Jabok, ETF 2015 Michael Martinek

Jabok, ETF 2015 Michael Martinek

Rusko bude moci ignorovat verdikty mezinárodních soudů, rozhodl Putin  Rusko nebude muset plnit rozsudky Evropského soudu pro lidská práva

a dalších mezinárodních soudů, pokud ústavní soud shledá, že odporují ruské ústavě. Umožní to novela zákona o ústavním soudu, kterou v úterý podepsal prezident Vladimir Putin. Podle opozičního poslance se tím omezí práva Rusů.  Navrhovatelé se netajili tím, že nová právní úprava má zajistit „právní svrchovanost Ruské federace“ a pomoci „čelit tendenčním rozsudkům“ vymáhajícím od Ruska vysoké kompenzace ze státního rozpočtu.  Rusko podepsalo evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod v roce 1996. Její ratifikací Moskva uznala jurisdikci štrasburského soudu a zavázala se plnit jeho rozhodnutí. 11

Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

2

11


3

Evropský soud pro lidská práva, ( European Court o fHuman Rights): Orgán Rady Evropy, sídlo ve Štrasburku. Projednává konkrétní stížnosti (mohou je podat členské země, Evropská komise pro lidská práva nebo jednotlivec), zkoumá slučitelnost předpisů a praxe členských států s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv. Úmluva byla přijata v roce 1950 a je mezinárodní smlouvou, jejímž prostřednictvím se velký počet států zavázal zachovávat základní práva jednotlivce.

 Štrasburský soud loni Moskvě nařídil zaplatit 1,9 miliardy

eur (v přepočtu přibližně 51 miliard korun) akcionářům někdejší největší ropné společnosti Jukos, kterou stát po uvěznění ropného magnáta a oponenta Kremlu Michaila Chodorkovského úmyslně přivedl k bankrotu. Rusko se odvolalo, ale odvolání bylo zamítnuto. Ruské ministerstvo spravedlnosti pak prohlásilo, že další kroky Moskvy budou vycházet ze suverénních zájmů Ruska a z ruské ústavy.  Moskva také odmítá verdikt arbitrážního soudu v nizozemském Haagu, který loni v červenci nařídil Moskvě vyplatit akcionářům za vyvlastnění ropné společnosti Jukos 50 miliard dolarů (přes 1,2 bilionu korun) 11


4

Klimatický summit: Klíčové body globální dohody  Vlády schválily limit pro globální oteplení na 1,5 stupně Celsia

v porovnání s preindustriálním obdobím. To bylo ještě před několika měsíci nemyslitelné. Před šesti lety byl v Kodani schválen limit 2 stupňů Celsia, a tak se dá sobotní výsledek summitu chápat jako velký skok kupředu.  Předtím, než pařížská konference začala, více než 180 zemí předložilo závazky ke snížení uhlíkových emisí (národně definované závazky – INDC). Ty však nejsou dostatečné k tomu, aby byl dodržen 2stupňový limit. Pokud by měly být emise skleníkových plynů snižované pouze na základě těchto národních závazků, pak by se globální teplota podle odhadů zvýšila minimálně o 2,7 stupňů Celsia. Národní závazky navíc nejsou právně vymahatelné. 11


5

 Jednotlivé země společně slíbily, že se budou snažit dosáhnout nulového

salda emisí ve druhé polovině 21. století. Nulové saldo emisí skleníkových plynů znamená, že lidé budou do ovzduší vypouštět pouze takový objem skleníkových plynů, který planeta dokáže absorbovat zpět.  Klimatický panel OSN tvrdí, že nulového salda je třeba dosáhnout do roku 2070, jinak se Země nevyhne nebezpečnému oteplení.  187 zemí plánuje, že opatření pro snížení emisí skleníkových plynů začnou fungovat až po roce 2020, respektive do roku 2030. To však k dodržení limitu 2 stupňů Celsia nemusí stačit. Z tohoto důvodu obsahuje dosažená dohoda mechanismus, který umožňuje provádět každých pět let jakousi inventuru, zda jsou přijatá opatření dostatečná.  Peníze na pomoc rozvojovým zemím adaptovat se na klimatické změny a zavádění čistých technologií na výrobu energie byly úzkým hrdlem na cestě k dosažení finální dohody. Rozvojové země mají dostávat od těch rozvinutých 100 miliard dolarů ročně. Tato část dohody však byla přesunuta do části, která není závazná. Prý je to úlitba Spojeným státům, které jsou si vědomy, že takový slib by byl velmi těžko prosaditelný v americkém Senátu, který je ovládán republikány. 11


