Spolufinancováno Evropskou Unií
Community Initiative INTERREG III B (2000 – 2006) CADSES PANet Protected Area Networks WP5: Tools and Pilot Actions for Management Plans
ŠETRNÝ TURISMUS V BIOSFÉRICKÝCH REZERVACÍCH NÁSTROJ FORMOVÁNÍ SÍTÍ SPOLUPRÁCE Případová studie Biosférické rezervace Šumava
TECHNICKÁ ZPRÁVA
Řešitel projektu: Jan Těšitel
Autoři zprávy: Jan Těšitel Drahomíra Kušová Michael Bartoš
Zpracoval: Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, v.v.i. Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice Česká republika
České Budějovice, duben 2008
I.
ÚVOD
II.
VÝSLEDKY
II. 1. Využití konceptu biosférické rezervace pro management chráněných území II. 2. Analýza fungování správy chráněného území II. 3. Turismus jako pole možné spolupráce II. 4. Sítě projektů a sítě aktérů II. 5. Vybrané aktivity podporující vytváření sítí II. 6. Propagace výsledků
III.
ZÁVĚR
V.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
SUMMARY
Within the whole PANet 2010 project, the Czech pilot action is focused on analysing of two types of networks – internal network within the Šumava biosphere resereve wich is formed by local nature protection bodies and actors related to sound tourism development; and external network among particular biosphere reserves aimed at sharing experiences learned during the processes of implementation of sound tourism practices in particular reserves. The concept of biosphere reseves, as it was articulated in Seville Strategy, has been used as an etalon when evaluating the role of the Šumava National Park and Protected Landscape Area Administration in formation of internal network. The internal networking has become a subject of several projects running in parallel within the model area, all of them being both scientific and implementing. Their aim is to support networking activities within the territory, and at the same time, to analyze conditions necessary to start networking as well as possible impacts of emerged networks on both nature protection and tourism development. The following networking activities can be used as an example to demonstrate the scope of the project: • Strategy of sound tourism development within the Šumava biosphere reserve, jointly prepared by all relevant stakeholders
• Analysis of the potential of the Šumava biosphere reserve as to the newly emerging tourist activities • System of incentives (grant scheme) to support activities related to sound tourism development within the Šumava Biosphere reserve • Training program for local guiedes Project promotion has become as well very important activity. In fact there have been three principal target groups addressed – local population, scientific audience and university students. It proves that the problem of participation of nature protection bodies in network formed by stakeholders involved in local tourism development is widespread and can be encountered in any large scale protected area in the Czech Republic. Therefore the Ministry of Environment of the Czech Republic intends to use experiences learned in the Šumava biosphere reserve when preparing general methodology to assisst administrations of protected areas in preparation their strategy towards tourism.
I. ÚVOD – PŘEDSTAVENÍ PROJEKTU
Cíl mezinárodního projektu Projekt PANet 2010 navazuje na dokončený projekt IPAM (www.ipam.info), jehož cílem bylo vypracovat metodiku integrovaného managementu chráněných oblastí, uvádějící v soulad ochranu biodiverzity s přiměřeným ekonomickým rozvojem regionu (Boháč et al., 2005). Projekt PANet 2010 vychází z předpokladu, že jednotlivé chráněné oblasti nefungují izolovaně, ale jako součást sítě, do které jsou zapojena ostatní území s podobným statutem. Cílem projektu je proto navržení managementu sítě chráněných oblastí a její začlenění do strategií regionálního rozvoje. Projekt je
Obr. 1: Modelová území zapojená do projektu
založen na zobecnění případových studií, které řeší různé aspekty managementu chráněných území v jednotlivých zemích zapojených do projektu (obr. 1). Vyhodnocené výsledky jsou zabudovávány do expertního systému, který může sloužit jako zdroj informací pro rozhodování o využívání území jak na regionální, tak lokální úrovni. Expertní systém je volně uživatelsky přístupný na webové stránce projektu www.panet2010.info.
Cíl české části projektu Česká část projektu ověřuje využitelnost konceptu biosférické rezervace jako moderního přístupu v ochraně přírody. Podle tohoto konceptu je posláním biosférických rezervací kromě ochrany biodiverzity, vědeckého výzkumu a osvěty, i podpora udržitelného rozvoje. Mohou tedy sloužit jako platforma komunikace mezi ochranou přírody a ostatními uživateli území. V tomto rámci se projekt zaměřuje na testování možnosti rozvoje šetrných forem turismu ve vybraných biosférických rezervacích. Cílem je navrhnout a analyzovat fungování dvou typů sítí: • Síť uvnitř chráněného území bude tvořit základ spolupráce mezi představiteli ochrany přírody a místními či regionálními zájmovými skupinami zapojenými do rozvoje udržitelného turismu. • Síť spojující jednotlivé biosférické rezervace bude sloužit především pro přenos informací a zkušeností o příkladech dobré spolupráce při tvorbě a prosazování strategie udržitelného turismu. V České republice se projekt soustřeďuje na Biosférickou rezervaci Šumava (obr. 4), i když pro některá srovnání jsou použita i další dvě biosférické rezervace – Křivoklátsko a Třeboňsko (obr. 3, 4). Jako první partner nově vytvářené mezinárodní sítě pro sdílení zkušeností byla vybrána Biosférická rezerevace Tatry (Slovensko). Nicméně vytvářená síť je v principu otevřená i pro další biosférické rezervace, a to jak zahraniční, tak české.
Obr. 2: Biosférická rezervace Křivoklátsko Obr. 3: Biosférická rezervace Třeboňsko
Obr. 4: Biosférická rezervace Šumava
Projekt je mezinárodní a na jeho řešení se podílejí • Vláda spolkové země Korutany, Klagenfurt, Rakousko • Ústav systémové biologie a ekologie Akademie věd České republiky, v.v.i, České Budějovice • Správa Regionálního parku Dei Colli Euganei, Itálie • Universita v Terstu, Itálie • Nadace na podporu ekologických iniciativ, Krakow, Polsko • Geografický ústav Slovenské akademie věd, Bratislava, Slovensko • Správa Regionálního parku Kozianski, Slovinsko • Správa Národního parku Risnjak, Chorvatsko • Regionální vláda Radechivské oblasti, Ukrajina
