ESKÝCH TUBIFICID. MONOGRAFIE Y PRAZE. ANTONÍN ŠTOLC. MORFOLOGICKÁ A SYSTEMATICKÁ STUDIE. PODAVA

tised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentru

MONOGRAFIE

ESKÝCH

TUBIFICID.

MORFOLOGICKÁ A SYSTEMATICKÁ STUDIE.

PODAVA

ANTONÍN ŠTOLC.

(Rozpravy

k.

eské spolenosti nauk.

—

VII. ada, 2. svazek).

(Mathematicko-pírodovdecká tida .

H.)

Y PRAZE. Nákladem královské eské spolenosti nauk. 1888.

—

Tiskem Dr. Edvarda Grégra.



úvod. Podávám v

pojednávajícícli o eledi Tubificid,

práci této výsledek tyi-letých studií

skupin to domácích našich oligochaet. Volil jsem tuto ele jednak pro rozmanitost dosti etných tvar jejích, které bohatou látku morfologickou podávají, jednak také proto, že eled Tubificid spojujíc v

sob

jisté

znaky nižších a jiné vyšších skupin oligochaetv, zaujímá pro

výhodn uspsobilé pro srovnávací studium anatomické. Pi studiu svém snažil jsem se bráti smrem, jaký na poli annulatologie v posledním desítiletí nkterými vynikajícími zoology byl naznaen a vypstn, i položil jsem sob za úkol rozšíiti soustavné vdomosti o tvarech eledi Tubificid vbec, pi emž zvlášt zetel jsem bral zoologa postavení zvlášt

na druhy dosud ve

vd

zajímavé a

neznámé, neb toliko chatrn a

však jednak také pokusil jsem se

luštiti

od nás severnjších známé;

z krajin

nkteré otázky všeobecné,

logické astji se setkáváme, a jichž dležitost vždy dosud

jest

s

vd

nimiž nyní ve

zoo-

uznávána a náležit oceována.

Pokud jsem byl s to úkolu sob uloženému zadosti uiniti, ponecháno budiž soudu odborník, a jest mi doložiti, že i po delším studiu, kteréž pedmtu svému jsem vnoval, pece ješt dosti materiálu zbývá, kterýž spracovati bohužel ani as, ani prostedky více mi nedovolily. Jest

mi však

kojiti

se

aspo

nadjí, že v

stranného studia dochází, kdy podrobným

gických

organickým

kdy

vda

skupin,

hýbající,

upímné snahy pispti

eském. Ku konci zbývá mi ješt konati milou i

naší,

výzkumem nejmenších

žíme se vystopovati všeobecné zákony svtem najde umístní svého jakožto výsledek

dob

i

zoologická tak vše-

rod

skrovný

i druh píspvek

sna-

mj

ku rozšíení známostí zoolo-

v rouše

povinnost, abych vyslovil

upímné

díky vele-

ctnému uiteli svému, panu prof. dr. nána byla a jenž zapjením bohaté své bibliotheky a jinak podporou hmotnou jediné umožnil Frcmt. Vejdovshémtc, v jehož laboratoi práce tato ko-

dokoniti práci

tuto.

1*


Integuraent. a)

Hypodermis Tubificidv složena

Hypodermis.

je z polygonálních nízkých

bunk. Na zvíatech

živých

vystupuje dosti nezeteln, na praeparátech však, zejména užijeme-li vhodných reagencí (du-

sinanu stíbrnatého neb pouhé kyseliny chromové), vystupují kontury jednotlivých bunk, velmi patrn ukazujíce zárove i velké, pikrokarminem velmi intensivn se barvící jádro. Od tohoto spsobu bunk hypodermalních, jaký tém u všech našich Tubificid se vj'skytuje, liší se ponkud hypodermis rodu Spiro sperma. Hypodermis tohoto druhu jest totiž asi téže povahy, jako u vtšiny Enchytraeidv jednotlivé buky hypodermalné nejsou zde oste ome-

—

:

zeny, nýbrž

spíše

bukám

jednotlivým

bunk

Vedle

Toliko lalok elní jmenovaného rodu opaten povlakem hypo-

náležející.

dermalným, jenž tvoen

ku

základní plasmatická substance, v níž uložena jsou jádra

existuje tu

bukami

typu normálního.

obyejných možno však v hypodermis

nalézti

buky

tvaru

zvláštního

a zvláštní funkce fysiologické.

Jsou to pedevším též

znan

se,

že písluší jim zvláštní

s

Nejastji

protáhlým.

nimi na

laloku

buky znan

elním

bunné,

jež

emuž

vystupují

Jiné

modifikované

však též

ena

s

zdá

i

peetn

jednotlivými

bu-

hypodermalné jsou žlázy jedno-

Teprve na praeparátech možno spolehliv povahu tchto žláz vyšetiti.

vždy kulovité neb ovální, znanjší nežli obyejné

homogenní, vždy však jádro ku

Obyejn

rovatelné.

buky

jádrem

laloku elního,

zejména ta okolnost ukazuje, že

nepohyblivé brvy hmatové, nejspíše

i

tvaru, s

na pokožce živých zvíat objevují se toliko v podob lesklých, asto nepravi-

delných skvrn.

zrnitý, jindy

tyinkovitého

se objevují roztroušeny v hypodermis

funkce citová, k

kami tyinkovitými spojené.

tém

protažené,

buky

stn

hypodermalné

jest stlaeno,

bývá nahromadno veliké množství tchto

na segmentech

ostatních,

kdež

i

v jakási

i

ukazují obsah

mnohdy pak žláz

dosti pravidelná,

na hlav;

tém

Jsou

hrub

nepozo-

dosti je jich

obvodová pásma shlou-

bývají.

Od tchto jednobunných se žlázy tak zv.

opasku

žláz

po celém tle Tubificidv roztroušených jen málo

liší

(clitellum).

Opasek Tubificidv obdává pohlavní segmenty dosplých zvíat i skládá se ze dvojích elementv: z hypodermalných bunk obyejných, ponkud jen protáhlých, a ze žláz jedno-

bunných, v

nmž

kteréž jsouce tvaru kulovitého neb oválního

skryto veliké,

venek malým,

k

obyejn

basi pitisklé jádro.

nedosti

K povi-chu

zetelným kanálkem.

naplnny jsou obsahem hrub zužují se žlázy tyto hrdlovit

zrnitým, i

ústí

na


b) Cuticula.

bunk

Zevnjší povrch

hypodermalných pokryt zvláštní membránou

ili kutikulou.

Kutikula Tubificid je vždy jemnou homogenní blanou, která nejeví nikdy onoho, rozmanitými

smry

procházejícího rýhování, jakýmž oznauje se kutikula skupin vyšších. Toliko u málo jen

forem (Limnodrilus

Clapardianus)

dochází kutikula

jisté zvrstvení

a zajímavou

což jen na to

poukazuje, že podléhá astjší

na hlav

i

nalézti a

rovnž

regeneraci.

brvy hmatá vé neb citové,

pokládati tak zv.

znané

mohutnosti,

zárove pak

jevíc

Jinak porušuje se kutikula na tle Tubificid dosti asto,

irisaci.

na konci tla jsou roztroušeny.

jež

Za produkty kutikuly dlužno také

na všech místech tlních, zejména však

rzné

velikosti a asto ve vtší skupiny se nahromaujíce trí nepohybliv na pokožce tlní. Jiných výtvor nelze na pokožce Tubificid

v ní zvláštních pór,

též nelze vyšetiti

ovšem vyjmeme-li

z tohoto

Jsouf

pojmu tak

zv.

c)

Pod pokožkou ukládá vrstva okružní a podélná. livá vlákna nedotýkají se

zerami.

krom otvor jednobunných

Svalstvo.

se u Tubificid jako u oligochaet

Svaly okružní

tsn

pak

Struktura tchto vláken je

vbec

dvojitá vrstva

sval:

uloženy jsou ve vrstv toliko jednoduché, jednot-

hranami svými, nýbrž oddlena jsou djsti patrnými metáž,

ponkud

žláz,

poruš tlní a otvory žláz exkreních a pohlavních.

jako u oligochaetv

vbec

byla konstatována.

Ped-

smáklé a složené z centrální osy, ovšem zde velmi neznatelné a z vrstvy obvodové, jež tvoena je radiáln sestavenými, jemnými fibrillami. Svaly podélné pod vrstvou okružní se táhnoucí jsou sloueny celkem v osm pásem odstavují vlákna

tato

roury

se stran

dlených následujícími rýhami rýhou dorsální a ventrální, dvma postranními a tymi rýhami oznaenými adami vák šttinových. Strukturou sval podélných, též jen v jedné vrstv ulo:

dob

Rhode

dospl k

sval podélných nelze mi souhlasiti s ním v nkterých jednotlivostech, o nichž snad jinde možno bude více povdti. Pouze zbývá mi doložiti, že jednotlivá vlákna sval podélných vždy po stranách jsou smáknuta, užší hranou k ose tlní obrácena, jádro pak jednotlivých vláken uloženo v zrnité substanci vždy zevn, tedy mimo lumen vlákna. žených, obíral se v

jest táž, jako

poslední

u sval píných.

(35)

Celkem mohu

d)

i

potvi'diti

resultátu, že stavba

pozorování ßhodea,

a

Šttiny.

Celkem, pokud se tvaru týe, možno nalézti mezi Tubificidy šttiny tchto forem: a) šttiny vlasovité, h)

šttiny vlasovité a zárove pilovité;

c)

šttiny rozeklané,

d) šttiny hebínkovité.

Vyjma dvé rod (Limnodrilus a Bothrioneuron) pítomny jsou šttiny vlasovité u všech

rod

vání se šttiny z

Tubificid našich. Jsou vždy bez nodulu, hrbolku

váku

šttinného,

i

zužují se

to,

jenž reguluje vychlipo-

k vrcholu svému, nenáhle v jemnou osinu

vlaso-


vitou vybíhajíce.

Šttiny vlasovité

(Tab. IV. Fig. 13,

nade vše

Jj), jejž

zárove

a

pípadn

pilovité

Lophochaeta

jsou jen u rodu

karakterisují. Mají tvar

velikost šttin vlaso-

i

vitých, jsou však dvojstranné zoubkovány, kteréžto

zoubky v jemné dlouhé osiny se protahují,

ímž celá šttina tvaru chvostovitého nabývá. Spirosperma (Tab. IV. Fig. 13, «j, «4), jež

Zajímavý jsou též

—

šttiny vlasovité u rodu

však vlastn pechod ku šttinám rozeklaným

tvoí. Jsou dosti krátký, vždy však prohnuty a dolení jich tetina

nápadn

zúžena, takže te-

ímž jakýsi as poátek nodulu je naznaen. Konec tup ukonen, pípadn velkým zvtšením objeví se býti jemn

tina stední kolenovit stloustlou se jeví,

hoení není rozeklán,

klané

též oste, nýbrž

ímž optn pechod ku šttinám

rozeklaným

vyskytují se u všech našich Tubificid, stídajíce

vlasovitými.

Jsou vždy nahoe

kiveny.

Šttiny

vácích obyejn

se ve

roze-

se šttinami

dole prohnuty a asi v polovici své délky nodulem opateny.

bu

dvma zoubky, jež bud rovn ku pedu trí, Šttiny hebínkovité nutno považovati toliko za

Nahoe zakoneny

—

i

—

naznaen.

jest

vždy

rozmanit jsou

modifikaci

šttin

za-

i'oze-

pechod ku šttinám tmto pozorovati lze na nkterých rozeklaných šttinách (zejména na pedních segmentech) Tubifexa, kde mezi obma zoubky nezetelná, asto jednou neb dvma rýhami opatená blanka se táhne. Jiný význaný pechod jeví se u rozeklaných šttin hbetních na prvních segmentech tlních u Ilyodrila (Tab. IV. Fig. 13. c, C3). Oba zoubky tchto šttin jsou skoro rovny, tup ukoneny, mezi obma pak napjata jest klaných.

První asi

—

Jiný tvar nedokonalých šttin hebínkovitých vyškytá se na pedních

prsvitná membrána. segmentech tlních u

Lophochaety

(Tab. IV. F. 13.

j — h^).

Hbetní šttiny

vesms

jsou tu

kolenovit prohnuty, oba pak zoubky jejich spojeny jsou membránou, jež nkolika rýhami nedokonale hebínkovitého tvaru nabývá.

u

Psammorycta

likostí

svou

a

Spirospermy.

znan

odstávajíce spojeny jsou

Membrana pak sama dlena celkem téže formy, jsou však

Na konec

kaci šttin

tlustou

Spirospermy

obma

je

jest

Šttiny

bukami

jsou

šttiny tyto zvlášt ve-

svým rázu

ímž

(T. IV. F.

13. a,

a vsunuty

znan

od sebe

podoby lopatkovité nabývá.

celek

tém

podélnými,

neobyej-

sice

rovnobžnými rýhami bére na

—

tém

šttiny hebínkovité

«3) jsou

až po konec

horní do

váku

obou obyejných

zoubk

Spirosperma

a

nalézti lze

mají ješt zoubek

tetí, který

umístn. Celkem nevyskytují se však šttiny tohoto tvaru pravideln,

vbec umístny vedle však

kými jádry opatených a

rod

ješt o jedné roztroušen jen se vyskytující modifi-

toliko jen u Spirospermy (T. IV. F. 13. a,)

svazek šttin;

obou

U rodv Tubifex, Lophochaeta

šttiny rozeklané, jež vedle

uprosted mezi

z

membránou,

mnohem menší

zmíniti se

rozeklaných.

prvního

jsouc nkolika

U

sebe podobu hebínkovitou.

šttinového.

U

celému neobvyklým tvarem

Jsou jen velmi málo prohnuty, oba pak zoubky

ného, avšak velmi pkného.

nkdy

zvíeti

patrný, dodávajíce

Dokonale hebínkovité formy šttin nalézti lze toliko

astji

jsou ve vácích šttinových.

šttin pozorovati lze v

bu

se objevujíce.

lateraln,

bu

nm

Každý z vždy nkolik

basaln umístných.

vák

chová vždy celý

bunk

žlaznatých, veli-

Buky

tyto jsou

mateskými

nových šttin, jež ureny jsou k tomu, by nahradily staré opadané šttiny.

Na stnách vák,

jež

tvoeny jsou membránou pojivovou, ve které vždy jen

znati lze veliká, ellipticky se protahující jádra, inserují svaly, jež

chlípovaly neb

vzájemn

ídily.

ureny

jsou, aby

roze-

váky

vy-


VycMipování a stnou

váku sveno svalm,

buky

Jsou to obyejné

tlní.

upevnny mezi basalním vrcholem váku

jež

svalové, vždy

jádrem opatené a k

obma koncm

v ose podélné protažené.

Vzájemná regulace pohybu kulárním.

Vždy jeden váek

vák

svena

téže strany

svalm

mezi vnitními stnami

jeden sval interfollikularní, jenž tvaru jsa pásovitého

stn

tak zvaným

interfolli-

dorsalní a jeden ventralní na téže stran mají spoleným toliko

vák,

blíže

ku

tlní jest umístn.

Dutina tlní. Dutina tlní Tubificidv rozdlena jest pedevším dissepimenty ili septy, jež omezují

segment

se vždy mezi

vnitní

prostory jednotlivých

žívací.

Struktura tchto dissepiment je dosti složitou.

Složeny jsou

pedevším

prostírajíce

z vláken svalových

rozmanitými

stnou tlní a rourou

za-

smry

Ze-

procházejících.

tsnji ku roue zažívací než ku stn tlní probíhající; dále vlákna svalová radiáln mezi stnou tlní a rourou zažívací upevnná a konen pe-

jména jsou to svaly okružné jsou to

etné

svaly dorsoventraln probíhající.

ásten

vlakem peritonealním

Jinak pokryty jsou dissepimenty po obou stranách po-

prostory mezisvalové vyplujícím.

jen

Vedle tchto dissepi-

ment, dutinu tlní kolmo na osu podélnou dlících, existuje u Tubificid podélné mesenterium upevnné mezi cévou ventralní a bišní stranou roury zažívací. V mesenteriu tomto

ventralní

probíhají též tak sítí

stevní.

zv. spojné

cévy nepárovité, sprostedkující

Na ezech kolmých dá

dobe

se dosti

se zetelnými vtroušenými jádiy, aniž hranice

Celou dutinu tlní vykládá

vším na stnu tlní, kryjíc v

bukami

podob

bunk

k

svými tak

i

jeví se jakožto pojná

se cévní

membrána

jádrm patící vyšetiti se dají. zv. Peritoneum. Pikládá se pede-

pojivého povlaku podélnou vrstvu svalovou, pokrývá však

pedcházejícím

též dissepimenty, jak v

dokázati

spojení cévy ventralní

povdno

bylo, a usazuje se dále

na všech organech

Vyjma na roue zažívací, cév dorsalní a na organech exkreních, kde podobu zvláštních jednobunných žláz na sebe bére, skládá se vždy z plochých, hvzdovitých bunk, jež výbžky svými souvisíce, pojivou sí vytvoují, v níž jednotlivá, tmav tinkcí

v dutin tlní uložených.

se barvící jádra jako uzly vystupují.

Zajímavý jsou nade vše

V dob

poslední zejména

se snaží.

Vznik jejich

odluují a na

stn

buky

Kükenthal

sluší

lymphatické, voln

v dutin tlní se posunující.

(36) jimi se obíral a zvláštní náhledy o povaze jich šíiti

prý hledati na

cév

ventralní a

tlní usazují, kdež zvlášt v tak

zv.

pívscích

její,

odkudž pozdji se

prostorách lymphatických (Lymph-

spsobem amoebovitým se posunují. Pozdji vycházejí buky lymfatické i z tchto míst, probíhají njaký as voln v dutin tlní a usazují se konen na cévní síti stevní a na cév dorsalní, kdež pijavše záhadná tlíska žlutá, o nichž ješt pozdji bude zmínka, zvtšují objem svj, promujíce se v jednobunné žlázy chloragogenní. Po njakém ase odtrhují se i tyto žlázy chloragogenní a probíhajíce voln dutinou räume)

tlní, podrobovány jsou nenáhle postupnému vují, jež

pak bezpochyby

oi-gány

rozkladu, až pouhé

exkreními na ven

se dostávají.

shluky exkrement pedsta-


8

A zkoumání

svá, lymfatických

asu ku koneným resultátm za mylný v mnohém

dostatek

Kiikenthalv vbec

buky

céva není

tsn

Lymfatické

domnlé

s

vznikající

buky

mi oznaiti náhled

jest

Tubificidv a oligochaetv

tlní probíhající žlázy chloragagenní, neb em-

cév

na

orgány exkreními, jak

buky

dosud pro ne-

se dotýkající,

nicmén

pivésti jsem nemohl, ohledu.

mesoblastické a nemohou spojena

vbec

oligochaetv

pedstavují bud utrhlé a voln v dutin

bryonální

tudíž

bunk

ventralní vznikati

Nasse

a

lymfatické nejsou nic jiného než

proto, že

již

Kükenthal

se

dotyná

donmívají, a že

jednobunné

žlázy, vývodní

chodbu orgánu exkreního pokiývající.

Na konec zbývá ješt visí.

O

tomto pojednává velmi

doložiti, že

podailo se mi

dkladn

prof.

konstatovati

jej

póru tlním,

zmíniti se o

tlní na venek sou-

jímž dutina

Vejdovský ve velkém svém

tém

díle,

zbývá mi jen

i

u všech našich Tubificidv. Nalézá

se

vždy

na samém vrcholu laloku elního a zejména tím, že zvíe krycím sklíkem násiln stlauje velmi dobe spsobem pokusným dokázati se dá.

Apparat

zažívací.

Apparat zažívací u Tubificid skládá se z tchto ástí: ryngu,

3.

oesophagu,

Ústa

4.

5.

1.

bunk

Stna

dutiny

ústní, 2.

pha-

i

otevírají se

na venek

úst vyložena je epithelem kubickým, nevíícím a málo jen se

hypodermalních, jež

upevnna

z

koneníku.

Tubificidv umístna jsou na spodu v zadní ásti hlavy

dlouhou štrbinou píní. lišícím od

žaludku stevního,

se,

i

v tom

napodobuje, že obdán je

znaným povlakem

stnu tlní složitým systémem sval, jimž i mechanika pohybv ústních písluší. Poítati sem dlužno skupinu sval radiálních, šikmo ku stn tlní se ubírajících, a to jednak od pysku svrchního, jednak od pysku doleního, pak i svaly okružné, tsn celou stnu ústní okruhem svírající. Pharynx Tubificid pedstavuje rouru nahoe i dole, jednak však i po stranách stlaenou a sahající u nkteiých forem do segmentu tetího (Limnodrilus Hofimeisteri, Ilyokutikulárním.

Jinak

drilus coccineus),

u vtšiny však do segmentu pátého.

Pharynx Tubificid je stloustlá než

Stna složen je z

Na

stna

dolení

bunk

epithel, jehož

lová, jež

jsou ústa na

je vychlípitelný a funguje

dolení.

tvoena

pi tom zejména stna hoení,

jež

znan

Vyložen je pharynx epithelem víivým a to dle stn rozdílným. totiž

cylindrických,

obyejným epithelem kubickým, kdežto protažených a opatených malým

znan

epithel

stny hoení

elliptickým jádrem.

povrch opaten je zetelným povlakem cuticulárním, následuje vrstva sva-

zejména na hoení

svalových vždy patrná.

stn

pharyngu

je vyvinuta a jako dvojitá vrstva

Pohyb pharyngu ízen

optn

složitelnou

soustavou

jemných vláken sval: jsou

to

protractores mezi pídou pharyngu a stnou laloku elního se upevující, jednak retractores mezi zadní partií pharyngu a stnou tlní šikmo probíhající. Do pharyngu ústí dále žlázy septální, jichž pítomnost teprv v ase nejnovjším kon-

jednak

statována byla. Sledoval jsem je

tém

u všech našich Tubificidv a vždy pedstavují dvé ne-

pravidelných tles po obou stranách pharyngu jujících,

kdež též na hoení

stn

bez

se táhnoucích a teprve na

jednotného

vývodu v dutinu jeho

píd

jeho se spo-

ústí.

Složeny jsou


9 vždy z velikých se

bunk

hruškovitého

ehož

nich, z

souditi lze

bunk Oesophagus

hvzdovitých

sítí

tvaru, obsahujících v

buky

Celkem upomínají

zetelným jadérkem.

i

tyto

homogenním obsahu

veliké

na podobný jich mesoblastický pvod.

Proplétány jsou též jemnou

peritoneálních, jež jako povlak na povrchu jich se táhne.

poíná hned za pharyngem.