6

 Známý environmentální aktivista George Monbiot však

finální dohodu vnímá jako poznamenanou „špinavými ústupky.“ Pro The Guardian napsal: „V porovnání s tím, čeho jsem mohl být svědkem, je to zázrak. V porovnání s tím, čeho jsem měl být svědkem, je to katastrofa.“  Monbiotovi nejvíce vadí, že dohoda hovoří o limitu pro oteplení na úrovni 2 stupňů Celsia. „To může znamenat leccos nebo také nic,“ píše Monbiot. Dále říká, že pokud by závazek 1,5 stupně byl přijat již v roce 1995 v Berlíně na první klimatické konferenci, pak by nebylo dnes třeba přijímat žádná drastická opatření.  „Dvě dekády prokrastinace, způsobené především fosilní palivovou lobby, vedly k tomu, že vlády váhaly svým voličům vysvětlit, že krátkodobé uvažování bude mít dlouhodobé náklady. A tak je dnes ´okno příležitosti´ ze tří čtvrtin zavřeno. Pařížské rozhovory jsou tak to nejlepší, co jsme dosud mohli spatřit. To je ale příšerná obžaloba,“ uzavírá Monbiot. 11


7

Průzkum: Češi téměř trojnásobně nadhodnocují inklinaci muslimů k násilí Češi si v průměru myslí, že za „občas obhajitelné v rámci obrany islámu“ považuje útoky na civilisty 43,4 % muslimů, což je téměř trojnásobek oproti číslu, získanému výzkumem v muslimských zemích. Průzkum mínění provedeného agenturou PEW Research ve 25 muslimských státech zjistila, že násilí za „občas obhajitelné pro obranu islámu“ pokládá 15,6 % muslimů Kolik lidí považuje za jistých okolností za oprávněné:

11

Násilí jednotlivců proti civilistům

Násilí ozbrojených sil proti civilistům

Lidé zemí Organizace islámské konference (OIC)

14 %

18 %

Lidé zemí mimo OIC

17 %

24 %

Obyvatelé ČR

13 %

20 %


8

Občanství Evropské unie  Občanství Evropské unie je závislé na státní příslušnosti členského státu.

Každý, kdo je občanem členského státu, je považován za občana Unie.

 Práva občana Evropské unie  může se pohybovat (cestovat) po celém území Unie a pobývat či usadit se kdekoliv  má právo hledat si pracovní příležitosti a pracovat ve všech členských zemích  má právo na stejné zacházení jako zaměstnanci daného státu Evropské unie - zákaz       

11

diskriminace v zaměstnání jako osoba samostatně výdělečně činná může poskytovat služby na celém území EU má právo studovat, vzdělávat se, připravovat se na budoucí povolání a uskutečňovat výzkum na území EU může volit a být volen do Evropského parlamentu a dále má právo k němu podávat petice obdobně může volit a kandidovat také ve volbách do místních zastupitelstev v místě svého pobytu v zemi, kde chybí jeho vlastní diplomatické zastoupení může využít konzulát nebo velvyslanectví jiného členského státu má právo se obracet na evropského ombudsmana či podat stížnost k Evropské komisi má také právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie a členských států Evropské unie. Výjimku z tohoto pravidla mohou udělit pouze Evropský parlament nebo Rada Evropské unie Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

9

Vývoj a zdroje Sociální politiky EU  Evropská sociální charta (Rada Evropy 1961,

ratifikace ČR 1998)  Komunitární charta základních sociálních práv pracovníků (1989)  Evropský sociální program (Lisabon, Nice 2000)  Obnovená sociální agenda (EK 2008)

11


10

Problém principu teritoriality  Právní řád každého státu je koncipován na principu

teritoriality = omezení působnosti systému sociální ochrany na území daného státu.  Princip teritoriality je však v rozporu s principem volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu v EU.  Tento rozpor se řešil speciálními dohodami (dvoustrannými, vícestrannými) a posléze zákonodárstvím EU.

11


11

Evropská sociální charta  Článek l 8 - Právo na výdělečnou činnost na území

jiných smluvních stran  S cílem zajistit účinné uplatnění práva zahájit výdělečnou činnost na území kterékoli jiné smluvní strany, se smluvní strany zavazují:  1. používat existující předpisy v liberálním duchu,  2. zjednodušit stávající formality a snížit nebo zrušit správní a

jiné poplatky placené zahraničními pracovníky nebo jejich zaměstnavateli,  3. liberalizovat jednotlivě nebo obecně právní předpisy upravující zaměstnávání zahraničních pracovníků,  4. a uznat právo svých státních příslušníků opustit svoji zemi a vykonávat výdělečné činnosti na území jiných smluvních stran. 11


12

 Článek 19 - Právo migrujících pracovníků a jejich rodin na ochranu a pomoc  S cílem zajistit účinný výkon práva migrujících pracovníků a jejich rodin na ochranu 



