Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti
Bionomie a etologie jelena milu Bakalářská práce
Brno 2008
Václav Hladík
Zadání
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Bionomie a etologie jelena milu vypracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č.111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne …………………
………………….
Poděkování Chtěl bych poděkovat svým rodičům, Evě a Václavu Hladíkovým, že mi umožnili studovat obor, který jsem si vybral a po celou dobu mě v něm podporují. Dále bych chtěl poděkovat svému dědovi Jindřichu Pechovi, za čas a připomínky, které mi věnoval na zpracování této bakalářské práce. Práce byla podpořena výzkumným záměrem LDF MZLU v Brně č. MSM6215648902.
Václav Hladík – Bionomie a etologie jelena milu (Bionomy and ethology milu deer)
Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá bionomií a etologií jelena milu, ale i popisem prostředí v místě pozorování u nás v České republice a jejich vzájemnými vztahy. Jelen milu je ohrožený druh a není o něm napsáno žádné komplexní dílo. Hlavní součástí práce je hodnocení současného stavu populace. Výsledkem by mělo být představení stručné historie, popis a případné vyhodnocení chovatelských zásad tohoto jelena.
Klíčová slova: Bionomie, etologie, jelen milu
Abstract This bachelor work deals with bionomy and etology of Milu-deer and characterization of environment in the place of study in Czech Republic and their mutual relations. Milu-deer is an endangered species and there is no complex publication about it. The main part of the work is assessment of the population status. The result should be a presentation of brief history, description and evaluation of breeding principles of this deer.
Key words: Bionomy, ethology, milu deer
Obsah 1. Úvod …………………………………………………………………………………1 2. Cíl práce …………………………………………………………………………….2 3. Literární přehled …………………………………………………………………...3 3.1 Názvosloví …………………………………………………………………3 3.2 Zařazení jelena milu do systému …………………………………………..3 3.3 Původ jelena milu ……………………………………………………….....4 3.4 Historie chovu a obory Sv. Hubert ……………………………………..….5 3.5 Parožení jelena milu …………………………………………………….....6 3.6 Hodnocení trofejí jelena milu …………………………………………..….6 3.7 Popis jelena milu ……………………………………………………...……8 4. Metodika …………………………………………………………………….……..10 5. Základní charakteristika zájmového území …………………………….……….11 6. Výsledky …………………………………………………………………..………..13 6.1 Přikrmování …………………………………………………….…………13 6.2 Etologie a popis jelena milu ……………………………………………..13 6.3 Zdravotní stav zvěře ………………………………………………………16 6.4 Vztah jelena milu k ostatním druhům spárkaté zvěře …………………….18 6.5 Škodlivý činitelé v chovu jelena milu …………………………………….18 6.6 Říje jelena milu …………………………………………………………...19 6.7 Parožení jelena milu ………………………………………………………20 6.8 Hodnocení vývojové řady ………………………………………………...21 6.9 Rozměry koloucha ………………………………………………..………23 6.10 Příčiny úhynu jelena milu …………………………………………….…23 6.11 Chovatelské zásady……………………………………………………….23 7. Diskuze ………………………………………………………………………….….25 8. Závěr ……………………………………………………………………….………26 9. Summary …………………………………………………………………….….…28 10.Literatura …………………………………………………………………………30 10.1 Seznam literatury ………………………………………………………..30 10.2 Internetové odkazy ………………………………………………………30 11. Seznam příloh …………………………………………………………………….32
1. Úvod Předkládaná práce o jelenu milu (Elaphurus davidianus) byla zpracována především na základě informací získaných z elektronických zdrojů a dále na základě vlastních pozorování v oboře Sv. Hubert. O tomto druhu jelena je známo jen velmi málo a většinou nalezneme pouze strohé základní informace. Do současnosti o něm nebyla zpracována žádná souhrnná práce a pro většinu lidí je tento jelen neznámý. Jelen milu patří mezi vzácné a ohrožené druhy čeledě jelenovitých, přičemž je zástupcem velmi zajímavým svým vzhledem. V České republice není tento druh jelena původní, jeho pravou domovinou je Čína. V našich přírodních podmínkách se mu však daří velmi dobře, zejména pak v lokalitách s dostatkem vodních ploch, vodotečí a mokřin. V naší republice může široká veřejnost obdivovat jelena milu v zoologických zahradách Praha, Brno, Ostrava a v Zooparku Chomutov. Dále lze toho jelena spatřit v soukromém chovu pana Pechy v oboře Svatý Hubert při odborných exkurzích. Mezi další chovatele v ČR patří také pan Štika z Benešova u Prahy a pan Žbánek z Mohelnice.
2. Cíl práce Hlavním cílem předkládané bakalářské práce bylo popsat bionomii a etologii jelena milu v oboře Sv. Hubert. Dále objasnit historii chovu na daném území, zmapovat původ zvěře, vyhodnotit přírodní podmínky, management chovu a jeho zdravotní stav. Charakterizovat a vyhodnotit chov na základě ročních přírůstků a bodového ohodnocení kvality samčích shozů. Stanovit chovatelské zásady pro tohoto jelena v zájmové lokalitě a vytvořit ucelený základ pro případné navazující práce týkající se druhu Elaphurus davidianus. Bakalářská práce bude podkladovým materiálem pro navazující diplomovou práci na téma genetické variability a příbuzenských vztahů jelena milu v ČR.
3. Literární přehled 3.1 Názvosloví Etologie je věda zabývající se srovnáváním chování živočichů z pozice biologie a biologických metod. Chování spočívá na organizačních schopnostech zvířat, které se uplatňují na různých integračních rovinách, např. na rovině molekulárních nebo biochemických procesů nebo na úrovni výzkumu smyslových orgánů, nervové soustavy a systému různých hormonů. Ústředním úkolem etologie je vyložit chování jako přizpůsobovací schopnost zdravého organizmu v jeho přirozeném prostředí. (Franck, 1996) Bionomie je nauka o způsobu života živočichů, hlavně o průběhu vývojového cyklu druhu. (www.wikipedia.cz)
3.2 Zařazení jelena milu do systému
Vědecká klasifikace: Říše: živočichové (Animalia ) Kmen: strunatci (Chordata) Podkmen: obratlovci (Vertebrata) Třída: savci (Mammalia) Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Podřád: přežvýkavci (Ruminantia) Čeleď: jelenovití (Cervidae) Podčeleď: jeleni (Cervinae) Rod: Elaphurus Druh: jelen milu (Elaphurus davidianus, Milne-Edwards, 1866) (Jacobson, 2003; www.wikipedia.cz)
Pojmenování:
Čeština - jelen milu Synonymum - jelen Davidův; jelen pátera Davida Latina - Elaphurus davidianus (Milne-Edwards, 1866) Angličtina – Pere Daviďs Deere Synonymum – Milu; Milu deer Esperanto – miluo elafuro Synonymum - davida cervo; miluo; patrocervo (www.pantorkin.cz - upraveno) 3.3 Původ jelena milu Původním místem výskytu tohoto jelena bylo až do 17. století Mandžusko a severní a středovýchodní Čína. (43. – 30. stupeň severní šířky). Nowak (1999) uvádí, že v minulosti jeleni milu obývali nížinné oblasti Číny, bažinaté lokality a rákosem porostlé mokřiny. Kvůli nadměrnému lovu a rozšiřování rýžových polí zmizeli už kolem roku 200 n.l. Jeleni milu však přežili v císařském loveckém parku Nau-Hai-Tsue u Pekingu, kde žili chráněni za zdí pro potěchu císařského dvora. O jejich objevení se zasloužil francouzský jezuita David, misionář a přírodozpytec, který neobjevil pro západní svět pouze pandu velkou, ale také zvláštní druh jelena. Záhy poté, co David přijel roku 1861 do Pekingu vést misijní školu, našel na různých čínských vyobrazeních kromě známých druhů jelenů také jednoho, který vypadal značně podivně a nikdo ze zoologů ho neznal. Jak se ukázalo, tito záhadní jeleni žili pouze v císařské oboře, obehnané sedmdesátikilometrovým plotem, jižně od hlavního města. Do obory bylo obyčejným smrtelníkům zakázáno nejen vstupovat, ale i nahlížet přes zeď, pod výstrahou smrti. Davidovi se podařilo v roce 1866 záhadným způsobem získat dvě kůže a o několik měsíců později darovala Čína francouzskému velvyslanci tři živé jedince. Během přepravy do Evropy sice uhynuli, ale na základě ostatků již bylo možné vědecky popsat nový druh jelena milu neboli jelena pátera Davida (Elaphurus davidianus). Jméno ¨milu¨ dostal omylem - ve skutečnosti takto Číňané neoznačovali tento druh, nýbrž severočínské populace jiného druhu, jelena siky. V Letech 1870 až 1894 byl po diplomatických jednáních získán určitý počet exemplářů a dovezen do evropských
zoologických zahrad. V důsledku záplav roku 1895 a následného vyplenění císařské obory evropskými vojsky, která potlačovala tzv. povstání boxerů, byl jelen milu v Číně na počátku 20. století zcela vyhuben. Zásluhou hraběte Bedforda byly všechny zbylé živé exempláře z různých evropských zoologických zahrad (celkem 30 kusů, z nichž následně 12 uhynulo) převezeny v letech 1894-1901 do Woburnu v Anglii, kde ve velkém parku (kolem 700ha) našly dobré podmínky k dalšímu životu a rozmnožování. V roce 1914 čítalo stádo ve Woburnu již 88 kusů. V roce 1972 více než 300 kusů, přestože byla zvířata mezitím rozesílána do různých zoologických zahrad. Kolem roku 1956 byl pár jelenů milu poslán z Anglie do zoologické zahrady v Pekingu a tak se tento druh opět vrátil do své vlasti. Evropští jeleni milu byli ve dvacátých letech minulého století jedinými žijícími zástupci svého druhu. Ve volné přírodě je již tento druh
považován
za
vyhynulý,
kromě jedinců
člověkem
navrácených
zpět.