Tubificid

roury zažívací jest lumerr jeho

znan

zúženo,

ím

objem jeho mohutnjším, až v segmentu desátém

jádro

na jednobunné žlázy orgán exki"e-

však

-

Vzhledem k tomuto odstavci

dále oesophag postupuje, tím stává

v žaludek stevní pechází. u žaludku stevního, o emž doleji pojednáno bude. Pouze nutno podotknouti, že cévní sí jest na oesophagu velmi složitou, zejména v segmentu sedmém a osmém, jak v kapitole o cévním systému Tubificidv podrobnji pojednáno bude. se

Pokud

dosti nenáhle

se histologické struktury oesophagu dotýe, jest tatáž jako

Žaludek stevní

tém

Tubificid táhne se poínaje segmentem devátým až

na

Mohutn jsa naduen vypluje vtší ást jednotlivých rozhraní vždy ponkud se zužuje, ehož jsou píinou dissepimenty. Jinak postupnému pohybu rythmickému, jemuž souasn jest i podrobena céva

konec tla, kdež v koneníku zakonuje.

segment, na

jejichž

podléhá neustálému dorsalní na

hbetní jeho stran

probíhající.

stn žaludku stevního

struktura

Složitá histologická

vyložena je pedevším víivým epithelem. jsou pi-otaženy, konec

Jemn

zrnitý obsah

toto jest

zrnnýni

hoení lopatovit

tchto

bunk

buky

Jednotlivé

dosti

i

umístné

nepravidelného,

tém

znan

násadcovit.

konce hoeního.

blíže i

Stna vnitní

epithelu stevního

konec basalní zúžen

je rozšíen,

uzavírá veliké jádro

obyejn tvaru oválního, asto svým chromatinem.

jest následující:

tohoto

význané

Jádro

zejména hrubo-

je

možno však konstatovati ve vnitní stn žaludku stevPedevším jsou to nízké buky nepravidelného tvaru, umístné na

Vedle obyejného epithelu ního ješt dvojí elementy. basi

obyejných

jádra

bunk

bunk

epithelialních

obyejných znanji

pozorovati uritých

opatených taktéž velikým jádrem, však na

i

barvícím.

se

Tato okolnost, jakož

i

brv víivých, dá souditi, že nutno je považovati

rozdíl

na nich

jiná, že nelze

za elementy regenerují-

cího se epithelu stevního.

K

/

elementm druhého spsobu,

a

mnohem idím,

nejnovji u nkterých Naidomorph podailo se vsunuté roztroušen v epithel stevní ujímajícím jádrem.

pi soustav

Na vylíený

i

mn

nalézti.

jednobunné

náležejí

Jsou

tém

probíhajících vláken (vnitní vrstva

nmž

svalová), jednak

ezech bezpen sledovati možno. Zevní stna žaludku tvoena žláz chlor ago genních. Jsou to veliké buky tvaru hruškovitého, jež se ku své basi, kterouž na kapillarách sít stevní jsou upevnny. Tyto žlázy naplnny jsou irou tekutinou, ve které splývá znané jádro

vi'stvou

Jinak však obsah jich

vždy u vtším

potu

kol

naplnn

jádra každé

buky

tuhou, všem reagencím dosud vzdorující a

je zvláštními elementy,

nakupeny, jsou

znan

tvaru

Slo-

podéln

se

toliko

na

nepatrné, jež

velmi jemných

zetelným.

podrobn

dvojitá vrstva svalová.

táhnoucích (vnjší vrstva svalová), vždy však jsou to elementy dosti

zužují

buky buku za-

celou

tuto epithel stevní ukládá se sinus cévní, o

pak následuje

žlázy, jež

kulovité

to veliké

naplnné nad obyej velikým,

cévní pojednáno bude, na sinus cévní

žena jest jednak z okružn

od

je

konen

dosti rychle

s

jadérkem

dosud záhadnými.

Jsou

okovitého, obdány pak

svtlo lámající membránou. 2


10 jakouž jsem v první své práci o elementech tchto vyslovil, nemohu

Domnnku, niím jiným

optným

podporovati, leda

pozorováním, jež se

optn

element dotýe.

dlení tchto

výkonem exkrením, jak dokazují zejména žláznaté paitie orgán exkreních, na nichž elementy tyto se nakupují, když díve rozrušením utrhlých se žláz chlora-

Nutn

souvisí elementy tyto s

gogenní z obalu jejich se byly vybavily.

Konená

koneník

roury zažívací Tubificidv ili

partie

mální ást roury zažívací. Zaujímá skorém necelý segment poslední

k žaludku stevnímu toliko

dosti

pravd

zaujímá v i

patrným

jest

mini-

vzhledem

nenáhlým zúžením objemu svého. Ústí pak na venek otvorem

pesn

itním, jehož však pravou polohu dorsalní toliko na praeparatech

lze zjistiti.

Soustava nervová. Soustava nervová nalézáme,

i

Tubicid vytvoena

je dle obvj'kleho typu, jakýž

u annelid vbec

skládá se z uzliny mozkové a pásma bišního.

Tubificid dosahuje znaných rozmr i umístna jest pedevším elního, zasahujíc u nkterých rod i do prvního segmentu trulaloku hoení ásti ve vtší, pového. Celkem u veškerých rod našich Tubificid lze konstatovati jeden a týž plán, pokud Sledujeme-li pak ve smru tom uzliny mozkové tvaru uzliny a jejího rozlenní se dotýe. Ilyodrilem poínajíce a koníce Limnodrilem, vystihneme jistý postup od rod, našich všech menší mohutnosti a skrovnjšího rozlenní k mohutnosti znanjší a k rozlenní složitjšímu.

Uzlina mozková

Aby

další výklad

jasnjším se

stal,

nutno

ponkud

zastaviti

se

u všeobecného typu

mozkové Tubificid. Nutno pedevším rozeznávati vlastní stední ást uzliny mozkové a výbžky ili laloky, jimž uzlina ku pedu, jednak do zadu a po stranách se prodlužuje. Laloky tyto jsou párovité a dle uvedeného možno mluviti o lalocích pedních, zadních uzliny

a postranních.

uzliny

Po krátké této poznámce podle naznaeného pedem postupu sledujmež nejprve tvar mozkové Ilyodrila (T. I. F. 1. .á). Obrys uzliny mozkové tohoto rodu je vždy obdélníkovitý, tudíž uzlina sama znan

do šíky protáhlá,

pední

s

pedním ponkud vypouklým,

oki-ajem

obou stranách okraje pedního,

(L) vybíhajíce po

v dvé krátkých vtví nervových zásobujících zadní (IIL) jsou velmi

nepatrný, tvaru

zadního, koníce dost oste.

svaz

^znan

skuten

vrchole jejich místem jsou

dosti

jsou

nejmohutnjší, pošinuty jsou

ze

laloky

stedu okraje

upevnní párovitých

mozkové na stnu tlní. Laloky

až na oba

konce okraje zadního

jsouce široký, ukonují se velmi tup.

Uzlina mozková již

konického vybíhají párovit

jsouce

Laloky

jsou zúženy a brzy pecházejí

pásma laloku elního. Podobn

cerebroparietálních (pv), sprostedkujících zavšení uzliny

postranní (IL) a

znan

ob postranní

Oba pak konené

se zadním málo vniklým.

znan

protáhlá, s okrajem nikají zejména

rodu Tubifex,

již

nutno

hned po Ilyodrilu na

vzhledem k mohutnosti lalok a umístní

pedním

skoro

okrouhle konické

rovným a

se

zadním

laloky zadní, jimiž

znan

celý okraj

Kuželovité laloky postranní posunuty jsou tuto v hoení

adu

klásti, liší se

jejich. Jest celkem do osy podélné

Z lalok

vykrojeným. zadní v zad

polovice

se

obou oki-aj

vy-

prodlužuje.

postranních,


11

tém

takže

obou lalok pedních, krátkých

se dotýkají

zaan

však

sice,

do výšky obou-

strann smáknutých. Uzlina mozková Psammorycta tsn adí se tvarem svým i jinak organisací svou k uzlin mozkové Tubifexa. Jest však nco štíhlejší, okraj pak zadní oste vyseknut a oba Uzlin mozkové Psammorycta dosti jest polaloky zadní koní ne okrouhle, ale dosti oste.

dobná uzlina mozková rodu Spiro laloky

zadními

sperma

okrouhlý, krátký, však široký processus

Uzlina mozková uzliny

Oba

výbžky, za

je

pak

konen

laloky postranní

to však

(T.

F,

I.

7.).

znan

je prodloužena.

se

kulovit podlouhlými

sob nkteré znaky téže uzliny u Limnodrila.

v

tém

laloky zadní

(III.)

na dosti neznané hrbo(la)

a

vtev

Spirosperm

Dležitým vzhledem ku

okraj pední, vybíhající v processus (pr) dlouhý, však úzký.

Jest vždy do délky protažena

rozlenní

a

se dotyce,

vbec pak

pedstavuje uzlina mozková u

lze,

skoro rovným bez processu. Laloky zadní

tém

liší

úzce vyseknutý, oba pak

zredukovány jsou

Typ nejkombinovanjší, pokud tvaru (T.

však

F. 4.) zavírajíc

I.

zadní

(11.)

jaký v eledi Tubificid pozorovati

lejší,

3.),

každý z lalok pedních je rozdlen na vtev hoení

pak každá

dolení (K), z nichž

F.

znaky jinými v typ mozkové

Jest velmi siln do délky protáhlá, okraj

lovité

I.

(jp?-).

Lophochaety

Spirospermy, pechází

oste zakoneny.

(T.

zvlášt však okrajem pedním, který v centru vybíhá v kuželovitý,

(III.),

s

okrajem zadním vykrojeným,

(III.)

degenerovány, kdežto laloky pední jsou

typ nejdokona-

Limnodrilidv s

okrajem pedním

jsou široký, polokulovity, laloky postranní

optn

Lophochaety

jako u

(II.)

rozdleny na

vtev hoení (IJ a dolení (í^). Oba pak tyto laloky vynikajíce mohutností i délkou svou, zaujímají znanou ást uzliny mozkové. Z typu uzliny mozkové, jakýž tuto všemi popisovanými rody Tubificid sledován byl, vymyká se ponkud uzlina mozková rodu Bothrioneuron (T. I. F. 8.). Jest formy velice jednoduchost

primitivní a lze tuto

uzliny

mozkové a

rozlenní

její

poznati tytéž ásti, jaké u

rod

podélné prodloužena a okraj

Laloky zadní

(III.)

tém

vysvtliti toliko

smyslu

v jistém

ostatních

její

(I.)

redukovány byly,

popisovány byly.

pítomností orgánu

mohutnost této

i

vždy možno na

Jest pak uzlina

tato

roz-

ní

vždy v ose

krátkým

cípkm

podobu dlouhých kužel, úzce konitých,

podobají a laloky postranní

se

(II.),

krátce kuželo-

svou nepatrností zanikají.

mozková Tubificid poskytuje místa velikému uritými smry ku stn tlní se ubíraly. Tyto

uzlina

potu vtví nervových, aby vycházejíce z ní, cerebrální vtve nervové vždy zpsobu jsou dvojího: pásma nervová, složená z velkého potu jemných vždy smujícím ku stn tlní, kam celé pásmo svými

stupují a mají za

lok pedních

bu

jsou

fibrill,

s

to

vtve mohutné,

prbhem obyejn

fibrillami vniká,

bud jsou

to

spíše

krátkým,

vtévky

prbhu

svém velmi rozmanit a tvoící peasto celou sí jemných nervových. Pásma nervová u téže uzliny mozkové vždy konstantn vy-

rozvtvující se na

vláken a malých uzlin

jsou-li

s

Nicmén by

pední skoro rovným, zadní pak úzce a hluboce vyseknutým.

Spsobem popsaným rozlenná

nervové

jistou korrelací

Tubificidy se honosí.

vynikajíce mohutností svou mají

kdežto laloky pední vité,

její

pede všemi

smyslového, jímž rod tento

pvod svj

oba laloky rozdleny.

U

je-li

Tak u všech Tubificid vychází z lakaždý z lalok nerozdlen, nebdva páry,

L

1. vrij)

laloky uzliny mozkové.

vždy jeden pár vtví nervových,

Ilyodrila

(T.

F.

jsou

ob

vtve

dosti dlouhé 2*

i

vy-


12

zeteln.

stupují velmi

Bothrioneuron

tsn

ku

(T.

F.

(T. I. F. 4. la,

(T.

I.

F. 3. jív,),

nepozorovatelný, ježto oba laloky

pvod

lze

a zárove hoení bývá ponkud subtilnjší, za zárove dolní, kterýž bývá mohutnjší a širší (Ib,

(La, Ij)

bohatší než pár vnjší a

Ilyodrila sluší se I.

pár

Jeden pak z obou

dvojité laloky pední.

tchto pásem

pojmenovati párem vnitním ili hoením, druhý pak párem vnjším ili dolením;

vždy pak vnitní pár

širokých (T.

tém

jsou velmi krátký a

se pibližují,

vých pítomny, majíce za

U

8. ntî),

úpln skoro ob pásma nervová zakrývajíce. U rod. Lophochaeta K) a Limnodrilus(T. I. F. 7. Inlj) jsou konen dva páry tchto pásem nervo-

stn

nervových

Tubifex, Psammoryctes, Spirosperma

U rod I.

F.

1.

««o), jež

to

však na

fibrilly

l^),

o jednom páru pásem neiTových dosti pedními z postranních okraj uzliny mozkové za vtve onch, která z lalok pedních vycházejí.

ješt dodatkem zmíniti pod

obma

vybíhají a jež nejspíše považovati lze

laloky

Laloky postranní mozkové uzliny Tubificid podobn jako laloky pední též jsou vodci zvláštních vtví nervových.

moryctes

Spirosperma

a

dol ku stn

U rod

Ilyodrilus

(T. I. F. 3. nv^) jest

(T.

I.

to toliko

tlní se ubírá.

Lophochaety

jediný pár, jenž

jež

U

na

nv\, L. Clapardianus),

bu

na ti*) (L. Hoífmeisten).

dlí

(T. I. F. 5)

laloku na

rodu

Tubifex, Psam-

F. 1. vn^),

U dv jiné: hoení (nv^), jež šikmo nahoru a dolení (vn^), Lim no dril US dlí se každá z vtví nervových bu též

stranních šikmo

p-

se

z lalok povtev každého

šikmo

dv

(T.

Rod Bothrioneuron

dol L F. (T.

probíhá.

nv\,

7.

L

F. 8.)

iní tentokrát výminku ve píin vtví nervových z lalok postranních vycházejících dosti znanou, nebo laloky postranní postrádají tu obou vtví nervových. Pokud se obou lalok zadních mozkové uzliny Tubificid dotýe, tedy jedin t3'to nedávají vzniku

Jak

žádným vtvím nervovým.

již

pi

popisu uzliny mozkové Ilyodrila

uvedeno bylo, upevují se na

n

jemn fibrillovité (T. L F. 1. 3. 4. 7. U rod Ilyodrilus, Tubifex, Psammoryctes, Spirosperma, Lophochaeta thrioneuron jsou pítomny pouze v páru jediném, u rodu Limnodrilus (T. I. F. cerebroparietální tvaru páskovitého a struktury

svazy 8. 2>v).

a

Bo-

7.

pu^,

pv^) jsou velmi mohutný, a z každého laloku zadního vybíhají však vždy dva svazy.

Vtévky nervové

berou vznik svj toliko z okraje pedního mozkové uzliny Tu-

Nelze však pozorováním dotvrditi, že by, pokud potu jich se týe, vždy konstantn

bificid.

asto

vystupovaly.

sledování

prbhu

objevují se v jediném jich,

jakož

i

toliko páru,

pouhé urité rozpoznání

asto

též ve dvou

jich s obtížemi

párech, vždy však

spojeno bývá,

nebo

s velikým potem vláken svalových celou dutinu laloku elního skorém vyplujících. Toliko o jedné vtévce nervové možno tvrditi, že vždy stále na mozkové uzlin Tubificid je pítomna. Jest to ona vtévka nervová, která ze stedu okraje mozkové uzliny všech našich Limnodril (T. I. F. 7. n) vybíhá a se spojuje se zvláštní uzlinou pemozkovou (ganglion praecerebrale, g) tvoenou nkolika velkými bukami nervovými a vj'-

vehni snadno zamniti se dají

s

optn

nkolik vtévek menších ku stn tlní. Týž nerv a touž uzlinu praecerebrální u všech našich Tubificidv, ovšem v míe menší vyvinutou (T. I. F. 3. 4. n). Jest teba nyní promluviti ponkud obšírnji o pásmu bišním, jež spojeno je uzlinou mozkovou párovitými kommissurami(T. I. F. 1.3. 8. com). Vybíhají ony po obou stranách

sílající

nalezl

jsem

tém

*) Yiz Vejdovský,

a

System

etc.


13

mozkové

uzliny

uzlinou

z

obou lalok postranních,

U

pásma bišního.

sbíhají dále

pod pharynx a

Lophochaeta (T. I. F. pvod vedle obou lalok

rodu

mají však komissury jiný ješt

má pvod svj

Limnodrilus

postranních

a mohutnjší, vybíhá totiž vždy z laloku postranního (com„), (com.^)

a

4, 5)

spojují se tuto s první

:

(T.

F. 7.)

I.

jedna vtev, to hlavní

mén

vtev však druhá,

v zevnjší vtvi každého z obou lalok pedních vnjších.

Ob

mohutná kommis-

sury mocnými jsou pásy, zabírajícími v objem svj vtší ást fibrillovité substance uzliny mo-

A

tedy hlavní jich massa z fibrill nervových se skládá, nicmén na poátku i konci svém provázeny jsou povlakem bunk nervových, jako pokraování lalok postranních neb bišního pásma se jevících, kterýžto dále povlak u nkterých forem, zvlášt u Bothrioneuron Vejdovskýanum (T. I. F. 8. com) velice je vyvinut. Kommissury taktéž jsou pvodci nkolika vtévek nervových, jež ku p. u Bothrioneurona (Z) v páru jednom, u Tubifexa a Limnodrlla v párech nkolika jsou pítomny a ze zevní strany obou kommissur vybíhají. zkové.

U rod

jiných

nejsou

vtévky vždy pítomny, jakož

tyto

u

i

rod

pedcházejících

ne vždy

konstantn vystupují.

Pásmo bišní pijavši

ob

kommissury vytvouje v segmentu prvním trupovém

segmentech následujících pravidelné uzliny.

subpharyngeal ní

(a

nazvaná

význaného. Jest vždy celkem srdcovitá a

tém

u všech našich

thrioneurona velmi krátkém

rod mohl

jest

jsem konstatovati jeden pár

prbhu

tlní se ubírá

pkn

je vidti,

(viz liší

obou postranních kraj

z

i

se

a

I.

jednotlivé rody

nervových. Tak

F. 4. 7. a), u

Bo-

a v segmentech

jednotlivé tyto ásti

(T. I. F. 6. 9.).

Každá

z

i

I.

pár delších

F. 4.

h).

segment

ostatních ukazují ve

trojitá,

ponkud

jest též

pvodcem vždy

je

dlíc se na ást pední,

samy pro sebe na pravidelné menší

pár

jehož

uzlina

což zejména u Lopho-

rozdleny

partie

tchto tí ástí dává vznik jednomu páru nerv

nerv

(II.),

T.

mladších menší vždy vyvinutost

ckých, takže celkem na každý segment ti páry tchto

nervových jest stední

této uzliny jeden

(T. I. F. 4. 1, 2) z uzliny této vycházející

jsou. Uzliny

od sebe rzní. Celkem každá uzlina jednotlivého segmentu je

mohou

(T.

Tubifex a Lophochaeta, nkdy od uzlin segment ostatních,

význan seadny

všech skorém segmentech týž tvar,

stední a zadní,

nerv

rody:

kde nervy periferické

následkem znanjší stsnanosti

býti

pár

nkolika

dokonce více pár, jež z pedního kraje této uzliny vznikajíce po v integument doleního pysku vcházejí, jejž pak innervují. Však za pí-

trupového segmentu druhého chaety velmi

uzlin odchylného a pro

pvodcem

(T. 1. F. 8. a)

znivých okolností možno nalézti, že

nerv ku stn

ve všech

ne vždy správn, nutno tak zváti veškeré uzliny segment,

jimiž pharynx prochází) jest vždy tvaru od ostatních dosti

i

Uzlina prvního segmentu trupového, také uzlinou

periferi-

pipadají. Nejmohutnjší z tchto

nejmohutnjší ást uzliny. Oba

nervy tohoto páru vycházejí ze substance vláknité, probíhají tedy na poátku svém

pes

sub-

bunnou

dotyné ásti uzlinové i vcházejí pak po delším pímém prbhu do integumentu, jejž jemnými fibrillami svými zásobují. Druhé dva (I., III.) páry nerv periferických probíhají tím spsobem, že pár pední vzniká na rozhraní partie pední a stední, pár zadní pak na rozhraní partie stední a zadní, oba pak smrem ponkud šikmým pímo v integument dotyného segmentu se ubírají. stanci

K tmto nervm na rozhraní segment

periferickým uvnit

segment

probíhajícím dlužno piísti

i

jiné, jež

umístny a jimž innervace dissepiment pináleží. Jsou vždy nepatrnjší nerv pedcházejících a pítomny jsou bu v páru jednom neb ve dvou. Nervy (a, b)

jsou


14 periferické

u Ilyodrila

(T.

ponkud

F. 2.) jsou

I.

vází je na

poátku

prbhu

ímž

jich,

rod

jinaký nežli u

bunná

v témž potu pro každý segment pítomny, avšak substance

Jsou sice

ostatních.

uzlin pro-

jednotlivých

nabývají téže povahy, jako periferické nervy u skupin

zejména u Naidomorph.

nižších,

Zbývá nyní promluviti o jiných ástech soustavy nervové Tubificid. Jsou to pedevším tak zvaná postranní pásma nervová, jež u všech našich Tubificid jak na exemplárech živých, tak i na praeparátech velmi spolehliv sledovati se dají. Vyplují pak pásma

pásv

tato oba postranní intervally

souvislých

pvod

bunk

svalových

nervových, jež až do

jich hledati dlužno, jsou velmi

souvislost jejich s

Jiná

jednotlivých,

pídy tlní

sledovati možno.

nezetelný,

a

V píd

výbžky svými práv

tlní, kdež

píznivých možno

v pípadech

pedních lalok vycházejícími spolehliv

nervy z postranních a

ást

ada

jeví se jako

i

soustavy nervové Tubicifid zdá se býti tak z v.

mi bylo

dokázati.

nerv bloudivý

(ner-

vus vagus). Povaha tohoto nervu u oligochaet (zejména u Chaetogastridv a Enchytraeid) dostaten byla osvtlena v díle prof. Vejdovského, nicmén nebylo mi lze nerv tento na živých

exemplárech Tubificid

s

uritostí konstatovati, což však se

pesnou

mi podailo na nkteiých

praeparátech ezových. Tvoit pak nerv tento veliké ganglion na hoení

ní

dvma vtévkami ob kommissury se

Z

orgán smyslových

fibrillovitými souviseti

se krátkými

kde od

pharyngu,

i

zdá

oddlují.

zastoupen mezi Tubificidy velmi malý poet.

nému orgánu citovému aditi dlužno pede tavé produktem jsou kutikuly i pítomny Souviseti se zdají, jak

tlních.

stn

mozkovou v onch místech,

uzlinou

s

vším tak

jsou jak na hlav, tak

Nasse

již

brvy hmatné.

zv.

ukázal

s

onmi

i

Tyto

K

povšech-

brvy

hma-

na ostatních segmentech

tyinkovitými

bukami

pokožko-

vými, o nichž se mi však nikdy nepodailo dokázati, že by se zvláštními elementy nervovými souvisely. K témuž povšechnému orgánu smyslovému nutno také dále piaditi bradavky citové, jež u rodu Spirosperma (Tab. IV. F. 1 a 2) se vyskytují. Mají podobu znaných obejímají v jednom, dvou neb

hrbolk

i

se jich

struktury dotýe, souhlasí velmi

u Slavína appendiculata

Oí

a orgánu

bradavkami citovými, jež

spojeny jsou

sluchového Tubificidi

Bothrioneuron

s

s

výbžky

bukami

dlenou

vtví nervovou je spojeno

Pokud

se

nového pipojiti. substance vláknité.

sobem, že na horní.

epithelialními, jež

kulovitých

ichový zastoupen pouze podlouhlou a stažitelnou

souvisejí

Vyložena jest pak podlouhlými

bukami

s

velikého

struktury histologické pásma nervového týe, Jak uzlina mozková, tak Vrstva

bunk

jež

i

pásmo bišní skládá

neurilemma vnjší

se

jako

stranu

spodní,

pochva

stny

mi jen velmi málo

bunk

nervových a ze

ze tí stran tím

zp-

na pásmu bišním stranu

Obal zevní ili zejm peritonealní pvod svj

soustavy nervové

zejména dosti etná vtroušená jádra

jest

bišním kolmo na osu podélnou po-

neb pásmem

struktura obou ástí jeví

se z

nervových kryje substanci vláknitou

uzlinou mozkovou

vedeme, bude celkovitá

ganglia, které neroz-

uzlinou mozkovou.

uzlin mozkové nechává nepokrytu

Prezem,

jevící, což

s

opt

Vejdovský

bunk hybunk pvodu

mlkou

u rodu jamku, uloženou na svrchní stran ve stedu laloku elního. víivými

prof.

