ETF 2015 Michael Martinek

Jabok / ETF 2015 Michael Martinek

V Moskvě se organizují ruští ‚dobrovolníci‘ z Donbasu. Chtějí peníze za zásluhy  Na sjezdu se v moskevském muzeu druhé světové války sešlo na

600 lidí, hlavně polních velitelů, uvedla BBC. Za každým z nich podle organizátorů stojí v průměru několik desítek Rusů, kteří ve válce bojovali. Celkem válkou v Donbasu prošlo podle Borodaje 30 000 až 50 000 ruských dobrovolníků.  Ruské vedení informace o účasti dobrovolníků v bojích na východě Ukrajiny nepopírá. Podle ministerstva obrany jde většinou o bývalé příslušníky armády či vojáky „na dovolené“. Zprávy o účasti aktivních vojáků vyslaných k bojové misi do Donbasu ale Kreml potvrdit odmítá. 7

Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2015. Michael Martinek

2

Putinův syrský vabank, Rusko směřuje k rozložení ekonomiky a rozpadu státu

7


3

„Zabiják Putin“. Demonstrace proti ruským leteckým úderům na cíle v Sýrii v tureckém Istanbulu. Sociální politika v mezinárodním kontextu. 7

Jabok / ETF 2015. Michael Martinek

4

 Blízkovýchodní biskupové se v uplynulých dnech vyjádřili pozitivně k

intervenci Ruska v Sýrii. Řeckokatolický melchitský arcibiskup JeanClement Jeanbart 9. října v rozhovoru pro švýcarskou televizi přivítal vojenský zásah Ruska ve prospěch prezidenta Assada, protože "slouží kauze křesťanů". Mluvil rovněž o "obnovení důvěry" mezi křesťany v Sýrii, kteří - jako jiné náboženské menšiny - trpěli hrozným pronásledováním ze strany IS. Putin "problém řeší", řekl arcibiskup.  Arcibiskup Jeanbart náleží k melchitské řeckokatolické církvi. Ta je jednou z východních katolických církví (tvořících unii s Římem). Celkově se jedná o 1,6 miliónů věřících, kteří žijí především v Libanonu a Sýrii.

7


5

7


6

7


7

 O azyl v Německu v září požádalo přes 43 tisíc lidí. Proti

předchozímu roku se tak počet žadatelů zvýšil o 126 procent, uvedlo ve středu německé ministerstvo vnitra. Počet lidí, kteří do země v září celkem přišli, je ale výrazně vyšší.  Počet nových žádosti o azyl výrazně převyšuje počet těch, které německé úřady stihl v září uzavřít. Německo minulý měsíc uzavřelo 23 tisíc azylových řízení, úspěšných bylo 38 procent žadatelů. Ministerstvo také upřesnilo, že oficiálně se v zemi v září zaregistrovalo 164 tisíc uprchlíků. Registrace je povinný krok, teprve po jejím vyřízení mohou běženci podat formální žádost o udělení azylu. Polovinu registrovaných běženců tvořili Syřané, zhruba 20 tisíc lidí pocházelo z Iráku a z Afghánistánu.  Od začátku roku se už v Německu zaregistrovalo 577 tisíc uprchlíků. Syřané ale mezi nimi tvoří jen zhruba třetinu. Zatímco v posledních týdnech přicházejí především běženci z válečných oblastí, v první polovině roku tvořili velkou část uprchlíků lidé z balkánských zemí.  Německá vláda očekává, že celkem letos do země dorazí 800 tisíc uprchlíků. Neoficiální údaje ale uvádějí až 1,5 milionu běženců. 7


8

7


9

5. Evropská unie – historie, další organizace

Vznik a historie Evropské unie Další evropské instituce (RE, OBSE, OECD) 7


10

Snahy o evropskou integraci v minulosti  Římská říše (- 500 – 486)  Karel Veliký (800 – 14. stol.): pokus o obnovení Římské říše – území 

   

7

zahrnovalo Francii, Švýcarsko, Německo, Lucembursko, Belgii, Nizozemí; jednotná měna. Jiří z Poděbrad (1462): návrh vytvořit evropskou konfederaci s pětiletým předsednickým rotováním; rozhodování kvalifikovanou většinou. Jean Jacques Rousseau (18. stol.): zastánce Evropské federativní unie národů Immanuel Kant (1795): navrhoval přijetí Evropské ústavy, unifikovaný právní systém, vytvoření federace Napoleon Bonaparte (1795 – 1815): Francie, Belgie, Nizozemí, část Itálie; snaha o propojení společným právem, soudem, měnou, systémem měrných jednotek. Victor Hugo (1848): vytvoření Spojených států evropských jako protiváhy USA Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2015. Michael Martinek

11

Říše Karla V. Habsburského 1531

7


12

Richard hrabě Coudenhove-Kalergi 

Hrabě Coudenhove-Kalergi se narodil v Tokiu, vyrůstal v Rakousku, jeho domovem byla Francie a měl československé občanství. Narodil se v roce 1894 v Japonsku. Jeho otec byl rakouský diplomat v Japonsku Heinrich Coudenhove-Kalergi a matkou Japonka Mitsu Ayoama. Rod Coudenhove-Kalergi pocházel ze staré evropské šlechty, Coudenhove ze staré brabantské šlechty (dnešní Belgie), Kalergi se zase odvozovali od řeckého rodu. V důsledku tohoto nerovného svazku pak byla ukončena Heinrichova diplomatická kariéra a rodina se usadila v Čechách, na panství Ronsperg, česky Poběžovice. Richard zde především prožil své dětství, na které rád vzpomínal, protože Poběžovice byly tehdy ojedinělým kosmopolitním místem. Vytvářeli ho jeho japonská matka, která se nevzdala své japonské kultury a obtížně se vyrovnávala s drsným středoevropským prostředím, dále zde existovalo napětí mezi sousedícími Čechy a Němci, protože Poběžovice ležely a leží dodnes na česko-bavorském pomezí a konečně tu hrál velkou otec Heinrich, který se necítil jako Němec, ale jako rakouský říšský patriot, bojující odvážně proti antisemitismu. Mladý Richard vystudoval na tradiční elitní škole rakouské monarchie Theresianum ve Vídni, shodou okolností v době, kdy ve Vídni pobýval Stalin a neúspěšně se tam pokoušel studovat Hitler. Krátce před válkou začal studovat filosofii a moderní dějiny a na konci války studium dokončil. Po válce se zcela soustředil na praktické otázky zachování míru, přičemž jeho úvahám nechyběla fantazie, předvídavost a schopnost koncepčně uchopit základní problémy doby. V roce 1922 vystoupil s programem sjednocení Evropy a vytvoření Pan-Evropy, v roce 1923 pak ve Vídni vyšla knižně jeho hlavní práce Pan-Evropa.









