ČESKO – NĚMECKÝ TÁBOR V NÁRODNÍM PARKU ŠUMAVA
31.7. – 9.8. 2006 REKREAČNÍ CENTRUM HÁJNÁ HORA
V rekreačním centru Hájná Hora nedaleko Vimperka proběhl v termínu 31.7. – 9.8. 2006 šestý ročník mezinárodního tábora zaměřeného na ochranu přírody za účasti českých a německých dětí ze 4 národních parků – NP Šumava, NP České Švýcarsko, NP Bavorský les, NP Saské Švýcarsko. Tábora se zúčastnilo celkem 28 dětí ve věku od 12 do 16 let (NP Šumava 6 dětí, NP České Švýcarsko 6 dětí, NP Bavorský les 8 dětí, NP Saské Švýcarsko 8 dětí). Akci zajišťovalo 10 lektorů. (NP Šumava – 4, NP České Švýcarsko – 2, NP Bavorský les – 2, NP Saské Švýcarsko – 2). Děti byly ubytovány ve 4 chatkách a lektoři v 1 chatce a apartmánu. Děti měly k dispozici různá sportovní náčiní, v areálu jsme mohli využívat klubovnu, koupaliště a hřiště. Cílem tohoto projektu bylo umožnit setkání dětí ze 4 národních parků, navázat nové přeshraniční vztahy a navzájem si doplnit znalosti o sousedních chráněných územích. Účastníci byli informováni o základních principech ochrany přírody na území NP Šumava. Zároveň si všichni zdokonalili své jazykové znalosti. Odborné doprovody vedli pracovníci Správy NP a CHKO Šumava. Během doprovodů se děti seznámily s mnoha druhy rostlin i živočichů.
Emilie Vopeláková
1. den – pondělí 31.7. 2006 Ve 12:30 dorazilo do tábora prvních osm účastníků z NP Bavorský les (Belinda Casaccio, Doris Casaccio, Kerstin Schreiner, Markus Straßer, Julian Kurtz, Maria Werner, Franz Werner, Jasmin Lichtenauer) a 2 lektoři (Pavlína Kneiflová a Jan Vančura). Zanedlouho přijela i 6-ti členná skupina dětí z NP Šumava (Eliška Němčáková, Petr Pahorecký, Vítek Koška, David Kováč, Josef Vincík a Samuel Pospíšil), tři lektoři (Emilie Vopeláková, Zdeňka Pincová, Lenka Levá) a zdravotní sestra Marie Janovská. Ve 14:15 se přiřítili šumavskou střelou na vimperské vlakové nádraží společně také účastníci z Českého a Saského Švýcarska. Z Českého Švýcarska přijelo 6 dětí (Tereza Engelhartová, Jana Engelhartová, Vít Štrupl, Jaroslav Vrabec, Klára Postlová, Lucie Kocandová) a 2 lektoři (Milena a Richard Nagelovi). Ze Saského Švýcarska dorazilo 8 účastníků (Christian Baumbach, Clara Gertoberens, Isabel Groß, David Hennig, Jakob Höfer, Susanne Koch, Paul Neumann, Nick Wellesen) a 2 lektoři (Chrisitina Schmidt, Steffen Elsner). Z vlakového nádraží byli postupně všichni odvezeni minibusem do tábora na Hájnou Horu. Táborníky jsme rozdělili do čtyř chatek, samozřejmě dívky a chlapce zvlášť. Všichni se postupně ubytovávali. Děti si přivezly velké zásoby jídla z domova. V přírodě jim dobře trávilo, a tak zásoby od „maminky“ brzy došly. V 16:30 přijel ředitel Správy NP a CHKO Šumava Ing.Alois Pavlíčko Ph.D. s vedoucí odboru komunikace s veřejností Ing.Marií Kubáskovou. Přivítali oficiálně děti a jejich vedoucí na tomto mezinárodním táboře. Po slavnostním uvítání byli všichni obdarováni upomínkovými tričky, která by jim měla připomínat toto společné mezinárodní setkání.
Po večeři byli všichni seznámeni s pravidly tábora a programem na příští den. Potom se všichni rozešli do svých chatek, některé děti po dlouhé cestě odpočívaly, jiní si šli zahrát fotbal.