 

a pomoc na území kterékoli jiné smluvní strany, se smluvní strany zavazují: 1. udržovat přiměřené a bezplatné služby na pomoc uvedeným pracovníkům, zejména při získávání přesných informací, nebo ověřovat, zda jsou tyto služby udržovány, stejně jako provést veškeré vhodné kroky, pokud to dovolují vnitrostátní zákony a předpisy, proti zkreslující propagandě týkající se vystěhovalectví a přistěhovalectví, 2. přijmout ve vlastní pravomoci vhodná opatření usnadňující odjezd, cestu a přijetí uvedených pracovníků a jejich rodin a poskytovat jim podle vlastních pravomocí během cesty nezbytné zdravotnické služby, lékařský dohled a dobré hygienické podmínky, 3. podporovat případnou spolupráci mezi veřejnými i soukromými sociálními službami v zemích vystěhovalectví a přistěhovalectví, 4. zajistit uvedeným pracovníkům zdržujícím se oprávněně na jejich území - pokud jsou tyto záležitosti upraveny zákonem nebo právními předpisy, nebo podléhají-li kontrole správních úřadů - zacházení ne méně příznivé, než je zacházení s vlastními občany v následujících záležitostech:  a) odměňování za práci a jiné pracovní podmínky a podmínky zaměstnání,  b) členství v odborech a využívání výhod z kolektivního vyjednávání,  c) ubytování,

11


13

 5. zajistit uvedeným pracovníků oprávněně se zdržujícím na jejich území

  

   

11

zacházení ne méně příznivé, než je zacházení s vlastními občany, pokud jde o zaměstnanecké daně, poplatky nebo příspěvky placené zaměstnanými osobami, 6. usnadnit v co nejvyšší možné míře sloučení rodiny zahraničního pracovníka, kterému byl povolen pobyt na daném území, 7. zajistit uvedeným pracovníkům oprávněně se zdržujícím na jejich území zacházení ne méně příznivé, než je zacházení s vlastními občany, pokud jde o právní řízení v záležitostech uvedených v tomto článku, 8. zabezpečit, aby uvedení pracovníci usídlení v souladu se zákonem na jejich území nebyli vyhoštěni, s výjimkou ohrožení národní bezpečnosti nebo jednání proti veřejnému zájmu nebo morálce, 9. povolit v zákonných mezích převod částí výdělků a úspor těchto pracovníků podle jejich přání, 10. rozšířit ochranu a pomoc poskytovanou podle tohoto článku na samostatně výdělečné činné migrující osoby, pokud lze příslušná opatření vztahovat na tuto kategorii osob. 11. podporovat a usnadňovat výuku národního jazyka přijímajícího státu nebo, pokud je jich několik, jednoho z těchto jazyků u migrujících pracovníků a členů jejich rodin, 12. podporovat a usnadňovat, pokud je to možné, výuku mateřského jazyka migrujícího pracovníka pro děti migrujícího pracovníka. Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

14

Sociální zabezpečení migrujících osob  Ustanovení Společenství chrání pouze osoby, které jsou



 



11

státními příslušníky členských států EU (také EHP a Švýcarska) či jejich rodinnými příslušníky (případně i jejich pozůstalými). NAŘÍZENÍ RADY EHS 1408/1971 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci společenství. PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ 574/1972 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

15

NAŘÍZENÍ 883/2004  Článek 2: Osobní oblast působnosti  1. Toto nařízení se vztahuje na státní příslušníky

členského státu, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky bydlící v některém členském státě, kteří podléhají nebo podléhali právním předpisům jednoho nebo více členských států, jakož i na jejich rodinné příslušníky a pozůstalé.  2. Toto nařízení se vztahuje také na pozůstalé osob, které podléhaly právním předpisům jednoho nebo více členských států, a to bez ohledu na jejich státní příslušnost, jsou-li jejich pozůstalí státními příslušníky členského státu nebo osobami bez státní příslušnosti anebo uprchlíky bydlícími na území členského státu. 11


16

Článek 3: Věcná oblast působnosti  Předpisy EU o sociálním zabezpečení se týkají všech

národních právních předpisů členských států, jejichž předmětem jsou:          

11

Dávky v nemoci Dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky Dávky v invaliditě Dávky ve stáří Pozůstalostní dávky Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání Pohřebné Dávky v nezaměstnanosti Předdůchodové dávky Rodinné dávky Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

17

Základní principy koordinace Rovné zacházení Použití jednoho právního řádu Sčítání dob pojištění

Export dávek Stejné posuzování skutečností 11


18

Rovné zacházení  Článek 4: Rovnost zacházení  Nestanoví-li toto nařízení jinak, požívají osoby, na

které se toto nařízení vztahuje, stejné dávky a mají podle právních předpisů kteréhokoliv členského státu stejné povinnosti jako jeho státní příslušníci.

