1 ÚVODEM OBECNÉ TRENDY VÝVOJE A POPIS STAVU KULTURY... 6

KONCEPCE ROZVOJE KULTURY VE ZLÍNSKÉM KRAJI – situační analýza

Obsah: 1 ÚVODEM............................................................................................................... 6 2 OBECNÉ TRENDY VÝVOJE A POPIS STAVU KULTURY ................................. 6 2.1

SOUČASNÉ VÝVOJOVÉ TRENDY ROZVOJE KULTURY V EVROPĚ ...........................................6

2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.1.4 2.1.5 2.1.6

2.2

VÝVOJOVÉ TRENDY OVLIVŇUJÍCÍ KULTURU V EVROPĚ ...................................................................... 6 ROZDÍL MEZI ČLENSKÝMI A NEČLENSKÝMI ZEMĚMI EU...................................................................... 7 VÝVOJOVÉ TRENDY V ČR............................................................................................................... 7 ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ A PROVÁZÁNÍ KULTURY Z CESTOVNÍM RUCHEM V ZEMÍCH EVROPY ..................... 8 SROVNÁNÍ VÝVOJOVÝCH TRENDŮ, PŘEDPOKLAD DALŠÍHO VÝVOJE .................................................... 8 ZÁVĚRY PRO TVORBU KONCEPCE ROZVOJE KULTURY VE ZLÍNSKÉM KRAJI ......................................... 9

NÁSTROJE PRO OVLIVŇOVÁNÍ KULTURY V EVROPSKÝCH ZEMÍCH.........................................9

2.2.1 2.2.2

NÁSTROJE LEGISLATIVNÍ ................................................................................................................ 9 NÁSTROJE EKONOMICKÉ .............................................................................................................. 10

2.2.2.1 2.2.2.2 2.2.2.3

2.2.3

2.3

Zdroje přímé veřejné podpory ...................................................................................................... 10 Zdroje nepřímé veřejné podpory .................................................................................................. 10 Konkrétní ekonomické nástroje .................................................................................................... 11

NÁSTROJE INSTITUCIONÁLNÍ, ŘÍDÍCÍ A METODICKÉ ......................................................................... 14

ZÁKLADNÍ DATA O STAVU KULTURY V ČR ........................................................................14

2.3.1 2.3.2 2.3.3

ZÁKLADNÍ DATA O KULTUŘE V ČR A SROVNÁNÍ S VYSPĚLÝMI ZEMĚMI EVROPY ................................. 14 OBECNÁ KULTURNÍ CHARAKTERISTIKA ČR..................................................................................... 18 SOUČASNÝ STAV KULTURNÍ POLITIKY V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................. 18

2.3.3.1 2.3.3.2

Rozvoj kultury na úrovni státu ...................................................................................................... 21 Rozvoj kultury na komunální a regionální úrovni.......................................................................... 22 2.3.3.2.1 2.3.3.2.2 2.3.3.2.3

2.3.4 2.3.5

Péče o kulturní památky .................................................................................................... 22 Péče o rozvoj knihoven...................................................................................................... 23 Některé další možné aktivity obcí a měst v oblasti kultury ................................................. 24

POPIS KULTURY V ČR V DATECH .................................................................................................. 25 FINANČNÍ NÁSTROJE PRO OVLIVŇOVÁNÍ KULTURY V ČR A POZICE ZLÍNSKÉHO KRAJE ....................... 25

2.3.5.1

Popis nástrojů v rámci ČR ............................................................................................................ 25 2.3.5.1.1 2.3.5.1.2 2.3.5.1.3

2.3.5.2

Pozice Zlínského kraje ................................................................................................................. 30 2.3.5.2.1

2.3.6 2.3.7

Legislativní nástroje ........................................................................................................... 25 Ekonomické nástroje ......................................................................................................... 25 Nástroje institucionální a metodické .................................................................................. 27 Výdaje z rozpočtů krajů a obcí........................................................................................... 31

ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ A PROVÁZÁNÍ KULTURY S CESTOVNÍM RUCHEM V ČR ...................................... 33 ZPŮSOBY PROVÁZÁNÍ KULTURY SE ŠKOLSTVÍM V ČR ..................................................................... 34

3 KULTURNÍ OBRAZ ZLÍNSKÉHO KRAJE.......................................................... 35 3.1

OBECNÁ KULTURNÍ CHARAKTERISTIKA A REGIONALIZACE ................................................35

3.1.1 3.1.2 3.1.2.1 3.1.2.2

3.1.3 3.1.3.1 3.1.3.2

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ZLÍNSKÉHO KRAJE .............................................................................. 35 OBECNÁ KULTURNÍ CHARAKTERISTIKA A REGIONALIZACE ............................................................... 36 Kulturně-historické podmínky ....................................................................................................... 36 Kulturní regionalizace Zlínského kraje.......................................................................................... 40

NOSITELÉ KULTURY ..................................................................................................................... 43 Domy kultury................................................................................................................................. 43 Spolková činnost .......................................................................................................................... 45

Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o.

1/211


3.1.3.3

Církve ........................................................................................................................................... 48 3.1.3.3.1 3.1.3.3.2

3.1.3.4

3.2

Poměrné dělení finančních prostředků na činnost církví Zlínského kraje .......................... 50 Počet chrámů a kostelů v okresech Zlínského kraje.......................................................... 55

Alternativní kultura........................................................................................................................ 56

POPIS KULTURY VE ZLÍNSKÉM KRAJI V DATECH ...............................................................58

3.2.1

MUZEA, GALERIE, ARCHIVY, KNIHOVNY .......................................................................................... 58

3.2.1.1 3.2.1.2 3.2.1.3

3.2.2 3.2.3

Muzea........................................................................................................................................... 58 Galerie .......................................................................................................................................... 80 Knihovny....................................................................................................................................... 81

UMĚLECKÁ ŘEMESLA A VÝTVARNÉ UMĚNÍ ...................................................................................... 87 PROFESIONÁLNÍ DIVADLO, HUDBA, FILM ......................................................................................... 88

3.2.3.1

Profesionální divadlo .................................................................................................................... 88 3.2.3.1.1 3.2.3.1.2

Městské divadlo Zlín .......................................................................................................... 88 Slovácké divadlo Uherské Hradiště ................................................................................... 91

3.2.3.2

Profesionální hudba...................................................................................................................... 93

3.2.3.3 3.2.3.4

Profesionální film .......................................................................................................................... 96 Památková péče......................................................................................................................... 100

3.2.3.2.1

3.2.3.4.1

3.2.3.5 3.2.3.6

3.3

Filharmonie Bohuslava Martinů ......................................................................................... 93

Současný stav památkového fondu ..................................................................................104

Neprofesionální kultura............................................................................................................... 108 Hvězdárny .................................................................................................................................. 113

NÁSTROJE PRO OVLIVŇOVÁNÍ KULTURY VE ZLÍNSKÉM KRAJI ..........................................116

3.3.1 3.3.2

NÁSTROJE LEGISLATIVNÍ ............................................................................................................ 116 NÁSTROJE EKONOMICKÉ ............................................................................................................ 118

3.3.2.1 3.3.2.2

3.3.3

Výdaje veřejných rozpočtů ......................................................................................................... 118 Finanční nástroje Zlínského kraje............................................................................................... 118

INSTITUCIONÁLNÍ NÁSTROJE ....................................................................................................... 119

3.3.3.1 3.3.3.2 3.3.3.3 3.3.3.4

3.3.4

Orgány krajské samosprávy a správy ........................................................................................ 119 Vazba na současné strategické dokumenty Zlínského kraje...................................................... 120 Institucionální zařízení ve Zlínském kraji.................................................................................... 121 Místní nositelé kultury ve Zlínském kraji..................................................................................... 122

ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 122

3.4

ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ A PROVÁZÁNÍ KULTURY S CESTOVNÍM RUCHEM VE ZLÍNSKÉM KRAJI 123

3.5

STAV ŠKOLSTVÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI VE VAZBĚ NA KULTURU ..........................................124

3.5.1 3.5.2

ŠKOLSTVÍ A KULTURA ................................................................................................................. 124 UMĚLECKÉ ŠKOLSTVÍ ................................................................................................................. 125

3.5.2.1 3.5.2.2 3.5.2.3 3.5.2.4

3.6 3.6.1 3.6.2 3.6.3 3.6.4 3.6.5 3.6.6

Základní umělecké školy ............................................................................................................ 125 Střední umělecké školy .............................................................................................................. 126 Vyšší odborné školy ................................................................................................................... 126 Vysoké umělecké školství .......................................................................................................... 127

KULTURNÍ SPOLUPRÁCE SE SUBJEKTY MIMO KRAJ .........................................................129 STRUČNÁ HISTORICKÁ REKAPITULACE ......................................................................................... 129 KULTURNÍ SPOLUPRÁCE V ČR .................................................................................................... 129 KULTURNÍ SPOLUPRÁCE V ZAHRANIČÍ .......................................................................................... 129 VAZBA KULTURNÍCH KONTAKTŮ MIMO KRAJ NA ŠKOLSTVÍ .............................................................. 131 VAZBA NA CESTOVNÍ RUCH ......................................................................................................... 131 POROVNÁNÍ S JINÝMI KRAJI ........................................................................................................ 132


2/211


4 ŠETŘENÍ V TERÉNU.........................................................................................132 4.1

METODIKA PRŮZKUMU...................................................................................................132

4.1.1 4.1.2

4.2

PRŮZKUM OBCÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE .............................................................................................. 132 PRŮZKUM KULTURNÍCH ORGANIZACÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE................................................................ 133

VÝSLEDKY ŠETŘENÍ V TERÉNU .......................................................................................133

4.2.1 4.2.1.1

VÝSLEDKY ŠETŘENÍ V TERÉNU - OBCE ......................................................................................... 133 Statistické vyhodnocení dotazníků obcí s rozšířenou působností a obcí s pověřeným obecním úřadem ve Zlínském kraji ........................................................................................................... 133 4.2.1.1.1 4.2.1.1.2 4.2.1.1.3 4.2.1.1.4 4.2.1.1.5 4.2.1.1.6 4.2.1.1.7 4.2.1.1.8

4.2.1.2

Statistické vyhodnocení dotazníků obcí nespadajících do kategorií obcí s rozšířenou působností nebo pověřeným obecním úřadem .......................................................................... 142 4.2.1.2.1 4.2.1.2.2 4.2.1.2.3 4.2.1.2.4 4.2.1.2.5 4.2.1.2.6 4.2.1.2.7

4.2.2 4.2.2.1

Vývoj počtu kulturních subjektů ........................................................................................135 Kulturní kontakty obcí mimo Zlínský kraj ..........................................................................135 Umělecké školství ve vazbě na obce ................................................................................137 Pravidelně se opakující akce, které obec připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel .138 Publikační činnost.............................................................................................................139 Oblasti směřování podpory ze strany Zlínského kraje podle důležitosti............................140 Oživení, zvýšení cestovního ruchu v návaznosti na rozvoj kultury v obci .........................140 Překážky rozvoje kultury v obcích s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem .............................................................................................................................142

Subjekty evidované na území obce jako kulturní subjekty vyvíjející činnost .....................143 Školství .............................................................................................................................143 Pravidelně se opakující kulturní akce, které obec připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel...........................................................................................................................143 Publikační činnost.............................................................................................................144 Priority směřování podpory ze Zlínského kraje .................................................................144 Význam projevů kultury pro oživení, nebo zvýšení cestovního ruchu v obci ....................144 Překážky rozvoje kultury v obcích nespadajících do kategorie obcí s rozšířenou působností nebo pověřeným obecním úřadem.................................................................145

VÝSLEDKY ŠETŘENÍ V TERÉNU - KULTURNÍ ORGANIZACE .............................................................. 146 Statistické vyhodnocení dotazníků kulturních organizací ........................................................... 146 4.2.2.1.1 4.2.2.1.2 4.2.2.1.3 4.2.2.1.4 4.2.2.1.5 4.2.2.1.6

Lidský potenciál ................................................................................................................146 Umělecké školství.............................................................................................................147 Materiální zabezpečení v organizaci.................................................................................148 Průměrný počet veřejných aktivit ......................................................................................149 Kulturní kontakty mimo Zlínský kraj ..................................................................................149 Pravidelně se opakující akce, které organizace připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel...........................................................................................................................149 4.2.2.1.7 Financování kulturních akcí ..............................................................................................150 4.2.2.1.8 Rozpočet kulturních organizací.........................................................................................152 4.2.2.1.9 Publikační činnost.............................................................................................................154 4.2.2.1.10 Priority směřování podpory ze Zlínského kraje .................................................................154 4.2.2.1.11 Význam projevů kultury pro oživení cestovního ruchu v obci............................................155 4.2.2.1.12 Překážky rozvoje kultury ...................................................................................................156


3/211


Seznam tabulek TAB. Č. 1 TAB. Č. 2 TAB. Č. 3 TAB. Č. 4 TAB. Č. 5 TAB. Č. 6 TAB. Č. 7 TAB. Č. 8 TAB. Č. 9 TAB. Č. 10 TAB. Č. 11 TAB. Č. 12 TAB. Č. 13 TAB. Č. 14 TAB. Č. 15 TAB. Č. 16 TAB. Č. 17 TAB. Č. 18 TAB. Č. 19 TAB. Č. 20 TAB. Č. 21 TAB. Č. 22 TAB. Č. 23 TAB. Č. 24 TAB. Č. 25 -

TAB. Č. 26 TAB. Č. 27 TAB. Č. 28 TAB. Č. 29 TAB. Č. 30 TAB. Č. 31 TAB. Č. 32 TAB. Č. 33 TAB. Č. 34 TAB. Č. 35 TAB. Č. 36 TAB. Č. 37 TAB. Č. 38 TAB. Č. 39 -

ZÁKLADNÍ ZDROJE FINANČNÍ PODPORY ODVĚTVÍ KULTURY .........................................................................11 PRIORITY KULTURNÍCH POLITIK JEDNOTLIVÝCH ZEMÍ....................................................................................15 HLAVNÍ ZNAKY SYSTÉMU KULTURNÍ SPRÁVY I.................................................................................................15 HLAVNÍ ZNAKY SYSTÉMU KULTURNÍ SPRÁVY II................................................................................................16 VÝDAJE CENTRÁLNÍ VLÁDY NA KULTURU..........................................................................................................16 VÝDAJE STÁTŮ DLE STUPNĚ ŘÍZENÍ...................................................................................................................17 VÝDAJE VLÁD NA KULTURU ZA ROK 2002 ..........................................................................................................17 VÝDAJE VEŘEJNÝCH (ÚZEMNÍCH) ROZPOČTŮ V OBLASTI KULTURY V LETECH 1998 – 2003 V TIS. KČ ...31 VÝDAJE VEŘEJNÝCH (ÚZEMNÍCH) ROZPOČTŮ V OBLASTI KULTURY ZA ROKY 1998 AŽ 2003 Z HLEDISKA KRAJŮ V TIS. KČ (PŘEPOČET NA OBYVATELE) ...........................................................................32 VÝDAJE VEŘEJNÝCH (ÚZEMNÍCH) ROZPOČTŮ V OBLASTI KULTURY V ROCE 2003 Z HLEDISKA KRAJŮ (PŘEPOČET NA OBYVATELE) ...............................................................................................................................33 POČET OBYVATEL A PRŮMĚRNÝ VĚK OBYVATEL VE ZLÍNSKÉM KRAJI ........................................................35 POČET OBYVATEL A PRŮMĚRNÝ VĚK OBYVATEL V OKRESECH ZLÍNSKÉHO KRAJE..................................35 PŘEHLED REGISTROVANÝCH CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČENSTVÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI ..............52 VAZBA CÍRKVÍ NA ŠKOLSTVÍ ................................................................................................................................53 PŘEHLED DOTACÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE DO FONDU KULTURY A FONDU MLÁDEŽE A SPORTU....................56 POČET VEŘEJNÝCH KNIHOVEN VE ZLÍNSKÉM KRAJI.......................................................................................83 ČÍSELNÉ UKAZATELE VEŘEJNÝCH KNIHOVEN ZLÍNSKÉHO KRAJE................................................................84 POŘADÍ VEŘEJNÝCH KNIHOVEN V RÁMCI ČR PODLE OKRESŮ (JAKO ÚZEMNÍCH CELKŮ) – ROK 2003 ...86 CELKOVÉ PROVOZNÍ NÁKLADY MDZ ZA ROK 2003 ...........................................................................................88 CELKOVÉ PROVOZNÍ NÁKLADY SLOVÁCKÉHO DIVADLA ZA ROK 2003 A 2004 (TIS.KČ) ..............................91 CELKOVÉ PROVOZNÍ NÁKLADY FBM ZA ROK 2003 ...........................................................................................93 VYMEZENÍ PAMÁTKOVÉHO FONDU VE ZLÍNSKÉM KRAJI...............................................................................101 FOND KULTURY ZLÍNSKÉHO KRAJE..................................................................................................................119 OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ, OBCE S POVĚŘENÝM OBECNÍM ÚŘADEM.......................................133 POČET KULTURNÍCH ORGANIZACÍ, VÝŠE JEJICH PODPORY Z VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ, ZAČLENĚNÍ DO KULTURNÍCH SUBREGIONŮ V OBCÍCH S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ A POVĚŘENÝM OBECNÍM ÚŘADEM VE ZLÍNSKÉM KRAJI ............................................................................................................................134 PŘÍRŮSTKY X ÚBYTKY KULTURNÍCH ORGANIZACÍ V OBCÍCH*)....................................................................135 KULTURNÍ KONTAKTY OBCÍ MIMO ZLÍNSKÝ KRAJ...........................................................................................136 VÝZNAMNÉ KULTURNÍ AKCE VE ZLÍNSKÉM KRAJI ..........................................................................................138 OBLASTI SMĚŘOVÁNÍ PODPORY .......................................................................................................................140 VÝZNAM PROJEVŮ KULTURY PRO OŽIVENÍ, NEBO ZVÝŠENÍ CESTOVNÍHO RUCHU V OBCI ....................141 OBLASTI SMĚŘOVÁNÍ PODPORY ZE ZLÍNSKÉHO KRAJE ...............................................................................144 VÝZNAM PROJEVŮ KULTURY PRO OŽIVENÍ, NEBO ZVÝŠENÍ CESTOVNÍHO RUCHU V OBCI ....................145 PŘEHLED NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH AKCÍ POŘÁDANÝCH KULTURNÍMI ORGANIZACEMI .................................150 ZDROJE KRYTÍ AKCÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ - NEPŘÍSPĚVKOVÉ ...........................................................151 ZDROJE KRYTÍ AKCÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ - PŘÍSPĚVKOVÉ ................................................................151 VÝDAJE V ROZPOČTECH KULTURNÍCH ORGANIZACÍ.....................................................................................152 ZDROJE KRYTÍ ......................................................................................................................................................153 PRIORITY SMĚŘOVÁNÍ PODPORY ZE ZLÍNSKÉHO KRAJE..............................................................................154 VÝZNAM PROJEVŮ KULTURY PRO OŽIVENÍ CESTOVNÍHO RUCHU V OBCI.................................................155

Seznam obrázků OBR. Č. 1 - MAPA OSÍDLENÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI..................................................................................................................36 OBR. Č. 2 - KULTURNÍ REGIONALIZACE ZLÍNSKÉHO KRAJE................................................................................................42 OBR. Č. 3 - PODÍL OBYVATEL S NÁBOŽENSKÝM VYZNÁNÍM V ČESKÉ REPUBLICE .........................................................48


4/211


Seznam grafů GRAF Č. 1 GRAF Č. 2 GRAF Č. 3 GRAF Č. 4 GRAF Č. 5 GRAF Č. 6 GRAF Č. 7 GRAF Č. 8 GRAF Č. 9 GRAF Č. 10 GRAF Č. 11 GRAF Č. 12 GRAF Č. 13 -

SLOŽENÍ OBYVATEL PODLE NÁBOŽENSKÉHO VYZNÁNÍ V ČR (%)..............................................................48 SLOŽENÍ OBYVATEL ZLÍNSKÉHO KRAJE PODLE NÁBOŽENSKÉHO VYZNÁNÍ (%) .....................................49 POMĚRNÉ DĚLENÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ NA ČINNOST CÍRKVÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE (%)................50 ZASTOUPENÍ CHRÁMŮ A KOSTELŮ V OKRESECH ZLÍNSKÉHO KRAJE (%)................................................55 STRUKTURA KULTURNÍCH KONTAKTŮ OBCÍ MIMO ZLÍNSKÝ KRAJ (%)....................................................136 POČET KULTURNÍCH KONTAKTŮ OBCÍ MIMO ZLÍNSKÝ KRAJ (TUZEMSKÉ I ZAHRANIČNÍ) ....................137 NÁVŠTĚVNOST VYBRANÝCH KULTURNÍCH AKCÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI ....................................................139 MATERIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ.............................................................................148 ROZLOŽENÍ VEŘEJNÝCH AKTIVIT ..................................................................................................................149 ZDROJE KRYTÍ AKCÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ - NEPŘÍSPĚVKOVÉ .......................................................151 ZDROJE KRYTÍ AKCÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ – PŘÍSPĚVKOVÉ ...........................................................151 STRUKTURA VÝDAJŮ KULT. ORGANIZACÍ V LETECH 2003 - 2004 .............................................................152 STRUKTURA ZDROJŮ FINANCOVÁNÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ ZA ROKY 2003 - 2004 ........................153


5/211


1 Úvodem Různě definovaný a interpretovaný pojem "kultura" můžeme zúženě vyjádřit jako systém historicky tradovaných (konstantních i variabilních) představ a významů, které lidská společenství vyjadřují v symbolických formách. Ozřejmují si tak vysoký i každodenní smysl jsoucna a na tomto základě udržují a rozvíjejí své životní postoje. Pojem zahrnuje kulturní artefakty (jako materiální produkty), sociální regulativy a kulturní vzory (obyčeje, zvyky, morálku, etiku a právní normy) a konečně kulturní ideje (symbolické a kognitivní systémy, k nímž se zpravidla řadí také umění). Pro účely práce, která má (na základě poznání a popisu stávající skutečnosti) stanovit cíle, nástroje a posloupnost strategických kroků vedoucích k optimalizaci podmínek rozvoje kultury na území Zlínského kraje, musíme obsah pojmu z praktických důvodů značně zúžit. Politickými opatřeními z úrovně krajské samosprávy lze dosáhnout pouze zlepšení všeobecné dostupnosti "veřejných služeb" kultury, žádoucí péče o hmotné i nehmotné kulturní dědictví a stimulovat tvorbu nových kulturních hodnot. PhDr. Jaroslav Zapletal

2 Obecné trendy vývoje a popis stavu kultury 2.1

Současné vývojové trendy rozvoje kultury v Evropě

Kultura je v Evropě považována za podstatný prvek společenského života. Pro potřeby formulování kulturní politiky je kultura v jednotlivých zemích vymezována velmi individuálně. Ve vývoji jsou postřehnutelné tendence ke stále širšímu vymezení v obecných deklaracích a k určitému stupni zúžení při vymezení pro potřeby konkrétní kulturní politiky. Obecně je přijímán názor Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu UNESCO, který zní: „Jako kulturní politiku označujeme cílevědomé působení na podmínky kulturního života a jejich prostřednictvím na samotnou kulturu.“1 Široké vymezení kultury nachází praktický odraz v obsahu kulturně-politických dokumentů i v organizační struktuře ministerstev, případně jiných vládních úřadů zabývajících se kulturou. Jako důvod a motiv nutnosti podporovat kulturu jsou nejčastěji uváděny následující argumenty: •

kultura má hodnotu sama o sobě a už proto si podporu zaslouží,

•

multiplikace a šíření kulturních statků je v zájmu společnosti a občanů,

•

podporu si tudíž zaslouží také sdružení občanů, která umožňují aktivní účast na kulturním životě,

•

kulturní instituce pak proto, že jsou předpokladem kontinuity kultury i jejího užívání,

•

kultura je jádrem národní identity a jejího uchování,

•

podpora nové tvorby prohlubuje již dosažené,

•

péče o kulturní dědictví je nezbytností, která podněcuje vlastníky k odpovědnému jednání.

2.1.1 Vývojové trendy ovlivňující kulturu v Evropě Od 90. let 20. století lze v celé vyspělé Evropě pozorovat stejné snahy a stejné tendence, kdy si jednotlivé státy uvědomují určitá nebezpečí z možného nevyváženého vztahu mezi internacionalizací kultury a existencí národních kultur. Je lhostejné, zda se jedná o státy s liberalistickou, konzervativní, či sociálně demokratickou vládou, jejichž kulturní politiky byly doposud určovány v závislosti na tom či onom politickém názoru.

1

Krbová, J. Vybrané obory kultury a masmédií. 1. vyd. Praha: VŠE 2002. ISBN 80-245-0287-9, str. 13.


6/211


Tento současný velmi silný trend vládní podpory domácí kulturní produkce, domácí umělecké produkce a jejího exportu, včetně komerčně orientované produkce je zapříčiněn několika faktory: •

kulturní expanzí a převahou USA v komerčním umění a snahou překonat tyto vlivy podporou domácího uměleckého průmyslu,

•

ekonomickými vlivy kultury na růst zaměstnanosti, národního důchodu a cestovního ruchu,

•

snahou jednotlivých vlád zasahovat z různých důvodů do umělecké svobody, např. z důvodu ochrany etických a morálních hodnot, proti šíření násilí apod.

Tyto vývojové trendy v sobě reflektuje Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva z roku 1992, a následně Amsterdamská smlouva z roku 1998, která zachovává základní postuláty Maastrichtu). Tato smlouva zakotvuje následující postuláty úžeji vázané ke kultuře a kulturní politice členských států EU: •

přispívat k rozvoji kultury členských států při respektování jejich národní a regionální rozdílnosti, a to s přihlédnutím ke společnému kulturnímu dědictví,

•

povzbuzovat současnou kulturní tvorbu,

•

podporovat kulturní spolupráci na principu osobních kontaktů, cirkulace děl a využití moderních komunikačních technologií,

•

intervenovat ve prospěch lepšího poznání kultury, její difúze a historie evropských národů,

•

uchování a ochrana kulturního dědictví evropského významu,

•

nekomerční kulturní výměny umělecké tvorby,

•

kulturní spolupráce s třetími zeměmi a kompetentními mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy.

2.1.2 Rozdíl mezi členskými a nečlenskými zeměmi EU Pokud bychom měli hledat rozdíly mezi členskými a nečlenskými zeměmi EU, našli bychom je zřejmě v oblasti administrativní a správní. Nečlenské země fungují či fungovaly samostatně, odděleně od nadnárodních struktur. Členské země jsou na jedné straně vystaveny tlaku internacionalizace, na druhé straně se v nich vytvářejí, resp. se již vytvořily silnější regionální administrativní jednotky, což je předpokladem toho, aby kulturní politika členských zemí nebyla konzervativní a hledala optimální vztah mezi neproblémovějšími oblastmi, kterými jsou městské regiony a provincie. Další zřetelnou tendencí v kulturních aktivitách členských zemí je orientace na kulturní výměnu, a to při zachování kulturní identity. Kulturní výměna a spolupráce je orientována především na partnerská města EU. Potřeba spolupráce se projevuje také v institucionalizaci jejich podmínek. Že nemusí jít o proces jednoduchý, potvrzují zkušenosti Rakouska, kde si přistoupení k EU vyžádalo rozsáhlé oběti, mj. i ve státních výdajích na kulturu.

2.1.3 Vývojové trendy v ČR Před rokem 1989 •

efektivní rozvoj v duchu primárních cílů a funkcí oblasti kultury (a masmédií) byl znemožněn převahou státního monopolu vlastnického, kompetenčního a rozhodovacího, neexistencí pluralitních forem kulturní produkce a uspokojování kulturních potřeb obyvatelstva, strnulostí státního managementu v těchto sférách,

•

upřednostňoval se ideologický a politický význam uspokojování kulturních potřeb,

•

odvětví kultury bylo zařazeno do tzv. nevýrobní sféry, kulturní instituce nebyly motivovány k efektivnějšímu chováni, což vedlo k absolutnímu nezájmu o zlepšení vlastních hospodářských výsledků.


7/211


Po roce 1989 •

v důsledku toho, že bývalé ekonomické systémy působící v kultuře byly neadaptabilní na změny ekonomického prostředí, vyplynul pokles výkonnosti, v horším případě úplné zhroucení některých kulturních institucí,

•

v důsledku cenové liberalizace vzrostly neinvestiční výdaje - zvýšení cen nájemného, energie a paliv, nedostatek peněz na obnovy a rekonstrukce kulturních objektů,

•

zvýšil se nedostatek finančních prostředků v kultuře, a to působením některých vnějších vlivů např. zpřísněním výdajové politiky státního rozpočtu, zavedením odpisovací povinnosti pro příspěvkové organizace, počáteční pokles návštěvnosti kulturních zařízení, apod.

Po roce 2000 v souvislosti s reformou veřejné správy •

v důsledku reformy veřejné správy se radikálním způsobem mění odpovědnost jednotlivých složek veřejné správy za oblast kultury, stejně jako se mění systém financování kultury z veřejných rozpočtů (viz tabulka 8),

•

přijímáním nových zákonů postupně dochází k zásadnímu oddělení finančních prostředků státního rozpočtu a finančních prostředků rozpočtů územní samosprávy,

•

odlišuje se i systém rozhodování o výdajích rozpočtu státu a rozpočtů územních samospráv,

•

vlastní příjmy rozpočtů krajů nejsou (zatím) v přímé úměře k rozsahu kompetencí a odpovědnosti, jaké byly na kraje převedeny,

•

vstup ČR do EU, který znamenal přistoupení ke třem významným úmluvám z oblasti kultury, totiž k Úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy, k Úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy a Evropské úmluvě o přeshraniční televizi.

2.1.4 Způsoby využívání a provázání kultury z cestovním ruchem v zemích Evropy V dokumentech EU se poukazuje pouze na to, že do obsahu kultury je stále častěji zahrnována tělesná výchova, sport a turismus, resp. kulturní turistika a cestovní ruch. Stále častěji je akcentováno šíření kulturních statků, jejich distribuce a úprava pro jejich spotřebu. Kultura je také zapojována do spolupráce při řešení některých obecných společenských problémů, jakými jsou např. nezaměstnanost, etnické konflikty, rasismus apod. Z hlavních současných funkcí státu ve vztahu ke kultuře v evropských zemích vyplynulo zjištění, že v oblasti cestovního ruchu má ministerstvo kultury nebo jiné úřady působící v kultuře menší zastoupení, stejně jako řemesla a design, fotografie, sport, církve, zábava apod. Střední zastoupení pak mají např. archivy, výtvarné umění, tanec, masmédia, lidová kultura a folklór, mládež, apod. a konečně velké zastoupení mají ochrana kulturního dědictví, památková péče, kinematografie, knihovnictví, informatika a komunikace, divadlo, hudba, literatura a muzea. Proto se lze domnívat, že oblast vztahu kultury a cestovního ruchu bude spadat do kompetencí regionů, obcí a měst.

2.1.5 Srovnání vývojových trendů, předpoklad dalšího vývoje Prvním psaným koncepčním materiálem, který se pokusil o srovnání vývojových trendů evropských zemí a ČR v odvětví kultury a současně se stal východiskem stávající kulturní politiky ČR (viz dále), byla tzv. Bílá kniha. Tento dokument, předložený ministrem Pavlem Tigridem při jeho odchodu z MK ČR v roce 1996, udává přehled o tom, jak v klíčové oblasti vztahů mezi státem a kulturou postupují jinde v Evropě, jaký byl postupný vývoj těchto vztahů, co se v nich osvědčilo a co nikoliv. Záměrem odstupujícího ministra bylo to, že by tyto zkušenosti mohly být pro českou kulturní politiku buď poučné, případně následováníhodné, nebo naopak nevhodné. Česká kulturní politika se od té doby snaží o následující cíle: •

Výše dotací ze státního rozpočtu na kulturu by se měla pohybovat kolem 1 %, přičemž i drobné rozdíly jsou významné. V zemích EU tato hodnota osciluje mezi 0,8 % (Švédsko) až 1,3 % (Rakousko). ČR 1 % dosud nedosáhla.


8/211


•

Základní orientace kulturní politiky by měla směřovat k liberálnímu, případně smíšenému typu (jako je tomu ve Švédsku, ve Velké Británii, v Dánsku nebo v Maďarsku). Liberální kulturní politika preferuje nepřímé formy státní podpory, zejména prostřednictvím tzv. uměleckých rad, založených na principu odstupu státu od kultury a umění. Pokud tyto rady koexistují společně s přímými formami státní podpory prostřednictvím institucí realizujících vládní politiku, hovoříme o smíšením typu.

•

Prioritou kulturní politiky by měly být i nadále památková péče, národní kulturní instituce (po reformě veřejné správy se významně snížil jejich počet), knihovny, při zachování kulturní identity, decentralizace a podpory místních iniciativ.

•

Zaměření kulturní politiky by mělo být „převážně doporučující“, které se opírá o realizaci jednotlivých programů a podporu místní kultury v regionech. Přitom současně přispívat k rozvoji kultury členských států se zohledněním jejich národní a regionální rozdílnosti, a to s přihlédnutím ke společnému kulturnímu dědictví.

•

V rámci typů centrálních institucí státu odpovědných za realizaci kulturní politiky se doporučuje prostudovat systém britský, v němž existuje odnedávna ministerstvo pro kulturní dědictví, a pak několik na státu nezávislých, z umělců složených „uměleckých rad“ (Art Councils), které rozhodují o podpoře toho kterého projektu z veřejných zdrojů.

•

Z typů vnitřního uspořádání ministerstva či jiného úřadu je nejvýhodnější oborové uspořádání ministerstva či jiných úřadů.

•

Ze způsobů financování je nejlépe vyhovující smíšený způsob financování, tedy veřejné i soukromé zdroje. Upozorňuje se na to, že podíl sponzorství na podpoře kultury je v evropských zemích vesměs nízký, činí 1 - 4 %.

•

Kulturní spolupráce s třetími zeměmi a kompetentními mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy.

2.1.6 Závěry pro tvorbu koncepce rozvoje kultury ve Zlínském kraji •

V důsledku vícezdrojového financování zajistit odpovídající finanční prostředky pro oblast kultury (rozpočet krajského úřadu, různé grantové systémy apod.).

•

Péče o památky v regionu s rozvojem jejich propagace pro kulturní, a v důsledku toho i turistické účely.

•

Zajistit dostupnost kultury a příležitosti k aktivní účasti na kultuře pro obyvatele malých obcí regionu.

•

Podpora aktivit vedoucích k zachování a rozvoji tradiční lidové kultury.

•

Zajistit podmínky pro činnost zřizovaných příspěvkových organizací stejně jako jiných forem soukromých neziskových organizací, působících v kultuře (občanská sdružení, obecně příspěvkové společnosti, nadace a nadační fondy, církevní právnické osoby apod,).

•

Vyvíjet tzv. metodickou činnost v oblasti kultury pro obecní úřady, spolupracovat s nimi.

2.2

Nástroje pro ovlivňování kultury v evropských zemích

Mezi nástroje kulturní politiky obecně patří nástroje legislativní, ekonomické, institucionální, řídící a metodické. Všechny nástroje jsou používány také v ČR.

2.2.1 Nástroje legislativní Podle článku 2, odstavce 2, Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví. Proto je nutno v právním řádu příslušné země definovat veřejné služby státu v oblasti kultury jako zákonné zmocnění (a stanovení povinnosti) státu zabezpečovat kulturní služby jako služby veřejně prospěšné. Žádoucí je nadále podporovat uplatnění odstavce 3 uvedeného článku tvorbou právních norem zejména pro neziskový sektor v kultuře.


9/211


2.2.2 Nástroje ekonomické Ekonomická podpora kultury státem je realizována nepřímo (daňovými úlevami, podporou ekonomické soběstačnosti neziskových subjektů apod.) a přímo dotacemi ze státního rozpočtu. Lze pozorovat trend posilování fondového financování kulturních aktivit bez ingerence orgánů státní správy. V ČR je v současnosti aktuální rozpočtové zajištění rozhodování orgánů státní správy zejména o dotacích, jež mají povahu náhrady za nucené omezování vlastnických práv vlastníků kulturního dědictví ve smyslu článku 11, odstavce 4, Listiny základních práv a svobod.

2.2.2.1

Zdroje přímé veřejné podpory

Zdroje přímé veřejné podpory lze rozlišit v zásadě podle závislosti či nezávislosti na rozpočtovém procesu následovně: •

získání prostředků od ziskových subjektů a jejich přerozdělení směrem k subjektům podporovaným formou různých dotací z veřejných rozpočtů,

•

získání prostředků ze zdrojů nezávislých na rozpočtovém procesu.

Pokud jde o přerozdělování prostřednictvím rozpočtů, pak je velice důležité, jakou formou budou poskytnuty prostředky pro umění. Mnoho evropských institucí např. obdrží přímé dotace na provoz - např. Comédie Francaise v Paříži nebo La Scala v Miláně, jejichž umělci jsou regulérními státními zaměstnanci. V zemích typu USA jsou přímé dotace poskytovány spíše uměleckým projektům než institucím. Mezi nezávislé zdroje přímé veřejné podpory patří: •

daně a poplatky (např. koncesionářské poplatky za televizní a rozhlasový příjem, zvláštní daně apod.),

•

příjmy z vlastní činnosti, které závisí na konkrétní právní formě kulturních institucí,

•

nadace a nadační fondy,

•

jiné fondy (státní, zahraniční apod.),

•

komunální obligace,

•

dary a sponzorství,

•

loterie a sázky,

•

veřejné sbírky.

2.2.2.2

Zdroje nepřímé veřejné podpory

Nepřímé formy podpory umění mohou mít za cíl nejen podpořit umění, ale také podpořit přístup širších vrstev obyvatelstva k umění. Vhodná kombinace těchto forem závisí na konkrétních podmínkách v té které zemi a na cílech vládní kulturní politiky. Obecně jsou to: •

různé sociální podpory, vč. podpory v nezaměstnanosti poskytované umělcům (Nizozemí, skandinávské země),

•

daňové úlevy pro umělce a umělecké instituce (Velké Británie a některé spolkové země SRN),

•

daňové úlevy a zproštění daní u charitativních dárců a příjemců darů (téměř ve všech zemích EU).