2. den – úterý 1.8. 2006 Po společné snídani, která byla v 7:30, jsme se společně vydali do Vimperka na vlakové nádraží. Jeli jsme vlakem na Kubovu Huť, odkud nás čekal 4 km výstup na horu Boubín (1 362 m.n.m.). Počasí nám tento den příliš nepřálo, ale cestu na vrchol nám zpříjemňoval pracovník Správy NP Šumava Miroslav Černý svým zajímavým a odborným výkladem.
Zhruba po 2 hodinách jsme dorazili na vrchol. Při výstupu 108 schodů nové rozhledny jsme se pokochali pohledem po krásné šumavské krajině. Potom jsme s chutí posvačili.
Po krátkém odpočinku jsme se vydali k Boubínskému pralesu, který je jedním z nejstarších pralesů ve střední Evropě. Zanedlouho jsme došli k Boubínskému jezírku, jehož vody kdysi sloužily k plavení dřeva.
Naše putování skončilo v obci Zátoň, kde jsme při čekání na vlak do Vimperka pořádně promokli. Ve Vimperku jsme v obchodě nakoupili další zásoby potravin a po skupinkách jsme se vraceli minibusem zpět do tábora na Hájnou Horu.
Po večeři následovaly krátké prezentace zadaných úkolů, které se týkaly výletu na Boubín. Než se všichni rozutekli do svých chatek, byli seznámeni s programem na příští den.
3. den – středa 2.8. 2006 Ráno po snídani jsme vytvořili 2 skupiny dětí: první skupina (NP Šumava + NP Bavorský les) a druhá skupina (NP České Švýcarsko + NP Saské Švýcarsko). Šumaváci a Bavoráci se vydali hned po snídani na vlak do Vimperka, kterým jeli na Kubovu Huť. Tam již čekala paní Beranová (ne s berany), ale se 3 krásnými koňmi.
První tři děti si mohly vybrat koně, který se jim líbil a ladnou chůzí jet na obhlídku okolí Kubovy Huti.
Ostatní si čekání „na koníka“ zkracovali různými hrami (např. Hu tu tu, Ruka noha…)
Druhá skupina dětí zůstala v táboře a čekala na příjezd paní Martanové, která je měla naučit drátkovat a oplétat keramické misky pedikem. Práce to nebyla lehká, ale velmi zábavná. Když se první skupina vrátila z Kubovy Huti, mohli se umělci pochlubit se svými krásnými předměty, a všichni se už těšili na příští den, kdy si děti role vymění.
Po společném obědě nás čekal zajímavý program, který si pro nás připravil Radek Střeleček. Vysvětlil nám práci s GPS přístrojem, ve kterém byly připraveny navigační body. Celou trasu jsme mohli sledovat na displeji přístroje v podobě leteckých snímků. Pomocí GPS jsme se na tyto body navigovali a tam našli papírek, na kterém byly napsány souřadnice. Ty jsme následně zadali do přístroje a tak jsme se dostali na nedalekou louku, kde nás čekalo milé překvapení.
Tam jsme si všichni vyzkoušeli přístroj na hledání v půdě – detektor kovů a pomocí něho jsme si našli poklad v podobě dřevěných známek, které jsme si museli sami ze země vydolovat lopatkou. Mnohdy bylo hledání zdlouhavé, ale pro mnohé to byl nevšední zážitek. Čas před večeří jsme si zkrátili hodinovým česko – německým kurzem, kdy jsme oprášili základní slovíčka a pantomimou předváděli různé činnosti. Bylo to nejen naučné, ale hlavně zábavné.
4. den – čtvrtek 3.8. 2006 Po snídani si obě skupiny dětí vyměnily „středeční“ program. NP České a Saské Švýcarsko vyrazili na vlakové nádraží, a odtud jely vlakem na Kubovu Huť. Stejně jako první skupina, tak i na ně čekali tři krásní koníci.
Zástupci z NP Šumava a NP Bavorský les si mohli vyzkoušet svojí zručnost při oplétání keramických misek pedikem a drátkování kamínků do „prapodivných“ tvarů, které měli připomínat rybky.
