Islám a islamismus na Severním Kavkaze. Problémy, kontroverze, trendy. 6

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz

Islám a islamismus na Severním Kavkaze. Problémy, kontroverze, trendy.6 Islam and islamism in the Northern Caucasus: Problems, controversies, trends. Autor: Emil Souleimanov, Tomáš Šmíd Email: [email protected], [email protected]

Abstract The article deals with the issue of political Islam and its radical forms in the North Caucasus. It primarily focuses on terminological and conceptual shifts that are often influenced by the lack of analytical objectivity, as well as conscious misuse. Authors claim that the threat of Islamic radicalism in the region has been not infrequently misinterpreted in a purposed way as the destabilization potential of Islamist groups is usually lower than deemed. The study is based on both secondary sources and original research, as well.

Keywords North Caucasus, islam, islamism, conflict, Chechnya, Dagestan, Ingushetia

Za átek 21. století se stal sv dkem zna ného nár stu teroristických útok motivovaných islámským radikalismem. Arénou se stal prakticky celý sv t a postsov tský prostor nebyl výjimkou. A koliv byla oblast více než 70 let ter em masivní a nekompromisní sekularizace, resp. ateizace vedené totalitní bolševickou sociáln politickou doktrínou, p esto zde náboženské cít ní p etrvalo a vzhledem k faktu, že zna ná ást populace vyznávala r zné varianty islámu, p etrval v myslích a duších milion i on. 6 Výzkum na této studii byl podpo en grantem GA R s názvem Asymetrické hrozby a národní bezpe nost: vyhodnocení stávajících a perspektivních bezpe nostních hrozeb a rizik pro R a EU (GA407/07/1315).

19

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Podhoubí nikdy existovat nep estalo a není zase tolik p ekvapivé, že se zde projevily i radikální odnože muslimské víry. P esto je ovšem vývoj a realita v postsov tských republikách dosti specifická ve srovnání t eba s arabským sv tem, což se na p íkladu severního Kavkazu snaží v jednop ípadové studii p edstavit následující text. Auto i se koncentrují ve své studii ješt na jednu rovinu zkoumaného fenoménu. Na základ svého dosavadního studia konstatují, že hrozba islámského extremismu se stala v jednotlivých státech v mnoha p ípadech rétorickým nástrojem pro realizaci tzv. protiteroristické politiky, která má za cíl stabilizovat a upevnit pozice p íslušného mocenského systému. Tato studie je pokusem rozlišit alespo nejvíce diskutované islámské proudy v rámci obou sledovaných region a analyzovat jejich destabiliza ní potenciál, stejn jako hrozbu pro stávající systémy a režimy. V záv ru potom budou p edložena možná východiska pro ešení t chto problém , stejn jako tendence, které lze do budoucna o ekávat. Text vychází z paradigmatu kvalitativní metodologie, kdy sleduje p edevším studium primárních a sekundárních pramen . Nedílnou sou ástí sb ru dat jsou expertní interview, která vedl druhý z autor s p edními (teritoriáln ) ruskými odborníky na danou problematiku. Tato interview m la strukturovaný a polostrukturovaný ráz, který zde ovšem není pln využit, pon vadž byla sesbírána pro tematicky širší problematiku. Stejn tak jsou v textu použity poznatky získané z výzkumných cest druhého autora v e ensku, kde autor interviewoval místní humanitární pracovníky, politiky a i b žnou populaci. V tšin z nich slíbil anonymitu, kterou bude ctít. Ostatní jsou ádn uvedeni v seznamu literatury. Text vychází pln z empiricko - analytického p ístupu k výzkumu politických v d a p íbuzných obor , nicmén se nevyhýbá hodnotícím stanovisk m. Ta nejsou ovšem výsledkem n jakých preferencí i normativn ontologických stanovisek, ale vyplývají z analytických zjišt ní získaných studiem pramen a literatury, agenturních zpráv, expertních i neformálních interview.

20


Historický vývoj islamizace Severního Kavkazu Prvopo átky islámu na Kavkaze se datují již od sklonku 7. a 8. století, kdy arabská vojska obsadila dagestánské m sto Derbent, jež bývá ozna ováno jako brána Kavkazu a klí ke Kaspickému mo i. Relativn brzké pr nik islámu do oblasti ovšem neznamenal jeho dramatické rozší ení. Naopak – islám pronikal do kavkazského vnitrozemí velmi pomalu, což bylo dáno více faktory. Jednalo se o obtížný terén bez solidní infrastruktury, absenci centrální politické autority, která by islám p ijala a prosadila mezi populací mocensky. Tato skute nost rovn ž zap í inila, že severokavkazský islám – na rozdíl od islámu st edoasijského – nebyl nikdy formáln institucionalizován, nepo ítáme-li sem ovšem nespo et náboženských bratrství a spolk , stejn jako rozli né „muslimské výbory“, vytvo ené pozd ji Petrohradem a následn Moskvou, které se však u podstatné ásti v ících nikdy net šily obzvláštní p ízni (Arapov 2001, srov. Roí 2000). ada severokavkazských etnických skupin byla ješt p ed p íchodem islámu ovlivn na (východním) k es anstvím, které zde od 5. až 6. století ší ili gruzínští a arménští misioná i. Z Chazarského chanátu pronikal do oblasti i judaismus, jehož relikty v dnešní dob z stávají v podob judaismu u (p edevším urbanizovaných) That . V tšina z oby ejných obyvatel oblasti ovšem vyznávala pov tšinou r zné formy animismu i jiných p írodních náboženství. Expanze islámu se tak protáhla na dlouhých dvanáct století a více zasáhla nížinu a podh í severního Kavkazu, které byly bu p ímo dobyty, nebo se nacházely pod vlivem Osmanské íše i Krymského chanátu, posléze pak kabardinských a dagestánských (kumykských) knížat. K definitivní islamizaci národ severního Kavkazu došlo teprve v pr b hu 19. století.7 Velkou úlohu p itom sehrála kázání Ušurmy Mansúra, 7

P evážná v tšina muslim severního Kavkazu se hlásí k sunnitskému islámu, bu k šafiítskému (významná ást dagestánských národností) nebo hanafíjskému (p evážn e enci, Ingušové, národy severozápadního Kavkazu, Nogajci, severní Osetinci, Kumykové) mazhab m (právní školy v islámu). Na severním Kavkaze, zejména v jeho východní ásti (Dagestán, e ensko, Ingušsko) je navíc rozší en súfijský islám, p edstavený ty mi taríqy (cestami i sm ry) – nakšbandíja, qadiríja, džazulíja a šizalíja. „Neislámskou“výjimku tvo í pouze tzv. mozdokští Kabardinci a v tšina (severních) Osetinc , kte í se hlásili k pravoslaví.

