HORA KAZBEK V KAV_KAZE

HORA KAZBEK V KAV_KAZE

SIRYM CÍSLO

6-7.

SVtTEM 1925.

ROČNIK

II.

V MANDZUSKÉ DIVOCINĚ. Podle skutečné události

vyprm·uje ]. Dobzáš Lzbenicllý.

Ivan Vasilj e\·ič Dobrosla,·in, člověk jinak klidné povahy, stával se j iž ne­ trpěliv)rm. Každou chvíli vyběhl ze sta­ niční kancelál"e, pi:·eběhl několikráte po pustém peroně, ale ostr)r mrá7. hnal ho 7-pět do phj emně vytopené úí·adomy. Již po dva dni neproj el stanicí žádný vlak pro ohromné spnusty sněhu, j ež za­ valily trať na divokfrch svazích Čang­ kvan -tsai-linu (Šao-bo-šanu). Tak čtvrtý den seděl Ivan Vasilj evič ve své kanceláři poblíže �álajícich kamen a nudil se. Se svým společníkem v úťadě hráli j iž do omrzení v dámu. oblíbenou to hru u Rusů. Ivan Vasiljevič navrhl sice pro zrněnu také hru v šachy, ale společ­ níka, slabého šachistu, hra málo bavila. :::--J oviny měly pr-ijíti teprve osobním vla­ kem, rovněž i oc;tatní pošta. vlak však se kdesi ploužil mofem sněhu a kdy phj ede, nikdo nevěděl. Jestli se nudili mužští oby­ \'atelé této pusté, horské samoty, nudila se tím více i paní pl"ednostová Naděžda Michaj lovna. Dcera zámožného charbin­ ského obchodníka, zvyklá rušným zá­ bavám města, kráska lehce vznětli,·á é1 popudlivá, zlol"ečila dnes chvíli, kdy roz­ hodla se opustiti nsel)r ži\·ot ,. městě a iíti v tuto divokou pustinu. Vž dyť to byla stanice uprostl"ed pralesú a skal, daleko od lidských obydlí, téměí· prá,·ě m. horském hi·ebenu. Pro osobní �irVrr.

světem

i nákladní dopravu ncměla stanice do té doby žádného y_)rznamu, neboť kraj byl i eště málo obvdlen a větší čínské osady " byly od trati pr-íliš vzdáleny. V době, k níž \'ztahujc se naše vypranJ­ \'ání, byly ještě po celé dráze v živé pa­ měti četné útoky loupeživých band čín­ sk}-ch na dráhu nedávno dostavěnou . Bylo to nedlouho po rusko-japonské \'ojně. Lupičské bandy čínské, jež dostaly vše­ obecn)r náze\' Chunclmzi, t. j. rudobradí, napadaly sice ještě občas i dráhu, osamělé stanice i vlaky, ale po7.ornost jejich obrá­ tila se ,. první době po ,-álce pí·edevším na četné kupec. kteÍ'Í phváželi do pásma železné dráhy rúzné tovary, jichž tam byl nedostatek. \t'ojenská ochrana dráhy byla značně zesílena. Četné a dosti silné vo­ j cnské hlídky stí-ežily �tanicc i razjczdy, prm·ázdv osobní i nákladní vlaky. J ešte ch·a roky pi'ed př-íchodem Dobro­ slavina na stanici byla tato po d\·akrát pl-cpadena Chunchuzy. Po pn·é byl útok lupičú odražen, po druhé Yšak pl'išli Chunchuzi ve většín1 počtu, stanici cle­ molO\·ali, zničili vnith1í zar-ízcní, jednoho úízPnce zabili a ti-i odnclli clo zaj etí. K tomu ke všemu pí·epacll i ještě prá,-č phjížclějící osobní vlaJe Ocl této doby pl"ezdh·ali Ruso\·é této horské stanici Chnnchuzm· a jen úi·edně nan:·,·ána hvla prav�·m i m�nell'. ·

1()

Před zamýšleným útokem na železnou dráhu, což bývalo obyčejně v noci pře­ řez�vali lupiči předem telegrafické dráty, takze napadenym nebylo možno dovolati se pomoci. Proto dorozumívali se v těchto n�?ezi?ečný�h krajíc� způsobem; jakého ; predkové, strážci hor _ uz1vah P..asi davm p�hr��ičnícl:. �a některém vyvýšeném m1ste zelezmčm osady nebo pr-ímo někde na stanici byl postaven vysoký dřevěný sloup otočený od zdola až po vrchol sla­ n:on na�áčenou v_e sm�lle. V případě prepadem bylo povmnosh každého osad­ níka spěchat ke sloupu a tento zažehnout. V okamžiku vyšlehl plamen vysoko k ob­ loze a ozářil noční temnoty. Brzy nato ")::�?čily. vysok�, štíh;lé plameny na nej­ bhzsich V1d1telnych m1stech trati, kde by­ ly zastávky, stanice nebo jen strážní domky, �r.I:áva O �? up�žnén: přepadenÍ se , v rychle siru a a ]I zdm VOJenské oddily spěchaly na pomoc. Tak se stalo, že mnohá ruská o�ada byla aspoň částečně ušeti"ena před úplným zničením. Chun­ chuzi obyčejně rychle utekli, rozprclmuvše se na všecky strany do nepHstupných hor­ ských lesú, kde stíhati je bylo velmi těžko. Silné tlupy lupičů zhdily si v nepří­ stupných místech horských pralesú tajná skladiště potravin a zbraní. Do těchto je­ jich skrýší se dostane jen zasvěcený člověk po neschůdných horských stezkách. Kro­ mě toho co uloupí, mají i stálé pravidelné pHjmy z poplatků, jež musí jim odváděti každý zámožnější čínský usf'dlík a nejen Číilané, nýbrž i ruské firmy, jež zpracují di·evo v lesích, jsou nuceny jim platiti určité sumy peněz ročně (viz Nansen, Sibil-). Lupičství provozují Chunchuzi jen v létě. V zimě bylo by jim v lesích krušno a stopy ve sněhu vedly by k jejich vypátrání. Proto odcházejí na zimu do větších osad nebo měst, kde žijí jako zá­ možní občané z "vydělaných" peněz. V horách zůstanou jen jejich, pomocníci, ktei"í jako "lovci kožišin" dělají pro Chunchuzy zásoby masa a v létě pěstují pro ně zeleninu a jiné plodiny hospodái"­ ské. Na účet Chunchuzů svede se ovšem kdejaká neplecha. Vykrade-li někdo na

stanici nebo i v jízdě vagon zboží, udělali to Chunchuzi. Kupec si vysoko pojistí zboží a brzy nato obchod vyhoří. Vy­ loupili a zapálili jej Chunchuzi. Účetní knihy obchodního závcdu nemohou páni písah nijak uvést v souhlas se stavem po­ kladny. Chunchuzi přepadnou kancelář, všecko zapálí a těžké hříchy jsou vyrov­ nány. * * * Stanice Chunchuzov jakož i sousední strážní dcmky a razjezdy byly po oněch neblahých svrchu zmíněných událostech řádně opevněny, aby se mohly brániti proti útokům Chunchuzů. Ještě dnes, jedeme-li timto din:l<ým horským kra­ jem, vidíme tam pcd strmými, rozelda­ nými skalami strážní domky ohrazené kol dokola vysokými zdmi ze žulových kvádrů, v nichž ponechány j!:'CU úzké střílny, taHe každý domEk je hotovou pevností. Ivan Vasiljevič nepi"išel d.csud ve stjk s Chunchuzy, ač byl na Chunchuzově již přes púl roku. Nebál se, pl'esto však dbal stále nutné opatrnosti. Voj en�ld hlídky stl'ežily neustále stanici. Poněvadž nebylo již dlcuho v okolí ničeho slvšeti, chodíval Ivan Vasiljevič bez bázn�ě po vůkolních krásných lesích, lově z\·ěi", jíž byl tu nadbytek. V létě býval lov někdv málo pl"íjemný pro ohromné spoust)· moskytů, takže bývalo mnohdy nutno prostě utéci domů. Zato využil pak Ivan Vasiljevič krásn}•ch podzimních dnů k lo­ veckým potulkám po divukrásných sva­ zích Čang-kvan-tsai-limr. Byl tu pravý lovecký ráj; žila tu celá stáda srnců, je­ lenú, antilop, divokých vepi"ů, vyskyto­ vali se i losi a zubi"i. Jen červení vlci, medvědi, rys, pardal ncb i tygr zabloudiv­ ší sem z bažinat}•ch rovin Sungari, dělili se o koi"ist s lidskými lovci. Červených vlkú zastl'elil Ivan Vasiljevič několik. Neobával se nikterak, že stihne ho za to přísný trest božského Fo-a*, který ustanovil čn\'Cné vlky za strážce * Fo, čín�k�· název Buc1hy.

Potom

přepadli právě p:i:ijíždějící osobní vlak.

•. .

244

drahocenného koi·enc žeií.-šeně. Synové Nebe bojí se ublížiti červeným vlkům, neboť jsou to bytosti nadphrozené. Jest jich právě tisíc, nehynou a neplodí se. Jenom bílý ďábel odvažuje se po nich sUíleti zázračnou kulí, poněvadž neví, že červený vlk promění se ihned ,-e straš­ nou lesní obludu, která ho na místě roz­ trhá a pozi-e. Počátkem prosince nastaly silné mrazy. Lihový teploměr ukazoval prúměrně - 20° R, někdy však za ledov}Th severních větrů klesal lihový sloupec až na 30 ° R. Bez nutné poti-eby nevycházel nikdo z teplé místnosti, neboť omrznutí nebylo ničím vzácným i u těchto otužil)rch lidí. Denně projížděly stanicí jen d\·a, Ui vlaky a když 1-ádily sněhové bnrany, byl provoz ještě více omezen. A v takových dobách bývalo na Chunchuzově smutno. Tak bylo i tehdy na stanici ticho jak po vyml-ení. Ivan Vasiljevič právě obědval pochutnávaje si na srnčí pečeni. Kuchai·ka stavěla již na stůl kour-ící samovar, když vtom ozvalo se prudké zaklepání na dvei-e a do místnosti vrazil voják, jeden z mužů vojenské hlídky, jež str-ežila stanici. "Pane pl-ednosto, " oznamoYal udýcha­ ně, podupávaje nohama a pleskaje nl­ kama v ohromných rukavicích, "nad stanicí ubírají se lesem nějací podezi-elí muži a směl-ují pr-ímo sem!" Zanech,av hned jídla, oblékl se I van V asiljevič do dlouhé šuby, nasadil na hlavu teplou kožišinovou čepici s náušníky a vyšel za vojákem. Mrazivý, pichlav)' ,·ítr pHmo žehl nekryté části obličeje. Ostatní vojáci s ručnicemi stáli již venku a hleděli zvě­ davě na blížící se lidi, kter-í prodírali se pralesem ke stanici. Chvílemi nebylo jich viděti, neboť mizeli \' lese, aby se zase znovu objevili. S hroznou námahou pl-e­ lézali nakupené hromady vyvrácených stromú, brodili se vysokými súěhovými závějemi, padali únavou a zase ještě vstávali a tak se plahočili 'dolů ke stanici. Konečně octli se ve skalách právě nad stanicí. Spaťhvše ozbrojené \'ojáky sta­ nuli a jak by už váhali, mají-li dále jíti. -

Zvedli pak rázem všichni paže, dávajíct" tak najevo, že nepr-icházejí se zlými úmysly. Pokynem ruky vyz\·al je Ivan \' asiljeYič, aby sestoupili. Slézali zvolna, namáhavě. Chúze púsobila jim asi veliké bolesti; měli podle všeho omrzlé nohy. Ko­ nečně b�·li tu! Bylo to pět n!užú divokého yzezf-ení, Cíií.anť nebo snad i jiní :Mongoli. Zčernalé a zdui·elé obličeje, mrazem znet\·oh:né, ,·zbuzm·aly spíše odpor a hrúzu než soucit s nešťastníky. Oděv j ej ich byl rozedrán. Jenom dn z nich měli jakési krátké šuby a na hlavě ohromné kožišinové čepice, phkr}·\·ající celcu hlavu kromě obličeje a také týl. Ostatní Ui byli oblečeni v ba­ vlněné vatované hadry a hlavy měly omotány rúznobarevnými šátky. Obm· měli rozbitou, jakési čínské krpce obalené mnohonásobně sem tam pí·e\'ázan)m:i hadry. Dr-íve než mohl Ivan VasiljeYič je oslc­ \·iti, posedali si čtyi-i z nich na dlažbu peronu, kter}' byl ,. zá\·ěti-í. Klesali pr-ímo únaYou. Jen jeden z nich zústal státi, po­ klonil se hluboko hanu Vasiljeviči a pravil lámanou ruštinou, která jest ob­ ,·yklou dorozumh·ací i"ečí v oněch krajích: "TYoja kapitána ? Naša kupec - Chun­ chuza bolšoj mašinka - tovara nětu. T\·oja mnogo klěb, těplo - davaj," a zas několik hlubokých poklon. Což zname­ nalo: "Tys náčelník stanice. My jsme kupci, pi"epadli nás Chunchuzi a o všecko obrali. Jsme zmrzlí a hladoú, dovol, ať se ohí-ejcme a dej .nám jíst ! " Bylo zi-cj mo, že lže. };'ebyli t o jistě žádní kupci, nýbrž praYděpodobně sami Chunch.uzi. Zastihnutí ph jakési loupeži, byli asi pronásledováni nějakým vojen­ sk}-·m oddílem a zah náni do neznámých končin, kde je zastihla sněhoYá boul-e. Úplně Yysíleni doplazili_ se ke stanici a nemohli již dále. Ruský poddůstojník, nlitel Yojenské hlídky na stanici, který prodělal válku rusko-japonskou, bil se několikrát i s Chun­ chuzy a nenáviděl vúbec všecky žluté ďábly, zlostně si odplivoval. Pr-iskočiY pak znenadání k domnčlénou Chunclmzo\'Í, v

Vúclcc Chunchuzú

hněvem zrudl a prudce odst! čil bodák.

:zahrozil mu pěstí pi"ed san'ým nosem a Jdič.el rozčileně : "Ty, synu psí, ty, pro­ lhaná chunchuzská svině, tebe ti·eba na místě probodnout a ostatní ničemy po­ střílet!" Rázným, necčekávaným pohy­ bem nasadil Chunchuzovi dlouhý bodák \'Oj enské pušky na prsa. Vůdce Chunch.uzů lmč,·em zrudl a prud­ ce odstrčil bodák nasazen)• mu na prson. V tomtéž okamžiku phskočil však k němu j eden z ,-oj áků a vyťal mu tak nehorázný políček, že až lupič zanáYoral a málem by byl upadl, kdyby ho byl j eden z j eho lidí nezadržeL Krev hnula se mu z nosu a pr-imrzala na oj íněném kníru. Ivan Vasilj evič trnul . Bvlo nutno ihned rázně zakročiti, neboť ř ozčilení voj áci mohl i snadno provésti svoj e hrozby! A což nej sou-li to vúbec žádní lupiči? Jsou to možná něj ací podezi"elí dobro­ druzi, ale to je tr-eba napl-ed zjistit. A z unáhlen}-ch činů vojákú nemohlo vzej ít pro Chunchuzov nic dobrého, neboť ji ní. lupiči budou svoj e druhy mstíti ! Skočil k uprchlíkům, zatlačil j e do koutku peronu a postaviv se n>.ezi ně a voj áky, rázně zvolal: "Pánové, pamatuj te, že j ste Rusi a ne divoši! Až se dokáže, že j sou to lupiči, budou podle zásluhy ztrestáni. Na­ prosto však nedopustím, abyste s nimi surově j ednali. " Voj áci s e sice poněkud zarazili, ale roz­ hněvaný poddústoj ník nechtěl se upoko­ j iti. Odstoupil s voj áky stranou a potichu se radili . Nakonec obrátil se k pi"ednostovi a oznamoval: " Nevyvrátíte nám, že j sou to Chunchuzi. Přišli sem tecT ve dne a druzí, ti praví, phj dou ,. noci, stanici vyloupí a nás povraždí. Znám dobi"e ty lotry! Skládám se sebe všechnu odpovědnost, když ''Y béi"ete lupiče v ochranu!" "Ať j e to j iž kdokoli v, i sou teď nešťast­ níci, potřebuj ící pomoci!" odvětil Ivan Vasilj evič krátce, otevřel dveře čekárnv a vpustil ustrašené uprchlíky dovnitř- . Voj áci zlostně si odplivuj íce, odcházeli do prostrané dl-evěné budovy, kde měli s voj i n,ístnost. Dlouho hylo slyšet odtud roz­ čilený hovor a krik. Ivan Vasilj evič uvažoval. Rozhodl se pak nakonec, že neznárr.é dobrodruhy po-

·

nechá několik hcdin na stanici, aby se trochu zotavili a dá j im i j íst. Nahlédnuv oknem do čekárny, kde na­ Hdil zatopit v kamnech, viděl Ivan Vasil­ i evič, že pi·emrzlí uprchlíci rozlcžili se po podlaze a spali. Vešel dovniH. Vůdce uprchlíkú seděl zachmuř"en na podlaze, opř"en malátně o stěnu a byl j ediný, který nespal . Jeho obličej nevzbuzoYal phliš dú­ věry. T,·ái"e byly zohyžděny od neštovic a pr·es čelo táhla se šikmo k oku široká j ízva, která teď na rozj iUeném obličej i zvláště byla patrna. Ivan Vasilj evič pr-i­ stoupil k němu, položil mu ruku na ra­ meno a oznamoval mu, že dá j im naj íst. Muž se usmál, když však Ivan Vasilj evič pr2.vil dále, že před večerem musí opustit se sv},mi soudruhy stanici, zavrtěl smutně hlavou a ukázal na svoj e soudruhy, kteH spali j ako zabití. Nepromluvil však ani slova, j ako by mu i mluvení púsobilo ob­ tíže. I van Vasilj evič pochopil, že bude j e těžko ze stanice vyhnati, když j sou na smrt vyčerpáni. Snaštil mrzutě čelo a nepr-íj emné oba\'Y vstupoYaly mu na mysl. Co počít? Vycházel právě z čekárny, když ozvalo se náhle drnčení telefonního zvonku z ú!-adovny. Spěchal, aby vyslechl, co no­ vého. Telefon hlásil : " Osobní vlak č. 46 vyj el w 12 hodin 45 minut ze stanice Im­ j aňpo . " Jaká radostná zpráva! Jestli se vlak i trochu zpozdí, přij ede j istě do de­ váté hodiny večerní. Spásná myšlenka proj ela př-ednostovi hlavou. Vzchopil se a spěchal za svoj í ženou. NacTa Michaj ­ lovna polekala se sice, když j ej í rozvážný mužíček vrazil j ak divý k ní do kuchyně, ale upokoj ila se, když uslyšela, oč se j edná. " Náděnko, rychle val', ať ty lidi nakrmíme. Odešlu j e vlakem, který má j iž brzy phj eti, do nej bližší stanice pod horami. Tam žij e blízko stanice dosti Čí­ ňanú a ti se j iž o Chunchuzy postaraj í!" Vskutku, byla to mvšlenka výborná, nic lepšího ňedalo se v dané situaci vy­ konati!- - Valem se j iž šel'-ilo. Ivan Vasilj evič za­ šel k voj ákúm a vyloživ j im svoj e záměry, žádal j e, aby až do pHj ezdu vlaku hlídali neznámé lidi v čekárně. Poddůstoj ník

247

�ice j eště stále cosi mručel, ale ostatní Yoj áci souhlasili s přednostou. Jeden z nich nal hned pušku a odebral se do <'ekárny. Bylo j iž pět hodin, když večeře pro nešťastné lidi byla pi-ichystána. Voják rázně vzki-iknuv budil spáče k j ídlu. Vůdce vstal, ostatní se však nehýbali, le­ ž eli j ako mrtvi. Teprve, když voj ák opa­ koval svoj e vybídnutí a rýpal do nich pažbou, začali se hýbati . Probouzeli se j ako ze smrtelných mrákot a zasedli k j ídlu. Kdesi v dáli ozývalo se již táhlé hou­ kání parní sirény z j edoucího vlaku a od­ ráželo se stonásobnou ozvěnou po svazích hor. Asi za hodinu potom vj ížděl konečně tak dlouho očekávaný vlak na stanici Chunchuzov. Dva ohromné parovozy vpi·edu a j eden vzadu namáhavě vlekly dlouhý vlak pi·eplněný cestuj ícími. Ko­ nečně vlak stanul. Žádný cestuj ící ne­ vystupoval z vlaku na osamělé stanici a nikdo také do vlaku nespěchal. "Proč tedy vlak tak dlouho čeká?" ptali se j iž mrzutě cestuj ící. Přednosta marně pře­ mlouval průvodčího vlaku, aby vpustil Chunchuzy do některého vagonu. Vlak byl v pravém slova smyslu lidmi přecpán. Rozhodl se tedy Ivan Vasilj evič, že na konec vlaku připoj í j eden z prázdných nákladních vagonú stoj ících na . sta­ nici. Chunchuzy napoj ili horkým čaj em se silnou dávkou vodky, nastrkali j e do studeného vagonu a tento uzamkli. Za několik okamžiků sj ížděl j iž vlak k raz­ i ezdu Medvědímu a po hadovitých zá­ krutech r-ítil se k východu do roviny. I van Vasilj evič oznámil telefonicky pí·ednostovi stanice Chaňdaocheczy, koho mu posílá v nákladním vagonu a prosil, aby mu po pr-íj ezdu vlaku sdělil, v j akém stavu "zásilka" došla. Za hodinu došla j iž odpověď, že Chunchuzi pí-ij eli sice dů­ kladně promrzlí, ohřáli se však na chvíli v čekárně a odešli pak do čínské části osady . Té noci spali obyvatelé Chunchuzova

klidně. Nej spokoj enějším byl Ivan Vasil­ j evič. , *

*

*

Uplynulo pět let. Naděžda Michajlovna nepláče j iž nudou a neteskní na pusté samotě Chunchuzova. Může teď j ezditi i do divadla, na koncerty a vůbec bývá v městě dosti často, neboť Ivan Vasilj evič byl konečně pi'ece pi·eložen na lepší místo nedaleko Charbina. Jestliže však Naděžda Michaj lovna j est téměi- úplně spokoj ena, zasteskne se Ivanu Vasilj eviči někdy dokonce i po Chunchuzově, vzpomíná s lí­ tostí na taměj ší �bohatství zvěi-e neb tinamu. Jeho pi·ítel z dětských dob, žij ící na kterési stanici východně Charbina, zve ho j iž dávno, aby. přij el někdy k němu, že podniknou spolu delší loveckou výpravu do kraj e vzdáleněj šího od trati, kde j sou místy j eště nedotknuté pralesy a zvěi·e nadbytek. Ivan Vasilj evič konečně neodolal. Vy­ žádav si týdenní dovolenou na poř.átku j ara, odej el v druhé polovici dubna ke svému příteli. Nikolaj Petrovič Orlov byl také úřed­ níkem na východočínské dráze. Byl o něco mladší než I van Vasilj evič. Mandžuska dosud neznal dobi-e, neboť nebyl tam j eště dlouho. První den po příj ezdu věnován byl cele loveckým pr-ípravám. Počasí bylo dosti pr-íj emné; nastalo právě zlepšení po dešťo­ vých a sněhových přeháňkách prováze­ ných elektrickými boui'kami, které trvaly s pi'estávkami téměi· po dva týdny a pře­ rušily j iž započaté práce čínských rolníků. Pi· echod od zimy k j aru j e v Mandžusku náhlý. Po silných březnových mrazech, které udržuj í stále pr-íkrov sněhový, na­ stane obyčej ně počátkem dubna oteplení, sníh rychle mizí a j aro nastupuj e najednou svoj i vládu. Bylo krásné j arní j itro, když naše lo­ vecká výprava opouštěla stanici . Venku bylo j iž živo. Čínští dělníci nakládali právě obilí do vagonů. Dva muži chytli těžký pytel s obilím, rozhoupali j ej a zazpívavše

dvojhlasně krátký melodick)' veršíček, hodili pytel na hi·bet Uetímu, který s ním rychle pospíchal do vagonu. Pracovali s chutí, vesele. Dlouhá i"ada dvoukolových arb tažených mezky neb Yoly a naložených vesměs obilím táhla se ke stanici. V polích bylo \·šude viděti modré postavy pracujících rolníků. Půda byla již většinou obdělána a nastala doba setí. Neseli tu však snad strojem, nýbrž užívali k tomu děravé tyb·e. Tykev naplní se zrním, J de:� se trousí děro�, takž: zaseté obilí . y. tvon. pak �osh_ pravrdeln:. radl , � v yn Asr c ·ahy prestav��la verst od ... �� y y )lZ_ oJ:>�e}:':�a_ pole a kra1ma st�la se 10, mantlete) sr. Cesta se ztrac:Ia a )en mrsty byla trochu znatelna. R�vrm:, kter�, t�_ hl?s : daleko po obot stranach ze eznc t atl, � , � zvl e! c1 _ prechazel a ponenah�t� v mu·ne � � � _ pahorkatmu. Step stndala se tu s ho]nymr Porostlinami' které ve vlhčích místech 1 vohly neproniknutelné houští. Slunce začalo po desáté hodině již i·ádně pražit. Vyschlé bláto se drobilo pod nohama a mírný východní Yětl-ík zvedal oblaka prachu. Bvlo tl'eba častějšího odprťwodci počinku z\·láště k vůli jejich . BolšakO\-� ' kter{r nesl Yětší část bl"eneJ J mene. K poledni měla výprava dorazrtl Jr osmnevle' fanze kde mevli poobědvati jenž byl dobl"e znám n majitele fanzv s Orlovem. Ze Štanice čítalo se k fanze asr· 16 verst, odtud pak bylo nutno )lt ještě asi 5-G nrst na stanoviště v pralese, kde měli začíti svť'lj 10\·. 'Drobné Z\'ěl"e Yiděli všude hojno�t. Zajíc pl"eběhl jim několikrátc pi·es cestu, takže Bolšakov se již hrozil toho neštěstí, které prý je jistě očekává. v porostlinách ozýval se ohlušující kl"ik vodního ptactva. Chvílemi vzneslo se nad našimi lovci celé hej no divokých hus neb 1 abutí, i·ady divokých kachen táhly s l"ezavým ldikem ke vzdáleněiším bažinám a vysoko nad krai cm plui vážně párek zoravů. Zdáštní ptáci zeleného pei"í s dlouhými ocasy, vidám neb papouškům podobní, pl"eletovali plavno v houštinách, byli však tak plaší, že nebylo možno se k nim phblížiti. Rozhled byl j (Ště stále d%ti volný, �ouvislý pruh prale'ú objevil se mšim cesto·

v

·

"

c

'

· ·

•

•

vatelům až k poledni. Dhve prostíral se prales i tam, kde nyní prochází dráha, byl však v několika letech téměř" zničen. Mnoho dl"eva spotl-ebují tu parovozy, které se většinou vytápějí dHvím. Každc­ ročně se opakující požáry způsobené beď tím, že chytí les od zapálené trávy stepní neb od četných jisker vyktujících z !oko­ motiv, ničí stále zbytky pralesa a nedovo­ lují mladému podrostu, aby zn:olmtněl n: větší les. Blížilo se k poledni. Řetěz typických kuželovitých hor, vyhaslých to sopek, rfrsoval se již zl"etelně na jihov),chcdním obzoru. Brzy objevila se opět obdělaná půda, která bvla většinou ohrazena, patr­ ně proti zvěř{ Uprostl-ed polí pod skupi­ nou obrovsk}Th dubů stálo dosti úhledné· selské stavení, fanza. .. . . , Ma)ltel fanzy, Jmen�m Cb.u-1rang, st,.?-tn�-. mar; ve;t"· ai '1 pad.esa't! 1et, 0dvny e ' V peknv Č'v " . �b � heclv�bny cllo��1Y_ 0 �ev sv ern�, bany � _ vrtal )e ve dvend. vykly u bohatsr�h� tncl, _ _ 'O; �val )e dovn:tr. Vstouprll d.? rozl;hlc sme. Bhzko �ver�po obo� s!ranach h?1v�·ly v ch, kde ' m rla ohně na otevrenych ohmsh . , se v měděných kotlích voda. �a panvrch a peImc , . ce maso a pnpravovala 'v'ch ! .. peklo o )ldla ve v elkem pcctu, .Jak )lna se ruzna , d . t , , m z J ed1 ' Imcb.yn�v. D �. \-•yza UJe. o cmsm noho ohmště ve�e s� zvlášt!lrm pnzen,mm hmálem do muzske polovmy domu. Ka, r, P0 ·d ,P 1. ycnam·I, na nichž · tráví n'',1 � )? 1oc1}az . . e�o mu v_ ) b n dom el rnap asu tsmu re z � � � ; : " . .ede se str, h�stc. z_ druhcho �hmstc ; _ - Pl' dob�y . kanal do prot�lch lc ca_ ;tr do�u, lder� 1est vyhra�ena zcr:�_ m. \ chm�sJCl; , od�elem fanzach vnem �vsem z:,rlastmch e tt; stupu] stenu a n , z muze pro �� : � _ schaz1 a ě n P0 ch, P na ycn áclona ? p .r � � � u ·ode: 1 tat?. -- V srr;r staly ':elke kade s : _ ; " �a bobu. � laslen s � hl�nene dzban � � v r; . v ach Vls st;r: :la lwnska v post10), v,sedla, )čl� k:sr s.taro d�Vl 1C, zbrane. luky, s1py a dve v , Fekne 1ucmet. v

,

v

_

�

,

,

v

.

.

v

Majitel domu vedl hosty do mužské světnice. Polovinu jizby zaujímaly pryčn:,', které byly nyní prázdné, neboť všecky· phkrývky byly vyneseny k vyvětrání na ch·ť1r. Po 'těnách vi�elc několik t2buld;:

249

s čínskými nápisy a obrazy bohů s hroz­ n:)rmi obličeji. Nečastoval své ruské hosty šedesáti různými j ídly čínské ku-

i chudého Číňana. Chutné j ídlo zapili dobrým, silným čaj em a dráždivým li­ kérem domácí výroby.

Tam se zastavili, zavázali mu oči a vedli ho dále.

chyně, nýbrž předložil j im k j ídlu pěkně vypečené vepl-ové maso a bíl)r pšeničný chléb. Okusili ještě pilmenů, bez nichž se neobejde žádná hostina zámožnějšího

Byla j iž j edna hodina po poledni, když vypravili se na další cestu. Slunce silně hJálo a teplý vzduch chvěl se nad zemí. Kdesi pl-ed nimi za lesnatými pahorky

250 vznášely se ve vzduchu sloje modravé mlhy a chvílemi vyvalily se kotouče tem­ ného dýmu. Číňané pokračovali patrně ještě ve vypalování stepi, aby umožnili vzrůst mladé svěží trávě, která by v su­ ché, loňské trávě ani i·ádně vyrůst ne­ mohla. Kráčeli po půdě ještě horké a brodili se místy vrstvou jemného popelu, který vítr · rozmetal a hnal jim do očí. Prales byl již blízko. Jak seznali, přišel ohEň od severu, plazil se několik set metrů podle lesa, ale stromů nezachvátil, neboť široký pruh močálů a vodních tůní zabránil· mu přístup k lesu. Chvíli chodili podél močálů než našli vhodný pl-echod. Na samém kraji pralesa rostla hustá tráva podc,bná sítí, která se měkce kladla pod jejich kro­ čeji, takže se zdálo, jako by kráčeli vy­ stlanou vlnou. Poznali, že je to tráva ula či ula-cao. Mandžuové i Číňané vystýlají touto hebkou travou čarky, t. j. obuv podobnou opánkům a nahradí jim prý i teplé punčochy. Považují ulu za boží dar a počítají ji ke třem blahům, kterými božský Fo· obšťastnil syny nebeské Hše. Božské ty dary jsou: sobol, ula-cao a divotvorný kořen žeň-šeň. *

*

*

Lovci octli se v pralese. Orlov orientoval se brzy. Našel známý mu potok vytékající odkudsi z blízkých hor a vydali se tedy podle něho, aby došli ještě pi"ed večerem do chatrče pod horami, která měla jim býti útulkem po několik dní nastávajícího lovu. Kráčeli zprvu podrostem, z něhož trčely tu a tam ohoí·elé stromy jak černé přízraky v moři mladistvé jdrnÍ zeleně. Někde stál osaměle obrovský cedr, dávno již uschlý, mrtvola kůry zbavená, rozpínající teskně pahýly vybělených větví k nebi. Později neviděli již ohořelých stromů. Vstoupili z jasného denního světla do šerého přítmí. Obrovské mandžuské oře­ chy, tisícileté duby, rozsochaté habry, akáty, divoké třešně a jabloně tvoi-ily svý­ mi korunami hustou klenbu, kterou pro­ nikal jen místy osaměle sluneční paprsek

Husté kel-e jasmínu, střemcha, dr-išťá1. divoká réva a úponkovitě se pnoucí plan}' fík, jež vyplnily každý prázdný koutek, tvořily neproniknutelné houští, kter�rm bylo možno projíti jen se sekyrou v ruce. Tajemné ticho, duši tísnící, nerušil ž.ádn}· zvuk. Brzy však objevily se na stoupajícím svahu světliny s roztroušenými skalisky, les řidl a mezi listnatými stromy černaly se nevelké skupiny vzrostlých limb, za­ smušile 1\ývající temnými korun8mi, ztrá­ cejícími se ve výši nad vrcholky skal. Světlo budilo život. Travnaté svahv čer­ venaly se krásnými květy rhcdcdendronu. Drobní opehnci cvrlikali v houštinách a jakási mrštná zviřáika míhala se v lw­ runách limb. Byly to šedé veverky po­ chutnávající si na sl2dkých sem::nEch limbových šišek. Nezdály se ani p!·íli� plachými, z čehož dalo se souditi, že asi již dlouho nezablc-udil žádný lovec ko­ žišin do těchto divok)rch končin. Ten odchází raději dále k severu do rozsáhlých jehličnat}'ch hvozdů při veletoku amur­ ském, l<de se domd zdržují celá hejna šedých veverek, jichž kožišina je tak vyhledávána. Obratný lovec nesUílí po nich broky, aby nepokazil kožišiny, ze­ jména ne na hlavě veverky, nýbrž střílí je malou kuličkou a snaží se trefiti do čenichu. Ač chyše nebyla od kraje lesa vzdálena více než dvě versty, pl-ece trvalo to našim lovcúm téměř půl druhé hodiny, než k ní dorazili. Mezitím co Vakorin chyši opra­ voval i upravoval, vystoupili oba lovci na nejbližší skálu, aby se rozhlédli po kra­ jině. Na jihu i východě bránil rozhledu vysoký skalnatý hřbet horsk)r, za nímž čněly holé vrcholy sopek. Na severu mo­ draly se vrcholky známých hor. Západní oblchu zastírala tEmně žlutá stěna jakési pcdivné mlhy, v níž topila se žhavá kculc slum ční. Byly to mraky písečného prachu. jež přinesly vyscké prcudy vzdušné až cdkudsi z mongolských pouští. Nastal již úplný soumrak, když odebrali se k večeí·i. Vakorin, jindy živě rokující. byl nějak zamlklý a jen někdy vtrou�il

251 návrat do chyše, svolil přece, aby ještě slůvko do čilé debaty. Bylo znáti, že ccsi posc čkali, jelikož bylo třeba dověděti před nimi tají. Teprve, když oba přátelé na něho naléhali, prozradil fi-ÍČÍnu svého se něco více k vyjasnění záhadné situace. Zvěl·, jak by tušila, že číhá na ni u na­ znepokojení a vytáhl z kapsy jakousi pajedla smrt, nepr-icházela. Občas slyšeli drobnou věc. Byla to krátká dýmka, málo ještě upotřebovaná, téměř nová, kterou sice šustot v okolních kr-avinách, jak by se lesní tvor plížil k napajedlu, ale brzy našel ph zametání v chy?ii. zvuky ty p!-estaly na de bro. Zlověstné Kdo ztratil zde tuto dýmku? Jistě ne­ tajemné ticho viselo v ovzduší a v mlčících bylo tomu dávno, neboť byla témě!- ne­ porušená. Byla majetkem Číňana neb tmách pralesa tušili lovci cosi mznárného, Rusa? Zatajil jim snad Chu-liang přítom­ hrozivého, záludně je ohkličujídho. Chy­ stali se již cdejíti. nost nějakých podezi'"elých dobrcdrurů, Však co to? Odkudsi s hřebenů hor bylo kteří se potulovali v tomto kraji? Ph světle slyšeti temný, ale stále vzrústající hluk, svíčky prohlédli pozorně ještě hromadu který se rychle blížil. B�rl to zástup lidí smetí venku pf·ed chatrčí. A hle! Našli ně­ či prchající stádo zvěf"e? Druhá domněnka kolik prázdných mosazných nábojnic, jež pocházely asi z kulovnice mauserovky. se potvrzovala tou měrcu, jak hluk se Podobné zbraně měli i oba naši lovci. ph bliž oval. Slyšeli již �rrěs niznýc h zvíi·e­ cích zvukú, rozeznával ikvičení a chroch­ Byly to též lovecké mauserovky s vojen­ tání, z čehož poznali, že se blíží stádo ským závěrem, prostřední ráže, ze kterých divokých vepJ-ů. Orlov opustil svoje místo bylo možno stříleti náboji kulovými i bro­ a sestoupil níže, a by byl blíže Dobro­ kO\·ými. slavínu. Značně znepokojeni ode ltázeli Dc-hro­ "Nechte stádo pf·ehěhncuti a střílejte slavín s Orlovem z chyše, aby při jasném světle měsíce, který byl právě v úplňku, jen po osamělých, opozdilý(h kmech!" volal Ivan Vasiljevič na svého pr-ítele. zkusili na čekané svoje lovecké štěstí. Poslední slova se však už ztrácela v fU­ Několik set kroků výše proti prcudu po­ stem ohlušujícím ryku, kvikotu, ječení toka tvořil tento na rovném místě dosti a dupotu černých nestvůr, jež vevalily širokou pr-irozeneu nádrž a soudě podle čet­ se jak černá zátopa na osvětlenou rovinu. ných stop zvíhdch bylo toto :místo cb­ Obrovský kanec, převyšující vzrůst<:m vyklým napajedlem zvěře z celého olwlí. Otevi"ená světlina porostlá travcu pro­ všechna ostatní zvíl'·ata, hnal se v čele s1írala se po obcu stranách nádrže. Orlov poplašeného stáda. Mol-.utné kly svítily zaujal místo Fl-i horním okraji světliny, . se zřetelně na štětinaté mordě a byly výstrahou nezkušenému lovci, jenž cd­ Dobroslavin usadil se poněkud níže, c·ba dobře skryti v hustém Hoví. vážil by se kance jen poraniti. Orlov tf-ásl N astalo úplné ticho pl·erušované jen se rozčilením a jeho srdce bilo jak zvon. jednotvárným hrčením potoka. Po chvíli Dobroslavin tušil, co se děje v nitru ner­ zavrkal temně nablízku skalní holub a vosního přítele a chtěl právě zavolati, kdesi daleko vyl táhle vlk. Vtom sebou aby na kance nestřílel, když vtom již třeskla rána. Orlov vystřelil a kance lovci trhli. Slabý zvuk výstřelu zalehl patrně trefil, neboť tento temně zaryčel a k nim z dáli a v záfětí ozvala se dlub.á st!-elná rána, již zřetelnější, na druhé stra­ vymrštil se do výšl\y. Klesl sice na zem, ale hned se zas postavil na nohy a roz­ ně pol:oH tak asi ve vzdálenosti 2-3 zuřeně chrochtaje, hnal se úprkem k místu, verst. Ozvěna zesílila zvuk rány a šířila se kde tušil nepr-ítele. Stádo zbavené vůdce jak dunivý rachot vzdáleného hromu po naplnilo světlinu a poděšená zvířata po­ skalnatých svazích hor. Kdo lovil zde v této pustině? Nebyli to lovci domácí, bíhala sem a tam. neboť nejbližší <'ím.ká osada za horami by­ Vida, že příteli hrozí vážné nebezpečí, vyrazil již Dobroslavin ze svého úkrytu, la vzdálena několik hodin cesty! Oba když znenadání zablesklo se z protější muži si radili. Ač Dobroslavin navrhoval ·

houštiny a několik výstřelů zarachotilo naplňujíc ozvěnou celé okolí. Kanec padl, jak bleskem zasažen, k zemi a celé stádo zmizelo v nejbližších okamžicích v hou­ štinách rychle se vzdalujíc. V nastalém hluku zaslechl I van Vasiljevič jen ne­ zřetelně tlumený v}rkřik na protější straně. V témž okamžiku postřeh! podeúelý šus­ tot a praskot větviček za sebou. Sáhl rychle po revolveru, ale silná rána vy­ razila mu zbraň z ruky a pádný úder sil­ ným klackem do hlavy zbavil ho vědomí.

Jak dlouho byl v mrákotách, nevěděl. Nepi"íjemně citelnfT chlad na hlavě ph­ vedl ho opět k vědomí. Divoké obličeje žlutých lupičů skláněly se ne1d ním a úsměv p1-eletěl jim po tvár-ích, když viděli, že otev1-el konečně oči a že jejich úsilí pr-ivésti ho k životu nebylo marným. Jeden z nich. mu podal láhev s pramenitou vodou, v níž bylo přimíšeno jakési silné lihoviny. Pil dychtivě. Posunky"mu kázali, aby vstal. Když se o to marně pokoušel, chopili ho za ramena a zdvihli. Zavrávoral slabostí, ale pak udělal již několik jistěj­ ších kroků a veden dvěma muži, kráčel za ostatními, kteří mizeli v houštinách. Pr-ítele Orlova neviděl a když se ptal, kde jest, ukázali mu k horám. Byl tedy také zajat a veden před ním. Chunchuzi byli ozbrojeni kulovnicemi, někter-í měli za pasem i dýky a revolvery. Ivan Vasiljevič šel obtížně na třesoucích se nohou a klo­ pýtal. Snad proto ho ani nesvázali, jen mu pohrozili revolverem, aby se nepokoušel utéci. Šli stále vzhůru do kopců, až octli se as po dvouhodinné chůzi v labyrintu divo­ kých rozeklaných skal. Tam se zastavili, zavázali mu šátkem oči a vedli ho dále. Klopýtal stále, zakopávaje o kameny a ko1-eny stromů na nerovném terénu. Na­ říkavý hlas sovy ozval se mu najednou těsně u uší, takže se nemálo vyděsil. Poznal však, že je to umluvené znamení lupičů, neboť hned nato odpověděl mu podobný hlas kdesi za skalou. Brzy potom ucítil zápach· dýmu a ta­ bákového koul-e. Vešli do jakési chaty a

sňali mu šátek s očí. Rozhlédl se po míst­ nosti. Malá lampičke1 pověšená na stěně svítila velmi slabě a bhkavé světélko mi­ zelo chvílemi v mracích čpavého tabáko­ vého dfrmu. V jednom rohu stála velká hliněná pec, ostatek místnosti zaujímaly dvojité pryčny. Na nich spalo několik lidí úplně nahých s copy odhozenými na stra­ nu. V koutě seděl spoutaný Orlov a blízko něho ležel na lavici zamračený Chunchuz rozprávěje ještě se dvěma druhy, kteří nespali. Všichni kour-ili z dýmek. Chun­ chuz pokoušel se lámanou ruštinou do­ rozuměti se s Orlovem, ale tento jednak nerozuměl a pak také ani nejevil chuti k rozhovon1. Proto se Chunchuz zarado­ val, když po několika otázkách poznal, že Dobroslavin rozumí dobře nejen jeho lá­ mané ruštině, nýbrž že zná i trochu čínsky. Pr-inesl hned psací náčiní a papír a po­ ručil I vanu Vasiljeviči. aby psal dopis o výkupné. Žádal za každého zajatce po dvou tisících rublech, jež měly býti při­ nesenv do sedmi dnů na určité místo. Byla "to suma př-emrštěná, neboť kupní cena rublu byla tehdy, zejména v Man­ džusku, veliká. Veškeré smlouvání o sní­ žení výkupného ukázalo se marným. Dobroslavin měl sice větší částku peněz uloženu v charbinské bance, Orlov však neměl ničeho a bylo tedy nutno poti-ebný obnos mu půjčiti. Proto adresoval Dobro­ slavín dopis svojí ženě a žádal, aby peníze určitě v ustanovené lhůtě poslala. Věděl dobře, jak zachovali se lupiči k zajatcúm, za něž peníze nebyly poslány, nebo když se místo výkupného vypravili na Chun­ chuzy ozbrojení stihatelé. Dopis byl ihned odeslán po zvláštním poslu. Jak se později dověděli, byl dopis předán Vakorinovi, který pod dohledem Chunclmzů čekal v chyši na druhé straně hor a tento měl za úkol odevzdati jej N aděždě Michaj­ lovně. Potom rozkázal Chunchuz zajat­ cům, aby ulehli na pryčny a spali. Oba přátelé sice si lehli, ale rozčilením usnouti nemohli a v tichém rozhovoru dočkali se rána. *

* *

Vtom vyšel ze dveří pán domu.