Po společném obědě jsme se vydali na prohlídku do muzea vimperského zámku. Byla nám předvedena ukázka práce s knihtiskem. Na zámku právě v tomto období probíhaly 2 výstavy. Ta první byla zaměřena na šumavské sklářství a druhá výstava s názvem „I muži mají své…“, kde byli muži představeni ironickým nadhledem. Tato výstava se hlavně zalíbila lektorům ženskému osazenstva.
Po prohlídce zámku dostaly děti ve městě hodinový rozchod, a poté jsme se společně vrátili zpět do tábora. Zažívání po večeři jsme si zpříjemnili česko-německým kurzem.
5. den – pátek 4.8. 2006 Po snídani v 9:00 přijel pro nás na Hájnou Horu autobus, který nás odvezl na parkoviště pod hradem Kašperk. Odtud jsme se vydali na 2 km vzdálený hrad, který nechal postavit Karel IV. v letech 1356 – 1361, z důvodu ochrany zlatonosné oblasti Kašperských Hor. Na hradu jsme se rozdělili na 2 party – českou a německou, a postupně jsme s průvodci absolvovali prohlídku středověkým hradem.
Prohlídka byla zakončena výstupem na Západní věž, odkud jsme se mohli pokochat pohledem po krajině, i když viditelnost nebyla zrovna ideální… Po malém občerstvení nás čekal zhruba 5 km pochod po zelené turistické značce do Kašperských Hor. Cesta byla příjemná už z toho důvodu, že jsme šli téměř pořád z kopce.
V Kašperských Horách jsme navštívili muzeum motocyklů, kde jsme shlédli opravdu unikátní sbírku. Potom jsme přešli z muzea do informačního centra Správy NP a CHKO Šumava, kde jsme si prohlédli středisko a shlédli poutavý, velmi zajímavý a naučný film o Národním parku Šumava.
6. den – sobota 5.8. 2006 V sobotu jsme měli objednaný autobus na 9 hodinu, kterým jsme vyrazili na výlet do zoo Ohrada u Českých Budějovic, která byla založena roku 1939 Adolfem Schwarzenbergem v parku u loveckého zámku Ohrada. V zoo jsme strávili celé dopoledne, neboť nebylo možné děti od zvířátek dostat a prohlídku ukončit. V této zoo je zhruba 600 jedinců (vlci, medvědi, sovy, vydry, plameňáci ). Všichni jsme se nasvačili a vyrazili dále autobusem na Modravu.
Tam na nás čekal profesionální strážce Jirka Demeter, který nám cestou vyprávěl různé zajímavosti o zdejší krajině. Šli jsme podél Modravského potoka, který patří k nejkrásnějším místům na Šumavě. Na břehu potoka si každý z nás vzal jeden oblázek, který jsme potřebovali na nedělní ubrouskovou techniku.
Po 3 km jsme konečně dorazili k našemu cíli – Třijezerní slati. Je to typické vrchoviště se třemi rašelinnými jezírky a vzácnou vegetací (např. rosnatka okrouhlolistá…). Tam jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o tom, jak vznikala šumavská rašeliniště, jaké vzácné rostliny tu rostou a jaký mají význam, proč se těžila rašelina…. Když jsme si po poválkovém chodníku celou slať prohlédli, pokračovali jsme dále směrem na Rokytu ( ještě 4 km), kde na nás čekal autobus.
Ještě jsme si udělali malé zastavení u Vchynicko – Tetovského plavebního kanálu, který byl vybudován Josefem Rosenauerem a jehož vody dříve sloužily k plavení dřeva. U břehu byly přivázány dva vory, které sloužily jako názorná pomůcka turistům při červencovém plavení dřeva. Našlo se i několik odvážlivců, kteří si tuto činnost vyzkoušeli na vlastní kůži.
Asi v půl páté jsme došli na Rokytu značně unaveni, ale těšilo nás všechny pomyšlení, že jsme vykonali dobrý skutek a celou trasu jsme sbírali odpadky, které cestou odhazují někteří neukáznění turisté.
