Eukaryotická buňka -
hlavní rozdíly:
buněčná stěna vakuoly lysozomy zásobní látka
rostlinná buňka ano (celulóza) ano ne škrob
živočišná buňka ne ne (prvoci ano) ano glykogen
buňka hub ano (chitin) ano ne glykogen, tuk
Stavba -
protoplazma – živý obsah buňky cytoplazma - stejná jako u prokaryotické buňky - funkce: - přesun živin - biologické pochody - částečná přeměna bílkovin - anaerobní glykolýza – rozklad cukru bez přítomnosti kyslíku
-
cytoplazmatická membrána - stejná jako u prokaryot - funkce: - neprobíhá buněčné dýchání - obdobné jako u prokaryot - desmozomy – spojené sousední buňky jádro - řídí činnost buňky - nese genetickou informace - některé buňky nemají jádro (červené krvinky) - jádro je obaleno dvojitou membránou – karyotéka (má póry) - uvnitř: - jaderná šťáva - karyoplazma - chromatin – DNA + bílkoviny (histony) - jadérko - funkce: - tvorba rRNA (ribosomální) - účast na regulaci buněčného dělení membránové organely - endoplazmatické retikulum - soustava plochých váčků a kanálků - drsné – ribozomy (syntéza bílkovin) - hladké – syntéza lipidů a sacharidů
-
-
-
Goldiho aparát - soustava váčků a kanálků = diktyozomy - shromažďování a upravování produktů endoplazmatického retikula - tvoří polysacharidy (součásti buněčné stěny)
-
vezikulární útvary - lyzozomy – nitrobuněčné trávení - cytozomy - vakuoly - ohraničuje ji membrána – tonoplast - regulace osmotického tlaku v buňce - funkce: - uvnitř buněčná šťáva - roztok zásobních látek (cukry, bílkoviny, alkaloidy) - roztok odpadních látek - barviva rozpustná ve vodě semiautonomní organely - vlastní aparát pro tvorbu bílkovin (ribozomy) - vlastní molekuly DNA (z části závislé na genetické informaci v jádře)
-
-
-
mitochondrie - vnitřní membrána se vchlipuje a vytváří kristy - vnitřní prostor – matrix - funkce - aerobní dýchání - rozklad glukózy na CO2 a H2O - tvorba ATP (zdroj energie) plastidy - pouze u rostlinných buněk - dělí se podle převládajícího barviva - chloroplasty - zelené - fotosynteticky aktivní - dvojitá membrána - chromoplasty - červené, oranžové, žluté (lipochromy) - fotosynteticky neaktivní - výskyt - zralé plody - květy - leukoplasty - umístění – zásobní orgány rostlin (kořen, hlízy, stonky, semena, kořenová čepička – kryje vzrostný vrchol kořene) - bez barviv
-
hromadí bílkoviny (proteinoplasty), oleje (oleoplasty), škrob (amyloplasty)
-
cytoskelet - vnitřní kostra buňky - prostorová soustava bílkovinných látek v cytoplazmě - funkce: - pravděpodobně pohyb organel v buňce - opora buňky - transport látek - přeměna chemické energie na kinetickou - stavební funkce - složky: - mikrotubuly - jemná vlákna - 25 nm - tvořené bílkovinou tubulín - mikrofilamenta - 4-6 nm - tvořené aktinem - intermediární filamentum
-
organely pohybu – bičíky, řasinky (brvy)
-
buněčná stěna - plně propustná - zajišťuje tvar a pevnost - transport látek - stavba: - celulóza + další látky - tvoří se v Goldiho aparátu - primárně – růst do plochy přidáváním mikrofibril celulózy - sekundárně – růst do tlouštky - plazmodesmy - komunikace mezi buňkami - vkládání látek do buněčné stěny - anorganické – inkrustace (SiO2) - organické – impregnace - dřevo (lignifikace) - korek (suberinizace) - kutin (kutinizace)
Buněčný cyklus -
-
-
-
-
-
-
-
