Drogy a ohrožené skupiny mladých lidí MONOGRAFIE

Drogy a ohrožené skupiny mladých lidí

MONOGRAFIE

Drogy a ohroÏené skupiny mlad˘ch lidí Evropské monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost

A4_Ohrozene skupiny_48str.qxd:A4

3/29/10

11:30 PM

Stránka 4

© Evropské monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost, 2008 ISBN původního vydání v angličtině: 978-92-9168-343-7, Drugs and vulnerable groups of young people, EMCDDA, Lisabon, 2008

© Univerzita Karlova v Praze, 2010 1. vydání v českém jazyce ISBN 978-80-254-6807-4

Publikace byla přeložena a vydána díky subprojektu financovanému Finančními mechanismy EHP a Norska a státním rozpočtem České republiky prostřednictvím Fondu pro podporu výzkumu. Číslo subprojektu: A/CZ0046/1/0006.

Reprodukování je povoleno pod podmínkou uvedení zdroje.

Drogy a ohroÏené skupiny mlad˘ch lidí Evropské monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost

Editofii ãeského vydání: Mgr. Lenka Šťastná PhDr. Matúš Šucha, Ph.D.

Pfieklad: Mgr. Jiří Bareš Odborná korektura: Mgr. Kateřina Škařupová

Jazyková korektura: Štěpán David

obsah Podûkování

9

Úvod

11

1/ Identifikování skupin, kter˘m z hlediska rozvoje drogov˘ch problémÛ

12

hrozí nejvût‰í riziko 2/ Monitorování vulnerability v Evropû 2/1 METODOLOGIE: JAK EMCDDA MONITORUJE INTERVENCE ZAMĚŘENÉ NA OHROŽENÉ SKUPINY

3/ Vytváfiení odolnosti vÛãi drogov˘m problémÛm

16 17 20

3/1 OCHRANNÉ FAKTORY A FAKTORY ODOLNOSTI: JÁDRO POLITICKÝCH OPATŘENÍ

21

3/2 ODOLNOST NA ÚROVNI JEDNOTLIVCE

21

3/3 ODOLNOST NA ÚROVNI RODINY

21

3/4 ODOLNOST NA ÚROVNI KOMUNITY

22

4/ Rozpoznávání a fie‰ení potfieb ohroÏen˘ch skupin

24

v EU, Norsku, Chorvatsku a Turecku 4/1 OBECNÁ OPATŘENÍ V POLITICE A LEGISLATIVĚ

5/ OhroÏení mladí lidé s vazbami na instituce

25 26

5/1 OSOBY S PŘEDČASNĚ UKONČENOU ŠKOLNÍ DOCHÁZKOU A ZÁŠKOLÁCI

27

5/2 DĚTI V ÚSTAVNÍ PÉČI

27

5/3 MLADISTVÍ PACHATELÉ TRESTNÉ ČINNOSTI

28

5/4 OHROŽENÉ RODINY

28

6/ OhroÏené skupiny obyvatel ve spoleãnosti

32

6/1 MLADÍ LIDÉ BEZ DOMOVA

33

6/2 MLADÍ LIDÉ V DEPRIVOVANÝCH LOKALITÁCH

34

6/3 ETNICKÉ MENŠINY A PŘISTĚHOVALCI

35

7/ Celková zji‰tûní a spoleãné trendy

38

7/1 ŘEŠENÍ

39

7/2 ZPŮSOBY REALIZACE

39

7/3 OBSAH PREVENTIVNÍCH INTERVENCÍ

39

7/4 POSKYTOVÁNÍ NESPECIFICKÉ LÉČBY PRO PORUCHY SOUVISEJÍCÍ S UŽÍVÁNÍM DROG

40

7/5 DATA A OMEZENÍ

41

7/6 ETICKÉ ASPEKTY

41

8/ Bibliografie

44

podûkování EMCDDA dûkuje následujícím subjektÛm za jejich pomoc pfii zpracování tohoto vybraného tématu: • vedoucím národních monitorovacích středisek zemí sítě Reitox a jejich pracovníkům; • organizacím v jednotlivých členských státech, které shromáždily příslušná výchozí data; • členům správní rady a vědeckého výboru EMCDDA; • Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství

Národní monitorovací stfiediska sítû Reitox Reitox je evropská informační síť pro drogy a drogové závislosti. Tvoří ji národní monitorovací střediska v jednotlivých členských státech EU, Norsku, kandidátských zemích a při Evropské komisi. Národní monitorovací střediska, státní orgány spadající pod vlády jednotlivých zemí, zajišťují pro EMCDDA informace týkající se drog a drogových závislostí. Kontaktní údaje na jednotlivá národní monitorovací střediska je možné získat na adrese http://www.emcdda.europa.eu/index.cfm?nnodeid=403

9

10

úvod V rámci evropské sociální politiky jsou dlouhodobě vymezovány znevýhodněné skupiny obyvatel, u nichž existuje zvýšená možnost marginalizace a sociálního vyloučení. Tyto „ohrožené skupiny“ představují specifické segmenty širší populace, které jsou vystaveny vyššímu riziku z hlediska široké škály problémů, od špatného zdravotního stavu, užívání návykových látek a špatné výživy, až po nízkou úroveň dosaženého vzdělání. V oblasti užívání nelegálních drog je problematice vulnerability (viz rámeček na str. 13) a ohrožených skupin věnována v rámci agendy evropské protidrogové politiky stále větší pozornost, zejména co se týče užívání drog u mladých lidí. V rámci tohoto vybraného tématu se vulnerabilita či ohrožení ve vztahu k drogám definuje jako zvýšená náchylnost určité skupiny k užívání drog a dalším souvisejícím problémům, a to na základě jejího sociodemografického profilu a souvisejících rizikových faktorů.

oslovit a zapojit je do intervencí zaměřených na snižování poptávky po drogách způsobem, který bude odrážet jejich bezprostřední sociodemografický kontext. Součástí této zprávy jsou příklady převzaté z databáze EDDRA (viz rámeček na str. 17), ilustrující některé z intervencí, které se v Evropě realizují.

U skupin označovaných jako ohrožené – například „děti v ústavní péči“ nebo „mladí lidé bez domova“ – existuje větší riziko, že začnou užívat drogy v nižším věku, častěji a problémovějším způsobem. Může u nich rovněž nastat rychlejší přechod k problémovému užívání drog. Vzhledem k tomu, že míra aktuálního užívání drog i rizika rozvoje problémů, které s drogami souvisejí, je u těchto ohrožených skupin často mnohem vyšší, je jim věnována zvláštní pozornost z hlediska opatření zaměřených na snižování poptávky po drogách. Je důležité tyto skupiny vymezit, protože přímé posouzení užívání drog na celopopulační úrovni, například formou rozsáhlých šetření, je často obtížně proveditelné. Výběr jednotlivců na základě individuálních rizikových faktorů může být navíc obtížný a problematický. Identifikování ohrožených skupin se tak stává důležitým nástrojem adresného nasměrování koncepčních řešení na ty skupiny a geografické oblasti, kde existuje zvýšená pravděpodobnost rozvoje problémového užívání drog. Zejména to platí u těch skupin, které své užívání drog nemusejí nutně vnímat jako problém. Intervence zaměřené na ohrožené skupiny – označované jako „selektivní prevence“1 – jsou v Evropě v rámci příslušných politik stále více akcentovány a vyznačují se také stále propracovanější koncepcí a dokonalejšími systémy evaluace. Toto Vybrané téma se zabývá aspekty sociální vulnerability v Evropě na úrovni jednotlivých skupin nebo na geografické úrovni, se speciálním zřetelem na mladé lidi ve věku od 15 do 24 let. Je zapotřebí nalézt cestu, jak ohrožené mladé lidi efektivněji 1 / Preventivní programy se dělí do několika kategorií: (i) „environmentální“ strategie zacílené na ovlivňování sociálních, formálních a kulturních norem týkajících se drog (např. zdanění alkoholických nápojů a jejich speciální označování, zákazy kouření); (ii) „univerzální“ programy sloužící celé populaci (např. školní programy); (iii) „selektivní prevenci“ zaměřenou na specifické segmenty populace, u nichž významně hrozí nadprůměrné riziko rozvoje nějaké poruchy, ať už bezprostředně nebo v pozdějším životě, a (iv) „indikovanou prevenci“, jejímž cílem je vytipovávat jedince s individuálním rizikem rozvoje užívání návykových látek. Více informací viz: http://www.emcdda.europa.eu/ themes/prevention/responses-in-eu.

11

1

Identifikování skupin, kterým z hlediska rozvoje drogových problémů hrozí největší riziko

12

Mladí lidé jsou obecně považováni za ohroženou skupinu. Mezi členskými státy panuje široká shoda, že vedle faktorů daných věkem samotným zde existují specifické skupiny mladých lidí, které vykazují zvýšenou vulnerabilitu. Tento závěr koresponduje i se zjištěními, k nimž dospěly výzkumy problematiky ohrožených skupin prováděné v Evropě a Severní Americe2. Mezi obzvláště ohrožené skupiny patří mladiství pachatelé trestné činnosti, mladí lidé v ústavní péči, mladí lidé s nedokončeným vzděláním a stuDefinování „ohrožených skupin mladých lidí“ Pro účely tohoto vybraného tématu je „ohrožení“ (vulnerabilita) na úrovni skupiny interpretováno čistě v sociodemografickém smyslu. Jedná se tedy o skupiny, které je možné popsat sociodemografickými nebo geografickými charakteristikami se známými koncentrovanými riziky z hlediska užívání drog. Výrazem „ohrožené“, resp. „vulnerabilní“, se zde míní skutečnost, že daná skupina je vystavena sociálnímu znevýhodnění nebo nerovnosti, které mohou mít za následek omezenou možnost individuální volby. Je proto třeba rozlišovat mezi vulnerabilitou a označením „rizikové skupiny“ uživatelů drog, jako např. uživatelů heroinu, kde se konkrétním rizikovým chováním obvykle vyznačují všichni členové dané skupiny. Prostředí, v nichž se užívání drog nepojí se sociálním vyloučením, například prostředí zábavy1 (kluby, hudební festivaly apod.), jsou mimo tematický záběr této zprávy. V souvislosti s problematikou vulnerability je rovněž nutné činit rozdíly na „intrapersonální“ úrovni, například u typů ohrožení pojících se s individuálními psychickými, genetickými nebo behaviorálními rysy, které zde rovněž nejsou zvažovány.2 Toto rozlišování je obzvláště důležité v oblasti prevence: indikovaná prevence se zabývá intrapersonálními faktory, zatímco selektivní prevence si všímá sociální vulnerability. Při definování skupinové vulnerability je nezbytné zdůraznit, že příslušnost ke konkrétní skupině neznamená automaticky bezprostřední příčinnou souvislost s užíváním drog nebo s problémy, které se s užíváním drog pojí. Prvky sociální vulnerability jsou pouze kontextovými faktory, které mohou u mladých lidí mírnit, spouštět nebo tlumit základní psychické, osobní a genetické faktory. Koncept ohrožených skupin nicméně přispívá k lepší identifikaci a kvantifikaci potřeb sociálně vyloučených populací, které se nacházejí na okraji společnosti a kde je výskyt problému užívání drog pravděpodobnější. V tomto smyslu se ohrožením rozumí „náchylnost k drogovým problémům“, a je tak užitečným východiskem pro odpovídající opatření. 1 / Užívání drog v prostředí zábavy bylo předmětem zájmu jednoho z vybraných témat pro rok 2006, viz: http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index34883EN.html. 2 / Odborná literatura čítá množství prací, které se zabývají definováním faktorů sociální vulnerability, jakými jsou např. sociální vyloučení a socioekonomické faktory, společně s hranicemi vymezujícími „intrapersonální“ rizikové faktory. Viz například Rhodes et al., 2003 a Pearson et al., 2006.

2 / Viz Rhodes et al., 2003; Najaka et al., 2001, Cannings et al., 2002, Frisher et al., 2007; Edmonds et al., 2005.

denti, kteří mají problémy v sociální rovině nebo problémy s prospěchem. Dále sem patří mladí lidé žijící ve znevýhodněných rodinách a čtvrtích, kde se koncentruje více různých rizikových faktorů a problémů souvisejících s užíváním drog. Tyto skupiny se však mohou překrývat. Například děti, umístěné z nějakého konkrétního důvodu do náhradní výchovné péče ve státním zařízení, se mohou zároveň potýkat s dalšími problémy, jako jsou například problémy v rodině, mladistvá delikvence, špatná školní docházka nebo špatné studijní výsledky. Navíc se zde může uplatňovat kumulativní účinek příslušnosti k více než jedné kategorii vulnerability, což se může pojit s ještě vyšším rizikem užívání drog. Počet ohrožených mladých lidí v členských státech EU, zejména těch, kteří spadají do více než jedné kategorie vulnerability, je z hlediska budoucí drogové situace v Evropě důvodem k obavám. Jádrem této vulnerability jsou socioekonomické nerovnosti, přičemž konzumace drog je jen jedním z typů chování, vedle např. špatných stravovacích návyků nebo nedostatku pohybu, které tvoří spojnici mezi nízkým socioekonomickým postavením a špatným zdravotním stavem (Eurothine Project, 2008; Shaw et al., 2007). Z evropských longitudinálních studií vyplývá, že užívání návykových látek u dospívajících není porucha, která by se vyskyDalší publikace na téma ohrožených skupin v EU Tématem vulnerability se již dříve zabývala řada publikací zpracovaných institucemi EU a EMCDDA: • Drugs in focus 10, periodikum publikované EMCDDA s názvem „Užívání drog mezi ohroženými mladými lidmi“. http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/ index33727EN.html. • Části věnované tématu „selektivní prevence“ ve výročních zprávách EMCDDA o stavu drogové problematiky v Evropě, které jsou každoročně publikovány v listopadu. http://www.emcdda.europa.eu/publications/annual-report. • Zpráva EMCDDA z roku 2003, nazvaná „Selektivní prevence: první přehled o situaci v Evropě“. http://www. emcdda.europa.eu/ html.cfm/index1569EN.html. • Kapitola „Užívání drog a alkoholu mezi mladými lidmi“, obsažená ve výroční zprávě EMCDDA o stavu drogové problematiky v Evropě za rok 2003. http://www.emcdda.europa.eu/ html.cfm/ index37261EN.html. • Usnesení Rady EU 5034/4/03 s názvem „Usnesení Rady o důležitosti časné intervence při prevenci drogové závislosti a rizik spojených s užíváním drog mezi mladými lidmi“ (13. června 2003). • Průzkum Flash Eurobarometer (č. 233) z roku 2008 s názvem „Mladí lidé a drogy“, jehož zadavatelem bylo Generální ředitelství pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost Evropské komise. http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_233_en.pdf.

13

1

tovala izolovaně, ale je jen jedním z řady problémů, s nimiž se dospívající mohou setkat. K nárůstu či poklesu míry užívání návykových látek obvykle dochází současně s nárůstem či úbytkem jiných typů problémového chování nebo rizikových faktorů.3 Evropská protidrogová politika proto zaznamenává posun od otázky samotného užívání drog směrem k sociálním faktorům, které mohou zhoršovat, předpovídat nebo urychlit související zdravotní problémy. Pokud si navíc uvědomíme roli sociálních faktorů z hlediska vulnerability, pochopíme, že užívání drog u ohrožených skupin může být spíše výsledkem omezené nebo narušené možnosti individuální volby než svobodným rozhodnutím jedince drogy užívat. Selektivní prevence vychází z předpokladu, že ohrožené skupiny je možné identifikovat pomocí jednoduchých sociálních a demografických charakteristik a že příslušníci těchto skupin mohou přijímat intervence snižující riziko jejich potenciálního problémového užívání drog v budoucnu. Tyto intervence se – bez ohledu na míru současného užívání drog – snaží identifikovat ty, kteří jsou ohroženi problémy souvisejícími s drogami, a co nejčasněji zasáhnout.4

3 / Viz také Bolognini et al, 2005 a McCrystal et al, 2006. 4 / Viz UK NICE, 2007; Roe a Becker, 2005; Edmonds et al., 2005; Canning et al., 2002. Podrobnější informace o konkrétních evropských projektech viz http://www.emcdda.europa.eu/themes/prevention/responses-in-eu a http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index1569EN.html.