Pokud

nemají, orgán pak

Pedstavuje tu

(T. I. F. 8. ^rn).

trupových.

skládají se ze skupiny podlouhlých

I tu

svými

podermalných, jež vnitními konci nervového.

nápadn

popisuje.

segment

více kruzích každý ze

i

tenké,

bunná

asi tato:

dokazují.

Pod obalem zevním

násle-


15 duje vrstva svalová. Vrstva tato na uzlin mozkové velmi slab je vyvinuta, jevíc se jen jako

tenounké pásmo jemných

znaných pás

fibrill;

na pásmu bišním vždy jsem

struktury brillovité, jež po obou stranách

bude, se táhnou. Svaly tyto, zdá

nervového, jež však nikdy, pokud

Pod

že

se,

pochva substanci vláknitou

i

Nasse pozoroval,

pesvditi jsem

svalovou patrným

vi'stvou

i

buky

je

ji

však sledovati mohl jako dvé

neurochordu,

zamuje

nmž

o

však je za

dole

e

cévy pásma

se mohl, u Tubificid se nevyskytují.

neurilemma vnitní

nervové jednak

jako jemná membranovitá

ásten

obejímající, jednak

oddlující.

Pokud bunk nervových se dotýe, chovají vždy v jemn zrnitém obsahu veliké chromatinovou substancí naplnné jádro, i obráceny jsou výbžky svými k substanci vláknité, kamž, jak na píznivých praeparátech dokázati mi bylo možno, jemným stromovitým spsobem se rozvtvují. Substance vláknitá složena je z jemných fibrill beze vší struktury bukovité, probíhajících v uzlin mozkové smrem celkem píným v pásmu pak bišním smrem podélným. Dležitým jest

dkladn

konen

mohl, skládá se vždy ze jemné, z útlého pojiva

neuro chord

v pásmu bišním probíhající

v díle prof. Vejdovského popisovaný.

tí

rour, z nichž

složené, aniž

U

(T.

F. 1

I.

—9

n, nr)

tak

našich Tubificid, pokud jsem jich zkoumati

prostední jest nejmohutnjší.

njaké zetelné

složení

bunné

Struktury je vždy

za všech

okolností

na

jevo vystupuje.

Soiastava cévní. Soustava cévní Tubificid skupiny

nižší, jinak

se býti tvoena.

apparát cévní druhého.

však ve

znan

mnohém na

jest složitou.

Cévní soustavu rodu Ilyodrilus

Naidomorph znan

Jednak složením svým ukazujíc na

skupiny vyšší pipomínajíc, dle

rozhodn nutno

klásti

pipomínajícího, cévní soustavu

dvojího typu zdá do typu prvého, na

rod

ostatních do typu

Pihlédnmež nejprve tedy k organisaci cévní soustavy u Ilyodrila (T. II. Hlavní oddíl soustavy cévní sestává tuto optn z cévy dorsalní i ventralní

F. 9.).

a z cév

postranních. Céva dorsalní (cd) táhne se nad rourou zažívací od zadního konce tlního až do

segment

oesophagealních, kdež od roury zažívací se oddluje a nepokiyta více žlázami chlo-

ragogenními,

mozkovou

se

Ob (cy)

voln segmenty pharyngealními až do laloku elního probíhá, kdež ped rozštpuje a s obma vtvemi cévy ventralní se spojuje (vv). tyto cévy

se spojují, jež

pod pharyngem probíhajíce brzy

(v

uzlinou

segmentu tetím) v cévu ventralní

pak voln až k zadnímu konci tlnímu smuje. Mimo kommunikace v laob cévy celým systémem cév postranních, což zvlášt v zadní

loku elním spojeny jsou však

Z obou cév vychází tuto po každé stran vtší poet vtví postranních, jež opt mnohonásobn se rozvtvují V následua velmi složitou sí cévní vytváí, která i integument vtévkami svými protkává. jících segmentech, totiž ve tvrtém až devátém, spojena jest céva dorsalní s cévou ventralní vždy jediným toliko párem (2.-7.) cév postranních, jež ped zadním dissepimentem každého segmentu z cévy dorsalní vycházejíce postupem do zadu naduují, až ve tech posledních ze jmenovaných segment jsou nejvýznanjšími, podobajíce se tak onm naduelým cévám poásti laloku elního a v segmentech pharyngealních velmi patrným se

stranním (tak zv. srdcím) picházejícím u ostatních stranní neústí však jednoduše v cévu ventralní.

rod

jeví.

Tubificid. Popisované tuto cévy po-


16

áe

tlní a vysílá v inKaždá z postranních cév pibližuje se totiž tsn k postranní každém segmentu vytvoují v integumentem tyto probíhajíce (ve). Vtve nkolik vtví tegument souvisí. Teostatních segmentv sítí úhlednou sí cévní, jež optn etnými anastomosami se kutina krevní, jež tuto integumentalní sí byla probhla,

ními

dvma

cévami

(se),

pímo

jen probíhají a

postranní

které od

ve ventrální cévu

áry tlní

vi-ací se

pak do cévy ventrální

z integumentu vycházejíce

zvlášt-

na krátko

ústí.

Z popsané práv organisace soustavy cévní v pední ásti tla u Ilyodrila dosti je patrná píbuznost s pomi-y, jaké u Naidomorph panují; ovšem nutno tu nepikládati vtší váhy onomu rozvtvení cév postranních, jež jen na vi-ub integumentalního systému cévního spadá, který specieln u Ilyodrila zvlášt je vyvinut.

znan

Dosti

odchýlenou od typu prvního jest organisace cévní soustavy

typu dru-

hého, jak u všech ostatních domácích rod Tubificid se jeví, jak však až dosud od rozliných autor v detailech svých popsána nebyla. Maje na mysli vždy jen karakteristické známky tohoto typu

cévního, chci

integumentu svého, jakož této se ukazuje (T.

Ob

II.

je i

podrobnji

pro

líiti

u rodu

Lophochaeta,

soustavy cévní

pravidelnost

jenž pro

prsvitnost

zvlášt píznivým ku zkoumání

F. 6).

hlavní cévy dorsalní (cd) a ventrální (cv) spojené systémem cév postranních

i

tuto

k obma pistupují cévy dv jiné, velmi karakteristické: céva supraintestiCéva dorsalní (cd) totiž probíhajíc od zadního konce tlsubintestinalní. nalní a céva ního ku pedu, odluuje se v segmentu devátém od roury zažívací, aby dále voln až v lalok elní postupovala, avšak oddlivši se v dotyném segmentu, dává céva dorsalní vznik cév picházejí, však

nové,

supraintestinalní

(spr),

která

na hbetní

stran oesophagu až k rozhraní mezi

oesophagem a pharyngem (segment pátý) probíhá, kdež náhle pak koní. Céva dorsalní zatím, když byla však až v lalok elní dospla, rozdluje se spsobem známým vidlinat a pechází ve známou vidlici ventrální (w), která opt v segmentu tvrtém pod phaiyngem v jednoduchou cévu ventrální

(cv)

pechází. Tato na dalším

prbhu

svém neprobíhá spsobem jednoduchým.

prvém segmentu oesophagealním (v segmentu šestém) vysílá jednu nepárovitou vtev (b^) ku stevní síti cévní, v segmentu pak následujícím hned nkolik (aj a^) nepárovitých vtví podobných. Na poátku segmentu osmého rozdluje se céva ventrální konen ve dv vtve.

Již v

—

Vtev hoení piléhá tsn k oesophagu céva subintestinalní (sh).

i

probíhá dále po bišní stran roury zažívací jakožto

Nová tato céva jest nejpatrnjší a nejmohutnjší práv pi vzniku svém; na dalším prbhu k zadnímu konci tla pozbývá postupn své mohutnosti až v zadních segmentech tla, kdež asto dvojitou se býti jeví, neliší se tém od paralleln probíhajících cév sít stevní. Druhá ventrální;

však

mohutných, ku

vtví rozdlením

z i

tato céva

cév

na pouhou kapillaru

vami

(Ii,

optn

I„,

cévy ventrální povstalých jeví se býti

na svém poátku vysílá nkolik vtví spojných (ci— Cj), znan konen ped zadním dissepimentem segmentu osmého

subintestinalní, až

(vb) klesá, která teprv

spojením se

tak zv. srdci) segmentu osmého

nabývá.

Od

pokraováním cévy

s

obma

pvodní mohutnosti

postranními pulsujícími césvé

jakožto céva ventrální

místa spojení probíhá pak céva ventrální voln a nedlené až v poslední

segmenty zadního konce tlního.

i


znaná komplikovanost hlavních cév apparatu cirkulaního stává se ovšem ješt pistoupením cév postranních, rozmanitá spojení mezi cévami hlavními sprostedkujících.

Dosti složitjší

Nebéeme-li ohledu na uvedený nalnf, lze

již

spsob

spojení mezi cévou ventralní a subintesti-

v pední ásti tlní konstatovati celkem dva spsoby spojení cév hlavních: jednak

mezi cévou dorsalní a ventralní, jednak mezi supraintestinalní a ventralní. Prvý spsob spojení

V

druhém až sedmém.

poznati lze v segmentu

každém

uvedených segment vybíhá

z tuto

—

jeden pár cév postranních (1 6), dosti útlých, jež v dlouhém prbhu po nkolika jednak karakteristických, jednak nahodilých otokách bu ve vidlici ventralní (v segm. 2 3), bu v samu cévu ventralní ústí (v segmentu 4 7). Spsob spojení druhého nastává z cévy dorsalní

—

—

v segmentu osmém,

a

ob. cévy

pedcházejících cév postranních

pedmtem

tímto

výluné

jich

se obírající

postavení

mezi

postranní, jimiž tento

lišiti

spsob

spojení

provádn

je,

se nezdají leda mohutností a pulsací svou.

srdcem, ímž naznaiti

nazývali tyto cévy postranní ostatními cévami

niím od

Staí autoi

postranními.

A

názvu tomuto

se

mlo

nelze nijak

cév dorsalní), pece nutno piknouti obma cévám skuteného postavení výluného mezi ostatními cévami postranními. Vznikají totiž nisprávnost piznati (písluší jediné celé pulsující

koliv z cévy dorsalní, nýbrž z cévy supraintestinalní, jež v segmentu

dvma mohutným naduelým cévám po krátkém prbhu s cévou ventralní

dává vznik pulsujíce

(I,

I2)

znan

osmém

naduivši

postranním, jež v pestávkách neustále

se spojují.

Pítomnost tohoto spsobu spojení

nebo tím stává se jich systém píbuzným systému cévnímu nkterých rod exotických Lumbricid (Urochaeta, Peri-

cévního je pro soustavné postavení Tubificid cévní dosti

chaeta, Pontodrilus, Titanus),

dosti dležitá,

kde dle podrobných pozorování Perrierových

*)

jednak totéž spo-

(Per chae ta, urochaeta), jednak ponkud pozmnno mezi cévami dorsalní, supraintestinalní a ventralní (Pontodrilus, Titanus) pichází. K popsanému práv rozdlení apparatu cévního v pedních segmentech tlních u L 0-

jení mezi cévou supraintestinalní a ventralní

phochaety cid

dlužno pipojiti nkteré dodatky, kteréž ostatních

rod

domácích našich Tubiíi-

se dotýkají.

Tak nerozdlené, jednoduché cévy postranní v segmentech pharyngealných vyu Lophochaety, u ostatních rod domácích zejména v prvních segmentech pharyngealních mnohonásobn jsou rozvtveny, tvoíce peasto složitou sí nikoliv skytují se typicky jen

nepodobnou

oné, kterou

u Ilyodrila jsme

byli vylíili.

Pokud

se postranních

cév pulsujících

rod Tubifex, Psammoryctes a Spirosperma, dva páry, to v segmentu sedmém a osmém, vyskytují se pouze u rod Limnodrilus a Bothrioneuron (T. II. F. 5, Ij_2, IIj-j). V tomto druhém pípad nutno ovšem dotýe, pichází

jeden pár

pošinouti spojení

v

ped

;

kapillarovité

jich

u

cévy ventralní

s

prvním párem tchto cév o jeden segment

organisace ostatního cévstva nedochází tím však nijaké

jaký u Lophochaety

V

práv

zmny

sledujíc

úpln

týž typ,

byl vylíen.

ádcích pedcházejících popisovaný systém cévní veškerých

dotýkal se pouze rozdlení apparatu

rod

cirkulaního v pedních segmentech

loku elním a v sedmi segmentech po tomto následujících

;

našich Tubificid

tlních, totiž v la-

zbývá tedy vylíiti

pomry

cévstva

v ostatních segmentech tlních. Pedevším nutno se zmíniti o postranních cévách v segmentu

devátém až jedenáctém. *)

Etudes sur

les

Cévy

tyto neliší se

Lombriciens terrestres.

III.

patmji od postranních

cév

segment pedních,

IV. Arch. de zool. exp. et gén. 1874, 1881.

3


18 toliko v

ponkud

dob

pohlavnosti cévy posledních dvou

následujících segmentech tlních

vajený

postranní, spojení

Kdežto však v pedních segmentech tlních

uskuteující.

cévou ventralní a dorsalní

mezi

obejímajíce vaky chámový a

svj promují, jak pozdji ješt uvedeno bude. picházejí rovnž cévy

tvar a úkol

Ve všech

segment

voln v dutin tlní probíhají, piléhají tuto tsn ku stn tlní, ímž gumentem ve styk picházejíce, zásobování jeho tekutinou krevní obstarávají. cévy postranní

Tyto

kliky postranní

(Claperdovy anses

s inte-

periviscerales) podle svého i-zného vý-

voje bud jednoduše probíhajíce, bud v celou integumentální patrn pro rzné rody jsou karakteristickými.

sít

cévní

se rozvtvujíce, dosti

pomry kliek postranních sledovati lze u vtšiny rod našich Tubificid (Tubifex, Psammoryctes, Lophochaeta, Spirosperma, ásten i Limnodrilus). V každém zadním segmentu u tchto rod probíhají kliky postranní takto Tsn ped zadním dissepimentem každého segmentu vychází po každé stran z cévy Nejjednodušší

:

dorsalní kapillarovitá cévka, jež brzy

ku

stn

sepimentem zadním

s

cévou ventralní

optn

Tento

se spojila.

(viz

Vejdovský, Systém

etc.)

stn

cévy byla vyšla, piblíživši se k

k

sílá

stn

tlní

Nejvtšího

tré

velmi

význan

u

již

prbhu

kliek

na jevo vystupuje. Céva, jež tuto

tlní obrací se sice k

cév

ventralní,

z dorsalní

zárove však

kliky postranní velmi složitým

vy-

sí cévní vytvoují.

skuten integumentální sí cévní u Ilyodrila, spsobem se rozvtvujíce, proplétají v podob více mén

dochází

rozsahu

dis-

postranních

Limnodrilus Hoffmei-

cévních, jež v integument vcházejíce, složitou

vtví

ku ped-

ped

na zad postupuje, aby

spsob

nevykazuje tedy patrného rozvtvení v integument, které však

steri

tém

tlní piléhá, po této pak až

nímu dissepimentu postupuje; náhle však se obrací a

kdež pra-

videlného sítiva integument každého segmentu zadní ásti tlní.

Tak zejména v segmentech nejzadnjších dochází jmenovaná sí, zvlášt pro velikou przranost této partie tlní velmi dobe pozorovatelná, také pravidelnosti, že úpln spolehliv rozpoznati a popsati

segmentu vybíhají

stedn

s

totiž

se

dá

z cévy dorsalní

cévou ventralní, nýbrž

Tsn ped

(T. II. F. 3.).

dv

vtve

smují k obma

zadním

dissepimentem

postranním

arám

tlním, kdež v integument

vstupují a zvláštní prstenec cévní (p^) vytvoují, jenž celý segment obejímá.

cévního vybíhá pak u velké pravidelnosti do kapillar ústí,

cévy

(ca^)),

jenž (Jev),

jež až do

pedu

i

Z

tohoto prstence

do zadu velký poet paralleln

celého

segmentu obíhá.

jež od obou postranních

stn tlních

Z

tohoto prstence odluují se teprve

vybíhajíce po krátkém

se spojují, prostírá se v integumentu celého

u Ilyodrila, jak z

pedu

která složitostí svou

vylíeno, cévní sí

cévní.

prbhu

i

(pi)

dv

dutinou tlní z

pedního

sousedních

v prvních segmentech tla

nalézá) velmi bohatá sí cévní,

ostatními Tubificidy vyznauje.

Bothrioneuron

karakteristickou integumentální

Tato není však nijak pravidelnou, nýbrž jeví se býti dosti složitou spleteninou jemných

kapillar v podélné ose tlní jež v

tla (nebo

integumentální se

Ilyodrila zvláš mezi

Vedle Ilyodi"Ua vyznauje se však sítí

seadných

stedu dotyného segmentu postupujíce tuto v podobný prstenec

opt po obvodu

pímo v cévu ventralní ústí. Ponvadž pak ze zadního prstence cévního do zadu a do pedu etné rovnobžné vtévky vybíhají a s cévními integumentalními prstenci segment

každého

postranní (k), které nespojují se bezpro-

prbhu

vtšinou probíhajících a za

pvod svj

svém asto jednotlivé segmenty napolo obejímajíce

vtší vtve cévní majících,

optn

vznik

svj

v klikách


19

rod

postranních mají. Tyto kliky postranní pekvapují odchylkou, kterou u ostatních

Tubificid

marn

mrnou

dorsalním k ivši, vchází

prbhu

postranní, jež

a

mohutností,

naopak velmi krátkým

v cévu

padnou; pece

lze

velmi

ji

hutnost kliky, jakož

klika cévní po-

ubíráf se

do dutiny tlesné, aby po krátkém

i

stedové

na pohled velmi ná-

býti

se

vysvtliti splynutím párovitých kliek posti-anních ve

její

okolnost, že vnikajíc v integument

pvod

celé síti kapillar

kliku

dlí se každá klika

Ostatn

dávají.

mo-

i

postavení vzhledem k segmentu, jejž zásobuje, dají tušiti

párovitost.

Celkem, jak z popisovaných rozmanitá a lze

bificidy velmi

se tudíž

tato

pímo smrem šikmio vylíenou práv sí cévní vytvo:

dotyných kliek postranních zdá

dobe

Dokazuje tak zejména ta

její

a

jediná, ne-

jest to toliko

vyniká

ventralní vústila.

vždy jen ve dvé vtví cévních, jež pak teprve

pvodní

to

jest

stn tlní, kdež v integument se rozvtvivši optn v podob jednoho páru vtévek cévních

našich

vybíhá v každém segmentu z cévy

Za

z cévy dorsalní vychází.

prbh

její

Tato nepravidelnost

jedinou.

rod

všech tuto popisovaných

kliek postranních, u Bothrioneurona však

dorsalní vždy jeden pár

párovitá klika

U

hledáme.

dobe

ji

píklad

kliek postranních mezi Tusekundárn vzniklou, nehodící

vidno, jest úprava

proto vždy vykládati

jakožto

Limnodrilus, kde

pro znak generický. Tak patrno píkladem u rodu

druh (L. Clapardianus) honosí se klikami jednoduše probíhajícími, druhý však meisteri) velmi

Vedle

znan

jeden

již (L. Hoff-

rozvtvenými.

cév, jež v

dutin tlní probíhají neb v integument

se rozvtvují, existuje

u veškerých Tubificid, jakož u Oligochaet vbec, zvláštní ást soustavy

ješt

cévní, která za úkol

podob tak zv. cévní sít stevní. Celkem vtší ást roury zažívací, totiž oddíly její pvodu hypoblastického (Oesophagus a žaludek stevní) opateny jsou sítí cévní, dutiua ústní, pharynx a jakožto partie pvodu epiblastického postrádají této úpln. Organisace sít stevní dá se velmi dobe sledovati ku p. majíc zásobovati rouru zažívací, obejímá tuto v

i

u Ilyodrila, kde

prsvitnost žláz chloragogenních celému pozorování zvlášt jest píznivá

(T. II. F. 2).