10/211


Tab. č. 1 - Základní zdroje finanční podpory odvětví kultury Přímé Dotace z veřejných rozpočtů dotace dotace se spoluúčastí

Zdroje nezávislé na rozpočtovém procesu daně

Nepřímé

sociální podpory

poplatky

daňové úlevy poskytovatele

příjmy z vlastní činnosti

daňové úlevy příjemce

nadace a nad. fondy jiné fondy komunální obligace dary a sponzorství loterie a sázky veřejné sbírky Zdroj: sestaveno autorkou

2.2.2.3

Konkrétní ekonomické nástroje

V roce 2003 byly poprvé čerpány prostředky z Fondu solidarity Evropské unie, a to ve výši 24 035,16 tis Kč. Fond solidarity obecně pomáhá regionům v členských i kandidátských státech postižených velkou přírodní, technickou či ekologickou katastrofou, zaměřuje se na poskytnutí okamžité finanční pomoci, nikoli dlouhodobých opatření a není prioritně zaměřen do oblasti kultury. Po vzájemné domluvě členských států v roce 1992 začlenila Evropská unie do svého programu i kulturní spolupráci. Základním pilířem kulturní politiky Evropské unie je článek 151 Maastrichtské smlouvy z roku 1992, který poprvé v historii EU formuloval základní východiska a kritéria společné evropské politiky v oblasti kultury. Kulturní spolupráce, podložená příslušnými právními úpravami, se stala důležitým cílem EU ve smyslu sblížení občanů na evropském území. Článek 151 Maastrichtské smlouvy o EU definuje tři hlavní cíle evropské spolupráce v kulturní oblasti: •

přispívat k rozkvětu kultury v členských státech při respektování jejich národních a regionálních odlišností a současně s tím sdílet společné kulturní dědictví,

•

povzbudit současnou kulturní tvorbu,

•

pěstovat spolupráci mezi členskými státy a spolupráci s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi.

Článek 151 Maastrichtské smlouvy dále uvádí, že aktivity EU jsou založeny na spolupráci a respektu ke kulturním odlišnostem a na principu vzájemné pomoci. Jejich úkolem je doplňovat a podporovat akce členských států s cílem: •

prohloubit a šířit vzájemné znalosti kultury a historie jednotlivých evropských národů,

•

chránit kulturní dědictví evropského významu,

•

podporovat kulturní výměnu a uměleckou a literární tvorbu.

K článku 151 byl posléze připojen důležitý paragraf 4, který stanoví, že Evropská společenství budou brát v úvahu kulturní aspekty při veškeré činnosti vyplývající z ostatních ustanovení smlouvy, aby mohla ctít a podporovat rozmanitost svých kultur. Na základě tohoto článku byla v letech 1993–1999 realizována první generace programů – nejprve pilotní programy, které byly následovány programy oborovými. V roce 1990 Komise zveřejnila výběrová kritéria a podmínky pro účast v „Evropské platformě“, která se v roce 1991 pod názvem Kaleidoscope stala prvním programem pro podporu uměleckých a kulturních akcí uskutečněných vždy nejméně ve třech členských zemích EU.


11/211


V roce 1994 došlo k modifikaci programu, jejímž cílem bylo efektivněji podporovat kulturní aktivity, povzbuzovat uměleckou tvorbu a spolupráci prostřednictvím sítí, podporovat lepší přístup veřejnosti k evropskému dědictví a zlepšit uměleckou a kulturní spolupráci mezi odborníky. V letech 1990–1995 obdrželo finanční podporu EU více než 500 kulturních projektů. Mezi lety 1990–1996 Evropská komise podpořila několik pilotních projektů v oblasti překladu a podpory knih. Přidělila granty na více než 500 překladových projektů. Tyto pilotní programy umožnily realizaci tří kulturních programů v letech 1996–1999: Kaleidoscope (1996–99) na podporu umělecké a kulturní tvorby a spolupráce na evropské úrovni v oblasti scénických umění, výtvarného umění, užitého umění a umění multimédií. V rámci programu bylo podpořeno 518 projektů. Rozpočet programu byl 36,7 mil. €. Ariane (1997–99) na podporu v oblasti knih a četby, včetně překladů. V rámci programu bylo podpořeno 767 překladů a projektů spolupráce a odborného školení. Rozpočet programu byl 11,1 mil. €. Raphael (1997–99) na podporu integrace politik členských států v oblasti kulturního dědictví evropského významu. Cílem programu bylo povzbudit spolupráci v oblasti ochrany, konzervace a veřejného využití evropského kulturního dědictví, zvýšit povědomí občanů o kulturním dědictví a umožnit jim k němu přístup. V rámci programu bylo podpořeno 360 projektů. Rozpočet programu byl 30 mil. €. V roce 1999 pak byly realizovány a podpořeny tzv. „pilotní akce“, zajišťující přípravu programu Culture 2000. V rámci těchto akcí bylo podpořeno 55 kulturních projektů, do kterých bylo zapojeno více než 270 kulturních subjektů z členských zemí EU a EEA, celkovou částkou 6,07 mil. €. V roce 2000 tyto programy nahradil nový program s názvem Culture 2000, který byl přijat dne 14. 2. 2000 Evropským parlamentem a Radou, po konzultacích s Výborem regionů (rozhodnutí č. 508/200/EC vydané v Úředním věstníku OJ L 63 dne 10. 3. 2000, s.1). Původně byl program koncipován na období 5 let, tedy do konce roku 2004. V roce 2004 byl program prodloužen do roku 2006 (rozhodnutí č. 626/2004/EC Evropského parlamentu a Rady z 31. 3. 2004, vydané v Úředním věstníku OJ L 99 dne 3. 4. 2004, s. 3). PROGRAM CULTURE 2000

Časové vymezení a záměr Program Culture 2000, který je vymezen na období 7 let ( 2000–2006), iniciuje vytvoření společné evropské kulturní oblasti prostřednictvím sblížení jednotlivých kultur, současně chce ale zachovat jejich národní a regionální rozmanitost. Program Culture 2000 přispívá k propagaci myšlenky společného kulturního prostoru evropských národů a podporuje jeho kulturní rozmanitost. V této souvislosti podporuje spolupráci mezi tvůrčími umělci, kulturními organizacemi, soukromými a veřejnými pořadateli, aktivitami kulturních „networků“ a jiných partnerů a rovněž mezi kulturními institucemi členských států EU a dalších zemí zapojených do programu, zvláště v oblasti umělecké tvorby a ochrany společného kulturního dědictví. Záměrem programu je iniciovat a podporovat spolupráci mezi kulturními činiteli vedoucí k prohloubení mezikulturního dialogu a vzájemné znalosti historie a kultury, ke snadnějšímu šíření kultury, k rozmanitosti umělecké tvorby, propagaci kulturního dědictví a socio-ekonomické a sociální integraci. Program Culture 2000 podporuje rovněž projekt Evropská města kultury a další specifické akce. Projekt Evropská města kultury byl přijat Radou ministrů v roce 1985 s cílem „přispět ke sblížení evropských národů“. Tato akce se stala velmi populární díky atraktivnosti vybraných měst pro turisty i odbornou veřejnost. Každý rok obdrží titul Evropské město kultury jedno či více vybraných měst z předem určených evropských států. Evropská komise poté přidělí městům granty na uskutečnění kulturních aktivit.


12/211


Tzv. specifické akce mají dílčí rozpočet v rámci programu Culture 2000. Každý rok je vedle obecné výzvy programu Culture 2000 zveřejněna i výzva na podporu tzv. specifických akcí, jejichž zaměření je zvoleno na základě dohody zástupců všech zemí, které se účastní programu Culture 2000. Jedná se o velmi omezený počet projektů (např. studie, projekty při příležitosti výročí, rozšíření apod.). Rozpočet programu Culture 2000 na celé období trvání je 236,5 mil. €. Program CULTURE 2000 je určen k částečnému financování mezinárodních kulturních projektů z těchto oblastí: •

kulturní dědictví (movité, architektonické a nemovité kulturní dědictví, historické archivy a knihovny, archeologické dědictví a kulturní dědictví nacházející se pod vodou, kulturní místa a kulturní krajiny),

•

výtvarné umění (moderní a současné výtvarné umění a ostatní související formy uměleckého výrazu: malířství, sochařství, video art, cyber art, fotografie, průmyslový a komerční design, textilní design, architektura, grafika, užité umění, umělecká řemesla),

•

performing arts / scénická umění (divadlo, tanec, hudba, opera, hudební divadlo, pouliční divadlo a cirkus),

•

literatura (knihy, četba a překlad).

Každý rok je v rámci programu vypsána výzva k podávání žádostí o podporu projektů / call for proposals, které začnou v následujícím roce. Výzva je základním dokumentem, ve kterém jsou stanoveny všechny podmínky a kritéria nezbytná pro přidělení finanční podpory ze strany EU. Výzvy na rok 2000 a 2001 měly vymezené tematické zadání. Výzvy na roky 2002, 2003 a 2004 měly stanovenu vždy jednu kulturní oblast jako prioritní: v roce 2002 to bylo výtvarné umění; v roce 2003 to byla oblast performing arts / scénická umění a v roce 2004 se program prioritně zaměřil na kulturní dědictví. V letech 2002–2004 však byl podpořen i menší počet projektů z oblastí, které neměly v daném roce prioritu. Každoročně byly také podpořeny projekty z oblasti knihy, četba, překlad. V případě překladových projektů se jedná pouze o národní projekty (většinou jde o granty na překlad 4–10 titulů z cizích jazyků do češtiny, případně jiného minoritního jazyka používaného na území ČR). Pro roky 2005 a 2006 není stanovena žádná prioritní oblast, to znamená, že v těchto ročnících programu budou podpořeny projekty všech uvedených kulturních oblastí. Cíle programu CULTURE 2000 jsou: •

podpora kulturního dialogu a vzájemné znalosti kultury a historie evropských národů,

•

podpora tvůrčí činnosti a nadnárodního šíření kultury, mobility umělců, kulturních pracovníků, odborníků a dalších činitelů v kulturní oblasti a jejich děl, především s důrazem na mladé lidi, sociálně znevýhodněné osoby a na kulturní rozmanitost,

•

zdůraznění kulturní rozmanitosti a rozvoje nových forem uměleckého výrazu,

•

sdílení a zdůraznění společného kulturního dědictví evropského významu,

•

podpora osvědčených postupů při jeho konzervaci a ochraně a šíření know-how,

•

uznání role, která přísluší kultuře v hospodářském a společenském vývoji,

•

posílení mezikulturního dialogu a vzájemné výměny mezi evropskými a neevropskými kulturami,

•

jednoznačné uznání kultury jako ekonomického faktoru a jako faktoru sociální a občanské integrace,

•

zlepšení přístupu ke kultuře a účasti na kulturním dění v Evropské unii pro co největší počet občanů.


13/211


Cílem programu Culture 2000 je udělovat finanční příspěvky kvalitním projektům, které podporují kreativitu a jejichž cíle, metody a formy spolupráce přesahují lokální, regionální nebo národní zájmy a mají za cíl působit na evropské úrovni. Projekty by měly odrážet současné směry a trendy v oblasti kultury. Všechny projekty, které získají podporu v rámci programu Culture 2000, se musí zabývat alespoň jedním z následujících tří témat: 1. zaměření na veřejnost (dostupnost pro občany), 2. uplatnění nových technologií či médií v kulturní tvorbě, 3. tradice a inovace; propojení minulosti a budoucnosti.

2.2.3 Nástroje institucionální, řídící a metodické Státní kulturní instituce a jejich systém zůstanou i nadále důležitým článkem systému kultury zejména v oblasti přístupu k informacím a v systému péče o kulturní dědictví. Je žádoucí posilovat konzistentní postoj orgánů státní správy v kultuře jako jeden ze základních předpokladů pro zachování rovného přístupu občanů ke kulturnímu bohatství. Metodickým a osvětovým působením lze motivovat kulturní chování subjektů nezávislých na orgánech státní správy (krajů, obcí, církví, neziskových kulturních organizací). V evropských zemích je běžná existence ministerstev kultury. Hlavní náplní činnosti ministerstev kultury patří: •

formulace návrhů a realizace přijaté kulturní politiky,

•

příprava návrhů právních norem,

•

správa a rozdělování prostředků na kulturu nebo kontrola těchto procesů,

•

správa národní kulturních institucí,

•

mezinárodní kulturní spolupráce,

•

informace a poradenství pro regionální kulturní politiku, koordinace a podpora projektů a akcí na regionální úrovni,

•

péče o umělecké školství.

2.3

Základní data o stavu kultury v ČR

2.3.1 Základní data o kultuře v ČR a srovnání s vyspělými zeměmi Evropy V dokumentech EU ani MK ČR nebyly nalezeny takové statistické ukazatele, které by umožnily srovnání všech členských států EU s ČR (u všech členských zemí výdaje za stejné roky apod.). Proto lze jen obecně konstatovat, že v rámci financování kultury se projevuje silná tendence ke zvyšování podílu regionů a obcí. Ve většině států činí podíl státu na financování kultury kolem 40-50 % (pochopitelně v závislosti na federativním nebo spolkovém uspořádání), zbytek připadá na regiony a místa. Sponzorství se podílí jen 1-4 %, zřídka více. Velké jsou rozdíly v rozdělení nákladů mezi obory, přičemž nejnákladnější je obvykle památková péče, divadlo, muzea a galerie. Znatelně sílí tendence podporovat méně reprezentativní a více obecně přístupné instituce. Abychom však nezůstali jen u obecných konstatování, byly pro srovnání vybrány dvě země, které jsou pro ČR velmi inspirativní: Francie - proto, že se na ni prvorepublikové Československo výrazně orientovalo, podobně jako tvůrci stávající reformy veřejné správy, a Rakousko – které díky své „sousední“ poloze představuje v rámci EU našeho významného partnera. Data jsou u Francie a Rakouska k roku 2000, pokud se data vztahují k jinému datu je na tento fakt upozorněno. Pro Českou republiku jsou data z ekvivalentního období, případně aktuálnějšího data, případná změna je vždy uvedena.


14/211


Seznam použitých kritérií je následující: •

priority kulturní politiky,

•

hlavní znaky systému kulturní správy,

•

výdaje centrálního orgánu (orgánů) na kulturu,

•

podíl na výdajích na kulturu dle stupně řízení.

Prvním srovnávacím kritériem jsou priority kulturních politik srovnávaných zemích. V následující tabulce je uvedeno vždy několik příkladů pro každou srovnávanou zemi a jsou řazeny sestupně. Tab. č. 2 - Priority kulturních politik jednotlivých zemí

Francie

Česká republika

-

Rakousko

-

Zajištění rovnosti přístupu ke kultuře a umění, ochrana kulturní rozmanitosti, dekoncentrace a postoupení pravomocí, podpora výchovy k umění, podpora kreativity, tvůrčího i interpretačního umění. Garance svobody tvorby umělců, decentralizace rozhodování a přenést rozhodovací proces mimo vliv státu, rovnost přístupu ke kultuře, ochrana a péče o kulturního dědictví,výchova a osvěta v užívání kulturních statků a tlumení negativního vlivu komerce. Ochrana kulturního dědictví, zavedení konceptu mezinárodní kulturní politiky a zvýšení zájmu o mezinárodní kooperaci, podpora domácí filmové produkce, Rakousko se chce stát zemí s rozvinutým filmovým průmyslem, zvýšit privátní podporu kultury cestou daňový úlev.

Pramen: Council of Europe/ERICarts, 2003, Kulturní politika v ČR, 2001 Dalším ukazatelem pro srovnání jsou hlavní znaky kulturní správy, které by měly poukázat na rozdíly mezi zkoumanými zeměmi a jednoznačně je rozlišit. Data jsou rozdělena pro přehlednost do dvou tabulek 3 a 4. Tab. č. 3 - Hlavní znaky systému kulturní správy I Země Francie ČR Rakousko

Centralizovaný/necentralizovaný systém centralizovaný systém s podstatnou rolí samospráv centralizovaný systém federální zřízení, decentralizovaný systém

Kompetence jsou Národní fond soustředěny (nadace) do jednoho orgánu na podporu kultury ano

ano

ano

ano

ne

ano

Zdroj: Council of Europe/ERICarts, 2003, MKČR, 2004 První sloupec tabulky 3 zobrazuje krátký popis systému kulturní správy, kdy je Česká republika a Francie zařazena mezi centralistické systémy s kompetencemi soustředěnými do jednoho úřadu, které se od sebe liší výrazněji až na nižší úrovni linie státní správy. Ve francouzském systému je vedena přísně vertikálně podle druhu umění na úroveň departmentu, kde je ukončena a na nižší úrovni kulturní politiku aplikují už samosprávy dle vlastního uvážení, ale ve spolupráci s ministerstvem.


15/211


V České republice situace doposud zcela nevykrystalizovala a hledají se možná řešení spolupráce ministerstva s kraji i obcemi. Rakousko je dle očekávání zařazeno mezi země s decentralizovaným modelem správy kultury. Kompetence ale nejsou v této zemi soustředěny do jednoho orgánu, ale jsou rozděleny vcelku logicky na oblast umění a médií soustředěných na úřadu kancléře a ochrany kulturního dědictví na ministerstvu školství. Tab. č. 4 - Hlavní znaky systému kulturní správy II Země Francie ČR Rakousko

Arm’s lengt struktura ne ne ano

Mezirezortní orgány ano ano ne

Mezivládní orgány1 ano ne ano

Zdroj: Council of Europe/ERICarts, 2003, MKČR, 2004 Tabulka 4 vypovídá o znacích kulturní správy srovnávaných zemí, zaměřuje se na kooperaci centrálních orgánů mezi sebou a samosprávou na úrovni regionů (pro Rakousko spolkových zemí, pro ČR kraji). Prim v této oblasti kupodivu hraje Francie, kde je kooperace díky vertikálnímu členění a členění na obory umění nutná, ale i všeobecně podporovaná, a to nejen na úrovni ministerstev nebo ve spolupráci s nižšími úrovněmi veřejné správy, ale i uvnitř resortu samotného. Trochu zarážející je absence meziresortních orgánů v Rakousku, i když je působnost v oblasti kultury rozdělena mezi několik ministerstev a úřad spolkového kancléře, kooperace zde neprobíhá v rámci nějaké stálé platformy spolupráce, ale dle potřeby formou neformálních setkání. V České republice funguje jeden stálý mezirezortní orgán - Mezirezortní komise ministerstva kultury a ministerstva školství pro mimoškolní dětské a mládežnické umělecké aktivity, výchovu uměním i k umění a kulturnímu dědictví, umělecké školství.2 Spolupráce mezi ministerstvem a kraji se prozatím v žádnou ustálenou formu spolupráce nevyvinula, ale zřejmě si situace v budoucnu nějakou formu vynutí. Absence nebo naopak zahrnutí arm’s lenght struktury je v souladu s rozdělením na systémy centralizované a decentralizované. Přenesení pravomocí na nižší stupně rozhodování umožňuje použití prvků tohoto systému, centralizovaný systém správy je pak v protikladu. Další srovnání je provedeno podle výdajů centra na kulturu, nejedná se o členění podle výše výdajů celého veřejného sektoru, ale jen ústřední vlády, která má v zemích ale různý podíl na celkových výdajích, blíže v tabulce 6. Tab. č. 5 - Výdaje centrální vlády na kulturu Země Francie ČR Rakousko

Největší výkonné umění ochrana kulturního dědictví, církev, výkonné umění výkonné umění

Nejmenší archívy podpora regionů a národnostních menšin lidové umění, zvyky a tradice

Zdroj: Council of Europe/ERICarts, 2003, MKČR, 2004. U Francie a Rakouska je nejvíce ústředními orgány podporováno výkonné umění, následováno dále ochranou a uchováním kulturního dědictví a vzděláváním. Česká republika poněkud vybočuje větším podílem výdajů na ochranu kulturního dědictví, to je dáno malou finanční samostatností místních samospráv a následným nedostatkem peněžních zdrojů v potřebné výši u těchto orgánů na financování této činnosti a také menším podílem památek v soukromém vlastnictví. Specifikem České republiky jsou ale výdaje na zajištění chodu církví, největší položkou v těchto výdajích jsou pak platy duchovních (přibližně 80 %). Dle zákonné úpravy3 mají uznané církve automaticky nárok na dotaci ze státního rozpočtu. Na ministerstvu kultury je k tomuto účelu zřízen odbor církví, který se podílí i na narovnání vztahu mezi církví a státem, což je dlouhodobý problém.

1

Chápáno na území státu, např. vztah mezi (spolkovou) vládou a vládami jednotlivých spolkových zemí (krajů, regionů). Byla zřízena dle usnesení vlády č. 401/99 ke Strategii účinnější státní podpory kultury. Zákon č. 218/1949 Sb. o Hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů.

2 3


16/211


Další a navazující srovnání uvede rozdělení zemí podle podílu jednotlivých stupňů veřejné správy na celkových výdajích na kulturu. Tab. č. 6 - Výdaje států dle stupně řízení

Francie (1996)

Česká republika

Rakousko (1999)

52 % vláda, 2 % regiony, 7 % departmenty, 39 % municipality. rok 2000 37 % vláda, 10 % okresní úřady, 53 % municipality.

rok 2001 31,5 % vláda, 2,5 % kraje, 11,0 % okresní úřady, 55,0 % municipality.

33 % spolková vláda, 29 % spolkové země, 9 % Vídeň, 29 % municipality.

Zdroj: Council of Europe/ERICarts, 2003, výpočet na základě dat IPOS, 2003 Zobrazená data podávají poměrně zajímavou výpověď o peněžních tocích v kultuře, a jak se která úroveň veřejné správy podílí na distribuci veřejných finančních prostředků. Česká republika se stejně jako ve většině srovnávaných znaků více blíží francouzskému modelu. Společným znakem je menší role regionální správy a samosprávy a naopak velký podíl centrálního orgánu jako nejvyššího stupně řízení a municipalit, tj. nejnižšího stupně řízení ve veřejné správě. Rozdílným prvkem je postavení centrálního orgánu, ve Francii má dominantní roli, v České republice mají dominantní postavení municipality. Pro Českou republiku jsou záměrně vybrána dvě období, před vznikem krajů a po jejich vzniku. Předpokládá se, že kraje převezmou ve větší míře agendu spravovanou okresními úřady (část se přesune na obce s rozšířenou působností) a po roce 2002 i jejich podíl na výdajích na kulturu. I přes nárůst zůstane tato úroveň veřejné správy s nejmenším podílem na celkových výdajích. Vývoj struktury do budoucna lze jen těžko odhadovat, ale kultura je jednou z několika oblastí, kde mohou kraje již realizovat vlastní politiku, ale ve velmi omezeném rozsahu daném jejich finančními možnostmi. Rakousko se svým decentralizovaným modelem je, oproti dvěma výše uvedeným zemím, v určitém protikladu, vedoucí postavení mají spolkové země, pokud k nimi přičteme i hlavní město Vídeň. Kdybychom tak neučinili a Vídeň jako určité specifikum státu vyloučili (má vlastní kulturní politiku), bylo by postavení jednotlivých stupňů veřejné správy vzácně vyrovnané, jen s malými rozdíly. Jen pro doplnění komparace jsou uvedeny údaje o podílu výdajů na kulturu na výdajích státního rozpočtu, což sice není zcela objektivní faktor, ale pro ilustraci celkové situace patrně některým subjektům dostačuje. Tab. č. 7 - Výdaje vlád na kulturu za rok 2002 Země

% výdajů SR

Francie

1,0

Česká republika

0,64

Rakousko

1,3

Pramen: Council of Europe/ERICarts, 2003, IPOS, 2003 Na kulturu tedy vydává relativně nejvíce prostředků Rakousko, kde jsou ovšem započítány i prostředky, které rozdělují místní spolkové země. Pro Českou republiku a Francii se jedná o výdaje věcně působného ministerstva, ale přesto se zdá uvedené procento pro ČR velmi malé, zvláště byl-li jeden z cílů kulturní politiky navýšit podíl výdajů na kulturu na jedno procento státního rozpočtu.


17/211


Vzhledem k rozdílnostem mohou být výše uvedené údaje velmi zavádějící, pokud přihlédneme také k datům, které zobrazují podíl vlády (ústředního orgánu) na celkových výdajích veřejné správy na kulturu, kde se jednotlivé země poměrně výrazně liší, u Rakouska reprezentují přibližně 70 % všech výdajů, v ČR jen necelou třetinu, proto není zcela relevantní srovnávat jen tyto hodnoty. Nezanedbatelný je rovněž efekt zaměstnanosti v kultuře, oblast kultury zaměstnává v průměru 2,5 % lidí v Evropě. V roce 2002 bylo odhadnuto, že v 25 zemích EU pracuje v kultuře 4,2 milionu, tj. 2,5 % osob. Průměr se pohybuje od 1,4 % v Portugalsku a Slovensku, 1,8 % v České republice, Litvě a Lucembursku k 3,7 % v Estonsku, 3,5 % ve Finsku, 3,3 % v Holandsku a Švédsku a 3,2 % ve Velké Británii.

2.3.2 Obecná kulturní charakteristika ČR K tradicím české kulturní politiky patří jak etatismus plynoucí z historického vývoje (stopy byrokratického centralismu Rakouska-Uherska, ale také kulturně-politická manifestace zápasu o českou státnost) a politické orientace meziválečného Československa na Francii, tak značný stupeň decentralizace projevující se výrazným podílem obcí, zájmových sdružení a spolků na skutečné podobě kulturního života společnosti. V současnosti existují alespoň dva další momenty, které kulturní politika musí brát v úvahu. Jednak je zde určitá objektivní nutnost akceptovat proces internacionalizace kultury v souvislosti s Evropskou unií, na druhé straně je zde nutnost uchování a podpory rozvoje národní kultury, tzn. tvorby a rozšiřování domácí české kultury jako jednoho z důležitých znaků národní identity právě ve sjednocené Evropě. Národní kultura primárně není tak důležitá pro zahraničí, ale právě pro zemi samotnou. Je tedy pochopitelné, že se objevuje aktivnější úloha státu v kulturní politice pro určitá nebezpečí z nepřiměřeného růstu internacionalizace, který by mohl mít za následek nepřiměřenou nivelizaci v určitých oblastech kultury nebo v krajním případě i ohrožení kultury vázané na český jazyk. Kulturní politika ČR byla a je ovlivňována systémem státní správy a samosprávy. To, ať už šlo či jde o krajské, obecní nebo regionální členění, neodpovídá tradiční resp. přirozené kulturní regionalizaci ČR. Tu lze dnes rozpoznat dle krajových nářečí, krojů a zvyků, tedy dle tradiční lidové kultury např. na Slovácku, Valašsku, Kyjovsku, Podluží apod. Zachování tradiční kulturní regionalizace by mělo být jak v zájmu krajů, tak státu, resp. MK ČR, které za tímto účelem vydalo Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice.

2.3.3 Současný stav kulturní politiky v České republice Co se týká kulturní politiky, tak první polistopadoví ministři kultury se o ní zdráhali mluvit (Kabát, Uhde), nebo ten pojem chápali v souvislosti s praxí minulého režimu (Tigrid v první fázi svého ministrování). Až ministr Talíř učinil první (byť neúspěšný) pokus o formulování kulturní politiky, ministr Stropnický pak již po sobě zanechal návrh dokumentu, ze kterého se dalo vycházet. Ministr Dostál z něj také vyšel a podařilo se mu dosáhnout toho, že vláda v roce 1999 vzala na vědomí a uložila realizovat dokument s názvem "Strategie účinnější státní podpory kultury". Ten byl v lednu 2001 vládou přijat jako dokument "Kulturní politika: Funkce kultury, hlavní cíle a nástroje kulturní politiky". Po desetiletém období neexistence vládou deklarované kulturní politiky se 10. ledna 2001 vláda České republiky usnesla v dokumentu "Kulturní politika: Funkce kultury, hlavní cíle a nástroje kulturní politiky" na účinnější státní podpoře kultury do roku 2005. Z toho dokumentu vyplývá, že je potřebné, aby se orgány státní správy, a v souvislosti s reformou veřejné správy stále více orgány samosprávy, kulturou zabývaly. Jejich úlohou je především vytváření finančních, koncepčních, legislativních a do určité míry i organizačně institucionálních předpokladů pro podílení se občanů na kultuře. Ti jsou jejími tvůrci, příjemci i ochránci a předavateli. Mezi hlavní cíle kulturní politiky patří zejména: •

garantovat ochranu svobody tvorby umělců a tvůrců a vytvářet podmínky pro využívání této svobody,

•

vytvářet podmínky pro realizaci kulturních aktivit občanů zejména na základě občanského sdružování (spolčování),


18/211


•

vytvářet podmínky pro decentralizaci rozhodování v celém kulturním systému a pro přenášení rozhodovacích procesů mimo, garanci orgánů státní správy a jejich nezávislost i ekonomickou ("umělci rozhodují sami o sobě"),

•

garantovat rovnost přístupu občanů ke kulturnímu bohatství a usnadňovat tento přístup znevýhodněným společenským skupinám (menšiny, osoby se zdravotním postižením),

•

garantovat ochranu kulturního dědictví a podporovat péči o ně,

•

garantovat svobodný přístup občanů k informacím, podporovat výměnu informací uvnitř systému kultury, mezi systémem kultury a vnějším prostředím bez ohledu na jazykové a administrativní hranice,

•

podporovat výchovu a osvětu v systému tvorby i užívání kulturních statků,

•

brzdit negativní vlivy komercionalizace kultury.

Konkrétní cíle kulturní politiky jsou vtěleny do jednotlivých článků dokumentu, zabývajících se jak obecným prostředím pro tvorbu, distribuci, uchovávání a spotřebu kulturních statků, tak jednotlivými oblastmi kultury, jež jsou záměrně uspořádány podle působnosti ministerstva kultury. Několik prvních článků se týká obecnějších otázek, společných pro celou oblast kultury, většina z šesti desítek dalších článků se zabývá konkrétními problémy jednotlivých oborů a způsoby přístupů k jejich řešení. Z Programového prohlášení vlády o podpoře kultury vyplývá, že vláda bude nadále postupně realizovat cíle výše popsané Strategie účinnější státní podpory kultury (kulturní politiky), přijaté v širokém konsensu zástupců občanských iniciativ, samosprávy a kulturních institucí. Proto hodlá každoročně vyčleňovat na podporu kultury - včetně národnostních menšin - prostředky ve výši obvyklé ve státech Evropské unie. Záměrem vlády je trvale udržitelné užívání neztenčovaného národního kulturního pokladu a jeho zachování pro budoucnost. Je záměrem vlády i nadále zvyšovat péči státu o kulturní dědictví. Proto kromě zajištění finančních zdrojů bude prosazovat nový památkový zákon, který vymezí práva a povinnosti vlastníků kulturních památek a kompetence obcí, krajů a státu ve struktuře systému péče o památkový fond. Vláda také bude prosazovat opatření v oblasti prodeje, vývozu a dovozu starožitností s cílem omezit nekontrolovatelný pohyb kulturního dědictví. Rozvoj české kultury však bude životaschopný pouze v podmínkách účinné spolupráce mezi obcemi, kraji a Ministerstvem kultury. Mezi dílčí dokumenty, které dotváří kulturní politiku státu potom patří především:

Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010 V červenci 2004 přijala vláda „Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010“ (dále jen „Koncepce“). České knihovny tak získaly poprvé ve své historii strategický rozvojový dokument schválený vládou. Koncepce navazuje na materiál „Strategie knihoven 1999-2003“, který v roce 1998 připravila Ústřední knihovnická rada (dále jen ÚKR), poradní orgán ministra kultury pro oblast knihovnických a informačních služeb, knihovnictví a knihoven. Základní návrh nové Koncepce i v tomto případě připravila ÚKR s tím, že v říjnu 2002 k návrhu proběhla veřejná diskuse.

Koncepce účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005 Dokument se zabývá zejména následujícími okruhy problémů: •

Uchování a prezentace památkového fondu.

•

Diferenciace památkové ochrany v památkových územích.

•

Posílení právní jistoty vlastníků památek.

•

Decentralizace a zjednodušení výkonu státní správy.

•

Metodické řízení a odborná úroveň oboru památkové péče.

•

Finanční podpora vlastníků památek.

•

Zapojení občanských iniciativ do péče o památkový fond.

•

Památky a cestovní ruch.

•

Ochrana movitých památek.

•

Nová právní úprava ochrany památek.


19/211


Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2003 - 2008 (koncepce rozvoje muzejnictví) Usnesením vlády České republiky č. 87 ze dne 22. ledna 2003 vzala vláda na vědomí Koncepci účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2003 - 2008 (koncepce rozvoje muzejnictví) a uložila představitelům státní správy ve spolupráci se samosprávou tuto koncepci realizovat. V rámci připomínkového řízení, na kterém se vedle povinných připomínkových míst podílely i kraje a celá řada kulturních institucí a organizací byly všechny zásadní připomínky a většina doporučení do koncepce zapracovány. Koncepce byla v souladu s usnesením vlády č. 10 ze dne 3. ledna 2001 k Metodice střednědobých koncepcí zpracována na šestileté období. Stanovuje základní úkoly státu, jejichž splnění vytvoří stabilní podmínky pro péči o movité kulturní dědictví v České republice v daném období. Navazuje na předchozí základní koncepční dokument Ministerstva kultury - Kulturní politiku v České republice. Koncepce si dává za úkol řešení strategických cílů, kterými jsou účinnější preventivní ochrana muzejních sbírek zejména před následky mimořádných situací, posílení právní jistoty vlastníků sbírek, rozvoj akviziční činnosti, dořešení prostorových problémů muzeí, zapojení muzeí do vzdělávacích procesů a informačních sítí, propagace ČR prostřednictvím výstavních projektů v zahraničí a podpora prezentace novodobých dějin. Analyzuje rovněž stav movitého kulturního dědictví a muzejnictví s důrazem na vývoj po roce 1989. Koncepce bude aktualizována každé dva roky, její závěrečné vyhodnocení bude provedeno ke dni 31.12.2008.

Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice Významnou součástí materiálního i duchovního bohatství České republiky je její kulturní dědictví. Jeho prostřednictvím se z generace na generaci přenášejí hodnoty, vytvářené po celá staletí. Je základem kulturní identity, zdrojem kulturní rozmanitosti a vzdělanosti, přispívá ke kultivovanosti občanů, je důležitým fenoménem ve využívání volného času (v tomto směru může sloužit jako nástroj proti sociálně patologickým jevům). Kulturní dědictví v celém svém spektru, tj. movité i nemovité, hmotné i nehmotné, se významně podílí také na rozvoji ekonomiky České republiky, neboť představuje důležitou motivaci pro tzv. turistický průmysl. V některých svých oborech souvisí přímo s produkční činností drobných podnikatelů. Proto významnou měrou ovlivňuje celkový rozvoj jednotlivých obcí a regionů. To platí i o tradiční lidové kultuře, která je specifickou součástí tohoto kulturního dědictví. Cílem předkládaného materiálu je stanovit koncepční nástroje účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, a to jako soubor koordinovaných opatření směřujících k její efektivnější identifikaci, dokumentaci, ochraně a využívání a předávání dalším generacím. Základní cíl péče o tradiční lidovou kulturu vláda podpořila již v Kulturní politice (aktualizovaná verze Strategie účinnější státní podpory kultury schválená usnesením vlády ze dne 10. ledna 2001 č. 40).

Koncepce rozvoje výzkumu a vývoje v resortu Ministerstva kultury na léta 2004 – 2008 Koncepce rozvoje výzkumu a vývoje v působnosti Ministerstva kultury na léta 2004-2008 (dále jen „koncepce VaV“) formuluje vztah Ministerstva kultury k výzkumu a vývoji ve střednědobé perspektivě. Východiskem pro koncepci VaV je několik zásadních dokumentů: •

Národní politika výzkumu a vývoje České republiky na léta 2004-2008 (dále „NPVaV“), schválená usnesením vlády ČR ze dne 7. ledna 2004 č. 5,

•

Strategie účinnější státní podpory kultury („Kulturní politika“), schválená usnesením vlády ČR ze dne 10. ledna 2001 č. 40,

•

Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2003-2008 (koncepce rozvoje muzejnictví), schválená usnesením vlády ČR ze dne 22. ledna 2003 č. 87,

•

Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, schválená usnesením vlády ČR ze dne 11. června 2003 č. 571,

•

Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010, schválená usnesením vlády ČR ze dne 7. července 2004 č. 679.


20/211


Koncepce VaV navazuje na Koncepci rozvoje výzkumu a vývoje v resortu kultury z 11. dubna 2000, jejíž časový rámec byl omezen s ohledem na dynamické změny společnosti, ekonomiky a legislativy na roky 2000-2003. Koncepce VaV je určena útvarům Ministerstva kultury, resortním příspěvkovým organizacím, privátním organizacím a dalším institucím, které se zapojují do oblasti VaV pro postupné naplňování jednotlivých cílů a podporu priorit této koncepce VaV.

2.3.3.1

Rozvoj kultury na úrovni státu

Rozvoj kultury na úrovni státu je reprezentován aktivitami Ministerstva kultury České republiky. Ministerstvo kultury podle § 8 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je ústředním orgánem státní správy pro: •

umění,

•

kulturně výchovnou činnost,

•

kulturní památky,

•

pro věci církví a náboženských společností,

•

pro věci tisku, včetně vydávání neperiodického tisku a jiných informačních prostředků,

•

pro přípravu návrhů zákonů a jiných právních předpisů pro oblast rozhlasového a televizního vysílání,

•

pro provádění autorského zákona,

•

pro výrobu a obchod v oblasti kultury.

Jak již bylo výše řečeno MK ČR se v důsledku reformy veřejné správy vzdalo podstatné části svých zřizovatelských funkcí. Ponechalo si ve své působnosti zřizování takových kulturních institucí, které mají celospolečenský kulturní dopad, jsou reprezentanty kultury českého národa, viz. dále. Kromě toho si ministerstvo zachovává významné postavení v souvislosti s podporou různých neziskových kulturních aktivit prostřednictvím každoročního vypisování grantových programů MK ČR, stejně jako provozováním dvou státních fondů, a to Státního fondu kultury ČR a Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, v jejichž čele stojí ministr. Po reformě veřejné správy si MK ČR ponechalo ve své správě, resp. je jejich zřizovatelem, kulturní instituce typu Národní památkový ústav, Národních kulturních památek – zpřístupněných objektů, muzeí a galerií, kulturních památek, knihoven a ostatních organizací. V oblasti muzeí a galerií MK ČR k dnešnímu dni zřizuje Národní muzeum, Národní galerii v Praze, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Národní technické muzeum, Národní zemědělské muzeum, Památník národního písemnictví, Moravské zemské muzeum, Moravskou galerii v Brně, Technické muzeum v Brně, Slezské zemské muzeum, Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, Památník Lidice a Památník Terezín. V oblasti kulturní památek figuruje MK ČR jako zřizovatel u NPÚ - ústřední odborné pracoviště v Praze, NPÚ - ústřední odborné pracoviště středních Čech v Praze, Národního ústavu památkové péče, NPÚ - ústřední odborné pracoviště v Brně, NPÚ - ústřední odborné pracoviště v Českých Budějovicích, NPÚ - ústřední odborné pracoviště v Plzni, NPÚ - ústřední odborné pracoviště v Ústí nad Labem, NPÚ - ústřední odborné pracoviště v Pardubicích, NPÚ - ústřední odborné pracoviště v Ostravě, NPÚ - ústřední odborné pracoviště v Olomouci, u Správy státních hradů Bouzov a Šternberk a u Státního zámku Sychrov. Z knihoven MK ČR zřizuje Národní knihovnu ČR, Moravskou zemskou knihovnu v Brně a Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé K. E. Macana. Mezi ostatní organizace, které MK ČR zřizuje patří Národní divadlo, Státní opera Praha, Laterna Magika, Divadelní ústav, Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor, Národní filmový archiv, Informační a poradenské středisko pro místní kulturu a Ústav lidové kultury ve Strážnici.