II. VÝSLEDKY
II. 1.
Využití konceptu biosférické rezervace pro management chráněných území
Ochrana přírody má dnes více než stoletou tradici. Během doby se její strategie měnila. Dnes jsou to velkoplošné chráněné oblasti, které se uplatňují jako vhodný nástroj ochrany biologické diverzity. Je nutné si však uvědomit, že ve střední Evropě se zpravidla nechrání jen „divočina“, ale i kultuní krajina po staletí obydlená a formovaná lidskou činností. Efektivní management chráněných oblastí tedy musí, kromě zajištění ochrany biodiverzity, minimalizovat konflikty vyplývající z konkurenčního využívání území. Komplikovaný vztah mezi ochranou přírody a regionálním rozvojem se pokouší řešit koncept biosférické rezervace (BR). Podle tzv. Sevillské strategie (Jeník, J. a kol., 1996; UNESCO, 1996, 2001, 2002) je cílem BR zvýšit povědomí o vzájemném propojení lidstva a biosféry, zdokonalit monitorování, vzdělávání, uvědomělost a spoluúčast veřejnosti na managementu biosférické rezervace. Analýza aplikovatelnosti tohoto konceptu musí tedy reflektovat čtyři základní funkce biosférické rezervace: (1) ochranu biologické diverzity, (2) vědecký a odborný výzkum, (3) vzdělávání a osvětu a (4) podporu udržitelného rozvoje (Jeník a kol., 1996). Biosférické rezervace se tak z podstaty své definice stávají modelovými územími pro odzkoušení praktické aplikovatelnosti zásad udržitelného rozvoje – stávají se modelem tzv. udržitelných krajin (Antrop, 2006; Kušová et al., 2008). Koncept biosférické rezervace implicitně předpokládá, že z dlouhodobého hlediska je podpora udržitelného rozvoje tím nejefektivnějším způsobem ochrany biodiverzity, způsobem, který není založen primárně na restrikci, ale na možné kooperaci všech uživatelů území. Z hlediska toku
informaci pak takovýto způsob ochrany přírody představuje posun od systému, ve kterém dominují vertikální vazby (centrum – lokalita) k systému, ve kterém důležitou roli hrají informační toky horizontální. Z institucionálního hlediska je tuto změnu možné hodnotit jako posun od čistě hirarchické struktury ke struktuře síťové, kdy jednotliví zúčastnění hráči (uživatelé) představují uzly sítě. Správa chráněného území jako instituce je jedním z rozhodujících hráčů, na jehož rozhodnutí může záviset způsob využívání dané lokality a do jisté míry i celého regionu. Z tohoto důvodu se hlavním vědeckým tématem projektu PANet 2010 stala analýza role, kterou správa hraje či může hrát v síti vztahů vznikajících mezi ochranou přírody a socioekonomickým rozvojem. Při této analýze jsme vzali do úvahy několik obecných faktů. Především je třeba si uvědomit určitý posun ve veřejném mínění, srovnáme-li dnešní situaci se situací na počátku 90. let. Tehdy, těsně po sametové revoluci, kdy se formovaly základy tržní ekonomiky a konec konců i státní politiky ochrany přírody, měla ochrana přírody relativně vysoký společenský kredit. O kvalitě životního prostředí a o nutnosti jeho zlepšení se vedla veřejná diskuse a opatření na ochranu přírody byla chápána v tomto kontextu. Dnes je situace zásadně jiná. Životní prostředí ztratilo přitažlivost diskusního tématu. Předpokládá se, že jeho měřitelné a měřené parametry dosáhly již požadovaných hodnot (např. OECD, 2005). Co se ochrany přírody samotné týká, rozšířil mýtus o apriorní protikladnosti jejích zájmů a předpokladů socio-ekonomického rozvoje, přičemž většinové veřejné mínění favorizuje rozvo-
jová opatření. (např. Rolston, 1997; Těšitel a kol., 2005). Je také nutné počítat s tím, že klišé ochrany přírody jako apriorní brzdy socio-ekonomického rozvoje je vděčné politikum a jako takové je často využíváno pro „výrobu politických bodů“ obecně a zvláště pak v období před volbami. Z výše uvedeného vyplývá jeden důležitý fakt týkající se zvláštnosti postavení státní ochrany přírody. Dochází k trochu paradoxnímu jevu, kdy státní správa prosazuje opatření, která jdou proti hodnotovému systému většiny české společnosti. Pro nás jsou v tomto kontextu významné důsledky, které tato situace navozuje pro hodnocení role jednotlivých správ chráněných území. Přímé srovnání s jinými, podobnými, strukturami státní správy do určité míry specializovanými, ale řešícími podobné typy situací (souhlasy, rozhodnutí, pokuty, kontroly), jakými jsou např. Policie České republiky, Česká obchodní inspekce nebo hygienická služba, prostě nesedí. Aktivity těchto struktur, i když proti nim mohou být vzneseny různé námitky, jsou v souladu s většinovým názorem. Jsou tedy společensky přijímány jako samozřejmé. Proto se mohou plně soustředit na výkon své správní funkce, pro kterou byly zřízeny. Pro ochranu přírody to neplatí. Kromě výkonu státní správy by tato instituce měla vyvíjet i aktivity, které se státní správou souvisejí jen nepřímo a jejichž cílem by měl být posun v hodnotovém systému většiny populace směrem k „přátelštějšímu“ vnímání a hodnocení přírody. Ve srovnání s ostatní státní správou má tedy daleko komplikovanější situaci (Těšitel a kol., 2006 a).
II. 2. Analýza fungování správy chráněného území Předmětem empirické analýzy se staly tři chráněné krajinné oblasti a jeden národní park. Základní metodou sběru informací byly semistandardizované rozhovory se zástupci jednotlivých správ chráněných území a ostatních klíčových uživatelů území. Rozhovory byly zaměřeny na zachycení desetileté zkušenosti s praktickou aplikací čtyř výše uvedených základních funkcí biosférických rezervací. Byli jsme si přitom vědomi faktu, že manévrovací prostor správ chráněných území, který je dán českou legislativou, se s konceptem biosférických rezervací překrývá jen částečně.
Obr. 5: Omezený přístup do první zóny národního parku
Správy modelových chráněných území jsou pro (1) ochranu přírody dostatečně vybaveny legislativními nástroji. Ty jsou v podstatě dvojího druhu – restriktivní a kompenzační. Restriktivní nástroje v praxi neustále dominují (obr. 5), jak se lze dočíst z poměrně dlouhého seznamu pravomocí, kterými je správa jako nepominutelný účastník územních řízení vybavena (viz Zákon 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny). Správy však nejsou odkázány výhradně na restrikce. Od roku 1996 existuje v gesci Ministerstva životního prostředí ČR i Program péče o krajinu, který správy zúřadovávají. Do skupiny nerestriktivních nástrojů patří i kompenzace hospodářské újmy z titulu ochrany přírody. Tento nástroj je, dalo by se říci, „ve zkušebním provozu“. Nicméně podle reakce představitelů jednotlivých správ soudě, vzbuzuje u nich velké očekávání, co se týká zlepšení jejich vyjednávací pozice vzhledem k ostatním uživatelům území. Souhrnně řečeno, výkon státní správy v ochraně přírody funguje bez větších problémů, v rámci pevných pravidel daných legislativou. V této oblasti mají správy chráněných území jasně definovaný manévrovací prostor a ten úspěšně využívají. Pokud dochází ke konfliktům v komunikaci, lze je považovat za „normální“ mezilidské střety vznikající při obhajobě různých zájmů. (2) Vzdělávací a osvětová činnost je ve srovnání s ochranou přírody vymezena legislativou jen rámcově. Každá z námi sledovaných správ zvolila poněkud jinou strategii při naplňování této činnosti. Na Šumavě hraje důležitou roli národní park. Díky tomu, že má své vlastní oddělení pro styk s veřejností, převzal téměř veškeré vzdělávací a osvětové aktivity i za správu chráněné krajinné oblasti. Ty jsou velice bohaté (viz www.npsumava.cz). Jen jako příklad je možno uvést, že v území výborně funguje jedenáct informačních středisek (obr. 6). Vzdělávací a osvětové aktivity správy CHKO jsou pak omezeny na budování naučných stezek a informačních tabulí na svém území. Správy CHKO Třeboňska a Křivoklátska se kromě budování naučných stezek soustřeďují na dva typy vzdělávacích a osvětových akcí a programů. Jedná se o kombinaci vydávání informačních brožur a provoz informačního a vzdělávacího střediska. Brožury a informační materiály jsou dílem zacíleny na návštěvníky území, dílem na místní populaci. Souhrnně lze konstatovat, že správy v rámci daných mantinelů, dělají v osvětě to nejlepší, co mohou. A veřejnost to vnímá velice pozitivně (Kušová a kol., 2005 b; Těšitel a kol., 2005).