7


13

Panevropa  Ve třicátých letech navrhl jako první evropskou vlajku,

evropskou hymnu, Den Evropy, již v roce 1924 evropskou měnu a evropskou centrální banku, evropský pas, poté evropskou akademii a jako její sídlo Prahu. Navrhnul také společnou Evropskou politickou stranu, evropské referendum, evropskou armádu, evropskou ústavu a Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Všechny tyto jeho ideje byly pochopitelně realizovány až po druhé světové válce během evropského sjednocovacího procesu, ale i to je jeden z důvodů, proč Evropská unie považuje Richarda Coudenhove-Kalergi za jednoho ze svých nejvýznamnějších duchovních otců.  Panevropská unie Česko (http://www.panevropa.cz/) 7


14

Současná Evropa Je výsledkem tří přelomových období ve 20. století: Po 1. světové válce (1918 – 1920, Versaillská smlouva): zánik Rakouska – Uherska a vznik nástupnických států včetně Československa, vznik Jugoslávie a SSSR (1922) Po 2. světové válce (1945 – 1950): dílčí změny hranic, vznik sovětského bloku a „železné opony“ (rozdělení Německa); založení NATO a Varšavské smlouvy, OSN

Po zániku komunistického bloku (1989 – 2000): rozpad Sovětského svazu, Československa a Jugoslávie, vznik nástupnických států 7


15

7


16

Evropa po první světové válce (1923)

7


17

Evropa po druhé světové válce – vznik východního bloku Pojem Východní blok bylo neoficiální označení Sovětského svazu a jeho politických satelitů; jako protiklad proti nim byl Západ. Vojenskou organizací východního bloku byla Varšavská smlouva, hospodářskou pak RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), obě měly sídlo v Moskvě. Přestože země, které do tohoto uspořádání patřily, byly formálně nezávislé, fakticky byly z velké části závislé na politice SSSR. To se prokázalo při sovětské invazi do NDR (1953), Maďarska (1956) a Československa (1968). Albánie byla součástí Východního bloku pouze do roku 1956, kdy se albánská politická scéna přeorientovala na Čínu. Byl to důsledek roztržky mezi SSSR a Čínou, následně vládnoucí strana PPSH označila Chruščovovy reformy za revizionismus. Přestože Jugoslávie byla od roku 1946 oficiálně socialistickou zemí, nikdy se hospodářsky ani kulturně neorientovala na SSSR. Spolupracovala také se západní Evropou, nikoli pouze s východní. Země byla oficiálně neutrální, odmítala dělení světa na dva bloky supervelmocí a pomáhala založit Hnutí nezúčastněných zemí. 7


18

Kancléř Erhard chtěl v 60. letech od SSSR koupit východní Německo  Někdejší západoněmecký kancléř Ludwig Erhard chtěl v první polovině

60. let od Sovětského svazu vykoupit sjednocení Německa. Podle dokumentů americké diplomacie a CIA, které má k dispozici magazín Der Spiegel, nabízel Moskvě 100 miliard marek.  Erhard, otec poválečného hospodářského zázraku západního Německa a šéf bonnské vlády v letech 1963 až 1966, podle Spiegelu sázel na zhoršující se ekonomickou situaci SSSR. Vedle peněz plánoval poskytnout Moskvě i průmyslová zařízení pro rozvoj Sibiře.  Věřil přitom, že tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov bude na oplátku souhlasit s postupným uvolňováním ochranné ruky nad komunistickou Německou demokratickou republikou a jejím spojením se západoněmeckým státem.  Jako prostředník v jednání měly vystupovat Spojené státy, které však Erhardův plán považovaly za nerealistický, a proto se nakonec neuskutečnil. Německo se tak sjednotilo až 3. října 1990. 7


19

7


20

Východní blok Albánie (Albánská lidová republika); do roku 1956 Bulharsko (Bulharská lidová republika) Československo (Československá socialistická republika) Maďarsko (Maďarská lidová republika) Polsko (Polská lidová republika) Rumunsko (Rumunská socialistická republika) Sovětský svaz (Svaz sovětských socialistických republik) Východní Německo (Německá demokratická republika) 7


21

Motivy vedoucí k evropské integraci Snaha zabránit válečným konfliktům mezi evropskými státy Ochrana před sovětskou rozpínavostí Zkrocení Německa a umožnění jeho znovuzapojení do mezinárodních struktur Vzdorování převaze USA nad Evropou Snaha o posilnění vlivu a bezpečnosti malých států 7


22

Rada Evropy  angl. Council of Europe, něm. Europarat, fran. Conseil de

l´Europe  Mezinárodní organizace evropských zemí. Byla zřízena Londýnskou smlouvou, uzavřenou v srpnu 1949 mezi Belgií, Dánskem, Francií, Irskem, Itálií, Lucemburskem, Nizozemskem, Norskem Švédskem a Velkou Británií. Později přistoupily další země; Česká republika, Estonsko, Litva, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko – 1993; pozorovatelé: Izrael, Vatikán, USA, Kanada, .  Podle zakládací smlouvy je cílem Rady Evropy usilovat o hospodářskou, sociální, kulturní, vědeckou a právní spolupráci. V popředí zájmu je také problematika lidských práv a postavení národnostních menšin. Významnou součástí činnosti RE je harmonizace právních řádů členských zemí a mezinárodní zákonodárství na některých úsecích (např. životní prostředí, průmyslová práva). 7


23

                            

7

47 Countries Member States Albania Andorra Armenia Austria Azerbaijan Belgium Bosnia and Herzegovina Bulgaria Croatia Cyprus Czech Republic Denmark Estonia Finland France Georgia Germany Greece Hungary Iceland Ireland Italy Latvia Liechtenstein Lithuania Luxembourg Malta United States

                           

Republic of Moldova Monaco Montenegro Netherlands Norway Poland Portugal Romania Russian Federation San Marino Serbia Slovak Republic Slovenia Spain Sweden Switzerland ''The former Yugoslav Republic of Macedonia'' Turkey Ukraine United Kingdom European Union The Council of Europe and the European Union: different roles, shared values Observer States Canada Holy See Israel Japan Mexico