(www.pantorkin.cz) Huffman (2001) uvádí, že první reintrodukce jelena milu zpět do Číny proběhla v roce 1985, kdy byl vypuštěn do parku Beijing Milu. V roce 1986 pak byla do národní rezervace Dafeng Milu přivezena druhá skupina jedinců. Jiang et al. (2000) uvádějí, že se v Číně roku 1997 nacházelo 671 divoce žijících jelenů milu. Zdá se, že jelena milu už postihlo genetické „přiškrcení“, kvůli němuž ztratil velkou část své genetické různorodosti. Došlo k tomu na začátku tohoto století, v době, kdy se populace zredukovala na velmi nízký stupeň, takže genetická diverzita současné populace pochází z maximálního počtu 18-ti zvířat a je možné, že první generace mláďat, narozených ve Woburnu, pochází od jediného samce. Z tohoto důvodu jsou všichni současní jeleni milu blízkými příbuznými. Z daných údajů vyplývá, že zvýšení počtu jedinců druhu, zvětšení rozlohy jím obývaných oblastí a zvýšení genetické výměny jsou nejdůležitější aspekty ochrany tohoto druhu obecně a konkrétně jeho genetického materiálu. (www.wikipedia.cz)
3.4 Historie chovu a obory Sv. Hubert Historie chovu a obory Sv. Hubert sahá do roku 2000. První zvěř se do této obory dovezla 18. 10. 2000. Jednalo se o dva jeleny milu, kteří byli zakoupeni z Německa po předchozím projednání Doc. Bukovjanem. Jeden z nich byl čtyřletý jelen a druhý dvouletý špičák. Tito jeleni byli po převozu velmi neklidní a v období říje se chovali homosexuálně, kdy pokládal jeden druhého.
V dalším roce byl chov rozšířen o tři samičí kusy – laně, přičemž dvě byly z rakouského Altenfeldenu a jedna ze ZOO v Ostravě. Laň ze zoologické zahrady však byla patnáctiletá a během následujících 6-ti měsíců uhynula stářím. Hlavní příčinou byl zřejmě náporem obou jelenů v době říje, kdy byla neustále proháněna a obtěžována. V současnosti se v oboře nachází 16kusů. Z toho je 9 jelenů, 6 laní a jeden kolouch kladený v roce 2008. Z jelenů je jeden šestiletý, dva pětiletí, tři čtyřletí, dva tříletí a jeden roční. Z laní je jedna pětiletá, dvě čtyřleté a tři tříleté. Jedná se pouze o přírůstky původních čtyř kusů. Žádná další zvěř tohoto druhu nebyla dosud zakoupena. Jeleni se sami přirozenou cestou rozmnožují. K začátku roku 2008 je v oboře zároveň chováno 7 kusů dančí zvěře a 5 kusů mufloní zvěře. (Pecha, 2008 – ústní sdělení)
3.5 Parožení jelena milu Velmi zvláštním a důležitým ukazatelem tohoto druhu je paroží, které se větví takzvaně dichotomicky. Harper (1945) uvádí rozpětí délky lodyh od 55 do 80 cm. Hlavní lodyha parohu vede kolmo nahoru a z ní vycházejí dvě až tři dlouhé výsady. Tyto výsady míří všechny, dozadu, nikoli dopředu jako u všech ostatních jelenů. Spodní výsada je nejdelší, rovná, na konci často rozvětvená, takových zakončení bývá až šest. Vzniká dojem, jako kdyby paroží bylo posazeno obráceně, zadní částí dopředu. Nowak (1999) uvádí, že má parohy pouze samec a shazuje je v prosinci nebo lednu. Nové paroží začíná růst okamžitě po jeho shození a jeho vývoj je ukončen v květnu (Huffman, 2001). Paroh roste z pučnice jako zvláštní vazivo, bohatě prokrvená a inervovaná tkáň, krytá jemně osrstěnou kůží zvanou lýčí. Po dokončení vývoje parohu (květen), zvěř tlumí svědivé pocity odíráním lýčí z parohu – vytloukáním o přítomné křoviny (časový průběh viz str. 20). Brzy po vytlučení ustane vnitřní krevní oběh a paroh se stává až do shození mrtvou kostí. Dle internetového odkazu www.wikipedia.cz mohou někdy jeleni milu vytvořit dvoje parohy za rok.
3.6 Hodnocení trofejí jelena milu Pro trofeje jelena milu existují hodnotitelské tabulky, avšak prozatím neexistuje zařazení bodových hodnot do medailových úrovní, neboť nejde o lovný druh. Hodnocení je rozepsáno dle hodnotitelské tabulky viz. přílohy číslo 8 a 9.
Hodnocené znaky jsou:
1.1
Vnitřní rozloha paroží: měří se kolmo na podélnou osu lebky jako největší
vzdálenost vnitřních stran lodyh. Naměřenou hodnotu zaneseme do sloupce 1. Jestliže je tato hodnota větší než délka delší lodyhy, zaneseme rozdíl rozlohy a délky delší lodyhy do sloupce 4. Je-li rozloha menší než délka delší lodyhy, pak se rozdíl těchto hodnot do sloupce 4 nezaznamenává. 1.2
Délka lodyhy se měří po vnější straně od místa jejího nasazení až po její
hrot. Naměřené hodnoty zaneseme do příslušných sloupců 2 a 3 a rozdíl délek obou lodyh zaneseme do sloupce 4. 1.3
Délka první zadní vidlice se měří
po její vnější straně od místa jejího
nasazení až po její hrot. Místo nasazení zjišťujeme tak, že položíme pásmo na lodyhu před a za nasazením výsady a zakreslíme povrchovou linii lodyhy pod výsadou tak, jak by probíhala, kdyby tam výsada nebyla. 1.4
Délka vrcholové vidlice (pokud je) se měří stejným způsobem jako 1.3
1.5
Délka druhé zadní vidlice se měří stejným způsobem jako 1.3
1.6
Spodní obvod lodyhy se měří na nejslabším místě mezi růží a dlouhou
zadní vidlicí 1.7
Střední obvod lodyhy se měří na nejslabším místě mezi dlouhou a krátkou
zadní vidlicí. 1.8
Horní obvod lodyhy se měří na nejslabším místě mezi krátkou zadní vidlicí
a horní vrcholovou vidlicí. Jestliže horní vidlice není, měří se v polovině vzdálenosti mezi nasazením krátké zadní vidlice a hrotem lodyhy.