11


19

Použití jednoho právního řádu  V kterékoli době se na občana vztahují právní předpisy pouze      

11

jediného státu. Článek 11, odst. 3: S výhradou článků 12 až 16 se a) na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu (lex loci laboris); b) na úředníka (státního zaměstnance) vztahují právní předpisy členského státu, kterému podléhá správní orgán, který jej zaměstnává; c) na osobu pobírající dávky v nezaměstnanosti v souladu s článkem 65 podle právních předpisů členského státu bydliště vztahují právní předpisy tohoto členského státu; d) na osobu odvedenou nebo znovu povolanou do vojenské nebo civilní služby v některém členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu; e) na jinou osobu, na kterou se nepoužijí písmena a) až d) vztahují právní předpisy členského státu bydliště, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení tohoto nařízení, která jí zaručují dávky podle právních předpisů jednoho nebo více členských států. Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

20

Sociální a zdravotní pojištění  Občan EU je pojištěn v zemi, v níž vykonává svou

pracovní činnost. To platí pro zaměstnance i samostatně výdělečně činné osoby (a to i v případě, kdy bydlí na území jiné země nebo když jejich firmy nebo zaměstnavatelé mají sídlo v jiném členském státě).  Právní předpisy sociálního zabezpečení země, v níž je občan pojištěn, zaručují stejná práva a povinnosti, jaké mají státní příslušníci této země. To znamená, že nároky na dávky nemohou být zamítnuty pouze z důvodu, že žadatel není státním příslušníkem daného státu.

11


21

Přehled  Z hlediska sociálního zabezpečení může občan EU

podléhat legislativě státu, v němž má  Práci: pracovně-právní předpisy, sociální pojištění a jeho čerpání, zdravotní pojištění a jeho čerpání  Občanství: služba v armádě  Bydliště (= obvyklé bydliště, středisko zájmů osoby, nikoli formální trvalý pobyt): čerpání dávek v nezaměstnanosti, všechny ostatní právní předpisy 11


22

Zdravotní pojištění při migraci  Pokud se týká zdravotního pojištění, pak plně zdravotně pojištěn se všemi









11

souvisejícími právy jste pouze v zemi, v níž jste ekonomicky činní. Tato zásada platí pro osoby zaměstnané i samostatně výdělečně činné. A to i případech, kdy tato osoba bydlí na území jiné země. V zemi pojištění pak máte nárok na plnou lékařskou péči dle právních předpisů daného státu. Preventivní péče (preventivní prohlídky či předem plánované operace) musí být v zásadě využívána jen v zemi pojištění. Pouze v některých velmi specifických případech je možné se se svou zdravotní pojišťovnou domluvit na umožnění výjimky (např.uskutečnění operace v jiné zemi z důvodu nedostupnosti odpovídající péče v zemi pojištění). Výjimkou z popsaného principu jsou tzv. pendleři čili přeshraniční pracovníci pracovníci, kteří dojíždějí za prací do jedné členské země a nejméně jednou týdně se vracejí do místa bydliště v druhé členské zemi. Tito pracovníci mají umožněno plné čerpání zdravotní péče v obou dotčených zemích. Mimo zemi pojištění budete v ostatních státech Unie, Evropského hospodářského prostoru a ve Švýcarsku s Evropskou kartou zdravotního pojištění (modrá plastová kartička, kterou vystavují zdravotní pojišťovny svým pojištěncům) posuzován jako turista a v nutných případech (úraz, nemoc) bude ošetřen dle pravidel platných v navštívené zemi. Bude tedy třeba počítat se spoluúčastí pacientů na platbě apod. Po dobu turistického pobytu v jiné členské zemi máte tedy z vašeho zákonného pojištění nárok na nutnou péči. A to tak, abyste nebyli nuceni opustit území dotyčného státu dříve, než jste původně plánovali. Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

23

Sčítání dob pojištění  V rámci předpisů Společenství o sociálním zabezpečení migrujících osob platí

kromě jiného pravidlo sčítání dob pojištění. Toto pravidlo se uplatňuje při rozhodování o nároku na některé dávky, kupříkladu v případě nemocenské, mateřské, ale také při rozhodování o nároku na důchod.  Pokud tedy osoba byla zaměstnána během svého aktivního života ve více členských státech EU, EHP či Švýcarsku, vzniká nárok na samostatný důchod z každé země, kde byla pojištěna alespoň jeden rok (při splnění podmínek stanovených národními právními předpisy jako je například rozhodný věk pro vznik nároku na důchod).  V případě potřeby se budou pro posouzení nároku sčítat pojistné doby splněné v různých členských zemích. Pokud například v jedné zemi nedosáhne doba pojištění minimální délku stanovenou národními právními předpisy pro vznik nároku na důchod, budou vzaty v úvahu všechny doby pojištění, kterých bylo dosaženo i v dalších zemích.  Všechny země EU, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko zaznamenávají období vašeho sociálního pojištění až do podání vaší žádosti o důchod. O své odvedené příspěvky tak nikdo nebude „ošizen". Dokonce i v případě, že byla doba pojištění v některé zemi kratší než požadovaný rok, převezme země, v níž jste naposledy pracovali nebo žili, tato období do své evidence a připočte k době pojištění. Ani v takovém případě o platby pojistného nepřijdete. 11