United States


24

Hlavní orgány Rady Evropy  Generální tajemník a sekretariát – sídlo ve Štrasburku

(Francie). Současným generálním tajemníkem je Nor, Thorbjørn Jagland.  Výbor ministrů (složený z ministrů zahraničí členských zemí), který může dávat doporučení členským státům a požadovat od nich informace; tento výbor má řadu pomocných orgánů.  Parlamentní shromáždění (281 členů), složené ze zástupců parlamentů členských států (Palác Evropy – Strasbourg)  Kongres místních a regionálních samospráv (také 281 členů) 7


25

Dokumenty a instituce RE  Úmluva o ochraně lidských práv a základních

svobod (European Convention on Human Rights, 1950)  Evropská komise pro lidská práva  Evropský soud pro lidská práva (1950)  Komisař pro lidská práva 1999  Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti

(1993)

 Evropská sociální charta (1961)  Evropský výbor sociálních práv  Úmluva o prevenci mučení (1989) 7


26

Stálá mise ČR při Radě Evropy  Mgr. Tomáš Boček, Velvyslanec, stálý představitel

ČR při Radě Evropy (od 29. 1. 2010)  Stálá mise reprezentuje a hájí zájmy České republiky v Radě Evropy a zastupuje ji ve výkonném orgánu této mezinárodní organizace, Výboru ministrů. Diplomaté Stálé mise zastupují ČR na jednáních Výboru delegátů ministrů (takto je Výbor ministrů označován, když zasedá na úrovni velvyslanců).  Stálá mise zprostředkovává kontakty a zajišťuje spolupráci s řadou specializovaných orgánů Rady Evropy, které monitorují plnění smluvních závazků. Vlastní spolupráci z české strany zajišťuje zpravidla příslušné ministerstvo, Stálá mise se na ní aktivně podílí ve fázi, kdy je výsledné doporučení či závěr monitorovacího orgánu projednáván ve Výboru ministrů. 7


27

Česko stále trestuhodně segreguje romské děti, kritizuje Rada Evropy  Navzdory strategii pro integraci podle ní v zemi stále funguje několik škol

„pouze pro Romy", které vyučují podle redukovaných osnov. Autoři ale uznávají, že Česko v boji s rasismem pokročilo.  „Existují sice pozitivní vývojové trendy, například přijetí antidiskriminačních zákonů a strategií, obavy však přetrvávají, mimo jiné kvůli nedostatku pravomocí veřejného ochránce práv pro účinné potírání rasové diskriminace a pro řešení přetrvávajícího problému segregace romských dětí ve vzdělávání a v přístupu k bydlení,“ uvedl Christian Ahlund, jenž předsedá Evropské komisi proti rasismu a netoleranci (ECRI), která jako orgán Rady Evropy zprávu vypracovala.  Zpráva, která zkoumá situaci v ČR za posledních pět let od roku 2009, se zmiňuje se znepokojením i o množství protiromských demonstrací, které v roce 2013 zorganizovaly extremistické pravicové skupiny.  Letošní dokument, který je pátou zprávou o rasové situaci v ČR od pádu železné opony, byl vypracován loni na podzim. Zveřejněn byl až nyní po náročném schvalovacím procesu v rámci Rady Evropy, který zakončilo jeho odsouhlasení ministerskou radou tohoto orgánu.

7


28

7


29

Evropský soud pro lidská práva  Evropský soud pro lidská práva, ( European Court o fHuman Rights): Orgán Rady Evropy

- skládá se z 15 soudců, volených Parlamentním shromážděním, sídlí ve Štrasburku.  Projednává konkrétní stížnosti (mohou je podat členské země nebo Evropská komise pro lidská práva), zkoumá slučitelnost předpisů a praxe členských států s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Úmluva byla přijata v roce 1950 a je mezinárodní smlouvou, jejímž prostřednictvím se velký počet států zavázal zachovávat určitá základní práva jednotlivce. Tato práva jsou formulována jednak v Úmluvě samotné, jednak v protokolech č. 1, 4, 6, 7 a 13 (dále jen Protokoly), které byly ratifikovány některými členskými státy.  Jednotlivec se může na Evropský soud obrátit jen prostřednictvím Evropské komise pro lidská práva nebo státu, jehož je členem. Existuje však také zvláštní režim, v němž dávají státy všeobecný souhlas a umožňují svým občanům, aby se na soud obraceli přímo.  http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/chcete-si-stezovat/zivotni-situaceproblemy-a-jejich-reseni/evropsky-soud-pro-lidska-prava-jak-se-na-nej-obracet/

7


30

Evropský soud pro lidská práva zamítl stížnost někdejší prokurátorky Brožové-Polednové  "Evropský soud konstatoval, že stěžovatelka byla odsouzena na

základě zákona účinného v době činu a že jeho aplikace a výklad provedené vnitrostátními soudy nebyly svévolné. Dodal dále, že striktní výklad příslušných trestněprávních ustanovení byl v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, která nemůže poskytovat ochranu likvidování politických oponentů prostřednictvím trestů smrti ukládaných v řízení, které zjevně porušuje právo na spravedlivý proces a zejména právo na život," informuje rezort na svých internetových stránkách.  Brožová-Polednová neuspěla ani s argumentem, že se pouze řídila pokyny nadřízených, ve které měla plnou důvěru.  "Soud připomněl, že také na ni se vztahovala zásada 'neznalost zákona neomlouvá'. Podle tribunálu navíc v dané době měla určité právnické vzdělání i zkušenosti z jiných procesů. Shromážděné důkazy pak prý svědčí o tom, že si musela být vědoma toho, že proces byl dopředu zmanipulován," tlumočí ministerští úředníci rozhodnutí štrasburských soudců na webu. 7


31

Velký senát Evropského soudu pro lidská práva vydal dne 13. listopadu 2007 rozsudek v případu D. H. a ostatní proti České republice a konstatoval nepřímou diskriminaci romských dětí jejich zařazováním do zvláštních škol.  Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva  Tento časopis jako jediný v ČR přináší každé dva měsíce přehled

aktuálních rozsudků Evropského soudu pro lidská práva; je nezbytným zdrojem informací nejen pro soudce, státní zástupce a advokáty, ale i pro poslance, senátory, státní správu, policii a všechny, kteří se zabývají otázkami lidských práv, nebo jejichž lidská práva jsou porušována či ohrožována. Časopis obsahuje vybrané komentované rozsudky Soudu; texty jsou pouze v českém jazyce. Dále zde čtenář najde seznam všech rozsudků za období od předcházejícího vydání časopisu. Periodicita: dvouměsíčník, formát: B5, obvyklý rozsah: 64 str. 7