Doplňující znaky jsou: A.
Počet výsad na lodyze: Započítávají se výsady, které mají délku 2 cm a delší,
přičemž délka výsady musí být větší než délka její základny. B1.
Rozpětí hlavních lodyh se měří jako přímá vzdálenost hrotů hlavních lodyh.
B2.
Rozpětí prvních zadních, dlouhých vidlic se měří jako přímá vzdálenost mezi hroty těchto vidlic.
C.
Největší vnější rozloha paroží se měří kolmo na podélnou osu lebky jako největší vzdálenost vnějších bodů lodyh nebo výsad.
(Klusák, 2007)
3.7 Popis jelena milu K jeho typickým znakům patří dlouhý ocas porostlý dlouhou srstí, zakončený černým střapcem a nápadné předoční žlázy. Má dlouhou hlavu s nevelkými úzkými slechy. Milu má velmi vysoké běhy se širokými spárky s dlouhou patní částí, která má schopnost se doširoka rozestupovat. Harper (1945) uvádí, že jej Číňané nazývali „sze pu shiang“, což v překladu znamená „nikdo ze čtyř“, jelikož má krk jako velbloud, ocas podobný oslu, parohy jelena a kopyta podobná krávě. Zbarvení srsti jelena milu se periodicky mění v různých ročních obdobích a dochází tak ke střídání letního a zimního šatu. Základní zbarvení letní srsti u dospělé zvěře je červenohnědé s tmavým pruhem táhnoucím se po středu hřbetu, zimní šat je tmavošedě plavý. Srst je dlouhá, měkká, s podsadou. Na boku krku a pod krkem tvoří dlouhá srst závěs. Podél zad má srst obrácenou orientaci odzadu dopředu a tvoří jakési hřebeny. Šestitýdenní mláďata mají stále ještě hustou a vlnitou srst. (www.zoopraha.cz) Samce jelena milu nazýváme jelen, samice je laň a mládě kolouch. Jelen má paroží, je postavou mohutnější a o něco větší než laň, která paroží nemá a má štíhlejší krk proti jelenovi. Kolouch umí od narození stát a běhat. Má hustou srst, béžovou nebo červenohnědou s bílými skvrnami. (www.zoopraha.cz) Dle Human Ageing Genomic Resources (2008) byl nejvyšší zaznamenaný věk jelena milu chovaného v zajetí 27,5 let a u volně žijícího 18 let. Jacobson (2003) udává u dospělého jedince délku těla od hlavy po kořen ocasu 1830 až 2160 mm a délku ocasu 220 až 355 mm. Dle ZOO Praha se rozpětí délky ocasu pohybuje od 250 do 600 mm a dospělý jelen dosahuje 1140 – 1200 mm výšky v kohoutku, laň je menší (www.zoopraha.cz). Hmotnost koloucha po narození se pohybuje kolem 11 kg a u dospělého jedince v průměru 186,5 kg (Human Ageing Genomic Resources, 2008). Jacobson (2003) uvádí pro dospělého jelena hmotnost okolo 214 kg a pro laň kolem 159 kg. Podle ZOO Praha dosahuje jelen až 200 kg a laň 140 kg (www.zoopraha.cz). Hmotnost koloucha po narození kolem 11 kg, potvrzuje také Nowak (1999) a Jacobson (2003). Samice pohlavně dospívají za 821 dní a samci za 1186 dní (Nowak, 1999; Jacobson, 2003; Human Ageing Genomic Resources, 2008). Dostupné
prameny
uvádějí
průběh
říje
v měsících
červen
až
srpen
(www.zoopraha.cz). Jacobson (2003) popisuje, že již dva měsíce před začátkem období rozmnožování, které je v červnu, opouští samci tlupu. Souboje mezi jeleny pak
probíhají přetlačováním pomocí paroží, kousáním a kopáním předními běhy proti sobě vzepjatých soků. Délka březosti je jednotlivými prameny udávána kolem 280 dní (Jiang et al., 2001), 288 dní (Human Ageing Genomic Resources, 2008) a ZOO Praha uvádí rozpětí 250 – 288 dní (www.zoopraha.cz). Dle Human Ageing Genomic Resources (2008) je období mezi jednotlivými vrhy 360 dní. Délka estrálního cyklu laní je přibližně 20 dní (Nowak, 1999). Bartoš (2008) uvádí, že Blaxter & Hamilton (1980) popisují pro jelena milu průměrnou délku estrálního cyklu 19,3 dní, přičemž estrus trvá 17,5 hodin a laně mohou mít 5-krát za sezónu říji, pokud nejsou oplozené. Laně kladou většinou pouze jednoho koloucha (www.zoopraha.cz; Human Ageing Genomic Resources, 2008). Jiang et al. (2001) uvádějí jednoho až dva kolouchy, kteří se rodí v dubnu nebo květnu. Dle Human Ageing Genomic Resources (2008) odstavují matky svá mláďata po 167 dnech.
4. Metodika Při vypracování bakalářské práce bylo vycházeno z dostupných literárních pramenů a praktických zkušeností, které byly získány při vlastním pozorování jelena milu v oboře Sv. Hubert a také z praxe místního oborníka pana Pechy. Komplexnější pozorování bylo prováděno celoročně od prosince 2006 do dubna 2008 v intervalech 1 až 2 dny v týdnu, každou denní a částečně i noční dobu. Byly zjišťovány biologické potřeby jelena milu, jeho životní projevy, vztah k životnímu prostředí aj. V dostupné literatuře byly vyhledávány veškeré informace související s tímto druhem. Vypozorované poznatky se zapisovaly a sumarizovaly v pracovním deníku. Souhrn získaných informací byl následně porovnáván s vyhledanými údaji různých literárních zdrojů, zejména elektronických odkazů, což je uvedeno v diskuzi předkládané práce. Celkově byly informace o tomto druhu shromažďovány a zjišťovány sedm let. Do konce roku 2006 se v průměru jednalo o dva až tři víkendy v měsíci ve školním roce a vždy alespoň šest týdnů v období letních prázdnin. Při deštivém počasí bylo pozorování prováděno z krytých zařízení umístěných v oboře Sv. Hubert, jinak bylo realizováno pochůzkou (šoulačkou) po zájmovém území. Zapisovány byly údaje o chování jelenů v průběhu roku, chování laní při říji, kladení mláďat a péči o ně, sociální vztahy ve skupině a ovlivňování okolního prostředí. V oboře byly dále sledovány parožní cykly u tří konkrétních jelenů. U jednoho jelena, který měl každý rok pouze jedny parohy, bylo provedeno bodování shozů jeho vývojové řady podle Klusáka (2007). Monitorovány byly dále technologie krmení, dodržování hygieny krmných zařízení a prostředí. Při zjišťování zdravotního stavu jedinců se vycházelo z vyšetření vzorků čerstvého trusu. Pozornost byla především zaměřena na špatně zformovaný, kašovitý trus s hlenovými, případně krvavými povlaky. Odebraný trus normálního vzhledu byl ukládán do sáčků z PVC jako směsný vzorek z krmeliště. Ihned po odebrání byly vzorky odeslány k veterinárnímu vyšetření MVDr. Forejtkovi.