254 Ivan Vasiljevič probudil se náhle z těž­ kého snu. Hi·mot a khk doléhal k němu odněkud zvenčí. Nechápal zprvu, kde jest a teprve po několika okamžicích uvědomil si svoji žalostnou situaci. Vzpomněl po­ sledních událostí včerejšího dne. Jeli téměř až do večera pod dozorem ozbroje­ ných lupičů, až dorazili do menší čínské osady. Zajeli do dvora velké fanzy, jeho odvedli do odděleného stavení, které bylo vězením pro zajatce a tam je uzavi"eli v malé místnosti. Procitli již hodně pozdě, když zan:cho­ til zámek u dvei"í do místnosti a vešel Číňan oznamuje, že pán domu přeje si je viděti. S pi"ítelem začal tiše rozprávěti, když vtom vyšel ze dveří pán domu. Kouřil z dlouhé dýmky a j al se pomalu procházeti se po dvoi'e. Na zajatce pohlédl jen zběž.ně a nepromluvil ani slova. Teprve po delší chvíli se zastavil a patřil upřeně na Ivana Vasil j eviče. Kde jenom viděl již Dobroslavin tuto málo sympatickou t vář"? Rozhodně však už kdysi jPdnal s tímto člověkem, jehož obličej p( ď..>bar ý od neštovic vryl se mu tak živě v pamět! I Číňan byl zl'ejmč za­ ražen, svraštil čelo a usilovně př"emýšlel. Najednou uhodil se do čela a přikr<'čiv k Dobroslavimi, pravil lámanou, ale ph tom dost obstojnou ruštinou: "Tvoja na­ čalnik stanciji ? Oh, charašo, charašo." A ukazuje palec pravé ruky, podával mu ruku se slovy: "Tvoja samyj pervyj. Moja těbě ničevó nezdělaj et!" * Teď rozbřesklo se také Ivanu Vasiljeviči. Vždyť to byl vůdce oněch podezřelých dobrodruhů, kteří před několika roky za kruté zimy pi·išli polozmrzlí na stanici Chunchuzov a prosili o pohostinství! Hle, za jakých okolností se nyní opět shledali! N a pokyn pánův odvedl čínsk)r sluha oba zajatce zpět do vězení a pi'inesl jim vše potř"cbné k tomu, aby se umyli a oči­ stili . Za dvě hodiny potom pi"išel jim sdě­ liti, že pán domu zve je na hostinu a pro­ sil, aby ho následovali. N a prahu stál

již hostitel, laskavě se usmíval a vítal je jako drahé přátele do svého domu. Prošli rh:dsíní a vešli do komnaty pro hosty. Stanuli zřejmě zaraženi. To nebylo čínské obyd'í. Stoly, pohovka, křesla, obrazy na stěnách - to bylo čistě evropské zar-ízení. A v rohu komnaty proti dver-ím leskl se zlatem a sti'íbrem jakýsi obraz. Nem·liž to rm:ká ikona? Jaké pi'ekvapení! A než se ještě z údivu vzpamatovali, ozval se za nimi př"íj emný ženský hlas v čisté ruštině: "Zdravstujtě, gospoda!" Mladá, hezká žena, podle všeho Ruska, pi"i­ stoupila k nim a podávala jim s roztomi­ l}·m úsměvem ruku. Hostitel pr-ikročil a objasňoval hostům s p atrnou pýchou: "Moje žena Tajsa Alexejevna." Hostina trvala dlouho do noci. Hostitel se sličnou hostitelkou i oba hosté byli nakonec ve velmi veselé náladě. V prů­ běhu hostiny dověděli se dr-ívější zajatci Chunchuzů, nyní vážení hosté a pi'átelé bohatého čínského kupce a zemědělce Li­ fu, mnoho o pestrém životě obou svých hostitelú. Zmíníme se tu jen zcela krátce o pr-íhodách dobrodruha Li-fu, jež by tvohly samy o sobě napínavý dobrodruž­ ný román. Li-fu byl vyšším úf·edníkem čínské vlády v Š anghaji. Stýkal se mnoho s Ev­ ropany a naučil se trochu rusky i anglicky. Žil okázale, nad svoje poměry. V jeho úřadování objevily se brzy četné chyby, které nedaly se ničím zakrýti. Když jed­ noho dne pi"išlo z Pekingu pozvání, aby se dostavil co nejdr-íve ke dvoru, věděl již, co to znamená. Pozvaní hodnostái·i se obyčejně už nevraceli. Odplul proto s nej­ bližší lodí do Vladivostoku, odvážeje s sebou i Tajsu, kterou pl"emluvil k útěku. Byla tehdy společnicí i chůvou dětí v db­ mě bohatého ruského obchodníka . Ve Vladivostoku začal Li-fu obchodovati, ale nevedlo se mu. S tlupou všelijakých dobrodruhů, jichž vúdcem se stal, prcšel pak několikráte pralesy na svazích pohor-í Sichote-Alinu, hledaje zázračný koi"en žeň-šcň * a zlato na přítocích Amuru.

* "Tys pi·ednosta stanice? To je dob!·e. Tys nejlepší člověk. Já ti neublížím."

"' žen-šeň = ko!·en rostliny patřící k ara­ liím, jemuž se phpisuje léčivá moc.

2 55 Když vracel se kdysi s bohatou kořistí žeň-šeně, přepadli i eho tlupu kozáci a \'Šecko mu sebrali . Mstil se pak Rusům, když stavěli východočínsk01..1 dráhu i v le­ tech pozdějších, organisoval a vodil dobře · ozbrojené lupičské bandy, začež býval ještě dobře placen čínskými úřady. Usadil se pak trvale v Mandžusku, zbohatl obrat­ nými obchodními spekulacemi v rusko­ japonské vojně a přivezl si potom z Vladi­ \'Ostoku svoj i nynější ženu Tajsu. Ještě pi·ed několika lety vodíval tlupy Chun­ chuzú, ale od oné neblahé události, kdy měl již málem na útěku zmrznout, za­ nechal lupičství a mínil se již s tímto ne­ kalým 1-emeslem nadobro rozloučit, neboť nebylo mu toho zapotřebí. Tajsa Ale­ xejevna, pocházející po rodičích z po­ ruštěného kmene Voťaků, ztratila jako děvče oba rodiče, kteří jako kolonisté v ruském Pi"iamuří našli v tomto nehostin­ ném kraji smrt. Těžko se probíjela živo­ tem, ale byla teď spokojena. Třebas byla žena Číň1.nova, který ji ostatně přímo zbožňoval, byla přece váženou paní domu a požívala úcty v celé osadě i okolí. Co zbývá i eště na konec říci? Přištího tlne rozloučili se oba bývalí zajatci srdečně se svými hostiteli a odjeli v prúvodu ozbrojených Číňanú k severu. V)rkupné

·

jim bylo, jak se samou sebou rozumí, od­ puštěno. Když pak na třetí den ráno při­ jeli na známý razjezd, našli na nástupišti s!oženou hromadu zvěře černé i vysoké. Uředník podával jim lístek, na němž bylo napsáno: "Dárek od Li-fu v náhradu za zastřeleného kance."

Po dvou týdnech došel na adresu Ivana Vasiljeviče Dobroslavina poštou objemný balík. Když zvědavá Naděžda Michaj­ lovna roztrhla nedočkavě obal, vykřikla radostným pl-ekvapením. V balíku byly dvě krásné tygří kožišiny s lístečkem od Li-fu .

Chunchuzi nevyhynuli . Provozují dosud svoji lupičskou živnost, třebas už ne v ta­ kovém rozsahu jako za di"ívějších dob. Když se na jal-e v r. 1920 stěhovala česko­ slovenská armáda ze Sibiře k Vladivo­ stoku, přepadli Chunchuzi kdesi za stanicí Pograničnaja osobní vlak východočínské dráhy. Mezi cestujícími bylo také několik našich vojákú. Při přepadení se nebránili, neboť neměli při sobě zbraní. Jen jeden z nich, který měl revolver, vysUelil proti lupičům a byl v zápětí sám zastřelen. Ostatním Č echoslovákúm neudělali nic a laskavě prý je propustili .

Dr. Fr. Haláček:

O MEŘENl ZEME. Řekové doby Homérovy si představo­ vali, že země j e rovnou plochou obté­ kanou vodami okeánu. Poměrně velmi záhy však vzniká správnějt;í představa o zemi jako kouli, k níž se již hlásili čle-

nové školy Pythagorovy. Tuto představu hájil též největší učenec starověký Aristo­ teles, který se již snažil podati důkazy o kulatosti zemské. O tom, že jest země koulí, svědčí podle Aristotela ta okolnost,

že stín země při měsíčním zatmění j e vždy se rovná nule. Na základě stupňového roz­ kruhový a že při postupu k severu nebo dílu výšky slunečního vrcholení v uvede­ k jihu se mění obzor a výška hvězd. Zá­ ných dvou místech a na základě vzdále­ roveň se j iž Aristoteles snaží odhadnouti nosti mezi Syene a Alexandrií vypočítal délku zemského obvodu. Číslo, j ež udává, délku zemského obvodu, který podle to, hoto výpočtu se rovnal 252.000 stadií. Era­ pochází snad od Eudoxa. tosthenes se mylně domníval, že Syene a Alexandrie leží na tomtéž poledníku. Nic­ méně j eho výpočet j e poměrně velmi správný. Podle toho, které stadion před­ pokládáme, rovná se j t:ho 252.000 stadií 39.700 km, nebo 44.655 .?-m, nebo 46.620 hm, což od skutečné délky poledníkové elipsy 40.003 hm se liší dosti málo. Podle různě vysokého vrcholení téže hvězdy na Rhodu a v Alexandrii zj išťuj e délku zemského obvodu Poseidonios. U srovnání se znamenitými výsledky 1-eckými ztrnulý středověk vykonal, po­ kud j de o měi"ení země, velmi málo. Vý­ znamnější j sou pouze některé práce arab­ ské. V 9. století po Kr. na rozkaz chalifa Mámzma bylo současně v Mesopotamii a v Syrii provedeno měření stupně polední­ kového. Poslední století středověku a počátek novověku znamená osvobození od pout 8tředověkých. Byly podnikány daleké ob­ j evné cesty, přicházej í astronomické ob­ j evy Koperníl�a a jeho následovníků. Po­ kračuj e se v měi"ení stupňů šířkových. Obtížněj ší bylo měř·ení délkových stupňú . Gemma Frisius navrhuje užívání přenos­ ných hodinek, myšlenka, j ež se pak uplat­ nila obecně. Týž učenec již podává návod k triangulaci. Této metody užívá pak Nizozemec Snellius, "Eratosthenes Bata­ Velmi důmyslným způsobem odhaduje vus", v 1 . pol. 17. století. Změřiv př·esně délku zemského obvodu alexandrijský uče­ určitou basi, připoj ováním troj úhelníků nec Eratosthenes. Jeho myšlenka spočívá na dovede měřiti vzdálenosti různých míst, různé výšce slunečního vrcholení na růz� změří vzdálenost mezi městy Alkmaarem ných místech. Staří Egypťané věděli, že ne­ a Bergenem op Zocm ve své vlasti a daleko Syene (Assuan), na severním obrat­ dovede též změř·iti poledník. Když se níku, jednou do roka vrcholívá slunce později při těchto měřeních místo sex­ v nadhlavníku. Tehdy, podle pověsti, tantu začne užívati teodolitu, pi"esnost přicházel sluneční bůh Osiris a zhlížel se ještě vzroste. tam ve studni. V Alexandrii slunce v nad­ Zároveň však vznikají pochybnosti hlavníku nevrcholí nikdy. Eratosthenes o tom, že j e země přesnou koulí. Kdežto zjistil délku stínu o polednách v Alexan­ matematik ]. Cassini tvrdil, že se země drii v den, kdy slunce v Syene vrcholí směrem k pólům na způsob citronu špi­ v nadhlavníku a kdy v Syen e délka stínu čatí, domnívá se Huygens a I. Newton,

2 57

že se na pólech zplošťuJ e. V první polovici 18. století dá vá frallcouz�ká akademie p�·ovádHi měi·ení šířkových stupňů v Peru a v Lapon�ku a měření dává za pravdu Huygensovi a Newtonovi. Síi·kový stu­ peň j e v Laponsku větší než v Peru, směrem k fÓlťim se zvětšuj e, dúkaz zplo­ štění země na f Ó lech. K těmto měl\:ním pr-istupuj e pak stup­ ňové měi-ení ve Francii. Ph:d�tava o zplo­ štění země na fÓ,ech st stává obecnou. Ztrně není vlastně koulí, nýbrž elipsoidem vzriklým otočením kolem osy. Než ani toto poznání není zcela správné. Spoj ením všech moi-::,kých úrovní, ploch kolmých ke směru olovnice, do�taneme matematický povrch země, geoid. Plochu geoidu si rozšír-íme z oceánú, jichž hladi­ nOLl j e dána, pod povrch souše, kterou si odmýšlíme, ale j ej ímž vlivem j e právě tvar geoidu dán. * Směrem k souši plocha geoidu stoupá . Gcoidu prakticky užívati nemúžeme. Pr·esné j eho zjištění by bylo velmi zdlou­ havé a obtížné a ostatně geoid není ani ničím stálým. Pr-emisťováním hmoty na zemském povrchu se sice nepatrně, ale stále mění j ednot livé úrovně a zároveň tvar geoidu. Tomuto tvaru geoidu stále se měnícímu hledí se přizpúsobiti zemsl\á osa, j ež nepatrně kolí�á a tím se též nepatrně mění zeměpisná šíř·ka . Ne­ patrné změny zeměpisné šířky byly zj i­ štěny pr-ímým hvězdábkým pozorován lm, konaným mezi j inými též v Praze . Jeví se na nepatrných změnách výšky stálic nad obzorem za těchže okolno<St í. S geoidem však prakticky ani čítati nemusíme, lišíť se od elipsoidu velmi málo. Bessel se snažil zjistiti elipsoid, j enž se skutečnému tvaru země nej více blíží a

což znamená, že zemská osa j e o

1 �99 16�8

kratší než rovníkový průměr. Délkový rozdíl mezi zE mdwu osou a rovníkovým prúměn m j e 42 /lm. Avšak i s elipsoidem čítáme na pl-. j en pr-i konstrukci map velkého měřítka. U map mePšího měřítka můžeme před­ pokládati, že j e ztmě koulí. Pro měření na zt.mském povrchu stále j e důltžitá triangulace, k de k ba�i � e pi-i­ poj uj í troj úhelníky, j Ejid.ž úhly ztr i\1-íme. Tím dostanEme r-a du nových vzdálE ností a postupně zjišťuj eme triangulační body různého významu.

·

dospěl k elipsoidu o zploštění

1 299 15:!� ,

* Klirl n ou hladinu moi-�kou pokládáme za n i v e a u {úroveň ) , to jest za rovinu kolmou k výslecinici všech na ni půsohících sil . Výslerl­ nice působící v určitém bod(> vznikla složením přitažlivosti země j ako celku, přitažlivnsti hmoty tomu bodu nejbližší a síly ocistředivé, vzniklé otáčením země kolem osy. Jest dána směrem olovnice.

Strtm světem

'--:. ·· Výškové měl-ení děj e se trigonometricky, baromet ricky a mttodou mvelační. Tri­ gonometricky mči"íme výšku hory tam, kde nemůžeme vystoupiti vzhůru. Zrně­ Hrne basi na úpatí a zj ist tme velikost úhlů mezi basí a přímkami, j ež spoj ují oba konce base s vrcholem, načťž výšku vypočítáme. Pohodlný způsob barome­ trického měi-ení výštk souvbí s ubývá­ ním vzdušného tlaku směrem do výšky. Nej pf·esněj ší však j e měi·ení výšky nive­ lací, totiž postupným pl-esným měřením výškových rozdílů zdola nahoru. Sečte­ ním těchto výškových rozdílů zjistíme pak výšku. Výšky v našir.h zemích byly zjišťovány j ešt ě za Rakouska nivelací, j ej ímž zá­ kladem j est nula na vodoměru v Terstu. V Prusku je základem bod, ležící 37 m pod výškovou značkou berlín�ké hvěz­ dárny. Ltží o 25 cm výše základny terst17

ské. V Krkonoších n a př. máme výškové údaj e rakou::;ké i pruské. Vrchol Sněžky je podle rakou::;kého měření 160:l m, podle pruského 1605 m nad moh·m. Rozdíl 2 m nelze vysvětliti jen rozdílem mezi základ­ nou rakou::;kou a pruskou, který činí j en 25 cm. Povstal chybami při měi·ení, j imž nelze se vyvarovati ani při nej větší přes­ nosti. Když však povážíme, že toto mě­ ření se dálo postupně na vzdálenosti mnoha set kilometrů, uznáme, že chyba je velmi malá. Zdlouhavou metodu nive-

lační musíme pokládati za velmi přesnou. Viděli j sme, že základna rakou::iká výš­ kově se neshoduje úplně se základnou pruskou. Normální hladina mořská není u všech břehů stejně vysoko. Rozdíly jsou zj išťovány mezinárodní službou ni­ velační. Nej větší zásluhy o tato měi"ení má Britsko, Francie, americká Unie a Německo. Tak různými důvtipnými metodami po­ dařilo se n abýti poměrnt" velmi správných představ o rozměrech celé země i její částí.

Ch. M.:

T Y G R, N O S O R O Z E C A H O R A D U C H ů.

Před několika měsíci dostal j sEm zdvo­ řilý a uznalý dopis rd j ednoho Číňa na, který mi psal : " Pane Mayere, byl o by lépe, kdybyste si více vzpomínal bývalého ži­ vota v mal ajsk é dive čině." Když Ameri­ čan ztrávil osmnáct let chytáním zvířat na MalajskPm poloostrově, nemá zapo­ třebí po svém návratu rozpomínati se na své příhrdy. Má j e stále před cčima. Tento dopis byl jen j eden z mnohých, které mne došly jako výsledek mé první knihy. Všemožné otázky byly mi kla dmy: " Kt e­ ré j e nejsil něj ší zvíf"e na světě ? " - "Jaký ohi em v prsou má veliký orangutan?" ­ "Mohl by orang přemoci slona v otevře­ i1ém zápase ?" Lékah mi psali, vyzvídajíce přlčinu a průběh zimnice džunglí, jíž jsem trpěl. Cvičitel slonů žádal o pokyny ve cvičitel s� ých problémech. To vše mi do­ kázalo, že chytání divokých zvířat za živa j e pro většinu Američanů nové zaměst­ nání a že by rádi o tom slyšeli více. Většina mých přátel bude se pamato­ vati na mé známé a společníky z Východu - MohamEda Ariffa, vychytralého ob­ chrdníka zvířaty; Aliho, mého věrného pobočníka a především na sultána z Trengganu*. Bylo to krátce po mém návratu z Australie, kam jsem doručil *

malý stát na poloostrově lVIalaka.

zásilku zvířat pro sydneyskou zookgickou zahradu, když jsem se rozhodl vrá titi se do Trengganu. Byl jsem velmi dychtiv dostati nosorožce a nějak é tygry a levhar­ ty, které potřeboval Hagmbeck v Ham­ burku. Trengganu byla dosud panenská země a zvířat bylo tu hojnost. V Kuala Trengganu - hlavním městě - ihned jsfm navštívil sultána, který mne rád viděl j ako vždy, když jsem mu přinášel dary. Tentokráte měl jsem pro něho jeden z prvních fonografú, cdrůdu s voskovým válcem a ten pobavil ho nadmíru. Zavedl již hodnost mistra hudby, který by točil flašinet a měl na starosti i ostat ní rH­ slušenství kolotoče, který jsem sehnal rh jiné pr-íležitosti za 200 mexických dolm ů od jakéhos německého importéra v Singa­ puru. Sultánúv mistr hudby, třeba se třásl strachem před novým, strašidelným vyluzovačem lidských skl"ekú, nechával fo­ nograf hráti z uctivé vzdálenosti. Sultán sám však, kter)' se nebál, bavil se stra­ chem svých služebníkú. Shledávali re­ produkci bandžo * a orchestru až příliš :eříšernou, ale líbilo se jim podání smíchu. Zenám l íbilo se však všecko. Vypravoval j sem sultánovi, že jdu do vnitrozemí, abych se pokusil o chycení některých *

strunový n ástroj .

Wan Mat vzkřikl : . , Nestřílejte - to j sem já, Wan Mat ! " •

260

zvířat a on přál mi zd:tr a nabídl mi v krajině, byla by mne uvedla v úžas. lidi. Odehrál se tu strašný boj o držení divo­ P.:� pětidenní cestě proti proudu r·eky kého durianového stromu *, který rostl Trengg tnu d ntihli j sme posledního kam­ v džungli. Domorodec phnese j akoukoli pon �u * m. severozáp'ldě, za který, pokud obéť, j en aby došel neobyčej ného ovoce zn:tm 1, žád 1ý d rr nrodec se neodvážil tohoto stromu. Čtyři muži a j edna žena pro hrůznJu p:wěru, j ež se soustřeď.:�vala byli zabiti v té rvačce a dva muži a j edna blen 1-t 1ry šp ttné pověsti, " H >ry duchů", žena těžce raněni. Nyní bude prý nucen Bukit H:mta. DívnJ j sem si přál nahléd­ j íti až d0 kuály a oznámiti celou věc sul­ n:Juti d > té knj iny, protože j sem slyšel, tánovi. Mrtví byli právě pochováni. Chy­ že se hen�í zvíhtv. S tn�ilo tam. K1ždý, stal se raněné dopraviti do hlavního města, k d ) tam přij d �. bud� prý usmrcen tygrem, aby byli zavl'eni do vězení. Leželi tu na neb 1 co j eště hxšíh1, pro mění se v tygra. nej primitivněj ších nosítkách a j ej ich stav N tnzil j sem n 1 3těnu 'll . čení, když j sem byl zoufalý. Byl j sem přesvědčen, že živi se k ní p1kouš �l vyzvěděti nej lepší cestu. ned)stihnou ku 1ly a řekl j sem mu to. S :nši:i �lné h1ře bylo lépe se vyhnouti Jeho chování bylo typické. Co bylo j emu i v h w.:�ru. J-;a rozh 1d 1ut b 1j ovati proti d 1 toho, že oni trpí, třebaže i j eden z nich p wéře p :Jvěrou, pnhlá3il j sem celé ves­ byl j eho synovec ? Zemrou-li cestou, j e to nici, že j sem paw;1,ng, zJ.klin:tč. M:Jj e vůle Allahova. Půi dou s sebou, mrtví d:z 1;t a d >b n tlá j i;:;tota j e zí3kala, ale neb::> živí - sultán by ho j inak potrestal. c elken byl i se 'U ;tej ně ve tmách j ako oni. Jakožto náčelník byl zodpovědný. , Pozděj i dozvěděl j sem se celou historii. Neměl j sem n �j menšího tušení, co bych a >i m >hl mlézti v oné tajuplné končině. Zdá se, že oba muži zeml'eli než kua�y Ale byl j sem o:ih'1:i án překročiti H 1ru bylo d)saženo, ale žena zůstala na živu. d t :hů, j e-li to vů�> �c čbvěku m:Jžno. Vypravovala, že to byl j ej í otec, který D mhl j sen p!·e: bvšťm, že mleznu ně­ obj evil divoký durianový strom v džungli. j akou řeku, prou:iící k p::>břeží. Byl j sem Pi'išel v noci do j ejího domu a sdělil j í to d tleko ve vnitnzení a chytí m-li něj aká a on i j ej í bratr konali pr-ípravy vydati zvíhtl., m·1 ;ím n1j íti d 1pravní prosti'ed­ se za svítání ke stromu. Ale někdo to vy­ ky. U i ;til j sem j e, že od mrození nikdy slechl zvenčí chaty. Ukázala na j cdnoho j sem neb -,rl ob::ěž wán něj 1.ký m__ zlým du­ z mrtvých mužů. Ten sebral své pí·átele chem t >' íbil j sem j im 1chnnu. Zád tl j sem a vyd:tli se dříve zabrati strom. ] ej í otec j e, aby šli j en až k ú p ttí hory a uvolil a bratr od�šli za svítání; ona a j ejí muž se př �m1uviti některé S tkaie, obyvatele následovali. Když došli ke strcmu, j ejí d �u15l � v j ej í m s'Jmed ;tví, aby nám byli otec ležel mrtev u j eho paty a bratr vů l i. K n �č ně zd tf'ilo se mi shromážditi u míral. Muž, kterého bratr poranil, j i d > ;t::ttečný p Jčet mJžů, kteří byli ochotni b 1dnul, ale ona ho zabila. Ženina historie j íti. byla upřímně podaná, pravděpodobná. N tše první d 1bro:i"užství bylo, že j sme Byla propuštěna a prohlášena za maj et­ vp 1.:ti pří n > cl >pro ;tr· �d tng�die. Pi'išli nici stromu. Zběsilé b:>j e o vlastnictví durianových j sm � k j ed n n ·1 let'11p:Jngu, kde j sme n tlel.! i p�ng-hu!u, náč elníka, ve stavu stromů přiházejí se každoročně. Něh dy, v �' i l<:éh'1 n �č il � ní. K >lem něho byl zástup nalezne-li se strom blížť' pomezí, celé ves­ nice byly vyhlazeny v boj i o j eho držení. M i ťUch žen a dětí. O'lncel se brzy k té, b:zy k rn�. křiče: " B 1ď zticha! Buď Tento nezr-ízeně vytoužený plod má asi zH�h1.!" N t '11 1 � zv1hl : "Veliké neštěstí, velikost ananasu. Má zelenou slupku ozhroi enou tuhými půl palcovými bodlittb"" (p1.n �) ! A �h. j aké neště;:;tí!" TiZ1.l j sem ;;e ho, co to vše znamená. Strom Durio zibethinus. Srovn ej , co o tem­ J �l-t1 0i?1věď, kdybych se méně vyznal to *podivném strrm ě a j < h o cvcci r c p a li r a ši *

ve�nice mala!ská.

cestovateL� d r . D u r d í k (Pět l et na Sl.rr.ath ) a dr. Domin (Dvojím ráj em).

nostech, druhé mne přesvědčilo, že by to nami. Ačkoli slupka j e nadmíru tuhá, dá se snarlno rozříznouti nebo promáčk­ mohlo býti dc br é, a Uetí, že to fe d< bré. nouti. Plod sám j e rozdělen v pět n bo Ovoce j e p c d� t at y �mEt a nevit é. Kd) by šest dílců podobně j ako pomeranč. V kaž­ se maso z banánu rozrračkalo a � rr í� ilo se dém z těchto j e semeno velikosti kuličky stej ným množstvím l .us1 é � mdar:y, rra­ ke hraní. Plod j í se dílec za dílcem od­ l}·m mncžstvím čckol f dy a do� t a t d:: r } m množstvím čemE lm, a by de dal cell, u s1l r: é ssáváním od semene. Na neštěstí nikdo v této části světa pravděpodobně ho ne­ chuti, výsledek byl b y asi c osi p rr ěr r:ě nej bližšího chuti a ochutná. Zraj e pHli5 hutnosti durianu. rychle, než aby mohl Při tom chuť j e na­ se vyvážeti. Strom, nejvýš delikátní a na němž roste, má ovšem nepopsatelně šedesát až sedmde­ b�hatá. Než j sem sát stop výšky a pí·ipomíná j ilm, ale odej el, zamiloval j sem si j i nesmírně. má hladší kůru. Jež­ A nyní, když o ní to plody padaj í na píši, plní mne to zem, když zraj í, do­ touhou j ísti durian mm·odci pro ně ne­ v této. chvíli! Kdvž lezou. Když doba zraj í duriany, z ví· zrání se blíží, posta­ řata i lidé j sou ví si chaty kolem stromu a hlíd01.j í. Dá­ plni touhy po nich, vaj í pozor, aby pa­ která j e téměř chtí­ d'lj ící plod nepadl čem. Jakožto lovci j im na hlavu, nEboť dmian často po­ skytl mi nej le:r ší pří­ j eho ostré bodliny ležitost. Kde j e du­ zpusobuj í strašné, rian, tam j e místo krvácej ící rány. pro l ovcovy pasti. Je nemožno při­ rovnati tento plod, Zdá se, že žádný s j eho neobyčej nou druh zvířat neod)lá durianu. Slon pře­ vůní a chutí, k j aké­ mukoli j inému. Vůz valuj e j ej nohou až s nákladem duriam1 ostré bodliny se otu­ Plod durianu. (Fot. prof. K. D omin ) pí, otevře j ej lehkým j e cítiti z dálky, dáv­ no než j ej spatr-íme. našlápnutím a Sl žEre Pro nozdry člověka ze Západu tento zá­ nej dHve dhň a pk i slq k u. Ncsc r c žc c, pach j e neobyčej ně hnusný. Byl j sem j ím tapír, divo:k ý vq:ř, buvol i j E l m, všic l n i dupají p o něm, a ž s e rcZE vl-e. Ale 1n d' (d, tak odpuzován, že j sem byl j iž osm let na M 1laj ském poloostrově, než j sem požil tygr, l Evhart a dr c br:ěj ší :k c čk cvité št.lrry prvního plodu. Domorodci 1-íkávali : roztrhncu j ej svými ostrými dráf Y· " Ochutnej te - dobré - rozpálí vás Zábavné j e :r ozcrcva t i mal c u c :r i <':l u, to." Ale j á vždycky j enom j sem vdechl j ak zápolí s duriam m. O:rice m rr: á n šc m onen zápach - a potřásl hlavou. Když zapot h bí čtkati, a ž fl c d �p : dn e a č z �t o j sem po prvé ochutnával toto ovcce, činil se stane, že malý c W 2 :r ík f C p dne r: ě­ j sem to opatrně, zacpávaj e si nos. Skupina který, j e ště ne zcela zr alý, a ukr c ut í j ej cd strorr:u. Pak rr:á phd s e bcu p c b:ém, dom::>rodců shlukla se kolem mne, dych­ tících, aby mi tato nej vyšší pochoutka j ak j ej otEvl-íti. Vše, co f Ot i-t huj e, je fl be menší trhlina, aby rr c hl do ní vst i čiti chutnala, smějících se mým grimasám. První ochutnání nechalo mne v pochybpracku a slu:r:;ku roztthncuti. Postaví se .

.

262 na vysoké větvi, shodí plod a vyčká jen, aby viděla, kam d )padl a pak sj ede dolů. Ale může se státi, že některé j iné zvíře, pozemní nebo méně podnikavé se na plod vrhne a odnese i ej, než má opička kdy ho d 1sáhnouti. Tu bývá ticho džungle přerváno jejím pokřikem. Vr-ískánť a bre­ b�ntění opic často vede k nálezu duri­ anového stromu. Jed:!n kampong, kde jsem se zastavil, měl vzácné štěstí, že mu náležely čtyři durianové stromy. Stály v jakési ohradě z b �mbusu ob 1leného neoloupaným ro­ tanem*, j eh()ž slupka je kroužkována, s dl:mhými, ostrými b ::>dáky. To činilo ohn.du b �zp�čnou proti jelenům a divo­ k ý m vepřům, jimiž j e krajina zamoi·ena. Kdysi jsem tam v hodině zastřelil osm­ náct divokých vepřů. Ježto však žádná ohrad1. není nic platna proti ptákům a opicím, musilo se vymysliti něco jiného, aby j im byl zab�án€n přístup, neboť j inak by durhny zmizely. Co ned 1kázaly boďi­ ny, d Jkázal lom 1z. D Jm xodci měli dů­ myslně upravené khpačky z b1.mbusu. Jed�n kus dutého b tmbusu byl pevně přivázán k větvi durianového stromu a jiný houp -:tl se volně, ale takovým způso­ b �m. že pruď<ým z1.taháním za provaz ten druhý kus ud�řil na první zvučným úd 3rem. Jednou z mých zábw bylo po­ zorovati děti ve skupině šesti neb osmi sedící pod -;tromem za časného rána; každé dítě po řadě tah1.lo za i ed·:m provaz. Pro­ vádění jejich úkolu vypad tlo úplně jako dětská hra, ale bylo pozoruhodně účinné v m.hánění strachu opicím a ptákům. V d1.l ším průběhu dne, když slunce stálo vysoko a horko bylo citelné, opice i děti usnuly a ptáci vzd tli se shánění potravy. D :>morodoc užívá někdy také cvičených opic k trhání durhnů, pod1bně jako ko­ kosových ořechů. Když jsem po prvé viděl opici vykonávati takovou práci, pozoroval jsem to se živým zájmem. Ž e opice u vá­ zaná na dlouhém provazu, který drží pán, dá se pohnouti, aby vyšplhala na označený strom, bylo zcela přirozené, ale měl jsem • druh piLlmy, poskytující známý "španěl ­ o:;ký ráko s " .

pochybnosti, dovede-li vybrati ten pravý plod. Opice však zlehka položila pracičku na první bodlinatý durian, který byl na d::>sah a pohlédla úzkostně dolů. Ale to nebyl takový, jaký si pán pi·ál. Ten ostře trhl provazem a ki-iknul " Tidak, tidak (Ne, ne) !" Opice zkoušela to s j iným a j iným . Konečně trefila na ten pravý a pán zvolal " Ya!" Až potu d vše bylo v poi·ád­ ku, ale plod byl j eště pr-ipevněn ke stromu. Dávajíc pozor na j eho bodliny opice krou­ tila jím opět a opět. Č asem musila toho nechati a rychlým pohybem svých pracek rukám podobných smésti drobné mra­ vence s tváře a očí. Když stopku uvolnila, překousla j i zuby. Když plod padal, tvář opičky stála za podívanou. Bylo v ní tro­ chu bázně, živé očekávání a pak veliké uspokojení, když pán zvoláním dal na­ i ev o souhlas. Opustili jsme vesnici, do které durian při vedl smrt • a pokračovali v naší cestě k Hoře duchů. Byl se mnou náčelník, deset jeho mužů, tři z mých veslařů a můj čínský "boy" *. Razili jsme si cestu pa­ nenskou džunglí. Každý muž nesl třicet liber rýže a sušených ryb. Když jsme byli asi tři hodiny na po­ chodu, les náhle se před námi rozevřel a byl i jsme na okraj i volnéh o prostranství, pokrytého pískem. Bylo asi stodvacetpět stop široké. Právě jsem chtěl na ně vkro­ čiti, když Wan Mat, náčelník, popadl mne za rameno a vzkřikl : " Pozor, t ftanl Ď iblové! Ložisko bezedného písku !" Za­ chránil mne a mé lidi před ošklivým ne­ bezpečím. Mám někdy ten pocit, že lidé z lesů maj í instinkt sebezáchrany téměř stej ně vyvinutý jako zvířata. Nikdy jsem neslyšel, že by nějaké zvíi·e bylo ch yceno takovým pískem. S l i jsme dále husím pochodem, deset m užů z kampongu v čele. Asi po dvaceti minutách muži kráčející napřed začali proklínati a kr-ičeti. Š lápli na zašpičatěné bambusové kolíky, které Sakaiové za­ strkuj í do země, aby zarazili postup bo­ sých nepřátel. Dunění úderů do dutého dřeva mísilo se s výkřiky a kletbami. Tu •

sluha.

se zdálo náhle, j ako by muži pršeli se stromů. Wan Mat vzkřikl : "NešUílejtE' - to j sem j á, Wan Mat!" Zůstal státi a zavolal na náčelníka Sakaiú. Vysvětlil, že j á j sem bílý rádža a pak se obřad­ ně poklonil. Pravil, že j sem pod ochranou sultá­ novou a všichni se poklonili. Že mi musí býti nápomocni všemožným způsobem, j ak si j en budu pl-áti -j inak hněv sultánúv padne na i ejich hlavy. Kdybych nebyl měl ochrany Wan Matovy, byli by se skryli a str-íleli na mne svými foukačkami. Foukací roura, vysílající otrávený šíp zhotovený ze středního žebra palmového l istu, j e ošklivá zbraň. Byl j sem povděčný, že Wan Mat se za mne zaručil, ale měl j sem nepr-íj emný pocit, že naši hostitelé j sou pohostinní j en z donucení. Když j sme dostihli j ejich osady, ženy i děti rozprchly se j ako krysy. Nebyla to skromnost ; bály s e mne. Neviděly j eště nikdy bělocha. Ač­ koli v okamžiku nebylo viděti nikoho z nich, věděl j sem, že vyhlížejí na mne štěrbinami mezi listy nebo za kmeny stromů. Jediný styk, který maj í tito domorodci s vněj ­ ším světem, děj e se prostřednictvím náčelníka nej­ bližší vesnice, j emuž prodávají surový kaučuk výměnou za rýži a sušené ryby. Náčelník ob­ choduj e a zastupuj e vesničany. Kaučuk dodávají ve formě koulí. Když se ponoi"í do horké vody, surový kaučuk změkne j ako syrup. Sbalují j ej do koulí a přidávaj í vrstvu na vrstvu. Ježto se to kupuj e na váhu, vpraví dovnitř sem tam malý kámen. Napálí tímto způsobem domorodé obchod­ níky, ale nikdy Číňana. Číiían vezme dlouhý nůž, ostrý j ako bhtva a rozetne kouli na čtyři díly; tím kamének se obj eví. Sakaiové j sou prý praobyvatelé země. Jsou tma­ vější než Malaj ové. Jejich vlasy j sou kudrnaté, se

V řece pod námi le želi krokodilové.

sklonem k vlnitosti. Jsou neklidný, stěho­ vavý lid, zůstávají v jedné osadě po několik týdnů a pak s1 ěhují se dále a budují si své plošinové příbytky v jiné části d7ungle. Za žebr-íky užívají bambusových tyčí, do nichž dělají zářezy. Muži, ženy i děti běhají po těchtotyčkh jako opice. Obl ek mužů složen je j en z kusu látky nejluubšího tkaniva ko­ lem kyčlí a žen z kusu kůže visící cd pasu. Tito l idé jsou obětí pověr, jež je mučí. Jednou jsem dal jakémusi Sakaiovi do ruky své zrcátko k holení, jako bych je byl mohl dáti třeba i opici. Zadíval se do něho, hrábl rukou za ně a pak s vy­ valenýma očima vyrazil ze sebe sakaické slovo znamenající " duch". Duchové mrtvých Sakaiú straší na místě, kde tělo bylo nedávno pohřbeno. Po pohřbu oby-, čei ně celá osada sebere své movitosti a odejde rychle plna strachu a hledá si nový domov. My však nebylil jsme duchové, ale velmi živí přátelé sutánovi. Tedy Sakai­ ové s nimiž jsme se . setkali, dovolili nám utábořiti se. Vybrali jsme si čtyři mladé stromy stojící v náležité vzdálenosti, na kterých bychom si zřídili svou plcšinu. Okolo stoj ící stromy jsme posekali, aby v případě bouře nepcšk cdily naši kl-d k r u stavbu. Pak jsme zbudovali plcšinu z větví asi dvacet stop od země. N? d ní j:me rozepiali svou bambusovou střed_u, ·kte­ rou jsme si pr-inesli s sebc u svinutcu. Když naše tikary - rohože, na nidž j�me spali - byly rozloženy a sí1ě proti mosl\ y­ tům upevněny, naše přípravy na noc byly skončeny. Za všech svých zkušeností v džurgli nikdy jsem nc poznal tak moskyt y za­ mořeného místa. Veškeren rozhovor byl přerušován neustálým plesk, plesk, plesk a klet bami mužú. Ucl.ýlil jsem se pcd svou síť, ale l' dyž jse m ji zve dl, abych si vzal svcu več( ři, mo=k ytové vlétli tam celými hejny. Na štěstí jsem se postaral, aby moji lidé z kuiJ.l y a " boy" byli za­ opati'eni sít ěmi, ale Wan Mat a jeho lidé zakoušeli muka. V J:-éce pcd námi le želi krokodilové. Jejich čelisti byly roze vhny, až vlhké jazyky, lerkavé jako parír r a mouchy, byly obaleny moskyty a jin:)m

nočním hmyzem. Pak chňap, a čelisti sklaply. Orět se otvíraly, živcucí pasti a opět sklapovaly - po celcu onu bf ze­ <>nou nekomčnc.u noc. Zvuk ten :rr í �il se s plesk, plesk, plesk dcmorodcú, kteH se b á • i l i aby ne byli sežráni za živa. Věděl j•err, že nic, než strach rřed terrnc u d7 ur gl b1 ánil lidem, a by se ne dali n? ú1ěk. Z1 ána vypadali žalostně. A přece Sak ai­ ové žili v t( mto moskyty zamořeném koutě dcbrovolně, bez sebe m enšího kousku sítě proti moskyt ům . Jediné vy­ světlen í byl0, že jejich divošské kůže byly n( C ; 1 l i vé vůči �t ipnutí. Prostr-e cln :ch·'m Wan Mata jakožto tlt� močníka rozm' ouval jsem s Nc- ysareiP, r áčeln íkt m Sakaiů. Pravil, že viděl stcpy slonů, nosorožců, tarírů a tygrů. Ukázal opa čným srněrem, než kterým jsme pi-išli. Ne byli nil( dy dále mž růl dne ce�ty c d osady. Nevěděl, jak dostati se k Bukit Hantu. " Ne, ne, tuan ; nikdo nechcdí na Horu duchů. Nik do tam nikdy m byl ." Vyvaloval na mne oči v přihl c uplÉ m úžasu. Daroval jsem mu pořádnc u zásc b? rýže a sušených ryb. Slíbil mi, že v nEJ ­ bližších dnech přijde k Wa n Matovu kam po11gu a I-ekl j=em m u, že mu ukážu, jak sestaviti a nalíčiti past na tygry a levharty a jak kopati jám u na chytání zvěře. Zjistil jsf m , že pokud se týká sítí a ok , byl více mž mistre m . Během této rozmluvy rr uži pl-ipravili vše k zrátečnírr u pochc du. Jejic h nej­ veselejší ok? :rr žik cd naše ho r r-íc hc du byt :k dyž j�.em dal znamení k cdchcdu. Návrat byl na štěstí snadný, neboť naše cesta byla volná. Když jfme se blížili kam­ pcrgu, rr;uži, ženy i děti vyběhli nám vsti"íc plni strachu, zdali náš necčd ávaný ná­ vra t nezna:rn ená nějak é mš1ěst í na cťs1 ě k Hoře duci-.ů. Když shle dali, že je diné rány jsou štírnutí mo�kyt ů, vřísl\ a li � rr ě­ j íce se a dělali charakteristické hrubé žerty. Pr-íštího dne Naysar, náčelník Sakaiů, pr-išel, rr-ivá děje s �.t:bc u šest rr;užů k vy­ učmí. Zbudovali j� :m e hrubc u past, za tím co oni f hhlíželi. N( byla m r c d( bná ch c m­ né pasti na kryf y s hlir: ěnc u p c dlahc u. Na místo drátú byly tu koly zaražené do ,

země. Celá věc byla skryta pod větvemi. Pi"edvedli jsme, jak se pohybují dvíi"ka a jak i proč spadnou, když zvíře vkročí do pasti. Sakaiové pozorovali každý po­ hyb a z jejich tváří jsem vyčetl, že myš­ l enku pochopili. Ukázali jsme jim, jak se kope jáma tvaru V, vykopavše podob­ nou pi-ed jejich očima. Byla to lekce beze slov. Nakonec nabídli jsme jim občerst­ vení - čaj v púlkách kokosových skoi·á-

" Tygr ! " zvolal . "Tygr v pasti. " Začali jsme ihned hotoviti klec k do­ pravě. Byla udělána z větví a malých kmínkú. Za podlahu byly dány těsně k sobě a svázány rotanem. Ve sti"eše a stěnách byly nechány palec až půl dru­ hého palce od sebe. Všechny rohy byly zajištěny rotanem. Domorodci provedli tuto práci s pi-ekvapující rychlostí. Do večera bylo to hotovo. Klec byla dlouhá

Tygr př·ed pastí. pek a bílý cukr. Bylo to po prvé, k dy oboje spati'ili a byli velmi nedúvěr-iví vůči čaji. Strčili do něho jazyky ochutnávajíce a i·ekli: " H:Jl:-ké!" Když byl čaj oslazen, rozhodli, že je dobrý a polykali jej veli­ kými doušky. Nicméně jsem pozoroval, že raději jedli cukr samotný: podle jejich názoru bylo ho škoda dávati do čaje. Měli z něho radost jako děti . Odešli od nás v nejlepší náladě a s pevným úmyslem získali si ringgit (dolary) chytáním zvil:-at pro t 1l ana. Z:ttím, co jsme čekali na návrat Naysa­ rův, nalíčili jsme sítě a oka v sousedství, ale bez valných výsledků. Ztrávili jsme tak týden; tu pr-ihnal se Naysar.

a úzká, to jest dostatečně dlouhá, by se do ní vešel veliký tygr a ne tak široká, aby se v ní mohl obrátiti . Byla phvázána na dvou dlouhých tyčích přečnívajících na obou koncích. Na jednom konci byl otvor, aby tudy tygr mohl vf jíti. Př"íštího jitra za svítání vydali jsme se pro svou kořist. PJ-íprava byla zakončena uvázáním živého kul-ete, jako prvního tygrova sousta v zajetí. Naysar kráčel v čele a asi ve ctyi"ech hodinách phšli jsme na místo, kde nalíčil past. Byl v ní nádherný exempl áJ·, úplně dorostl ý tygr. Měl:-il na devět stop. Dal jsem pokyny, aby vnadidlo bylo umístěno tak dal eko uvnitř, aby padací dvíl-ka nezranila ocas zvíl:-ete.