V

každém segmentu vybíhá

tu z cévy dorsalní (cd)

ada

paralleln postupujících cév

kruhovit rouru zažívací obejímají. Tyto prstencovité cévy spojeny pak mezi sebou vtším potem cév podélných (fcp), rovnobžn s cévou dorsalní probíhajících. Tímto spsobem rozdlen pak povi'ch roury zažívací v každém segmentu na samé prstencovitých (äo), jež

jsou

kvadranty, více

úpln

mén

pokrývající.

pravidelné, kteréž

segmentu vychází ze sít a objemu

dosti

opt

Celá pak sí spojena to ze

stedu

lánky mížovité sít cévní rouru zažívací (vv) tím spsobem, že v každém

její

na stran bišní toliko jediná nepárovitá céva

znaného, kteráž krátce pak dutinou tlní probíhá a

Stevní sí cévní ostatních Tubificid

nicmén pítomnost

cév

drobnji vyteny butež. zejména tím

jsou

cévou ventralní

s

pivodno

vtvují neb mezi sebou

supraintestinalní

i

subintestinalní

téže

bývá, že cévy prstencovité

pivádí

jisté

(es)

ústí.

zmny,

kteréž tu po-

u

Ilyodrila, což

pravidelnosti, jakáž

nemajíce stejné

je

mohutnosti, asto se roz-

Prvá tchto cév prstencovitých, vždy

sepimentem každého segmentu umístná, bývá obyejn již

v cévu ventralní

celkem tvoena je dle typu práv popsaného,

Sí sama nemá nikdy splývají.

pímo

tsn

za

nejmohutnji vyvinuta

prvními moderními pozorovateli této skupiny oligochaet našich. Další

i

zmna

pedním uvádna

dis-

jest

v organisaci 3*


20

Do

sít cévní nastupuje tím, že pítomna je céva subintestinalní. prstencovité

prochází, jakož

céva

zejména velmi patrno

cévy okružní, jak i

vystupuje

v každém segmentu ona jednoduchá

z ní

zmn

Ješt znanjších

v cévu ventralní se ubírá.

dochází

alních.

Po hbetní stran oesophagu postupující céva

dorsalní

i

tomna céva

jediná, nýbrž

toliko

spojná céva, jež

Pokud

se dotyce cév

cévou ventralní, nebývá v každém segmentu pí-

segmentu osmého

význaná (T. II. kapillarovit zteneny, však tak peetný,

cévy postranní), nade vše

eená

substituje tuto cévu

supraintestinalní

nkolik takových, což zejména

segmentu, zvlášt však

Cévní sí tohoto

s

pak veškeré

cévní v segmentech oesophage-

sít

vycházejí tudíž veškeré cévy okružní z cévy supraintestinalní.

spojných, pivádjících sí cévní ve spojení

tuto

této cévy ústí

to v prvních segmentech, jimiž

(v

nmž

že vytvoují

na

ob

nalézají se

Cévy prstencovité

F. 5 a 6).

jest

segmentu sedmém

o

této

partii

i

platí.

pulsující

podélné jsou

roury zažívací sí

cévní nejhustší a nejkomplikovanjší.

Zkoumaje za úelem srovnávacím stední sí cévní nkterých Naidomorph, na tak

tuto nejsložitjší

tém

naduenin

zv.

sedmém a osmém u Tubificid u

Naidomorph

oesophagealní

Lze tudíž za

u všech Naidomorph pichází.

míti, že

to

picházející jest obdobná

jsem

nalezl

(Kopferweiterung, Vejd.), jež

komplikovaná sí v segmentu

oné, jež

nadueninu oesophagealní

oplétá.

Po vylíení organisace systému cévního nutno bude

též pojednati

šíe o

mechanice

obhu tekutiny krevní v popsaných práv cévách. Panuje zásadní rozdíl mezi obma hlavními kmeny cévními: kdežto céva dorsalní jest stažitelná, tekutina ki-evní postupuje pak v této od zadu do pedu, jest céva ventralní nestažitelna, tekutina pak krevní v ní probíhá od pedu do zadu. Uvedeme-li obh tekutiny krevní v obou hlavních kmenech cévních ve

spojení s

obhem

krve cév postranních, bude pak postup tekutiny ki-evní

v celém systému cévním as následující:

Céva dorsalní ped«, jednak odvádí

soustedna

je

kliek cévních

;

ji

pulsujíc v celém

svém

prbhu

Pokud céva

do cév postranních.

v ní veškerá oxydovaná tekutina krevní

i

žene tekutinu krevní jednak ku

dorsalní

na roue zažívací probíhá,

odvádna

je toliko

do postranních

jakmile však céva dorsalní segmentu devátého dosáhla, dlí se proud ku

hnané tekutiny krevní ve dva proudy

oesophagem probíhá, druhý pak do

:

pedu

jeden ubírá se do cévy supraintestinalní, jež nad celým

vlastní cévy dorsalní, jež nyní

voln

až do laloku elního

postupuje.

Z cévy

supraintestinalní vhání se

stranních: jsou to

ob

krevní

tekutina

srdce

pulsující cévy postranní,

jediného páru

toliko do

Volná céva dorsalní odvádí tekutinu krevní v každém segmentu do jednoho postranních;

Tím

zmnn

opaný i postupuje nyní v Na poátku tohoto dlen tralní.

pái"u cév

když byla až v lalok elní dostoupila, pevádí zbylou tekutinu krevní do známé

vidlice ventralní.

chází krevní

cév po-

starých autorv.

tekutina do

celistvé

je

V

cév

ventralní

cévy subintestinalní,

ob

každém

krevní z kliek postranních,

ku pedu

se beroucí tekutiny krevní ve

smrem pedozadním

až k segmentu

proud hlavní opt ve dva paralleln jdoucí:

Táž céva pijavši pak

sesílena dále do zadu.

je proud veškeré

smrem druhým

pulsující cévy postranní z následujících

zárove však

též

ubírá

ást

se vlastní

osmému.

jedním odcévou ven-

segmentu osmého odchází

segment pibírá

jistou

smrem

odvádí.

céva ventralní

Pi

popisu

smr

znan

tekutinu

organisace sy-


21 stému cévního

etných vtvích cévních, kteréž céva ventralní v segrovnž ukázali jsme, že aditi je sluší k tak zadních segment. Práv pak tmito cévami spojnými odvádna je

jsme se

byli

již zmínili

mentu šestém až osmém ku stevní

cévám spojným

zv.

v

o

síti

vysílá;

každém segmentu ást tekutiny krevní z cévy ventralní do sít stevní. Zde probíhá pak veškeré kapillary složité sít i navracuje se okysliena cévami prstenTímto spsobem navrací se tekutina krevní, když byla celým sy-

covitými do cévy dorsalní.

stémem cévy zde obh.

Na

optovn

ventralní prošla,

konec

ješt

sluší

Nicmén

spsobu

Lophochaeta,

ob

u

cirkulace krevní specieln se

tedy na druhý z

Ilyodrila

cirkulace cévního systému

neliší se

typ

cévní soustavy Tubi-

v hlavním

prbhu

Nutno toliko vymýtiti funkce cév supraintestinalní a

popisovaného.

tuto

nalní, kteréž

prbh

dodati, že popisovaný zde

vztahoval na cévní systém rodu ficid.

do systému cévy dorsalní a prodlává znovu vylíený

nepicházejí a

Ilyodiila

spsob

cirkulace

jest

úpln

svém od

subintesti-

totožný jako u Lo-

phochaety.

jakým spsobem tekutina krevní na prbhu svém duCelkem okysliuje se krevní tekutina Tubificid podobným spsobem, jako u valné vtšiny oligochaet vbec: ásten dje se tak celým povrchem tlním, ásten rourou zažívací. Všeobecn známou zajisté jest poloha, v jaké ku p. Tubifex na Dležitou

jeví se býti otázka,

tinou tlní okysliována jest.

bahnitém

dn

tla hojn

klikami cévními protkaný splývá v rythmických pohybech ve

domácích

rzných vod

rod

ást tla zevnjškem svým velmi

se zadní

liší

Jest vždy jinak zbarvena

Pída tla vzí v bahnitém dn, kdežto

prodlévá.

przraností svou, což obzvlášt odtud pochází, že roura

zadní konec

Tém u všech

pídy tlní. pední ást tla znanou

karakteristicky od

žlutav), zejména vyniká však nad

(obyejn

vod.

zažívací jest

znan

tu zúžena, orgány

pak exkrení málo vyvinuty.

opan

Tímto obojím nedostatkem

a

i

tu

nepatrnost

segment zdá

se

klikám cévním vývoje velmi znaného, na závadu. Tím práv nuceny jsou kliky cévní

dopává

býti

se

jednak k tsnému pilnutí k integumentu samému, jednak k dlouhému, opakujícímu se

bhu, jednak

k vytvoení

i

složité

chací omezena je zejména na

sít integumentalní. To však jsou píiny,

integument a

pro

pro

pr-

funkce dý-

zvlášt zadní ást tla k výkonu takovému

nejlépe se hodí.

Nicmén rzná

nelze tomuto

funkci dýchací tohoto

Jinak

cévních u rozliných

kliek

vyvinutost

podmínna, jednak však

má

se

spsobu dýchání

i

ta okolnost, že

znám

dáti

pednost

ped

Mluvit proti tomu

jiným.

rod, ímž ovšem mocnost funkce dýchací je rod, jehož

písenatý

spsobu rozhodn pekáží. s dýchacím processem spsobu druhého. Ta

vc

sít cévní vždy na témž stupni vývoje u veškerých

rod

obal,

chání nade vše dležitým ze stanoviska

Nebo

konen

zažívací a že

jak žabry, tak

pinosti.

i

plicní vaky, nuceni

Ostatn

morphologie srovnávací.

ani veškeré

spsob

tento

pvodem svým

dý-

u nást rouiy

uvážíme-li, že

vyšších vykonává funkci dýchací specialisovaná

u obratlovc samých

je

tlo vzí,

okolnost, že forma stevní

Jinak je

annulatm píbuzných typ

nmž

konstantn pichází, mluví rozhodn

pro stejnou dležitost této sít pro funkci dýchací u všech rod.

kterých

v

jsou vychlípeninami roury zažívací

jsme piznati jedin tomuto spsobu dýchání význam ty-

ásti roury zažívací nekonají

funkce

dýchací

s

intensitou


22

V

stejnou.

má

tom

ohledu

vc opan

se

jako

pi

integumentalaím

dýchání

roury zažívací jest funkce dýchací vždy menší než v pední.

komplikovanjší než na žaludku stevním;

sít, která na oesophagu vždy je

phagu samém koncentruje se dle všeho mohutnost funkce dýchací jen na

práv ony

to

segmenty, o nichž

rozvoje, totiž segmenty s

eeno,

bylo

že na nich

oesophagealní u

ásti oesophagu u Naidomorph

ponkud uritji

však

jisté

cévní

na oeso-

i

Jsou

segmenty.

sí cévní nejvtšího dochází obou tchto segment

Jinak srovnali jsme sí cévní

naduin

onou, jež rozkládá se na

této

pedem

sedmý a osmý.

v zadní ásti

:

Dokazuje tak mohutnost

Naidomorph, ímž,

myslím,

i

funkce

jest osvtlena.

V pravd jest nepatrnost pedmtu

Zbývá mi ješt zmíniti se o histologické struktue cévního systému. studium v tomto oboru dosti obtížno, zvlášt když methoda ezací pro

výsledk

dosti skrovných jen

vždy spolehlivjším bývá strukturu cév zkoumati

dociluje. Proto

na exemplárech živých.

Pokud cévy dorsalní vhodnjší pro poznání

stny tchto cév lumen

dají

struktury

skuten

jich jest vyloženo

postranních cév stažitelných

a

ob

postranní

se dotýe, jsou nej-

Mohutné

cévy segmentu osmého.

pulsující

velmi spolehliv rozpoznati elementy, z nichž se skládají. Tak

sploštným epithelem, jehož

jednotlivé

buky

nedají sice

pesn

rozpoznati mezí svých, zato však eliptická jádra jich vždy prvním pohledem jsou nápadná. vrstvu epithelialní následuje dvojí vrstva svalová:

okružní

konstatovati, že jsou to vlákna dosti jemná, jichž obrysy zejména

možno; jinak v optickém

Ob

sebe rozeznatelný.

neal nich,

znan

vlastn jen tu

prezu stny

;

konstatovati), vrstva

buky

Koncem dlužno

Buky mnohdy

celé

slab

sice již

dle

bunk

perito-

bunk

se

tyto

podstatn od struktury cévy dor-

vytvoena (nkdy nelze

ob

vrstvy svalové

pesn

pemnna,

nýbrž

Nejjednodušší

oba systémy cév hlavních. Jsou to pouhé

ady

tvaru elliptického a s jádry zetelnými.

tekutin krevní. Tato obsahuje pravé buky krevní. Tubificid písluší prof. Vejdovskému; tlesa bukám tmto

Claparde, vykládal

krevní u Tubificid

lumen cévy

i

krevních

nhož pvodním

neliší

a

se zmíniti o

na exemplárech živých

bunk

celkem

jest

spojující

objevují

jest se

lze

je

však za parasity v tekutin krevní.

velmi

dobe

sledovati

u všech našich

domácích

Tak ku p. u Ilyodrila vyplují jakožto tlesa ellipticky okrouhlá, opatená tuhou,

na praeparatech.

i

se

svtlo lámající membránou, jež obdává

vodu tchto

viditelný a snadno od

zevnjší, vrstva

obalu povždy uchovávají svj hvzdovitý tvar.

kapillary

Zásluha o prvé jich zjištní u

podobná popsal

i

vrstvy jsou

pak peritonealní nikdy není na žlázy chloragogenní

peritonealního

strukturu ukazují ovšem

a to

stažení cévy vystihnouti

jevících

za sebou jdoucích provrtaných

rod

pi

Na

Lze pouze

pechod k jednobunným žlázám chloragogenním, ást cévy dorsalní pokrývají, jež na roue zažívací probíhá. již

toliko vrstva svalová velmi

jednotlivé

ob

vi'stvy svalové kryje posléze vrstva

Struktura cévy ventralní salní

cévní vždy

podélná.

a po té

jemn

zrnitý obsah

se

zetelným jádrem.

mi dle vlastního názoru pidržeti

jich ložiskem jest epithel

stny cév

vykládající.

prof.

Co do

p-

Vejdovského,


23

Orgány Dle theorie

prof.

Vejdovského

exkreoni.

nutno u oligochaet

vbec

kreních rozeznávati: orgány exkrení embryonální, orgány exkrení

trojí

druh orgánv ex-

exkrení

trvalé a orgány

pohlavní.

U embryon jenž

umístn

povstává a funguje

segmentu prvém

jest v

nejprve

párovitý

exkrení orgán embryonální,

ili hlav, v ostatních pak

segmentech trupových vzni-

Exkrení orgán embryonální degeneruje záhy, již v dob ervu již dospívajícím párovité orgány exkrení trvalé nkolika pedních segmentv, u Tubificid prvních šesti segmentv. Poíná-li erv býti pohlavn dosplým, degenerují konen i orgány exkrení trvalé v segmentech pohlavních (u Tubificid v segmentech desátém a jedenáctém) a na míst tchto

kají

pozdji exkrení orgány

nm však

embryonální, po

vznikají

trvalé.

degenerují pozdji v

samostatn vývodní kanály, chámovody a vejcovody žláz pohlavních. V této ásti našeho pojednání promluviti chceme pedevším o definitivních orgánech

exkreních.

Poínaje sedmým segmentem, uloženy jsou orgány

cid

V

hlavn dosplým.

každém

chopitelné, že v segmentech

nálním se nacházejí, jest

neb i

tyto u veškerých

domácích Tubifi-

segmentech následujících, vyjma segmenty desátý a jedenáctý,

ve všech

vbec na

stupni

v segmentech

i

ze

zadních, tam, kde segmenty nejmladší ve stadiu

orgán exkreních

stav psobících zde

embryonálním se

pedních jeden

z

Však

nachází.

dosti

asto

orgán exkreních nepatrnji

zvlášt chodba vývodní takového orgánu

znan

podle toho

po-

i

jest po-

tém

embryo-

mén

vyvinut

dokonalý,

pípady, že

nalézti lze

jest

erv

je-li

segmentv funguje vždy jeden pár tchto orgánv

nežli

druhý;

bývá zkrácena, jindy pak nálevka víivá od-

a

chyln zde upravena. Spoeji, u všech tém našich rod pípad ten pozorován bývá, degeneruje v nkterém segmentu jeden z orgán docela a veškerá innost exkrení omezena na zbývající orgán druhý.

orgán

Nápadno

konen

ada orgán exkreních

dá, že celá

jest a

jedné strany

obzvlášt v zadních

znanji

mén

segmentech sledovati se

jest vyvinuta, nežli

ada tchže

strany druhé.

Nejmohutnji a nejdokonaleji vyvinuty jsou orgány exkrení prvních segment, jež za segmenty pohlavními následují. Proto také hodí se zde orgány exkrení nejlépe k studiu podrobnému a to pokud celé organisace i prbhu se dotýe. V pravd jsou orgány exkrení Tubificid tlesem velmi složitým, v mínajícím,

i

bylo mi zvláštní

píli

mnohém

pi

ohledu na orgány exkrení vyšších skupin upoSledoval jsem

studiu jich vynaložiti.

rod i podailo se mi ve všech pípadech složitý Pikroím tudíž k popisu prbhu celého orgánu ku p. u Lophochaeta ignota sledovati mohl (T. 11. F. 10). Poíná pak orgán exkrení nálevkou (n), trící v pedním

je

tém

u všech

prbh

našich domácích

a zajímavý

spolehliv vyšetiti.

exkreního, jak jsem

vírající ústí své víící

v chodbu a k

(chv), jež

Na

v segment pedcházející.

nyní

adu

smr chodby, smrem centripetalním, smr pak

vli strunosti bude mi nazývati

ního se

blíží,

centr ifugalním.

distalním konci

karakteristických oklik

Chodba vývodní vyšedši

z

tvoí.

jež

K

vli

jich

jej

dissepimentu

(dis) a ote-

svém sužuje

se nálevka

jasnosti celého

popisu

k zevnjšímu otvoru orgánu exkre-

chodby, jež od otvoru se vzdaluje,

nálevky

víivé postupuje

nejprve

smrem smrem


24

centripetalním tchto obrací

se

pojednou

ped

vzdálenosti (y)

tém

až

i

k dissepimentu zadnímu dotyného segmentu (z). V místech ubírá se nazpt smrem šikm centrifugalním. V jisté

dissepimentem

pedním

smrem rovn centripetalním, žláznaté partie

vchází do

až

do partie

žláznaté

prodlal, postupuje

k dissepimentu pednímu

(x).

Ped

znan

k dissepimentu zadnímu,

žláznatá má podobu

byla prošla, pilne vycházející partie

opaném

optujíc ve smyslu byl

jí

se

Tato partie

(pž) orgánu exkreního.

naduilé šrovité kliky a když chodba vcházející a chodba

nastává obrat optovný a chodba postupuje dále

pak piblíživši

veškeré smry, jež oddíl

po oddílu

tomto,

tsn

její

její

k

partii

ped vchodem

ním jsouc spojena až

s

dissepimentem oddlí se druhý tento

díl

chodby východní

smrem šikm centripetalním ažk místu, jež koneným jest bodem šikm centrifugalního smru oddílu prvého (y). Od tohoto místa ubírá se druhý oddíl chodby vývodní smrem rovn centripetalním, až dospívá místa, kde žláznatá partie jest uložena i vchází tuto do odstavce ampullovitého (oa). Prood oddílu prvého a probíhá voln

bhnuvši tímto oddílem, nastupuje chodba vývodní tetí

oddíl

svého pochodu.

tohoto tetího oddílu vystupujíc z odstavce ampullovitého pilne dílu druhého,

optujíc ve smyslu

i

opaném rovn

opt ku

centripetalní

smr

První partie

vcházející partii od-

oddílu druhého, ubírá

nm, tsn optn spojivem peritonealním jsouc s ním spojena, až dosahuje místa, kde smr rovn centripetalní byl nastoupil. Tímto místem poínajíc obrací se spchá dále smrem rovn centripetalním, rovnobžné se tetí oddíl chodby vývodní svým rovn centrifugalním smrem. Když byl tento tetí oddíl, postupuje smrem uvedeným, dostihl konen míst («), v nichž umístny jsou partie žláznatá a odstavec ampullovitý, obrací se naposled ve smr vertikáln centripetalný probhnuv jím na ki-átce, se

po

oddíl druhý

i

i

váku

stažitelného (vs). Ve váku stažitelném ukonuje se celý, velmi složitý prbh chodby vývodní, nebo pijav k vylouení urené exki-ementy, jež všemi oddíly chodby vývodní probhly, stahuje váek stny své i vyvrhuje exkrementy na venek malým otvorem (o), jenž u Tubificid vždy ve všech pípadech ped vákem ventrální šttiny pe-

vstupuje do

chovávajícím jest umístn.

Pehlédneme-li

optovn

prbh

chodby vývodní, bude možno vedle tí oddíl tyry jiné partie. Tak partií první (A) jest chodba dvojitá hned za dissepimentem probíhající a tvoená prvým i druhým oddílem chodby vývodní. Jest obyejn velmi dlouhou, u nkterých pak forem (Limnodrilus Clapardianus, T. II. F. 11) provádí

rozdliti

na

ji

jinak na

prbhu

svém velmi etné kliky,

smrem písn rovnobžným,

prbhu

Ostatn

tato

partie

exkreního.

se z

však

pak chodby druhotné nebží asto vedle sebe

chodby vývodní upevnna dovoluje

nicmén

povstávající pohyb. Partie druhá (5)

oddílu pi-vého,

koucí

ob

nýbrž zvlášt chodba oddílu prvého asté kivolaké záhyby na

svém vytváí.

(T. II. F. 11. sv), jenž

pedního

celý

rovn

dosti

tvoena

centrifugalním smrem

I tato partie

znan

jest dlouhou,

k

jest zvláštním

volný, zejména

svazem ku zmítáním

stn

tlní'

dissepimentu

rovn centripetalním smrem

jest

oddílu druhého a žláznatou ástí orgánu

emuž

šrovitá ást žláznatá. Partie tetí (C), podobná rovn centripetalního smru oddílu druhého,

ovšem hlavn pispívá dlouze

prbhem z

rovn

svým

partii

se vle-

druhé skládá

centrifugalního smru

oddílu tetího a z odstavce ampullovitého. Tento odstavec ampullovitý pedstavuje tleso tvaru


25

(Limnodrilus Claparédianus)

dvojit kulovitého

neb

(Lophochaeta

hruškovitého

ignota); stny jeho jsou téže povahy, jako stny chodby vývodní, obsah pak jeho naplnn jest hndou zrnitou hmotou, patrn to zpracovaným materiálem exkrením. Tato poslední okol-

Patrn

nost zdá se prozrazovati, jaká asi funkce této ásti orgánu exki-eního písluší.

nmž

za jakýsi reservoir, v

dob

krení, aby po delší

nahromaduje se zejména

po malých ástkách dále do

má prbh

Poslední partie chodby vývodní (D)

centripetalního tího. Stny chodby v

této ásti

smr

partie tvrté

nmž

tém

stažitelného se ubíral.

v partiích

pedcházejících

a 11.

poznámku bude nutno

Jinou

žl).

