Etické problémy ve zdravotnických zařízeních

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování

Etické problémy ve zdravotnických zařízeních Bakalářská práce

Autor:

Věra Seinerová Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb

Vedoucí práce:

V Praze

PhDr. Andrea Pohlová

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Mělníku dne 30. dubna 2014

………………. Věra Seinerová

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá otázkou etiky a její role ve zdravotnictví. Popisuje její důleţitost nejen jako nedílné součásti léčebného procesu, ale odvozeně i jako jeden z důleţitých pilířů optimalizace ekonomické nákladnosti zdravotní péče. Dále se v práci pojednává o nutnosti zdravotníků zvládat umění komunikace a tím zlepšovat komplianci pacientů, následně sniţovat rizika komplikací a opět optimalizovat náklady. Praktická část bakalářské práce ukazuje ekonomickou náročnost hemodialyzovaného pacienta. Klíčová slova: Etika, komunikace, etické kodexy, ošetřovatelská etika, lékařská etika, práva pacientů, zdravotnictví, hemodialýza, pacient.

Annotation This dissertation concerns with ethics and it’s role in health care. It describes it’s importance not only like an inseparable part of healing proces, but also like one of a very important mainstay of economic optimalisation in health care. In another part of the dissertation a need of functional communication between medical staff and patients is discussed. The working communication leads to better patients cooperation , subsequently different risks are lowered and economical expenses are more or less optimal. Practical part of the dissertation subscribes an economical expense of a hemodialysis patient. Key words: Ethics, communication, ethics codes, nursing ethics , medicinal ethics, patient’s rights, medical care, hemodialysis, patient.

Poděkování: Děkuji PhDr. Andree Pohlové za odborné vedení bakalářské práce, za cenné rady, připomínky a podněty.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 TEORETICKÁ ČAST ........................................................................................................... 9 1

Etika obecně .................................................................................................................. 9 1.1 Ošetřovatelská etika................................................................................................. 10 1.1.1 Diskutované etické problémy v současnosti.................................................... 12 1.2 Etické kodexy .......................................................................................................... 16 1.2.1 Hippokratova přísaha....................................................................................... 16 1.2.2 Etický kodex zdravotních sester ...................................................................... 18 1.2.3 Etický kodex lékařů ......................................................................................... 20 1.3 Práva pacientů ......................................................................................................... 21 1.3.1 Charta práv hospitalizovaných dětí ................................................................. 22

2

Komunikace obecně .................................................................................................... 23 2.1 Funkce a formy komunikace ................................................................................... 23 2.2 Ošetřovatelská komunikace ..................................................................................... 25 2.2.1 Profesionální komunikace ............................................................................... 26 2.2.2 Efektivní komunikace ...................................................................................... 26 2.2.3 Komunikační postupy a techniky .................................................................... 28 2.2.4 Psychologické přístupy v komunikaci ............................................................. 28 2.3 Interpersonální komunikace .................................................................................... 30 2.3.1 Verbální komunikace....................................................................................... 30 2.3.2 Neverbální komunikace ................................................................................... 30 2.4 Problematická komunikace...................................................................................... 31

3

Ekonomická nákladnost péče u ................................................................................... 32

hemodialyzovaného pacienta............................................................................................... 32 3.1 Kalkulace hemodialyzačního výkonu...................................................................... 33 PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 34 4

Výzkumné šetření metodika ........................................................................................ 34 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

Cíle a hypotézy (H) ................................................................................................. 34 Metodika práce ........................................................................................................ 35 Zpracování získaných dat ........................................................................................ 35 Výsledky .................................................................................................................. 36 Shrnutí ..................................................................................................................... 61

5

Diskuse ........................................................................................................................ 66

6

Navrhovaná řešení pro praxi........................................................................................ 69

Závěr .................................................................................................................................... 71 7

Seznam pouţité literatury ............................................................................................ 72

Seznam tabulek .................................................................................................................... 76 Seznam grafů ....................................................................................................................... 77 Seznam příloh ...................................................................................................................... 78

6

Úvod Vybrat si jako téma Etické problémy ve zdravotnických zařízeních pro svoji bakalářskou práci, bylo pro mne logickým řešením. Zdravotnictví mě provází celý můj ţivot. Má matka pracovala jako zdravotní sestra celý svůj profesní ţivot. I to mě ovlivnilo při mém rozhodování o budoucím ţivotě a já nastoupila na Střední zdravotnickou školu. Po maturitě jsem nastoupila k mé matce na Gynekologické oddělení, kde jsem setrvala tři roky a poté jsem přestoupila na nově otevírané Hemodialyzační oddělení. Na tomto oddělení pracuji jiţ šestnáct let a z toho deset let jako vrchní sestra. Vzhledem ke své profesi jsem si pro zvyšování kvalifikace zvolila Bankovní institut a tím se dostáváme zpět k mé bakalářské práci. Vzhledem k jejímu tématu jsem si dala za cíl analyzovat problémy v komunikaci zdravotníků s pacienty s dopadem na ekonomickou efektivitu péče a navrhnout řešení vedoucí ke sníţení nákladů na péči a ke zvýšení produktivity komunikačního procesu. Dílčími cíli mé praktické části bakalářské práce bylo, zjistit rozsah problémů v komunikaci mezi zdravotnickým personálem a dialyzovaným pacientem a rozsah informovanosti dialyzovaných pacientů o léčebném reţimu. Kaţdé zdravotnické zařízení se potýká s přibývající administrativou. Vlivem nárůstu administrativní práce zbývá stále méně času na komunikaci s pacientem. A to jak na komunikaci obecnou, tak na informace o zdravotním stavu, průběhu onemocnění a eventuálních komplikacích. Komunikace je pro léčbu pacientů důleţitá a měla by být součástí léčebného reţimu. Pacienti, kteří jsou dostatečně poučeni o svém zdravotním stavu a jsou spokojeni s přístupem zdravotnického personálu, jsou zároveň disciplinovaní a nedochází u nich tak často ke komplikacím. U pacientů dodrţujících léčebný reţim a s minimem komplikací, bývá léčba přiměřeně ekonomicky méně nákladná. Ve své práci bych se chtěla zaměřit právě na tuto oblast. Teoretická část je rozdělena do tří kapitol. V první kapitole se věnuji etice, od obecných pojmů, přes historii aţ po současnou etickou problematiku. Ze současných etických problémů jsem vybrala pouze dva, které jsou podle mého názoru v současné době předmětem častých diskuzí. Dále se zde věnuji etickým kodexům a právům pacienta. V druhé kapitole popisuji verbální a neverbální komunikaci, její druhy, techniky a aspekty. Následně pak její praktické vyuţití ve zdravotnictví. V poslední kapitole jsem vypracovala analýzu ekonomické nákladnosti u hemodialyzovaného pacienta. Praktickou část jsem věnovala výzkumu, který je veden formou dotazníkového šetření. Skupinou, kterou jsem dotazníkem oslovila, jsou pacienti v konečném stádiu 7

selhání ledvin léčených dialýzou. Cílem tohoto šetření bylo zjistit, jaká je informovanost pacientů a jaký je přístup zdravotnického personálu k pacientům.

8

TEORETICKÁ ČAST 1

Etika obecně Etika je odvozenina z řeckého slova éthos – mrav.1 V historii je známá téţ jako

teorie morálky. Etika je disciplínou praktické filozofie2 a její nejčastější definice zní takto: „věda o mravnosti, o pravidlech mravního jednání a o mravních zásadách. Na rozdíl od morálky představuje obsahový a motivační aspekt.“3 Na rozdíl od morálky, která se věnuje konkrétním případům, se Etika zabývá samými základy mravního jednání. Zároveň se snaţí morálku zdůvodnit. Základním kamenem etiky je: „Konat dobro a vyhýbat se zlu.“4 Z toho vyplívá, ţe celou etikou prochází snaha posoudit dobro a zlo, z něhoţ vychází pravda a leţ či spravedlnost a nespravedlnost. Dalším pojmem je morálka. Toto slovo pochází z latinského slova moralis – 5

mravní . Je souhrnem pravidel mravnosti. Tento souhrn je daný a jednotlivec ho přijímá pomocí tradice a na základě svých vlastních zkušeností. Morálka má význam jak normativní tak popisný. Zatímco v normativním významu jde o vnitřní přesvědčení jedince, který se sám musí rozhodnout, co je správné a co jiţ není, popisný význam vyjadřuje soubory principů, kterými se řídí celá společnost. Blíţe neţ k samotné etice má morálka k právu. Na rozdíl od něj ovšem není soudně vymahatelná. Bioetika je sloţenina řeckých slov bios – ţivot a éthos - mrav. Je mladším oborem etiky. Zkoumá lidské chování a nakládání s lidským ţivotem. Zabývá se otázkou potratů, klonování nebo euthanasie a neomezuje se jen na medicínu jako etika klasická. Bioetika zahrnuje veškeré morální problémy, které se týkají ţivota samotného.6 Její vznik se datuje do 60. let minulého století,7 jako odpověď na vznik nových technologií, které podstatně prodlouţily a zkvalitnily lidský ţivot, ale současně s těmito moţnostmi, přinesly otázky řízeného ukončení terapie či ţivota.8 Moţným příkladem nových moţností je hemodialýza a transplantace orgánů. Lékaři a vědci si uvědomili, ţe získali nečekanou moc nad lidskými ţivoty, z něhoţ vystoupily nové etické problémy, na něţ bylo potřeba reagovat striktním oddělením vědy a etických hodnot. 1

HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 11 Tamtéţ 3 BUŢGOVÁ, Radka. Etika ve zdravotnictví. Universitas Ostaviensis, 2009. S. 9 4 Tamtéţ 5 HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 11 6 HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 12 7 MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada, 2005. S. 42 8 HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 62 2

9

1.1

Ošetřovatelská etika Zatímco se lékařská etika stala lékařským oborem, ošetřovatelská etika není zatím

stanovena jako samostatná vědní disciplína. Ošetřovatelská etika se od té lékařské liší tím, ţe se zaměřuje výhradně na úkony profesionální ošetřovatelské péče, coţ je v současné době samostatná činnost při léčbě pacientů. Dá se tak říct, ţe léčebná a ošetřovatelská péče vedle sebe fungují jako samostatné jednotky, které směřují k jednomu cíly: uzdravení pacienta. Je tedy logické, ţe etické problémy sester a ošetřovatelů se projevují jinak, neţ etické problémy lékařů9. Ošetřovatelská etika se zabývá vztahem mezi sestrou a pacientem, kde jakýkoliv kontakt mezi sestrou a pacientem je provázen morálním aspektem, který se projevuje slovně i beze slov, třeba jen dotykem. Při kaţdé činnosti dochází k mezilidským interakcím a to jak kladným, jako je laskavost, úcta, sympatie nebo trpělivost, tak i záporným jako je lhostejnost, nezájem, opovrţení nebo uspěchanost. Ošetřovatelská etika se zabývá nejen vztahem pacient a sestra. Její nedílnou součástí jsou i vztahy interpersonální. A to jak mezi sestrami jako kolegyněmi, tak i mezi sestrami a lékaři a ostatními pracovníky pracujícími ve zdravotnictví. Tyto vztahy působí na celkovou atmosféru prostředí. Zjednodušeně se dá říct, ţe pokud je atmosféra na pracovišti dobrá, těţí z ní nejen lékařští a zdravotničtí pracovníci, ale i samotní pacienti. Hlavní úkoly ošetřovatelské etiky se dají rozdělit do čtyř částí. První úkol je zkoumat vztahy mezi ošetřovatelským personálem a pacientem a vytyčit limity ţádoucích mezilidských vztahů. Druhým úkolem je definovat odpovědnost a povinnosti ošetřovatelského personálu a ustanovit profesní mravní normy. Stanovit cíle a hodnoty v ošetřovatelství je třetím úkolem, jehoţ součástí je analyzovat eticky komplikované případy, u nichţ neexistuje jednoznačné řešení a snaţit se najít moţná východiska. Čtvrtý úkol je studie interpersonálních vztahů na pracovišti. Úkoly ošetřovatelské etiky vychází z jejich cílů. Těmi jsou: Humanizace mezilidských vztahů a to jak mezi ošetřovatelským personálem a pacientem, tak i mezi samotnými pracovníky v ošetřovatelství. Regulace chování a jednání při profesních výkonech. Patřičným způsobem aspirovat o uspokojení potřeb pacientů.10 Základní etické pojmy jako je: obhajoba, odpovědnost a povinnost, dále spolupráce a pečování, jsou pilíři ošetřovatelské etiky a kaţdý zdravotnický pracovník by tyto pojmy měl vzít za své. 9

HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o etice. Brno: IDPVZ, 2000. Ediční řada – Praktické příručky pro sestry, S. 10-11. 10 BUŢGOVÁ, Radka. Etika ve zdravotnictví. Universitas Ostaviensis, 2009. S. 36-38.

10

Obhajoba a to především práv pacienta, vyjadřuje obranu základních lidských práv a to zejména těch pacientů, kteří se nemohou bránit. Sestra se nachází v roli obhájce těchto lidí. V současné době se vyuţívají tři modely obhajoby. 1. Model ochrany práv, kdy sestra pacientovi dodává informace o jeho právech, ujišťuje se, ţe jim pacient porozuměl a zároveň se snaţí zamezit jejich porušování. Zde je sestra brána jako obránce. 2. Model rozhodování zaloţený na hodnotách. Zde je sestra chápána jako někdo, kdo s pacientem hovoří o jeho potřebách. V této roli sestra nevnucuje pacientovi rozhodnutí, ale na základě jeho přesvědčení mu pomáhá se rozhodnout. 3. Model je zaloţený na úctě k lidem11. Základ tohoto modelu je pacient jako člověk, kterého je potřeba respektovat. Setra brání práva pacienta podle jeho lidských práv a zároveň podle jeho hodnot a postojů, které zaujímal, neţ se stal pacientem. Podporovat zdraví, předcházet nemocem, navracet zdraví a mírnit utrpení jsou čtyři základní povinnosti sestry tak, jak je definovala Mezinárodní rada sester. Povinnost a odpovědnost platí, jak proto, co bylo uděláno, tak proto co uděláno nebylo. Neexistuje zde místo pro variantu „pokud neudělám nic, nic tím nezkazím. Sestra je zodpovědná za splnění těchto povinností v souladu s morálními standardy. Sestra je nejen pacientovi, ale i zaměstnavateli a celkově společnosti zodpovědná za to, co bylo ale i nebylo vykonáno při poskytování péče. Dalším důleţitým kamenem, je spolupráce. Spolupráce vytváří úzké pracovní vztahy a vzájemnou podporu, která je důleţitá v kaţdém pracovním týmu. Základem spolupráce je snaha dosahovat spolu s ostatními vytyčených cílů. Spolupráce by neměla postrádat profesionalitu. Pokud se stane, ţe se pro sestru stane vztah k jejím spolupracovníkům důleţitější neţ kvalita poskytované péče, trpí tím hlavně pacient. Pečovatelská činnost je povaţována za základ ošetřovatelské činnosti. Obsahem pečování jsou dvě základní etické povinnosti sestry. Ochrana lidské důstojnosti a udrţování lidského zdraví. Při pečování se sestra do pacienta vciťuje, vnímá svět jeho očima a poznává jeho osobnost. Z tohoto hlediska lze pečování definovat čtyřmi zásadami: být zde pro pacienta, respektovat pacienta, cítit s pacientem a snaţit se pacientovi přiblíţit. Pečovatelská činnost se opírá o sedm základních vlastností: znalost, poctivost, víra, trpělivost, skromnost, odvaha a naděje. Tak jako vše, je i péče ovlivňována nejrůznějšími

11

BUŢGOVÁ, Radka. Etika ve zdravotnictví. Universitas Ostaviensis, 2009. S. 39

11

faktory, jako je čas vymezený pro práci, podpora zaměstnavatele nebo samotná náročnost ošetřovatelské péče.12

1.1.1

Diskutované etické problémy v současnosti V současném zdravotnictví je mnoho etických problémů a proto jsem se rozhodla

blíţe věnovat jen dvěma, o kterých si myslím, ţe jsou v dnešní době nejdiskutovanější. Prvním je euthanasie. Název pochází ze sloţeniny řeckých slov eu – dobrá a thanatos – smrt. Neboli „dobrá smrt“. Euthanasie je v podstatě asistovaná sebevraţda. Základní definice euthanasie je usmrcení na ţádost. Tato ţádost pochází zpravidla od samotného umírajícího či smrtelně nemocného jedince, který si jí ţádá. Můţe jí poţadovat i rodina umírajícího, která je srozuměna s jeho ţádostí a nacházející se v situaci, kdy sám nemocný jiţ nemůţe svojí ţádost vyjádřit. Asistovaná sebevraţda se rozděluje na aktivní a pasivní.13 Aktivní euthanasie je definovaná jako usmrcení nevyléčitelně nemocného lékařem. Ta se dá rozdělit na vyţádanou, kdy lékař provede usmrcení na vlastní ţádost pacienta a nevyţádanou, kdy lékař provede usmrcení pacienta, jehoţ stav povaţuje za bezvýchodný a pacient je v takovém stavu, ţe není způsobilý vyjádřit svou ţádost. Jedná se například o osoby v bezvědomí, retardované a těţce duševně nemocné. Pasivní euthanasií se rozumí přerušení léčby, která udrţovala pacienta při ţivotě. V praxi západní medicíny pacient sepíše dokument tzv. „living will“14, v němţ sám určí, jak má být postupováno, pokud mu bude hrozit dystanzie,15 coţ je stav, kdy jeho základní ţivotní funkce budou udrţovány pomocí přístrojů, přičemţ nebude šance na přeţití. Smrt na ţádost je v České republice protiprávní. Kaţdopádně se všeobecně soudí, ţe se v lékařské praxi toleruje. Jde však o diskrétní záleţitost mezi zasvěcenými. V současnosti je asistovaná sebevraţda povolená od roku 2002 v Nizozemí. V této zemi se o euthanasii diskutovalo o mnoho let dříve neţ u nás a první zmínky o ní se nacházejí jiţ v ústavě z roku 1976. Lékaři v této zemi mohou beztrestně provést euthanasii, ale musejí se řídit danými směrnicemi. Nedlouho po Nizozemí zlegalizovala asistovanou sebevraţdu Belgie a v roce 2009 Lucembursko. Ve Švýcarsku a Dánsku lze přistoupit k euthanasii, pokud pacient opakovaně a vytrvale ţádá smrt a není ovlivněn rodinnými příslušníky. V Německu je stále asistovaná sebevraţda 12