32

Tiskové prohlášení Ministerstva spravedlnosti k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Jirsák proti České republice  Dne 4. dubna 2012 vydal Evropský soud pro

lidská práva ve Štrasburku rozsudek v nadepsané věci. Stěžovatel namítal, že podmínky, ve kterých si ve věznici Valdice v průběhu roku 2001 odpykával trest odnětí svobody, byly nelidské a ponižující. Dále tvrdil, že poté, co si z důvodu nevyhovujících podmínek v cele přivodil zlomeninu kotníku, mu nebyla poskytnuta náležitá zdravotní péče. 7


33

 Evropský soud připomněl, že v případech, kdy odsouzený disponuje osobním prostorem

v rozmezí mezi 3 a 4 m2 – v projednávaném případě stěžovatel sdílel celu o rozměru 36 m2 s devíti dalšími osobami –, je potřeba k posouzení souladu podmínek zbavení svobody s článkem 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zohlednit i další faktory. V daném případě podle názoru Evropského soudu předně celkový rozměr cely stěžovateli umožňoval dostatečný pohyb. Stěžovatel navíc trávil každý pracovní den devět hodin na pracovišti, další hodinu na vycházce ve venkovním prostoru a mimo celu mohl pobývat i v rámci aktivit ve zvoleném programu zacházení. Cela byla vybavena dvěma velkými okny, před kterými sice bylo umístěno plexisklo, které však neznemožňovalo přístup přirozeného denního světla ani čerstvého vzduchu. Toaleta byla od obytného prostoru oddělena funkčními dveřmi, a proto poskytovala náležité soukromí. Stěžovatel se sice nemohl kdykoli vysprchovat, avšak jelikož měl neomezený přístup k umyvadlu s tekoucí, byť studenou vodou a měl možnost se mýt i po práci, mohl vykonávat osobní hygienu v míře slučitelné s článkem 3 Úmluvy. Jelikož i teplota v cele byla přiměřená, Evropský soud uzavřel, že podmínky výkonu trestu odnětí svobody stěžovatele nedosáhly minimálního stupně závažnosti, který by mohl znamenat ponižující či nelidské zacházení.  Ohledně adekvátnosti poskytnuté zdravotní péče Evropský soud v prvé řadě konstatoval, že ke zpoždění se zahájením léčby skutečně došlo. Důvody neprovedení rentgenologického vyšetření – nepřítomnost rentgenologa a údajný stav stěžovatele pod vlivem drog znemožňující převoz do nemocnice – shledal Evropský soud neakceptovatelnými. Léčbu, která byla následující den zahájena a zahrnovala operaci ve specializované nemocnici, pravidelné kontroly a rehabilitaci, však již Evropský soud považoval za adekvátní. Byť tedy zpoždění se zahájením léčby stěžovateli způsobilo určité strádání, nijak neprokázal, že by jeho následné zdravotní potíže byly způsobeny právě tímto zpožděním. Ani v tomto ohledu tedy stěžovatel nebyl vystaven ponižujícímu či nelidskému zacházení.  Ze všech výše uvedených důvodů proto Evropský soud uzavřel, že k porušení článku 3 Úmluvy nedošlo.  4. 4. 2012 7


34

Mezinárodní soudní dvůr  Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) se sídlem v nizozemském Haagu je základním

soudním orgánem OSN. Řeší spory mezi členskými státy a předává OSN a jejím specializovaným organizacím odborné posudky. Jeho statut je nedílnou součástí Charty OSN.  Soudní dvůr je otevřen všem signatářům jeho statutu, tedy všem členským státům Organizace spojených národů. Soudních procesů se mohou účastnit a své spory mohou soudu předkládat pouze státy. ICJ se nezabývá případy soukromých osob, právních subjektů ani mezinárodních organizací. Valné shromáždění i Rada bezpečnosti mohou ale ICJ požádat o posudek k jakékoliv právní otázce. Další orgány OSN a specializované organizace OSN mohou požádat o posudek právních případů spadajících do jejich činnosti, potřebují k tomu však souhlas Valného shromáždění.  Soud tvoří 15 soudců volených v oddělených hlasováních Valným shromážděním a Radou bezpečnosti. Soudci jsou vybíráni na základě své kvalifikace. Snahou je, aby byly zastoupeny hlavní právní systémy světa, přičemž žádní dva soudci nemohou být občany téhož státu. Soudci jsou voleni na devět let s možností znovuzvolení. V průběhu funkčního období nemohou vykonávat žádnou jinou činnost.

7


35

Dark green: ten original members Light green: joined subsequently Yellow: observer at the Parliamentary Assembly Orange: observer at the Committee of Ministers Red: official candidate 7


36

Sídlo Rady Evropy Strasburg

7


37

Vznik evropských institucí  Byly zakládány postupně, ve svých cílech se překrývaly, dnes existují paralelně.  1948: Benelux – celní unie  1949: Rada Evropy  1950: Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl vytvoření jednotného společenství uhelného a ocelářského průmyslu Francie a Německa.  1951: Pařížská smlouva - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo založily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)  1957: Římské smlouvy - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo vytvořily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)  1961: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD  1965: Sjednocovací smlouva - sjednocení orgánů všech tří společenství ESUO, EHS, EURATOM – Evropská společenství.  1975: Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE)  1995: Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

7


38

Robert Schuman 





7

1948: ministr zahraničí v celkem osmi francouzských vládách (až do roku 1952). Již v této době začíná koncipovat příští vzhled Evropy, později se jeho snahám říká Schumanův plán. 9. května 1950: historické Vyhlášení o novém uspořádání Evropy (tzv. Schumanova deklarace), počínající vznikem Montánní unie, která vyústí do vzniku Evropské federace. Montánní unie samotná byla v Paříži 18. dubna 1951 založena, Schumanovy plány na evropské společenství však ve Francii nenalezly podpory, a tak se Schuman v roce 1952 vzdal svého úřadu. Zadostiučinění se dočkal roku 1957 přijetím Římských smluv; o rok později byl zvolen prvním prezidentem Evropského parlamentu, v témže roce mu byla udělena Karlova cena města Cáchy.