21/211


2.3.3.2

Rozvoj kultury na komunální a regionální úrovni

V souvislosti s reformou veřejné správy jsou obce i kraje stále více angažovány v rozvoji kultury v daném regionu, a to jak v rámci své samostatné působnosti, tak i působnosti přenesené. Při své činnosti jsou však limitovány především stránkou legislativní, ekonomickou a v neposlední řadě také institucionální. V rámci reformy veřejné správy se na územní samosprávu přenáší nejen zřizovatelské funkce k příspěvkovým organizacím v oblasti kultury, ale i příslušný majetek. Jedním z cílů regionální politiky je podpora rozvoje kultury, a to jak ve sféře ochrany kulturních památek, tak v oblasti rozvoje společenského života, který je ovlivňován mimo jiné množstvím konaných kulturních akcí, dostupností kulturních zařízení, jako jsou např. kina, divadla, knihovny apod. Kulturní politika na regionální úrovni by měla odrážet následující základní linie: •

péče o kulturní památky,

•

péče o rozvoj knihoven, muzeí a galerií (každý kraj má povinnost provozovat jednu knihovnu, muzeum i galerii, aby se tak zajistila „síť„ základních kulturních institucí),

•

podpora ostatních činností v oblasti kultury.

2.3.3.2.1

Péče o kulturní památky

Množství kulturních památek, které se nacházejí na území daného regionu, přímo ovlivňuje kulturní politiku obce či kraje. Čím více se na území obce nachází pro turisty přitažlivých památek, tím více je ovlivňován také komunální rozpočet, a to jak z hlediska příjmů, tak i po výdajové stránce. Nemovitosti prohlášené za kulturní památky mají svůj režim ochrany a je jim tedy potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Prohlášení nemovitosti za kulturní památku má svůj zákonem daný postup. Rozhodujícím orgánem je zde opět MK ČR. Pokud tedy obec či kraj chce prohlásit určitou nemovitost za kulturní památku, musí se obrátit se žádostí na ministerstvo. Prohlašovaná nemovitost nemusí být výhradně ve vlastnictví obce či kraje, může být tedy i ve vlastnictví soukromé fyzické či právnické osoby. Vlastník však vždy podává vyjádření k tomuto návrhu. Konečné rozhodnutí bude závislé na posouzení předložených dokumentů ministerstvem, které si obvykle vyžádá i odborný posudek zpracovaný odbornou vědeckou nebo uměleckou organizací. Kulturní památky jsou ze zákona zapisovány do Ústředního seznamu kulturních památek ČR, který plní funkci evidence a zároveň funkci informací. Vedle toho jsou vedeny seznamy kulturních památek v územních obvodech krajů a obcí s rozšířenou působností. Zápisy do těchto seznamů se provádějí podle výpisu z ústředního seznamu. Na úseku územní památkové ochrany bude hrát důležitou roli jejich přesná evidence v katastru nemovitostí. Vyšší stupeň ochrany přináleží národním kulturním památkám, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa. K prohlášení kulturní památky za národní kulturní památku je oprávněna vláda, která tak činí svým nařízením a touto formou také stanovuje podmínky jejich ochrany. Hlavní roli při jejich ochraně hrají vedle jejich vlastníka opět především krajské úřady, vykonávající státní správu na úseku státní památkové péče. Dále se rozlišují také dvě formy územní památkové ochrany, a to památková rezervace a památková zóna. Platí zde podmínky podobné uznání za kulturní památku, takže zde figuruje mj. i krajský úřad. Nejvyšší systém památkové ochrany představuje zapsání památky do Seznamu světového dědictví UNESCO. Návrh na zápis do tohoto seznamu podává MK ČR a zápis schvaluje Mezinárodní výbor pro světové dědictví. Na návrh ČR bylo do seznamu postupně zařazeno 11 kulturních památek. Podnět k zápisu může vůči státu učinit i obec nebo kraj. Zapsání kulturní památky do seznamu s sebou přináší na jedné straně publicitu z hlediska cestovního ruchu, ale na straně druhé také vyšší finanční výdaje na její údržbu. V případě obnovy kulturní památky zapsané v seznamu může stát prostřednictvím ministerstva kultury nebo obec či kraj ze svých rozpočtových prostředků přispět na zvýšené náklady spojené s obnovou památky.


22/211


Prohlášení věci za kulturní památku není samoúčelné. Tento proces má především za úkol, aby byla zajištěna jejich náležitá ochrana, zachování a vhodné uplatnění. Soubor činností, opatření a rozhodnutí daných orgánů, které mají za cíl péči o kulturní památky, pak můžeme označit jako státní památkovou péči. Ústředním orgánem státní správy pro kulturní památky je ministerstvo kultury. Ministerstvo zřizuje také specializovaný kontrolní orgán v podobě památkové inspekce, která má za úkol především vykonávat dozor nad dodržováním platné právní úpravy. Krajský úřad metodicky řídí výkon státní památkové péče v kraji. Plní úkoly orgánu státní památkové péče pro národní kulturní památky, pokud nepřísluší ministerstvu nebo přímo vládě, a v této souvislosti vykonává i stavební dohled při obnově národní kulturní památky a plní další úkoly stanovené zákonem. Vedle toho dohlíží na dodržování práv a povinností na úseku správy kulturních památek, a to v rozsahu své působnosti. Krajský úřad dále podává vyjádření k prohlášení věci za kulturní památku (nebo jejímu zrušení) a vyslovuje se také k prohlášení památkové zóny, vede seznam kulturních památek ve svém územním obvodu, vydává závazná stanoviska v případě provádění údržby, opravy, rekonstrukce nebo restaurování či jiné úpravy národní kulturní památky. V samostatné působnosti kraj pro své území schvaluje koncepci podpory státní památkové péče, a to v souladu s koncepcí rozvoje na celostátní úrovni a po projednání s ministerstvem, schvaluje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů a programů zachování a obnovy kulturních památek a usměrňuje jejich využití. Obec jako základní jednotka územní samosprávy ve své samostatné působnosti pečuje o kulturní památky a kontroluje plnění povinností vlastníků kulturních památek a může zřídit právnickou osobu pro obnovu kulturních památek. Tato oprávnění a povinnosti přináleží každé obci bez ohledu na její velikost. Mj. obecní úřady obcí s rozšířenou působností byly také pověřeny státní správou v oblasti památkové péče. Tyto obce pak vykonávají státní památkovou péči ve stanoveném správním obvodu, a to v souladu s její celorepublikovou koncepcí. Ve vztahu k ostatním obcím především usměrňují jimi zajišťovanou péči o kulturní památky. Vedle toho vykonávají státní stavební dohled při obnově kulturních památek z hlediska památkové péče a dozírají v rozsahu své působnosti na dodržování povinností v oblasti památkové péče.

2.3.3.2.2

Péče o rozvoj knihoven

Knihovny již v dávných dobách plnily důležité funkce pro společnost a byly mimo jiné brány jako základní měřítko její vzdělanosti a kulturnosti. Tuto roli nepochybně sehrávají i v dnešní době, kdy práce s informacemi je již běžnou denní záležitostí. V oblasti rozvoje knihoven budou hrát velice důležitou roli vedle státu především obce a kraje. Na ně také přešly zřizovatelské funkce u většiny okresních knihoven (zbývající přešly na obce nebo byly zrušeny). Knihovny, které jsou zřizovány územně samosprávnými celky, mají zpravidla formu příspěvkové organizace nebo organizační složky územně samosprávného celku. Forma v podobě organizační složky je vhodná pro menší knihovny, které nevstupují do složitějších ekonomických nebo právních vztahů a mají zpravidla jednoho pracovníka na vedlejší pracovní poměr (tzv. dobrovolného knihovníka). Organizační složka vzniká rozhodnutím zastupitelstva územně samosprávného celku, hospodaří jménem svého zřizovatele (nejedná se o právnickou osobu) a není účetní jednotkou. Naopak v případě příspěvkové organizace se jedná o subjekt se samostatnou právní subjektivitou, který spravuje majetek svěřený mu do správy a taktéž majetek pořízený vlastní činností. Schvalování zřizovacích listin obou výše zmíněných forem, které jsou vedle údajů o provozovateli a knihovně nutnou součástí návrhu na zápis do evidence knihoven, náleží zastupitelstvu územně samosprávného celku.

Knihovny zřizované krajem Krajské knihovny jsou právě v souvislosti reformou veřejné správy a se zavedením krajů jako vyšších územně samosprávných celků nově zařazeny do systému knihoven. Vedle univerzálních, konzervačních a historických knihovních fondů může tato knihovna uchovávat také fondy specializované. Tvoří středisko pro krajské meziknihovní služby a ve vztahu ke knihovnám v daném kraji také koordinační centrum v rámci svých regionálních služeb.


23/211


Krajská knihovna tak zabezpečuje výkon odborné péče o základní knihovny v jednotlivých obcích. Její úkol spočívá především v nákupu knihovního fondu pro tyto knihovny, jeho dopravě a odborném zpracování, a dále v zajišťování odborných seminářů, které by měly napomoci v zkvalitňování služeb nabízených základními knihovnami. Mezi tyto tzv. regionální funkce náleží především poskytování poradenských, vzdělávacích a koordinačních služeb, budování výměnných fondů a zapůjčování výměnných souborů knihovních dokumentů a další činnosti, které napomáhají rozvoji základních knihoven. Výměnný fond jako součást knihovního fondu krajských knihoven slouží k zajištění základních knihovnických a informačních služeb základních knihoven daného kraje. Krajská knihovna může také fungovat zároveň jako knihovna základní, a to v případě, že v příslušné obci není zřízena základní knihovna, která disponuje univerzálním knihovním fondem. Tato situace nastala např. v Českých Budějovicích, Kladně nebo Liberci. Krajská knihovna je tak v tomto případě prvním kontaktním místem pro občany dané obce je tedy spravedlivé po obci žádat, aby se finančně podílela na zajištění jejího provozu. Tato povinnost obce je také v souladu se zákonem o obcích, který jí ukládá vytvářet podmínky pro rozvoj informovanosti, výchovy, vzdělání a celkového kulturního vývoje, a to v samostatné působnosti.

Knihovny zřizované obcemi Nejnižším stupněm systému veřejných knihoven a zároveň nejrozšířenějším druhem jsou tzv. základní knihovny zřizované obcemi. Jak již bylo řečeno výše, jedním z úkolů obcí je pečovat o celkový kulturní rozvoj obce, kam nepochybně náleží právě také oblast knihovnictví. Nejčastěji budou obce zřizovateli základních knihoven s univerzálním fondem, kdy knihovna představuje zdroj knihovnických a informačních služeb v dané obci a jejím hlavním cílem je především poskytovat výpůjční, bibliografické a kulturně-vzdělávací služby. Vedle základní knihovny s univerzálním knihovním fondem může být zřízena také základní knihovna, která bude disponovat knihovním fondem specializovaným. Tento fond je složen z knihovních dokumentů určitého zaměření. Jako příklad lze uvést lékařské knihovny, zemědělské knihovny či oborové vysokoškolské knihovny. V praxi je situace taková, že pokud je zřizovatelem knihovny obec, jsou veřejné knihovnické, informační služby a odborné činnosti poskytovány bez užší vazby na obec jako takovou.

2.3.3.2.3

Některé další možné aktivity obcí a měst v oblasti kultury

Úroveň kulturního života regionu není určována pouze množstvím a kvalitou zpřístupněných kulturních památek či počtem knihoven a jejich vybavením, ale má daleko širší záběr. Kromě toho, že kraj na svém území má povinnost provozovat kromě knihovny ještě jedno muzeum a jednu galerii, může se spolu s obcemi zaměřit na podporu veřejné prezentace sbírkových fondů, na podporu profesionální umělecké tvorby, na rozvoj neprofesionálních uměleckých aktivit, na péči o tradiční lidovou kulturu a obnovu lokálních kulturních tradic, na podporu kulturních aktivit jako doplňkových programů osvětových projektů, na podporu občanských aktivit ve věcech péče o kulturní dědictví nebo na podporu kulturních aktivit národnostních menšin. Mimo zájem obce i kraje by neměly zůstat ani osoby se zdravotním postižením. Je nutno s nimi počítat na různých kulturních akcích a tomu také přizpůsobit jejich zpřístupnění. Vedle toho by si zasloužila pozornost také podpora jejich vlastních kulturních akcí.


24/211


2.3.4 Popis kultury v ČR v datech V rámci statistiky kultury je šetřena činnost kulturních zařízení zřizovaných Ministerstvem kultury (dále jen MK), dalšími orgány státní správy, obcemi, městy, občanskými sdruženími dle zákona 83/90 Sb., obecně prospěšnými společnostmi, církví, podnikatelskými subjekty aj. Jsou šetřeny následující obory: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

audiovizuální díla, divadlo, galerie, muzea a památníky, hudební soubory, hvězdárny, planetária a astronomické pozorovatelny, veřejné knihovny, památkové objekty, vydavatelé neperiodických publikací a periodického tisku. Podrobné informace týkající se zmíněných oborů kultury viz. Příloha č. 9.

2.3.5 Finanční nástroje pro ovlivňování kultury v ČR a pozice Zlínského kraje 2.3.5.1

Popis nástrojů v rámci ČR

Nástroje a cíle kulturní politiky ČR byly stanoveny usnesením vlády ČR č. 40 ze dne 10. ledna 2001. Z tohoto usnesení vyplývají následující nástroje:

2.3.5.1.1

Legislativní nástroje

Tyto nástroje jsou uplatňované právními normami v souladu s článkem 2, odstavce 2 Listiny základních práv a svobod. Základním smyslem je co nejširší zapojení občanů a občanských iniciativ do kulturních a uměleckých aktivit a také usnadnit jejich přístup ke kulturním hodnotám. Výčet základních legislativních norem upravujících oblasti kultury viz Příloha č. 2.

2.3.5.1.2

Ekonomické nástroje

a) přímé Státní dotace, fondové financování, poskytování náhrad za nucené omezování vlastnických práv (zejména v oblasti památkové péče, dále viz. čl. 11, odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Přímé výdaje státního rozpočtu na kulturu jsou však v ČR nízké. K datu vstupu ČR do Evropské unie dosáhly jen 0,23 % z hrubého domácího produktu, zatímco evropský průměr ve stejné době činil 0,5 – 1,1 % z HDP. Zdroje přímé veřejné podpory lze rozlišit na prostředky získané od ziskových subjektů a jejich přerozdělení formou různých dotací, nebo na prostředky získané ze zdrojů nezávislých na rozpočtovém procesu. Dále jsou to příjmy z vlastní činnosti kulturních institucí, různé nadace a nadační fondy, dary, sponzorské počiny, veřejné sbírky.

Sponzoring V ČR si právnická osoba může odečíst sponzorský dar poskytnutý obcím a právnickým osobám k financování kultury max. ve výši 5 % ze základu daně z příjmů, pokud úhrnná hodnota daru činí alespoň 2.000,- Kč, fyzická osoba pak 10 % ze základu daně z příjmů, pokud hodnota sponzorského daru přesahuje 2 % ze základu daně anebo činí alespoň 1000 Kč (zákon č. 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Sponzoring se v ČR už dostal na obvyklou evropskou úroveň (cca 3 % nákladů na kulturu), protože podíl sponzorství na podpoře kultury je v evropských zemích vesměs nízký, činí 1 – 4 %.


25/211


Fondy Fondy nejrozmanitější povahy a orientace patří v zahraničí k velmi rozšířeným formám alternativního financování kulturních aktivit. V ČR byly v roce 1992 zřízeny dva fondy: •

Státní fond kultury (zákon ČNR č. 239/1992 Sb.),

•

Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie (zákon č. 241/1992 Sb.).

Tyto fondy nemají - vzhledem k zákonné úpravě - redistribuční charakter, mají spíše charakter finančních institucí, působící jako záruční, garanční kapitál pro oblast kultury, resp. kinematografie. V současnosti se na MK ČR dokončila novela obou zákonů o Státních fondech, jenž se snaží uzákonit nové zdroje, resp. navýšit finance z již uzákoněných zdrojů (u fondu na podporu a rozvoj kinematografie je to např. zvýšení z 1 na 3 % příjmů z prodeje vstupenek. Novým zdrojem by měl být 3% odvod video - a DVD půjčoven z jejich obratu).

Nadace Další formu financování kultury v ČR představují nadace a nadační fondy podle zákona č. 227/1997 Sb. Jde o účelové sdružení majetku pro dosahování obecně prospěšných cílů, kterými je zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu. V ČR v současnosti působí cca 300 nadací zaměřených na podporu projektů v odvětví kultury.

Komunální obligace V Evropě ne zrovna rozšířeným způsobem získávání finančních prostředků pro kulturní aktivity je emise komunálních obligací. Jsou to úvěrové cenné papíry emitované veřejnoprávními institucemi a místními správními orgány nebo peněžními ústavy v jejich pověření za účelem finančního pokrytí provozních kapitálových potřeb. Tato emise je nejvíce rozšířena v USA, kde se používá již více než jedno a půl století (celková úroveň emisí přesahuje částku 400 mld. USD). V ČR jsou upraveny zákonem o dluhopisech (č. 530/1990 Sb.) a zákonem o komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů (č. 15/1998 Sb.). V ČR však tato forma financování kultury není příliš rozšířena, nepočítáme-li vydání komunálních obligací města Šumperk na výstavbu městského bazénu.

Loterie Úspěch loterií vyvolal řadu diskusí o způsobu užití prostředků získaných touto cestou. Šlo o to, zda by z těchto prostředků mělo být podporováno umění profesionální anebo amatérské, umělecké činnosti na ústřední nebo regionální úrovni atd. Podle zkušeností se rozhoduje spíše ve prospěch místních amatérských spolků a sdružení. V ČR upravuje v současnosti tuto oblast zákon o loteriích (č. 202/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Na základě něj vznikly také neúspěšná loterie Česká lotynka a Euroloto.

Veřejné sbírky Další možností, jak získat prostředky na různé účely, včetně kulturních, je uspořádání veřejné sbírky a nemusí při tom vždy jít o sbírky peněžní. Veřejné sbírky jsou sbírky pořádané veřejně a jsou účelově určeny na předem stanovené potřeby. Veřejné sbírky jsou upraveny zákonem o veřejných sbírkách (č. 117/2001 Sb. ve znění) a prováděcími předpisy.

Dotace a dotace se spoluúčastí Ministerstvo kultury kromě poskytování dotací a příspěvků na provoz příspěvkovým organizacím MK ČR rozděluje dotace a dotace se spoluúčastí mezi organizace působící v kultuře, a to prostřednictvím několika programů a programových okruhů. V roce 2003 to byly: •

Podpora českých divadel,

•

Program záchrany architektonického dědictví,

•

Havarijní program,


26/211


•

Program restaurování movitých kulturních památek,

•

Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví,

•

Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón,

•

Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny,

•

Podpora záchranných archeologických výzkumů,

•

Podpora aktivit národnostních a etnických menšin,

•

Podpora projektů integrace příslušníků romské komunity,

•

Veřejné informační služby knihoven,

•

Podpora stálých symfonických orchestrů a pěveckých sborů,

•

Podpora rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin,

•

Rehabilitace památníků bojů za svobodu, nezávislost a demokracii,

•

Zajištění regionálních funkcí veřejných knihoven,

•

Kulturní aktivity,

•

Výdaje na financování komunitárních programů.

V roce 2003 byly též poprvé čerpány prostředky z Fondu solidarity Evropské unie, a to ve výši 24 035,16 tis Kč.

b) nepřímé Jde především o daňová zvýhodnění za různých přesně podmínek a o podporu soběstačnosti u neziskových organizací.

stanovených

Daňová opatření, resp. úlevy Současná legislativa v ČR umožňuje organizacím činným v oblasti kultury: •

specifickou daňovou úlevu u daně z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů) – kulturní instituce může snížit daňový základ o zákonem stanovenou sumu. Podmínkou uplatnění této úlevy je, že organizace použije takto získané prostředky na krytí nákladů hlavní činnosti,

•

osvobození od daně z nemovitostí (zákon č. 338/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů) u pozemků a staveb, které tvoří jeden funkční celek se stavbou sloužící muzeím, galeriím, knihovnám, státním archivům a se stavbou památkových objektů stanovených vyhláškou MF ČR,

•

daň z přidané hodnoty (zákon č. 588/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů) má kulturní instituce povinnost odvádět pouze tehdy, jestliže její obrat za nejbližší nejvýše tři předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce přesáhne zákonem stanovenou částku. Do obratu se zahrnují příjmy podléhající dani z příjmu, tedy příjmy z hospodářské činnosti,

•

osvobození od daně dědické a darovací (zákon č. 375/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů) u bezúplatného nabytí majetku určeného na financování zařízení a humanitárních akcí v oblasti kultury, pokud je majetek nabyt právnickými osobami, které byly zřízeny k zabezpečování těchto úkolů a které mají sídlo na území ČR.

2.3.5.1.3

Nástroje institucionální a metodické

Státní instituce a jejich organizace zůstávají v ČR i nadále důležitým článkem systému kultury, a to zejména v oblasti přístupu k informacím a v systému péče o kulturní dědictví. Hlavní cíle kulturní politiky stanovené usnesením vlády ČR č. 40 ze dne 10. 1. 2001 jsou zejména tyto: •

garantovat ochranu svobody tvorby umělců a tvůrců a vytvářet podmínky pro využívání této svobody,

•

vytvářet podmínky pro realizaci kulturních aktivit občanů, zejména na základě občanského sdružování (spolčování),

•

vytvářet podmínky pro decentralizaci rozhodování v celém kulturním systému (např. umělci rozhodují sami o sobě mimo orgány státní správy),


27/211


•

garantovat rovnost přístupu občanů ke kulturnímu bohatství a usnadňovat tento přístup znevýhodněným společenským skupinám (menšiny, osoby se zdravotním postižením),

•

garantovat ochranu kulturního dědictví a podporovat péči o ně,

•

garantovat svobodný přístup občanů k informacím, podporovat výměnu informací uvnitř systému kultury i mezi systémy kultury,

•

podporovat výchovu a osvětu v systému torby i užívání kulturních statků,

•

brzdit negativní vlivy komercionalizace kultury. Hlavními institucemi, které převádí metodicky a výkonně tyto teze do každodenní praxe

jsou:

a) Ministerstvo kultury ČR Základní směrnicí pro činnost MK ČR je schválená kulturní politika státu (usnesení vlády ČR č.40/2001). ČR se k rozvoji kultury hlásí a považuje kulturní politiku za jeden ze základních pilířů demokracie. Vláda ČR schvaluje pro MK zásadní úkoly, které potom MK uplatňuje v návaznosti na cíle výše zmíněné kulturní politiky. Jedná se o aktivity především v těchto oblastech: •

legislativa kultury,

•

památková péče, ochrana památek, muzejnictví, archeologie,

•

církevní problematika,

•

knihovny, knižní kultura, ediční činnost,

•

autorská práva,

•

profesionální umělecká tvorba (malířství, sochařství, hudba…),

•

filmová tvorba, filmová distribuce,

•

profesionální divadelní soubory, filharmonie,

•

ekonomika kultury, dotace, státní fondy (kultury, kinematografie),

•

přímé řízení organizací, které zřizuje.

b) Organizace MK ČR Do této skupiny organizací patří: •

Národní památkový ústav,

•

Národní knihovna v Praze,

•

Moravská zemská knihovna v Brně,

•

Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana,

•

Národní divadlo,

•

Státní opera Praha,

•

Česká filharmonie,

•

Divadelní ústav,

•

Pražský filharmonický sbor,

•

Národní muzeum,

•

Národní galerie v Praze,

•

Umělecko-průmyslové muzeum Praha,

•

Národní technické muzeum,

•

Národní zemědělské muzeum,

•

Moravské zemské muzeum,

•

Moravská galerie v Brně,

•

Technické muzeum v Brně,

•

Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm,

•

Památník národního písemnictví v Praze,

•

Památník Terezín,


28/211


•

Památník Lidice,

•

Muzeum J. A. Komenského Uherský Brod,

•

Slezské zemské muzeum v Opavě,

•

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi,

•

Národní filmový archiv,

•

Ústav lidové kultury ve Strážnici,

•

Informační a poradenské středisko pro místní kulturu (IPOS).

MK soustavně monitoruje a poznává místní a regionální kulturu, aby mohlo přijímat koncepční opatření a poskytovat podporu a informační servis. K tomuto účelu v r. 1991 zřídilo středisko IPOS, které má za úkol vykonávat činnost poznávací, studijní, dokumentační, informační,statistickou, poradenskou, ediční a vydavatelskou v oboru místní a regionální kultury. Své služby IPOS poskytuje orgánům státní správy, samosprávy, spolkům, kulturním zařízením i jednotlivcům. Je současně jediným centrálním odborným pracovištěm pro rozvoj neprofesionálních uměleckých aktivit.

c) Subjekty nezávislé na orgánech státní správy I.

Krajské úřady Působnost krajských úřadů existuje ve dvou směrech:

•

výkon státní správy v rámci přenesených působností státu, které jsou přesně vymezeny příslušnou právní normou (zejména zákon o krajích),

•

samostatná působnost kraje, vykonávaná samostatnými orgány kraje. Jejich samostatnou kompetencí jako orgánů územní samosprávy je zabezpečování harmonického regionálního rozvoje úseku hospodářského, sociálního a kulturního. (dále k této problematice viz kap. 3.4.)

II.

Obce Při vzniku krajů (reforma veřejné správy), došlo v první etapě k převodu vybraných státních organizací do působnosti krajů. Ve druhé etapě potom přešly vybrané organizace doposud zřizované okresními úřady na samosprávné orgány krajů a obcí. V této souvislosti došlo ke zvýšení významu místní kultury, která je zajišťována jednak profesionálními kulturními institucemi, jednak zájmovými organizacemi, které mají působnost v daném místě. Obě skupiny jsou významně podporovány jednotlivými obcemi a to přímo (profesionální soubory, kina…) nebo nepřímo (prostřednictvím domů kultury apod.). (dále k této problematice viz kap. 3.2.4.) V obcích se nacházejí následující instituce: •

regionální muzea,

•

kina a divadla,

•

památníky a pamětní síně,

•

regionální nakladatelství,

•

místní knihovny,

•

galerie různého typu,

•

agentury v oblasti kultury,

•

hvězdárny a planetária. Organizátory kulturně-osvětového dění v obcích a městech jsou potom převážně:

•

registrované zájmové a společenské organizace,

•

kulturní instituce k tomuto účelu zřizované samosprávnými orgány,

•

komerční organizace,

•

církevní instituce,

•

jiné organizace se specifickým zaměřením (spolky…).


29/211


Poznámka: a) Z analýz i praktických zkušeností vyplývá, že v menších sídlech je kvalita neprofesionální místní kultury vyšší, pokud tam současně působí profesionální kulturní instituce. b) Soukromá podnikatelská sféra podstatně rozšířila a rozšiřuje nabídku produktů a služeb tradičně zařazovaných do oblasti kultury, nebo na ni těsně navazujících (kulturní turismus, stavební podnikání při opravách památek apod.).

2.3.5.2

Pozice Zlínského kraje

Díky reformám veřejné správy které probíhají od roku 2000 došlo ke změnám v oblasti financování kultury. Přijetím nových zákonů došlo k oddělení finančních prostředků státního rozpočtu a rozpočtů územní samosprávy. Financování kulturních aktivit se skládá z prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu a z rozpočtů krajů a obcí. Pravidla pro financování kultury z veřejných rozpočtů jsou stanoveny především zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákonem č.218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) a zákonem č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích.


30/211


2.3.5.2.1

Výdaje z rozpočtů krajů a obcí

O rozpočtech, a tedy i o výdajích územních rozpočtů na kulturu, rozhodují zastupitelstva obcí a krajů v rámci samostatné působnosti vymezené zákonem č.128/2000 Sb., o obcích, a zákonem č.129/2000 Sb., o krajích. Zastupitelstva obcí a krajů samostatně rozhodují o zřizování vlastních organizací poskytujících veřejné služby kultury a o finanční podpoře a její míře pro kulturní aktivity a činnosti jiných subjektů. Tab. č. 8 - Výdaje veřejných (územních) rozpočtů v oblasti kultury v letech 1998 – 2003 v tis. Kč Kraj Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Praha ČR celkem

Rok 1998 OkÚ Obce a DSO 465 807 146 387 314 510 164 710 362 702 68 924 311 908 53 950 553 697 136 772 287 500 47 825 350 077 63 709 363 337 72 905 222 379 107 517 733 506 124 952 414 440 106 828 392 869 171 386 708 743 137 185 1 133 564 0 6 615 039 1 403 050

Rok 2001 Obce a DSO Středočeský 618 994 Jihočeský 452 714 Plzeňský 468 671 Karlovarský 276 060 Ústecký 586 400 Liberecký 299 645 Královéhradecký 422 822 Pardubický 363 353 Vysočina 321 688 Jihomoravský 1 241 928 Olomoucký 478 654 Zlínský 413 365 Moravskoslezský 1 003 432 Praha 1 432 463 ČR celkem 8 380 189 Kraj

Rok 1999 OkÚ Obce a DSO 553 008 182 634 371 243 175 150 374 508 68 497 240 214 49 102 457 890 132 120 233 027 58 547 329 322 69 491 369 119 109 212 269 308 128 064 917 233 131 713 423 637 110 756 392 373 160 546 870 443 144 499 1 255 005 0 7 056 330 1 520 331

Rok 2000 OkÚ Obce a DSO 621 069 157 560 423 555 139 166 416 951 67 363 257 033 46 495 506 138 119 412 246 456 54 156 367 387 71 695 333 089 89 821 307 979 110 275 1 064 025 129 377 457 518 94 928 392 992 159 741 1 035 229 149 887 1 279 398 0 7 708 819 1 389 876

Rok 2002 Rok 2003 KÚ Obce a DSO KÚ Obce a DSO KÚ 28 805 601 506 108 642 611 570 278 098 27 464 464 877 84 823 524 418 191 822 70 088 515 836 118 028 526 334 160 144 9 775 307 142 30 952 334 416 75 921 34 305 578 976 71 972 744 963 196 089 27 826 316 188 92 799 329 189 94 151 29 746 454 038 65 978 422 965 118 343 16 596 468 114 71 701 386 256 96 941 15 790 366 888 39 775 414 592 110 863 9 210 1 355 095 23 320 1 352 063 88 039 85 012 471 677 100 135 566 362 168 113 8 607 396 078 36 834 445 720 99 212 13 590 1 208 606 32 257 1 140 303 154 002 0 1 563 489 0 1 549 207 0 376 814 9 068 510 877 216 9 348 358 1 831 738

Zdroj: NIPOS Pozn.: DSO – Dobrovolné Sdružení Obcí


31/211


Výdaje z rozpočtu obcí, (DSO) a okresních úřadů Zlínského kraje na financování kultury v letech 1998 až 2000 spíše stagnovaly a zůstávaly ve stejných poměrech. Změna nastala v roce 2001, kdy v rámci reformy veřejné správy, přešly některé zřizovatelské funkce ze státu na obce a nově vzniklé kraje. S ohledem na tuto skutečnost se výrazně zvýšily výdaje z rozpočtu obcí, (DSO) a kraje. Naproti tomu se v tomto období snižovaly výdaje ze státního rozpočtu. V roce 2001 s nástupem reforem veřejné správy ve Zlínském kraji klesly výdaje v oblasti kultury, a to z celkem 552 733 tis. Kč v roce 2000 na celkem 421 972 tis. Kč v roce 2001. V roce 2002 se výdaje jen nepatrně zvýšili na 432 912 tis. Kč a v roce 2003 dosáhly výše 544 932 tis. Kč, nedosáhly však úrovně let 1998 – 2000. Tab. č. 9 - Výdaje veřejných (územních) rozpočtů v oblasti kultury za roky 1998 až 2003 z hlediska krajů v tis. Kč (přepočet na obyvatele) Kraj Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Praha ČR celkem

Výdaje v tis. Kč 4 374 080 3 334 452 3 218 046 1 992 968 4 118 734 2 087 309 2 765 573 2 740 444 2 415 118 7 170 461 3 478 060 3 069 723 6 598 176 8 213 126 55 576 270

Počet obyvatel v tis. 1 132 625 549 304 820 427 548 506 518 1 122 636 592 1 261 1 162 10 202

Ø výdajů na obyvatele 3 864 5 335 5 862 6 556 5 023 4 888 5 047 5 416 4 662 6 391 5 469 5 185 5 232 7 068 5 448

Zdroj: ČSÚ, NIPOS Z tabulky je patrné že financování kultury z hlediska Zlínského kraje v letech 1998 - 2003 nedosahuje ani republikového průměru který činí 5 448 tis. Kč. Zlínský kraj se v této kategorii nachází (bez započítání oblasti Hl. města Prahy) až na 8. místě v oblasti vynakládání finančních prostředků na kulturu a předstihly ho kraje jako: Moravskoslezský, Jihomoravský, Pardubický, Olomoucký, Plzeňský, Jihlavský a Královéhradecký.


32/211


Tab. č. 10 - Výdaje veřejných (územních) rozpočtů v oblasti kultury v roce 2003 z hlediska krajů (přepočet na obyvatele) Kraj Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Praha ČR celkem

Výdaje tis. Kč 889 668 716 240 686 478 410 337 941 052 423 340 541 308 483 197 525 455 1 440 102 734 475 544 932 1 294 305 1 549 207 11 180 096

Počet obyvatel v tis. 1 132 625 549 304 820 427 548 506 518 1 122 636 592 1 261 1 162 10 202

Ø výdaje na 1 obyvatele 786 1 146 1 250 1 350 1 148 991 988 955 1 014 1 284 1 155 920 1 026 1 333 1 096

Zdroj: ČSÚ, NIPOS Z hlediska výdajů na kulturu v roce 2003 se Zlínský kraj umístil dokonce na předposledním místě a zanechal za sebou pouze kraj Středočeský.

2.3.6 Způsoby využívání a provázání kultury s cestovním ruchem v ČR V domácí, zejména ekonomické literatuře se definuje cestovní ruch jako „forma upokojování potřeb reprodukce fyzických a duševních sil člověka, a to mimo každodenní životní prostředí a obvykle ve volném čase, jako i potřeb společnosti mimo každodenního životního prostředí“ (KOPŠO, E., 1979, s. 12; GÚČIK, M.,1990, s. 46). V cestovním ruchu jde vždy o specifickou formu osobní spotřeby: •

uspokojuje společensky uznané potřeby reprodukce fyzických a duševních sil člověka, tj. odpočinku, poznávání, léčení, kulturního i sportovního vyžití, společenské komunikace, rozptýlení, zábavy apod.,

•

dochází k ní během účasti na cestovním ruchu, tj. se změnou místa pobytu v jiném než pracovním a domácím prostředí,

•

jde o účelné využívání volného času na vykonávání rozmanitých činností v mnohotvárných formách projevu.

Z hlediska poznání se geografie cestovního ruchu opírá o komplexní výzkum faktorů, které ovlivňují rozvoj cestovního ruchu (přírodní, sociálně-kulturní, technické a ekonomické). Základním teoretickým a metodologickým problémem geografie cestovního ruchu je regionalizace cestovního ruchu jako formy prostorové klasifikace.

Přírodní faktory Nejsou předmětem této práce, i když např. urbanismus s tímto faktorem významně souvisí.

Kulturně historické faktory Svým charakterem se odlišují od předpokladů přírodních, vznikly činností člověka. Zahrnují takové atraktivity cestovního ruchu, které svou hodnotou přitahují určitý okruh návštěvníků. V menším počtu případů kulturněhistorické památky svou specialitou a výjimečností mají funkci primárního činitele a určují využívání daného regionu cestovním ruchem (antické památky v Řecku a Itálii, maurské památky ve Španělsku..).


33/211


Ve vazbě na tento potenciál potom vzniká specifická forma cestovního ruchu - kulturní cestovní ruch (často také jako doplněk k jiným formám cestovního ruchu – rekreační, lázeňský…), který poskytuje různé způsoby uspokojování duchovních potřeb člověka (vzdělávání, poznávání, poučení, rozptýlení, zábavu aj.). Realizuje se návštěvou kulturních památek, festivalů, výstav, politických a společenských akcí, přitom se zařazuje do programů organizovaných zájezdů a pobytů. Prostřednictvím kulturního cestovního ruchu se zvyšuje společenská, kulturní a odborná úroveň lidí. Kulturní cestovní ruch se spojuje obvykle s účastí na rekreačním a lázeňském cestovním ruchu, přitom uspokojování duchovních potřeb je určujícím motivem účasti na cestovním ruchu. Mezi významné kulturně historické faktory ve Zlínském kraji patří: •

památky (hrady, zámky, skanzen…) blíže viz kap. 3.2.3.4,

•

kulturní zařízení a kulturní akce.

Tyto komponenty komplexu kulturněhistorických předpokladů jsou velmi pestré a jejich úloha v cestovním ruchu je rozdílná. Podle charakteru je můžeme rozdělit na tři kategorie: •

muzea, galerie,

•

divadla, koncerty, festivaly, folklórní slavnosti,

•

kongresy a sympozia.

V této souvislosti je potřeba zmínit vysoký potenciál Zlínského kraje, především v důsledku jedinečných projevů regionalizace (blíže viz kap. 3.1.2.2).

