Etologie hospodářských zvířat
Rozdělení etologie
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Katedra speciální zootechniky
Rozdělení etologie 1. Obecná etologie =zabývá se studiem základů chování a jejich ovlivňováním na úrovni nervové soustavy, smyslových receptorů a mechanismem neurohumorálního řízení etologických projevů, patří sem i studium instinktů, dědičnosti, učení =etofyziologie, neuroetobiologie, etogenetika, ekoetologie 2. Speciální etologie = týká se celých souborů chování jako celku a zahrnuje etologii teritoriální, biokomunikační, sociálního chování, rozmnožování, péči o potomstvo, etologii potravní, ochrannou, etologii mláďat
Rozdělení etologie 3. Aplikovaná etologie neboli užitá v zootechnice (zaměření na hospodářská zvířata) 4. Podle zaměření
- etologie vrozeného chování - etologie získaného chování
5. Podle metodologie - etologie popisná (deskriptivní) - etologie pokusná (experimentální)
Rozdělení etologie 6. -
Podle skupin: etologie domácích zvířat, etologie laboratorních zvířat, volně žijících zvířat, etologie hmyzu, ptáků, savců, ryb, apod.
Aplikovaná etologie Významní etologové: Schloeth (1961) - Francie E.S.E.Hafez (1962) - USA E.Porzig (1969) - NDR J. Hauptman (1972) - ČR H.H. Sambraus (1978) - NSR Venediktová a Puškarský (1978) – SSSR 1978, Madrid – 1. celosvětový kongres pro etologii aplikovanou v zootechnice 1979, Nitra – 1. mezinárodní konference věnovaná prvním poznatkům aplikované etologie v živočišné výrobě
Aplikovaná etologie Aplikovaná etologie neboli užitá v zootechnice (zaměření na hospodářská zvířata) = usiluje o využívání etologických poznatků pro praktické cíle tzn. že se zabývá formou a zákonitostí chování jednotlivých druhů, plemen a kategorií zvířat v určitém prostředí, = poznává hranice tolerantnosti zvířat vůči změnám prostředí, = poznává možnosti ovlivňování chování zvířat = nejmladší etologie, vznik v 60. letech 20. stol. šlechtění zvířat na jednostrannou užitkovost, nové systémy výživy, rozvoj inseminace, nové metody odchovu mláďat, nová technologie ustájení, apod. → vliv na přirozené chování hospodářských zvířat - centrum pro výzkum etologie ve VÚŽV v Nitře (SCPV-2005)
– VÚŽV v Praze-Uhříněvsi
Aplikovaná etologie Cíle
Aplikovaná etologie = věda, zkoumající chování
živočichů využívaných člověkem, zejména hospodářských a laboratorních zvířat, zvířat chovaných v zoologických zahradách a v domácnostech
Cíle: vytvoření technologie chovu odpovídající welfare zvířat • výzkum životních projevů zvířat v přesně stanovených podmínkách při ověřování vhodnosti daného systému chovu • modelový výzkum reaktivity zvířat na různé prvky • srovnávací výzkum zvířat téhož druhu, různé plemenné příslušnosti, kategorie, užitkového směru apod. u zvířat chovaných v týchž podmínkách • sledování chování zvířat v etologických laboratořích
Aplikovaná etologie Cíle
Výzkum chování a pohody prasat, mléčného a masného skotu, farmově chovaných jelenovitých, koní, atd.: -
mateřské chování a jeho vliv na růst, vývoj a mortalitu mláďat v různých systémech ustájení, otázky kojení a odstavu prasat vliv ustájení, sociálního prostředí a sociálních zkušeností během ontogeneze na chování, pohodu, zdraví a užitkovost komunikace, zejména hlasová, mezi zvířaty a ve vztahu člověk – zvíře, emocionalita, kognitivní schopnosti zvířat agresivita, dominance, pozitivní sociální interakce včetně hry mezi zvířaty a jejich důsledky pro fyziologii, zdraví, pohodu a reprodukci skupinové chování, synchronizované chování, pastevní chování fyziologie parožení jelenovitých
Aplikovaná etologie Chování Chování = vnější odraz fyzického a psychického stavu organismu zvířete v daném okamžiku = je signálem, který svědčí o tom, zda prostředí zvířatům vyhovuje = změna v chování jako první ukazatel nastávajících změn v organismu = jedním z nejdůležitějších mechanismů, kterými si zvíře upravuje svůj vztah k prostředí = jeden z nejefektivnějších mechanismů adaptace!
Aplikovaná etologie Chování Vrozené chování – chování přítomné při narození jedince, které se ale nemusí bezprostředně projevit. Není naučené, ani získané během postnatálního vývoje. Je důsledkem vzájemného působení chování dědičného a vlivu faktorů prostředí v době před narozením či vylíhnutím. Získané chování – chování, které jedinec projevuje v průběhu postnatálního vývoje a které se rozvíjí zpravidla učením.
Důležité poznat „normy chování“ jednotlivých druhů a kategorií hospodářských zvířat!!!
Kategorizace chování 1. Chování na zabezpečení orientace v prostoru a čase • zraková orientace • čichová orientace • sluchová orientace • hmatová orientace • chuťová orientace • "biologické hodiny" (sezónnost, přepelichání, kvokání,výměna srsti, estrální cykly)
Kategorizace chování 2. Termoregulační chování
3. Chování na zabezpečení denních životních potřeb (chování podmíněné metabolickými projevy) • příjem krmiva, pití (defekace, urinace) • odpočinek, spánek • pohyb • stání Komfortní chování
Kategorizace chování 4. Sociální chování • tvorba stáda (agresivita, boj, mimické projevy, dominance, submisivita) • emoce, distanční vzdálenost • hra, zvědavost • učenlivost 5. Sexuální chování • hry mláďat • chování při říji • chování při přirozené plemenitbě a při inseminaci • chování samců (flemování, boj samců, chování při odběru spermatu)
Kategorizace chování 6.Mateřské chování • gravidita • chování před porodem, v průběhu porodu • péče o mláďata (olizování, sání, ochrana, učení)
7. Abnormální chování • patologické odchylky v chování konkrétního jedince nebo skupiny zvířat (sledování negativního vlivu techniky a technologie na chování) 8. Biokomunikace • vydávání zvuků při různých činnostech