BUŢGOVÁ, Radka. Etika ve zdravotnictví. Universitas Ostaviensis, 2009. 39-40. NOTARI, Kateřina. Eutanazie – ano, či ne? Sestra. 2013, č. 2, s. 18. 14 ENGEL, Petr. Euthanasie – „Dobrá smrt“. engel.ic.cz [online]. ©PEEN™2013[cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://engel.ic.cz/euthanasie_soubory/Page305.htm 15 ZÁPISKY ZDRAVOTNÍ SESTŘČKY. Ošetřovatelství – eutanasie. Vln.xf.cz [online]. ©2014 [cit. 201401-10]. Dostupné z: http://vnl.xf.cz/ose/ose-euthanasie.php 13

12

protizákonná, ale tamní právní systém důsledně rozlišuje euthanasii aktivní a pasivní. Dá se říct, ţe německé soudy se řídí principem, ţe je nutno soudit případ od případu. V Austrálii v Severním teritoriu v roce 1996 vstoupil v platnost zákon, který umoţňuje nevyléčitelně nemocným dospělým osobám, kterým zbývá maximálně rok ţivota, poţádat lékaře o ukončení ţivota. Tuto ţádost musí schválit ošetřující lékař, specialista na danou nemoc a psychiatr. Ve Spojených státech je moţné usmrcení na ţádost jen ve státu Oregon a to jiţ od roku 199616. Podání smrtelné dávky léků lze provést na základě potvrzení dvou lékařů, kteří se dohodnou na tom, ţe nemocnému nezbývá více jak šest měsíců ţivota. Euthanasie není ovšem jen otázkou pro právo, ale především pro etiku. K tomuto tématu je nutno přistupovat s chladnou hlavou a s ohledem na lidskou důstojnost. Je potřeba nezávisle prodiskutovat moţnost zneuţití. Proto se asistovaná sebevraţda vrací pravidelně jako téma etických i právních debat. Vývojem lékařské vědy lze prodluţovat ţivot. Ačkoli si lidstvo postupem času zvyklo na věci, které byly dříve prakticky tabu, jako například interrupce nebo přeměna pohlaví, smrt jedince je stále povaţována za zlo, proti kterému je nutno bojovat. A to i přesto, ţe oddálení smrti sebou často přináší pomalé a mnohdy i bolestivé umírání. Euthanasii jako takovou zavedl Adolf Hitler. Byla zaměřena především na mentálně či jinak duševně postiţené. Ti byli násilně sterilizováni, následně separováni do ústavů, kde byla většina z nich zavraţděna. Ovšem ani v nacistickém právu nebyla euthanasie povolena a tyto činy se prováděly tajně tak, aby o nich německá společnost nevěděla. Historie euthanasie ale sahá aţ do antiky. Zde antičtí vědci neodsuzovali ani sebevraţdu ani usmrcení z milosti. Povaţovali za lidské právo dobrovolně odejít ve chvíli, kdy nemoc či stáří jedinci znemoţnily ţít plnohodnotný ţivot. Právo na dobrou smrt obhajovali Seneca, Aristoteles nebo Sokrates. Změna nastala Hippokratovou přísahou, kde byla smrt z útrpnosti přímo zakázána. Největší změnu v etickém myšlení a v tvorbě morálky přineslo křesťanství. Křesťanská víra bezpodmínečně odsuzuje svévolnou intervenci proti ţivotu druhého i proti ţivotu svému. Tento názor se udrţuje ve většině států světa do dnešní doby. Jednotlivé církve jsou stále bezvýhradně proti asistované sebevraţdě a mají podporu ve svých věřících. Není ale pravdou ţe ateisté jsou pro euthanasii. Mnoho jedinců zastává názor, ţe pokud jde lékařská věda stále prudce kupředu, můţe se hned zítra vynalézt lék, na nemoc, na kterou se dnes umírá a euthanasie je tak zbytečná a snadno zneuţitelná. Z mnoha diskuzí vyplývá, ţe současná společnost není na euthanasii připravena. Společnost ani samotní jedinci nejsou smířeni s přirozenou smrtí. 16

BERKA, Vít. Tomáš, SUM. 33479. Eutanasie ve světě. Epravo.cz [online]. ©EPRAVO.CZ [cit. 201401.20] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html

13

Nad všemi objektivními pro a proti stále vítězí subjektivní pocit jednotlivých lidí, který je ovlivněn jejich zkušenostmi. Interrupce neboli umělé ukončení těhotenství či umělý potrat, (latinsky abortus arteficialis) je úmyslné ukončení těhotenství. Velmi často se mluví o interrupci jako o potratu. Toto označení je ovšem zavádějící. Můţe se snadno zaměnit se samovolným potratem, kdy k ukončení těhotenství dochází bez jakéhokoliv zásahu. Příčiny takového potratu jsou ryze zdravotní. Spontánní potraty proběhnou nejčastěji v prvním trimestru těhotenství. Oproti tomu při interrupci je nutný lékařský zákrok pomocí chemikálie nebo chirurgického zásahu. Interrupce je jednou z nejkontroverznějších problematik současného zdravotnictví. Po celém světě se k němu společnost staví různě. V České republice se interrupce mohou provádět ze dvou hlavních důvodů. První je zdravotní, kdy se k interrupci přistupuje, pokud je u plodu zjištěna vada neslučitelná se ţivotem anebo je váţně ohroţen ţivot matky. Další moţností je ţádost matky. Etická stránka interrupce rozdělila svět na dva tábory.17 Prvním táborem jsou zastánci interrupcí. Ti se označují „pro choice“ neboli „pro volbu“. Část tábora je pro právo na interrupce za všech okolností, jiní preferují právo na interrupci za jistých podmínek. Těmi jsou nejčastěji znásilnění nebo incest. Nemalá část zastánců je pro povolení interrupcí jen do určitého termínu od početí. Majoritní počet ochránců interrupcí argumentuje tím, ţe embryo nelze povaţovat za samostatného jedince, který je schopen nezávislého ţivota mimo tělo matky. Dalším názorem je ten, ţe embryo není novou individuální lidskou bytostí, ale je součástí těla matky do chvíle, neţ se vytvoří mozek fungující alespoň v základní rovině. Mnozí zastánci „pro choice“ nepopírají, ţe plod je počínající lidská bytost, ale zastávají názor, ţe je etičtější interrupce, neţ aby se plod narodil do nepříznivých podmínek. A toto rozhodnutí je plně na zodpovědnosti matky, popřípadě obou rodičů. Pro stoupence feministického hnutí a levicových či liberálních filosofií je často pro-choice politika nedílnou součást jejich politického smýšlení. Právo na interrupci povaţují za základní právo ţeny a toto právo se snaţí prosazovat po celém světě. Nejznámější aktivitou těchto skupin je holandská loď Langenort, jenţ patří instituci Women on Waves – Ţeny na vlnách.18 Na této lodi se nachází interrupční klinika a objíţdí země, kde jsou interrupce zakázané. Ve světě existuje mnoho organizací zastávající „pro choice“ názor. Světově nejznámější je IPPF - International Planned Parenthood 17

ONDRIOVÁ, I., J. SLANINKOVÁ. Problematika interrupcí v etickém kontextu. Sestra. 2012, č. 3, str. 38. HOSPODÁRSKÉ NOVINY. Ţeny na vlnách, muţi s vlajkami. Ihned.cz [online]©1996-2014 [cit. 1201401-08]. Dostupné z: http://www.womenonwaves.org/ 18

14

Federation.19 Ve Spojených státech jsou to Planned Parenthood20 nebo National Organization for Women21 a American Civil Liberties Union. V České republice má největší zastoupení Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu.22 Druhým táborem jsou odpůrci interrupcí. Ti sdílí názor „pro – life“ neboli „pro ţivot“. Základním argumentem zastánců je ten, ţe člověk je samostatným člověkem od samého početí. Má právo na ţivot a status lidského jedince bez ohledu na to, zda má vyvinutý mozek anebo je závislý na těle matky. Člověka nedefinuje tvar a velikost těla, či schopnost nebo neschopnost samostatné existence, ale soubor genů, přítomných od samého početí. I v této skupině se názory na omezení potratů liší. Část poţaduje zastavení všech interrupcí kromě lékařsky podloţených a to pomocí zákonů a legislativy. Jiní apelují přímo na lidskou odpovědnost. Názor „pro-life“ zastávají především stoupenci z řad pravicových a středových konzervativců a stoupenců různých církví a náboţenských vyznání. Významné církve a náboţenské směry jako je islám, judaismus nebo katolická církev interrupce principiálně odmítají. Radikální oddíly odpůrců povaţují nejen kaţdý potrat, ale i vyuţívání antikoncepce za vraţdu a neuznávají ani tak extrémní případy jako je znásilnění nebo moţnou smrt rodičky. Tyto okrajové skupiny odpůrců bojují proti interrupcím přímým násilím. Jedná se o únosy, bombové útoky na zdravotnická zařízení a vraţdy lékařů, které se odehrály v USA či Kanadě. Za těmito útoky stálo například uskupení Hnutí křesťanské identity. Největšími světovými pro-life organizacemi jsou International Right to Life Federation23 a Human Life International.24 Největší českou organizací je Hnutí Pro ţivot ČR25. V zásadě je interrupce dilema různých etických hodnot. Mnozí jedinci nejsou přímo názorově spjati ani s jedním názorem. Z obou skupin si berou názory sobě nejbliţší. Interrupci nepovaţují za vraţdu, ale za zabití, jeţ můţe být za určitých okolností eticky přijatelné. Podobně na tom jsou i lékaři a zdravotníci, jedni jsou pro a druzí proti. Podle zákonů mnoha zemí nemohou být lékaři přinuceni tyto zákroky vykonávat, je-li to v 19

IPPF.About IPPF, Ippf.org [online]. ©2013 [cit. 2014-01-10]. Dostupné z: http://www.ippf.org/about-us PLANNED PARENTHOOD. Who We Are. Planned parenthood.org [online]. © 2014 [cit. 2014-01-10]. Dostupné z:http://www.plannedparenthood.org/ 21 NOW FOUNDATION. About the foundation. Now.org [online]. ©2014[cit. 2014-01-09]. Dostupné z: http://now.org/now-foundation/ 22 SPOLEČNOST PRO PLÁNOVÁNÍ RODINY. Planovanirodiny.cz [online]. ©2001-2013 [cit. 2014-0120]. Dostupné z: http://www.planovanirodiny.cz/clanky/informace-o-SPRSV 23 INTERNATIONAL RIGHT TO LIFE FEDERATION,INC. Aboutus. Lifeissues.org [online]. ©2014 [cit. 2014-01-09]. Dostupné z: http://www.lifeissues.org/international/ 24 HUMAN LIFE INTERNATIONAL. Our milion. Hli.org [online]. ©2014[cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://www.hli.org/about-us/our-mission/ 25 PROLIFE. O co usilujeme. prolife.cz [online]. © 1994-2014 [cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://prolife.cz/?a=11&id=9 20

15

rozporu s jejich svědomím. Lékaři na jedné straně přicházejí bezprostředně do styku s odstraňovaným plodem a s jeho projevy počínajícího ţivota, na druhé straně vidí následky nelegálních potratů, případně i nechtěného narození. Boj za a proti interrupci se ve světě vede jiţ mnoho let a nic nenasvědčuje tomu, ţe se blíţí jeho konec. Opět záleţí na kaţdém jedinci, na jeho individualitě, která je podepřena jeho zkušenostmi jak se k tomuto etickému problému postaví.

1.2

Etické kodexy Etika se zabývá především mravními hodnotami a normami. Tyto normy ve

zdravotnictví slouţí jako jakési instrukce pro chování a jednání, které jsou v této profesi ţádané. Mravní normy mají svůj účel a vycházejí z cíle, který většinou vytyčí profesní společnost. Tyto normy však nejsou konkrétně definované a tak je na kaţdém zdravotníkovi jak tyto normy přijme a pouţije v praxi. Základem je, aby tyto normy byly aplikovatelné v praxi a zdravotničtí pracovníci je mohli vzít za své. Mravní norma očekává od zdravotníků vnitřní přijetí a vnější dodrţování. Souborem mravních norem je etický kodex.26 Není překvapením, ţe právě ve zdravotnictví lze najít nejvíce etických kodexů ze všech povolání. Společnou vlastností kodexů je jejich univerzálnost. Kodexy usilují o existenci jasných a uznávaných pravidel, které by bylo moţné aplikovat pro co největší počet účastníků a v co největší míře a jsou navrhovány tak, aby nebyly v kontrastu s normami právními. Kodexy jsou tedy jakási vodítka a návody nabádající zdravotníky k určité formě chování a jednání.

1.2.1

Hippokratova přísaha Etické kodexy a jejich existence sahá hluboko do historie. Nejstarším a

nejcitovanějším kodexem je Hippokratova přísaha. Hippokrates27 byl řecký lékař, o jeho ţivotě není mnoho známo. Pocházel z lékařské rodiny a ţil na ostrově Kos. Historikové se jiţ dlouhá staletí přou, zda všechna pojednání v přísaze pochází od samotného Hippokrata nebo od jeho ţáků. Ať tak či onak přísaha je přisuzována jemu a její text je zásadním historickým zdrojem etického medicínského myšlení. Text Hippokratovy přísahy: Přísahám při lékaři Apollónu, při Hygieii a Panacei, volám za svědky všecky bohy a bohyně, že ze všech sil a s plným svědomím budu plnit tento slib:

26 27

HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 67 BUŢGOVÁ, Radka. Etika ve zdravotnictví. Universitas Ostaviensis, 2009. S. 21.

16

Budu si vážit svého mistra v tomto umění jako svých vlastních rodičů, budu se s ním dělit o svůj příjem, budu mu dávati to, čeho budu míti nedostatek; budu pokládati jeho děti za své bratry pokrevné a ze své strany vyučím je v tomto umění bez odměny a bez závazků. Umožním účast na vědění a naukách tohoto oboru především svým synům, dále synům svého mistra a potom těm, kdo zápisem a přísahou se prohlásí za mé žáky, ale nikomu jinému. Aby nemocní opět nabyli zdraví, nařídím opatření podle svého nejlepšího vědění a posouzení a budu od nich vzdalovati všecko zlé a škodlivé. Nehodlám se pohnouti od nikoho, ať je to kdokoli, abych mu podal jedu nebo abych mu dal za podobným účelem radu. Nedám žádné ženě vložku do pochvy s tím úmyslem, abych zabránil oplodnění nebo přerušil vývoj plodu. Svůj život i své umění budu ceniti jako posvátné; nebudu dělat operace kamene, a vstoupím-li do domu, vejdu tam pro blaho nemocných, zdržím se všeho počínání nešlechetného, neposkvrním se chlípným dotekem s ženami, muži, se svobodnými ani s otroky. O všem co uvidím a uslyším při léčení samém, nebo v souvislosti s ním, zachovám mlčení a podržím to v tajemství, nebude-li mi dáno svolení k tomu, abych to řekl. Udržím-li pevně a dokonale věrnost této přísaze, buď mi za to dán šťastný život a budoucí zdar ve výkonu povolání, aby má pověst došla chvály pro všecky časy; kdybych však se proti této přísaze prohřešil, ať mě postihne pravý opak.28 Tato přísaha byla po celá staletí jediným kodexem. I přesto, ţe byla napsána v dávné minulosti, je stále odborníky a laiky přijímána. Její dnešní text se od toho původního značně liší a to nejen v rámci jednotlivých zemí, ale i mezi jednotlivými lékařskými fakultami. V řadě moderních znění bylo vynecháno například odvolávání se na bohy nebo slib o vyučování lékařství pouze muţům. Některé země vynechali také části, které lékařům zakazují vyvolat potrat nebo provádět eutanázii. I přes tyto změny zůstává znění přísahy na profesní lékařskou mravnost stále platné. Největší rozmach etických kodexů nastal po 2. světové válce jako odpověď na zvěrstva, která se v této době odehrála. Hrůznost zločinů, kterých se nacističtí lékaři v době války dopustili, způsobila, ţe se lidstvo potřebovalo s minulostí nějak vypořádat. Stejně tak bylo potřeba se vyrovnat s rychlým technickým pokrokem. Přímou odpovědí na tyto

28

HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 67-68

17

problémy se stal Norimberský kodex z roku 1947.29 Tento kodex jasně nastavil hranici mezi lidskou důstojností a respektu k ţivotu a tím, co si můţe lékař či vědec při svých výzkumech k člověku dovolit. Od té doby vzniklo mnoho etických kodexů. Příkladem můţe být Směrnice pro vědecké výzkumy prováděné na lidech z roku 1970, dále Směrnice pro pomoc umírajícím, která vznikla o 9 let později. Evropská charta práv a svobod pro staré občany a v roce 2000 byla vytvořena Paříţská charta proti rakovině.