Obr. 6: Návštěvníci využívající služeb informačního střediska na Březníku
Na území chráněných území se provádí jak (3) interní, tak externí výzkum. Situace se v jednotlivých zkoumaných územích v podstatě neliší. Interní výzkum si provádějí pracovníci správ sami. Jedná se většinou o monitorovací nebo inventarizační průzkum. Provádí se zpravidla periodicky s intervalem pěti let. Pro provádění interního průzkumu jsou všechny správy dostatečně odborně vybaveny. Chráněná území jsou ale i modelovými územími pro řadu výzkumných projektů a diplomových prací, které provádí široké spektrum institucí vůči správám těchto území externích. Ty sledují především své výzkumné zájmy, což se projevuje i ve formulaci témat řešených v těchto projektech. Posuzujeme-li využitelnost výsledků těchto projektů pro práci správ chráněných území, musíme především konstatovat, že správy o těchto informacích zpravidla nemají přehled. Spolupráce s výzkumnými institucemi je založena spíše na osobních kontaktech jednotlivých pracovníků správy s profesně podobně orientovanými kolegy ve výzkumných institucích. Systematický přístup k vědeckému výzkumu chybí. Jedním z problémů je nevyváženost mezi přírodovědním a společenskovědním výzkumem. Od roku 1993, kdy se v závěrech celosvětového zasedání MaB uvádí, že „v tomto programu by na prvním místě měl být člověk (a potom biosféra), a přitom se mu věnuje jen relativně malá pozornost,“ se situace nezměnila. Přírodovědní výzkum v chráněných oblastech stále silně převažuje. (4) Podpora udržitelného rozvoje je v pořadí čtvrtou funkcí, kterou by biosférické rezervace měly plnit. V našich modelových územích je biosférická rezervace institucionálně asociována se správou chráněného území. To dovoluje chápat tuto funkci jako podíl správy chráněného území na životě místní komunity. Některé aktivity, které mají bezprostřední vliv na život místních obyvatel byly již zmíněny. Výkon státní správy je nepochybně jednou z nich stejně tak jako vzdělávací a osvětová činnost. Nicméně diskutované téma překračuje tento rámec a týká se možnosti participace správy ve „všeobecně prospěšných projektech“, tj. v projektech, které nejsou primárně zaměřeny na ochranu přírody, ale na přiměřený socio-ekonomický rozvoj oblasti. Zatímco v mnohých případech závěry platné pro CHKO se v podstatě neodlišovaly od těch, které platí pro národní park, v případě participace správ na projektech má rozlišení mezi situací v CHKO a v NP smysl. V současné době se správy CHKO podílejí na rozvojových projektech především nepřímo. Ve fázi přípravy projektu jako znalci území poskytují těm, kteří o projekt usilují, faktické informace. Dále dávají k dispozici své „know-how“ při samotné formulaci projektu. Velmi důležitou roli zvyšující šanci návrhu projektu na úspěch jsou podpůrná stanoviska, která také aplikantům poskytují. Ve fázi realizace projektů jsou do něho zapojeni z titulu své funkce neopominutelného účastníka správních řízení. Nicméně tato forma participace má zřejmě své časové omezení. Hlavními partnery, se kterými takto spolupracují, jsou obce a mikroregiony. Ty se dnes již naučily této dovednosti samy, nebo si na vytvoření návrhu projektů najímají profesionální agentury. Přímá participace v rozvojových projektech je problematická. Při aplikaci konceptu biosférických rezervací narážíme na problém neúplné kompatibility s legislativním systémem České republiky. V něm nemá tento koncept svůj plnohod-
notný ekvivalent. Jedním z důsledků je i to, že nejsou dána jednoznačná legislativní pravidla, která by definovala formu přímé účasti správy chráněného území, jako orgánu státní správy, v projektech tohoto typu. Výsledkem je, že se správy snaží vůči těmto projektům zachovat si neutralitu, kterou zdůvodňují celkem logicky obavou ze střetu zájmů v případě přímého zapojení do projektů. Jejich představitelé mají obavu, že by mohla nastat situace, kdy by jako státní správa museli zaujímat stanovisko vůči sobě, jako řešiteli projektu. Dalším argumentem podporujícím jejich zdrženlivé stanovisko je i vytíženost agendou státní správy, o které prohlašují, že stále narůstá. Kromě toho nemají jednotlivé správy právní subjektivitu, tu má jen jejich ústředí. V Národním parku Šumava je situace jiná. Národní park běžně realizuje akce, které nazývá „projekty dobré vůle“. Jako jejich konkrétní příklady lze uvést projekt „Naše rašeliniště“ nebo projekt „Obnova kulturního dědictví“. Interpretováno z hlediska teorie kulturního kapitálu se jedná o aplikaci konceptu gesta, které napomáhá správě NP budovat si svůj status vůči ostatním hráčům v území. Jak ukázala analýza historie jeho chování, správa Národního parku Šumava je v tomto ohledu rozporuplná, gesta vstřícná někdy znehodnocuje gesty arogantními. Nicméně model přijala a účinně jej aplikuje. Formu gesta má i projekt „Conservation and Sustainable Use of Biodiversity through Sound Tourism Development in Biosphere Reserves in Central and Eastern Europe“ (www.tourism4nature.org), který je finančně podporován ze strany GEF a na jehož řešení se správa NP podílí. Jeho klientem je celé území Biosférické rezervace Šumava, které se více méně kryje s územím CHKOŠ. Kromě vlastního řešení navržených aktivit tento projekt slouží jako prostředek nebo nástroj komunikace mezi správou NPŠ a ostatními uživateli území. Funguje tak od samého počátku. Jeho konkrétní obsah byl formulován týmem, který se sestával z reprezentantů všech lokálních zainteresovaných skupin (ochrana přírody, místní podnikatelé, představitelé obcí, regionů a neziskových organizací). Z hlediska naší problematiky je důležitá především Místní rada projektu, která je složena z těch, kteří projekt formulovali. Jejím úkolem je jak společný management projektu, tak i lobbing ve prospěch rozšiřování aktivit projektu a získávání dalších finančních zdrojů. Příčiny odlišnosti chování správy národního parku a správ chráněných krajinných oblastí je nutno hledat v různém legislativním statutu, které tyto organizace mají. V případě parku jsou splněny základní organizační předpoklady proto, aby se choval jako suverénní subjekt: • Má právní subjektivitu. •M á formu příspěvkové organizace, tj. může do jisté míry svobodně rozhodovat o alokaci svých finančních zdrojů. •D ošlo k organizačnímu oddělení výkonu státní správy od ostatních činností. Park vytvořil i specializované středisko pro styk s veřejností. Byly splněny i další „motivační“ předpoklady, které jej nutí k aktivitě:
II. 3. Turismus jako pole možné spolupráce • Tím, že má právo hospodaření v lesích, generuje dostatek finančních prostředků, které může investovat do projektů. • J e neustále pod tlakem veřejnosti a to v nejširším slova smyslu.
V případě správ CHKO nebyl splněn ani jeden z výše uvedených předpokladů. Znamená to, že jednotlivé správy CHKO jsou na rozdíl od národního parku primárně orgány vykonávající státní správu, což jednoznačně definuje jejich způsob fungování. K vyvíjení jiné činnosti, než která je jim dána legislativními předpisy, nejsou jejich pracovníci v rámci existující struktury motivováni. Bude zřejmě strategickým rozhodnutím Ministerstva životního prostředí, jakou roli budou hrát správy chráněných krajinných oblastí v regionálním rozvoji. Současný model jejich existence zaručuje, že jsou schopné plnit aktivně tři ze čtyř funkcí biosférických rezervací – ochranu biodiverzity, osvětu a vzdělávání a do jisté míry i zabezpečení vědeckého výzkumu. Čtvrtou funkci – podporu udržitelného rozvoje svojí participací na socio-ekomickém životě lokální komunity – mohou plnit jen v omezené míře a vlastně nepřímo. Hlavním důvodem nemožnosti aktivní participace se zdá být organizační spojení managementových činností s výkonem státní správy. Z výše uvedeného vyplývá doporučení tento model změnit a organizačně od sebe uvedené typy aktivit oddělit (Kušová a kol., 2008))
Na Šumavě má turismus dlouhdobou tradici sahající až do 19. století (Moss et al., 1999). Vždy byl součástí místní ekonomiky, i když se jeho podíl na ní během času měnil. Po roce 1990 se z něho stal hlavní rozvojový faktor, který v tomto smyslu nahradil upadající zemědělství. Tím se ale zároveň stal aktivitou, jejíž další rozvoj se může dostat do konfliktu se snahami o ochranu biodiverzity. Analýza možností rozvoje udržitelných forem turismu na území Biosférické rezervace Šumava se proto ukazuje jako velice důležitá nejenom z vědeckého hlediska, její výsledky se stávají podklady pro rozhodování a to jak na lokální, tak regionální úrovni. Vztah turismu a chráněného území byl posuzován jak z hlediska poptávky, tak nabídky. Poptávka je obecně dána vrozenou potřebou člověka žít nebo alespoň mít možnost odpočívat v relativně neporušené krajině. Samotná potřeba je většinou vysvětlována fylogeneticky definovaným zakotvením člověka v přírodě (viz např. Orians, 1980; Wilson, 1984). Téma potřeby rekrece ve volné krajině je rozpracováno i v české odborné literatuře (Librová, 1987, 1988; Honzík, 1965; Maršálková, Todlová, 1983), ve studiích posuzujících rekreaci v kontextu urbanizační expanze. „Útěk z města“ jak tento jev popsal již Honzík, (1965) nabyl v posledních letech na intenzitě i díky tomu, že dostatek volného času, peněz i dopravních prostředků vytvářejí z turismu masovou záležitost. Zároveň stále se rozpínající urbánní prostor nutí lidi přesunovat se do stále vzdálenějších oblastí při jejich hledání volné krajiny. Vede to k tomu, že stále více lidí hledá neporušenou krajinu v pomalu mizejícím rurálním prostoru. Tato nerovnováha na trhu vede, alespoň ve Střední Evropě,
Obr. 7: Obnovená Boží muka v bývalé obci Krásná Hora
Graf 1: Vazba místních obyvatel na území, ve kterém žijí (n=1200)
Graf 2: Vnímání chráněného území jako turistického aktraktoru (n=1200)
Graf 3: Hodnocení turistického potenciálu území (n=1200)
k tomu, že se zvyšuje význam velkoplošných chráněných oblastí jako rekreačního zázemí měst (Kušová a kol., 2001 a; Těšitel a kol., 2003 a). Nabídková stránka relace turismus-chráněné území byla rovněž analyzována ve třech českých biosférických rezervacích – Šumava, Třeboňsko a Křivoklátsko. Narazili jsme přitom na pozitivní externality typu „zdravé životní prostředí“, „zachovalá příroda“, které byly místními obyvateli vysoce ceněny. Ukázalo se, že tyto externality přispívají do značné míry ke stabilizaci místní populace, protože představují jednu z dominujících vazeb, která obyvatele poutá k území (graf č.1). Zároveň mezi všemi zkoumanými územími panovala vzácná shoda ve vysokém hodnocení statutu chráněného území jako faktoru, který zvyšuje turistickou atraktivitu regionu (graf č. 2 ). Turistický potenciál regionu, kterým je zachovalá příroda, navíc certifikovaná statutem chráněného území, je hodnocen obyvateli jako dosud plně neaktualizovaný, jak lze usuzovat z hodnocení únosnosti současné turistické zátěže území (graf č. 3). Tím se otevřela otázka potenciální role, kterou může institucionalizovaná ochrana přírody hrát v rozvoji místního turismu. Při hledání odpovědi na ní lze přitom vyjít ze dvou předpokladů. Prvním z nich je známý fakt, že se v poslední době začínají rozvíjet měkké formy turismu. Jejich klíčovými pojmy jsou ruralita, tradice, blízkost k přírodě atd. a pochopitelně jejich komodifikace. Území, která mají tyto atributy, lze považovat za území s komparativní výhodou. Druhý předpoklad vychází z faktu, že CHKO/NP byla zřízena v území, která mají vysokou přírodní hodnotu a smyslem veškerého konání správy těchto území je vysokou kvalitu přírodního prostředí udržet, pokud ne zlepšit. Vezmeme-li oba výše uvedené předpoklady v úvahu, lze konstatovat, že v určitém smyslu je instituce ochrany přírody garantem dlouhodobého turistického využívání území tím, že střeží kvalitu zdroje, na kterém je turismus založen (Kušová a kol., 2005 a, 2006; Těšitel a kol., 2006 b).