24

Důchod  Věk odchodu do důchodu je v členských státech EU stále věcí národních právních

úprava v rámci EU není harmonizován. Důchodový věk je tedy rozdílný, aktuálně se nejčastěji pohybuje v rozmezí od 60 do 67 let.  V každé zemi, kde byla osoba pojištěna, jsou její záznamy o pojištění uchovávány až do doby, kdy dosáhne důchodového věku dle práva dotčené země. Každá země, kde byla osoba pojištěna alespoň po dobu 1 roku (12 měsíců), jí musí vyplácet starobní důchod či jeho poměrnou část dle doby pojištění, jakmile daná osoba dosáhne věkové hranice pro vznik nároku na důchod stanovené legislativou daného státu  K uplatnění nároku na důchod z více států EU postačuje podat žádost pouze v jednom státě. Obvykle tedy žadatel podává žádost o důchod ve státě svého současného bydliště. Po vyplnění potřebných formulářů, dotyčná instituce (v ČR je to ČSSZ) následně dokumenty předá všem příslušným institucím členských států, v nichž byl žadatel pojištěn, aby mohly rozhodnout o jeho nároku.  Je důležité vědět, jaký věk odchodu do důchodu je v zemích, v nichž byl občan pojištěn, a počítat s postupným zvyšováním celkové částky důchodu. Může totiž nastat situace, že v ČR bude věk odchodu do důchodu nižší, než ve zbývajících státech předchozího pojištění. Žadateli bude tedy přiznána výplata důchodu v ČR, ale ostatní důchody budou moci být vypláceny možná až o několik let později.

11


25

Výpočet důchodu  Nejprve příslušná instituce v každé zemi vypočítá váš důchod v souladu s vlastními

pravidly výpočtu a na základě doby pojištění a výše příspěvků, které jste v této zemi platili. Další fází je výpočet důchodu se započítáním všech dob pojištění z dalších států (evropský důchod). Každá země sečte všechna období sociálního pojištění a poté vypočítá, jak vysoký důchod by byl přiznán, pokud by všechny vaše příspěvky byly placeny do jejího systému sociálního zabezpečení. Vypočtená částka se pak sníží dle skutečné doby vašeho pojištění v této zemi.  Příklad výpočtu: Český občan pracoval a byl pojištěn postupně 22 let v České republice  5 let v Německu  10 let v Itálii  3 roky v Rakousku 

 V žádné z uvedených zemí by neměl takovýto občan nárok na důchod, protože nesplňuje

podmínku potřebné doby pojištění. Avšak díky předpisům Společenství se v každé dotčené zemi provede výpočet „ideálního" důchodu za celou dobu pojištění a ten se následně pokrátí dle skutečné doby pojištění. Bude tedy proveden následující výpočet a přiznání výplaty v jednotlivých dotčených zemích:

České úřady budou vyplácet 22/40 částky, na níž by měl pojištěný nárok za celých 40 let pojištění (součet všech dob pojištění).  Německo bude vyplácet 5/40 (tj. 1/8) částky, na níž by zde vznikl nárok po 40 letech pojištění.  Itálie 10/40 ( tj. 1/4) částky, na níž by dotyčný měl v tomto státě nárok po 40 letech pojištění.  A konečně Rakousko bude vyplácet 3/40 částky, na níž by vznikl nárok po 40 letech pojištění. 

11


26

Export dávek  Článek 7: Upuštění od pravidel týkajících se

bydliště  Nestanoví-li toto nařízení jinak, peněžité dávky náležející podle právních předpisů jednoho nebo více členských států nebo podle tohoto nařízení nelze snížit, změnit, pozastavit, odejmout nebo konfiskovat z toho důvodu, že příjemce nebo jeho rodinní příslušníci bydlí v jiném členském státě než ve státě, ve kterém se nachází instituce odpovědná za poskytování dávek.