1.2.2

Etický kodex zdravotních sester Mezinárodní etický kodex sester byl po letech vyjednávání a probírání všech

aspektů přijat v roce 1953 a to Mezinárodní radou sester (International Counsil of Nurses ICN). Od tohoto roku je platný a je pravidelně kontrolován a s menšími úpravami znovu schvalován. Jeho základ však zůstává stejný jako v roce 1953. Tímto kodexem by se měla řídit nejen zdravotní sestra, ale všichni pracovníci "nelékaři", kteří pracují ve zdravotnictví. Proto se o něm v současnosti mluví jako o Etickém kodexu zdravotnického pracovníka nelékařských oborů. Československá sesterská společnost byla navrţena v Los Angeles v roce 1983. V roce 1985 byla definitivně přijata v Tel Avivu za garance polské sesterské společnosti.30 Mezi zdravotnické pracovníky nelékařských oborů patří například všeobecné sestry, porodní asistentky, sociální pracovníci, ergoterapeuti a fyzioterapeuti či nejrůznější zdravotničtí asistenti, laboranti a technici. Těchto oborů je v současném zdravotnictví opravdu mnoho. Činnosti a povinnosti zdravotnického pracovníka se dělí do čtyř základních rovin. Těmi jsou: pečovat o zdraví, předcházet nemocem, navracet zdraví a zmírňovat utrpení. Tyto čtyři roviny dávají dohromady všeobecnou ošetřovatelskou péči. Nejzákladnější a neoddiskutovatelnou součástí ošetřovatelské péče jsou lidská práva a jejich respektování. Kaţdá lidská bytost má svá lidská práva.31 Tato práva v České republice zaštiťuje Listina základních práv a svobod, jeţ je součástí ústavního pořádku České republiky. Tento pořádek ztělesňuje soubor ústavních zákonů a dalších pramenů ústavního práva České republiky. Dle Ústavy České republiky a podle jejího stodvanáctého článku rozumíme ústavní pořádek jako souhrn určitých ústavních zákonů a dalších pramenů práva, které jsou výslovně jmenovány Ústavou a které jsou v úrovni nejvyšší právní síly. Ve zdravotnictví se zdravotnický pracovník nejčastěji setkává s právem na ţivot, právem na důstojnost nebo s právem na zacházení s úctou. Ošetřovatelská péče není a nesmí být omezena věkem, rasou, pohlavím, nemocí či postiţením, barvou pleti, 29

BUŢGOVÁ, Radka. Etika ve zdravotnictví. Universitas Ostaviensis. 2009. S. 47. HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 74-75. 31 BUŢGOVÁ, Radka. Etika ve zdravotnictví. Universitas Ostaviensis. S. 54-56. 30

18

vyznáním nebo sexuální orientací. V potaz musíme brát i politické smýšlení a společenské postavení. Zdravotnický pracovník poskytuje svoji péči jak jednotlivci, tak jeho rodině nebo komunitě. Etický kodex sester má čtyři hlavní články, které determinují normu etického chování: 1. Sestry a spoluobčan32 Sestra spoluzodpovídá za péči, kterou poskytuje. Při jejím poskytování vytváří atmosféru, kde se respektuje pacient se všemi svými právy. Poskytuje pacientům informace a zároveň je povinna důvěrné informace chránit. Tyto informace můţe šířit dále jen se souhlasem pacienta a následně jeho ošetřujícího lékaře. Sestra se podílí nejen na ošetřovatelské péči pacienta, ale i na uspokojení jeho sociálních potřeb, se zvláštním důrazem na pacienty pocházející z ohroţených sociálních skupin. Sestra také zachovává a chrání přirozené prostředí před jeho znehodnocením a úpadkem. 2. Sestry a jejich ošetřovatelská praxe33 Setra je povinna provádět ošetřovatelskou péči na nejvyšší moţné úrovni. Proto musí udrţovat svojí kvalifikaci na potřebné výši celoţivotním studiem. Spolu s tímto, je povinna v ošetřování vyuţívat nejmodernějších technik, které je moţné při péči pouţít. Stejně tak, jak sestra posuzuje svoji kvalifikaci, musí být schopna posoudit i schopnost a kvality osob, se kterými úzce spolupracuje. Sestra přispívá k dobré pověsti své profese tím, ţe za všech okolností dodrţuje pravidla slušného chování a zvyšuje svým chováním důvěru pacientů. 3. Sestry a profese34 Sestra spolupracuje s profesními a odborovými organizacemi. Spolu s těmito organizacemi vytváří a zachovává rovné sociální a ekonomické podmínky ve zdravotnictví. Sestra se podílí na vývoji odborných znalostí, které vycházejí z vědeckého poznání. 4. Sestry a jejich spolupracovníci35 Sestra při své ošetřovatelské péči spolupracuje

se

všemi

dostupnými

spolupracovníky a to nejen z ošetřovatelství, ale i z ostatních oborů. Stejně jako je sestra nucena rozpoznat kvality a limity svých spolupracovníků, je povinna zakročit, pokud zjistí,

32

HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 77-79. Tamtéţ 34 Tamtéţ 35 Tamtéţ 33

19

ţe je pacient a jeho péče ohroţena jejím spolupracovníkem, ať uţ je toto ohroţení neúmyslné vinou nevědomosti, nebo úmyslné.

1.2.3

Etický kodex lékařů Obecně platí, ţe základní povinností kaţdého lékaře je pečovat o zdraví jednotlivce

i celé společnosti v souladu s lidskými právy a s úctou k ţivotu a důstojnosti lidského jedince. Posláním lékaře je chránit ţivot a zdraví a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboţenské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře. Lékař je povinen znát zákony a předpisy potřebné k výkonu svého povolání. 1. Lékař a výkon povolání Lékař je povinen v situacích ohroţení ţivota nebo zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc. Své povinnosti plní i při katastrofách, ať uţ jsou přírodní nebo jiné povahy. Lékař veškerou svou péči provádí v souladu se současným stavem lékařské vědy a zároveň bere v potaz přání pacienta. Lékař nesmí být nucen k provedení úkonu, který odporuje jeho svědomí. Stejně tak má lékař právo odmítnout léčbu pacienta. Musí však doporučit jiného lékaře či lékařský postup. Lékař důsledně zachovává lékařské tajemství vůči svému pacientovi. Této povinnosti ho můţe zprostit pouze zákon. Lékař se ve své praxi nesmí řídit komerčními hledisky, ale pouze svým svědomím. Zdrţuje se veškerých agitačních situací, které mají za úkol rozšířit pacientskou klientelu. Lékař dbá na svoji image, která podporuje důvěru jeho pacientů. 2. Lékař a nemocný Lékař bere na zřetel práva pacienta. Přistupuje k němu s veškerou lidskostí, ohleduplností a profesionalitou, jaké je schopen. Nesniţuje se k netaktnímu jednání a hrubost či šikana je nemyslitelná. Lékař přijímá pacienta jako sobě rovného a odmítá svoji nadřazenost, která můţe být vyvolána z jejich vzájemného vztahu. Lékař dále odpovědně a srozumitelně informuje pacienta o veškerých souvislostech lékařské péče. Neinformovat pacienta o nepříznivé prognóze je moţné na základě svědomí a úvahy lékaře, pokud bude přesvědčen, ţe jedná v zájmu pacienta. 3. Vztahy mezi lékaři Slušné, čestné a společensky korektní jednání je podstatou vztahů mezi jednotlivými lékaři. Lékaři vzájemně respektují své kompetence a právo na odlišný názor. Lékař v rámci kolegiality spolupracuje s lékaři, kteří pacienta léčí současně s ním popřípadě léčili před ním. Stejně tak spolupracuje s pacientovými následnými lékaři. 20

Pokud si to vyţádají okolnosti popřípadě pacient sám je lékař povinen poţádat o konzultaci další lékaře. Je však jeho právem navrhnout konzultujícího lékaře. Zároveň je lékařovým právem vzdát se péče o pacienta, který se přiklonil v rámci své léčby k jinému názoru, se kterým lékař nesouhlasí. Lékař ctí svou profesi, ale i profesi ostatních lékařů, zdrţuje se veškerých negativních reakcí na osoby jiných lékařů v přítomnosti pacientů a laiků. 4. Lékař a nelékař Lékař spolupracuje se zdravotnickými profesemi, které jsou vzdělané ve specializovaných činnostech. Uloţí-li jim léčebný eventuálně diagnostický úkol, musí se přesvědčit, zda jsou kompetentní tyto výkony provádět. Lékaři je zakázáno léčit s osobou, která nepatří do zdravotnického týmu. Mimo osoby, které se u lékaře vzdělávají a osoby, k nimţ dal pacient souhlas36.

1.3

Práva pacientů První charta s právy pacientů vznikla ve Spojených státech v 70. letech minulého

století. Vznikla jako odpověď na měnící se vztah mezi lékařem a pacientem, který byl dříve stavěn na nadřazenosti lékaře nad pacientem a postupem času se změnil ve vztah partnerský, jehoţ důleţitou součástí je dialog. Jako reakce na tento kodex začaly vznikat první zdravotnické standardy. Ty měly udávat kvalitu standardní zdravotnické péče. V roce 1985 Americký svaz občanských svobod vydal Vzorová práva pacientů. Na základě tohoto kodexu vznikla první česká verze práv pacientů. Vyhlášeny byly 25.2.1992 Centrální etickou komisí Ministerstva zdravotnictví ČR.37 Práva pacientů se postupem času neustále rozšiřují. Tato práva nejsou zákonnými normami ale normami etickými. Určitá práva jsou v současné době podpořena zákonnou formou. Nejzákladnějším právem pacienta je právo na zdravotnickou péči. Ta musí být poskytována na patřičné odborné úrovni a na základě jeho svobodného a informovaného souhlasu. Pacient má právo na získání veškerých informací, které se týkají jeho zdravotního stavu a zdravotní péče. Můţe zdravotní péči odmítnout. V takové situaci je lékař povinen pacientovi vysvětlit důsledky, které vznikají z jeho rozhodnutí. Pacient má právo znát jméno svého lékaře a i zdravotního personálu, smí odmítnout konkrétního lékaře či zdravotníka a poţadovat jiného. Zdravotníci musí brát ohled na pacientovo soukromí a stud, veškerá péče včetně konzultací musí být prováděna diskrétně. Pacient má právo na odmítnutí přítomnosti studentů lékařských fakult a zdravotnických škol. 36 37

HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 69 – 72. MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada, 2005. S. 84.

21

Zdravotníci jsou povinni udrţovat lékařské tajemství včetně nepodávání informací nejbliţším příbuzným, pokud si to pacient přeje. Ten se smí svého práva na informace vzdát a zároveň určit osobu, která bude informace přijímat za něho. Pacient má právo, pokud to jeho stav a charakter nemoci dovolí na styk s rodinou a přáteli. Pacientovým právem je očekávat kontinuální zdravotní péči. Měl by být dostatečně informován o přítomnosti nebo nepřítomnosti svého ošetřujícího lékaře. V případě jeho nepřítomnosti má právo na péči od zastupujícího lékaře. Při nástupu má pacient právo na seznámení s Vnitřním řádem nemocnice a při propuštění má právo očekávat, ţe zdravotnické zařízení určí postup jeho následné péče. Na konci ţivota má pacient právo na citlivý přístup všech zdravotníků, respektující jeho přání, pokud nejsou v rozporu s platnými zákony38.

1.3.1

Charta práv hospitalizovaných dětí Stejně jako dospělí pacienti mají i hospitalizované děti svůj kodex. Charta práv

hospitalizovaných dětí39 byla vytvořena v roce 1993 a vycházela z Charty práv hospitalizovaných dětí, která byla v roce 1988 schválena na I. Evropské konferenci o hospitalizovaných dětech. Dítě je přijímáno do nemocnice jen v případě, ţe jeho léčbu a péči nelze praktikovat doma nebo při ambulantních návštěvách. Dítě má za všech okolností právo, aby spolu s ním byl hospitalizován rodič, rodinný příslušník nebo jejich zástupce. Zdravotničtí pracovníci jsou povinni nabídnout ubytování všem rodičům a aktivně je podporovat, aby s dítětem zůstali. Zároveň je informují o vnitřním řádu zdravotnického zařízení a chodu oddělení. Dítě lze informovat o jeho zdravotním stavu. Informace by měly odpovídat věku a chápání dítěte. Dítě má být hospitalizováno s dětmi svého věku a nemělo by být na oddělení s dospělými. Personál oddělení by měl zajistit všechny podmínky ke hře, odpočinku a vyučování hospitalizovaného dítěte. K dítěti má zdravotník přistupovat s taktem a zachovávat jeho soukromí.

38

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Práva pacienta. mzcr.cz [online]. ©2010

[cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/kvalitaabezpeci/obsah/prava-pacienta_2401_18.html 39

HAŠKOVCOVÁ H., Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. S. 89-90.

22

2

Komunikace obecně Komunikace pochází z latinského slova communicare. Volný překlad znamená

„něco spojovat“. Při jakémkoliv setkání dvou a více lidí dochází ke vzájemné interakci. Nástrojem interakce je komunikace. Definovat komunikaci lze jako přenos informací, myšlenek, postojů a pocitů od jednoho člověka k druhému. Komunikačními nástroji mohou být jazyk, telefon, počítač, pošta nebo telegraf. Termín komunikace vyuţívá mnoho oborů, především těch, které pouţívají některý z jazyků. Psychologie také vyuţívá komunikaci. Zde ale není komunikace pouhým přenosem informací, ale jedná se hlavně o sebeprezentaci a sebepotvrzování. Jedinec zde formuluje své postoje a zároveň na své okolí působí a ovlivňuje jej. Komunikací se věnovalo mnoho vědců z mnoha oborů. Například Paul Watzlawick40 americký psycholog a filosof je znám svou nejznámější větou: „One cannot not communicate. Člověk nemůže nekomunikovat. P. Watzlawick spolu se svými kolegy prezentují komunikaci jako prostředek pozorovatelných projevů mezilidských vztahů. Definovat komunikaci je obtíţné. Formulací lze uvádět celou řadu. Její charakteristiku lze shrnout do tří hlavních bodů: 1. Komunikace je nezbytná k efektivnímu sebevyjadřování. 2. Komunikace je přenosem a výměnou informací v mluvené, psané, obrazové nebo činnostní formě. 3. Komunikace je výměna významů pomocí běţných systémů symbolů.

2.1

Funkce a formy komunikace Komunikace má mnoho funkcí. Hlavní funkce je informativní, kdy dochází

k předávání informací mezi jedinci. Komunikací lze předávat instrukce, působit na druhého jedince s úmyslem změnit jeho postoj nebo názor nebo ho motivovat. Komunikace můţe být zábavná, kdy jde o to pobavit, rozesmát anebo vytvořit pocit pohody. Stejně tak můţe být vzdělávací a výchovná. Další důleţitou funkcí je funkce socializační a společensky integrující, kdy se vytváří vztahy mezi lidmi. Jedinci se sbliţují, vytvářejí kontakty a pocity sounáleţitosti. Zde však závisí na společenské úrovni, neboť kaţdá společenská vrstva má zcela odlišný styl komunikace. Lidé se pomocí komunikace svěřují, vzájemně si předávají své pocity, důvěrné informace a tím ze sebe odnímají vnitřní napětí a snáze čelí těţkostem s pocitem, ţe na ně nejsou sami. Na tyto situace mohou lidé

40

PSYMETODS. Paul Watzlawik. Psychometods.com [online].©2008-2014[cit.2014-01-08]. Dostupné z: http://cz.psymethods.com/persons/115-paul_watzlawick.html

23

reagovat únikem v podobě vypovídání se a nezáleţí přímo na tom, zda mluví o konkrétním problému nebo „jen tak o ničem“. Komunikaci lze rozdělit dle různých kritérií na komunikaci záměrnou, zde má komunikátor svoji prezentaci zcela pod kontrolou a způsob komunikace odpovídá jeho záměru. Opakem je komunikace nezáměrná, kdy komunikátor prezentuje svůj projev odlišným stylem, neţ měl původně v úmyslu. Často tato situace nastane při trémě. Dále existuje komunikace vědomá, kdy si je komunikátor vědom toho co říká a jak to říká a komunikace nevědomá, kdy ten co komunikuje, nemá zcela pod kontrolou věci, které říká. Pozitivní komunikace naznačuje souhlas s probíhající komunikací a negativní vyjadřuje její odmítnutí, kritiku nebo dokonce útok. Logická, racionální a smysluplná komunikace se nazývá kognitivní a komunikace prezentována emočním vypětím nese název afektivní. Asertivní komunikace vede k sebeprosazení komunikujících, kteří se vzájemně respektují a důvěřují si. Vzájemně se respektují v rámci oboustranně přijatých podmínek. Jejím opakem je agresivní komunikace, kde na sebe komunikující jedinci vzájemně útočí, jsou sobečtí a bezohlední vůči ostatním. Komunikace, kde se pouţívá nefér jednání a která je plná úskoků se nazývá manipulativní. Pasivní komunikace je plná ústupků a vyhýbavého jednání, komunikující vyhledávají nejrůznější únikové formy. V intropersonální komunikaci jde o vnitřní monolog či dialog. Interpersonální komunikace se vytváří mezi dvěma a více jedinci. Tam kde se vzájemně prezentované zprávy shodují a neodporují obsahově se jedná o shodnou komunikaci. Komunikace není statický proces. Je variabilní časem, tématem i osobnostmi, které komunikují. Komunikace probíhá mezi dvěma nebo více jedinci. Ti se snaţí na sebe vzájemně působit, hledat jeden v druhém podporu, a pokud komunikace neprobíhá podle představ jedné ze stran, mění jedinec podobu své vlastní komunikace a snaţí se na druhého působit zcela odlišně. Tím se mění celá forma komunikačního procesu. Hlavními aktéry komunikačního procesu je komunikátor, coţ je jedinec, který vysílá komuniké – zprávu – myšlenku nebo pocit, jenţ můţe být předána verbálně i neverbálně. Ten kdo zprávu přijímá je komunikant. Komunikace neobsahuje pouze mluvu, ale její součástí je také naslouchání, čtení a psaní nebo pohyby těla. Komunikační zprávy se předávají pomocí komunikačního jazyka prostřednictvím komunikačního kanálu, coţ je trasa, kterou je komuniké předávána. Zásadními komunikačními kanály při komunikaci tváří v tvář – face to face jsou vnější vlivy doprovázející samotnou komunikaci, jako například: zvuky z okolí, intonace a barva hlasu nebo pohledy aktérů. Při zprostředkované komunikaci jsou tyto kanály ochuzenější. Jedná se o komunikaci pomocí telefonu, počítače nebo rádia. 24

Samotné komunikační prostředí je nutné povaţovat za významný element komunikace. Pokud komunikant od komunikátora informaci přijme a porozumí ji, odešle ke komunikátorovi Feed back neboli zpětnou vazbu, která potvrdí přijetí zprávy. Pro dobrý průběh komunikace je nutné, aby zpětná vazba následovala co nejdříve od přijetí informace. U komunikace platí, ţe jedinec lépe zachytí zprávu, která má větší informační náboj. Záleţitosti výjimečné a nezvyklé se lépe pamatují neţ věci běţné nebo opakující se. Průběh vnímání komunikační zprávy probíhá v podobě sinusoidy. Začátek a konec komuniké jsou vnímány pečlivěji neţ její střední část.

2.2

Ošetřovatelská komunikace Komunikace je nedílnou součástí ošetřovatelství. Ošetřovatelská péče nemůţe být

kvalitní, pokud její součástí není komunikace. Zdravotnický pracovník je nucen kaţdodenně komunikovat s pacienty. Kaţdý pacient je jiný, ke kaţdému je nutno přistupovat zcela odlišně. Jinak probíhá komunikace s dospělým plně soběstačným pacientem a jinak s dětským pacientem či pacientem s těţkými poruchami. Rozdílná je i komunikace s akutními a chronickými pacienty. Mimo pacientů zdravotník komunikuje s jejich rodinami, přáteli a známými. Stejně tak podstatná je komunikace s kolegy. Zdravotník v rámci ošetřovatelské péče komunikuje s ostatními zdravotnickými pracovníky nejen v rámci svého oddělení, ale i s kolegy z jiných oddělení, které se podílejí na léčbě pacienta. Výjimečná není ani komunikace mezi celými institucemi. Například v rámci pacientova překladu. Zdravotník dále komunikuje se svými nadřízenými a podřízenými. V profesionálním ţivotě zdravotníka by měla převládat komunikace vědomá a záměrná. Jejím hlavním cílem je navázat vztah s pacientem a vytvořit důvěru. Takový vztah je důleţitý k následnému získávání informací od pacienta. Podobně jako zdravotník získává informace od pacienta, předává i on informace pacientovi. Zároveň je nucen přesvědčit se, zda všem informacím pacient porozuměl. Záleţí na obratnosti kaţdého jedince, jak zvládne vyuţívat optimální způsoby respektující danou situaci. Zdravotničtí pracovníci vyuţívají své dovednosti v komunikaci jako součást své profesionální výbavy. V ošetřovatelství nelze vystačit pouze s komunikací osvojenou v běţném ţivotě. Komunikace na poli ošetřovatelské profese si ţádá zcela specifické dovednosti a je nutné, aby si tyto dovednosti zdravotníci osvojili jiţ během příprav na budoucí povolání. Dříve se prosazoval názor, ţe umění komunikace je schopnost, kterou je jeden nadán a druhý ne. V současnosti se má za to, ţe schopnost komunikovat lze rozvíjet po celý ţivot. Proto se v 25

dnešní době věnuje zvýšená pozornost výuce a tréninku komunikace v ošetřovatelském povolání a to jak u budoucích tak u stávajících zdravotníků41.