2001 b; Kušová a kol., 2002 a,b; Kušová et al., 2003;Těšitel et al., 2003 b). Vzhledem k tomu, že informací popisujících celkovou sociální a ekonomickou situaci na Šumavě bylo na počátku 90tých let citelný nedostatek, první naše projekty byly zaměřeny na jejich získávání . Vytvořily tak datovou a informační základnu popisující referenční stav. V následující etapě byla pozornost zaměřena na turismus jako klíčový rozvojový faktor. Zároveň začal být analyzován vztah „turismus-ochrana biodiverzity/přírody“. Projekt „IPAM – Toolbox Integrated Protected Area Management by Example of the Alps – Adriatic Region“ a projekt „Participativní management chráněných oblastí – klíč k minimalizace konfliktů mezi ochranou biodiverzity a socio-ekonomickým rozvojem místních komunit“ finacovaný Ministerstvem životního prostředí České republiky navazovaly na danou problematiku, nicméně byly koncipovány jako srovnávací studie tři biosférických rezervaci – Šumavy, Třeboňska a Křivoklátska. Zaměřením na participaci a tudíž vytváření lokálních sítí se staly jedním z bezprostředních impulsů pro formulování struktury projektu PANet 2010. Všechny výše uvedené projekty měly charakter projektů primárně vědeckých, tj. projektů jejichž výstupem je popis a interpretace dané situace.
V současné době běží paralelně vzájemně se kofinancující projekty:
• PANet 2010 – Managing Functional Networks of Protected Areas (INTERREG III B CADSES) • Conservation and Sustainable Use of Biodiversity through Sound Tourism Development in Biosphere Reserves in Central and Eastern Europe (GEF). • Značení místních produktů na Šumavě (INTERREG III A Česká republika – Bavorsko)
II. 4.
Sítě projektů a sítě aktérů
Role turismu jako rozvojového faktoru a vzájemný vztah turismu a ochrany biodiverzity na Šumavě je natolik komplexní problém, že se stal náplní řady projektů, na kterých se tým řešitelů od počátku devadesátých let podílel, či je koordinoval. Vznikla tak „síť projektů“, v níž se jednotlivé projekty buď vzájemně doplňovaly, pokud byly řešeny paralelněl, či na sebe navazovaly. Společným jmenovatelm všech projektů byla definice udržitelného turismu, který je chápán jako turismus, který se přímo váže na ekonomický, sociální, kulturní a přírodní potenciál území, v němž se odehrává (např. Jenkins et al., 2001). Problematika jeho rozvoje byla zkoumána z hlediska vybraných typů aktérů podílejících se na tomto jevu – z hlediska podnikatelů v cestovním ruchu, návštěvníků území, jednotlivých institucí důležitých pro rozvoj cestovního ruchu a hostitelské komunity (Bartoš a kol., 2005; Kušová a kol.,
• Green Belt – Protection and Valorisation of the Longest Habitat System in Europe (INTERREG III B CADSES)
Na rozdíl od čistě vědeckých jsou tyto projekty zaměřené jednak na analýzu sítí souvisejících s rozvojem udržitelného turismu na Šumavě, jednak na podporu jejich rozvoje. Z tohoto hlediska se jedná o projekty kombinované – výzkumné i implementační. Projekty představují svým způsobem založení a následné vyhodnocení experimentu v regionálním měřitku. Postup je v principu jednoduchý: popíše se počáteční stav, v druhém kroku se prakticky implementuje určité opatření, jehož vliv na lokalitu či region se analyzuje v třetím kroku.
II. 5.
Vybrané aktivity podporující vytváření sítí
Jednou z klíčových aktivit podporovných projekty je například vypracování strategie rozvoje udržitelného turismu na území Biosférické rezervace Šumava (obr. 8). Důvodem je fakt, že v území sice existují jednotlivé rozvojové plány a strategie navrhované a prosazované jednotlivými zájmovými skupinami, nicméně mezi nimi není žádný, který by jednak pokrýval celé území BR, jednak by byl všeobecně přijatelný. Navíc existující plány a strategie neberou dostatečný ohled na vztah mezi ochranou biodiverzity a rozvojem turistických aktivit v regionu. Cílem je tedy nalézt konsensuální rozvojovou strategii. Pakticky se jedá o další aktualizaci “Konceptu rozvoje cestovního ruchu na Šumavě”, jehož první verze byla formulována v roce 1995 a poprvé aktualizována v roce 2001. Současná strategie však zohledňuje fakt, že část Šumavy má status chráněného území. Ochrana přírody se ukazuje být zároveň limitem i komparativní výhodou. Rozvojové možnosti se liší podle kategorie ochrany a budou tedy obecně omezenější v národním parku, než v jeho okolí. Přestože tedy tvoří Šumava svébytný region, je z hlediska ochrany přírody diferencovaná. Lze ji členit na chráněná území – Národní park a Chráněnou krajinnou
oblast, která národní park obklopuje – a na šumavské podhůří, které se nachází vně velkoplošných chráněných území. Každé z těchto území má jiná omezení a jiné možnosti pro rozvoj turismu. Šumava je dynamicky se rozvíjející turistická destinace která reflektuje nové trendy (někdy módní vlny) v rozvoji turismu. Kromě “klasických” a na Šumavě již tradičních turistických aktivit se zde objevují i aktivivy do nedávna téměř neznáme. Jedním z podkladů pro vytvářenou strategii se tedy stala analýza nově se objevujících turistických aktivit (Pavlásek, 2006) zaměřená na jejich výskyt a odhad potenciálu území Biosférické rezervace Šumava pro jejich další rozvoj. Analýza se primárně opírala o expertní odhady místních klíčových osobností. Současný výskyt netradičních sportovních aktivit byl zjišťován dotazníkovým šetřením, kterým byli osloveni představitelé obecních či městských úřadů v Biosférické rezervaci Šumava. Celkem bylo takto osloveno 50 respondentů. Kromě samotného výskytu dané aktivity, hodnotili respondenti také jejich důležitost pro obec.
Obr. 8: Území, pro které se zpracovává Strategie rozvoje udržitelného turismu
Dosažené výsledky byly graficky znázorněny formou kartogramů (viz obr. 9 a 10). Celkem bylo takto zhodnoceno deset zimních a osmnáct letních netradičních sportovních a turistických aktivit.