266 Rozkaz byl vykon�n. Zvíře bylo v do­ konalém stavu - j edna z nej lz8 du a očima napolo zavřenýma. Jeií hořejší pysk byl povytažen s nádherných tesáků. Dech vyrážel sykotem. Živé ku!·e tr·epeta­ j ící se mu nad hlavou tygra rozzur-ilo. Jedinou ranou tlapy j e usmrtil, ale bvl pr-íliš rozzuřen v té chvíli, nPž aby i e mohl sežrati. V lepší nál ;:� dě, kdyby nebyl po­ háněn hladem, byl by si s mrtvým kuře­ tem hrál j ako kočka, děl aj e j ako kdyby bylo živé a snažilo se mu uniknouti . Chytání zvířat bylo pro mne řemeslo a ne sport, al e vždy cítil j sem při něm vzrušení a vždy měl j sem rozkoš z půvábu i zvláštního chování se zvířat samých. Tento tygr byl plný taj emnosti svého plemene. Díval j sem se mu do očí, které se uhýbaly a snažil se odhadnouti j eho zběsilost která v zaj etí může poštvati ho proti sobě samému . Je známo, že některi tygři v za­ j etí sežrali vlastní ocasy. To činívaj í, když se vybičovali sami v j a kousi slepou zuřivost. Neviděl j sem nikdy takový zá­ chvat běsnění, ale slyšel j sem j ednou domorodce o tom vypravovati. Musila to býti ošklivá věc na pohled. Rozhodl j sem se, že dám všemožně pozor na svou koi"ist. Uj ednal j sem, že transport provede šestnáct mužů, osm Malajců z kampongu a osm Sakaiů. Wan Mat, j eden nosič pušky a j á šli j sme v čele. Cesta byla před námi volná. Dostali j sme, c o j sme chtěli, tvál·e Mal a jců byly nadobro obráceny k domovu a všeobecná slavnost­ ní nálada převládala v malém průvodu. Ve smíchu pronášeny mnohé vtipy, ně­ které na útraty tygra. Náhle z džungle ozvalo se zachrochtání a zakvičení. Můj nosič pušky strhl win­ chesterku s ramene a otočiv se, by mi j i

podal, uhodil mne hlavní tak prudce, že j sem se zapotácel. Byl j sem sr;:�žen do směsice křovin a popínavých rostlin. Když j sem zápasil, abych nabyl rovnováhy, za­ slechl j sem skl·eky, výkřiky a i'· vaní. Obrá­ tiv se napolo uvědomil j sem si , že j a­ kási veliká obluda pf·ehnala se m:mo mne. První srozumitelný zvuk, který mne do­ stihl, bylo slovo "badak" nosorožec. " Badaki" vříska l o se všemi t óninami vzteku i hrůzy. Konečně j sem se vymotal z podrostu a potácel se z:rět na stezku. Za ní ležela klec - rozdrcená, tygr stlačen pod j ejími troskami. Krev tryskala mu ze strašné rány v boku a řval ze všech sil. Hluk, který dělal, byl napolo pře·· hlušen šíleným křikem mužů. Asi deset yardů zpět tři Sakaiové váleli se po zemi. Jeden z nich byl mrtev, j ak j sme pozděj i shl edal i, druzí dva těžce raněni. Všichru ostatní křičeli a gestikul ovali . Nosorožec vyHtil se z džungle, sehnul hlavu a podnikl útok. Vše to stalo s e v blesku - t ak rychl e, že muži neměli ani k dy pustiti klec a utéci. Ve své snaze dostati se na tygra veliké zvíi·e usmrtilo j e dnoho Sakaie a srazilo j iné dva. Je­ dinou ranou sehnuté hlavy prorazilo klec. Rozpáralo tygru bok rohem a j en prostou setrvr1čností j eh o dvoutunovP.ho těl a, po­ hybujícího se nej vyšší rychl ostí, byla klec i s tygrem odvl rčena plných dvacet yardů. Pak se zařvá!1Ím nosorožec j e odhodil a chrorhtaj e a kviče zmizel v džunglL Pravděpodobně mu vůbec nenapadl o, že j e něco neobvyklého v tygrově posici, že j e nesPn trochu j ako nějaká dáma v no­ sítkách. Ucítil tygra, zasadil mu smrtelnou ránu a šel po svých. Nosorožec j e zví!-e krátkozraké, ale j eh o čich j e neobyčej ně bystrý! Jakmile ucítí tygra, po4nikne naň vždy útok. Nesrazí se však se slonem. Obě veliká zvíl'ata na­ vzáj em se sobě vyhýbaj í, Uebaže noso­ rožec není vážným soupeřem slonu, když tento svine chobot stranou a pustí se do druhého zvířete svými velikými kly. Tygr naproti tomu není vážným soupel·em pro nosorožce a nepustí se s ním v boj . Nemá proti němu žádné dosti silné zbraně. Tygr není ani vážným soupeřem -

Nosorožec vyřítil se z džungle, sehnul hlavu a podnikl útok.

pro buvola. Oběma těmto zvíl·atům vy­ hýbá se z dál ky. Tygr daleko není ono mocné a neboi ácné zvíl"e džungle, za j aké se p ovažuj e. Tř t baže levhart se mu vyhne, věHm, že dva malí levharti zdolaj í veli­ kého tygra. Náš tygr takto spol·ádán svým přiroze­ ným nepřítelem začal zoufale pokoušeti se dostati se z klece. N t bylo nej menší naděj e, ž e bychom ho mohli zachrániti. Nejlepší, co jsem mohl učiniti, bylo zkrá­ titi j eh o trápení. Vzal j sem pušku a usmrtil zvíře výbušnou kulí. Život vyšel z něho se zakašl áním a zasípěním. Ne­ mai"il j sem čam něj akou lítostí, ale dal se do díla na j ednom ze zraněných Sakaiů. Improvisoval j sem cbvaz pro j eho krvá­ cející hlavu z nej čistších kusů prádla, j ež j sem měl na sobě a poi·ídil desky pro j eho zlomenou nohu z kusů rozbité klece. Páteř druhého Sakaie byla tak těžce ra­ něna, že j sem usoudil, že mé umění na něho nestačí. Poručil j sem Malajcům udělati dvoj e no­ sítka z nejlepších částí klece. Byli roz­ čileni do té míry, že j sem j e nemohl ovládnouti ; stará pověra o Bukit Hantu j e posedla. Shodli se v pl·esvědčení, že ten nosorožec byl zlý duch a že Hcra duchú ho vyslala, protože nechtěla, aby j e den z j ej ích tygrů za živa opustil j ej í stíny. Jej ich h ovor byla směs faktů, fantasie a úmyslných lží. Jeden z nich tvrdil, že nosorožec byl "bílý" - ne ve smyslu "bí­ lého nosorožce", j ak j ej známe, který j e j eště méně bílý než bílý slon, ale straši­ delně bílý, či podle j eho s!ov "bílý j ako dětské zuby" . Jiný prohlašoval, že to byla kojící samice. Viděl j i prý, l
pečlivá chůva, až j iž takřka má poroditi následující mládě. . Nosorožec v džungli má dostatečnou příčinu své dráždivosti. Trpí hrozně od hmyzu, který neustál e se na něm porásá, zar-izuj e si trvalý domov v hlubokých zá­ hybech j eho kůže. Shledal j sem , že u no­ sorožce v zaj etí velmi j ednoduchou po­ můckou k doplnění koupele j e škrábati kulatou holí v záhybech j eho kůže. To odstraní hmyz a přinese úlevu. Sakai, který byl na místě usmrcen, byl odnesen svými třemi soudruhy. Nebylo j ich však dosti - j en pět zdra­ v.}•ch mužů poútoku nosorožce - aby také o raněné se postarali. Mimo to byl j sem to j á, který byl zodpovědný za j ejich zranění a odh0dlán, že má se j im dostati nejlepší péče, j akou j im budu moci sehnati. Ale i kdybych byl chtěl dáti j e donésti zpět do j ej ich osady, zbudované j ako ptačí hnízda na stromech, mbyl bych nik dy přiměl Malaj ce, aby opět obrátili se k Bukit Hantu. Znovu vvdali i sme se průvodem ke kampong:u Wan Matovu s dvěma nosítky místo klece s nádhern�'m tygrem. Ne­ zranění Sakaiové, kteH zůstali státi, tupě nás pozorujícf', dali svým soukmenovcům s bohem zvlášt nímij ednoslabičnými slovy. Jednoho z nich už nikdy nespatřili. Uká­ zalo se, že má pi·eraženou páter· a skonal, než j sme došli do kampong:u. Ačkoli byl opovrhovaný nevěřící, uctí­ vač mnoha bohů, poživač nečist é potravy, zkrátka vyvrhel v očích M3.la� ců, kteří byli mohamedáni a stoupenci Prorokovi, do­ pi·áli mu dosti slušný pohl-<::b . Zabdlili j eho tělo do látky a dokonce zarěli nad ním smutcční píseň. Snad bylo to z vděčnosti, že j ej ich lidé všichni vyvázli. Vzdal j sem se pro ten čas pokusů do­ stihnouti Hory duchů. Rozhodl j sem se, že pokusín1-li se opět o to, vezmu s scbou Daj aky* - lovce hlav, kteií neboj í se ani člověka, ani zvířete, ani ducha. *

divoký kmen na Borneu .

269 ]osej j irsí/1:

O P E R U Á N S K E M G U A N U A J E H O V Y R O B C I.

Podél západního pobi-eží Jižní Ameriky, podél Chile a Peru, směrem od jihu k <>e­ veru, proudí chladný moh,kýproud, zvaný peruánský, neboli, j ak mu Američané říkaj í, proud Humboldtův. Že teplé prou­ dy mořské maj í velký význam pro kra­ j iny poblíž těchto ležící, j e věc docela j asr.á; zmirňuj í zimu - reguluj í celoroční teplotu a p., ale že by studený mořský proud m �� něj aký význam, ba dokonce že by byl dobrodiním, toho j ediný případ můžeme právě uvésti zde u proudu pe­ ruánského, který v délce 6307 km sleduje pobřeží Peru. Před dávnými dobami, když živočichové rozšir·ovali své oblasti, nastěhoval se na p8 břeží peruánské pták, j ehož nejbližší dnešní pr-íbuzní sídlí daleko v chladných bnčinách j ihotočnových, protože zde na­ lezl, ač v pásu tropickém (území j ím osí­ dlené mezi 2- 16° j . š . ) , životní podmínky pxbbné j ako ve své původní chladné vla­ sti. Pták tento zvaný kormorán Buugain­ villův* (čti bu�:envilův). Phalacrocorax B::mgainvillei - hnízdí výhradně na su­ chém záp. pobl-eží Již. Ameriky mezi Point­ Padií:m a zálivem G 1ayaquilským, na po­ bř-eží Peru a pr-ilehlých ostrůvcích. Celé toto ploché, písčité p8břeží, bez j akékoli vegetace pr-ip)mÍná svým rázem pevniny Antarktidy, a ráz j eho podmíněn j est právě zmíněným proudem. Klid oceánu, který zde nikdy nebou1·í, žádné drště a nesmírná hoj nost potravy ­ opět vlivem chladného proudu zdržuj í se zde hej na ryby chla::l.něj ších míst Paci­ fiku - j ako na př. anšovičky, různé druhy makrel (Lampyris luna) : tyto okolnosti způ>obily, že se tam tento j edinečný pták usadil a hnízdí od nepaměti na pobřeží a ostrůvcích. Odhadnuto bylo, že j edna hnízdní kolonie osazena j est až deseti * D ruhové j méno v češtině j eště nemá, proto dovolujeme si je n avrhnouti.

miliony kusy ; na j ednom čtverečném yar­ du (skoro metru) hnízdí až Hi páry. Na míle a míle hluboko do pevniny j ako mračna viděli bychom tyto ptál
* V Čechách, v p rů toku n a j aře a n a podzim. Platilo se za n ěj 1 8 krejcani . Lokay vypravuj e, že r. 1871 vypukl v Ru zyni u Prahy požár, kter)·m vyp laš en i byli z Hvězdy dva n ocujíd

kormoráP i.

* * V Číně a Japanu

čínského k

vycvičují kormorán a

lovu ryh, kterou ž !"l u ž bu kon á l !i - :2 0

let. Vejce vvsedí kvočny . Al�y ryby uloVf r é nemohl gpolimouti, m á na Inku kovov:(· krc u ­ ž ek . I v Anglii n a dvoře královském byl tento lov provozován jako sport.

2]0

Hej no kormoránů .

lysá kůže, zelený kroužek uvnitř červe­ ného. A právě tento pták má tak nesmírný význam hospodářský pro Peru - svým trusem. Trus j eho, který se nashromažďuj e ko­ lem hnízdních j amek od mladých, dává proslulé ptačí guano peruánské. Ptáci hnízdí po celý rok, ale protože nebylo by dosti místa pro všechny páry naj ednou, hnízdí po �oloniích.

Pár odchovává 2 generace za rok. I u těchto ptáků j eví se přebytek sam< ů v poměru 5 - 6 : 1 . (Příroda tuto neshodu reguluj e tím, že nápadněj i zbarvení samci u ptactva, nápadněj ší svými zvuky a po­ hyby více padaj í za kořist j iným živo­ čichům než nenápadně zbarvené samice.) Protože ptáci hnízdí v těchto místech od nepaměti, byly tyto vrstvy trusové místy 20 -30 metrů silné. Dnes bohužel j sou tyto "zlaté doly" trusu vyčerpány _ .._..., .._

----

Řad y

letících kormoránú .

.Q..... -

��

....... ..._

""'

' �

'- " v

v tom, že již za dávné říše Inků byli tito ptáci pod přísnou ochranou a zabití tohoto ptáka se trestalo smrtí. V důsledku dnešních ochranných metod je sice zisk menší, ale trvale zaručený. I na jiných místech naší zeměkoule sbírá se ptačí guano nahromaděné hníz­ dícími mořskými ptáky za staletí, ale ne­ vyrovná se svou j akostí guanu peruán­ skému. I z Chile se vyváží ptačí guano, s pobřeží západního Kapska, s ostrovů ležících proti Angře-Pequeně a zálivu sv. Heleny, s ostrovů Chesterfield�kých (N. Kaledonie), s korálových ostrovů Celi­ pertonu, Vánočního, Maldenu a Faminyn a p. Na těchto místech účastnila se na tvoření guana celá řada ptáků, chaluh, tučňáků a p. (Puffinus garmoti, Sphenis­ cus Humboldti.) Do Evropy dostalo se toto znamenité hnojivo prvně roku 1790 právě z Peru. Je to prášek žlutohnědý až hnědý, který velmi nepříjemně a prudce čpí čpavkem. Dovoz do Evropy obstarávaj í toliko dvě firmy a sice anglokontinent ální dílny guanové v Hamburce, Londýně, Antver­ pách a Emerichu n. Rýnem a druhá j est firma Salomson v Rotterdamě a Dlissel­ dorfu. Při prodeji zaručuj í dotyčné firmy

j en zakročením peruánské vlády a Na­ tional Guano Adminiscion j e opět racio­ nelně postaráno o pravidelné shromažďo­ vání guana ochranou j menovaného kor­ morána. Při vybírání guana nebylo totiž a

Kormorán Bougainvillův .

dříve vůbec bráno na zřetel hnízdění ptáků, byli plašeni tak, že jich povážlivě počalo ubývati, když nebylo jim možno klidně hnízditi. Dnes j sou tato místa pod přísnou ochranou; po celý rok nesmí nikdo na hnízdní ostrovy vkročiti. Jen z míst opuštěných nebo po od­ hnízdění kolonie se rychle guano sebere. Ochrana spočívá také v hubení různých škůdců těchto ptáJ�ů, j ako na př. kon­ dorů, kteří sbírají a ničí j ejich vejce. Roční vývoz dnes činí z Peru 25.000 až 90.000 tun. Ochranou neustále produkce stoupá. Ještě před deseti lety vyváželo se méně než 25.000 tun. Zdá se nyní ovšem, že j e to málo proti vývozu v druhé půli 19. století, ale tehdá se bezohledně vykořisťovalo a vy­ bráno bylo za několik desítiletí guano, za staletí uložené. Příčina, proč se tolik guana v těchto místech uložilo, hlavně na ostrovech Pabielon de · Pica, Huanilos, Punta de Lobos, Las Chinchas, spočívá

·

Spousty samic sedících na vejcích.

určitý obsah dusíku (7%), který j est, j ak j e známo, hlavní podmínkou dobrého hnojiva, dále obsah kyseliny fosforečné (14%) a kysličníku dniselnatého (2%). Mimo to peruánské guano obsahuj e j eště

27 2

jiné látky, j ako na pi·. šťavelan a síran amonný. Na mnohých j iných místech naší země­ koule usazuj e se také na velkých hníz­ dištích ptáků ("ptačí bazary" na Šp�c­ ber kách) guano, ale j ako hnojivo j est méněcenné, protože deště z něho vylouží důležité látky. Ptačí guano se na mnohých místech nyní zpracovává tím způsobem, že se naň nechá působiti kystlina sírová, která roz­ pustí nerozpustné fosforečnany, aby se promřnily v rozpustné. Dělníci, kter·í guano shrabují a pracují s ním v guanových továrnách, j sou vy­ sazeni častému nebezpečí otravy krve

vniknutím guana do otevřené rány. Rovněž vdechování guanových výparů j est zdraví velmi nebezpečno. Obrázky ukazuj í nám důležitého onoho ptál
A , N. Krukovs!lij:

V Z E M I C H A D Y. * Š '.roko daleko rozběhla se bezhraničná, za"mušilá tundra **, pckrytá rovným, hlad­ kým sněhovým pl-íkrovem, na němž j en zřídka kde kupí se vysoké závěj e, vzniklé za poslední sněhové boui·e. Tu a tam vyčnívaj í ze sněhu poloza váté lesíky za­ krslých, zohýbaných j edlí. Zdálo by se, že není, ba že ani nemúže býti života v této bílé zemi sněhu, že zde není ani útulku a tím méně potravy pro živoucího tvora. Pozdě ráno vyjde na oblohu veliké, j asně červené slunce. Pf·ejde nízko nad obzorem, zbarví sníh do purpurova, ne­ zahřej e nikoho a ničeho, a záhy zase za­ padne. Nepřehledné sněhy pohrouží se v dlouhou n0ční tmu. Dr-ímaj í zas až do příštího dne, pokud chladné boží slunce nevzbudí j e na dvě, na tři hodiny. Něk.dy za nnci rozhoří se na obloze čarokrásná '*

V yjde ve sbírce povídek

,.Země a lidé". **

polární step.

Krukovského

světla. Zaplane kouzelná severní zare a naplní celý kraj pohádkovými barvami : žlut:-?mi, fialov) mi, červconými i zelený­ mi . . . Na sněhu se začncu míl:ati svěila a měniti barvy. Teskno na duši j e v takové čarovné noci vštmu ži-vÉmu st ve h ní v tem chladném mdi svítícího sněhu. Když severní záře pohasne a zmizí, po­ hrouží se bílé sněhy zase v mrtvou tem­ notu. Nejsou však sněžné tundry tak dočista bez života, j ak by se zdálo. Kypí i v nich život, třeba neviditelný na prvý pohled. V létě, j ež zde není delší dvou měsíců, oživne tundra rázem. Zazelená se tráva i četné drobné keříčky, oživnou ptačím zpěvem zakrslé jedlové lesíky, toulá se kraj ' m různá zvěř. Obrovská mračna komárů, která časem i slunce zakrývají, sužuj í zvěř i lidi. Kočovný Samoj ed pase v tundře svoje soby dlouhou zimou vy­ hladovělé. Ale ani v zimě život v tundi·e

273

neutuchá, třeba není tak viditelný j ako v létě. Věrní Samoj edi tundry nikdy ne­ opouštějí. Žijí ve svých stanech "Čumech" a opatrují soby, svoj e živitele, toulající se po bílých pláních. Paroháči rozhrabují kopyty tvrdý sněhový příkrov, vyhledávaj íce pod ním skromnou stravu - lišejník sobí. Závěj emi sněhovými plíží se za šera opatrně lstivá liška, páchnoucí rosomák *, dravý vlk a poletují nesčetná, nikým ne­ plašená hej na bílých koroptví. Všude kypí neviditelný, ti­ chý, ale čilý život. Vše­ vládcem mohoucím této mrazné země j e člověk - Samoj ed. Ztraceny v sněho­ vých pláních, vzdáleny od sousedních obydlí lidských na sta verst, stojí tu o samotě u­ prostřed ohromných rovin chudičké, samo­ j edské Čumy. Tyto primitivní stavby, po­ dobaj ící se tvarem homolím cukru, nelze ani zváti stavbami. Samoj edi stavějí j e vel­ mi j ednoduše. Zatlu­ kou do země těsně ved ­ le sebe mnoho tenkých tyčí, jimiž ohraničí kruhovité místo sotva čtyři metry v průměru. "Jdi, Horní konec j ejich sváží pevně k sobě í·emeny ze sobí kůže, ponechavše pouze malý otvor, j ímž by mohl vycházeti z Ču­ mu dým. Tyče pokryj í dvojitou vrstvou sobích koží a stan j e hotov. Na j ednom místě při zemi nechají otvor, který na­ hrazuj e dveře. Otvor j e však tak nízký a *

polární zvíře podobné j ezevr.i .

Širým světem;

malý, že se j ím může prolézti dovnitř j en po čtyřech. Uvnitř stanu j e kruhovitá místnost se šikmými stěnami. Díra pro dým slouží současně též za okno. Upro­ střed stanu na zemi j e ohniště. N a ohništi

syn áčku , dnes sám na

lov . "

vaří i pekou, u ohniště j edí, kolem něho sedí i spí. Několik takových stanů stálo v tundře mezi sněhovými závěj emi, . tvoí-íc tak samoj edské stanoviště. Obyvatelé čumil byli lidé chudí, mající všeho všudy sotva několik desítek sobů. Na pokraji stano­ viště stál o samotě černý srub, zrobený ze 18

27 4

slabých stepních stromů. Byl to čum bo­ hatého Samojeda Vyrko. Ale ani tento srub nebyl př·íliš prostorný. Ve stěnách j eho byly však otvory podobné oknům, potažené sobími měchýř-i, při zemi byly dveře. Peci ani komínu tu nebylo a dým si musil hledati cestu ven děrami ve stro­ pu. Na vněj ší straně stropu byla naházena země a nahrazovala současně střechu. Tak nákladného stavení nemohl si však dopřáti každý Samoj ed. To si mohl po­ staviti j en takový boháč, j ako byl Vyrko. A j ak neměl býti bohat, toulalo-li se mu tund1 ou více než tisíc sobů ? Když na­ vštívili někdy bohatí kupci stanoviště, zastavili se zcela j istě u Vyrko. U něho nocovali, soby k další j ízdě si najímali a za vše to bohatě platili penězi i zbožím, zatím co chudí Samoj edi neměli toho nej ­ menšího výdělku. Na druhém konci stanoviště, opodál ostatních čumů, stál stan Samojeda Tako. Tako měl všeho všudy pět sobů. A může člověk dobře žíti s pěti soby ? - Kdysi, dávno už tomu, bvl i Tako bohat. V tundře se mu páslo tém ěi· pět set sobů. I rozhodl se tehdy, že se ožení. Začal hledati ne­ věstu. Zalíbilo se mu j edno milé děvčátko, dcerka chudobného Samoj eda. Tako počal s otcem děvčete vyj ednávati. Chudý Samoj ed, vida ohromná stáda Takova, žá­ dal za dceru sto sobů výkupného. Měl Tako litovati sobů pro tak krásnou dívenku ? Byla, pravda, trochu zďobaná od černých neštovic, kdo si však takovéto maličkosti u Samojedů všímá ? Také Tako byl zďobán a zohyžděn. Což se může některý Samoj ed \'yhnouti té nemoci ? Málokterý .člověk v tundře není zohyžděn neštovicemi. Pro takovou maličkost měl by se Tako zříci své nevěsty ? Dal bez rozmýšlení dívčině otci sto sobů za krasavici Logaj a oženil se s ní. Šťastně žil Tako s Logaj prvý rok. Pro­ jížděli se na saních tundrou, pečovali o své soby a nedostatku v ničem netrpěli. Ně­ kolikrát za rok zabili si soba a j edli j eho chutné maso. Na zimu si nasušili mnoho ryb, j ež v létě nalovili. Když přijeli ob­ chodníci, vyměnili sobí kůže a kožišiny ulovených zvířat za mouku, kroupy a

ostatní živobytí. Tako měl střelný prach potř'ebn:)r k lovu a mnoho ok i pastí na chytání zvěře. Aby štěstí j ej ich bylo úplné, narodil se j im do roka synek Urko. Štěstí j ej ich netrvalo však dlouho. Bývá už tako­ vý život v tundře! Dnes j si boháčem a zítra vstaneš se žebráckou mošnou. Tak bylo i u Tak o. Rozmohla se j ednou v tundře mezi soby velice zlá nemoc - sibiřský mor. Není h.rozněj ší nemoci nad tento mor. Ničím j ej neodvrátíš, ničím nevyléčíš. Sobi padali j ako mouchy a třeba měnili Samoj edi často stanoviště, snažíce se uUci tak moru pokud možno nej dále, nic to nepomáhalo. Když konečně mor přece ustal, nedopočítali se mnozí poloviny sobú. Tako j ich zbylo ze všech sotva sto. I se stem sobů možno žíti a ne právč nej húře. Ale j edné velmi chladné zimy stihla Samoj edy nová rána. Přihnala se hrozná bouř·e sněhová, "starucha Chady", tak prudká, že ani starci tak zlé zimy n�pam 1t:wa1i. Řádila bez ustání ně­ kolik dní. Světla nebylo viděti, a když se utišila, bylo vše sněhem zaváto a za­ neseno, že nebylo možno ani z čumů vy­ jíti. Samoj edy trápily zlé starosti, co se asi stalo s j ej ich soby bloudícími v tundře. A nestarali se zbytečně. Přihodilo se ve­ liké neštěstí. Mnoho sobů zahynulo v hroz­ né vichřici. Jedni zmrzli, j iní byli zaváti nebo se rozprchli a zdivočili. Do hrozné bídy uvrhla Samoj edy zlá Chada. Stal se žebrákem i Tako. Ze sta sobů zbylo mu j ich pouze pět. Od těch dob nastaly ubohému Tako zlé časy. Nebylo chutného sobího masa, ne­ bylo sobích koží na výměnu. Rodina ne­ vycházela z bídy. Mnoho hladových let př·ešlo tundrou. Který Samoj ed počítá však léta? Jde rok za rokem a nikdo se o to v tundře nestará, nikdo ani neví, kolik j e mu let. Život Samoj edú j e šedý, j ednotvárný j ako matka tundra a dlouhý j ak ten provaz, kterým obtáčejí do houfu sehnané soby. Léto j ak léto stej ně ne­ milosrdně štípají dotěrní komáři, kroužící v celých mracích nad zelenou tundrou, stej ně každézimy chumelíse bez konce sníh. Tako žil , tak j ako všichni j eho rodáci, j en s tím rozdílem, že žil j eště mnohem

27 5

bídněj i. Když vypásli sobí všechen mech a trávu na j ednom místě, složili Samoj edi stany, naložili sobí kůže, tyče i různé haraburdí na sáně-kerežki, zapi·áhli paro­ háče a stěhovali se na j iné místo soby j eštč netknuté. Tam vystavěli nové stanoviště. V létě, když se tundra zazelenala, toulali se sobi , kam se j im j en uráčilo a také i ej ich hospodál"i odpočívali po dlouhé zimě. Kočovali sem tam svými širými rod­ nými kraj i, tábořili u i'ek, lovili ryby, su­ šili j e na slunci, aby měli hoj né zásoby na dlouhou zimu. Malý Urko j ezdil stále s ot­ cem. Pomáhal pi"i každé práci a ve dva­ náctém roce uměl j iž výborně loviti ryby, líčiti pasti na dravou zvěl" a oka na ptáky. Také stříleti se naučil ze staré pušky otcovy, j ej íž pažba byla i·emínky přivá­ zána k hlavni. Sti-elný prach byl v�ak velmi drahý a nebylo j ej zač koupiti. Proto sUíleli Samoj edi z pušek j en velmi zHdka. Zato však kostěné str-ely nic nestály. Urko střílel nejraděj i z luku a zasáhl vždy koroptve i hranostaj e pi-ímo do očí. Bylo právě uprosUed zimy. Nastaly nej ­ kratší dny v roce, kdy slunce, obj evivší se zrána na chvíli j ako ohnivý balon nad obzorem, zapadalo už zase asi za hodinu. Celý den bylo šero. S východem slunce zakouhlo se z čumů. Hospodyně vařily snídani. V j ednom čumu pekly na ohni černé žitné placky, v j iném vařily pra­ l.enou polévku s kroupami. Z Takova čumu se také vyvalily kotouče dýmu. Logaj však neměla z čeho vařiti. Nebylo mouky ani krupice a Logaj zatopila dnes j en pro teplo. Malý Urko vylezl ze sobích koží zcela nahý - tak všeobecně Samoj edí spí, navlékl " malicu" (kalhoty ze sobí kůže srstí dovnitř) a poprosil o j ídlo. Matka 1i1u dala kousek sušené ryby. "Jdi, synáčku, dnes sám na lov," ozval s e z hromady kůží slabý otcův hlas. "Já nemohu, celé tělo mne bolí." Urko se počal rychle vypravovati na lov. Oblékl si "sovík" (sobí šubu se srstí navrch a s kapucí) přes hlavu, vzal luk se šípy, připevnil si na nohy lyže a za­ mířil v tu stranu, kde se mezi nekoneč­ nými pláněmi sněhovými černal pruh za­ krslého j edlového lesíka. Logaj dala se

do své denní roboty. Nabrala sněhu do kotle a postavila na ohniště, aby roztál. Potom vzala z kouta velikou kost - sobí lopatka to byla - položila j i na kámen a druhým kamenem počala j i tlouci. Včera pi"ed večerem pr-inesl j i malý Urko zvenku. Vzal j i před stanem psům. Proč j im j i nechati, mohou-li j í sami užíti ? Roztluče-li se kost na j emný prášek, ten pak se nasype do vařící vody a pi'idá kousek sušené ryby s trochou krupice, do­ staneš nej chutněj ší polévku na světě. Sedí Logaj u ohniště a horlivě tluče kost. Stanem šíi"í se těžký zápach tlučené kosti a tak k četným zápachům phbývá j eště nový. Do očí štípe protivně dým, který nestačil vyjíti hořejším otvorem a silně čpí sušená ryba, zavěšená na tyči nad ohništěm. S místa, kde leží Tako, táhne se nesnesitelný smrad. Všechny ty zápachy a vůně mísí se v j eden plnící čum. Logaj však necítí toho puchu. Pracuj e a při tom myslí na nemocného muže. Spočísti ne­ umí, kolik dní už stůně. Ošklivá, zlá ne­ moc kurděj e moří Tako. Častým hostem j e "cynga" v polárních krajích. Vyskytne se vždy, když není dostatek rostlinné potravy. Tako neonemocněl j í tentokráte ponejprv. Večer usnul, spal ncc a den a den za dnem a nemohl se probuditi. Marně j ej Logaj budila. Probouzel sej en velmi ne­ ochotně a záhy zase nanovo usínal. Ve spánku opuchly mu nohy, ruce a postupně i celé tělo. Minulo j eště několik dní. Dásně se mu rozpukaly a pokryly se vřídky, z nichž mokvala smrdutá krev. S počátku nemohla Logaj poznati, co by muži bylo, ale sousedé j í záhy pověděli, že j e to "cynga" . " Umře Tako, nedáš-li mu napíti teplé sobí krve," strašili Logaj Samoj edi. Tako prosil sotva slyšitelným hlasem : "Jdi, Logaj , k sousedům a ptej se, nebude-li někdo zabíj eti soba. Popros, aby mi daro­ vali trochu teplé krve. " V stanovišti však nikdo soba nezabíj el. "Nemohli bychom zabíti j ednoho z po­ sledních pěti sobů ?" uvažovala Logaj a slyšíc žalostivé mužovy stony, rozhodla se obětovati zvíi-e.

"Půjdu, Tako, a zabij i soba!" řekla muži. "Nečiň toho, Logaj ! " zrazoval nemocný. " Proč lituj eš soba? Napij eš se j eho teplé krve a rázem se uzdravíš!" "Je mně líto zvířete, Logaj !" "Nelituj , Tako, nelituj ! Máš ty přece větší cenu pro mne nežli sob. Zemřeš-li, co si zde počnu bez tebe ? " "Zůstane t i Urko a sobi. " " J e mi tebe líto!" "A umru-li př·ece? . . . Hleď, Logaj , potom nebudeš míti ani mne ani soba. A uzdravím-li se i bez krve - budeš míti mne i soba. Nezabíj ej zvířete, snad se uzdravím i bez toho! " Tako nedovolil zaříznouti soba. K večeru se vrátil malý Urko s lovu a pi"inesl pět zastr-elených koroptviček. Hla­ dová rodina byla by j e snědla nejraděj i sy­ rové, ale Lcgaj j e pečlivě oškubala, vy­ kuchala a upekla na ohni. Do vař"ící vody hodila hrst kostní moučky a pi"idala tresky. Za chvíli byla večeře hotova a všichni dosyta povečei"ili. Tako j iž téměř ničeho nej edl. Dásně mu zatím opuchly tak, že zaplnily celou dutinu ústní. Zuby se viklaly, že už nemohly ukousnouti po­ travy. V noci se mu j eště pl"itížilo a do­ stavilo se chrlení krve. "Ráno určitě zabij i soba!" rozhodla se Logaj . "Nezabíj ej ," zaúpěl Tako, "teď už j e to zbytečné. Mně už nic na světě nepo­ může. Krev z těla se mně vvlila, shnil j sem za živa a puch j de ze mne. -Mnoh o krve mi ušlo, zeslábl j sem. Teď už j e pozdě po­ máhati! Nezabíj ej soba, Logaj , musím zemř·íti!" Pi"íštíh.o dne nato Tako skutečně ze­ m!·el. Dokonal tiše právě tak, j ak žil. Svojí smrtí zachránil život sobovi. Zanechal po sobě vdovu se sirotkem, čum zůstal bez hospodáře. Pochovali j ej nedaleko stano­ viště. Hrob vyryli v sněhové závěji . Aby j eho těla hladoví vlci nevyhrabali, na­ sypali nad hrobem vysokou sněhovou mo­ hylu. "Teď j si hospodářem ty," řekli sousedé Urkovi. "Vládni soby, vládni stanem, plať státu daně a živ -svoj i matku."

Tak se stal Urko plnoprávným hospo­ dářem, ač mu bylo sotva dvanácte let . Nejpředněj i si prohlédl po otci zděděnou pušku. Opravil j i a vyčistil, aby byla pevnější a lépe střílela. Hlaveň pi"ivázal novými řemínky. "Dobrá j e, " liboval si, "budu z ní moci j eště dlouho stříleti. Třeba j e stará, j en když dobi·e střílí!" Před východem slunce vypravil se Urko na lov. Pi"ehodil si pušku přes rameno, vzal luk se šípy, připevnil si na nohy lyže a vyj el do vzdáleného lesíka. Je všeobe,cnč známo, že se Samoj edi živí výhradně lo­ vem. Bez lovu musili by zemi"íti hladem. Lyže, podbité tulení koží, klouzaly lehce po umrzlém sněhu. Čtyřicetistup­ ňový mráz štípal hocha do tvál"í, do nosu i do brady. Od teplého dechu tvořil se na chlupech čepice ledový rampouch. Paprsky sluneční se odrážely od sněhu a padaly chlapci pr-ímo do očí. Ostré světlo j ej až oslepovalo. Miliardy j isker červe­ ných, smaragdových a rubínových třpy­ tilo se v sněhových vločkách. Urko ph­ mhouřil malinká, šikmá očka. Nebylo možno bez bolesti hleděti na blyštící se sníh. Slýchal často od otce, j ak j eden j e­ j ich soused od toho prudkého světla oslepl. Po západu slunce se mu zatmělo v očích a vyléčil se j ediné tím, že několik dní zůstal v naprosté i mě. A druhý sou­ sed, ten úplně oslepl . Taková je síla zář-ícího snělm! Otekou oční víčka, pokryj í se vředy a člověk ztratí zrak. Urko se za­ hleděl na lesy ležící po j eho levé ruce a zbarvené purpurově. Tam na temně čer­ vených vrcholcích j edlí hledal oddechu pro svoj e podrážděné oči. Dlouho j el než dostihl vzdáleného lesa. Vrcholky stromú byly nakloněny na stranu od. silných mořských větrů, a odrážely se od modré oblohy svou j asnou červení. Z dálky již zpozoroval Urko j ednotlivé koroptvičky sedící mezi stromy. Jiný by byl snad ani ničeho newděl, ale Urko měl velmi bystré oči. Zpozoroval, j ak po sněhu kolem stromů běhají bílé postavičky, nelišící se téměř" od něho. Celé hejno j ich bylo. Chlapec se plížil opatrně mezi sněhoVými závěj emi. Dostal se nepozorovaně až k okraj i lesa. Koroptve neodletěly. Ne-

277

bály se, protože nebyly j eště nikdy nikým j ehož kůži by dostal od kupců peníze poplašeny. Hrabaly spokoj eně, snažíce i zboží. Nasbíral hromádku suchých j edlo­ se dobýti zpod sněhu něj akou rostlinku, vých větví, vzal troud a křesadlo a roz­ dělal oheň. Na ohni počal opékati j ednu mech nebo mladé pupeny stromů. Ur�o vyňal tiše šíp z toulce, přiložil zabitou koroptvičku. Zasněženou pustinou k tětivě, napial a počal mířiti . Mířil dlouho. --�-"'''!'""'"'"'--�'ll!l"":_..r.:::--�",.....,w:"'"-m-:--::::-7."'"':1""1":-::o����'!'lmm Konečně vypustil ten­ ký šíp opatřený ost� rým hrotem. Šíp letěl neslyšně a probodl tě­ l íčko nej bližší koropt­ ve. Padla bez hlesu mrtva na sníh. Ostat­ ní nevěnovaly tomu nej menší pozornosti. Bylo j ich tolik, že si smrti j edné družky ani nepovšimly. Urko vzal druhý šíp, za­ mířil a střelil. Druhá koroptvička svalila se mrtva. Tak vysUílel chlapec všechny svoj e šípy a pouze j ediný minul se cíle. Proletěl nad hej nem a zabodl se do slabého kmene j edné j edličky. Za­ zvučel j ako struna. Ptáci zdvihli hlavy a nastražili sluch. Urko však j iž neměl žádné střely. Z pušky stříleti nechtěl, proto� že měl ji nabitou kulí a tou sUílejí Samo� j edi j en po vysoké zvěři. Nezbylo, než vyplašiti důvěřivé ko- � roptvičky. Vztyčil se Připial lyže na nohy a zamířil k vzdálenému stanovišti. a vykročil kupředu. Koroptve, shlédnuvše blížícího se člověka, vyletěly s hlučným šu­ šířila se pr-íj emná vůně pečeného masa. motem a čirikáním. Zamířily do druhého Koroptev byla pečena. Urko uhasil oheň; lesa. N a sněhu zůstaly j en nešťastné zabité vyhlédl příhodné místo mezi j edlemi a j ej ich družky. Urko sebral koroptvičky a pohodil tam na sníh pečínku. Sám obj e] vytahal z j ich tělíček šípy. Uvažoval, má-li na lyžích velké kolo, usedl pod blízkou j íti j eště dále. Kořisti měl už dosti, bJadem j edlí a ukryl se pečlivě pod i ejími větvemi. s matičkou nezemrou. Rozhodl se ohléd­ N ohy zabořil hluboko do sněhu. Pohoze­ nouti se po něj akém větším zvířeti, za nou koroptvičku viděl i ako na dlani. Kol·

kolem měl volný výhled na prostranství, a v j eho duši kradlo se přesvědčeni o ča­ porostlé j en velmi r-ídce oj edinělými strom­ rovné moci neviditelných duchú tundry. ky. Po pravé ruce položil fi na sníh pušku, "To čaroděj ní duchové, posílaj ící na lidi skrčil se a čekal . štěstí a neštěstí, sypou teď na ZEmi ne­ Slunce, j ako velký rudý balon bez beský oheň , aby lidé viděli, poznávali a paprskú, počalo se skláněti za obzor. Záhy cítili j ej ich sílu a moc . " Ur k a c bešla hrú­ zmizel j eho kraj , potom prostředek a za za. Dravé zvěře se nebál, ale phd nevidi­ chvíli ztratilo se celé. Po západu slunce telnými duchy cítil zbožnou hr úzu . Ne­ plály j eště něj akou dobu na obloze rudé pr-irozené a čarovné osvětlení sněř!ových červánky a barvily sníh na t emně fialovo. plání, síla a půvab ná dherného zj evu pří­ Znenáhla počala se obloha kaliti a barva rodního vzbuzovaly v duši hochově něm}· j ej í změnila se v j ednotvárnou, smutnou úžas. Ve společnosti lidí nal� áněl tento šeď. Pohasly j asné barvy polárního zá­ zvláštní zj ev pr-írodní strachu . Tad\' . padu. Na sněžnou pustinu ulehl závoj uprostr-ed pustých sněhových polí, za no-ci šedého soumraku . Dlouho trvalo, než se a o samot ě, bušilo srdce hrúzou a zešei"ilo úplně. v uších šumělo. V nízkém mlází, ztracena Urko seděl porl stromem a trpěliv� če­ v ohromné prastaře tundry pcd ubchcu kal. Když se ozval Uadový ž aludek o svoj e zakrslou j edličkcu, sedťla malič}{ á, pře­ právo, vyňal z míšku kousek suché tresky maličká postavička člověka, ktncu sem a počal j i tiše hrýzti. Za chvíli zhoustl sou­ zavedl boj o život. Seděla a Uásla se zděše­ mrak téměř nepozorovaně a proměnil se ním. Náhle na rúznobarevné pláni sněhov,� v noc. Obzor zčernal , že sotva na pár kroků bylo viděti. Urkovi to však docela mezi řídkými j edličkami mihl se j a:kýsi stačilo. Vědčl , že nechybí, j en přij de-li tvor. Urko rázem oiil j ako by z něho byl mu něj aká zvěí· do rány. A proč by ne­ v tom okamžiku všechen strach spa dl . přišla! Pečená koropt ev pr·íj emně voněla, NapiJ.l zrak i sluch. Přid:ázela kd -ist . vůně j ej í nesla se daleko hustým nečním Plížila se opatrně, chlížda se a zkcumala vzduchem . Zvěř větrí zdaleka, i e hladova, nosem vzduch, neucítí-li podezřelého zá­ přij de určitě. A hošík trpěliv� čel
27 9

chnvati pn životě sebe i matku. Lov byl skončen. Bylo třeba pomýšleti na návrat k domovu. Urko nabil pušku; přehodil lišku přes rameno, pobité ko­ roptve navěsil si k pasu, připial lyže na nohy a zamířil k vzdálenému stanovišti. V tom okamžiku nehrozil se dravého vlka, bloudícího tundrou, nelekal se zákei"ného rysa ani falešné lišky pronáslednj ící ne­ odbytně každého. Šťastně došel do rodného čumu k oče­ kávaj ící j ej matce. Logaj byla u vytržení nad bohatým úlovkem hochovým. Vidouc pyšnou lišku a deset zabitých koroptví, byla pi·esvědčena, že hladem nezemrou. Druhého dne stáhl Urko lišku a kúži rozvěsil v čumn, aby vyschla. Zápachu v stanu zase pr-ibylo. Maso hodil psúm v náhradu za kost, kterou j im byl včera vzal. V pfíštích dnech chodil Urko pilně na lov, ale kromě několika koroptví ničeho nezastřelil. I rozhodl se políčiti pasti, které mu po otci zůstaly krom pěti sobů j ako j ediné bohatství. Prohlédl j e dů­ kladně. " Důmyslná věc tyhle pasti!" pobručoval si spokoj eně. " Kdo je as vy­ myslil ? Stačí dobrým vnadidlem phlákati zvěř, past sklapne - klap! a přiskřípne hladovci tlapu nebo hlavu. " Urko zatáhl pasti daleko do tundry. Nalíčil j e v těch místech, kudy, j ak se do­ mníval, chodí zvěř, připevnil p:čené ko­ roptve j ako vnadidlo a spokoj eně odešel. Druhého dne šel prohlížeti pasti. Když se přibližoyal k prvé, viděl, že se na sněhu cosi černá. Čekalo j ej však nemilé pi-e­ kvapení. Vnadidlo bylo snědeno a v kle­ štích pasti vě7ela j en čísi tlapa - patrně liščí. Po sněhu kolem se válely kusy srsti. Bezpochyby se chytila liška a·hladoví vlci j i roztrhali dříve nežli přišel. Druhá past byla prázdná a vnadidlo bylo netknuto. Ve Uetí opatřil Urko lišku. Jednou noh.c-u vězela pevně v kleštích. Tq:ěla neuvěh­ telné bolesti. H.ty měla rozevřeny, oči jí horečně plály. Když spatřila blížícího se člověka, počala strachem kňučeti a trhati se vší silou. Tlapu z pasti nemohla však vytáhnouti. Urko ji udeřil holí po hlavě, aby j í zkrátil muka.