Znan

druhá, tetí a asto

i

rovn

centripetalní

celý

znan

oba pysky pak

dobn váek

i

podle

který mezi Tubiíicidy vitý

na exkreních orgánech

rozmry svými od chodby

F. 7

11.

staži-

segment pedních,

vývodní. Bývá vždy dvojpyskou,

vynívá koncem svým nad druhým.

rozmr

znanjších

toliko v

segmentech

Po-

pedních, akoliv

rod jest rozdílná, jak ku p. rod Psammoryctes dobe ukazuje, skuten nejvtší váky stažitelné chová. Ostatn tvar váku bývá kulouprosted

vždy proti objemu

ústí,

toliko

(T.

k popisu nálevky víivé a váku

též pipojiti

jsou stloustlé a jeden vždy

neb elipsoidní, asto

na venek

nikterak

stažitelný dosahuje

jeho

velikost

tém

pak tento

probíhajících chodeb rozeznati lze, pokryt jest veli-

mohutnou bývá nálevka

v zadních neliší se

roz-

i

pibližují.

kými hruškovitými, irým tekutým obsahem naplnnými žlázami jednobunnými telného.

rovn

pouze z

chodby vývodní oddílu te-

dohromady pojivem pvodu peritonealního a

rovnobžn

slouží

zpracovaný obsah ex-

nejkratší, skládajíc se

stlustlé, nežli

k váku stažitelnému pipojiti, že partie

srostlé jsou

patero,

znanji

jsou

více se

Zbývá ješt na konec svazek, v

váku

vertikáln centripetalního smru

a

ím

postupn,

stupují se

žlaznatou

ástí

stny jeho

stažený;

i

váku samého

znan

jsou stlustlé a

otvoi",

jímž

dosti nepatrný.

Od vylíeného práv typu orgánv exkreních, jenž vtšin rodv (Tubifex, Psammoryctes, Spirosperma, Lophochaeta, Limnodrilus) bývá spolený, liší se ponkud exkrení orgány rodv Ilyodrilus a Bothrioneuron. Tvar nálevky víící, tvar stažitelného váku a zejména pak prbh chodby vývodní u Ilyodrila (T. IL F. 7.) neodchylují se podstatn od typu práv popsaného, nicmén dvojí podstatná zmna rozlišuje oi-gán exkrení

Ilyodrila

prosto a

ást

uložena

ped

od téhož orgánu vtšiny Tubificidv.

žlaznatá

jest

sice

(pž),

avšak umístní

dissepimentem zadním, nýbrž

konec nálevky víící hned

pímo

do ní

natou probíhající, jest rázu zvláštního. kolikráte

Odstavec ampullovitý schází tuto na-

Není totiž její jest jinaké. pímo za dissepimentem pedním, takže zadní zúžený ústí. Rovnž chodba (T. II. F. 8. chv) tuto ást žlaz-

pítomna

závitkovit, asté

chodbiek protkána

odboky

Neprochází

tvoíc,

totiž

ímž ást

veskrze

žlaznatá

pímo, nýbrž zatáí vypadá, jako

by

se

celou

nsítí

byla.

Není pak bez významu, že tento tvar partie žlaznaté, akoliv mezi Tubiíicidy pouze u Ilyodrila

u

se vyskytuje,

Enchytraeid,

pece

jest

karakteristickým u celé jedné

oligochaet, totiž

kteí geneticky Tubificidm nejsou nepíbuzni, což práv nejvíce dokazuje

rod Ilyodrilus, který jinak ješt píbuzností svou

znamu odchylce

eledi

této

s

eledí

Naidomorph

Zajímavý odchylnou organisací svou jsou též exkrení orgány rodu (T. IV. F. 6.). Jest to

jen vtšího vý-

propjuje.

skuten

zvláštní a dosti

Bothrioneuron

tžce uritému vysvtlení pístupno,

že,

akoliv


26

Limnodrilus

rod tento rodu

znan

se odchylují.

Umístna

pece orgány exkrení obou rod tak

Hlavní odchylka spoívá jako u Hyodrila v umístní partie žlaznaté

optn

jest

tak blízce jest píbuzen,

za dissepimentem

(žl).

pedním bezprostedn, kdež ihned pijímá zúžený

konec nálevky víící. Ostatn rozmiy svými, pokud mohutnosti se dotýe, souhlasí s dotynou partií exkreního orgánu ostatních Tubificid a i chodba jí procházející pímým jednoduchým

smrem

probíhá.

má

Jinak

se

ostatních Tubificid

s

chodbou vývodní,

ponkud

jest

(«).

V míst

jejíž

nejprve

tomto chodba

prbh

vzhledem k exki-enímu

orgánu

jsou pomry její asi následující: Vyšedši smrem centripetalním až tém k dissepise otáí i postupuje dále smrem centrifugál-

modifikován,

postupuje chodba

z partie žlaznaté

mentu zadnímu

to

i

ním, rovnobžné s pedešlou partií, s kterou ostatn pojivem peritoneálním úzce jest spojena. Dospvši na dráze své až tém k dissepimentu pednímu («), oddluje se tato druhá ást chodby vývodní od ásti prvé, obrací se optovn a probíhá dále smrem centripe-

talním, akoliv jakožto tetí partie chodby vývodní zachovává jinak rovnobžný prbh Když byla tato tetí partie až k dissepimentu zadnímu optovn s partií pedešlou, druhou. se piblížila (&), obrací se jakožto partie tvrtá a ubírá se nazpt smrem centrifugálním,

opt

tsn

s partií

ment pední

chodby vývodní

tetí jsouc spojena.

naež od

(x),

V tomto

partie tetí se

spojení probíhá partie tvrtá až

ped

dissepi-

oddlí a obrátivši se pak, ubírá se jako pátá partie

smrem centripetalním

váku

do

Celkem vytváí tedy chodba vývodní

stažitelného fvsj, jímž

pak na venek

ústí.

dvé karakteristických kliek, složených vždy ze

rovnobžných partií chodby vývodní, smrv však opaných. Ponvadž však jak ob kliku tvoící, tak kliky samy pojivem peritoneálním mezi sebou souvisí, tvoí tyto ásti chodby vývodní svazek jediný, jenž protkán jest tverem rovnobžných chodeb dvou

partie vždy jednu

a jehož povrch

Jak který

optovn pásmem jednobunných

prbhu

z

skuten u

chodby vývodní vidno, nepromluveno nikterak o odstavci ampullovitém,

rody, jež na

jako

rod

jest stejné,

píbuznosti genetické, v pravd však jsou

jich

oba

umístní

(žl).

rodu Bothrioneuron jako u rodu Ilyodrilus schází. Ponvadž pak

žlaznaté partie orgánu exkreního u obou

o blízké

hyalinních žláz jest poki-yt

opané konce

genetické

ady

mohlo by

i

umístní

asi vzniknouti

domnní

Ilyodrilus

a

všech Tubificid postaviti

Bothrioneuron nutno. Nebo tak

partie žlaznaté a nepítomnost odstavce ampullovitého u Dyodrila dokazuje

nade vši pochybnost blízkou píbuznost tohoto rodu se skupinami nižšími zejména

mo rphy,

tak oba tyto znaky u exkreního

tohoto rodu se skupinami vyššími, zejména s

O

dosvdují

s

N ai do-

blízké vztahy

Lumbriculidy.

histologické struktue

orgán exkreních.

orgán exkreních velmi k vytvoení orgánu exkiêního urené modifikují

Histologická struktura

bunné

orgánu Bothrioneurona

jest

jednoduchá.

se dosti

Celkem elementy

málo a tím ovšem

histolo-

gická struktura velmi málo složitou se stává.

U

Víící nálevka tvoena rod jest poet bunk

nkterých

jest

u Tubificid vždy skupinou více

nežli

nálevku tvoících dosti znaný, což platnost

dvou bunk.

má

zejména


27

u Tíivé nálevky rodu

Bothrioneuron

Plocha

(T. IV. F. 6. n).

tchto

bunk

obrácená

v iumen nálevky pokryta jest vždy skupinou ile víících brv.

Chodba vývod ní

povstává

pvodn

vými brvami opatenou jsou provrtány.

bunk

rozeznati

ada bunk, jež

jako

V dob,

pozdji pak chodbou víi-

kdy orgán exkrení dosplým

znan

chodbu vývodní tvoících, jsou

se stal, nelze více

sploštlé a protahujíce

se, splývají

mezi sebou tak, že v stnách

chodby vývodní pozorovati možno pouze tenmji konturovaná stídav uložená a znanými mezerami plasmatickými od sebe oddlená. Odchylku, pokud se struktury chodby vývodní dotýe, tvoí ást žláznatá, kde pvodní, chodbu tvoící buky jsou nejen zachovány, nýbrž i znanji zvelieny. Sestávat ást stranách asto

jádra po obou

z velikých

bunk

veliké jádro.

Pokud

žláznatá

znan stn od

žláznatých, chovajících v zrnitém, svtlo

stn chodby

struktury

odstavce ampullovitého dotýe,

se

lámajícím obsahu neliší se struktura

význanou

vývodní, akoliv od ní tou okolností

se

liší,

svém jeho

že vnitní

povrch stn odstavce nevíí.

Jak

již

pi

prbhu

popisu

chodby vývodní bylo podoteno, souvisí jednotlivé partie

chodby vývodní mezi sebou pojivem peritoneálním, jehož jedna ást však

Vzhledem ku struktue epithel,

stny jeho

cévami

bunk

pvod svj

což však obé

z

doložiti, že

dle

Nassea

tu konstatovati, že pvodní dosplém váku pouze jádry stny obdávající, tžko jest nkdy i

svalovou,

cévy ventrálnl majícími,

orgány exki'ecni Tubificid

s níž

patrn na nedostateném, asto

dosti záhadné.

svých, jež na

ješt nejlépe se zdaí na velikých vácích exkreního orgánu

Zbývá ješt

visí,

stažitelného možno

mezemi

Jemnou okružní vrstvu

svými jsou rozeznatelný. dokázati, což

váku

vykládající, splynul

modifikuje se ve

buky, funkce dosud

hyalinním obsahem naplnné a veliké jádro uzavírající

veliké,

Psammorycta. zásobovány bývají

prý ostatn také povlakem žláznatým sou-

zajisté

velmi mylném pozorování se zakládá,

nebo vždy a u všech mnou pozorovaných forem Tubificid bylo mn se pesvditi, exkrení úpln neodvisly jsou od cévy ventrální a její domnlých pívsk.

že orgány

Orgány pohlavní. as nebyla poznávána; tak zejména žlázy Ray Lankesterovi písluší zásluha, že rod eledi Tubificidv, kteí jako ostatní Oli-

Pravá povaha žláz pohlavních po dlouhý

samí zamovány peasto

s

vaky chámovými.

prvý pravé žlázy pohlavní rozpoznal. gochaeti jsou hermafrodi+y,

ob

žlázy

Ü

všech

umístny jsou ve dvou po sob

desátém, vajeníky v segmentu

a to varlata v segmentu

Žlázy chámové jeví se

nám

následujících segmentech,

jedenáctém

jako párovitá tlesa obrysu

(T. II. F.

12.).

nepravidelného, zavšená po

obou stranách roury zažívací na pedním dissepimentu segmentu desátého. Základní substancí

tchto

Ve

žláz jest

vývoji

plasma

jemn

pozdjším kupí

Zpsobem chámového

zrnité, v

uložena jsou

peetná

se plasma kol jednotlivých jader, jakož

tímto povstávají

mateské buky chámové,

i

jádra opatená jadérky.

obdává se blanou

bunnou.

kteréž po shlucích se odtrhují a do vaku

padají, kdež zajímavý proces Spermatogenese prodlávají.

Žlázy vajené, jež zárove

nny

nmž

jsou v

podob

s varlaty

párovitých tles

se vyvíjejí, o

optovn

po obou

nco pozdji

však dospívají, upev-

stranách roury zažívací

na pedním 4*


28

znan

dvrky

jader zetelnjší

Pokud

ullyodrila

sob

liší

se

tísníce,

kupí se kol jednotlivých

rozmr

byly vzrostly a patrnou

nám jednotlivé, prvotné buky tchto bunk dotýe, nastává znaný rozdíl ve vývoji jejich u ostatních rod našich Tubificid na stran druhé.

se dalšího vývoje

buky vajené

Ilyodrila kupí se jednotlivé

dlují,

ímž

F. 5.)

od vajeník, padají do dutiny tlesné

ve shluky, jež zaškrceninami od sebe se od-

vajeníky tvánosti hroznovité nabývají.

V

se k

byly vytvoily, pedstavují

kol sebe

na stran jedné a

podléhají.

se varlatm,

tsn

Tato jádra

Teprve pozdji

plasmatickou.

Tak u

mn

svým podobají

složením

i

uloženými.

protoplasmaticke, jež, když do jistých

bunnou

jemnou blánu

plasm

zrnité

základní substanci

zatlaují

vajené.

Tvarem

segmentu jedenáctého.

dissepimentu

však vtšími jádry v základní

Na

to odtrhují se jednotlivé

skupiny (T. IV.

vsunují se do vaku vajeného, kdež další pro-

i

každé skupin vyvinuje se toliko jediná

buka

ve vajíko;

(T. IV. F. 4.)

její se zveliuje, blána žloutková stává se patrnjší a jeron zrnitý obsah zamuje se kulikami žloutkovými, oste svtlo lámajícími, jádro pak polohu nikoliv již centrální zaujímající objevuje se jen jakožto pouhá skvrna, jejíž strukturu teprve reagenciemi rozpoznati lze.

objem

buky

Ostatní

s

popsaným

tvar

ovšem vysoce

Lankester míti

pechodný. a novji

zpsob

obsah jich resorbován jest

dorstajícím va-

Enchytraeidv

phylogenetickém, oznaujíc Ilyodrila

jest dále, že tento

Všichni

pozorovali.

a

bude patrno, že v obou pípadech dle téhož

dležito v ohledu

jest

pouhého obyejného Tubifexa

pathologický vykládali. Prof.

Ilyodrila,

Zajímavo

Nasse

i

Naidomorph, Chaetogastridv

vývojem vajíka u

tuto

typu se dje, což jakožto

ponenáhlu,

skupiny degenerují

jíkem. Porovnáme-li vývoj vajíka

tito

spsob

vývoje vajíka

již

autoi domnívali se však

Katzel,

ped

sebou

jednak zjev ten za atavismus (Katzel), jednak za process

i

Vejdovský

vývoje vajíka Tubificidv,

i

v díle svém velmi podrobn vyliuje tentýž odchylný koní úvahu svou závrkem, že tu zajisté zcela o novou

Tato domnnka skuten se také potvrdila, když podailo se mi konTubifex coccineus (T. rivulorum var. coccineus), na nmž Vejdovský práv

formu jednati se bude. statovati, že

dotyný odchylný vývoj vajíka byl pozoroval, jest identickým s naším Ilyodrilem. Druhý spsob vývoje sleduje vajíko všech ostatních rod našich Tubificid. Prvotné buky vajené nekupí se ve vajenících ve shluky, aniž ve shlucích odpadávají, nýbrž veškeré buky vajeník ureny jsou k tomu, aby ponenáhlým rstem v definitivní vajíka se vyvinuly. Tak na uzrálém vajeník vždy pozorovati jest nkolik bunk, asto v za sebou násle-

ad

nápadným vzrstem svým vynikajíce, v definitivní vajíka vyvíjeti se poínají. Však vzrst ten vždy dje se samostatn a nikdy na úkor bunk sousedních a vždy dorsta-

dujících, jež

jící

vajíka, když byla jistých

když normáln vedle

vajíek Tubificidv

však nikoliv snad

Pedem

dob

i

již

vak

vajeným

bylo, že

I.

vaku vajeného,

i

jest

patrno, že jest

jednodušším,'

prvého.

mateské buky chámové

konenému

stupni vývoje

i

F. 4. vav).

vak

jest

podrobeny

prbhem dalším vakem chámo vým (T.

se vychlipovati, až

vytvoují. Prvý z (T.

jednotliv do

Tomuto spsobu vývoje podléhají

buky

vajené shromažují

Oba vaky povstávají tím spsobem, že hoení ásti zadních dissepimentu segment desá-

aby

tého a jedenáctého poínají

nutých

toliko

se pipravují.

vajíka všech skupin vyšších,

povdno

pohlavnosti, a to

dosáhla, padají

tla

z

pvodnjším spsobu

se ve zvláštních vacích,

v

rozmr

k východu

dorostše,

Oba vaky oteveny

byly.

dvé dlouhých II.

do sebe vsu-

F. 4. vch), druhý

vakem

jsou v dutiny dotyných segment, odkudž


29 oddlující se produkty žláz pohlavních, na protjších dissepimentech upevnných, pijímají

i

tá-

po jedné stran roui7 zažívací nkolika segmenty na zad. Struktura obou vak je dosti jednoduchá: na vlastní stnu složenou z bunk hranic neznatelných, však zetelnými

hnou

se vždy

jádry opatených, následuje

nahromadných.

vacích

sledovati možno,

sval kontrakci

patrná vrstva

nebo

cévy objímající vaky tyto,

Jsou

zajisté

to,

závislá

vak

ku p. u Ilyodrila

jak

Dležitý jsou

vykonávající.

na nich výživa produkt pohlavních, ve

jest

(T. II. F. 4.

cévy segmentu jedenáctého a dvanáctého, jež

In a

Ii,

k vychlipujícím

se

IIj,

lín)

vakm

se

zárove s nimi neobyejn se prodlužují, až celé je obejímají. Nutno ješt dodati, že u nkteiych rod, zejména u Tubifexa, když produkty chámových žláz se byly rozmnožily, i pední dissepiment segmentu desátého vak chámový vytvouje, jenž pak do nkolika málo segment pedních se táhne. pikládají a

s pedním koncem jen nezeteln stlustlým; pída vždy velmi intensivn prozrazujíc tak nukle-

Zralé spermatozoidy mají podobu vláken

nicmén ární

tinkcí

pvod

F. 4.

i

svj.

na preparátech barví

Na venek

v segmentu jedenáctém.

pedním

dostávají se

vbec

Tyto pro oligochaety

7.).

se

Vnitní

zralé

obou nálevek párovitých chámovod.

chodbou chámovou sama;

jest délky velmi

Jest

(chv).

znané

i

to

vine

(T.

se

Nálevka vždy

Zralé chámy vyšedše z

Odtud

trubice

ubírají se

prmru

vak

chámových dostávají

chámy dále na venek vlastní

nkolikráte

menšího

etnými, mnohonásobnými oklikami

nežli nálevka

tém

celou po-

lovinu segmentu vyplujíc. Vyložena jest epithelem víivým, složeným ze sloupkovitých (T. III. F. 9. ep), jichž

Slabá vrstva svalová

jemn

(svj, jen

zrnitý protoplasmatický obsah

v

vlak (prj, tvoí zevnjší vrstvu

III.

nálevkou (n, ni) umístnou vždy ve má tvar miskovitý a vyložena jest

konec poíná

jich

úhledným cylindrovitým epithelem víivým. se do

dvma chámovody

karakteristické orgány uloženy jsou u všech Tubificid

dotyného segmentu.

dissepimentu

spermatozoidy

konené partii chámovod stn trubice.

uzavírá veliké

bunk

elliptické jádro.

patrná a nepatrný peritoneální po-

Prošedše chodbou chámovou, nahromaují se chámy v atriu.

Atrium

(T. III. F. 4.

pevahou tvaru kyjovitého, mnohdy s koncem vnitním mohutn naduelým (L ophochaeta), jindy se stnami znan smáklými (Limnodrilus, Spiro sperma). Vnitní stna jeho vyložena jest bukami podlouhlými a ile víícími, akoliv tento znak zejména 7. at) jest

v

dob

orgán

úplné dosplosti pohlavní nesnadno pozoi'ovati

a tím, že obsah

jejich zrnitým a jádro

nezetelným

lze.

se

Naduujít pak

stává,

béou na

buky

velmi

znan

se ponenáhlu funkci

bunk. Na vnitní vrstvu epithelialní klade se dále vnjší vrstva atria, mohutným pásmem svalovým a povlakem peritonealným tvoená. Vrstva svalová zejména u nkterých rod (Spirosperma, Limnodrilus) mohutností svou pekvapuje, skládajíc se z pružných, znan velikých a tém pásovitých vláken svalových. Dležitý a pro Tubificidy význaný orgán pipojuje se k atriu v distální (vnitní) ásti jeho. Jest to žláza lepivá, hlavní úlohu pi tvoení spermatophorv konající. Veliké buky její s obsahem žlaznat zrnitým a znaným jádrem smují vývody svými ku stn atria, kdež na míst jediném spolen v lumen atria ústí. žláznatých

Nutno bude

chámovod

Tubificid.

z nichž toliko s

nyní

pipojiti

Tak

dle

všeobecn pojatému obrazu prý chodba chámová z partií dvou,

nktei'é dodatky k tomuto

Nassea

skládá

se

vnitní partie vyložena jest epithelem víivým.

druhou nevíící ástí chodby chámové podobn jako

s

Dle mého náhledu

atriem

:

v

dob

úplné

má

se však

pohlavnosti


30

mrou, jakou

žláznatým a tou

stává se epithel

dje, stává se

se toto

mén

také

patrnjší

innost víivá.

Dležitjšími jsou odchylky u

U prvn lepivá. vité,

distální

ást

zejména však u Ilyodrila se

Oznaena

jsouc prof.

znan na zad od atria, kamž také s ní posunuje se Vejdovským jakožto ve si cul a seminalis, jest formy

Karakteristicky odchylným od popsaného typu chámovodu Tubificid jest (T. III.

peritonealní povlak

znan

jeho

chámová

Trubice

F. 1).

Atrium

velmi krátký.

veliké tvaru

modifikován

vyluujícími obsah svj v lumen

Chámovod Tubificid

(chv) jest

neobyejné

nemá žádné

jest kulovitého a

jest v povlak

žláznatý

(žlJ,

dotyný orgán

prbh

šíky,

její

žlázy lepivé;

pak za to

tvoený velikými bukami

atria.

ústí

na venek orgánem kopulaním,

Basalní ástí svou souvisí penis

8. p).

pouhá vchlipenina integumentu

která jako trojí

žláza kulo-

ostatn však téže struktuiy jako atrium.