14

1

15

2

Monitorování vulnerability v Evropě

16

Doposud neexistují standardizované evropské definice vulnerability či ohrožených skupin ve vztahu k problémovému užívání drog (např. „etnická skupina“ nebo „záškolák“). Faktory, které určují vulnerabilitu určité skupiny, se navíc mohou lišit jak mezi jednotlivými členskými státy, tak mezi jejich regiony. Osoby náležející k jedné ohrožené skupině jsou často zároveň vystaveny dalším rizikovým faktorům a ohrožené skupiny se často překrývají. Z důvodu rozdílnosti metodik použitých při zkoumání socioekonomických podmínek vykazují jednotlivé země výrazné rozdíly v prevalenčních hodnotách rizikových faktorů. Počty ohrožených mladých osob zároveň nelze odhadovat z celopopulačních šetření, protože právě ti, kteří jsou nejvíce ohroženi, mají nejnižší pravděpodobnost, že budou průzkumy v obecné populaci zachyceni, případně že vyplní dotazník. Z několika zemí jsou nicméně k dispozici odhady týkající se velikosti populace ohrožené mládeže. Například Dánsko poskytlo hrubý odhad, podle něhož lze za ohrožené považovat 15-20 % mladých lidí, zatímco Norsko uvádí, že vysokému riziku rozvoje závažných behaviorálních problémů, včetně problémového užívání drog, mohou být vystavena přibližně 2 % dětí, přičemž dalších 5-10 % může vykazovat mírné riziko vzniku takových problémů. Počet ohrožených mladých lidí, které jednotlivé členské státy uvádějí, nejčastěji odkazují na počet mladých lidí ve státních zařízeních náhradní výchovné péče a počet mladistvých pachatelů trestné činnosti. 2/1 METODOLOGIE: JAK EMCDDA MONITORUJE INTERVENCE ZAMĚŘENÉ NA OHROŽENÉ SKUPINY

Monitorování ohrožených skupin se v Evropě provádí pravidelně. Experti, respektive expertní skupiny z 30 sledovaných zemí, předkládají EMCDDA příslušná hodnocení ve formě strukturovaných dotazníků. V současné době se intervence určené ohroženým

EDDRA: výměna informací o intervencích zaměřených na snižování poptávky po drogách Podrobné údaje o obsahu, přijetí a výsledcích intervencí zaměřených na ohroženou mládež nejsou systematicky sledovány. Určité informace jsou k dispozici z výročních zpráv zemí sítě Reitox nebo systému výměny informací o intervencích na snižování poptávky po drogách (EDDRA)1. EDDRA je informační systém spravovaný EMCDDA, který poskytuje informace o intervencích, které byly implementovány a evaluovány v členských státech a Norsku. Cílem systému je vytvořit evropskou databázi osvědčených projektů implementovaných v reálných podmínkách. Každý z projektů v systému EDDRA je podle úrovně kvality založené na bodovém systému zařazen do jedné ze tří kategorií. Body se udělují podle toho, (i) do jaké míry jsou jednotlivé složky evaluace logicky provázány (např. jaká je spojitost mezi cíli a indikátory), (ii) zda se projekt opírá o nějaká teoretická východiska a (iii) zda jeho implementaci předcházelo provedení analýzy potřeb. Mezi další uvažovaná kritéria patří také typ designu evaluace nebo použité nástroje. Na základě bodového systému jsou jednotlivé projekty rozděleny do kategorií „evaluováno“ (úroveň 1), „perspektivní projekty“ (úroveň 2) nebo „špičková úroveň“ (úroveň 3). K měsíci květnu 2008 bylo na základě rozdělení všech projektů v systému EDDRA podle uvedených tří kvalitativních úrovní konstatováno, že 90,3 % (438 intervencí) dosáhlo kvalitativní úrovně 1; 9,3 % projektů (45 intervencí) bylo klasifikováno jako perspektivní (úroveň 2), a pouze 0,4 % (2 intervence) bylo hodnoceno jako projekty špičkové úrovně. 1 / Více informací o systému EDDRA viz: http://www.emcdda.europa.eu/themes/best-practices.

Tabulka 1: Jak jednotlivé země vykazují zajištění intervencí určených ohroženým skupinám a míra pozornosti věnovaná této problematice v rámci dokumentů národních politik Priorita nebo zmíněno v politikách Kompletní nebo rozsáhlé

Není zmíněno v politikách

Maximální pozornost

zajištění Omezené zajištění Nulové nebo malé zajištění

Minimální pozornost

Pozn.: Na základě tohoto zjednodušeného náhledu je možné určit (i) země, které kladou velký důraz na řešení potřeb ohrožených skupin, tj. země, které této problema-tice věnují maximální pozornost, které vykazují „vysokou prioritu“ a „kompletní nebo rozsáhlé zajištění“, a (ii) země, kde potřeby ohrožených skupin zřejmě zůstávají bez odezvy, tj. země, které této problematice věnují minimální pozornost a které v tomto ohledu vykazují „nízkou prioritu“ a „nulové nebo minimální zajištění“ odpovídajících intervencí. V současné době vykazuje téměř polovina z 30 zemí, které poskytují příslušná data, jen minimální zájem o většinu ohrožených skupin. Informace o míře poskytování příslušných intervencí na úrovni jednotlivých států podle konkrétních ohrožených skupin je možné nalézt v další části této zprávy.

skupinám monitorují na třech úrovních napříč jednotlivými hlásícími zeměmi, a to na základě: (i) politické důležitosti, například zmínek o ohrožených skupinách v dokumentech národních protidrogových politik, (ii) zpráv o rozsahu poskytovaných intervencí (viz Tabulka 1) a (iii) způsobu realizace intervencí (viz Graf 1, str. 29). Jednotlivé země v současnosti poskytují kvalitativní hodnocení těchto tří úrovní. Informace o pokrytí, adekvátnosti a obsahové náplni intervencí však ještě nejsou systematicky monitorovány. Charakteristiky konkrétních projektů jsou do určité míry k dispozici v rámci výročních zpráv člen-

ských zemí sítě Reitox5 a evaluovaných intervencí zařazených do databáze EDDRA EMCDDA (viz rámeček na str. 17). Shromažďují se rovněž data o uplatňovaných způsobech realizace intervencí zacílených na ohrožené skupiny, které mohou záviset na systémech zdravotní péče v jednotlivých sledovaných zemích. 5 / Tyto výroční zprávy zpracovávají národní monitorovací střediska jednotlivých zemí zapojených do sítě Reitox a jsou k dispozici na http://www.emcdda.europa.eu/publications/national-reports.

17

2

Země se posuzují podle toho, zda je kontakt s jednotlivými ohroženými skupinami navazován převážně (i) prostřednictvím ambulantních služeb a programů, nebo (ii) prostřednictvím aktivnějšího přístupu, např. pomocí kontaktních programů, kdy je služba poskytována u klienta doma nebo formou terénní práce. V neposlední řadě je pak možné ohrožené skupiny rozdělit podle jejich sociálního kontextu v rámci následujících tří kategorií: instituce (školáci, mládež v náhradní péči nebo v systému trestní justice); rodiny; a specifické skupiny obyvatel ve společnosti.

18

2

19

3

Vytváření odolnosti vůči drogovým problémům

20

3/1 OCHRANNÉ FAKTORY A FAKTORY ODOLNOSTI: JÁDRO POLITICKÝCH OPATŘENÍ

Intervence realizované mezi ohroženými a sociálně vyloučenými skupinami zohledňují skutečnost, že užívání drog je jen jedním typem chování mezi dalšími vývojovými problémy ohrožených osob. Základem mnoha opatření je tudíž zlepšování individuálních dovedností a prostředků ohrožených osob nebo skupin (tj. zvyšování jejich odolnosti), aby tak mohly lépe čelit nepříznivým sociálním podmínkám. Rizikové a ochranné faktory jsou kontextově podmíněny a ovlivňují lidi z řady důvodů. Některé z nich, například pohlaví a etnická příslušnost, jsou konstantami, které nelze změnit. Jiné, např. sociální podmínky, se mění jen obtížně. V ideálním případě by se vedle vlastního užívání drog měla koncepční řešení zaměřovat na primární problémy sociálního vyloučení, jakými jsou bezdomovectví, problémy v rodině, nerovný přístup ke vzdělání apod. Zatímco nepříznivé sociální podmínky se mnohdy mění jen těžko, zdrojem ochrany mohou být intervence na úrovni jednotlivce (individuální zvládnutí situace), na úrovni rodiny (přístupy rodičů) nebo na úrovni společnosti (soudržnost a organizace komunity). V souvislosti s osobní, rodinnou a komunitní ochranou proti nepříznivým sociálním podmínkám hovoříme o „odolnosti“ (resilience)6 (Dillon et al., 2007). Odolnost je výsledkem komplikované interakce faktorů, kterou lze vyjádřit jako vzájemně provázané způsoby myšlení a chování – jakým je například postoj „drogy nejsou nic pro mě“ nebo „drogy se neslučují s mými osobními cíli“ – společně s interpersonálními dovednostmi a schopností odolávat (Brown, 2007). Mnohé intervenční strategie v tomto ohledu vycházejí z „modelu sociálního vývoje“, jehož autory jsou Hawkins a Catalano.7 Tento model naznačuje, že ohrožení mladí lidé potřebují mít smysluplné příležitosti cítit, že je má někdo rád, že jsou schopni něčeho dosáhnout a že mají svou cenu. Dovednosti nutné k využití těchto příležitostí a související sdělení je třeba v zájmu jejich dlouhodobého efektu průběžně upevňovat. Podstatou tohoto modelu jsou ochranné faktory, s jejichž pomocí mohou mladí lidé rozvíjet odolnost potřebnou k tomu, aby užívání drog odolali i za nepříznivých sociálních podmínek. 3/2 ODOLNOST NA ÚROVNI JEDNOTLIVCE

Jako u všech mladých lidí, i u ohrožené mládeže platí, že pouhé poskytování informací samo o sobě nestačí ke změně chování a postojů k drogám (Roe and Becker, 2005), a to zejména proto, že ohrožení mladí lidé již někdy ve značné míře návykové látky užívají. Jako účinné se naopak osvědčují intervence, které se neomezují na řešení problematiky samotného užívání drog, ale reagují také na příslušné potřeby, které s užíváním drog souvisejí (Steiker, 2008). 6 / V anglicky psané odborné literatuře se někdy také zaměnitelně používá výraz „resiliency“. 7 / Pro více informací viz on-line nástroj pro přípravu a realizaci primárně preventivních programů zpracovaný EMCDDA – Prevention and Evaluation Resources Kit (PERK): http://www.emcdda.europa.eu/?nNodeID=9824.

Snížení míry problémového chování je častým průvodním jevem preventivních intervencí, jejichž cílem je posílení zájmu o školu (Najaka et al., 2001). I zde platí, že intervence jsou účinné tehdy, když se věnují motivaci, dovednostem a procesu rozhodování, stejně jako mylným normativním přesvědčením; podobně je tomu u efektivních intervencí v rámci všeobecné prevence (Sussman et al., 2004). Efektivitou intervencí se rovněž vyznačují programy, které nabízejí intenzivní rozvoj behaviorálních životních dovedností, metody mezilidské komunikace a introspektivní způsoby učení se zaměřením na sebereflexi (Sale et al., 2005; Springer et al., 2004). Nejefektivnější programy určené ke snižování míry užívání návykových látek mezi ohroženými mladými lidmi vycházejí z jasně formulované a ucelené teorie a zajišťují kvalitní kontakt s mladými lidmi. Preventivní intervence zacílené na ohrožené mladé lidi se musejí přizpůsobit jejich zkušenostem a vyvarovat se nekompromisnímu volání po abstinenci. Po provedení těchto modifikací je možné na ohrožené mladé lidi uplatnit i programy určené mládeži obecně (Steiker, 2008; Ialongo et al., 1999). Výběru a seskupování ohrožených mladých lidí s problémovým chováním ve školách nebo v jiných zařízeních by se proto mělo předcházet. Vyvarujeme-li se takovému seskupování pro účely preventivních intervencí, předejdeme často popisovaným kontraproduktivním účinkům, mezi něž patří zužování norem (norm narrowing) a předvádění deviace (deviance modelling), které mohou míru užívání drog ještě zvýšit.8 3/3 ODOLNOST NA ÚROVNI RODINY

Rovněž o rizikových poměrech v rodině (např. problémové užívání návykových látek, konflikty, zanedbávání péče, nedostatek rodičovského dohledu, nižší míra interakce mezi mladými lidmi a jejich rodinou a sociální znevýhodnění) je známo, že zvyšují riziko problémového užívání drog u dětí, které v takových rodinách vyrůstají. Nedostatek rodičovského dohledu se může vyskytnout u samoživitelů i v ekonomicky dobře zabezpečených rodinách. Rodičovská výchova a dohled, i soudržnost rodiny, však sehrávají důležitou ochrannou roli.9 Intervence na úrovni rodiny jsou založeny na předpokladu, že větší aktivní zapojení a dohled rodičů se u ohrožených mladých lidí jeví jako jedna z nejefektivnějších strategií k posílení jejich odolnosti a oslabení jejich vulnerability vůči rizikovým faktorům. Cílem preventivních programů na úrovni rodiny není jen zesílit rodičovský dohled. Snaží se také o vybudování silných vazeb mezi mladými lidmi a jejich rodinami, vrstevníky a školou (Sale et al., 2005). Součástí efektivních programů pro ohrožené rodiny jsou také techniky sloužící k překonání hlavních překážek při získávání zájmu a spolupráce ze strany rodin, jež jsou jinak často těžko přístupné (např. nabídka občerstvení, finanční pobídky, zajištění dopravy 8 / Touto problematikou se zabývají např. Dodge et al., 2006; Dishion et al., 1999; Mager et al., 2005; Poulin et al., 2001. 9 / Role rodičovské výchovy a dohledu společně se soudržností rodiny ve vztahu k užívání drog u dětí je tématem mnoha studií. Viz Petrie et al, 2007; Sale et al, 2005; McArdle et al, 2002; Velleman a Templeton, 2007. Další informace o programech pro rodiče realizovaných v jednotlivých členských státech je možné nalézt v příslušných výročních zprávách členských zemí sítě Reitox.

21

3

a hlídání dětí, případně domácí návštěvy).10 Mnohé z nich vycházejí z koncepce amerického programu na podporu rodin „Strengthening Families Program“.11 V tomto kontextu je cílem preventivních intervencí minimalizovat možnosti negativních důsledků užívání drog prostřednictvím spolupráce s rodinami na zlepšování podmínek pro zdravý rozvoj dítěte od jeho nejútlejšího věku, zejména pak během dospívání. Avšak na rozdíl od intervencí na úrovni jednotlivce, kdy tentýž program může být přínosem pro rizikové i nerizikové mladé lidi, intervence na úrovni rodiny nebudou zřejmě přinášet velký efekt, budou-li aplikovány univerzálně i na rodiny s nízkým výskytem vývojových problémů u dětí (Toumbourou et al., 2007). 3/4 ODOLNOST NA ÚROVNI KOMUNITY

Programy na úrovni komunity slouží k posílení odolnosti v deprivovaných a marginalizovaných oblastech prostřednictvím zlepšování celkového sociálního prostředí dětí a zvyšování komunitní soudržnosti a skupinové identity. Odolnost je možné posilovat zlepšováním interpersonální komunikace a sociálních dovedností, otevřenějším vyjadřováním pocitů a sociální podporou rodin v nouzi prostřednictvím aktivního solidárního přístupu dané komunity. Studie zabývající se intervencemi s těmito prvky, které se realizují prostřednictvím aktivování dané komunity, vzdělávacích akcí pro rodiče a mládež, služeb časné intervence a průběžného case managementu, ukazují pozitivní dopad na odolnost mladých lidí a rodin a zároveň příznivé působení z hlediska nástupu a frekvence užívání alkoholu a drog (Johnson et al., 1996). Organizované činnosti v rámci života komunity – prostřednictvím komunitních sdružení, mimoškolních aktivit a zařízení nebo studentských organizací – byly spojovány s nižší mírou kouření a jednorázových epizod nadměrné konzumace alkoholu (binge drinking) (VanderWaal et al., 2005). Většina kontrolovaných studií a teoretických východisek, zejména v případě komplexních komunitních intervencí, je však americké provenience.12 Selektivní prevence je založena na předpokladu, že jsme schopni identifikovat ohrožené skupiny pomocí jednoduchých sociálních a demografických charakteristik a realizovat intervence, které minimalizují riziko případného problémového užívání drog v budoucnu. Snahou těchto intervencí je vytipovat osoby, které jsou vystaveny riziku problémů s drogami (bez ohledu na jejich stávající míru užívání drog), a při nejbližší příležitosti zasáhnout.13 Následující kapitola poskytuje informace o opatřeních realizovaných na úrovni jednotlivých členských států. Jejich pořadí odpovídá míře přístupnosti konkrétním ohroženým skupinám.