Ve čtvrté pasti, postavené v j edlovén t háj ku mezi dvěma stromy, chlapec s po­ čátku ničeho nepozoroval . Teprve když přišel blíže, poznal, že j e sklapnuta. To bylo znamení, že v ní bude něco chyceno. A opravdu tam bylo něj aké zvířf ! Byl to hranostaj . Byl chycen v půli těla a byl j iž mrtev. Urko se zaradoval. Byla to kdist velmi cenná. Jeť hranostaj zvír-c velmi drahé, protože j en zřídka podar-í se j ej chytiti. Když potom j eště přenesl pasti na j iná místa a vyměnil vnadi dla, zamířil rychle domů. Chtěl se pochlubiti matce kořist í. " Molodče Urko!" pochválila matka chlapce, když jí ukázal úlovek. " Budeš-li stále loviti s takovýmhle štěstím, roz­ množí se záhy naši sobi. Budeme zase j ísti čerstvého j ej ich masa, šíti si šaty z j ej ich koží, nakoupíme mouky, hup i prachu ! Čiň se, synku, čiň!" Hoch se phčiňoval . Lovil denně se sti"í­ davým štěstím a svou prací živil seb{" i matku. V čumě měl už na!'hromážděm· celé poklady. Na tyčích, zavěšených na­ pr-íč stanu, viselo a sušilo se několik l iščích koží a dvě kůže hranostají. Lrgaj čd< al a j en n a kupce, aby s e zbavili těch pokladú a vyměnili j e za mouku, krupici, prach i kule. Slunce stálo j iž ve dne dElší dobu nad obzorem. Dny se prcdlužovaly, soumrak a noci se krátily. Kupci však stále nej eli. V stanovišti dávno už vše m dcšla mouka. Nebylo z čeho péci placek, n ebylo mouky ani na praženku. Poslední zbytky míchaly ženy s lišej níkem a kostním práškem. Z toho pekly na ohni placky a j edly j e polosyrové. Když dc·šla mouka dc-cela, počali Samoj edi očekávati zlého hosta "cyngu" . V těch zoufalých, hrozných dnech zabíj el každý pi-ebytečné soby, aby se napil j ej ich teplé hve. Samoj edi totiž věr-í, že teplá sobí krev chrání před kurdě­ j emi. První, kdo zabil soba, byl bohatý Vyrko. Prcč by také litoval j ednoho, má-li j ich tak mnoho? Několik Samoj edů vyj elo do stepi za svými soby. Dávno už j ich neviděli a ne­ věděli ani, žijí --li všichni. Musí j e sehnati

z8o zase i ednou k stanovišti a spočítati. Pískli na psy. Muži i eli na lyžích, psi běželi pí-ed nimi. Věděli, že sháněj í-li Samoj edi soby k stanovišti, bude maso a chutné kosti. A j en tím živí se psi v tundí-e. Nikdo j ich nekrmí, jsou stále hladoví a hubení. I za­ čali psi honiti soby. V dálce mezi sněho­ vými závěj i ozval se zuřivý štěkot. Psi obj evili soby a hnali j e k stanům. Lidé klouzali na lyžích za stádem. Když se ;;wíl·ata octla u stanoviště, stísnila se v kupu. Samoj edi obtočili stádo dlouhým provazem, počali prohlížeti a počítati svoj e živitele. Zvíí-ata, nezvyklá lidem, byla boj ácná, tlačila se se strany na stra­ nu. Prchnouti však ze začarovaného kru­ hu, obtočeného provazem, nemohla. Celý lec; mohutných větevnalých parohů ko­ léb:tl se nad stádr m. Zvířata netrpělivě očekával a svého krutého osudu. Každému cizinci by se zdálo, že všichni sobi j sou zcela stejní, že maj í naprosto stej nou barvu i vzrúst a že není možno rozeznati j ednoho od druhého. Samoj edi znaj í však svoj e živitele velmi dobí-e a Ueba by počítal některý soby i na stovky, lehce rozezná své od cizích. Pouze boháč Vyrko se j edenkráte zmýlil, protože měl sobů až pr-íliš mnoho. "Tenhle j e můj , " zvolala Logaj , ukazu­ j íc prstem na statného soba. "Můj j e," odporoval Vyrko. - " Tys takového soba nikdy neměla!" " Mýlíš se, Vyrko! Múj sob má na levém parohu zkr-ivenou j ednu větev, nad ko­ lenem pravé zadní nehy má znaménko a hřbet má široký!" "Pravdu díš, Logaj , není můj !" pravil Vyrko a spor byl rázem skončen. Samoj edi počali počítati soby. Byli všichni, j en Vyrkovi chyběli Ui . Patrně j e v tundře zadávili hladoví vlci, aby se napili j ej ich teplé krve. Vyrko vybral nej většího soba ze stáda a ukázal j ej ženám. Ženy chytily zvíl-e za parohy, odvedly j e k čumu a zai'ízly. Aby teplá krev z těla neutekla, podvázaly í-e­ menem hlavní žílu. - Počaly hody . . . Kdyby byl na samoj edské hody pozván člověk se slabým žaludkem a j emnými mravy, užasl by, vida ten divoký obrázek

Samoj edi se naklonili k teplému tělu so­ bímu a lačně pili j eho krev. Kdo se napil, od­ cházel spokoj eně stranou se zakrvavenými rty, aby udělal místo druhu. NěkteH Samo­ j edi vyí-ezávali kusy masa z těla sobího a j edli j e syrové, ohlodávajíce hladově kosti. Psi stáli opodál hodovníků a ne­ trpělivě čekali, až i j im hodí j ej ich podíl. O každou kost se strhla mezi psy rvačka, ale nikomu ani nenapadlo, aby j e roz­ háněl. Játra a srdce, j ako nej vzácněj �í kousky, dostal hospodář. Každý si mohl ze zabitého zvířete ui'íznouti takový kus masa, j aký sám chtěl. Urko stál stranou a hleděl na hodovníky. "Proč nejíš, Urko?" zeptal se ho boháč Vyrk o. "Tvému otci bylo líto j ednoho soba a zemí·el na zlou cyngu a ty také zemřeš! Jez hned! Jsi moloděc a až povyrosteš, dám ti svoj i dceru za ženu. Šetři a roz­ množuj svoj e stádo na výkupné!'' Urko se nedal dvakráte pobízeti a pu­ stil se chutě do j ídla. Záhy byl sněden celý sob. Vyrko byl tím velmi spokoj en a phkázal ženám zabíti druhého. Jako všichni divoši, tak i Samoj edi do­ vedou dlouho hladověti. Dostanou-li se však k bohaté hostině, j í pak neuvěřitelně mnoho. Bylo po hodech. Lidé si oddechli a uklidnili se. V stanovišti počal zase oby­ čej ný život, ale kupci stále nej eli. Urko chodil j ako dříve na lov a kor-istí krmil sebe i matku. Jedenkráte pobil zase mnoho koroptví. Několik j ich upekl a nalíčil do pastí v da­ lekých podrostech. Druhého dne nato šel prohlížeti, co se chytilo. Zimní slunce bylo zakaleno. Když naň Logaj pohlédla, řekla synovi : " Nechoď, Urko, dnes do tundry! Slunce j e smutné, stihne tě nehoda. Chy­ cená zvěl- ti neuteče, doj deš pro ni zítra. " "Do zítří vlci korist sežerou," odporoval Urko, neposlechl matky a šel. Ten den byl pro Urka opravdu ne­ šťastný. Pasti byly prázdné, ani j ediné zvíře se nechytilo. Patrně vybral nepH­ hodná místa. I rozhodl se chlapec, že na­ střílí koroptve. Zamířil dále do tundry, tam, kde se na obzoru černal sotva vidi­ telný lesík Phplížil se nepozorovaně až

z Sr k okraji lesa, a spatr-il, že j sou tam skuteč­ hové pláně ztemněly a zesmutněly. ně koroptYičky. Sňal opatrně s ramene Od púlnoci vystupoval po obloze ne­ l uk, přikrčil se a míi"il. Ostrý šíp za vlídný, temný mr ak. Čím více se blížil, šípem posílal do houfu a ubíjel ne­ tím se zdál b)rti větší a hroznější. S mra­ vinnt, důvěr-ivé ptáky. V tom okamžiku kem o závod letěl tundrou vítr. zapomněl na vše na světě - na čas i na místo a myslel jen na bohatou kořist. �áhle však se přihc­ dilo něco, čeho se Urko ani ve snu ne­ nacl.il . . . J ecl.na v letu posth:­ lená koroptev, pada­ i ící s ki"ikem s větve ;1.a větev, svalila se vedle nevelké sněhové závěje. Sotva dopadla, závěj zaševelila, oživla a nadzdvihla se. Než se Urko z leknutí vzpa­ matoval, vyskočila ze závěj e liška a vrhla se na posti"elenou ko­ roptvičku. Hej no lek­ nutím začir-ikalo a od­ letělo. Liška chytila Uepaj ící se na zemi koroptev. - Jaký to zázrak ? ! Kdo by si mohl jen pomysliti, že pocl sněhovým zá­ vějem j e skryta liška? Urko j iž nejednou slyšel od zkušen)rch lovců, že liška vymýšlí na oklamání zvěi"e vše­ možné chvtrosti. Často prý zahr�bána w sně- -' · '"·i/ hu čeká na zvěl" a když tato, netušíc nebezpečí, Letí pi·ímo j ako kule sti"e!ená do cíle. se přiblíží nebo usedne na závěj, je ztracena. Chvtré zvíi"e i e tahle liška! Když uúel Urko, co se děj e, nlmi s e Ťentokráte :však lstivost lišku zahubila. polekal. Dfíve, j sa cele zauj at lovem, toho Tl-eskl výsUel a zákel-ník klesl mrtev na ani nepozoroval. " Chacl.a * jde, Chada!" sníh. Šťastný Urko k ní pl-iskočil. zašeptal zděšeně. - " Rychle domú ! " V tundl-e se ztišilo. Zakalené slunce klonilo se k západu. Vzduch jak�i pc,·2.ž­ livě zhoustl a zlo\·ěstně zchl CJ dl. Sni'* �něhová houf·e .

z Bz Urko znal už velmi dobi·e sněhm·é b :mf·e. Věděl, že zastihne-li Chada člověka ,. tundi-e, je to jeho smrt. Nepustí více ubožáka ze svého obětí. Síla její je veliká, dech jedovatý. Ve dne i slunce zakryje, cestu pí·ccl očima zametá, den mění \' noc. Počneš blouditi v sněhové vánici a bloudíš tak dlouho, pokud vysílením nepadneš. A padneš-li, nevstaneš více. Zlá Chada zanese tě sněhem a pohí·bí na věky. Strašnou sílu má starucha Chada! Proto rychle, rychle, rychle domů! Urko sebral spěšně 'koroptvičky, hodil přes plece lišku a ujížděl k domovu. Do s tanoviště bylo několik verst cesty. Čumú nebylo ani viděti. Urko věděl, že dojede-li do prvého lesíka, kde má políčeny svoje pasti a odkud se odkrývá rozhled na stano­ viště, spatr-í dým valící se z čumů a bude zachráněn. Ale ani do prvého lesíka ne­ bylo tak pr-íliš blízko. Rychle klouže hoch po sněhu, leč mno­ hem rychleji žene se za ním zlověstný mrak a houstne mrazivý vzduch. S obavou pohlíží Urko k severu a s hrůzou poznává, že jej mrak dohání. Phletěl prvý náraz větru a div hocha k zemi nes1'azil. Ve vzduchu to zašumělo, zahučelo . . . Setmělo se povážlivě a obzor se rázem zmenšil. Přiletěl druhý náraz a přinesl s sebou sníh. Zakouřilo se po sně­ hových pláních, zaprášilo se s hí·ebenů závějí. Urko spěchal, seč mu dech stačil. Snažil se uniknouti zlé babici Chadě. Šťastně dojel do lesíka, kde stály jeho pasti. S temene chlumku bývalo za dne viděti ,. dálce čumy. Teď však byl kraj zamlžený a neprůhledný. Urko však dobře \'Í, kterým směrem leží jejich stano­ viště a letí pfímo jako kule střelená do cíle. Kéž by ho jen vichr neporazil! Kéž by nezajel stranou a nezbloudil v tundře! Tam doma v rodném čumu nelekne se už zlé stařeny. Setmělo se úplně. V zlověstné temnotě to řvalo, hvízdalo, kvílelo a šumělo, ozý­ valo se divoké, šílené hučení. Bývá už tak vždy, j akmUe se zlá starucha Chada pro­ budí. Vrhne se na prvého člověka, který jí padne do rány a začne mu zpívati do uší

pohí-ební píseú, povalí jei k zemi a zasype sněhem. Starucha Chada žije daleko na severu a dlouho, pi-edlouho spí. Když se však pro­ budí a pozná, že i ejí království je zpusto­ šeno, že chybí mnoho chytrých lišek, špinavých hranostajů, smradlavých roso­ máků a jako sníh bílých koroptviček, roz­ zur-í se strašlivě, rozletí se mraznou tun­ ch·ou, aby dopadl a a potrestala vinníky. . ,Nebylo by lépe raděj udobr-iti sta­ ruchu ?" napadlo Urkovi a hned odvazuje od J-emene j ednu koroptvičku a hází i i do sněhového víru. " Udobr-i se, staruško, udobr-i! " pro::;í chlapec. Staruška se neupokojila. Zuhla úžasně a snažila se povaliti hocha k zemi. Urko se bránil vší silou a jel dál a dále. Stanoviště \'Šak ještě neviděl. V zápasu se sněhem velmi se horh unavil. "Proč se pořád zlobíš, stařenko ? Což se ti zdá i edna koroptvička málo ? Máš dost, musím si přece také něco nechati! Chtěla bys lištičku, viď? iMyslíš, že ti ji Urko dá ? Nedá, nedá, stará babizno! Domú už beztoho není daleko!" Tak roz­ mlouval cestou chlapec s vichřicí. Ačkoliv Urko běžel, jak mohl, stanoviště stále neviděl. Zdálo se mu, že už bv měl býti dávno doma. "Divná to věc! " myslil si. .,Nebloudím snad naposled v tundl-c ?" Zastavil se a poslouchal. Chada však tak nar-íkala, že ničeho neslyšel. "E i!" křikl Urko z plna hrdla . . . :Nikdo mu neodpověděl. "E i!" zavolal znovu, ale zase j en smích staruchy byl mu odpovědí. Urko zkoumal pečlivě nosem vzduch, nepáchne-li dýmem. Ale chytrá babice hnala všechny zápachy od něho stranou a tak hoch usoudil, že není ještě u stano­ ,·iště a spěchal dále. Špatně se mu to však běželo. Lyže se bořily hluboko do sněhu a vichr se stále pokoušel povaliti jej k ze­ mi. Oči měl zalepeny sněhem, že ničeho v temnotě neviděl. Podobal se více po­ hybujícímu se sněhuláku nežli člověku. Ujel ještě značný kus cesty, ale v stano­ višti stále nebyl. -

-

"Jak se rozzur-ila, zlá!" pomyslil st chlapec a zavolal : "E i?!" " Cha-cha-cha! Hi;hi-hi! Vj u-vj u-vj u! Fju-fju-fj u!" smála se mu j ízlivě starucha Chada. "Tu máš, nenasytná!" ki"ikl zlostně Urko a hodil jí j eště j ednu koroptev. "To j e však poslední, více už ti nedám! Naj du stano­ vi<;tě i bez tvé pomoci! Beztak j sem j e už asi minul! " Urko chvíli uvažoval, c o dělati. Potom rázem otočil lyže a pustil se stranou. :VIyslil sice, že j ede pHmo k stanovišti, al e což může někdo uhodnouti v této tmě, ,. tom strašném, šíleném vichru správný směr ? Dlouho zase j el chlapec novým směrem. Už nejel vlastně, j en nohy sotva vlekl. Cítil, že j ej opouštěj í síly. Zlá Chada vítě­ zila. Několikráte se j eště zastavil a volal : " E - í ? l" Několikráte změnil směr j ízdy hledaj e �;tanoviště, ale všechno marně. Starucha mu dokonale zmátla cestu. Zmučen a znaven bloudil v sněhových závějích, až se konečně zastavil. Ještě naposledy hlasitě zavolal. " Ha-ha-ha! Hi-hi-hi! Ho-ho-ho!" smála s e mu zase j ízlivě zlá Chada. "Nedám ti lišky, zlá, protivná, nedám, nedám! Ať třeba zahynu ,. tundťe, ale nedám! Počkám, až se· nabažíš! Uvidíme, kdo s koho! E - í?!" "E - í!" zaslechl náhle odpoddající mu ze tmy dutý hlas. Hoch napial sluch. "He-he-hééj ? ! " zald'ičel j eště hlasitěj i a poslouchal. A zase se mu kdosi ze tmy ozval. "Zázrak! " pomyslil si. " Či mne to snad zlá Chada klame? Ne, ne, to byl lidský hlas!" A Urko zavolal j eště a j eště, aby se pl-es,·ědčil, odpovídají-li to skutečně lidé. Jen to j ej mátlo, kde by se tu lidé v té pustině tak náhle vzali. V tom se ozval lidský hlas zcela blízko. Urko šel po hlase, ale lidí stále neviděl. Sotva už vlekl nohy a motal se ve sněhu, když tu narazil na cosi tvrdého. Ohmatal pl-edmět a poznal sobí paroh. "Jsou-li zde sobi, bude i stanoviště ne­ dal eko," uvažo,·al a vlekl se namáha,·ě -

-

-

dále. Cestou nepi-estával volati : "E - í ? !" E - í ? !" Záhv narazil na druhého soba, na Ue­ tího, čtvrtého, potom nahmatal sáně a v tom i lidi spati"il. "Jak s e sem dostali ? Co tu dělaj í ? Kdo j sou ? " ptal s e sám sebe pi-ekvapený Urko a hlavou mu proj ela myšlenka, nej sou-li to samé nástrahy stai"eny Chady. Záhy však se přesvědčil, že j e to skutečnost. *

*

*

Do sousedního stanoviště, vzdáleného málem padesát verst od toho, v němž žil, pracoval a lovil Urko, pi"ij el dlouho če­ kaný kupec. Jel zdaleka a vezl mnoho zboží. Na několika saních měl naloženy velil<:é vaky. Na j edněch vezl mouku a sůl pro ty, kter-í j i miluj í. Na druhých ta­ bák, zmrzlou vodku, sti-elný prach, kotle na vai"ení, provazy, pi"ízi na pletení sítí krátce vše, čeho poti"ebuj í obyvatelé země Chady. Samoj edi se radovali z pr-íj ezdu kupce a snášeli mu výměnou za zboží vše, co za celou zimu stačili uloviti . Ph­ n.ášeli zvíí·ecí kožišiny : liščí, h.ranostají, rosomáčí . . . Kupec j e prohlížel znaleckým okem, smlouval a dával za ně zboží, j aké kdo potřeboval . V čumech zavoněly pe­ koucí se žitné placky. Samoj edi byli šťastni, tak dlouho už j ich nej edli! Celé dva dny obchodoval kupec v stano­ ,·išti a tl-etího dne j el dále. Samoj ed, u ně­ hož kupec bydlel a naj ímal soby k další cestě, prohlížel vážně oblohu. " Nei ezdi dnes, kupče! " radil. "Phžene se určitě zlá babice Chada!" " Jak to víš, starý hlupče ? " ptal se ne­ \Tle kupec. "Poznávám to na obloze. Pohleď j en sám, j aké j e slunce smutné, zakalené, nebe nečisté a půlnoc černá! Nej ezdi! Ne­ j ezdi!" Kupec neposlechl. "Bůh sám ví, kdy se j eště tvoj e boul-e přižene! Možná, že až v noci a dlouho-li nám bude trvati těch padesát verst do sousedního stanoviště ? Sobi j sou odpočatí, poběží rychle. Patnáct verst v hodině j istě ujedeme, za tři, čtyr-i h odiny budeme na místě. Musíme si po­ píliti. I tam j sou hladoví a čekaj í. Dočkají-

li se nás, nakoupí mnol,.o zbcží a kožišiny daj í l acino . A pf"edh.oní-li mne j iný kupec, neprodám svého zboží ani kožišin lacino nekoupím!" I rozkázal kupec Samoj edoYi, aby zapf"áhal. Oboz* stál pbpraven na cestu. Dlouhé, úzké a vysoké samojedské sáně, pbzpůso­ bené i ízdě po sněhu, nemohly unésti tak ,·elikého nákladu, musili rozděliti vaky j eště na několikery. Na pf"edních byla mouka s krupicí, na zadních rozmanité drobné zboží. Jedny sáně byly už vrcho­ vaty koží. Samoj edi sedí na saních s noham a pod sebe zldíženýma. Kdo neumí takhle na úzkých saních j ezditi, lehne a Samoj edi i ej pi"iváží l"emeny j ako housenčí kuklu. Kupci, aby pohodlněj i j el, urobili nad saněmi boudu ze sobích koží. Byla, prav­ da, úzká a nízká, ale chránila znamenitě tělo pl"ed zimou a oči pi"ed pl-ílišnou bělostí sněhu i pi·éd j emným sněhovým prachem rozmetávaným nohama sobú. Sáně se kymácely se strany na stranu . Kupci ležícímu v nich se zdálo, že j ede po vlnách mol"ských. Stává se často, že lidé ne­ zvyklí té j ízdě dostanou i mol"skou nemoc. Samoj edi usedli do saní. Jedni i eli na ph:'dních, j iní zase na konci obozu . V rukou drží dlouhé, tenké pruty místo bičú. Ojí sáně ncmaj í . Od chomoutú sobů vedou k pi"edku saní tenké provázkové postraň­ kv. Opratí také není. · Š vihli Samoj ed.i ohebn}'mi pruty nad hla,·ami sobú a ld-ikli: "6 í ! " a za veselého štěkotu psú vyj el ohoz ze stano­ viště. Sobi běželi rychlým ldu:: em . Clwílemi phdávali do kroku a rozběhli se tryskem . Větevnaté parohy položili na záda, hlavy natáhli kupl-edu. Zpod kopyt prášil se j im drobný sníh. Samoj ed.i soby neustále šlehali pruty. Proč j e bij í, běží-li sami tak rychl e ? To proto, že kdyby j ich stále ne­ pobízeli, zastavili by se a ulehli. A j akmile j ednou sobi le.hnou, hned tak brzy zase nevstanou a začnou hledati potravu. Jest al e j eště j iná pr-íčina, proč Samoj ed.i pobízej í stále soby. Dívaj í se často směrem --

*

1-acl
púlnočním a pozorují, j ak vzduch v tundie povážlivě houstne, i ak se nebe kaboní a j ak z Ledového ocEánu vystupuj e těžký, černý mrak, neklamná to pl-edzvěst blížící se Chady. Zapadající slunce j e stále smut­ nější. Do sousedního stanoviště zbvla " však j eště dobrá polovina cesty. Něj akých stálých cest v tundl-e není. Samoj edi znaj í však správný směr velmi dobl-e. Pozoruj í za j ízdy lesíky a že znaj í v rodné tundl"e každý koutek, míl-í pl-ímo k cíli. Běda v�ak, rozzur-í-li se stal"ena Chada! Vtundl-e se setmí, Samoj edi ztratí správný směr a sobi zemdlejí v sněhových závěj ích. Nezbude než oboz zastaviti a nechati zvíi"ata oddechnouti, aby pak nebylo j eště húl-e a sobi se sami nezastavili . Od­ počinou-li si chvíli, pustí se zas plnou rychlostí s novými silami dále. Samoj edi zastavili oboz. Sobi počali d.ychti,· ě žráti sníh. Když ukojili žízd1, rozhrabávali nohama sníh, hledaj íce pod závěj í chutný lišej ník sobí. Lišej ník však nerostc na každém místě tundrv. Sobi se proto ploužili i se sáněmi sem � tam. Samoj ed-vozka byl velmi zneklidněn . Znal zlou a vrtkavou staruchu Chacl.n ! Někdy zul-í j en chvíli a uklidní se, ale j indy se zase nenabaží ani za ti-i dny. " Běda, kupče, Chada se žene ! " ki"ikl po­ j ednou kupci pod plachtu vozka. " Bude f"ádit a zahubí nás všechnv ! " " Proč otálíš tedy? J cď rychle dále, po­ bídni soby, ať letí plnou parou ! Uj edewe Yich.hci, starf' bloude ! " zlobil se kupec . Sobi si zatím trochu oddechli. Samoj u l �ei·adil oboz a Yydali S C n a další cestu. Aby j el s větší chutí, daroval mu kupec kousek zmrzlé vodky. Byla tvrdá j ako led.. Samoj ed. s rozkoší }-l.ryzl vodku a chutě pobízel soby. Zvířata letěla j ako sti"ely. Snad proto tak s:rěchala, že sama cítil a nebezpečí. Náhle zmizelo slunce. Phhnal se první náraz vichru, za ním \' zapětí druhý, Hetí . . . V tundl"e se rázem zešehlo. Starucha Chada zavyl a a roz­ chechtala se. Počala metati sobúm sníh do cesty a snažila se sraziti j e k zerni. Sáně se klonily s beku na bok . Bcuda na kuvoYých sánk+ se h oupala. Samoj ul.i

zBs

odvraceli obličeje od větru. Čím více bylo sněhu na saních, na sobech a na cestě, tím pomaleji šinul se oboz kuph�du. Do cizího stanoviště bylo ještě daleko. Setmělo se úplně. Sobi se vlekli co nqha nDhu mine, protože v cestě ležely už celé závěje sněhu. , , Co vše natropila zlá stai·ena ! Žíti brání nutno umírati!" bědo­ vali Samojedi. Dlouho ještě loudal se oboz zasněženou pu­ stinou obklopen neproniknutclnou tmou. Sněhová boui'e hvíz­ dal a a vyla jako tisíce vzteklých vlků. Zdálo se nž, že nebude konec té jízdě. Dávno už měl býti nboz v stanovišti, ale stále tam ještě nebvl , a také viděti ho nebyio. V tuncUe za takovéto pohody můžeš lehce zblouditi. Samojedi naslouchali bedlivě a zkoumali nosem vzduch, neucítí-li dý­ mu a nezaslechnou�li psího štěkotu. Zlá Cha­ cla zanášela však kaž­ d.)r z\·uk i zápach do.­ leko od lidí. Sníh za­ lepoval oči Samoj ed.ú m i zvíi'atum. Sobi byli již úplně vysíleni. Co bu cle dále ? Za chvíli se tahou­ ni sami zastavili. Buď si mysleli, že je zbytečno jíti dále, nebo -něco ucítili. Vozka Samojed poznal, že uvízli tentokráte ve sněhu nadobro a že teď nedostane oboz s místa. " Běda, kupče, běda, sobí se zastavili! " zaúpěl. " Musíme nocovati v tundí·e! " Volky nevolky zůstal oboz státi. Kupec počal litovati, že neuposlechl rad starého

Samoj cela, když jej varo,·al pí·ed ženoucí se Chadou. Kočové slezli se saní, aby prohlédli oko­ lí. Ploužili se sněhem kus cesty vpravo, vrátili s e k obozu a šli zase kus cesty na-

Samojccli zap1·ahali 'oby.

levo a potom ještě kupi'edu. Myslili, ne­ zavezli-li je snad sobí až k stanovišti. Možná, že u ž jsou blízko lidských pi'íbytků, ale ve tmě a plískanici není ničeho viděti. Stalo se už nej ednou, že lidé seděli dva i Ui dny u samého stanoviště, a neměli nejmenšího tušení, že jsou lidské pl'íbytky tak nablízku. A tím vším vinna zlá sta- ·

z86 rucha Chada! Ona čaruj e, omámí lidi a potom se směj e j ej ich neštěstí. Hledání bylo marné. "Patrně zde stano­ viště j eště není," usoudili konečně Samo­ i edi a vrátili se k obozu. Kupci se leželo pod boudou dobř-e ; hůl"e bylo Samoj edům. Vypřáhli soby, svázali j e hlavami k sobě, sáně seřadili do polo­ kruhu a usedli mezi ně. Zaryli se do sněhu, nohy skrčili pod sebe, ruce složili na prsou a svěsili hlavy. Mrtvé ticho za­ vládlo v obozu. Kdyby byla neúpěla vichl'ice a kdyby se zlá Chada nebyla vysmívala nešťastníkúm, mohlo by se zdáti, že v tundře nikoho není. Směj e-li se však Chada, komu j inému by se vysmí­ vala nežli l idem ? " Hi-hi-hi! Ha-ha-ha! Ho-ho-ho! Seďte tiše a spěte! Nasypu na vás závěj kyprého sněhu, pohi·bím vás v mohyle. Nevypro­ stíte se z mého mrazivého obětí!" Takovou píseň zpívala j im zlá babice. Samoj edi však se nevzdávají, zápasí. Když se na nich počne tvořiti závěj , roz­ ryj í j i a usedají výše. Sobi chvílemi pře­ šlapuj í na místě. Uviděla to zlá starucha Chada, rozzul'ila se j eště více a poslala na ně novou, prudší sněhovou vánici. " Chci se pl"esvědčiti, kdn zvítězí! " volala zlostně. Za chvíli stály tu zase místo lidí okrouhlé závěj e sněhové. Dlouho j eště řádila v tundi-e zlá Chada. Zdálo se j iž, že j sou lidé pohi-beni pod sněhovými mohylami. Občas se umrlci probouzej í a rozhrabuj í sníh, ale Chada zase vytrvale shání sníh na novou hrobku a raduj íc se z vítězství letí dále široširou tundrou. " Hi-hi-hil Ha-ha-ha! Fju-fju-fj u!" ozý­ vá se tundrou. "E í ? ! . . E - í ? !" Slvš! Čísi hlas rozlehl se náhle směsí šíleňých zvuků. Jemné uši divochů zachytily lidský hlas. Je to možné v tuhle dobu ? Neklame j e snad j en rozčilený sluch? Tropívá s i někdy zlá Chada ze svých obětí nepěkné žerty. "E - í ? ! " zahoukali Samoj edi j eP.. tak nazdařbůh. Volání z tundry se opakovalo. Samoj edi zakřičeli j eště j ednou. Cizí hlas se blížil -

.

stále víc a více. Nebylo j iž nejmens1 po­ chyby, že j e to hlas lidský a volající - že j c zbloudilec. " ] ak se sem j en v téhle psotě dostal ? Co tady hledá v té pustině? Či ·j sou snad opravdu tak blízko stano­ viště ? " mudrovali Samoj cdi. Za chvíli obj evil se mezi soby malý, pohybující se sněhuláček. Blížil se k li­ dem. " Kdo j si ? " zarazili j ej Samoj edi. " Urko - lovec! . . . A kdo vy j ste?" " Kupce vezeme. Kde j sou čumy? " "Sám j sem zbloudil - nevím!" " Mv také bloudíme! " Urk o s e zatím dovlekl až k zavátým Samoj cdům. Vozkové posadili chlapce mezi sebe a on počal vyprávěti, co se mu na lovu phhodilo. Byl nesmírně rád, ž e v té strašné chvíli našel v tundi-e živé duše. Zdálo se mu, že se octl v rodné čumě. "Bl oudíte už dávno, či j ste j eli sták přímo? " vyptával se chlapec. "Stále pr·ímo j sme J eli," řekli vozkoYé. " Kterým směrem j e tedy půlnoc ? " "Tady vl evo," ukázali Samoj edi. "Tam j sem právě bloudil. Naše stanoviště musí tedy býti někde vpravo. " Mezitím, co Samoj edi přemýšleli, mají-li se vydat hledati stanoviště nebo zůstat seděti a čekati, až se rozední, ucítil Urko nějaký známý zápach. Počal zkoumati nosem pozorně vzduch. A skutečně, když vichf-ice na okamžik ustala, když se utišil na minutu protivný smích. staruchy Ch.a­ dy, ucítil Urko zcela j asně zápach dýmu. V tom okamžiku změnil se hoch ve zvíi-c větr-ící domov. Vyskočil bystře se země, zapomněl rázem na únavu a volal : "Tam j e stanoviště, tam, tam!" a ukazoval vpravo rukou. , Sanooj edi také vyskočili. "Čumy j sou nedaleko!' ' opakoval roz­ čileně Urko. , .Poj ďme rychle, pojďme!" Vozkové rázem uvěřili hochovi a dali se jím vésti. Urko chvátal tím směrem, odkud j eho nos ucítil známý zápach . Ploužili se tundrou, boříce se hluboko do sněhu. Čím dále šli, tím určitěj i cítili už všichni zápach d),mu. "E - í ? ! " zavolali Samoj edi a v zápětí

nato ozval se psí štěkot. Nebyl o j iž nej ­ menší pochyby, že j sou blízko stanoviště, třeba dosud ničeho neviděli. Až když na­ razili na stěnu jednoho čumu, teprve j ej ?.:pozorovali. Urko ohrr,atal stan a nadzdvilol kůži ?.:akrývající nhod. Vešli dovniU. Domácí pohlédli udiveně na příchozí. Phd nimi stáli živí sni:'P.uláci . Když si j eden z nich otřel sníh s obličej e, poznali Urka a vy­ křikli radostně: " Urko i e živ! Urko j e živ! - - - A my tě už mrtvého opla­ kali . " Čum patřil Urkovu sousedu . Teď b y byl chlapec lehce našel vlastní stan, ale bylo třeba postarati se nejdi"íve o hosty. Či­ perný chlapec zavedl vozky do čumu bo­ háče Vyrko, kde vždy j ako u starešiny pocestní nocovali. Vyrko s radostí phjal dlouho očekávané hosty. Za chvíli vraceli se Samoj edi zpět k obozu. Sotva už i ej našli a počali vy­ h rabávati ze sněh.u. Vyvedli soby ze závěj e a vyhrabali · kupcovy plachtové sáně. Ležela na nich celá hora sněhu. Pod bou­ dou bylo tak dusno, že se kupec div ne­ zadusil. Mnohokráte j iž volal o pomoc a prosil, aby Samoi ed.i odházeli závěj , ale za řevu boul-e a tlustou vrstvou sněhu nikdo ho neslyšel. Samoj cdi vysvobodili kupce a zavedli do čumu boháče Vyrko. Soby zapí·áhli do saní a zaj eli s obozem do stanoviště, aby j ej snad do rána nezavál sníh na věky. Vše bylo zase v poí-ádku a šťastně skon­ čeno. Tepl�' čum zdál se býti poutníkům ráj em proti sněhové mohyle stai"eny Chady. Ph teplém ohni přišli záhy k sobě a vykládali pak se zápalem hospodáh o své pr-íhodě. Š ťastný kupec obdaroval všechny kouskem zmrzlé vodky a hospo­ dyni dal pytlíček dlouho želané žitné mouky. Rozváz.al cestovní vak, vyií.al z něho zmrzlé pirožky* a počal j e roz­ pékati na ohni. Sotva rozmrzly na po­ vrchu, pustil se do nich hladově, třeba se uvnitř třpytily dosud l edové krystaly. Č umem se ozývalo hlučné hryzání zmrzlé vodky a šířila se pr-íj cmná vůně pekou cích

se žitných placek. Samoj edi nečekali, až se upekou a j edli j e polosyrové. Všichni byli spokoj eni a šťastni, neboť byli nenadále vyproštěni z obětí zlé staruchy. Za chvíli zakypěl v kotli čaj . Sesednuvše se kolem ohně, hr-ejíce se j eho příj emným teplem a ozářeni matným j eho světlem promíšeným dýmem, pili Samoj edi hosté i domácí - horlivě chutný, horký čaj . Všichni, j ak tu kolem ohně seděli, byli malého vzrůstu, širokoplecí lidé. Nízká čela, úzké šikmé oči posazené da­ leko od · sebe, rozpláclé nosy a v-y­ sedlé lícní kosti, takový j e pravidelný obraz Samoj edů, obyvatelů veliké a chladné tundry. Druh j e podoben druhu j ako kapka kapce a zdálo by se, že není mezi nimi rozdílu. Zkušené oko však na prvý pohled pozná rozdíl . Většina Samoj edů má Yýraz dobráck�', čestný a pHvětivý. "Jak se daří tvým sobům ?" ptal se po chvíli mlčení cizí Samoj ed vozka boháče Vyrko. " Sovo, " * odpověděl Vyrko. " Jak se dar-í tv�'m sobům?" " Sovo! - Jak se tobě daH?" " Sovo! - A jak tobě?" . , Seva sovo! * * - Je zdráva tvoj e žena? Jak se j í vede?" "Seva sovo! Jak se daří tvoj í ženě? " "Seva sovo! Jak se daH tvým synům?" Dlouho j eště trvala výměna zdvohlostních frází, protože dobrý obyčej a způsob samoj edský káže, ptáti se nej dříve po zdraví sobů, potom po zdraví hospodá­ l'ově, ženině, dcer, synú, příbuzných a čumu. Potom teprve j e dovoleno ptáti se, i ak šťastný byl lov. " Š ťastně j si lovil? Mnoho kožišin na­ střádal?" ptal se vozka. " Šťastně a mnoho lišek, hranostaj ů, medvědů a koroptví j sem pobil. Nej pilněji ze všech lovil však malý Urko. Denně cho­ dil do tundry a mnoho zvěl'e lapil do pastí. Urko moloděc, bohat bude Urko!" v:y­ chvaloval chlapce Vyrko. " Urko nás vysvobodil od j isté smrti . ·

* *

buchtičky.

**

clobře .

velmi d obi·e .

z<::l 8

-,�,n�dl nás ze spáru zlé baby Chady, " po­ chd.lili chlapce cizinci. urko seděl u ohně, poslouchal a pil čaj. Dr-íve ještě než zasedli Samojedi k ho­ stině, vyhledal chlapec svúj stan. Logaj ,·ykhkla radostí nad nečekaným shledá­ ním : "Urko, Urko! Zlatý Urko!" Myslila už nejinak, než že její žiYitel někde v bouh zahynul. Komu by jen mohlo napadnouti, že by se podahlo někomu uniknouti z ru­ kou smrtonosné Chady ? Urko se však nejen \Tátil, nýbrž pr-inesl i S\'oji kor-ist, jíž se nezbavil ani v hodině smrti. Dl.ouho vy­ pravoval matce o tom, jak bloudil tundrou, iak hodil zlé babě na usmífenou několik iwroptviček a jak konečně našel lidi. Logaj byla velmi šťastna. Byli šťastni ,·šichni, ktei-í jako zázrakem byli zachrá­ něni od jisté smrti ve sněhu. Samojedi já'>ali \'e stano\'išti, neboť se konečně dočkali spasitelné potravy, jež je zbaví strašné nemoci cyne,y a jisté smrti. Kebýti Urka, nebyli by se dočkali spásy. J eštč celé dva dny í·ádila Chada ne­ ztenčenou silou. Když zase vyšlo slunce, rozjasnilo se trochu ,. tuncUe, ale pro sněho\·é mraky, jež zcldhala \'ichhce, ne­ bv - lo stále ničeho viděti. Kupec začal obchodovati. Prohlížel pozorně kůže, odhadoval jejich cenu, na­ bízel za ně v}·měnou s\·oje zboží. Samojedi žádali vždv více, ale konec koncť1 okradl je pl'ece k upec bezbožně. Jeho zboží po­ tr-ebO\·ali všichni a potom, co taky v tun­ di·e dělati s kožišinami? Jísti jich nelze. I dávali Samojedi kúže málem zadarmo. , ,Vás kůže ničeho nestojí, " ho,·ohl sladce kupec, "já však musím za zboží draze penězi platiti. A kolik verst musel jsem je vézti, ocl dovozu platiti a málem div jsem ještě i život neztratil." Když pi"inesl svoje kúže urko, kupec byl rázem jako vyměněn. I to l'eld, že má Urko mnoho kožišin, že jsou nejkrásnější ze všech a pozorně je prohlížel. , )doloděc Urko!" poch\·álil chlapce. " Phmo do očí bije zvěř, kožišin nekazí. Řekni, čeho poti-ebuješ ! " "Potí-ebuji prachu, kulí . . . mouky, krup, soli . . . " . , Čeho ješte ?"

" 1\.i·esadlo, kotel . . . "

" A ještě ? "

Grko se zasmál. "Čeho ještě potl'-ebu­ je ?" Pohlédl bezradně na matku, ale i ona byla v rozpacích a nevěděla, čeho by měli ještě žádati. , )\'o, no, jen si vzpomeň a vezmi vše, čeho poUebuješ," nutil kupec. "Vezmi za kúže i za to, žes mi ži\·ot zachránil. . . . Kolik máš sobů ?" "Pět." " Jenom pět ? A více jich nepotl-ebuješ ? " ,, Jak j e směšný tenhle kupec!" pomyslil si Urko. "Zajisté, že poti"ebuji!" vyhrkl. " :\'o, tak vidíš. ·vezmi si tedy všechno tohle zkží a ještě ti k tomu pr-idám pět sobu." Podi,·il se Urko kupcově řeči a Logaj nechtěla ani svým vlastním uším . věřiti. TakO\·é štěstí z čista jasna! Nebožáci ani netušili, že pouhé jejich kožišiny mají cenu několikrát vyšší než všechny kup­ co\·y dary. Vždyť těch pět sobú nestálo kupce \'ÍCe než ti"i pytle mouky, jež nabídl boháči Vyrko výměnou za z\'Íi"ata. lJrko se stal rázem boháčem. Čeho bv si pí-ál Yíce ? ::VIá mouku, kroupy, sti"elny . prach, kule a j eho stádo čítá tecT deset sobú. Logaj už dávno odvykla takovému blahobytu. Pohlížela s pýchou na syna ­ živitele a hrdě hovohla: " Hleďte, jakého mám syna, hleďte! Je chrabrý, nebojí se zvěí"e ani zlé babice Chacl.y. E í! Urko zachránil bohatého kupce od jisté smrti! Urko je pánem deseti sobu! Urko je bohat! Urko je chrabr)r! Urko je moudrý!" Pi·es clen si Logaj vše fádně rozmyslila a i"elda synovi: ., Neprodali jsme pHliš lacino s\·oje kožišiny ? Nephdal by snad kupec ještě něco, kdybychom jej o to poprosili ? Vždyť jsi mu zachránil život a to ncní žádná maličkost, to pi"ece také za něco stojí. Púj du sama a poprosím ještě kupce! " A Logaj šla. "Všechny pasti nám zapadly sněhem, zlá Chada nám j e zavála. Do jara jich jistě nevyhrabeme, Z\'ěi"e nenalovíme, " bědovala. " Čeho poti"ebuješ ještě ?" ptal se kupec. On znal \'}·horně Samojcely a \'ěděl, že se -

M J� S Í Č N Ý V E Č E R

NA

JA

D I{ A N ll

(Z

OKO

Li

JHJ B R O V N Í K A)

prod:tla komusi j inému a j iž se o něj ne­ starala. Kteréhosi dne j akýs universitní profesor vcházej e do kancelái"e, náhodou zakopl o kámen, kterým byly podepřeny dveí·e, aby se nezavíraly. Shýbl se, zvedl j ej a chvíli bedlivě pro· hlížel. " Kde j ste tohle vza­ li?" tázal se. "Ó, to j e kámen, který pHvezl náš skip­ per z j ednoho z našich ostrovů," zněla odpo­ věcT. Profesor zadíval se opět na kámen. ·"Víte, co to j e? " zeptal se. " Nuže, kus kame­ ne," odpověděli. " Neví m," pravil pro· fesor, "ale myslím, že to je fosfát. Rád bych si t o vzal s sebou a ana­ lysoval, dovolíte-�i' Povolení bylo ovšem dáno a profesor odesel s kamenem, o kte1� spousta lidí brkla u dvei"í. Učenec vzal j ej do své laboratoi"e a pečlivě j ej analysoval. Zj istil, že to j e vzorek nej b::>hatšího fosfátu na světě. Původní ma­ j itelé zakoupili ostrov. aby něco vyzískali, ale netušili, j aké bohat ství měli v rukou. Ten skalnatý ostrov byl, j ak se ukázalo, j edna masa fosfátu, v ceně asi lOO,OOO.CCO liber - a oni jej prodali za několik set ! Ze všech lidí, ktdí za­ kopli o ten šťastný kámen ve dvd"ích, byl profesor j ediný, který m ěl �mysl zpozorovati b::>hatství ležící u j eho nohou. Protěj škem k tomuto profesoru, který zpozoroval bohatství v tom opomíjeném

kamenu, byl potapěč, který vycítil z po­ věsti tušení pravdy. Povolání zaneslo tohoto potapěče na pobřeží Galwaye, kde byl zaměstnán záchrannými pracemi na j akési lodi, j ež měly trvati delší čas. Byl

·'

Zánik španělské Armady.