2.3.7 Způsoby provázání kultury se školstvím v ČR V rámci ČR existuje poměrně silná vazba mezi školstvím a kulturou. Aktivity se odvíjejí ve dvou základních směrech: •

školská zařízení – jedná se o školy všech typů, kde v rámci pravidelné výuky je vedena i výuka výtvarná, literární apod., a dále potom zejména specializované školy typu základních uměleckých škol, které disponují umělecky kvalifikovaným učitelským sborem, na dobrovolné bázi sdružují děti, mládež i dospělé občany, kteří se věnují vybraným uměleckým směrům (blíže viz kap. 3.5),

•

kulturní instituce – jedná se o profesionální zařízení, zřizovaná státem, kraji, nebo obcemi (divadla, galerie, muzea…), která vykazují jako nezanedbatelnou část své činnosti formou školení, přednášek, poučných představení apod. Na vysoké úrovní je zejména spolupráce se školskými zařízeními. Tato významná role těchto profesionálních institucí je často široké veřejnosti méně známá. (blíže pro Zlínský kraj viz kap. 3.2).


34/211


3 Kulturní obraz Zlínského kraje 3.1

Obecná kulturní charakteristika a regionalizace

3.1.1 Obecná charakteristika Zlínského kraje Zlínský kraj byl ustanoven k 1. lednu 2000 na základě ústavního zákona č. 347 ze dne 3. prosince 1997 o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Vznikl sloučením okresů Zlín, Kroměříž a Uherské Hradiště, které patřily k Jihomoravskému kraji, a okresu Vsetín, který spadal do Severomoravského kraje. Svou rozlohou 3 964 km2 je čtvrtým nejmenším krajem v republice. Má celkem 304 obcí (z toho 30 měst), ve kterých ke konci roku 2003 žilo 593 866 obyvatel. Hustota zalidnění 150 obyvatel/km2 výrazně převyšuje republikový průměr. Nejvyšší zalidněnost je v okrese Zlín (189 obyvatel/km2) a nejnižší v okrese Vsetín (128 obyvatel/km2). Tab. č. 11 - Počet obyvatel a průměrný věk obyvatel ve Zlínském kraji Kraj Zlínský kraj

Počet obyvatel k 1.1.2004 celkem muži ženy 591 866 288 349 303 517

Průměrný věk k 1.1.2004 celkem muži ženy 39,3 37,6 40,9

Zdroj: ČSÚ Tab. č. 12 - Počet obyvatel a průměrný věk obyvatel v okresech Zlínského kraje Okres Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín

Počet obyvatel k 1.1.2004 celkem muži ženy 107 883 52 455 55 428 144 010 70 330 73 680 146 127 71 505 74 622 193 846 94 059 99 787

Průměrný věk k 1.1.2004 celkem muži ženy 39,4 37,7 41,1 39,3 37,6 40,9 38,8 37,3 40,2 39,6 37,9 41,3

Zdroj: ČSÚ Nejlidnatější oblastí Zlínského kraje je Zlínsko s téměř 194 tisíci obyvatel, na druhé straně nejmenší lidnatost má Kroměřížsko se 108 tisící obyvatel. Věkově nejmladším regionem je Vsetínsko s průměrným věkem 38,8 let, na druhém konci je věkově nejstarším regionem Zlínsko s průměrným věkem 39,6 let.


35/211


Obr. č. 1 - Mapa osídlení ve Zlínském kraji

Zdroj: ČSÚ

3.1.2 Obecná kulturní charakteristika a regionalizace 3.1.2.1

Kulturně-historické podmínky

Je zřejmé, že místní i regionální kultura je založena na tradici. Etnografické rozčlenění území Zlínského kraje představuje mozaiku (dříve velice svérázných) celků. Lidová kultura Hané, Valašska a Slovácka však neměla tvrdé kontury. Spíše najdeme určitá jádra nebo centra. Jsou popsány některé přechodné oblasti a podoblasti. Všechny tyto etnografické zvláštnosti dnes nemají pro popis živé kulturní reality kraje zásadní význam. Je však zřejmé, že ovlivňují ráz zdejší masové kultury, jejíž je transformovaná lidová kultura součástí. Poznat kulturní realitu kraje nelze bez zřetele na morfologii krajiny, určující historickou síť dopravních a komunikačních vazeb i logiku osídlení a urbanismu prakticky všech 304 obcí a měst Zlínského kraje. S geografickými danostmi souvisejí také historické památkové objekty (hrady, zámky, sakrální stavby, přístupné archeologické lokality), které dávají krajině tvářnost. Nutno zdůraznit, že tato přirozená a historicky lidskými zásahy vzniklá struktura se nekryje s administrativním ohraničením. Na některých místech je proto zjevný odstředivý i dostředivý pohyb lidí (nejen za kulturou). Do této kategorie spádovosti patří obce na jihozápad od Kroměříže na úpatí Chřibů. Složitá je spádovost obcí na Koryčansku. Obecně platí, že Vsetínsko celkově inklinovalo spíše do dnešního Olomouckého kraje. Poznat přesná data je možné pouze na základě specializovaného výzkumu.


36/211


Ráz místní a regionální kultury našeho kraje formovaly globální změny na přelomu 19. a 20. století a na ně navazující postindustriální procesy na konci 20. století. Celý proces můžeme rozčlenit na tři období: •

od 90. let 19. století, kdy došlo k první proměně kulturních projevů a potřeb v souvislosti s rychlou industrializací a politickými změnami,

•

v 50. letech 20. století nastala druhá hluboká proměna v důsledku kolektivizace venkova a státem řízené institucionalizace kultury,

•

od druhé poloviny 80. let 20. století dochází ke třetí proměně v důsledku utváření informační společnosti (a přibývání dalších rysů postmoderní globalizované společnosti).

Po rozšíření působnosti hromadných sdělovacích prostředků od konce 50. let 20. století přepsala masová kultura mapu i smysl tradičních lidových kulturních projevů a vyvolala hluboké změny vkusu a percepce kulturních hodnot a statků. Způsob života venkovského lidu byl původně zcela podřízen cyklickému rytmu střídání ročních období. Na tuto "časovou osu" byly navázány pravidelné svátky a slavnosti, pevně zakotvené v kalendáři církevně liturgického roku. Industrializace vnesla i na venkov jiný (lineární) způsob prožívání času. Je charakteristický pro města, průmyslovou výrobu, její organizaci, techniku a technologii (práce u běžícího pásu). V našem prostředí se rytmus žitého času změnil zejména po Baťou zavedeném "fordismu". Sám Baťa si byl souvislostí s kulturou vědom, a součástí jeho systému byly i nové kulturní instituce, organizace a aktivity, které úspěšně kompenzovaly důsledky a dopady této změny na životní rytmus jednotlivce i kolektivů. S Baťovou filozofií práce a aktivního odpočinku bylo logicky spjato úsilí o funkční modernizaci kultury i využití volného času - včetně vzdělávacích systémů, architektury, výtvarného umění, designu, filmu, ale i hodnotné zábavy jako rekreativního prostředku k obnově fyzických i psychických sil. Na druhé straně se již od konce 19. století u nás silně prosazují zcela nové kulturní projevy, které jsou důsažné až do současnosti. Tzv. "folklorismus" znamená, že "projevy lidových tradic jsou vytrženy ze své původní životní souvislosti a prezentovány ve zcela jiném kontextu..." (Hermann Bausinger). Do okruhu folkloristických jevů patří nejrůznější staré i nové národopisné festivaly, lokální i oblastní slavnosti, vysoká četnost folklórních souborů, specifické tendence ve výtvarném umění (dekorativismus, ornament, romantická popisnost), architektonická díla a urbanistické celky. Právě tento prvek zřejmě stále nejvíce určuje základ kulturního obrazu našeho kraje. Nutno však zdůraznit, že folklorismus vyvolává rovněž odmítavé nebo přehodnocující reakce (např. tvorba akad. malíře Vladislava Vaculky a keramičky Idy Vaculkové, kteří spojili tradici s evropskou moderností). Obdobně se tvůrčí reakce projevuje i v oblasti nové hudební tvorby a tzv. alternativní kultury. Tyto protiklady k sobě patří a ozvláštňují jedinečnost kultury kraje. V souvislosti s výše definovanými zlomovými okamžiky můžeme nyní zhruba vymezit kulturní vývoj Zlínského kraje: •

V období do 2. světové války docházelo k postupnému začleňování místně velmi specifické kultury do homogenní tzv. "národní" kultury (například i formou ukázek na národních a mezinárodních výstavách). Toto období bylo charakteristické zvyšujícím se zájmem o kulturní speficika kraje, přičemž významnou roli hrál Baťův Zlín.

•

Ve druhém období byla tato tendence dále akcelerována sítí kulturních zařízení, které umožnily vznik mnoha novým (ale nejen!) folklórním souborům a kroužkům zájmové a zájmově umělecké činnosti a umožnily jim kontakt s masovým publikem i za hranicemi kraje. Zatímco v prvém období byl důraz kladen na folklór jako takový, přineslo druhé období zejména masový (bausingerovský) folklorismus (Na počet obyvatel kraje u nás v celostátním srovnání stále působí nejvíc souborů). Poměrně dlouhá etapa čtyřiceti let pevně včlenila folklorismus do kulturní struktury Zlínského kraje, a to v mnoha případech téměř determinujícím způsobem.


37/211


•

Poslední období je zcela odlišné, protože nereflektuje prvotně folklorismus, respektive jeho kulturní projevy nesouvisí (anebo souvisí velmi málo) s folklórní tradicí kraje. Pro toto období je charakteristický příklon k populární masové (především televizní) kultuře, nebo vedle toho stojící (a vymezující se) heterogenní kultuře menšin a generačních skupin nebo mikroskupin. Na přechod mezi prvním a druhým obdobím zareagovala celá kulturní struktura (percepce kultury, kulturní instituce) rozvojem a obecným přijetím. Transformovat síť (především) kulturních institucí tak, aby reflektovala nástup třetího období, se naproti tomu dosud nepodařilo. Současnost lze charakterizovat jako hledání vyváženého stavu.

O jaký problém jde? Stejně jako v celém prostoru Evropské unie i u nás se rychle prosazuje všudepřítomný import "nového informačního a kulturního prostředí komerčního charakteru" (Herbert Schiller). Tento kulturní import využívá akcelerace rychle se zdokonalujících forem a prostředků elektronické komunikace a (ve spojení s reklamou) ovlivňuje nebo zcela narušuje a nahrazuje místní formy kulturního projevu. Země i kraje tak pozbývají své kulturní identity, ztrácejí své specifické hodnoty, avšak současně s tím přicházejí o značnou část své atraktivnosti jako cílová místa cestovního ruchu. To má důsledky nejen kulturní, ale i ekonomické. Pochopitelně je nutno vidět (jako protiváhu) svébytnost kulturního projevu i ve všech oblastech místní kulturní nabídky (dobře vymezený předmět činnosti kulturních institucí, hudební, výtvarná, divadelní a literární tvorba a šíření jejich produktů). Navázat na místní tradice je základním úkolem koncepce rozvoje kultury ve Zlínském kraji. (Všechna regionální centra mají své osobité tradice - hudební Kroměříž, folkloristické Hradišťsko a Valašsko, svébytný Zlín.)

Hudba a sborový zpěv Velmi bohaté místní hudební tradice artificiální hudby na území kraje se dnes soustředí kolem jediné profesionální instituce - zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů. Ačkoliv je zřizována městem, plní krajské a částečně celostátní funkce. Vedle toho se hudba presentuje formou některých celostátně významných festivalů, zejména Festivalu Forfest a cyklu Hudba v zahradách a zámku v Kroměříži a Festival v Luhačovicích: Janáček a Luhačovice. Koncerty vážné hudby jsou pořádány v subregionálních centrech, která jsou k tomu prostorově vybavena. Zpravidla jde o promyšlenou celoroční dramaturgii. Pravděpodobně největším problémem je nezbytná finanční ztrátovost pořadů tohoto typu. Sborový zpěv, který navazuje na starou tradici kostelního zpěvu, je tvůrčí aktivita, která byla charakteristickým rysem našeho národního obrození a formovala tvář místní i národní kultury. Vedle ryze estetických hodnot se zde vytvářely další hodnoty kulturní a společenské. V každém ze subregionálních center Zlínského kraje působí alespoň jeden sbor s historií sahající do 19. nebo počátků 20. století. Počet a umělecká úroveň pěveckých těles v našem kraji se udržuje na dobré úrovni také díky fungování uměleckých škol. Stále má význam i potřeba sborového zpěvu při liturgických obřadech. Oporou pro metodicko - organizační rozvoj je celostátní Unie českých pěveckých sborů. Na lokálních úrovních se projevuje pomoc a podpora ze strany místních volených samospráv. Rozvoji této disciplíny lze z úrovně kraje napomáhat podporou prezentace sborového zpěvu na přehlídkách, festivalech a při různých oficiálních slavnostních příležitostech.

Divadlo Ve všech subregionálních centrech kraje, lze až do 90. let 19. století vysledovat tradici ochotnického divadla (to však platí i o mnohých menších obcích a městech - např. Karolínka, dnes Valašské národní divadlo). Doloženým faktem je, že v letech 1918 - 1938 pravidelně zajížděla profesionální divadla do stagion s českým provozem ve Valašském Meziříčí a Rožnově pod Radhoštěm. V letech 1918 - 1945 byly stagionou s českým provozem města Holešov, Kroměříž a Zlín. (Stagiony kočovných společností přesně neznáme, ale lze předpokládat, že představují až 40 % všech míst v kraji). Místní ochotnická divadelní produkce v subregionálních centrech někde navazovala na tradice barokních divadel řádových a církevních škol. Zejména v období první republiky se divadelní život koncentroval kolem gymnázií. V tomto kontextu vzpomeňme Kroměříž, Uherské Hradiště a Uherský Brod.


38/211


V 90. letech 20. století došlo k demontáži sítě kulturně osvětových zařízení, která zajišťovala metodickou pomoc ochotnickému divadlu. To (vedle ekonomických změn) vedlo k určité stagnaci. Nicméně stále je pro rozvoj ochotnického divadla důležitým stimulem systém oblastních a krajských přehlídek a celostátní přehlídka Jiráskův Hronov. V tomto ohledu jsou důležitými divadelnickými centry Kroměříž, Vsetín, Valašské Meziříčí, Luhačovice, Napajedla. (Upřesnění lokalit si vyžaduje speciální výzkum). Základ dalšího rozvoje ochotnického divadla se vytváří na úrovni uměleckých škol. Po druhé světové válce plní úlohu profesionálních scén Městské divadlo ve Zlíně a Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Poněkud nelogicky jsou obě divadla zřizována městy. Zlínská scéna je klasické kamenné divadlo s velkým technickým potenciálem. Pořádá mezinárodně významné přehlídky, které přibližují divákům špičkovou divadelní tvorbu. Slovácké divadlo plnilo významnou funkci divadla zájezdového a patrně je toto jeho poslání nezastupitelné. Obě divadla mají vynikající uměleckou úroveň a v koncepci rozvoje kultury Zlínského kraje jim musí být věnována zvláštní pozornost. Zcela specifickou úlohu plní soukromoprávní Hoffmannovo divadlo v Uherském Hradišti, které se specializuje na jednoduchá mobilní představení pro děti a mládež. Mimo možnosti této studie je zachytit divadelní aktivity tzv. alternativní kultury a různé multižánrové projekty, jako je např. "Valašský špalíček" ve Valašském Meziříčí.

Folkloristické festivity V předchozím textu bylo obšírně popsáno, co zahrnujeme pod tento pojem. Bez nároku na úplnost a míru nesporné důležitosti patrně můžeme rozdělit tyto aktivity na dvě skupiny: 1.) Akce celostátního a mezinárodního významu - např. Písní a tancem (mezinárodní festival dětských souborů v Luhačovicích), Kunovské léto (mezinárodní festival dětských souborů v Kunovicích, Uherském Hradišti a Starém Městě), Valašský rok (cyklus pořadů ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm), Slovácké slavnosti vína (Uherské Hradiště), Mezinárodní festival hudebních nástrojů lidových muzik v Uherském Hradišti, Jízda králů v Kunovicích, Jízda králů ve Vlčnově, Dolňácké slavnosti s Jízdou králů v Hluku, Festival masopustních tradic ve Strání, Fašank v Bystřici pod Lopeníkem, Hanácké slavnosti v Chropyni, Liptálské slavnosti (festival folklóru v Liptále), Mezinárodní festival cimbálu (Valašské Meziříčí), Zlínské besedování (mezinárodní festival tance a muziky), Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově (přeshraniční festival pořádaný se slovenským partnerem). 2.) Akce subregionálního a regionálního významu - např. Trnečka (přehlídka dětských zpěváčků ve Zlíně), Přehlídka dětských cimbálových muzik (Otrokovice), Co umí děti na Valašsku (Vsetín), Regionální soutěž zpěváčků Valašska (Valašské Klobouky), Metlařský jarmark (Zubří), Vsetínský krpec (folklórní festival ve Vsetíně), Babí léto (Valašské Meziříčí), Zazpívej, slavíčku (oblastní soutěžní přehlídka dětských zpěváků v Uherském Hradišti), Rok na Soláni (cyklus pořadů s propojením na tradice lidových řemesel a zvykosloví).

Film Vedle běžných filmových projekcí, které se řídí komerčním zřetelem, působí ve všech subregionálních centrech kluby náročného diváka. Důležitým centrem je Uherské Hradiště s řadou specializovaných přehlídek a seminářů a celostátní Letní filmovou školou. Mezinárodní význam má festival filmové tvorby určené dětem a mládeži ve Zlíně. (Poznámka: problematika filmu a jeho prezentace ve Zlínském kraji, stejně jako výtvarné tradice a dění a slovesné umění jsou předmětem speciálního zadání, proto se jimi zde nebudeme blíže zabývat.) Musíme si být ovšem vědomi určitého omezujícího prvku, který souvisí s širším pojetím kultury. Kultura je souhrnem všech prostředků k porozumění a dorozumění se v určitém místně specifickém prostředí. Nepochybně i přes hluboké proměny, anebo právě kvůli nim, je Zlínský kraj velmi specifický v rámci České republiky, ale i v zemském rámci Moravy.


39/211


Mezi významné odlišnosti kraje patří vysoká, ale heterogenní religiozita, tradičně nižší úroveň dosaženého vzdělání, ostře vymezená hranice venkov/město a vyšší stabilita osídlení, nevyhovující dopravní obslužnost a chybějící vazby na evropské dopravní tepny. To samo o sobě může vytvářet nové problémy ve vztahu k užšímu vymezení kultury, respektive k rovnoměrnému rozvoji kultury Zlínského kraje. Oprávněně lze do budoucna očekávat větší mezigenerační rozdíly (než v jiných regionech na Moravě). Uspokojení kulturních potřeb obyvatel Zlínského kraje si může vyžádat vznik vedle sebe stojících kulturních struktur, které budou vzájemně soupeřit o finanční zdroje. Tím není myšlena konkurence, ale konfrontace. Na tuto eventualitu je nutno se připravit (i když nemusí nezbytně nastat ani jako důsledek otevření se vlivům z celé Evropské unie). Pro utváření kultury kraje jsou důsažné historické změny v 90. letech 19. století. Tenkrát se obměnila politická reprezentace v našich zemích. Nástup mladočechů a radikální odklon od německých kulturních vlivů otevřel české kulturní elitě nové (západoevropské) horizonty. Vyvrcholily tak i dlouhodobé snahy slovesných, divadelních, výtvarných, hudebních a osvětových vlasteneckých spolků. Tato hluboká změna byla vedena ideálem národní "lidové kultury". Takto inovovaná lidová kultura dostala v první Československé republice oficiální státní podporu. V našem kraji se navíc od 60. let 19. století rozvíjelo a zviditelňovalo povědomí kulturní vzájemnosti Čechů a Slováků. Umělci, spisovatelé, vědci i politici se scházeli na moravsko-slovenském pomezí, byly pořádány společné kulturní, společenské a manifestační programy. Lidová tradice ovlivnila hmotnou kulturu (např. v roce 1925 byl otevřen první skanzen lidového stavitelství v Rožnově pod Radhoštěm, architekt Dušan Jurkovič využil jako inspirační zdroj lidové stavitelství - unikátní stavby na Radhošti, v Luhačovicích a na Hostýně apod.). Zasazení prvků lidové kultury do životního milieu se stalo neodmyslitelnou součástí běžného společenského života (včetně plesů, oslav, školních akademií). Udávalo směr působení veřejných kulturních a osvětových institucí a organizací (dokonce i v období okupace za 2. světové války). Po roce 1948 na této bázi mohli komunisté snadno prosadit své schéma řízení kultury. Umožňovalo dohled, kontrolu i účelové ideologické implantace. Vznikla "pyramidální struktura profesionální osvěty od Ústředí lidové umělecké tvořivosti až po krajské a okresní domy osvěty a Kluby ROH." (Josef Jančář). V období komunistického režimu vznikla část materiální infrastruktury kraje. Patří sem zejména četné vesnické kulturní domy, jejichž udržování a smysluplné využívání představuje velký problém. Po zhroucení komunistického režimu se uvolnil tvořivý potenciál a dochází ke kvalitativnímu i kvantitativnímu rozvoji kultury, který je však ekonomicky limitován. Po zrušení "osvětového" zákona tato oblast nemá přímou legislativní oporu. Nestačí, že legislativa ošetřuje separátně knihovnictví, muzejnictví, památkovou péči, autorská práva, atd. Je třeba složitě využívat řadu norem, vhodných spíše pro podnikání. To do značné míry přispívá ke komercionalizaci kultury. Naopak největším přínosem je pluralita místní kultury, kterou garantují volené samosprávy. Na lokální úrovni reagují na skutečné zájmy a potřeby občanů, ale tento stav si zároveň vyžaduje koncepční sjednocení z úrovně krajské samosprávy.

3.1.2.2

Kulturní regionalizace Zlínského kraje

Zlínský kraj je charakteristický existencí mnoha forem specifické tradiční lidové kultury (etnografické zvláštnosti) které navenek vyúsťují do tří kulturních subregionů transformované lidové kultury s významným marketingovým potenciálem. Zlínský kraj je tvořen ze čtyř okresů (Vsetín, Kroměříž, Uherské Hradiště, Zlín). Vedle okresů v kraji převládá - zejména lidové rozčlenění mezi národopisné, turistické a horopisné celky - regiony. Jsou to na severozápadě kraje výběžek Hané, v západní části masív Chřib, celou východní část kraje zabírá region Valašska. Na jižní části kraje převládá národopisná oblast Slovácka, jehož malá část je geology označována jako Bílé Karpaty.


40/211


Etnografické regiony Valašsko, Slovácko a Haná si uchovávají tradiční prvky lidové kultury a jsou srovnatelné svým významem s Chodskem, Plzeňskem, jihočeskými Blaty, Podkrkonoším nebo oblastí Českomoravské vrchoviny – Horáckem. Jedná se o silné prvky, které mají velký potenciál při rozvoji cestovního ruchu v kraji a to v celoevropském měřítku.

Haná Jedná se o oblast, která se vyznačuje lidovou kulturou nížinného typu, projevující se v používaném dialektu, lidovém kroji, v obydlí, sídlení struktuře, v písních a tancích, zvycích, obyčejích a obřadech atd. Základními vlastnostmi hanáckých lidových staveb je jednoduchost, prosté členění ploch i střech, dále účelné a užitkové rozmístění budov kolem dvora a v neposlední řadě i jejich estetická stránka. Typický příklad objektů hanácké lidové architektury z 18. a 19. století je v Rymicích. Jde o chalupy s typickými doškovými střechami či roubené domy omazané hlínou. V interiérech jsou instalovány expozice - je zde např. přiblížena práce a vybavení dílny vesnického sedláře nebo kovářská dílna. Hanácký kroj (první doklady o kroji pocházejí z 18. století) snoubí v sobě malebnost s rázovitostí, starobylost s bohatstvím. Je jedním z nejhonosnějších na Moravě. Z tradiční lidové výroby se dodnes zachovala např. hanácká výzdoba velikonočních vajec kraslic lepených slámou.

Valašsko Označení má svůj prapůvod v Rumunsku, zdejší žijící Valaši migrovali od 14. století Karpatským obloukem na západ a sever. Na severovýchodní Moravu přišli ze Slovenska a ze Slezska a prostřednictvím svých předků sem přenesli salašnické tradice extenzivního pastevectví (rozšířené zejména ve východních a jižních Karpatech) - nový způsob chovu tzv. valašského dobytka - koz a ovcí a zpracování jejich mléka. V 17. a 18. století probíhala pasekářská kolonizace na svazích horských údolí Západních Karpat. Hřebeny sloužily především jako pastviny chovatelů tzv.valašského dobytka ovcí. Podílely se na ní jak rodiny ze starších moravských obcí kolem Rožnova, Meziříčí, Vsetína a jiných podhorských městeček, tak rodiny přistěhovalců z východu a severu. Oboje obyvatelstvo se muselo přizpůsobit novým krajně nepříznivým podmínkám spojením obou tradic v hospodářském využívání půdy, což vtisklo krajině regionu charakteristickou podobu. Kulturní zvláštnosti, které reprezentovaly valašské pastevce, byly přitažlivé pro ostatní obyvatelstvo. Ovlivnily integrační proces na jednotlivých pastvinách, a to v dialektu, hudbě, tanci a v tradičním oděvu, jehož ústup začal nejdříve. Protože okolní obyvatelstvo si těchto odlišností od 17. století všímalo, začali si obyvatelé Valašska uvědomovat svoji identitu a do přelomu 19. a 20. století znovu oživovali reprezentační znaky regionální přináležitosti, např. obnovený kroj, hudba a tanec včetně jejich záznamů, interiérové prostředí s tradičním nábytkem, vznikaly muzejní sbírky. K rozsáhlému kulturnímu dědictví tedy patří i formy folklóru, ale hlavně charakter horské krajiny, v níž jsou lesy prostoupeny pastvinami, polanami a rozptýleným osídlením na nich. Lze zde najít tradiční roubené stavby kolem dvorů s jasany a lípami, s hrazenými výhony pro dobytek a horskými políčky okolo nich. Lidovou kulturu bývalého Mezříčsko-rožnovského panství, do něhož patřily i Velké Karlovice (zal. 1713 z Rožnovska), nejvýrazněji reprezentuje lidová architektura odlišná od Vsetínska. Nejstarší dochované formy obydlí mají jizbu s pecí a ohništěm, nad nímž je komín (dnes se využívá přistavený sporák), vedle jizby byla obytná komora pro výměnkáře, uprostřed domu průchodní síň a vzadu skladovací komora. Chudších chalupnických usedlostí nejvíce přibylo v 18. století, kdy se nejvíce šířily dvojdílné domečky s jizbou a síní. Typickou roubenou architekturu národopisného regionu Valašsko lze spatřit ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, které je nejstarším muzeem v přírodě ve Středních Evropě, založeno v roce 1925.


41/211


V obživě se stále více uplatňovala domácká výroba, na Rožnovsku především plátenictví. Provázela ho tradice vyšívačská, která už od zač. 19. století v městečku dosahovala špičkové kvality. Uplatnila se na oděvu těch zámožnějších rodin, které byly svázané se staršími tradicemi domácího prostředí. Hlubokou tradici na Valašsku má i ovocnářství a pálenictví - především Slivovice.

Slovácko Oblast Slovácka se rozkládá na jihovýchodní Moravě a svou rozlohou patří k nejrozsáhlejším moravským národopisným oblastem. Táhne se od Napajedel až k soutoku Moravy s Dyjí. Na jihu hraničí s Rakouskem, na východě se Slovenskem, na severu a severozápadě s Hanou a s Brněnskem. Tzn., že výrazně přesahuje hranice stávajícího Zlínského kraje. Z národopisného hlediska se Slovácko, dříve zvané Moravské Slovensko a často nesprávně Moravské Slovácko, rozděluje na řadu oblastí. Součástí Zlínského kraje jsou především oblasti jako moravské Kopanice v okolí Starého Hrozenkova. Pod Javořinou se nachází Horňácko, které si díky své poloze dodnes uchovává svůj starobylý archaický ráz v projevech lidové kultury - v kroji, nářečí a lidové hudbě. Přechodné území mezi Valašskem a Slováckem tvoří kopcovité luhačovické Zálesí. Nížinná oblast Dolňácka leží v Pomoraví a táhne se od Napajedel až k Hodonínu. Všechny uvedené oblasti a podoblasti se od sebe liší nejen krojem, lidovou architekturou, ale i dalšími projevy lidové kultury. V rovinných oblastech je zřetelná souvislost se starou rolnickou kulturou, horské oblasti Kopanic a Horňácka mají příbuznost ke kultuře karpatské. Lidové kroje patří k nejobdivovanějším projevům lidové kultury a pro své výrazné znaky patřily donedávna i k hlavním kritériím pro určování národopisných oblastí. V průběhu 19. století došlo v celém Slovácku k mozaikovité diferenciaci lidových krojů a vytvářely se krojové okrsky. Vyvrcholením jarních obyčejů je dosud udržovaná letniční (svatodušní) Jízda králů. Jízda králů, v různých formách známá i jinde v Evropě, dnes zůstala jako velkolepá slavnost zachována pouze v jedné obci - slováckém Vlčnově, kde se k ní přiřazují národopisné slavnosti. Vlčnovské slavnosti s touto tradiční jízdou, upozorňující na spanilost zdejšího kroje a bohatou lidovou poezii, patří pro svoji krásu k nejnavštěvovanějším festivalům v České republice. Obr. č. 2 - Kulturní regionalizace Zlínského kraje


42/211


3.1.3 Nositelé kultury 3.1.3.1

Domy kultury

Nezastupitelné místo v oblasti podpory a zajišťování kulturních aktivit mají mimo jiné subjekty též místní „Domy kultury“ (dále jen DK).

Právní forma a majetkové poměry Domy kultury jsou v drtivé většině příspěvkové organizace s právní subjektivitou zřizované příslušnou obcí, zpravidla s profesionálními zaměstnanci. Pouze v některých malých obcích, kde DK existují, zajišťují jejich činnost buď dobrovolníci, pověření členové obecních úřadů či jiní pracovníci (např. Chropyně - Správa majetku města). Výjimečně jsou zřízeny jako komerční právnické osoby (např. DK Vsetín - s.r.o.). Ze setkání s pracovníky různých DK a dřívějších jednání „Asociace kulturních zařízení“ (která před několika lety zanikla) je známo, že převážně se nejvíce osvědčila, vzhledem k poslání těchto organizací, forma příspěvkové organizace zřízená příslušnou obcí. Příspěvkový DK není zřízen pouze za účelem dosažení zisku, má daleko širší a také volnější pole působnosti zejména v oblasti tzv. nekomerční kultury. To znamená, že díky příspěvku zřizovatele může organizovat činnosti v oblasti kultury, které nepřináší finanční zisk, dokonce mohou být prodělečné. DK zřizované obcí dostávají k činnosti do užívání či správy nemovitý majetek obce a dostávají příspěvek na činnost - tzv. hradí „ztrátu“. Při případném zániku DK připadá veškerý majetek zpět zřizovateli.

Předmět činnosti Rozsah činnosti a působnosti DK může být - dle velikosti obce a finančních možnosti - velmi široký a pestrý. Hlavním předmětem činnosti DK je zpravidla: •

účelné a hospodárné uspokojování veřejné potřeby fyzických i právnických osob příslušné obce v kulturní, společenské, osvětové a vzdělávací oblasti,

•

podílení se na rozvoji regionální zájmové umělecké činnosti,

•

jako místní kulturní zařízení podporují - či měly by podporovat i tzv. místní kulturu - tradice, zvyky, zájmové kroužky na amatérské bází, jejich činnost často vychází z místních tradic, zvyků a folklóru,

•

většinou dle rozhodnutí zřizovatele DK spravují knihovny, hvězdárny, galerie, kina apod. V praxi se jedná např. o následující aktivity:

•

vlastní kulturní a osvětové činnosti,

•

produkce profesionální a neprofesionální sféry (koncerty, divadla, besedy…),

•

zabezpečováním zájmové činnost v oblasti kultury (vytváření zázemí pro zájmové soubory – zvýhodněné nájmy, pomůcky…),

•

pořádání kurzů (jazykové, vzdělávací, pohybové....).

Aktivity při DK Při většině příspěvkových DK existují amatérské soubory a kroužky zájmové umělecké činnosti - ZUČ, i když forma tzv. „zřizovatele“ těchto kroužků a souborů již, neexistuje. Některé tyto soubory se transformovaly do občanských sdružení působících při DK, jiné stále působí jako volné skupiny lidí se společným zájmem při DK jako soubory ZUČ.


43/211


Soubory ZUČ a občanská sdružení při DK mají stále své nezastupitelné místo. Mimo vhodné formy trávení volného času, seberealizace, kultivování osobnosti, rozvíjení talentů a schopností, jejich činnost zpravidla vychází a souvisí s kulturními tradicemi přímo v daném místě, místním folklórem, zvyky apod. O způsobu přičlenění aktivit rozhoduje zřizovatel, ve ZK převažuje forma zájmových souborů a kroužků - ne občanská sdružení, registrované spolky apod.

Financování DK DK zřízené jako příspěvkové organizace jsou financovány z: •

výtěžku vlastní činnosti (zpravidla 40-70% rozpočtu),

•

příspěvku od zřizovatele (zpravidla 30-60% rozpočtu),

•

příspěvků svých členů (pokud při DK působí soubory ZUČ jako jejich součást, tyto příspěvky slouží zpravidla jen na pokrytí nákladů na činnost jednotlivých kroužků, v celkovém rozpočtu DK se jedná o zanedbatelné částky,

•

využití grantů od krajů, ministerstev apod., zpravidla se jedná finanční příspěvek na jednotlivé akce, cílené projekty apod., jedná se o příležitostnou formu financování, kterou nelze považovat za základní pilíř financování DK.

Některé DK vybírají od členů v kroužcích ZUČ, nebo občanských sdružení působících při DK určitý příspěvek, ze kterého hradí náklady na tuto činnost, jinde např. Kroměříž na tuto činnost (ne provozní, ale přímé náklady – rekvizity, kulisy, notový materiál apod.) přispívá zřizovatel. Pokud existují soubory jako občanská sdružení apod., DK s nimi většinou jednají jako s cizími subjekty (obchodní vztahy), i když jim mohou poskytovat určité úlevy - snížení nájmů, služeb apod.

Význam DK Subjekty typu DK mají v obcích své nezastupitelné místo jako nástroj působení veřejné správy na rozvoj kulturních potřeb občanů: •

jako místní zařízení znají mentalitu místních obyvatel, znají jejich zájmy, potřeby, svou činností i programovou náplní vycházejí z těchto potřeb a zájmů,

•

mají své nezastupitelné místo v rozvoji a podpoře zejména místní kultury, protože se většinou soustřeďují ve své činnosti a programem na místo, kde existují - danou obec, město, a vytvářejí tak sounáležitost občanů s kulturními tradicemi místa,

•

akce, které DK organizují občas přesahují nejen rámec okresu, kraje, ale i dokonce republiky (tyto akce většího rozsahu se však nikdy nestanou a nestaly nosnými v činnosti místních DK),

•

díky příspěvkům realizují jako jedni z mála subjektů i nekomerční - prodělečné akce.

Nedostatky v činnosti DK •

Po zániku „Asociace kulturních zařízení“ neexistuje pro DK zastřešující společná organizace, vzájemné kontakty mezi jednotlivými DK tak vycházejí zejména z osobních kontaktů, které nemohou nahradit systematický rozvoj a ovlivňování (odbornost, profesionalizace…) jednotlivých subjektů.1

•

Nevýhodou příspěvkových DK je skutečnost, že výše příspěvku je závislá plně na zřizovateli, to znamená, že pokud např. v právě funkčním zastupitelstvu obce bude více lidí nakloněno např. sportu a ne kultuře, jako tomu mohlo být u předešlého zastupitelstva, výše příspěvku pro DK se může podstatně lišit, vzniká finanční nejistota pro management DK a z toho vyplývající nedostatky v činnosti.

1

„Asociaci kulturních zařízení“ částečně nahrazuje „SUAP“ - Sdružení uživatelů autorských práv“, vzniklé při DK Vsetín, zde jsou zastoupeni členové nejen DK, ale i další organizace a subjekty, působící nejen v oblasti kultury, spolupráce mezi DK je výhodná nejen výměnou zkušeností, vlastních programů, ale i v sdružení při pořádání profesionálních programů, což má významné ekonomické dopady (společné tzv. „šňůry“ - ušetření za cestovné ubytování apod.),


44/211


•

Majetek DK je zpravidla zastaralý a průběžně neudržovaný, čímž dochází k navýšení provozních nákladů.

•

Stoupají nároky na technické zabezpečení - osvětlovací, zvuková technika apod., což v mnohých DK je problémem, neboť ceny těchto technických zařízení jsou vysoké.

3.1.3.2

Spolková činnost

Krátká historická rekapitulace V rozvoji kulturního a společenského života v novodobých dějinách naší země hrály spolky v 19. století důležitou roli a významným způsobem přispívaly k formování národního uvědomění, uplatnění českého jazyka v kulturním, vědeckém a společenském životě, k šíření české literatury a českého tisku, v neposlední řadě i humanitních principů v širokých vrstvách obyvatelstva měst a zejména venkova. V období samostatného československého státu se řada spolků výrazně angažovala při upevňování a rozvíjení demokratických společenských principů včetně toho, že tyto principy programově uplatňovala při vytváření vlastní organizační struktury a rozvíjení své činnosti. O mohutnosti tohoto pozitivního vlivu na českou společnost svědčí na jedné straně kulturní a společenská úroveň českého národa, na straně druhé pak rasance a bezohlednost s níž totalitní systémy (nacistický i komunistický) likvidovaly spolky všeho druhu. Za nacistické okupace musela značná část spolků svoji činnost přerušit. Úředně byla postupně rozpuštěna většina tělovýchovných spolků. Řada exponovaných funkcionářů byla vězněna a popravena. Jen dobrovolné hasičské sbory si pro jejich nezbytnost nedovolili okupanti zrušit. (Janák: s.86) „Novému poválečnému rozmachu spolkového života zabránil únor 1948. Důsledkem uchopení moci komunistickou stranou v únoru 1948 bylo vydání zákona č. 68/1951 sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních, který znamenal naprostou likvidaci všech dosavadních typů spolků a vytváření tzv. dobrovolných organizací“.(Janák: s.86) Zákon nabyl účinnosti 1. říjnem 1951 a provedl ho ministr vnitra se zúčastněnými členy vlády. Zakotvení zásady tzv. demokratického centralismu v tomto zákoně znamenalo, že všechny organizace byly podřízeny v nejvyšší instanci ústřednímu výboru komunistické strany a orgány této strany rozhodovaly o činnosti těchto organizací i o složení jejich výborů, a to od nejnižších složek, jimiž byly výbory místní nebo závodní, přes výbory okresní a krajské, až po výbory ústřední“ (Janák s.87). Až do roku 1989 byla nekontrolovaná činnost jakékoli organizace hrozbou ideologické diverze. V historických studiích, zejména v těch, které vznikly po roce 1989, je dostatek kvalitního a podrobného materiálu, který dokládá věcnost tohoto konstatování. Obecné připomenutí této skutečnosti považujeme, vzhledem k poslání tohoto materiálu, za dostatečné.