21

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz dvou imám Dagestánu (Kazi Magomata a Gamzat-beka) a zejména legendárního Šámila, t etího imáma Dagestánu (a

e enska), jemuž se poda ilo vytvo it funk ní

vojensko-teokratický stát, který tém

dv desetiletí (1834-1859) úsp šn

elil náporu

carské armády.8 Za tzv. kavkazských válek, které probíhaly v podstat od konce 18. Století do 60. let 19. století, se islám stal sjednocující myšlenkou národn osvobozeneckého boje národ Kavkazu proti carské expanzi (Griffin 2003). P esto v život severokavkazských národ i nadále uchovaly své významné místo relikty p írodních kult , respektive zvykové právo (adat). Islám posloužil jako vhodná ideologická spojnice mezi etnicky a klanov nesmírn rozt íšt nými spole enskými skupinami severního Kavkazu, ovšem nikdy na severním Kavkaze nedosáhl takové vlivu na spole nost jako t eba na arabském poloostrov , v severní Africe i na druhé stran v Persii. Adat a klanové vazby si zachovaly svoji primaritu ve spole enském uspo ádání (Chasijev 2009). V rámci severního Kavkazu se stal hlavním centrem islámu Dagestán, kde jeho v rouka pronikla nejhloub ji do místní každodennosti. V ostatních oblastech, nap . v pro severní Kavkaz klí ovém

e ensku, si uchoval p edevším svoji ideologickou

roli spojnice mezi klany (tejpy) a v rou n populaci ovliv oval v menší mí e, než bývá prezentováno. P ijetí islámu na severním Kavkaze nikdy nedosáhlo charakteru, jaký má islám v srdci muslimského sv ta, což je dáno p edevším faktem, že se v oblasti nikdy – i p es n kolik pokus – neprosadila šaríá. Ostatn p ijetí súfijské varianty islámu lze považovat za logické i vzhledem k p edislámským tradicím severokavkazských národ a i jako výraz odlišnosti od centra muslimského sv ta. V domí si tohoto faktu je velmi d ležité i pro pochopení soudobých proces na severním Kavkaze, p edevším pro pochopení vztahu místních muslim k ortodoxnímu islámu saláfistického ražení. Ve zkratce e eno – severní Kavkaz vybral taríqah (tarikat) oproti šaríá (šariat), ili sm r, který klade v tší 8

Na druhou stranu navzdory všem historický klišé je t eba zmínit, že ani imám Šámil nepožíval, p edevším v e ensku velké podpory a jeho islamiza ní a centraliza ní snahy narážely na prudký odpor místních klan - tejp . V n kterých obdobích 40. let 19. století dokonce p evážil odboj v i Šámilovi a jeho naíb m (ú edník m) nad odbojem v i carské armád (Chasijev 2009, srov. Istamulov 2009, Ibragimov 2006).

22

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz d raz na individualitu a osobní svobodu.

Islám na severním Kavkaze v rámci ruského, resp. sov tského státu Od druhé poloviny 19. století, kdy bylo území severního Kavkazu Ruskem definitivn ovládnuto, nebyly vztahy petrohradského centra a muslimského kultu nikdy p íliš pozitivní. Ruské ú ady si totiž uv domovaly ideologický potenciál islámu jako mocné a v místních podmínkách jediné ideologie, která byla s to sjednotit etnicky, jazykov a klanov rozt íšt nou oblast. Ruská administrativa byla zna n podezíravá v

i

muslimskému duchovenstvu a muslimskému spole enství an bloc. Na druhou stranu je zajímavé, že nebyl v období carského Ruska z ízen žádný centralizovaný orgán pro záležitosti severokavkazských muslim . Obdob p etrvávala v prost edí tradicionalistické ásti severokavkazských muslim podezíravost v

i všemu, co p icházelo z Ruska, a to

v etn moderních proud v islámu. Tím lze objasnit zdrženlivost Severokavkazan nap íklad v

i jadidismu, konceptu, který získal etné p íznivce v rozvinut jších

muslimských ástech íše. P esto lze íci, že v posledních letech existence euroasijské íše se zde ustálil kompromisní stav vzájemné tolerance. Totéž do jisté míry platilo i o sov tském období. Po áte ní koketování s mulláhy, které bylo podmín no strategickými d vody,9 bylo však pom rn brzy v duchu státního ateismu vyst ídáno cíleným honem proti v ícím a církvím. Stalinské období znamenalo pro islám období masových represálií; zavíraly se mešity, madrasy (duchovní školy), praktikování islámu se sebou p inášelo sankce p inejmenším administrativní povahy. P esto islám na severním Kavkaze p ežil a podle mnohých pr vodních projev i v lepší

9

Jednalo se o snahu komunist zajistit si p íze severokavkazských v ících v bitvách s oddíly b logvard jc , které se zde nacházely a proti nimž vedli horalé partyzánskou válku. P ipomeneme si tehdy populární slogan, jehož autorem byl možná samotný Josef Stalin, zodpov dný za národnostní politiku: „Za Šariu! Za sov tskou vládu!“ e enský etnolog Chasijev dokonce vidí v po áte ních kontaktech bolševik s muslimskými p edstaviteli i ideologickou rovinu, když upozor uje, že islám (ostatn jako i k es anství, p edevším prvotní) mají k socialistickým myšlenkám mnohem blíže než kup . k liberálním a právo šaría klade velký d raz na spole enskou rovnost (Chasijev 2009).

23

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz spirituální kondici než t eba pravoslavná církev. D vodem byla p edevším samotná povaha místního, tzv. lidového islámu (narodnyj islam). Lidový islám p edstavuje svébytnou synkretickou smíšeninu pohanských kult a muslimské v rouky a na severovýchodním Kavkaze je rovn ž siln ovlivn n islámským mysticismem - súfismem. Tato symbióza zp sobila, že se islám stal neodmyslitelnou sou ástí (etnické) identity severokavkazských národ . Skute nost, že se zakazovalo modlit v mešitách a studovat islám, ale p ivodila citelnou redukci islámské vzd lanosti a došlo i k významné sekularizaci obyvatelstva, zejména ve m stech a nížinatých oblastech. Islám však vyko en n zdaleka nebyl, jelikož se v podob lidového islámu stal identitární sou ástí místních národ .10 P esunul se do podzemí, kde fungoval na základ nelegálních i pololegálních uskupení - bratrstev (súfijských vird ) a spolk (vesnických džamaat ). Podobný stav fungoval až do druhé poloviny 70. a zejména 80. let, kdy se pom ry v bývalém Sov tském svazu za aly uvol ovat.

Islámský revivalismus pozdn -sov tského a ran post-sov tského období Stejn jako v jiných sférách spole enského života v bývalém SSSR, p inesla perestrojka a glasnos více svobody i v oblasti náboženské. Na sklonku 80. a 90. let došlo na severním Kavkaze k náboženské (stejn jako národnostní) renesanci. Jakýsi „deficit víry“, který byl poci ován za sov tské nadvlády, se záhy vyst ídal opakem. Období bylo sv dkem tak ka euforického návratu islámu z rodin a z prost edí pololegálních náboženských spolk do ve ejného života. Vzhledem k tomu, že islámská vzd lanost byla historicky silná v Dagestánu, a 10 „Etnický tradicionalismus“, v etn vlivu islámu, velmi posílily Stalinovy deportace (1944), kterým byli na severním Kavkaze vystaveni e enci, Ingušové, Kara ajevci a Balkarové. U všech zmín ných národ – v etn národ Dagestánu – je úloha islámu v regionu nejsiln jší.