5. Základní charakteristika zájmového území Přírodní podmínky, jsou pro tyto jeleny v dané lokalitě ideální, především z důvodu dostatku vodní plochy a mokřadů. Území se rozkládá na Českomoravské vrchovině v okrese Havlíčkův Brod mezi havlíčkobrodskou a přibyslavskou pahorkatinou. Havlíčkobrodská pahorkatina – podcelek Hornosázavské pahorkatiny je členitá pahorkatina o rozloze 551 km se střední výškou 520,8m a středním sklonem 3° 14´. Je tvořena
horninami
moldanubika
s ostrůvky
hlubinných
vyvřelin
centrálního
moldanubického plutonu. Plochý povrch s plošinami holoroviny na horninách fundamentu je proříznutý údolím řeky Sázavy a jejích přítoků. Přibyslavská pahorkatina – okrsek Havlíčkobrodské pahorkatiny je členitá pahorkatina tvořená rulami s pruhy amfibolitů moldanubika. Na rozvodích se vyskytují místy hluboké zvětraliny. (Demek, Mackovič 2006) Zájmové území je charakteristické převážně jehličnatým lesem s listnatými křovinami (35% rozlohy se zastoupením buku, smrku, borovice, lísky, olše, vrby), dostatkem pastvin (60% rozlohy ve složení jetele lučního, jetele plazivého, jílku, kostřavy a vojtěšky) a tekoucí i stojatou vodou (5% rozlohy), čímž se podobá oblastem původního výskytu jelena milu. Celé toto dvanácti hektarové území se rozkládá na jižním svahu, tím poskytuje dostatek světla a tepla v rámci dne i jednotlivých ročních období. Druhovou rozmanitost potravy zde vylepšuje zvěřní políčko s kukuřicí.
Na tomto území je:
průměrná roční teplota vzduchu: 6 °C průměrná sezónní teplota vzduchu: jaro
6 °C
léto 12 °C
podzim 7 °C
zima
-3 °C
průměrná měsíční teplota vzduchu: Leden Únor Březen Duben
-3 °C -2 °C 1 °C 6 °C
Květen Červen Červenec Srpen
9 °C 13 °C 15 °C 15 °C
Září Říjen Listopad Prosinec
11 °C 7 °C 3 °C -2 °C
průměrný měsíční počet dní s mlhou: Leden Únor Březen Duben
7,9 5,9 3,1 3,2
Květen Červen Červenec Srpen
4 3,5 3,8 3,8
Září Říjen Listopad Prosinec
6,3 7 8,4 7,5
4,8 6,3 5,4 4,8
Září Říjen Listopad Prosinec
1,5 0,2 0,1 0,0
průměrný měsíční počet dní s bouřkou: Leden Únor Březen Duben
0,6 0,8 0,4 1,1
Květen Červen Červenec Srpen
průměrná sezónní rychlost větru: jaro
3,5 m/s
léto
3 m/s
podzim
3,5 m/s
zima 4 m/s
průměrný roční úhrn doby trvání slunečního svitu: 1500 hodin průměrný měsíční úhrn doby trvání slunečního svitu: Březen 110 hodin Červen
200 hodin
Září 150 hodin Prosinec
průměrná roční oblačnost: 65% průměrný roční počet jasných dní: 40 průměrný roční počet zamračených dní: 140 průměrná roční vláhová bilance: 0 průměrná vláhová bilance v letním půlroce (duben, září): -50mm (Český hydrometeorologický ústav, 2007)
50 hodin
6. Výsledky 6.1 Přikrmování Zvěř je přikrmována celoročně z četných mysliveckých zařízení. Po celý rok je zvěři předkládáno jadrné krmivo, jehož hlavní složkou je oves. V zimním období se do této složky přidává B komplex pro obohacení vitamíny. Seno je sušeno mimo oboru, aby nedocházelo k jeho znehodnocování kontaminací četných výkalů. Letnina se připravuje z kopřiv, ostružiní, maliní, mladých bezových letorostů a sušených jeřabin. Zvěř nepohrdne ani dováženými potěžebními zbytky borovice, vrby, břízy, jasanu a prořezávkového materiálu smrku. Borovice je konzumována nejdříve, smrk nejpozději. Jako dužnaté krmivo je předkládána řepa. Před začátkem zimy jsou zvěři podávány kaštany a žaludy. Sůl je volně k dispozici po celý rok na několika místech obory. Okusové dřeviny a zároveň dřeviny vhodné pro vytloukání jsou zastoupeny v hojném množství. Jedná se zejména o lísku, jeřáb ptačí a olši šedou.
6.2 Etologie a popis jelena milu Běhy: Silné zadní a slabší přední běhy jsou ukončeny rohovitými přirůstajícími a obrušujícími se spárky (přeměněný 3. a 4. prst), na které jeleni milu došlapují při chůzi i v klusu a paspárky, na které při chůzi nedošlapují. Svalstvo: Mohutné svalstvo mají jeleni milu na obou kýtách, na části hřbetní až krční a na plecích. Hlasové projevy: Jelenovi milu jako výrazně tlupní zvěři slouží ke vzájemné komunikaci rozdílné hlasové projevy, které jsou používány často ve spojení s pachovými a optickými signály. Laně při kontaktu s kolouchy mručí, kolouši odpovídají pískáním. Mručení se ozývá často v letních měsících a laně ho používají v klidu, ale i při vábení kolouchů ke kojení. Kolouch píská, je to krátký, jasný hvizd vydávaný v dobré pohodě a klidu. Pískáním se ozývají nejvíce v létě, kdy je také odezvou na mručení laně. Troubením se ozývá říjný jelen, který vydává často se opakující zvuky v dlouhých sériích, zejména v plné říji. Jeleni troubí osamoceně při chůzi nebo na říjišti.
Přítomnost říjných laní a dalších jelenů podněcuje samce k troubení. Zvuk vydávaný říjnými jeleny lze přibližně charakterizovat jako směsici zvuků, které nejvíce připomínají souběžné rochání daňka a troubení jelena lesního. Výměna srsti – přebarvování: Výměna srsti probíhá dvakráte sezónu. Při jarním přebarvování se vyměňuje všechna srst, začíná na konci března a trvá po celý duben. Jde o velice zřetelnou výměnu, která začíná na krku, následují boky, dále pokračuje přebarvování běhů a nakonec hřbetu. Poslední zimní srst zůstává na hřbetě a hřbetní straně krku. V této době nacházíme ve velice hojném počtu poměrně veliké chuchvalce vypadané srsti, které obratně využívají drobní pěvci na výstelku svých hnízd. Zimní přebarvování probíhá naopak zcela nenápadně po odeznění říje, koncem září a v říjnu. Tento jelen má srst, která je tvořena neobyčejně dlouhými chlupy a v zimě je velmi hustá. Aktivita: Jeleni jsou nejvíce aktivní ráno velmi brzy po svítání a večer, zhruba hodinu před setměním. Přes den především odpočívají na volném prostranství a přežvykují potravu. Výše uvedené znaky mohou být ovlivňovány potravními poměry, kdy prodloužení délky vegetačního období nebo rozmanitost potravní složky působí na růst zvěře příznivě. Zneklidňování zvěře se projevuje na růst zvěře negativně, jedná se o tzv. poměry klidové. Genetické poměry jsou charakterizovány vlivem, resp. projevem, individuální variability zvěře a mohou na populaci či jedince působit pozitivně i negativně. Chováním jelena milu se rozumí jeho životní projevy (etologie) a jeho vztah k životnímu prostředí, ve kterém žije (ekologie). Jeleni milu jsou společenská zvěř se silně vyvinutým smyslem pro život v rodinných tlupách. V průběhu roku se v oboře Sv. Hubert početnost a složení tlupy mění v úzké závislosti na říji, kdy s laněmi zůstávají pouze dva nejsilnější jeleni a ostatní (slabší; mladí) jeleni jsou nekompromisně odháněni. Tito nevycházejí na říjiště ani výrazně netroubí. Věk a pohlaví zvěře se na velikosti tlupy nijak výrazně neprojevují. Veškerá zvěř se celoročně, kromě již zmiňované říje, drží pohromadě. Zásadní vliv na tlupu a její případné rozdělení nemá ani porostní skladba lesa nebo dostatek pastevních ploch. Zvěř v oboře netrpí a vzájemně si nekonkuruje. Je zde dostatek prostoru, pastvy i tekoucí vody. Základním sociálním prvkem jelena milu je rodina. Tlupa jelenů je pevným a stálým sociálním celkem. V oboře se nevyskytují osamocené kusy, jako nevodící