2.2.1

Profesionální komunikace Ve zdravotnictví zastává komunikace specifickou úlohu. V ošetřovatelské praxi

existují tři kategorie profesionální komunikace, kaţdá kategorie má svá specifika, zákonitosti a významové hodnoty. První je sociální komunikace. Zde se jedná o běţný kaţdodenní hovor a kontakt s pacientem. Pacient, který je hospitalizován cítí své omezené šance na sociální kontakt. S povděkem kvituje kaţdou příleţitost hovoru nejen s ostatními pacienty ale i se zdravotnickým personálem. Vytváří se vztah mezi personálem a pacientem. Tuto komunikaci lze vyuţít ve volnějších chvílích, kdy si zdravotníci mohou udělat na pacienta čas a jejich hovor není přerušován, neustálými odchody personálu za povinnostmi. Sociálně komunikovat lze i při běţných ošetřovatelských úkonech jako je stlaní lůţka, pomoc s hygienou či jídlem. Sociální komunikace otevírá cestu k další kategorii komunikace a to je komunikace strukturovaná. Ve strukturované nebo také specifické komunikaci zdravotník pacientovi předává důleţité skutečnosti týkající se léčebného a ošetřovatelského procesu. Pacienta edukuje a vytváří motivaci k následné léčbě. V této komunikaci dochází k vzestupu poţadavků na formu a srozumitelnost předávané zprávy. A je nutné zohlednit aktuální zdravotní stav pacienta přijímajícího informace. Tento druh komunikace se pouţívá například v situacích, kdy zdravotník vysvětluje pacientovi postup připravovaného vyšetření, způsob stravování při daném onemocnění nebo ho informuje o případných rizicích. V závěru této komunikace je nutné, aby se zdravotnický pracovník přesvědčil, ţe jeho sdělení pacient porozuměl a akceptuje jej. Terapeutická komunikace probíhá jako přímý rozhovor s pacientem. Zdravotník poskytuje pacientovi podporu a pomáhá mu při těţkém rozhodování, při adaptaci na nezměnitelné skutečnosti, které sebou nemoc přináší. Vhodný terapeutický rozhovor můţe pomoc pacientovi s přijmutím velmi závaţných skutečností. Jeho úkolem je zintenzivnit působení ostatních léčebných přístupů.

2.2.2

Efektivní komunikace Při efektivní komunikaci42 by zdravotník měl vědět, o čem chce mluvit, aby

záměrná komunikace nesklouzla k nezáměrné. Důkladně se rozmyslet, kdy informaci sdělit 41

PTÁČEK, R., P. BARTŮNĚK a kolektiv. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada, 2011. S. 245.

26

a zároveň vyhledat vhodné místo, kde by byl na rozhovor klid. Zdravotník by měl mít uţ před rozhovorem jasno, jak bude nejlepší informaci podat s ohledem na to, ţe pacientovi nemusí být předávaná zpráva stejně srozumitelná jako jemu samotnému. Samotná mluva by měla být srozumitelná a zřetelná. Zdravotník by si měl dávat pozor na své neverbální projevy, aby jimi pacienta nezneklidňoval. Během celé komunikace je nutné sledovat reakce pacienta, brát v potaz jeho pocity a udrţovat s ním oční kontakt.

Na konci

předávané zprávy je nutné nechat pacientovi čas a prostor na jeho otázky a na jeho přizpůsobení se faktům dané zprávy. Samozřejmostí je se ujistit, ţe pacient celé informaci porozuměl. V komunikačním procesu mezi zdravotníky a pacienty je důleţité brát na zřetel, ţe kaţdý pacient je jedinec individuální a je třeba tak k němu přistupovat. Laicky řečeno, "co pochopí a snese jeden, druhý nebude schopný pochopit nikdy". Zdravotník, který je empatický snáze pronikne do toho, co pacient proţívá, jak se smiřuje s nemocí a jak reaguje na nové skutečnosti. Tím se mu usnadňuje komunikace s pacientem. Zdravotníkovi přináší dodatečné informace o pacientovi a pacientovi následně úlevu, ţe byl pochopen. Pacient je především člověk zasluhující si úctu. Je zapotřebí, aby toto měli zdravotníci na paměti. Nechat pacienta rozhodovat o určitých věcech a situacích je vyjádření úcty. Existuje několik pravidel, které by měl znát i pacient. Měl by vědět, ţe je nutné, aby předal veškeré informace ošetřujícímu personálu, protoţe jen tak mu bude dodána kvalitní a rychlá péče. Neměl by se bát zeptat se na informace, kterým nerozumí. Být upřímný, nic netajit a zároveň zdravotníkům důvěřovat. Oboustranná důvěra napomáhá nejen v komunikaci, ale i v ošetřovatelském procesu. Pokud pacient pozorně nenaslouchá zdravotníkovi, můţou mu uniknout důleţité informace. Existuje mnoho bariér bránících v naslouchání. Bariéry vyplývající z prostředí jako například neustálé vyrušování či, hluk v místnosti, ale taky přílišná zima nebo horko nebo příliš tvrdá ţidle. Lingvistické bariéry, kdy komunikátor vyuţívá dlouhá souvětí nebo náročný slovník, pouţívá nevhodný tón hlasu nebo mluví monotónně. Rozladěnost na obou stranách, strach pacienta, stres a nedůvěra jsou bariéry psychologické. Fyziologickými bariérami jsou nejrůznější bolesti odvádějící pozornost od komunikace nebo vady sluchu a zraku. Bariéry vyplývající z vnímání jsou různá očekávání, která má pacient od zdravotníka. Můţe ho rušit jeho celkový vzhled, mládí nebo naopak stáří nebo způsob chování. Pokud je pacient netrpělivý, odmítá poslouchat a myslí jen na vlastní dotazy jedná se o osobní bariéry.

42

PTÁČEK, R., P. BARTŮNĚK a kolektiv. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada, 2011. S. 38-45.

27

2.2.3

Komunikační postupy a techniky Aby byla komunikace produktivní, a efektivní je nutné přivlastnit si určité

komunikační postupy a techniky. Naslouchat neznamená jen slyšet. Jde především o chápání a porozumění přijímaných informací a jejich zpracování. Naslouchat lze aktivně a pasivně. Při aktivním naslouchání se zdravotník vciťuje do pacienta, rozumí předávaným informacím a snaţí se pacientovi pomoci. Dává verbálně i neverbálně najevo, ţe porozuměl informacím, které získal. Tato aktivita pacienta podporuje k dalšímu hovoru, aby se mohl svěřit a vypovídat. Tím si utřídit své myšlenky a pocity. U pasivního poslouchání jde pouze o přijetí a zpracování informace bez snahy porozumět a pomoci. Nevzniká zde ţádná zpětná vazba, která by nasvědčovala porozumění. Pacient zde nemá prostor ani podporu pro další pokračování komunikace. Zdravotník by se měl vyhnout kladení sugestivních otázek. Tyto otázky pacienta limitují v odpovědích, protoţe směřují do předem daného typu odpovědi. Existují tři typy otázek. Otázky uzavřené, na které lze odpovědět pouze ano či ne, nebo jen velice stručně. Otázky polouzavřené jiţ umoţňují rozsáhlejší, ale přesto stále ohraničenou, odpověď. Volný projev pacienta, umoţňují otázky otevřené. Reflexe neboli zrcadlení je součástí zpětné vazby. Zdravotník pacienta ujistí, ţe jeho předané zprávě rozumí a, dává tím najevo, ţe pacienta poslouchal pozorně. Sumarizováním zdravotník shrne právě sdělené informace, přesvědčí se, ţe je pochopil správně a pobídne pacienta, aby pokračoval dále v rozhovoru. Parafrázováním nebo také volným zpracováním zdravotník shrne, co právě od pacienta vyslechl a utvrdí ho, ţe jeho vyprávění pečlivě poslouchal. Kaţdý zdravotník, by měl být schopen odhadnout, kdy mlčet. Mlčení je vhodné v situacích, kdy není co říct, nebo je potřeba utřídit si myšlenky nebo ovládnout své emoce43.

2.2.4

Psychologické přístupy v komunikaci Do komunikace kaţdý jedinec vkládá svojí osobnost. Součástí komunikace je tedy i

psychologie. Je několik psychologických teorií, které se v komunikaci vyuţívají. Rogersovský přístup je přístupem zaměřeným na člověka. Zaloţil ho Carl Ransom Rogers. Rogers,44 jako představitel humanismu, klade důraz na terapeutický vztah, empatii a autenticitu. Bere v potaz zranitelnost pacienta. Zdůrazňoval, ţe člověk se vyvíjí na základě získaných zkušeností. V tomto přístupu se klade značný důraz na naslouchání. 43

PTÁČEK, R., P. BARTŮNĚK a kolektiv. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada, 2011. S. 59 - 69. ČESKÁ BIBLIOGRAFICKÁ DATABÁZE. Carl Ranson Rogers. Cbdb.cz [online]. ©2009-2012 [201401-20]. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-31014-carl-ransom-rogers 44

28

Komunikující odkládají své masky a jsou autentičtí. Tím jsou schopní akceptovat a respektovat druhé. Jan Vymětal shrnul pravidla rogersovského rozhovoru takto: vyjadřovat se přirozeně a srozumitelně, pouţívat jednoduché věty, vyhýbat se cizím a odborným výrazům, mluvit konkrétně a ponechat dostatek prostoru druhé straně. Tuto metodu lze v ošetřovatelské praxi dobře vyuţít především v situacích, kdy zdravotník dává pacientovi prostor, aby se svěřil. Přístup z hlediska transakční analýzy zaloţil Eric Berne.45Vycházel z psychoanalýzy a rozvinul teorii, ţe ego je odpovědné za komunikaci s okolím a zaujímá různé stavy. Tyto stavy lze rozdělit do tří základních: dítě, rodič a dospělý. Dítě je impulzivní, spontánní a není svázané rozumem. Rodič je ten, který dítě ovládá, kontroluje, vytváří pravidla a hodnoty. Rodič je část osobnosti, která vychovává, utěšuje a stará se o pohodlí. Dospělý není svázán emocemi. Pouţívá logiku a rozum a je schopný rozhodovat. Stav ega je stavbou osobnosti. Transakční analýza významně ovlivnila rozbor obsahové a vztahové roviny komunikace. Na komunikaci lze nahlíţet jako na hru s určitými pravidly. Kaţdý jedinec, tedy i pacient, je schopen této hry. Zdravotník má být schopen svým jednáním a uměním komunikace umoţnit pacientovi být sám sebou. Pacient tak nebude předstírat statečného ve chvílích strachu anebo naopak nebude předstírat nemohoucího, aby se mu dostalo pozornosti. Teorie systemického přístupu tvrdí, ţe jedinec je obrazem sociálního systému, ve kterém ţije. Tyto systémy jsou vzájemně na sebe působící, hierarchicky organizované struktury, mezi kterými jsou vytvořeny hranice. Takovým systémem můţe být rodina, nebo malá či velká sociální skupina. Jedinci se chovají podle daného systému a zároveň ho svým chováním ovlivňují. Mezi jednotlivci v systému dochází ke vzájemné interakci a k zpětné vazbě. Interakci lze rozdělit na symetrickou, kdy chování jednoho vyvolá podobné chování u druhého a komplementární, kdy jedno chování vyvolá chování odlišné. Zpětná vazba vytváří rovnováhu v komunikaci mezi jedinci. Dělí se na zpětnou vazbu pozitivní, kdy komunikátor vyhodnotí zpětnou vazbu kladně a pokračuje v hovoru a vazbu negativní, kdy komunikátor omezí a zkoordinuje hovor poté, co vyhodnotí zpětnou vazbu jako negativní.

45

PSYCHOTERAPIE. Transakční analýza. Psychoweb.cz [online].©PhDr,Michaela Peterková20102012[cit. 2014-01-08]. Dostupné z: http://www.psychoterapie.psychoweb.cz/psychoterapie/transakcnianalyza

29

2.3

Interpersonální komunikace Interpersonální komunikace46 je definována jako komunikace mezi dvěma a více

jedinci. Při kaţdém setkání dvou lidí dochází ke komunikaci a to i v případě, ţe jeden druhému nic neřekne. Komunikace je o vzájemném sdílení informací. Informace si lze předávat verbálně a neverbálně.

2.3.1

Verbální komunikace Verbální komunikace je slovní projev v příslušném jazyce. Komunikace můţe být

ústní i písemná, ţivá či reprodukovaná, přímá nebo zprostředkovaná. Formální komunikace, jejímţ příkladem je například přijímací pohovor, je komunikace naplánovaná, s předem vytyčenými cíli. Neformální komunikace je mnohem častější. Není náročná a není třeba si ji připravovat předem. Z racionální komunikace se důkladně oddělují jakékoliv emoce. Pouţívá se především racionální a rozumová část komunikace. Emocionální komunikace se oproti tomu zabývá formou a způsobem podání informace a také emočními extrémy. Součástí verbální komunikace je paralingvistická komunikace, která se zabývá doprovodnými znaky verbální komunikace. Tyto znaky mají značný vliv na smysl a význam komunikace. Základními prvky jsou hlasitost a kvalita řeči, výška a barva hlasu, intonace, plynulost a rychlost řeči, chyby řeči a podobně. Komunikace se uskutečňuje na různých úrovních, ty jsou vymezeny obsahem předávané zprávy. Tyto úrovně určují, co a komu se sděluje. Konverzační klišé je způsob jak, dát najevo zájem. Nemají vypovídající funkci, ale nejsou zbytečné. K tomu, aby komunikace mezi zdravotníkem a pacientem byla efektivní, musí zdravotník a pacient chtít a umět komunikovat a musí mít moţnost komunikovat.

2.3.2

Neverbální komunikace Ačkoliv je řeč dorozumívací prostředek typický pro lidi, podstatnou část

komunikace tvoří komunikace neverbální. Mnohdy má větší význam to, co komunikující neříká, neţ to, co se snaţí vyjádřit slovy. Do neverbální komunikace patří mimika 47, postoj48, vzdálenost mezi komunikujícími49, tělesný a zrakový kontakt50 a paralingvistika51. 46

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988. S. 9 – 10. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988. S. 34 – 43. 48 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988. S. 58 – 65. 49 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988. S. 43 - 54. 50 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988. S. 65 a S. 75. 47

30

Mimika je nejdůleţitější část neverbální komunikace. Svaly v obličeji vyjadřují emoce lépe neţ zbytek těla. Zdravotnický pracovník by si měl na pacientovi všímat horní části obličeje, který nejlépe prezentuje subjektivní pocity pacienta a sám by měl pouţívat svojí spodní část. Úsměv leckdy pomůţe více neţ tisíc slov. Bez mluvy rukou neboli pantomimy nelze navázat fyzický kontakt. Jiţ ze způsobu podání ruky lze vypozorovat vztah účastníků komunikace. Zdravotník by měl při prvním kontaktu podat pacientovi ruku a dát si pozor na ruce. Sloţené ruce vypovídají o nejistotě. Ruce v kapsách mají jedno vysvětlení a to odpor ke kontaktu. Postoj dvou komunikujících jedinců by měl co nejvíce ladit. Při komunikaci s pacientem by personál měl být natočen přední plochou těla a dbát na to, aby oči obou byly ve stejné výšce. Vzdálenost nebo také distance prozradí, v jakém vztahu k sobě komunikující jsou. E.T Hall52 diferencoval čtyři základní vzdálenosti: veřejnou, společenskou, osobní a intimní.

2.4

Problematická komunikace Problematická komunikace vzniká, kdyţ pacient trpí poruchou zraku nebo sluchu,

bolestí. Kaţdá tato porucha komunikaci specificky ovlivňuje a zdravotníci by je měli umět rozeznat. Při komunikaci s pacientem s poruchou sluchu je třeba vyvarovat se zvyšování hlasu, přehnané artikulaci a netrpělivosti. Je nutné informace jasně vysvětlit a v případě, ţe má pacient moţnost tlumočníka, vysvětlit vše tlumočníkovi, ale chovat se, jako kdyby bylo jednáno se samotným pacientem. Pacient s poruchou zraku je ochuzen o projevy neverbální komunikace. Zdravotníci musí mít tento fakt na paměti. Nejčastější chybou je komunikace s osobou pacienta doprovázející a ne s pacientem samým. Zdravotník by měl pacienta provést po oddělení, upozornit ho na případné překáţky. Pacient by měl personálu oddělení jasně říct, v čem potřebuje pomoci53. Je vhodné upozornit nevidomého na sebemenší výkon, který se u něho bude provádět. Bolest je často doprovázena strachem, úzkostí a depresí. Kaţdý jedinec se vyrovnává s bolestí jinak. Komunikace s infaustními pacienty patří vůbec k nejtěţší komunikaci. Je důleţité určit, kdy se pacientovi sdělí pravda o jeho stavu. E Kubler - Rossová54 popsala pět fází, kterými pacient prochází poté, co se dozví pravdu o své nevyléčitelné nemoci. Tento model je velmi častý, ale není univerzální. 51

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988. S. 87. HAALL, E. Biography, edwardthall.com [online]. © 2014 [ cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://www.edwardthall.com/ 53 PTÁČEK, R., P. BARTŮNĚK a kolektiv. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada, 2011. S. 289 302. 54 KUBLER-ROSS, E. Psychiatrist Elizabeth Kübler-Ross wrote the book On Death And Dying, which outlined the five stages that terminally ill patients experience. Biografy.com [online]. © 2014 [cit. 2014-0122]. Dostupné z: http://www.biography.com/people/elisabeth-kubler-ross-262762 52

31

Pacienti jsou individuality, někteří neprojdou všemi fázemi, jiní mají fáze zpřeházené. První fází je negace. Pacient je v šoku, snaţí se nemoc popřít. Zdravotník musí s pacientem navázat kontakt a získat si jeho důvěru. Další fází je agrese, jejíţ nejčastějšími projevy jsou hněv na všechny, na všechno a vzpoura. Zdravotník si uvědomuje, ţe toto chování není cíleno na jeho osobu a dovolí pacientovi se odreagovat. Následuje fáze smlouvání, kdy pacient vyjednává o svém ţivotě, nabízí peníze na koupi nejlepších léků, odmítá lékaře a pokouší se o kontakty s léčitelem. Zde je třeba ze strany zdravotníků velké trpělivosti. Jsou nuceni opakovaně pacientovi vysvětlovat jeho nemoc. Deprese je předposlední fáze, kdy pacient podléhá smutku. Zdravotník pomáhá pacientovi urovnat vztahy s rodinou a přáteli a trpělivě naslouchá. Poslední fází je smíření. Pacient se vyrovnal se svou nemocí a od zdravotníka se vyţaduje nejen podpora pacienta, ale i jeho rodiny.