�.pok čend•ý čl ověk a l< dyž byl po denní práci, cdL bral se c byčej ně do výčepu ves­ nick é hosr c dy a trávil večery v tozpráv­ l<ách s rybáři. Po léta kolovala v té krajir ě pověst, že j edna španělská galleona, j t:.dna z lcdí ..

veliké Armady, utonula v sousedství. Ti, kdož zaslechli to vypravovam, usmáli se. "To j e pouhá pověst," říkali. Ať to byla už pouhá pověst či cosi více, ta historie pl'·echázela � otce na syna po celá pokolení. Pověst byla tak houževnatá, že se udržela století za stoletím v tradicích prostého irského rybářského lidu až po naše časy. Většina rybářů znala podání o potopené španělské galleoně, ale snad postupem času stali se mnozí z nich poně­ kud skeptickými. Ať to bylo j akkoliv; j ednoho večera po­ iapěč pochutnával si na své dýmce a pivu a hovořil o své práci, když tu j eden starý rybář mu řekl : " Proč se nepokusíte o tu galleonu?" "Jakou galleonu ?" vyzvídal potafěč. "Nu, tam tu, co se ztroskotala právě před vj ezdem do přístavu," · odpověděl rybái·. "Můžete choditi po mořském dně v tom vašem obleku ? " " Dělám to každodenně, " odpověděl po­ tapěč. "Nuže, proč si nedoj dete pro ten po­ klad?" Potapěč se usmál. " Ukažte mi ten po­ klad a j á ho brzy dostanu," pravil. "Kde je?" Velebně podíval s e rybář· n a potapěče. "Můj otec r·ekl to mně a j eho děd řekl to j emu. Byla to veliká locT ze Španělska, plná pokladů, která se potopila za boul'e. Viděli to odtud se břehu." Bafaj e ze své dýmky potapěč uvažoval o věci. Podle j eho úsudku ta historie mohla býti docela dobl'e pravdivá. " Ukažte mi to místo, a j e-li tam něj aký poklad, rozdělíme se o něj ," pravil. "Dobrá," souhlasil starý rybál'. "Je tam · zcela určitě. Někdy se nám o tu loď za­ chytí sítě." Když dokončil svou práci, k níž byl zj ednán, začal potarěč pátrati po utonu­ lém pokladě. Den za dnem vyjížděl se starým rybářem ve veslovém člunu, vy­ hazovali člunovou kotvu ze zádi a vláčeli j i za sebou po dně doufajíce, že zachytí se o vrak. Mnozí vesničané se smáli a myslili o nich, že j sou blázni, ale oba lovci

pokladu j ich nedbali. Jen pokračovali w svém j ednotvárném podniku posilování nadějí na poklad. Koncem prvého týdnu byli ještě stejně daleko poldadu, j ako prvého dne. Vláčeli dno pHštího týdne se stej ným výsledkem. Po celý měsíc lopotili se bezvýsledně, ale to je neoloupilo o víru v pravdivost staré historky o ztroskotání. Týden za týdnem zkoumali obvod, kde podle předpokladu vrak odpočíval, klidně táhnouce vesla a vlekouce kotvu za sebou po dně. Jednoho dne rybář vesloval zvolna . když tu potapěč ucítil, že kotva na čemsi se zachytila. Trhl ostře lanem, a j eště j ednou, ale kotva držela pevné. " Už j i máme," pravil. Označivše si to místo bójí, veslovali ku břehu pro potarěčský výstroj a vzducho­ vou pumpu a pak se vrátili zpět tam, kde bój e plula po hladině. Potarěč navlékl si svůj oblek ; rybář našrouboval přílbu bezpečně a začal otáčeti klikou vzduchov{' pumpy, zatím co potapěč vstoupil do vody a sjel po lanu ke dnu. PHzrak galleony pozdravil j eho zrak : kostra dávné lodi. Po Ui století ležela nerušena ve svém vodním hrÓbě, zvolna zetlívajíc, až térněl' í1plně zmizela. Potarěč vylezl přes shnilé zbytky trupu do části, která bývala kdysi podpalubím lodi. Bylo tam plno mol'ských trav; ryby prchaly před blížící se záhadnou obludou, která vnikla do j ej ich říše; korýši a j iné vodní živo­ čišstvo buj elo na tlejících trámech. Se stej nou tq;ělivostí, s j akou se mu podařilo zjistiti polohu vraku, potarěč prozkoumával mořské dno, až posléze přišel na cosi podobného několika soud­ kům. Pr-ikročil k nim a ohledal je. Poklad, o kterém se tolik mluvilo, byl konečně j eho. Pod j eho prsty byly pevné sloupec španělských dul<átů, s nichž dřevo dávno j iž shnilo, nechávaj íc mince stále j eště ve tvaru sudů, do nichž j e Španělé na­ ložili, když se vydávali na svou osudnou výpravu k dobytí Anglie. Tito dva mužové s potarěčským oble­ kem a veslařským člunem nalezli větší poklad, než j aký získala mnohá nákladně vystrojená výrrava. Potapěč se dovtípil,

2 93

no, že skutečně něj aká španělská galleona utonula v zátoce Tobermory. Nasvědčují tomu fakta, j ako vylovení děla, několika dělových koulí, něj akých zbraní a j ednoho dukátu, které byly různými hledači po­ kladů nalezeny. Podle toho, co můžeme zjistiti o té dávné příhodě, zdá se, že Španělé plujíce ve své galleoně podél skotského pobřeží, poHe­ buj íce snad doplniti zásobu vody, učinili několik zastávek na bi·ehu. PH j edné

že by v staré historce mohlo býti něco pravdy a získal pěkné jměníčko j ako od­ měnu. Ještě j iná historie souvisí se španělskou Armadou, historie, která dosud neskon­ čila tak šťastně a která láká lidi zkusiti štěstí v zátoce Tobermory na ostrově Mull, u západního pobřeží Skotska. Kdesi pJd vodou této phj emné zátoky leží prý poklad tak úžasný, že j eho obj evitel stal by se dvoj násobným milionái'· em.

Stanovení polohy lod i .

Je-li tradice správná, má tu člověk mož·· nost vyloviti ze dna mořského krásné šperky a zlaté poháry se španělskými du­ káty v ceně 2 milionů liber št., které uto­ nuly s Florencii.. Plukovník Foss odhaduj e však poklad na 300 milionů liber. Mnozí, kteří tuto záležitost prozkou­ mali, věří, že Florencia se tam nepochybně potopila, ale j isté pochybnosti se dostaví, když se uváží, že Španělé sami tvrdili, že Flm·encia se vrátila domů z nešťastné výpravy. Za světové války britská vláda vynasnažila se zataj iti ztrátu válečné lodi Audacious, aby Němci byli v nejistotě o sílE. britskt'ho lcďstva a může býti, že Špa­ nělé pi'"ed třemi stoletími zavedli tuto praktiku. Ať bylo však j méno lodi j aké­ koli, zdá se býti přece velmi pravděpodob-

·

z těchto zmocnili se horalského náčelníka, j akéhos Donalda Glas Mac Leana, j ehož vzali j ako zaj atce s sebou na loď. Pro skotského náčelníka byla to taková rána, že nedbaj e svého života myslil na straš­ livou pomstu. Vyčkav příležitosti, když loď kotvila v zátoce Tcbermory, vnikl do prachárny. V okamžiku pomsta byla hotova. Mohutná galleona vyletěla do povětří a pyšný náčelník zahynul s muž­ stvem t{měř 500 Španělů. Mnohý příliv a odliv se ·vystřídaly, mnohá boui'· e zuřila od té katastrofy. Trámy lodní shnily, bahno a písek po­ stupně přikryly pozůstatky. Poklad může býti nyní pochován dvacet nebo třicet stop na dně zátoky a j estliže některá výprava šťastnou náhodou netrefí právě na to mí-

294

sto, může tam poklad zůstati pochován navždy. Možná, že potaJ:ěči přešli poklad mnohokráte neh:išíce, že zlato a sUíbro leží pod j ej ich nohama. Vévoda z Argyllu, kterému náleží právo hledati tento poklad, dokázal svou víru v j eho existenci tím, že vynaložil značné sumy na pátrání. Mimo · to dal povolenf několika výpravám, by pcdnikaly vý- ·: zkum a tyto v}·pravy j istě také stály mnoho peněz. Zdá se však, že m:ú�rěch do�avadních výprav neodstraší j iné, by kráčely v j ej ich šlépějích a poslední vý-

Nejnověj�í způsob ohledávání potopen$·ch lodí pomocí pohybliv),ch lwmor (J.o;esonů) .

prava v zátoce Tobennory vykazovala j iž veliké změny moderního života, neboť mezi j ej ími členy byla dáma-pota:rěčka. Žádný člověk nrzná více o té galleoně než plukovník K. M. Foss, který r. 1 9 1 2 zjistil j ej í polo,hu a vydobyl z ní poklad v ceně téměř 1000 liber. Přišla válka, a když r. 1 9 1 9 se d:tl OJ:ět do práce, byl mohutnou parní str-íkačkou tak poraněn, že práce byly zastaveny. Nyní má právo dobývati pokladu slečna Margaret Naylo­ rová, potapěčka, která j e plna důvěry v budoucnost. Jakékoli j sou pochybnosti o pokladu v Tobermory, žádné pochybnosti není

o pokladu lodi Lutíne, neboť úřední zá· znamy dokazuj í, že když se ztroskotala, měla náklad zlatých a stříbrných prutů v ceně pl· es 1 ,CCO.CCO liber. Vál E:čná J e ď Lutíne byla frE:gata o 32 dělech, j E dna z těch dr·evěriých bašt Sta ré Anglie, o nichž :rěj e básník. Neplula vždy pod britskou vlaj kou. Byla dc.ba, k dy franccuzsh á trikolora t l-ffE1ala se na j ej ím stožáru, ale admirál Duncan j í dcbyl a přivezl domů j ako kohst, načež byla zal"aděna do britského lcďstva. V prvých dnech 1-íj na r. 1799, k dyž V. Britanie byla ve válce s Holandskem, Lutíne kotvila v Yarmouthu, zatím co britské vojsko ležící posádkou na ostrově Texelu u holandsl<ého pc.břeží n<::trJ:ělivě čekalo na svúj žold. Lodi Lutíne byla svěr·ena doprava 140. 000 liber žoldu pro voj sko a tu když uslyšeli, že odjíždí k pev­ nině, mnozí obchodníci vyžádali si po­ volení, zaslati po této lodi zlato a stříbro ku pomoci hamburským kupcúm, kteří byli ve finančních nesnázích následkem dlouhé války a stísněnosti peněžního trhu. Povolení dáno ochotně a 10CO zlat)•ch a 500 sHíbrných tyčí bylo dopraveno do Yarmouthu a bezpečně uloženo na lodi. Jak bylo obchodním zvykem, maji­ te!é zlata a st říbra šli do Lloydu a uzavl·eli poj išt ění na 900.CCO liber št. Ješt ě v i-íj nu zvedla Lutíne kotvy a vy­ plula z Yarmouthu. Když však kymácela se Severním mor·em, vítr zesílil a vy­ vrcholil v noci v s1rašlivou vid.hci, ktué Lutine, ač to byla statná led, nc:mohla odolati. Zrádné mělčiny u holansl, ého pobřeží j i zachytily a 1m cné vlny ji zdrtily a pohltily. Ze všech o�c b na lcdi zachrá­ nila se j w j E dna a fOda}a zpráVU O kata­ strofě, načEž tal<é pcdlEhla vysílení. Potorení Lutiny byla hrcmá rána pro L!oyd. Pojišťovna musila sehnati sumu 9CO.OCO liber, by uspokojila nároky po­ j išt ěnců. Něj ak ty peníze sehnala a vy­ hověla všem a tak dodala nového l esku j ménu Lloyd a pomohla mu dosíci onoho postavení, j al<é dnes zaujímá j ako nej ­ větší a nej silnější poj išťovací společnost světa. Za svých 900.0CO librr firma stala se maj etnicí pokladu - či spíše práva do-

295

Řada zběsilých boul-í způsobila veliké býti si ho! V onen čas, kdy dobývací práce měly nej větší naděj i na úspěch, poj išťovna spousty na vraku a učinila j ej naprosto nemohla nic podniknouti pro válku s Ho­ nepi-ístupným pro rybái·e, kteH posléze landskem ; pozděj i vláda holandská prohlásila svůj ná­ rok na vrak a vše, co j e v něm. Jak loď l ežela, bylo možno dostati se k ní, j en k dyž moře bylo klidné a odl i v nej nižší. Je pochopitelno, že holandští rybár-i vy­ užitkovali pokud možno své výhodné pr-íležitosti. Jejich vláda povzbuzovala j e nabízej íc j im tře­ tinu z toho, co z vra ­ k u vydobudou a proto rybár-i shle­ dali výnosným o­ pustiti své sítě a loviti z Lzttiny. Ač­ koli podstatná část pokladu byla j im nedosažitelná, po­ dařilo se j im v nej ­ bližších dvou letech zmocniti se značné části j eho. Holand­ ská vláda vyzís­ kala z potopeného pokladu na 56.000 liber a z toho 18.000 liber bylo vyplaceno dobyvatelům. Je možno a prav­ děpodobno, že mnoho z vydobytého pokladu bylo rybář-i utaj eno; ale i kdybychom pl·ed­ pokládali, že bylo Moderní stroJ k navrtávání otvorú pn' upevnění vzduchových válců. z pokladu vytěženo dvakrát tolik, co bylo veřej ně prohlášeno, pol-ád by j eště musili zanechati svého výno:nÉho rátrání. zbýval v troskách nesmírný pcklad pi·es Po léta byl Yrak u.-čkc u bcuH a t( prve 1,000.000 liber šterlinků. když Napoleon byl bezpE.čně uvězněn na . __

29 6 Sv. Heleně, bylo možno pomýšleti na po­ klad ležící uprostřed posuvných písčin u ostrova Vlielandu. Tu j eden Holanďan dostal od své vlády povolení vydobýti z trosek zlato s podmínkou, že polovina připadne vládě. Po dva neb Hi roky boj o­ val s mořem a pískem, aby se dostal k po­ kladu. Ale pohled na zlato neb stříbro nepotěšil j eho zraky. Sezonu za sezonou, celkem osm let napínal síly, aby bohatství vyrval mor-i, ale bez úspěchu. Konečně unaven vzdal se zápasu a nechal poklad, by pokoušel j iné dobrodruhy, kteří by se náhodou naskytli . Lloyd však nebyl spokoj en vida, že poklad, který stál j ej tak ohromnou sumu peněz, přechází do rukou cizího národa a k j eho žádosti britská vláda počala vyj ednávati s Holandskem, aby toto vzd1lo se svého nároku na vrak. Cesty diplomacie bývaj í dlouhé a zdlouhavé a tento případ nebyl výjimkou. Mnoho let uplynulo, než bylo dJcíleno dohody a HJlanďané vzd1li se zákonitého nároku na poklad ve prospěch Lloydu, kterému právem náležel. Pr-es půl století j iž Lutíne byla vysazena útokům bouří bičuj ících holandské po­ břeží. Zapadla nadobro do písčin. Pak pr-išla j ednou strašlivá vichr-ice, která zuřila po několik dní a dmoud se vody odplavily písek s vraku a umožnily do­ sažení pokladu. V pěti letech 1857-186 1 pod1.řilo se vydobýti zlata v ceně přes 40.000 liber šterlinků. Jednou lidé dJbýVlj ící pokladu vylovili z m Jře lodní zvon Lutíny. Byl dopraven do Londýna a zavěšen v hlavní síni Lloydu v Královské burse. Kdykoli j e nutno učiniti něj aké důležité oznámení o ztros­ kotání něj aké lodi, nebo že loď, o niž byly j iž obavy, dostihla přístavu, zvoní se na zvon z Lutíny k upozornění všech, kterých se to t)rká. Jindy zase podařilo se vytáhnouti kormidlo Lutíny a bylo z něho urobeno křeslo a umístěno v za­ sed1.CÍ síni správní rady Lloydu. D 1lší čtvrtstoletí písek a moře pone­ chány v nerušeném držení vraku ; pak vyd1la se na cestu n8vá výprava vyrvati poklad pevně j ej obj ímajícím pískům.

Statečně boj ovali dobyvatelé, ale osud byl proti nim. Sem a tam vylovili něco z peněz, j ež byly ztraceny s Lutínou, ale část pokladu, kterou vyzískali, byla značně pod 1 000 liber. N�chali tedy pokusů a vrátili se do Anglie. Od té doby nej edna výprava vydala se získati zbývaj ící poklad z vraku. Roku 1908 obyvatelé Brightlingsea byli uvedeni v úžas pohledem na prapodivný předmět, zakotvený před ústím řeky Colne. Tak záhadné věci dosud neviděli a lámali si hlavy, co asi znamená. Podivný obj ekt, který vyvolal takový úžas. byl podivu­ hodný vynález k vydobytí pokladu z Lu­ tíny. Byla to veliká ocelová roura s želez­ ným žebHkem, vedoucím dolů uvnitř. Na j ednom konci byly obrovské háky k za­ věšení j ej í na boku lodi, na druhém konci byla ocelová komora s řadou neprodyšně uzavřených vzduchových oddílú. Tento úžasný vynález, k j ehož konstr.uk­ ci bylo zapotřebí celých let, měl býti za­ puštěn kolmo do trosek Lutíny. Byl opa­ třen vodními nádržemi j akožto přítěží a ocelová komora měla ostré okraj e, aby svou tíhou mohla zar-íznouti se tak hlu­ boko do písku, až by dosáhla vraku. Potapěči měli sestoupiti po železném žebříku uvnitř roury, až by dostihli po­ nořené ocelové komory. Pak měli tele­ fonem dáti znamení strojníkům a Hditi činnost mohutných pump, které měly vy­ ssávati písek, až by pokladu bylo dosa­ ženo. Jakkoli však vynález tento zdál se výtečným, nevydobyl pokladu z Lutíny. Tři léta nato, r. 19 1 1, j iná výprava, dů­ kladněj i vystroj ená než všechny předešlé podj ala se pátrání. Ačkoli poloha Lutíny byla dosti dobře známá, označení místa bylo prudkou bouří zničeno a tím stalo se velmi nesnadným, nalézti vrak. Po­ tapěči sestoupili a prohledávali dno mar­ ně; nenašli stopy po staré fregatě. Ani ráhno nespaUili, ani žebro z trupu. Kapitán Gardiner, který velel výpravě, byl důmyslný člověk. Bylo mu úplně j asno, co se stalo. Písek zrádných přesypu úplně pochoval Lutínu, a než mohl se pustiti do sebe menšího pokusu vydobýti

2 97

poklad, musil zjistiti polohu lodi a vy­ kopati j i z hrobu. Problém nalezení vraku, který byl pochován hluboko v bahně, byl by býval pHliš těžký pro obyčej ného člověka, ale kapitán Gardiner dokázal, že si naň troufá. V j eho výstroj i bylo několik nej silněj ších pump světa, pump schopných odstraniti témči· tisíc tun písku za hodinu. Spustiv

sobem s dnem moi·ským v těchto místech. Ponoi·ené písčiny j sou téměi- j ako útesy na 30 stop vysoké a příliv utváří j e a pi-etvál-í téměř den za dnem. Loď za sví­ tání Ueba kotví v hlubokém průlivu a v noci dmutí moře v j ednom z e svých žertovných záchvatů vžene Ueba tuny a tuny písku do průlivu, vypl ní ho úplně a vybuduj e písečný násyp na tomtéž

Loď s upevněn:í•mi válci, do nichž se natlačí vzduch, aby loď vystoupila k hladině.

konec j edné z těchto pump na dno moi-ské, začal vyssávati písek úžasnou měrou, pro­ tínaj e hlubokým příkopem obvod, v němž vrak ležel. Pomalu lodní pumpy pohlco­ valy písek a posléze dobyvatelé nalezli vrak pochovaný 36 stop pod písčinou . N alezení vraku samo bylo již podivuhodný výkon. Kdyby ostatní nesnáze bylo bývalo možno zdolati stejně snadno, poklad byl by j iž získán. Ale po celý čas potapěči mu­ ,;ili zápasiti s nej nesnadnější změtí proudů na světě. Silný příliv neb odliv, ustavičně proudící, zahrává si neuvěi-itelným způ-

místě, kde před několika hodinami byl průliv. Je pochopitelno, j ak to znesnadňovalo operace. Silné proudění snažilo se od­ plaviti písek zpět, j akmile byl odstraněn a pracovníci měli pi·ed sebou, j ak se zdálo, nekonečný zápas s mol-em. Nepovolovali, vybírali písek, kdykoli to počasí dovolo­ valo, boj oval i se zdarem proti pr-ílivu hromadíce písek v takové posíci, že cd­ vracel Froud cd vraku. Mezitím doslova přesívali dno mořské, aby nalezli stopy klamného pokladu. Každá tuna písku vyssátého pumpami

zg8

byla prosáta obrovským sítem zi"ízen)rm na boku parníku. Síto bylo j ako obro\·itá klec a lidé, kter-í pozorovali písek procháze­ j ící sítem, nej ednou byli potěšeni pohledem na peníz z Lutiny. Boj ovali celé týdny s přílivem, než písek byl odstraněn z vnitřku lodi a kolem trupu, ale konečně pí·išel den, kdy potapěči se­ stoupili, aby pátrali v nitru po ztraceném pokladě. Na palubě byli všichni v nej ­ vy�šÍm napětí. Zdálo se j istým, že konečně poklad Lutiny má býti vyzdvižen. Ale potapčči nalezli tam vše v žalost­ ném stavu. Značná část trupu byla ovšem pískem konservována, ale d·.ladiště, v němž poklad ležel, se propadlo a na zlatých a stříbrných tyčích ležela pevná masa železa ztloušti pěti nebo šesti stop. Když se skladiště zhroutilo, na sta dělo­ vých kulí se tam vr-ítilo a ty zrezavěly a slily se dohromady púsobením vody uza­ víraj íce poklad tak bezpečně, j ako kdyby byl · v ocelové schránce. Jediná naděj e spočívala nyní v roz­ trhání zrezavělých kulí tr-askavinami a odstranění j ich kus po kuse . Jinak nebylo možno dostati se k pokladu. Dali se tedy do práce a ponenáhlu odtrhali první vrstvu. Byla to pomalá, únavná práce a po celý čas byli dobyvatelé znepokoj o­ váni myšlenkou, že podzimní vichhce se dostaví a znemožní další práce, ničíce za j edinou noc dílo, k j ehož provedení byl o zapotř-ebí měsíců. Den za dnem pokračovali vytrvale v trhání a právě se j im podar-ilo odstraniti druhou vrstvu zrezavělých dělových kulí, když obávané vichr-ice se dostavily. Další

Fr.

v.

práce byla nemožná a zarmouceně do­ byvatelé opouštěli to vysazené místo a uchýlili se do Amsterdamu k pí·ezimo­ vání. Ještě j en krátký čas, a byli by bývali mohli míti úspěch ph svém pátrání. Je dokázáno, ž e byli j iž kdesi blízko u zlata, neboť j eden z kusú rezu nahoru vytaže­ ných měl na sobe otisk zlaté tyče a když tento rez byl leptán kyselinou, dobylo se z něho 5 gránú * onoho vzácného kovu na dúkaz, že zlato bylo zcela blízko. Deset :í)Otapěčú a mohutné stroj ové zařízení pátralo po poldadu Lutiny po de­ vět měsíců. Slušné j mění bylo vynaloženo na operace. Pracovníci odstranili pravou horu ze dna moí·ského a byli odměněni pěti grány zlata. Přesili milion tun písku, aby našli pět gránú zlata! Takovým zpú­ sobem Osud zahrává si s lovcem pokladú . V pr-íští zimě byl vrak pr-ílivem a od­ livem pochován na pět stop pod pískem a nyní j e zase ztracen, snad hlouběj i než kdy pl"ed tím. Vysazená poloha a silné proudění uchovalo poklad Lutiny bez­ pečným více než sto let . Je tomu dvanáct let, co j sem ohmatával j ednu z mincí vydobytých z Lutiny a uvažoval, zda poklad bude pl"ece vyloven . Lutine dosud není zapomenuta a teprve pí·ed několika měsíci dostal j sem od Lloy­ du dopis, v němž kdosi z Vancouveru vy­ ptával se na podrobnosti o vraku, s úmy­ slem pokračovati v pracích. Poslal j sem mu žádané poučení, ale posud j sem ne­ slyšel, že by operace byly zaháj eny. * 1

grán

=

o·063

g.

1�1 . :

P O U T D O M E K K Y. * "i'i"
Byli j sme v Koseiru, pi"í<>tavu egyptské provincie Kene. DJ-íve hf'val konečnou * Vzhledem k aktuálnosti Mekky, j íž do­ byli Vahabovci, a k j ednání o chalifa pl"inášíme toto líčení života v Mekce .

poutnickou stanicí, ale od oteyi·ení suez­ ského prúplavu pozbyl významu , j e dnes . opuštěn a zanedbán. Neměli _i sme tam nic j iného na práci, než pi"ipraviti se na další cestu pres Rudé

Konečně č tvrtého d ne po odjezdu

z

Koseiru spatřili j sme pobi·eží arabské.

300

moře. Pátrali jsme od počátku p0 lodi, která nás měb dopnl\·iti na protěj ší po­ bl·eží Ara:bie. Po různ\th dotazech do­ porucil nám šej k * Mustafa kapitána pla­ chetnice " Um es S al am " t. j. " �Iai.ky mírn". Jmenoval se Hadž Abu Abdallah. Byl to starý mužík s rysy mo11řcnína, tlu­ st_ým bhchem, krhavým::t očima, při­ hlouplým v}-razem. Měl svr<'.b, který mne zaplašoval z jeho blízkosti po celou Cf·stu. Nakoupivšf: za dvoudenního pobytu v Koseiru potřebných potravin pro pře­ plavbu, která mohl a trvati r;ět dnů, vstoupili j sme na loď " Matku míru", v pr;­ slední den mf!síce "švaba" (2 1 . května) . "Matka míru " byla tak ř·ečená "bm­ dža" , t. j . témě!- nejchatrněj ší pl avidlo, j aké kdy brá?-dilo mol-e. K an dh unese ?-pravidla j en 80 až 100 tun, má j en dva stěžně nestej ně vysol<é. Na nich visí troj ­ hranné plachty. Pro tento tvar plachet maj í stf':!ně j en j edno r áhno z j ediného kmene. Změní-li se vítr, j e potřebí rychle obrátiti plachtn s rahnem, což je za bouře skoro nemožné a způsobuje často veliké nebezpečí. Kandža Je otevl-ena, j en na zádi je malá zvýšená paluba, pod ní tak řečená kajuta, úzk}·, nízký prostor, že nelze v něm ani zpHma státi. Ačkoliv prý Arabové vynalezli magnet­ ku, pouzívaj í nyní jen evropských pří­ stroj ů, obyčej nP velmi starých a neupo­ třebitelných. Viděli j sme na palubě " Mat­ ky 1píru" magnetku a olovnici, j ichž by v Evropě ani ve vetešnickém krámě j iž nikdo nekoupil. Naše kandža mohla unésti ien asi íO tun, byla však tak přetížena zbožím a cestu­ j ícími, že se potápěla hluboko do mol-e, a slaměné rohože, postavené po stranách, měly zabrániti, aby vlny nevnikaly do lodi. Velitel slíbil, že přij me na loď jen pade­ sát cestui ících, přišlo· jich však asi de­ vadesát, z nichž každý sebe počítal k pil­ vodním padesáti a ostatní považoval za vetřelce; byloť každému přislíbeno totéž, a proto spílali poutníci veliteli a sobě na-

vzáj cm. Konečně nastal p o m ě rn ý klid. ženy hyly usazeny v otevi-ené části lcd.i, j ak j en bylo lze nejlépe, a odděleny cd ostatních napiatou stanovcu plachtc·u, aby 7-božní poutníci nebyli v pokušení na ně pohlížeti . Ostatní poutníci s i Yětšincu také vybrali místa v otevřenťm prostoru, kdež si usedli a tam setrvali až do konce pbvby, neboť lcď byla velmi nízká a volný pohyb v ní proto znesnadněn. Poněvadž se v mé naj até kajutě hemžili lidé i zvíl-ata, dal jsem tam složiti svá zavazadla a šel j sem na malou palubu k egyptským svým přátelům. Za pr-íznivéh.o větru na klidných vlnách se zapcčala naše plavba s nejlepšími nadě­ i emi. Arabové provozují plavbu na Rudém moři dosud tak primitivně jako za dávno­ věku a obyčej ně se necdvažují dále cd pobl-eží, pluj íce stále j en podél něho, aby za hrozící bcul-e mohli ihned zakotviti v některém z četných pr-ístavišť. PI-e­ nocovati na širém mol-i bylo by pro ně. velmi nebezpečné, neboť nemají dostatek plavebních pr-ístrojů, anebo jsou j ej ich pl"ístroj e ncpoUebné. Ale my j sme bohužel musili přes mol-e - pl-es širé mol-e a pl"e­ nocovati na něm dvakráte, snad i thkráte. Pro Araby j e však noční plavba po moh čin nesmírně odvážný. Mnozí naši spolucestu­ jící chvěli se strachem pl-cd nebezpečen­ stvími noční plavby. Poněvadž j�mc vy­ pluli z Koseiru ve 4 hodiny ráno a vítr byl celkem phznivj'r, pluli jsme k večeru již na širém moi'-i a po pobřeží nebylo ani stopy. Po modlitbě nápadně se zn�ěnili nejen poutníci, nýbrž i námoř-níci. Všichni se připravovali na první noc na širém mor-i pobo7nostmi a obfady. Takové noci hkají "es semara". Obyčejně té noci nikdo ne­ myslí na spaní. Popíjejí kávu, kouří tabák a rozmlouvaj í. Prožíti semaru je veliké hrdinství, a poutník, l{terý putuj e do Mekky pi-es Suez, nepožívá nikdy takové úcty, jako poutník od Koseiru. Šej k Mustafa hostil nás kávou, pl-i čemž mu jeho synovci velmi obratně pomáhali. Potom jsme koui-ili, besedovali, modlili se, vyprávěli příběhy a zase pili kávu, až • V moham. orientě titul úctyhodných mužů starších padesáti let, zvláště náčelníků kmeno­ tu a tam někdo zdhml, avšak jen na krátko; nikdo si za semary nedopřeje pravých, dervišů, učitelů a kazatelů. ,

30I

videlného odpočinku, kde kdo očekává nej větším napětím, j ako by se blížil konec světa, co pi"inese nej bližší chvíle. Nestalo se však této noci nic zvláštního, j en j sme chybně Hdili loď, phblížili se opět k egyptskému bi"ehu a ráno byli j sme od svého cíle více vzdáleni než minulého večera. Dr-ímaj e udával milý kormidelník chybný směr, což se ostatně mohlo při­ hoditi i kdyby byl bděl . Proto se naše pout prodloužila. Ještě ti"i dny a dvě n oci j sme prožili na širém moh . Minuly šťastně. Konečně čtvrtého dne po oclj ezdu z Koseiru spathli j sme pobř-eží arabské. Všichni cestující zajásili radostí.. Vždyť to byla věru nebezpečná plavba na tak chatrné lodi s tak neuvědomělým lodi­ vodem! Avšak nej en vědomí překonaného nebezpečí, i pobl-eží samo, svaté břehy zasl íbené země arabské vzbuzovaly v nitru fanatiků radostné pocity, které proj evo­ val i modlitbou a nudnými kázáními. Také šej k Mustafa myslil, že mne musí ph této pr-íležitosti osloviti a promluvil asi takto: "6 poutníče, zde vidíš zemi, odkud phšlo všechno požehnání, kde prorok boží, Allah žehnej ho, púsobil a putoval, kde Adam a Eva na ho!·e Poznání se zase shl edali, když j e prokletý had vyhnal z ráj e, kde Abraham a Ismael vystavěli Hospodino-vi chrám kaabu - tuto blaho­ slavenou zemi vidíš zde. Děkuj Bohu za to, chval ho, modli se, dávej almužnu a posti se, ó poutníče!" Neměl j sem právě chuti postiti se, ale musil j sem zbožnou řeč vyslechnouti s ná­ l ežitou zbožností. Na štěstí nepokračoval šej k v proslovu, pro zaj ímavost, která upoutala plně moj i pozornost. Poněvadž j sme pro bezvětří j iž půl hodiny nemohli s místa, zalovil si j eden z námořníků sítí a chytil sedm rohatých ryb, dosud mi neznámých. Arabové říkaj i té rybě " otec rohu". Má zvláštní tvar těla, ploutve j ako hřívu, ocas rozložený, s dvěma dlouhými výběžky, roh právě mezi očima, obrácený špičkou dolů, tedy spíše zobák než roh. Maso má tuhé, nechutné, a přece j e Ara­ bové pojídaj í, ač ne často. Odpoledne j sme se přiblížili k malému s

ostrovu Noamanu. Malý skalnatý ostrů­ vek z vodorovných vrstev korálových, částečně porostlý zelenými křovinami, poskytoval pHj emný pohled a zdálo se, že j e obydlen. Je prý tam kubba, t. j . kaple nad hrobem slavného světce, a naši ná­ mořníci, fanatičtí ctitelé svatých, uspo­ r·ádali malou slavnost ; sesedli se v kruh, zpívali náboženské zpěYy nosovým zvu­ kem, podávaj íce si kávu, kterou Arabové vůbec často popíj ej í na počest svatých. Tak činili potom skoro denně, kdykoliv j sme míj eli četné náhrobky sntých. V m e š i t t. Vstoupili j sme do mešity, do nejpřed­ něj ší mešity mohamedánské, do proslulé Mesdžid el Haram, od j ej íhož poj mena­ vání j e slovo mešita. Mnozí moslemové mi líčili, j akým úchvatným doj mem pů­ sobí tato mešita na každého, kdo j i vidí po prvé. Pí-edstavoval j sem si nej vzneše­ něj ší svatyni islamu velkolepěj ší. Byl j sem zklamán právě tak, j ako pohledem na Mekku, neboť tato mešita neshoduj e se nikterak s představou chrámu a s boho­ služebným významem. Mešitu v Mekce lze sice pokládati za celek, avšak tento celek vznikl teprve sloupovím mešitu ob­ klopuj ícím. Na první pohled lze poznati, že se nestavělo podle plánu. Mešita j e dílo náhody, j e výplod různých století a nálad mohamedánských knížat, kteří stavěli j ednotlivé části. Původní j est j en střed, kaaba, modlitebna mohamedánská. Slou­ pová chodba není dílo umělecké, j ej í části nejsou vkusně uspoí-ádány, chodba j e dílo náhody j ako všecko v ní, ale badateli, zvláště archeologovi, skýtá požitek veliký ; tak starožitná a neobyčej ná, náladová a r ozmarná j e sotva která j iná stavba na světě. Z četných sloupú chodby, z rozmanitých j ej ich tvarů, z j ej ich staviva a ze způsobu stavby, z j ej ich slohu lze čísti děj iny arclú­ tektury. Korintské hlavice z nej šťastněj ší doby 1-eckého vkusu s j emným něžným listovím akantovým j sou tu vedle hlavic j emně zavitých j onských beraních rohů a k nim se druží, ovšem ve větším množ­ ství, hlavice byzantských nebo saracén-

302

ských t\·ani, h.rubškh sice, al e ncpostrá­ daj ících určitých púvabů. Jen j ednou se mi poštěstilo, když j sem náhodou na chvíli osaměl, opsati j eden z nápisú sloupových. Bylo to v odlehlé části síně, kde j sem, skryt za sloupem, clo něhož byl nápis vryt, chopil se tužky a papíru a vykonal t en hrdinský čin, hrdinský proto, že bych hyl se stal velmi podezl-elým, kdyby mne byli pi-istihli. Vždyť považuj í za pl·ečin zabývati se v po­ svátném chrámu něčím, co není pi·ísně náboženské, nebo co není k životu ne­ zbytné nebo aspoú pi-irozené, Heba ne vždy posvátné. Skoro všichni poutníci po vykonané pobožnosti j edí a pij í v mešitě. Ale opsati · nápis mosle:rr.. a nenapadne. To by bylo ,-ětší znesvěcení nežl i plivnouti na černý kámen kaaby. Avšak nápis nesplnil mého očekávání. Nemohl j sem ho hned na místě rozluštiti, nt�boť kuficM nápisy lze rozluštiti j en po dlouhém stndiu a pí-irovnávání. Pr-inesl j sem j ej tedy domů nevěda, co znamená a stál-li za opsání. A byl j sem velmi zkla­ mán, když j sem z a několik měsíců po náHatu do Evropy nápis podle svých knih, srovnávaj e j ej s mnohými j inými, prozkoumal. Jaký byl výslecl.ek mé od­ ,-ážlivosti? Nápis oznamoval důležitou novinku, že - j est j en j eden Bůh a Mo­ hamed, j emuž Bůh žehnej , j eho prorok. N"e�li j sem směl vstoupiti dále do ná­ dvor-í chrámového ke kaabě a k ostatním posvátnostem, musil j sem vykonati dvě modlitby, poutníkovy pozdravy mešitě, a pak musil j sem j eštč zvlášť na ustano­ veném místě. pokloniti se d\·akrát pl-ed kaabou, než j sem se směl k ní pi-iblížiti. Potom mne vedl můj vůdce Sadak za pravou ruku do str-edu nádvoř-í pí·ed zá­ zrak islamu, pl-ed kaabu. Stála tu přede nínou - temná, zasmu­ šilá stavba z šedých, hrubě otesaných ka­ menů, čtyřhranný, nemotorný, hrubý výtvor barbarské architektury chrámové z j ej ích prvních počátků. Kaaba-kostka, krychJ�. nemá krychlo­ vých rozměrů, j e dlouhá 12 m, široká 10 m a vysoká 15 m. Její z\·láštní tvar, za·

smušilý nhlecl, poloha j ej í uprostřed chrá­ mového dvora a posvátných pí-edn:ětú, zástupy a zástupy polonahých fanatikú , kteH nadšením j ako šílení před ní brzy klesají, brzy se vymršťují, k ní se tlačí, ji líbaj í nebo j ako ztl-eštční kolem ní po­ bíhaj í, to vše působí zvláštním, mohut­ n)rm, skoro pr-íšerným doj mem. Smysly mé byly neobyčej nou podívanou j ako omámeny. Jako by tu byl temný h rad božstv1, j ako by múra tísnila islam a za­ braňovala volnému rozmachu. Kaaba a všechna pobožnost poutnická neshoduj í se nikterak s bohosh:žbou, vše j e ve!'krz pohanské. Nesměl j sem prozraditi svých úvah., j c­ nutno proj evovati zevně nej větší úctu. Vůdce můj vyrušil mne z úvah a ph­ pomněl mi povinnosti poutníkovy. Nejprve měl j sem políbiti černý kán�en, potom vykonati "tuaf" , t. j . oběhnouti kolem kaaby. Př-iblížili j sme se tedy k j e­ j ímu v)rchodnímu rohu, kde j e zazcl.C;n proslulfr černý kámen . Pro nával poutníků nemohl j sem hu hned rozpoznati. Obklopovali j ej klečíce, tlačili se k němu blíže a blíže, líbali j ej ­ Nebylo lze proniknouti zástupy, j ej ich těla tvor-ila nehybnou stěnu. PoněYadž všichni pohlíželi k černému kameni, vidC.Ii j sme j en j ej ich kostnaté plece, lysé hlav�­ a špinavé cáry poutnických šatů. Ale tim .více j sme cítili. Černý kámen není j en shromazdištěm moslemú všech dílů s věta, ale také všeho toho, co s sebou pr-inášej í, tedy h myzu se všech světa stran . Zde !' C scházej í skokani s plazivými a h opkavými potvůrkami z Hše hmyzu. Marně j sc:m čekal, že se rozej dcu pout­ nické davy nebo že aspoň proJ-idnou. Již mi docházela trpělivost. Zažehnával j sem fanatickou j ej ich setrvačnost. Netrpělivě tázal j sem se vúd.ce, bylo-li by lze j e po­ hnouti, aby povstali a se rozešli. Odpověď Sadakova mne potěšila. Znal dvojí po­ moc, násilí a l est . Násilí nebyly schopny j eho zhubenělé, zestárlé paže, ale radil ke lsti, nevinné lsti, stojí prý j ediný rial, španělsk)' dolar. Když j sem mu j ej dal, odešel na chvíli k prameni Zem-zem, asi dvacet krokú dále v nádvol-í a vrátil se se

Smysly mé tyly f!cobyčejnou porlívanou j ako omámen y .

čtyí·mi silnými mu21, kter-í se postavili za zástupy poutníkú. Sadak j im pokynul a všichni volali vší silou basových hlasú : , ,Pou tníci! Zbožný muž, i emuž búh žehnej , obětoval ve svatyni, abyste všichni mohli píti zdarma svaté vody pramene Zem-zem. Pr-istupte! Kdo se chce napíti, ať pr-iston­ pí! Allah vám j i dává ! " T o byla vúclcova lest a zdař-ila se. Vždyť \'Čtšina pl-ítomných poutníkú byli chudí lidé, podle evropského poj mu téměl- že­ bráci. �edali si uj íti tak lákavé pr-íležitosti, aby se zdarma napili svaté vody, j ediného pramene města Mekky, " hoj ícího každou nemoc" . S radostí j sem viděl, že skoro všichni povstali a odcházeli se služebníky k prameni. S novými zástupy poutníků, kterí čekali, až se množství hne, dostal j sem se, téměl- bez vlastního přičinění právě až ke kameni. Zopakoval j sem si vše, co o něm vy­ pravuj í báj e : pl-i stvoi·ení světa nebyl ka­ menem, ale živou bytostí, andělem v ráj i ; s Adamem opustil ráj , stal se kamenem v kaabě, kdež byl uctíván až do zničení chrámu potopou světa. Zmizel potom na čas ; až když Abraham se synem svým Ismaelem obnovil kaabu, snesl j ej arch­ anděl Gabriel s nebe na místo, kde j e nyní. Púvodně byl kámen, tak věr-í všichni zbožní moslemové, bílý j ako mléko, ale hrúzou nad hl-íchy světa ze­ šedivěl a j e nyní černý j ako inkoust. Posvátný kámen byl pr-ímo pi·ede mnou. Byl černohnědý a černohnědý byl i j eho c ementový povlak, j ehož trhlinou kámen vpl-edu prosvítá. Sl ožen je asi z několika kusú, v celek pečlivě spoj ených tmelem, c ementovým povlakem a pevným stl-íbr­ ným rámcem. Povrch kamene j e polibky a dotyky rukou poutníkú uhlazen a obalen lesklou mastnotou, takže se podobá pěkně leštěnému černému nebo černohnědému mramoru . Ač se mi nechtělo, musil j sem pi·ece políbiti tu černou masu, pak j sem j i Uel oběma rukama, dotkl se j í čelem, tvál-emi a bradou, j ak mi ukázal vůdce. Odl-íkali j sme modlitbu, opět políbili kámen, třeli i ej , dotýkali se ho j ako dl-íve a odcházeli

konečně ne bez námahy z veliké tlačenice, abychom běhali kolem kaaby. Obíhaj íce phšli j sme ke dver-ím kaaby. Dvel-e j sou tak vysoko nad zemí, že sotva lze rukou dosáhnouti j ej ich prahu. Ne­ Yedou však k nim schody, nýbrž používá se ž ebí-íku, který stoj í u studnice Zem­ zem. Ale př-inášej í j ej ke kaabě zl-ídka kdy, neboť poutník nemusí \·stoupiti clo kaaby. Obíhá sice sedmkrát kolem ní, líbá po­ svátný kámen v j ej í stěně, klaní se j í vše­ možným zpúsobem, ale nemusí clo ní vej íti . P otom j sme šli mimo " stopy Abra­ · hamovy" . Jmenuj í tak poháqko\'ě velkou prohlubeninu ve skále, nad níž stoj í kaple. Dospěli j sme konečně opět k černému kameni, stále tak obléhanému j ako dl-íve, a tím skončili j sme první "tuaf" kolem kaaby. Každý poutník má však oběhnouti kolem svatyně sedmkrát, Uikrát klusem, ostatní čtyr-i kola mírným, volným kro­ kem. Podrobil j sem se povinnosti a běžel sedmkrát. Potom j sem si prohlédl pa­ mátnosti v nádvo{í mešity a směl pak opustiti kaabu. Š ťastnou náhodou spatr-il j sem kaabu hned po prvé nezastr-enu. Po celý rok totiž, kromě čtrnácti dnú, zahaluj e j i černý závoj "kesua", v němž se zdá mohutnější, ale také zasmušilej ší, téměl- děsivá. PI-cd­ stavme si budovu vysokou 15 m, j ako obrovský černý katafalk ! Závoj j e z čer­ ného hedvábí. Čerň byla barva kalifů bagdadských, za j ej ichž nástupce se po­ važuj í sultánové turečtí, ačkoliv podle svého rodokmenu nemaj í k tomu práva. Odedávna měli ochránci a vládci Mekky právo darovati pro kaabu černý závoj . Závoj dal podnět k zvláštní pověře. Někdy j ím vítr pohrává, ale zbožní mo­ slemové znaj í zázračněj ší toho pr-íčinu. Kaabu hlídá sedmdesát tisíc andělú, a ti konaj í na závoj i své slavnosti a tance, proto se kesua zachvívá. Sadak mi vyprávěl, že byl svědkem směšného výj evu této pověrčivosti. Sil­ něj ší severní vítr pohyboval závoj em, nedosti pr-iléhaj ícím. Černý závoj se dul j ako vel iká, ponurá plachta. Melancholi-

, . . , ,myslím, že j e to pi·estrojen�· křesťan 1:ebo francouzsk}· vyzvědač . " ŠirVru �větem.