osamocené laně, osiřelí kolouši apod. Stálou složkou tlup jsou i špičáci, kteří se neodtrhávají a nevytváří žádné „mládenecké“ tlupy či menší skupiny. Tlupu vodí nejsilnější jelen, který jde při přesunech v čele tlupy následován zástupem ostatních členů bez nějakého hierarchického vylišení. Tlupa se pohybuje pomalu a rozvážně. Každý kolouch se při přemisťování drží blízko své matky. Za zmínku stojí, že vedoucí jelen si své dominantní postavení v tlupě zachovává i po shození parohů. Na pastvě se jedinci drží blízko sebe a žádný kus nemá od ostatních markantní odstup. Stejně tak je tomu i při odpočinku, kdy zvěř zaléhá. Tato zvěř odpočívá téměř všude, kde má dostatek klidu. Většinou preferuje volné prostranství. Ke krátkodobému zalehnutí si vybírá místa, z nichž má dobrý přehled. Jeleni jsou vždy na okraji a laně s kolouchy mají mezi sebou. Jsou rozděleni tak, že každý pozoruje jinou světovou stranu. Pozorují tak celý okolní prostor před případným hrozícím nebezpečím. Zejména po vytlučení paroží až do doby, kdy ho shazují, se mezi sebou jeleni střetávají. Především je to na pastevních plochách mezi mladými jeleny, kteří si tak budují postavení skupině. Sledovaní jedinci v oboře Sv. Hubert nejsou nijak útoční. Jelen zavřený v chytacím zařízení s jinou chytanou zvěří je velmi klidný. Postává a pozoruje okolí. Z míry jej nevyvede ani stres ostatní zvěře, která může především po příchodu člověka přivodit sama sobě nebo jiným jedincům rozličná zranění. Jeleni milu i přes svou robustní postavu dokáží velmi rychle běžet. Jsou výbornými plavci a překonávají bez problému i místa se značnou hloubkou na vzdálenost i stopadesát metrů. Nebezpečí čelí tito jeleni preventivně i spontánním jištěním v nepravidelném časovém odstupu, kdy jistí kterýkoli člen tlupy. Při signalizaci zvýšeného nebezpečí jistí všichni členové tlupy. Při překvapení nebo podezření z blížícího se nebezpečí, často ještě vzdáleného, se především holá zvěř shlukuje. Pokud podezření z nebezpečí trvá, tlupa odchází. Vylekaná tlupa je nucena neustále měnit stávaniště a pohybuje se tryskem v houfu, přičemž jsou jednotlivci často velice těsně vedle sebe. Při těchto úprcích se občas stává, že dospělá zvěř ve zmatku mezi sebou přimáčkne koloucha a poraní ho. Cítí-li se zvěř v naprostém bezpečí, polehává. V zimě se před nepříznivým počasím, jako je průvan a ledový vítr, schovává do závětří a klidnějších míst obory. Mráz a déšť jelenům milu nevadí. Pokud u nich dojde k citelnějšímu promočení srsti za deště, rychle se oklepou a dále odpočívají. V létě polehávají na louce, odkud často
vychází do mokřadů, kde se v bahně kaliští. Kalištění provádí zejména jeleni, přičemž laně stojí kolem a pozorují.
6.3 Zdravotní stav zvěře Zdravotní stav zvěře se v oboře pravidelně posuzuje, kdy komplexní veterinární vyšetření probíhá jednou ročně. Jinak je stav populace kontrolován oborníkem každý den. K tomuto účelu jsou zbudovány kazatelny, abychom nebyli zvěří pozorováni. V případě, že by nás zvěř objevila, byly by její projevy ovlivněny strachem, jenž většinou překrývá její přirozené chování, které může upozornit na změnu zdravotního stavu jedince. V první řadě si všímáme vzhledu. Stavu osrstění, zbarvení a postupu přebarvování. Dále pak kondice - výživného stavu, držení hlavy a krku, velikosti břicha. Důležitým aspektem je vývoj parohů, vytloukání a jejich tvar. Další cenné informace nám poskytne chování zvěře, chůze, běh, způsob příjmu potravy, reakce na jiný druh zvěře a na člověka. Všechny tyto informace musíme posuzovat z pohledu dobré znalosti místní zvěře, současné kondice celé populace a vztahovat vše k daným podmínkám vývoje počasí a věku zvěře. Na změnu zdravotního stavu nás může upozornit: - změna zbarvení zvěře, zde si musíme dát pozor na to, že jeleni milu se velmi rádi kaliští, zbarvení pak mají tmavé až černé od bláta po celé léto, čímž je kvalita úsudku znevýhodněna - potřísnění obřitku a zadní části běhů průjmem nebo nápadná vyhublost vždy upozorňuje na onemocnění či poruchy zažívacího traktu - obtížný příjem potravy, vyhýbání se oblíbené potravě, vyhledávání potravy netypické, nadměrný příjem soli, vody, to vše svědčí o změnách zdravotního stavu, což uvádí ve své publikaci také Wolf (2000) - kulhání, obtížnost chůze, nekoordinovanost pohybů můžeme pozorovat zejména při poranění končetin nebo celkové změně zdravotního stavu. Z výše uvedených znaků byla v oboře Sv. Hubert pozorována změna chůze a celkové lokomoce. Tyto změny nebyly většinou nijak vážné a zvěř byla brzy zpět ve své kondici. Pouze ve dvou případech muselo být přistoupeno k sanitárnímu odlovu kolouchů, kdy měl jeden zlomený běh (způsobeno jiným jedincem při úprku) a druhý byl nešťastně probodnut parohem jelena při vylekání na krmelišti.
Informace o zdravotním stavu a kondici zvěře zjistíme velmi dobře při jejím jarním přebarvování na konci března a po celý duben. Zdravé kusy přebarvují brzy a krátce. Preventivními opatřeními jsou dodržování hygieny v okolí krmných zařízení, předkládání nezávadných krmiv, hygiena jejich skladování a každoroční asanace krmelišť. Na jaře při ukončení přikrmování objemovými krmivy je nutné trus a zbytky objemového krmiva z okolí krmeliště vyhrabat, odvézt a zkompostovat nebo spálit a zem posypat nehašeným práškovým vápnem a případně prokypřit. V oboře je prováděna asanace krmelišť nejméně dvakrát ročně a to na jaře po ukončení přikrmování a na podzim (září). Při zjišťování zdravotního stavu zvěře je vhodné vyšetření trusu zvěře. Pro tento účel jsou odebírány vzorky čerstvého trusu u krmných zařízení. Zajímáme se především o špatně zformovaný, kašovitý trus s hlenovými případně krvavými povlaky. Trus zdravé zvěře je dobře zformovaný v bobky, srst zvěře je hladká a lesklá, zvěř je v dobré kondici a nepůsobí vyhuble. Bobky má velice podobné s jelenem lesním. Zimní jsou sušší, každá kulička zvlášť. Jarní někdy vypadají jako kravinec – slepené v podobě válečků. Letní - téměř každá kulička zvlášť, velice podobné zimním. Na základě zjištěného zdravotního stavu pak v zimním období prováděny ozdravovací opatření medikovanými krmivy. Jadrná krmiva jsou skladována v plechových sudech se zamezeným přístupem hlodavcům, objemová v mysliveckých zařízeních – senících.