10 / Viz Kumpfer et al, 2003; Kumpfer a Johnson, 2007. 11 / http://www.strengtheningfamiliesprogram.org/ 12 / Viz Yabiku et al., 2007; Dzierzawski et al., 2004; Dedobbeleer a Desjardins, 2001; Johnson et al., 1996. 13 / Viz UK NICE, 2007; Roe a Becker, 2005; Edmonds et al., 2005; Canning et al. 2002.

22

3

23

4

Rozpoznávání a řešení potřeb ohrožených skupin v EU, Norsku, Chorvatsku a Turecku

24

4/1 OBECNÁ OPATŘENÍ V POLITICE A LEGISLATIVĚ

Ve třinácti z analyzovaných zpráv jednotlivých zemí je zmiňována primární legislativa, která se nějakým způsobem vztahuje k ohroženým skupinám mladých lidí. Uváděné zákony lze rozdělit na dva základní typy: (i) právní normy vymezující definice určitých skupin a (ii) právní normy stanovující konkrétní opatření, ať už univerzální nebo specifická. Zákonné normy obvykle odkazují k ohroženým skupinám nebo ohroženým mladým lidem v obecné rovině, avšak málokdy se zaměřují na nějakou konkrétní podmnožinu ohrožených mladých lidí. Za zmínku stojí, že podobnost názvů právních úprav napříč jednotlivými zeměmi, např. sociální zákoníky nebo zákony na ochranu dítěte, neodráží vždy obsahovou podobnost těchto zákonů. Pojem „ohrožení mladí lidé“ mohou zákony jednotlivých zemí definovat různě. Dánský zákon o sociálních službách uvádí různé definice sociálně ohrožených skupin. Polský zákon o sociální pomoci definuje bezdomovectví. V Rumunsku pak nařízení, jimž se schvaluje akční plán pro reintegraci tzv. pouličních dětí, definuje děti bez domova jako děti, které žijí trvale na ulicích a nemají žádný kontakt se svou rodinou. Definice menšin jsou také pojmenovány v obecné legislativě týkající se rovnosti příležitostí, například na Kypru. Politická opatření zmiňovaná v legislativách jednotlivých zemí sahají od všeobecných po specifická. Rumunský zákon o ochraně a prosazování práv dětí stanovuje opatření se sociálním dopadem a současně specifikuje právo dětí na optimální zdraví a informovanost o negativních důsledcích užívání návykových látek a infekčních chorobách souvisejících s užíváním drog. Tento zákon také upravuje poskytování péče a poradenství dětem a jejich rodinám. Cílem britského zákona na ochranu dětí je koordinace nejrůznějších opatření a strategií k zajištění sociálního zabezpečení dětí. Nový finský zákon o sociální ochraně dětí usiluje o systematizaci komunitních intervencí zaměřených na péči o děti a posílení úlohy prevence prostřednictvím snížení hranice pro podávání návrhu opatření na ochranu dítěte. Zdůrazňuje rovněž, že je žádoucí, aby byly děti v případě potřeby svěřovány do péče spíše příbuzným a přátelům než cizím lidem. Jedinou zemí, která se o určité formě ochrany ohrožených skupin zmiňuje ve své základní právní úpravě týkající se regulace drog, je Rakousko. Tamější zákon o omamných látkách požaduje nabízení pomoci školní mládeži. V příslušném ustanovení se říká, že ředitelé škol jsou povinni nabídnout studentům podezřelým z užívání drog možnost testu provedeného školním odborníkem, a pokud student s vyšetřením souhlasí, je škola zproštěna jakékoli povinnosti nahlásit studenta příslušným orgánům. Jsou-li výsledky testu na drogy pozitivní, studentovi je nabídnuto léčení nebo poradenství. Toto opatření má předcházet marginalizaci.

nují doplňková ustanovení zákona na ochranu dítěte institut „specializovaných ústavů“ jako „internátní typ výchovně-vzdělávacích zařízení pro děti, které žijí v trvalém odloučení od svého domovského prostředí“. V Turecku je existence „středisek pro děti a mládež“ určených dětem, které z různých důvodů nemají kde bydlet, upravena vyhláškou. V Polsku existují nařízení ministra zdravotnictví, na jejichž základě se nezletilým poskytuje přístřeší ve státních zdravotnických zařízeních, přičemž jedno je označováno jako zařízení se zvýšenou ostrahou a šest státních lůžkových pracovišť je určeno nezletilým osobám závislým na drogách. Jiné nařízení polského ministra školství obsahuje ustanovení, podle něhož mohou výchovně-vzdělávací zařízení pro mládež vyžadovat ve vztahu k mladým lidem trpícím závislostí uplatňování speciálních pedagogických technik a pracovních metod. Některé země rovněž uvádějí existenci zákonů, které upravují složitou fázi umisťování mladých lidí do podobných institucí a jejich pozdější odchod z nich. Například v Rumunsku musejí děti v ústavní péči opustit systém ochrany dětí ve věku 18 let a přibližně 5 000 mladých lidí systém také každoročně opouští. V reakci na tento problém byla v roce 2006 z rozhodnutí rumunské vlády schválena národní strategie sociálního začleňování mladých lidí opouštějících ochranný systém. Dětem, které byly umístěny do ústavní péče za účelem převýchovy nebo ochranné výchovy, případně v důsledku ztráty domova, je na základě uvedeného rozhodnutí poskytována pomoc při přechodu k zodpovědnému dospělému životu. Zákon sledující podobný cíl byl v roce 2002 přijat v Severním Irsku a Velké Británii, i když se tato právní úprava neomezuje jen na děti, které systém náhradní výchovy opouštějí v důsledku dosažení plnoletosti. Litva uvádí ještě specifičtější zákon upravující pomoc dětem, které se vracejí do školy po období absence způsobené sociálními a psychickými problémy.

Zákony se rovněž zmiňují o podmínkách ústavní péče. Německo sice uvedlo, že prvek vulnerability je ve vztahu mezí sociální nerovností a závislostí stále relativně novým jevem, nicméně federální sociální zákoník stanoví zákonná pravidla pro ústavní péči o děti, které nemohou nadále pobývat doma se svými rodiči. Ústavní péči pak realizují jednotlivé spolkové země. V Bulharsku defi-

25

4

5

Ohrožení mladí lidé s vazbami na instituce

26

5/1 OSOBY S PŘEDČASNĚ UKONČENOU ŠKOLNÍ DOCHÁZKOU A ZÁŠKOLÁCI 5/1/1 Definice a studie realizované v jednotlivých zemích

Mnohé školní průzkumy a vyjádření samotných problémových uživatelů drog ukazují výraznou souvislost mezi záškoláctvím a užíváním drog. Například v Irsku uvedlo 26 % dotázaných problémových uživatelů drog, že odešli ze školy před dovršením 15 let, a ze školních průzkumů současně vyplývá, že studenti s vysokou mírou neomluvené neúčasti na vyučování vykazují výrazně vyšší prevalenci užívání drog než děti, které do školy chodí pravidelně. Jak záškoláctví, tak užívání drog navíc markantně korelují se špatnými studijními výsledky, s předčasným ukončením školní docházky, s kázeňskými problémy a s problémy v sociální oblasti. Chlapci jsou v těchto skupinách obecně zastoupeni početněji než dívky. Litva, Rumunsko, Nizozemí, Slovensko i Polsko poukazují na své obavy ohledně vysokého nebo rostoucího počtu žáků/studentů, kteří nenavštěvují školu nebo byli ze školy vyloučeni v důsledku kázeňských problémů. Finsko informuje o problému rostoucího podílu žáků/studentů vyžadujících speciální pedagogický přístup. Srovnatelné odhady získané v rámci školní studie ESPAD v roce 199914 ukazují, že míra záškoláctví, definovaného jako neomluvená absence ve škole v rozsahu nad tři dny za posledních 30 dní, se pohybovala od 3 do 24 %. Ze studií také vyplývá, že 44 % klientů ambulantních programů, kteří nastoupili léčbu v roce 2006, mělo dokončené pouze základní vzdělání. V úrovni vzdělání uživatelů drog však mezi jednotlivými zeměmi existují výrazné rozdíly. 5/1/2 Prevence a péče

Osobám s předčasně ukončenou školní docházkou a záškolákům je věnována maximální pozornost ve čtyřech a minimální pozornost v 11 z 30 sledovaných zemí. V osmi zemích se jako častější způsob poskytování péče uvádějí terénní kontaktní služby, zatímco ambulantní služby jsou obvyklejší v 17 případech. Převaha ambulantních služeb ukazuje na možnou potřebu vyhledávat určité skupiny mladých lidí také mimo školní prostředí (například záškoláci mohou po čase přestat chodit do školy úplně). O obsahu intervencí zaměřených na jedince s předčasně ukončenou školní docházkou není k dispozici mnoho informací. Některé země tento problém obecně řeší zaváděním alternativních vzdělávacích plánů, ale pouze Irsko, Slovensko a Spojené království konkrétně odkazují na intervence poskytované v rámci strategií drogové prevence. Jeden z příkladů takových aktivit uvádí Německo, kde tamější „Jugendinstitut“ zřídil síť projektů v rámci programu „Rozvoj dovedností – odborná kvalifikace pro cílové skupiny se speciálními motivačními potřebami“. Mladí lidé, sociální pracovníci a školy v tomto projektu spojili své síly v boji proti „únavě ze školy“ a rezignaci na školní docházku. 14 / ESPAD, Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách spočívá v průzkumech ve školách s cílem stanovit odhadovanou míru užívání drog a alkoholu mezi obecnou populací studentů ve věku od 15 do 16 let. Výsledky týkající se záškoláctví jsou uvedeny v tabulce 48 ve zprávě ze studie ESPAD pro rok 1999, viz http://www.espad.org/documents/Espad/

5

5/1/3 Žáci se studijními a sociálními problémy

Žáci, kteří mají špatný prospěch a zároveň problémy v sociální oblasti, jsou ohroženou skupinou, se kterou je možné pracovat přímo ve škole, a která je ve vysokém riziku předčasného odchodu ze školy. Této skupině je věnována maximální pozornost v osmi zemích, zatímco minimální zájem o ni projevuje pět zemí. Uplatňování terénních strategií v této souvislosti uvádí jako častější pět zemí, přičemž strategie realizované v rámci stacionárních služeb jsou běžnější v 18 zemích. V několika členských státech (Belgie, Česká republika, Německo, Francie, Slovensko, Slovinsko, Finsko) slouží žákům se studijními a sociálními problémy pedagogicko-psychologické poradny. Podstatou činnosti těchto poraden je spolupráce s dětmi, rodiči a pedagogy a využívání individuálního i skupinového poradenství se zaměřením na osobnostní a sociálně-behaviorální rozvoj. Cílem poradenství je prevence neúspěchů ve škole a náprava poruch učení a chování. Hlavním smyslem ostatních intervencí je prevence další sociální marginalizace. V Německu a v Rakousku slouží učitelům k vytipování studentů s nějakým problémem nebo užívajících drogy a k další práci s nimi speciální programy („Step by Step“, „Krok za krokem“).15 Jiným příkladem z databáze EDDRA je perspektivní irská intervence s názvem STAY („ZŮSTAŇ“) (projekt určený mladým lidem z farnosti St. Aengus se zaměřením na prevenci předčasného ukončení školní docházky), orientovaná na žáky věkové skupiny 10-14 let, kteří vykazují studijní nebo sociální problémy16 a u nichž existuje riziko předčasného ukončení školní docházky. V rámci projektu je nabízeno množství aktivit, včetně odpoledních klubů domácí přípravy do školy a kulturních, společenských a sportovních akcí. Evaluace prokázala, že všichni mladí lidé, kteří se do projektu zapojili, se o dva roky později stále vzdělávali v rámci oficiální školské soustavy. 5/2 DĚTI V ÚSTAVNÍ PÉČI 5/2/1 Definice a studie realizované v jednotlivých zemích

Bylo zjištěno, že braní drog silně koreluje s umisťováním do ústavní péče a s bezdomovectvím. Na základě průzkumu provedeného na Slovensku mezi 425 mladými lidmi ve věku 15-19 let pobývajícími v 36 vybraných státních zařízeních náhradní výchovné péče bylo zjištěno, že přes 30 % z nich již někdy užilo v průměru deset různých drog. V rámci školního průzkumu mezi 15-17 letými uvedlo oproti tomu celoživotní zkušenost s užíváním v průměru jen čtyř různých drog pouze 17 % studentů. Odhady počtu mladých lidí v ústavní péči není možné porovnat napříč sledovanými zeměmi z důvodu nejednotných definic a nástrojů používaných při zjišťování příslušných hodnot. Některé země například vykazují procentuální podíly, jiné celkové úhrny apod. Dánsko uvádí, že do náhradní péče mimo svůj původní domov bylo v určitém bodě svého života umístěno přibližně 1 % 15 / V Německu: http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index52035EN.html? project_id=5957. V Rakousku: http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index-52035EN.html? project_id=36. 16 / http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index52035EN.html?project_id=2247

27

dětí. V Německu žije v zařízeních náhradní výchovy nebo chráněného bydlení 0,26 % mladých lidí. V Řecku je do ústavní péče umístěno 0,03 % dětí do tří let. V Maďarsku bylo v roce 2005 v péči pracovišť zřizovaných orgány místní samosprávy 17 456 dětí (což odpovídá 1,1 % populace mladší 15 let). Bulharsko uvedlo, že v roce 2006 zde bylo v plné péči státních institucí 0,45 % mladých lidí, v Polsku to bylo 0,5 %, v Rumunsku 2,3 %, ve Spojeném království 1 % a ve Finsku 2,4 %.17 5/2/2 Prevence a péče

Dětem v péči místně spravovaných zařízení (s výjimkou věznic) se dostává maximální pozornosti v deseti ze sledovaných zemí, přičemž minimální zájem jim je věnován v devíti z 30 sledovaných zemí. Terénní služby jsou uváděny jako běžnější ve čtyřech zemích, 21 zemí uvádí jako běžnější ambulantní služby. Příkladem několika zemí, kde jsou výchova, vzdělání a další potřeby dětí umístěných do náhradní výchovy, případně opouštějící tento systém, řešeny alespoň na úrovni příslušné politiky, je Spojené království. O praktickém uplatňování takové politiky však existují jen omezené informace. Na Slovensku se snaží prosazovat formy výchovy v náhradních rodinách, které pozitivně působí na emoční život dětí v náhradní péči a minimalizují dopad vyplývající z umístění mladého člověka do ústavního zařízení. Jiné intervence jsou určeny dětem a mladým lidem v dětských domovech, zejména v zařízeních zaměřených na převýchovu, s cílem zlepšit jejich sociální a komunikační dovednosti a posílit sebevědomí. Databáze EDDRA neobsahuje žádné příklady evaluovaných intervencí pro děti v ústavní péči. 5/3 MLADISTVÍ PACHATELÉ TRESTNÉ ČINNOSTI 5/3/1 Definice a studie realizované v jednotlivých zemích

Také odhady počtu mladých lidí figurujících v evidenci pachatelů trestné činnosti mají s ohledem na různou věkovou hranici a nejednotné evidenční systémy omezenou výpovědní hodnotu. Itálie uvedla 5 985 mladistvých delikventů, Lucembursko 1 701, Polsko uvedlo, že počet mladistvých pachatelů trestné činnosti stoupl na 53 783, Slovinsko vykázalo 3-4 tis. případů trestné činnosti spáchané ročně mladistvými delikventy a Bulharsko vykázalo 15 969 nezletilých evidovaných v souvislosti s žebráním a loupežnými přepadeními. Spojené království uvedlo, že 3 424 tamějších mladistvých delikventů ve věku 15-17 let je ve vazbě nebo ve výkonu trestu a 85 467 mladých lidí je v kontaktu s trestně-právními orgány zabývajícími se problematikou zločinnosti mladistvých.