24

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz v e ensku byl islám rovn ž vlivný jako mobiliza n identitární prvek v d sledku p etrvávající hrozby ruské invaze, probíhaly takové procesy na severovýchodním Kavkaze mnohem razantn ji, než na zna n rusifikovaném severozápadním Kavkaze. V oblasti došlo díky (centrem postupn nekontrolovanému) prohlubování politiky glasnosti k situaci, kterou lze bezesporu nazvat islámským znovuzrozením – revivalismem. Bylo postupn p istoupeno k odstran ní restrikcí a náboženské cít ní za alo být demonstrováno zcela otev en . Dále došlo k odstran ní bariér bránících styku sov tských muslim se zbytkem islámského sv ta a v neposlední ad se v oblasti za aly objevovat nadace a misioná i ze zahrani í, p edevším ze Saúdské Arábie a dalších arabských zemí, Turecka, ale i Pákistánu i šíitského Íránu, který se ovšem koncentroval p edevším na šíitský Ázerbájdžán11. (Hunter 2004: 39) P edevším dva posledn jmenované projevy se sebou nesly i projevy panislamismu, jednoho z jev , který byl ze strategického hlediska již tehdy považován za hrozbu sov tské, potažmo ruské teritoriální integrit , což se dlužno dodat nepotvrdilo. Ve stejném období docházelo také k nár stu (znovunabytého) etnického sebeuv dom ní, které bylo v mnoha ohledech ješt nosn jší a výrazn jší než to náboženské, pon vadž role islámu v tomto ohledu m la na Kavkaze vždy p edevším charakter posílení etnické identity, resp. mobiliza ního prvku a nikoli silné konfese a identity samy o sob . Z toho d vodu ona „spoluidentita“ i sekundární identita fungovala spole n – posilovala jedna druhou. Nicmén i p es n které opa né názory panuje zásadní shoda, že p edevším v dob rozpadu SSSR byla v tšina konflikt mezi skupinami navzájem, i mezi periferními entitami a moskevským centrem vedena p edevším z ist 11 Íránské misioná ské úsilí ovšem nebylo nakonec úsp šné ani tam, pon vadž náboženskému sbližování bránilo etnopolitické tenze, které panují mezi ob ma zem mi díky více než desetimilionové ázerbájdžánské menšin v Íránu, která má (zatím spíše latentní) potenciál v budoucnu ohrozit teritoriální integritu zem . Vztahy obou zemí jsou komplikované a symptomatickým projevem je i ada konverzí k Sunnismu, což je mimo jiné i výrazem protestu proti šíi jakožto symbolu perského d dictví. Na sunnitském severním Kavkaze íránské snahy nebyly prakticky v bec oslyšeny a dlužno dodat, že ani Írán nevykazoval n jaké zásadní snahy dostat oblast pod sv j ideologicko-náboženský, a tudíž i geopolitický vliv.

25

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz nacionálních, tudíž sekulárních motiv a náboženská identita sloužila n kde více jinde mén jako pomocný mobiliza ní prvek. I v tšina politických uskupení, která tehdy vznikala, m la charakter nacionalistických stran, a koliv sama sebe asto ozna ovala jako islámské. Nicmén zejména po átkem 90. let byl v regionu zaznamenán lavinovitý r st po tu (pseudo)islámských spolk

i organizací, které však asto m ly s islámem pramálo

spole ného. Nez ídka byly zakládány individui s pochybnou pov stí. Adjektivum „islámský“ v názvu m lo p edák m t chto organizací zvyšovat prestiž a „legitimizovat“ je v o ích krajan . Jako houby po dešti vznikaly nejr zn jší islámské džamaaty (spolky), dobro inné organizace, rekonstruovaly se staré a otevíraly nové mešity apod. Pouze v Dagestánu s obyvatelstvem ítajícím 2,5 milionu lidí vzrostl po et mešit z 27 (rok 1987) na 1429 (rok 1999); navíc vzniklo 1 700 džamaat , 178 madras, 15 islámských vysokých škol.12 V

e ensku byla nap íklad založena politická strana Strana islámské cesty, kterou

vedl od jejího ustavení v roce 1990 Bislan Gantamirov, pozd jší starosta Grozného.13 Na druhou stranu vznikaly i islámské organizace, které se nap . snažily o nalezení syntézy mezi islámem a demokracií a jejich p edstavitelé otev en podporovaly Borsie Jelcina jakožto symbol o ekávaného liberalismu, jež by se sebou p inesl více autonomie pro národnostní menšiny. Takovou stranou byla nap . Islámská demokratická strana vedená Abdulrašídem Sajdovem. V ervnu 1990 vznikla mezi astracha skými Avary, což je nejpo etn jší dagestánské etnikum, Strana islámského znovuzrození, do jejíhož ela se postavil Achmadkadi Achtajev. Práv do první poloviny 90. let lze datovat pr nik vliv a tendencí v islámu, které by 12 Údaje editelství pro náboženské záležitosti Dagestánské republiky z roku 1999, dle Dagestankaja pravda, 10. 02. 2000. 13 Gantamirov byl tehdy 27 letý mladík, který m l pov st, pozd ji ostatn ješt siln jší, kriminální autority. Na druhou stranu takových informací byla celá ada o mnoha lidech a dnes je asto velmi složité rozklí ovat minulost jednotlivých figur. Gantamirov byl posléze dlouho vlivným e enským politikem, a to jak v protiruských tak proruských administrativách. Nyní žije v Moskv .

26

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz se daly souhrnn ozna it jako radikální. Zprvu se dostaly do oblastí západního (velehorského) Dagestánu. N kte í místní mladíci cestovali do st edovýchodních zemí za islámským vzd láním, odkud se za n kolik let vraceli ovlivn ni ideologií „ istého islámu“ – saláfismu.14 Region rovn ž zaznamenal již zmín ný p íliv misioná

a nadací, z nichž

mnohé m ly jako ideovou výbavu práv saláfismus. Zpo átku však byl vztah místních elit v

i saláfistickým spolk m vesm s shovívavý. Obrození islámu bylo shledáváno jako

proces kýženého návratu k etnickým ko en m, a v teologických zvláštnostech se vyznal málokdo, takže ke znepokojení došlo mnohem pozd ji, což již ovšem byl p ízna n pozd . Startovním polem pro ší ení saláfistické ideologie byl tedy Dagestán, kde absentovala koordinovaná politika s moskevským centrem, která by zpo átku spíše plíživému ší ení zamezila. V tomto sv tle a též díky špatné socioekonomické situaci v oblasti protestní nálady n kterých dagestánských muslim zachytil práv radikální saláfismus, který se tak stal významnou sociální silou. Existují sice názory, jež razí hlavn

ást dagestánských elit,

že radikální saláfismus se rozší il v oblasti severního Kavkazu z e enska. Toto tvrzení ve sv tle dosavadního výzkumu neobstojí, nicmén je fakt, že e druhé polovin 90. let se k nastín nému vývoji p idal e enský faktor, což dalo problematice zcela novou kvalitu.