39

Schumanova deklarace  Světový mír by nemohl být zachován bez tvůrčího úsilí, jež je úměrné 



 

7

nebezpečím, která tento mír ohrožují. Přínos, kterým organizovaná a živá Evropa může přispět civilizaci, je nezbytný pro udržení mírových vztahů. Tím, že už dvacet let Francie usiluje o sjednocenou Evropu, sleduje především jeden cíl - sloužit míru. Sjednocená Evropa vytvořena nebyla, zažili jsme válku. Evropa se nevytvoří najednou, nebo podle jednoho plánu. Uskuteční se naplňováním konkrétních cílů, vytvářejíc nejprve skutečnou solidaritu. Sdružení evropských národů vyžaduje, aby se skoncovalo s letitým nepřátelstvím mezi Francií a Německem. Cokoli se podnikne v tomto směru, se musí týkat především těchto dvou zemí. Za tím účelem navrhuje francouzská vláda podniknout okamžitě kroky v jedné poněkud omezené ale rozhodující oblasti. Navrhuje podřídit celou francouzsko-německou výrobu uhlí a oceli společnému Vysokému úřadu, jako organizaci otevřené účasti jiných evropských zemí. Zavedení společné výroby uhlí a oceli bude mít za následek okamžité vytvoření společných základů pro ekonomický rozvoj, jakožto první etapu Evropské federace, a změní situaci v oblastech, kde se odedávna vyráběly zbraně pro války, jejichž oběťmi byly nejčastěji tyto oblasti samy. Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2015. Michael Martinek

40

 Solidarita ve výrobě, k níž se takto dospěje, bude mít za důsledek, že jakákoli válka



 

 



7

mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná. Vytvoření této mocné výrobní jednotky, otevřené pro všechny země, které budou chtít se na ní podílet, schopné poskytnout všem zemím, jež bude zahrnovat, základní prvky průmyslové výroby za stejných podmínek, položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení. Tato výroba bude nabídnuta celému světu, bez rozdílu či diskriminace tak, aby se přispělo ke zvýšení životní úrovně a k pokroku, pokud jde o mírovou aktivitu. Se zvýšenými zdroji bude moci Evropa dosáhnout úspěchu při plnění jednoho ze svých základních úkolů, a sice v rozvoji afrického kontinentu. Takto bude možno dospět jednoduše a rychle ke splynutí zájmů, jež je nepostradatelné pro vytvoření ekonomického společenství, a položí se základy pro existenci širšího a hlubšího společenství mezi zeměmi, jež dlouho rozdělovalo krvavé násilí. Tím, že bude zavedena společná základní výroba, a bude vytvořen nový Vysoký úřad, jehož rozhodnutí bude závazné pro Francii, Německo a pro další země, jež se k nim připojí, vzejde z tohoto návrhu první konkrétní základ Evropské federace, jež je nezbytná pro udržení míru. Aby se mohlo pokračovat v realizaci takto vytyčených cílů, je francouzská vláda připravena zahájit jednání na těchto základech: Stanoveným úkolem Vysokého úřadu bude zajišťovat, a to v co nejkratší době, modernizaci výroby a zlepšení její kvality; dodávky, a to za stejných podmínek, uhlí a oceli na francouzský a na německý trh, jakož i na trhy členských zemí; rozvoj společného exportu do dalších zemí; vyrovnání a zlepšování životních podmínek pracujících v těchto průmyslových odvětvích. Pro dosažení těchto cílů bude, vzhledem k velice rozdílným podmínkám, v nichž se v současné době nachází výroba členských zemí, třeba přijmout dočasně určitá opatření, jež by zahrnovala plán výroby a investic, zavedení mechanismů pro vyrovnání cen, vytvoření fondu na rekonverzi, jež usnadní racionalizaci výroby. Dodávky uhlí a oceli mezi členskými zeměmi budou okamžitě zbaveny veškerých cel a nebudou zatíženy diferenčními dopravními tarify. Postupně se vytvoří podmínky , které spontánně zajistí co nejracionálnější rozdělování výroby na co nejvyšší úrovni produktivity. Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2015. Michael Martinek

41

 Na rozdíl od mezinárodního kartelu, jenž směřuje k přerozdělení a k využívání 



 

7

národních trhů restriktivními opatřeními a k udržování vysokého zisku, zajistí námi navrhovaná organizace fúzi trhů a rozvoj výroby. Výše definované základní principy a záruky budou obsaženy ve smlouvě, která bude podepsána státy a projde ratifikacemi jejich parlamentů. Jednání potřebná k dohodnutí detailů budou podstoupena za přispění arbitra ustanoveného společnou dohodou. Ten bude pověřen dohledem nad tím, že dosažená ujednání odpovídají uvedeným principům a, v případě, že jednání uvíznou na mrtvém bodě, rozhodne o tom, jaké řešení bude přijato. Společný Vysoký úřad pověřený řízením tohoto plánu bude tvořen nezávislými osobami, které budou jmenovány vládami na principu rovného zastoupení. Předseda bude vybrán společnou dohodou vlád. Rozhodnutí Úřadu budou účinná ve Francii, Německu a jiných členských zemích. Přiměřená pravidla budou poskytovat možnost odvolání proti rozhodnutí Úřadu. Zástupce Spojených národů bude akreditován u Úřadu a bude dvakrát ročně podávat veřejnou zprávu Spojeným národům o tom, jak nová organizace pracuje, zejména pak o tom, jak zabezpečuje své cíle. Instituce Vysokého úřadu nebude v žádném případě předjímat pravidla vlastnictví podniků. Při výkonu svých funkcí bude společný Vysoký úřad brát v potaz pravomoci propůjčené Mezinárodnímu úřadu pro Porúří a závazky všeho druhu uvalené na Německo tak dlouho, dokud tyto budou setrvávat v platnosti. Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2015. Michael Martinek

42

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě  Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě - KBSE (předchůdce OBSE) byl

systém mezinárodních jednání o problémech zajištění míru a rozšíření mezinárodní spolupráce v Evropě.  Chronologie:         

1966 - návrh zemí Varšavské smlouvy na svolání KBSE 1967-73 - Ostpolitik oficiální politikou SRN 1973 - zahájení jednání o snížení počtu konvenčních zbraní v Evropě červenec 1973 - stanovení procedurálních pravidel KBSE září 1973 - červenec 1975 - jednání o Závěrečném aktu KBSE v Ženevě červenec 1975 - podpis Závěrečného aktu KBSE v Helsinkách 1977-78 následná schůzka v Bělehradě 1980-83 následná schůzka v Madridu 1986-89 následná schůzka ve Vídni