Současná situace Základní právní normou pro vznik, existenci a činnost spolků v současné době je Zákon o sdružování občanů č.83/1990 Sb., jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákony č. 300/1990 Sb., č.513/1991 Sb., č.68/1993 Sb. a č. 151/2002 Sb. (Právní normy pro sdružování právnických osob obsahuje kapitola „Zájmová sdružení právnických osob“ zákona č. 60/1964 sb.) Tento zákon se nevztahuje na sdružování občanů v politických stranách a politických hnutích, k výdělečné činnosti nebo k zajištění výkonu určitých povolání a na sdružování občanů v církvích a náboženských společnostech. Litera tohoto zákona se musí stát jedním ze základních východisek ke všem úvahám o současné i budoucí roli spolků ve společenském a kulturním životě i o možnostech využití této role pro jejich kvalitní rozvoj.


45/211


V jakýchkoliv projektech zahrnujících využití činnosti spolků a sdružení je nutno bezpodmínečně respektovat, že: •

občané mají právo se svobodně sdružovat a k výkonu tohoto práva není třeba povolení státních orgánů, na druhé straně nesmí být ke sdružování, k členství ve sdruženích a jejich činnosti nikdo nucen a může z nich svobodně vystoupit, že nikomu nesmí být občansky na újmu, že se sdružuje, je členem sdružení, účastní se jeho činnosti nebo stojí mimo ně,

•

se mohou sdružovat ve spolcích, společnostech, svazech, hnutích, klubech, odborových organizacích a jiných občanských sdruženích (dále jen sdružení), ale cílem jejich činnosti nesmí být popírání nebo omezování politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nesmí rozněcovat nenávist, nesnášenlivost, z těchto důvodů, podporovat násilí nebo jinak porušovat ústavu a zákony,

•

sdružení vzniká registrací na základě návrhu, který musí mimo jiné obsahovat název sdružení, sídlo, cíl jeho činnosti, orgány sdružení, zásady hospodaření.

Výše uvedenou parafrází některých částí zákona č. 83/1990 sb. chce být zdůrazněno, že základním rysem spolkové činnosti v soudobé demokratické společnosti je důsledné uplatňování principu dobrovolnosti, s níž lidé do spolku vstupují, s níž se ztotožňují s ideovými principy jeho programu a s níž se do všech jeho aktivit zapojují. Odtud motivace jejich členů k neutuchající iniciativě, cílevědomosti a schopnosti překonávat překážky a v neposlední řadě ke smyslu pro týmovou práci, což vše představuje pozitivní vliv na formování osobnosti jedince, na interpersonální komunikaci, na posilování tolerance v osobních i celospolečenských vztazích a na humanizaci společenského života vůbec. Pro rozvoj spolkové činnosti uvedeným směrem je bezpodmínečně nutné, že se tak bude dít ve svobodném, demokratickém společenském prostředí. Uvedená skutečnost je ideovým pilířem úvah o možnostech a potřebě využití činnosti spolků a sdružení při tvorbě koncepčních projektů směřujících k cílevědomé realizaci kulturní politiky ve Zlínském kraji, jejích dlouhodobých, střednědobých i krátkodobých etap.

Činnost současných spolků I když vyvrcholení spolkové aktivity u nás představovalo dvacetiletí první republiky, bohužel v důsledku zrušení spolkové statistiky celkové údaje o počtu spolků chybějí (Janák s.84). Jen pro informaci uvádíme, že v roce 1890 jich bylo v českých zemích 15 918 roztříděných podle druhu činnosti do 29 oborových skupin. I v současnosti tvoří spolky a sdružení infrastrukturu místní kultury a společenského života. Mezi hlavní spolky v současné době působící ve ZK jako nositelé kultury patří: •

Hasiči,

•

Myslivecká sdružení,

•

Dobročinné a charitativní - Červený kříž, Charita, Farní společenství,

•

Ekologické - Duha, Kosenka atd.,

•

Společenské: Salesiáni pro mládež, Kluby seniorů, Klub dvojčat atd.,

•

Tělovýchovné a sportovní - Sokol, Orel, Tělovýchovné jednoty a sportovní kluby, Turistické kluby, Skaut-Junák,

•

Umělecké - hudební, pěvecké, dramatické (ochotníci, loutkové divadlo), výtvarné, literární, folklorní soubory a sdružení přátel lidové kultury, národopisné, sdružení,

•

Vědecké - muzejní spolky, historické a vlastivědné spolky, spolky pro zachování tradic,

•

Výchovné - Sdružení rodičů a přátel škol.


46/211


Krajský význam spolků Z uvedeného přehledu lze soudit, že i v současné době budou mít spolky vliv vzdělávací, výchovný i kulturní. Z tradičního charakteru jejich činnosti vyplývá, že ve svém prostředí vytvářejí, rozvíjejí a upevňují vazby k obci, k regionu, k historii obce, k problémům životního prostředí v místě i širším okolí. Dále přispívají k rozvíjení humanitního a charitativního cítění, ke zkvalitňování mezilidských vztahů, k respektování principů demokracie ve veřejné činnosti a k posilování smyslu pro jejich potřebnost. Specifikem spolkové činnosti v českém prostředí je skutečnost, že téměř všechny druhy spolků, vedle své hlavní činnosti, rozvíjí bohatou činnost kulturní a společenskou. Z minulosti postačí připomenout činnost Sokola či Junáka. Zcela zvláštní postavení měly a mají zejména v životě vesnic a venkovských měst Sbory dobrovolných hasičů, které vždy vedle své hlavní činnosti rozvíjely činnost kulturní, vzdělávací, výchovnou a v krizových historických etapách suplovaly tuto činnost spolků zakázaných a pronásledovaných. Mimořádnou roli hrají hasiči už téměř sto let v procesu transformace tradičních zvykoslovných aktivit.

Závěry a doporučení Využití činnosti spolků pro soudobý rozvoj kulturního a společenského života v regionu je reálné a nezpochybnitelné. Je však nutné vnímat skutečnosti, že jakékoliv formy centrálního řízení vždy nakonec dovedly činnost spolků k naprostému zjalovění a ochromení. Zničily vždy základní zdroj životnosti a společenské blahodárnosti jejich existence, jimiž jsou dobrovolné členství, individuální iniciativa a spontánní aktivita. Mezi aktivity, které mohou napomoci využití spolků pro kulturní rozvoj v kraji patří: •

motivovat kulturní, společenskou, výchovnou a vzdělávací činnost spolků a sdružení vypisováním projektů směřujících k realizaci priorit vytýčených pro rozvoj kulturního a společenského života v kraji,

•

motivovat spolky a sdružení k soustavné a kvalitní dokumentaci vlastní činnosti a to např. tím, že povinnou součástí vyúčtování krajem dotovaných kulturních a společenských akcí bude jejich základní dokumentace (tiskoviny, fotografie, videozáznam), a že bude v propozicích umožněno začlenit náklady na tuto dokumentaci do vyúčtovatelných nákladů projektu,

•

doporučit archivům a muzeím soustavně dokumentovat činnost spolků a sdružení jejich vlastními specifickými prostředky,

•

vybudovat databázi spolků (sdružení) působících v kraji nebo do života v kraji zasahujících a udržovat ji v aktuálním stavu,

•

vybudovat databázi kulturních akcí místních, krajských i nadregionálních pořádaných v kraji a udržovat ji v aktuálním stavu,

•

k rozvoji turistického ruchu lze využít především folklorní, hudební a divadelní festivaly, které jsou v regionu pořádány desítky let na vynikající kulturní i společenské úrovni, rovněž potom i spolky, které oživují tradiční zvykoslovné a obřadové aktivity spjaté se zvykoslovným kalendářem v nové autenticitě.


47/211


3.1.3.3

Církve

Charakteristika Církve jsou ve Zlínském kraji (ČR) registrovanými právnickými osobami na základě ustanovení zák. č. 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Ústředním orgánem státní správy pro věci církví a náboženství je Ministerstvo kultury České republiky. Samostatnými právnickými osobami jsou rovněž organizační jednotky jednotlivých církví (dle územního členění např. Děkanáty, Senioráty, farní sbory), případně jejich účelové organizace a občanská sdružení (Charita, Adra, Diakonie aj.). Zlínský kraj náleží mezi oblasti České republiky s nejvyšším podílem obyvatelstva s náboženským vyznáním. Obr. č. 3 - Podíl obyvatel s náboženským vyznáním v České republice

Graf č. 1 - Složení obyvatel podle náboženského vyznání v ČR (%)

Složení obyvatel podle náboženského vyznání v ČR

9%

32%


59%

Bez vyznání Věřící Nezjištěno

48/211


Ve Zlínském kraji se obyvatelstvo hlásí k 28 různým církvím a náboženským vyznáním. Pouze některé církve však významněji působí v oblasti kultury hmotné (péče o církevní budovy, drobné sakrální stavby, výtvarná díla, výstavy děl atp.), popřípadě v oblasti živé nehmotné kultury (koncerty, publikační činnost, rozhlasové vysílání, televizní relace, mluvené slovo atp.). Nejvýznamnější a také nejpočetněji zastoupené církve Zlínského kraje jsou – Církev římskokatolická a Českobratrská církev evangelická. Významově srovnatelná je Církev Adventistů sedmého dne (publikační, přednášková i jiná činnost), počtem členů však méně významná s tím, že je v následujícím grafu zahrnuta do 2%-části celku spolu s dalšími společenstvími ostatních církví a náboženských vyznání. Graf č. 2 - Složení obyvatel Zlínského kraje podle náboženského vyznání (%)

Složení obyvatel Zlínského kraje podle náboženského vyznání

3% 2% Bez vyznání

46%

CŘK ČCE

49%

Ostatní věřící

Samostatné farnosti - resp. organizovaná sborová společenství církví ve Zlínském kraji: •

Apoštolská církev

1

•

Bratrská jednota baptistů

3

•

Církev Adventistů sedmého dne

4

•

Církev bratrská

3

•

Církev československá husitská

4

•

Církev Ježíše Krista a Svatých posledních dnů (mormoni)

•

Církev římskokatolická

96

•

Českobratrská církev evangelická

24

•

Jednota bratrská

1

1

Financování U převážné většiny církevních jednotek je, kromě mezd farářů - duchovních, postaveno financování provozu i jiných aktivit na principu samofinancování danou náboženskou společností. Největší část toku finančních prostředků je kryt dobrovolnými příspěvky členů (sbírky, salár, příležitostné dary).


49/211


Provoz i veřejně prospěšná sociální a také kulturní činnost církví je rovněž dotována z rozpočtů obcí či měst. Dle objemu prostředků lze sestavit následující přibližné pořadí významnosti: 1. Dobrovolné periodické příspěvky. 2. Dary členů církve. 3. Rozpočtové mzdové prostředky duchovních. 4. Dary zahraničních společností a fyzických osob. 5. Dotace a granty z rozpočtu obcí a měst. 6. Dotace MK ČR. 7. Dotace a granty z rozpočtu Zlínského kraje. 8. Komerční aktivity (pronájmy, periodický tisk, prodej publikací aj.). 9. Dobrovolné vstupné na kulturní aktivity. 10. Vstupné do památkových objektů. Provozní náklady, nákup zařízení farnosti či sboru, údržba a opravy sakrálních staveb atp. jsou z převážné části hrazeny z vlastních příjmů (především ze sbírek a darů). Podle terénního průzkumu u vybraného vzorku 33 farností nejvýznamnějších církví (CŘK a ČCE) byl zjišťován poměr dotací a příspěvků orgánů státní správy a státní samosprávy v poměru k vlastním zdrojům. Poměrná část veřejných prostředků se pohybovala v provozních nákladech přibližně od 6,0 % do 14,0 %. Přesná statistika však není centrálně vedena.

3.1.3.3.1

Poměrné dělení finančních prostředků na činnost církví Zlínského kraje

Graf č. 3 - Poměrné dělení finančních prostředků na činnost církví Zlínského kraje (%)

90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% Příspěvky z veřejných rozpočtů

Členské příspěvky a dary

Předmět činnosti „Duchovenská péče a správa farnosti“ je základní formulace předmětu činnosti jednotlivých právnických osob - církví či sborů – registrovaných Ministerstvem kultury ČR.


50/211


Kromě pravidelných bohoslužebných obřadů jsou vyvíjeny další různé aktivity, které mají průnik nejen do oblasti kultury, ale také vzdělávání a školství. Jsou to: •

publikační činnost,

•

péče o památkové objekty a věci movité kulturního významu,

•

rozhlasové vysílání (Radio Proglas),

•

podíl na přípravě televizních pořadů („Křesťanský magazín“, ČT 1, ČT 2),

•

sborový zpěv (v jednotlivých farnostech např. „Schola“, „Ekumenické spojené sbory“),

•

výuka hry na hudební nástroje používané při bohoslužebných obřadech,

•

benefiční koncerty a hudební církevní festivaly,

•

stálé expozice uměleckých děl především v kostelech (obrazy, sochy),

•

nepravidelné výstavy uměleckých děl v necírkevních objektech,

•

biblické kroužky na školách (oficiální),

•

biblické hodiny pro starší generaci,

•

nedělní školy pro děti (ČCE, CASD a další),

•

letní tábory,

•

kulturně – poznávací a výměnné zájezdy tuzemské i zahraniční,

•

karnevaly, mikulášské a vánoční slavnosti s kulturním programem,

•

péče o retardované a mentálně postižené děti s využitím výtvarného umění,

•

„Dny mládeže“ k vyplnění volného času (víkendy) se zaměřením na znalosti,

•

křesťanské tématiky, dovednosti kulturní a sportovní,

•

tábory a prázdninové pobyty,

•

péče o matky s dětmi (Charita), o postižené, bezdomovce a problémové sociální skupiny (např. „Romské kluby“ ČCE),

•

péče o kulturu stravování a kulturně-společenské návyky (CASD).

Výpis aktivit je sestaven na základě dotazníkové metody u vybraných církevních a náboženských společenství (CASD, CČH, CŘK, ČCE, FŽO, NS-SJ, Bu), do kterých je zapojeno aktivně nebo pasivně více jak 50 % obyvatelstva Zlínského kraje.

Krajský význam církví Podíl věřícího obyvatelstva Zlínského kraje k celkovému počtu činí téměř 55 %, což je statisticky významný údaj. Církve jsou rovněž vlastníky budov a mnoha kulturních památek, které se na území kraje nachází. Významnější péče církví v oblasti hmotné kultury je však zaznamenána především u CŘK a ČCE. Z registrovaných církví provozuje živou duchovní kulturu se zaměřením na veřejnost celkem 9 církví, v které převažují církevní (katolické) poutě a koncertní pořady pro veřejnost. Církve využívají rovněž informační média masového dosahu jako je rozhlas, televize a internet.


51/211


Tab. č. 13 - Přehled registrovaných církví a náboženských společenství ve Zlínském kraji Církve a náboženská společenství

Věřící na území okresů KM

UH

VS

ZL

Věřící Význ. péče Živá celk. o hm. kult.pro Zlínský kulturu veřejnost kraj

Apoštolská církev (letniční hnutí) 25 143 307 100 575 Bratrská jednota babtistů 27 34 82 162 305 Cíkev Adventistů sedmého dne 74 125 152 238 589 Církev bratrská 24 28 352 101 505 Církev československá husitská 850 342 299 742 2 233 Církev J. Krista Sv. posl. dnů (mormoni) 12 45 7 22 86 Církev řeckokatolická 36 45 51 71 203 Církev římskokatolická 44 126 88 272 65 649 92 770 290 817 Českobratrská církev evangelická 902 455 11 884 3 913 17 154 Evang. círk. augsburského vyzn. v ČR 33 64 66 69 232 Evangelická církev metodistická 32 11 17 14 74 Federace židovských obcí v ČR 8 9 7 7 31 Jednota bratrská 118 7 21 36 182 Křesťanské sbory 47 47 212 146 452 Luter. evang. církev augsb. vyzn. v ČR 9 10 10 7 36 Nábož. společnost českých unitářů 1 1 3 0 5 Nábož. společnost Svědkové Jehovovi 227 104 200 286 817 Novoapoštolská církev v ČR 6 6 18 7 37 Pravoslavná církev v českých zemích 99 108 80 147 434 Slezská církev evang. augsb. vyznání 0 5 2 2 9 Starokatolická církev 2 12 26 23 63 Církev sjednocení (moonisté) 0 0 3 5 8 Scientologická církev 0 0 3 2 5 Křesťanská společenství 26 9 21 9 65 Anglikánská církev 0 2 2 1 5 Islám 11 19 25 34 89 Buddhismus 61 54 82 118 315 Hinduismus 6 6 9 16 37 Hnutí Hare Kršna 4 2 6 7 19 ostatní a neupřesněné vyznání bez vyznání nezjištěno obyvatelstvo celkem podíl věřícího obyvatelstva v %

A A A A

A A

A A

A

A A

A

2 489 2 879 3 089 4 665 13 122 49 956 39 894 52 844 77 113 219 807 8 830 11 779 11 535 14 543 46 687 108 053 144 517 147 064 195 376 595 010 45,60% 64,20% 56,20% 53,10% 54,80%

Početní stavy odpovídají statistickým výsledkům ze sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001. K datu zpracování této stati se počty osob, které se hlásí k církvím a náboženským vyznáním, měnily převážně poklesem v rozpětí do 0,5 – 10 % u významnějších církví, v některých případech i malým nárůstem u početně nevýznamných společenství.


52/211


Vazba na školství Působení církví v oblasti školství je regulováno legislativou ČR a založeno na dobrovolnosti v zapojení se do jejich aplikovaného pedagogicko – didaktického procesu. Základním trendem v současnosti je zaměření na využití volného času dětí, mládeže a seniorů. •

Náboženství s výukou na školách - nepovinný předmět,

•

křesťanství jako kulturní základ rozvoje evropské civilizace - mezipředmětové vazby (dějepis – vlastivěda),

•

vazba na rozpočet obce (města) při výuce náboženství - mzdové prostředky na výuku nepovinného předmětu,

•

církevní školy Církevní konzervatoř v Kroměříži Střední odborné učiliště v Bojkovicích Základní školy církevní a soukromé ve Zlínském kaji (stav r. 2004).

Tab. č. 14 - Vazba církví na školství ŠKOLSTVÍ Základní školy církevní a soukromé Ukazatel Školy celkem Třídy celkem v tom pro: 1. až 5. ročník 6. až 9. ročník Žáci celkem v tom v: 1. až 5. ročníku 6. až 9. ročníku z toho dívky v tom v: 1. až 5. ročníku 6. až 9. ročníku Učitelé na školách celkem

Školní rok 1995/96

2000/01

2001/02

2002/03

2003/04

55 276

50 392

50 406

50 408

52 426

228 48 4 354

270 122 6 422

267 139 6 774

269 139 6 947

276 150 7 257

3 559 795 1 978

4 383 2 039 2 961

4 542 2 232 3 114

4 519 2 428 3 218

4 592 2 665 3 397

1 651 327 475

2 057 904 647

2 127 987 685

2 116 1 102 685

2 143 1 254 715

Vazba na cestovní ruch Cestovní ruch Zlínského kraje je podporován významně církevními aktivitami, které přímo i nepřímo souvisí s rozvojem kultury a nabídkou různých (převážně sociálních, informačních a vzdělávacích) služeb: •

poutní místa a jejich kulturní, vzdělávací i komerční využití,

•

památkové objekty a sakrální stavby v obcích, městech a drobná sakrální architektura v krajině,

•

sborové dny („slety“) protestantských církví,

•

pobytové tábory dětí a mládeže v tuzemsku i zahraničí,

•

tělovýchovná, turistická a sportovní činnost v církvích (včetně závodů),

•

hudební a jiné kulturní církevní festivaly.


53/211


V kalendáři vybraných kulturních a sportovních akcí Zlínského kraje jsou každoročně prezentovány známé a masově navštěvované akce, jako například: •

březen

Sv. Hostýn

Svatojosefská pouť mužů,

•

duben

Vsetín

Chrám a tvrz (soutěžní přehl. pěveckých sborů),

•

duben

Sv. Hostýn

Celonárodní pouť hasičů,

•

květen

Sv. Hostýn

Celonárodní pouť včelařů,

•

květen

Sv. Hostýn

Eucharistický průvod z Bystřice pod Hostýnem,

•

červen

Sv. Hostýn

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova,

•

červen

Kroměříž

Forest (festival duchovní hudby),

•

červenec

Broumov

Hradní tóny (festival církevních schol CŘK),

•

červenec

Velehrad

Koncert lidí dobré vůle,

•

červenec

Velehrad

Národní pouť,

•

červenec

Sv. Hostýn

Slavnost sv. Cyrila a Metoděje,

•

červenec

Sv. Hostýn

Pouť obce – města (2005 – Slavkov),

•

srpen

Holešov

Festival židovské kultury,

•

srpen

Sv. Hostýn

Titulární slavnost Nanebevzetí P. Marie,

•

srpen

Sv. Hostýn

Tradiční orelská pouť,

•

září

Zlín

Harmonia Moravie (festival duchovní hudby),

•

říjen

Sv. Hostýn

Dušičková pouť,

•

prosinec

VMP Rožnov p.R.

Vánoční hra a živý Betlém,

•

prosinec

VMP Rožnov p.R.

Štěpánské koledování,

•

prosinec

Sv. Hostýn

Štědrý den (půlnoční mše svatá),

•

prosinec

Sv. Hostýn

Sv. Silvestr.

Významným prvkem v cestovním ruchu ve ZK jsou rovněž poutě. Jejich problematika je samostatně zpracována v Příloze č.1. Církevní společenství různých věkových skupin rovněž organizují velké množství zájezdových akcí s recipročními turistickými výměnnými aktivitami a přínosem pro cestovní ruch ve Zlínském kraji. Sakrální stavby různého typu a především kostely, dále také kaple a kapličky, křížové cesty v přírodě, prameny vod a Boží muka jsou z oblasti hmotné kultury církví velmi významným momentem pasivní podpory cestovního ruchu. Žel, neexistuje centrální evidence například drobných sakrálních staveb (Boží muka aj.) a to proto, že majiteli mohou být i fyzické osoby vedle obcí měst či dokonce občanských sdružení. Přesnější vypovídající hodnotu o krajském významu (četnosti) velkých sakrálních staveb – chrámů a kostelů – poskytuje následující přehled a graf:


54/211


3.1.3.3.2

Počet chrámů a kostelů v okresech Zlínského kraje

Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín

97 68 74 77

Graf č. 4 - Zastoupení chrámů a kostelů v okresech Zlínského kraje (%) 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% Kroměříž

Uh. Hradiště

Vsetín

Zlín

Analýza SWOT Silné stránky •

Odborný a organizačně výkonný aparát jednotlivých církví (CASD, CŘK, ČCE).

•

Relativně početné komunity jednotlivých církví ve Zlínském kraji.

•

Propojení církevních sborů a farností s mezinárodními (ekumenickými) společnostmi.

•

Užívaný systém dobrovolného financování činnosti náboženských společností.

•

Metodika a vzdělávací systémy. Slabé stránky

•

Nejsou centrálně evidovány drobné sakrální stavby.

•

Nedostačující zabezpečovací technika proti krádežím a poškození.

•

Nedostatečná „revitalizace“ používaných tradičních forem duchovního působení. Příležitosti

•

Prezentace kulturních památek a zajímavých sakrálních staveb v cestovním ruchu.

•

Mezinárodní nabídka náboženských a kulturních aktivit.

•

Užší propojení jednotlivých společenství v rámci činnosti Ekumenické rady církví.

•

Využívání privátních i veřejných sdělovacích prostředků (zejména rozhlas).

•

Širokospektrální integrace a podpora společenských a kulturních aktivit v rámci EU. Hrozby

•

Nepříznivý demografický vývoj počtu obyvatelstva.

•

Stárnutí ekonomicky aktivní populace věřících.

•

Masivní reklama a medializace konzumního stylu života.


55/211


Závěr Zlínský kraj zahrnuje do svého rozpočtu (ORJ 90 – odbor Kultury a PP; Fond kultury) každoročně výdaje směřující k podpoře činnosti církevních společností (viz dotace církvím). Nejvýznamnější výdajová položka je soustředěna ve Fondu kultury a částečně také ve Fondu mládeže a sportu. Protože nelze exaktně rozčlenit čerpání prostředků na „světské“ a církevní účely (obsahové prolínání aktivit různých společností, institucí a obcí), uvádíme jen zjednodušený následující výtah z rozpočtu Zlínského kraje: Tab. č. 15 - Přehled dotací Zlínského kraje do Fondu kultury a Fondu mládeže a sportu Dotace Zlínského kraje Fond kultury - z toho dotace církvím - z toho dotace občanským sdružením Fond mládeže a sportu - z toho dotace na podporu volnočasových aktivit

Rok 2004

Rok 2005

12 637 tis. Kč 2 232 tis. Kč 1 500 tis. Kč 3 479 tis. Kč 900 tis. Kč

8 903 tis. Kč 1 000 tis. Kč 1 000 tis. Kč 3 377 tis. Kč 900 tis. Kč

Na základě zjištění velké statistické významnosti kulturních aktivit církví v oblasti hmotné i nehmotné kultury ve Zlínském kraji lze navrhnout některá opatření, jejichž realizace by se pozitivně promítla (bez kvantifikačních kritérií) do rozvoje kraje v oblasti společenského života, cestovního ruchu i hospodářských aktivit na jeho území: •

doporučení k tvorbě rozpočtu Zlínského kraje: Usměrnit dotační politiku k výraznější podpoře velkých tradičních církevních akcí ve Zlínském kraji (Velehrad, Sv. Hostýn).

•

doporučení k tématickému zaměření grantové a dotační politiky: Odboru školství, mládeže a tělovýchovy KÚ Zlín - Grantovými schématy více podpořit hudební a jiné kulturní aktivity jednotlivých církví Zlínského kraje. Odboru cestovního ruchu KÚ Zlín - V rámci veletrhů cestovního ruchu prezentovat více církevní aktivity, - vytvořit detailní informační databázi pro nabídku turistického využití sakrálních staveb (v obcích, mimo obec, v přírodě atp.).

3.1.3.4

Alternativní kultura

Definovat přesně alternativní kulturu je poměrně velký problém. Alternativa znamená volit jinou možnost. V kultuře to byla vždy varianta proti kultuře oficiální, zažité, prosazované, všeobecně uznávané. Alternativa znamenala často vzpouru, kladla důraz na svobodu tvorby. Kdysi existovala vedle oficiální šlechtické kultury kultura poddanská, vesnická i městská. Mimo to existovali potulní muzikanti, herecké zájezdové společnosti, kejklíři, cirkusy, potulní zpěváci, to vše byla alternativní kultura. V době obrození se začala prosazovat vlastenecká národní kultura, která jistý čas byla rovněž alternativou k oficiální kultuře německé. Posléze se však stala oficiální kulturou nově obrozené české společnosti.


56/211


V době první Československé republiky vedle této kultury, která měla kořeny v obrození, vznikala k ní jako alternativa kultura avantgardní, která hledala inspiraci a východiska ve světových moderních kulturně-společenských pohybech. Vyčleňovala se tak proti tehdejší obecně uznávaným normám. Vyznávala především svobodu tvorby a její ojedinělost. Byla současně do určité míry i ideologií a to levicovou, vyznávající úlohu mas oproti úloze jednotlivce. V tom byl i její základní rozpor. Bylo to ale také proto, že pokrokové umění bylo tenkrát většinou levicové. V době vlády komunistické strany se úloha alternativní kultury i její zařazení často mění. Avantgardní umělci /V. Nezval, E.F. Burian, K. Teige/ se stávají často tvůrci oficiální kultury, ustupují ze svých záměrů. V této době vzniká socialistický realismus. Vztahy v kultuře se stávají složitějšími. Oficiální kultura se stává nástrojem ideologie. Zákazy a cenzura mají různou sílu v různých obdobích a dokonce jsou poněkud odlišné v různých částech území a v různých institucích. Tady vznikají kořeny undergroundu jako další podoby alternativní kultury. Systém centrálního řízení kultury nikdy nebylo možno naplnit zcela a nikdy nefungoval tak, jak si to vládnoucí garnitura představovala. Kultura je založena na svobodě vyjadřování a tato teze byla vždy v rozporu s oficiálními představami řízené kultury. Alternativní kultura v této době /1950 – 1989/ měla tak mnoho podob. Okrajová a často tiše tolerovaná kultura folková, malá divadla, kluby, hudební skupiny, hospodská kultura je jednou z těchto podob. Samizdatová literární produkce je druhá podoba, která i v našem kraji měla své místo a dosud nebyla nikde popsána. Neveřejná kultura byla organizována někdy pod hlavičkou oficiálních institucí, ale často jen pro zvané společenství účastníků. Dále byla neoficiální kultura bytová, chalupářská, spolková, trampská. Velkého rozmachu v tomto období zaznamenal rock přitahující zejména mladou generaci (kluby, festivaly). V našem kraji tyto snahy dělat kulturu mimo oficiální alternativu mají dosud nezaznamenanou historii. Byly to například snahy o samizdatovou literaturu (v Uherském Hradišti J. Zapletal, M. Němeček, B. Vaculková, v Buchlovicích farář Honek, ve Zlíně skupina kolem S. Devátého, P. Jungmana a P. Koutného, která vydávala Magazín Spusa). Významná byla zejména edice Refugium Velehrad (Otmar Oliva). Z hudebních skupin např. Blues-Station při SPUse ve Zlíně (později ZUŠ Otrokovice). Ve Vsetíně to byla činnost Z- klubu, z které se později zrodily jazzové dny (M. Dvořáček). K alternativě lze přiřadit i některé neoficiální výstavní činnosti (Z. Červinka, J. Rohel, Otmar Oliva), výstavní a literární činnosti pro uzavřenou společnost (LŠU Otrokovice – Malá galerie). Do kraje byla přivážena a kolportována samizdatová a v zahraničí vydávaná literatura českých autorů, nebo naopak moravská kultura byla neoficiálně propagována v zahraničí. Zde je třeba připomenout organizační práci manželů Ráčkových v Rakousku a St.-von Zavrela v Itálii a Holandsku. Zajímavou činnost na hranici alternativy vyvíjel i M-klub ve Valašském Meziřící a M-klub ve Starém Městě. Klub ve Valašském Meziříčí si získal respekt zejména netradičně pojatými festivaly poezie, činnost klubu ve Starém Městě vrcholila Buchlovskou svícou na hradě Buchlově. V našem kraji se v undergroundu v 70tých letech objevilo i loutkové divadlo (Hostýn). Zlínské divadlo i Divadlo v Uherském Hradišti byly centry nových a neotřelých divadelních a kulturních nápadů (režisér E. Hajda, M. Plešák, L. Kundera, kabarety – Malá scéna Uherské Hradiště, Porutt). Mimo oficiální kulturu žila velmi omezeně i kultura farností, kultura církevní. Na hranici alternativy pracovaly i některé filmové kluby (např. Zlín M. Egner, Uherské Hradiště J. Gogola, A. Sobek). Zdálo by se, že ve svobodné společnosti demokratického typu není již pro alternativní kulturu prostor. Prostor ztratil pouze underground, alternativní kultura i ve změněných společenských podmínkách existuje dále. Protože stále existuje kultura oficiálně podporovaná, ať už z pozice státu, velkých společností, politických stran nebo sponzorů. Protože peníze zde hrají velkou roli, často se snižuje kvalita oficiální kultury a klesá na úroveň braku, kýče či v lepším případě zábavy. To je prostor pro alternativu. Neznamená to však, že alternativa je vždy zárukou kvality. Tak mohou a vznikají v současné době nové podněty, neotřelé postupy, nová společenství. Smyslem dnešní alternativy nadále zůstává svoboda tvorby nezávislá na ekonomických souvislostech. Nenechat se manipulovat nikým a ničím proti své vůli (manipulace nemusí být jen politická), hledání nových cest. Alternativa tak je i nyní menšinovou záležitostí, často určena pro vyhraněné skupiny zájemců.


57/211


I v dnešní době existují kulturní zařízení, která čerpají z odkazu alternativy, menšinových žánrů, nově vznikajících podnětů. Jsou to například: klub Mír v Uherském Hradišti, M-klub ve Valašském Meziříčí, některými programy Golem ve Zlíně, T-klub Zlín, Čajovna ve Fryštáku, festival For-fest v Kroměříži, Filmová škola v Uherském Hradišti a další. Na hranici alternativní kultury byla po roce 1989 i Edice Krabice ve Zlíně.(J. Kovanda, J. Severin). Zabývala se vydáváním autorů ze Zlína pomocí xera a sítotisku. Dále to byly časopisy JVM - pošta z Míkovic, Nejmenší časopis ze Vsetína a zpočátku i Psí víno ze Zlína. Vydavatelské počiny Ateliéru IM z Luhačovic (M. Bařinka, I. Voštová) patří také do kategorie alternativní kultury.

3.2

Popis kultury ve Zlínském kraji v datech

3.2.1 Muzea, galerie, archivy, knihovny 3.2.1.1

Muzea1

A) Zřizovaná Ministerstvem kultury České republiky 1) Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm 2) Muzeum Jana Amose Komenského, Uherský Brod B) Zřizovaná Zlínským krajem 1) Muzeum Kroměřížska, příspěvková organizace 2) Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace 3) Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, příspěvková organizace 4) Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, příspěvková organizace C) Zřizovaná obcemi 1) Muzeum Bojkovska, Bojkovice 2) Městské muzeum, Brumov - Bylnice 3) Bystřice pod Hostýnem 4) Městské muzeum, Holešov 5) Památník Jana Amose Komenského, Komňa 6) Městské muzeum, Napajedla 7) Památník Antonína Strnadla, Nový Hrozenkov 8) Muzeum Rusava - Památník obce 9) Městské muzeum, Slavičín 10) Obydlí drobného zemědělce, Tupesy 11) Městské muzeum, Valašské Klobouky 12) Muzeum strašidel, Valašské Meziříčí 13) Karlovské muzeum, Velké Karlovice 14) Muzeum Zubří, Zubří 15) Mlýn v Dolním Němčí

1

Pozn: Uvedený seznam muzeí nemusí být zcela vyčerpávající a jsou v něm uvedena zařízení, která prezentují svoji činnost na veřejnosti a bylo možno spolupracovat s jejich správci.


58/211


D) Zřizovaná jinými subjekty 1) Mikuláštíkovo fojtství, Jasenná 2) Slovácké letecké muzeum, Kunovice 3) Muzeum historických vozidel, Zlín

A) Muzea zřizovaná Ministerstvem kultury České republiky

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Obecná charakteristika muzea Právní forma: příspěvková organizace Zřizovatel: MK ČR Stručná historie muzea: Otevřeno v roce 1925 sourozenci Jaroňkovými a Valašským musejním a národopisným spolkem, na počátku 50. let zestátněno, v průběhu 60. let 20. století dostavěn areál Dřevěného městečka, vybudována vesnická část Valašská dědina a na konci 70. a počátku 80. let 20. století areál technických staveb Mlýnská dolina. Od roku 1995 spravuje areál Jurkovičových útulen na Pustevnách. V současnosti národní kulturní památky, nejstarší a největší muzeum v přírodě ve střední Evropě. Územní působnost muzea: Územní působnost vymezena geografickým rozsahem etnografického regionu Moravské Valašsko, dále zahrnuje přechodové a hraniční oblasti tohoto regionu a region Těšínského Slezska. Objekty a expozice Základní údaje o objektech ve správě muzea: Památky roubeného lidového stavitelství v originálech nebo vědeckých kopiích a rekonstrukcích (v areálech Dřevěného městečka, Valašské dědiny, Mlýnské doliny, Pusteven), rekonstruovaný objekt bývalé průmyslové úpravny textilu tzv. Sušák, který od roku 2006 bude sloužit jako centrální vstup, provozní zázemí a k expozičním a výstavním účelům. Prohlášeno za národní kulturní památku. Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: Prezentace tradičních forem bydlení a obživy v regionu Moravské Valašsko od konce 18. do poloviny 20. století, specifický areál Dřevěného městečka s expozicemi o životě východomoravského maloměsta; interiérové a exteriérové expozice ve třech areálech, součástí živé biologické prvky (VMP vede genovou knihu pro plemeno ovcí Valaška; v areálech pěstuje tradiční odrůdy); v roce 2004 byl počet stálých expozic navýšen díky expozici o historii transportní techniky v objektu vozovny, všechny expozice měly společensko-vědný charakter. V závěru roku 2004 bylo zahájeno postupné vyklizení interiéru kostela svaté Anny v Dřevěném městečku, který prošel v první polovině roku 2005 rekonstrukcí a následnou novou instalací (zpřístupnění veřejnosti je plánováno na konec července 2005). Pořádání a spolupráce při pořádání výrazných kulturních akcí přesahujících svým významem region či kraj Organizace tří mezinárodních folklórních festivalů (Rožnovské slavnosti, Rožnovská valaška, Jánošíkův dukát), spolupráce na činnosti AIMA, Evropského svazu muzeí v přírodě, ICOM, odborná a spolupráce a konzultace v oblasti lidového stavitelství a bydlení, péče o dřevěné stavby, preventivní konzervace, tradičního zemědělství, tradičních forem obživy a prezentace památkových objektů s muzei v přírodě na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Německu, Norsku. Aktivní podíl na činnosti jednotlivých oborových komisí AMG. Výstavní akce v muzeích a galeriích mimo působnost kraje. 2004: Kongres Mezinárodní asociace zemědělských muzeí, 2005: zasedání Evropského svazu muzeí v přírodě.


59/211


Postavení a úspěchy muzea Národní kulturní památka, největší a nejstarší muzeum v přírodě ve střední Evropě, bohatý sbírkový a dokumentační fond dokládající všechny formy tradiční lidové kultury východní Moravy a Slezska a proměny těchto jevů v posledních 150-ti letech, jedny z nejobsáhlejších sbírkových fondů textilu, nábytku, řemesel a zemědělství v ČR, cenné umělecko-historické předměty z pozůstalosti zakladatelů muzea sourozenců Jaroňkových, vedení plemenné knihy horského plemene ovcí „Valašek“ v rámci světového genofondu ohrožených druhů hospodářských zvířat, členství a aktivní podíl v národních a nadnárodních odborných a vědeckých společnostech a sdruženích, významný podíl na zajištění kulturních akcí v celém regionu, svou návštěvností se umisťuje v posledním desetiletí na druhém až třetím místě mezi všemi muzei v ČR.

Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě Obecná charakteristika muzea Právní forma: příspěvková organizace Zřizovatel: MK ČR Stručná historie muzea: Vlivem vlasteneckého hnutí vzniklo r. 1898 v Uherském Brodě Jubilejní krajinské muzeum. V letech 1899 - 1951 vykonávala muzejní práci Musejní společnost pro jihovýchodní Moravu (1899 - 1904) a Musejní společnost pro Moravské Slovácko (1904 - 1951). V činnosti Společnosti pokračovala muzejní komise až do r. 1955, kdy došlo k profesionalizaci a převedení muzea do státní správy. V roce 1945 bylo muzeum oficiálně přejmenováno na Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě. Jeho pozdější činnost ovlivnil především výnos ministerstva školství a kultury z r. 1957, který ukládal zřídit při muzeu Komeniologické dokumentační středisko. 1. ledna 1991 se stalo novým zřizovatelem muzea Ministerstvo kultury České republiky. Územní působnost muzea: ČR (komeniologie), národopisná oblast Uherskobrodska (historie, etnografie).


60/211


Objekty a expozice

Muzeum JAK, Uh. Brod (budova bývalého zámku) Památka (číslo rejstříku NPÚ)

Stálé expozice

Dlouhodobá expozice

Datum zpřístupnění Výstavní plocha stálých expozic (m2) Výstavní plocha (m2) Plocha depozitářů (m2)

38757 / 7-3500 Jan Amos Komenský lidstvu (Stálá expozice je rozdělena na obsahové celky: - Komenský a jeho doba, - Odkaz Komenského současnosti. Je doplněna 3 audiovizuálními programy a řadou interaktivních prvků - čtecí a otočné dataválce. Obsahuje také velkoplošnou videoprojekci.) Starožitnosti Uherskobrodska (Zobrazuje jak historii muzea, tak nejvýznamnější sbírky v muzeu za sto let jeho existence nashromážděné.) 28.3.1992 (J.A. Komenský lidstvu) 25.10.2002 (Starožitnosti Uherskobrodska) cca 1 270 (stálá expozice)

Rolnický dům s hospodářstvím čp. 57 ve Vlčnově (venkovská usedlost) 29773 / 7-7012 Rolnický dům a hospodářství čp. 57 ve Vlčnově (V usedlosti je vystaven úplný inventář vlčnovské jizby (hlavní obytná část domu), síně (vstupní část domu), komory (spižírna) a černé kuchyně (kuchyň). Rozsáhlá hospodářská část objektu umožnila instalovat i rozměrné hospodářské stroje a nářadí. -

31.5.1986

cca 195

cca 650 (dlouhodobá expozice a Malý a Velký výstavní sál) cca 550 -

Pořádání a spolupráce při pořádání výrazných kulturních akcí přesahujících svým významem region či kraj Mezinárodní komeniologická kolokvia - konají se od r. 1971, jsou na ně zváni a účastní se jich komeniologové ze světa i z tuzemska. Probíhají formou přednášek a diskusí, jednotlivé příspěvky vycházejí v muzejním časopise Studia Comeniana et historica. Letos se připravuje 25. ročník. Musaionfilm - nesoutěžní přehlídka videofilmů muzeí ČR vznikla u příležitosti 100. výročí založení muzea, v r. 1998. Jejím cílem je poskytnout prostor pro srovnání videotvorby v muzeích ČR i poučení při práci s videem v muzejních podmínkách. Postavení a úspěchy muzea Světová působnost muzea (komeniologie), největší komeniologická expozice, časopis Studia comeniana et historica je rozesílán do 19 zemí světa (např.: Japonsko, Argentina, Kanada, USA a země Evropy); pracoviště pověřené správou Památníku J. A. Komenského v Naardenu.


61/211


B) Muzea zřizovaná Zlínským krajem

Muzeum Kroměřížska Obecná charakteristika muzea Právní forma: příspěvková organizace Zřizovatel: Zlínský kraj Stručná historie muzea: Počátky snah o zřízení muzea v Kroměříži se objevují v 60. letech 19.století v souvislosti s obnovením ústavnosti v habsburské říši, k jejich naplnění však nedošlo. Den založení přímého předchůdce dnešního Muzea Kroměřížska spojujeme s ustavením Kuratoria „Městského musea v Kroměříži“ 5.2.1933, v jehož čele stanul kroměřížský starosta. Od 1.1. 1954 převzal městské muzeum ONV Kroměříž a instituce se stala Okresním vlastivědným muzeem. Na základě Zásad činnosti sítě muzeí a památníků Jihomoravského kraje došlo r. 1976 k centralizaci všech muzejních zařízení okresu a v jeho rámci k ustavení jednotné muzejní sítě s názvem Muzeum Kroměřížska s řídícím a správním centrem v Kroměříži. V roce 1977 vzniká okresní Muzeum Kroměřížska. Územní působnost muzea: je zhruba v hranicích okresu Kroměříž – převážně oblast Hané. Objekty a expozice Památník Maxe Švabinského Stálá expozice kroměřížského rodáka Maxe Švabinského je v muzeu již od roku 1976. V roce 2003 byla po roční celkové rekonstrukci a přeinstalování znovu otevřena. Chronologicky mapuje dílo M. Š. ( olejomalby, kresby, grafiky, návrhy na mozaiky a vitráže) a obsahuje i drobné předměty mistrovy. V „Památníku“ se seznámíme s téměř sedmdesátiletým tvůrčím obdobím M.Š. a k vidění je téměř 130 děl. Příroda a člověk Tato stálá expozice byla otevřena v roce 1994 a lze ji charakterizovat jako „kapitoly z vývoje přírody a člověka na Kroměřížsku ve světle přírodovědecké dokumentace a archeologických nálezů“. Základní prvky tvoří dioramata zobrazující přírodní prostředí – pole, les a výjevy ze života našich předků od pravěku po raný středověk, vycpaniny zvířat, rostlinstvo a archeologické sbírky. Zámek v Chropyni Stálé expozice na zámku v Chropyni byly instalovány v roce 1983: •

Památník hudebního skladatele Emila Axmana.

•

Expozice dějin města Chropyně.

•

Etnografická expozice – kultura, řemesla, rybnikářství.

•

Rytířský a Ječmínkův sál – sbírka zbraní palných i chladných, rytířské zbroje.

•

Památník Emila Filly, chropyňského rodáka. Původní expozice byla zrušena – obrazy byly v majetku Národní galerie, která žádalo o vrácení v roce 2003. Z původní expozice je k vidění část biografická a jeden sál s Fillovou grafikou ze sbírek muzea.

VPR v Rymicích - Hejnici Od osmdesátých let jsou stálou expozicí i interiéry chaloupek v Rymicích u Holešova. Chráněné kulturní památky - kovárna, sedlářská dílna. Vesnická památková rezervace: zpřístupněné objekty včetně mlýna z Bořenovic.


62/211


Pořádání a spolupráce při pořádání výrazných kulturních akcí přesahujících svým významem region či kraj •

Celostátní konference „Židé a Morava“ včetně vydávání sborníku příspěvků. V roce 2004 se konal již 11. ročník. Konference se pravidelně koná jednou za rok v měsíci listopadu. Rostoucí prestiž i zájem přednášejících i účastníků dává záruku pokračování konference.

•

Každý lichý rok spolu s městem Chropyně „Hanácké slavnosti“. Přehlídka lidových řemesel, vystoupení folklorních i alternativních souborů.

•

Hranice regionu překonávají i některé krátkodobější výstavy. Z těchto výstav, které mají návštěvnost z širšího regionu než je působnost muzea, lze namátkou jmenovat z poslední doby namátkově: Indiáni v nás, výstava o starověkém Egyptě, Trienále knižní umělecké tvorby, výstava kočárků a ženské módy, „Umění je stav duše“ - bienále tvorby klientů arteterapeutického atelieru Psychiatrické léčebny v Kroměříži.

•

Neperiodicky etnografické konference k vybranému tématu vztahujícímu se k regionu Hané. Postavení a úspěchy muzea

Muzeum s dnešním názvem Muzeum Kroměřížska je vnímáno jako výrazná a nezastupitelná kulturní instituce ve městě Kroměříž i v regionu. Uspělo i vedle tak výrazné a hodnotné instituce ve městě Kroměříži jakou je památka zapsaná v seznamu kulturního dědictví UNESCO – Arcibiskupský zámek a zahrady Kroměříž. Mezi nejvýznamnější spolupráci, trvající již přes 30 let, patří přednášky a výstavy se Švabinského kruhem přátel výtvarného umění. Každý měsíc jsou pořádány přednášky a setkání s různými osobnostmi: ŠKPVU s muzeem se také podílejí na stálém oživování a přibližování díla a života slavného rodáka, malíře a grafika Maxe Švabinského. Dlouholetá je i spolupráce s kulturní iniciativou FORFEST, která každoročně organizuje festivaly současného duchovního umění (koncerty, výstavy, přednášky a sympozia).

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti Obecná charakteristika muzea Právní forma: příspěvková organizace Zřizovatel: Zlínský kraj Stručná historie muzea: Podnět ke zřízení Slováckého muzea v Uherském Hradišti dala Národopisná výstava českoslovanská konaná v Praze roku 1895. Pro potřeby muzea uvolnila tehdejší městská rada místnosti ve zrušeném jezuitském klášteře na nynějším Masarykově náměstí, kde byly od roku 1913 systematicky instalovány národopisné, archeologické a umělecké sbírky. Muzeum bylo slavnostně otevřeno 1. června 1914. K tomuto datu již vystavovalo celkem 4147 sbírkových předmětů. Avšak v roce 1918 bylo muzeum uzavřeno a budovy bylo využito jako kasáren. Snahy o znovuotevření muzea se datují sice od března 1919, kdy byla nově ustavena „Národopisná a muzejní společnost“, ale ke zlepšení situace došlo až v roce 1929 v souvislosti s ustanovením nového kuratoria Slováckého muzea a zakoupením budovy bývalého střeleckého městského spolku ve Smetanových sadech městem pro potřeby muzea. Nové prostory byly otevřeny 15. srpna 1931. Z důvodu absence hodnotnějších výstavních prostor a samostatných depozitářů se přistoupilo v roce 1936 k menší přístavbě budovy. Zde byla umístěna část „Výstavy Slovácka 1937“ a uloženy sbírky. Ani tyto úpravy však neřešily skutečné potřeby muzea, a tak bylo v roce 1940 započato s další, tentokrát větší přístavbou. Po stavební stránce byl objekt dokončen již počátkem roku 1942. Následovala instalace vnitřního vybavení a sbírek, ovšem na plné zpřístupnění národopisné, archeologické, historické a přírodovědné expozice muselo muzeum pod vlivem problémů spojených především se zrušením muzejního spolku v roce 1943, s uzavřením všech muzeí ministerstvem školství v roce 1944 i s přestěhováním sbírek mimo Uherské Hradiště a jejich zpětnou instalací počkat až do roku 1946, kdy bylo opět otevřeno bez jakýchkoliv okázalostí. V roce 1959 byl vydán I. ročník společenskovědního sborníku pro moravsko-slovenské pomezí „Slovácko“, který vychází do současnosti.


63/211


Počátkem šedesátých let získalo Slovácké muzeum do své správy staroměstské muzeum a Památník Velké Moravy se základy velkomoravské zděné architektury a archeologické lokality na Modré a Špitálky. V roce 1962 byla slavnostně otevřena pobočka muzea – galerie výtvarných umění v Otakarově ulici v Uherském Hradišti. Prostory i působnost muzea se rozšířily v roce 1966, kdy instituce převzala do své správy lapidárium na Velehradě a současně byla dokončena dostavba pravého křídla hlavní budovy ve Smetanových sadech. V roce 1982 uherskohradišťské muzeum převzalo i městské muzeum v Bojkovicích. Po roku 1989 nastala ve Slováckém muzeu řada změn. Zpět do užívání církve byly navráceny prostory lapidária na Velehradě a fary v Kostelanech (zde byl umístěn národopisný, historický a archeologický depozitář) a expozice i sbírky na zámku Nový Světlov přešly opět pod správu městského muzea v Bojkovicích. Náhradou byly pro depozitáře získány dvě památkově chráněné zemědělské usedlosti v obci Topolná a byl pronajat suterén františkánského kláštera v Uherském Hradišti. Územní působnost muzea: národopisná oblast Slovácko (okresy Uherské Hradiště, Hodonín, Břeclav a okrajová část okresu Zlín). Objekty a expozice Základní údaje o objektech ve správě muzea: •

Slovácké muzeum – hlavní budova, Uherské Hradiště (k původní budově hostince Na střelnici, postavené v roce 1908, bylo ve dvou stavebních etapách v letech 1936 a 1940 – 1942 přistavěno podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse boční křídlo, v němž jsou umístěny výstavní sály, depozitáře a pracovny).

•

Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště (sídlí v barokní budově císařské zbrojnice, postavené v letech 1721 – 1723 podle plánů Jacoba Albla a Leandra Anquisoly. Po zrušení hradišťské pevnosti v roce 1782 byl objekt využíván jako skladiště, lazaret a poštovní úřad. Od roku 1962 slouží veřejnosti jako galerie výtvarných umění).

•

Národní kulturní památka Památník Velké Moravy, Staré Město (budova Památníku Velké Moravy byla postavena v letech 1959 – 1960 nad základy první objevené a uznané stavby z doby velkomoravské – kostela Na Valách, objeveného při výzkumu v roce 1949 uprostřed rozsáhlého a bohatého pohřebiště).

•

Soubor lidových staveb, Topolná 90 (památka lidového stavitelství s interierovými expozicemi v selské usedlosti, sušírnou ovoce, udírnou, stodolou, polním křížem, včelínem, vahadlovou studnou apod.).

•

Soubor lidových staveb, Topolná 93 (památka lidového stavitelství s funkční kovárnou, roubenou studnou, stodolou a přírodním amfiteátrem).

•

Konzervační pracoviště, Uherské Hradiště (detašované pracoviště dvou odborných oddělení muzea v centru města).

•

Národní kulturní památka Uherské Hradiště – s rekonstruovaným půdorysem velkomoravských staveb).

•

Národní kulturní památka Staré Město – Špitálky (archeologická lokalita s rekonstruovaným půdorysem velkomoravského kostela).

•

Národní kulturní památka Modrá u Velehradu (archeologická lokalita s rekonstruovaným půdorysem velkomoravského kostela).

•

Archeologické pracoviště s centrálními depozitáři „Kasárna UH“.


Sady

(archeologická

lokalita

64/211


Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: •

Hlavní budova Slováckého muzea, Uherské Hradiště,

•

Galerie Slovácké muzea, Uherské Hradiště,

•

NKP Staré Město – Na Valách (Památník Velké Moravy),

•

Topolná č. p. 90,

•

Topolná č. p. 93,

•

NKP Uherské Hradiště – Sady,

•

NKP Modrá u Velehradu,

•

NKP Staré Město – Špitálky. Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2:

•

Hlavní budova Slovácké muzea - stálá národopisná expozice „Slovácko“ - celkem

882 m2

•

Galerie Slováckého muzea - stálá expozice „Umění jihovýchodní Moravy“ - celkem

226 m2

•

NKP Staré Město – stálá archeologická expozice Velké Moravy

•

Topolná č. p. 90 – stálá expozice lidového bydlení

470 m2

•

Topolná č. p. 93 – stálá expozice lidového bydlení

1062 m2

•

NKP Uherské Hradiště – Sady

4898 m2

•

NKP Modrá u Velehradu

•

NKP Staré Město – Špitálky Celkem 8 stálých expozic s plochou

1043 m2

408 m2 1970 m2 10.989 m2


Mezinárodní výstavní projekt „Mezi Dunajem, Vltavou a Vislou“ (projekt zemí Visegradské čtyřky).

•

Výstavní projekty se Zemským muzeem v Sankt Pöltenu (Rakousko).

•

Výstavní projekty s Městským muzeem v Mayenu (Německo).

•

Výstavní projekty s Městským muzeem ve Wroclawi (Polsko).

•

Výstavní projekty s krajskými muzei v Bjelovaru a Daruvaru (Chorvatsko).

•

Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici.

•

Folklorní festival Dětská Strážnice.

•

Mezinárodní dětský folklorní festival Kunovské léto.

•

Projekty CIOFF (organizace sdružující významné festivaly ve světě). Postavení a úspěchy muzea

Slovácké muzeum patří mezi nejvýraznější regionální muzea v ČR. Jeho činnost není omezena jen na Zlínský kraj, ale přesahuje do Jihomoravského kraje (okresy Hodonín a Břeclav). Instituce zařazena do národních a mezinárodních projektů. Významná profilace – národopis (Centrum péče o tradiční lidovou kulturu Zlínského kraje), archeologie (Archeologické centrum Velké Moravy středního Pomoraví /společně s Moravským zemským muzeem v Brně/) a výtvarné umění (Centrum lité medaile, plakety a drobné plastiky). Nadstandardní výkonnost ve většině ukazatelů odborné povahy.


65/211


Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně Obecná charakteristika muzea Právní forma: příspěvková organizace Zřizovatel: Zlínský kraj Stručná historie muzea: Ve Valašském Meziříčí bylo muzeum založeno před 120. lety, ve Vsetíně před 80. lety a před 40. lety došlo ke sloučení obou muzeí v Okresní vlastivědné muzeum Vsetín. V roce 2002 přešlo toto muzeum pod krajskou správu, v roce 2003 změnilo název na Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně a v roce 2005 se sloučilo s Hvězdárnou ve Vsetíně. Hvězdárna - vybudována před 55. lety, postupně rozšiřována, v současné době na dobré úrovni, podílí se na odborně vzdělávací a přednáškové činnosti, práci s mládeží v zájmových kroužcích, dlouhodobě zajišťuje odborné programy – sledování sluneční aktivity ve spolupráci s AÚ v Ondřejově-SEA (program přerušen v r.2002), registrace bleskových výbojů ve spolupráci s VÚE Brno, sledování a zpracovávání výsledků meteorických rojů (IMO) a komet (ICQ) od r.2001. Územní působnost muzea: město Vsetín, okres Vsetín, kraj Zlínský, národopisná oblast Valašsko. Objekty a expozice Počet: 4 objekty muzea a 2 objekty hvězdárny Název: Zámek Vsetín, zámek Kinských ve VM, zámek Lešná u VM, Lapidárium Trojice ve VM, Hvězdárna Vsetín, budova Pod Zakopaniců Vsetín. Základní údaje o objektech ve správě muzea: 3 zámecké zděné jednopatrové budovy - zámek Vsetín (17. století) a Lešná (16. století) obdélníkového tvaru, zámek Kinských ve Val. Meziříčí (19. století) je lineární stavbou, Lapidárium Trojice ve VM je šindelem krytý kostelík (16. století). Hvězdárna je souborem provozních budov a objekt Pod Zakopaniců je určen k vyřazení. Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní a národní kulturní památku: Zámek Vsetín, zámek Kinských ve VM, zámek Lešná u VM, Lapidárium Trojice ve VM, budova Pod Zakopaniců Vsetín. Výstavní plocha v objektech v m2: 1469 m2 Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: 1141 m2 Postavení a úspěchy muzea Muzeum svou odbornou muzejní činností jako jediné z muzeí Zlínského kraje pokrývá region Valašsko (ve Vsetíně plní navíc funkci galerie výtvarného umění; ve VM funkci ochrany přírody). Muzeum vlastní, spravuje a doplňuje specializované sbírky ohýbaného nábytku, osvětlovacího skla a gobelínů z výroby MGM ve VM, sbírka vzácných starých tisků. Muzeum plní funkci kulturních stánků pro oblast vsetínska a valašskomeziříčska s nabídkou vlastních i jinými organizacemi připravených programů. Muzeum spravuje významný zámecký krajinářský park s arboretem v Lešné u VM o rozloze 7 ha – jediný na území východní Moravy.


66/211


Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně Obecná charakteristika muzea Právní forma: Příspěvková organizace Zřizovatel: Zlínský kraj Stručná historie muzea: Muzeum založeno jako Krajské muzeum v Gottwaldově dne 1.1.1953. Došlo k sjednocení předcházejících muzejních aktivit – v jeden celek tak splynuly činnosti obuvnického muzea, Studijního ústavu firmy Baťa a Městského muzea ve Zlíně. Od samého počátku dvě oddělení –přírodovědné a společenskovědní. Muzeum zastřešovalo i okresní krajinská muzea, včetně jejich poboček, kde působilo metodicky. V roce 1958 byla začleněna do činnosti Krajská galerie, a od r. 2003 nese název Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Od svého samého počátku nemělo muzeum svou vlastní budovu. Vždy žilo v nájmu, nebo nevyhovujících prostorech (hrad Malenovice). Soustavná sbírková činnost vyplývající ze samotného poslání muzea se v posledních letech dostává do krize, pro nedostatek vhodných prostor. Všechny obory zastoupené v muzeu rozšiřovaly své fondy soustavným sběrem, rozsáhlým výzkumem a badatelskou činnosti. Nezanedbatelnou částí odborné práce je publikační činnost, která je zachycena v Bibliografii-periodika a publikace Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně 1953 - 1993. V průběhu své existence zastřešovalo muzeum řadu odloučených pracovišť – vizovický zámek, fojtství Jasenná, Národní kulturní památník na Ploštině, Muzeum luhačovického Zálesí, větrný mlýn ve Štípě, muzeum ve Valašských Kloboukách. Současné Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně se stalo neodmyslitelnou součástí kulturního a společenského života oblasti. V tom je nesporná záruka dalšího rozvoje při zachování osvědčených muzejních tradic. Územní působnost muzea: Historie (kraj + některá témata celostátní), etnografie (Podřevnicko, Valašsko, Luhačovské Zálesí, stykové oblasti – Podřevnisko-Valašsko-Haná, Podřevnicko-Slovácko) archeologie (okres), přírodovědné disciplíny (kraj). Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektech ve správě muzea: 9 objektů •

Zámek Zlín – ředitelství, společenskovědní obory, dokumentace, pracoviště archivu H+Z, expozice, výstavní sály (velký a malý + chodba), studovna, odd. pro mládež, lektoři, část knihovny – periodika, depozitáře.(objekt v nájmu od města. Obuvnické muzeum – pracoviště odborného pracovníka a dokumentátora, expozice, příruční depozitář, odborná knihovna (majetek muzea – Zlínského kraje).

•

Jaroslavice - přírodovědné pracoviště (zoolog, botanik) knihovna muzea, depozitáře.

•

Hrad Malenovice – pracoviště geologa, archeologa, konzervátorů, byt správce objektu, depozitáře, expozice ,konzervátorské dílny (majetek muzea- Zlínského kraje).

•

Hájenka, objekt v areálu hradu – expozice, depozitáře. Sklepní část v pronájmu. Vzdálenost od muzea 7 km (majetek muzea – Zlínský kraj).

•

Vila Lipová – Luhačovice – pracoviště etnografa, depozitáře, expozice. Vzdálenost od muzea 25 km (objekt v pronájmu od Lázní Luhačovice a.s.).

•

Lhotka u Malenovic – Archiv H+Z, depozitáře, pracovna. Vzdálenost od muzea 10 km (objekt v nájmu města).

•

NKP Ploština – depozitáře (objekt I. a II.), expozice objekt II. Vzdálenost od muzea 35 km (Objekt I. majetek muzea, objekt II v nájmu obce Vysoké Pole).

•

Otrokovice – školka – (pracoviště konzervátorů, depozitáře, vzdálenost od muzea 15 km objekt v majetku muzea- Zlínského kraje.).

Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: Kulturní památka – HRAD MALENOVICE, Národní kulturní památka – PLOŠTINA. Výstavní plocha v objektech v m2: 156 m2


67/211


Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: 13 stálých expozic •

František Bartoš – etnograficko-folkloristická – nadregionálního významu.

•

S Ing. Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly – historicko-etnologická, nadregionálního významu.

•

Zlínské filmové studio od reklamy k tvorbě pro děti – historická, nadregionálního významu.

•

Pravěk jihovýchodní Moravy- archeologická – národopisná, regionálního významu.

•

Hrady jihovýchodní Moravy – historické-archeologická, nadregionálního významu.

•

Štenberkové v Malenovicích a Pohořelicích 1804-1945 – historická, místního významu.

•

Tradiční řemesla v Malenovicích – etnograficko-historická, místního významu.

•

Dřevo, proutí, sláma v tradiční lidové výrobě – etnografická, nadregionálního významu.

•

Expozice obuvi – historická, evropského významu.

•

Luhačovské Zálesí – etnografická, regionálního významu.

•

Lázeňství – historická, místního významu.

•

Odboj – historická, nadregionálního významu.

•

Orientační běh, sport moderní doby – historická, nadregionálního významu. Plocha expozic v m2: 382 m2


Účast odborných pracovníků při tvorbě programů Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici.

•

Členství MjvM v českém výboru CIOF při UNESCO.

•

Pravidelná účast na mezinárodních přehlídkách KABO, GO. Postavení a úspěchy muzea

V oblasti odborného a vědeckého výzkumu a dokumentace vytváří podmínky a předpoklady pro kvalitní výsledky - fungující struktura aktivních odborných pracovišť, která přispívá k charakteristické a vůči obecným muzejním programům se vymezující specifické podobě činnosti Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Její součástí je vyvážený soubor oborů: •

věd přírodních (geologie, botanika, zoologie) přispívají výrazným způsobem k řešení ekologických problémů významu regionálního i nadregionalního,

•

věd společenských (archeologie, historie, etnografie, archiv).

C) Muzea zřizovaná obcemi

Muzeum Bojkovska Obecná charakteristika Právní forma: Zřizovatel: Stručná historie muzea: Muzeum bylo založeno v r. 1931, umístěno bylo v budově měšťanské školy v Bojkovicích (zakladatel muzea Alois Jašek zde učil). Několikrát bylo přestěhováno až do současných prostor na zámku Nový Světlov. Dnešní expozice Muzea Bojkovska byla instalována v r. 1995 (muzeum přestěhováno na přání nového majitele Ing. Arnošta Rolného do severního křídla). V majetku města je muzeum od r. 1992, kdy jej převzalo od Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Územní působnost muzea: Muzeum zahrnuje oblast okolí Bojkovic a přilehlých Moravských Kopanic (kroje a zemědělské nástroje).


68/211


Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektu ve správě či užívání muzea: Muzeum užívá pouze zámek Nový Světlov, kde je stálá expozice i depozitář. Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: Není (zámek Nový Světlov je ve vlastnictví soukromé osoby). Výstavní plocha v objektech v m2: 177 m2 Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: 1 stálá expozice – archeologie, historie hradu (zámku) Nový Světlov, historie Bojkovska, cechy a řemesla na Bojkovsku (zvěroklestiči, perleťáři, soukeníci, …), etnografie.

Městské muzeum Brumov - Bylnice Obecná charakteristika muzea Právní forma: organizační složka obce Zřizovatel: Město Brumov - Bylnice Stručná historie muzea: Muzeum bylo otevřeno 1. května 2004, sbírky převzaty ode Muzejní společnosti Vlára, která jej provozovala od roku 2001. Územní působnost muzea: Brumovsko. Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektech ve správě muzea: Muzeum užívá objekt č. p. 861 v k.ú. Brumov – bývalé rodinné vile posledních majitelů brumovského panství rodiny Harbachových. Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: 0 Výstavní plocha v objektech v m2: 150 m2 Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: Stálá expozice života lidí pod brumovským hradem a valašská světnice – 110 m2.

Muzeum města Bystřice pod Hostýnem Obecná charakteristika muzea Právní forma: Muzeum je součástí odboru kultury Města Bystřice pod Hostýnem Zřizovatel: Město Bystřice pod Hostýnem Stručná historie muzea: Muzeum bylo založeno v roce 1933. Zpočátku bylo umístěno ve škole. K jeho zániku vedly po 2. světové válce větší požadavky na školní prostory. Sbírky byly uloženy v prostorách s velmi špatnými podmínkami. Město nemělo další vhodné prostory k umístění a otevření expozice a proto byly sbírky v roce 1975 převezeny do Muzea Kroměřížska. Od roku 1996 se postupně navrací do Bystřice pod Hostýnem. První muzejní expozice byla znovu otevřena v roce 2003. Územní působnost muzea: Město Bystřice pod Hostýnem a okolí.


69/211


Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektech ve správě muzea: Muzeum města Bystřice pod Hostýnem se nachází v prostorách zámku v Bystřici pod Hostýnem, má jednu expozici, která ukazuje historickou keramiku, která se vyráběla v Bystřici pod Hostýnem a Rajnochovicích a pro srovnání také výrobky keramiček na Moravě a porcelán z Holandska. Expozice je doplněna několika dřevěnými lidovými truhlicemi a rovněž lidovým obrázkem na skle. Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: Zámek v Bystřici pod Hostýnem, v němž muzeum sídlí byl prohlášen za kulturní památku, je vlastnictví města. Výstavní plocha v objektech v m2: 98 m2 Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: V zámku v Bystřici pod Hostýnem se nachází jedna muzejní expozice historické keramiky, která je vystavena na ploše 98m2. Postavení a úspěchy muzea Prvním úspěchem muzea bylo v roce 2003 jeho znovuotevření. Město bude dále usilovat o rozšíření muzejních expozic i do dalších zámeckých místností.

Městské muzeum Holešov Obecná charakteristika muzea Právní forma: součást příspěvkové organizace Městské kulturní středisko Holešov Zřizovatel (majitel): Město Holešov, Masarykova 628, 769 17 Holešov Stručná historie muzea: 1907 – schválení návrhu na zřízení samostatného muzea obecním zastupitelstvem, následovalo shromažďování sbírkových předmětů, ale muzeum zřízeno nebylo. 1937 – ustavení Muzejního klubu v Holešově, který dosáhl roku 1940 otevření „Krajinského musea hanácko – valašského v Holešově“ v zadním traktu městské radnice (nám. Dr. E. Beneše 24), expozice zaměřeny národopisně a archeologicky, muzeum bylo brzo uzavřeno. Obnovení muzejní činnosti – po 2. sv. válce. 1954 – 55 – muzeum přestěhováno do druhého poschodí holešovského zámku, náplň – přírodovědná a archeologická část, expozice feudalismu, výstava ohýbaného nábytku firmy Thonet a TON; v 50. – 70. letech soustředění převážně na dějiny třídních bojů, dělnického hnutí a protifašistického odboje; 1968 – zpřístupněn Památník Mirko Očadlíka. 1976 – Městské muzeum v Holešově detašovaným pracovištěm Muzea Kroměřížska. 1982 – muzeum pro veřejnost uzavřeno, otevřeno až roku 1991, obsahem byl – pravěk, feudalismus a národopis. Po několika letech byly uplatněny restituční nároky na objekt zámku a expozice byly demontovány. 1998 – Městské muzeum bylo opět otevřeno v zadním traktu bývalé radnice (nám. Dr. E. Beneše 24), náplň – dějiny Holešovska od pravěku po 2. světovou válku, představení významných osobností regionu. Územní působnost muzea: Město Holešov a okolí.


70/211


Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektech ve správě či užívání muzea: Muzeum užívá část zadního traktu bývalé radnice (nám. Dr. E. Beneše 24) – do roku 1990 zde byla umístěna městská radnice, dnes je zde umístěna vedle muzea i Střední soukromá škola podnikatelská a městská galerie; budova je majetkem Města Holešov. Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: žádné Výstavní plocha v objektech v m2: cca 110 m2 Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: Jedna expozice– „Holešovsko v minulosti“ - minulost Holešovska od pravěku po současnost (archeologické nálezy, zbraně a zbroj z různých období, holešovský zámek, národopis, holešovské osobnosti) cca 129 m2. Plocha depozitářů v m2: 65 m2 Postavení a úspěchy muzea Městské muzeum je zaměřeno regionálně a má důležitou úlohu v prezentaci dějin a osobností Holešovska.

Památník Jana Amose Komenského Obecná charakteristika muzea Právní forma: organizační složka obce Zřizovatel (majitel): Obec Komňa Stručná historie muzea: Otevřeno v roce 1992 u příležitosti 400. výročí narození J. A. Komenského v prostorách sýpky z r. 1774. Územní působnost muzea: obec Komňa, okres Uh. Hradiště, kraj Zlínský, oblast Moravské Slovácko. Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektu (objektech) ve správě či užívání muzea: 0 Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: 0 Výstavní plocha v objektech v m2: 96 m2 Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: 1. historie obce – 28 m , 2. J. A. Komenský – 28 m2. 2

Plocha depozitářů v m2: 40 m2 Pořádání a spolupráce při pořádání výrazných kulturních akcí přesahujících svým významem region či kraj •

výročí narození J.A.Komenského,

•

aktualizace vývěsní skříňky,

•

slavní rodáci, významné historické události vesnice Komňa.


71/211


Postavení a úspěchy muzea •

výrazně přispívá k zviditelňování obce a celého kraje,

•

návštěvnost významných komeniologů a zahraničních a tuzemských návštěvníků. Památník se stává náplní školních výletů – dějepisné návštěvy, zejména expozitura J. A. Komenského. Umožněn nákup propagačního materiálu: knihy, leporela, pohledy, odznaky.

Muzeum Napajedla Obecná charakteristika muzea Právní forma: organizační složka obce Zřizovatel: město Napajedla Stručná historie muzea: Znovu budované od r. 2000 úsilím členů muzejního klubu, který rovněž částečně zajišťuje provoz muzea. Územní působnost muzea: Město Napajedla a okolí. Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektech ve správě muzea: v budově města. Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: 0 Výstavní plocha v objektech v m2: 42 m2 Plocha depozitářů v m2: 21m2 Postavení a úspěchy muzea •

velký zájem ze strany občanů o znovuobjevování muzea,

•

všechny exponáty darované občany, velmi dobrá spolupráce s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Památník Antonína Strnadla v Novém Hrozenkově Obecná charakteristika muzea Právní forma: Organizační složka obce Zřizovatel: Obec Nový Hrozenkov Stručná historie muzea: Zřízen v roce 1975 jako Památník Antonína Strnadla, působícího zde v roce 1935-56 při přípravě Salašnické výstavy. Územní působnost muzea: Obec Nový Hrozenkov, národopisná oblast. Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektech ve správě muzea: Srubová chalupa Památníku se zdobeným štítem, je prostřední v trojici lid.staveb z 19. století. Přízemí chalupy je upraveno jako pamětní jizba, s ukázkami ilustrační tvorby Antonína Strnadla, a jako stálá výstava salašnického nářadí a náčiní s bohatými dokumentárními kresbami Antonína Strnadla a Karla Langra zejména velkým tématickým návrhem sgrafita ,,Příhon ovcí na salaš“ vytvořeného v r. 1936 pro salašnickou výstavu v Novém Hrozenkově. Podkroví slouží jako galerie, jejíž expozice je každoročně dvakrát obměňována – bývají zde výstavy výtvarných prací umělců převážně valašského regionu.


72/211


Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: Objekt je památkově chráněn. Výstavní plocha v objektech v m2: 98 m2

Muzeum Rusava - Památník obce Obecná charakteristika muzea Právní forma: zálohová organizace obce Zřizovatel: Obec Rusava Stručná historie muzea: rok založení muzea: 1954, rok obnovení muzea: 1994 Územní působnost muzea: Zlínský kraj, Valašsko Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektech ve správě muzea: budova Obecního úřadu (majetek Obce Rusava) Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: 0 Výstavní plocha v objektech v m2: cca 60 m2

Městské muzeum Slavičín Obecná charakteristika muzea Právní forma: provozováno Městem Slavičín Zřizovatel: Město Slavičín Stručná historie muzea: Původně od roku 1956 Pamětní síň, později od roku 1991 Městské muzeum na adrese Misárkova 15. V roce 2003 v srpnu se muzeum přestěhovalo do nových prostor na adresu Horní Náměstí 102. Územní působnost muzea: oblast Slavičína a okolí Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektech ve správě muzea: 2 stálé expozice – sbírky všeobecné. Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: 0 Výstavní plocha v objektech v m2: 80 m2 Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: 80 m2 Plocha depozitářů v m2: 20 m2


73/211


Muzeum Tupeské keramiky Obecná charakteristika muzea Právní forma: složka obce Zřizovatel: Obec Tupesy Stručná historie muzea: Myšlenka na obnovení a rozšíření Muzea Tupeské keramiky vznikla v létě roku 2004. Stala se společným projektem Obecního úřadu v Tupesích, Mikroregionu Buchlov a Keramiky Denisa. Finanční prostředky pro tento záměr byly získány z dotačních fondů EU a finančních prostředků Obecního úřadu v Tupesích. Územní působnost muzea: jako muzeum určitého druhu řemeslné umělecké výroby, toto muzeum jistě přesahuje rámec regionu. Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektu ve správě či užívání muzea: Muzeum je tvořeno zemědělským stavením č. 118 v Tupesích – památník hrnčířské výroby a keramiky. V tomto původně obytném domě byla zřízena expozice bydlení a výroby hrnčíře, muzeum Tupecké keramiky bylo vytvořeno druhotně v roce 2004. Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: Vstupní část je památkou lidového stavitelství – pozůstatkem původní vesnické zástavby. Výstavní plocha v objektech v m2: Celkem cca – 80 metrů a dvůr. Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: Vstupní objekt cca 30m je upraven jako obydlí lidového zemědělce – hrnčíře, dokumentující jeho každodenní život. Na něj navazují přestavěné chlévy – expozice připomínající vznik a rozvoj tradice výroby majolikové keramiky v Tupesích. 2

Plocha depozitářů v m2: V současné době nejsou depozitáře vytvořeny. Postavení a úspěchy muzea •

Muzeum má velký význam jako připomínka uměleckého řemesla, které výrazně ovlivnilo tvorbu v regionu a v jehož odkazu pracují nejen na Hradišťsku desítky keramiků. Je dokladem schopností lidových tvůrců, jejichž výrobky reprezentovali a reprezentují celý Zlínský kraj i v zahraničí. Zde stojí za připomenutí i spolupráce starých tupeských mistrů s firmou Baťa.

•

Zhruba od roku 1990 do současnosti sloužily prostory muzea jako skladiště pro minulé nájemce objektu. Výrazným úspěchem je fakt, že to objekt přečkal bez vážného poškození.