14 Wahhábismus p edstavuje hnutí za o istu islámského u ení a vznikl v polovin 18. Století v Saúdské Arábii jako ást vlivného purifika ního hnutí vedeného Muhammadem Abd ibn al-Waháábem ibn Sulejmanem at-Tamíním (1703- 1791). Tento náboženský reformátor byl inspirován texty u ence jménem Ibn Tajmíjach (1263 – 1328), jež toužil po o išt ní islámu od všech “nános doby” a návratu k jeho prap vodním ko en m - as-salaf as-salih. Salafíja jest termínem, který se dá p eložit jako návrat k ctihodným p edk m a nutno dodat, že saláfista sám o sob zdaleka nemusí být islámským radiákálem v politickém a bezpe nostním smyslu slova, ale m že se jednat o zbožného mírumilovného muslima, který je pouze p ívržencem striktn konzervativního pojetí islámu v rámci hanbalovského mazhabu. Wahhábovi nástupci ovšem sami sebe odmítali ozna ovat jako wahhábisty. Jednak z d vod obav z represí osmanských elit a p edevším ale z d vod odmítání idolatrie. Ozna ovali se bu jako muwahiddun nebo práv saláfijun. Extrémistická forma saláfismu/wahhábismu (saláfismus je nutno chápat jako širší termín) bývá v posledních letech asto nazývána džihadismem, což je taktéž spletitý a kontroverzní termín. Dá se použít jednak na radikální zastánce saláfistického (wahhábistického) u ení, kte í jsou hotovi ší it svoji verzi násilnou formou a používat tedy tu z rovin interpretace termínu džihád, která p ipouští užití násilí (džihád me em) proti svým rotivník m (šíit m, bezv rc m – kuffar, odpadlík m – murtaddun i pokrytc m a vlažným - munafiqun), ale též v pon kud jiném smyslu jako ozna ení všech bojovník proti všem neislámském bez hlubší v rou né motivace. V logice radikálních saláfist je kafir (jednotné íslo od kuffar) každý, kdo nevyznává “ istý islám”. Ten je podle jejich p edstav prost pohanských element (džáhilíja, v etn kavkazských adat ) stejn jako heretických element (bidá).

27


Rusko- e enská válka a územn -ideologická fixace islámského extremismu Nesmírným impulsem pro posílení extrémní (militantní) v tve saláfismu, kterou mnozí ozna ují jako džihadismus15, bylo faktické vojenské vít zství

e enc v tzv. první

rusko- e enské válce (1994-1996). V mnoha ohledech pro usazení se saláfist v oblasti bylo ur ující spíše krátké období míru, které poté následovalo (1996-1996). V zemi zruinované válkou, v níž byla nezam stnanost tém

absolutní, se silný e enský

nacionalismus, jehož mobilizace pomohla zdolat obrovskou ruskou p esilu, tak ka p es noc transformoval zpátky do (pro

e ence tradi ního sv ta) klanových rozep í. Za alo znovu

platit právo siln jšího, umocn né (post)vále ným cynismem. To se len m slabších klan , které se stávaly objektem útok ze strany klan siln jších, nikterak nezamlouvalo. Mladíci ze slabších klan byli proto náchyln jší k p ijetí myšlenek saláfismu, propagujícího sociální rovnost, nutnost duchovní o isty sebe a spole nosti a zahájení džihádu proti široké škále „nev ících“.

lenství v saláfistických džamaatech, zakládaných arabskými vále nými

dobrovolníky i samotnými e enci, se jim jevilo jako možnost, jak si v atmosfé e anarchie zajistit bezpe í a d stojnost ohrožovanou siln jšími tejpy. Tomu ovšem nutn p edcházela významná militarizace džamaat . Mnozí mládenci takto inili z protestu proti „klanovým válkám“, které

e ence odnepam ti rozd lovaly, striktní klanové hierarchii i

korumpovanosti místního (súfijského) duchovenstva. Požadavek saláfist o nutnosti uctívat pouze jednoho Boha, nikoliv etné súfijské sv tce i klanové ná elníky, jim navíc umož oval oprostit se od komplikovaných sítí rodov -klanových loajalit a poskytoval jim tudíž zdání individuální svobody a božského poslání. Co bylo nemén d ležité, radikáln saláfistické rétoriky se pro upevn ní vlastní mocenské základny záhy chopila ást e enské vojensko-politické elity. Jednalo se hlavn

15 Nicmén je op t nutno podotknout, že tento termín má i jiné konsekvence. Mnozí auto i jej naopak používají k ozna ení motivace mnohých muslim , která nemá díky nevzd lanosti zainteresovaných žádné teologické pozadí a je hnána pouze nenávistí k nemuslimskému sv tu.

28

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz o polní velitele, kte í se z t ch i on ch – vesm s mocenských - d vod ocitli v opozici k režimu Aslana Maschadova. Maschadov v režim za ali brzy ozna ovat jako „kací ský“, tudíž nelegitimní. Zanedlouho docházelo v e ensku ke srážkám mezi po etn jšími p ívrženci tradicionalistického (súfijského) islámu a mén po etnými, avšak lépe organizovanými a vyzbrojenými džihadisty, jimž se dostávalo pomoci ze strany radikáln saláfistických fond ze zahrani í. Saláfisté rovn ž dávali všemožn najevo sv j despekt v

i svatyním súfijského islámu, nap íklad zijarát m (hrobkám) súfijských sv tc , což

tradicionalisty nesmírn pobu ovalo. Obdobné procesy se za aly ve stejnou dobu odehrávat v sousedním Dagestánu. Tam byl po áte ní nezájem vlády o st ety mezi súfisty (tarikatisty) a saláfisty vyst ídán nelítostným a ne p íliš vybíravým honem proti saláfist m, a to a skute ným i domn lým. V této atmosfé e nezanedbatelná ást dagestánských saláfist utekla do e enska, kde byla v ele p ijata zdejšími souv rci. Režim prezidenta Aslana Maschadova, p vodn sv tský, se pod sílícím nátlakem sice stále siln ji obracel k islámu jako spole né ideologii, která by mohla klanov rozd lenou e enskou spole nost sjednotit. Tento Maschadov v ústupek radikálnímu pojetí islámu lze zp tn ozna it za po átek jeho politického konce. Podle mnoha pam tník této éry v etn p ímých Maschadovových spolupracovník , s nimiž m l jeden z autor možnost hovo it, se Maschadov obával rozpoutání ob anské války v e ensku, která by nevyhnuteln nastala, kdyby rázn zakro il proti radikálním saláfist m, jelikož ti m li k dispozici podporu vlivných polních velitel (Šamil Basajev, Salman Radujev a další) a dostatek finan ních prost edk k vedení efektivního ozbrojeného odporu. Stejný postoj má k hodnocení Maschadovova po ínání i jeho syn Anzor, který v n kolika rozhovorech uvedl, že „otec necht l, aby e enci zabíjeli e ence“. Dalším d vodem Maschadovovy nerozhodnosti v