11


27

Stejné posuzování skutečností  Článek 5: Rovné nakládání s dávkami, příjmy,

skutečnostmi nebo událostmi  a) jsou-li podle právních předpisů příslušného členského státu pobírání dávek sociálního zabezpečení a jiného příjmu přiznávány určité právní účinky, příslušná ustanovení těchto právních předpisů se použijí také na pobírání rovnocenných dávek získaných podle právních předpisů jiného členského státu a na příjem získaný v jiném členském státě;  b) jsou-li podle právních předpisů příslušného členského státu právní účinky připisovány existenci některých skutečností nebo událostí, přihlíží tento členský stát k podobným skutečnostem nebo událostem, které nastaly v kterémkoli členském státě tak, jako by k nim došlo na jeho území. 11


28

Volební právo  Právo volit a být volen do Evropského parlamentu  Kdo může uplatňovat toto právo? V zásadě každý občan EU, kterému bylo přiznáno volební právo. Občané Unie žijící mimo zemi svého původu mohou volit buď v zemi původu, nebo v zemi momentálního pobytu, pokud jsou splněny všechny podmínky předepsané volebním zákonem dotčené země. Občané mohou využít vždy pouze jednu z uvažovaných možností. Čili nikdo nesmí volit více než jednou a kandidovat v týchž volbách ve více členských státech.  Právo volit a být volen ve volbách do místních zastupitelstev  Každý občan Unie, který bydlí v zemi EU, jejímž není státním příslušníkem, má právo volit a být volen v obecních volbách v zemi svého pobytu za týchž podmínek jako státní příslušníci této země. Hlavní pravidlo tedy spočívá v tom, že s občany EU žijícími v jiné zemi EU je jednáno rovnocenným způsobem, tedy jako kdyby byli státními příslušníky země pobytu.  Toto jednotně přiznané právo platí pouze pro obecní neboli místní volby. Volby vyšší úrovně (do regionálních či státních institucí) řeší každá členská země v rámci své vlastní právní úpravy. Na dané zemi závisí, zda v těchto případech ponechá volební právo jen vlastním občanům nebo přizná i dalším občanům EU. 11


29

Práva zaměstnanců v EU  Právo žít, pracovat a studovat v jiných členských zemích Evropské unie, než je

země jejich původu, náleží všem občanům Unie a patří mezi základní práva plynoucí z členství v EU.  Občané Evropské unie mají tedy přiznáno právo na rovný přístup k pracovním příležitostem a následné rovné zacházení. Mohou se ucházet o práci u jakékoliv firmy na území kteréhokoliv členského státu. Přičemž zájemci o pracovní příležitost ze dvou rozdílných zemí Unie nemohou být vystaveni rozdílným požadavkům a v rámci výběrového řízení jim musí být zaručeny stejné podmínky.  Je nepřípustná jakákoliv diskriminace v pracovních podmínkách mezi domácími pracovníky a osobami, které přicházejí pracovat na území daného státu z jiných členských zemí. Nařízení přitom výslovně zmiňuje odměnu, výpověď, rekvalifikace, ale uvedený zákaz se týká obecně pracovních podmínek.  Rovné postavení mužů a žen, zde platí: jestliže zaměstnavatel v Evropské unii zaměstnává muže a ženu, kteří pro něj vykonávají stejnou práci, musí jim zaplatit stejnou mzdu. Rozdíly ve mzdě mohou nastat jedině z důvodů existence objektivních faktorů spojených s úrovní kvalifikace nebo proto, že jeden ze zaměstnanců má delší praxi.

11


30

Dávky v nezaměstnanosti při migraci  Nezaměstnaný se může registrovat na úřadu práce buď ve

státě, kde pracoval, nebo ve státě, kde bydlí. Příslušný stát mu z vlastních zdrojů vyplácí podporu podle vlastních pravidel.  Nezaměstnaný může vycestovat hledat práci do jiného státu EU, než ve kterém je registrován. Alespoň 4 týdny od okamžiku, kdy se stal nezaměstnaným, však musí být k dispozici svému úřadu práce, který jej eviduje a vyplácí dávku v nezaměstnanosti. Po vycestování mu úřad práce exportuje dávky do daného státu max. 3 měsíce, pak se musí vrátit nebo nárok zanikne.  Přeshraniční pracovník (v jednom státě EU bydlí, v jiném pracuje a minimálně jednou týdně se vrací do místa bydliště): nároky na dávky se řídí právními předpisy státu bydliště a pouze v tomto státě se o ně může ucházet. Tento stát také poskytuje dávky, i když v něm pracovník naposledy neplatil pojistné ani v něm neztratil práci. 11