Městské muzeum, Valašské Klobouky Vzhledem k nezájmu provozovatele muzea o spolupráci při přípravě „koncepce“ uvádíme pouze základní veřejně přístupné údaje: Obecná charakteristika muzea Právní forma: složka obce Zřizovatel: Město Valašské Klobouky


74/211


Stručná historie muzea: Muzeem, které ochraňuje a představuje kulturní dědictví jižního Valašska, je Městské muzeum Valašské Klobouky. V roce 1933 vznikla ve Valašských Kloboukách Musejní společnost, která toho roku také založila městské muzeum. Během 30. let vytvořili členové Společnosti tak rozsáhlé sbírky, že na nich dodnes stojí muzejní sbírkový fond. Koncem roku 1952 Musejní společnost "zanikla", muzeum se stalo okresním, členové Společnosti se sdružili v osvětové komisi (respektive vlastivědné subkomisi) ONV, která fungovala jako poradní orgán muzea, a aktivistům bylo umožněno vydávání zpráv o činnosti muzea. V letech 1953 až 1971 tak vzniklo celkem 25 publikací. Zprvu to byly - v souladu s názvem - spíše jen "zprávy", v letech 1956 (v souvislosti s vydáním slavné Jubilejní čítanky) a 1957 však nastal zlom a ze "zpráv" se stal sborník, který od roku 1959 nesl název Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka. S tímto názvem vešel časopis v široké povědomí regionu. Od roku 1960, po zániku okresu, bylo muzeum znovu muzeem městským; zároveň končí svou činnost i vlastivědná subkomise (vlastivědná rada). Činnost nově zřízené muzejní rady pak během šedesátých let stagnovala. Koncem roku 1975 převzalo valašskokloboucké muzeum Oblastní muzeum jihovýchodní Moravy v Gottwaldově, ke zpětnému předání muzea do správy města Valašské Klobouky došlo k 31. 12. 1993. Územní působnost muzea: Město Valašské Klobouky. Objekty a expozice •

Pravěk jižního Valašska.

Muzeum valašských strašidel Obecná charakteristika muzea Právní forma: Muzeum valašských strašidel (MVS) není příspěvkovou ani jinou formou organizace. Je součástí Domu dětí a mládeže , jehož zřizovatelem je kraj Zlín. Zřizovatel: Dům dětí a mládeže, Železničního vojska 1349, Valašské Meziříčí, 75701 Stručná historie muzea: Vznik nové expozice ve Valašském Meziříčí od prvopočátku prováděly problémy, neshody i častá nepřízeň. Suterénní prostory Domu dětí a mládeže v kasárnách se přesto proměnily v Muzeum valašských strašidel. Valašské Meziříčí se jeho otevřením postavilo po bok středomoravského hradu Bouzov, který nabízí exkurzi do Světa legendárních rytířů, hradu Sychrov v severních Čechách, kde turisty lákají do Muzea alchymistů, nebo Českého Krumlova, jehož pýchou je Muzeum útrpného práva. Prosadit neobvyklou myšlenku nebylo jednoduché. Zastupitel a předseda Komise sportu, turistiky a cestovního ruchu ing. Jaroslav Šindelka ji poprvé přednesl zastupitelstvu na podzim roku 1999. Od té doby se mnoho událo. Podařilo se vyřešit mnoho problémů, mnoho jich však zůstalo nedořešených. Rozhodující však byla víra v realizaci, podpora města a přízeň sponzorů. Nicméně přese všechno 25. května 2002 realizátor projektu, grafik Aleš Drašnar, předal městu a Domu dětí a mládeže hotové dílo. O den později využilo v rámci „městského Dne dětí“ možnost prohlídky téměř 800 dětí a dospělých. Výtěžek ze symbolického, a v podstatě dobrovolného, vstupného bylo poukázáno na charitativní účely. Oficiální otevření se však uskutečnilo až 1. června 2002, v den celosvětové oslavy dětí. Duchovní otec muzea ing. Jaroslav Šindelka přečetl řadu pověstí z Valašska a osmnáct figur skřítků, rarášků, vodníka, polednice, baziliška se stalo podkladem pro výtvarné a umělecké vyřádění pana Aleše Drašnara. Na dotvoření literárního ztvárnění příběhů jednotlivých strašidel se podílel pán Josef Fabián. Výsledkem jsou postavy Čerta z Jarcové, Stodolového mistra, Karlovického draka, Kudibala, rarášků Trňáčka, Popelňáčka a Kvasňáčka, Hada hospodáříčka a dalších. Celá expozice není uzavřeným uměleckým dílem. Byl zde ponechán prostor pro inovaci, dotvoření muzea, pro práci žáků škol a školských zařízení, pro hostování strašidel z družebních měst Bussum z Holandska, Budvy z Černé Hory, Čadce ze Slovenska apod. Územní působnost muzea: Valašské Meziříčí, mikroregion Valašskomeziříčsko-kelečsko, okres Vsetín, Beskydy- Valašsko, kraj Zlín.


75/211


Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektu (objektech) ve správě či užívání muzea: 0 Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: 0 Výstavní plocha v objektech v m2: cca 400 m2 Postavení a úspěchy muzea •

Muzeum není ve své podstatě muzeum, ale stálá výstava figur postav a postaviček z valašských pohádek, povídek, bájí a pověstí.

Karlovské muzeum Obecná charakteristika muzea Právní forma: příspěvková organizace Zřizovatel: Obecní úřad Velké Karlovice Stručná historie muzea: založeno 1972 Územní působnost muzea: obec Velké Karlovice Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektech ve správě muzea: 2; Kupecký dům z r. 1813, lidové baroko Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: 1 – Kupecký dům Výstavní plocha v objektech v m2: 80 m2 Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: Historie, salašnictví, lidová tvořivost, karlovský betlém, sklářství, místnost odboje, galerie 4 malířů ze Soláně; 231 m2. Plocha depozitářů v m2: 65 m2 Pořádání a spolupráce při pořádání výrazných kulturních akcí přesahujících svým významem region či kraj •

Spolupráce při setkání řezbářů – sympozia řezbářů se pravidelně zúčastňuje okolo 30 řezbářů z celé ČR a Slovenska. Postavení a úspěchy muzea

•

Významný cíl školních výletů a zájezdů do našeho kraje.


76/211


Muzeum Zubří Obecná charakteristika muzea Právní forma: Muzeum Zubří je organizačně začleněno do struktury Městského úřadu v Zubří. Zřizovatel: Město Zubří Stručná historie muzea: V současné budově Muzea Zubří byl v roce 1977 instalován Památník revolučních tradic, který zčásti zachycoval historii obce, převážně se však věnoval tendenčnímu výkladu tzv. revolučních tradic. Po roce 1989 byl objekt uzavřen, ale s jeho změnou v Muzeum obce a zuberských výšivek se počítalo. Přízemí budovy pak bylo pronajato k účelu soukromého podnikání a dodnes je sídlem vyhlášeného květinářství. Díky tomuto kroku se podařilo zajistit pravidelné větrání a údržba jinak chátrající budovy. Historicky cenná budova Zubří, přezdívaná Petrohrad, je první kamennou občanskou stavbou v Zubří. V roce 1995 bylo z iniciativy kulturní komise 1. patro Památníku přebudováno na výstavní galerii, která se dodnes využívá jako dějiště jednorázových výstav, přednášek, besed a poslechových večerů. Výstava zuberské výšivky na Pražském hradě v roce 1996 podnítila snahu kulturní komise obce o záchranu této již skomírající tradice originální lidové tvorby. V té době bylo rozhodnuto, že kulturní komise zaměří svou činnost na dvě oblasti: zuberskou výšivku a historii Zubří. Její členové začali shromažďovat první sbírkové předměty. Položili tak základ současné sbírky muzea. V letech 1997 až 2002 vykupovala Obec Zubří od soukromé osoby sbírkové předměty, které vytvořily současnou archeologickou podsbírku. 22. únor 2002 byla obec Zubří stanovena městem, což ještě více podnítilo snahu kulturní komise o zřízení statutu muzea Zubří a zapsání sbírky Muzea do Centrální evidence sbírek. Statut Muzea Zubří byl schválen Radou města dne 22. 10. 2002 a v lednu roku 2003 byla jmenována Muzejní rada s předsedou Janem Koláčkem. V současné době se pracuje na zpracování etnografické a archeologické podsbírky, aby mohly být zapsány do CES. 19. 7. 2004 schválilo Zastupitelstvo Města Zubří členství Muzea Zubří v Asociaci muzeí a galerií ČR. Dlouhodobým cílem je otevření stálé expozice. Územní působnost muzea: Muzeum vykonává svou činnost dle Statutu Muzea Zubří na katastrálním území města Zubří. Mimo toto území vykonává svou činnost pouze se souhlasem zřizovatele. Objekty a expozice Počet, název a základní údaje o objektu ve správě či užívání muzea: Muzeum Zubří, Nad Fojstvím 67, historicky cenná budova Zubří, přezdívaná Petrohrad, je první kamennou občanskou stavbou v Zubří. V minulosti patřila dceři posledního fojta Jana Palackého, bratra historika Františka Palackého. Na její čelní zeď byla zasazena mramorová deska se jmény obětí II. světové války a po roce 1990 na stejnou čelní zeď přemístěna i kamenná deska se jmény všech legionářů I. světové války. V roce 1995 bylo z iniciativy kulturní komise 1. patro Památníku přebudováno na výstavní galerii, která se dodnes využívá jako dějiště jednorázových výstav, přednášek, besed a poslechových večerů. Depozitář muzea – v objektu Mateřské školy, Sídliště 6. května Objekty ve správě muzea prohlášené za kulturní či národní kulturní památku: 0 Výstavní plocha v objektech v m2: Muzeum Zubří – výstavní galerie v 1. patře – 55 m2 Počet a základní charakteristika stálých expozic a jejich plocha v m2: Muzeum Zubří nemá stálou expozici. Plocha depozitářů v m2: cca 50 m2, do budoucna rekonstrukce prostor – plánováno 102 m2 Pořádání a spolupráce při pořádání výrazných kulturních akcí přesahujících svým významem region či kraj •

účast na Pražské muzejní noci 2004,

•

prezentace Zuberské výšivky na krajkářských trzích a výstavách – cca. 3x ročně.


77/211


Postavení a úspěchy muzea Muzeum Zubří je na samém začátku svého vývoje. Od roku 2002, kdy byl schválen jeho statut se pracuje systematicky na sbírkotvorné činnosti a hlavním cílem je zapsání sbírek do CES a otevření stálé expozice. Význam muzea pro Zlínský kraj se tím pádem teprve pomalu vytváří. Cílem Muzea Zubří je vytvoření hodnoty, která bude věrně dokumentovat historii, přírodu a společnost města Zubří v čase a její uchování pro příští generace. Největší bohatství Zubří pak tkví především v dosud žijící tradici zuberské výšivky – pravidelné kurzy vyšívání, desítky žen, které vyšívají a učí vyšívat své potomky.

D) Muzea zřizovaná jinými subjekty (soukromými) Mikuláštíkovo fojtství, Jasenná Vzhledem k nezájmu provozovatele muzea o spolupráci při přípravě „koncepce“ uvádíme pouze základní veřejně přístupné údaje: Obecná charakteristika muzea Právní forma: Zřizovatel: soukromý vlastník Stručná historie muzea: Územní působnost muzea: obec Jasenná Objekty a expozice Objekt muzea tvoří roubená patrová budova fojtství z roku 1748, která patří rodině Mikuláštíků. V budově fojtství je zřízeno muzeum, které je přístupno široké veřejnosti a provozují jej manželé Mikuláštíkovi.

Slovácké letecké muzeum, Kunovice Vzhledem k nezájmu provozovatele muzea o spolupráci při přípravě „koncepce“ uvádíme pouze základní veřejně přístupné údaje: Obecná charakteristika muzea Právní forma: Zřizovatel: soukromá společnost Stručná historie muzea: 1970 Územní působnost muzea: obec Kunovice Objekty a expozice Sbírka 28 exponátů dopravních, sportovních i vojenských letounů v areálu kunovského aeroklubu dokumentuje historii letecké výroby v regionu a výzbroj čs. vojenského letectva v uplynulých desetiletích. Jsou zde letadla řady L-410, Iljušin 14, letouny řady MiG, Trenér, C-11, L-29 a další.


78/211


Muzeum historických vozidel, Zlín Vzhledem k nezájmu provozovatele muzea o spolupráci při přípravě „koncepce“ uvádíme pouze základní veřejně přístupné údaje: Obecná charakteristika muzea Právní forma: Zřizovatel: soukromá společnost Stručná historie muzea: 1970 Územní působnost muzea: město Zlín Objekty a expozice Expozice muzea historických vozidel je umístěna ve II. patře centrální budovy největšího regionálního prodejce ŠKODA – SAMOHÝL MOTOR ZLÍN a.s., tř. T. Bati 642, 763 02 Zlín – Louky. Počátek sbírky, která má přes 100 exponátu (z toho asi 80 automobilů a 30 motocyklů) je datován v období let 1956 – 1960, jako motoristický zájem seniora firmy p. Aloise Samohýla. Postupem doby jeho sběratelská vášeň určila rozměr nynější sbírky, která obsahuje téměř celou vývojovou řadu Laurin&Klement, později Škoda, ročníku 1901 – 1962, dále automobily I. kategorie (Mercedes-Benz – nejstarší a současni jediný exponát vůbec: Benz Parcifal r. v. 1902, Horch, Bugatti, Alfa Romeo, Packard, Hispano Suiza, Hanomag, Zill, Rolls Royce atd.) a celou řadu zajímavých unikátů s provedením jediného vozu ve výrobním programu celé značky. Vystavené automobily Laurin&Klement se zúčastnily mnoha závodů a rallye od roku 1964 (London Brighton, Targa Florio, Monte Carlo s pí Eliškou Junkovou, 900 km Švédsko Göteburg, Upsala, Stockholm, Jugoslávie, Srbsko, Slovinsko, Rakousko, Belgie, Francie, Anglie, Německo), všude s velkým úspěchem. 8 typů Laurin&Klement a Škoda bylo vystavováno na autosalonech ve Vídni, Londýně, Paříži, Barceloně, Torinu, Athénách, Bruselu, Kodani, Amsterodamu, Bělehradě, Poznani, Berlíně, Lisabonu a Helsinkách. Muzeum svým obsahem a činností jako půjčovna historických vozidel pro film, televizi (filmy “Na západní frontě klid”, “Indiana Jones” a filmy o I. a II. světové válce).

SWOT analýza oblasti muzejnictví Silné stránky •

Tradice, význam a postavení muzeí.

•

Pracovníci muzeí – kvalifikovaní odborníci, pro které je práce i koníčkem.

•

Kvalitní expozice – v mnoha případech jedinečné muzejní sbírky ojedinělého charakteru.

•

Jasný a cílevědomí plán rozvoje muzejních institucí – představitelé muzeí mají jasnou představu, kam by se měla instituce v budoucnosti ubírat. Slabé stránky

•

Nedostatek finančních prostředků na provoz a údržbu expozic.

•

Vysoké náklady na uchování muzejních sbírek.

•

Nevyhovující prostory expozic.

•

Nedostatek prostor pro expozice.

•

Nedostatečné zázemí pro návštěvníky muzeí – občerstvení, možnost odpočinku, sociální zázemí. Hrozby

•

Snížení návštěvnosti v budoucích letech.

•

Chátrání nemovitostí, kde se expozice nacházejí.


79/211


Příležitosti •

Výstavba nových prostor pro expozice.

•

Zvýšení návštěvnosti – rozvoj poskytovaných služeb v místech muzeí.

•

Zřízení multimediálních expozic – růst návštěvnosti.

•

Podpora Zlínského kraje při předkládání projektů do grantových schémat.

•

Vytvoření vazby na cestovní ruch.

•

Posílení aktivní práce se sbírkami.

3.2.1.2

Galerie

V památkových objektech ve Zlínském kraji se nachází poměrně velké množství výtvarných děl mnohdy různorodé kvality - zejména se jedná o výzdobu kostelů a o zámecké sbírky. I když se v kraji nacházejí dvě z nejvýznamnějších obrazáren v ČR (Arcibiskupský zámek v Kroměříži a zámek ve Vizovicích) a bohaté sbírkové fondy mají také další památkové objekty (např. grafická sbírka na zámku v Buchlovicích), jejich rozsah je již uzavřen, v podstatě se nemění a jejich vývoj je vlastně ukončen. Změny lze předpokládat pouze ve způsobu prezentace. Sběratelstvím a prezentací výtvarného umění se zabývají především instituce muzejního charakteru. Specializovanou institucí je Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, příspěvková organizace zřizovaná Zlínským krajem. Výtvarné umění je také podstatnou náplní činnosti ostatních čtyř muzeí, zřizovaných Zlínským krajem: •

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti má dokonce vyčleněno samostatné pracoviště – Slováckou galerii,

•

Muzeum Kroměřížska,

•

Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně,

•

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

U dalších muzeí lze galerijní činnost jen stěží oddělit od ostatní muzejní práce (i když názvy používají – např.: Zámecká galerie ve Vsetíně). Blíže o činnosti muzeí kap. 3.2.1.1. Nejvýznamnější galerií ve Zlínském kraji je Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, příspěvková organizace zřizovaná Zlínským krajem. Vznikla v listopadu 1953 jako Krajská galerie kraje Gottwaldov, činnost zahájila v dubnu 1954 na zámku v Kroměříži. Základem se stal fond firmy Baťa, převody z jiných majetků a vlastní akviziční činnost. Od roku 1957 sídlí v Domě umění ve Zlíně (resp. Gottwaldově). Od roku 1960 dostala do užívání také prostory ve druhém patře zlínského zámku. Po územní reorganizaci státu v roce 1960 se stal jejím zřizovatelem Jihomoravský KNV a název byl změněn na Oblastní galerii výtvarného umění v Gottwaldově. Od 1. ledna 1990 byla OGVU ve Zlíně, od 1. ledna 1991 se stala zařízením ministerstva kultury ČR a získala název Státní galerie ve Zlíně. Od 1. 7. 2001 je jejím zřizovatelem Zlínský kraj. KGVU je financována především z příspěvku zřizovatele. V roce 2004 byl rozpočet KGVU 10 149 tis. Kč, z toho příspěvek zřizovatele 9 229 tis. Kč, to je 90,9 %. Z veřejných rozpočtů pocházelo 115 tis. Kč, ze státního rozpočtu 228 tis. Kč, z darů 220 tis. Kč, vlastní tržby a výnosy činily 357 tis. Kč. Přepočtený stav zaměstnanců v roce 2004 byl 18,43 pracovníků, průměrná mzda činila 13.388,- Kč. KGVU se zaměřuje na dokumentaci, sběratelství, prezentaci a uchovávání českého a slovenského umění 19., 20. a 21. století v evropských souvislostech. Specializuje se rovněž na dokumentaci funkcionalistické architektury a na design. KGVU nemá žádný objekt ve své správě. Majitelem obou objektů je Statutární město Zlín. Správcem Domu umění je Filharmonie Bohuslava Martinů, na zlínském zámku vykonává funkci správce vůči KGVU Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, příspěvková organizace (která je tam rovněž v nájmu).


80/211


Využívané prostory: •

Výstavní sál v Domě umění provozní prostory v Domě umění

414 m² 233 m²

•

Zámek: 1 stálá expozice: České malířství a sochařství 20. století Grafický kabinet Depozitáře Počet sbírkových předmětů Počet přírůstků v r.200

343 m² 104 m² 124 m² 5805 468

V roce 2004 bylo v Domě umění 6 výstav, z toho jedna převzatá z Galerie M.A. Bazovského Trenčín, na zámku se uskutečnilo 8 výstav (žádná převzatá); 4 výstavy byly připraveny pro jiné instituce v ČR (Vsetín, Hodonín. Nové Město na Moravě, Brno); 3 výstavy do zahraničí (Trenčín, Itzenhoe u Hamburku, Berlin). Celkem 8007 návštěvníků, Z toho Dům umění 5495 návštěvníků, Grafický kabinet 1524 návštěvníků, Stálá expozice 988 návštěvníků. Dále KGVU uskutečnila v r. 2004 celkem 45 přednášek a 18 kulturně-výchovných akcí, uspořádala Průmyslové sympozium, vydala 7 vlastních katalogů výstav a 2 převzaté katalogy výstav s texty pracovníků galerie. Galerie vydává časopis Prostor Zlín zaměřený na výtvarné umění, architekturu, historii a poesii a podílí se na řešení dvou vědeckovýzkumných úkolů. Orientační přehled sbírek ve Zlínském kraji podle obcí je uveden v příloze č. 3.

3.2.1.3

Knihovny1

Pozn.: S ohledem na charakter materiálu, jeho rozsah a účel (koncepce kultury) je následující příspěvek zaměřen jen na veřejné knihovny v užším slova smyslu – tedy na knihovny zřizované veřejnou správou a poskytující knihovnické a informační služby nejširší veřejnosti. V oblasti kultury svou roli plní ještě odborné knihovny muzeí, galerií, archivů, divadel, dále školní knihovny a Univerzitní knihovna Univerzity Tomáše Bati. Obecná charakteristika •

Legislativa: o Zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001, o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) ve znění pozdějších změn a doplňků. o Vyhláška Ministerstva kultury k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb. o Nařízení vlády ČR č. 288/2002 Sb., kterým se stanoví pravidla pro poskytování dotací na podporu knihoven. o Právní předpisy vztahující se k vydávání periodického a neperiodického tisku, k autorskému právu, k svobodnému přístupu k informacím, ochraně sbírek, ochraně osobních údajů, ... Celostátní koncepce: Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2004–2010 schválená usnesením vlády ČR č. 679 ze dne 7. 7. 2004.

1

Právními subjekty – příspěvkovými organizacemi – je pouze 6 knihoven (Zlín, Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Rožnov p. Radhoštěm, Valašské Meziříčí), ostatní knihovny jsou většinou organizačními složkami obcí nebo součástí jejich kulturních zařízení.


81/211


•

Statut instituce, zřizovatel: o Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace (dále jen krajská knihovna) – zřizovatelem příslušný orgán kraje. o Základní knihovny (městské, obecní, místní) – zřizovatelem příslušný orgán obce, města.

•

Historie – mezníky: o 2. pol. 19. stol. – vznik čtenářských spolků – předchůdců veřejných knihoven. o Zákon č. 430/1919 Sb. ze dne 22. 7. 1919, o veřejných knihovnách obecních – velký rozmach zakládání a rozvoje veřejných knihoven, každá obec měla mít svou knihovnu. o Zákon 53/1959 Sb. ze dne 9. 7. 1959, o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon) – vytváření sítí knihoven, postupný rozvoj okresních systémů knihoven, knihovny zřizovány státem, ideologizace kulturně výchovné práce knihoven. o 90. léta 20. stol. a začátek 21. stol. – postupný přechod knihoven pod zřizovatelskou pravomoc měst a obcí, rozpad okresních systémů, obnova knihovních fondů, vytváření podmínek pro svobodný a rovný přístup k informacím, postupné připojování knihoven na internet, poskytování on-line služeb prostřednictvím internetu, rekonstrukce prostor pro řadu městských i místních knihoven (např. Knihovna Kroměřížska, Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana, Městská knihovna ve Vizovicích, …). o 1. 1. 2002 vstupuje v účinnost knihovní zákon, vznik Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně, postupné konstituování systému regionálních funkcí knihoven. o Od 1. 1. 2005 – zajištění financování regionálních funkcí knihoven z rozpočtu kraje.

•

Současná situace Ve Zlínském kraji k 31. 12. 2004 pracovalo 397 veřejných knihoven, z toho 64 profesionálních.

Krajská knihovna Františka Bartoše Je největší veřejnou knihovnou Zlínského kraje. K 31. 12. 2004 její fond zahrnoval 417 251 knihovních jednotek, z toho speciálních druhů dokumentů 30 072. V loňském roce knihovnu navštívilo více než 228 tisíc návštěvníků, kteří si vypůjčili 1 076 tis. dokumentů. Krajská knihovna jako součást systému knihoven vykonává koordinační, odborné, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, metodické a poradenské činnosti. Knihovna spravuje a využívá univerzální knihovní fond. Dlouhodobě se zaměřuje na budování fondu naučné literatury z oblasti humanitních věd a architektury. Z finančních důvodů bylo dosud nedostatečné doplňování cizojazyčné odborné literatury – především periodik. Knihovna je příjemcem celostátního povinného výtisku periodického tisku a krajského povinného výtisku monografií. Konzervační fond vzniklý na základě povinného výtisku a historický fond je krajská knihovna podle knihovního zákona povinna trvale uchovávat za odpovídajících podmínek. Zvláštní péče je věnována vytváření fondu regionální literatury, vytváření databáze článků z regionálního tisku a databáze regionálních osobností. Knihovna je zapojena do projektu Národní knihovny ČR na vytváření souboru národních autorit, přispívá svými záznamy do České národní bibliografie. Katalog knihovny je přístupný přes Jednotnou informační bránu www.jib.cz. Součástí knihovny je Informační a referenční centrum, jehož úkolem je poskytování bibliografických a informačních služeb s pomocí moderních informačních technologií a Vzdělávací centrum pro knihovníky Zlínského kraje. Krajská knihovna vydává ZVUK Zlínského kraje – časopis pro kulturu a společenské dění ve Zlínském kraji – a publikace v rámci Edice Zlínský kraj.


82/211


Krajská knihovna zajišťuje a koordinuje zabezpečení regionálních funkcí knihoven ve Zlínském kraji. Na jejich zajištění se podílejí další pověřené knihovny ve Zlínském kraji. V rámci těchto funkcí jsou menším knihovnám poskytovány odborná poradenská pomoc, nákup a zpracování knih, nákup, zpracování a distribuce výměnných souborů knih, které jsou půjčovány do místních knihoven, servis výpočetní techniky a další služby. Na základě smlouvy se Statutárním městem Zlínem plní krajská knihovny i funkci městské knihovny pro město Zlín. Na zajištění této funkce se město finančně podílí. Tab. č. 16 - Počet veřejných knihoven ve Zlínském kraji Okres

Profesionální knihovny

Kroměříž

9

Uherské Hradiště

16

Vsetín

14

Zlín

11

CELKEM

50

•

Regionální funkce zajišťuje Knihovna Kroměřížska Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana Masarykova veřejná knihovna Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace

Neprofesionální knihovny celkem

Pobočky celkem

Veřejné knihovny celkem

63

36 z toho 2 profesionální

108

62

12 z toho 5 profesionálních

90

44

23 z toho 5 profesionálních

81

76

31 z toho 2 profesionální

118

245

102

397

Struktura financování1 o Příspěvek od zřizovatele. o Účelové dotace ze státního rozpočtu – Ministerstvo kultury ČR (Programy VISK, Knihovna 21. století), Ministerstvo informatiky ČR (internetizace knihoven), Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. o Dotace z programů Evropské unie – strukturální fondy a další programy. o Vlastní příjmy.

Tvůrčí činnost Činnost knihoven je veřejnou službou a knihovny jsou považovány za instituce veřejného zájmu. Základem činnosti knihoven je poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb: •

Zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovního fondu knihovny nebo prostřednictvím meziknihovních služeb z knihovního fondu jiné knihovny.

•

Poskytování ústních bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší.

•

Zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací ze státní správy a samosprávy.

•

Umožnění přístupu k vnějším informačním zdrojům pomocí telekomunikačního zařízení.

•

Vzdělávací a kulturně výchovná činnost pro veřejnost.

•

Ediční a publikační činnost.

1

Vlastní příjmy knihoven jsou omezeny knihovním zákonem, který určuje, které služby jsou knihovny povinny poskytovat zdarma a které maximálně za úhradu vynaložených nákladů.


83/211


Tab. č. 17 - Číselné ukazatele veřejných knihoven Zlínského kraje Celkem

KNIHOVNÍ FOND Počet svazků na 1 obyvatele % svazků naučné literatury z celkového počtu knihovního fondu Přírůstek knihovních jednotek Úbytek knihovních jednotek ČTENÁŘI % čtenářů z počtu obyvatel % čtenářů do 15 let z celkového počtu čtenářů NÁVŠTĚVNÍCI Počet návštěv na 1 čtenáře VÝPŮJČKY Počet výpůjček na 1 obyvatele Obrat knihovního fondu MVS (uspokojené požadavky) DALŠÍ ÚDAJE Vzdělávací a kulturní akce Semináře, odborné porady a konzultace Vydané publikace Počet studijních míst Počet počítačů pro uživatele z toho napojených na internet

2002 2 683 703 4,80

2003 2 751 210 4,65

2004 2 784 820 4,71

32,06 85 232 69 910 99 553 17,80

32,22 112 658 45 977 101 224 17,11

32,39 104 283 71 251 99 903 16,90

32,54 1 224 305 12,30 4 801 586 8,59 1,79 8 414

31,92 1 230 160 12,15 4 803 404 8,12 1,75 7 773

30,56 1 282 839 12,84 4 960 364 8,39 1,78 8 124

3 761 2 941 17 975 300 230

3 873 3 301 28 1 007 358 281

3 984 2 935 19 1 114 408 322

Krajský význam oboru-aktivity (instituce) •

Současný Ve svém poslání se knihovny podílejí zejména na: o celoživotním vzdělávání, podpoře nezávislého rozhodování a duchovního rozvoje a uspokojování kulturních potřeb všech občanů bez rozdílu, o vytváření infrastruktury pro oblast vzdělávání, výzkumu a vývoje, o zpřístupňování informací z veřejné správy, o zprostředkování informací na podporu podnikání, o uchování, ochrana a zpřístupnění kulturního dědictví a lidského poznání, o podpora budování místních komunit, o podpora rozvoje venkova, o podpora aktivního využívání volného času, rekreace, o ediční činnost – Edice Zlínský kraj, časopis ZVUK Zlínského kraje a další.

•

Potenciální o Rozvoj informačních a komunikačních technologií zásadním způsobem ovlivní činnost knihoven, tradiční postupy a služby musí pohotově reagovat na měnící se požadavky uživatelů. o Poroste význam komunitní role veřejných knihoven, jejich význam pro sociální integraci. o Zvýší se význam knihoven v celoživotním vzdělávání, které je jedním z předpokladů udržení zaměstnanosti.


84/211


Vazba na školství •

•

Spolupráce se školskými subjekty o Podpora školního a celoživotního vzdělávání nabídkou a informačních zdrojů, zpracování rešerší, bibliografií.

studijní

literatury

Formy spolupráce se školami všech stupňů a typů o Besedy, o kursy, o informatické lekce, o exkurse, o výstavy, o přednášky.

Krajská knihovna se podílí na zajištění celoživotního vzdělávání knihovníků Zlínského kraje organizací kursů zaměřených na využití ICT a na další odbornou problematiku.

Vazba na cestovní ruch Některé místní a městské knihovny plní funkci informačních center pro cestovní ruch. Služby knihoven nejsou určeny jen obyvatelům měst a obcí, ale mohou je využívat i jejich návštěvníci (např. přístup na internet). •

Spolupráce s jinými regiony o Spolupráce v rámci knihoven ČR (meziknihovní výpůjční a informační služby, výměna publikací, vzdělávací akce, organizace seminářů, konferencí). o Spolupráce v rámci kulturních akcí měst a regionů.

•

Spolupráce se zahraničím o Především příhraniční spolupráce (Slovenská republika). o účast v mezinárodních projektech – např. projekt CALIMERA.

•

Pořádání mezinárodních akcí atd. o Setkání, konference, výstavy.


Rozsáhlá a kvalitní síť veřejných knihoven v kraji (knihovna je téměř v každé obci).

•

Na vysoké profesionální úrovni fungující knihovny v bývalých okresních městech.

•

Dobrá úroveň spolupráce mezi knihovnami, a to nejen mezi knihovnami zřizovanými veřejnou správou, ale i knihovnami muzeí, archivů a galerií.

•

Poměrně vysoký počet knihoven připojených na internet, aktivní využívání informačních technologií při poskytování informačních služeb.

•

Řada místních knihoven působí jako kulturní a informační centra obcí.

•

Konstituování krajské knihovny jako metodického, školicího a koordinačního centra pro knihovny v kraji. Slabé stránky

•

Nedostatečné prostorové zajištění činnosti knihoven.

•

Nedostatečné skladové kapacity pro uložení knihovních fondů – především konzervačního fondu krajské knihovny.

•

Nedostatečný objem financování nákupu knihovních fondů a dalších informačních zdrojů.

•

Pomalé odstraňování bariér v knihovnách.

•

Nedostatečná připravenost knihoven na mimořádné události.

•

Malá účast knihoven na zahraničních projektech.


85/211


•

Krajská knihovna nemá restaurátorské a konzervátorské pracoviště.

•

Nedostatečná úroveň efektivity při zpracování přírůstků knihovních fondů. Příležitosti

•

Služby knihoven jsou pozitivně přijímány veřejností a je o ně zájem.

•

Zapojení knihoven do systému školního a mimoškolního vzdělávání.

•

Vybudování systému podpory knihoven v malých obcích prostřednictvím regionálních funkcí.

•

Existence státních dotačních programů na podporu rozvoje veřejných knihovnických a informačních služeb a na připojení knihoven k internetu.

•

Možnost využití programů Evropské unie /EU/ a spolupráce knihoven v rámci EU.

•

Růst požadavků na trvalé uchování a zpřístupnění digitálních dokumentů.

•

Růst požadavků na služby, které integrují využití papírových a digitálních dokumentů. Ohrožení

•

Negativní vývoj veřejných rozpočtů, který omezí financování knihoven.

•

Nepříznivý demografický vývoj, který způsobí pokles zájmu o některé služby knihoven.

•

Některé knihovny nebudou do konce roku 2006 připojeny k internetu, hrozí jejich vyřazení z evidence knihoven a narušení systému knihoven.

•

Knihovny nebudou schopny trvale uchovat a následně zpřístupňovat podstatnou část kulturního dědictví publikovaných dokumentů (rozpad kyselého papíru, neuchování digitálních dokumentů).

•

Nevyjasněné vztahy činnosti knihoven a oblasti autorských práv.

•

Snahy o zpoplatňování služeb knihoven a omezení rovného přístupu k informacím a kulturním hodnotám.

Porovnání s obdobnými aktivitami (institucemi) v rámci ČR Hustota sítě veřejných knihoven, jejich velikost a rozsah činnosti jsou plně srovnatelné s ostatními kraji. Určitou nevýhodou bylo, že ve Zlínském kraji nebyla před rokem 2002 státní vědecká knihovna, krajská knihovna vznikla z bývalé okresní knihovny a musí se postupně vyrovnávat s rozdíly ve velikosti knihovního fondu, počtu pracovníků, organizační struktuře. Státní vědecké knihovny, které byly zřizovány Ministerstvem kultury ČR, mají vybudovány kvalitní depozitní sklady pro uložení povinného výtisku, krajská knihovna se potýká se zásadním nedostatkem prostor pro uložení knihovního fondu. Tab. č. 18 - Pořadí veřejných knihoven v rámci ČR podle okresů (jako územních celků) – rok 2003 Okres Zlín Uherské Hradiště Vsetín Kroměříž

Podle počtu knihovních jednotek

Podle počtu registrovaných čtenářů

Podle počtu výpůjček

10. 16. 26. 30.

6. 10. 15. 20.

5. 25. 9. 28.

Podle počtu počítačů napojených na internet 28.–31. 20.–22. 3. 27.

Zdroj: Statistika kultury 2003. Základní statistické údaje o kultuře v České republice (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2004).


86/211


Závěry, doporučení •

Vyřešení umístění krajské knihovny a zajištění podmínek pro činnosti, které jí ukládá knihovní zákon a zřizovací listina.

•

Vybudování depozitního skladu krajské knihovny pro trvalé uložení povinného výtisku.

•

Zajištění průběžného financování regionálních funkcí a stabilizace zajištění tohoto programu na úrovni kraje.

•

Dořešení podpory ediční činnosti a dalších aktivit knihoven v rámci Kulturního fondu Zlínského kraje.

•

Posílení Kulturního fondu Zlínského kraje, případně zřízení samostatného fondu pro podporu uchování a ochrany písemného kulturního dědictví kraje (ochranné reformátování dokumentů, digitalizace).

•

Dosažení standardů služeb knihoven podle připravovaného metodického pokynu MK ČR.

•

Připojení všech knihoven na internet.

•

Pomoc kraje zřizovatelům knihoven při zlepšování prostorových podmínek knihoven a jejich bezbariérové přístupnosti.

•

Zvyšování kvalifikace pracovníků, zlepšení jejich odměňování.

•

Užší a koordinovaná spolupráce knihoven s kulturními a vzdělávacími institucemi, Zlínským krajem a dalšími institucemi veřejné správy.

knihoven

z krajského

rozpočtu

3.2.2 Umělecká řemesla a výtvarné umění Výtvarní umělci Ve Zlínském kraji působí na tři stovky profesionálních výtvarníků (bez architektů). Naše publikace (Výtvarní umělci Zlínského kraje, 3. Svazek edice Zlínského kraje, Zlín 2003) jich zahrnuje 108 – zejména malířů a sochařů. V této souvislosti je potřeba zmínit relativně vyšší zastoupení designérů ve Zlínském kraji v souvislostí s tradicí zlínské Školy umění, následně pak SUPŠ Uherské Hradiště a zlínské katedry tvarování strojů a nástrojů jako detašovaného pracoviště pražské VŠUMPRUM. Na uvedené tradice potom navazuje UTB, jejíž součástí je fakulta multimediálních komunikací, na které se v současnosti vyučuje několika uměleckým (uměleckořemeslným) disciplínám.

Umělecká řemesla Mezi nejvýznamněji zastoupená umělecká řemesla ve ZK patří: •

Sklářská tvorba - je ve Zlínském kraji poměrně rozvinutá a to od sklářských ateliérů po tovární produkci, včetně školní huti Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí.

•

Keramická tvorba - je ve Zlínském kraji poměrně rozvinutá, ať již v samostatných ateliérech či ve společných dílnách a výrobnách.

•

Zvonařská dílna - je umístěna v Halenkově (akad. soch. Josef Tkadlec).

•

Gobelínová manufaktura – unikátní řemeslná výroba s více než stoletou tradicí, umístěná ve Valašském Meziříčí.

•

Umělecké kovářství – jedná se o několik uměleckých kovářů, kteří působí ve Zlínském kraji.

Design Ve Zlínském kraji má tradiční a hodnotné zastoupení průmyslový design. Za základní bod jeho rozvoje v našem kraji lze pokládat rok 1856, kdy na Moravu přišel geniální truhlář Michael Thonet se svými syny (pozdější továrna ohýbaného nábytku TON v Bystřici pod Hostýnem).


87/211


Dalším mezníkem bylo založení podniku Moravské akciové strojírny (později ZPS), které vznikly v rámci firmy Baťa v meziválečném období a již od počátku byla snaha uplatňovat průmyslový design (první návrh soustruhu Vincent Makovský 1941). Na těchto základech v r.1959 vznikla (nejprve jako detašovaný ateliér) katedra designu při VUT Brno ve Zlíně.

Výtvarné umění a školství Na území Zlínského kraje působí celá řada vzdělávacích institucí, které výtvarné umění vyučují nebo na nichž je důležitou součástí oborového vzdělání. Jedná se především o: •

základní umělecké školy (blíže viz kap.3.5.2.1),

•

školy vyšších stupňů (střední a vysoké umělecké a průmyslové školy).