Ilyodrila

7.

jevící.

od vlastního atria

atria se žlázou lepivou

do chodby chámové

vsunuje se

i

Psammorycta,

jmenovaného rodu oddluje se

s

chodbou se

jeví.

atria,

totiž

penisem

jednak však

Ostatn možno

s

i

(T. III. F. 4.

pochvou penisu,

povahy rozeznávati

dle

druh penisu: 1.

penis žláznatý (Tubifex),

ásten

2.

penis

3.

penis chitinovitý

chitinovitý

(Psammoryctes, Lophochaeta,

(Limnodrilus, Spiro sperma,

T. in. F. 8. p)

a

T. III. F. 4. p).

Penis žláznatý, jakým chámovod Tubifexa zakonuje, jest tvaru krátce válcovitého ponkud postranním. Histologická struktura penisu Tubifexa velmi jest složitá i jest mi se pi popisu jejím úpln dokládati podrobným výkladem, který prof. Vejdovský v díle svém o pedmtu tomto podává. Dle rzné struktury epitheliální možno rozlišovati partii terminální, partii stední ili glans penis a partii basalní ili praeputium. Epithel praeputia jest znan stlustlý a mohutným povlakem kutikularním opatený; glans penis, jenž ped vychlípením penisu v praeputiu jest vsunut, rovnž jest tvoen stloustlými, žláznatými bukami epithelialními, však partie terminální i vnitní chodba

s

ústím nikoliv terminálním, nýbrž

penisová tvoeny jsou jen pojivou jemnou membránou se

ídce vtroušenými

Vnitní

jádry.

stna praeputia i glans penisu a rovnž i stna chodby penisové opateny vrstvami sval píných, ostatní pak prostora mezi obma stnami vyplnna celým pásmem jemných a etn rozvtvených sval podélných.

Penis rycta, jesti

ásten

chitinovitý, kterým ku p. opaten

jest

chámovod Psammo-

tvarem svým podoben kuželu uatému. Ostatn struktura histologická

jednodušší než u Tubifexa.

Pvodní

epithel stopovati

lze

jest

ponkud

pouze na basi stny vnjší,

ktei'áž

stna vnitní (stna chodby penisové) tvoena membránou chitinovitou bunné. Za to prostora mezi obma stnami vyplnna peetnými, jemn fibrilovitými vlákny svalovými, jež od konené ásti atria až na vrchol penisu probíhají. Penis chitinovitý, jenž u rod Limnodrilus a Spirosperma (T. III. F. 4. p) ostatkem, jakož bez zetelné

i

celá

struktury

se vyskytuje, jeví se jako válcovitá roura výšky dle specií rozdílné.

na basi

stlustlé

také tím, že

a

vesms

terminální

Stny

její

jsou pevné,

znan

pvodu bunného. Zajímavým jest tento penis u nkterých forem (Limnodrilus Claparedianus) jest

chitinovité, bez sledu

konec

opaten vákovitým apparátem, východ chodby penisové

uzavírajícím. Jiná zvláštnost

k penisu


31 chitinovitému i

se vztahující

tak zvané spiralné

jsou

u jiných rodv, akoliv v menším

pásovitého

i

obtáejí

vyvinuty u všech

ený

rod

rod

Ponvadž dotyné

opatených

penisem

Camptodrilus,

znaných, tvaru

svými k vychlípení

podoteno

bylo, více

mén

bylo zrušiti

Eisenem

utvo-

svaly, jak

se vyskytují, nutno

nhož jmenovaný

do

rozmr

pochvu penisovou, na niž konti-akcemi

spirálovit

smujícími vydatn psobí.

penisu

Svaly tyto, jež ostatn

svaly penisové.

vývoji, konstatovány byly, jsou

autor vadil ony formy Limnodril, u nichž

eené

svaly penisové existovati mly. Pokud se penisu dotýe, odchyluje se rod Ilyodrilus optovn od ostatních našich Chámovod tohoto zajímavého rodu nemá totiž penisu. Atrium prodlužuje se Tubificid. v delší chodbu, jež bezprostedn na venek ústí (T. III. F. 1. cha). Eisen ve své zpráv

jediné

pedbžné

popisuje penis u všech

specií tohoto rodu, vždy však popis tento nutno vztahovati

na prodlouženou chodbu atriovou, jež ostatn

s

okolním integumentem na venek vychlípiti se

upevnných mezi stnou tlní a stnou atria umožuje toto schránky chámové téhož i ostatních rod i zevnjší ást llyodrila v této píin dle typ nižších, jak ku p. Tubificid. Celkem stavn je chámovod pirovnání s chámovodem u rod Styl ar ia (Naidomorpha) a Chaetog aster (Chaetogastridae) ukazuje. Však i v jiném ohledu shoduje se Ilyodrilus se jmenovanými práv zá-

mže. Systém

volných sval (sv)

vychlipování, jemuž ostatn podléhá

Chámovod tchto forem postrádaje

stupci skupin nižších.

v

dob

Totéž

výkonu pohlavního apparátu jinému,

dje z

za

svuje

skupina šttin penis

funkci pidržovací

pohlavních representuje.

pítomny jsou pravé šttiny po-

Jsou umístny v potu dvou až ty ve zvláštním váku ped obou otvor párovitých chámovod a tvarem svým na prvý pohled rozeznati se dají

hlavní (T. IV. F. 13. d^,

každým

jejž tuto

nhož náhradou

také u llyodrila, u

se

penisu,

d..).

od ostatních šttin tlních.

K chámovodm tacula seminis, T. cházející.

na konci nutno

Tubificid

tsn

funkcí svou di-uží se

F. 2. 5. 10. 13.), pijímající vlákna

III.

e

bude,

na každé

i

umístny jsou v segmentu desátém, v

schránce

chámové

chodbu nebo-li hrdlo a Hrdlo schránky chámové vždy však vyloženo epithelem

znan

kulárním povlakem opateným vrstva i

sval podélných

(vl)

(T.

(ep).

III.

mže.

i

F. 5. chv) jest válcovité,

bu

asto mocným (zejména v

Silná vrstva

stny

Tuto

na venek

ástí:

jediný, o

nmž

Celkem

ústí.

ást vnjší

ili

vlastní schránku chámovou.

nebo-li

stlustlým,

obejímají vnitní

na venek vychlipovati se

nmž

dvé podstatných

rozeznávati

(recep-

chámová pi sbydlení penisem vy-

Schránky chámové pítomny jsou u všech Tubificid, vyjma pípad

ást vnitní

své

schránky chámové

sval okružních

krátké,

dlouhé,

partii hoejší) kuti-

(vro) a

tohoto hrdla, které

mimo

optn

innost vychlipovací

bu

na tuto

sledující

vlastní kontrakce

vykonává skupina

sval voln mezi stnou tlní a stnou schránky chámové upevnných.

Vlastní schránka chámová

nkdy vakovit

(zejména u

Limnodril)

jest

tvaru

nejastji vejitého

nepravidelného (T.

III.

vyloženy jsou epithelem žláznatým (ep), jenž tvoen jest z velikých

zrnitým a velikým jádrem.

u

Epithel tento u nkterých

Limnodrilus Hoffmeisteri

a

(T. III. F.

F. 5. vr). Tlusté

bunk

s

obsahem

její

jemn

forem bývá žlutav sbarven (zejména

Claparedianus), akoliv vzhledem k nkterým svým

pozorováním nemohu íci, že by zbarvení toto typicky konstantním u téže formy

sval píní a podélná na vrstvu

10. vr),

stny

epithelialní se ukládající

bylo. Vrstva

doplují strukturu vlastní schránky


32 chámové, ku které toliko ješt pipoísti dlužno povlak peritonealní mnohdy

znan

zbujnlý

13. pr).

(T. III. F.

Jinak celkový tvar schránek chámových bývá pro jednotlivé rody dosti karakteristickým.

Tak u

Psammorycta 10. chv) jest

(T. III. F.

vaného rodu

i

F. 14.)

(T, III. i

bývá hrdlo neobyejn dlouhé, ano u Spirosperniy

optovn

schránek chámových u Limnodrilid jsou

nodrilus Claparedianus, a vnjší ástí

chámovou

Hrdlo jest

(T. III. F. 2.).

pak schránka chámová kulovitá nebo thelem kubickým

(ep),

se shora

Znan

opateny.

ovální.

velice pravidelným.

i

význaným zrnitým.

z dola splošeny a

svým

se

liší

a

velmi krátké,

totiž

posledn jmeno;

jest

Hrdla

asto (Lim-

nádorem na rozhraní mezi vnitní

tvarem

Stna

jemn

obsahem velmi

s

T. III. F. 5.) bulbovitým

schránky chámové

chámová Ilyodrila

vykládající bývá zvlášt

vysokým, tvaru eliptického a

totiž splošeným, nikoli

U

schránka chámová.

delší než vlastní

dvaki-áte

epithel (ep) vlastní schránku

její

jest

znan

optovn

silné

schránlía

stlustlé, vlastní

tenká a vyložena epi-

Zajímavý jsou v epithelu tomto roztroušené žlázy

jednobunné, jež hyalinníra obsahem svým stíbit se lesknoucím kapkám se podobají (žz). Ješt však o jedné velmi interessantní a na Psammorycta se vztahující odchylce dlužno se zmíniti. Míním tu zvláštní orgán souvisící se vnjším koncem hrdla schránky chámové (T. III. F. 1416.). V podstat dle jisté analogie nutno jej považovati za vychlípeninu stny

—

tohoto hrdla,

a

dosplý orgán není struktury tak jednoduché, aby

Celkem

odvoditi.

jest to podlouhlý

Neobyejným

obsahující.

váek jednu neb odchylkou

zajisté jest tvar

tchto šttin

pvod

jeho snadno dal se

také dvé vychlípitelných šttin

(T. III. F. 17.)

;

jsou na konci dolením

mohutným nodulem opateny a na pedu zvláštním žlábkem ukoneny, zajisté homologickým se zoubkovitou membránou šttin hebínkovitých. Jinak vyložen jest váek epithelem (ž) toliko na pedním konci, kdež ústí též do nho po obou stranách

ponkud

zahnuty, uprosted

bunk

dvé jednoduchých neb dvojitých žláz složených z atria.

váku pechovává

Base

bukám

obyejných

vák

téže povahy, jaké tvoí lepivou žlázu

dv

žláznaté buky (žf) úpln podobné basalním stnu váku tvoí na konec mocná vrstva jemn jimž zejména vychlípování žlábkovitých šttin jest sveno.

dále jednu neb

šttinných. Ostatní

sval (sp, sv), Dležitým znakem Tubificid jsou zajisté tak zvané spermatophory. Vlákna chámová nehromadí se totiž ve schránky chámové ojedinle, nýbrž kupí se pomocí sekretu žlázy fibrillovitých

lepivé ve zvláštní

nalézá se

zmnám

podléhá,

U Tubifexa

nicmén vždy bývá

Psammorycta jest nodrilus Udekemianus tvaru láhvicovitého, F.

6.)

tvaru

a

krátce válcovitého, na

rod

Spirosperma skuten obrovské a

obyejn

v

jsou délky

podob

8

stoený spermatophor

pad v receptakulu vtší jich poet, v pípad normálním, totiž s pední Zajímavou dle všeho ne

jest struktura

správn

pochopil.

i

specie dosti kai'akteri-

ku p. tvaru podlouhle

u

proto

Lim(T. III.

zašpiatlého.

Nade vše význanými jsou

U

porovnání se spermatophory

(T. III. F.

nalézti

elliptického,

Limnodrilus Claparedianus

u

11.).

také v každém receptakulu toliko jediný,

možno.

Nicmén

nalezl jsem v

jednom pí-

ovšem že mnohem menších, celkem však téže formy, jako ástí hrdlovit zúženou a se zadní válcovitou.

spermatophor, kterou poprvé

Pi

u téhož druhu velmi

jejich

pro jednotlivé rody

píd ponkud

zejména spermatophory rodu jiných

každém dosplém receptakulu seminis

spermatophor tchto veliké množství, a akoli tvar

rozmanitým stickým.

V

tlesa, spermatophory nazvaná.

popisu

mém

jest

mi

se

Lankester

úpln

byl vylíil, však

shodovati s výkladem prof.


33

Vejdovského, nutno na každém z

hrub

se

Jednotlivá vlákna chámová vyšedše

vždy mezi

osu vnitní (T. III. F. 6. oc), jež stlustlé pídy vláken chámových. Na

rovnobžným

sebou

uloženy jsou

skládá a v níž

se vrstva vnjší (ou),

klade

Tímto spsobem jest povrch

i

znan

a z hyalinní

široká

z vi"stvy centrální ukládají se ve

vynívají

hmoty tvoená.

utuhlé

vrstv zevnjší smei'em

svými nad povrch spermatophoru.

konci

toliko

Pedevším

spermatophoru pojednává.

spermatophoru Tubificid rozeznávati:

hmoty

zrnité

tuto vrstvu

v díle svém obšírn o struktue

jenž

ím spermatophor stává se ne samého Claparda považován byl

spermatophoru jakoby obrvený,

nepodobný njakému cizopasníku, za jakéhož také od

(P a c h y d e r m o n). K tomuto náhledu pispla ostatn i ta okolnost, že povrch spermatophoru víí volnými konci vláken chámových, tak že spermatophory, když za erstva ze schránky chá-

mové byly vypreparovány, jsou schopny ve vod na sklíku po krátký as se pohybovati. Vzhledem ku spermatophorm u Spirospermy nutno ješt zvláštní poznámku piiniti. Vnjší vrstva spermatophoru nepikládá se totiž rovnobžn k ose vnitní, nýbrž otáí se kolem této spirálovit, jak to ve shod s Eisenem u všech spermatophoru rodu Spirosperma mnou zkoumaných konstatovati jsem mohl. Pokud se spermatophoru dotýe, iní rod Ilyodrilus optovn pozoruhodnou odchylku

ode všech

ostatních

a žlázy lepivé, tak také

jak pozorování prof.

rod

našich Tubificid.

Jako

Vejdovského

ukázala,

postrádal rod

totiž

Práv nepítomnost

nemá žádných spermatophoru.

pvodcem

jest

alespo

marn

tento

penisu

žlázy lepivé, jež,

centrální vrstvy sperma-

tophoru,

podmiuje

Ilyodrila

po tlesech, jež by na spermatophory poukazovati se zdála, vždy však nalézáme

i

nepítomnost spermatophoru. Proto

naplnny velikými chomái bližuje však

opt

Ilyodrila

Z orgán

ke skupinám nižším, u kterých, jak etnými badately dokázáno

pohlavních zbývá na konec pojednati ješt o vej

dlouho zstala nerozešena.

Mlo

Eisen

prof.Vejdovský na nemožnost spoleného

otázka pravých vejcovod zstala

vnoval jsem

pedmtu

skuten pravé piítám zejména

vedle penisu

Teprve v

vajíka na venek vycházeti mají.

kreslí zvláštní ovidukty, jimiž

covodech. Otázka

vejco-

se zejména za to, že produkty žláz samicích odcházejí

týmž otvorem, jako produkty žláz samích. Tak ku p. ukázal obzvlášt

Tato znamenitá

chámových.

jednotlivých vláken

je

odchylka pi-

spermatophory se nevyskytují.

bylo, nikdy pravé

vod

pátráme ve schránce chámové

ásten

nerozhodnuta.

tomu pozornost nejvtší

pochvy penisové

dob

poslední po-

otvoru obou žláz pohlavních, však

Pi

podailo

i

i

svých studiích annulatologických

se

mi u vtšiny našich Tubificid

nalézti

vejcovody. Že tak dlouhou dobu pravá povaha jejich nepoznána zstá-

vala,

té okolnosti, že ze všech

pozdji. ních

orgán pohlavních vejcovody

objevují se nej-

Nejsnáze pozorovati možno orgány tyto u Ilyodrila, kde jednak díve než u ostat-

mnou pozorovaných rod

u tohoto rodu

dv

se

veliké, široké

náctého segmentu vetknuté.

objevují,

nálevky

rozmr dosahují. Pedstavují F.3.A,B) tsn v dissepiment zadní jede-

jednak znaných (T. III.

Vyloženy jsouce velikými

nemajíce pak speciálního vývodu, piléhají

tsn

ku

bukami

stn

bišní

epitheliálními, i

ústí

víí velmi ile,

zúženým koncem svým

zadním bezprostedn na venek, hned za rozhraním segmentu jedenáctého a dvanáctého a daleko ped šttinami bišními. Oba otvory vývodní, jimiž vejcovody na venek jsou znatelný, jsou veliké a okrouhlé. tají,

mže

dovoln

se

Velikost tchto otvor, v zúžiti

nmž

ostatn brvy víivé neustále se miho-

astými kontrakcemi, kteréž

souditi dají

na vrstvu sval vejco5


34 Vejcovody zcela

vod obejímajících.

Psammorycta

dle

téhož

tvoené sledoval jsem podrobnji dále

typu

Tubifexa. Vždy však radno jest sledovati orgány tyto na individuích úpln dosplých, ehož zejména znakem je opasek siln naduelý a vak vajený naplnný dou

a

splými bukami vajenými.

Dosplá vajíka Tubificid jedinou, blanou žloutkovou, která

Tsn

jadérkem nucleinovým.

kolem jádra kupí

ného tlísek žloutkových, kteréž kupí se dále k protoplasmy vajíka.

Na

preparátech barví se

pruh plasmy hyalinní a jádro

s

Obdána jsou pouze blanou Obsah plasmatický vajíka

Vajíka dosplá vyšedše dále po nkolika do zvláštních

kokon,

kokon

takový

Psammorycta), Tvar kokon celkem

periferii

zeteln

vajíka naplujíce ostatn vtší ást

toliko tenká blána žloutková, dále

tém

z tla, nekladou se ojedinle, nýbrž uzavírána jsou vždy

jež jsou produkty

vzhledu

jest

naplnn

vyloueného sekretu

jíka.

pro jednotlivé rody bývá dosti význaným.

Kokony

dril

rod Tubifex

zúžené, kteráž

a

zpsobem

tekutinou, v níž uložena

jest cii'ou

podlouhle vejitým, nesymetrickým, na

trubku

z

opasku žláznatébo.

pergamenovitého, prhledný, bezbarvý neb

i

uatým.

úzký

tinkcí netknuta.

(kokony

p.

znaným

úzký pruh plasmatu hyalinního, zbave-

se

jadérkem; ostatní ást protoplasmy, vyplnná kulovitými, svtlo

lámajícími tlísky žloutkovými zstává

Jednotlivý

vajíka samého.

jest

veliké jádro se zetelnou retikularní strukturou plasmatickou a se

pedevším

uzavírá

jsou tvaru celkem kulovitého.

produktem

U

I

ly o dril a jest ku

stran jedné siln stlustlým, nahoe

Psammoryctes

jsou kulovité,

nahoe

zvláštním jakoby zátkou jest uzavena.

rod

jsou celkem téhož tvaru, jako u dvou

pedešlých, jsou

nahndlý

jsou jednotlivá va-

však

i

i

dole

tup

dole v krátkou

Kokony Limnomenší

obsahujíce

si'ovnavaci

morfologii

pouze nepatrný poet vajíek.

Pokud

se

vývoje vajíka Tubificid do týe,

jenž vzhledem

k

oligochaet zvlášt zdá se býti dležitým, tn mohl jsem dosud první stadia jeho na vajíkách Tubifexa a Ilyodrila sledovati,

i

nucen jsem

odložiti

dokonení studia svého ve smru tomto

na dobu nejblíže píští.

Na

konec pojednání svého o pohlavních orgánech Tubificid nucen jsem posléze pi-

Bothrioneuron Vejdovskýanum

initi popis

tchto orgán u pamtihodné formy

jednak z

píiny, že teprve nedávno poštstilo

té

ve stavu pohlavn

dosplém, jednak

i

z té

se

mi

nalézti a

a to

prozkoumati tohoto erva

píiny, že pohlavní orgány Bothrioneurona jsou

sob vymáhají. vajené, umístny jsou optn

tak od ostatních Tubificidv odchylný, že zvláštního pojednání o

Ob

žlázy pohlavní,

chámové

i

jako u ostat-

ních Tubificid v segmentu desátém (chámové žlázy) a v segmentu jedenáctém (žlázy vajené).

Struktura obou žláz jest tatáž, jako u ostatních Tubificid,

poátcích svého vývoje zvlášt nápadných, dje

se dle typu

rovnž tvorba vajíek, zde u vtšiny Tubificid

již

pi

(viz str. 28)

Co však na žlázách zvlášt dobe sledovati se dá, je upevnní jejich v dutin dotyných segment, které ne tak na dissepimentech, jako na spodní stran pásma bišního, tsn za pedními dissepimenty místa svého má.

panujícího.

Velice odchylnými jeví se však

chámovody

Bothrioneurona

(T. IV. F. 7). Nalézají

se v segmentu jedenáctém a jsou párovité, jako u Tubificid ostatních, však akoliv párovitost

pece oba chámovody mají spolené ústí na venek (oí), což jest zajisté pípad, jenž dosud jen pouze u jistých exotických forem oligochaet byl pozorován. Vizme tvar i strukturu

jest patrná,


35

Každý

tchto chámovod.

z

obou chámovod poíná

optn

nálevkou

pimentu segmentu jedenáctého vetknutou a neobyejnými rozmry pravá

ob

dotyného dissepimentu

levá,

i

tsn

nálevky

jedenáctého se

máe

do pedního disse-

Ob

poloviny,

šikmo do dutiny segmentu vsunuty,

jsou

ímž

obma

k

stranám roury zažívací piléhajíce zdánliv ve stedu segmentu Každá z nálevek vyložena je epithelem víícím, i trí v ní husté chu-

ocitují.

Bothrioneurona

chámových, jež u

vláken

znan

(n),

vynikající.

jsou

zase

neobyejného.

tvaru

Kdežto

u ostatních Tubificid a všech domácích Oligochaet hlavika chámová jen tinkcí pesn rozpoznati se dá, jsou chámy Bothrioneurona opateny zetelnou, prostým zkoumáním pod mikroskopem patrnou hlavikou, jež jest podlouhlá, válcovitá, uprosted ponkud stlustlá, patrn se od dlouhého a tenkého ocásku.

lišící

Z nálevky chámové vychází trubicovitá chodba (chv) téhož tvaru, jaký je u ostatních Tubificid. Vyložena jest obyejným epithelem víícím i smuje nejprve nazad k zadm'mu dissepimentu segmentu jedenáctého, naež uinivši kliku, jež zvláštním svazem upevovacím

opatena

jest

(si>),

ubírá se nahoru k dissepimentu pednímu, kdež pechází do zvlášt

modifikované partie chodby chámové

mohutnjší

jest

nežli

tém

ást

první,

(žchv).

práv

Tato modifikovaná ást chodby chámové

popsaná,

vine

i

se

v nkolika

velikých

znan

otokách

dotynou polovinu segmentu jedenáctého. Ostatn význaná jest již Jest totiž vnitní stna její vyložena zbujnlým epithelem žláznatým, na njž pes slabou vrstvu svalovou pikládá se stna zevnjší tvoená z velikých bunk žláznatých, obsahu zrnitého a pvodu patrn peitoneálního. Žlázvyplujíc

celou

na prvý pohled svou povahou žláznatou.

konen

natá chodba tato ústí

do

atria.