zemí, 24 zemí uvádí jako běžnější stacionární služby. Mladiství delikventi jsou z definice vytipováváni pro příslušné intervence zcela v rámci institucionálního kontextu. V Irsku a Spojeném království jsou však také předmětem dlouhodobého zájmu skupin terénních pracovníků.18 Téměř ve všech členských státech je v legislativě pamatováno na to, že by nezletilým pachatelům drogové trestné činnosti měly být místo trestu odnětí svobody nebo trestního postihu ukládány alternativní tresty. V praktickém uplatňování těchto alternativních trestů však existují výrazné rozdíly. Mladistvým pachatelům, kteří se potřebují kvůli drogám léčit, je obvykle zprostředkován kontakt na některé z běžných léčebných zařízení pro uživatele drog (tak je tomu např. v Irsku, Řecku, Lotyšsku, Slovinsku a Finsku). Některé země však uvádějí nevhodnost nebo nedostatečnou efektivitu takových programů. V některých členských státech jsou mladistvým pachatelům trestné činnosti k dispozici speciální léčebné služby, např. Young Offenders Unit Rehabilitation Services („YOURS“) na Maltě. Ve většině zemí se alternativy k trestnímu postihu probírají se samotným pachatelem, se zástupci orgánů činných v trestním řízení a se sociálními pracovníky nebo terapeuty (Itálie, Portugalsko, Nizozemí). Přehledně zpracované metodiky jednotlivých intervencí umožňující jejich evaluaci a kontrolovanou implementaci existují pouze v Německu,19 Lucembursku a Rakousku, přičemž evaluace těchto programů prokázala jejich pozitivní výsledky. Příkladem efektivního preventivního programu pro mladistvé pachatele trestné činnosti je rakouský projekt „Way out“ („Jak z toho ven“).20 Tento projekt zaměřující se na mladistvé delikventy je v systému EDDRA klasifikován jako perspektivní. „Way out“ je strukturovaná intervence poskytovaná po dobu přibližně šesti měsíců s cílem motivovat mladé lidi k abstinenci od nelegálních drog a k omezené konzumaci legálních návykových látek, a eliminovat tak jejich problémy spojené s těmito látkami. Spočívá v individuálním a skupinovém poradenství a v nabídce zařízení poskytujících příslušnou péči. V roce 2004 byla uskutečněna evaluace procesu a výsledků založená na testování před a po realizaci intervence. U 89 % klientů bylo zjištěno zlepšení a 54 % klientů přestalo brát drogy úplně. Přestože výše popsané programy jsou určeny mladistvým delikventům obecně, z mezinárodních zkušeností vyplývá, že soudně uložená léčba je účinná i v případě mladistvých pachatelů trestné činnosti s poruchami osobnosti (Daughters et al., 2008). 5/4 OHROŽENÉ RODINY

5/3/2 Prevence a péče

5/4/1 Definice a studie realizované v jednotlivých zemích

Mladistvým delikventům – většinou se jedná o pachatele tzv. drogových trestných činů – je věnována maximální pozornost v sedmi sledovaných zemích a minimální pozornost v šesti z 30 zemí, které vykazují příslušné údaje. Terénní služby převažují ve dvou z těchto

Přes absenci jednotné evropské definice lze za ohrožené považovat ty rodiny, kde jeden nebo více jejich členů problémově užívá alkohol a/nebo drogy, případně rodiny, v nichž ve značné míře dochází ke konfliktům a násilí mezi rodiči a kde panují špatné mezilidské vztahy a/nebo vážné ekonomické problémy.

17 / Procentuální podíly vypočítané na základě demografických údajů zjištěných z databáze Eurostat podle věkové skupiny, tj. u mladých lidí ve věku 15–24 let podle země a roku. 18 / Viz http://www.yjb.gov.uk/en-gb/yjs/YouthOffendingTeams/.

28

19 / http://www.lwl.org/LWL/Jugend/lwl_ks/Projekte_KS1/FreD/FreD-Basics 20 / http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index52035EN.html?project_id=5038

Odborná literatura i výroční zprávy členských států sítě Reitox se shodují v tom, že děti žijící v ohrožených rodinách jsou z hlediska rozvoje psychických a sociálních problémů, užívání drog nevyjímaje, vystaveny většímu nebezpečí. Tyto dodatečné rizikové faktory mohou u dětí ještě zvýšit stávající rizikový potenciál a přispět u nich k rozvoji užívání drog.21 V souvislosti s náchylností vůči užívání drog se zkoumá také role genetických faktorů. Tato zpráva se však zaměřuje na sociální vulnerabilitu, a proto se zde vlivem genetických faktorů nezabýváme. Z výsledků provedených studií provedených v jednotlivých členských státech vyplývá, že s užíváním drog u dětí se nejčastěji pojí tyto faktory: škodlivé užívání drog a alkoholu ze strany rodičů, užívání návykových látek ze strany starších sourozenců, nedos-

s výskytem problémového užívání alkoholu (německá výroční zpráva). Aktuální výsledky studie HBSC zaměřené zdravý životní styl dětí školního věku22 ukazují, že týdenní kouření tabákových výrobků ve většině zemí souvisí s nižším hmotným zabezpečením rodiny. Tato souvislost se nejvýrazněji projevuje u studentek v severní Evropě. Lepší majetkové poměry rodiny oproti tomu vykazují významnou souvislost s každotýdenním pitím alkoholu a experimentováním s konopím přibližně v jedné třetině zemí, kde tento průzkum probíhal, zejména pak ve východní a střední Evropě. Tyto rozdíly poukazují na potřebu lepšího pochopení faktorů, které ovlivňují vzorce a trendy vztahující se k jednotlivým typům užívání návykových látek.

Tabulka 2: Odhady počtu dětí v populaci do 20 let, jejichž jeden nebo oba z rodičů mají problémy s alkoholem či drogami Dánsko Populace do 20 let 1 336 974 (k 1. lednu 2007) Děti, jejichž jeden nebo oba 140 000 (1) z rodičů škodlivě užívají alkohol Děti, jejichž jeden nebo oba 3 000 (5) z rodičů užívají drogy Děti, jejichž jeden nebo oba 143 000 z rodičů škodlivě užívají drogy a alkohol Podíl dětí v populaci do 20 let, 10,5 % jejichž jeden nebo oba z rodičů škodlivě užívají alkohol (%) Podíl dětí v populaci do 20 let, 0,2 % jejichž jeden nebo oba z rodičů užívají drogy (%) Podíl dětí v populaci do 20 let, 10,7 % jejichž jeden nebo oba z rodičů k dispozici škodlivě užívají drogy a alkohol (%) Zdroj: národní monitorovací střediska zemí sítě Reitox

Finsko 1 226 528

Německo 16 203 730

Polsko 8 810 480

Spojené království 14 728 786

Norsko 1 214 201

70 000 (2) údaj není k dispozici údaj není k dispozici

5 000 000 – 6 000 000 (3) 30 000 – 40 000 (6) údaj není k dispozici

1 500 000 – 2 000 000 (4) údaj není k dispozici údaj není k dispozici

údaj není k dispozici 250 000 – 350 000 (7)

údaj není k dispozici údaj není k dispozici 200 000 (8)

5,7 %

15,4 %

17-23 %

údaj není k dispozici

údaj není k dispozici

0,2 %

údaj není k dispozici

1,7-2,4 %

údaj není k dispozici

údaj není k dispozici

údaj není k dispozici

údaj není k dispozici

údaj není

16,5 %

1 / V rodinách, kde se vyskytují problémy s alkoholem. 2 / S rodiči, kteří nadměrně užívají alkohol. 3 / S rodiči, jež užívají alkohol škodlivým způsobem. 4 / Rodiče, kteří jsou závislí na alkoholu nebo jej užívají škodlivým způsobem. 5 / S rodičem, kterému byly děti svěřeny do výchovy. 6 / Rodiče závislí na drogách. 7 / Děti, jejichž jeden nebo oba z rodičů mají vážné problémy s drogami. 8 / Děti, jejichž rodiče užívají drogy a/nebo alkohol, případně mají duševní problémy.

tatek rodičovského dohledu, špatné vztahy v rodině a problematická ekonomická situace (Velleman et al., 2005). Z výzkumů realizovaných v Evropě i jinde ve světě vyplývá, že u dětí rodičů závislých na drogách hrozí zvýšené riziko, že v pozdější fázi dospívání začnou samy drogy užívat, že je budou užívat problémovým způsobem a že se na nich stanou závislými (Sumnall et al., 2006). V Německu dospěli na základě relevantních dat k odhadu, že 2,5 milionu dětí a dospívajících žije v rodině

Přibližně 50-70 % stávajících problémových uživatelů drog v evropských zemích uvádí, že jeden z jejich rodičů, případně oba dva, užívali problémově alkohol nebo drogy. Příčinná souvislost mezi problémovým užíváním drog či alkoholu v rodině a užíváním drog u dětí však není prokázána. Vedle užívání návykových látek v rodině mohou tyto souvislosti výrazně ovlivňovat i další faktory, mezi něž patří užívání drog ze strany vrstevníků a stresové životní situace (Hoffmann a Su, 1998).

21 / Viz Velleman a Templeton (2007) a kapitola věnovaná sociálnímu vyloučení ve výroční zprávě EMCDDA z roku 2003, str. 65: http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index-37257EN.html. 22 / http://www.hbsc.org

Vedle drogových problémů rodičů je dalším faktorem vulnerability užívání drog ze strany starších sourozenců, které může u dětí zvýšit riziko, že začnou samy drogy brát. Existuje pro to několik důvodů.

29

5

Pokud dítě vidí, jak jeho starší sourozenec užívá návykové látky, může se u něj snižovat práh vnímaného rizika a může si také přát staršího bratra nebo sestru napodobit. Z výsledků studie ESPAD navíc vyplývá, že děti, jejichž sourozenec užívá návykové látky, také často žijí v ohrožených rodinách, případně v marginalizovaném sociálním prostředí (Hibell et al., 2004), a jsou tak vystaveny týmž rizikovým poměrům jako jejich sourozenci. Počet dětí, které v Evropě aktuálně žijí v rodinách, kde se užívají drogy, není znám. Některé země nicméně přinášejí odhady, které odrážejí stav tohoto problému na jejich územích. Jednotlivé členské státy se však liší v definicích „závislých“ rodičů a rodičů „užívajících drogy“ a tyto statistiky také často opomíjejí důležitou roli sourozenců, kteří užívají drogy. Posuzování role, kterou nelegální drogy a alkohol sehrávají při destabilizaci rodin, je proto obtížné hodnotit napříč jednotlivými členskými státy. Z uvedených odhadů nicméně vyplývá, že rodiče velkého počtu dětí jsou problémovými uživateli drog a alkoholu a že právě alkohol může sehrávat větší roli. V tabulce jsou uvedeny odhady počtů a procent dětí žijících v rodinách, kde se vyskytují problémy s alkoholem a/nebo drogami. Z tabulky je patrná potřeba rozklíčovat jednotlivé definice pro užívání návykových látek, včetně role, kterou v této souvislosti sehrávají nelegální drogy a alkohol. Podíl dětí, jejichž rodiče užívají drogy, je možné nepřímo odhadnout na základě evropských údajů o osobách nastupujících léčbu v souvislosti s užíváním drog. V zemích, kde jsou k dispozici informace o rodinných poměrech klientů léčebných zařízení pro uživatele drog, z takových dat vyplývá, že přibližně 31 000 (14 %) z 220 000 klientů, kteří v roce 2006 nastoupili ambulantní nebo rezidenční léčbu pro poruchy spojené s užíváním drog, žije společně s jedním nebo dvěma dětmi.23 Při interpretaci těchto čísel je však třeba dbát opatrnosti. Za prvé, počty jsou podhodnoceny, protože příslušná data nebyla poskytnuta všemi léčebnými zařízeními v Evropě. Za druhé, zejména matky mohou být nedostatečně zastoupeny mezi klienty léčebných služeb pro uživatele drog, a to hlavně v důsledku jejich role při péči o děti. Za třetí, někteří pacienti již byli nuceni svěřit své děti do náhradní péče. Odhady jsou navíc založeny pouze na počtech osob, které nastupují léčbu poruch z užívání drog, nikoli na aktuálních počtech všech klientů v léčbě, a také na počtech klientů, kteří žijí s dětmi, nikoli na počtech všech klientů, kteří mají děti. V neposlední řadě pak tato čísla zahrnují všechny klienty nastupující léčbu pro poruch spojené s užíváním drog bez ohledu na primární užívanou drogu a také se zde nerozlišuje mezi problémovými uživateli drog24 a klienty, kteří užívají drogy, jež nejsou v definici problémového užívání drog zahrnuty (např. konopí). 5/4/2 Prevence a péče

Třináct zemí sice uvádí, že jejich preventivní práce s rodinami je převážně selektivní povahy (tj. zaměřuje se většinou na ohrožené

23 / Vviz výroční zpráva EMCDDA ze rok 2008 a statistický věstník, tabulka TDI-14 (část ii) a (část iv): http://www.emcdda.europa.eu/html.cfm/index52945EN.html. 24 / EMCDDA definuje problémové užívání drog jako injekční užívání drog a/nebo dlouhodobé či pravidelné užívání opiátů a/nebo kokainu a/nebo drog amfetaminového typu. Extáze a konopí se do této kategorie nepočítají.

30

rodiny), nepojmenovávají však významné rizikové podmínky těchto rodin. Pouze sedm ze třiceti sledovaných zemí se zmiňuje o zajišťování kompletních nebo rozsáhlých intervencí zaměřených na problematiku užívání návykových látek v rodině, pět zemí uvádí konflikty a zanedbání péče, čtyři země se věnují sociálnímu znevýhodnění (např. nezaměstnanosti), problémům trestně-právní povahy a rodinám z řad marginalizovaných etnických menšin a tři země realizují intervence určené rodinám, které se potýkají s problémy v oblasti duševního zdraví. Je však možné, že uvedené ohrožené skupiny mohou být v těchto zemích předmětem aktivit realizovaných v rámci různých všeobecných programů, tj. programů, které se přímo neváží na politiku drogové prevence. Ve většině členských států – 17 až 25 zemí v závislosti na rizikových podmínkách – se o těchto typech ohrožených rodin protidrogové politiky výslovně nezmiňují. Obsah mnohých preventivních projektů zaměřených na ohrožené rodiny se soustředí na zvýšení jejich povědomí o zdraví škodlivých účincích konzumace návykových látek v mladém věku a poskytnutí okamžité pomoci, je-li to zapotřebí. Mezi příklady takových programů patří německé „Stop – and go!“25 a britské „Bouncing Back!“.26 V rámci některých intervencí probíhají pokusy o vytvoření úzké spolupráce mezi dosavadními programy pomoci a partnery z různých oblastí činnosti. Prostřednictvím této spolupráce se pak daří navazovat kontakty s jinak těžko dostupnými rodinami tím, že se mladým lidem poskytují pracovní příležitosti, probíhá pomoc zařízením pro mládež, spolupráce se školou a sociální práce ve školách. Probíhá rovněž konstruktivní spolupráce s policií a soudy pro mladistvé a vznikají registry pomáhajících praktických lékařů a nemocnic (Mir, 2005). Tyto podpůrné sítě působí komplexně, neboť se rovněž zaměřují na prevenci násilí a jiných typů problémového chování. Většina intervencí určených ohroženým rodinám však nebyla předmětem evaluace a nemá dostatečnou teoretickou oporu. K dispozici je proto jen velmi málo informací o jejich efektivitě. Většina členských států navíc zmiňuje především zájem o rodiny, kde se vyskytuje problém s užíváním drog. To lze přičíst profesionálnímu zaměření léčebných zařízení nebo skutečnosti, že rodiny potýkající se s problémem užívání návykových látek se snáze kontaktují a rozpoznávají.27 O intervencích pro sociálně znevýhodněné rodiny referují, byť v menší míře, Německo,28 Litva, Polsko a Spojené království, kde jsou pro děti vyrůstající v rodinách s nízkými příjmy vytvářeny příznivější podmínky pro základní školní docházku, např. materiální vybavení, snídaně, obědy a strava během letních prázd25 / Viz http://www.caritas-ulm.de/34318.html a http://www.fitkids-wesel.de. 26 / http://www.adfam.org.uk/index.php?content=our_work_fsupp&include=no 27 / Viz také http://www.vulnerablepeople.org/manual.html. 28 / Například cílem německého projektu „Eltern-AG“ je přispívat k zdokonalování výchovných dovedností rodičů. Projekt se zaměřuje na podporu sociálních a výchovných dovedností rodičů se zřetelem na emoční, kognitivní a sociální rozvoj dětí během prvních sedmi let života, čímž by mělo dojít k minimalizaci rizikových faktorů spojovaných s určitými socioekonomickými vrstvami a k podněcování vzniku spolupráce mezi rodiči v příslušných rezidenčních lokalitách. Projekt „Eltern-AG“ má dostatečný potenciál k tomu, aby působil i mimo sféru svého bezprostředního záběru, neboť vede k samostatnosti a rozvíjí svépomocné dovednosti. Projekt se těší podpoře odborníků z oblasti společenských věd a byl označen za příklad „dobré praxe“. Bližší informace je možné získat na internetové adrese http://www.eltern-ag.de.