i saláfistické hrozb byl bezesporu fakt, že právo šaríá, jehož

uplat ování saláfisté požadovali, m lo v rozvráceném mezivále ném e ensku sv j p vab jako možný zp sob vybudování efektivních státních struktur. Tradi ní adaty jsou pro budování moderní státnosti obtížn použitelné a byly ostatn jednou z p í in mezivále ného chaosu, jelikož se v kombinaci s deformací, kterou utrp ly díky vále nému 29

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz b sn ní, staly hlavním hybatelem (politického) násilí v zemi. P esto od roku 1998 za alo docházet k p ímým ozbrojeným st etnutím mezi oddíly v rnými Maschadovovi, a saláfistickými džihadisty. A i obvykle zdrženlivý e enský prezident vyzýval krajany, aby vyhán li „wahhábity“ ze svých vesnic. P i zp tném úhlu pohledu je z ejmé, že se Maschadov rozhodl ke konfrontaci s destabilizujícím prvkem, který zat žoval i jeho mezinárodní image, pozd a radikální saláfismus m l v oblasti již p íliš hluboké zakotvení na to, aby byl eliminován bez rozsáhlých ozbrojených st et . Když vše nasv d ovalo tomu, že se zem opravdu ocitá na prahu ob anské války, rozhodli se v e ensku usazení džihadisté a s nimi sympatizující polní velitelé pro útok na západní oblasti Dagestánu. Tam byl v n kolika velehorských vesnicích místními Dagestánci krátce p edtím vyhlášen nezávislý islámský stát. Tento útok m l vyprovokovat velké dagestánské a následn severokavkazské povstání, které by oblast osvobodilo od ruské nadvlády. Postup však m l i významný vnitro e enský prvek. Zahájením této „malé vít zné války“, která se zdála být mezi e enci populární, se snažili islámští radikálové vyšachovat Maschadova ze hry a p evzít v oblasti moc. Srpnový útok z na Dagestán z roku 1999 však pom rn brzy ztroskotal mj. vzhledem k náhlému odporu drtivé v tšiny Dagestánc , jichž stovky bojovali boj po boku s federálními vojsky proti invazním jednotkám t ch, kte í byli chápáni jako „náboženští fanatici“. Místo celokavkazského povstání se zrodila nová, ješt katastrofáln jší, válka, která trvá prakticky dodnes, by konflikt m ní své podoby a intenzitu od malé války, p es konflikt nízké intenzity k vzbou enectví - insurgency.16 Na druhou stranu srpnový útok, jehož hlavní tvá í byl Šamil Basajev, dodnes vykazuje adu nevysv tlených zvláštností. Existují mnohá (i o itá) sv dectví, že p i ústupu džihadistických vojsk kryly Basajevovy muže ruské helikoptéry a umož ovaly mu tudíž

16 Podrobn ji k této otázce viz nap . Emil Souleimanov, Chechnya, „Wahhabism“, and the Invasion in Daghestan, in: Middle East Review of International Affairs (MERIA), Vol. 9, No. 4, Art. 4 (December 2005).

30

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz bezpe ný odchod ze Dagestánu do jeho základny v e ensku. Mnozí respondenti autorských interview hovo í p ímo o zájmu ruských bezpe nostních složek rozžehnout op tovn konflikt na jižních hranicích Ruska, k emuž byly využity kontakty v džihadistickém prost edí. Z mnoha rozhovor i studia dobových zpráv vyvstává d vodné podez ení, že Šamil Basajev jednal v zájmu ásti ruských elit, která si p ála nový konflikt. Ten m l posloužit jednak k tomu, k emu sloužil i konflikt první – odvedení pozornosti ruské populace od vnitropolitických a ekonomických problém , kterých byla celá ada. V politické rovin se jednalo o stále z ejm jší neschopnost Borise Jelcina vykonávat d stojn sv j ú ad a elit transforma ním výzvám, nelé ené z stávaly i tradi ní ruské problémy s korupcí, silným vlivem kriminálních a polokriminálních struktur na chod státu a zem m la též obrovské ekonomické problémy prohloubené navíc ješt dramatickým finan ním kolapsem z roku 1998, kdy musel Rusku výrazn pomoci MMF, aby zem v bec tento pád ekonomicky p ežila.17 Druhým d vodem, který logicky vychází z prvního, byla snaha p edstavit spole nosti nového leadera, který by m l Borise Jelcina nahradit. K budování „projektu Putin“ pak m la posloužit „malá vít zná válka“, což se nakonec poda ilo nad o ekávání. Jako rozbuška m l posloužit práv vpád radikál do Dagestánu spolu s teroristickými útoky v Moskv a dalších n kolika ruských m stech.18 Vladimir Putin se na vln rozdmýchání všelidové nenávisti k

e enc m stal skute n nejpopulárn jším politikem a

bez ohledu na asto o ividná fakta, že celý b h událostí je poznamenán spoustou nejasností, se stal presidentem Ruské federace díky tvrdému postoji v

i tzv. e enské

otázce. 17 Ostatn i v této souvislosti došlo v zemi k vln deziluze, pon vadž nemalá ást mezinárodní pomoci byla ástí politických a ekonomických (zde není nutno ani obojí odd lovat, protože se jedná o jedny a tytéž osoby) elit Ruska defraudována a vyvezena ze zem na zahrani ní soukromé ú ty. 18 Role Šamila Basajeva je dodnes neobjasn na, ale jeho životopis, spektakulární charakter jeho akcí (p sobení v Abcházii na stran ruských zájm , akce v Bu onnovsku aj.) a ada sv dectví d v ryhodných osob zakládají na podez ení, že jeho hlavní rolí bylo zajiš ování zájmu ruských silových struktur v oblasti a nikoli boj za e enskou nezávislost, i istý islám. By ve složitosti sv ta a sv ta zpravodajských her zvlášt si lze p edstavit i situaci, že Basajev byl vším sou asn .