Atrium

chodby dosti nepravidelné, jež vyložena

a široké

Bothrioneurona (atj

jest

má podobu

dlouhé

mohutným epithelem víícím, na njž

uložena jest rovnž mohutná dvojitá vrstva svalová a na tuto sporý povlak peritonealní. Jinak

vyznaeno

jest

atrium žlázou lepivou

(žl),

doby kulovité postupn ku vsunuje.

V

stn

žláz

sahem. Pední zúžená ást žlázy tvoena

z

postupn k

bunk

nen

kamž zvláštním kuželovitým výstupkem se naduelými bukami, jež oblouhruškovitého tvaru naplnných jemn zrnitým ob-

atria se zužující,

dolení ásti své vyložena jest žláznatými, kyjovit

kovit jsouce stoeny, pijímají rosetu jež

pední vnitní ást jeho jest vsunuta. Tato k ostatním Tubificidm neobvyklého. Jest po-

jež v

žláza jest tvaru a složení zvláštního, vzhledem

ústí

žlázy objem

bukami od obyejného

svj zmenšují

žláznatých vylouený do atria se ubírá.

pemohutnou

vrstvou

svalovou, jež tuto

a mezi sebou

epithelu ne píliš se lišícími,

kanálek vytvoují, jímž sekret

Celý kulovitý objem žlázy obemknut je ko-

na zvlášt

innost stahovací po-

energickou

ukazovati se zdá.

Pirovnáme-li vylíenou tuto žlázu lepivou k témuž orgánu

zejmo

bude, že žlázu

lepivou

ostatních Tubificid

ostatních Tubificid, tu

nutno srovnávati jen

s

rosetovitou ástí

našeho orgánu, kdežto vše ostatní lze pokládati za modifikovanou stnu jisté ásti

k popisu chámovod bylo poznamenáno, mají oba chámovody spoatria obou chámovod spojivše se ped východem svým zevnjším na venek jediným spoleným otvorem (o), jenž umístn jest ve stedu segmentu jedeJak

lené ústí

atria.

již

v úvodu

ústí zevnjší,

náctého

nebo

na stran bišní.

Tento spolený otvor

atrialní

jest

emuž nasvdují pítomná široká pásma pín k obma stranám tla probíhající, kdež

zvlášt veliký

i

podroben

svalová

obejímající a

vtšinou se upevují.

(ss)

jest

kolem v obvodu otvor

silným kontrakcím,

5*


36

Ješt jedna karakteristická známka vývodních orgán pohlavních Bothrioneurona zde

váky šttin pohlavních ústících do obou atrií tsn ped spoleným jich vývodem. Oba váky jsou znaných rozmr i obdány jsouce mohutným povlakem žláznatých bunk velikých, pechovávají v sob nkolik šttin (št) zakonených silným Jsou

budiž vylíena.

zobánkem

dva

to

(T. IV. F. 10)

a zvláštními ješt chitinovitými a pro tyto pohlavní šttiny význa-

nými modifikacemi. promluveno o vývodech vajeník,

Budiž ješt

podailo se mi

dv

Jest to v podstat

vaných.

tsn

K

Bothrioneurona

nálevek umístných v zadním dissepimentu segmentu jedená-

segment jedenáctého a dvanáctého

za rozhraním

Zbývalo by ješt na konec zmíniti se o rona.

lu

celkem tentýž tvar a tutéž strukturu, jakáž u Ilyodrila byla vylíena, a ústících

ctého, majících

na venek

vejcovodech.

pítomnost vejcovod, tak dlouho u Tubificid vbec nepozná-

konstatovati

(T. IV. F. 8. ov).

schránkách chámových

Bothrioneu-

velikému pekvapení svému pesvditi jsem se musil, že Bothrioneuron

in

postrádá,

v tom jedinou dosud známou výjimku mezi

Tubificidy

i

vbec

jich

domácími oligochaety

vbec, a ukazuje tímto nedostatkem schránek chámových zase na jisté oligochaety exotické. Jinak však souvisí nepítomnost schránek chámových u Bothrioneurona se zvláštními jeho spermatophory. Spermatop hory jsou umístny totiž zevn na tle, ukazujíce tímto

umístním

i

jinak

spermatophory z

(T.

svou

strukturou IV.

F.

9.)

na spermatophory Lumbricid

Bothrioneurona

tvaru

podlouhle

ásti dolení stopkovité, jež ponkud- rozšíenou basí svou

(T. IV. F. 8. sp).

palicovitého,

Jsou

skládajíce

na pokožku opasku

jest

se

pipev-

uprosted ponkud zaški-cené ásti hoení s korunkovitým ústím a naplnné množstvím chámu, karakteristického a díve již vylíeného tvaru. Tyto sper-

nna, a

z podlouhle

elipsoidní,

matophory pokrývají v hlavního

i

dob

dodávají zvíeti

velmi cizího rázu.

pohlavní dosplosti celou dolení zvláštního a vzhledem

plochu opasku kol otvoru po-

k ostatním našim domácím oligochaetm


ást

systematická.

Familia Tubificidae Vejd.

Oligochaeti normáln lánkovaní, se šttinami ve tyecli adách podélných na všech segmentech tlních mimo hlavu. Šttiny hbetní jsou vlasovité, rozeklané, hebínkovité neb chvostnaté; šttiny ventralní toliko rozeklané. Soustava cévní tvoena jest cévou dorsalní a ventralní, spojenými adou kliek postranních, z nichž nkteré v pedních segmentech naduují a pulsují. Z cévstva stevního

rod pítomností svou zvláštní céva supraintestinální a céva subintestinální. Orgány exk ení scházejí v nkolika segmentech pídy tlní, jsou však pítomny

vynikají u vtšiny

vždy v jednom páru v každém následujícím segmentu tlním. Každý stává

z nálevky víivé, z

karakteristické

nho

chodby vývodní a

váku

kliky a má odstavec žláznatý

stažitelného.

(bu pímo

z

orgán exkreních

Chodba vývodní tvoí

za dissepimentem,

bu

se-

jisté

dále

od

v chodbu vetknutý) a namnoze zvláštní odstavec ampulovitý.

Orgány pohlavní párovité

i

náleží

k nim

:

uloženy jsou

v segmentech, jež opateny jsou opaskem; jsou

Žlázy vajené a chámové, vaky vajené a chámové, chámovody, zá-

sobárny chámu (recept, sem.) a vejcovody.

Žlázy chámové umístny jsou v segmentu X. (IX.

trupovém), žlázy vajené v segmentu XI. (X. trupovém)

vaky chámové i vajené jsou nepárovité. Chámovody nalézají se v segmentu XL, každý pak chámovod skládá se z nálevky, chodby chámové a atria, k nmuž namnoze pistupuje žláza lepivá. Zásobárny chámové, složené z vý;

—

vodní chodby a vlastní schránky chámové, uloženy jsou v segmentu X. a scházejí toliko v je-

diném dosud pozorovaném

pípad

(rod

Bothrioneuron).

Vejcovody,

mající

podobu

rokých víivých nálevek, vetknutý jsou do zadního dissepimentu segmentu jedenáctého

na venek

tsn

i

ši-

ústí

za rozhraním segmentu XI. a XII.

Za pomocné orgány kopulaní slouží penis neb za nepítomnosti jeho šttiny pohlavní. Chámy vláknité namnoze spojují se sekretem žlázy lepivé ve zvláštní shluky, tak zv. sper mat ophory. Vajíka dosplá ukládají se do zvláštních kokon vyrobených sekretem žláz opaskových. I.

Subfam. Ilyodrilinae.

Tubificidi tvoící pechod k Naidomorphm; nemají pyje, na míst kteréž fungují jako pomocné orgány kopulaní šttiny pohlavní. Nemají žlázy lepivé i nevytvoují spermatophorv. Vývoj vajíek dje se dle typu u Naidomorph a Enhytraeidv panujícího.

—


38 1.

1.

Genus

llyodrilus Eisen.

Spec. llyodrilus cocclneus Vejd.

Syn. Tubifex coccineus Vejd. 1874; llyodrilus fragilia Eisen? 1879; Tubifex rivulorum var. coccineus

Vejd. 1884.

Šttiny dorsalní ment

jsou

a

vlasovité

opateny jsou jemnou membránou mezi

rozeklané;

obma

šttiny

pedních seg-

rozeklané

zoubky rozestenou.

Šttiny

ven-

tral ní rozeklané.

Mozek

je

mírn

siln do výšky protáhlý, pední okraj jeho

vypouklý, zadní míi-n

mozkové jsou malé, postranní laloky velké a tup ukonené, vykrojený. Z mozkových nerv periferických vybíhají dva páry zadní pak mnohem menší a kuželovité.

Oba pední

laloky

—

na pedu a jeden pár v zadu

Soustava cévní zejí;

integumentální

obou postranních lalok).

jest velmi složitá.

kliky rozvtvují

postranní

Cévstvo

(z

se

Cévy supraintestinalní a subintestinalní schá-

v integument, v segmentu pak

složit jest vyvinuto a zvlášt

6.

v segmentech

—

8.

znan

zadních

naduují.

tvoí

ki'ásné,

pravidelné sít cévní.

orgán exk eních má

Chodba stavec žláznatý

umístn

je

celkem týž

prbh

jako u vtšiny rodv, však od-

hned za dotyným dissepimentem, odstavec pak ampulovitý

schází.

Chodba chámovodu jest velmi krátká a široká, atrium kulovité, pokryté vncem — Schránky chámové jsou kulovité neb ovální s vývodem velmi ki-átkým. Šttiny pohlavní jsou bud zobánkovité neb rozeklané. Kokony podlouhle kuložláz peritonealních.

vité jsou tvaru

nesoumrného.

Zajímavý tento erv vyniká barvou ki'ásn

íní

do kvtna;

ervenou a

žije toliko

v isté

v ervnu a ervenci nalezl jsem ponejvíce jen mladá, nedosplá individua.

vod Okol-

erv obyejn hromadn ve spolenosti Tubifexa žije, zavdává asto podnt, že autorv zejména Mac-Intosh*) uinil, jenž

nost, že tento s

ržov

zahrabán v písku neb ryje pod kameny. Doba pohlavní dosplosti trvá u nás od bezna

tímto pomícháván bývá, jak vedle nkterých

ve svém pojednání

trn na

II y o

dv

formy Tubifexa rozeznává, dlouhou a krátkou, kterážto poslední pa-

dril a se vztahuje.

Pokud

se

Eisenových**) amerických forem rodu

jedna z nich (llyodrilus fragilis)

s

llyodrilus

naší formou evropskou

dotýe, zdá

se,

že

bude identickou, neb aspo

velmi píbuznou.

Nalezišt: Vltava u Troje a na Štvanici, Labe u Roudnice.

IL Subfam. Tubificinae.

Tubificidi bez šttin pohlavních, avšak s pyjí. Opateni jsou žlázou lepivou a vytvoují spermatophory. Vývoj vajíek dje se dle typu u vyšších oligochaetv panujících. *)

**)

Mac-Intosh: On some points in the Eisen: Preliminary report etc. Bihang

Proceedings Roy. Soc. Edinb. 1869-70. Svenska Vet. Akad. Handl. 1879.

structure of Tubifex. tili

k.


39

Genus Tubifex Lamarck.

2.

Šttiny dorsalní rozeklanými

ponkud

i

vlasovité a rozeklané;

mlce

do šíky protáhlý, pední okraj

vybíhá

z pedních,

pár jeden

tup ukoneny. Z

Pední

stava cévní má znan postranní všech segment vyjma segment osmý

a cévu

supraintestinalní

jest

momo-

laloky

nerv, periferních

SouKliky

druhý pár z postranních lalok mozkových.

vyvinutou cévu

pedních

Mozek

rozeklané.

vykrojen.

prohnut, zadní

zkové jsou malé, postranní a zadní jsou mohutný a

zkových

na pedních segmentech objevují se mezi

Šttiny ventralní

šttiny nedokonale hebínkovité.

subintestinalní.

dorsalní a v segmentech

vycházejí z cévy

Postranní klika segmentu osmého vychází z cévy

nerozvtvují se v integument.

naduelá a pulsuje (tak zv. srdce). Orgány exkrení mají chodbu složit vinutou s karakteristickými klikami; odstavec žláznatý vetknut je v chodbu daleko za dissepimentem, odstavec ampulovitý vždy význan je vyvinut. Chodba chámo-

supraintestinalní,

vo du

jest velice

jest

mohutn

dlouhá a

Kokony

se za úplné pohlavní dosplosti.

Spec.

2.

(Vejdovský, System

Otvory

je žláznatý.

vejcovod

VEI.—X.)

forma našich

domácích Tubificid

žije

vítati tohoto

erva jakožto odstraovatele

vynikají prsvitností

tla

zadní

se toliko na

i

špi-

ást tla voln

Ve vodách

zkaže-

ervi ve vodách istých

látek hnijících.

jsou zvlášt spsobilými k mikroskopickému zkoumání.

i

Genus Psammoryctes Vejd.

3.

Šttiny dorsalní

istých

ve vodách

emž

splývá, pokrývá v obrovských koloniích dna našich stojatých vod.

ných lze

objevují

jsou vejité, prsvitné, na obou koncích stopekaté.

Tríc známým spsobem pídou tla svého v bahn, pi

vod

žijící

penis

Tubifex rivulorum Lam.

etc. pag. 46, tab.

Tato nejobyejnjší navých. ve

vinutá,

jsou vlasovité, rozeklané a hebínkovité; tyto poslední nalézají

Šttiny ventralní

pedních segmentech.

rozeklané.

Mozek

je do

délky

Oba pední protáhlý, s pedním okrajem mlce prohnutým, se zadním hluboce vyíznutým. laloky mozku jsou malé, oba zadní mohutné a konické. Pár pední nerv periferických mozkových vybíhá z lalok pedních, pár zadní z lalok postranných. Soustava cévní má cévu supraintestinalní

i

Orgány exkrení hutným.

ped

je

dob

ostatní

i

vejcovod

povahou

tatáž

jest

váek

vákem objevují

vesiculu,

k pomocné segment jedenáctého a dvanáctého

Kokony

podobají se

onm

jsou

kopulaní pispsobenými.

za rozhraním

úplného pohlavního dospni.

jež

mo-

znan

Schránky chámové opateny funkci

šttinami

se se

jako u Tubifexa,

stažitelný je zvlášt

vedle atria mají ješt zvláštní odstavec, tak zv.

položena a žlázu lepivou pijímá.

ústím zvláštním

Otvory v

atria

jakož

jsou téže organisace, jako u Tubifexa;

Chámovody

na zad od

subintestinalní,

optn

u Tubifexa, mají však barvu

prsvitn nahndlou. 3.

(Vejdovský, System

Krásný tento

etc.,

erv

Spec.

Psammoryctes barbátus

pag. 46—47,, tab.

žije

Vejd.

Vm.—X.).

toliko v istých

vodách íních a potoních.

V

písku a pod


40

kameny zahrabán

mu

ržová barva tla

a hebínkovité

šttiny na pedních

zvláštního karakteristického vzezení.

Kouimský potok

Nalezišt:

u

dosti ojedinle,

žije

segmentech dodávají

(Vejdovský),

u Hrdloez

rybníky

Bchovic, Vltava

a

Štvanice.

Genus Spirosperma Eisen.

4.

Šttiny dorsalní

Mozek

šttiny ventralní

vlasovité a hebínkovité,

do šíky protáhlý, pední jeho okraj

široký,

pouze rozeklané.

nízkým processem opaten, zadní okraj

iv

Z obou pár periferních mozkových vybíhá jeden z lalok pedních, druhý lalok postranních. Cévní soustava a orgány exkrení podobny tvarem i strukturou tmže orgánm u Tubifexa. Chodba chámovodu znan jest vinutá, atrium podlouhlé vykrojen. z

a

Penis

mocnou svalovou vrstvou obdané.

takto na penis Limnodrilv.

vitým vývodem.

V

krátce rourkovitý a chitinovitý, upomínaje

jest hrdlovit zúžena,

Spec.

jest

škeré segmenty tlní

zvlášt význaný citovými

tohoto

spermatophoru

šroubovit.

1879.

Grube? 1878.

papillami, jež v pravidelných

Eovnž

objímají vyjma hlavu.

dlouhým krko-

spermatophor,

vi'stvy centrální

Spirosperma ferox Eisen

Syn. Nais papulosa Kessler? 1868; Saenuris yelutina

tento

Pední ást

v dutin schránkové bývá stoen.

vnjší pak vrstva jeho otáí se kolem 4.

erv

je podlouhle vakovitá s

každé schi'ance chámové bývá toliko jediný obrovský

podob osmiky

jenž v

jest

Schránka chámová

kruzích ve-

segmenty trupové poki7ty jsou

veškeré

jemným písitým povlakem, jenž bezpochyby sekretem bunk hypodermálních v malé hrbolky na tle erva se spojuje. Tím nabývá celé tlo erva vzhledu velmi podivného, zvlášt když erv ješt lalok elní dovnit tla vchlípiti mže, k emuž zvláštních tré pár sval v dutin laloku uložených Žije v písku

slouží.

na

dn

velkých jezer

ve vodách íních. Je

i

a tla velmi kehkého, dosti malým tlakem

již

Dosud známá nalezišt: Vltava na Motala a jezero

Onega

jezero

Ifo

íznut.

celá šttina

pak vytažen

Oba pední

Genus Lophochaeta (Nov.

chvostnaté

a

nedokonale hebínkovité;

dvojad

podoby chvostu nabývá.

Mozek

je v úzký, však vysoký processus;

laloky

mozkové

znan

z

šttiny ventralní rod ostatních. Ve sku-

pak zoubky jsou osinovit prodlou-

zubatý, jednotlivé

je

znan

do délky protáhlý, pední

zadní

okraj

jsou protáhlé a ve

stranní jsou zcela nepatrný, laloky zadní konické a mohutné. vybíhají

Šumav; eka

gen.).

Šttiny chvostnaté podobají se vlasovitým šttinám

tenosti jest povrch jejich

ímž

na

Štvanici, stoka Švarcenberská

ve Švédsku (Eisen), jezera v Tatrách (Wierzejski), jezero ženevské (Grube),

Šttiny dorsalní toliko rozeklané.

okraj

velmi zdlouhavých

(Kessler).

5.

ženy,

pohyb

na kusy se rozpadávajícího.

dv

úzce a hluboce jest vy-

ásti rozštípeny, laloky po-

Ž nerv

periferických mozkových

rozštpených lalok pedních dva páry a z lalok postranních taktéž

Soustava cévní má znan

vyvinutou

cévu

supra-

i

subintestinalní

;

dva páry.

kliky postranní


41 v pedních segmentech vynikají pravidelným jednoduchým prbhem v integument vbíhajíce. Orgány exkrení mají odstavec

-

tytéž

pomry

nerozvtvujíce se

žláznatý

aniž

ampulovitý a ostatn Chodba chám o vodu málo jest vinuta, atrium podobno koncem zadním ponkud kulovit rozšíeným. Penis ásten je i

jako u rodu Tubifex.

témuž u Tubifexa, však

s

chitinovitým, tvaru krátce kuželovitého.

5.

Spec.

Lophochaeta ignota

(Nov. spec).

Tento Tubificid význaný svými

na

dn

písitém

šttinami chvostnatými žije u nás ve vodách istých Vyniká svou obrovskou délkou (10—20 cm), honose se též

bahnitém.

i

zvláštm' nitkovitou štíhlostí.

Nalezišt: Vltava u Štvanice a Troje, potoky u Hrdloez a Bchovic, Hlinsko (Sekera)

Mariánské

Lázn

(Vejdovský).

Genus Límnodrilus Claparde.

6.

Šttiny dorsalní

a

ventralní pouze

rozeklané; mozek do délky velmi proprohnutý, vycházející v prosted v mohutný nerv, jenž spojuje mozek s tak zv. gangliem praecerebralním, okraj zadní široce a hluboce vykrojen. Laloky pední jsou znan protáhlé a jako u rodu Lophochaeta ve dv ásti rozštípeny; laloky postranní JSOU degenerovány, laloky zadní polokulovité a mohutné. Z nerv periferických vybíhají táhlý,

pední

okraj

mírn

tém

z

rozštpených lalok pedních dva páry, kdežto ti menší páry.

z degenerovaných

lalok postranních vy-

cházejí dva až

Soustava cévní podobá pítomny

dv

jsou

exkrení u Tubifexa.

v segmentu

7.

a

mají odstavec žláznatý

Chodba

K o kóny

kulovité, ostatek

Spec.

toliko

na míst jedné cévy pulsující

z cévy supraintestinalní vycházející.

prbh

vinuta, atrium podlouhlé,

Penis

žlázu lepivou.

6.

(Vejdovský, Systém

u Tubifexa;

optn

ampulovitý a ostatn týž

i

chámová znan

obdané a pijímající velkou specií rozdílné.

se oné 8.,

Orgány

chodby exki-ení, jako

mohutnou vrstvou svalovou

rourovitý, chitinovitý, délky dle

rzných

menší nežli u rodu Tubifex.

limnodrílns Udekemianus

Clap.

pag. 47, tab. VIII.— XI.)

etc.

Diagnosa: Lalok elní úzký

a prodloužený. Pharynx do pátého segmentu sahající. Penis pesahující až 3krát délkou svou šíku. Spermatophory tvaru lahvicovitého.

erv

V

tento

žije

ve vodách

našich vodách je hojný,

a 7.


etc.

istých

individua

Spec.

i

špinavých,

obyejn

pohlavn vysplá jsou

Limnodrilus Hoífmeisteri

dosti

ve

spolenosti Tubifexa.

ídká.

Clap.

pag. 47, 48, tab. VIII. a XI.)

Diagnosa: Lalok elní

krátký a tupý. Pharynx sahající toliko do segmentu tetího. Penis délkou svou až 7krát šíku pesahující. Barva erva ržov ervená. 6


42 Tento Liinnodrilid u nás ve vod íní lenosti Tubifexa a jiných Tubificid nalezen. 8.


etc.

i

potoní

je dosti

Limnodrilus Clapardianus

Spec.

hojný

i

bývá asto ve spo-

Ratzel.

pag. 48, tab. VIII.— XI.)

pátého. Lalok elní úzký a prodloužený. Pharynx sahá do segmentu ásti zadní v ervená, bled Barva erva Penis délkou pesahuje šíku svoji až desetkráte.