31

Uznávání profesních kvalifikací  Uznávání vzdělání či kvalifikace se v zásadě dělí na uznávání profesní a

akademické. Členské státy EU se snaží problém vzájemného uznávání diplomů a kvalifikace dlouhodobě řešit, dosud však neexistují jednotná pravidla. Ačkoli ze zásady platí automatické uznání diplomů a kvalifikace, skutečnost může být poněkud odlišná.  Profesní uznávání kvalifikace: Jedná se o prokázání kvalifikace k dané činnosti. Profesní uznávání se zaměřuje na posouzení znalostí, schopností a zkušeností konkrétní osoby, přičemž znalosti a schopnosti sice mohou být doloženy dokladem o formální kvalifikaci (vzdělání a přípravě), ale také mohou být doloženy dokladem o faktickém výkonu dané činnosti nebo jinými doklady. Výsledkem procesu profesního uznávání je rozhodnutí o tom, zda dotyčná osoba má dostatečné předpoklady (kvalifikaci) pro výkon konkrétního povolání nebo činnosti.  Regulované povolání je taková činnost, pro jejíž výkon jsou právními předpisy členského státu EU předepsány určité požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání vykonávat (např. stupeň a obor vzdělání, praxe, bezúhonnost, zdravotní způsobilost atd.). Členské státy si samy stanovují, která povolání budou regulovat a která ne, a každý stát má vlastní seznam těchto povolání. Počty regulovaných povolání se stát od státu významně liší a pohybují se zhruba od několika desítek až po několik set. 11


32

Uznávání akademických kvalifikací  Uznávání dosaženého vzdělání – akademické uznávání. V praxi si jej

lze představit pod uznáváním diplomů, studijních programů a jejich částí mezi vzdělávacími institucemi případně orgány státní správy v různých zemích. Může být spojeno s uznáním akademické hodnosti nebo titulu (např. pro zapsání do osobních dokladů). Zde se postupuje na základě dvoustranných smluv mezi jednotlivými státy a na základě mezinárodních smluv uzavřených zejména v rámci Rady Evropy. Toto uznávání je nutné pro přijetí k dalšímu studiu, případně pro umožnění neopakování části studijního programu v zahraničním vzdělávacím zařízení.  Akademické uznávání je charakterizováno detailním porovnáváním studijních plánů, které vede k ne/uznání rovnocennosti dosaženého vzdělání. Někdy je užíván také pojem nostrifikace. Do vstupu České republiky do Evropské unie bylo akademické uznávání jediným instrumentem také pro vstup do zaměstnání, to je dnes nahrazeno profesním uznáváním. 11


33

Právo na vzdělání v jiné zemi EU  Vstupem do EU získali všichni čeští občané právo vzdělávat se a připravovat

na budoucí povolání ve všech ostatních členských státech za rovných podmínek s domácími občany. Podmínkou je samozřejmě přijetí na danou vzdělávací instituci. Diskriminace z titulu příslušnosti k jinému státu je nepřípustná. Od studentů a zájemců o vzdělání z ostatních členských států nesmí být požadováno splnění zvláštních podmínek, které domácí studenti a zájemci splnit nemusí.  Stejnými podmínkami studia se rozumí stejné nároky při přijímacím řízení, stejná výše školného, pokud je nějaké vyžadováno, stejné studijní nároky apod. Dokonce, pokud stát přispívá svým studentům na školné, mají na shodný příspěvek nárok i studenti z ostatních zemí EU. Uvedené se však týká pouze vzdělávání jako takového a obvykle se nevztahuje na příspěvky státu na výdaje související - tedy kolejné, nájemné či stravné.  Každá členská země má vlastní vzdělávací systém a vlastní zákony, v tomto směru nedochází k žádné společné úpravě na úrovni EU. Některé země poplatky za studium neuplatňují, některé ano. Výše školného se pak také liší. Důležité je si uvědomit, že občan ČR má na zahraniční škole přístup ke vzdělání za stejných podmínek. To se týká i plateb školného.

11


34

Zdravotní a sociální pojištění při studiu v zahraničí  Studenti, stejně jako např. turisté, se v době svého studia zdržují na území jiné

členské země po přechodnou dobu. Pro uplatnění základního práva na nezbytnou zdravotní péči je nutné, aby při sobě měli svůj Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). V případě úrazu či nemoci je třeba EHIC předložit lékaři. Tím je zajištěn nárok na nezbytnou zdravotní péči za stejných podmínek jako mají místní pojištěnci. To znamená, že péče za ošetření je hrazena do výše jako u místních pojištěnců. Případná spoluúčast pak podléhá úhradě z vlastních zdrojů.  Vzhledem k tomu, že ve většině zemí se za lékařskou péči připlácí, je doporučováno sjednání komerčního připojištění pro pobyt v zahraničí. Z toto mohou být hrazeny náklady na spoluúčast či případný převoz zpět do ČR. Doporučována je kombinace obou způsobů pojištění. Tedy EHIC i komerční připojištění.  Uznání studia na zahraničních vysokých školách pro zdravotní a sociální účely: V případě řádného denního studia v České republice je za studenty hrazeno pojištění v plné míře státem. Aby tomu tak bylo i v případě přechodu na studium v zahraničí, je třeba si nechat toto studium uznat na českém Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy. 11


35

Uznávání kreditů  V Evropské unii existuje systém, který zaručuje, že kredity získané během studia v jiné 