20

306

'cký obraz působil zcela j inak na fanatiky. Z pln)rch hrdel volali: "M tla'ika, malaika" - " an:iélé!" Poutníci, j ichž bylo na tisíce, p J.d tli na tvář, m )dlili se, štkali a plakali, j en proto, že vítr pohrával závoj em. ú t ě k z M e k k y. 03ud byl mi na cestách přízniv, nikdo dTmd netušil, že nej sem moslem. Nyní vš1.k zradila mne náhoda, vlastně vy­ chloubačný Sadak a tak se moj e cesta náhle spěšně skončila; j en tak tak jsem vyvázl životem. O další pouti Arabií a pobytu v M:;kce nemám co vyprávěti, kromě tohoto nepi'íj emného dobrodruž­ ství, které uspíšilo můj odj ezd. Jednoho dne vrátil j sem se z pouti s "Arafy", s hory Poznání, zvané také horou Milosrdenství, asi 25 km vých. od Mekky; na této hoře prý se po 1201etém odloučení po vyhnání z ráj e Adam a Eva zase shledali. Svlékl j sem obtížný pout­ nický šat a vyhledal velké lázně v Mekce; potřeboval j sem důkladné koupele. Sadak mne doprovázel, aby hlídal mé šaty, pokud j sem byl v páře; bylo potřebí j e střežiti, neboť zbožnost nikterak neza­ braňuj e mnohým poutníkům, aby ne­ kradli, naskytne-li se k tomu příležitost. Kromě služebnictva nebylo v lázních než asi dvacet lidí, z nichž někteří, j iž vy­ koupáni, po námaze odpočívali nebo se dávali důkladně tříti mladými statnými lázeň!'kými sluhy. SJ.dak pozdravil l ázeňského, hubeného j ako tříska, starého Mekčana. Bodrý muž mi vykázal výklenek, kde j sem se svlékl. D va mladí lázeňští sluhové, s dlouhými kučeravými vlasy, obuli mi dřevěné �an­ dály a provázeli mne do kopulovité parní síně. A j ak bylo zvykem, Ueli mne, kartá­ čovali, spláchali, čistili, tu a tam i škrábli, a konečně mi dali bílé šaty a turban; . vrátili j sme se do přední síně k odpočinku. J 1.k j sem se poděsil, spatřiv svého vůdce v živém rozhovoru se čtyřmi nebo pěti muži, kteří mluvili nej čistším lidovým nářečím alžírským! Představte si mé ne­ příj emné překvapení! Poutníkům z Alžíru j sem se dosud vždy obratně a šťastně

vyhnul, nyní zj evili se mi tu j ako stra­ šidla, aby mi překazili další mé cestovní záměry. Sadak j istě mluvil s nimi o mně, j istě j im vyprávěl "pohádku o alžírském princi" , j ak rád činíval. Jevili chut se­ známiti se se mnou, pohovofiti a zvěděti pl-íčinu, proč že mne dosud nepoznali; vždyť bylo divné, že muž tak významný byl j im neznám. Prohlíželi si mne nadmíru zvědavě, a když se spolu dohodli, že ne­ j sem z j ej ich známých, zračilo se zklamání a zároveň rychle vzniklá nedůvěra v j ej ich tvářích. Jeden z nich mne ihned oslovil dosti nešetrnými otázkami, na které j sem odpovídal pouhým ano nebo ne; delší řečí bych se byl j istě prozradil, pozr áť Alžířan cizince, i když j ej ich řeč dobře ovládá. Když ode mne mnoho nevyzvěděli, byli j eště nedůvěřivéj ší. Byl j sem j ako na j ehlách, slyše j e šeptem, ale přece slyši­ telně mluviti : " Co myslíte , o tom do­ mnělém' princi z Alžíru ? Poslední náš paša syna neměl a synové všech di-ívěj ších zemřeli. Jak by tedy mohl ledaj aký bídný poběhlík býti syn našeho paši?" "Jistě tu není vše v pořádku," řekl druhý. " Kdyby tento člověk, který se vydává za alžírského prince, byl něj aký chuďas, nepodezříval bych ho. Ale zdá se bohat. To j e podezřelé ; bohaté Alžírce by spočítal na prstech, známe j e všechny, i z provincií, kde j e j ich málo. A poněvadž tento náš domnělý kraj an j e nám úplně neznám, myslím, že j e to přestroj ený křesťan nebo francouzský vyzvědač." I poslední šeptaná slova neušla mému j emnému sluchu. Lze si pomysliti, j ak se mi i ežily vlasy. Prozrazen! Mohl j sem se nadíti nej horšího, když bylo vysloveno slovo "křesťan". Bylo mi, j ako bych byl j iž zaj at, spoután, veden ke kadimu*) a souzen. Avšak orientálská zdlouhavost mne zachránila. Alžírci by mne byli asi obžalovali, že j sem, i sa křesťan, zneuctil j ej ich svatyni. Ale pl'išli se vykoupati; a když právě vešli lázenští zřízenci, aby j e doprovodili do parní síně, odložili žalobu asi až po koupeli a šli klidně za kučeravými mladíky. •

}{adi

=

turecký soudce; je vždy duchovni.

Jestliže se Alžírci domnívali, že mne j eště stihnou v lázních, mýlili se. Sctva zmizeli za dveřmi, vyskcčil j se m , cblékl se chvatně a táhl udiveného Sadaka s se­ bou. Propustil j sem ho za něj akcu záminkcu, spěchal do bytu a vzal si j en šaty a plášť, aby mi zavazadla na útěku nq:hkážela. Hostinský měl náj em zaplacen na Ui dny předem; nebyl j sem nic dlužen. Nezanechal j sem ani dopim, ani j iného znamení, podle kterého by byli mohli souditi, že j sem se vzdálil z města. Vyšel j sem prostě a l ehce j ako na procházlm. V západním předměstí, k de bydlí Be­ duini, naj al j sem nenápadně osl a a roz­ loučil se "s hlavním městem světa" , " oslavovaným", "blahoslaveným", "stí­ nem božím na zemi", j ak nazývaj í Mekku, a klusal j sem, provázen Beduinem, cestou k Džiddě, kdež j sem se chtěl teprve za­ staviti. Jel j sem do Džiddy bez oddechu 14 ho­ din, deset hodin v noci a dostihl přístavu v osm hodin ráno. Ihned j sem s e poptával, brzo-li odpluj e evropská loď do Adenu nebo do Bombaye, neboť j sem se chtěl nej dříve vypraviti do Východní Indie. K své radosti našel j sem malou anglickou plachetní l oď, která za tři nebo čtyr-i dny měla vyplouti do Adenu. Vstoupiv na palubu, tázal j sem se po kapitánovi. Dobrodružný muž nemálo se podivil, slyše domnělého Araba mluviti plynně anglicky. Ničeho nenamítal proti mé cestě do Adenu. Setrval j sem j ešt ě dva dny do odj ezdu v přístavu, na pevnině j sem se j iž ani neblýskl, neboť j en na lodi byl j sem v úplném bezpečí. Z Bombaye napsal j sem svému dvoj ­ níkovi do Alžíru, skutečnému Abd-er-

Rahmanu ben Mohamedovi (= synu Mo­ hamEdovu) , za něhož j se m se na pcuti vy­ dával, a poslal j sE m mu j Eh o v Džiddě ověřerý r as, kte1 ým byl mu zaj išt ěn titul poutníka. Zat \'I Zelý 1, ui'ák hašiše, z j Ehcž opoj mí se t éměř nikdy mprcbudil, mi odpověděl dcrisE m, kt er}m zal
*

opojení hašišem.

3 08

SPOJEN E STATY PRED Rok 1824 ve Spoj ených státech byl j ako loňský ve znamení presidentských voleb. Odstupuj ící president (od r. 1817) byl James Monroe, známý zvláště prohlášením t . zv. Monroeovy zásady o nepřípustnosti zasahování evropských vlivů do politic­ kých poměrů amerického kontinentu. Jako loni, tak i tehdy rozpoutal se prudký volební boj . Dosavadní presidenti byli většinou ze státu Virginie (odtud ironický název Virginia dynasty : Washington, Jef­ ferson, Madison, Monroe) nebo z Massa­ chusettsu (John Adams) . Proti těmto privilegovaným kruhům virginských ari­ stokratických plantážníkú a bostonských magnátú vzniká demokratická reakce di­ vokého západu, čímž se ovšem rozuměl tehdy kraj . za alleghanskými horami až k Mississippi. Representant této západní demokracie j e populární generál Andrew J ackson, který zakládá stranu demo­ kratickou (kryj e se j en částečně s dnešní stranou tohoto j ména) . Jackson byl také nej vážněj ší kandidát na stolec president­ ský. Proti demokratické straně vzniká strana whigů (zanikla v letech padesátýd ), která byla konservativněj šího rázu a měla více oporu v severovýchodních státech. Kandidátem j ej ím byl John Quiney Adams (syn bývalého presidenta) . Pak byly j eště dvě kandidatury více místního rázu : W. Crawford a Henry Clay. Pl-i volbě sousUedil Jackson na sebe 99 voli­ telských hlasů, Adams 84, Crawford 41 a · Clay 37. Ježto žádný kandidát neměl většiny, musil podle zákona o volbě roz­ hodnouti mezi 3 pr·edními kandidáty dúm representantú (dol. sněmovna kongresu) . Při hlasování bylo 13 států pro Adamse, 7 pro J acksona a 4 pro Crawforda. Zvolen tedy a r. 1825 nastoupil Adams. Spoj ené státy byly tehdy j eště daleko menší než dnes. Nedosahovaly k Tichému cceánu ; Skalných hor dotýkaly se j en v severní části. Nepatřily tedy j eště ke Spoj eným státům dnešní Kalifornie, Utah,

roo

L E T Y.

Nevada, Arizona, New Mexico, Texas a Colorado, získané později od Mexika. Ú zemí dnešních států Oregon, Washing­ ton, Idaho bylo sporné s V. Britanií. Organisovaných státú bylo 24. Florida, Arkansas byly pouhými teritorii, t. j . bez samosprávy. Teritoriem Micri gan slulo také území dnešních státú Wisconsin, Minnesota, Michigan. Za řekou Mississippi leželo neorganisované, nesmírné území až ke Skalnatým horám. Tento kraj , j akož i úsek mezi Mississippi a Velikými j ezery byla nezměrná divc čina, oceán travnaté prérie (jen v Michiganu a Wisconsinu zpesHené lesy) . Prérie vlnily se k západu až k pásmu pod horami, Skalnými, kde následkem nedostatečných dešťů pře­ cházely ve vyprahlé stepi. V těchto kra­ j ích, kde dnes obilná pole a stáda do­ bytka dodávaj í potravu pro Ameriku i značnou část Evropy, tam potloukal se tehdy j en bison a indiánský lovec. Kolo­ nisace tam j eště nepronikla. Američtí frontiersmen (hraničár"i) káceli pralesy a zakládali farmy teprve na panemké půdě dnešní Indiany, Illinoisu a Misscuri . To byl "daleký západ" let dvacátých. Tam kdesi v j ižní Indianě v typické rcdině průkopníků ("pioneers") vyrůstal právě příští hrdina války občanské a osvobcditel otrokú, Abraham Lincoln ; uplatňoval svou pozoruhodnou sílu prozatím v kácení stromů a orání otcových polí. Pcčet obyvatelstva Spo j . států byl asi 10 milionů. Proud přistěhovalců byl dosud nepatrný, asi 8 - 10.000 ročně. Přicházeli stále j eště skoro vesměs z britských ostrovů, až na j istý pcčet Němců. Bylo tedy obyvatelstvo soustátí j ednotnějšího rázu než dnes ; rozhodncu převahu měl živel anglosaský. Naši kraj ané byli t er.dy v Americe bílou vranou. Kolrnisace zá­ padních, nově organisovaných úze.mí dála se napořád j en přebytky púvodního oby­ vatelstva nej starších 13 státú. Mezi oby­ vatelstvem Spojených státť1 bylo však j iž

téměř 2 mil. černých otroků, sousti"edě­ ných v j ihovýchodních státech. Otázka oprávněnosti otroctví se j iž ohlašuj e ; ze­ j ména byly živé spory o to, má-li se otroctví trpěti také v nově otvíraných kraj ích dalekého západu. Otázka roz­ řešena r. 1 821 prozatímně t. zv. missour­ ským kompromisem, podle kterého území východně od Mississippi rozděleno na dvč části rovnoběžkou 36° 30' sev. šířky. Od této čáry na sever nemělo býti otrokái·ství dovoleno. Výjimkou z toho pravidla byl však stát Missouri, ležící v severní oblasti, v němž otroctví bylo ponecháno. Zemědělství zůstávalo zaměstnáním převážné většiny obyvatelstva. Tr·ebaže v severovýchodních státech (Nová Anglie) rozvíj í se j iž dosti silný textilní průmysl, v Pennsylvanii železářský, trpí konku­ rencí anglickou. R. 1 824 bvly v kongresu boj e o t. zv. protective tariff, t. j . ochranná da, j ež byla nadšeně háj ena zástupci prů­ myslových obvodů, ale zavrhována zá­ stupci převážně zemědělských států zvl. j ihovýchodních. Cla byla však přece schválena, byť i nepatrnou většinou kon­ gresu. Obrovské nerostné bohatství bylo také j eště j en z malé části odkryto a j eště méně vykor-istěno. Větší význam měla j en těžba uhlí v Pennsylvanii (již od r. 1784), j ehož se stále rostoucí měrou užívalo v tamním železářském průmyslu neb k výrobě svíti­ plynu ; také železné rudy byly dobývány

J IZ

hoj ně v horách pennsylvanských. Petrolej byl již znám, ale j eho pravý vý­ znam nepochopen . Byl těžen nepatrně a bez vrtání do hloubky ; pova?.ován za dobrý prostředek proti reumatismu. Běžný olej užívaný k svícení ve státech východních byl velrybí tuk. V západněj ­ ších kraj ích destilovali z uhli některé velmi nebezpečné olej e, ale průměrné rodiny ne­ znaly jiného osvětlovacího prostředku mimo svíčky. Ještě koncem XVIII. stol. nej lidnatěj ­ ším městem byla Philadelphia; ve dvacá­ tých letech XIX. stol. dostal se však na první místo New York, j ehož obyvatelstvo počtem blížilo se již 200.000. Chicago byla pouhá stanice obchodníků kožišina­ mi v indiánském kraji, vzniklá při pev­ nůstce Fort Dearboru. Ještě r. 1833 ne­ mělo více než 500 obyvatel. Dopravní prostředky byly j eště primi­ tivní. Železnice, ovšem tažené koňmi, vznikly již u některých pobi"ežních měst, ale j eště r. 1 830 nebyla celk0vá j ej ich délka větší než 23 mil. Parní pohon za­ váděn až po roce 1830. Dr-íve rozšír-ilo se užívání parolodí (americký vynález) , j ichž v dvacátých letech hojně j iž užíváno na 1-ekách. Značná pozornost věnována prů­ plavúm, z nichž nejznáměj ší t. zv. Erie Canal, vedoucí od r·eky Hudsonu k j ezeru Erie by 1 otevřen pl av bě r. 1825 ; přispěl nesmírně k rozvoj i New Yorku.

V. Ch.

310

Josef Aut,·

Z E V Z P O M ! N E K T U R K E S T Á N S K E H O Z A J A T C E. Karlu Bubeníčkovi. (Dokončení.)

Pí-íteii Df'U

Vzpomínáš si, co všecko do tebe doma vtloukali, aby z tebe udělali člověka a hle, nyní se zde válíš j ako odhozená slupka, žij eš j ako zvíře, zavřené v kleci, j si tvorem, j enž překáží a j e na obtíž a často můžeš slyšeti, že kdyby tě byli hned, j ak tě spatřili, odpravili, nemuseli se nyní s tebou zlobiti. - Jedním slovem, ať j si byl čím­ koli, stal j si se zaj atcem, j akýmsi druhem šupáka, kterému může každý vynadati clo libosti a každý k ozák má právo poznamenati tě svou knutou A proto i taková nálada Celý svět j e j ako pouhý sen. Hledíš před sebe do stepi - nikde stromu, nikde zeleně - Zdá se ti, že j e to všecko za ten­ kým, průzračným závoj em, vlnícím se vánkem. - Leč necítíš žádného vánku ­ To chvěj e se tetelící se vzduch. Chceš zavříti oči, abys unikl pohledu na protivné ·

mihotání - avšak nemůžeš, nemáš tolik síly Nedaleko stojí řada provinivších se za­ j atců s rancem písku na zádech anebo s cihlami v rukou na nej j asn(>jšÍm slunci - Stoj í j ako sochy, stoj í dlouho - ho­ dinu, dvě, tři - a až začnou v bezvědomí padati od slunečního úpalu, bude j ej ich trest skončen - To j e denní obvyklý obraz; to se tebe však nedotkne, neboť jsi opilý, zpitomělý od slunce, od hemžení osmi tisíc lidí, sehnaných na toto prokleté místo, a by zde vymřeli. Obrovský stan, ve stanu tři sta lůř.ek s nemocnými. To j e infekční oddělení, k de panuj e skvrnitý a bi"išní tyf, dysenterie atd. Po poledni přivádějí ruští vojáci n ové nemocné. Denně vidíte táhnouti k ne­ mocnici smutný průvod ti"iceti- čtyřiceti

3 II voskově žlutých nebo bledých postav, podobaj ících se mátohám V tom ozve se nedaleko řev, nepodobný lidskému - a přece řve to čl ověk ruský voj ák. ž ene se s ručnicí a příšerně řve, že zabij e plukovníka, náčelníka tá­ bora - Vybíhaj í ruští voj áci a vrhaj í se na šílence. - Toť delirium po chininu, častý zj ev v kraj i, kde se chinin jí tak často j ako chleba.

R�·žová pole Západ slunce v Hladové stepi j e j ediné, co se snad může nazvati krásným. Hledíš ke krvavému obzoru do daleké, nekonečné stepní roviny. V tom obj eví se siluety lidí, nesoucích na ramenou veliké, čtyř­ hranné bedny. - Počítáš - j edna dvě - tři - čtyh - pět - šest - sedm - osm - devět Devět - hm, včera bylo třináct Smutný průvod plouží se nedaleko do stepi, kde kl ade mrtvoly zaj atců do ša­ chet Smrt řádila houfně mezi zaj atci. O d těch dob, k d y poznal j sem v Hladové

stepi j ej í živelní sílu a nepřekonatelnou moc, mám před ní naprostý respekt a úctu, neboť ph'd tou Smrtí, která tak milovala turkestanské zaj atce, musí klobcuk dolů. Byla to věrná j ej ich milenka - všechna čest. Ještě dnes vidím před sebou 7.i vě obrazy tohoto truchlivého divadl a . Co může býti smutnějšího než pohřeb nešťastného za­ j atce, opuštěného od celého světa, co

u

Taškentu.

může bý t i bolestněj ší než umírati s po­ citem, že život tYůj nemá zde ceny větší než j e cena shnilého bram boru. Nt byli j sm e nic j iného než hrcmada shnilých bramborů Stalo se, že nemocný zajatec, nepozoro­ ván a v deliriu, vyběhl z nemocničního stanu a zmizel kdesi ve stt'pi. Nik do ho nehl edal, nikdo po něm netruchlil. Lidé se nenáviděli, nebd j eden v druhém viděl příčinu všeho zla. Bylo nás mnoho a proto zdálo se všem, že kdyb:y nebylo nás tak mnoho, bylo by lépe. Clověk vytržený � rodinného kruhu, z podmínek normál-

31 2 ního života, člověk uvržený d o hladu , stává se zvíí-etem. Všecky brzdy a centra, tlumící v člověku j eho egocentrismus, j eho sobectví, j sou zničeny a každý j en hledá svou záchranu. Vzpomínám si na cestu v r. 1 9 15. z K:tachky, stanice stí-edoasijské železnice mezi Aschabadem a Mervem u stej no­ i menného, bídného turkmenského aúlu, do Hladové stepi. Poledne - poslední poledne v Kaachce, na úpatí Kopet-dagských hor. Hej na much bzučí nad neumytým stolem, na kterém válej í se zbytky oběda. Na�emu kuchal-i pod dojmem odj ezdu ani nenapadlo umýti stůl. To bylo v duchu zaj atecké filosofie, j ež se přidržovala slov: po nás Heba potopa V koutě válí se můj zaj atecký ranec, pl:· ipra vený na cestu. V pět hodin j edeme. Ktm ? - Nikdo neví. Z 1j atci, j akmile včera večer slyšeli, že celý náš zaj atecký tábor i se všemi rus­ kými voj áky a kanceláří opouští Kaachku, běhali j ako pominutí Jedeme domů Již j e konec války . S b:::> h em, Turkestane! Budiž proklet! Tak se ozývalo v kasárnách. Zaj atci j iž večer zašívali a spravovali oděvy, všecko zapakovali a po celou noc seděli, očekáva­ j íce netrpělivě j itra. Vůbec nespali. Jede se domů! Mír! Mír! A tichým večerem nese se píseň zaj atců, naladěných lyricky vzpomínkou na návrat domů. Ticho! ozve se hlas ruské stráže. Píseň neumlká. . , Ech, ty, čubí synu, " ld-ičí ruský bra­ datý voj ák, odepíná í-emen od kalhot a ně­ kolika šlehy ochlazuj e zaj ateckou touhu po domově. Ruský í-emen a knuta hrály v životě z3.j ateckém důležitou úlohu. Ruští voj áci vypl áceli řemenem naše zaj atce j ako k luky. Jedeme j iž třetí den. Kol dokola vy­ prahlá, šedá step. Jedeme domů, domů, volaj í zaj atci. Vykládáme j im, že není to pravda, že j e-

cleme do Hladové stepi, kde budeme do­ stavovati tábor. - Zaj atci nevěří a dívaj í se na nás nedůvěřivě, j ako bychom j im a ani sobě nepřáli míru a návratu. Odpoledne. - S nebe lij e se rozžhavený kov. Z vyprahlé stepi sálá nesnesitel ný žár. - Všichni j sme vysvlečeni do polo­ naha. Z vozů ozývá se zpěv aj ásot zaj atcú. Nedaleko j e viděti cosi v podobě mrave­ niště - Toť zaj atecký tábor - Zlatá Horda. Vlak pomalu se zastavuj e. Jinak šedá, široká step prostírá se na všech stra­ nách k obzoru. Ruští voj áci vyskakuj í z vozú a volaj í na zaj atce: . , Hyb:tj . ven - rychle -- l-aďte se - " Zaj atci nevěří svým uším a očím. Ven ? Zde, v pustině ? Což ti ruští voj áci j sou šílení ? Byli j sme v Hladové stepi, uprostřed pustiny, kde se právě počal stavět i tábor pro zaj atce. Bylo to v době, kdy tato obrovská rovina podobala se šedc-žluté mrt vol e. V té době nebylo nikde travičky, zeleného místečka. Daleko odešla stáda ovcí a tabuny velbloudů. I ptáci odletěli, želvy skryly se pod zemí. Veškerý život, který tak slibně pod vláhou j arních dEšťů vzkypěl v podobě zelenaj ících se pastvi�t, veškerý ten ruch, j enž zavládl na j ai·e v životě kočovníkově, j iž potuchl v těchto místech, kde po celé léto není vody a vše, co vzrostlo zde na j aře, hyne, schne a žloutne. Hladová step, j aké to j méno opravdu výstižné! Hladová step byla pro zaj atce dvakráte hladová. Miluj i Turkestan i j eho pustinnou pr-írodu, ale Hladovou step, kde viděl j sem tolik lidské bídy, budu vždycky nená viděti a proklínati. Noc v Hladové stepi, ech, to nebyla noc j ako v bucharských oasách nebo pusti­ nách. Noc v I-Iladové stepi byla ďábel­ ským výmyslem. Ž ili j sme v j.akýchsi rá­ kosových klecích, j imiž províval občas vítr a zahaloval nás mlhou mikrosko­ pického spraše, j enž naplňoval naše plíce, nos, oči, uši a zahaloval nás tak, že j sme se vzáj emně viděli v podobě podivných fantastických figur. A v noci, kdy nE.bylo možno spáti pro dusno a horko, nesčíslné

313 mraky různých moskytů, protivně bzu­ čících a napadaj ících člověka bez přestání, svým protivným koncertem a svým živel­ ným množstvím přiváděly nás do zoufal­ ství. Jak vzpomínal j sem na Kaachku, na modré Kopet-dagské hory, na stinné,

Středoasijská ovce s tučným ocasem . husté stromoví, v j ehož stínu chvěly s e veselé zvuky kytary a zpěv ruské ro­ mance! O, j ak vzpomínal j sem na sady v turkmenském aúlu, na turkmenský mlýn s lebkami velbloudů a koní na hliněných hradbách a nad vraty, na ze­ lenou step, na které se pásli velbloudi a stáda, kde zrála rP.va a tisíce květů vy­ dechovalo libou vůni! Proč nazývá s e toto místo Hladová step ? Stačí j ediný pohled na kteroukoli část roviny, širc:ké přes sto km a několik set km dlouhé, abychom pochopili pravdivost a přiléha­ vost tohoto názvu. J edeHi ze Samar­ kandu do Taškentu, proj íždíš asi ve vzdálenosti 100 km od Samarkandu sta­ nicí Džizakem. I tuzemní smysl slova Džizak r-íká nám něco o povaze této končiny. Džizak znamená horký. Nedaleko této stanice j e tuzemní město Džizak, památné tím, že v roce 1916 odehrálo se zde smutné divadlo. Obyvatelé města Džizaku s e vzbouřili a vraždili ruské obyvatele . Za trest bylo toto město rus­ kými kozáky a dělostřelectvem zničeno. Ani se nechce věřiti, že v těchto i dylických místech, j ež se podobaj í zelenému luhu, rozbrázděnému nesčíslnými potůčky a

pokrytému ostrovy hustého stromoví, tekla krev. Všude zříš stáda ovcí a kibitky kočovníků, všude zi"íš tuzemské vísky a vi díš j ej ich obyvatele, j edoucí na oslech, na koních a na velbloudech buď na bazar nebo se vracej ících domů z tržiš ť sousedních měst a městeček. Dlouhé karavany s nákladem bavlny plazí se v pod obě hadů po žlutých cestách. A nadevším tím zdvíhá se v dáli vysoká horská hradba se zasněženými vrcholy. - Toť typický turkestanský obrázek! Cím déle žil j sem v Hladové stepi, v tá­ boře, j enž j menoval se Zlatá Horda (Zo­ lotaj a Orda) , tím více j sem toužil spa­ t řiti blízký Taškent. Taškent - to j méno j sem znal j iž j ak o malý sekundán, ba dokonce byl j sem při­ stižen naším profesorem zeměpisu, ž e neznám n i c o středoasij ských železnicích . A dnes, k dyž zadívám se na neumělý obrázek turkestanských železnic, načr­ ' taný mnou tehdy do starého vydání svého školního atlasu, pi·ipadá mně, j ako by osud chtěl pomstíti tehdejší mou nevědo­ most a poslal mě do Turkestanu, a bych se poučil lépe o drahách a městech, která t ehdy nebudila ve mně ni záj mu a zvěda­ vosti. A dnes ? Toužím po nich -

-

Turkestanská karavana s nákladem bavlny. Vzpomínám si, j ak marně cestou do Turkestanu snažil j sem si vybaviti s i v mysli pi·edstavu o tuzemních obyvate­ lích Turkestanu. Cím více blížil j sE m s e k TCJškmtu, t í m více litoval j sem své nevědom osti. Nevím, co bych byl za t o dal, kdybych byl mohl míti knihu a pře-

čísti si v ní něco o Turkestanu. Jíti a koupiti si na nádraží něj akého prúvodce, bylo zaj atci nemožné a ostatně bez peněz se nikde ve světě nic neprodává -- Jak j sem tehdy litoval, že málo všímal j sem si učebnice zeměpisu. Bez znalostí země­ pisných j ste v cizině j ako slepci a mnoho vám dá námahy, n ež poznáte to, co r·ekne vám kniha j iž doma. Hl e, co zaj atců bylo v cizích zemích. Ptej te se mnohých na tyto kraj e, a mnozí z nich ne!·eknou vám o nich nic, třeba v nich byli a stýkali se s lidmi i přírodou. Jim scházely základní vědomosti zeměpisné, na kterých mohli by si vybudovati obraz o cizím kraj i, j im

]in.dhch

scházel za] em, neboť netušili, na j aké věkopamátné půdě chodí; neměli zdání, j ak vysoce zaj ímavý j e tento zdánlivě necivilisovaný svět! M nozí domnívali se b}·ti výše nátěrem své evropské civilisace, j ej ich evropská blaseovanost ne mohla se smíi"iti s asijskvu prostotou a přece m nozí z nich byli duší i srdcem níže toho opo­ vrchovanéh o, žebravého, ucoura ného der­ više. - A zamyslíme-li se nad Evropou a Asií, neubráníme se mnohdy doj mu, že Evropa i se svou vědou, technikou, so­ cialismem a humanitou j e - uličník před vážnou, zadumanou tváří stal-ické matky Asie . . . Leč o tom opět j indy.

D vohík :

V C ! N S K E M D I V A D L E.

Bylo to ve Vladivostoku. Š el j sem pro­ cházkou representační " Světlanskou uli­ cí" , plnou velikých obchodních závodů, bohatých výkladů i moderních kaváren a zabočiv do postranních ulic, octl j sem se poj ednou v místech, která prapodivně harmonovala s velkoměstskou, moderní částí přístavního města: byl j sem "v čín­ ské čtvrti". Zarazil mne tu ostrý zápach j ako z koží, který se mísil s "vůní" mořských ryb, j ichž j sem tu spatřil ležeti na ulici na prodej společně s nohatými kraby celé hromady. Lidí všude j ako v mraveništi ; obyvatelé ne právě čisté této čtvrti, j ako by se byli vystěhovali ze svých příbytků a zal"ídili se na chodnících zcela po do­ mácku. Co tu všude křiku, brebentč'ní, co tu strkání! Stěží j sem si razil cestu po­ vykuj ícím davem, ve kterém míh aly se dlouhé černé copy na zádech pi"íslušníků velké "nebeské říše". Náhle upoutal pozornost mou neforem­ n}', velký dům, ověšený praporky, papíro­ vými barevnými okrasami a množstvím různobarevných lampionů. Z malých oken, j ichž počet byl ostatně nt>patrný, zazní­ valy zvuky prapodivné hudby. Po qbou

stranách vchodu viselo několik dlouhých, čínsky psaných oznámení s primitivně malovanými figurami, což působilo na mne doj mem našich oznámení loutkových představení. Nebylo pochyby: čínské di­ vadlo! Vešel j sem zároveň s druhými návštěv­ níky. Z průjezdu viděti bylo do rozsáhlého, neupraveného dvora s odkrytým hnoji­ štěm uprostřed ; hned vedle smažili cc patí kuchaři na ohništi ryby a nabízeli j e pří­ chozím; dělali dobrý obchod. - Po ně­ kolika dřevěných stupních vystoupil j sem do malé a tmavé předsíně, kde C íňan v pokladně prodával vstupenky. Koupil j sem si lístek do příz«:>mí a byl j sem opravdu překvapen j eho lácí. Teprv když j sem vešel do hlediště, bylo mi j asno, že lepší místa j sou na galeriích - tedy obráceně než u nás. V hledišti bylo docela šero; musil j sem zůstat stát, než si cči trochu zvykly. Jen několik malých žá­ rovek kmitalo se tu a tam j ako bludičky. Konečně zpozoroval j sem množství po celém přízemku křížem kr ážem postave­ ných dřevěných lavic a lavi čt·k a někc lik malých, kulatých stolečků mezi nimi. Obecenstvo sedělo s nejžoviálnějším po-

hodlím na lavicích, bavilo se hlasitě, smálo se, někteří i zpívali. Domníval j sem se, že hra teprve začne; sestoupiv však po několika stupních do vlastního sálu, viděl jsem, že "scéna", t. j . j eviště bez opony j en s několika kulisami, j est v plné čin­ nosti. Honem j sem si sedl a soustředil všecku pozornost. Právě procházel po j evišti j akýsi krá­ lovský průvod. Napí·ed šli čtyi·i hlasatelé v červených kabátcích, bílých, ukrutně širokých spodcích a kuželovitých šišácích a foukali s nadmutými tvái·cmi do podiv­ ných trub. Všichni byli nadmíru vysocí, neboť měli na střevících upevněny vysoké, dřevěné špalíčky, asi j ako starověké kothurny. Tváře j ej ich byly přeukrutně omalovány křiklavou červenou, černou a bílou barvou. - Za nimi kráčel oddíl vo­ j enský; chrabří tito mužové oděni byli pestrým kroj em, každý j inak, byli rovněž tak vysocí, j ako j ej ich předchůdci, měli všichni z koudele nalepený plnovous tlcty­ hodných rozměrů a mávali strašnými, po­ divně zakřiven}•mi meči, takže šla z nich opravdová hrůza. Pod baldachýnerp následoval král v ta­ kové nádheře, že Salamoun ve vší slávě své byl by se, myslím, musil zastydět. Různých cetek a blýskavých šperků bylo na něm tolik, že oči přecházely. O paní králové, která vznášela se velebně hned za královským majestátem, ani nemluvím, na to prostě péro nestačí. Připomínám j en a to zcela vážně, že úbor těchto veličin byl skutečně nádherný, z krásného hedvá­ bí a že měli oba na hlavách koruny, které by u nás vzbudily sice úžas sv)rmi ne­ smírnými rozměry, ale pokud mohl j sem poznati, byly skutečně umělecky praco­ vány. Obě veličenstva chodila na špalíč­ kách j eště vyšších než j ej ich komonstvo. Následovali rúzní dvorští pánové v úbo­ rech více méně nádherných, vždy však z krásných látek hedvábných. Průvod tento mizel p0malu v pravých kulisách, obešel za j evištěm a vrátil se levou stranol.!­ znovu. Bylo třeba posaditi královské manžely na trůn. A tu j sem se podivil, j ak to j edno­ duše provedli : teprve teď j sem si všiml,

že na j evišti u zadní stěny stoj í asi 5 di­ vadelních sluhů, kteH maj í potřebné ve hi·e rek visity složeny na několika židlích. Herci nemají šat E n a oblékaj í �e prostě na j evišti. A tak také nyní phstrčili cd zadní stěny 2 širší dřevěná křesla, postavili k nim po 2 mužích se slunečníky a veli­ čenstva se posadila. Předvedli j akousi vyšperkovanou a v obličej i khklavě namalovanou šlech-

Cinsk}· herec

v

ženské úloze.

tičnu. Krasavice ta, patrně primadona čínského divadla, začala zpívat tak ne­ smírně vysokým hlasem, že j sem byl skutečně překvapen. Jej í arie měla pro mne naprosto nepochopitelný ráz j ak melodií, tak rytmem ; podivil j sem se j ej ím nenapodobitelným hrtanovým zvukům, které by j istě nesvedla žádná naše pěv­ kyně za nic na světě. Jenže ta arie trvala trochu dlouho ; představíme-li si k tomu j eště hudbu, která zpěvačku doprovázela, máme požitek, na který tak brzo neza­ pomeneme. Ta hudba nepřestane totiž hráti ani na chvilku a je složena velice důmyslně. Dva hudci drží v ruce cosi

podobného houslím, j enže to ma J en 2 struny a nedrží se to pod bradou, nýbrž j e to kolmo opřeno o stůl. Smyčec j est upraven tak, že žíně probíhaj í mezi oběma strunami ; hudebník může pl-íslušným od­ kloněním smyčcového oblouku hráti na té či oné struně. Třetí muzikant bil pa­ ličkami v nástroj podobný našemu cym-

říci, náramně líbilo. - Nyní přišla řada na pana krále; velice důstoj ně se zvedl

s trůnu, udělal asi 3 kroky a nyní podnikl něco, co j sem dosud u žádného tak veli­ kého pána neviděl a asi sotva uvidím. Sňal korunu, položil j i na zem, rozkročil se a začal rychle klátiti horní části těla'tak mocně, že mu mohutné koudelové vousy divoce lítaly sem tam. Když zřízenec při­ nesl nový polštář, vlastně celou žíněnku a rozprostřel j i na zemi, udělalo na ní j eho veličenstvo asi 3 mrštné kotrmelce s ta­ kovou virtuositou, že j sem na něm mohl oči nechati Pokud J Sem mohl rozuměti, j ednalo se v divadelním kuse o j akéhosi vězně, za kterého přicházeli prositi krále j ednotliví prosebnici ; děj -se však rozvinoval ne­ smírně pomalu. Jak j sem pak se informo­ val, trvá takové čínské představení ne snad několik hodin, ale c � lé dny, ba i týd­ ny, neboť znázorňuj e se :n:\. j evišti i denní způsob života j ednotlivých hrdinů. Obecenstva bývá v divadl e nabito ; přicházej í i matky s nemluvňaty a milé publikum zde i j í, pij e, a vydrží tu od rána do noci. Zajímavo j est, že obecenstvo hra­ j e vlastně zároveň s herci ; n eustále slyšíš z různých koutů hlediště tu žalostné vo­ lání, j ež vyj adřuj e soustrast s tím, kdo na j evišti musí trpěti, tu zas výkřiky radosti n �d zdarem sympatického hrdiny. Vydržel j sem v tomto podivném, j istě však velmi zajímavém divadle asi 1 Yz ho­ diny; dál to však nešlo. Ohlušuj íci třesk pronikavé hudby, stálý neklid a šum , výkřiky copatého obecenstva, nesnesi­ telné vedro a zkažený vzduch - to vše nutilo mne k odchodu. Tu se však objevilo něco, co mi dodalo : do hlediště vešli asi 3 zr-ízenci, z nichž každý nesl dosti velké plechové umyvadlo. V umyvadle bylo několik v teplé vodě namočených ručníků. Kdo chtěl, vzal si j eden z nich, utřel si důkladně pot, vydrbal si j ím řádně obli­ čej a zas ho hodil zpět clo umyvadla. Přál-li si někdo z galerie, hodili mu ručník zdola nahoru Teď j sem toho však měl opravdu dost; rychle j sem vyšel a vydechl j sem si venku zhluboka. • . •

Divadelní masky. bálu, j en že daleko hlučněj i . l' tvrtý pískal na protivně pronikavou píšťalu a konečně pátý a nejpr-íjemnější z umělců mlátil paličkami do dvou kamenných resonanč­ ních desek čas od času tak energicky, že člověku naskakovala po celém těle husí kůže. Kdo prožil tuto :erodukci bez "ner­ venšoku' ', může mluviti o silné tělesné kon­ strukci. Neodchyluj me se však od divadel­ ního pí·edstavení! Když pěvkyně ukončila své krkolomné písklavé pasáže, měla se vrh­ nouti pí·ed králem na kolena. Dříve než však tak učinila, přinesl j eden ze zřízenců na j evišti u zadní stěny stojících polštář, položil ho na zem a naše heroina si pak klekla zcela pohodlně, což se mi, mohu

.

•

•

3I7

.V Y C H O D S E N E M E N l. Nělwlik historek .

Život v Persii se mnoho nezměnil za posl édních 50 let, přes to, že se stál e přizpůsobuj e západním mravům a oby­ čejům. Morierův nesmrtelný Ha dži Baba si stále j eště vykračuj e po zemi, t ěž e ze slabostí svých spolu c bčanů, které, j ak se zdá, j e možno tím snáze napáliti, poněvadž sami j sou tak zruční v umění napalovati j iné. Jak u mě j í

Peršan é

p o d v á d ě t.

Jednou odpoledne stál britský konsul Bender Abbasu před svou dočasnou residencí, která j est na pahorku, s néhož lze přehlédnouti písečnc u rovinu ležící mezi ním a tři míle vzdáleným městečkem s bílými střechami. Na planině se obj evil pár pobudů po zuby ozbroj ených a kaž dý vedl za ruku malé dítě; v uctivé vzdá­ lenosti j e následoval hořce plačíc í J= áH k starších manželů z rolnické Uídy. " Co to znamená ? " řekl konsul persl<éll'u hostu, kterého spatril po ukončení ná­ vštěvy vycházeti ven. "Děti byly zi"ej rr ě uloupeny a budou prodány do otroct\}í něj akému kmenu lupičů," zněla cdfověď. "Co však činí guvernér ? " zvolal konsul , který dosu d nebyl dlouho ve svém úi·adě. "Oh, nyní spí," odpověděl diUl ý, " a v žádném pi·ípadě nesmí býti vyrušován . '' " Dobrá, vyřídíme to tedy sami. Nerhtěl byste j e l askavě zavol at i ? " PříJ= a d byl rozhodnut snadno. Dě ti byly vráceny rodičům, kter-í, obdai·eni pe n ěžitým danm k zmírnění svých chudcbných p om ěrů, odcházel i se záplavou díků. Zloděj i byli propuštěni a posláni opačným směrem s pohrůžkou, že budou předvedeni gu­ vernérovi, až skonči j eho odpolední siesta . Z a několik minut bylo v dálc e viděti celou společnost, přát els:ky si r oz děl uj íc í peníze ze štědrého daru konsulova. "Ano," pravil Peršan zamyšleně, když konečně odcházel, "byli j sme ošáleni. Ale nikomu se tím neublížilo ; v-y peníze oželet můžete , v

a oni j sou my�i."

všichni

chudí j ako

kostelní

K .o n s u l a g u v e r n é r. Od vládních úředníků lze očekávati všelij ake chování. Te n týž kon::.ul pl-i nastoupení svého místa měl j ednání stran různých nedoplatků; a aby bylo skončeno, pozval k sobě místní autority . "Dra l,ý sire," r·eld guvernér, "j s e m zde, abych vám posloužil . Hned po Allahovi chci se zalíbiti vám." To znělo slibně a všichni souhlasili, aby konsul určitého dne pi· ed­ nesl některé z oněch pi'ípadů k proj ednání . Přesně v určenou hodinu přišel a byl srdečně uvítán, ačlwliv se guvemá stěží pamatoval, prc č pr-icl:ází. "Ach ano. Přinesl j st e tedy ty listiny? Ukažte mi j ednu," r·ekl, k dyž oba seděli v j eho kancelái'i . "Ach!" pokračovala j E ho Ex� ellenc e , k dyž _;; r·elétla ;rakE � pvní stranl< y, " t ent o pnpad se tahne J lZv skor o pět l et ; nemůžete se domnívati, že bude urovnán ihned! Pc dívf j m e se na j i n ý. " Když ho přečet l : "Hm, to j e nev-yrovnáno teprve 18 měsíců. Jsme v Per sii , a radím vám, abyst e to něj al ý čas nechal j e ště ležet, pak bude -v-yrovnání sna zší . " A tak dál � pH všech l i st inách předl ož ených konsulem, který Il'ěl na štěstí smysl pro humor a po cl·.ofil �it uac i. Konečně kono.ul pi'emluVil guvernéra, aby svolal schůzi žalobce i žalovaného v onom prvém pi·íp a dě , zároveň s něko­ lika důl e žitějšími c bchcdnlli y trě�ta j a­ kožto pr-ísedíc ími pr-i přelíč ení . . Když se společnost s hromáždi la, byl žalobce, in­ dický obchodn ík, požádán, aby vyložil svůj pr-ípad . . Ten krátc e byl, že půj čil perskému dlužníku peníze; zárukou byla zahrada, a když čas k zaplacení uplynul, žádal, ah)· mu buď bylo zaplaceno, neb aby zástava byla prohlášena za propadlou . Přísedícl vyj adřovali s ním symp atie a zádali odpověď od obžalovaného. Ten

vstal a vzav na sebe zbožnou tvái·nost, pravil : " Khilaf kerdam" (udělal j se m chybu.) Přísedící se · dívali úzkostlivě na seb� a na konsula. " Udělal chybu, " opa­ kovali se záj mem. "Zahrada mbyla moj e, ale mé ženy, neměl j sem práva dáti j i v zástavu," pokračoval obžalovaný šibal se sklopenýma očima; "j á sám nerriám vůbec žádných prostředků a mohu vám dáti do rukou j en sebe." Po několik minnt nikdo nepromluvil, všichni byli zřej mě překvapeni. "Nuže," řekl kon:ml konečně, "co učinít e ? " " Co si přej ete vy," odvětil guvernér horlivě. " Co navrhuj ete ? " "Víte, co by člověk dostal v Indii, kdyby takto j ednal ? " pravil konsul poněkud nakvašen. "Sedm let nucené práce." Celá společnost, až na žalobce, vybuchla smíchem. " Což e ? " volal j eden přísedící. "Sedm l e t nucené práce pro to, co se dělá v Persii každý den! Jistě žertuj ete!" A zase konsulovi pomohl j eho smysl pro humor. "Zavřete toho člověka, Vaše Excelence," řekl, " a nechte ho tam tak dlouho, dokud nenalezne prostředků, aby vyrovnal svůj dluh ." Jak s e o š kube zbohatlý p r v n í v r á t n ý.