 Závěrečný akt KBSE byl podepsán na závěr třetí (helsinské) fáze jednání nejvyššími

představiteli 33 evropských zemí, Kanady a USA 1. srpna 1975.; skládá se z 5 částí:     

7

otázky bezpečnosti v Evropě, spolupráce v oblasti hospodářství, vědy a techniky a životního prostředí, bezpečnost a spolupráce ve Středomoří, spolupráce v humanitární a jiných oblastech, další kroky po. konferenci (mj. dohoda o svolání následné Bělehradské schůzky účastníků KBSE v roce 1977). Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2015. Michael Martinek

43

Důsledky Helsinské konference  Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě smluvně potvrdila

uznání statusu quo v Evropě. Významně ovlivnila politickou situaci v celosvětovém měřítku, iniciovala nové trendy v politice (mj. vznik československé Charty 77), které vedly koncem 80. let k zásadním změnám v politické struktuře Evropy.  Od 1. 1. 1995 se Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě transformovala ve stálou Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).  Iniciativa ke svolání KBSE souvisela s přijetím dvou dokumentů OSN:  Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech  Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.  Dokumenty byly přijaty VS OSN v roce 1966, ale vstoupily v platnost až v roce 1976, kdy je ratifikoval požadovaný počet států. Československo pakty podepsalo v říjnu 1968, ale ratifikační listiny předalo generálnímu tajemníkovi OSN až v prosinci 1975 7


44

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě - OBSE 

angl. OSCE - Organisation for Security and Cooperation in Europe Členem je 57 států, kromě států v Evropě a při Středozemním moři také státy zakavkazské, středoasijské a USA s Kanadou. Nově jsou poslání a bezpečnostní úkoly OBSE vyjádřeny v Chartě OBSE k Evropské bezpečnosti z 19. listopadu 1999, která obsahuje mezi jiným i širší bezpečnostní zaměření organizace. Orgány  Následná schůze: nejvyšší orgán; shromáždění nejvyšších představitelů států (nepravidelné)  Summit  Ministerská rada  Vysoká rada = Ekonomické fórum (jednou ročně)  Stálá rada  Fórum pro bezpečnostní spolupráci Instituce  Výkonný předseda: řídí OBSE v době, kdy nezasedá Následná schůze nebo Summit;  Generální tajemník (sídlo ve Vídni); Sekretariát (sídlo ve Vídni)  Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (sídlo ve Varšavě)  Vysoký komisař pro národnostní menšiny (sídlo v Haagu)  OBSE uskutečňuje mise v krizových oblastech Evropy (Bosna a Hercegovina, Makedonie, Kosovo, Chorvatsko, Gruzie) s cílem pokoušet se o nastolení demokratických systémů

  



7


45

Členské státy OBSE

7


46

Hlavní aktivity OBSE  podpora a rozvoj plně demokratické společnosti  prevence lokálních konfliktů  obnovování stability a míru ve válečných oblastech  prosazování kolektivní bezpečnosti

 odstraňování rozdílů mezi státy 7


47

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD  OECD (z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development) je mezivládní

organizace 34 ekonomicky nejrozvinutějších států na světě, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky. OECD vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu. OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu. Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů. OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat domácí a zahraniční politiku. Mandát OECD je velmi široký, protože pokrývá řadu záležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a sociální politice. Spolupráce mezi jednotlivými vládami pramení z informací a analýz, poskytovaných sekretariátem v Paříži. Ten shromažďuje data, monitoruje trendy a analyzuje a předpovídá další ekonomický vývoj. Snaží se také zachytit sociální změny nebo rozvoj v obchodu, ochraně životního prostředí, zemědělství, technologiích, zdanění a dalších oblastech. OECD je také známá jako jedna z nejlepších statistických agentur, jelikož publikuje velmi zajímavé průzkumy s množstvím informací a širokým zaměřením.

 





7


48

Kdo řídí práci OECD? Rada Dohled a strategické řízení Reprezentanti členských zemí a Evropské komise; rozhodnutí přijímána konsensem

Sekretariát

Výbory Diskuze a implementace

Analýza a návrhy

Reprezentanti členských zemí a přizvaných nečlenských zemí pracují spolu se sekretariátem na jednotlivých problémech

Generální tajemník Náměstci generálního tajemníka Ředitelství

7


49

Činnost OECD 2. Analýzy

1. Sběr dat

3. Společná politická diskuze

4. Rozhodování

OECD je na základě Konvence zmocněna přijímat k plnění cílů rozhodnutí (Decisions), činit doporučení (Recommendations) a uzavírat smlouvy s členskými i nečlenskými státy a mezinárodními organizacemi. Rozhodnutí, doporučení, smlouvy, příp. jiné dokumenty OECD (deklarace, ujednání apod.) týkající se členských států jsou označovány za instrumenty OECD.

5. Implementace 7


50

Některá fakta o OECD Dva oficiální jazyky: Angličtina a Francouzština

Celkový Rozpočet OECD činí 342.9 miliónů eur (2008) 7

Ústředí OECD sídlí v Paříži ve Francii

Zaměstnanci sekretariátu: přes 2500


Generální tajemník OECD je p. Angel Gurría

51

Generální tajemník OECD Angel Gurría

Stálá mise České republiky při OECD v Paříži Velvyslanec a stálý představitel ČR při OECD Prof. Ing. Karel Dyba, CSc. 7


52

20 zakládajících členů (ze 14. prosince 1960): •Rakousko •Belgie •Kanada •Dánsko •Francie •Německo •Řecko •Island •Irsko •Itálie

•Lucembursko •Nizozemsko •Norsko •Portugalsko •Španělsko •Švédsko •Švýcarsko •Turecko •Spojené království •USA

Pozdější členové (řazeno chronologicky s datem vstupu) •Japonsko (1964) •Finsko (1969) •Austrálie (1971) •Nový Zéland (1973) •Mexiko (1994) •Česká republika (21. prosince 1995) •Jižní Korea (1996) 7

•Maďarsko (1996) •Polsko (1996) •Slovensko (2000) •Chile (2010) •Slovinsko (2010) •Izrael (2010) •Estonsko (2010)