Odborné vyšetření z trusu jelena milu v letech 2002, 2005 a 2006 bylo následující: 1) Vyšetření v roce 2002 proti parazitům panem MVDr. Forejtkem. Parazitologickým vyšetřením dodaných vzorků trusu bylo zjištěno: Plicnivky: negativní Žaludeční a střevní hlístice: negativní Kokcídie: ojedinělé oocysty 2) Vyšetření v roce 2005 proti parazitům panem MVDr. Forejtkem. Parazitologickým vyšetřením dodaných vzorků trusu bylo zjištěno: Plicnivky: negativní Žaludeční a střevní hlístice: negativní Kokcídie: negativní
3) Vyšetření v roce 2006 proti parazitům panem MVDr. Forejtkem. Parazitologickým vyšetřením dodaných vzorků trusu bylo zjištěno: Plicnivky: negativní Žaludeční a střevní hlístice: + Kokcídie: negativní V případě pozitivního nálezu + se jednalo pouze o ojedinělé larvy plícnivek či ojedinělá vajíčka žaludečních a střevních hlístic. Zjištěný nález nebyl důvodem pro aplikaci antiparazitik. 6.4 Vztah jelena milu k ostatním druhům spárkaté zvěře Při styku jelena milu s jeleny wapiti (v oboře byli po dobu šesti let) nedochází k vzájemným střetům, které by působily újmu některému z nich. Nutno však zdůraznit, že v našich i světových podmínkách se tyto dva druhy setkávají zcela vyjímečně. Jedná se pouze o obory. Celkem velmi dobře se jelen milu snáší se zvěří mufloní a dančí. Ke konkurenci může docházet v zimním období u krmelců, kde dominují jeleni milu. 6.5 Škodlivý činitelé v chovu jelena milu Kromě nemocí a parazitů mohou na populaci jelena milu negativně působit i další činitelé, a to abiotičtí i biotičtí. Z abiotických činitelů, byla za dobu pozorování vyhodnocována pouze vysoká sněhová pokrývka s ledovým škraloupem a dále vliv suchého období. Vysoká pokrývka sněhu jelenům milu nevadí. Problém je až ledový škraloup, za těchto situací zvěř nevychází na volné prostranství a zdržuje se v krytu lesa. Za sucha ubývá tráva, zvěř je však přikrmována a má dostatek vody, tudíž nepůsobí žádné škody na daném území pozorování. Z biotických činitelů jsou to v podmínkách obory Sv. Hubert především toulaví psi. V pozorované oblasti se tato zvěř setkala se psy dvakrát. Ačkoli se jedná o malou obůrku, odkud nemůže zvěř uniknout, nebyl žádný kus stržen (psi útočili ve dvojici) a ani ve stresu nenarazil do plotu, popřípadě stromu. Nevzniklo tedy žádné zranění a následný úhyn. Jedná se o velmi robustní zvěř, která zatím bez újmy dokázala odolávat. Neměli bychom zapomenout ani na lidi jako největší predátory, kteří mohou do populace zvěře zasáhnout i negativně. Pohnutky mohou být různé, může to být honba za trofejí či za zvěřinou. Zásadou dobrých mysliveckých hospodářů i všech myslivců by
mělo být, aby nadějná zvěř jak ve zvěřině, trofeji či genetické odlišnosti zůstala v populaci co nejdéle. Tím se mohou plně uplatnit v reprodukci. Významnou kapitolou je v této oblasti pohledu pytláctví, které se v poslední době značně rozšířilo. Na mnoha místech působí více než všichni predátoři a nemoci dohromady. Legislativa je v tomto úseku stále pozadu, jak v samotném postihu pytláctví, tak v distribuci zvěřiny z této činnosti získané. V pozorované oblasti obory Sv. Hubert se naštěstí tento trend prozatím neprojevil. K výše uvedeným vlivům musíme ještě připomenout další negativní vliv a tj. rušení klidu člověkem na stávaništích. Jehož přítomnost při různých aktivitách působí velmi zhoubně. Případný neklid zvěře se může poté projevit např. v zaostávání v tělesném vývoji. 6.6 Říje jelena milu Říje těchto jelenů je jedna z prvních, dá se říci první (ještě před srnčí zvěří). Říje začíná v průběhu května a trvá někdy s malými přestávkami až do října. V průběhu hlavní říje koncem května se s laněmi zdržují dva nejsilnější jeleni. Jedná-li se ovšem o jeleny věkově a fyzicky vyrovnané. Tito jeleni se mezi sebou nestřetávají a odhání zbytek mladých jelenů pryč od laní. Délka říje se odvíjí od časového rozestupu říjných laní. Přičemž není známo, zda jsou dříve říjné starší či mladší laně. Spojení jelena a laně nemusí vždy vézt k oplození. Pokud k němu nedojde, dochází po 16 dnech k recyklování. Za sezónu mohou mít laně až šest estrálních cyklů. Tím se může v průběhu roku říje protáhnout, což následně ovlivňuje dobu kladení kolouchů v dalším roce. V oboře Sv.Hubert byly zaznamenány následující začátky hlavní říje: V uvedený den začal troubit nejsilnější jelen. Dále se přidal druhý nejsilnější jelen a ostatní troubily sporadicky. 17.5. 2001 troubí 25.6. 2002 troubí 20.5. 2003 troubí 13.5. 2004 troubí 19.5. 2005 troubí 16.5. 2006 troubí 21.5. 2007 troubí
Laně jsou gravidní 10 měsíců, což je pravděpodobně nejdelší doba u čeledi Cervidae. Po uplynutí této doby laně opouští skupinu a vyhledávají klidné místo pro kladení koloucha.
6.7 Parožení jelena milu V oboře byla u tří jelenů pozorována dále doba, která uplynula od vytlučení po shození parohů.
Jelen č.1 - pětiletý v době začátku pozorování, postavení ve skupině - dominantní Nasazuje 21.1.2002 Vytlouká 7.5. 2002 Shazuje 1.1. 2003 za 344 dní Shazuje 13.10.2003 za 286 dní Vytlouká 17.4.2004 Shazuje 18.9.2004 za 340 dní Vytlouká 7.12.2004 Shazuje 2.2.2005 za 136 dní
Jelen č.2 - tříletý v době začátku pozorování, postavení ve skupině druhý po dominantním jelenu Shazuje 19.1. 2002 Shazuje 9.10.2002 za 263 dní Vytlouká 30.4.2003 Shazuje 21.9.2003 za 347 dní Vytlouká 30.11.2003 Shazuje 9.2.2004 za 141 dní Vytlouká 7.5.2004
Jelen č.3 -dvouletý v době začátku pozorování Shazuje 8.2.2002 Vytlouká 7.5.2002 Shazuje 23.1.2003 za 359 dní
Shazuje 7.1. 2004 za 349 dní Shazuje 7.1.2005 za 365 dní
Z pozorování vyplynulo, že někteří jeleni mají troje parohy za dva roky. Jedná se o tzv. zimní a letní parohy. Bylo zjištěno, že když jelen shodí do konce kalendářního roku, bude mít následující rok parohy dvoje. To se samozřejmě projevuje na jejich velikosti. Jelen tříští energii do dvojího parožení a tím jsou parohy menší, hlavně ty zimní.