Obr. 9: Současné rozmístění zimních netradičních turistických aktivit
Obr. 10: Současné rozmístění letních netradičních turistických aktivit
Rozvojový potenciál byl odhadnut na základě čtyř faktorů: • Stávajících legislativních pravidel. • Vhodnosti lokality pro danou aktivitu – dáno přírodními poměry i existující infrastrukturou. • Kapacity lokality – „Vejde se ještě nová aktivita do území?“ • Potenciálu vyznavačů – „Je komu novou aktivitu nabídnout?“ Studie vycházela z předpokladu, že nové způsoby trávení volného času nejsou z hlediska ochrany přírody doposud legislativně ošetřeny, jak v místních vyhláškách a regulačních opatřeních, tak ani v zákonech a právních normách České republiky. Z pohledu pravidel pro jejich realizaci tak studie vychází z obecnějších závěrů výkladu platné legislativy. U všech hodnocených netradičních aktivit byl v grafické formě vyjádřen potenciál území podle samosprávných celků, které leží nebo alespoň zčásti zasahují do Biosférické rezervace Šumava. Jde přitom celkem o 50 obcí a měst. Pokud dané samosprávné území přesahuje z území s určitými legislativními předpisy do území s odlišnou platnou legislativou, např. leží na území NP a zároveň i v CHKO (viz Borová Lada), byl jeho potenciál pro rozvoj dané aktivity hodnocen podle možností jejího rozvoje v území s méně striktními předpisy. Chráněná krajinná oblast Šumava byla vyhlášena výnosem Ministerstva školství a kultury ČSR dne 27. 12. 1963. Nařízením vlády ČR č. 163/91 ze dne 20. 3. 1991 byl vyhlášen Národní park Šumava. Zahrnuje na ploše 685,2 km2 přírodně nejhodnotnější partie Šumavy a je lemován po celém svém obvodu stejnojmennou CHKO – 944,8 km2. Základní legislativní dokument pro území chráněné přírody je zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. ze dne 19. února 1992, který určuje ochranné podmínky pro NP a CHKO Šumava. Z hlediska veřejného využití území NP a CHKO Šumava návštěvníky jsou pravidla chování shrnuta v návštěvním řádu. Základní pravidla užívání území NP vyplývají z rozdělení přírodních ekosystémů do tří zón ochrany přírody a dále do klidových území s ohledem na potřebu regulace návštěvnických aktivit. Všechna směřují k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí a tedy k usměrnění do míst, kde nezpůsobí škody. V přírodně nejcennějších územích, v I. zónách a ve vymezených klidových územích, které dohromady představují cca 20 % území NP Šumava, je pohyb návštěvníků – pěšáků, cyklistů, lyžařů – omezen pouze na značené trasy. Další omezení vztahující se přímo ke sportovním aktivitám jsou zákazy (§ 16): vjezdu s motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace (platí i pro skútry, apod.); táboření a rozdělávání ohňů mimo místa k tomu účelu určená; pořádání hromadných sportovních, turistických a jiných veřejných akcí – platí rovněž pro provozování vodních sportů;
vjezd na kole mimo silnice, místní komunikace a v terénu označené cyklotrasy; horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích; pořádání vyhlídkových letů motorovými vzdušnými dopravními prostředky; nocování ve volné krajině; ponechání volně pobíhat psy. Výjimku ze zákazů může v případech, kdy jiný „veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povolit Ministerstvo životního prostředí ČR“ Na území NP je rovněž potenciál i možnosti rozvoje tzv. netradičních aktivit hodnoceny v návaznosti na Management plán Národního parku Šumava, který je závazný pro Správu NP Šumava a současná verze platí pro období let 2001 – 2010. Základní ochranné podmínky v CHKO jsou ve vztahu k provozování turistických a sportovních aktivit méně přísné než je tomu na území NP, ale i zde platí, že aktivity mohou býti regulovány, pokud by jakýmkoliv způsobem poškozovaly přírodní hodnoty CHKO. I v CHKO je zakázáno: tábořit a rozdělávat ohně; vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace; pořádat automobilové a motocyklové soutěže; pořádat soutěže na jízdních kolech mimo silnice a místní komunikace. V národních přírodních rezervacích je navíc zakázáno: aby návštěvníci (pěší, cyklisté) opouštěli značené trasy; provozovali horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích. Výjimku z těchto regulačních podmínek musí odsouhlasit orgán ochrany přírody. Po vstupu do Evropské unie jsou veškerá chráněná území v ČR rovněž zahrnuta do soustavy chráněných území evropského významu Natura 2000. Závazným dokumentem se stala Směrnice o ochraně volně žijících ptáků z roku 1979 a Směrnice o ochraně stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin z roku 1992. Jejich cílem je zachovat přírodní prostředí a umožnit přežití druhů rostlin a živočichů, které na mnoha místech Evropy už vymizely. Potenciál území Biosférické rezervace Šumava pro rozvoj jednotlivých netradičních aktivit byl hodnoce podle tétoškály:
Potenciál území pro zimní aktivity je zachycen na obr. 11 až 20, potenciál pro rozvoj letních aktivit pak na obr. 21 až 36. Šumava je tradičním cílem českého turisty a „Mekkou“ tradičního turismu – pěší, cyklo, běžecké lyžování – a tou asi ještě dlouho zůstane. Nicméně nově vznikající aktivity, oslovující především mladou generaci, mohou tvořit k tradičním aktivitám vhodný doplněk. Jejich přiměřenou podporou lze úspěšně korigovat zatíženost atraktivních lokalit, kdy nové lokality s netradičním sportovním vyžitím mohou tvořit adekvátní protiváhu lokalitám stávajícím. Předpokládá to ovšem vybudování kvalitního zázemí.
Obr 11 Potenciál území BR – chůze na sněžnicích
Obr. 12: Potenciál území BR – jízda psích spřežení
Obr. 13: Potenciál území BR – jízda na sněžných skůtrech
Obr. 14: Potenciál území BR – skialpinismus
Obr. 15: Potenciál území BR – snowboarding
Obr. 16: Potenciál území BR – snowtubing
Obr. 17: Potenciál území BR – ledové lezení
0br. 18: Potenciál území BR – bruslení
Obr. 19: Potenciál území BR – sáňkování
Obr. 20: Potenciál území BR – backcountry skiing
Obr. 21: Potenciál území BR – hipoturistika
Obr. 22: Potenciál území BR – in-line bruslení a kolečkové lyže
Obr. 23: Potenciál území BR – koloběžky
Obr. 24: Potenciál území BR – paragliding
Obr. 25: Potenciál území BR – motorová rogala
Obr. 26: Potenciál území BR – nordic walking
Obr. 27: Potenciál území BR – horolezectví
Obr. 28: Potenciál území BR – multikáry
Obr. 29: Potenciál území BR – horská kola
Obr. 30: Potenciál území BR – koupání
Obr. 31: Potenciál území BR – jachting, windsurfing
Obr. 32: Potenciál území BR – rafting
Obr. 33: Potenciál území BR – orientační běh
Obr 34: Potenciál území BR – terénní lukosřelba
Obr. 35: Potenciál území BR – paintball, airsoft
Obr. 36: Potenciál území BR – golf
Motivační systém podpory rozvoje šetrných forem turismu na území Biosférické rezervace má podobu gratového schématu. Jeho zaměření vychází z toho, že šetrný turismus by měl splňovat hlavní kritéria udržitelnosti, jak byla definována např. v práci Roháč, Meyer (2005). Jednoduše řečeno, měl by se rozvíjet tak, aby byl v souladu s kulturním a přírodním potenciálem daného území, tedy aby jeho případné negativní dopady na společnost a přírodní prostředí byly minimální.
Grantové schéma mělo tři konkrétní priority: • Zkvalitnění a rozšíření nabídky služeb cestovního ruchu • tvorba turistických produktů a doprovodných programů, vč. zařízení a vybavení vhodných prostor (trávení času při nepřízni počasí, např. vhodné prostory pro ukázku a výuku tradičních řemesel, atd.) • rozšíření nabídky regionálních produktů
Obecným cílem grantového schématu bylo zvýšit ekonomickou výkonnost cestovního ruchu využitím a dalším rozvojem dostupného potenciálu a tím docílit zvýšení konkurenceschopnosti celého odvětví cestovního ruchu na meziregionální úrovni, při respektování zájmů ochrany přírody a krajiny a dalších složek životního prostředí. Snahou bylo maximalizovat pozitivní dopad kvalitních produktů cestovního ruchu na místní ekonomiku, na ochranu přírodního a kulturního dědictví a na kvalitu života místních obyvatel i návštěvníků regionu. Podporovalo především malé projekty.
•V zdělávání místního obyvatelstva pro uplatnění v cestovním ruchu – rekvalifikační kurzy, vzdělávací semináře, jazykové kurzy, motivační programy
Pomocí pilotních projektů podporovaných grantovým schématem byla testována hypotéza, že respektování určitých ochranných limitů nemusí být v zásadě omezujícím faktorem rozvoje cestovního ruchu na Šumavě
Potenciálními příjemci dotace byly obce, mikroregiony, NNO, o.p.s a podnikatelské subjekty (malé a střední podniky), které mají své sídlo na území Biosférické rezervace Šumava.
• P odpora vzniku a činnosti místních akčních skupin zabývajících se cestovním ruchem v dané lokalitě, popřípadě spolupracujících s organizacemi zabývajícími se rozvojem cestovního ruchu na regionální úrovni.