Diagnosa:

tla

žlutavá.

nad oba pedcházející Limnodrilidy (obyejn druhy pedešlé ve spoleŽije u nás ve vodách istých i špinavých, asto jako oba málo tohoto erva jsou jeho spermatophory, jež jsou krátké,

erv

5—8

cm).

tento vyniká mohutností

nosti Tubifexa.

i

délkou

Význané pro

neb nic zahnuté, na zad

nco

rozšíené a

III.

šikm

uaté.

Subfam. Bothrioneurinae.

Tubificidi se šttinami pohlavními, avšak bez pyje. Vývodní orgány samí (chámovody) mají jediný spolený otvor zevní, receptacula sem. se upevují zevn na scházejí. Žláza lepivá je pítomna, spermatophory oligochaet vyšších tle (na opasku). Vajíka vytvoují se dle typu u panujícího. 7.

Genus Bothrioneuron. (Nov.

Šttiny dorsalníi ventralní Jest do délky protáhlý,

duché.

s

pouze rozeklané.

pedním okrajem

tém

gen.)

Mozek

organisace velmi jedno-

rovným, se zadním hluboce vysek-

Rovnž laloky postranní jsou nutým. Oba pední laloky mozkové jsou malé, velice nepatrné. kuželovitým. Památným zjevem nepatrné, kdežto laloky zadní vynikají mohutností a tvai-em na temeni laloku u tohoto rodu je pítomnost podlouhlé, jednoduché jamky víivé, jež organisací svou poelního je umístna a znaným gangliem opatena. Soustava cévní v segsubintestinalní, i supracévu vyvinutou dobá se téže u rodu Limnodrilus. Má znan vysubintestinalní mentu pak 7. a 8. dvé pár pulsujících cév postranních, optn z cévy

ení

mají Cévstvo integumentalní zvlášt mohutn je vyvinuto. Orgány exk rodu u jako je umístn žláznatý odstavec odchylný od onoho u ostatních Tubificid;

cházejících.

prbh

chámovodu sloUyodrilus hned za dissepimentem, odstavec ampulovitý schází. Chodba Tubificid známého, a ze žena ze dvou ástí: zpední, jež je tvaru a organisace u zadní

ásti, jež je

Atrium

opatená.

mnohem

delší,

je tvaru podlouhlého,

stickou žlázu lepivou.*)

stnou, ze žláznatých

vinutá a dvojitou

znan

do

délky protaženého,

i

bunk

tvoenou,

pijímá karakteri-

Vlákna chámová opatena jsou velikou, vždy zetelnou, válcovitou

hlavikou. *)

Ve svém „PeUedu eských Tubificid" (viz zprávy 11. prosince 1886) udávám myln, jako by erv ml

ped

zasedám

král.

eské spolenosti nauk dne

sluší potahovati na jež tehdy u mladých exemplár, s orgány pohlavními teprv se vyvinujícími, penisu. svém sebou jsem ml, podobá se zdánliv ve vývoji

žlázu lepivou, která

jedin

o

žláznatý

penis, což však


43 a.

Spec.

Bothriojieuron VejdoTskýanum. (Noy.

spec.)

Tento v ohledu morfologickém památný Tubificid honosí se barvou žlutav ervenou a upomíná tvarem

mne u

i

velikostí

nás toliko na dvou místech.

V pípad

prvém byla

to

voda íní, výkaly blízké továrny zneištná, v níž však množství

žil,

Ho íf m e

tla na formu Limnodrilus

pipomínaje takto hojností svou Tubifexa.

i

s t

er

i

Clap. Nalezen ode

pípad druhém pod kameny v úžasném pohlavn dosplá individua po-

istá voda íní, v

erv

Úpln

tento

dailo se nalézti poprvé 28. kvtna 1886 ve Vltav na Štvanici, tu pak zvlášt byla nápadná svými spermatophory, jež v

podob

jakoby njaké plísn vodní opasek jejich pokrývaly.

Nalezišt: Vltava na Štvanici a u Troje.

—

°-=ss=-«-

6*


Literatura.

1.

2.

—

Müller, Vermium terrestrium et fluviatilium etc. Hafniae & Lipsiae 1773 74. La marek, Histoire naturelle des animaux sans vertebres. 2 Edit. Tom. V. 1838. AnnéF. O.

par M. Edvards 1840.

lides, 3.

Duges, Recherches

sur

la circulation, la

abranches. Ann. Sc. nat. Tom. 4. 5.

6.

respiration

réproduction

et la

des Annelides

XV. 1828.

Hoffmeister, De vermibus quibusdam ad geuus lumbricorum pertinentibus. Berolini 1842. Budge, Über die Geschlechtsorgane von Tubifex riv. Wiegm. Arch. für Ntg. 1850.

—

Über Respirationsorgane von Tubifex

riv.

7.

Doyere,

8.

Grube, Über den Lumbricus variegatus

Verh. nat. Verein, preuss. Rheinland. 1850.

Essai sur l'anatomie de la Nais sanguinea.

mandie 1854

Mem.de

la Soc.

Linnéenne de Nor-

—55. Müllers und

ihm verwandten Anneliden.

Wieg. Arch. 1844.

—

Die Familien der Anneliden.

12.

— — —

Über neue oder wenig bekannte Anneliden. Arch. für Naturgeschichte 1855. Ein Ausflug nach Triest und Quamero 1861. Über einige bisher unbekannte Bewohner des Baikalsees. Jahi'b. der Schles. Ges.

13.

—

Untersuchungen über die phys. Beschaffenheit der Flora und Fauna der Schwei-

9.

10. 11.

Berlin 1851.

für vatr. Cultur 1872.

zerischen Seen. 56. Jahresber. der Schles. Ges. für vatr. Cultur 1878. 14.

Gl aparede, Etudes anatomiques sur

les

Annelides

etc.

Mém.

Soc. Phys. et Eist. nat.

Genéve 1861. 15.

16.

— —

Recherches sur l'anatomie des Oligochetes. Ibidem Tom. XVI. 1862.

Beobachtungen über Anatomie und Entwickelungsgeschichte wirbelloser Thiere, Leipzig 1863.

17.

D'U dekem,

Histoire naturelle du Tubifex des Ruisseaux. étr.

18.

—

Mém.

cour. et

mém.

des Sav.

Acad. Belg. 1854-5.

Nouvelle

Classification

d'Annelides setigeres

abranches.

Bullet, Acad. roy.

Belg. 1855. 19.

Lankester, A Society vol.

contribution to the knowledge of the lower AnneUds. Transact.

XXVI. 1869.

Linnean


45 20.

Lankester,

Outline on some Observation on the Organisation of Oligochaetous Annelids.

Annals mag. nat. 21.

hist.

Mac-Intosch, On some

1871. points

in

the

structure

Proceedings Royl. Soc.

of Tubifex.

1869—70. 22.

Katzel, Beiträge zur Anatomie und

— —

23.

24.

syst.

Kenntniss der Oligochaeten. Z. f.w. Z.B. 18. 1868.

Beiträge zur Anatomie von Enchytraeus vermicularis. Histologische Untersuchungen an nieder. Thieren.

25.

Perrier, Sur

26.

Leidy

le

Z.

Z.

f.

27.

Eisen

28.

Vejdovský,

G.,

B. 18. 1868.

w. Z.

n

Tubifex umbellifer. Arch. zool. exp. et gén. 1875.

Jos., Description of some americ. Annelids Abranchia.

ser. Vol. 2.

f.

w. Z. B. 19. 1869.

Journ. Acad. Nat. Sc. 2.

1857.

Preliminary report on genera and species of Tubificidae. Bihang

tili.

k.

Svenska

Vet. Acad. Handl. Bd. 5. 1879.

Beiträge zur Oligochaetenfauna Böhmens.

Sitzber. der. k.

böhm. Ges. der

Wiss. 1875.

—

29.

Über Psammoryctes umbellifer und ihm verwandte Gattungen.

Zeitsch.

f.

w.

Z. B. 27. 1876.

— —

30.

31.

Revisio Oligochaetorum Bohemiae.

Sitzb. der k.

böhm. Ges. der W. 1883.

System und Morphologie der Oligochaeten. Prag 1884.

32.

Czerniavski,

33. 34.

Bullet. Soc. imp. nat. Moscou 1880. Nasse, Beiträge zur Anatomie der Tubificiden. Eh ode. Über die Musculatur der Chaetopoden.

35.

Kükenthal, Über

Materialia

die

ad

zoographiam ponticam comparatam.

lymphoiden Zellen

Fase. III.

Vermes.

Inaug. Diss. Bonn. 1882. Zool. Anzeiger 1885.

der Anneliden.

Jen. Zeitsch. für Naturwiss.

Bd. 18. und 19. 1885. 36. 0.

Dieffenbach, Anatomische und

systematische

Studien

Inaugural Dissertation, Giessen 1885. 37.

Eisen,

Oligochaetological researches, Washington 1885.

an

Oligochaetae

limicolae.

igitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum

Vysvtlení k vyobrazením.

Tabulka Fig.

Ilyodrilus coccineus

Vejd. uzlina podjícnová. I., lalok pední, IL, lalok postranní, III., lalok zadní, vn^, vn^, vuj, vtve nervové, a, Processus se systémem vtévek nervových, pv, svaz cerebroparietalní, com, commissura, 1.

Lophochaeta ignota nov. gen., nov. spec. Vnjší vtev laloku pedního a lalok postranní uzliny mozkové, li, laloku pedního partie vnjší, II, lalok postranní, comy, commissura vedlejší; com^^ com-

Fig. 5.

Mozek a

missura hlavní, oba nervy

nvj, Wj,

2. Ilyodrilus coccineus Vejd. Pásmo bišní z jednoho segmentu na

píd II.,

n, sv,

hn,

Fig. 3.

tla.

páry nerv periferických, neurochord, substance vláknitá,

I.,

III.,

lalok III.

pední;

a

Ii

I2,

oba laloky

IL

lalok

postranní;

ob

missura hlavní, nervová vtev centrální, g, ganglion praecerebralní, nr, neurochord; sv, substance vláknitá;

n, centrální nerv, pr, Processus, com, commissura,

Fig.

hn,

hmota bunná.

cu,

céva dorsalní,

Bothrioneuron Vejdovskýa-

8.

sv,

substance vláknitá,

num

bn,

hmota bunná.

pásmo bišní. I, lalok pední

Fig. 4. Lophochaeta ignota nov. gen., nov. spec. Mozek a dva prvé segmenty

nervy periferické, nr, neurochord, n, nerv centrální. 2,

;

nov. spec.

II,

Mozek

lalok postranní

;

a

III,

vtev

nervová,

"

jamky víivé, nerv jamky víivé, com, commissura; a, nervy periferické uzliny podjícnové; nr, neurochord.

n,

III. lalok zadní,

1,

gen.,

gn, ganglion

lalok postranní,

pr, Processus, comj, commissura vedlejší; com^, hlavní, pv, svaz cerebroparietalní, a, h, nervy uzliny podjícnové,

nov.

lalok zadní, nvy,

II,

vtve nervové laloku po-

n,

pv, svaz cerebroparietalní, nv^, nv^, vtve nervové,

;

lalok

P^\> Pîi svazy cerebroparietalní, com,, commissura vedlejší; com^, com-

lalok zadní,

pásma bišního. la, Is, laloky pední

III,

stranního,

Mozek

nj; neurochord,

pední;

zadní,

a uzlina podjícnová. I.

seg-

Fig. 7. Limnodrilus Claparedianus Katzel. Mozek a uzlina podjícnová.

nuj", wwj'',

Eisen.

nov. gen.,

mentu. nr, neurochord, I, II, III, nervy periferické, a, h, nervy dissepimentalní.

hmota bunná.

Spiro sperma ferox

postranního.

Pásmo bišní jednoho

nov. spec.

neurochord, sv, substance vláknitá, in, buky nervové.

laloku

Lophochaeta ignota

Fig. 6.

n,

Fig.

I.

Fig.

9.


num

nov. gen., nov. spec.

Pásmo bišní

jednoho segmentu. I, II, III, nervy periferické, a, b, nervy dissepimentalní.

igitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum

ä

to

^

NF

=š-"

/-

Ni

.^

Am.Šloic

kreslil dle

pir.



gitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum

Tabulka Fig.


1.

Eozvtvení

II. Spr, céva suprainteetinalní

Vejd.

a ventrální v prvních tyech segmentech. cd, céva dorsalní; cv, céva ventrální. Fig.

cévy

—

Vejd. Stevní sí cévní jednoho segmentu. cd, céva dorsalní; vv, céva ventrální, dk, dorsalní klika cévní; vh, ventrální

klika

Fig.

cévní,


3.

vs, stažitelný ot, žl,

Fig.

;


4.

s

vakem chámovým

jeným. vak chámový; vav, vak vajený,

vch,

vd, céva dorsalní; Ii,

Fig.

w, céva

ventrální,

kliky postranní obejímající vak chámový; IIj, lín, kliky postranní obejímající vak vajený. I[i,


5.

num nov. gen., nov. spec. Cévní systém na píd tlní (segment V. —IX.). céva dorsalní;

cd,

cv,

céva ventrální, sb, céva sub-

spr, céva supraintestinalní

;

intestinalní,

vlasovit zúžená céva ventrální, Pi, Pj, cévy postranní, Ij a lo, první pár pulsujících cév poa 11,, druhý pár pulsujících cév postranních, «1 «4) i>i, cévy spojné.

lil

—

Fig. 6. Lophochaeta ig nota nov. spec. Cévní systém na

(segment cd,

I.

—

num


nov. gen.,

píd

tlní

IX.).

céva dorsalní;

céva ventrální,

—cévní

vv, vidlice ventrální,

1

—

se,

ve,

7, cévy postranní, céva spojná cévní sít integumentalní, vtve integumentalního systému cév-

ního. Fig. 10. Lophochaeta ignota nov. gen., nov. spec. Exkrení orgán. n, nálevka; pž, partie žláznatá, oa, odstavec ampulovitý, chv,

chodba vývodní,

váek

stažitelný,

otvor zevnjší exkreního orgánu, dis, dissepiment. ot,

Fig. 11. Limnodrilus Claparedianus Exkrení orgán. Ratzel. Schema. n, nálevka; chv, chodba vývodní, pž, partie žláznatá, oa, odstavec ampulovitý,

váek, váku,

vs,

stažitelný

ot,

otvor

sv, cv,

Schema

soustavy Ilyodrila v segmentech I. IX. cd, céva dorsalní; cv, céva ventrální;

A

stranních,

partii žláznaté.


9.

vs,

si,

Vejd.

partií žláznatou.

s

chodba vývodní v

chv,

Fig.

Vejd. a va-


8.

n, nálevka,

Pil Pil Psi prsténce cévní, cap, kapiláry rovnobžn probíhající.

Cévy pohlavní

váek,

otvor zevnjší exkr. orgánu, žlázy peritonealní.

Nálevka

ventrální,

Fig.

Vejd.

orgán.

n, nálevka; pž, partie žláznatá, chv, chodba vývodnf,

Vejd.

Integumentalní systém cévní v jednom ze zadních segment. cd, céva dorsalní; cv, céva ventrální, kd, klika cévy dorsalní kv, klika cévy


7.

Exkrení

hp, kapiláry podélné; ko, kap. okružní, es, céva spojná. Fig.

céva sub-

vv, vidlice cévy ventrální, ph, pharynx, 1 6, cévy postranní, Ij a I2, ob pulsující cévy postranní, &i, «1— flsi Ci— Ca- cévy spojné, vb, vlasovit súžená céva ventrální.


2.

sb,

;

intestinalní,

dorsalní

žl,

svaz,

žlázy peritonealní.

B

gitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum Tab. II

An-f.

Stole kreslil dle

pir

C.k.dvorni

.litografie

A Haase

v

Pr.




Tabulka Fig.

Ilyodriliis coccineus

1.

III.

Vejd.

aí,

Chámovod.

žl,

n, nálevka,

atrium,

aí,

chodba

cha^

ží,

stnou


2.

Schránka plnná.

chámová

tlní,

Vejd. na-

chám

shluky

ep, epithel.

ep, epithel,

jednobunné

SV, vrstva svalová, pr, peritonealní povlak.

žlázy,

j9r,

peritonealní povlak,

vs,

systém

sval urených k

vychlipo-

Fig,


3.

A

B

Vejcovod siln zvtšený.

Vejd.

Vejcovod

(slabé zvtšení). Fig,

vrstva svalová.

Fig,

Spirosperma ferox

Eisen.

Chá-

«í, žl,

Fig.

chodba chámová,

Limnodrilus Claparedianus

Fig, 15.

vrstva svalová okružní, v, vrstva svalová podélná,

7.

Fig, 16.

Limnodrilus Claparedianus h).

Lophochaeta ignota

chv,

chodba chámová.

Vejd.

Psammoryctes barbatus váek

Vejd.

šttinový.

Psammoryctes barbatus

Vejd.

Kopulaní váek šttinový.

povlak peritonealní.

nov. spec. Chámovod. íi, nálevka,


Vychlipující se

«?-o,

Fig.

Fig, 14.

vidti.

ep, epithel,

6.

nov. gen..

Schránka chámová,

Schránka chámová s kopulaním vákem šttinovým. Zevnjší otvor schránky není

Schránka chámová. CÄV, chodba vývodní, vr, vlastní schránka chámová,

Eatzel. Spermatophory (a, oc, centrální vrstva, ov, vrstva obvodová.

Lophochaeta ignota

sp, svaly podélné, pr, peritonealní povlak.

Eatzel.

Fig.

Eisen, vychlí-

ep, epithel,

p, penis.

pr,

13.

nov. spec.

atrium, žláza lepivá,

Fig. 5.

Eisen.

pný.

nálevka,

CÄW,

Spirosperma ferox ásten

12.

Penis vypreparovaný a

movod. ni,

Spirosperma ferox

11.

Spermatophor.

ep, epithel, vs,

Eisen.

ep, epithel.

o, otvor,

Fig. 4.

Spirosperma ferox

10.

Schránka chámová se spermatophorem. vr, vlastní schránka chámová, chv, chodba vývodní,

vání schránky chámové. Fig.

nov. gen.,

Fig. 9. Lophochaeta ignota nov. gen., nov. spec. ást chodby chámové,

ep, epithel, zz,

ignota

nov. spec. Penis, oí, otvor chámovodu zevnjší, so, svalová vrstva okružm', sp, svalová vi-stva podélná,

atrialní,

svaly mezi stnou atria a žlázy jednobunné.

sw,

Fig.

p, penis. Fig. 8. Lophochaeta

chodba chámová,

cÄü,

atrium, žláza lepivá,

sp, svaly podélné,

svaly okružní, žláznaté buky váku, hž, buky žlázy pídatné, sš, žlábkovitý konec šttiny, žf, buky žláznaté basalní. so,

ž,

nov. gen.,

Fig. 17.


Šttina

váku

kopulaního.

Vejd.

Tab,

III.


Fi(]. .9.

/ Fig. 7.

\

\

/ Âi.

Tvý.///.

z/

\J-¥^-

pi-

ü/.

Fi()M

Fig.15:

Fig..3A

!

bi.

4 \

'^!

fü/.ö:

Anl. štole kreslil ule

pn



digitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.a

Tabulka IV. Fig.

Spirosperina ferox

1.

Pední ást tla Fig.

s

Spirosperma ferox

2.

Pední ást tla

Eisen.

se

obou vejcovod. zevní

Eisen.

zataženým lalokem

Fig.

Spirosperma ferox

3.

Pední ást tla a první,

Fig.

sval

pár

Fig.

jeníku Fig.

se odtrhujících.

Orgán


ex-

otvor zevnjší exkreního orgánu.


7.


nálevka

cfey,

žcAw,

s

Chámovod.

chámy,

chodba chámová (I. ást), žláznatá ást chodby chámové

(II.

ást), aí, atrium, a, žláza lepivá, si, šttiny pohlavní, ss^ svalstvo kolem otvoru chámového, oí, nepái"ovitý otvor chámovod. Fig.

8.


lepenými spermatophory.

Opasek

spec.

Situaní Vejd.

—Šttiny. Spirosperma

13. a,

a-,

ení

—

šttina;

«4,

ferox

Eisen.

hoení zakon-

téže šttiny,

«gx hebínkovité šttiny, šttina rozeklaná bišní na píd tla, osj, šttiny rozeklané bišní na zadních segmentech.

«2

«3,

,

s

nov.

gen., nov. spec. 6i,

^2

chvostnatá šttina,

— šttiny dorsalní, — šttiny — Ilyodrilus coccineus vlasovitá šttina, — šttina hebínkovitá ^3)

&4

&5,

c,

c-,

ventralní.

Vejd.

c,, <'2

C5

—

C4,

dorsalní,

C31

šttina rozeklaná dorsalní, šttina rozeklaná ventralní. c,,

áj— ížj, Ilyodrilus coccineus

Vejd.

Šttiny pohlavní,

ej


num

nov.

\ — 65, Lophochaeta ignota

váek,

stažitelný

oí,

w,

Fig.

«5 «5

vs,

num

gen.,

Situaní obraz pohlavních orgán.

«1, vlasovitá

krení. w, nálevka; z, partie žláznatá, cÄv, chodba vývodní,

Fig.

nov.

chámovod.


Fig. 12.


6.

num

Hoení konec


obraz

piny prvotných Fig.


num

bunk vajených. 5. Ilyodrilus coccineus Vejd. Skupina prvotných bunk vajených z va-

Vyprázdnný

zobanem šttiny pohlavní.

Fig. 11.

Vejd. Definitivní vajíko vyvíjející se ze sku-

otvory

ot;,


10.

se


4.


num

la-

loku elního, 2>Ä, pharynx; gc^ mozek; •ph^ pásmo bišní.

spolený otvor

spermatophor.

Eisen.

se strany.

h druhý, c tetí

ocä,

chámovod;


9.

num

elním. Fig.

spermatophory;

sp^

lalokem elním.

—

fij,

Bothrioneuron Vejdojský-

anum

na«1

nov. gen., nov. spec. pohlavní. se strany, Sj se shora.

Šttina

Tab, digitised by the Harvard University, Ernst Mayr Library of the Museum of Comparative Zoology (Cambridge, MA); Original Download from The Biodiversity Heritage Library http://www.biodiversitylibrary.org/; www.biologiezentrum.a IV.

Am. Stole

kreslil dle

pír.

C

l<

dvorní li1o§rafie A Ha.^se v Praze

ESKÝCH TUBIFICID. MONOGRAFIE Y PRAZE. ANTONÍN ŠTOLC. MORFOLOGICKÁ A SYSTEMATICKÁ STUDIE. PODAVA

Recommend Documents