7. den – neděle 6.8. 2006 Konečně jsme si mohli dospat, snídani jsme měli domluvenou až na 9 hodinu. Po snídani se všichni sešli v klubovně a mohli si vybrat květináč, který se jim líbil a natřít si ho štětcem jakoukoliv barvou.
Abychom nečekali „na prázdno“, než nám květináče zaschnou, začali jsme darovaná trička připravovat na batikování. Provázkem jsme omotávali na tričku všelijaké tvary a různě ho skládali. Provázek nám posloužil k zavázání malých i velkých oček, potom jsme si trička různě poskládali a nakonec svázali do uzlíku.
Než jsme odešli na oběd, zvládli jsme si na nasbírané kamínky z Modravského potoka vyzkoušet ubrouskovou techniku. Každý si mohl vybrat z nepřeberného množství ubrousků motiv, vystřihnout si jej a potom lepidlem Herkules nalepit na kamínek. Po zaschnutí lepidla jsme kamínky přelakovali, aby obrázek na oblázku byl výrazný a dlouho vydržel. Všem se tento úkol vydařil a radost byla místě.
Po obědě jsme měli původně naplánované hry bez hranic a koupání, ale vzhledem k tomu, že opět pršelo, museli jsme vzít zavděk náhradním programem v klubovně. Nejprve jsme na barevné květináče udělali ubrouskovou techniku. Po zaschnutí jsme je přelakovali bezbarvým lakem. Potom jsme si vlastnoručně vyráběli recyklovaný papír a vždycky někdo odběhl pomáhat batikovat trička. Po večeři se počasí trochu umoudřilo, děti toho hned využily, některé hrály fotbal a ostatní děti jim fandily a povzbuzovaly je.
8. den – pondělí 7.8. 2006 Na pondělní den jsme měli naplánovaný výlet na Schwarzenberský plavební kanál a na Plešné jezero. Ale vzhledem k počasí, které nám nepřálo (opět pršelo), jsme museli 14 km trasu odvolat a spokojit se s jiným, ne tolik náročným programem. Zastavili jsme u největšího rašelinného jezírka v ČR na Chalupské slati, kde na nás čekal profesionální strážce Míra Forst. Po 260m poválkovém chodníku nás informoval o zdejší oblasti, ukázal vzácné rostliny a stromy. Všichni jsme se pokochali pohledem na jezírko s rašelinnými ostrůvky.
Řádně prokřadlí jsme odtud jeli do nedalekého informačního střediska Kvilda, kde jsme opět po skupinách (Češi – Němci) shlédli film o Šumavských lesích. Zajímavé bylo i to, že většina dětí absolvovala obě verze. Po zajímavém filmu a prohlídce střediska nás čekala asi nejpříjemnější část dne, a to návštěva místní vyhlášené pekárny. Tam si mohl každý do sytosti dopřát jakékoliv sladké i slané dobroty. A že jsme toho využili všichni, o tom není pochyb.
Z pekárny jsme ještě zajeli na Jezerní slať. Je to nejchladnější místo Šumavy, což jsme okusili na vlastní kůži. Na slati se nachází vyhlídková věž, na kterou jsme z „posledních sil“ vylezli, rozhlédli se po krajině a odkráčeli zpátky k autobusu, který nás odvezl zpátky do tábora.
Tento večer jsme uléhali ke spánku opravdu s radostí.
9. den – úterý 8.8. 2006 Předposlední den na táboře byl odpočinkový. Na snídani jsme šli společně v 8:30 a potom jsme se po skupinkách rozešli do chatek. Účastníci z každého národního parku měli za úkol pomocí krátké prezentace představit svůj národní park. Rozdali jsme velké archy papíru, pastelky, vodovky, tempery …a s prací se mohlo začít. Výtvory dětem zabrali téměř celé dopoledne, všichni se opravdu snažili, jen aby svůj národní park dobře prezentovali. Každý si zvolil svou techniku, nápadům se meze nekladly. Vedoucí mezitím vyplnili čas dělením informačních materiály o NP Šumava pro všechny děti, aby měly památku na tento národní park, který je hostil. Po obědě jsme se sešli před vedoucím stanovištěm (apartmán) a těšili se na všechny dokončené výtvory o prezentaci svého národního parku. První začali zástupci NP Bavorský les
Dále pokračovaly děti z NP České Švýcarsko
Jako třetí nám byl představen NP Saské Švýcarsko. Poslední se představili zástupci Šumavy.