53

Rozšiřování Evropské Unie

7


54

Rozšiřování EU v 90. letech  V roce 1995 se EU-12 rozšířila o tři vyspělé země (EU-15):  Finsko  Rakousko  Švédsko  V prosinci 1997 se Evropská rada rozhodla zahájit přístupová jednání s

nejlépe hodnocenými státy bývalého Sovětského bloku – Českem, Estonskem, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem, přičemž samotná přístupová jednání začala v březnu příštího roku.  V Helsinkách v roce 1999 zahájila Evropská rada jednání se zbývajícími kandidáty – Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem a Slovenskem. Turecko podalo přihlášku o plné členství do EHS již v roce 1987, ale ta byla o dva roky později odmítnuta kvůli „nestabilnímu politickému prostředí“. Po summitu v Helsinkách v roce 1999 byl Turecku přiznán oficiální status kandidátské země EU.  Pro deset nejlépe připravených zemí byla jednání uzavřena v prosinci 2002 na summitu v Kodani, přijaty 2004 (EU-25). 7


55

7


56

Vznik evropských institucí  Byly zakládány postupně, ve svých cílech se překrývaly, dnes existují paralelně.  1948: Benelux – celní unie  1949: Rada Evropy  1950: Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl vytvoření jednotného společenství uhelného a ocelářského průmyslu Francie a Německa.  1951: Pařížská smlouva - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo založily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)  1957: Římské smlouvy - Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo vytvořily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)  1961: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD  1965: Sjednocovací smlouva - sjednocení orgánů všech tří společenství ESUO, EHS, EURATOM – Evropská společenství.  1975: Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE)  1995: Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

7


57

Další vývoj Evropských společenství  Sedmdesátá, osmdesátá léta: stagnace  V červnu 1979 proběhly první přímé volby do

Parlamentního shromáždění (dnešní Evropský parlament)  Evropský měnový systém (EMS), ECU: rozpad Brettonwoodského měnového systému; zrušení navázání měn na americký dolar a přechod na floating (režim volných měnových kurzů). V roce 1979 se evropské státy rozhodly zamezit možným velkým fluktuacím v měnových kurzech zavedením Evropského měnového systému (EMS), čímž se zavázaly udržovat své měnové kurzy ve stabilních poměrech. Zavedla se také košová měnová jednotka ECU (European currency unit) sloužící ke zúčtování mezinárodních měnových operací. 7


58

Odstraňování bariér  Jednotný evropský akt (JEA): 1987; nejvýznamnější zásah do Římských

smluv. Jeho hlavním cílem bylo dokončení jednotného vnitřního trhu do roku 1992 a identifikoval překážky, které ještě zbývaly k jeho dovršení:  fyzické – odstranění kontrol na vnitřních hranicích ES pro osoby, služby, zboží a

kapitál  technické – odstranění rozdílů v předpisech a normách a tedy omezení tzv. netarifních překážek obchodu  daňové – jednalo se zejména o daňovou harmonizaci, toto téma je dosud nedořešené a velice politicky citlivé

 V roce 1985 byla představiteli pěti zemí podepsána Schengenská dohoda,

jejímž cílem bylo odstranění kontrol na vnitřních hranicích a spolupráce při ochraně hranic vnějších. Tato dohoda nebyla součástí právního řádu Evropských společenství, stala se jí až od Amsterdamské smlouvy. Signatářskými zeměmi byly v roce 1985 Německo, Francie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko. 7


59

Maastrichtská smlouva  Podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1992 uzavřeli vrcholní

evropští představitelé výraznou reformu zakládajících smluv. Nově se na evropské úrovni začalo spolupracovat v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a justičních záležitostí. Smlouva změnila název „Evropského hospodářského společenství“ na „Evropské společenství“, protože integrační aktivity spadající pod tuto instituci již přesáhly původní pouze ekonomické záměry. Což ale bylo hlavní, podpisem Maastrichtské smlouvy vznikla Evropská unie, zastřešující všechny existující integrační aktivity. Ty se od Maastrichtské smlouvy začaly dělit do tří hlavních kategorií, čemuž úředníci říkají, že Evropská unie „stojí na třech pilířích“:  1. pilíř – Evropské společenství: spadají sem všechny aktivity realizované již před Maastrichtem; mimo jiné politiky zemědělská, obchodní, regionální, sociální aktivity spadající pod další dva pilíře byly zavedeny až Maastrichtskou smlouvou:  2. pilíř – Společná zahraniční a bezpečnostní politika  3. pilíř – Justice a vnitřní bezpečnost

7


60

Amsterodamská smlouva  Amsterodamská smlouva (1997/1999) přesunula spolupráci v oblasti imigrační

politiky, azylové politiky a ochrany menšin ze Třetího pilíře do prvního (tzv. komunitarizace části třetího pilíře), definovala základní práva občanů EU a základní principy společné zahraniční politiky. Schengenské dohody se staly součástí právního systému EU.  Amsterodamská smlouva přinesla následující změny:  bude změněn systém obsazování Komise v neprospěch velkých států  pro hlasování v Radě EU bude upravena velikost kvót pro případy tzv. váženého hlasování  počet poslanců v Evropském parlamentu nepřesáhne číslo 700  Evropská rada bude moci označit členský stát, jenž se neřídí základními zásadami EU

(svoboda, demokracie, lidská práva a základní svobody, právní stát) a hrubě je porušuje. Takovému státu mohou být, za stálé platnosti povinností, pozastavena některá práva, zejména právo hlasování v Radě EU  v rámci rozvoje Unie jako oblasti svobody, bezpečnosti a práva bude mít Rada právo na návrh Komise a po konzultaci s parlamentem rozhodovat o vybraných otázkách vízové povinnosti  v některých otázkách třetího pilíře (vnitro a justice) získá Rada oprávnění rozhodovat upravenou kvalifikovanou většinou na rozdíl od jednomyslnosti budou podstatnou měrou posíleny pravomoci institucí EU v boji proti finanční kriminalitě  začlenila Schengenskou smlouvu do právního systému Evropské unie 7


61

Smlouva z Nice  Smlouva z Nice měla připravit evropské instituce, aby byly i po

plánovaném rozšíření akceschopná. Omezila tedy národní veto a přerozdělila počet hlasů v Radě ministrů tak, aby odpovídal počtu obyvatel jednotlivých států.  Smlouva z Nice změnila způsob rozhodování v Evropské unii: v mnoha oblastech se začalo hlasovat kvalifikovanou většinou (místo principu jednomyslnosti). Dále zavádí systém tzv. trojité většiny (od posledního rozšíření v roce 2007 je pro přijetí návrhu nutno 255 z celkem 345 hlasů členů v Radě Evropské unie (členské státy mají podle velikosti od 3 do 29 hlasů, Česká republika má 12) a více než polovina členských států; dále může být na žádost členského státu ověřeno zda kvalifikovaná většina reprezentuje alespoň 62 % obyvatel Unie). Smlouva z Nice dále zvýšila počet poslanců Evropského parlamentu na 732 a přerozdělila hlasy mezi jednotlivými státy v Radě Evropské unie a Evropském parlamentu.  Většina opatření zavedených Smlouvou z Nice měla připravit Evropskou unii na rozšíření o 10 nových zemí a zabezpečit její akceschopnost do budoucna. 7