!

Tentýž konsul se vyznamena vyprá­ věním o Hamalu Bašim, prvmm vrát­ ném v celním přístavu. Tento člověk pr-íliš rychle zbohatl, i bylo rozhodnuto odpomoci mu od j eho peněz. Jednou ráno byl zatčen pro předstíranou ne_

úctu k řediteli celnice a uvězněn. Ještě téhož dne ho navštívil guvernérův ta­ j emník. "Je mi líto, že vás zde nalézám," řekl, " al e dáte-li mi 30 tomanů (toman j e zlatá mince persk:í), přimluvím se u svého pána." Zaplatil 30 tomanů. Druh�r den ráno byl povolán ke guvernérovi a po­ učen o tíži své urážkv. " Uložím vám dnes 100 tomanů pokut a podržím vás j eště něj akou dobu ve vězení, " r·eld gu­ vernér na konci návštěvy. Za týden byl pokutován dalším stem t omanů a bylo mu řečeno, že buůc pro­ puštěn až po brzké návštěvě generál­ ního guvernéra z Buširu, který samo­ zl-ej mě bude chtíti takový vážný přÍ­ pad proj ednati osobně. Po svém pří­ chodu uložil Hamalu Bašimu pokutu tři sta t omanů a za to mu j eho služebníci pomohli v noci uprchnouti a uchýliti se na palubu lodi, která přivezla j ej ich pána z Buširu. Ráno byl křik a rámus ; j eden arcilotr uprchl. Paluba byla prohledána, náš ubožák byl nalezen a odevzdán míst­ ním úřadům, aby byl znovu uvězněn. Konečně byl připraven o všechny úsp01 y a pak byl propuštěn, aby se mohl vrátiti k svému úřadu. Za několik dní ho konsul nalezl, j ak sedí se svou rodinou a domá­ cím náčiním pod j eho stožárem na vlaj ku. "C'J tu děláte?" tázal se ho. "Zůstanu zde až do konce svého života," odpověděl Ha­ mal Baši; "dohovor·il j sem se svými kra­ j any." S největšími nesnázemi se podařilo ho přemluviti, aby odešel. Z angl. p!·el. ]. Felber .

y

K N A S I M P R 1 L O H A M. Hora Kazbek v Kavkaze. Některé věčno­ sněžné štíty nevyrnízejí z paměti turistovy pro svůj tvar nikdy. Jako je to alpský Matterhorn, severoamerický Mt. Rainier, nebo jihoamerické Chimboraso, tak j e to v Kavkaze Kazbek. Je viditelný s mnoha míst vojenské silnice Gru­ zinské, j ež spojuje Zakavkazsko s Předkavkaz­ skem právě ve středu dlouhého horského pásma. Mohutný štít lesknoucí se čerstvým sněhem tyčí se do výše 5043 m, shlíží do závratných

propastí, oživených lidskými bájemi zlými duchy, kteří brání každému smrtelníku, aby vstoupil na témě hory. Měsičný večer na Jadranu. Vzpomínáte na svoji dovolenou u moře. Prožili j ste j i v neustálé sváteční náladě, vnímavé a radostné, oproštěni ode všech drsností života, tak nějak dětsky šťastni v intimním přilnutí k veliké matce přírodě. A nejraděj i se vracíte v duchu k večerům u moi·e. Rozpálený den končí smírně vlahým pod-

večerem a západ slunce zastihl vás na nějakém balvanu nad vodou bez konce. Ovzduší j e na­ plněno medově sladkou vt1ní j anovce, j ehož žlutí planou skály nad vámi. Hřebínky věčně pracovitých vlnek hravě vyskakují na pobřežní kameny a v miniaturních vodopádech stékají nazpět, aby učinily místo vlnkám následujícím. Rytmický ševel j ej ich pojí se v melodii, která dovede býti opravdovou hudbou, až se vám nakonec zdá, že zcela zřejmě slyšíte výstižné podmalování doprovodu k Schubertově písni " U moře". Slunce níží se k rovné linii obzorové a na roz­ loučenou zahýří si den barvami, jaké žádný umělec nemůže vystihnouti. Obloha na západě hoři stupnicí žhavých tónů od žluti roztaveného zlata až do fialově nachového odstínu rudého vína. Tímto požárem barev rozhoří se hory, na východě z moře vystupující a šedivý ráz krasové kraj iny změní se v pohádkovou říši kouzelných světel . Tato úžasná stupnice barev západu odráží se od hladiny vodní a mění j i v roztavený kov, č i tekoucí sklo nazelenalých, až čistě zelených, fialových a namodralých, neustále se měnících nuancí. Jižjiž se hrouží slunce do moře, j iž splynulo s j eho povrchem a mimoděk čekáte, že uslyšíte syčení, j ak se j eho zhavý terč dotkl vody. Barevné rozjásání sklonl;;u dne temní, planou již jen vrcholy hor, slunce se ponořilo do moře celé a krátký soumrak j ižní přešel rychle v noc. A pi'ec je těžko se odpoutati odtud. Tříletá dcem ška vaše, které j sou základy astronomie j eště velmi vzdáleny, upjatě zírá

k horám na východě, nad kterými se j asní a mi.­ j ednou vám vzrušeně hlásí : .. Už leze, už leze, měsíc leze ·z díry!" V prohlubině kontur hřbetu horského vyskočil nad obzor úsek úplňku a povykukuj e, j estli se už slunce schovalo docela. Není možno odejíti! Bohatou p1.letu žhavých barev končícího dne vystřídala něha stříbra, rozlitého po tmavé spoustě vod. Pluli jste někdy tímto světelným proudem v tichém zadumání na bárce? Anebo seděli j ste již v měsíčné noci na zádi parníku, zanechávajícího ve své dráze miliony diamantů roztříštěného světla luny? Skoro by člověh; chápal Kniipfera. Je to vše kouzelné, pohádkové. Ba ani ten drak tu neschází. Silueta pahorl�u. spadajícího ostrými lin;emi do moře a zal�ončeného roz­ bitým molem tvoi"í skutečně obrovského ještěra, pijícího se shrbeným hřbetem moi'e. Iluse j e dokonalá, každou chvíli s e musí něl�de zj evit princezna, kterou drak hlídá. Po ztmavělém moh rozběhlo se několik svě­ télek, seřadivšíth se nakonec v linii - to rybáři vyj eli si na noční lov a lampami na pří­ dích svých bárek lákají ryby. Za ostrohem na j ihovýchodě vynořil se shluk hvězdiček a zvolna se posunuj e, jako by ve vzduchu roj světlušek byl vánkem unášen. To parník nese v dálky lidi, které pudí tisíc příčin, nadějí a strachů s j ednoho místa na druhé, j edny sem, j iné tam. Konejšivý souzvuk klidu večera pohladil vám duši. Příroda našla si k srdci vašemu tolik cestiček, rozehrála lepší struny ve vás, j ste opo­ j eni, j ako před opravdovým uměleckým dílem. MUDr. V. Náprstek.

Na marockošpanělském bojišti j e nyní klid po těžKýcll bojh:u a snad pl·ed novými těžkými boji. Ale nynější přestávka, za níž minist. předseda španělský a zároveň nej vyšší velitel amtády, operující v Maroku, Primo d e Rivera, opustil na čas bojiště, znamená novou fázi zápasu. Primo de Rivera změnil dosavadní způsob zabezpečení klidu v koloniálním území marockém. Do této doby bylo španělské vojsko

rozděleno na četné opěrné tábory opatřené dobi·e vojskem i materiálem. Kolem každého opěrného tábora roztroušeny byly na strate­ gicky důležitých bodech pevnůstky nebo menší tvrze, odkud mohlo se ovládati celé úďolí nebo horské pásmo a podobně. Tento systém měl však velkou vadu při pohyblivosti rifských Arabů, kteří napadali j ednotlivé pevnůstky a zase hned zmizeli, aby se objevili někde 15

320 až 30 km odtud. PevnůstkY neměly často ani svého pramene a tak musely býti zásobeny vším materiálem i vodou. Tyto konvoj e byly pak vděčným cílem rifských střelcú ukrytých v hustém porostu a často se staly kořistí odváž­ ných útočníkú, kteří pak se vrhli na vyčerpanou posádku tvrze a zničili ji, nepřišla-li okamžitě pomoc. Mark}·z de Rivera změnil tento systém. Ale než ho mohl provést, musel vykliditi značné území kolem Šešuanu a ve václí Lau, t. j . od-

S PA N

ŠeJuan

vésti posádky, dopraviti nemocné a raněné jakož i zásoby do bezpečí. Na to bojovníci Abd-el-Krima čekali a přepadli Španěly ustupující od Šešuanu směrem na Tetuan . UprosUed zmatku vzbouhl se dosud ldidn�' kmen Andžera obývající výběžek tandžsk)• a vpadl Španělům v záda. Zpúsobil jim těžké ztráty, ale nakonec se Španělé v Tetuanu i v Ceutě udrželi. Nyní jal se Primo de Rivera budovati j ednotnou obrannou linii příkopú místy zesílených tvrzemi, v níž si mohou vojáci bezpečně zásoby opatřiti, kdežto útcč­ níci nernohou se tak volně pohvbovaii a nap adati osamělé tvrze ; těm lze s � adno po­ dati pomocnou ruku. Takovou linii vybudoval Primo di Rivera mezi Tetuanem a Tanclžou, takže oddělil kmen Andžerů od ostatních

povstalců . Území kmene bylo aeroplány bom­ bardováno a proto ženy a děti prchly na ne­ utrální pásmo tandžské, kde jsou bezpečny. S . Andžery však přece hledí Španělé smluviti mír počítajíce na j ejich jistou nechu ť k bar­ barským Rifům. Těžkou ranou pro ně j e za­ j etí Raisuli-ho, j enž jako vládce západní části Maroka zdržoval se útoků na Španěly přes všechny domluvy Ald-el-Krima, náčelníka po­ vstalci'!. Tím uvolněny j sou také bojovné živly na západě a u El Ariše došlo skutečně ke krvavému přepadu španělského vojska, jež utrpělo těžké ztráty. Vojsko španělské bojující v Maroku složeno j e ze španělských dobrovolníkú t. řečené cizi­ necké legie a domorodých oddílů, někdy však nespolehlivých. Síly španělfké cdraclují se na 150.000 mužú. Proto pochopiteh�ě válka v Maroku tíživě doléhá na slabé španělské finance . O cařihradského patriarchu rozpoutal se prudký boJ . Turci ve svem ractikálním postupu proti řeckým menšinám provedli ncptkn;> kousek nově zvolenému řeck<'mu patria1chovi - zatkli ho a odvezli vlakem na řecké hranice. Staří Turci dělali někdy kratší procesy. Prostě patriarchu popravili anebo pohrozili tak vy­ hrůžně popravou, že patriarcha co nejrychleji zmizel. Za posledních 472 let tak uči11ili m­ méně než v 105 pHpadech. Pro vypuzení tohoto hodnostáře vzniklo v Řecku bcuřlivé Jmutí, které volalo přímo po válce pro nedodržení lausanské úmluvy o v)'měnč národnostních menšin. Turci však útoky ty odmítli a od­ mítají, poukazujíce, že nově zvolen)' patriarcha Konst.1.ntin VI. nesídlel pi·ed r. 191H v Caři­ hradě a že maj í tedy právo ho vypověděti . Řekové vidí však v neuctivém nakládání s tak vynikajícím církevním hodnostářem hrubou urážku celé řeckovýchocl ní církve . Vždyť nově zvolen)' patriarcha j e nástupcem oněch cír­ kevních hodnostál-ů, kteří zápasili s i"ímsk)·mi papeži o prvenství nad křesťanstvem. Pi·ed j ejich klatbou Uáslo se kdysi celé ,·ýchcdní Středomoří a Černcmoří . A dosud má v samot­ ném Cařihradě v někter),ch směrech větší moc než římský papež. Jeho sídlo, Fanár ph Zla­ tém rohu, bylo dlouho i po dobytí Cařihradu Turky skutečným finančním střediskem říše osmanské. Drželyť řecké menšiny celý hospo­ dářský život Turecka ve svých rukou a Fa-

321 narioté ovládali někdy i politicky samotné sultány. Donedávna zbyla patriarchovi can­ hra�Jskému nebo ekumenickému značná moc, protože některé občanské záležitosti j eho oveček spadaly nikoli pod moc tureckých sonclů, n�·brž pod moc patriarchy. Byl to na pí·. celý obor manželského práva. Dnes arci moc patriarchy j e zlomena vypuzením i·eck)rch ll18 nšin z :vialé Asie a obmezením jich j enom na Cahhracl . Proto čin angorské vlády j en rozjithl bolestnou ránu zasazenou 1-eckému živlu uvnitl" i vně hranic nové Hellady. Ře­ kové pi·edložili svou stížnost Společnosti ná­ rodu v Ženevě, když Turci odmítli haagsk)· tribunál rozhodčí, ale zdá se, že z mračna déšť nebude. Patriarchou v Cai·ihradě bude zvolen jiný· - kandidátů bylo vždycky dost, až se mezi sebou nebezpečně svál"ili o tuto hodnost. Pro o s o b u Konstantina VI. válku nikdo nepovede a nikdo na ni nepůjčí.

Erzindžan

Kurdské povstimi zarazilo zřejmě tureckou vládu. Vybuchlo nečekaně, ale proj evilo se nebezpečnou formou . Důvodem k němu j e ne­ sporně náboženská agitace, bojující pro zacho­ vání starého poměru islamu k vládě. Chce ob­ novení chalifátu , proto staví za pretendenta lrůnu , j ednoho ze synů sultána Abdula Hamida, proto volá po zřízení šerijátu i církevního úi"adu. A vláda, pozorujíc hnutí i v ostatním Turecku, dovolila j iž kázání v mešitách, j akož i hledá kompromis v otázce patriarchátu i·eckého. K povstání se j eště vrátíme, třebaže bude určitě potlačeno, protože povstalci nemají děl a nemohou čeliti lepší výzbroj i voj enských sil vládních . Sirým světem.

a

·

Výměna národnostních menšin mezi Řeckem Tureckem. DL Fridtjof Nansen navrhl

r. 1923 na lausannské konferenci Řecku a Tu­ recku, aby si vyměnily Své národnostní men­ šiny, nechť j sou Turci v Řecku j eště zbývající deportováni clo Anatolie a [{ekové z Turecka cl o evropské Hellacly. Ačkoli všichni zúčastnění byli si vědomi nesmírných obtíží podobné akce, pi·ece j ak zástupce I{ecka, Eleutherios Venizelos, tak i zástupce Turecka, Ismet Paša, pi"istoupili na návrh Nansenův. Ostatně podobná myšlenka o výměně obyvatelstva byla pronesena již r. 1 914, pod mhé balkánské válce Venizelem, j en­ že pro vypuknutí světové váll
3 22 cenné oněm, j ichž s e vzdal v staré vlasti; ov:íem že je mnoho nespokoj enosti. Vlády obou zemí snaží se, aby přistěhovalci přišli pokud možno do podobných poměrů, na j aké j sou zvyklí. Tu­ recká vláda ku př. usadila v Samsunu b)rvalé pěstitele tabáku z Macedonie, pěstitele bom·eti umístila blíže Brussy a Smyrny, pastevce ye vnitru Anatolie; městsl,ým lidem n abídla místo YC Smyrně nebo jin}'ch pobi"ežních městech . �icmén ě jsou tisíce lidí, ktei"í se nehodí k dn e š nÍJnu jejich zaměstnání a kteří pracují tíže za menší odměnu, než kdysi a ovšem reptají n a krutý· osud. Podle vzájemné dohody byli vyňati z vS·měny muslimové v západn í Thracii a křes­ ť an ští l{ekové, ktei"í bydleli v Cařihradě před i"íj nem 1918; nebude tedy v)rměna úpln á . Jinak dak Í(ecko i Turecko j sou dnes úárodnostně j ednotnější, než kdy byly a nebudou již zne­ pokojovány irredentismcm ani impe1'ialismem, a budou se bohdá více starati o hospodářské zotaven í : měl by tedy tento první svého druhu, krutý a nebezpečn)· experiment snad přece d obré následky. Ch . Čine tone j eště v hlubších zmatcích od té dobv, kdy jsme (v 1 . čís.) probírali čínské po­ m ěry. :Nastaly tu n ečekané a pi"ímo n envěl-i-

že vítězn)· a lll0Cn:í· generál strany Cili, Vu-pci­ fu, dnes sbírá své síly v provincii Hu pc byv zradou d onuce n k dobrodružnému útěku j en -

,

­

:\!angolská pěchota . telné obraty, které vážně varují pi·ed j ak),mi­ koliv úsudky do budoucnosti . Představme si jen,

s několika málo věrn)�mi. Poražen)' gener{L� . j emuž byl vyrní.n Šanghaj , j e z novu vlá•.lcem pro­ vincie I\:iangsi a Šanghaj e . Kanton , opuštěný Sun­ yat-senem, h áj í se proti generálúm Sun-yat-seno­ vým. To vše se odehrálo za pět měsícú na p údě řínské a za hranicemi na­ byla Čína nové posice v r.­ hlašovaném, Japanem však úředně popíraném, spolku rusko-čínsko-ja­ ponském. Prosti"edníkem mezi Čínou a SSSR (sovětským svazem) j e n ově zrozená republika mongolská, o níž j sm e referovali . Vraťme se však k udá­ lostem na bojišti! Mand­ žuský místokrál Čang-so­ lin marně útočil na po­ sice Vu-pei-fuovy pod branami Šan-ha.j�kvanu . Ale n áhle tak řečen}· , ,křesťansk)r ge­ nerál" Fen-ju-siang dopustil se neld"esťanského

323 činu : pod záminkou, že chce ukončiti občanskou válku , přešel k Čang-so-linovi a zmocnil se za zády Vu-pei-fua Pekingu. Tím byl tento donucen k útěku a v Pekingu dosazena vláda Tuan-či­ juiova, kdežto president Tsaokun j en taktak unikl smrti. Ale za několik dní nato najednou

:Mčst�ká brána šan-hai --kvanu, jíž začíná se obrovská čínská zeď. odtáhla vojska Čang-so-linova do Tientsinu a k hranicím mandžuským, neboť čang-so-lin nevěří Fen-ju-siangovi, byť tento křtil své vo­ j áky po kompaniích a nosil v kabátci stále bibli. On a jeho dva pi·átelé Sun-ye a Hu-čun-Ji jsou velmi nespolehliví a mohli v první těžké chvíli napadnouti Čang-so-lina, kdyby se dostal v úz­ kých na severních hranicích s rudou armádou . Čan�-so-lin sice stojí pod ochranou Japanu, ale

kingu a ten j en stěží se zachránil clo vyslanecké čtvrtl pod japanskou ochranu a nedávno prchl taj ­ nč do Japanu, kde hledal útočiště. Strana naldoně­ ná sovětťtm hlásá potřebu otevřeného boje proti cizím velmocem , zrušení všech úmluv a hlavně závazkťt státních. O to pracoval také Sun-yat­ sen, j enž mezitím prý zemřel. Nedůvěra Čang­ so-lina vectla zase k j ednání s generálem Vu-pei­ fu, j enž dlí u j ednoho z málo zbyvších tuchunů strany Či-li. Byli většinou vypuzeni stoupenci stranv - An-fu, která t'JVládá dnes celou severní Čínu a část dolního poříčí Yang-tse-kiangu. Ostatek Číny je rozbit na řadu samostatných panství tuchunů, jichž j e v jedné provincii i ně­ kolik. Všichni vymáhají daně, zvyšují dovozná cla a drží četná vojska žoldnéřská, která si plat doplňují loupežemi. Pro samé válčení fungují čínské dráhy velmi špatně a tím j en při rušené a nejisté výměně zboží ·drahota životních po­ ti"eb stoupá do úžasné Y)rše . O v)rznamu spolku rusko-japonsko-čínského promluvíme jindy. Italle ocitla se v prudkém sporu s Egyptem o oasu Diarabub v Libycké poušti; nedaleko oasy Sivy (někdy Juppitera Ammon'a) . Leží na karavanní cestě z Egypta do Tripolska a clo sku­ piny kufersk�·cb oas, kde je centrum Senusi ú , úhlavních odpůrců italského panství v Libyi . Džarabub leží před 250 v. cl . , kdežto hranice, jak bývají v pouštích stanoveny, probíhají podle zmíněného 25. poledníku . Džarabub má několik set obyv. , ale vliv naň zaujal k lášter semusijský.

Konec čínské zdi u moře blíže bojiště u Šan­ haj -kvanu . nemá v lásce sovHy jako Fen-.iu-siang a jeho stoupenci. Ti také asi na radu sovHského vy­ slance Karachana honili mladého excísaře v Pe-

Nedávná návštěva vudce zionistu dra Veiz manna v Praze upozornila znova na těžký problém Palestiny jako židovského státu, který ·

3 24 :;líb ila Vel.

Bdtanic

zřditi

ze

sv.;1.o

m:t:l::la­

tárního územL Pl)dáváme j inde data o počtu obyvatelstva a poniěru náboženských a národ­

Ž } brákem ?

pot:.Jlným

sk)• sedlák)

hospo1ář.3ký

s jakými se setkává

leznic � .

zřiz �ní žilov­

ruch

do

Palestiny :

zalesňování půdy,

v2ij em3-li

lemJ., Jaffy, Haify a Tiberiacly,

do duš� plb >límkého Araba, j e n?.

tu 7.ij e v ohrom·1jící v:St.� ině !)Jpro::: e ntní u ž o i s bl!:!tÍ. p;- 3lm'l.!y se pbs n ě j b:JU!·e v6eho

rolnických

druhu - o:l kí-iži:::kých inva>í až do ži:Iov.'iké,

bažin at:l .

a

pbce ho nezm�:1ily. Žij e ap·Lticky k� všem

zm3ná•n, a

j � n ldyž mu b':::lnč

ob :11!la'lé p olíčko

hub�ný dobytek dá d ostatečné výživy, aby

a

kolonií

slová

pca.v;;:né

zího

a

Vz lěláva.j í p :- u h y zem::\ dosud ladem

ná[·a."lím.

k l. !\ }nité

l �ž�cí,

náčiním

rnJ.larické

strá.1.ě

bažiny

na

pbmě:1ěny

obrá:::eny na louky.

pole,

Kupuj í

k bj a1�ý k.n p : d y a s hří n{Lj em·:: i arabští udi­

v J aě

a

z'mfale

s"J doví::laj í,

že

vellcostatká!-,

(židovské

�tl-ediska.

elektrárny.

v!\O)mož n}'m mo:lerním

odvodňování tabáku

n ových

na 30

4 českosloven­

nimi

nezdravých

se vzmáhá,

p!·edměstí

Haifa

Jaffy,

nyní

tak velké j ako sama Jaffa) mění se v prilmy­

nez<3m1-el hla:ly. A nyní vi:Ií pí·íchozí Židy vy­ se

(mezi

Pěstění

Tel-Aviv

že­

rozmach předměstí J erusa­

zavo:liíování,

ské).

silnice,

maj etku i · života, telefony,

b�zpečnost

ské'w s t á tu . Tyto obtíž� j a> něj i n<Í:n vy.w itnou, se

(arab­

něho nevznikla ne­ návist k nově p!-íchozím, ktel"í opravdu pl-inesii

nostních skupin, z nic'1ž u:i. r n :hop1me obtíže, my3l�nkJ.

Málokter)· fellah

o::Iolá, aby u

To

kapitálu,

V

Jaffě

vše

je

j ej ž

i

I-laifě

j sou

nové

umožněno pr-ílivem

ostatní

židovstvo

ci­

dosud

ochotně p:::> skytuj e , hlavně ovšem na zakupo­ vání

púdy,

protože

Palestina

byla

a

bude

vž:Iy p!-�devším zemědělským státem. Ale arab­ ská

a ld-esťanská

rečnou

většina

zadržuj e

tuto

ho­

horlivost zionistů a nutí VeL Britanii

� e nž ž ij e nělde v mě>tě a nutí j e p�>titi j e n

k naprostému klidu.

určitou plojinu, pro::lal c e l ý statek židovským

stýnsk},mi Araby

kapi talistf1m . Jak by nBpo�lléhal dalším hroz­

lestina

bJ. u n�př:\tel 7.idovské myšlenky, že bude nucen

piavu,

platit strašné daně a j e::lnou pro své za'3taralé

se ztrácením posice v Egyptě. Proto sen krá­

metody rolnické zapadne, ztratí pildu a hude

lovství Davidova bude j eště asi cllou h�· -

Oprava.

leží a

u

j ej í

Ta si to nechce s pale­

pokaziti

samých

tím

bran

strategická

spíše,

že Pa­

suezského

cena

roste

prů­

úměrně

V posledním čísle vypadlo při tisku

pocl obrázkem na str.

215.

písmenko

i

a nahra­

zeno, j ak laskavý čtenář z j eh o nepravidelné polohy strašný

zaj isté

shledá,

p!·echodník,

literou

e,

čímž

"pokleknuvše

před

vznikl ním,

zaváz
ujistiti,

že

dbáme

j azykové

správnosti

velmi pečlivě.

Automobilové tury

přes Afriku se množí a

získávaj í Francii obdiv. Nedávno skončila se památná cesta dvou, později j en j ednoho auto­ mobilu z Konacri

u

Atlantského oceánu v Dži­

butě u H.udého moře. Hlavním účastníkem byl žurnalista

Tranin.

Cesta

byla

j eden vůz. Nová expedice autová vyj ela z Tu­

nejobtížnější

nisu, směřu j e podle tri polsl�ých hranic k Čadu

,. okolí Čacl ,J , kde nakonec musili v bažině nechat

a odtamtud má namířeno až do Kapska. Jejím

úspi''chem j e výstup na okraj , .Velké př·ekopové propadliny" v okolí Albertova j ezera.

Jak pijí zvířata na poušti. Jest známo, že zvíi-ata podléhají rychleji žízni než hladu a přece pouštč maj í svou zvířenu ; druhů j est však málo. Jak si tedy opatří nezbytnou vodu, j ež jim schází ? To j est otázka, kterou právě stu­ doval M.V. Bailey a týká se zvířeny amerických pouští. Poznámky, které uveřej ňuj e na toto thema v , .The Scientific Monthly" j sou velice zajímavé. Pustinná zvířata se vyhýbají této nesnázi žij íce př·ede dnem . Čile žij í za noci, která j est chladná a den tráví spíce v doupatech. Dále maj í tlustou kůži, l.terá téměř· netranspi­ ruj e . Konečně vědí, kde nalézti vodu. Zaj ímavé však je, že mnohá zvířata žij í v kraj inách, l1de j est přece j en trochu vody, ale vůbec se j í nedotknou . Králík .,Lepus alleni" z e Sonory ól Arizony nalézá mnohdy louže vody, ale vůbec nepij e . Ve skutečnosti ani nepotřebuj e píti. Poušť tak chudá svou vegetací j est všeobecně bohata šfavnat)•mi rostlmami, lderé se nevy­ pařuj í, nýbrž hromadí pod svou tlustou pokož­ kou všechu vodu, lcterou mohou pohltiti, a tyto šťavnaté rostliny, z nichž kaktus j e nej ­ známěj ší, živí l�rálíka. Kaktus j est ovšem ost­ natý. Zdá se . j akoby se kaktus u vědomí, že by byl cennou potravinou, ozbrojil předem ostny, aby odstrašil velké milovníky svých měkkých a výživných dužnin. Dužniny j sou bo­ haty vodou, neboť asi 78% kaktusu j e čistá voda. Veliká nesnáz tkví v tom, co nej obratněji pro mn ožství pichlavých ostnů načíti pálku kak­ tusu . J est třeba voliti tu, která má ostnů nej ­ méně. Nejlepší j est, přij de-li králík na nalomené pálky kaktusu, neboť pak postupuj e vnitř-kem pálky a odděluj e ostnitou vrchní vrstvu tou měrou, jakou pohltil vodnaté tK;anivo vnitřní. Tentýž králík zná j eště jiný zdroj vody. Cesto­ vatel spatří často množství malých j am v půdě: ty j sou dílem králíků, kter-í nějakým způsobem poznaj í, že pod zemí j sou hlízy j istých rostlin, které obsahuj í až 70% vody a uchovávaj í ji, j e-li toho třeba, i léta. Krysy na poušti nalézaj í často tyto hlízy vyhlubujíce a rozšiřuj íce svá doupata: j sou tedy naučeny, aby vyhledávaly pod zemí rostlinstvo, j ež schází na povrchu . Prospívaj í tal<é j iným rostlinám maj ícím velice dlouhé kořeny, j imiž vyhledávají vlhkost v hloubi země. Tyto krysy j sou j edny z těch

zvířat, které tř-ebaže vodu maj í, neumep J l užívat. Neumějí píti, b a vody s e boj í a omočili-li se, ihned se otíraj í . " Jednoho dne," vypravuje M. V. Bailey, "sněžilo a rozsypal j sem trochu j emného sněhu v j ej ich ldeci. J aly se j ej hltavě žráti a dlouho potom j ej opět žádaly. Po několik dní j sem jim dával sníh a krysy počaly tučněti, dostávaly hladkou a stl�oucí l�ůži j ako nikdy před tím." Aby j e přivykl na vodu, které ne­ znaly, Bailey předložil j im misku hyclr� ­ fytické vaty nasáknuté vodou a každ�· den bylo viděti, j ak j ej ssají . Pozděj i naučily se píti z tácku plného vody, avšak způsobem zvlášt­ ním; ponořily ta m přední pracku, pak j i lízaly, opakujíce to pět neb šestkrát, ba i deset neb dvacetkrát. Zdá se, že tato malá zvířata neznají obyčejného způsobu pití, avšak v j ej ich polo­ vlhkém doupěti, kde se objevuje rosa, stravují nejspíše l�růpěj e rosy v létě a v zimě vločky sněhu. Většina ostatních zvířat umí píti, ale nemají k tomu př-íležitosti - není vody. A tedy žijí, aniž by pila. Vegetace na poušti j est beze sporu chudá, avšak j est bohatá vodou, a to, co na poušti zvířata naj dou, j im stačí .

Černi 8 bílí Indiáni. V posledním čísle minu­ lého ročníku , .Širým světem" byla zmínka o no­ vě objeveném kmeni bílých Indiánů v Panamě. Nyní dovídáme se další podrobnosti orl účast-

nice vědecké výpravy britského musea do Střední Ameriky, lady Richmond Brownové. Výprava vyšla z Belize, hlavního města brit-

ského Hondurasu a navštívila nejprve osadu mayských Indiánú v jižní části kolonie, j ménem Lubaantun. Tam lady Brownová sbírala hlavně entografické předměty, zbraně, tkan iny atd . , j ichž zísl�;ala něl�olik tisíc kusů. OJtamtud pak v�·prava zkoumab j iné čá<>ti stí'ední Ameriky a pak na 20tunové motorové yachtě plula podél pobřeží, lovíc velké mol"ské ryby, j ako žraloky, kladivouny a podobně. Tuto část \;)rzku�nů vedl známý odborník Mitchell Hedges, t}·ž, který proj ektuj e výpravu na hledání Atlan­ tidy. Lovecká část výpravy skončila v Colonu ph panamském průplavu. Společně s drem Gannem navštívila pak lady Brownová záliv a ostrov San Blas v Panamě, l�de konali účast­ níci výpravy různá pozorování mezi tamějšími Indiány. Tito žijí dosud jako v době l�amenné, maj í velmi primitivní čluny a z nových vy ­ možeností pěstují j en trochu cukrové třtiny a kokosových palem . Lady Brownová sestavila obsáhlý slovník řeči těchto domorodců . Další cesta vedla vnitrozemím panamským k řece Clmcunaqne a odtud do colombijského přístavu Urabá. V poříčí j menované i·eky setkala se cestovatelka s mnoha albíny, které současně konaná americká výprava Marshova mylně označovala za zvláštní kmen bílých Indiánů. Podle pozorování účastníků anglické výpravy tvoří albíni 1 0 % veškerého indiánského oby­ vatelstva těchto končin, j inak však nejsou sa­ mostatným národem, nýbrž patří k témuž kmeni, j ako Indiáni v San Blas, které pana:nští Španělé naz)rvaj í Tule nebo Bayanos. Vlastní j ej ich název j e Kuna. Zajímavo j e však, že stai·í dobyvatelé španělští nalezli v poříčí této i·eky nikoliv bílé, nýbrž černé Indiány. Podle j ej ich zpráv píší o tom Petrus Martyr, Gomara a Barcia. Již při první výpravě Balboově r. 1 513, tedy dlouho před zavedením černých otroků do Ameril
otročí. Domnělí bílí Indiáni panamstí j sou společně s okolními kmeny vzdálení pr-íbuzní vymřelého kulturního národa Čibčú, di·íve v okolí Bogoty usedlého a s nimi též veškerých kmenů od h ranice nicaraguánské k pomezí Ecuadoru. Lt11a.

Peyotl. Zákon o prohibici ve Spoj ený-ch stá­ tech týká se nej e n nápoj ů alkoholických, n)rbrž i jiných látek opoj n)rch, j ako opia, kokainu atd . Mezi nimi j e i peyotl, užívaný k ceremoniím indiánským a známý pode j ménem mescal­ buttons. Peyotl připravuje se z malého kaktusu , botanickv echinocactus Williamsii zvaného a známého mezi americkými Španěly pod jménem pellote . Roste v pustinách na skalách . Nápoj z něho vykvašen)' způsobuj e opoj ení, halucinace a lehkou horečku, někdy i ztrnulost svalú. Užívaj í ho hlavnč kmenové mexičtí, v Severní Americe pak Kiowové v Oklahomě, kteří na­ učili j eho v�'robě a použití sousední l�meny algonkinské, hla.vně Čeyeny. Ltka.

�-· Výzkumy ve střednl Brasllii.

Brasilsk)r učenec německého původu, dr. Curt Nimuendaj ú­ Unkel, vykonal z rozkazu vlády brasilské v roce 1921 až 1923 výzkumnou cestu v poi·íčí řeky Madeira a j ej ích některých pi"ítoků . Účelem cesty bylo zachrániti různé taměj ší necivili­ sované kmeny před záhubou, která jim hrozí o::I kaučnkářů . Území, které cestovatel ve své zprávě portugalsky psané popisuj e , měr-í asi 20.000 km2. Cesta vedla většinou pralesy a úze­ mím dosud bucr vúbec neprozkouman)rm nebo téměř neznámým, a k velkému překvapení účastníků i vědy podai-ilo se dru Nimuendaj ú obj eviti celou řadu dosud úplně neznámých kmenů. Jedním z prvních úkolů výpravy bylo "pacifikovati", t. j . usaditi ve vládních osadách Indiány kmene Parintintin. Tito byli dosud j e n málo známí, divocí, odpůrci civilisace a často přepadali okolní osady Brasiliánů . Několik pokusů o založení j esuitských misií mezi nimi ztroskotalo, kněží byli pobiti a snědeni. Již v roce 1910 pokoušela se vláda o usazení n epokojných kmenů v tomto tropickém území, ale u Parin­ tintinů bezvýsledně. Teprve drn Nimuend�jú se úkol zdařil založením Poste� do Pacificayao na horním toku l"eky Maicy-mirim v únoru r. 1 921 . Zřízena tam obchodní stanice, škola a chyše pro domorodc.e, jichž se tam přestěhm·alo

32 7 a�i

.) 00, z čehož polovina Parintintinú . Jinou po:lobnou stanici úídil inž. Amarante, společník y�·pravy, u dosml neznámého kmene :Mura­ Piranhi na h�ce BJ.ixo-1VIaicy. Tito nově obj e­ \"c'llÍ divoši jsou mírumilovní a rychle se civi­ li�uj í . Patří společně s Parintintiny a jin)rmi

okolními kmeny k velké skupině Tupi a j azy­ kem j ej ich hovoří se s malými odchylkami dia­ lektickými v celé Brasilii pod názvem . ,lingoa geral" . V lednu pi·íštího roku podařilo se získati pacifikaci kmen Torá, rovněž dosud neznámý, severní sousedy Parintintinů, pro něž úízena �tanice Nova Olinda. Na řekách Machado a Prcto sídlící Ará.rové se nepodrobili, kdežto

kmenové jižní usazen i ve 2 stanicích na i·ece ]amary: Arikemes a Colonia Rodolfo Mirancla. Jinde pak založeny stanice : Jarú, Presidente Penna, Presidente Hermes, Pimenta Buena a jiné, kmeny : Urupá od stej noj menné i-eky, Urumí od sti". toku ř. Machaclo, Arikém od pra­ menů i·. ]amary, Jarú ocl stej nojmenné i·eky a j menovaní j iž Arárové nebyli dosud znúmi a podle výzkumů cestovatelov)rch j sou jazykov<� pi·íbuzní bolivijským Čapakurům a Itenezům. V pralesí.ch kolem pramenů řek Zinho, Branco, Castanha a Piroculuina nalezeni další příbuzní Parintintinů, tvoi"ící tam 5 kme n ů : Kawahíb (největší), Takwatíb, Kepkeriwát, Paranaw{�cl a Wiraféd (nejmenší). Od nich k severu na i". lVIadeirinha sídlí j eště Ntogapídové, u nichž rovněž zl-ízena stanice a na r-. Machaclinho Ma­ tanáwíoYé, příbuzní barbarsk)rch Mťlrů od mě­ sta Manicoré. Veškeří tito Indiúni chodí úplně nazí, bez nejmenší přikrývky nebo zástěrky a sice obě pohlaví. Muži nosí někdy j en provaz okolo boků, za ním maj í buď d)rmky nebo menší šípy. Náboženství j ejich je pnmitivní totemis­ mus. Zhotovuj í si neuml"lé modly ze di·eva a zdobí j e peřím papouškl] . Dělí se na dvě náboženslw-sociální skupiny (klany) : lVIitú a Kwandú, j ejichž členoYé . nesmí se mezi sebou ženiti a vdávati a dědí po otci příslušenství ke skupin ě. Parintintinové a kmenové j im příbuzní žijí v monogamii, u ostatních kmenú j e dovoleno mnohoženství. Svatební obřady j sou j edno­ duché a záleží ve svolení otce nevěsty a ldano­ vého kmotra, obyčej ně náČelníka té které sku­ piny. Sociální postavení žen je nízké, žena vy­ konává vešl<eré práce na knkuřičn)rch polích i doma, muž j en loví, rybaří a boj uj e . Parin­ tintinové, Kawahíbové a Paranawádové j sou bojovní. Str-ílejí j edovat)rmi šípy, mají velké luky, foul
se penm rú;mS-ch ptáku . Bydlí ve vsích, slože­ n�·ch pravidelně ze 4 chyší 8 nz dl. a 6 m šir. a k plavbě používaj í člunů 5 až 7 m cl l . z kúry stromu jutahy (Hymenaea sp. } . Dr. Nimuendaj ú sestavil slovníky několika ř·ečí těchto nový·ch neb málo známých Indiánú a tvrdí na zúldaclě tohoto n1.ateriálu, že kmeny Parintintin, Ka­ wahíb, Paranawácl, Kepkeriwát, Takwatíb, Wiraféd, Ntogapícl a Mura-Piranhá j sou zbytky většího nárorla, ktP.rý dříve sídlil ocl pramenů i". Xingú až k r·. Madeira. (Journal de Ia Société des American istes de Paris 1924.) Ltka.

Sčítáni lidu v Palestině. Podle výsledku angli­ sčítání lidu v Palestině ze dne 3. října 1022, prvního sčítání podle nejnověj ších poža­ clavkú statistických, které z této zP.mě máme, má území to 757 .181 obyvatelů, z nichž j est 598.339 mohamedánů, 83.957 židů, 73.024 kře­ sťanů a 1 862 Hindů a Sikhů. Mohamedáni se dělí opět na čtyři vyznání, z nichž sunnité s 590.890 dušemi tvoří velkou většinu . Křesťané dělí se na neméně než 15 vyznání. Téměř polo­ vina, asi 33.369, j sou r·ecko-pravoslavní, 14.245 římsko-katoličtí a 11 .191 řecko-katoličtí. Podle toho j est sunnitů 78%, židů 1 1 % , ld"esťanů ne­ cel)•ch 1 0 % veškerého obyvatelstva, zatím co sotva 1 % zb)•vá na ostatní mohamedánská a obě indická vyznání . Největší města j sou tři: Jerusalem s 62.578, Jaffa s 47.079 a Haifa s 24.634 obyvateli. V Jerusalemě připadá 33.971 židů na 1 4.699 křesťanú a 13.411 mohamedánů . ckého

Nejteplejšl země na světě . Nej teplejším í1zemím na světě j est podle nej novějších pozorování Údolí smrti (Death Vally) ve Spoj ených státech. Leží na j ihozápadě státu Kalifornie, j est 160 km dlouhé a 3 - 13 km široké. Jeho nejnižší bod leží 84 m, podle názoru j ednoho učence dokonce 101 m pod hladinou moře . R. 1 911 byla tam, v Greenland Range, zřízena povětrnostní sta­ nice, která na základě 1 0letého pozorování vypočítala průměrnou roční teplotu 1 80 C, prů­ měrnou letní teplotu 34·60 C. Pozorované roční maximum pohybuj e se mezi 50 až 56·60 C. Tato teplota, pozorovaná 10. června 1913, j est nej ­ vyšší teplotou, která kdy byla úředně měřena. Povinné uiivánl španělského názvosloví v Pa­ namě. 1 . ledna 1 925 vstoupil v Panamě v plat­ nost , .Zákon o ochraně španělského j azyka" .

Podle tohoto zákona musí býti všechna c1z1 j ména měst v Panamě nahrazena star)rmi španělskými neb indiánskými. Devět měsícu po vstoupení tohoto zákona v platnost hudou odmítnuty všechny poštovní zásilky, j ejichž místo určení má jiný název než úřední.

Nejvyšší hora jihozápadní Afriky. Kikolh· nepodstatným obj evem pro místopis j ilwzá­ padní Afriky j est zpráva ReinharcTa Maacka teprve nyní uvel"ej něná v časopise Zeměpisn é společnosti v Berlíně. Nej vyšší horou í1 zemí cl amarského není na mnohých mapách j eště­ výškou 2690 m označovaná Omatako, která ve skutečnosti měří j en 2289 m, také není jí hora Auas (2:16-1 m} , nS·brž hora Branci (Daunas zvaná Hottentotty a Omukuruvaro Herery) . která leží asi 1 00 km ocl pobřeží, 210 10' již. šířky a HO 30' vých. délky, j ižně od Ugabri v j ižní Kaokuvckl , v pustém území poblíže· kraj e Naibů a dosahuje svým nejvyšším vrcho­ lem 2606 m. Hora Brand , která až dosud byla pokládána za 11 50 m vysokou, j e tím vúbec nejvyšší horou z celé jihozápadní Afriky. Tvoří mocnou , holou, granitovou skupinu, a dá se souditi, že podle Maackem nalezen}·ch j eskyn ­ ních maleb, hrobů a kamenného nádobí, byla patrně dl"íve obydlena Křováky a horskými Damary, dnes však skýtá j en j eclnotliv)•m do · moroclcúm úkrytu . Po zamapování celého ma­ sivu vystoupil Maack v deštivém roce 1 917 - 1 8 n a nejvyšší vrcholy hory Branci . Bohaté ženy, přiienllci a sohi v Alasce.. Ráj přiženilců (squaw men) v budoucnu ne­ bude pod Jižním křížem na Markésách , nýbrž v t. zv. zmrzlých divočinách Alasky ve svitu polární záře (která j e vyvolána katodovými paprsky, které vysílá slunce a ty dopadají na droboučké krystalické částice ztuhlého dusíku ve vněj ších vrstvách atmosféry, j ak dokázal j ej ím spektrálním rozborem prof. Lars Begard v Kristianii ) . Eskymácké ženy maj í tam ve stádech sobích maj etek, který přirozeným přírústkem se za tři roky zdvojnásobí i když desetina stád j e ročně porážena. S tímto věnem stále rostoucím nelze srovnati bohatství Indi
Eskymákům

denní dávky potravy závislé na hubeném a nej istém výtěžku lovu ryb a zvěře, chtěj íc j e učiniti soběstačn)rmi. 0::1 roku

1892 do 1 902 bylo převezeno 1 .280 scbů a stá::Ia j ej ich vzrostla na 325.000, ač 125.000 j ich bylo poraženo. Podle dosavadního pří­ růstku bude jich r. 1 935 na 4 miliony, množství to, j ež pastviny

snesou

(na zvíře

30 akrů

12 ha). Do té doby bude nutno poraziti

č. přes

počet rovný přirozenému přírůstku (30%

=

1 , 200.000 sobů) . Eskymáků j e nyní v Alasce 10.000 a předpoklá::Iejme, že j ich bude stejně v r. 1935 (nepřibývá j ich) . Z nich polovina má soby (část sobů patří také bělochům a Lopa­ řům, placeným za své služby při poučování Eskymáků in natura, soby) . Nyní prodává se sob za

10 dolarů

kus (mrtvé

váhy

68

kg)

a zpeněžÍ se j en maso, kdežto kůže, rohy, kopyta, krev, kosti a tuky se odhazuj í . Zužitku­ j e-li se vše, bude cena jistě

vzrostlo obyvatelstvo z 92 mil. na

109, kdežto 1 73 mil. na 161) . Sobi

počet dobytka ldesl ze

j sou hqáni Eskymáky na j atky Lomen Reindeer �ncl Trading Corporation

(která má též svá

stáda), umístěné v přístadštích odkud

záp.

zmrzlé sobí maso dopravuj í

břehu , lodi d o

Seattle a j iných přístav1i americk)rch; podává se

ve

všech

předních

hotelích

New Yorku

a ve většině větších měst, n ěkdy bývá vydáváno za zvěřinu, ale j e lepší než býčí maso prodávané za

zvěřinu .