Doba realizace: 12 měsíců Minimální výše dotace: 10 000,– Kč Maximální výše dotace: 60 000,– Kč Kofinancování: 45 – 55 % Celová 25 000,– $ tj. cca 525 000,– Kč. Administrátorem grantového schématu byla Regionální rozvojová agentura Šumava (RRAŠ) Grantové schéma bylo prakticky realizováno v následujících krocích: • Stanovení a schválení metodu implementace grantového schématu • Vytvoření implementačních a podpůrných dokumentů • Vytvoření (jmenování) členů řídícího výboru • Zveřejnění a vyhlášení grantového schématu •V yhodnocení grantových přihlášek a výběr těch, kterým bude podpora udělena • Monitoring průběhu realizace vybraných projektů • Vyúčtování a proplacení nákladů řádně zrealizovaných projektů • Konečné vyhodnocení průběhu a výsledků grantového schématu
RRA Šumava jako administrátor grantového schématu navrhla metodiku jeho implementace. Dále administrátor připravil prováděcí směrnici, která obsahovala: program grantového schématu, historické výchozí podmínky, cíle a opatření schématu, priority grantového schématu, územní vymezení grantového schématu, způsob financování grantu, pravidla k předkládání návrhů projektů, kritéria oprávněnosti, oprávněnost žadatelů, oprávněnost projektů, způsobilost výdajů, časová způsobilost výdajů, nezpůsobilé výdaje – výdaje, které nemohou být součástí projektu, publicita, jak by měla být žádost zpracována a následné postupy, formulář žádosti a podpůrné doklady, kam a jak žádosti předkládat, potvrzení příjmu, vyhodnocování a výběr žádostí, úloha poskytovatele dotace, úloha Hodnotící komise, podmínky platící pro realizaci projektu po rozhodnutí o udělení podpory. Do Řídícího výboru byli jmenováni zástupci těchto organizací – starosta obce z vymezeného území, podnikatel z vymezeného území, Správa NP a CHKO Šumava, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, RRA Šumava. Před samotným vyhlášením grantového schématu proběhla prezentace a jeho představení na dvou veřejných jednáních (duben – Modrava, květen – Plzeň) Grantové schéma bylo vyhlášeno 23. 5. 2007. Informace o grantovém schématu byly vyvěšeny na webu RRA Šumava (www.rras.cz) a na webu www.isumava.cz – web pro cestovní ruch na Šumavě a dále rozeslány e-mailem subjektům, které se podílejí na CR v regionu (obce, města, podnikatelé, provozovatelé, hospodářské komory,..) cca 150 subjektů. Celkem byla vyhlášena tři kola, v nichž uspělo 12 žádostí o podporu. Průběžně (od schválení prvních žádostí) zajišťoval administrátor monitoring průběhu realizace vybraných projektů. Proběhl u následujících projektů: Vybavení společenské místnosti pro volnočasové aktivity, Balíček doprovodných programů, Rozšíření nabídky služeb cestovního ruchu, Re-
laxační trasa Hauswaldská kaple, Rozšíření turistické nabídky na Zadově, Šumavské pohádkové bytosti, Železnorudské pivo. Realizace všech projektů probíhala dle záměru uvedeného v žádosti a bez závad. Od srpna, kdy byly ukončeny první realizace projektů do poloviny prosince předkládali příjemci podpory závěrečné zprávy, vyúčtování a žádosti o platby. Ve většině případů nebyly při vyúčtování žádné problémy a pokud Administrátor zjistil drobné nedostatky (nedoložené objednávky nebo doklady o zaplacení nákladů) vyzval příjemce podpory o odstranění závad a ti je zpravidla bezodkladně napravili. Proplacením posledního projektu (prosinec 07) byla realizace pilotního kola grantového schématu ukončena.
Výsledkem pilotního kola bylo dvanáct realizovaných projektů: •P rojekt: Vybavení společenské místnosti pro volnočasové aktivity •V ybavena společenská místnost (kapacita 30 míst) • Proběhly 3 akce pro veřejnost • Projekt: Balíček doprovodných programů • Byly vytvořeny 2 nové doprovodné programy • Proběhlo 17 akcí pro turisty a veřejnost (počet účastníků 459) • Instalována vitrína pro publicitu akcí a projektu v obci Zdíkov • Vybaveny prostory pro doprovodné programy • Projekt: Rozšíření nabídky služeb CR •V ybavena společenská místnost (kapacita 25 míst) • Proběhlo 8 akcí pro návštěvníky Šumavy a veřejnost (účast 133 osob) • Projekt: Strážcovské krajkářství – tradice a dnešek • Vytvořen 1 nový turistický produkt •V ybaven prostor pro konání krajkářských kurzů (kapacita až 20 míst) • Proběhly 3 krajkářské kurzy (42 účastníků) •V ybudována stálá výstavka Strážovské krajky • Projekt: Relaxační trasa Hauswaldská kaple • Vytvořen 1 nový turistický produkt – Relaxační trasa • Vydáno 5000 ks propagačních letáků •U místění 2 informačních bannerů v obci Srní • Projekt: Instalace turistických odpočívadel a jejich vybavení •V ytvořen 1 nový turistický produkt – vycházkový okruh v zázemí obcí • Instalována 2 nová odpočívadla s mobiliářem •B yl proznačen vycházkový okruh a doplněn drobnou infrastrukturou • Rozmístěny 4 mapy v okolí
• Projekt: Stálá expozice výstavy – Čechy ve starém kráteru • Vytvořen 1 nový turistický produkt – výstavní expozice • Vybaven prostor pro doprovodné programy (kapacita až 40 míst) • Expozici navštívilo v době realizace cca 100 osob • Proběhl 1 seminář pro veřejnost • Projekt: Expozice sklářství a regionálních produktů • Vytvořen 1 nový produkt CR – expozice sklářství a regionálních produktů • Vybavena 1 místnost pro doprovodné programy (kapacita 20 míst) • Expozici navštívilo cca 200 osob • Projekt: Rozšíření turistické nabídky na Zadově • Vytvořen 1 nový produkt CR • Proběhly 2 akce pro návštěvníky Šumavy a veřejnost • Vybavena 1 místnost pro doprovodné programy CR s kapacitou 20 míst • Projekt: Nýrsko-vycházkové okruhy • Opraveno 22 ks informačních tabulí • Instalováno 20 ks nových laviček • Trasa zabezpečena proti erozi a byly provedeny drobné terénní úpravy • Vybudován 1 přístřešek • Projekt: Šumavské pohádkové bytosti • Vytvořen 1 nový turistický produkt – Šumavské pohádkové bytosti • Vydán propagační materiál v nákladu 2000 ks • Projekt: Železnorudské pivo • Podpořen 1 nový turistický produkt • Zařízení prostor vybavením na stáčení piva • Vydání tiskových materiálů na propagaci produktu Železnorudské pivo (17 500 ks, pohledy, prospekty,..) • Propagace na veletrhu CR v Plzni (ITEP)
Obr. 37: Informační panel aktivity „Víkend v Šumavských Lurdech“
Díky finanční podpoře bylo tedy vytvořeno 8 produktů cestovního ruchu (příklady viz obr. 37 a 38) podařilo se vybavit 8 prostor pro další doprovodné programy s celkovou kapacitou 155 míst, zrealizováno 34 akcí (kulturních, zábavných, vzdělávacích…), vznikly 2 nové expozice, bylo vydáno více než 32 000 ks různých typů propagačních materiálů na podporu nových produktů cestovního ruchu, byl vybaven a modernizován 1 vycházkový okruh a další 2 nové vycházkové okruhy byly vybudovány a proznačeny. Výčet výše uvedených zrealizovaných aktivit jistě vypovídá o úspěšnosti a přínosu grantového schématu. Stejně cenné jsou i získané zkušenosti subjektů a osob, které byly do této akce zapojeny, mnohdy bylo navázáno partnerství a další spolupráce, již teď se rýsuje v několika případech vytvoření společných produktů a angažování se při rozvoji udržitelného cestovního ruchu v biosférické rezervaci Šumava. Jednou z charakteristik šetrného turismu je jeho vazba na lokalitu. Vzniká tedy obecná otázka, jak turistům umožnit bezprostřední zážitek z místa, které navštíví. Informace získaná na Internetu či prostřednictvím informačních center je z tohoto hlediska přece jen informací zprostředkovanou. Snaha o to poskytnout návštěvníkům kvalifikovanou informaci o dané lokalitě přímo od lidí, kteří tam žijí, vedla k podpoře budování systému vzdělávání místních průvodců pod názvem „Průvodce krajinou a přírodou Šumavy“. Tento typ průvodcovské služby zároveň představuje jednu z možností, jak do cestovního ruchu zapojit co nejvíce místních obyvatel. Před zahájením kurzu byla analyzována současná situace. Ta ukázala že v době odstartování vzdělávacího programu poskytovala na úzmí Biosférické rezervace Šumava podobné služby pouze jedna cestovní kancelář a jedna agentura. Ostatní cestovní kanceláře využívaly potenciál místních průvodců jen minimálně.