62

Euro  V lednu 1999 se 11 zemí Evropské unie (státy Beneluxu, Finsko,

Francie, Irsko, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) dohodlo, že zavedou společnou měnu euro a přestanou používat své národní měny. Řecko vstoupilo do Eurozóny o dva roky později, v roce 2001.  Od 1. ledna 2002 vešly euromince a eurobankovky do oběhu. O pět let později, od 1. ledna 2007 je též členem eurozóny i Slovinsko. Od 1. ledna 2008 také Malta a Kypr a od roku 2009 Slovensko. 7


63

Vlajka EU  Rada Evropy hledala symbol, kterým by se mohla označovat. Po dlouhých diskusích byl

přijat současný návrh - kruh dvanácti zlatých hvězd na modrém pozadí.  Číslo dvanáct je v mnoha tradicích symbolem dokonalosti. Je to samozřejmě také počet měsíců roku a počet hodin na ciferníku. Kruh je mimo jiné i symbolem jednoty. A tak se zrodila evropská vlajka, která zobrazuje ideál jednoty národů Evropy.  Rada Evropy pak vyzvala ostatní evropské instituce, aby tuto vlajku také začaly používat. V roce 1983 tuto výzvu přijal Evropský parlament. Nakonec byla vlajka přijata jako oficiální symbol Evropských společenství, dnešní Evropské unie, hlavami států a předsedy vlád v roce 1985.  Od začátku roku 1986 ji užívají všechny evropské instituce. Evropská vlajka je jediným znakem Evropské komise - výkonného orgánu EU. Ostatní instituce a orgány EU používají kromě evropské vlajky i vlastní znaky

7


64

Hymna EU  Melodie Ódy na radost ze závěrečné věty

Deváté symfonie, kterou v roce 1823 složil Ludwig van Beethoven. V roce 1972, kdy byla evropská hymna Radou Evropy schválena, Evropská unie existovala ještě jako Evropské hospodářské společenství. To ji za svou oficiálně přijalo až v roce 1985.  Ódu na radost napsal německý básník Friedrich Schiller půl století předtím, než ji zhudebnil Beethoven, jehož zaujala myšlenka o sbratření národů, která je v ódě zahrnuta a kterou sám sdílel. Stejná myšlenka je ostatně jedním z pilířů evropské identity.  Evropská hymna nemá text, slavnostní tóny Ódy na radost vyjadřují ale ideály svobody a mezilidské solidarity stejně dobře jazykem hudby. 7


65

Lisabonská smlouva  Po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu („Ústavy

EU“), odmítnuté referendy v Nizozemsku a Francii v roce 2005, má podle názoru příznivců prohlubování evropské integrace právě Lisabonská smlouva zajistit efektivní fungování Evropské unie do budoucna. Smlouva byla ratifikována všemi členskými státy EU a 1. prosince 2009 nabyla platnost - první den měsíce následujícího po tom, co Česká republika uložila svou ratifikaci v Římě, k čemuž došlo dne 13. listopadu 2009.  Na rozdíl od Smlouvy o Ústavě pro Evropu – která dosavadní smlouvy měla nahradit – má Lisabonská smlouva změnit stávající smlouvy, které v pozměněné podobě zůstávají dále v platnosti. 7


66

Podpis Platno st Smlou vy

1948 1951 1948 1952 Brus Paří el žská

1954 1955 Paříž . doh .

1957 1958 Říms ké

1965 1986 1967 1987 Slučova JEA cí

1992 1993 Maastrichtská

Evropská společenství

Tři pilíře Evropské unie

Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM) Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) Evropské hospodářské společenství (EHS)

→

1997 2001 1999 2003 Amsterod Niceská amská

2007 2009 Lisabonsk á

←

Smlouva vypršela v roce 2002

Evropské společenství

Spolupráce v oblasti →spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV)

Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech

Evropská politická Společná zahraniční a bezpečnostní politika → spoluprá (SZBP) ce (EPS)

←

Evropská unie (EU)

←

Bruselsk Západoevropská unie (ZEU) ý pakt

7


67

Hlavní změny  Lisabonská smlouva obsahuje dva články pozměňující:  Smlouvu o Evropské unii (Smlouvu o EU, Maastrichtskou smlouvu)  Smlouvu o založení Evropského společenství (Smlouvu o ES, Římskou smlouvu), ta má být nově nazvána Smlouvou o fungování Evropské unie  Dále stanovuje, že na těchto dvou smlouvách je Evropská unie (EU) založena, že

 

 



7

nahrazuje Evropské společenství (ES) a je jeho nástupkyní. Text mandátu také uvádí, že „všechna ustanovení Mezivládní konference z roku 2004 budou začleněna do těchto dvou smluv“, tedy to že Ústava EU, kterou tato Konference schválila, je jejich obsahem. Evropská unie má mít jednotnou právní subjektivitu, jak už navrhovala Ústava EU. Listina základních práv Evropské unie sice nemá být – na rozdíl od Ústavy EU – částí Lisabonské smlouvy, má však na základě nového znění čl. 6 Smlouvy o Evropské unii získat „stejnou právní sílu jako Smlouvy“, tzn. právní závaznost, s výjimkou Velké Británie, Polska a České republiky. Dochází též ke změně váhy jednotlivých států při hlasování v Radě. Jako kompromis – Velká Británie zprvu zcela odmítala Evropského ministra zahraničí navrženého Ústavou EU – má být tato funkce pojmenována „Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“. Na žádost Velké Británie má smlouva v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech některým členům umožnit pokračovat v další práci na určitém aktu, zatímco jiným umožní se jí neúčastnit. Označení „zákon“ EU a „rámcový zákon“ EU mají být vypuštěna, zůstat mají dosavadní označení „nařízení“, „směrnice“ a „rozhodnutí“. Na rozdíl od Ústavy EU neobsahuje Lisabonská smlouva žádnou zmínku o symbolech, jako vlajka nebo hymna. Vynechán byl rovněž pojem „Ústava“. Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF 2015. Michael Martinek

68

ETF 2015 Michael Martinek

Recommend Documents