31


Sou asná etapa: radikalizace a regionalizace Invaze do Dagestánu, za átek tzv. druhé rusko- e enské války, útoky na Washington a New York (11. zá í 2001) a zejména uskute n ní teroristických útok v ruském vnitrozemí (které pak vrcholily útoky na divadlo v moskevské tvrti Dubrovka – 2002 a na školu v severoosetinském Beslanu – 2004), zahájily novou kapitolu v d jinách islámu na severním Kavkaze. Muslimské náboženství, se v pov domí mnoha prostých lidí asociovalo s terorismem a za alo být považováno za (potenciální) hrozbu bezpe nosti Ruska a jeho územní integrit . Tento poznatek m l za následek razantní obrat ve zp sobu uvažování a innosti silových resort , jimž se ti, jež islám praktikují „p íliš aktivn “, stávají automaticky podez elými. P íležitosti využily i místní severokavkazské režimy, pro n ž se stal pojem „wahhábista“ p íležitostí pro diskreditaci domácích oponent , a již z ad tzv. islámské opozice i nikoliv. Je vysoce pravd podobné, že n které teroristické útoky (Dubrovka) v ruských m stech byly uskute n ny skupinami, které usilovaly o jasný politický cíl, který s islámem nikterak nesouvisel. Jednalo se o stažení ruských vojsk z e enska a zahájení mírových rozhovor se secesionisty, což Kreml rezolutn odmítal. Islámská rétorika, jíž secesionisté svoje iny doprovázeli, m la zpravidla instrumentální (atributivní) ráz. I p es odsouzení hodnost zatahování civilist do svých politických požadavk je z ejmé, že se jednalo o etnoteritoriální typ terorismu, jehož míra nebezpe nosti je neoddiskutovateln nižší než u skute n radikáln islámského terorismu, s nímž vzhledem k charakteru jeho požadavk smysluplný kompromis nalézt nelze. V neposlední ad je nutno dodat, že u jiných teroristických útok nebyla „ e enská“ stopa nikdy prokázána (útoky na obytné domy v roce 1999, kde je naopak velmi podez elá role tajných služeb) nebo se jednalo o útoky s mnohonárodním složením pachatel (Beslan). Všechny tyto skute nosti však nezabránily tomu, aby boj proti nenávid ným „wahhábit m“, získal na severním Kavkaze tém 32

masový charakter a asto v duchu

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz uplat ování kolektivní viny dopadal na oby ejné praktikující (súfijské!) muslimy. V tomto procesu je ada lokálních specifik, které si zaslouží pozornost. V posledních letech dochází k

e ensku k významné genera ní vým n . Místo sov tských d stojník ,

sekulárn smýšlejících a pamatujících se na léta mírové existence s Rusy v rámci spole ného státu, které ješt nedávno tvo ili jádro e enské armády, p ichází na adu mladé pokolení málo vzd laných muž , vychovaných válkou a v n kterých p ípadech zaslepených primitivní formou džihadistické (saláfistické) ideologie. Tito mladí vále níci považují Rusy za monolitní etnickou, v extrémních p ípadech rovn ž náboženskou, pospolitost, kdy je v rámci boje proti ní (stejn jako proti „kolaborant m“ z vlastních ad) ospravedln no použití jakýchkoli prost edk . Brutální po ínání federálních vojsk a (v posledních dvou letech p edevším) promoskevských e enských milicí – tzv. kadyrovc , kte í málo (pokud v bec) rozlišují mezi secesionisty, jejich p íbuznými a civilisty, tento poznatek nadále umoc uje. Neustálé „za istky“, únosy lidí s jejich následným „mizením“, týrání a ponižování zadržených ve filtra ních za ízeních, to všechno jsou zp soby, kterými jsou posilovány ady protimoskevských a protikadyrovských ozbrojených skupin. Mnozí z ozbrojenc p ed odchodem „do les “ saláfistickou ideologií nevyznávají a p ijmou ji za svou až v rámci angažmá v n které z ozbrojených formací. Další ji nep ijmou nikdy a jejich motivace k boji je ist osobní vycházející z tradic krevní msty. Jejich kooperace s džihadisty je pak ryze ú elová. Existují stále ozbrojenci, kte í jsou motivovaní bojem za e enskou nezávislost, ovšem jejich po et podle všech dostupných zpráv a sv dectví stále klesá. V situaci, kdy se jedinec rozhodne k odchodu do hor nebo je k n mu p inucen má navíc saláfistická varianta pro mnohé i ekonomický p vab, pon vadž saláfisté disponující pen zi ze zahrani ních fond , nabízejí za vstup do n kterého ze svých džamaat finan ní odm nu, asto v podob stálého p íjmu. To je v e ensku trpícím obrovskou nezam stnaností a chudobou zajímavé lákadlo. Stejný proces ekonomizace islámského radikalismu je zaznamenáván ostatn i v Dagestánu (Bulatov 2009), Ingušsku, Kabardo – Balkarii (Sokolov 2009) i dokonce Severní Osetii, kde je významné procento populace pravoslavné. A proces nár stu tendencí k radikálnímu islámu, i p inejmenším 33

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz politickému islámu proniká stále více i na severozápadní Kavkaz do Kara ejevsko erkezské republiky i Adygeje (Malašenko 2010, srov. Cornell 2005).

Radikalizace v Ingušsku a Dagestánu V Ingušsku se za ala situace vyost ovat poté, co byl v ú adu republikového prezidenta vyst ídán generál Ruslan Aušev, který efektivn bránil snahám jak e enských secesionist , tak ruské generality o vtažení své zem do vále ného stavu. Ovšem jeho místo roku 2002 zaujal p íslušník FSB Murat Zjazikov, jenž se na rozdíl od Auševa vyzna oval neot esitelnou loajalitou v v této malé republice na západ od

i Kremlu a souhlasil s rozmíst ním ruských vojsk

e enska. Díky tomu to faktu se i zde zanedlouho

za aly praktikovat postupy b žné v e ensku.19 Stejn jako tam za alo docházet k za istkám, jež provád li nejen ruští, ale i ingušští vojáci, policisté a p íslušníci tajných služeb, a to jak vojenských tak civilních. Odpov dí byla nevídaná radikalizace ingušské mládeže a solidarizování s e enským odbojem, což do té doby nebylo p ítomno v nijak zásadní form . Naopak Ingušové byli spokojeni s faktem, že jsou daleko vále ného b sn ní, které zažívá sousední republika a v mnoha ohledech byli kriti tí k e enskému radikalismu i „avanturismu“. Jedním z výsledk Zjazikovovy politiky byl masivní útok boj vek tzv. Ingušského džamaatu na hlavní ingušské obce ( erven 2004), který stál životy kolem 80 policist , p evážn Inguš a celá zem byla uvržena do spirály násilností. Obdobná je situace od konce 90. let v Dagestánu, kde na dnešek probíhá jakási „tichá válka“ mezi p íslušníky stále nekompromisn jších džamaat a silových resort , jehož intenzita je snad vyšší než v sousedním e ensku. Z n kterých autorských interview (Bulatov 2009, Drambjan 2009, Istamulov 2010) vyplývá, že v Dagestánu dochází

19 Viz nap . Joint Statement by Amnesty International, Human Rights Watch, the Medical Foundation for the Care of Victims of Torture, and [ruské organizace pro ochranu lidských práv] Memorial z 8.4.2004: http://hrw.org/english/docs/2004/04/07/russia8408.htm