VilhjaJmur

Podnebí

Alasky,

Stefansson,

který

j ak

ujišťuj e

ztrávil vellwu

část svého života severně polárního kn.Ihu , ne­ za-Iá si, co se týče teploty, s podnebím mno­ hých zemí obývaných zemědělci a počátek července ve Fort Yukon (za polárním kruhem) j e teplej ší než v N. Yorku neb na Floridě. Musíme se tedy vyprostiti ze zaj etí u tkvělých představ líčících núm tyto daleké kraj e v nej ­

20 dolarů a při 1 ,000.000 poražených sobů bude výtěžek 20 mil. dolarů čili na kaž:lého Eskymáka 4.000 ročně,

černějších lidstva.

kromě toho pak za kožišiny zvěře chycené do vydra,

Nový zdroJ sody a platiny. V anglické Vých . Africe těží se nyní soda tvořící zároveň s kyse­

kuna, rys, vlk) další tisíc. Zavede-li se chov

lým uhličitanem sodným (užívací soda, bikar­

pastí

(lišky,

hranostaj ,

bobr,

norek,

barvúch,

j ako

ť1hlavní

mocnosti asi 1

nepřátele

stříbrných, modrých a bílých lišek, zdvoj násobí

bonát)

vrstvu

se roční výnos snadno. Režie při tom není, sobi

rozlohy

88 km2• Jezero se rozkládá 160 km n a

m na j e zeře

se pasou celý rok volně, na j aře se vypálí kolouchům značka. S::>bi j sou ochočení a povol­

Vrstva vyloučené sody má značnou nosnost

j z. od stanice ugandské dráhy Magadi Junction .

nější než ovce a skot, pár Lopařů a Eskymákú

(unese automobil) a různou mocnost, neklesaj ící

(3 - 4) obstará stá::Io 8 - 10 . 000 sobů. Švitorná

však nikde pod

Eskymačka zhotoví muži

j ako sníh a vrže při clnhi j ako tvrdý umrzlý

šaty,

z

koží a

kožišin

čepici i boty, opráší mu sníh s oděvu,

vrátí-li se

z

krátké,

ale

únavné přehlídky,

3 stopy (91 cm) . Z dáli j eví se

sníh, v okolí zvedaj í se j ako vhodné pozadí příkré, členité pahorky. Soda byla dobývána

a dá mu sušiti boty i šat�tvo, připraví svůdnou

ručně a d opravována trakaři do továrny ; ocl

š ťavnatou sobí kýtu, lososa, j ahody a zeleninu

června

vypěstovanou v krátkém létě. Dopravu obsta­

a rozřezaný materiál se s příměsí vody čerpá

raj í sobi nebo psi zap1·ažení do saní, j iž urazí

clo továrny potrubím nyní j i ž zdéli

1 923 těží se rypadlem s ocelovými noži 1 lf2 km.

40 mil (64 km) denně, přiženilec bude míti život

Směs barvy téměř černé vpouští se do kuželo­

bezstarostný

Yitých kádí, kde se soda usazuj e u dna a voda

a

bude-li

chtíti,

zaplatí

daň

horem odtéká zpět do j e zera. Soda se pak

z příjmu. Státní sekretář Seward koupil Alasku r. 1 867 za 7,200.000 dol . , nynější cena stád

vypírá

sobích j e o

303.000 dol. vyšší. Protivníci Se­

aby oschla, načež se vypaluj e v peci vytúpěné

wardovi zesměšňovali j eho pošetilost (Sewarďs

topn)rm olej em. Pálená (kalcinovaná) soda se pak stroj em plní do pytlů. Denně se vyrobí

Folly) (ač platil

2

centy za akr), Alasku kladli

v pánvích

a

rozestírá

na podlaze,

na roveň lednici (Seward 's Icebox) , ale j en roční

200 tun pálené sody, možno však výrobu

výtěžel� tamního rybolovu přesahuj e

stupňovati

50 milionů

na

míru

dvoj násobnou.

Drahou

dol. A není obavy, že by se sobí maso ne­

dopraví se do Mombasy, kde se nakládá na

uplatnilo v Unii, neboť roční jeho množství

parníky. Společnost těžařská (Magadi Soda Co.)

činí 1 % nyněj ší spotřeby masa v Unii a j ateč­

j e v rukou angl. židovské rodiny Samuels, topný olej pro kalcinaci dodáva. Shell Transport

ného dobytka v ní ub�-vá (od r. 1911 do

1921

330 Co. , v níž má velké podíly Sir Marcus Samuels (lord B3arsted) a Samuel Samuels, který zase ovládá Maga�Ii Soda Co. Ta zase kontroluj e Sun Soda Co. v Japanu, která odebírá sodu. Afrika byla poslední zemí, co se týče hlavních lučebnin, ale tento nový zdroj sody stává se důležit)rm činitelem obchcdu svčtového . Japonsko již spotřebuj e velká množství, lodní náklady (1 00tunové 1016 q) byly poslány i do Švédska, Norska, Belgie a Anglie. K tomuto hromadnému artiklu pr-ičleníme zprávičku o no­ vém výskytu drahé platiny, důležité pro che­ miky, d�ntisty a klenotníky. V okresu Water­ berg asi 1 00 mil (160 km) severně Johannes­ burku v Transvaalu byl dobýván cínovec a kňyž ložisko bylo po několika .letech vy­ čerpáno, prospektor Erasmus obdržel ryžováním po troše zlata šedavě bílý zbytek obsahuj ící dostatečn é množství platiny (průměrně v 907 l1g 280 gBli 0·03 % , některé vzorky však až 4261 g neb 0 · 47 % ) . Žíly rudní se tam prostíraj í na vzdálenost 1 0 - 1 5 mil a pron ikaj í na četných místech až k povrchu. Toto ložisko, první v Africe, může zameziti další vzrůst ceny platiny (nyní pětkrát dražší zlata) , dnes tolik hledané v klenotnictví a důležité pro zužitko­ vání vzdušného dusíku. =

Radost nad zahájenim pravidelné turistické dopcavy p i·es ::id.aaru došla zklamání. Společnost Citroě wva, podnikající tuto pravidelnou spoj transsaharskou, oznámila počátkem ledna, že od po:lniku upouští. Velké hotely budované v Colombe-Bécharu ' a v Gao na Nigirn byly prodány, tábory v Sahal-e opuštěny a Citrcěn utrpěl škody prý na 15 mil. franků. Viní vládu, že ho neupoz:::> rnila dr-íve, že nemůže zabezpe­ čiti j ízdu pi·ed možn}·mi pi·epady lupičsk)'mi, jež se chystaly napa'lnouti motorové vozy. ZH se, že obavy ty byly vyvolány péčí o bez­ pečnost belgického krále, j en ž měl j eti s první skupinou pi·es Saharu . Jinak úspěchy motoro­ vých cest rostou . Již objela j edna výprava Ča1ské j ezero a pokouší se proniknouti Franc. rovníkovou Afrikou k Ubangi do poříčí Konga. D ruhá zase zamířila přes Čadské j ezero k východu a dorazila clo Džibuti na Rudém moři. Hroby dinosaurů. Ve v}·chodní Africe (v Tan­ ganice) dlí nyní výprava Britského musea z Lond ýna za účelem vykopávek zkamenělých

zbytků po velikých j eštěrech pravčk)·ch . Vy­ kopávky se provád ěj í poblíže Tendaguru v okolí přístavu Dar-es-Salam ; je to dosud nej známěj ší naleziště téměř hromadných hrobú, do nichž kdysi zapadali obrovští dinosauři. Mr. Leakey, který r·ídí tyto práce a j e nejlepším znalcem ta­ mějších poměrů j ako rodák z Kenye, vyjadřuj e se o tomto nalezišti takto : v okolí Tendaguru je měkká hlína, j ež patrně vznikala z nánosu na pravěkém pobřeží moř-ském; tehdy, když j emné bahno se tu ve velk)rch spoustách usa­ zovalo, bloudila těmi místy celá stáda dino­ saurů, a když některý vkročil na onu tvoi·ící se nynější hlínu, zapadl svou tíží clo bahna pod povrchem a zadusil se v něm . Tím by se dalo vysvětliti, že spousty ko,tí se dnes vykopávaj í v hlíně, v níž byli pohřbeni obrovští j eštěři pi·ed miliony lety. Poclivno je však, že dosud se nenaš!a úplná kostm , n),brž j en j edn otlivé kosti. Patrnč měkká hlína pobřežní se za ustavičného sesedávání stále trhala, čímž těla zvířecí byla rozkouskována. Největší kost, již dosud tam vykopali, j e dinosaui·í lopatka, mající téměř 2 m šířky; 1 6 dělníků j i zvedalo. Na místě výkopů j e všude velmi mnoho menších kostí. Pracuj e se ovšem velmi pomalu, j ežto se musí dávati pozor, aby rychl)rm kopáním se kosti nepoškodily. Pomalu , ale stále se množí zka­ menělé součásth."Y pravěkých obrů, vládnoucích h;dysi př·ed miliony lety v jurských mořích a j ezerech a plnících dusn)· vzduch tehdejší doby svým hrůzným řevem, který jistě musel naháněti strach všem tvorům tehdejším, nebot délka až př·es 30 m dovedla si už vynutiti patr-ičný respekt. Ku

Nejstarši druh živočišný. I\: článku pod tímto názvem v prvním sešitě tohoto časopisu (str. 46.) připoj uji j eště zprávu, kterou mi poslal můj esperantFký dopisovatel z Wellirg­ tonu na Novém Zélandu . Ještěrka zvaná od do­ morodych Maorů tuatera je prý asi půl metru dlouhá a žij e v ciěrách spolu s n ěkterými moi·­ skými ptáky; často prý po celé t)'ďny nepožívá žárlné potravy a leží bez hnutí. Uprostřed čela prý lze dodnes zjistiti stopu po třetím oku. V nověj ší době početně rychle hyne, zvláště pr)' kočky a psi, přivezení z Evropy, j sou nej­ větší škůdci tohoto zajímavého zvířete, jehož rodolonen jde tak daleko do minulosti, že nemá v tom ohledu soupeře . Vláda novozélar.dská

33! však hledí všemožně, aby se tuatera udržela aspoií tam, kie j eště doposud pr-í1·oda jí podivu­ hod ným zpLlSobem u chránila pi·ccl zánikem.

ringy za nové hady, které mu lidé přinášej í se všech stran . Ú činky uštknutí rychle postupuj í a

j sou rúzné a také různé síly; j sou to tedy:

místné rány - stísněnost, n e rvová i svalová,

Dům hadů.

Rychlá železnice angl ická n a

snížení

teploty,

obtíže v d}·chání,

krvácení,

svahu lesnaté Serra Domar v e d e ze Santosu do

oslabení tepny, sklon k dáve n í . - Jestli uštknu­

Sao Paolo. Jde dosti d ivokým kraj em, lesy po­

tý

kryt�'ffii mlhou a prorostlými lianami a všeho

daleko ocl města, j e ztracen: Statistika uštknutí

nemá s sebou

protij ed

a

je

náhodou

druhu parasity, bujícími mezi štíhl)•mi palmami

vykazuj e 63° 10 clo chodidel a 13°j0 do lýtek. PrrJto

a

tl-eba míti dobré botyl Ty ovšem osadnícl n e­

zdobnými

fíky

a

smutn)•mi

araukariemi.

Sáo Paolo nemá mnoho půvabu : je to město

mívaj í .

zbohatl)•ch facendeiros (farmái·ů) , nevábn)· sou­

imunní k j edu chi·est�'še,

bor domů, vil a domků, rozházen)•ch bez ladu

v boji proti chi·est)·ši, ale pokus n emčl v)•sledku .

a skladu v prašn)•ch a širých ulicích

- vy­

sta.věn)•ch bez plánu , jak a kde se š ťastným dobroclruhúm namanulo : nemá krásy ani pl-i

nádheí-e sv)•ch parkú a zahrad . - Je to město bohaté penězi, ale chudé myšlenkami. Púl hodiny od

S.

Paola na v)·šině nad městem

Dr.

B rasile

našel,

že

vepn

j sou

a chtěl jich u žívati

Jako v Indii chovaj í mangustu proti náje, tak v

V

Brasilii

zase

proti

mussamna

cln'est_l'•ši.

Indii p!·edvád ěj í zápasy mangusty s nájou.

l\Iangusta j e čilá, štíhlá, podobná lišce a j e d kobry j í neškodí . - Postaví mangu stu proti kobi·e , která se vztyčí nad svou spirálou k útoku .

j e jako malá oasa v poušti Butamtan - dům

:Man gusta učin í n ěkolik př·edútoků - pak se žene

hadů

údatně d opř-edu

-

ústav, který má za úkol bojovati proti

j edovatým

had1im,

kteří

pr)·

zahubí

a j iž tvoi·í

s kobrou j edin é

ročně

klubko, poskakuj ící po zemi, zaseknuté zuřivě

4000 lidí. Je založe n Drem Vidalem Brasilem,

do sebe, konečně se začíná spi rála kobry uvol­

podle návrhú Calmetta, který dobyl z koně,

ňovati - a mangusta vyj d e vítězn ě, když j í

uštknutého nájou indickou, senun, které ničí

byla sežrala mozek.

hadí j e d . Brasile zkoušel toto serum a přesvědčil

j ako u nás kočky. V Brasilii j e plaz 2 m dlouhý,

se, že skutečně uzdravuje uštknuté.

pokrytý

Americe j e 251 d ruhů hadů a

42 j edovatých. V Brasilii j e

z

V Jižní

nich je jich

23 j edovat�·ch mezi

lesklými

V

Indii chovaj í mangusty

šupinami ,

Vzd oruj e nejprudšímu

j edu

mussurana. had

marně

zatíná své ostré zuby do útočícího mussurana,

konečně j e př·emožen a tu mussurana o tevře

155 druhy had ú . Hadí j ed j e troj í : 1 . chi·cstýšový č. krotálový; 2. botropický pro skupinu , .la­

svou děsnou tlamu a rozd1tí hadu hlavu; pak

chesio"

se pohodlně nat{:.hne a počne hada požírati .

Z

koní

a

3 . ldapsický pro skupin u klaps.

naočkovan)•ch

různ)·mi j edy dostaly antikrotálové

-

dávkách

Je to práce velmi obtížná (neboť někdy b�·vá

3 druhy ser: serum

chi·estýš tak silný j ako mussurana) a trvá někdy

po

se

mal)•ch

a

pi·es hodi nu. Trávení pak trvá až 8 d ní . Pak

sera, inj ektovaná

j e mussurana hotova k novému útoku . Jedovatí

serum antibotrcpicl�;é

serum anticlapsické.

Tato

-

skupiny j sou vzata. Dr. Brasile sestavil 4. serum

hadi j sou velmi líní_: málokdy sami útočí a t o j en tehdy, myslí-li, že j sou napadeni. � lápne-li

tím, že vzal j edy z různých hadů, smísil j e , a

se na n ě j , n e bo se ho dotkneme rukou

naočkoval j ednomu koni; z krve toho koně dostal

uštkn e . Obyčej n ě všal�;

pokJ1sně,

vy·hoj í

zranění

od

hada,

V

z

j ehož

hned , pl-i n ej menším šustu

Bu tamtan ě

utíká. Ani clúestýš není tak útočný, j ak se říl�;c'Í. ,

žij e na sta rúzných j edovatých hadů na svobodě

Dr. Brasilc n aprosto popírá, že b y hadi měli

- něktei·í z nich dosáhn ou, j ako surukku , až :3 metrú d élky ; jsou tu chi·est)•ši, j arazaka, ko­

postavené před

4 . serum,

zvané

antiofidické.

okouzlující moc oka na j iná zvířata;

oběti,

hady, nikdy nejeví známky

raldnia, surukuku. Občas pl-ijdou asistenti, chyt• nou n ěkterého hada za krk, druhý asistent mu

něj akého okouzlení. Myši dokon ce se zui"ivě

otevř·e tlamu kleštěm i ; a vstrčí mu clo ní vyduté

uštknutí. Také n aproti ptákům n emají žádného

sklo; had chce j e uštknouti a vypu stí do dutiny svůj j ed, bezbarvou to tekutin u ; ta se nechá

moci okouzlující nad hadem. Dr. Brasile nevěří

zvolna uschnouti, aby se dala lépe uchovati. ústav vyměiíuj e toto serum antiofidické a sy-

sílu nad hady, že jim di"íve vytrhnou j edovaté

brání

a

podléhaj í

okouzlujícího

vlivu .

teprve Ale

účinkům ani

člověk

hadího nemá

v okouzlovač� had ů . Tito okouzlovači maj í tu

33 2 zuby, anebo se imunisuj í pi-íslušn)•m protii edem. Není-li toho ani toho, tedy padnou obětí j edu j ako každý j iný. Dr. Brasile vyvrací tak(� pověst, že by j ecl chřestýše měl moc hojiti malo­ mocenství ; nevěl'í také v účinnost různ�·ch prostředků, které se v novinách doporučuj í (také proti uštknutí zmij ímu), j ako j est utažení údu na:l ranou pevně šátkem, provázkem nebo injekce amoniaku, nebo permanganatu drasel­ natého nebo chloridu zlatového. Pouze serum ofidické, které obdržíme naočkováním koní, ha::lího j edu, mliže neutralisovat působení uštknutí. K výrobě toho sera ofidického byl postaven hadí dům v Sao Paolo a vybaven vším potřebným k potírání jedovatých hadů. CCJrriere clella Sera 3 . /XIl. 192·1 . 1Hský. Poklad mědi na mořském dně, potopený ph

záhubě

brit�ké fregaty u mysu Hornova před 56 lety, byl vyzdvižen. Měď má cenu asi dvě miliardy Kč a byla získána záchrannou lodí Blakely pod velením kapitána Benjamina Lea­ vitta, vynálezce ponorného tělesa o vysokém tlaku . Jím bylo umožněno pracovati v hloubce skoro 150 m. Ale úplná tma v těchto hloubkách :.memožnila práci, až vynálezem Westinghouse Lamp Company pořízena byla silná zářící lampa pro práce hlubinné. Takto vypraven i zachránili potapěči za 9 měsíců veškerou měď. Tím povzbuz ť'n hodlá kap. Leavitt se pokusiti o vyzdvižení pokladu Lusitanie, která leží ve hloubce asi 80 m . (O dobývání pokladú z moř­ sk)rch hlubin viz náš článek.) Prvnl žena guvernérem v Texasu. V hl. městě Texasu Austmu byla slavnostně uvedena v úřad guvernérsk)• Mrs. Miriam Fergussonová za pří­ tomnosti asi 50.000 hostí, mezi nimiž bylo na sto cowboyli . Mrs. Fergussonová uznává, že byla zvolena za zásluhy svého muže. Mnoho j í pro­ spěl slib, že potlačí Ku-Klux-Klan, násilnickou společnost, která v kuklách vykonávala ne­ zákonně rozsudky. Útok zakuklence bude nyní pokládán za zločin, j enž se trestá smrtí. Jeden z prvních j ejích výnosů je zavedení daně z ci­ garet ve prospěch zřízení školy. Nebudou-li ku­ řákům drahé, získá škola, budou-li drahé, pře­ stanou kouHt a bude to j en zdravé lidem. Vybrané hnizdo činských pirátů, Blíže Hong­ kongu je Bias Bay, zátoka, která se nej prve

uz1 z 15 mil na 5, ale pak náhle se rozvírá v uzavřenou hladinu. Moře j e tu mělké, ale poseté ostrovy a výspami, v nichž j sou výborné ť1kryty pro lupiče. Koncem ledna uspořádala hongkongská policie spolu s čínským vojskem o 260 mužích honbu na piráty, kteř"í vyloupili parník Hong Hua a j iné lodi. Přepadli evropské důstojníky lodní při snídaní, zničili zařízení pro bezdrátovou telegrafii a drželi 8 dní v za­ j etí parník s 300 cestujícími, j ež obrali, takže ukořistili kolem čtvrt milionu na našich ko· runách . Náčelník j ejich, j akmile se oddíl při­ blížil k j eho chatě, zastřelil j ednoho čínského vojáka, ale v zápětí byl skolen ranami z re­ volverů. Pak bylo 17 lupičů schytáno, ode­ vzdáno čínským úřadům, které j e jistě bez­ ohledně popraví. Světová řeč. H.. 1601 J akub Lancaster, vůdce první výpravy, kterou poduikla Východoindická společnost v Londýně do lnúie, přistál v zálivu Saldanha (j . zálivu sv. H"'leny v j z. Africe) . Nalezl tam několik domorodcú, jimž dal nože, kouslty starého železa a jiné maličkosti a i·ekl jim, aby mu prodali voly a ovce. Rozuměli mu bez tlumočníka, protože mlnvil dobytčí řei'í, která j ediná nebyla zmatena při stavbě věže babylonské. Říkal totiž místo vúl múú a místo ovce béé. Černohnědí obyvatelé tamější byli pěkné postavy, rychlonozí a velcí zloději . Slova vyráželi z hrdla a tak při tom mlaskali j azykem, že žádný z Angličanů za sedm t)•dnů, které se tam zdrželi, nedovedl vysloviti j ediného slova j ej ich řeči. (CestopiR ze 1 6 . stol.) Vč. Karavany. Slovo karavana j e perské a zna­ mena společnost cestuj ících. Je to prastaré za­ řízení, j ež se do naší doby udrželo všude tam, kde nebylo nahrazeno moderními dopravními prostředky. Jsou to zejména Asie a Afrika, j ej ichž ohromné pouště a stepi protínaj í kara­ vanní cesty, staletí, někde i celá ti�ídletí staré. Karavany, nel".ledě k vědeckým výpravám, slouží výhradně obchodu a vznikly j ako své­ pomocný podnik k překonávání překážek a nebezpečí, které staví v cestu příroda i lidé. J en množství můie proraziti liduprázdnými kra), pro malé skupiny a aocela pro j ednotlivce j e to skoro bez výj imky nemožné. Ve všech pouštích pro potíže s vodou, které malá spo­ lečnost nemúže s sebou vzíti dostatek. V oby-

333 dlených krajinách nm:;í se karavana hájiti proti

a koncem pochodu zase 75. Po dvou až ti'ech

náčelníkům kmenů, kteří požaduj í tím větší

hodinách cesty se půl hodiny

cla, čím menší j e karavan a . Kde to j de, drží

dalších dvou hodinách zase, ale pak se jde bez

odpočívá, po

se karavany starých cest. V Africe se stěží

odpočinlm k cíli. Je samoúejmo, že na rychlost

sháněj í lidé i velbloudi pro novou nebo ne­

karavany mohou působiti nejrozmanitější okol­

zvyklou cestu. Stanicemi na poušti jsou stud­

nosti. Karavana nese potraviny s sebou, nebo

ruce. Cesta mezi nimi j est znamenána stopami

dostávaj í nosiči různé směnné prostředky, na

dřívějších karavan a. nezddka to bývaj í kosti

pi·. tkaniny, za něž od domorodců kupuj í po•

zvířat i lidí. Vodítkem j sou ovšem i nápadné

třebné věci. Není-li ani zásob ani směnných

tvary terénu. V savaně se chodí vyšlapanými

prostředků, docházívá k násilnému vymáhání

cestami, tak úzlíými, že stačí j en pro j ednoho

potravin a pak bývaj í karavany nevítanými

nosiče. Je-li tráva vysoká , není viděti před­

hm-ty. V již. Africe zavedli Burové karavany

chozího, a j d e se po sluchu. Kromě toho šlehá

vozů tažených

tráva do očí.

tohoto dopravního prostř edku i en v několika

V době sucha,

když j e tráva

5 - 12 páry volů. Ted' se užívá

zprahlá, j est cestování pohodlnější, protože j e

odlehlých kraj ích. v ostatních jsou j iž železné

pohyb volněj ší. Velbloudí karavana pohybuj e

dráhy. (Dle Sievers-Hahn : A f rika.)

se dle Nachtigalových měření rychlostí

3·5 km

za hodinu, v úplné pustině 4 km, protože se

Lesnl poíéry

v Americe.

Vč.

Dlou hotrvající sucho

velbloudi nezdržuj í okusováním travin podél

- v newyorském státě nesprchlo po celý mě­

cesty. Větší rychlosti dociluj e se v některých

síc -

kraj ích přivazováním hlavy velblouda. k ocasu

že se stávají snadno obětí požárů. Celé území

předchozího vybíhání

z

zvířete,

čímž

se

zamezí

lesní

porosty tak dokonale,

každé

od kanadských hranic až k Marylandu na jih

řady. Risiko karavanního obchodu

a Kentucky na západ j est občasným j evištěm

j e veliké, ale v příznivém případě se pracuj e

i se sto procenty zisku. Karavany se vyznačují velkou

vysušilo

poctivostí.

požárního poplachu a obyvatelstvo j e každou chvíli voláno do hotovosti , aby mokrými pytli,

"Zahyne-li na cestě více

vHvemi, vykopáváním struh, ki.cením porostů

velbloudů a j e-li další doprava. j ejich nákladu

bránilo šířeni se ohnf> j ako na prérii. Guvernér

nemožná,

složí se zboží prostě

A když jde

vůdce

vedle cesty.

1\iassachussettsu poslal dvě kompanie milice

karavany příštího roku

k hašení požáru v North Adamsu v Berl{shir ­

toutéž cestou, jistě nalezne zase své věci . " Vel­

skych horách. V Tuxedo Parku hasila několik

bloudů bývá.

hodin celá společnost hostí bankéře Mitchella

v

j edné karavaně 100 až 1000

a někdy i více, takže průvod dosahuje délky

v

i několika kilometrů, protože velbloudi j dou

P
salonních šatech požár ohrožuj ící budovy.

j eden ;,:a dmh)rm. Cesta trvá dlouho. Z Tripoli

sonu. Z lidí, ačkoliv je honební období, zahynul

do Sudanu a zpět 1 4 - 18 měsíců, do Vádaj e

podle zpráv j enom j eden lovec Fřepaden byv

nebo Timbuktu a zpět 1 8 - 20 měsíců, z Gha­

lesním požárem.

damesu do Kana se j d e asi 74 dní. V Sene­ gambii a záp. Sudanu užívá se oslů, v Habeši

Kus tajemného závoje nad osudem oddílu

mezků, v tropické Africe nosí zboží lidé. Na­

Stefanssonovy výpravy arktické v r.

jímání a cvičení nosičů j est spoj eno se znač­

snad

nými potížemi, ale j akmile maj í nosiči d ůvěru

cestovatel Stefansson do Behringova moi:· e. · Ale 1 2 . srpna byl na 147° z . d. 20 km od po­

ve vůdce a j akmile jsou zaučeni, jde to slušně

nazdvižen.

R.

Hl13 byl 1913 totiž vypravil se

kupřed u . Ve vých. Africe v karavaně nosičů

břeží . , Karluk" obklopen těžkým ledem, že se

vedené bělochem jde v čele 10 - 1 2 ozbroj enců,

nemohl hnouti . Dne

za

nimi praporečník, pak zase několik ozbro­

j ených a v jisté vzdáleností za nimi cestuj ící,

Za cestujícími ozbrojenci a bubeníci, pak vý­

30. zál'í vyšel Stefansson

s oddílem lovcil na pevninu naloviti čerstvé zvěře. Mezitím rozpoutala se houře a mlha zahalila celý kraj . Když se zdvihla, bylo moře,

borně cesty znalý vůdce nosičů a za ním j eho

kde v ledu kotvil ., Karluk", úplně volné a -

lidé. Na konci jsou ženy a aěti a zase ozbro­

prázdné. Po . , Karlu ku" ani stopy. Zmizel s le­

j enci. Nosiči udělaj í s počátku 75 kroků za

dem. Dne 1 1 . ledna 191-1 se potopil a mužstvoiá­

minutu ,

bořilo na ledě. Rozděli lo se na

po

dvouhodinném

pochodu

80 - 85

3 oddíly, první

334 vyrazil

21 . ledna,

1 5 . b ř ezna

s

druhý

D.

třetí

svědče n í a visum konsula v místě nalodění a

úmyslem d oraziti po ledě k \Vran­

kněží všech vyznání vedle toho i zvláštní svoleni

února

a

glovu ostrovu . Nyní hlásí telegram z Nome, že americký

škuner

Herman nalezl na své

vlády ecuadorské.

Ltka.

c estě na Wran glův ostrov na ostrově Heral­

RAJ pro tuleně v jlžnlch mořlch. Ve známé

dově kosti a zbytky j edné výpravy, patrně

knize Kiplinguvě " K ni!Ja džu n glí" je povídka

bílém

Kotick,

asi 4 členů Stefanssonovy expedice : dra Ali­

o

stera Forbesa, J amesa Mu rraye, obou angli­

útulek, kam člověk se- d osud nedo�tal.

ckýcll badatel ů, franc. oceanografa Henryho

se vypl n ilo , o čem snil ve své obrazotvornosti

Bauchata a Kanad'ana Stanleye Morrise . Vedle

geniální

kostí

tečně se rozhuula vytvořiti

obj eveny

zásoby

střeliva

a

potravin,

takže lze so u d iti, že v š ichni zahynuli náhlým

blizzardem

na

s,·ém

pokllsu

dostati

se

na

Wranglovu zemi po ledi!'. Herald úv ostrov leží asi

4-1 km

vých. od Wranglovy zem ě .

T edy

dva tři denní pochody dělily nel\tastníky od cíle. Možno, že by i tam j e stihl osud .

v

Zmizen! dvou bělošek v severní

A ustralii

Arnhemské zemi b u d í živý záj em v austral­

kotala se velká loď na pobřeží Carpentarského zálivu. Všichni běloši byl i černými piráty po­ biti, j en zůstaly na živu d v€1 ženy, které byly odvlečeny do vnitrozemí. Parník ten byla asi loď Douglas M awson. I byly vyslány dva od­ díly hledat 7.tracené ženy. J eden se vrátil s ne­

i d ru h ý .

zdá s e ,

Znamenitý

že stejně tak dopadne

znalec těchto končin C aro

Bnyd vy �lovil pochybnosti, že by ženy mohly

býti dosud po tak dlouhé době na živu .

Arnhemské země j sou

Černoši

nejhorší ze všech au stral­

sk )• ch domorodců. Ani kctyby zajaté nebyly

k anibaly snědeny, nemohly by za těch poměrů, v

nichž černoši žij í ,

ani žíti.

mezi černochy a zvířaty

J ediný rozdíl

je ten,

že černoši

zvaném

spisovatt>l.

který našel

Francouzská

v

A vskutku

vlóda

sku­

j i žních mořích

U i žně od I ndick é ho oceán u ) j ;j kýsi dru h mořské obory pro vodní zvířata. Předt•vším t o mú býti olwlí vého

ostrovů

Kergu elen,

Amstcwamu

Antarktid y ,

západ od

sk}· c h kruzích. Podl e výpovědí černochů ztros­

poří 7. enou a

tuleni,

sv.

Pavla

a

No­

s pobřežn ím pásem podél

zvané země Adéliina, jež leží na

Ross Depend ency. Kromil četn ých

druhů tuleňů

budou se těšiti v tomto pozem­

ském ráji i také alky, j ež zásh• hou Anatola

France st<�lv se drah ými Francou zům. Dosud

tato zvířata byla tak nelítostně hu bena od ry­ bái"ů,

i!e

slw ro se blí zí nebezpečí, že n čkteré

d ruhy úplně vyhynou. Vyd an ý j iž zákon vláůou fran c ou zskou vyh lašuj e lov v

končinách vytče­

n ých za nezákonny a překročení j eho budou trestat zvlMtní hlíd ky , jichž základnou bude fran cou zský ostrov Madagaskar.

N6lez platiny v jlžnl burku ,

h lavní lw

afrických,

Africe.

stř ediska

nej boh at ších

Ku.

Z

J ohann es ­

stříbrných

na

světě,

ci o l ů

přichází

zpráva, že na někohJ,a místech v okrsku lyden­ burgském se na.41a plati na vysoké rudné ceny a to ve formě žíly i ve formě aluviální.

Dosud

je známo SPdm takových nalezišť; ujednáv aj í

dovedou rozdělati ohe ň .

s e s maj iteli podmínky o bezodkladné zahá­

Pravidla pro připuštěni vystěhovalců do la­ tinské Ameriky Po vzoru Spoj en ých státu též některé s tá ty latinské Ameriky om e z i ly pii­

stá se výprava vybrané horolezecké

j ení prací ku tacích .

stčhovalectví . J e n Argen ti na a Brasi lie připustí

Výprava na nejvyššf horu v Kanadě. Chy­

d ru ž i ny

na

horu 1\lount Logan , n ej vyšš í horu kanaůskou,

kažJ ého. Do Argentiny musí míti pi· isiěhovalec

téměř 5870 m vysokou . Výprava vyj ede v dubnu

konsulární

z Vancouveru ; vudcem

visum,

vysvědčen í zachovalosti

a

tři fotografie, do Brasilie j en očkovací vysvěd­ čení. Do všech ostatních republik nesm ěj í se stěhovat i :

Tu rc i ,

Sy řan é ,

Cikáni,

Egypťan é,

Arabové, Č í ňan é a černoši a do Columbie t(,ž Řekové. Přistěhoval c i do Costariky a Salvadoru musí mí ti základní kapi tál n ejméně

-

100.000

dolarů . Do Ecuadoru musí míti očkovací vy-

Carthy .

b ude

1\lr. A. H.

Mc

Hora svou výškou sice j e hl uboko

pod nc betyčnými velikány himalaj skými , nic­ méně výstup bu de j istě b odně obiížn}·, neboť

ho ra Loganova zvc-d(.

se

nebné poměry

h orší

Aljašky, tedy

již

poblíž e hranic

daleko na severu , takže podb,1dou

v teplých zemských pásmech .

nežli

u

velehor

·

33 5

Doc. dr.

V. Dědin a : K FYSICKÉMU ZE:lvlĚPIS U .

(Dokončení.) Mimo všeobecná a stěžejní díla, k nimž bylo posléze poukázáno, vznikla v době posledních !lú let velmi rozsáhlá literatura, j ež podává cha­ rakteristiku j ednotlivých oblastí , t. j . určitých j ed notek horských nt>bo pánevních ve sv�tle v}•vojové nauky. Také u nás od delší d oby čile se v tom srn�ru pracuje. Již Jan Kre7tf j ako g e olog , K. Itev a postřehli m n o hé rysy . které s vý­ vojem našich horstev souvisí. Uvěluměle však ve světle vývoje pracuje se u nás až od počátvu tohoto s to l etí . J . V. Dand mluví o "potřebě nového zpracování horopisu Čech" (Čas. m usea č. 1 !)06) . C. Purkyné zahaj uj e (nehledě k rozboru j in},ch morfologických zjevů hlavně na Plzeň­ !'ku) výzkum vývoje naší vodopisné síti roz­ pravou : Terasy 1\lže a Vltavy (Sborník Č. spol. zem . 1 91 2) . K tomu připoj uje R. Kettner rozbor vltwských teras mezi Svato]ansk)•mi proudy a Zbraslaví ( Sbor. č. spol . zem . 1 !J13) ; arciže už předtím upozornil t)'4 na uloženiny třeti­ horních štěrků a iílů u Sloupu a Klínce (V�st. C. spol . nauk 1 !)1 1 ) Geologové počínají od té doby při mapování a rozboru oblastí všímati si také p om ěrů morfologických , připojujíce v závěru svých rozprav a vysvl'tlivek k mapám své postřehy v oboru morfologického vývoje oblasti příslušné. Třebaže tyto poznámky ne­ vyčerpávají celý obor geomorfnlogie , bývají namnoze velmi cenným přío;pěvkC'm k poznání vývoj e horských j ednotek a říčních soustav (viz n a př. ]os. Woldř1 ch : Geol. poměry v úvoclí Kačáku - Rozpr. C. ak. I 916, nebo práce ve Sborniku stát . gl"ol . ú.>tavu Csl. npuUikJ•) . Vývoje rakovnické pláně dotýká se rozprava Purkyňova o balvanech křemenců (Věstník Klu bu př. .

v Prostějově, 1 !)04), j ež jsou j en zkřemen ělýrni štěrky třetihorních řek. Téhož prol:lérnu dc.t)·ká se V. Smetmtůu "Příspěvek k poznán í ti"eti­ horníbo tvaru na Rakovnicku" (Věst. Č. spol. nauk, 1 !) 13). B.)hatou literaturu vyvolalo řešení otázky o vzniku hnědouhelných p;í.nví podrudo­ horských, j ež souvisí s vývojem úhře a Bělé. Východiskem j est rozprava H . Rassmu�uva: Zur MJrphologie des nurdw. Dohmen (Zeit­ schr . d . Erdku nde 1913) , jež pou kazuje k tornu, že ze Sas a D .1rinska šírí se do Čech plochá paro­ vina (zestárlá, zarovnaná plošina z dob sta1 ších třetihor) v Čechách přerušená jen m lad ším pro­ lomem podrudohorsk)·rn, tachovsko-chebsk)•m a j . Literatura o Šumavě j est rovněž rozsúh lá. Není zcte místa pro úplný j ej í v�·čet, uváctírne proto j en novější spisy, v nichž najde čtenář i starší ůlaj e literární. ]. Pujfl'r napsal : Der Bohmerwald und sein Verhaltnis zur inner­ bohmischen RumpfHi.che (Geogr. Ja h res be richte, Vídeň 1\)1 0 ) ; autor dovozuje tu, že české svahy Šu mavy byly asi kryty pokrývkou křído­ vého stáří, po níž řeky svahové směřovaly do nitra Čech, nejsouce určovány tvarem pod lo:!Í dnes pokrývky oné zbaveného. Rol-prava vzbu­ dila obsáhlou diskusi, jíž se účastnil R. Sokol: Zur B 3urteilung der Ansichten Puffers liber die B6'1merwaldfomten (JI;J itt . d. ge,•gr. Gesellschaft in Wien 1!)18). Názory autorovy a námitl{}' zrač: se i v j i ných spisech S >kolov>·ch, hlavně v , . Příspěvcích k morfologii záp. Čr�ch · ' (Sb<,rník C. spo l . zem . 1 9 1 6) . dále v rozpravě : Šumava a Český les (Čas. č. musea, 1 !) 1 6 ) . kde najc..le čtenář další literaturu , starší í nověj sí. Význačný rys Šumavy a Českého lesa . , Křemenné pmhy" jsou p recl rn ě t e n článku, uveřejn ěn ého tímž auto­ rem ve S�or1 1 íku Č. spol. zem . 1 91 1 , jakrž i ,. řadě , . Rozprav Č. u.kac..l ." z r. 1 9 1 7 a 1 9 1 8. S v ) v oj e m buděj ovické a třeh01'!ské pánve souvisí j ednak geologický rozbor j ej ich okraj ů , a to Woldřichovy ­

,

,

·

studie z Podšumaví a od Nežárky (Archiv pro přír. prozk. Čech IX.), dále Danešova rozprava: Geonorphologische Studien in clen Tertiar­ becken Siiibohmens (Mitt. d. G. Ges. Wien Hl06). H. Stojf: Zur Entwickelung des Flussystems im B5hmerwald (Zentralblatt f. Miner . , Geol. u. Pal. 1910) . Českomoravská vysočina patl-í mezi oblasti po stránce vývojové nejméně pro­ badané. Některé poznatky v tom směru při­ neslo mapování oblasti té provedené j eště od vídeňského geologického ústavu ; pokud jde pak o Železné hory, j ež se odčleiínjí od Ždár­ sk)•ch hor a vybíhají do Polabí, podal autor těchto řádek 5tudii v Čas. musea č. r. 1 9 1 8 a současně týž připravuj e studii z okolí Kutné hory (Sborník učitelstva t. okr.). V Polabí (v už. sm.) konal studie R . Sokol a napsal řadu roz­ prav, jež jsou shrnuty ve studii o terasách r-íč­ nícb, (Věstník č. spol. nauk, 1922), kde se pl'i­ pomíná též předchozí literatura o labských te­ rasách j ednaj ící. - Terasy (t. tarasy) j sou toti? staré obyčejně nad dnešním tokem vod položené nivy údolní, v nichž si později vodní proud vyhloubil nové údolí rozrušiv ovšem větší tbOlunen (Geogr. Jahres­ berichte 1 911 ) ; j í bylo prokázáno postupné svedení vodopisné síti v době miocenní a ještě ·

počátkem pliocenu směřující na M.omvu, do pánve pardubické. Morava takto ochuzená o svůj horní tok sbírající vody v západních Sudetách vyvíj ela se ústupem a občasn)rm vze­ stupem moří z mladších dob třetihorních. S v�-­ voj em svahov)rch a vodopisn)·ch poměrú se­ znamují nás studie IOvaňovy (shrnuté v I . svazku Moravské Vlastivědy) a Hassingerovy: Die Mahrische Pforte und die angrenzenden Landschaften (Abhanct l . d. Gecgr. Gesell�chaft in \Vien 1914). Autor podal o studii obšírnou zprávu - pocl titulem Moravská brána ve Sborníku Č. spol. zem. 1 915) . Nejnovčji pak poda Vl. Novák studii o vývoji neogenních pánví mo­ ravských (Věstník Č. spol. nauk 1924), V. Dě­ dina pak studii Karpatské Pobečví (Sbor. Č . spoL zem. 1923). Cenným příspěvkem j e také 111. Kříiova rozprava O zalednění našeho Slezska a s.-v. Moravy (Olomouc 1908), j akož i F. Vitás­ kovy {rak.) "Příspěvky k poznání diluvia horního poříčí Odry" (Sbcr. Č. �pol . Z( m. 191 9) - 1\aS lo­ vensku nehledě k starším pracím Uhligov)'ln a Sawického zahájil výzkumné práce .JV. Daneš svou rozpravou : Úvod do geomorfologie Slovenska a Pod k. Rusi (Věda přírodní I . , 1920) _ Slovenské Stl-edohoi·í a Rt1dohoi-í (ve světle vývoj e) popsal V. Dědina. Největší pozornosti se 'arci těší morfologický vývoj Vysokých Tater a ostatních horských piíů na Slovensku, pásmo Pěnin, útesúm to podobných skalisek, j ež do­ provázejí cel}· téměi- val bezky·dni. Zde jsme se zabývali nej více formami, které vznikají čin­ ností vod tekoucích. Zvláštní kapitoly zasluho­ valy by řel�r ponorné. Území našeho státu není chudé na zjev lrrasový. Tváhwst naší vlasti byla převážnou měrou dílem doby ledové, diluviální . Celinn)' ledovec utvá!-el scenerie našich kmjú j en ve Slezsku a v moravském Pocdří, v Čechách pak mal)· kout země v oblasti Nisy Zhoi·elecké . Velkolepé dílo zanechaly po sobě ledovce našich hor, pokud pí·csahovaly výši 1400 11? . Výsledky v)·zkumn)'ch prací i literaturu pl-í�lušnou po­ dává souborně F. Vitásek v rozpravě: Naše hory v době ledové: (Sborník Č. spol. zem . 192,1) ­ Zbývá j eště mnoho práce v oboru fysického zeměpisu naší vlasti, a to j ak v rozsahu pole výzkumného (nejvíce mezer j e dosud na l\roravě a na Slovensku), tak pokud se týká dalších de­ tailú a prohloubeni. Doba nastávajícího míru m�zinárodního i vnití-ního bucle bohdá dobou intensivní práce další. -

Vychází měsíčně kromě července a srpna. - - Redaktor prof. d r. S t an i s 1 a v N i k o I a u . Tiskem a nákladem Unie v Praze.