Obr. 38: Geologická expozice „Čechy ve starém kráteru“
S cílem informovat o připravovaném školení proběhla v zájmovém úzení rozsáhlá informačně-propagační kampaň. Základní informace a výzvu ke spolupráci obdržely všechny obecní a městské úřady v zájmovém území, dále pak informační střediska a zájmové skupiny zabývající se průvodcováním nebo dalšími službami v cestovním ruchu. Na základě propagační kampaně se na plánovaný kurs přihlásilo celkem 60 zájemců. Z nich bylo vybráno 40 vhodných uchazečů. Podmínkami výběru byly: místo trvalého bydliště na území biosférické rezervace, faktický zájem provádění průvodcovské činnosti, fyzické předpoklady pro výkon terénního průvodce a jazyková vybavenost. Kurz byl zahájeno v roce 2006 a proběhl ve dvou turnusech. Další zájemci se přihlásili v průběhu druhé propagační kampaně informující o průběhu a výsledcích prvního kola školení. Celý kurz se sestával z teoretické a praktické části. V teoretické části mohli frekventanti získat či prohloubit si své znalosti o území biosférické rezervace. Součástí tohoto bloku byla i „výuka“ komunikačních dovedností, tj. způsobu, jak nabyté informace sdělit návštěvníkům. Praktické vedení skupiny návštěvníků za asistence instruktora sloužilo jednak pro odzkoušení použitelnosti nabytých vědomostí, jednak sloužilo jako jejich propagace (obr. 39). Teoretická část školení byla rozložena do dvou čtyřdenních bloků. Po nich následovala exkurze v terénu. Místa pro jednotlivá školení byla vybírána v různých částech biosférické rezervace, aby všichni uchazeči měli možnost poznat různé části zájmového území.
Odborný teoretický program kurzu byl zajišťován externími experty: Průvodcovská činnost: Průvodcování v Čechách a na Šumavě, osobnost průvodce (Jaroslav Neužil, CK Neužil) Psychologické aspekty při průvodcování (Ing. Hana Mušková – externí lektor z praxe) Komunikace při průvodcování Příroda a její ochrana: Historie ochrany přírody na Šumavě (Michal Valenta, Správa NPŠ) Národní park Šumava (Ing. František Krejčí – Správa NP a CHKO Šumava) Zonace Národního parku Šumava (Ing. Eva Zelenková) Péče o lesy v NP Šumava (Petr Kahuda, Správa NP Šumava) CHKO Šumava (Ing. Pavel Hubený – Správa CHKO Šumava) NP Šumava a orkán Kyrill (Ing. Libor Hošek) Geografie Šumavy – místopis Šumavy (Jaroslav Neužil, CK Neužil) Průvodce geologií Šumavy (Kryštof Verner, Česká geologická služba) Vývoj vegetace na Šumavě (Zdeňka Křenová, Správa NP Šumava) Zvířena Šumavy (Pavel Šustr, Správa NP Šumava) Živočichové Šumavy (Libor Dvořák – Správa NP Šumava ) Rybářství na Šumavě (Ing. Petr Kahuda – Správa NPŠ)
Obr. 39: Místní průvodce – praktická výuka v terénu
Cestovní ruch: Rozvoj cestovního ruchu na Šumavě (Miloš Picek, Regionální rozvojová agentura Stachy) Šetrný turismus – šance pro biosférickou rezervaci Šumava (Jan Těšitel, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR) Co jsou biosférické rezervace (František Urban) Trvale udržitelný turismus (Josef Štemberk, Správa NP Šumava) Turisté v Národním parku Šumava (Vladimír Silovský, Správa NP Šumava) Historie a kulturna: Historie osídlení Šumavy (Zdeňka Řezníčková, Muzeum Šumavy Sušice) Opravy pamětních kamenů a křížků v NP Šumava (J. Jiřička, Správa NP Šumava) Šumavský a Bavorský les (Katrin Wachter) Regionální výrobky a produkty Šumavy – příspěvek k rozvoji šetrného turismu Exkurzní program – Kvilda Kvilda a její historie (Radka Willmannová, Správa NPŠ ) Společný region Šumava-Bavorský les (Jana Procházková, průvodce NP Bavorský les) Rokyta – venkovní geologická expozice (ing. Josef Jiřička) Hauswaldská kaple – zavírání studánek Klostermannova Šumava (Václav Sklenář, Klostermannův spolek) Exkurzní program – Železná Ruda Hostitelské město Železná Ruda (průvodce Václav Šebelík) Poznáváme okolní přírodu (K. Šartnerová, E. Vopeláková – Správa NP Šumava) Hraniční nádraží Alžbětín – včera a dnes (Vladimír Mareš, Správa NP Šumava) Práce profesionálního průvodce (Ulrich Stöckerl z Furth im Wald)
Praxe úspěšných účastníků probíhaly v hlavní turistické sezóně 2007 od července do září. Každý nový průvodce nabídl ukázkový doprovod a celý program byl otištěn v přehledném letáku (obr 40 a 41) Zároveň zde byly uvedeny kontakty na všechny Průvodce krajinou a přírodou Šumavy, kteří mohou svoje služby veřejně nabízet (kromě osvědčení z kurzu mají ještě buď živnostenské oprávnění anebo splňují podmínky pro jeho získání – složená Zkouška průvodce cestovního ruchu na akreditované škole).
Obr. 40: Propagační leták – lícová strana
Celkem bylo proškoleno 48 místních průvodců (30 v prvním kole a 18 v kole druhém – viz obr. 42 a 43 ). Jejich seznam je dostupný na webové stránce Národního parku Šumava (http://www.npsumava.cz/storage/pruvodce_letak. pdf). Kurz byl vyhodnocen jako úspěšný a přínosný jak pro rozvoj šetrného turismu, tak i pro ochranu přírody. Správa Národního parku Šumava projevila o celý systém zájem a přislíbila jej zabezpečovat ze svých prostředků i po ukončení projektu.
Obr. 41: Propagační leták – seznam průvodců s nabídkou poskytovaných služeb
Obr. 42: Absolventi prvního kola Školení průvodců přírodou a krajinou Šumavy
Obr. 43: Absolventi druhého kola Školení průvodců přírodou a krajinou Šumavy
Obr. 44: Titulní stránka letáku projektu PANet
II. 6.
Obr. 45: Titulní stránka letáku projektu Green Belt
Obr. 46: Titulní stránka letáku projektu Šetrný turismus
Propagace výsledků
Důležitou součástí jednotlivých aktivit je jejich propagace. Ta byla zaměřena na tři cílové skupiny – místní obyvatele, odbornou veřejnost a studenty. Formy propagace se vůči jednotlivým cílovým skupinám lišily. O struktuře projektu byli místní obyvatelé informováni prostřednictvím letáků (obr. 44 až 47), článků v časopise šumava a doma na šumavě (obr. 48). Série kulatých stolů se starosty a místními klíčovými osobnostmi byla dalším informačním kanálem, který zprostředkovával komunikaci mezi projektovými týmy a místními obyvateli (obr. 49). Třetím zdrojem infomací se pak stal internet, konkrétně webové stránky správy národního parku a chráněné krajinné oblasti šumava (www.npsumava.cz) a regionální rozvojové agentury šumava (http://www.rra-sumava.cz)
in Ecological Planning organizovaných Ústavem systémové biologie a ekologie AV ČR,v.v.i ve spolupráci s Technickou Universitou v Drážďanech jako součást UNEP/UNESCO/ BMU International Postgraduate Training Course on Environmental Management pro účastníky z rozvojových zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky (obr. 57).
Jak již bylo řečeno výše, projekty jsou jednak implmentační, jednak vědecké. Tématika v nich řešená byla tudíž diskutována s odbornou veřejností formou odborných a vědeckých publikaci (obr. 50 až 55). Postupy používané při řešení projektů, stejně tak jako dosažené výsleky jsou zároveň používány pro vzdělávací účely. Konkrétně se jednalo o zařazení této tématiky do výukového programu předmětu „sociální ekologie“ na Fakultě humanitních studií University Karlovy v Praze (obr. 56). Zároveň se teoretické i praktické výsledky projektů staly jedním z témat diskutovaných v rámci mezinárodních Practical Studies
Obr. 49: Kulatý stůl se starosty obcí Biosférické rezervace Šumava (Modrava, 3. 7. 07)
Obr. 47: Propagační leták projektu Značení místních produktů na Šumavě
Obr. 48: Titulní stránka novin Doma na Šumavě
Obr. 50: Kapitola v knize Rural Development Capacity in Carpathian Europe
Obr. 51: Článek v časopise Silva Gabreta
Obr. 52: Příspěvek do sborníku mezinárodní konference The Alpine Carpatian Cooperation of Protected Areas.
Obr. 53: Článek v časopise Životné prostredie
Obr. 54: Publikace Lidé v biosférických rezervacích
Obr. 55: Publikace v časopise Landscape and Urban Planning
Obr. 57: Studentky mezinárodního kurzu Practical Studies in Ecological Planning u Chalupské slati
Obr. 56: Studenti FHS UK Praha na terénní exkurzi
III.