6.8 Hodnocení vývojové řady Naměřené hodnoty vývojové řady jednoho jelena. Jedná se o shozy a tudíž nemůže být uvedena bodová hodnota. ( chybí údaj 1.1 vnitřní rozloha paroží)
Věk
Hodnocené znaky
Levý paroh
Pravý paroh
Špičák:
1.2
15 cm
16cm
Druhé paroží:
1.2
29 cm
28cm
1.3
32 cm
32 cm
1.5
6 cm
4 cm
1.6
9,5 cm
9,5 cm
1.7
7 cm
7 cm
1.8
3,5 cm
4 cm
1.2
58 cm
56 cm
1.3
51 cm
52 cm
1.5
24 cm
26 cm
1.6
13 cm
13 cm
1.7
10,5 cm
10,5 cm
1.8
9 cm
10 cm
A
2 výsady
1 výsada
Třetí paroží:
Pravý paroh
Věk
Hodnocené znaky
Levý paroh
Čtvrté paroží:
1.2
60 cm
62 cm
1.3
62 cm
63 cm
1.4
16 cm
11 cm
1.5
32 cm
38 cm
1.6
15 cm
15 cm
1.7
13 cm
13 cm
1.8
11,5 cm
13 cm
A
3 výsady
1.2
64 cm
3 výsady 57 cm
1.3
75cm
64 cm
1.4
18 cm
15 cm
1.5
35 cm
31 cm
1.6
16 cm
15 cm
1.7
14 cm
12 cm
1.8
9 cm
7,5 cm
A
1 výsada
0 výsad
1.2
70 cm
65 cm
1.3
75 cm
81 cm
1.4
0 cm
13 cm
1.5
29 cm
38 cm
1.6
16 cm
16 cm
1.7
14 cm
1.8
13,5 cm
14 cm 9 cm
A
2 výsady
1 výsada
Páté paroží:
Šesté paroží:
Z daných údajů vyplývá dobrý celkový přírůst trofeje. Jedná se o jelena, který měl každý rok pouze jedny parohy. Mohl tudíž veškerou svou energii věnovat jejich tvorbě „naplno“ a netříštil ji. Tento jelen ještě nedosáhl svého maxima, proto bychom mohli očekávat další silnější shozy.
6.9 Rozměry koloucha Kolouch byl kladen 20.3.2008, přičemž se jednalo o samici, která zhasla dvě hodiny po narození. Její váha byla 13 kg. Délka ocasu 19 cm. Délka hřbetu 46 cm. Délka hlavy 27 cm. Délka slechů 12 cm. Vzdálenost od středu světla po střed slecha 8,5 cm. Obvod krku 23 cm.
Hmotnost kompletního vývrhu: 2 kg Hmotnost srdce: 0,11 kg obvod: 18 cm délka: 9 cm Hmotnost lízáku: 0,07 kg délka:15 cm Hmotnost hrtanu: 0,07 kg délka: 23 cm Hmotnost plic: 0,31 kg Hmotnost ledvin: obě byli stejně těžké 0,02 kg a dlouhé 6cm Hmotnost jater: 0,265 kg Hmotnost sleziny: 0,02 kg Hmotnost prázdného žaludku: 0,15 kg Hmotnost střev: 0,61 kg Tenké střevo: 0,20 kg Tlusté střevo: 0,41 kg Délka tlustého střeva: 2,8 m Délka tenkého střeva: 0,96 m Hmotnost samotné deky: 2 kg
6.10 Příčiny úhynu jelena milu Za danou dobu pozorování můžeme příčiny úmrtí zvěře rozdělit do tří skupin. Stáří, úhyn způsobený zraněním a komplikace při kladení (porodu), kde nebyla dosud zjištěna přesná příčina. Stáří: Jedna z prvních laní v oboře zhasla z důvodu vysokého věku. Tato laň byla patnáctiletá, ovšem nutno dodat, že mohla být silně vysílena po průběhu říje neustálým obtěžováním jelenů. Úhyn způsobený zraněním: Jelen milu se jako velmi kolektivní zvěř pohybuje stále pohromadě. Při vyrušení a náhlé změně směru pohybu mají tito jeleni při běhu jakoby tunelové vidění. Malý kolouch se tak snadno dostane pod běhy ostatních jedinců, kteří mu mohou způsobit
zranění. V oboře se za dobu šetření vyskytl kolouch se zlomeným zadním během a po následném sanitárním odstřelu bylo zjištěno začínající zanícení. Tento běh daného koloucha byl zlomen na třikrát a otáčel se kolem své osy. Druhý úhyn způsobený zraněním byl rovněž kolouch, který byl nalezen vybarvený na louce. Vybarvil z následků propíchnutí parohem jednoho z jelenů z postoje „na ostro“, od krku až k plícím. Úhyny 2008: V tomto roce uhynuli tři kolouši z důvodu komplikací při porodu. Tři laně musely být imobilizovány veterinárním pracovníkem a porod probíhal za jeho asistence a pomoci dalších lidí. Podařilo se dva kolouchy porodit živé, díky zkušenostem a ochotě přítomných. Toto se stalo zatím z neobjasněných příčin. Laň se vždy separovala od skupiny, aby měla klidný porod. Po neúspěchu se ke skupině vrátila a visely z ní zadní běhy koloucha (viz příloha č. 7). Laně při porodu neměly stahy a po probuzení nejevily o kolouchy žádný zájem. Oba živí kolouši následně zhasli.
6.11 Chovatelské zásady K chovatelským zásadám z práce vyplývá, že by se měly dále pokračovat v současném duchu hospodaření se zvěří. Zvěři se daří a aby se jí dále dařilo uvádím jeden návrh opatření, kterým je postupné snižování populační hustoty ostatní zvěře v oboře chované a zvětšování tím prostoru pro samotné jeleny.
7. Diskuze Harper (1945) uvádí délku lodyh 55 – 80 cm. V oboře Sv. Hubert bylo takové rozpětí zjištěno u čtyřletých a starších jedinců. Nowak (1999) ve své práci konstatuje, že se parohy vyskytují pouze u samců, kteří je shazují v prosinci nebo lednu. V zájmové lokalitě je shazování paroží rozděleno do dvou cyklů, kdy je první v měsících leden až únor a druhý září až říjen, přičemž nejsou tyto cykly ovlivněny věkem jedince. Stejně jak uvádí Hoffman (2001), začíná paroží růst okamžitě po shození. Dle internetového odkazu www.wikipedia.cz mají tito jeleni dvoje parohy za rok. Tuto informaci nelze zcela potvrdit, neboť na daném území nemají všichni jeleni dvojí paroží. Na základě zjištěných informací lze konstatovat, že se u některých jedinců v oboře Sv. Hubert objevuje trojí parožení v časovém horizontu dvou let. Stejné zdroje udávají dobu rozmnožování od června do srpna. V oboře Sv. Hubert je toto období ještě delší, neboť začíná již koncem května a s malými přestávkami končí až začátkem října. Všichni jeleni, mimo mladých kusů, se zdržují i v hlavní říji s laněmi a neopouštějí je již dva měsíce před říjí, jak uvádí Jacobson (2003). Na stránkách www.zoopraha.cz se uvádí délka gravidity laní 250 – 280 dní, což je shodné s údaji Human Ageing Genomic Resources (2008). Jiang et al. (2001) udává 280 dní. V podmínkách obory Sv. Hubert jsou laně gravidní 43 týdnů, tedy přibližně 301 dní. S takovou délkou březosti se jelen milu dostává za hranici ostatních jelenovitých a má nejdelší dobu gravidity. Human Ageing Genomic Resources (2008) a ZOO Praha říkají, že laně kladou jednoho koloucha ročně, což lze potvrdit i pro zájmovou oblast. Human Ageing Genomic Resources (2008) dále uvádí hmotnost koloucha po narození 11 kg, toto potvrzují i Nowak 1999) a Jacobson (2003). Z údajů zjištěných při řešení závěrečné práce vyplývá hmotnost koloucha po narození 13 kg.