5

nin. Realizace a evaluace intervencí vycházejících z modelu podpory rodin („Strengthening Families“) probíhá v Irsku, Španělsku (Baleáry a Katalánsko), Nizozemí, Portugalsku a Švédsku. Projekt Spojeného království „Families First“ („Rodina je na prvním místě“)29 pomáhá rodinám s problémovým užíváním drog a/nebo alkoholu, kde hrozí, že by místní úřady mohly děti z rodiny odebrat. Spočívá v nabídce multidisciplinárních služeb určených dospělým i dětem, v diagnostikování, intervencích a komplexní podpoře rodin. Projekt pomáhá rodinám uskutečňovat změny ve způsobu života, které jsou nutné k zajištění bezpečnosti a stability domácího prostředí dítěte. Evaluace provedená po šesti měsících od spuštění projektu ukázala, že žádné z dětí, které se na projektu podílelo, nebylo umístěno do dětského domova nebo do pěstounské péče mimo svou původní rodinu. Po šesti měsících navíc rodiče uváděli, že ve srovnání s výchozím stavem užívají nelegální drogy o polovinu méně často a významně mezi nimi také klesly projevy verbálního a fyzického násilí. Ve Finsku je speciální pozornost věnována matkám a těhotným ženám užívajícím návykové látky. Zřízeny jsou zde domovy pro matky s dětmi, kde se péče o dítě kombinuje s léčebnými službami, a k dispozici je rovněž několik gynekologicko-porodnických klinik, které se konkrétně zaměřují na problematiku těhotných uživatelek návykových látek. V Norsku a ve Švédsku probíhá realizace a evaluace programů tzv. multisystémové terapie (MST) pro ohrožené rodiny. Příkladem MST je tzv. oregonský model kurzů pro rodiče „Parent Management Training“ (PMTO). Jedná se o intervenční program zaměřený na děti ve věku od čtyř do dvanácti let. Evaluace randomizované kontrolované studie ukázala, že prostřednictvím PMTO došlo ke snížení míry externalizace problémů a k posílení sociální kompetence a rodičovské kázně. Zaznamenány byly i další pozitivní účinky. Možností implementace této metody se v současnosti zabývají služby na obecní úrovni. „Perspektivním“ je podle kritérií EDDRA portugalský projekt „Searching for family treasure“ („Hledání rodinného pokladu“),30 program selektivní rodinné prevence určený pro ohrožené rodiny s dětmi ve věku od šesti do dvanácti let. Jedním z hlavních cílů je zajištění podpory ohroženým rodinám prostřednictvím snižování jejich sociální izolace a vlivu sociálních a ekonomických podmínek, posilování sítě sociální podpory a rozvíjení dovedností potřebných k řádnému rodinnému životu. Projekt tvoří několik modulů, mezi něž patří krizová intervence, rodičovské skupiny a výukové balíčky. Evaluace výsledku z roku 2003 založená na testování před a po realizaci intervence prokázala pozitivní efekt. Byl například zaznamenán statisticky významný nárůst schopnosti rozvíjet u dětí samostatnost a bylo také pozorováno zlepšení v oblasti emočního vyjadřování dětí, tj. lepší emoční regulace, sebevědomí a sociální dovednosti, a současně byl zaznamenán úbytek psychopatologie.

29 / http://www.standards.dfes.gov.uk/sie/si/eips/casestudies/fam1st 30 / http://www.idt.pt/id.asp?id=p3p682p686

31

6

Ohrožené skupiny obyvatel ve společnosti

32

6/1 MLADÍ LIDÉ BEZ DOMOVA 6/1/1 Definice a studie realizované v jednotlivých zemích

Lidé bez domova jsou definováni jako osoby, které nemají stálé bydliště nebo jim hrozí, že o takové bydliště přijdou. Tato situace může mít různou podobu – od absence jakéhokoli přístřeší a „spaní, kde se dá“ až po bydlení v penzionech a ubytovnách. Bezdomovectví se obvykle pojí se sociálním vyloučením, jehož součástí jsou špatné a nezdravé životní podmínky, nezaměstnanost, nízké vzdělání, původ v sociálně znevýhodněném prostředí, špatné tělesné a duševní zdraví a užívání návykových látek. Souvislost mezi bezdomovectvím a problémovým užíváním alkoholu a drog je v odborné literatuře dostatečně popsána (např. Fountain et al., 2003). Lidé bez domova užívající drogy a/nebo alkohol mohli s užíváním návykových látek začít až poté, co přišli o střechu nad hlavou, anebo se mohli stát bezdomovci poté, co začali škodlivě užívat alkohol či drogy. V některých studiích je užívání návykových látek uvedeno jako druhý nejčastější důvod bezdomovectví (UK Department of Health et al., 2003). Nejčastěji užívanou látkou je alkohol, ale konzumují se často i jiné drogy. Běžné je rovněž polyvalentní užívání drog a injekční užívání heroinu. Vysokou míru problémového užívání návykových látek mezi lidmi bez domova (30-70 %) uvádí většina evropských zemí. Na základě jedné studie realizované ve Spojeném království bylo zjištěno, že s užíváním drog mělo zkušenost 95 % výběrového souboru tvořeného mladými lidmi bez domova. U 17 % osob z tohoto souboru bylo zjištěno problémové užívání drog, přičemž dalších 14 % bylo problémovými uživateli v minulosti. Z výsledků irské studie zaměřené na problematiku bezdomovectví vyplývá, že až 50 % lidí bez domova někdy užívalo heroin, převážně až poté, co se z nich stali bezdomovci. Za zmínku stojí, že v posledních letech je v této skupině užívání heroinu nahrazováno polyvalentním užíváním drog. Problémoví uživatelé drog často žijí v nevyhovujících podmínkách. Podle informací ze zemí, které u klientů nastupujících v roce 2006 léčbu pro poruchy související s užíváním drog uvádějí charakteristiky jejich situace s bydlením, mělo přibližně 20 000 klientů, resp. 9 % klientů ambulantních a 12 % klientů lůžkových zařízení (N=210 000), nestálé bydlení nebo byli bez domova. Je však potřeba poznamenat, že léčbu nastupuje jen malé procento uživatelů drog z řad bezdomovců (Lawless a Corr, 2005). Obzvláště ohroženou skupinu představují děti, které utečou z domova nebo, ještě častěji, z ústavní péče a stanou se následně bezdomovci. Přesné a vzájemně porovnatelné počty mladých lidí bez domova se však obtížně získávají. Jen málo zemí se proto pokouší odhadnout velikost této populace. V Německu předpokládají, že na ulici zde žije 7 000-9 000 dětí, přičemž třetina dětí bez domova žije v Berlíně (německá výroční zpráva). Rumunské odhady hovoří o 10 000-11 000 dětí žijících na ulici, přičemž téměř polovina z tohoto počtu připadá na Bukurešť. Nizozemí uvádí 5 000 mladých lidí bez domova a Spojené království odhaduje, že bez domova je zde 51 000 mladých lidí mladších 25 let.

Většina lidí bez domova, kteří užívají návykové látky, zahajuje svou drogovou kariéru v mladém věku, ale o užívání návykových látek u dětí bez domova se toho mnoho neví. Výsledky rumunské studie zaměřené na „děti ulice“ ukazují, že 95 % z nich užívá alkohol, 70 % užívá těkavé látky a 13 % užívá heroin. Některé země uvádějí, že v posledních letech dochází k nárůstu počtu mladých lidí bez stálého bydliště, kteří pravidelně užívají drogy (výroční zprávy zemí sítě Reitox). Ve srovnání s mladými problémovými uživateli drog vykazujícími stabilní situací v oblasti bydlení jsou mezi mladými lidmi bez domova, kteří užívají drogy, častěji zastoupeny ženy, cizinci a osoby bez dokladů a přístupu k základní zdravotní péči, včetně léčby v souvislosti s užíváním drog. 6/1/2 Prevence a péče

Mladým lidem bez domova se dostává maximální pozornosti ve třech a minimální pozornosti v 11 z 30 sledovaných zemích. Dvě země uvádějí zajištění kompletní péče o bezdomovce bez zmínky o drogové politice. Terénní služby převažují ve 14 zemích, stacionární služby jsou běžnější v osmi zemích. Členské státy jen zřídka uvádějí konkrétní charakteristiky jednotlivých intervencí. Odhaduje se, že v Nizozemí je přibližně 5 000 mladých lidí bez domova, kteří jsou sociálně vyloučeni z přístupu k sociálním službám. Pokud jsou tito ohrožení mladí lidé ve věku od 17 do 23 let, mohou přebývat ve speciálních ubytovacích zařízeních nacházejících se ve městech Amsterdam, Rotterdam, Utrecht a Heerlen. Nemusejí tak využívat azylové domy pro dospělé, čímž jsou chráněni před kontaktem se světem tvrdých drog a před ztrátou motivace k usilování o lepší život. Databáze projektů EMCDDA (EDDRA) obsahuje několik evaluovaných projektů zaměřených výhradně na mladé lidi bez domova. Mezi projekty, které byly na základě evaluace z hlediska své kvality zařazeny do úrovně 1 a které zároveň zmiňují mladé lidi bez domova, patří pobídková iniciativa „Pump-priming Initiative“ ze Spojeného království a „Streetwork Mobile Young People Work: Rumtrieb“ realizovaný v rakouském Wiener Neustadt. Britská „Pump-priming Initiative“ vznikla v roce 1998 s cílem podpořit rozvoj nových typů projektů zaměřených na prevenci užívání drog u uhrožených mladých lidí. Finanční prostředky přidělené tzv. Health Action Zones (HAZ), mezirezortním partnerstvím určeným k zlepšování úrovně zdraví a minimalizaci nerovností v oblasti zdraví, měly směřovat ke komunitám, které v Anglii patří mezi nejvíce znevýhodněné. V rámci iniciativy bylo mezi 26 HAZ rozděleno přes 7 milionů liber. Pomocí těchto finančních prostředků vzniklo 160 různých aktivit a projektů, z nichž drtivá většina obnášela přímou realizaci drogové prevence pro mladé lidi, případně aktivity umožňující realizaci příslušných programů, například školení odborníků. Jak se zdá, tato iniciativa vedla k výraznému rozmachu drogové prevence pro ohrožené mladé lidi. Evaluace však také ukázala, že poskytnutí účelově určené krátkodobé finanční injekce nemusí vždy vést ke vzniku dlouhodobě udržitelných služeb.

33

6

„Streetwork Mobile Youth Work: Rumtrieb“ pocházející z rakouského Wiener Neustadt je terénní projekt zaměřený na prevenci rozvoje problémového užívání drog. Projekt spočívá v kontaktování problémové mládeže ve věku od 11 do 20 let a v nabídce konkrétní pomoci reagující na specifika jejich životní situace. Realizace projektu Rumtrieb byla zahájena v reakci na rostoucí počet skupin problémové mládeže ve dvou částech města Wiener Neustadt (skinheadi, punkeři, mladí lidé bez domova, mladiství uživatelé drog a mladí lidé na okraji společnosti, k nimž standardní služby pro uživatele drog či preventivní programy obvykle nedosáhnou). Během jednoho roku se počet kontaktů s problémovými mladými lidmi zdvojnásobil. Vedle toho také narostla interakce mezi terénními pracovníky a mladými lidmi a zlepšily se i vzájemné vztahy mezi terénními pracovníky a mládeží. 6/2 MLADÍ LIDÉ V DEPRIVOVANÝCH LOKALITÁCH 6/2/1 Definice a studie realizované v jednotlivých zemích

Žádná jednotná evropská definice „deprivovaných obytných oblastí“ neexistuje. V některých zemích se však deprivované oblasti určují podle míry celkové kvality života a dalších sociálních faktorů. Ve Spojeném království byly například vytvořeny indexy vícenásobné deprivace za použití proměnných vztahujících se k aktuálnímu příjmu, zaměstnání, vzdělání, dovednostem a kvalifikaci, geografické dostupnosti, bydlení a kriminalitě (v Anglii, Walesu, Skotsku a Severním Irsku se jednotlivé formulace liší). Tyto proměnné lze uplatnit v různém geografickém měřítku, včetně místních územně správních celků a rezidenčních lokalit na jejich území. Belgie, Francie, Irsko, Švédsko, Chorvatsko a Turecko dále uvádějí maximální nebo rozsáhlé uplatňování metod, jejichž pomocí definují jako ohrožené celé geografické oblasti nebo čtvrti. Ohrožené lokality se v těchto zemích definují prostřednictvím indikátorů, jako jsou hustota zalidnění, kvalita bydlení, kriminalita, stupeň deprivace, výše příjmu na jednoho obyvatele, počet lidí léčících se pro poruchy související s užíváním drog, prevalence užívání drog, dostupnost služeb, životní podmínky pro rodiny a množství stížností ze strany veřejnosti. V Portugalsku se začaly identifikovat a mapovat ohrožené rezidenční lokality v rámci společného úsilí státních a nestátních organizací o navržení odpovídajících řešení, jak situaci v těchto oblastech řešit. V roce 2006 a 2007 bylo na kontinentálním území Portugalska za ohrožené označeno 163 vytipovaných území v 80 z celkového počtu 278 obcí. Evropské země uvádějí, že deprivované rezidenční lokality jsou koncentrovány zejména v městských oblastech, často ve specifických obytných blocích, v nichž žijí nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. U obyvatel těchto oblastí se často vytváří určitá kulturní identita, která se mimo jiné projevuje specifickým chováním, mluvou a vazbami, což z ní činí uzavřenou komunitu se specifickými vnitřními zákonitostmi (Shildrick, 2006). Údaje ohledně geografického určení deprivovaných oblastí jsou omezené. Pouze Kypr, Německo, Irsko, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Polsko a Spojené království se zmiňují o ohrožených mladých lidech žijících v konkrétních oblastech uvnitř velkých měst nebo v konkrétních sídlištích na předměstích městských aglomerací. S určitou lokalitou se často pojí etnická příslušnost. Ve

34

Francii byly stanoveny „citlivé městské zóny“ nebo, pro školské účely, „zóny zvláštního výchovně-vzdělávacího zájmu“ jako prostředek účelnějšího rozdělování specificky určených finančních prostředků. Výše zmíněné indexy vícenásobné deprivace zavedené ve Spojeném království se využívají při směřování specificky určených finančních prostředků do oblastí spadajících do kategorie nejvyšší deprivace. Bylo zjištěno, že souvislost mezi užíváním drog a bydlením v deprivovaných oblastech je menší než souvislost mezi užíváním drog a jinými sociálními a individuálními charakteristikami. Ve Skotsku byla provedena studie srovnávající lidi žijící v deprivovaných oblastech s kontrolní skupinou. V rámci tohoto výzkumu nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v míře užívání drog. V deprivovaných městských oblastech je častější užívání heroinu, zatímco v bohatších oblastech je běžnější užívání kokainu. Frekvence užívání konopí je obvykle vyšší v prosperujících oblastech. Venkovské oblasti sice vykazují nižší prevalenci užívání drog, ale užívání drog u dospívajících ve venkovských oblastech zůstává často skryto. 6/2/2 Prevence a péče