11

zemi Unie budou studentům započítány domácí univerzitou. Evropský kreditní systém pro vysokoškolské vzdělávání byl vytvořen v roce 1989 jako pilotní projekt pro zjednodušení studia na zahraniční vysoké škole v rámci evropského programu výměny studentů Erasmus. Jako systém přenosu kreditů se rozšířil do 30 zemí a byl zaveden na více než 1000 vysokých škol. Evropský kredit je určitým vyjádřením „objemu" studia. Společně s ním je užívána také hodnotící kvalitativní škála v rozmezí 5 úrovní (A - F, od výborně až po neuspěl/a). Evropské kredity jsou přenosné z jedné univerzity na druhou, proto může být část studia v zahraničí velmi snadno započítána jako běžná součást studia na domácí univerzitě. Vyjádření jednoročního řádného studia (1500 - 1800 hodin) tak představuje 60 kreditů. Čili jeden kredit odpovídá cca 25 - 30 „pracovním" hodinám. Vedle přenositelnosti je důležitá také akumulační funkce kreditů. Během studia jsou sbírány body-kredity až do hranice odpovídající předepsanému studijnímu programu. V rámci vymezených možností si student může sám zvolit a ovlivnit strukturu svého studijního plánu. Kreditní systém počítá s tzv. Dodatkem k diplomu, který poskytuje standardizované informace o dosaženém vzdělání. Dodatek popisuje podstatu, délku, obsah, souvislosti a postavení všech typů úspěšně absolvovaných vysokoškolských studií, jejichž výsledkem bylo získání vysokoškolské kvalifikace. Od roku 2005 je automaticky vydáván v češtině a angličtině vysokou školou jako příloha k diplomu. Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

36

Evropská politika soudržnosti  Co je to evropská politika soudržnosti?  Evropská unie prostřednictvím politiky soudržnosti usiluje o

rovnoměrný hospodářský a společenský rozvoj všech svých členských států a jejich regionů. Cílem je, aby se zmírnily rozdíly v životní a ekonomické úrovni mezi chudšími a bohatšími zeměmi EU a zároveň se zvyšovala schopnost Evropské unie jako celku čelit výzvám 21. století. Ve středu zájmu spolu s důrazem na udržitelný růst, inovace a konkurenceschopnost stojí vytváření otevřené, flexibilní a soudržné společnosti s vysokou mírou zaměstnanosti.  Tomuto úsilí se souhrnně říká evropská politika hospodářské a sociální soudržnosti (HSS), či krátce kohezní politika (koheze znamená soudržnost). HSS patří vedle zemědělské politiky k nejvýznamnějším evropským agendám a Evropská unie na ni vynakládá více než třetinu svého společného rozpočtu.

11


37

Co to jsou fondy Evropské unie?  Fondy EU představují hlavní nástroj realizace evropské politiky

hospodářské a sociální soudržnosti. Právě jejich prostřednictvím se rozdělují finanční prostředky určené ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi členskými státy a jejich regiony.  Evropská unie disponuje třemi hlavními fondy:  Strukturální fondy:  

Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) Evropský sociální fond (ESF)

 Fond soudržnosti (FS)

 Kolik může ČR z evropských fondů získat?  Na právě probíhající programové období 2007—2013 má ČR z

evropských fondů k dispozici 26,69 miliard eur. Abychom si mohli udělat představu, jak velkou sumu to představuje, lze ji přirovnat přibližně ke třem čtvrtinám ročního státního rozpočtu ČR.

11


38

Co je to operační program?  Každá členská země si dojednává s Evropskou komisí operační

programy (OP), které jsou zprostředkujícím mezistupněm mezi třemi hlavními evropskými fondy (ERDF, ESF, FS) a konkrétními příjemci finanční podpory v členských státech a regionech. Jsou to strategické dokumenty představujících průnik priorit politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU a individuálních zájmů členských států.  Česko si pro nynější období vyjednalo 26 operačních programů. Osm z nich je zaměřeno tématicky (např. na dopravu, vědu a vzdělávání, zaměstnanost, životní prostředí) a sedm zeměpisně (na Středočeský kraj, Střední Moravu, Moravskoslezsko atd.) Ostatní OP umožňují přeshraniční, meziregionání a nadregionální spolupráci či zajišťují technické, administrativní a výzkumné zázemí realizace politiky soudržnosti. 11


39

Rekapitulace Hospodářský a politický zeměpis Globální sociální problémy Hlavní mezinárodní organizace (OSN, NATO, OBSE, OECD, Rada Evropy) Evropská unie: • • • •

11

Historie Struktura Politiky Sociální politika: • dokumenty, • srovnání států, • sociální zabezpečení migrujících osob Sociální politika v mezinárodním kontextu. Jabok / ETF, 2015. Michael Martinek

40

Jabok, ETF 2015 Michael Martinek

Recommend Documents