obecná vlastnost každé buňky, zakódováno v DNA fáze G1(+G0)-> S -> G2 -> M sled procesů od konce mitózy do mitózy následující mitóza - karyokineze – rozdělení jádra - cytokineze – rozdělení buňky období, kdy se buňka nedělí – interfáze fáze G1 - předsyntetická, postmitotická - tvoří se: - RNA a bílkoviny - enzym DNA, nukleoid - příprava na replikaci - fáze G0 - kontrola regulačních mechanizmů, které rozhodnou zdali se buňka bude dělit fáze S - syntetická - probíhá replikace DNA - zdvojují se chromozomy -> buňka je tetraploidní -> každý chrom. – 2 chromatidy -> spojené v místě centromery nukleotid - cukr (2-deoxyribóza) - dusíkatá báze - adenin, guanin, cytosin, thymin - zbytek H3PO4 DNA – polynukleová vlákna jsou spolu spojena na základě zákonu komplementarity (=párování bází, adenin=thymin cytosin≡guanin) replikace s DNA – semikonzervativní - obě dvě polynukleotid. vlákna jsou předlohou (matricí) pro tvorbu nového vlákna - důležitý enzym – polymeráza fáze G2 - postsyntetická fáze - 1/5 cyklu - 2. přípravná fáze – příprava na mitózu - tvoří se bílkoviny důležité pro mitózu (centriol, dělící vřeténko) - na konci zánik jadérka - výrazný růst buňky -> zdvojení organel fáze M - Mitóza -
nepřímé dělení nepohlavní rozmnožování buněk 1/10 cyklu smysl: rozdělení chromozomu -> vytvoření 2 dceřiných buněk
-
rozdělení chromozomů-> část cytoskeletu - centriol, dělící vřeténko - 1. fáze = Profáze - rozdělení centriol, rozpad jaderné membrány, zánik jadérka - vznik dělícího vřeténka z mikrotubulů - 2. fáze = Metafáze - propojení chromozomu na vlákno dělícího vřeténka (v místě centromery) - chromozomy rozprostřeny v ekvatoriální rovině buňky - na konci dochází k rozdělení centromer na 2 dceřiné - nejlépe pozorovatelné chromozomy - 3. fáze = Anafáze - úplné rozdělení chromatid a vznik dceřiných chromozomů -> jsou taženy zkracujícími se vlákny k opačným pólům - u každého pólu je stejný počet chromozomů - konečná 4. fáze = Telofáze - zánik dělícího vřeténka - dekondezace chromozomů - syntéza jader, membrán kolem obou jader - vznik jadérek - zahájení cytokineze – 4 diploidní buňky - u živočišné buňky vzniká cytoplazmatická membrána z obvodu do středu - u rostlinné a buňky hub vzniká cytoplazmatická membrána ze středu k obvodu
Meioza = -
gametogeneze vznik pohlavních buněk – pohlavní rozmnožování (haploidní buňky=poloviční počet chromozomů) předchází ji G1,S,G2 fáze redukční dělení – snižování počtu chromozomů 1. Meiotické dělení = heterotypické - z jedné diploidní buňky vznikají 2 haploidní - v jádře – 2 řady homologických chromozomů (♀+♂) - 1. fáze = Profáze - v jádře se zachovalou membránou a jadérkem - dochází k synapsi = podélné přikládání homologických chromozomů -> bivalenty (tetrády) - dochází k rekombinaci (crossing over) - Rekombinační proces - chromozomy se kolem sebe spirálovitě ovíjejí -> mezi nesesterskými chromatidami dochází k výměně jejich částí - ke konci fáze: - opětovné oddělení
-
- dokončena tvorba vřeténka - mizí jaderná membrána - 2. fáze = Metafáze - napojení chromozomů v místě centromery na vlákno dělícího vřeténka - chromozomy rozprostřeny v ekvatoriální rovině buňky - na konci nedochází k rozdělení centromer na 2 dceřiné - nejlépe pozorovatelné chromozomy - 3. fáze = Anafáze - redukce chromozomů - náhodná segregace – z homologické dvojice jde k jednomu pólu ♀ a k druhému pólu ♂ chromozom (celý chromozom) - 4. fáze = Telofáze - cytokineze -> 2 haploidní buňky 2. Meiotické dělení = homeotypické - ihned po 1. meiotickém dělení nebo krátké interkinezi - stejné jako mitóza – z haploidních buněk po proběhnutí telofáze s cytokinezí vznikají 4 haploidní buňky - fáze: profáze, metafáze, anafáze, telofáze
Za zápis meiozy děkuji Zuzce a znak kongruence děkuji Ondrovi Darmovzalovi.