Mladým lidem v deprivovaných rezidenčních lokalitách je věnována maximální pozornost v sedmi a minimální pozornost v devíti ze 30 sledovaných zemí. Terénní služby převažují v 11 a stacionární služby jsou běžnější ve 12 zemích. Navázání kontaktu a následné spolupráce s ohroženými mladými lidmi ve znevýhodněných rezidenčních lokalitách je uváděno jako největší problém z hlediska selektivní prevence. V Itálii, v Maďarsku, ve Švédsku a ve Finsku zajišťují terénní kontaktní služby nebo podpůrné aktivity a workshopy určené mladým lidem obce. Mnohé intervence probíhají buď jako individuální konzultace, nebo jako strukturované, naplánované, případně spontánní skupinové diskuse. Skupinové diskuse většinou spočívají v rozhovorech o sebepoznání a o problémech, které dospívající řeší nejčastěji, např. vztahy, sexualitu a užívání drog. V Maďarsku byly v nákupních centrech zřízeny nízkoprahové služby, neboť se na základě výzkumu zjistilo, že mladí lidé, kteří často navštěvují velká nákupní centra, užívají drogy ve větší míře než mládež, která do nákupních center nechodí nebo tato centra navštěvuje jen zřídka. Intervence, resp. nízkoprahové kluby pro mladé lidi v deprivovaných rezidenčních lokalitách v České republice často slouží jako spojnice mezi službami pro mládež a rizikovými aspekty dané lokality, protože mladé lidi směrují na služby a činnosti, které jsou pro ně vhodné. Mnohé z nich také poskytují poradenství a psychologickou a sociální pomoc v krizi. Obecně mají intervence zaměřené na mladé lidi v deprivovaných rezidenčních lokalitách celou řadů cílů. Snaží se dětem a mladým lidem nabídnout smysluplné způsoby trávení volného času, vyhledávají ohrožené nebo znevýhodněné jedince a skupiny, navazují s nimi kontakt a usilují o snížení účinku potenciální marginalizace vyplývající ze života v deprivovaných lokalitách. Finské hodno-

cení workshopů pro mládež, jejichž cílem je prevence sociálního vyloučení mladých lidí (Kaljärvi et al., 2007), ukazuje, že tyto workshopy jsou dobrým příkladem spolupráce odborníků z mnoha oblastí. Účast na těchto workshopech vedla u mladých lidí ke zlepšení jejich dovedností kontroly nad vlastním životem a často zvýšila pravděpodobnost jejich setrvání ve škole. Workshopy byly největším přínosem pro mladé lidi bez vyššího středního vzdělání, tj. středního vzdělání absolvovaného mezi 16-19 rokem věku. Podobně se v České republice, v Polsku a na Slovensku zřizují přípravné třídy pro předškolní děti a pro žáky ze sociokulturně znevýhodněného prostředí zde působí pedagogičtí asistenti. Cílem těchto opatření je předcházení absencím ve škole a předčasnému ukončování školní docházky a zlepšení školního prospěchu dětí. Irský fond pro zařízení a služby pro mládež (Young People's Facilities and Services Fund, YPFSF) poskytuje finanční prostředky na sportovní a rekreační aktivity ve znevýhodněných komunitách. V roce 2005 bylo z tohoto fondu poskytnuto přibližně 85 milionů eur na zhruba 450 zařízení a projektů. O obsahu a efektivitě tohoto programu toho není mnoho známo, neboť z důvodu absence standardizovaného způsobu shromažďování dat nebyla provedena jeho evaluace. Dalším příkladem projektu určeného k minimalizaci rizik mezi mladými lidmi v deprivovaných lokalitách je akce „Positive Futures Projects“. Databáze EDDRA sice neobsahuje žádné projekty zaměřené konkrétně na mladé lidi v deprivovaných rezidenčních lokalitách, ale některé z nich jsou zacílené na rizikové děti z určitých komunit. Příkladem jedné z evaluovaných intervencí (úroveň kvality1) je selektivní komunitní program zaměřující se na ohrožené mladé lidi, který byl realizován v sedmi komunitách v Lublinu a Pulawě ve východním Polsku. Hlavním cílem programu je prevence patologického a protispolečenského chování a sociální patologie mezi ohroženými dětmi a vytvoření příznivých podmínek pro zdravý psychosociální rozvoj dětí v jejich prostředí a současně v rámci komunity podněcovat rozvoj aktivit podporujících zdravý životní styl. V roce 2004 bylo v pěti komunitách vystavených dané intervenci uspořádáno 23 výstav zaměřených na podporu zdravého životního stylu, jejichž prostřednictvím byl navázán kontakt s více než šedesáti rodinami a osmdesáti mladými lidmi. Evaluace intervence ukázala zlepšení v emočním a sociálním fungování u participantů z řad ohrožených mladých lidí a jejich rodin a snížení míry užívání psychoaktivních látek a násilného chování. Mezi obyvateli dané komunity se také zvýšil pocit bezpečí a narostla jejich vstřícnost a důvěra. 6/3 ETNICKÉ MENŠINY A PŘISTĚHOVALCI 6/3/1 Definice a studie realizované v jednotlivých zemích

V antropologii se etnicitou rozumí, že lidé na základě jazyka, zvyků a tradic sami sebe definují a vnímají jako „odlišné“ a jsou takto vnímáni okolím (Barth, 1969; Putignat a Streiff-Fénart, 1995). Existuje-li endogenní i exogenní vnímání rozdílné identity, pak jednotlivé národy v rámci EU mohou být současně považovány za etnické skupiny v jiných členských státech, například Irové ve Spojeném království. Nejčastějšími oblastmi původu mi-

grantů v evropských zemích jsou severní a střední Afrika, Latinská Amerika, Asie, Karibik, východní Evropa, Rusko a jižní Evropa (v posledním případě se jedná o starší generaci přistěhovalců). Specifickou etnickou skupinu s rozmanitými způsoby chování a kulturními tradicemi v závislosti na zemi pobytu představuje romská komunita. Při bližším pohledu na stávající etnické skupiny vyskytující se v rámci EU je patrné, že mezi nimi existují značné rozdíly dané jejich odlišným původem a kulturními kořeny. I tytéž etnické skupiny se navíc mohou vyznačovat rozdílným chováním podle toho, v jaké zemi trvale žijí. Proto neexistuje žádná jednotná evropská definice etnických skupin nebo migrantů a každá evropská země tyto populace definuje podle jiných kritérií, která souvisejí se sociálním kontextem a dosavadním vývojem migračních procesů v dané zemi. Příslušná řešení proto musí reagovat na konkrétní situaci v každé zemi a její specifické potřeby. Etnicita sama o sobě není z hlediska užívání drog rizikem. V některých členských státech však určitá etnika a menšiny, resp. skupiny migrantů, které se doposud v hostitelské zemi dostatečně neetablovaly, trpí znevýhodněnými sociálními podmínkami, mezi něž patří nízké vzdělání, nezaměstnanost, špatné životní podmínky, problémy s bydlením a nedostatek ekonomických prostředků.31 V červenci 2008 přijala Evropská komise Zelenou knihu týkající se problematiky znevýhodnění dětí migrantů v oblasti vzdělání a souvisejícího nebezpečí sociálního vyloučení.32 Etnicita ovšem indikuje pouze sociokulturní rozdíly a v konečném důsledku se nemusí pojit s chudobou nebo nedostatečným vzděláním. Etnická příslušnost proto není jednoznačný identifikátor vulnerability, ale je konstruktem umožňujícím adresněji zaměřit příslušná opatření na těch několik etnických skupin, které mezi ohrožené patří, a vytvářet tak jejich odolnost; např. prostřednictvím jejich jazyka, kulturních kódů, norem a vedení. Ve většině studií etnicita figuruje jako možný ochranný faktor z hlediska užívání drog. Z výsledků výzkumů provedených v několika zemích Evropy a v USA vyplývá, že některé skupiny migrantů a některá etnika vykazují ve srovnání s obecnou populací nižší prevalenci užívání návykových látek. Španělská studie srovnávající užívání drog mezi přistěhovalci z Latinské Ameriky a původním obyvatelstvem dospěla k závěru, že po adjustaci na socioekonomické zázemí vykazovali mladí lidé z řad přistěhovalců menší úmysl užívat návykové látky než mladí lidé etnicky příslušející k původnímu obyvatelstvu (Marsiglia et al., 2008). Tyto skutečnosti mohou souviset s celou škálou ochranných faktorů, jakými jsou pevnější společenské normy a kulturní identita a větší ochrana ze strany etnické komunity z hlediska norem souvisejících s užíváním drog apod. (Marsiglia et al., 2008). Epidemiologický výzkum v oblasti užívání drog a s ním souvisejících problémů u dětí migrantů, resp. u dětí příslušejících k etnickým menšinám, však doposud probíhal jen v omezené míře. Studie věnující se této problematice mohou přitom přispět k vytvoření komplexnějšího obrazu o situaci v oblasti užívání drog. Například Nizozemí uvádí, že v případě etnických menšin se ochranné faktory často vztahují

31 / Výroční zpráva EMCDDA z roku 2003, str. 65. 32 / Debata navazující na vydání Zelené knihy bude východiskem pro rozhodování o další budoucnosti směrnice 77/486/EHS.

35

6

pouze na méně intenzivní formy užívání drog. Ve srovnání s většinovou populací sice etnické menšiny vykázaly relativně nižší celkovou míru prevalence užívání drog, zdá se však, že bývají nadměrně zastoupeny mezi problémovými uživateli drog. Studie zaměřené na mladé lidi z etnických menšin však dosud probíhaly hlavně na národní nebo místní úrovni, a nelze proto činit mnoho závěrů, které by odrážely situaci v celé Evropě. Rozdíly mezi etnickými menšinami a obecnou populací jsou charakterizovány vzorci užívání návykových látek. U Somálců nebo jiných afrických národností se například uvádí užívání khatu, romská komunita v Irsku zase užívá sedativa a trankvilizéry. Vyšší prevalenci užívání drog vykazují příslušníci smíšených etnik ve Spojeném království (EMCDDA, 2003; výroční zprávy členských států sítě Reitox). Uvádí se, že ve srovnání s obecnou populací mají v některých evropských zemích příslušníci etnických menšin, zejména ženy-migrantky, horší přístup ke specializované léčbě poruch souvisejících s užíváním drog. Potíže s přístupem k léčbě uživatelů drog mohou souviset s jazykovou bariérou, nízkou informovaností o organizaci služeb, rozdílným postojem ke zdravotním a sociálním službám a specifickou citlivostí k problémům s drogami a k souvisejícímu společenskému stigmatu (London Drug and Alcohol Network, 2007). Nizozemský průzkum mezi uživateli drog nastupujícími léčbu nicméně ukazuje, že podíl příslušníků etnických menšin je zde vyšší než u obecné nizozemské populace (LADIS, 2005). 6/3/2 Prevence a péče

Přistěhovalcům je věnována maximální pozornost ve třech a minimální pozornost ve 13 z 30 sledovaných zemích. Terénní služby pro přistěhovalce převažují ve třech zemích, přičemž stacionární služby jsou běžnější ve dvanácti zemích. Etnickým skupinám je vedle toho věnována maximální pozornost ve čtyřech a minimální pozornost v devíti zemích. Terénní služby pro etnické skupiny převažují v pěti zemích, zatímco stacionární služby jsou běžnější ve třinácti zemích. Za zmínku stojí, že aktivní kontaktní práce je relativně málo běžná u cílové skupiny, u níž je v důsledku jejího potenciálního vyloučení nepravděpodobné, že její příslušníci budou aktivně vyhledávat ambulantní služby. V České republice byla na podporu práce se sociálně a kulturně znevýhodněnými dětmi zřízena střediska integrace menšin. Jejich cílem je posilovat začleňování příslušníků těchto skupin do většinové společnosti. Střediska se zaměřují na identifikaci ohrožených skupin a v jejich rámci pak realizují intervence zaměřené na jedince, kteří jsou vystaveni riziku záškoláctví, kriminálního chování a užívání návykových látek. Na Slovensku se věnuje výrazná pozornost romské menšině, alespoň co se týče škály opatření a služeb, které jsou pro ně určeny. Mezi tyto služby patří školení komunitních pracovníků a poskytování dalšího vzdělávání pro romské ženy s nedokončenou školní docházkou. Další intervence jsou určeny nezletilým, kteří tvoří značnou část romské populace (40 % tvoří děti mladší 15 let). Za účelem lepší integrace znevýhodněných romských dětí do stan-

36

dardního školního prostředí jsou zde k dispozici různé prostředky, mezi něž patří nulté ročníky, vyrovnávací třídy, asistenti učitelů ovládající romský jazyk, dále např. mimoškolní vzdělávání a programy práce s rodiči ve škole nebo v komunitním centru. Služby zaměřené na užívání návykových látek se skupinám obyvatelstva z řad etnických menšin a migrantů stále více přizpůsobují. Tento trend odráží skutečnost, že mezi pracovníky různých projektů zaměřených na prevenci užívání návykových látek přibývá osob pocházejících z jiných zemí. Existují rovněž služby přímo orientované na konkrétní skupiny obyvatel a množství vzdělávacích a informačních materiálů vzniká v jazycích různých skupin populace. Přestože jedním ze společných cílů těchto programů, které se ve sledovaných zemích zaměřují na obyvatelstvo z řad etnických menšin a migrantů, je důraz na sociální integraci, náplň činností, které tyto intervence tvoří, zůstává většinou nejasná, s výjimkou výstupů v podobě vydávání vícejazyčných informačních letáčků nebo proškolování komunitních pracovníků pro působení mezi etnickými menšinami (Německo, Lucembursko, Maďarsko, Finsko). „Kamelamos Guinar“ („Chceme být vyslyšeni“) je perspektivní projekt evaluovaný s ohledem na fungování i výsledky, který byl implementován ve španělské Galicii. V rámci projektu byli dospívající příslušníci romské komunity ve městě Santiago zapojeni do diskuse o problematice užívání drog, HIV/AIDS a pohlavně přenášených nemocí. Způsob práce přitom citlivým způsobem zohledňoval jejich kulturní východiska. Mladí lidé se účastnili workshopů zaměřených na prevenci HIV/AIDS a volnočasových aktivit a uspořádali celkem čtyři akce s prezentací a výukou hudebního stylu flamenco, jejichž ústředním motivem byl boj s rasismem a užíváním drog v komunitě. Výsledkem účasti na workshopu orientovaného na prevenci HIV/AIDS bylo 11% snížení míry mylných představ o HIV/ AIDS. Při práci s cílovou skupinou bylo uplatněno množství různých mezipředmětových postupů, včetně technik čerpání informací z různých zdrojů (knihy, odborníci, vrstevníci) a jejich porovnávání. V 90 % případů považovali mladí lidé za spolehlivější informace, které jim poskytli jejich vrstevníci nebo osoby, které jsou cílové skupině blízké nebo které tato část populace akceptuje.