3

Ekonomická nákladnost péče u hemodialyzovaného pacienta Hemodialyzační středisko patří mezi ambulantní zařízení a zabývá se především

diagnostikou a léčbou onemocnění ledvin u dospělých i dětských pacientů. Provoz našeho dialyzačního střediska probíhá od pondělí do soboty, ve třech denních směnách. Počet zaměstnanců: lékařských profesí 2, nelékařských profesí 10, sanitářů 3. V mimopracovní době je ústavní pohotovostní sluţba zajištěna lékařem. Lékař je v dosahu na mobilním telefonu. Pacienti v konečném, nezvratném stadiu selhání ledvin, k nám docházejí 3x týdně. Návštěva zahrnuje: zváţení pacienta a zjištění mezidialyzačního přírůstku, dále se pacient uloţí na lůţko a změří se mu fyziologické funkce (krevní tlak, puls, tělesná teplota). Poté následuje vlastní napojení pacienta sestrou na dialyzační monitor. Toto spočívá v tom, ţe sestra po hygienické desinfekci rukou, pacientovi desinfikuje předpokládaná místa vpichu. Nejčastěji na horních končetinách do předem chirurgicky upravené cévy. Po uplynutí expozice desinfekce, zavede pacientovi 2 dialyzační jehly. Pacient se připojí pomocí dialyzačních setů k dialyzačnímu monitoru. Léčebná terapie probíhá přes polopropustnou membránu nejčastěji 4 hodiny. Po napojení pacienta proběhne lékařská vizita. Během terapie se dávkuje do dialyzačních setů heparin s fyziologickým roztokem, aby se krev v mimotělním oběhu nesráţela, dále různé léky podávané při hemodialýze (ţelezo, erytropoetin). Po ukončení terapie se pacientovi opět změří fyziologické funkce, extrahují se jehly z končetiny a po zastavení krvácení se vpichy sterilně kryjí tampóny. Pacient se znovu zváţí a odchází domů. 32

3.1

Kalkulace hemodialyzačního výkonu Přímé náklady na výkon tvoří zdravotnický materiál, který je nezbytný pro

provedení terapie. Pro terapii je nezbytné pouţít třídílnou stříkačku v ceně 7,25,-, náplast v ceně 0,95,-, dialyzační sety za 188,76,-, dialyzační jehly za 1916,-, dialyzační membrána za 671,55,-, set pro hemodialýzu v hodnotě 26,91,-, tampony 2,62,-, kyselý dialyzační roztok 110,70,-, bikarbonátový roztok 137,82,-, heparin 31,69,-, fyziologický roztok 2,10,-, desinfekce poměr ze 73,97,-/ na 100 pouţití. Přímé náklady na jednu terapii činí 1200,25korun českých. Pro přímé náklady, jsem pouţila ceny materiálu, které jsou včetně daně s přidané hodnoty (DPH) a jsou nám účtovány z centrálního skladu. Do výpočtu nepřímých nákladů jsem zařadila celkovou spotřebu reţijního materiálu poníţenou o přímý materiál, spotřebu energie a vody 19.791,96,-, spotřebu tepla 18.382,72,-, dále spotřebu elektřiny 13.745,88,-, opravy a udrţování 30.384,79,-, dále cena za ostatní sluţby 68.448,96,-, cestovné 210,-, ostatní provozní náklady 60.008,-, mzdové náklady 510731,-, zákonné sociální pojištění 170.752,78,-, zákonné sociální náklady 3.000,-, odpisy dlouhodobě nehmotného majetku (DNM) a dlouhodobě hmotného majetku (DHM) 33953,23,-, vnitropodnikové náklady (VNP) 12.503,50,- a správní reţii - 142.195,. Pro nepřímé náklady jsem pouţila účty z výsledovky (výkazu nákladů a výnosů) viz. příloha č. 2. Nepřímé náklady jsem dělila počtem výkonů za měsíc leden v roce 2013. Mzdové a sociální náklady jsem zařadila do nepřímých nákladů, neboť vzniknou i kdyţ se pacient nedostaví, podrobně v příloze č. 1. Z výše uvedeného vyplývá, ţe dialyzační léčba je vysoce ekonomicky nákladná. Při kalkulaci léčby za rok tato terapie proběhne třikrát za týden, padesát dva týdnů v roce. Není proto ţádoucí, aby se k léčbě přidávaly komplikace, protoţe vzniklými komplikacemi zdravotního stavu dialyzovaného pacienta ekonomická nákladnost výrazně stoupá. Nyní si dovolím uvést statistiku České nefrologické společnosti. Přeţívajících pacientů k 31.12. 2012 léčených hemodialýzou v České republice bylo 5772. Tento rok zemřelo 1270 pacientů a dalších 274 se úspěšně doţilo transplantace ledviny55.

55

ČESKÁ NEFROLOGICKÁ SPOLEČNOST. Dialyzační statistika. Nefrol.cz [online] ©2006-2013 [cit. 2014-01-25]. Dostupné z: http://www.nefrol.cz/odbornici/dialyzacni-statistika

33

PRAKTICKÁ ČÁST 4

Výzkumné šetření metodika

4.1

Cíle a hypotézy (H)

Cíl č. 1 Zjistit rozsah problémů v komunikaci mezi zdravotnickým personálem a dialyzovaným pacientem. H1: Předpokládám, ţe více neţ 75% respondentů nemá problém v komunikaci se zdravotnickým personálem, pociťuje jednání personálu s úctou a respektem, vnímá získané informace jako pravdivé a hodnotí pozitivně atmosféru pracoviště. H2: Předpokládám, ţe více neţ 50% respondentů vnímá individuální a empatický přístup zdravotnického personálu. Cíl č. 2 Zjistit rozsah informovanosti dialyzovaných pacientů o léčebném reţimu. H3: Předpokládám, ţe respondenti s vyšším a vysokoškolským vzděláním mají rozsáhlejší znalosti v oblasti Zákona č. 372/201156 a z něj vyplývající povinnosti o dodrţování léčebného reţimu, neţ respondenti s niţším vzděláním.

H4: Předpokládám, ţe respondenti léčeni na dialyzačním středisku déle neţ, 3 roky mají více informací o svých právech, léčebném reţimu a dostatku získaných informací neţ respondenti léčeni do 3 let. H5: Předpokládám, ţe léčebný reţim dodrţují více ţeny neţ muţi.

56

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách) §41

34

4.2

Metodika práce Pro výzkum v praktické části mé práce jsem zvolila kvantitativní metodu formou

dotazníkového šetření. Dotazník je strukturován ze souborů otázek, na které jsem hledala odpovědi u vybraných respondentů. Dotazník byl anonymní a dobrovolný. Oslovenou skupinou byli pacienti v terminálním stadiu selhání ledvin, léčených dialýzou. Adresovaní respondenti byli z 16 pracovišť provádějících tuto léčebnou metodu na území celé České republiky. Vybraná hemodialyzační střediska byla zdravotnická zařízení soukromého typu. Tvorba dotazníku probíhala v lednu 2014. V rámci předvýzkumu jsem dotazník rozdala 6 dialyzovaným pacientům na dialyzačním středisku v Mělníku, kde působím. Účelem předvýzkumu bylo zjistit zajímavost a srozumitelnost dotazníku a otázek v něm. Po osobním dotazování respondentů jsem došla k závěru, ţe je dotazník vyhovující. Výhodou dotazníkového šetření je relativně nízká ekonomická náročnost. Negativní stránkou je nízká návratnost a limitovaná moţnost odpovědí v případě uzavřených otázek. Dotazníky byly rozdány v průběhu měsíce února v tištěné podobě. Dotazník obsahoval celkově 27 otázek. První čtyři otázky slouţily k identifikaci pacienta (pohlaví, věk, dosaţené vzdělání a doba léčby dialýzou). Následující otázky byly zaměřeny na informovanost pacientů a jejich komunikaci s personálem. Tyto otázky byly formovány jako uzavřené i polouzavřené. U polouzavřených otázek mohli pacienti vyjádřit svůj vlastní názor. Z celkového počtu rozdaných dotazníků 81 se 1 nevrátil. Procentuálně vyjádřená návratnost byla 98,77%.

4.3

Zpracování získaných dat Všechna data získaná z dotazníkového šetření byla roztříděna a vyhodnocena

pomocí programu Microsoft Excel. Z vypočtených absolutních a relativních četností byly zkonstruovány tabulky a grafy pro jednotlivé otázky dotazníku. Číselné hodnoty relativních četností byly zaokrouhleny na dvě desetinná místa.

35

4.4 Výsledky V první otázce jsem zjišťovala pohlaví respondentů. Z celkového počtu 80 dotazovaných bylo 40 ţen, to je 50% a 40 muţů, to je 50%. Výsledky nám jasně ukazují, ţe konečné stádium selhání ledvin není závislé na pohlaví.

Tabulka č. 1 Pohlaví dialyzovaných pacientů

Pohlaví Žena Muž

Počet 40 40

Počet (%) 50,00 50,00

Celkem

80

100,00

Graf č. 1 Pohlaví dialyzovaných pacientů

Pohlaví

50%

50% Žena Muž

36

Další dělení respondentů proběhlo v otázce číslo dva, kde jsem zjišťovala stáří respondentů. Intervaly pro věkové hranice jsem zvolila 0 - 19, 20 - 39, 40 – 69 a 70 a více let. V intervalu 0 – 19 se nacházel 1 respondent, to je 1,25%. Mezi intervalem 20 – 39 se pohybovalo 6 respondentů, to je 7,50%. Nejzastoupenějším intervalem byl interval 40 – 69 let. Do této skupiny se situovalo 46 respondentů, to je 57,50%. Posledním intervalem 70 a více let dosáhlo 27 respondentů, to je 33,75%. Nejmladšímu respondentovi bylo 18 let a nejstaršímu 91 let.

Tabulka č. 2 Věkové skupiny

Věková skupina 0 - 19 20 - 39 40 - 69 70 a více

Počet 1 6 46 27

Počet (%) 1,25 7,50 57,50 33,75

80

100,00

Celkem

Graf č. 2 Věkové skupiny

Věková skupina 1% 7% 34% 0 - 19 20 - 39 58%

40 - 69 70 a více

37

V třetí otázce jsem dialyzované pacienty rozdělila dle nejvyššího dosaţeného vzdělání. Pro členění nejvyššího dosaţeného vzdělání jsem zvolila základní, střední odborné, středoškolské, vyšší odborné, a vysokoškolské studium. Základního vzdělání dosáhlo 17 respondentů, to je 21,25%. Střední odborné učiliště dokončilo 33 respondentů, to je 41,25%. Středoškolské vzdělání mělo 23 respondentů, to je 28,75%. Vyšší odbornou školu absolvoval 1 respondent, to je 1,25%. A poslední vysokoškolské vzdělání dosáhlo 6 respondentů, to je 7,50%.

Tabulka č. 3 Nejvyšší dosaţené vzdělání

Vzdělání ZŠ SOU SŠ VOŠ VŠ

Počet

Celkem

17 33 23 1 6

Počet (%) 21,25 41,25 28,75 1,25 7,50

80

100,00

Graf č. 3 Nejvyšší dosaţené vzdělání

Dosažené vzdělání 1% 8%

21% ZŠ

29%

SOU SŠ 41%

VOŠ VŠ

38

V otázce číslo čtyři jsem respondenty rozdělila dle délky dialyzační léčby. Délku léčby do 3 let absolvovalo nejvíce respondentů 45, coţ je 56,25%. Mezi 4 aţ 10 roky se léčí 27 respondentů, coţ je 33,75%. Léčbě 10 let a více se podrobilo nejméně respondentů 8, coţ je 10,00%.

Tabulka č. 4 Doba léčby dialýzou

Doba léčby 0 - 3 roky 4 - 10 let 10 a více let Celkem

Počet 45 27 8

Počet (%) 56,25 33,75 10,00

80

100,00

Graf č. 4 Doba léčby dialýzou

Doba léčby hemodialýzou 10%

34%

0 - 3 roky 56%

4 - 10 let 10 a více let

39

Otázka č. 5 Víte, že existuje kodex s právy pacientů? Touto otázkou bylo zkoumáno, zda respondenti vědí o svých pacientských právech. Z moţných odpovědí ano, ne si vybralo 54 respondentů ano, to je 67,50% a 26 respondentů ne, to je 32,50%

Tabulka č. 5 Znalost respondentů kodexu s právy pacientů

Znalost kodexu s právy pacientů ano ne Celkem

Počet 54 26

Počet (%) 67,50 32,50

80

100,00

Graf č. 5 Znalost respondentů kodexu s právy pacientů

Znalost kodexu s právy pacientů 33%

ano 67%

40

ne

Otázka č. 6 Pokud ano, kde jste se s ním seznámili? Tato otázka doplňovala předcházející otázku. Znalost repondentů s kodexem práv pacientů, pouze rozšířila a to kde se respondenti s kodexem práv pacientů seznámili. Z celkového počtu 80 respondentů se s kodexem práv pacientů jiţ setkalo 54, to je 67,50 %. Tato část respondentů odpovídala na otázku č. 6. Nabídnuté odpovědi byly aktivně jsem ho hledal, na hemodialyzačním středisku, z tisku a televize a poslední moţností byla na jiném oddělení v nemocnici. Nejpočetnější skupina odpověděla na dialyzačním středisku 30 respondentů, to je 55,56%. Další skupina odpověděla z tisku a televize 14 respondentů, to je 25,93%. 8 respondentů odpovědělo na jiném oddělení v nemocnici, to je 14,81%. A poslední moţností bylo aktivně jsem ho hledal. K této odpovědi se přiklonili 2 respondenti, to je 3,70%.

Tabulka č. 6 Zdroj seznámení s kodexem práv pacientů

Zdroj seznámení aktivně jsem ho hledal na hemodialyzačním středisku z tisku, televize jiné oddělení v nemocnici Celkem

Počet 2 30 14 8

Počet (%) 3,70 55,56 25,93 14,81

54

100,00

Graf č. 6 Zdroj seznámení s kodexem práv pacientů

Zdroj seznámení 4% aktivně jsem ho hledal

15%

na hemodialyzačním středisku

26% 55%

z tisku, televize jiné oddělení v nemocnici

41

Otázka č. 7 Jste si vědom/a, že podle Zákona č. 372/2011 máte kromě práv pacientů i určité povinnosti, dodržování léčebného režimu na kterém jste se s lékařem dohodli? Cílem této otázky bylo zjistit, zda respondenti znají Zákon č. 372/2011Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování a z něho pro ně vyplývající povinnosti. Povinnosti

dodrţovat léčebný reţim, na kterém se s ošetřujícím lékařem dohodli. Z nabídnutých odpovědí ano, ne a nevím odpovědělo nejvíce na ano 70 respondentů, to je 87,50%. Nabídku ne zvolili 2 respondenti, to je 2,50%. O povinnostech vyplývající ze zákona nevědělo 8 respondentů, to je 10,00%.

Tabulka č. 7 Znalost respondentů o povinnosti dodrţovat léčebný reţim

Znalost povinnosti dodržovat léčebný režim ano ne nevím Celkem

Počet 70 2 8

Počet (%) 87,50 2,50 10,00

80

100,00

Graf č. 7 Znalost respondentů o povinnosti dodrţovat léčebný reţim

Znalost povinnosti dodržovat léčebný režim 3% 10% ano ne nevím

87%

42

Otázka č. 8 Pokud jste v otázce číslo sedm odpověděl/a ano, víte jaké? Krátce uveďte.

Úkolem této otázky bylo vyhodnotit, jak dalece jsou respondenti o svém léčebném reţimu od svých ošetřujících lékařů poučeni. Respondenti v 70 případech byli schopni vyjmenovat alespoň základní léčebný reţim, který je pro pacienty v konečném stadiu sehání ledvin vhodný dodrţovat, to je 87,50%. Léčebný reţim zahrnoval odpovědi uţívat předepsané léky, omezení příjmu tekutin, omezení v jídlníčku, péče o cévní přístup a pravidelně navštěvovat

dialyzační

středisko.

Druhá

skupina

respondentů

neodpověděla, to je 12,50%.

Tabulka č. 8 Znalost respondentů svého léčebného reţimu

Znalost léčebného režimu Znají svůj léčebný režim Neodpověděli Celkem

Počet 70 10

Počet (%) 87,50 12,50

80

100,00

Graf č. 8 Znalost respondentů svého léčebného reţimu

Znalost léčebného režimu

13% Znají svůj léčebný režim Neodpověděli

87%

43

v 10

případech

Otázka č. 9 V oblasti všeobecné komunikace s personálem Vašeho dialyzačního střediska: Poloţením této otázky bylo vyzkoumat zda respondenti jsou spokojeni v komunikaci se zdravotnickým personálem. Z nabídnutých odpovědí jste spokojen, jste spokojen s výhradami a jste nespokojen odpověděla naprostá většina, ţe je spokojena 76 respondentů, to je 95,00%. Spokojeni s výhradami byli 3 respondenti, to je 3,75%. Nespokojen s komunikací se zdravotnickým personálem byl 1 respondent, to je 1,25%.

Tabulka č. 9 Spokojenost respondentů v komunikaci se zdravotnickým personálem

Komunikace s personálem jste spokojen jste spokojen s výhradami jste nespokojen Celkem

Počet 76 3 1

Počet (%) 95,00 3,75 1,25

80

100,00

Graf č. 9 Spokojenost respondentů v komunikaci se zdravotnickým personálem

Komunikace s personálem 4% 1% jste spokojen jste spokojen s výhradami 95%

jste nespokojen

44

Otázka č. 10 Pokud jste uvedl/a nespokojen, vyberte znásledujících možností, s kterou skupinou jste byl v oblasti všeobené komunikace nespokojen/a? Účelem této otázky bylo identifikovat skupinu zdravotnického personálu s kterým mají respondenti problémy v komunikaci. V předchozí otázce byli spokojeni s výhradami 3 respondenti a nespokojen 1 respondent. Tito respondenti uvedli, ţe mají problémy v komunikaci ve dvou případech s všeobecným sanitářem a shodná odpověď byla ve dvou případech i s lékařem.