ZÁVĚR
Vědeckou otázkou, kterou si projekt PANet klade, je analýza dvou typů sítí – horizontální sítě aktérů uvnitř chráněného území a sítě vertikální, která je chápána jako přenos informací a zkušeností mezi jednotlivými chráněnými územími. Analýza praktické implementace konkrétních aktivit podporujících tvorbu horizontální sítě je prováděna ve smyslu identifikace sociálních faktorů, které mohou rozhodovat o úspěchu či neúspěchu té které aktivity při vytváření sítě. Výsledky tedy slouží k odhadu, nakolik je možné postup uplatněný v Biosférické rezervaci Šumava použít i v jiných chráněných územích. Ukazuje se, že turismus je jev, se kterým se zřejmě bude muset vypořádat každé velkoplošné chráněné území. Jak ale vyplývá z obecné znalosti současné situace v České
republice, mnohé uskutečněné nebo zamýšlené projekty na podporu rozvoje turismu jsou obtížně slučitelné s cíly ochrany přírody. Předpokládá se ale, že tato nežádoucí situace může být alespoň do jisté míry překonána konstruktivním přístupem správ chráněných území k rozvoji a regulaci cestovního ruchu. Jeho jádrem by měla být strategie rozvoje turismu společně formulovaná představiteli ochrany přírody a ostatními uživateli území. V současné době začíná Ministerstvo životního prostředí pracovat na metodice, která by měla správám chráněných území dát základní rámec, jak při vytváření takové strategie postupovat. Zkušenosti ze Šumavy budou sloužit jako jeden z podkladů dané metodiky.
IV.
POUŽITÁ LITERATURA
Antrop, M. (2006): Sustainable landscapes: contradiction, fiction or utopia. Landscape and Urban Planning, Elsevier, Vol. 75, Issues 3–4, p. 187–197 Bartoš, M., Kušová, D., Těšitel, J. (2005): Život v územích se zvláštním režimem. Životné prostredie., Vol. 39, No. 2, p. 72 – 75 Boháč et al., 2005: IPAM Toolbox. Vědecké základy pro implementaci integrovaného managementu na území Šumavy a Novohradských Hor. Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Budějovice, 37 s Honzík, K. (1965): Z tvorby životního slohu, NLP, Praha, 293 s Jeník, J. a kol.: Biosférické rezervace České republiky (Příroda a lidé pod záštitou UNESCO). Empora, 1996, Praha, 160 s Jenkins, T. et al., (2001): Integrated tourism: a conceptual framework, Deliverable 1– Supporting and Promoting Integrated Tourism in Europe’s Lagging Regions, 64 p Kušová, D., Těšitel, J., Bartoš, M. (2001 a): Krajina jako prostředí k rekreaci – na příkladu Šumavy. Život. Prostr., Vol. 35, No. 5, pp. 253 – 256 Kušová, D., Bartoš, M., Těšitel, J. (2001 b): Vybavenost Šumavy pro rekreaci z pohledu návštěvníků. Šumava – časopis Správy NP a CHKO Šumava, Vimperk, Vol. 6, p. 14 – 16 Kušová, D., Těšitel, J., Bartoš, M. (2002 a): Podnikání a cestovní ruch. Šumava – časopis Správy NP a CHKO Šumava, Vimperk, Vol. 7, p. 8 – 9 Kušová, D., Těšitel, J., Bartoš, M. (2002 b): Role of traditions in tourism development in the Czech part of the Bohemian Forest. Silva Gabreta, Vimperk, Vol. 8, p. 265 – 274 Kušová, D., Těšitel, J., Bartoš, M. (2003): Gatekeepers’ role in the development of tourism (Bohemian forest case). Silva Gabreta, Vimperk, Vol. 9, p. 217–224 Kušová, D., Těšitel, J., Bartoš, M. (2005 a): The media image of the relationship between nature protection and socioeconomic development in selected protected landscape areas. Silva Gabreta, Vimperk, Vol. 11, Issue 2, p. 123–133 Kušová, D., Těšitel, J., Matějka, K., Bartoš, M., (2005 b): Nature protection and socio-economic development in selected protected areas. Ekológia (Bratislava), Vol. 24, Supplement 1/2005, p. 109 – 124 Kušová, D., Těšitel, J., Matějka, K., Bartoš, M. (2006): Socio-economic conditions in selected biosphere reserves. Silva Gabreta, Vimperk, Vol. 12 (3), p. 157–169 Kušová, D., Těšitel, J., Bartoš, M. (2007): Možnosti využití konceptu biosférické rezervace na Šumavě. In: Dvořák, L., Šustr, P., Braun, V. (Eds) Aktuality šumavského výzkumu III, Správa NP a CHK0 Šumava, str. 139–143
Kušová, D., Těšitel, J., Matějka, K., Bartoš, M.: (2008): Biosphere reserves – an attempt to form sustainable landscape (A case study of three biosphere reserves in the Czech Republic), Landscape and Urban Planning, Elsevier, 84, p. 38–51 Librová, H. (1987): Sociální potřeba a hodnota krajiny, UJEP Brno, 134 s Librová, H. (1988): Láska ke krajině?, BLOK, Brno, 165 s Maršálková, M., Todlová, M. (1983): Podkaldy, informace a náměty pro další rozvoj rekreace v ČSR. Závěrečná zpráva cílového úkolu Nové formy rekreace-ekologické stránky, ÚKE ČSAV, České Budějovice, 131 s Moss, L.A.G., Těšitel, J., Zemek, F., Bartoš, M., Kušová, D. & Heřman, M. (1999) Tourism in bioregional context: approaching ecosystemic practice in Sˇ umava, Czech Republic, in: Gode, P.M.,Price M.F. & Zimmermann, F.M. (Eds) Tourism and Development in Mountain Regions, Chapter 5,pp. 85–113 (Wallingford, Oxon, CABI Publishing, CAB International) OECD (2005): Zpráva o politice, stavu a vývoji životního prostředí: Česká republika, MŽP, Praha, 215s Orians, G. H. (1980): Habitat selection: general theory and application to human behavior, in: Lockard, J.S. (Ed.) The Evolution of Human Social Behavior (New York, Elsevier) Pavlásek, Z., (2006): Netradiční aktivity v Biosférické rezervaci Šumava (studie možnosti rozvoje netradičních sportovních a turistických aktivit). NP Šumava a ÚSBE AV ČR, v.v.i. http://www.npsumava.cz/storage/setr_aktivity1.pdf Roháč, J., Meyer, M., (2005): Úvod do trvalo udržateľného turizmu. ETE Bonn, 32 s Rolston, H., 1997: Feeding People versus Saving Nature. In Gottlieb, R.S. (ed.): The Ecological Community. Routlege, New York, London, p. 208–225 Těšitel, J., Kušová, D., Bartoš, M. (2003 a): Tourist’s reasons for visiting mountain areas: a case study of the Šumava Mountains. Landscape Research, Vol. 28, No. 3, Carfax Publishing, p. 317 – 322 Těšitel, J., Kušová, D., Bartoš, M. (2003 b): Role of local institutions in the process of integration of tourism into a broader context of regional development. In: Hasman, M., Říha, J., Šittler, E., Dvořák, V. (Eds.): Tourism in the Czech Republic – related problems and its possible solution. University of South Bohemia in České Budějovice, Faculty of Agriculture, Department of Travel Trade in Tábor, Tábor 4 – 7 April 2003, Volume 1, p. 199 – 201 Těšitel, J., Kušová, D., Matějka, K., Bartoš, M. (2005): Lidé v biosférických rezervacích. Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Budějovice, 54 s
Těšitel, J., Kušová, D., Bartoš, M.: (2006 a): Možnosti uplatnění konceptu biosférické rezervace ve vybraných velkoplošných chráněných územích České republiky. Život. Prostr., Vol. 40, No. 5, p. 262 – 266 Těšitel, J., Kušová, D., Bartoš, M. (2006): Nature protection and sustainable development. In: Plasmann, G. (Ed.): The Alpine Carpatian cooperation of protected areas. Part II. Management of tourism and sustainable development in Protected areas. Piatra Craiului National Park, Romania,July 10–13, 2006, CNPA, ALPARC, p. 41 Těšitel, J., Kušová, D., Bartoš, M. (2006 b): Rural areas development – local needs or external forces. In: Florianczyk, Z., Czapiewski, K. (Eds.): Rural Development Capacity in Carpathian Europe, European Rural Development Network, Institute of Agricultural and Food Economics, Institute of Geography and Spatial Organization, Polish Academy of Science, Warsaw, Vol. 4, Rural areas and development, p. 87 – 97
UNESCO (1996): Biosphere Reserves: The Seville Strategy and the Statutory Framework of the World Network. UNESCO, Paris, 18 p UNESCO (2001): MAB Report Series No. 69, Seville+5 International Meeting of Experts in Pamplona (Spain, 2000), Proceedings. UNESCO, Paris, 182 p UNESCO (2002): Biosphere reserves: Special places for people and nature. UNESCO, Paris, 208 p Wilson, O. E., 1984. Biophilia – The human bond with other species. Harvard University Press, Cambridge, 157 p