8. Závěr Během posledních 7 let proběhlo v oboře Sv. Hubert pozorování populace kriticky ohroženého druhu jelena milu (Elaphurus davidianus). Obora se nachází na Českomoravské vrchovině v okrese Havlíčkův Brod. Zájmové území je charakteristické převážně jehličnatým lesem s listnatými křovinami (35 % rozlohy), dostatkem pastvin (60 % rozlohy), tekoucí i stojatou vodou (5 % rozlohy), čímž se podobá oblastem původního výskytu jelena milu. Sledovány byly pobytové znaky, vliv zvěře na okolní prostředí v souvislosti s nabídkou potravního spektra. Bylo zjištěno, že tento druh nepohrdne téměř ničím v rozmezí přirozené pastvy a krmných dávek v oboře poskytovaných lidmi. Ukázalo se, že miluje vodu a rostliny vyskytující se v její blízkosti, avšak porosty dající se využít k účelům hospodaření zanechává bez povšimnutí. Populace šestnácti kusů byla sledována celoročně, veškerá zvěř tvoří jednu ucelenou tlupu vedenou hlavním jelenem. V době říje zůstávají se všemi sedmi laněmi dva nejsilnější jeleni, šestiletý a pětiletý a zbytek, tj. šest jelenů, je nekompromisně odháněn. Počet narozených mláďat se odvíjí od počtu pohlavně vyzrálých laní, které vstupují do říje od druhého roku života. Každoročně mají všechny laně po jednom mláděti, zatím ve prospěch samčího pohlaví (6:4). Úmrtnost je dána zraněními neslučitelnými se životem v prvních třech měsících po narození, která jsou způsobena především jedinci vlastního druhu. Dále bylo sledováno časové rozložení říje, která v příznivém období začíná již koncem května a pokračuje až do září. Laně bývají březí 10 měsíců, což je pravděpodobně jedna z nejdelších u podčeledi Cervidae. Vzhledové znaky jelena milu jsou ojedinělé. Patří do čeledi jelenovitých – tvarem těla, velikostí, hmotností i srstí a jejím zbarvením, avšak má mezi nimi výhradní či zvláštní postavení. Číňané jej nazývali „su-pu-shiang“, tedy jelen „čtyř různých částí“. Podle nich měl paroží jelena, krk velblouda, kopyta krávy a ocas osla. Důležitým ukazatelem je netypické paroží samčí zvěře s dichotomickým větvením, které lze hodnotit pomocí metodiky CIC bodů, avšak není v současnosti určeno bodové rozpětí pro zařazení medailových hodnot. S pomocí nemnoha existujících zdrojů byl zjištěn původ a rozšíření. Dále známá historie a strohé informace o současné celosvětové populaci. Tento druh pochází ze severovýchodní Číny, kde byl na počátku 19. století na pokraji vyhynutí. Početnost současné populace není dosud přesně vyhodnocena. Literární zdroje uvádějí počty od
600 kusů, přes 1700 až k 2500 kusů. U nás v republice bylo k 1. lednu 2007 68 kusů této zvěře. Z těchto údajů vyplývá ohrožení tohoto druhu s tím, že už nehrozí akutní vymření. Veškeré pozorování probíhalo z mysliveckých zařízení či volně v prostorách obory. Cílem bylo vyhodnocení chovatelských zásad, bionomie a etologie jelena milu v oboře Sv. Hubert.
9. Summary During last 7 years the observation of critically endangered species of Milu deer took place in deer-park Svaty Hubert. Deer-park can be found in the Ceskomoravska highland in Havlickuv Brod county. Its area is distinguished by mostly coniferous forest with leafy bushes (35 % of area), by sufficiency of pasture land (60 % of area), by flowing and still water (5 % of area) and that is why i tis similar to original habitation area of Milu deer. We observed stay marks, the influence of animals over surroundigs in connection with the offer of food. It was found out, that this species can eat nearly everything within the range of natural pasture and feeding rations given by people. We found out, that this deer likes water and plants growing near the water, but plants suitable for farming are left unnoticed. The population of 16 animals was observed for the whole year, all animals form one herd leaded by main deer. Two strongest males, six and five years old, stay with all seven females during the rut, the rest of males is driven away. Number of youngs is devoted to number of matured females which start their rut during the second year of their life. All females have one young every year, so far more male youngs than female ones (6:4). Rate of mortality is made by lethal wounds in the first three months after birth and they are caused especially by specimen of their own kind. We also observed time lay-out of rut which, in good conditions, starts at the end of May and goes on until September. Females used to be gravid for 10 months which is probably one of the longest gravidity in subfamily Cervidae. The appearance features of Milu deer are rare. It is family deer – it shows its shape of body, size, weight, hair and its colour however it has special place in this family. The Chinese called it „su-pu-shiang“ which means the deer of four various parts. They used to say that it had the antlers of deer, neck of camel, hooves of cow and tail of donkey. An important indicator is untypical male antlers dichotomic branching which can be judged by procedure of CIC points, but it doesn’t exist point range for medal values. The origin and extension was found out with the help of a few resources as well as history and information about current worldwide population. This species originally comes from northeast China where it nearly died out at the beginning of the nineteenth century. Size of the current population isn’t still really known. The literature mention numbers from 600 heads, over 1700 heads, to 2500 heads. There was 68 heads in the
Czech republic on January 1st 2007. This means that this species is endangered but dying out isn’t actual threat. All observation was done from hunting facilities or freely in deer-park area. Target was to evaluate breeder principles, bionomy and ethology of Milu deer in deer-park St. Hubert.
10. Literatura 10.1 Seznam literatury Bartoš, L., 2008. Reprodukce jelenovitých. Celostátní vzdělávací seminář „Biologie jelenovitých“, Ústí nad Orlicí 2.-3. 4. 2008. (ústní sdělení) Český hydrometeorologický ústav, 2007, Atlas podnebí Česka, Praha, 255s. Demek, J., Mackovčin, P., 2006. Hory a nížiny zeměpisný lexikon, Agentura ochrany přírody a krajiny, Brno, 590s Franck, D., 1996. Etologie 2. přepracované a rozšířené vydání, Karolinum, Praha, 322s. Harper, F. 1945. Extinct and Vanishing Mammals of the Old World. Baltimore MD: The Lord Baltimore Press. Jiang, Z., Yu, C., Feng, Z., Zhang, L., Xia, J., 2000. Reintroduction and recovery of Père David's deer in China. Wildlife Society Bulletin, 28: 681-687. Klusák, K., 2007. Hodnocení loveckých trofejí z celého světa, SÚCZESS, 156 s. Komárek, V., Štěrba, O., Fejfar, O., 2001. Anatomie a embryologie volně žijících přežvýkavců, Praha, 452 stran + 36 stran vyjímatelné přílohy Lorenz, K., 1993. Základy etologie, Academia, Praha, 254s. Nowak, R. 1999. Walker's Mammals of the World, 6th Edition. Baltimore and London: The Johns Hopkins Univeristy Press. Steinbach, G., 1996. Savci, Knižní klub ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar Praha, 286s. Wolf, R. a kolektiv, 2000. Rukověť chovu a lovu dančí zvěře, Matice lesnická, Písek, 199s. Vach, M.,1993. Srnčí zvěř, Ilustrations Jana Holečková, Silvestris, 402s. Vach, M. a kolektiv, 1997. Myslivost, Silvestris, 493s.
10.2 Internetové odkazy Jacobson, E. 2003. "Elaphurus davidianus" (On-line), Animal Diversity Web. Accessed May 13, 2008. http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/accounts/information/Elaphurus_davidianus.html.
Huffman, B. 2001. "Ultimate Ungulate: Pere David's deer, Milu" (On-line). Accessed Nov 29, 2001. http://www.ultimateungulate.com/perdavdeer.html. Human Ageing Genomic Resources, 2008.
http://genomics.senescence.info/species/entry.php?species=Elaphurus_davidianus www.pantokrin.cz www.zoobrno.cz www.arkive.org/species/GES/mammals/Elaphurusdavidianus www.zoopraha.cz www.ostravskazoo.cz http://cs.wikipedia.org/wiki/Jelen_milu#Ohro.C5.BEen.C3.AD
11. Seznam příloh Příloha číslo 1: Kolouši, Laně a jelen Příloha číslo 2: Jeleni, Letecký pohled na oboru Příloha číslo 3: Shozy, Vývojová řada měřených shozů Příloha číslo 4: Krmné zařízení v oboře, Pozorovací zařízení v oboře Příloha číslo 5: Zpřístupněná část rybníku, Kaliště Příloha číslo 6: Část obory, Část obory Příloha číslo 7: Komplikace při porodu, Komplikace při porodu Příloha číslo 8: Doplňující obrázky k hodnocení trofejí Příloha číslo 9: Hodnotitelská tabulka – jelen milu