Otázka č. 11 Byl/a jste informován/a o možnosti zařazení na Čekací listinu transplantace ledvin? Záměrem této otázky bylo stanovit kolik respondentů má povědomí o moţnosti zařazení na Čekací listinu transplantace ledvin. Informováno o moţnosti zařazení na čekací listinu transplantace ledvin bylo 71 respondentů, to je 88,75%. 6 respondentů o této moţnosti léčby poučeno nebylo, to je 7,5%. A 3 respondenti uvedli, ţe nevědí, to je 3,75%.

Tabulka č. 10 Informace o moţnosti zařazení na Čekací listinu transplantace ledvin

Informace o možnosti zařazení na Čekací listinu transplantace ledvin ano ne nevím Celkem

Počet 71 6 3

Počet (%) 88,75 7,50 3,75

80

100,00

45

Graf č. 10Informace o moţnosti zařazení na Čekací listinu transplantace ledvin

Informace o možnosti zařazení na Čekací listinu transplantace ledvin 4% 7% ano ne nevím

89%

Otázka č. 12 Byl/a jste informována/a o tom, že odmítnutí dialyzační léčby může znamenat ohrožení Vašeho života? Smyslem této otázky bylo zjistit, zda respondenti vědí a uvědomují si, ţe dialýza je pro ně ţivot zachraňující výkon. Celkový počet 80 respondentů bylo informovano a uvědomuje si, jak je pro ně dialýza důleţitá, tedy 100,00%.

Tabulka č. 11 Informovanost respondentů o důleţitosti dialyzační léčby

Informovanost o následcích při odmítnutí léčby ano ne nevím Celkem

46

Počet 80 0 0

Počet (%) 100,00 0,00 0,00

80

100,00

Graf č. 11 Informovanost respondentů o důleţitosti dialyzační léčby

Informovanost o následcích při odmítnutí léčby 0%

ano ne nevím

100%

Otázka č. 13 Byl jste poučen/a o možnostech přístupů, kterými je možné dialyzační léčbu (arterio-venózní spojka, centrální katetr, peritoneální katetr) provádět? Otázka č. 13 zjišťovala, zda na počátku léčby byli repondenti seznámeni s moţnostmi terapie. Z dotazovaných respondentů odpovědělo 68, ţe byli informováni o moţnostech léčby, to je 85,00%. 4 respondenti odpověděli, ţe ne, to je 5,00%. A 8 respondentů nevědělo, to je 10,00%.

Tabulka č. 12 Poučení o moţnostech přístupů dialyzační léčby

Poučení o možnostech přístupů, kterými je možné dial. léčbu provádět ano ne nevím

Počet 68 4 8

Počet (%) 85,00 5,00 10,00

80

100,00

Celkem

47

Graf č. 12 Poučení o moţnostech přístupů dialyzační léčby

Poučení o možnostech přístupů, kterými je možné dial. léčbu provádět 5%

10% ano ne 85%

nevím

Otázka č. 14 Uvedl/a byste prosím, že personál Vašeho dialyzačního střediska Vás poučil o zdravotním stavu, nebo vzniklé situaci? (z každé dvojice odpovědí vyberte jednu variantu) Záměrem otázky bylo detekovat, s jakými pocity pacienti vnímají toto poučení, nebo vzniklou situaci. Nabídnuté moţnosti odpovědí byli dostatečně a nedostatečně, srozumitelně proti nesrozumitelně, pravdivě versus nepravdivě. Dostatečně a srozumitelně odpovědělo 44 respondentů, to je 55,00%. Variantu nedostatečně označilo 9 respondentů, to je 11,25%. A 33,75% respondentů nezvolilo ţádnou z moţných variant.

Tabulka č. 13 Poučení respondentů o zdravotním stavu, nebo náhle vzniklé situaci

Poučení o zdravotním stavu, nebo náhle vzniklé situaci dostatečně a srozumitelně nedostatečně

Počet 44 9

Počet (%) 55,00 11,25

neodpovědělo

27

33,75

Celkem

80

100,00

48

Graf č. 13 Poučení respondentů o zdravotním stavu, nebo náhle vzniklé situaci

Poučení o zdavotním stavu, nebo náhle vzniklé situaci 34%

dostatečně a srozumitelně 55%

11%

nedostatečně neodpovědělo

Otázka č. 15 Vyberte z následujících možností, která skupina zdravotnického personálu Vás poučila nedostatečně? Cílem této otázky bylo hlouběji analyzovat otázku předcházející. V předešlé otázce uvedlo 9 respondentů, ţe bylo poučeno nedostatečně. Proto bylo logické zjišťovat, která skupina zdravotnického personálu poučila respondenty nedostatečně. Moţné odpovědi byli sanitář/ka, zdravotní sestra, lékař/ka a primář. Moţnost sanitář/ka zvolili 3 respondenti, nedostatečné poučení zdravotní sestrou vybral 1 respondent, 4 respondenti uvedli, ţe lékař/ka a 1 respondent byl nedostatečně poučen primářem.

49

Otázka č. 16 Pokud jste byl/a poučen/a o nutných omezeních a poučení jste porozuměl uveďte prosím, zda léčebný režim (omezení tekutin, omezení v dietě) dodržujete? Šestnáctá otázka zjišťovala, zda respondenti získali znalost o léčebném reţimu a zda poučení dodrţují. Variantu ano, zvolilo 36 respondentů, to je 45,00%. Moţnost spíše ano, označilo 39 respondentů, to je 48,75%. Další moţnou odpověď spíše ne, vyznačilo 5 respondentů. Poslední nabídnutou moţnost neoznačil ţádný respondent.

Tabulka č. 14 Dodrţování léčebného reţimu

Dodržování léčebného režimu Počet

Počet (%)

ano

36

45,00

spíše ano

39

48,75

spíše ne

5

6,25

ne

0

0,00

Celkem

80

100,00

Graf č. 14 Dodrţování léčebného reţimu

Dodržování léčebného režimu 0% 6% 45%

ano spíše ano

49%

spíše ne ne

50

Otázka č. 17 Pokud jste odpověděl/a nedodržuji, uveďte prosím proč? Tato otázka zkoumá, proč repondenti nedodrţují léčebný reţim. V předchozí otázce uvedlo 5 respondentů, ţe spíše nedodrţují léčebný reţim. Těchto 5 dotazovaných si z moţných variant nepříjde mi to důleţité, nedá se to dodrţet, není čas a jiné, zvolilo následující odpovědi. 2 respondenti vybrali variantu, ţe se to nedá dodrţet, 1 respondent míní, ţe na to není čas a 2 respondenti uvedli moţnost jiné. Své důvody pro nedodrţování léčebného reţimu neuvedli. Otázka č. 18 Pokud se v průběhu dialyzační léčby vyskytly komplikace, o kterých jste chtěli být informováni, nebo které jste chtěli vysvětlit (převodnění, pokles krevního tlaku, zvracení, svalové křeče, prasknutí cévního přístupu), kdo Vám tuto informaci poskytl? Záměrem této otázky bylo najít odpověď, kdo respondenty edukuje o komplikacích, které se vyskytly v průběhu dialyzační léčby. 32 dotazovaných uvedlo, ţe lékař, to je 40,00%. 20 dotazovaných bylo informováno zdravotní sestrou, to je 25,00%. 28 dotazovaných si myslí, ţe je informuje sestra i lékař, to je 35,00%. Moţnost jiná osoba neuvedl nikdo.

Tabulka č. 15 Poučení personálem o komplikacích

Poučení personálem o komplikacích lékař zdravotní sestra kombinace lékař/zdravotní sestra jiná osoba Celkem

Počet 32 20 28 0

Počet (%) 40,00 25,00 35,00 0,00

80

100,00

51

Graf č. 15 Poučení personálem o komplikacích

Poučení personálem o komplikacích 0% 35%

lékař 40%

zdravotní sestra kombinace lékař/zdravotní sestra

25%

jiná osoba

52

Otázka č. 19 Pociťoval/a jste někdy na dialyzačním středisku, že dostáváte nepravdivé informace? Devatenáctá otázka testovala, zda nejsou na dialyzačním středisku porušována jednotlivá pacientská práva. Výzkum ukázal, ţe 2 respondenti pociťovali, ţe dostávají nepravdivé informace, to je 2,50%. 2 respondenti uvedli spíše ne, to je 2,50%. Spíše ano označilo 10 respondentů, to je 12,50%. A 66 respondentů nepociťovalo, ţe by dostávali nepravdivé informace, to je 82,50%.

Tabulka č. 16 Poskytování nepravdivých informací zdravotnickým personálem

Poskytování nepravdivých informací personálem ano spíše ano spíše ne ne Celkem

Počet 2 2 10 66

Počet (%) 2,50 2,50 12,50 82,50

80

100,00

Graf č. 16 Poskytování nepravdivých informací personálem

Poskytování nepravdivých informací zdravotnickým personálem 2% 2% 13%

ano spíše ano spíše ne

83%

ne

53

Otázka č. 20 Pociťoval/a jste někdy na dialyzačním středisku porušení Vašeho pacientského práva na nejlepší možnou péči? Na tuto otázku odpovědělo kladně 5 respondentů, to je 6,25%. 1 respondent uvedl spíše ano, to je 1,25%. Spíše ne si myslí 6 respondentů, to je 7,50%. Nejvíce zastoupená skupina 68 respondentů míní, ţe k porušení pacientského práva na nejlepší moţnou péči nedochází, to je 85,00%.

Tabulka č. 17 Porušení práva pacientů na nejlepší moţnou péči

Porušení práva pacientů na nejlepší možnou péči ano spíše ano spíše ne ne Celkem

Počet 5 1 6 68

Počet (%) 6,25 1,25 7,50 85,00

80

100,00

Graf č. 17 Porušení práva pacientů na nejlepší moţnou péči

Porušení práva pacientů na nejlepší možnou péči 1% 6%

8% ano spíše ano spíše ne

85%

ne

54

Otázka č. 21 Věnuje se Vám zdravotnický personál dostatečně individuálně? Z výsledků výzkumu plyne, ţe 59 respondentů uvedlo kladnou odpověď, to je 73,75%. 21 respondentů označilo odpověď spíše ano, to je 26,25%. Ţádný z respondentů neoznačil variantu spíše ne, ani ne.

Tabulka č. 18 Individuální péče zdravotnického personálu

Individuální péče zdravotnického personálu ano spíše ano spíše ne ne Celkem

Počet 59 21 0 0

Počet (%) 73,75 26,25 0,00 0,00

80

100,00

Graf č. 18 Individuální péče zdravotnického personálu

Individuální péče zdravotnického personálu 0%

0%

26% ano spíše ano spíše ne

74%

ne

55

Otázka č. 22 Víte o tom, že máte právo na odmítnutí zdravotní péče? Otázka zkoumala znalost respondentů dalšího z práv pacientů. Moţnou odpověď ano, označilo 66 respondentů, to je 82,50%. Variantu spíše ano zvolilo 6 respondentů, to je 7,50%. 2 respondenti vybrali spíše ne, to je 2,50%. A 6 respondentů neví, ţe mají moţnost tohoto práva.

Tabulka č. 19 Informovanost pacientů o právu na odmítnutí zdravotní péče

Informovanost pacientů o právu na odmítnutí zdravotní péče ano spíše ano spíše ne ne Celkem

Počet 66 6 2 6

Počet (%) 82,50 7,50 2,50 7,50

80

100,00

Graf č. 19 Informovanost pacientů o právu na odmítnutí zdravotní péče

Informovanost pacientů o právu na odmítnutí zdravotní péče 3% 7%

8% ano spíše ano spíše ne

82%

ne

56

Otázka č. 23 Máte pocit, že se k Vám personál střediska chová empaticky (vcítěně)? Cílem této otázky bylo, zda zdravotnický personál dává pacientům to něco „ navíc“, na co je jimi nahlíţeno velmi pozitivně a můţe léčbu blahodárně ovlivňovat. 49 respondentů odpovědělo ano, to je 61,25%. Spíše ano označilo 19 respondentů, to je 23,75%. 3 respondenti se přiklonili k odpovědi spíše ne, to je 3,75%. 9 respondentů pociťuje opak empatického chování, to je 11,25%.

Tabulka č. 20 Empatické chování personálu k pacientům

Empatické chování personálu k pacientům ano spíše ano spíše ne ne Celkem

Počet 49 19 3 9

Počet (%) 61,25 23,75 3,75 11,25

80

100,00

Graf č. 20 Empatické chování personálu k pacientům

Empatické chování personálu k pacientům 4%

11% ano

24% 61%

spíše ano spíše ne ne

57

Otázka č. 24 Máte pocit, že k Vám personál přistupuje s úctou a respektem? Otázkou bylo zkoumáno, zda zdravotnický personál přistupuje k pacientům s úctou a respektem. 75 respondentů zvolilo kladnou odpověď, to je 93,75%. Zápornou moţnost nezvolil nikdo z respondentů. 5 respondentů vybralo variantu nevím, to je 6,25%

Tabulka č. 21 Přístup k pacientům s úctou a respektem

Přístup k pacientům s úctou a respektem ano ne nevím Celkem

Počet 75 0 5

Počet (%) 93,75 0,00 6,25

80

100,00

Graf č. 21 Přístup k pacientům s úctou a respektem

Přístup pacientů s úctou a respektem 0% 6%

ano ne nevím 94%

58

Otázka č. 25 Myslíte si, že i Vy se snažíte s personálem spolupracovat? Předposlední otázka dotazníkového šetření zjišťovala názor respondentů, zda spolupracují se zdravotnickým personálem. 59 respondentů myslí, ţe ano, to je 73,75%. 21 respondentů usuzuje, ţe spíše ano, to je 26,25% Variantu spíše ne a ne nezvolil ţádný z respondentů.

Tabulka č. 22 Spolupráce pacienta s personálem

Spolupráce pacienta s personálem ano spíše ano spíše ne ne Celkem

Počet 59 21 0 0

Počet (%) 73,75 26,25 0,00 0,00

80

100,00

Graf č. 22 Spolupráce pacienta s personálem

Spolupráce pacienta s personálem 0%

0% 26% ano spíše ano 74%

spíše ne ne

59

Otázka č. 26 Působí na Vás celková atmosféra na dialyzačním středisku pozitivně? Poslední otázka zkoumala, jaká panuje na dialyzačním středisku atmosféra. 58 respondentů cítí, ţe atmosféra je pozitivní, to je 72,50%. Odpověď spíše ano označilo 17 respondentů, to je 21,25%. 4 respondenti vybrali variantu spíše ne, to je 5,00%. Negativně vnímá atmosféru na dialyzačním středisku 1 respondent, to je 1,25%

Tabulka č. 23 Pozitivní atmosféra na dialyzačním středisku

Působí atmosféra na pacienty pozitivně? ano spíše ano spíše ne ne

Počet 58 17 4 1

Počet (%) 72,50 21,25 5,00 1,25

80

100,00

Celkem

Graf č. 23 Pozitivní atmosféra na dialyzačním středisku

Působí atmosféra na dialyzačním středisku pozitivně na pacienty? 1% 5% 21%

ano spíše ano 73%

spíše ne ne

60

4.5 Shrnutí Cílem teoretické části mé práce bylo analyzovat problémy v komunikaci zdravotníků s pacienty s dopadem na ekonomickou efektivitu péče a navrhnout řešení vedoucí ke sníţení nákladů na péči a ke zvýšení produktivity komunikačního procesu. Cílem praktické části mé bakalářské práce bylo zjistit rozsah problémů v komunikaci mezi zdravotnickým personálem a dialyzovaným pacientem a dále zjistit rozsah informovanosti dialyzovaných pacientů o léčebném reţimu.

H1: Předpokládám, že více než 75% respondentů nemá problém v komunikaci se zdravotnickým personálem, pociťuje jednání personálu s úctou a respektem, vnímá získané informace jako pravdivé a hodnotí pozitivně atmosféru pracoviště. K hypotéze č. 1 se vztahovaly otázky č. 9, 19, 24 a 26. Aritmetický průměr kladných odpovědí je 85,94%, záporné odpovědi tvoří 15,06%, hypotéza byla potvrzena.

Graf č. 24 Grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 1

Grafické znázornění hypotézy č. 1 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

kladné odpovědi záporné odpovědi

kladné odpovědi

záporné odpovědi

61

H2: Předpokládám, že více než 50% respondentů vnímá individuální a empatický přístup zdravotnického personálu. Hypotéza č. 2 byla testována otázkou č. 21 a 23. Aritmetický průměr souhlasných odpovědí obou otázek je 67,50%, záporné odpovědi tvoří 37,50% a tak byla hypotéza potvrzena.

Graf č. 25 Grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 2

Grafické znázornění hypotézy č. 2 80.00 70.00

67.50

60.00 50.00 40.00

kladné odpovědi

32.50

záporné odpovědi

30.00 20.00 10.00 0.00 kladné odpovědi

záporné odpovědi

62

H3: Předpokládám, že respondenti s vyšším a vysokoškolským vzděláním mají rozsáhlejší znalosti v oblasti Zákona č. 372/201157 a z něj vyplývající povinnosti o dodržování léčebného režimu, než respondenti s nižším vzděláním. Z výsledků šetření otázky č. 7 plyne, ţe respondenti se základním a středním odborným vzděláním mají méně obsáhlé znalosti v oblasti Zákona 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách) a z něj plynoucí povinnosti o dodrţování léčebného reţimu, neţ respondenti s niţším vzděláním. Hypotéza potvrzena.

Graf č. 26 Grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 3 120.00 100.00 100.00 83.56 80.00 VŠ, VOŠ

60.00

ZŠ, SOU, SŠ 40.00 13.70

20.00

0.00

0.00 2.74

0.00 ano (%)

ne (%)

nevím (%)

57

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách) §41

63

H4: Předpokládám, že respondenti léčeni na dialyzačním středisku déle než 3 roky mají více informací o svých právech, léčebném režimu a dostatku získaných informací než respondenti léčeni do 3 let. K testování hypotézy č. 4 byly zvoleny otázky č. 5, 11, 12, 13, 14 a 22. Hlubší analýzou bylo vyzkoumáno, ţe procento kladných odpovědí 87,43%, tedy dostatečně informováni byli respondenti léčeni hemodialýzou déle neţ 3 roky, naopak respondenti docházející na dialýzu 3 roky a méně 82,67%. Procento záporných odpovědí respondentů léčících se 3 roky a méně bylo vyšší 17,33%, oproti záporným odpovědím respondentům léčící se déle neţ 3 roky 12,57%. I zde byla hypotéza potvrzena.

