zbavila mě zábran a zničila poslední zbytky rozumu. Který je tvůj nejoblíbenější učitel?
Pan Řezba a paní Hudcová. Který je tvůj nejoblíbenější předmět?
Já nemám ţádný oblíbený předmět. Co ti bude na další škole chybět?
Vyspávání o dějepisu. Jsi rád, že už letos končíš?
Jo i ne. Na jakou školu bys chtěl dále jít?
Těţko říct. Která třída myslíš, byla pro tebe nejhorší?
Sedmá třída. Která zatím nejlepší?
Osmička. zpracoval Jan Pangrác
FOTBAL Fotbal je stručně řečeno kolektivní hra, ve které se utkávají vţdy jen dvě druţstva. Na trávník se nastupuje v počtu 10 hráčů a 1 brankáře. Jsou i náhradníci, kteří sedí „ne lavičce“. Fotbal se hraje v různých soutěţích zvané ligy. Nejznámější liga je bezesporu anglická Barclays premier ship. Z ostatních jmenujme například naší Gambrinus ligu, německou Budesligu, italskou Serii A nebo francouzskou Ligue 1. Druţstva z jiných lig se střetávají v soutěţích jako je Liga Mistrů nebo Pohár UEFA. Kaţdý zápas v lize musí mít nějaká pravidla, na jejich dodrţování dohlíţí rozhodčí se svými asistenty. Jakub Vaněk 15
Úspěch v sálové kopané V pondělí 1.12. vyrazila naše škola do Benešova na turnaj v sálové kopané. Na reprezentaci byli vybráni: Horáček L., Jordán P., Vosátka P., Polesný M., Jordán M., Toťová L., Dyškant M., Šála J., Hrubí L., Řehák P., Manhart J. a Calta J. v doprodu paní učitelky Nataši Škardové. Tito hráči měli postupně nastoupit proti ZŠ Čerčany, ZŠ Načeradec, ZŠ Neveklov, ZŠ Vrchotovy Janovice. První zápas proti ZŠ Čerčany jsme vyhráli 2:1 a dostali zaslouţeně 3 body. Další zápas proti ZŠ Načeradec skončil 5:1 a znovu jsme získali 3 body . Nyní jsme jich měli na kontě 6, ale přišla ZŠ Neveklov, se kterou jsme prohráli 3:2, ale ještě jsme mohli doufat v první místo, protoţe zatím kaţdá škola jednou prohrála dvakrát vyhrála, ale byl tu problém s tím, ţe pokud mají dvě muţstva stejný počet bodů, tak rozhoduje vzájamný zápas a ten měl Neveklov lepší. Po tomto zápasu jsme hráli proti ZŠ Vrchotovy Janovice, kterou jsme ,,rozdrtili´´ 7:2. Nyní jsme měli 9 bodů a Neveklov 6, ale hrál poslední zápas proti Čeranům a kdyby vyhráli, tak jsou první, ale oni remízovali 2:2 a tím přenechali ŢŠ Ondřejov 1.místo. Petr Jordán
MÓDA Od 15.12.2008 do 9.1.2009 proběhne anketa „NEJOBLÍBENĚJSÍ MÓDNÍ ZNAČKA NA ŠKOLE“. Před jídelnu dáme anketní schránku do které můţete hodit papírek s vaší nej módní značkou.V lednovém vydání našeho časopisu se dozvíte, která značka to vyhrála. Tak hlasujte, ať máme co vyhodnocovat! ROZHOVOR Ahojky, máme pro Vás první rozhovor do naší módy, vybrali jsme Gabču Wustingerovou. tak pozorně čtěte, moţná se u toho i pobavíte:D. 1) Gábi, jaký máš ráda módní styl? Mám hodně ráda barvy, takţe barevný a hlavně podle nálady. 2)Upřednostňuješ oblečení, ve kterém se cítíš pohodlně, nebo spíš podle vzhledu? Já osobně upřednostňuji pohodlí. 3)Chodíš ráda nakupovat oblečení? Pokud ano, co tě na tom nejvíce baví? Ani ne. 4)Jak často si vyměňuješ ponožky?:D Samozřejmě kaţdý den. 16
5)Jak často děláš pořádek ve své skříni s oblečením?
Asi tak jednou za měsíc:D 6)Dokázala bys vymyslet nějaký módní hit? Nejspíš bych nedokázala nic vymyslet. Připravily Kristýna Budská a Patricie Hejmová
ZÁBAVA – POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT
17
Procvič si anglická slovíčka – tentokrát zvířata:
Připravuje Jana Modráčková
VÁNOCE A CUKROVÍ
Kokosové kuličky
Ingredience: 250g kokosu, 120g moučkového cukru, 100g vlašských ořechů, 4 lţíce slazeného kondenzovaného mléka, šťáva z 1 pomeranče, 100g piškotů, 1 lţíce vody. Postup: Cukr zalijte mlékem a vodou a po rozpuštění povařte 3 minuty. Pak přidejte rozemleté piškoty, kokos, mleté ořechy a šťávu z pomeranče. Vše dobře promíchejte, není-li hmota dost tuhá, přidejte piškoty nebo kokos. Tvořte malé kuličky, které jiţ neobalujte.