6

37

7

Celková zjištění a společné trendy

38

Vulnerabilita je koncept, s jehož pomocí je možné identifikovat, vyhledat a kontaktovat určité skupiny, které vykazují větší riziko ve vztahu k užívání drog. Přechod od vulnerability k užívání drog zprostředkovává v těchto skupinách sociální vyloučení. Jinými slovy, vulnerabilita souvisí se sociálním vyloučením a užívání drog je jen jedním z několika problémových typů chování, které se u těchto skupin vyskytuje. 7/1 ŘEŠENÍ 7/1/1 Význam v politikách

Důraz na ohrožené skupiny v protidrogových a sociálních politikách roste. Celkově lze říci, že v posledních třech letech stále více drogových politik uvádí problematiku nejvíce ohrožených skupin, jakými jsou mladiství pachatelé trestné činnosti, bezdomovci, záškoláci a mládež ze znevýhodněných skupin obyvatel a z menšin, jako oblast prvořadé důležitosti. Těchto skupin si zároveň všímají i sociální politiky ve většině (16-22) z 30 sledovaných zemí. 7/1/2 Zajištění intervencí

Nic však nenasvědčuje tomu, že by v členských státech došlo v letech 2004 až 2007 i k nárůstu intervencí specificky zacílených na ohrožené skupiny (Tabulka 3). Došlo pouze k nárůstu počtu realizovaných intervencí určených pro mladé lidi v ústavní péči a částečně také u mládeže ze znevýhodněných rezidenčních lokalit, mládeže bez domova a přistěhovalců, ale v případě všech dalších intervencí došlo ke snížení podílu zemí, které je realizují. V členských státech nebyla zaznamenána žádná souvislost mezi významem přisuzovaným jednotlivým ohroženým skupinám v rámci drogových politik, tj. zda jim byla přikládána prioritní důležitost, zda byly či nebyly zmiňovány – a mírou realizace intervencí. Jinak řečeno, daná ohrožená skupina nemusí být v drogové politice jednotlivých zemí zmiňována, přestože příslušné intervence jsou v široké míře realizovány, a naopak určitá orožená skupina může být deklarována jako prioritní v politice dané země i přes nízkou míru poskytovaných služeb. 7/2 ZPŮSOBY REALIZACE

Realizace intervencí prostřednictvím terénních programů je méně běžná. V současné době se v rámci monitorování intervencí v EU

posuzuje pouze míra poskytování intervencí, nikoli už zda se tyto intervence dostanou k cílovým skupinám nebo zda je tyto skupiny přijímají. Monitorováním intervencí bylo zjištěno, že terénní práce na ulicích nebo v domovech rizikových lidí se využívá méně často než ambulantní služby, a to pravděpodobně proto, že poskytování služeb ambulantně je mnohdy jednodušší (Graf 1). Žádná země neuvedla, že by v rámci preventivních intervencí při kontaktování neinstitucionalizovaných ohrožených skupin důsledně upřednostňovala terénní práci. Naopak Kypr, Česká republika, Francie, Litva, Malta, Portugalsko a Slovinsko uváděly, že služby pro všechny ohrožené skupiny jsou převážně poskytovány prostřednictvím ambulantních služeb. Například v případě ohrožených rodin převažují ve většině zemí ambulantní služby, zatímco v Dánsku, Nizozemí, Rumunsku, Švédsku a Spojeném království jsou ohrožené rodiny spíše aktivně vyhledávány a kontaktovány. Podobné těžko přístupné populace, např. etnické skupiny, bývají kontaktovány doma nebo na ulici pouze v pěti zemích, přičemž kontaktní práce s přistěhovalci existuje jen ve třech zemích. Na druhou stranu pouze osm zemí nabízí mladým lidem bez domova ambulantní služby, pro tuto skupinu obyvatelstva se však nerealizuje žádná terénní práce. U několika ohrožených skupin je častěji vykazována vyšší míra poskytování služeb ze strany zemí, které je převážně realizují spíše prostřednictvím ambulantních zařízení než formou terénní práce. Například Slovinsko a Norsko jsou jediné země, které uvádějí kompletní nebo rozsáhlé poskytování intervencí zohledňujících všechny ohrožené skupiny, přestože jejich realizace probíhá v obou těchto zemích téměř výhradně prostřednictvím ambulantních programů. 7/3 OBSAH PREVENTIVNÍCH INTERVENCÍ

Typy intervencí uplatňovaných v rámci selektivní prevence sahají od systémových opatření na podporu sociálního začleňování, jakými jsou poskytování pracovních příležitostí a možností trávení volného času pro mladé lidi z deprivovaných rezidenčních lokalit, až po intenzivní individuálně orientované intervence, mezi něž mohou patřit kurzy pro mladistvé pachatele drogových trestných činů. Ukazuje se, že v této oblasti nadále převažuje poskytování informací o rizicích plynoucích z užívání drog. Stále častěji se potvrzuje a projevuje existence profilů sociálních rizik, avšak tato problematika je doposud koncepčně řešena jen v omezené míře. Zdá se, že mezi způsoby péče o osoby, které potřebují pomoc v souvislosti se svým užíváním drog, převažuje

Tabulka 3: Srovnání počtu zemí (z celkových 23) uvádějících kompletní nebo rozsáhlé zajištění intervencí zaměřených na ohrožené skupiny v letech 2004 a 2007 Skupiny, na něž se intervence zaměřují

Počet zemí v roce 2004

Počet zemí v roce 2007

Osoby s předčasně ukončenou školní docházkou 7 Žáci se sociálními a studijními problémy 8 Přistěhovalci 1 Etnické skupiny 5 Mladí lidé bez domova 5 Mladiství pachatelé trestné činnosti 11 Mládež v ústavní péči 7 Mládež ve znevýhodněných lokalitách 7 Pozn: počítáno 23 zemí: BE (FR,NL), BG, IE, ES, CY, CZ, DE, GR, FR, FI, HU, LU, NL, AT, PL, PT, RO, SL, SK, SE, UK, NO

6 6 2 5 6 5 11 8

39

7

Graf 1: Cílové ohrožené skupiny ve sledovaných zemích a forma realizace (ambulantní nebo terénní) intervencí

2

25

4 20

8

5 11 5

15

17

14 24

18

21

13

12

5

12

Ml zn ádež e lok výh v so ali odn ciá tác l h ěnýc ně h

ku és ick Etn

Při

stě

ho

va

pin

lci

y

0

Ml a tre dist stn ví p é č ac inn hat os elé ti Ml (m ádež im o v v ús ěz tav nic ní e) péč i

8 Ml ad í lid éb ez do mo va

10

3

Os uk oby do onče s pře ch n áz ou dčas ko šk oln ně u í Žá a s ci se tud so ijn ciá ím lním ip rob i lém y

Počet zemí poskytujících informace

30

Doma nebo na ulici (návštěvy v rodině vykonávané např. komunitními zdravotníky nebo sociálními pracovníky) – terénní forma V rámci různých služeb a státních zařízení (návštěvy ze strany příslušníků cílových skupin) – ambulantní forma

Pozn: Ambulantní formou se míní realizace služeb prostřednictvím „kamenných“ organizací a „terénní“ formou se míní intervence realizované prostřednictvím aktivního kontaktování ohrožených skupin (např. streetwork)

v mnoha výročních zprávách zemí sítě Reitox „časná intervence“. Od vydání zprávy EMCDDA o selektivní prevenci z roku 2004 nedošlo k výraznému nárůstu v počtu evaluovaných projektů. K programům, které byly prezentovány před čtyřmi lety, přibylo jen velmi málo nových evaluovaných projektů z celkem devíti členských států (Německo, Španělsko, Irsko, Nizozemí, Rakousko, Portugalsko, Polsko, Finsko a Spojené Království). V souvislosti s ohroženými mladými lidmi s vazbami na instituce (záškoláci, děti umístěné do náhradní výchovy apod.) patří mezi nejaktivnější země Litva, Polsko, Slovinsko a Finsko, které vykazují důsledné zajišťování služeb pro všechny ohrožené skupiny. Země, které informují o důsledném poskytování péče pro všechny typy ohrožených rodin, zahrnují Českou republiku, Dánsko, Španělsko, Polsko, Finsko, Chorvatsko a Norsko. K zemím, které uvádějí důsledné zajišťování příslušných intervencí napříč ohroženými skupinami, jež jsou za běžných okolností těžko přístupné (bezdomovci, menšiny, deprivované lokality), patří Česká republika, Dánsko, Slovinsko, Švédsko a Norsko. Z obsahového hlediska je možné jednotlivá opatření umístit na osu vymezenou na jedné straně (i) obecnými politikami sociálního začleňování, které nabízejí pozitivní a vstřícné environmentální strategie na makro úrovni, a na straně druhé (ii) adresnými koncepcemi založenými na aktivní terénní kontaktní práci zaměřené

40

na těžko přístupné skupiny na mikro/individuálně orientované úrovni. Velmi podrobně je popsána rodinně zaměřená selektivní prevence se silným důrazem na styl výchovy. K dispozici jsou příklady realizace takových intervencí v rámci Evropy. Nejlepší výsledky byly doposud zaznamenány u intervencí realizovaných prostřednictvím rodin mladých lidí, jimž byly určeny, případně tam, kde se s rodinou spolupracovalo paralelně s dalšími prvky, jakými jsou např. školní nebo komunitní intervence (Velleman et al., 2005; Velleman a Templeton, 2007). 7/4 POSKYTOVÁNÍ NESPECIFICKÉ LÉČBY PRO PORUCHY SOUVISEJÍCÍ S UŽÍVÁNÍM DROG MLADÝM UŽIVATELŮM DROG OBECNĚ

Většina členských států uvádí, že pokud pro nějakou konkrétní ohroženou skupinu neexistuje žádná specifická léčebná služba nebo intervence, je o mladé příslušníky této skupiny, kteří vyžadují léčbu v souvislosti s užíváním drog, postaráno v rámci stávajících léčebných služeb určených pro mladé uživatele drog obecně. V roce 2006 EMCDDA shromáždilo od 29 zemí (27 členských států EU plus Norsko a Turecko) údaje z roku 2005 o dostupnosti a přístupnosti léčby pro uživatele drog mladší 18 let. Česká republika a Lotyšsko ohodnotily dostupnost těchto programů jako „velmi dobrou“, zatímco 18 zemí označilo tuto dostupnost za „přiměřenou“. Přístupnost hodnotily dvě z těchto 18 zemí jako

„velmi dobrou“ (Řecko, Nizozemí) a 14 zemí jako „přiměřenou“. Lucembursko a Německo ohodnotily dostupnost jako „nízkou“. Bulharsko, Francie, Maďarsko a Rumunsko poukázaly na nedostatek léčebných služeb pro mladé uživatele drog. Od roku 2005 bylo ve Francii zřízeno přibližně 250 „klinik pro uživatele konopných drog“, z nichž většinu tvoří mladí lidé. V rumunské výroční zprávě za rok 2007 je zmínka, že v Bukurešti byl mladým lidem zpřístupněn denní stacionář pro dospělé a že zde vznikají pracovní skupiny odborníků na sociální péči, které poskytují specializované služby téměř stovce mladých uživatelů heroinu a jejich rodinám. Z výročních zpráv členských zemí sítě Reitox za rok 2007 rovněž vyplývá, že léčebné služby zaměřené na mladé uživatele drog jsou v řadě členských států (např. Dánsko, Německo, Rakousko, Finsko) velmi dobře zajištěny. V Dánsku fungují speciální léčebné služby pro problémové uživatele drog mladší 18 let v přibližně 75 % územně správních celků. V Německu je speciálně mladým lidem určeno široké spektrum programů v oblasti poradenství a léčby týkající se drog. Registr zařízení vedený Německým střediskem pro otázky závislosti čítá 401 poradenských a léčebných zařízení, která se speciálně zaměřují na dospívající, resp. nabízejí programy určené dospívajícím. Vedle toho zde funguje 60 odvykacích klinik a 105 lůžkových léčebných zařízení, která přijímají děti a dospívající, a 196 zařízení chráněného bydlení pro dospívající. Také Finsko uvádí důležitost poskytování takových služeb, ale v této souvislosti stojí za zmínku, že 40 % mladých uživatelů drog zde nastupuje léčbu pro poruchy související s užíváním drog prostřednictvím služeb v oblasti péče o dítě, z čehož vyplývá, že mnozí z těchto mladých lidí byli v péči jiných služeb již před nástupem léčby poruch z užívání drog. Několik léčebných služeb pro mladé uživatele drog je k dispozici v Nizozemí, kde není drogový problém vnímán jako izolovaný jev. V rámci léčby je tak kladen důraz na psychický rozvoj mladých lidí, zejména co se týče jejich zvládání emocí a dalších faktorů, které jsou vnímány jako hlavní příčina problémového užívání drog. Mnoho zemí uvádí jako jednu z priorit vytváření adekvátnějších a atraktivnějších léčebných služeb pro mladé uživatele drog. Tato potřeba vyvstává v důsledku měnících se trendů v problémovém užívání drog a nesourodosti skupin mladých uživatelů drog, kteří potřebují léčbu. 7/5 DATA A OMEZENÍ

Rizikové faktory vulnerability se často koncentrují ve městech a v jejich okolí. Je zapotřebí se blíže zabývat environmentálním dopadem rychlé urbanizace na životy mladých lidí a na jejich užívání drog, a to zejména v zemích, které vstoupily do EU v nedávné době a kde v současnosti dochází k prudkému rozvoji městských aglomerací. Markantní nevyváženost v distribuci příjmů, nárůst chudoby ve městech, výrazné rozkolísání sociální struktury, zločinnost, násilí a rostoucí míra škodlivého užívání drog, to vše vypovídá o potřebě „globálních strategií zaměřených na prevenci užívání návykových látek a s ním souvisejících negativních dopadů, mezi které mimo jiné patří restrukturalizace pozitivních i negativních ekonomických pobídek, snižování chudoby

a nerovnosti zvyšováním přístupu ke vzdělání a k adekvátnímu bydlení a posilování komunitních mechanismů“ (Edwards, 2006). Téměř všechny členské státy ve svých výročních zprávách referují o ohrožených skupinách a o rizikových faktorech, z nichž lze usuzovat na možnost rozvoje problémového užívání návykových látek. Výroční zprávy členských zemí sítě Reitox se sice zmiňují o požehnaném množství studií o ohrožených populacích realizovaných na místní úrovni, ale epidemiologická data srovnatelná mezi sledovanými zeměmi nejsou z důvodu nejednotných definic ohrožených skupin a metod sběru dat k dispozici. Z téhož důvodu nebylo možné při zpracovávání tohoto vybraného tématu využít všechny informace. I tak však mezi jednotlivými členskými státy panuje dostatečná shoda ohledně identifikování hlavních ohrožených skupin. Pozoruhodné jsou také rozdíly ve způsobu definování role drog a alkoholu v rodinách. Definice se liší: od „závislých rodičů“ po „rodiny s prvkem problémového užívání alkoholu“ či „rodiny s drogovým problémem“. Často nebývá zohledňována role sourozenců užívajících drogy, z čehož plyne potřeba lepších standardizovaných dat o této problematice. K dispozici jsou data hodnotící míru zajištění programů (nikoli však míru jejich přijetí nebo adekvátnosti), zohlednění v příslušné politice a realizování intervencí terénní nebo ambulantní formou. Některé příklady náplně a organizace intervencí poskytují výroční zprávy jednotlivých zemí a databáze EDDRA. Expertní skupiny z jednotlivých členských států také poskytly vzájemně porovnatelná kvalitativní hodnocení preventivních opatření určených ohroženým skupinám s ohledem na geografickou dostupnost intervencí a důležitost, jaká je jednotlivým cílovým skupinám přisuzována v rámci příslušných politik (za rok 2004 a 2007), a na způsob, jakým jsou ohrožené skupiny kontaktovány (za rok 2007). Národní výroční zprávy a databáze EDDRA obsahují sporadické, tj. nikoli souvisle dostupné, informace o obsahu intervencí. Interpretace dat je do určité míry limitována skutečností, že od roku 2004 došlo k drobným změnám v kategoriích hodnocení. Mezi zeměmi, které poskytovaly příslušné informace v roce 2007 a 2004, existovaly rozdíly, a zároveň došlo mezi roky 2004 a 2007 k navýšení počtu sledovaných zemí. Databáze EDDRA spravovaná EMCDDA obsahuje výsledky evaluací přibližně 50 intervencí z 11 zemí, které byly zaměřeny na ohrožené mladé lidi a/nebo ohrožené rodiny. Největší podíl evaluovaných projektů v databázi EDDRA pochází ze Španělska následovaného Spojeným královstvím, Portugalskem, Irskem a Rakouskem. V rámci tohoto vybraného tématu byl ke každému typu ohrožené skupiny představen některý z perspektivních projektů. 7/6 ETICKÉ ASPEKTY

Souvislost mezi několika rizikovými a ochrannými faktory a problémovým užíváním drog mezi mladými lidmi není nutně příčinná. Identifikování ohrožených skupin mladých lidí není jednoznačnou predikcí jejich užívání drog, ale spíše vstupním bodem pro formulování politik a realizaci intervencí. Často bývá namítáno, že identifikování skupin ohrožených užíváním drog může být totéž, jako bychom je označili nálepkou uživatelů drog. Součástí této deklarované rizikovosti vůči drogám je však zároveň přidaná hodnota

41

7

v podobě odpovídajících výhod a dalších příležitostí (McGovern, 1998). Mnohé intervence určené ohroženým mladým lidem obnášejí jejich vydělení z většinové populace jejich vrstevníků a zasazení do prostředí společného dalším problematickým mladým lidem. Kýžené pozitivní účinky takových skupinových intervencí v oblasti vzdělání, duševního zdraví, kriminality mladistvých a komunitních programů tak mohou být na základě negativního posilování neutralizovány vlivem deviantního chování vrstevníků v tomto prostředí (Gifford-Smith et al., 2005). Zůstává proto otázkou, zda by se měly selektivní intervence realizovat ve vybraných skupinách ohrožené mládeže, nebo zda by se spíše měla prosazovat jejich integrace do obecné populace mladých lidí. Je s podivem, že o zohledňování těchto rizik se ve své výroční zprávě nezmiňuje žádná země. Koncept vulnerability zdůrazňuje skutečnost, že samotné užívání drog jako výsledek individuální volby příslušného uživatele není odpovědné za eskalaci drogových problémů, ale že některé skupiny jsou v důsledku environmentálních a sociálních rizikových podmínek k užívání drog nebo problémům s ním spojeným náchylnější, a mají proto nárok na podporu.