Graf č. 27 Grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 4 100.00 90.00

87.43

82.67

80.00 70.00 60.00 50.00

kladné odpovědi (%)

40.00

záporné odpovědi (%)

30.00 20.00

17.33

12.57

10.00 0.00 léčba do 3 lel

léčba více než 3 roky

64

H5: Předpokládám, že léčebný režim dodržují více ženy než muži. Hypotéza č. 5 byla testována otázkou č. 16 v závislosti na pohlaví respondentů. Respondentů bylo stejné procento muţů a ţen. V zanedbatelném mnoţství bylo zjištěno, ţe ţeny dodrţují léčebný reţim více. I poslední hypotéza byla potvrzena.

Graf č. 28 Grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 5 120 100

97.37 90.48

80 ženy (%)

60

muži (%) 40 20

9.52 2.63

0 kladné odpovědi

záporné odpovědi

65

5

Diskuse Analyzovat problémy v komunikaci zdravotníků s pacienty s dopadem na

ekonomickou efektivitu péče a následně navrhnout řešení vedoucí ke sníţení nákladů na péči a ke zvýšení produktivity komunikačního procesu bylo úkolem mé bakalářské práce. Ze zkušeností mé praxe vyplývá, ţe pokud komunikace mezi pacientem a zdravotnickým personálem proudí oběma směry a nevyskytují se větší bariéry, cítí se pacient bezpečně. Takový pacient nemá zábrany svěřit se personálu jak s osobními, tak zdravotními problémy. Takto se otevírají cesty k dalším dialogům mezi zdravotním personálem a pacientem a upevňuje se tak oboustranné partnerství. Dotazníkovým šetřením bylo v otázce č. 1 zjištěno, ţe konečným stadiem selhání ledvin trpí nezávisle na pohlaví stejné procento ţen i muţů. V otázce č. 2 byli respondenti rozděleni dle stáří. Věková skupina, která byla nejvíce zastoupená se nacházela v intervalu 40 – 69 let. 57,5% respondentů se pohybovalo v tomto rozmezí. Z toho vyplývá, ţe konečné stádium selhání ledvin postihuje spíše starší věkové skupiny. Další rozdělení pacientů léčených dialýzou, bylo dle dosaţeného vzdělání. V otázce č. 3 bylo zjištěno, ţe nejvíce respondentů 41,3% ukončilo studium středního odborného učiliště. Spolupráce mezi pacientem a zdravotnickým personálem je dlouhodobá, proto jsem v otázce č. 4 zkoumala, jak dlouho se jiţ respondenti podrobují dialyzační léčbě. 56,3% respondentů označilo moţnost v intervalu 0 – 3 roky léčby. V otázce č. 5 a 6 bylo zjištěno, ţe nadpoloviční většina pacientů (resp. 67,5% ) etický kodex pacientů zná a z jedné třetiny o něm byli informováni na dialyzačním středisku. Znalost Zákona č. 372/2011 Sb. zjišťovala otázka č. 7 Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe většina pacientů o povinnosti dodrţovat léčebný reţim, která z tohoto zákona vyplívá, informovaná je. V otázce č. 8 bylo zjištěno, ţe většina pacientů o svém léčebném reţimu informováno je a dvě třetiny pacientů byly schopny vyjmenovat i základní léčebná opatření u pacientů s onemocněním ledvin. V otázce č. 9 bylo zjištěno,ţe naprostá většina pacientů nemá problém v komunikaci se zdravotnickým personálem. V otázce č. 10 bylo zjištěno, ţe ve skupině pacientů, která má potíţe v komunikaci s personálem, převládají obtíţe v komunikaci s lékařem a sanitáři. Otázkou č. 11 bylo zjištěno, ţe většina pacientů byla informována o moţnosti zařazení na čekací listinu pro transplantaci ledviny. Dále v otázce č. 12 bylo zjištěno, ţe si všichni pacienti uvědomují závaţnost svého stavu a vědí, ţe dialýza je pro ně ţivot zachraňující výkon. Otázkou č. 13 bylo zjištěno, ţe většina pacientů byla vstupně informována o moţnosti přístupů, které dialyzační léčba nabízí. 66

V otázce č. 14 bylo zjištěno, ţe polovina pacientů vnímá podané informace jako srozumitelné a dostatečné. Otázkou č. 15 bylo zjištěno, ţe v kaţdé skupině, které poučení podávala, byla některá poučení vnímána jako nepravdivá nebo nesrozumitelná. Otázkou č. 16 bylo zjištěno, ţe pouze necelá polovina pacientů dodrţuje léčebný reţim. V otázce č. 17 pak bylo zjištěno, ţe hlavním důvodem, proč pacienti nedodrţují léčebný reţim, je jeho náročnost, nedostatek času pro jeho realizaci a jiné nepopsané důvody. Otázkou č. 18 bylo zjištěno, ţe největší část pacientů byla o vzniklých komplikacích poučena lékařem, v menší míře pak zdravotní sestrou. Část pacientů uvedla poučení oběma uvedenými skupinami. V otázce č. 18 jsem zjišťovala, kdo respondenty poučil o vzniklých komplikacích. 40,0% respondentů vybralo lékaře a 25,0% zdravotní setru. 35,0% respondentů označilo obě varianty. V otázkách č. 19, 20, 21, 22 bylo zjištěno, ţe většina pacientů vnímá podávané informace jako pravdivé, dále má většina pacientů pocit, ţe se jim dostává nejlepší moţná péče. Dále bylo v těchto otázkách zjištěno, ţe více jak 2/3

pacientů vnímá chování

zdravotnického personálu jako individuální vůči jejich osobě a ¾ pacientů ví o moţnosti odmítnout dostupnou nabízenou lékařskou péči. V otázce č. 23 bylo vyzkoumáno, ţe nadpoloviční většina dotazovaných vnímá přístup personálu jako empatický. To, ţe ¾ pacientů pociťuje, ţe se k nim personál chová s úctou a respektem, bylo zjištěno v otázce č. 24. V otázce č. 25 bylo zjištěno, ţe na ¾ pacientů působí atmosféra dialyzačního střediska pozitivně. K hypotéze č. 1 se vztahovaly otázky č. 9, 19, 24 a 26. Byl vypočten aritmetický průměr relativních četností kladných odpovědí, který se rovnal 85,94%, hypotéza byla potvrzena. Kaţdý člověk je neopakovatelná individualita a je třeba tak k lidem i přistupovat. Hypotéza č. 2 byla testována otázkou č. 21 a 23. Aritmetický průměr relativních četností se rovnal 67,50% a tak byla hypotéza potvrzena. Z výsledků šetření otázky č. 7 plyne, ţe respondenti s niţším vzděláním mají méně obsáhlé znalosti v oblasti Zákona 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách) a z něj plynoucí povinnosti o dodrţování léčebného reţimu, neţ respondenti s vysokoškolským a vyšším odborným vzděláním. Hypotéza č. 3 potvrzena. K testování hypotézy č. 4 byly zvoleny otázky č. 5, 11, 12, 13, 14 a 22. Hlubší analýzou bylo vyzkoumáno, ţe procento kladných odpovědí 87,43%, tedy dostatečně informováni byli respondenti léčeni hemodialýzou déle neţ 3 roky, naopak respondenti docházející na dialýzu 3 roky a méně 82,67%. Procento záporných odpovědí respondentů léčících se 3 67

roky a méně bylo vyšší 17,33%, oproti záporným odpovědím respondentům léčící se déle neţ 3 roky 12,57%. I zde byla hypotéza potvrzena. Hypotéza č. 5 byla ověřena otázkou č. 16 v závislosti na pohlaví respondentů. Respondentů bylo stejné procento muţů a ţen. V zanedbatelném mnoţství bylo zjištěno, ţe ţeny dodrţují léčebný reţim více. I poslední hypotéza byla potvrzena. Z výsledků šetření vyplývá, ţe respondenti jsou informovaní a hypotézy byly potvrzeny. Ráda bych se věnovala menšině respondentů, kde výsledky nejsou kladné v oblasti poučení a dostatečném pochopení dodrţování léčebného reţimu, průběhu nemoci a komplikacích. Jsou to respondenti, kteří mají základní vzdělání, nebo handicap, který brání přestupu informací na stranu příjemce. I takové jedince je nutné informovat a kalkulovat s tím, ţe jsou našimi pacienty.

68

6

Navrhovaná řešení pro praxi Výsledky dotazníkového šetření ukazují, ţe respondenti v určité rovině mají

informace od zdravotnického personálu. Návrh pro praktické vyuţití v provozu dialyzačního střediska bych rozdělila do třech úrovní. Prvním krokem by bylo posílení veškerého

zdravotnického

personálu

v komunikaci.

Školení

umění

komunikace,

komunikace s chronickým pacientem, pacientem nespolupracujícím a konfliktním. Toto školení by probíhalo u nových zaměstnanců a standardně u stávajících zaměstnanců 1x ročně. Po absolvování školení v komunikaci by následoval druhý krok. V druhém kroku by mělo proběhnout upevnění vztahů mezi pacientem a zdravotnickým personálem. Komunikace musí probíhat oběma směry, protoţe informovaný pacient se cítí bezpečně a ztrácí ostych svěřit se personálu s osobními i zdravotními problémy. Je třeba brát zřetel na pacienty málomluvné, konfliktní, s poruchou řeči, zraku, nebo sluchu a mentální poruchou. Nejtěţší je komunikovat s pacienty s infaustní prognózou. Je důleţité detekovat všechny bariéry, které mohou bránit v komunikaci. V dnešní době, kdy je kladen důraz na perfektně vedenou dokumentaci a další administrativní práci, chybí čas. Čas, který je pro komunikaci tak klíčový. Vedení dokumentace nelze obejít, ale vyšetřit si čas pro pacienta a „popovídat“ si s ním se vyplatí. Pacient k nám tak získá důvěru. Právě důvěra je atributem na kterém stojí kaţdý vztah, tedy i vztah mezi zdravotnickým personálem a pacientem. Pacient by měl mít pocit, ţe je součástí léčebného procesu a má moţnost vyjádřit s ním svůj vlastní názor. Z vlastní zkušenosti vím, ţe komunikace s pacientem není v kaţdém zdravotnickém zařízení samozřejmostí. Vzhledem k tomu, ţe kaţdé zdravotnické zařízení k tomu tak nepřistupuje, dalo by se to brát za konkurenční výhodu. Poslední rovinou, kde bych viděla moţnost zlepšení a posílení komunikačního procesu, je setkání s pacienty a eventuálně i s rodinnými příslušníky mimo jejich léčebný proces. Setkání by probíhalo 2x ročně. V létě posezení u ohně a v zimě vánoční večírek. Jak jsem jiţ předesílala v závěru interpretace výsledků, vidím nedostatky v informovanosti pacientů se základním vzděláním a pacientů s handicapem, kde je na straně příjemce problém v přenosu informací. Je třeba se i této menšině pacientů v praxi přizpůsobit. Soudím, ţe řešením pro tento okruh pacientů bude vytvoření manuálu o léčebném reţimu, průběhu onemocnění a komplikacích s názornými obrázky, které mohou pomoci problém lépe pochopit. Samozřejmě mluvené slovo nahradit nemohou. Řešením by měla být kombinace mluveného slova s názornou představou a následnou zpětnou vazbou lékaře dotazováním, ţe pacient poučení porozuměl a jak. 69

Tato navrhovaná řešení pro praxi mohou posílit vzájemnou komunikaci a sníţit tak náročnou ekonomickou nákladnost dialyzovaných pacientů. Cílem je mít informovaného a do léčebného procesu zapojeného pacienta. Sníţí se závaţné příhody spojené s komplikacemi, procento hospitalizací, prodlouţí se doba přeţívání dialyzovaných pacientů a náklady na léky. V rámci zpětné vazby bych po uplynutí časového horizontu jednoho roku rozdala dotazníky pacientům znovu. Opětovným dotazníkovým šetřením si odpovím na otázku, zda se komunikační proces mezi zdravotnickým personálem a pacientem zefektivnil. Zda se kaţdý pacient cítí dostatečně informován jak o léčbě, tak i o moţných komplikacích. Správně poučený pacient je spokojený, má zájem spolupracovat se zdravotnickým personálem a podílet se tak na léčbě. Myslím si, ţe čím efektivnější je komunikační proces mezi zdravotnickým personálem a pacientem, tím se sníţí procento komplikací, rehospitalizací a nákladů na léky. Tato kapitola je věnována výčtu mých navrhovaných řešení pro praxi. Vzhledem k pracovní pozici nejsem kompetentní řešit všechna navrhovaná řešení. Proto postoupím výsledky šetření vrcholovému managementu, který by měl rozhodnout, jak bude dále postupováno v oblasti informovanosti pacientů zdravotnickým personálem tak, aby se komunikační proces zefektivnil pro kaţdého člověka, o kterého na dialyzačním středisku pečujeme.

70

Závěr Na základě výsledků získaných dat a po jejich interpretaci s následným vyhodnocením hypotéz lze konstatovat, ţe bylo dosaţeno stanovených cílů bakalářské práce.

Dialyzovaný

pacient

tráví

ve

zdravotnickém

zařízení

a

dopravou

do

zdravotnického zařízení minimálně šest hodin 3x týdně. V minulosti, kdy v České republice nebylo dostatek dialyzačních středisek, byla léčba omezená věkem a dalšími kritérii. V dnešní době šla medicína s dialyzační léčbou mílovými kroky dopředu. Dnes mají moţnost dialyzační léčby všichni klienti, bez omezení věku, nebo jiných měřítek. Musím konstatovat, ţe mezi zdravotnickým personálem a klientem na dialyzačním středisku vznikají jiné vazby, na rozdíl od klientů, kteří přijdou a odejdou z ordinace, nebo z oddělení.

Hlavním faktorem, který tento výjimečný vztah vytváří je doba léčby a

společného setkávání, která trvá často roky. Kolem 80% klientů je ve věku vyšším neţ 65 let a podobné procento tvoří klienti trpící nemocí označovanou jako cukrovka (vycházím ze statistiky dialyzačního střediska Mělník). Z toho je zřejmé, ţe klienti dialyzačního střediska trpí větším počtem různých vleklých nemocí a jejich léčba je náročná. Myslím si, ţe dialyzovaný klient by se měl léčit komplexně. To znamená, ţe léčba by měla být cílená na příčinu, ne pouze léčit příznaky nebo komplikace. Klient má právo být dostatečně o svém onemocnění informován a poučen o svých omezeních, komplikacích a moţnostech. Další neméně důleţitou sluţbou by měl být nutriční terapeut, klinický psycholog, nebo sociální pracovník. Tyto profese pomáhají klientům řešit problémy v jejich nelehké situaci. Etický přístup k těmto klientům je důleţitý a blahodárně ovlivňuje oboustrannou spolupráci. K čemu by byla klientům léčba bez empatického přístupu zdravotnického personálu a chování s percepcí. Je to jediná záleţitost, která nikoho nestojí ani korunu. Tyto popsané přístupy ke klientům, ať se jedná o komplexní léčbu, informovanost klienta, důleţité související sluţby a v neposlední řadě etický přístup by měly platit ve všech firmách, které poskytují zdravotnické a sociální sluţby. S etickými problémy se více či méně potýká kaţdé zdravotnické zařízení bez rozdílu typu. Pro tuto oblast není důleţité, na jaké úrovni se nachází kvalita poskytované zdravotní péče, technické vybavení, personální obsazení, lokalita zdravotnického zařízení, ani rozsah poskytované péče. Pro tuto oblast je klíčové naučit se komunikovat. Umění komunikovat není vrozenou dispozicí, ani darem od boha, je to dovednost, které je třeba se učit a naučit se ji. 71

7

Seznam použité literatury

Tištěné monografie 1. BUŢGOVÁ, Radka. Etika ve zdravotnictví, Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009. ISBN 978-80-7464-409-2 2. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vydání. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0149-7. 3. GROHAR-MURRAY, M. E., H. R. DiCROCE. Zásady vedení a řízení v oblasti ošetřovatelské péče. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0267-3 4. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Lékařská etika. 2. přepracované vydání. Praha: Galén, 1997. ISBN 80-85824-54-X 5. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Manuálek o etice. Brno: IDVPZ, 2000. ISBN 80-7013310-4. 6. HEŘMANOVÁ, Jana a kolektiv. Etika v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3469-9. 7. HNÍZDIL, Jan. Mým marodům. Jak vyrobit pacienta. Praha: NLN, 2011. ISBN 978-80-7422-067-8. 8. HNÍZDIL, J., F. HOUDEK a J.ŠAFLÍK. Jak léčit nemoc šílené medicíny. Praha: Andrej Šťastný, 2013. ISBN 978-80-86739-55-7. 9. JANKOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. ISBN 807254-329-6. 10. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988. ISBN 25-095-88. 11. KUTNOHORSKÁ, Jana. Etika v ošetřovatelství. Praha: Grada, 2007. ISBN 97880-247-2069-2. 12. MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-1024-2. 13. NOTARI, Kateřina. Eutanazie – ano, či ne? Sestra. 2013, roč. 23, č. 2, s. 18. ISSN 1210-0404 14. NOW FOUNDATION. About the foundation. Now.org [online]. ©2014[cit. 201401-09]. Dostupné z: http://now.org/now-foundation/ 15. PAYNE, Jan. Smrt – jediná jistota (apoteóza skepse). Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-046-1. 16. ONDRIOVÁ, I., J. SLANINKOVÁ. Problematika interrupcí v etickém kontextu. Sestra, 2012, roč. 22, č. 3, str. 38. ISSN 1210-0404 72