Ořechové rohlíčky
Ingredience: 90g lískových oříšků, 90g vlašských ořechů, 140g cukru moučka, strouhanka, 1 vejce, kakaový krém, čokoládová poleva. Postup: Ze všech ingrediencí udělejte těsto a vyválejte je ve strouhance. Z těsta vytvořte malé rohlíčky. Pečte je v mírně vyhřáté troubě. Vychladlé rohlíčky spojte kakaovým krémem a konce rohlíčků namáčejte v čokoládové polevě.
Skořicové placičky
Ingredience: 125g másla, 100g cukru, 4 ţloutky, 1 lţička skořice, 50g hladké mouky, 40g Maizeny, 50g mletých lískových oříšků, hrubá mouka, čokoládová poleva. 18
Postup: Máslo utřete do pěny s cukrem a ţloutky. Vmíchejte skořici, hladkou mouku, Maizenu a mleté lískové oříšky. Na máslem potřený a moukou vysypaný plech nanášejte lţičkou kousky těsta a zvolna je upečte dorůţova. Vychladlé placičky namáčejte v čokoládové polevě.
Mandlové jednohubky Ingredience: 220g mandlí + 24 spařených, oloupaných a mírně opraţených mandlí na ozdobu, 220g moučkového cukru, 4 lţíce zakysané smetany Rama Cremefine, 1 lţíci oleje. Postup: 1. Mandle spařte horkou vodou, oloupejte a najemno namelte. Pak je nasypte do mísy a vmíchejte k nim cukr. Přidejte zakysanou smetanu i olej a postupně promíchejte, aţ vznikne pasta podobná marcipánu. Z té pak vyvalujte kuličky; aby se hmota nelepila, namáčejte si prsty ve studené vodě. 2. Kaţdou kuličku dlaní zlehka zploštěte, zapíchněte do ní opraţenou mandli a vloţte do papírového košíčku. Cukroví připravujte aţ těsně před Vánoci; uchovejte ho přikryté, nejlépe v ledničce nebo na balkoně.
Čokoládové kostky
Ingredience: 250g hořké čokolády, 250ml neslazeného kondenzovaného mléka, 100g loupaných nahrubo sekaných mandlí. Postup: Hořkou čokoládu rozehřejte ve vodní lázni. Vmíchejte neslazené kondenzované mléko a ručním elektrickým šlehačem šlehejte tak dlouho aţ vznikne hladká hmota. Potom vmíchejte loupané nahrubo sekané mandle a hmotu stejnoměrně rozetřete na alobal. Povrch posypte loupanými sekanými mandlemi a dejte vychladit. Vychladlou hmotu rozkrájejte na kostky. Připravila Gabriela Wustingerová
Další z optických klamů Jednotlivé vodorovné pruhy se vám zdají zdeformované. Je tomu tak i ve skutečnosti?
19
PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ
???
Část druhá: Sára a Klára spolu strávily mnoho krásných dní. Společně chodily do školy i blbnout ven. Jednou, kdyţ Sára snídala, uslyšela zvonek u dveří. Popadla svou svačinu a tašku a běţela ke dveřím. Kdyţ otevřela, neuviděla Kláru, jak se domnívala, ale nějakého pána s poštou. Poštu převzala a koukla na hodinky. Bylo spoustu hodin. Uţ takhle by přišla do školy pozdě. Rozhodla se, ţe dnes na Kláru čekat nebude a půjde sama. Po cestě přemýšlela, co Kláře můţe být, jestli je třeba nemocná nebo něco podobného. Ale to by ji přece dala vědět. Dny ubíhaly a Sára chodila stále do školy sama. Kdyţ své kamarádce volala, vţdy se jí dostalo odpovědi: „Uţivatel je dočasně nedostupný. Opakujte volání později“. Po týdnu se to Sáře nezdálo a tak se jednou po škole vypravila k domu, kde Klára bydlela. Zazvonila na zvonek.Ve dveřích se objevila nějaká paní, mohlo jí být tak maximálně 30. „Co tu chceš, holčičko?“zeptala se. „Dobrý den. Já hledám Kláru Solánskou. Bydlí tu…“ odpověděla ji Sára. „Jo ty myslíš tu hnědovlasou děvenku, co tu bydlela s rodinou před námi?“ zeptala se jí ta paní. Sára na ní nechápavě pohlédla a to paní stačilo aby spustila: „Víš, uţ tu týden nebydlí. Odstěhovali se a prodali nám tenhle domek.“ „A kam se odstěhovala?“ Zeptala se s nadějí v hlase Sára. „To opravdu nevím a teď mě omluv. Mám v troubě bábovku.“ Řekla a zmizela stejně rychle jako se objevila za dřevěnými dveřmi. Sára šla smutně domů. Bylo jí do pláče. Vţdyť znovu ztratila to nejcennější – opravdové přátelství. Nedokázala uvěřit tomu, ţe jí Klára nic neřekla, ani se s ní nerozloučila… …Pokračování příště =D… Pavla Hudcová Redakční rada časopisu: Kristýna Budská, Patricie Hejmová, Pavla Hudcová, Petr Jordán, Monika Jordánová, Tereza Kalibová, Jana Modráčková, Jan Pangrác, Barbora Povýšilová, Lenka Toťová, Jakub Vaněk, Gabriela Wustingerová pod vedením Věry Hudcové. Uzávěrka čísla 3 - říjen: 30. listopadu 2008 Uzávěrka čísla 4 – leden: Plánujeme na 20. ledna 2009. Budeme rádi, pokud nám dáte nějaké své příspěvky. Stačí kontaktovat libovolného člena redakční rady.