34

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz k ekonomizaci konfliktu. Násilí se zde stává prost edkem obživy n kterých struktur, p i emž cílem je využívání federálních rozpo tových prost edk uvol ovaných k boji proti nezákonným ozbrojeným formacím. N kte í inovniky si objednávají ozbrojené útoky na policejní síly p ímo u radikálních saláfist nebo u kriminálních skupin. Jednoduše jim zaplatí, ti zast elí z jedoucího vozu policistu a inovniky mají argument, když požadují po centru více rozpo tových prost edk v tzv. boji proti terorismu. Takové po ínání lze ozna it za normální vále né podnikání, hrazené p edevším z federálního rozpo tu. Donedávna se zdálo, že d ní na severovýchodním Kavkaze neovlivní vývoj v etnických republikách jeho západní ásti - Kabardinsko-Balkarska, Kara ajevskoerkeska, Adygejska, což jsou kulturn -historicky pon kud odlišné a mají zna nou p ím s ruského obyvatelstva. Od Ingušska,

e enska a Dagestánu jsou odd leny p evážn

pravoslavnou Severní Osetií. I zde však byly teroristické útoky vyloženy silovými resorty jako carte blanche pro jakousi profylaktickou „pacifikaci“ džamaat . Stále ast ji docházelo k represáliím v

i praktikujícím muslim m, paušáln ozna ovaných za „wahhábistické“,

kte í byli policií a FSB hromadn zatykáni, vystavováni brutálním výslech m a ponižováni. Mnozí byli propušt ni ze zam stnání pouze díky tomu, že cht li dodržovat islámské p edpisy a není výjimkou ani zavírání mešit.20 V této souvislosti zaznívají silné argumenty, že viníkem je federální vláda, které chybí mu profesionalita a rozdílný p ístup k daným aktér m. Moskevské centrum a jeho p edstavitelé v inkriminovaných oblastech mají tendenci všechny severokavkazské muslimy „házet do jednoho pytle“. Mnozí experti i zainteresovaní pozorovatelé (Bulatov 2009, Malašenko 2010, Markedonov 2009, Istamulov 2009, 2010, resp. Džabrailov 2010, Ježijev 2009 a Bajev 2010) zcela logicky podotýkají, že dlouhodob efektivn jší než nekone ná guerillová válka v horách je p ijímání takových ešení, která by obyvatele motivovala, aby do hor neodcházeli, p ípadn ozbrojence nepodporovali. To znamená, aby bez rizika mohli realizovat své

20 Viz nap . zprávu Memoriálu Conflict Spill-Over Outside the Chechen Republic in 2004-2005 (Ingushetia and Kabardino - Balkariya), online: http://www.memo.ru/hr/hotpoints/caucas1/msg/2006/03/m53212.htm, 02.03.2006.

35

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz náboženské p esv d ení v normálním ob anském život . Aby nedocházelo k náboženské perzekuci, a t eba i na pouhopouhé muslimské svatb , kdy p i jedné takové byli v Dagestánu všichni slavící zat eni (Malašenko 2010). Federálové spolu se svými spojenci v oblasti také asto obyvatelstvo provokují a p isívají tak k jeho radikalizaci. Jedná se o každodenní akty administrativní i policejní šikany, p i níž jsou postižení vystavování urážkám, posm chu i arogantnímu chování initel , což má v souvislosti se zvykovým právem v tší dopady na postoje obyvatelstva, než p ípady administrativn -policejní šikany v evropských i severoamerických demokraciích, jež jsou navíc mnohem idší. V souvislosti s územím e enska m že druhý z autor poukázat i na svá p ímá sv dectví, stejn jako na sv dectví ady místních i zahrani ních pracovník humanitárních organizací i médií. V rámci expertních interview zaznamenal opakovaná potvrzení tohoto faktu i v souvislosti s d ním v Dagestánu (Bulatov 2009, Markedonov 2009), Ingušsku (Istamulov 2009, 2010, Malašenko 2010) i Kabardo Balkarii (Sokolov 2009, Istamulov 2009). V reakci na represálie ze strany státních orgán za alo docházet k radikalizaci džamaat , z nichž mnohé nebyly p vodn v bec nositeli saláfistické ideje, tedy i na severozápad Kavkazu. Dalšími p í inami vnit ní povahy je dlouhodob masa ne ešených sociáln ekonomických problém , chudoba, nezam stnanost, korumpovanost místních elit a „státního“ duchovenstva, nespokojenost s nadvládou Rus a „rusifikací“, která je nez ídka ztotož ována s celkovým mravním úpadkem ve spole nosti atd. Názorným p íkladem toho je nedávné (2002) založení tzv. džamaatu Jarmuk, extremistického (nikoliv však saláfistického) uskupení, které se odšt pilo od p vodního umírn ného Kabardinskobalkarského džamaatu, založeného po átkem 90. let a orientovaného p evážn na sociální sféru.21 Naopak, Jarmuk usiluje o „ochranu islámu“, boj proti „zaprodanému“ a „bezbožnému“ režimu, p i emž používá i metodi ozbrojeného boje, a to v koordinaci 21 Nap íklad pomoc mladým lidem, aby se dostali z t žké životní situace (alkoholismus, narkomanie), dobrod jnost, dialog se starší generací muslimské ve ejností, ale i spole ný odpor v i racketeeringu v ekonomické sfé e, nekalým obchod m atd.

36

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz s e enským odbojem (Markedonov 2009). Dosud nejznám jším aktem této skupiny byl masivní útok na hlavní m sto Kabardinska-Balkarska Nal ik ( íjen 2005), který stál životy stovek lidí. P ípad Jarmuku není zdaleka ojedin lý.

Zám na motivace k ozbrojenému odporu Stejn jako v e ensku se i v ostatních ástech Kavkazu mohou p idávat do skupin individuální mstitelé, aby posílili svoji obranyschopnost a dosáhli kýženého cíle. Jak již bylo výše nazna eno, ne vždy je tedy jejich jednání determinováno ideovými d vody. V této souvislosti p edstavuje lenství v džamaatech, usilujících o expanzi, i t sná spolupráce s nimi, žádoucí alternativu typu samotá ského „vlka-mstitele“. Vykonávat krevní mstu osamocen je proti nepom rn siln jšímu nep íteli obtížné. Ve spole nosti, kde stále ješt platí zákony krevní msty22, a zásada kolektivní viny je uplat ována jak ze strany státu, tak odbojných nestátních aktér , je mnohem snadn jší bleskové ší ení konfliktu. Tento princip však nevylu uje, že sv tonázor jednotlivých mstitel bude asem ovlivn n ideologií militantního islámu (džihadismu) a regionální (severokavkazské i horalské) solidarity, jehož vliv je v prost edí bojovník v r zných ástech severního Kavkazu stále siln jší. V návaznosti na geometrické tempo ší ení konfliktu to m že p edstavovat velmi nebezpe nou kombinaci, která je po n kolika letech vážn destabilizovat severní Kavkaz.