Že se dětem výtvory podařily, o tom jsme se všichni přesvědčili a vzájemně jsme si skládali „komplimenty“. Všichni účastníci dostali za snahu tašku naplněnou reklamními a informačními materiály o NPŠ.
Po prezentacích nás čekal odpolední program, kdy jsme se měli pomocí her naučit vnímat přírodu všemi smysly. Zhruba po třiceti minutách jsme došli do lesa, který se výborně hodil k připraveným hrám. Nejdříve jsme se rozdělili do dvojic, každá dvojice dostala jeden šátek.
Ten, kdo měl zavázané oči byl odveden k nějakému stromu v lese. Jeho úkolem bylo seznámit se se stromem pomocí hmatu a čichu. Teprve, když si byl „slepý“ jistý, že tento strom najde, byl odveden na výchozí místo a teprve tam si mohl sundat šátek. Potom se pokusil najít svůj strom. Poté si dvojice vyměnili role Nejenom my jsme si v lese oblíbili toto kouzelné místečko, ale také vosy zde měly své hnízdečko. Několik táborníků dostalo žihadlo, a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ti odvážnější si šli zahrát ještě jednu hru hlouběji do lesa, a ti obdarovaní žihadlem se vydali svižným krokem zpátky do tábora, kde je ošetřila naše zdravotní sestřička.
Ostatní pokračovali v druhé hře. Mezi několika stromy byl natažen provaz. Všichni si zavázali oči, a vedoucí je po jednom vodili k provazu. Odtud už musel každý pokračovat sám. Rukama šli po provaze a museli překonávat nemalé překážky. Po ukončení hry se i druhá skupiny vypravila do tábora.
Po večeři jsme měli od šesti hodin naplánovanou ukázku cvičení policejních psů. Přijelo sedm policejních psů se svými pány.
Nejdříve nám majitelé psy představili – jak se jmenují a kolik mají zkoušek. Potom nám ukázali poslušnost, jak se aportuje, ale i útok na figuranta.
Kdo se nebál a byl odvážný, mohl si to vyzkoušet. Na ruku si navlékl vycpaný rukáv a čekal až se mu pes do něj zakousne… Ne každý se k tomuto pokusu odhodlal. Na konci ukázkového programu měli pro nás psovodi připravenou zajímavou soutěž. Šlo o to, abychom poznali psa, který byl před nás předveden (řekli jak se jmenuje, jak je starý a kolik má zkoušek). Každý, kdo byl pozorný, byl úspěšný a dostal za správnou odpověď sladkou odměnu.
Po výcviku psů za námi přijela holandská studentka Nanja Bakker, která je na stáži u NP Šumava. Nepřijela sama, ale přivezla si s sebou i svou krásnou harfu, na kterou ladně zahrála a pro většinu z nás to byl nevšední zážitek. Nejdříve nám vysvětlila, že se nehraje jen na struny, ale dá se využít i okolní dřevo. Poslechli jsme si nejen klasiku, ale i ukázku z rockových skladeb.
Po harfovém koncertu nás čekal závěrečný večírek naplněný tancem a zmrzlinovým hodováním.
10. den – středa 9.8. 2006 A nadešel poslední den tábora. Proto nám asi od rána svítí sluníčko. Došli jsme si společně na poslední snídani, udělali společné foto a rozešli se do svých chatek zabalit každý své věci.
Poté nastalo smutné loučení. První byli odvezeni děti z NP České a Saské Švýcarsko minibusem na vimperské vlakové nádraží. Šumaváci byli odváženi svými rodiči. Poslední odjeli zástupci z NP Bavorský les. Věřím, že na krásy naší Šumavy nemůže nikdo jen tak zapomenout, a rád se někdy na to „své“ místečko alespoň jednou vrátí a opráší vzpomínky. A tak skončil 6. ročník mezinárodního tábora a my všichni se už těšíme na jeho další pokračování, kdy bychom měli v létě 2007 zavítat do NP České Švýcarsko.