17. PHAUSER, Lukáš. Novela Helsinské deklarace. Tempus Medicorum. 2014, roč. 23, č. 1, s. 16. ISSN 1214-7524 18. PLEVOVÁ I., R. SLOWIK, Komunikace s dětským pacientem. Praha: Grada 2010. ISBN 978-80-247-2968-8. 19. POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80247-3271-8. 20. PTÁČEK, R., P. BARTŮNĚK a kolektiv. Etika a komunikace v medicíně. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3976-2. 21. PTÁČEK, R., P. BARTŮNĚK a kolektiv. Eutanazie – pro a proti. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4659-3. 22. VÁCHA, M., R. KONIGOVÁ, M. MAUER. Základy moderní lékařské etiky. Praha: Portál, 2012, ISBN 978-80-7367-780-0. 23. VENGLÁŘOVÁ M., G. MAHROVÁ, Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1262-8. Právní normy 24. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních sluţbách) § 41. Elektronické dokumenty 25. BERKA, Vít. Tomáš, SUM. 33479. Eutanasie ve světě. Epravo.cz [online]. ©EPRAVO.CZ [cit. 2014-01.20] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html 26. ČESKÁ BIBLIOGRAFICKÁ DATABÁZE. Carl Ranson Rogers. Cbdb.cz [online]. ©2009-2012 [2014-01-20]. Dostupné z: http://www.cbdb.cz/autor-31014-carlransom-rogers 27. ČESKÁ NEFROLOGICKÁ SPOLEČNOST. Dialyzační statistika. Nefrol.cz [online] ©2006-2013 [cit. 2014-01-25]. Dostupné z: http://www.nefrol.cz/odbornici/dialyzacni-statistika 28. ENGEL, Petr. Euthanasie – „Dobrá smrt“. engel.ic.cz [online]. ©PEEN™2013[cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://engel.ic.cz/euthanasie_soubory/Page305.htm 29. HAALL, E. Biography, edwardthall.com [online]. © 2014 [ cit. 2014-01-21]. Dostupné z: http://www.edwardthall.com/ 73

30. HOSPODÁRSKÉ NOVINY. Ţeny na vlnách, muţi s vlajkami. Ihned.cz [online]©1996-2014 [cit. 12014-01-08]. Dostupné z: http://www.womenonwaves.org/ 31. HUMAN LIFE INTERNATIONAL. Our milion. Hli.org [online]. ©2014[cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://www.hli.org/about-us/our-mission/ 32. INTERNATIONAL RIGHT TO LIFE FEDERATION,INC. Aboutus. Lifeissues.org [online]. ©2014 [cit. 2014-01-09]. Dostupné z: http://www.lifeissues.org/international/ 33. IPPF.About IPPF, Ippf.org [online]. ©2013 [cit. 2014-01-10]. Dostupné z: http://www.ippf.org/about-us 34. KUBLER-ROSS, E. Psychiatrist Elizabeth Kübler-Ross wrote the book On Death And Dying, which outlined the five stages that terminally ill patients experience. Biografy.com [online]. © 2014 [cit. 2014-01-22]. Dostupné z: http://www.biography.com/people/elisabeth-kubler-ross-262762 35. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Práva pacienta. mzcr.cz [online]. ©2010 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/kvalitaabezpeci/obsah/prava-pacienta_2401_18.html 36. PLANNED PARENTHOOD. Who We Are. Planned parenthood.org [online]. © 2014 [cit. 2014-01-10]. Dostupné z:http://www.plannedparenthood.org 37. PROLIFE. Co je eutanazie a její dopady. prolife.cz [online]. © 1994-2014 [cit. 2014-01-12]. Dostupné z: http://prolife.cz/?a=40&id=118 38. PROLIFE. O co usilujeme. prolife.cz [online]. © 1994-2014 [cit. 2014-01-11]. Dostupné z: http://prolife.cz/?a=11&id=9 39. PSYCHOTERAPIE. Transakční analýza. Psychoweb.cz [online].©PhDr,Michaela Peterková2010-2012[cit. 2014-01-08]. Dostupné z: http://www.psychoterapie.psychoweb.cz/psychoterapie/transakcni-analyza 40. PSYMETODS. Paul Watzlawik. Psychometods.com [online].©20082014[cit.2014-01-08]. Dostupné z: http://cz.psymethods.com/persons/115paul_watzlawick.html 41. SPOLEČNOST PRO PLÁNOVÁNÍ RODINY. Planovanirodiny.cz [online]. ©2001-2013 [cit. 2014-01-20]. Dostupné z: http://www.planovanirodiny.cz/clanky/informace-o-SPRSV 74

42. SVAZ PACIENTŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Etický kodex práv pacientů. Pacienti.cz [online]. © 1998-2013 [2014-01-15]. Dostupné z: http://www.pacienti.cz/clanek.php?id=14 43. VOJTOVÁ, Jitka. Interakce, komunikace a neverbální komunikace. osetrovatelstvi.eu [online]. [cit. 2014-01-16]. Dostupné z: http://www.osetrovatelstvi.eu/index.php/komunitni-a-domaci-osetrovatelstvi/76interkce-komunikace-a-neverbalni-komunikace 44. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Práva pacienta. mzcr.cz [online]. ©2010 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/kvalitaabezpeci/obsah/prava-pacienta_2401_18.html

75

Seznam tabulek Tabulka č. 1 Pohlaví dialyzovaných pacientů ..................................................................... 36 Tabulka č. 2 Věkové skupiny .............................................................................................. 37 Tabulka č. 3 Nejvyšší dosaţené vzdělání ............................................................................ 38 Tabulka č. 4 Doba léčby dialýzou ....................................................................................... 39 Tabulka č. 5 Znalost respondentů kodexu s právy pacientů ................................................ 40 Tabulka č. 6 Zdroj seznámení s kodexem práv pacientů ..................................................... 41 Tabulka č. 7 Znalost respondentů o povinnosti dodrţovat léčebný reţim .......................... 42 Tabulka č. 8 Znalost respondentů svého léčebného reţimu ................................................ 43 Tabulka č. 9 Spokojenost respondentů v komunikaci se zdravotnickým personálem ........ 44 Tabulka č. 10 Informace o moţnosti zařazení na Čekací listinu transplantace ledvin ........ 45 Tabulka č. 11 Informovanost respondentů o důleţitosti dialyzační léčby .......................... 46 Tabulka č. 12 Poučení o moţnostech přístupů dialyzační léčby ......................................... 47 Tabulka č. 13 Poučení respondentů o zdravotním stavu, nebo náhle vzniklé situaci.......... 48 Tabulka č. 14 Dodrţování léčebného reţimu ...................................................................... 50 Tabulka č. 15 Poučení personálem o komplikacích ............................................................ 51 Tabulka č. 16 Poskytování nepravdivých informací zdravotnickým personálem ............... 53 Tabulka č. 17 Porušení práva pacientů na nejlepší moţnou péči ........................................ 54 Tabulka č. 18 Individuální péče zdravotnického personálu ................................................ 55 Tabulka č. 19 Informovanost pacientů o právu na odmítnutí zdravotní péče ..................... 56 Tabulka č. 20 Empatické chování personálu k pacientům .................................................. 57 Tabulka č. 21 Přístup k pacientům s úctou a respektem ...................................................... 58 Tabulka č. 22 Spolupráce pacienta s personálem ................................................................ 59 Tabulka č. 23 Pozitivní atmosféra na dialyzačním středisku .............................................. 60 Tabulka č. 24 Pacienti léčeni hemodialýzou v roce 2012 v ČR .......................................... 85

76

Seznam grafů Graf č. 1 Pohlaví dialyzovaných pacientů ........................................................................... 36 Graf č. 2 Věkové skupiny .................................................................................................... 37 Graf č. 3 Nejvyšší dosaţené vzdělání .................................................................................. 38 Graf č. 4 Doba léčby dialýzou ............................................................................................. 39 Graf č. 5 Znalost respondentů kodexu s právy pacientů...................................................... 40 Graf č. 6 Zdroj seznámení s kodexem práv pacientů .......................................................... 41 Graf č. 7 Znalost respondentů o povinnosti dodrţovat léčebný reţim ................................ 42 Graf č. 8 Znalost respondentů svého léčebného reţimu ...................................................... 43 Graf č. 9 Spokojenost respondentů v komunikaci se zdravotnickým personálem .............. 44 Graf č. 10Informace o moţnosti zařazení na Čekací listinu transplantace ledvin ............... 46 Graf č. 11 Informovanost respondentů o důleţitosti dialyzační léčby ................................ 47 Graf č. 12 Poučení o moţnostech přístupů dialyzační léčby ............................................... 48 Graf č. 13 Poučení respondentů o zdravotním stavu, nebo náhle vzniklé situaci ............... 49 Graf č. 14 Dodrţování léčebného reţimu ............................................................................ 50 Graf č. 15 Poučení personálem o komplikacích .................................................................. 52 Graf č. 16 Poskytování nepravdivých informací personálem.............................................. 53 Graf č. 17 Porušení práva pacientů na nejlepší moţnou péči .............................................. 54 Graf č. 18 Individuální péče zdravotnického personálu ...................................................... 55 Graf č. 19 Informovanost pacientů o právu na odmítnutí zdravotní péče ........................... 56 Graf č. 20 Empatické chování personálu k pacientům ........................................................ 57 Graf č. 21 Přístup k pacientům s úctou a respektem ........................................................... 58 Graf č. 22 Spolupráce pacienta s personálem ...................................................................... 59 Graf č. 23 Pozitivní atmosféra na dialyzačním středisku .................................................... 60 Graf č. 24 Grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 1 ..................................................... 61 Graf č. 25 Grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 2 ..................................................... 62 Graf č. 26 Grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 3 ..................................................... 63 Graf č. 27 Grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 4 ..................................................... 64 Graf č. 28 grafické znázornění potvrzení hypotézy č. 5 ...................................................... 65 Graf č. 29 Pacienti léčeni hemodialýzou v roce 2012 v ČR ................................................ 85

77

Seznam příloh Příloha č. 1 Příloha č. 3 Příloha č. 3 Příloha č. 4 Příloha č. 5

Kalkulace hemodialyzačního výkonu Výkaz zisku a ztrát 1/2013 Pacienti na dialýze Pacienti léčeni hemodialýzou v r. 2012 v ČR Dotazník

78

Příloha č. 1 Kalkulace hemodialyzačního výkonu Přímé náklady na výkon: materiál - třídílná stříkačka 7,25,-, náplast 0,95,-, dialyzační sety 188,76,-, dialyzační jehly 19,16,-, dialyzační membrána 671,55,-, set pro hemodialýzu 26,91,-, tampony 2,62,-, dialyzační roztok 110,70,-, bibag 137,82,-, heparin 31,69,-, fyziologický roztok 2,10,-, desinfekce poměr ze 73,97,-/ na 100 pouţití Pro přímé náklady, jsem pouţila ceny materiálu, které jsou včetně DPH a jsou nám účtovány z centrálního skladu. Nepřímé náklady: Celková spotřeba reţijního materiálu - 1.186193,52 –1200,25(přímý materiál) =1.184.993,27,-/ leden, spotřeba energie - voda 19.791,96,-/ leden, teplo 18.382,72,- / leden, elektřina 13.745,88,- / leden = 51920,56,-

opravy a udrţování

30.384,79/ leden, ostatní sluţby 68.448,96 / leden, cestovné 210,- / leden, ostatní provozní náklady 60.008,- / leden, mzdové náklady – 510731,-/leden, zákonné sociální pojištění – 170.752,78,- / leden, zákonné sociální náklady – 3.000,- / leden, odpisy DNM a DHM 33953,23,-/ leden VNP 12.503,50,- / leden, správní reţie - 142.195,-/ leden ……… /597 výkonů za leden 2013 Pro nepřímé náklady jsem pouţila účty z výsledovky (výkazu nákladů a výnosů) *Mzdové a sociální náklady jsem zařadila do nepřímých nákladů, neb vzniknou i kdyţ pacienti „nejsou“.

79

Příloha č. 1 - pokračování Náklady

Výkon

Přímé Přímý materiál

1200,25

501 - Celková spotřeba režijního materiálu

1984,91

náklady

Náklad na jeden hemodialyzační výkon

502 - Spotřeba energie

86,96

511 - Opravy a udržování

50,89

521 - Cestovné

0,35

518 - Ostatní služby

114,65

521 - Mzdové náklady

855,49

Nepřímé 524 - Zákonné soc pojištění

286

náklady 527 - Zákonné soc. náklady

5,02

548 - Ostatní provozní náklady

100,51

551 - Odpisy DHM a DNM

56,87

850 - VNP náklady

20,44

850 - Správní režie

238,18

Celkem:

5000,52

Pro přímé náklady, jsem pouţila ceny materiálu, které jsou včetně DPH a jsou účtovány našemu nákladovému středisku z centrálního skladu. Pro nepřímé náklady jsem pouţila účty z výsledovky / 597 výkonů za měsíc leden /2013.

80

Příloha č. 2

81

Příloha č. 2 - pokračování

82

Příloha č. 2 – pokračování

58

58

Výkaz zisku a ztrát 1/2013

83

Příloha č. 3 Obrázek č. 1 Pacienti na dialýze59

59

Fresenius Medical Care Deutschland GmbH, http://pictureworld.fmc-ag.com/earlylogin.jspx

84

Příloha č. 4 Tabulka č. 24 Pacienti léčeni hemodialýzou v roce 2012 v ČR

Dialyzování v r. 2012

Počet

Počet (%)

Žijící

5772

78,9

Zemřelí

1270

17,4

Odtransplantovaní

274

3,7

Celkem

7316

100,0

Graf č. 29 Pacienti léčeni hemodialýzou v roce 2012 v ČR

Pacienti léčeni hemodialýzou v roce 2012

Žijící Zemřelí Odtransplantovaní

60

60

ČESKÁ NEFROLOGICKÁ SPOLEČNOST. Dialyzační statistika. Nefrol.cz [online] ©2006-2013 [cit. 2014-01-25]. Dostupné z: http://www.nefrol.cz/odbornici/dialyzacni-statistika

85

Příloha č. 5

DOTAZNÍK Dobrý den, jmenuji se Věra Seinerová a jsem studentkou třetího ročníku bakalářského studia na Bankovním institutu vysoká škola v oboru: Ekonomie a management zdravotních a sociálních sluţeb. Pro bakalářskou práci jsem si vybrala téma: Etické problémy ve zdravotnických zařízeních. Ráda bych Vás poţádala o vyplnění dotazníku pro praktickou část mé práce a zároveň bych Vám chtěla poděkovat za jeho vyplnění a vyjádření Vašeho názoru. Dotazník je anonymní. Moţnost odpovědi, prosím označte krouţkem. Věra Seinerová 1.) Vaše pohlaví? a.) ţena

b.) muţ

2.) Váš věk? a.) 0 – 19 let b.) 40 – 69 let

b.) 20 – 39 let d.) 70 a více let

3.) Zaškrtněte prosím Vaše nejvyšší dosažené vzdělání. a.) ZŠ

b.) SOU

c.) SŠ

d.) VOŠ

e.) VŠ

4.) Kolik let jste léčen/a dialýzou? a.) O – 3 roky

b.) 4 – 10 let

c.) 10 a více let

5.) Víte, že existuje kodex s právy pacientů? a.) ano

b.) ne

6.) Pokud ano, kde jste se s ním seznámil/la? a.) aktivně jsem ho hledal

b.) z tisku, televize atd.

c.) na hemodialyzačním středisku

d.) na jiném oddělení v nemocnici

7.) Jste si vědom/a, že podle Zákona č. 372/2011 máte kromě práv pacientů i určité povinnosti, dodržování léčebného režimu, na kterém jste se s lékařem dohodli?

86

Příloha č. 5 - pokračování a.) ano

b.) ne

c.) nevím

8.) Pokud jste v otázce číslo sedm odpověděl/a ano, víte jaké? Krátce uveďte.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------9.) V oblasti všeobecné komunikace s personálem Vašeho dialyzačního střediska a.) jste spokojen

b.) jste spokojen s výhradami

c.) jste nespokojen

10.) Pokud jste uvedl/a nespokojen, vyberte z následujících možností, s kterou skupinou zdravotnického personálu jste byl v oblasti všeobecné komunikace nespokojen/a? a.) sanitář/ka

b.) zdravotní sestra

c.) lékař/ka

d.) primář

11.) Byl/a jste informován/a o možnosti zařazení na Čekací listinu transplantace ledvin? a.) ano

b.) ne

c.) nevím

12.) Byl/a jste informován/a o tom, že odmítnutí dialyzační léčby může znamenat ohrožení Vašeho života? a.) ano

b.) ne

c.) nevím

13.) Byl/a jste srozuměn/a o tom, jak dialyzační výkon konkrétně probíhá? a.) ano

b.) ne

c.) nevím

14.) Uvedl/a byste prosím, že personál Vašeho dialyzačního střediska Vás poučil o zdravotním stavu, nebo vzniklé situaci? (z každé dvojice odpovědí vyberte jednu variantu)

dostatečně x nedostatečně srozumitelně x nesrozumitelně pravdivě x nepravdivě 15.) Vyberte z následujících možností, která skupina zdravotnického personálu Vás poučila nedostatečně? a.) sanitář/ka

b.) zdravotní sestra

87

c.) lékař/ka

b.) primář

Příloha č. 5 - pokračování 16.) Pokud jste byl/a poučen/a o nutných omezeních a poučení jste porozuměl, uveďte prosím, zda léčebný režim (omezení tekutin, omezení v dietě) dodržujete?

a.) ano

b.) spíše ano

b.) spíše ne

c.) ne

17.) Pokud jste odpověděl/a nedodržuji, uveďte prosím proč? a.) b.) c.) d.)

nepřijde mi to nedůleţité nedá se to dodrţet není čas jiné ……………………………………………………………………………………… ……………………

18.) Pokud se v průběhu dialyzační léčby vyskytly komplikace, o kterých jste chtěli být informováni, nebo které jste chtěli vysvětlit (převodnění, pokles krevního tlaku, zvracení, svalové křeče, prasknutí cévního přístupu), kdo Vám tuto informaci poskytl? a.) lékař

b.) všeobecná sestra

c.) jiná

19.) Pociťoval/a jste někdy na dialyzačním středisku, že dostáváte nepravdivé informace? a.) ano

b.) spíše ano

c.) spíše ne

d.) ne

20.) Pociťoval/a jste někdy na dialyzačním středisku porušení Vašeho pacientského práva na nejlepší možnou péči? a.) ano

b.) spíše ano

c.) spíše ne

d.) ne

21.) Věnuje se Vám zdravotnický personál dostatečně individuálně? a.) ano

b.) spíše ano

c.) spíše ne

d.) ne

22.) Víte o tom, že máte právo na odmítnutí zdravotní péče? a.) ano

b.) spíše ano

c.) spíše ne

23.) Máte pocit, že se k Vám personál střediska chová empaticky ( vcítěně )?

88

d.) ne

Příloha č. 5 - pokračování a.) ano

b.) spíše ano

c.) spíše ne

d.) ne

24.) Máte pocit, že k Vám personál přistupuje s úctou a respektem?

a.) ano

b.) ne

c.) nevím

25.) Myslíte si, že i Vy se snažíte s personálem dostatečně spolupracovat? a.) ano

b.) spíše ano

c.) spíše ne

d.) ne

26.) Působí na Vás celková atmosféra na dialyzačním středisku pozitivně? a.) ano

b.) spíše ano

c.) spíše ne

Ještě jednou velmi děkuji za Váš čas a cenné podměty.

89

d.) ne

90