42

7

43

BIBLIOGRAFIE

Barth, F. (Ed.) (1969). Ethnic groups and boundaries: The social organization of culture difference. A group of essays which are the results of a symposium of Scandinavian social anthropologists. Little, Brown and Company, Boston. Bolognini, M., Plancherel, B., Laget, J., Stephan, P., Chinet, L., Bernard, M. and Halfon, O. (2005). Adolescent drug use escalation and de-escalation: a 3-year follow-up study. Addiction Research and Theory 13(1), 19-33. Brown, G. (2007). Identifying and exploring young people's experiences of risk, protective factors and resilience to drug use. Technical report, Home Office Development and Practice Report, online report, Home Office, London. http://www.homeoffice.gov.uk/rds/pdfs07/dpr47.pdf Canning, U., Millward, L., Raj, T. and Warm, D. (2004). Drug use prevention among young people: a review of reviews (evidence briefing). National Institute for Health and Clinical Excellence, London. http://www.nice.org.uk/aboutnice/whoweare/aboutthehda/ hdapublications/drug_use_prevention_among_young_people_a _review_of_reviews_evidence_briefing.jsp Crum, M. R., Lillie-Blanton, M., Antony, J. C. (1996). Neighbourhood environment and opportunity to use cocaine and other drugs in late childhood and early adolescence. Drug and alcohol dependence 43, 155-161. Daughters, S. B., Stipelman, B. A., Sargeant, M. N., Schuster, R., Bornovalova, M. A. and Lejuez, C. (2008). The interactive effects of antisocial personality disorder and courtmandated status on substance abuse treatment dropout. Journal of Substance Abuse Treatment 34(2), 157-64. Dedobbeleer, N. and Desjardins, S. (2001). Outcomes of an ecological and participatory approach to prevent alcohol and other drug 'abuse' among multiethnic adolescents. Substance Use and Misuse 36(13), 1959-1991. Dillon, L., Chivite-Matthews, N., Grewal, I., Brown, R., Webster, S., Weddell, E., Brown, G. and Smith, N. (2007). Risk, protective factors and resilience to drug use: identifying resilient young people and learning from their experiences. Technical report, Home Office London. http://www.homeoffice.gov.uk/rds/pdfs07/rdsolr0407.pdf Dishion, T. J., McCord, J. and Poulin, F. (1999). When interventions harm: Peer groups and problem behavior. American Psychologist 54(9), 755-764. Dodge, K., Dishion, T. and Lansford, J. E. (2006). Deviant Peer Influences in Intervention and Public Policy for Youth. Social Policy Report. Giving Child and Youth Development Knowledge Away XX(1), 3-19.

44

Dzierzawski, D., Florin, P., Hawkins, J. D., Holder, H. D., Kressler, H. and Wilson, G. H. (2004). Community Coalitions and Prevention: A Panel Discussion. Science and Practice Perspectives, 56. Edmonds, K., Sumnall, H., McVeigh, J. and Bellis, M. A. (2005). Drug Prevention among vulnerable young people. Technical report, National Collaborating Centre for Drug Prevention, Liverpool. http://www.drugpreventionevidence.info/web/NCCDP_Factsheet s175.asp Edwards, G. (2006). In Obot and Saxena (Eds.). Substance use among young people in urban environments. Department of Mental Health and Substance Abuse, Centre for Health Development, World Health Organization, Geneva. EMCDDA (2003). Annual report on the state of the drugs problem in Europe. European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction, Lisbon. Eurothine Report (2007). Tackling health inequalities in Europe: an integrated approach. Department of Public Health, University Medical Centre Rotterdam. Field-Smith, M., Butland, B., Ramsey, J., Anderson, H. (2005). Trends in death associated with abuse of volatile substances 1971-2003. Department of Community Health Sciences. Studie George's Hospital Medical School, London. Fountain, J., Howes, S., Marsden, J., Taylor, C. Strang, J. (2003). Drug and alcohol use and the link with homelessness: results form a survey of homeless people in London. Addiction Research and Theory 11(4), 245-256. Frisher, M., Crome, I., Macleod, J., Bloor, R. and Hickman, M. (2007). Predictive factors for illicit drug use among young people: a literature review. Technical report, Home Office Online Report, London. http://www.homeoffice.gov.uk/rds/pdfs07/rdsolr0507.pdf Gifford-Smith, M., Dodge, K., Dishion, T. and McCord, J. (2005). Peer Influence in Children and Adolescents: Crossing the Bridge from Developmental to Intervention Science. Journal of Abnormal Child Psychology 33, 255-265. Hallfors, D., Cho, H. and Brodish, P. (2006). Identifying High School Students At Risk for Substance Use and Other Behavioral Problems: Implications for Prevention. Substance Use and Misuse 41, 1-15. Hibell, B., Andersson, B., Bjarnasson, T., et al. (2004). The ESPAD report 2003: alcohol and other drug use among students in 35 European Countries. The Swedish Council for Information on Alcohol and Other Drugs (CAN) and Council of Europe Pompidou Group.

Hoffmann, J. P. and Su, S. (1998). Parental substance use disorder, mediating variables and adolescent drug use: a nonrecursive model. Addiction 93(9), 1351-1364. Ialongo, N. S., Werthamer, L., Kellam, S. G., Brown, C. H., Wang, S. and Lin, Y. (1999). Proximal Impact of Two First- Grade Preventive Interventions on the Early Risk Behaviors for Later Substance Abuse, Depression, and Antisocial Behavior', American Journal of Community Psychology 27 (5), 599-641. Johnson, K., Strader, T., Berbaum, M. and Bryant, D. (1996). Creating lasting connections program community, family, and youth resiliency: an evaluation of the reducing alcohol and other drug use by strengthening', Journal of Adolescent Research 11; 36 11, 36-67. Lawless, M. and Corr, C. (2005). Drug use among the homeless population in Ireland, National Advisory Committee on Drugs, Dublin. Lochman, J. E. (2004). Contextual factors in risk and prevention research. Merrill-Palmer Quarterly (3), 311-325. London Drug and Alcohol Network (2007). Chapter on social exclusion. In Black and minority ethnic special edition. London Drug and Alcohol Network, London. Mager, W., Milich, R., Harris, M. J. and Howard, A. (2005). Intervention groups for adolescents with conduct problems: is aggregation harmful or helpful? Journal of Abnormal Child Psychology 33(3), 349-362. Marsiglia, F. F., Kulis, S., Luengo M. A. (2008). Immigrants advantage? Substance use among Latin American immigrant and native-born youth in Spain. Ethnicity and Health 13(2), 149170. McArdle, P., Wiegersma, A., Gilvarry, E., Kolte, B., McCarthy, S., Fitzgerald, M., Brinkley, A., Blom, M., Stoeckel, I., Pierolini, A., Michels, I., Johnson, R. and Quensel, S. (2002). European adolescent substance use: the roles of family structure, function and tender. Addiction 97(3), 329-336. McCambridge, J. and Strang, J. (2004). The efficacy of singlesession motivational interviewing in reducing drug consumption and perceptions of drug-related risk and harm among young people: results from a multi-site cluster randomized trial. Addiction 99(1), 39-52. McCrystal, P., Percy, A. and Higgins, K. (2006). Drug use patterns and behaviours of young people at an increased risk of drug use during adolescence. International Journal of Drug Policy 17(5), 393-401. McGovern, T. F. (1998). Vulnerability: reflection on its ethical implications for the protection of participants in SAMHSA programs. Ethics & Behavior 8(4), 293-304.

8

Mir, H. (2005). Drug Education for hard to reach parents. Drugscope, London. http://www.drugscope.org.uk/NR/rdonlyres/7EA0E996-E0A045E6-B6ED-357EE8EEE190/0/hardtoreach.pdf Najaka, S. S., Gottfredson, D. C. and Wilson, D. B. (2001). A metaanalytic inquiry into the relationship between selected risk factors and problem behavior. Prevention Science 2(4), 257-271. Pearson, M., Sweeting, H., West, P., Young, R., Gordon, J. and Turner, K. (2006). Adolescent substance use in different social and peer contexts: A social network analysis. Drugs: Education, Prevention and Policy 13(6), 519-536. Petrie, J., Bunn, F. and Byrne, G. (2007). Parenting programmes for preventing tobacco, alcohol or drugs misuse in children <18: a systematic review. Health Education Research 22(2), 177-191. Poulin, F., Dishion, T. J. and Burraston, B. (2001). '3-Year Iatrogenic Effects Associated With Aggregating High-Risk Adolescents in Cognitive-Behavioral Preventive Interventions. Applied Developmental Science 5(4), 214-224. Putignat, P. and Streiff-Fénart, J. (1995). Théories de l'ethnicité. Presses Universitaires de France, Paris. Rhodes, T., Lilly, R., Fernández, C., Giorgino, E., Kemmesis, U. E., Ossebaard, H. C., Lalam, N., Faasen, I. and Spannow, K. E. (2003). Risk factors associated with drug use: the importance of „risk environment''. Drugs: Education, Prevention and Policy 10(4), 303-329. Roe, S. and Becker, J. (2005). Drug prevention with vulnerable young people: A review. Drugs: Education, Prevention and Policy 12(2), 85-99. Sale, E., Sambrano, S., Springer, J. F. and Turner, C. W. (2005). Risk, Protection, And Substance Use In Adolescents: A MultiSite Model. Journal of Drug Education 33(1), 91-105. Shaw, A., Egan, J. and Gillespie, M. (2007). Drugs and poverty: a literature review. Technical report. Scottish Drugs Forum, Edinburgh. Shildrick, T. (2006). Youth culture, subculture and the importance of neighbourhoods. Young Nordic Journal of Youth Research 14(1), 61-74. Springer, J. F., Sale, E., Hermann, J., Sambrano, S., Kasim, R. and Nistler, M. (2004). Characteristics of Effective Substance Abuse Prevention Programs for High-Risk Youth. The Journal of Primary Prevention 25(2), 171-219. Steiker, L. K. H. (2008). Making Drug and Alcohol Prevention Relevant. Adapting Evidence-based Curricula to Unique Adolescent Cultures. Family and Community Health 31 (Supp 1), 852-860.

45

Sumnall, H., Jones, L., Burrell, K., Witty, K., McVeigh, J. and Bellis, M. (2006). Annual Review of Drug Prevention. National Collaborating Centre for Drug Prevention, Liverpool. http://www.drugpreventionevidence.info/documentbank/ ANNUAL %20REPORT[final].pdf Sussman, S., Earleywine, M., Wills, T., Cody, C., Biglan, T., Dent, C. W. and Newcomb, M. D. (2004). The motivation, skills, and decision-making model of drug abuse preventiv. Substance Use and Misuse 39(10), 1971-2016. Toumbourou, J. W., Stockwell, T., Neighbors, C., Marlatt, G. A., Sturge, J. and Rehm, J. (2007). Interventions to reduce harm associated with adolescent substance use. Lancet 369(9570), 1391-1401. UK Department of Health, UK Home Office, UK Department for Education and Skills (2005). Out of sight… not out of mind, Children, young people and volatile substance abuse (VSA). A Framework for Volatile Substance Abuse. London. http://www.dh.gov.uk/en/Publichealth/Healthimprovement/Drug misuse/Substancemisusegeneralinformation/DH_4064342?IdcSe rvice=GET_FILE&dID=27460&Rendition=Web UK NICE (2007). Community-based interventions to reduce substance misuse among vulnerable and disadvantaged young people. Public Health Intervention Guidance no. 4. Technical report. National Institute for Health and Clinical Excellence, London. VanderWaal, C. J., Powell, L. M., Terry-McElrath, Y. M., Bao, Y. and Flay, B. R. (2005). Community and school drug prevention strategy prevalence: differential effects by setting and substance. The Journal of Primary Prevention 26(4), 299-320. Velleman, R. D., Templeton, L. and Copello, A. (2005). The role of the family in preventing and intervening with substance use and misuse: a comprehensive review of family interventions, with a focus on young people. Drug and Alcohol Review 24(2), 93-109. Velleman, R. D., Templeton, L. (2007). Understanding and modifying the impact of parents' substance misuse on children. Advances in Psychiatric Treatment 13, 79-89. Yabiku, S., Kulis, S., Marsiglia. F., Lewin, B., Nieri, T. and Hussaini, S. (2007). Neighborhood effects on the efficacy of a program to prevent youth alcohol use. Substance Use and Misuse 42, 65-87.

46

Základní údaje o EMCDDA Evropské monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost (European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction, EMCDDA) je jednou z decentralizovaných agentur Evropské unie. Bylo založeno v roce 1993, sídlo má v Lisabonu a slouží jako ústřední zdroj komplexních informací o drogách a drogových závislostech v Evropě. EMCDDA shromažďuje, analyzuje a šíří objektivní, spolehlivé a vzájemně srovnatelné informace o drogách a drogových závislostech. Všem zájemcům o tuto problematiku tak poskytuje obraz o situaci ve věcech drog na celoevropské úrovni, který vychází z ověřených faktů. Publikace EMCDDA jsou hlavním zdrojem informací pro širokou škálu zájemců, včetně odpovědných činitelů a jejich poradců, odborníků a výzkumných pracovníků zabývajících se drogovou problematikou, a v širším smyslu i pro sdělovací prostředky a laickou veřejnost.

centrum adiktologie Psychiatrická klinika 1. lékafiská fakulta Univerzita Karlova v Praze a V‰eobecná fakultní nemocnice v Praze Ke Karlovu 11 / 120 00 Praha 2 / âeská republika e-mail: [email protected] www.adiktologie.cz

Drogy a ohroÏené skupiny mlad˘ch lidí Překlad: Mgr. Jiří Bareš / Odborná korektura: Mgr. Kateřina Škařupová / Jazyková korektura: Štěpán David / Design a layout: MgA. Hana Valihorova / Zlom: Jozef Mrva / Vydalo: Centrum adiktologie, Psychiatrické klinika, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze / www.adiktologie.cz, e-mail: [email protected] / Vytiskl: POINT CZ, s.r.o. / Praha 2010 / 1. vydání / ISBN 978-80-254-6807-4 / Náklad: 500 ks / Neprodejné

48

Drogy a ohrožené skupiny mladých lidí V rámci evropské sociální politiky jsou dlouhodobě vymezovány znevýhodněné skupiny obyvatel, u nichž existuje zvýšená možnost marginalizace a sociálního vyloučení. Tyto „ohrožené skupiny“ představují specifické segmenty širší populace, které jsou vystaveny vyššímu riziku z hlediska široké škály problémů, od špatného zdravotního stavu, užívání návykových látek a špatné výživy, až po nízkou úroveň dosaženého vzdělání. V oblasti užívání nelegálních drog je problematice vulnerability a ohrožených skupin věnována v rámci agendy evropské protidrogové politiky stále větší pozornost, zejména co se týče užívání drog u mladých lidí. U skupin označovaných jako ohrožené – například „děti v ústavní péči“ nebo „mladí lidé bez domova“ – existuje větší riziko, že začnou užívat drogy v nižším věku, častěji a problémovějším způsobem. Může u nich rovněž nastat rychlejší přechod k problémovému užívání drog. Vzhledem k tomu, že míra aktuálního užívání drog i rizika rozvoje problémů, které s drogami souvisejí, je u těchto ohrožených skupin často mnohem vyšší, je jim věnována zvláštní pozornost z hlediska opatření zaměřených na snižování poptávky po drogách. Tato publikace se zabývá aspekty sociální vulnerability v Evropě na úrovni jednotlivých skupin nebo na geografické úrovni, se speciálním zřetelem na mladé lidi ve věku od 15 do 24 let.

centrum adiktologie

NEPRODEJNÉ

Psychiatrická klinika 1. lékafiská fakulta Univerzita Karlova v Praze a V‰eobecná fakultní nemocnice v Praze Ke Karlovu 11 / 120 00 Praha 2 / âeská republika www.adiktologie.cz