Záv r Státy, které elí komplexu bezpe nostních problém ve výše uvedených oblastech, z politických d vod inklinují zasadit svou protiteroristickou rétoriku a priori do kontextu tzv. války proti terorismu. Opomíjejí ovšem jejich specifické lokální ko eny a vývoj. Samotné vedení jednotlivých stát se proto stává potenciálním zdrojem radikálního islamismu, nebo tyto síly vyvolává a provokuje. Snaha Moskvy definovat svojí povahou etnotritoriální konflikt v e ensku jako projev mezinárodního islamistického terorismu, je 22 To se tý e tém

celého severovýchodního Kavkazu a horských oblastí severozápadního Kavkazu (Chasijev 2009).

37

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz sou ástí širší strategie namí ené k diskreditaci e enského odbojového hnutí jak doma, tak v zahrani í s cílem zisku „volné ruky“ k definitivnímu vypo ádání se s povstalci. Podobn motivovaná je i snaha severokavkazských i i nap íklad st edoasijských režim likvidovat r znorodé zbytky politické opozice používáním nálepky „islamista“ i „islámský terorista“. V sou asné dob se v zemích St ední Asie nacházejí tisíce v z obvi ovaných z ú asti v islamistických uskupeních usilujících o svržení vládnoucích sekulárních režim . Obdobné procesy se v mírn jším m ítku odehrávají rovn ž na severním Kavkaze. St edoasijské elity, stejn jako elity v Rusku (lokální a v menší mí e i centrální) již dávno a ú elov nerozlišují mezi politickým islámem i islámským fundamentalismem na jedné stran , a islámem militantním a terorismem na stran druhé. Tento zna n zkreslený p ístup však nic nem ní na skute nosti, že v rámci hnutí jak v e ensku, tak ve Ferganské kotlin již léta reáln existují a sílí skupiny, aktivn se hlásící k militantnímu islámu a stále ast ji používající ve svém ozbrojeném boji ist teroristických prost edk . Hnutí, která tuto strategii podporují, mohou op ít o všeobecnou nespokojenost s režimy, neuspokojenými ekonomickými o ekáváními, a tudíž jsou to op t samotné režimy a jejich neschopnost a neochota ešit základní sociální a ekonomické pot eby svých obyvatel, které radikální opozici pod zelenými prapory vyvolávají. Na druhé stran však ani tato hnutí nejsou zárukou stability pro ani jeden ze zkoumaných region . V oblastech, kde již došlo k otev ené konfrontaci jednotlivých režim s islámskými hnutími ( e ensko, Uzbekistán) se politický islám (v etn jeho radikálních forem) do zna né míry zdiskreditoval do takové míry, že vládnoucí režimy p edstavují pro v tšinu populace „menší zlo“. Záv rem lze uvést, že prostor pro politický islám a islámský terorismus není na severním Kavkaze (ani ve St ední Asii) pouze hypotetickou hrozbou a ve st edn dobé perspektiv p edstavují oba regiony potenciáln velmi slibný polygon pro nejr zn jší extremistická hnutí, která jsou nebo budou schopna místní situaci výrazn destabilizovat.

38

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz Je nutno up ít pozornost na tyto hrozby, které mohou vyvolat v jednotlivých oblastech násilné zm ny. Na druhé stran není zdaleka jisté, že jakákoliv destabilizace musí být vyvolána islámským radikalismem. M že se jednat o nestabilitu vlastního režimu, p i emž p íkladem je Kyrgyzstán. Místní režimy se potom p íliš soust edí na paušální potla ování všech opozi ních hnutí a skupin, které by je mohly ohrožovat, což sebou nese i potla ování jinak umírn ných skupin. Tímto se kruh uzavírá, protože práv tato politika skýtá úrodnou p du práv pro radikáln jší skupiny.

Seznam pramen a literatury Písemné prameny Dagestanskaja pravda, 10. 02. 2000 Joint Statement by Amnesty International, Human Rights Watch, the Medical Foundation for the Care of Victims of Torture. Dostupné z Human Rights Center Memorial: http://www.memo.ru/eng/memhrc/texts/4zayav04.shtml. Conflict Spill-Over Outside the Chechen Republic in 2004-2005 (Ingushetia and Kabardino – Balkariya. Dostupmé z http://www.memo.ru/hr/hotpoints/caucas1/msg/2006/03/m53212.htm. Odborné texty Arapov, D. 2001. Islam v Rossiyskoy imperii. Moskva. Cornell, S. 2000. Small Nations and Great Powers: A Study of Ethnopolitical Conflict in the Caucasus. Richmond: New Curzon Press. Griffin, N. 2003. Caucasus: Mountain Men and Holy Wars. Boston: Thomas Dunne Books. Hunter, S. 2004. Islam in Russia. The Politics of Identity and Security. London: M.E. Sharpe. Pilkington, H., Yemelianova, G. (eds.) 2003. Islam in Post-Soviet Russia. London and New

39

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2010 | Více na www.rexter.cz York: RoutledgeCutzon. Ro’i, Y. 2000. Islam and the Soviet Union. New York: Columbia University Press. Souleimanov, E. 2005. Chechnya, „Wahhabism“, and the Invasion in Daghestan. In: Middle East Review of International Affairs (MERIA), 9. Autorská interview Bajev, Hasan, e enský léka a ob anský aktivista, vále ný chirurg, únor 2010, Groznyj Bulatov Abdulgamid, ruský (etnicky lakcký) etnolog Odd lení Kavkazu Institutu etnologie a antropologie, Ruské akademie v d, íjen 2009, Moskva Drambjan, Michail, ruský etnolog Odd lení Kavkazu Institutu etnologie a antropologie Ruské akademie v d, prosinec 2009, Moskva Džabrailov, Umar, e enský expolitik, politolog a publicista, leden 2010, Moskva Istamulov, Abdulla, e enský politolog a politik, afiliován k Moskevské školy politických studií, expert Rady Evropy, listopad 2009, leden a únor 2010, Groznyj a Moskva Ježijev, Minkail, e enský humanitární pracovník, editel centra lidských práv, listopad 2009 a únor 2010, Groznyj Chasijev, Said Magomed, e enský etnograf na penzi, d íve pracovník Institutu etnologie a antropologie, Ruské akademie v d, listopad 2009, Groznyj Malašenko, Alexej, ruský islamolog Moskovskogo Centra Karnegi, Carnegie Endowment, únor 2010, Moskva Markedonov, Sergej, ruský politolog a kavkazolog Institutu politických a vojenských analýz, listopad 2009, Moskva Sokolov Denis, ruský sociolog, Moskevská škola politických studií, ervenec 2008 a prosinec 2009, Moskva

40

Islám a islamismus na Severním Kavkaze. Problémy, kontroverze, trendy. 6

Recommend Documents