3.2.3 Profesionální divadlo, hudba, film 3.2.3.1 3.2.3.1.1

Profesionální divadlo Městské divadlo Zlín

Charakteristika Městské divadlo Zlín (dále jen MDZ) patří do kategorie středoevropského typu repertoárových divadelních scén. MDZ působí ve městě Zlín a je zařazeno do prioritního veřejného zájmu celého regionu. Zřizovatelem je Statutární město Zlín. Za dobu své existence a působení se stalo společensky respektovanou a uznávanou profesionální kulturní institucí města, regionu i České republiky. MDZ plní nejvyšší kriteria hodnocení divadla vyhlášená Ministerstvem kultury ČR. 14. srpna 1946 bylo založeno profesionální divadlo ve Zlíně s názvem Divadlo pracujících. Bylo součástí n.p. Baťa jako jeho kulturní zařízení, v provozu továrny vedeno jako dílna č. 9472. 17. září 1946 divadlo zahajuje svou činnost v adaptovaném Komorním kině. V roce 1951 se zřizovatelem stává KNV v Gottwaldově a v roce 1959 začíná výstavba nové divadelní budovy. Od roku 1963 do r. 1989 spravuje Divadlo pracujících KNV v Brně. 11. listopadu 1967 je slavnostně otevřena nová divadelní budova. V roce 1990 je Divadlo pracujících přejmenováno na Městské divadlo Zlín a zřizovatelem se stává Statutární město Zlín.

Financování Tab. č. 19 - Celkové provozní náklady MDZ za rok 2003 CELKOVÉ PROVOZNÍ NÁKLADY ZA ROK 2003

48 935 TIS. KČ

Vlastní tržby

12 402 tis. Kč

Příspěvek zřizovatele

33 500 tis. Kč

Dotace ministerstva kultury Ostatní dotace a granty

489 tis. Kč 1 058 tis. Kč

Zdroj: Výroční zpráva MDZ 2003 Celkovým výsledkem hospodaření Městského divadla Zlín v roce 2003 je ztráta 1 485 tis. Kč. Ztráta byla uhrazena z rezervních fondů MDZ. Plán na rok 2003 předpokládal schodek v hospodaření ve výši 2 100 tis. Kč, a to z důvodu zákonného navýšení tarifních mezd nepokrytého dotací z rozpočtu zřizovatele. Úsporami ostatních nákladů a zvýšením podílu vlastních příjmů na financování organizace se podařilo částečně pokrýt významný nárůst osobních nákladů a plánovaný schodek tak snížit. Náklady celkem jsou ve srovnání s rokem 2002 vyšší o 1 200 tis. Kč.


88/211


Předmět činnosti Základním posláním MDZ je umělecká tvorba, a to především v oblasti dramatického umění, pořádání veřejných představení nejen na území města Zlína a celé České republiky, ale i v zahraničí, a tím se významně podílí na kulturním a společenském využití občanů a zároveň reprezentuje město Zlín i v zahraničí. Účelem MDZ je rovněž rozvíjet další aktivity, které doplňují hlavní poslání, zabezpečují provoz, hospodaření organizace a zároveň směřují k účelnému a ekonomickému využití kapacit. Hlavní činností MDZ je na základě stanoveného dramaturgického plánu zabezpečovat uměleckou tvorbu divadla v činoherní oblasti a pořádat veřejná představení v tuzemsku i v zahraničí. Dále se jedná o činnosti které s hlavní činností bezprostředně souvisí. Jedná se zejména o zajišťování uměleckých služeb nutných k vytvoření inscenací, provádění agenturní činnosti, výrobu scénických dekorací, výrobu kostýmů a vlásenek včetně nákupu materiálu nutných k jejich výrobě, zajišťování údržby, oprav a rekonstrukcí movitého a nemovitého majetku, provádění nové investiční výstavby, vydávání publikačních a propagačních materiálů vztahující se k divadelní činnosti, případně jednotlivým představením, dále organizování prodeje těchto materiálů, zajišťování služeb pro veřejnost v oblasti výchovy a vzdělávání, spolupráce se školami a dalšími institucemi.

Krajský význam instituce •

Městské divadlo Zlín působí v krajském městě Zlín – centrum Zlínského kraje.

•

Je zařazeno do kategorie prioritního veřejného zájmu celého regionu.

•

Je poskytovatelem kulturní služby veškerému obyvatelstvu.

•

Přináší kvalitní uměleckou práci svému regionu i nejširšímu okruhu diváků všech věkových kategorií.

•

Plní nejvyšší kritéria hodnocení divadla vyhlášená Ministerstvem kultury ČR.

•

V plné míře plní funkci multifunkčního stánku kultury pro potřeby společenských, zdravotních, školských a sociálních institucí a zařízení.

Vazba na školství Městské divadlo Zlín je jedním z významných poskytovatelů služeb pro veřejnost v oblasti výchovy a vzdělávání, spolupráce se školami a dalšími vzdělávacími institucemi. Je nositelem aktivit, jako jsou školská představení, výstavní činnost a prezentace škol. Za hlavní problémy při poskytování služeb související s výchovou v oblasti kultury jsou považovány: •

Oblast základního školství: o nedostatečná připravenost žáků na vnímání uměleckého díla, o nevybudované návyky na kultivované chování v prostředí umělecké instituce, o ve školských osnovách nedostatečná pozornost věnovaná výchově ke vnímání syntetizujícího uměleckého druhu, jakým je dramatické umění.

•

Oblast základního uměleckého školství: o nízká erudovanost, vzdělanost lidských zdrojů působících v oblasti ZUŠ.

•

Oblast specializovaného uměleckého školství: o absence soustavnějšího zájmu o sledování živé divadelní tvorby vznikajíce ve městě Zlín.

Vazba na cestovní ruch Nezpochybnitelný je i pozitivní vliv Městského divadla ve Zlíně na oblast cestovního ruchu. Divadlo poskytuje kulturní službu nejen občanům města, ale tím, že je Zlín spádovou oblastí návštěvníků regionu a přilehlých oblastí, stává se pro svou divadelní nabídku vyhledávaným cílem návštěvníků přijíždějících do Zlínského kraje. Městské divadlo Zlín pořádá i akce typu plesů, vernisáží a karnevalů, což má za následek zvýšení atraktivity a rozvoj turistiky ve Zlínském kraji. Počet platících návštěvníků na představeních MDZ byl v roce 2003 téměř 136 000.


89/211



Věnována velká pozornost dramaturgickému plánu titulů divadelních her a jejich inscenační podobě.

•

Vysoká profesionalita členů hereckého souboru.

•

Nominace uměleckých počinů a výkonů na cenu Alfréda Radoka.

•

Nadprůměrná finanční soběstačnost.

•

Schopnost organizovat významné mezinárodní i tuzemské akce.

•

Nabídka repertoáru velkého žánrového rozpětí.

•

Kladné hodnocení kritikou i veřejností. Slabé stránky

•

Od roku 1999 snižování dotací zřizovatele.

•

Péče o ochranu a rozvoj svěřeného i pronajatého majetku je omezen z důvodu nedostatku finančních prostředků.

•

Nedostatečná dopravní obslužnost v kraji pro obyvatele vzdálenějších obcí od krajského města. Příležitosti

•

V rámci kraje ojedinělé zázemí pro divadelní činnost (materiálně-technické, prostorové, personální).

•

Zavedení vícezdrojového financování divadla.

•

Vstupem České republiky do Evropské unie se divadlo stalo nedílnou součástí rodiny evropských divadel a dochází ke spojení českého umění s evropským a vzájemnému ovlivňování evropských kultur.

•

Potenciální hodnota krajského významu (vazba na umělecký růst, vícezdrojové financování...). Hrozby

•

Tlak zřizovatele a dalších donátorů na komercializaci nabídky (potenciální možnost snižování umělecké hodnoty).

•

Objektivní navyšování cen energií, materiálu, služeb, autorská práva, honoráře, cen vstupného bez možnosti tyto náklady plně promítnout v ceně produktu.

Porovnání s obdobnými institucemi v rámci ČR Viz. Příloha č. 8.

Závěr, doporučení •

Zlepšit, případně vytvořit nástroje na zvýšení dopravní obslužnosti potenciálních návštěvníků celého Zlínského kraje.

•

Vymezit instituci z hlediska krajského významu.

•

Vytvořit systém vícezdrojového financování s ohledem na roli instituce pro jednotlivé donátory.

•

Podporovat umělecký růst a kvalitu evropského rozměru.

•

Podporovat diferenciaci nabídky podle věku, sociálního zaměření i kulturních minorit.

•

Realizovat průběžnou a preventivní modernizaci divadelní technologie.

•

Podpora divadelních aktivit, spoluvytvářejících charakter Zlína jako města otevřeného myšlenkovým, kulturním a uměleckým vlivům.

•

Podporovat nové projekty, jakož i nastupující divadelní generaci.

•

Podporovat divadelní aktivity využívajících nových technologií, včetně informačních sítí.

•

Podporovat hostitelská vystoupení špičkových a renomovaných uměleckých souborů z tuzemska i zahraničí.


90/211


3.2.3.1.2

Slovácké divadlo Uherské Hradiště

Charakteristika Slovácké divadlo vzniklo po osvobození v roce 1945. Do roku 1949 provozoval divadlo na družstevní bázi Spolek Slováckého divadla, hrálo se v sokolovně a v budově Reduty, administrativa, dílny a ubytovny herců byly v bývalém hotelu Zelený strom. V období let 1949 - 1953 přešlo pod uherskohradišťský MNV (Městský Národní výbor) a neslo název: Městské oblastní divadlo Uherské Hradiště, v roce 1950 bylo administrativně spojeno s Divadlem pracujících v Gottwaldově (Zlíně). V roce 1953 převzal Slovácké divadlo Jihomoravský KNV (Krajský Národní výbor), od 1953 se nehrálo v Redutě, ale pouze v sokolovně, ta byla během adaptace 1957 - 59 rovněž mimo provoz. V 60. letech se v souvislosti s otevřením nového divadla v tehdejším Gottwaldově uvažovalo o zrušení Slováckého divadla, po restrikci o 15 pracovníků a snížení státního příspěvku se stalo nejmenší zájezdovou scénou, hrálo jen v okresech Uherské Hradiště a Hodonín, jeho působnost se znovu rozšířila od sezóny 1969/1970. V roce 1991 se zřizovatelem Slováckého divadla stává Okresní úřad Uherské Hradiště, v sezóně 1991/1992 proběhla za provozu generální rekonstrukce budovy. Slovácké divadlo plynule pokračuje i jako zájezdová scéna. Od 1. 1. 2003 je zřizovatelem divadla Město Uherské Hradiště.

Financování Tab. č. 20 - Celkové provozní náklady Slováckého divadla za rok 2003 a 2004 (tis.Kč) Rok

2003

2004

Náklady

25 878

25 976

Tržby

7 963

7 239

Dotace MÚ

17 457

18 093

Dotace KÚ

170

500

Dotace MK

754

865

Hospodářský výsledek

466

721

% soběstačnosti

31

28

Předmět činnosti Repertoárové divadlo – příprava a nastudování jednotlivých inscenací podle ročního dramaturgického plánu. Slovácké divadlo se účastní na prestižních divadelních přehlídkách a festivalech v České republice. Vystoupení divadla jsou zaznamenávány televizí.

Nadregionální význam instituce Slovácké divadlo je kulturní instituce, převyšující krajský význam, o čemž svědčí celá řada uměleckých ocenění i pozice v rámci srovnání s divadly ve srovnatelných městech. Snahou divadla je minimálně udržet stávající stav, resp. rozšířit působnost v celé ČR, případně i zahraničí (Slovensko, Slovinsko, Rakousko, Polsko). Mezinárodní divadelní festivaly - Slovácké divadlo je jediným divadlem v regionu, které jej reprezentuje na většině českých divadelních festivalech, včetně těch největších v Plzni a Hradci Králové. Přitom inscenace na festival vybrané, musí splňovat ta nejpřísnější kritéria. Odbornou komisi tvoří zástupci respektovaných divadelních recenzentů a publicistů. Významná ocenění - Slovácké divadlo sahá na nejvyšší divadelní ocenění v zemi. Nadace Alfréda Radoka rozhodla o tom, že bylo označeno jako druhé nejlepší divadlo v republice (za pražským Divadlem Na zábradlí), herci Slováckého divadla byli několikrát nominováni na ceny Thálie, na ceny Alfréda Radoka, Irena Vacková obdržela cenu Thálie Českého divadla, Lubomír Vraspír Senior prix za mimořádné celoživotní dílo. Oceňovány jsou i samotné inscenace. Kromě nominací na vysoká ocenění byl například Racek ruské režisérky Smilkové nominován na Cenu ministerstva kultury České republiky.


91/211


Unikátní inscenace - Dramaturgie divadla usiluje o to, aby byly na prknech uherskohradišťského divadla uváděny hry, které nelze zhlédnout nikde jinde v republice. Důkazem originality dramaturgie a mimořádně kvalitního zpracování je zájem České televize, která v posledních letech natočila do svého archívu hned tři inscenace. I to je jedinečné nejenom v rámci kraje, ale v celorepublikovém měřítku. Režijní osobnosti - Slovácké divadlo zve ke spolupráci nejlepší české i zahraniční režiséry J. A. Pitínského, R. Balaše, Z. Duška, režiséra Slovenského národního divadla M. Porubjaka, či významnou moskevskou režisérku O. Smilkovou. Jedinečné projekty - Divadlo pořádá celou řadu divácky atraktivních projektů nejenom na půdě divadla, ale i v ulicích města, pořádá festival Buchlovské divadelní léto, spolupracuje na vytváření akcí s vyhlášenými českými osobnostmi i institucemi. Názory uznávaných osobností – Slovácké divadlo usiluje o co nejobjektivnější názory na jeho práci od respektovaných divadelních recenzentů, odborníků a společensky uznávaných osobností. Díky této aktivitě zná projekty divadla celá řada odborníků včetně někdejších ministrů kultury Martina Stropnického či Milana Uhdeho. Bývalý ministr kultury Pavel Dostál na adresu uherskohradišťského divadla dokonce uvedl: „Slovácké divadlo udává tón českému divadelnictví.“

Vazba na školství Slovácké divadlo aktivně spolupracuje se školstvím. Pořádá v průměru 6 představení pro školy v měsíci. Repertoárem jsou pohádky i výuková představení pro druhý stupeň základních škol a představení pro střední školy. Mládeži vychází také vstříc zavedením žákovského a studentského předplatného. Dalšími aktivitami Slováckého divadla jsou besedy s herci ve školách a exkurze.

Vazba na cestovní ruch Silný vliv divadla je možno rozpoznat jak v Uherském Hradišti tak i v celém Zlínském kraji. Divadlo se stalo jedním z hlavních lákadel turistů a je vyhledávanou kulturní institucí. Divadlo díky svým častým vystupováním v ostatních krajích České republiky reprezentuje místo svého původu a podílí se na zviditelnění kraje a rozvoji turismu. Slovácké divadlo je také pořadatelem různých kulturních akcí i s mezinárodním významem což má za následek příliv zahraničních turistů.


Silný herecký soubor a jeho profesionalita.

•

Vyvážená dramaturgie.

•

Soudržnost pracovníků divadla.

•

Výkonná propagace.

•

Schopnost organizovat významné mezinárodní i tuzemské akce. Slabé stránky

•

Malý kontakt s kritiky, televizí a filmem.

•

Veliká vzdálenost od jiných center kultury. Příležitosti

•

Kvalitní zázemí pro pořádání kulturních akcí všeho druhu.

•

Možnost prezentace v rámci České republiky.

•

Vstupem České republiky do Evropské unie se divadlo stalo nedílnou součástí rodiny evropských divadel a dochází ke spojení českého umění s evropským a vzájemnému ovlivňování evropských kultur.


92/211


Hrozby •

Závislost na dotacích při financování divadla.

•

Objektivní navyšování cen energií, materiálu, služeb, autorská práva, honoráře, cen vstupného bez možnosti tyto náklady plně promítnout v ceně produktu.


Vymezit instituci z hlediska krajského významu.

•

Vytvořit systém vícezdrojového financování s ohledem na roli instituce pro jednotlivé donátory.

•

Vyřešit majetkoprávní vztahy zřizovatele (MÚ) a TJ Sokol (majitel budovy).

•

Zlepšit, případně vytvořit nástroje na zvýšení dopravní obslužnosti potenciálních návštěvníků celého Zlínského kraje.

•

Podporovat umělecký růst a kvalitu evropského rozměru.

•

Podporovat nové projekty.

3.2.3.2

Profesionální hudba

Jediným skutečně profesionálním hudebním souborem ve Zlínském kraji je Filharmonie Bohuslava Martinů, jež je příspěvkovou organizací jejímž zřizovatelem je Statutární město Zlín. V současné době však kvůli stále se rozšiřující působnosti filharmonie a také z důvodu nových možností forem financování, se zřizovatel (Město Zlín) dohodl se Zlínským krajem na vzniku obecně prospěšné společnosti (o.p.s.), která by měla využít výhod plynoucích ze své podstaty a pomáhat řešit problémy se stále rostoucími náklady na financování filharmonie. Obecně prospěšná společnost by měla vzniknout k 1. 1. 2006 s rozdělením podílu 50 % Město Zlín a 50 % Zlínský kraj.

3.2.3.2.1

Filharmonie Bohuslava Martinů

Charakteristika Filharmonie Bohuslava Martinů byla založena v roce 1946 a jejím prvním zřizovatelem byl Kulturní referát n.p. Baťa. V padesátých letech přešla filharmonie pod správu Gottwaldovského kraje, později pod jihomoravský KNV a v roce 1991 se stalo jejím zřizovatelem město Zlín. O její umělecký profil pečovali šéfdirigenti Rudolf Kvasnica, Richard Týnský, Eduard Fischer, Zdeněk Bílek, Rostislav Hališka, Peter Lücker (Německo), Kirk Trevor (Anglie) a Tomáš Koutník. Dnes patří Filharmonie Bohuslava Martinů k uznávaným regionálním tělesům a spolupracuje především s českým dirigentem mladé generace Jakubem Hrůšou. Celkový počet zaměstnanců koncem roku 2003 byl 98, z toho umělecký úsek 82 (přepočtený stav).

Financování Tab. č. 21 - Celkové provozní náklady FBM za rok 2003 Celkové provozní náklady za rok 2003 Vlastní tržby Sponzorské dary Příspěvek zřizovatele

35 318 tis. Kč 8 056 tis. Kč 218 tis. Kč 24 800 tis. Kč

Dotace ministerstva kultury

514 tis. Kč

Účelové dotace z Kulturního fondu MMZ

284 tis. Kč

Zdroj: Filharmonie Bohuslava Martinů


93/211


Hospodaření Filharmonie Bohuslava Martinů za rok 2003 skončilo ztrátou ve výši 1 664 tis. Kč. Ztráta byla způsobena v důsledku povinného navýšení osobních nákladů, které nebylo kryto zvýšením příspěvku na provoz od zřizovatele. Celkové osobní náklady zaznamenaly nárůst oproti roku 2002 o 1 873 tis. Kč na základě uplatnění nařízení vlády č. 585/2002 Sb., kde byla stanovena nová stupnice platových tarifů s platností od 1. 1. 2003.

Koncertní a nahrávací činnost Filharmonie je angažována v rámci regionu ke koncertům především v Kroměříži, Uherském Hradišti, Vsetíně, Uherském Brodě, ale i v Bystřici pod Hostýnem, Holešově, Brumově, Slavičíně a ve Valašských Kloboukách. V rámci České republiky reprezentuje region na mnoha koncertech v Praze, Brně, Ostravě a v dalších krajských městech. V zahraničí účinkovala v Itálii, Dánsku, Maďarsku, Řecku, Polsku, Rakousku, Německu, Francii, Portugalsku, Španělsku, USA a samozřejmě mnohokrát na Slovensku. Hudební výkony filharmonie bývají zaznamenávány pravidelně Českým rozhlasem, televizními stanicemi a na hudební nosiče. Poslední gramofonová deska byla natočena v roce 1989 a vydána v roce 1990. Pak již začala filharmonie nahrávat hudbu na CD, kterých bylo od té doby nahráno přes 60 a řada z nich byla vydána a distribuována v zahraničí.

Periodické akce nadregionálního významu •

Mezinárodní přehlídka mladých koncertních umělců Talentinum. Mezinárodní festival mladých koncertních umělců, je festivalem mladých talentů, které čeká profesionální hudební kariéra. První ročník se, tehdy jako mezinárodní přehlídka, konal v roce 1972 a na jeho uspořádání se podílela zlínská filharmonie spolu s Československou uměleckou agenturou Pragokoncert. V roce 1976 došlo ke změně uspořádání z přehlídky na festival. Každé dva roky patří již tradičně v jarních (dříve v zimních) měsících k hudebnímu životu města Zlína i Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín.

•

Podzimní festival duchovní hudby Harmonia Moravice. Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín se v roce 1999 stala pořadatelem Podzimního festivalu duchovní hudby Harmonia Moraviae. Harmonia znamená v překladu "souzvuk", a proto si tento festival, který se koná jako bienále, předsevzal rozeznít jako "souzvuk" řadu koncertů v architektonicky vzácných a unikátních kostelech jihovýchodní Moravy, jejichž stavby a umělecká díla patří spolu s hudbou ke kulturnímu bohatství naší země.

•

Mezinárodní dirigentské kurzy. Mezinárodní dirigentské kurzy se konají ve Zlíně a v Kroměříži od roku 1991. Jejich pořadatelem je kanadská agentura Symphonic Workshops Ltd, jejíž ředitelem je Harry M. B. Hurwitz. Filharmonie Bohuslava Martinů se od počátku aktivně podílela na jejich realizaci. Vzhledem k velkému zájmu dirigentů byly tyto kurzy v některých letech rozšířeny ještě o Praktické kurzy dirigování pro méně pokročilé dirigenty. Svým časovým rozsahem i počtem účastníků jsou bezpochyby největšími dirigentskými kurzy na světě. Uměleckým ředitelem je bývalý šéfdirigent FBM Angličan Kirk Trevor. Z lektorů byli do kurzů zapojeni např. Tsung Yeh z Číny, Karol Stryja z Polska, Georg Tintner z Kanady, Johanes Schlaefli ze Švýcarska a také čeští dirigenti jako Jiří Bělohlávek, Leoš Svárovský a Tomáš Koutník.

Krajský význam instituce Filharmonie Bohuslava Martinů nabízí občanům Zlína i celého kraje symfonické a komorní koncerty na vysoké umělecké úrovni ve spolupráci se špičkovými domácími i zahraničními interprety. Takto vedle uspokojení potřeb milovníků hudby přispívá ke zvýšení prestiže celého kraje v rámci celé České republiky (například kolonádní koncerty v Luhačovicích). Její vystoupení přispívají ke zdůraznění různých výročí a významných okamžiků v životě regionu. Filharmonie je schopna reprezentovat kraj na celostátní i mezinárodní úrovni, tento úkol také s úspěchem plní.


94/211


Vazba na školství Filharmonie Bohuslava Martinů spolupracuje se základními i středními školami a je v zájmu v budoucnosti rozšířit spolupráci s Univerzitou Tomáše Bati, zvýšit počet univerzitních koncertů a hlavně získat větší zájem vysokoškolských posluchačů pro tyto koncerty.

Vazba na cestovní ruch Současná činnost Filharmonie Bohuslava Martinů přímo cestovní ruch neovlivňuje. Nepochybně pozitivní vliv na cestovní ruch mají tyto její aktivity: •

letní koncerty v Luhačovicích,

•

nahrávky na hudebních nosičích, šířené za hranicemi regionu,

•

společné nahrávky se zahraničními soubory,

•

pořádání mezinárodních dirigentských kurzů,

•

účast zahraničních frekventantů i s rodinnými příslušníky.

Filharmonie bývá zapojena každoročně do festivalu Hudba v zahradách a zámku v Kroměříži. Jedním z cílů tohoto festivalu bylo, oživit cestovní ruch v Kroměříži, ale to se doposud nepodařilo i přes výtečnou návštěvnost festivalových koncertů. Návštěvníky akcí jsou především místní obyvatelé anebo zájemci z blízkého okolí. Určitou překážkou pro vzdálenější návštěvníky jsou malé ubytovací možnosti v Kroměříži. Jako zdařilý příklad vazby hudebního festivalu na cestovní ruch je možno považovat letní festival na Špilberku v Brně, pořádaný Státní filharmonií Brno, kde většinu posluchačů tvoří zahraniční návštěvníci, kteří jsou však organizovaně získáváni prostřednictvím konkrétních cestovních kanceláří v Rakousku.


Kvalitní dramaturgie.

•

Široký repertoárový výběr.

•

Dlouholeté zkušenosti s organizací koncertů.

•

Dobrá návštěvnost koncertů.

•

Kladné hodnocení kritikou doma i v zahraničí.

•

Práce s mládeží (výchovné koncerty, festival Talentinum, studentský cyklus koncertů).

•

Komorní soubory členů orchestru (mimopracovní aktivity).

•

Nadregionální i národní působnost. Slabé stránky

•

Nevyhovující koncertní sál.

•

Podprůměrné platové ohodnocení členů orchestru.

•

Malé finanční možnosti pořadatelů v regionu.

•

Malý zájem sponzorů. Příležitosti

•

Bohatá nabídka koncertů symfonických, komorních, populárních i výchovných.

•

Vlastní kvalitní nahrávací studio.

•

Plánovaný nový koncertní sál by ještě vylepšil návštěvnost koncertů a umožnil lepší pořádání dirigentských a interpretačních kurzů.

•

Možnost pozvat do kraje významné a světově uznávané muzikanty.


95/211


•

Využít jedinečného příhraničního postavení, více spolupracovat se Slovenskou stranou (festivaly).

•

Dostat dosavadní festivaly (Talentinum) na vyšší, mezinárodní úroveň.

•

Filharmonii posunout výše než jen na regionální úroveň.

•

Vybudování nového Academia-centra, nový koncertní sál. Hrozby

•

Od roku 1990 neustále se zvyšující inflace, která znehodnocuje platy členů orchestru, to způsobuje, že kvalitní kádry po studiu zůstávají v Praze a Brně a obtížně se získávají do regionu.

•

Trvalý objektivní růst nákladů provozních i personálních a nemožnost tuto situaci zcela promítnout do cen vstupného.

•

Čím dál tím častější hostování (často velmi kvalitních orchestrů) ze zemí východní evropy, kteří hrají i za dumpingové ceny.

•

Snižující se zájem západoevropských zemí o hostování našich orchestrů z důvodu vzniku nových hudebních těles a jejich rostoucího počtu v těchto zemích.

Porovnání s obdobnými institucemi v rámci ČR Viz. Příloha č. 10.


Vybudování nového koncertního sálu.

•

Spolupráce s cestovními kancelářemi, vytvoření nabídky.

•

Aktivně komunikovat a spolupracovat se školstvím na všech úrovních. Zasílat školám pravidelně nabídky školních koncertů, pokračovat nadále v popularizaci symfonické, operní i komorní hudby.

•

Zvýšit svou atraktivitu jako nosiče reklamy pro potenciální sponzory. Nabízet možnost prezentace firem na koncertech, v tiskovinách filharmonie, jakož i možnost nahrání CD na objednávku. Využít nové možnosti, které poskytne vybudování nového koncertního sálu ve Zlíně, kdy bude možné spojit koncerty na objednávku firem se společenským večerem či rautem.

•

Kontaktovat kulturní organizace v kraji a prohloubit spolupráci na propagaci kulturních akcí rozšířením repertoárové nabídky o koncerty populární hudby, případně open air koncerty v letním období.

•

Výhodnými podmínkami zvýšit atraktivitu pro potenciální členy orchestru. Zajišťování koncertů v tuzemsku i v zahraničí přinese výsledek ve zvýšení počtu festivalových i zahraničních koncertů, což přinese nepochybně zvýšení tržeb za koncerty i příliv dalších schopných hráčů do orchestru.

3.2.3.3

Profesionální film

Charakteristika Film a kinematografie představovaly v životě Zlínského kraje, již od druhé poloviny 20. let významný fenomén, který velmi výrazně zasahoval jak do jeho sféry kulturního vyžití, tak později i do sféry výrobní a existenční. V r. 1936 byly založeny firmou Baťa filmové ateliery, původně určené především pro tvorbu reklamního filmu. Původní záměry se však vyvíjely velmi dynamicky a vedle filmů reklamních se zde začaly točit i filmy instrukční a dokumentární a je zde položen základ filmu školnímu a populárně vědeckému. Jsou zde první pokusy s kresleným a loutkovým filmem. Vyvrcholením zlínské předváleční tvorby byl potom dokumentární film.


96/211


Ve čtyřicátých letech příchod Hermíny Tyrlové a posléze Karla Zemana položil základ tvorby loutkového filmu. Byly to Ferda mravenec H. Tyrlové (1942) a Vánoční sen K. Zemana (1945). Po druhé světové válce v srpnu roku 1945 byl Československý film zestátněn. Filmová tvorba i distribuce přešla výhradně do rukou státu a zdejší filmové ateliéry přestaly patřit fy Baťa. Nastalo téměř padesátileté období státního filmového monopolu. Zdejší filmaři se museli nově nastalé situaci přizpůsobit a v podstatě dokázat znovu svoji životaschopnost novým tvůrčím a výrobním programem. Podařilo se to i když to nebylo lehké: reklamní, dokumentární a propagační tvorba pokračovala dále jen pro nové zákazníky, načas nastal velký rozvoj tvorby filmů školních nyní již pod přímým dohledem Ministerstva školství. Vznikla dvě nová samostatná studia loutkového filmu pod vedením H. Tyrlové a K. Zemana. Rozběhla se nová tvorba filmů instrukčních pro různá ministerstva a ústavy. Zdejší studio se na poměrně dlouhou dobu stalo výhradním zpracovatelem cestopisných filmů a TV reportáží cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Na začátku 60. let začalo studio s rozsáhlou tvorbou hraných filmů pro děti a mládež a rozběhla se nová tvorba filmů dokumentárních a vědecko populárních. V 70. letech musel zdejší loutkový film rozšířit svou výrobní kapacitu a studio zahájit novou tvorbu kreslených filmů pro večerníčky Bratislavského TV studia. V roce 1990 byl zrušen státní filmový monopol, stát přestal jakkoliv řídit a koordinovat (mimo obecně platné zákony) vše co souvisí, výrobou a distribucí filmů, ale přestal také tuto oblast přímo financovat. Zřekl se rozhodování o tom, kdo, co a kde má točit a kdy a kde se to smí promítat. Ale zřekl se tím také např. kontroly nad profesní kvalitou tvorby, nebo také dohledu nad odbornou úrovní filmu školního. V době monopolu nesl všechny finanční rizika distribuce skrze Ústřední půjčovnu a Městské či Okresní správy kin stát. Dnes tato rizika nesou výhradně majitelé a provozovatelé kin a distribučních společností. V roce 1998 vstoupila do filmového dění ve Zlínských ateliérech holdingová společnost podnikající v zábavním průmyslu - společnost BONTON. Prvním krokem byla konsolidace společností zde doposud podnikajících v audiovizi. Po roce došlo ke sloučení tří akciových společností do nástupnické Ateliéry Bonton Zlín a. s. Ateliéry Bonton Zlín a. s. dnes představují největšího tuzemského výrobce animovaných projektů s objemem cca 350 min. animace ročně. Klíčovou firemní aktivitou je prodej práv k audiovizuálním dílům. ABZ disponují největším prodejním katalogem obsahujícím stovky titulů. Každoročně společnost podpoří svým koprodukčním vstupem několik dlouhometrážních celovečerních filmů. Společnost se specializuje na zpracování archívních kinematografických materiálů. Jedná se o jediné laboratoře ve střední Evropě vybavené speciální imerzní technologií. Díky tomuto vybavení realizujeme celoroční zakázky pro Národní filmový archív ČR a rovněž pro Slovenský filmový ústav.

Významné kulturní akce v oblasti profesionálního filmu V současné době, bez ohledu na výše popsané obecně nepříznivé podmínky, na území Zlínského kraje existuje již řadu let několik významných aktivit v oblasti profesionálního filmu, které jsou příslibem možného dalšího pozitivního vývoje. Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež Zlínský festival je nejstarší akcí svého druhu na světě a již 45. rokem patří k významným událostem ve světovém festivalovém kalendáři. Hlavním pilířem festivalu je mezinárodní soutěž hraných a animovaných filmů pro děti a mládež. V rámci podpory filmové tvorby mladých tvůrců zde existuje mezinárodní soutěž Evropských debutů a studentské filmové setkání Zlínský pes. Každoročně patří do programu také přehlídka dokumentárních filmů pro mládež, retrospektivní a informativní sekce, přehlídka hraných filmů zemí Visegrádu a dny věnované vybrané národní kinematografii. Od r. 2002 je pořadatelem společnost FILMFEST, s.r.o.


97/211


Cíle projektu: •

mezinárodní konfrontace a přehlídka filmové tvorby pro děti a mládež,

•

propagace české filmové tvorby na mezinárodní úrovni,

•

vytváření nových příležitostí pro mezinárodní spolupráci v oblasti filmové tvorby,

•

vytváření prostoru pro mladé začínající tvůrce v oblasti filmové tvorby,

•

vyzdvižení významu Zlínského kraje a města Zlín v rámci ČR.

Letní filmová škola v Uherském Hradišti Zcela ojedinělou iniciativou v Evropě je organizace Letních filmových škol v Uherském Hradišti s desetitisícovými každoročními návštěvami. Jedná se o akce zaměřené na prohloubení odborného vzdělání organizátorů a lektorů filmových klubů, v posledních deseti letech však i dalších milovníků filmového umění. V r. 2005 proběhne již 17. ročník. Pořadateli jsou pod záštitou ministra kultury ČR Městská kina Uherské Hradiště společně s Asociací českých filmových klubů a Městem Uherské Hradiště, za přispění Národního filmového archivu. MUSAIONFILM Další významnou aktivitou ve Zlínském kraji je MUSAIONFILM, přehlídka videoprací muzeí z ČR. Musaionfilm se zabývá "mapováním" videotvorby v českých muzeích a ve výjimečných případech i v muzeích v zahraničí. Přehlídka během svých posledních 7 ročníků vybudovala vlastní Videotéku. Pořadateli jsou Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě a Dům kultury v Uherském Brodě. Přehlídka má krajský význam v podobě koncentrace odborníků z českých muzeí, čímž roste v důsledku pracovních jednání nejen odborná úroveň místních pracovníků v muzeích, ale i prestiž a význam muzeí ve Zlínském kraji. ARSfilm Mezi významné aktivity dále patří mezinárodní výběrová soutěž neprofesionálního filmu a videotvorby ARSfilm. V r. 2005 proběhne již 33. ročník. Projekt umožňuje tvůrčí a osobní setkání autorů, kteří se věnují dokumentaci umělecké tvorby, animované tvorbě, experimentům a videoartu, je ojedinělou možností prezentace ve veřejné soutěži a to v mezinárodním rozměru, dává prostor k osobním setkáním a předávání zkušeností. Projekt je zároveň nástrojem k udržení okruhu autorů neprofesionální filmové a videotvorby v ČR a utužuje jejich přehled a kontakty na mezinárodní tvůrčí zázemí. Navazuje na vše pozitivní dosažené v tomto oboru. Organizačně akci připravují pracovníci Domu kultury KM, spolupořadateli jsou Město Kroměříž, Krajský úřad Zlín, Český svaz pro film a video Kroměříž (ČSFV), Klub amatérského filmu při DK Kroměříž, akce probíhá pod záštitou Ministerstvo kultury ČR Praha a pod patronací UNICA (Union Internationale du Cinema Non Professionnel) - člen UNESCO. Seminář archivního filmu Archivní seminář se každý rok zaměřuje na jednu národní kinematografii a jednoho velkého tvůrce. V r. 2004 např. to byl švédský film a tvorba Ingmara Bergmana. V rámci semináře se promítají celovečerní a krátkometrážní filmy, probíhají workshopy a přednášky, nechybí ani doprovodné akce. Pro r. 2005 je připraven seminář pod názvem ZLATÝ FOND VISEGRADU a jeho podstatou a posláním bude především zahájení diskuse o potřebě uchovat filmové kulturní dědictví v jednotlivých zemí Visegradu a současně i pokus přenést toto dědictví do ostatních zemí. Akci organizuje Příspěvková organizace města Uherské Hradiště.


98/211


Školství a profesionální film Nezanedbatelnou aktivitou v této oblasti je existence dvou školských pracovišť a to: •

Vyšší odborné školy filmové Zlín (VOŠFZ), u jejíhož zrodu v roce 1992 stál nositel filmového Oscara Prof. Elmar Klos. Základním a primárním cílem filmové školy ve Zlíně je vytvoření co možná nejlepších podmínek pro seberealizaci talentovaných a kreativních studentů, kteří hledají uplatnění v mediální oblasti, nebo se chystají na další studia na vysokých školách. V průběhu dvouletého studia si studenti mají možnost osvojit základní znalosti o filmové, televizní a multimediální praxi a profilovat se dle zvoleného studijního oboru do konkrétní oblasti. Mimo možnost učit se a tvořit v různých tvůrčích týmech, vycházejí ze školy talentovaní studenti s absolventským filmem a doporučením od pedagogů, které spolu s vytvořeným portfoliem zajišťuje dobrý start do profesní praxe. VOŠFZ, s.r.o., je soukromou školou, jejímž zřizovatelem je společnost FILMFEST, s.r.o. Škola je umístěna přímo v areálu Ateliérů Bonton Zlín, a.s., takže studenti od prvního semestru studují a pracují ve filmařském prostředí. MŠMT ČR zapsalo VOŠFZ v roce 1996 do sítě škol a školských zařízení. VOŠFZ úzce spolupracuje s FMK UTB ve Zlíně, dále FAMU Praha, Filmschool Wien, Berklee College USA. Významná je rovněž výměna lektorů, studentů a studentské filmové tvorby.

•

Fakulty multimediálních komunikací Univerzity T. Bati (FMK UTB). Fakulta multimediálních komunikací (FMK) uskutečňuje výuku v rámci pěti kateder (Katedra animace a audiovize, Katedra marketingových komunikací, Katedra prostorového designu, Katedra reklamní fotografie a grafického designu, Katedra společenských věd a umění) Studijní programy jsou koncipovány dvoustupňově. To znamená, že studenti absolvují bakalářské studium (standardní doba 3 roky) a pak mohou pokračovat v navazujícím magisterském studiu (standardní doba 2 roky). Všechny studijní programy jsou stavěny důsledně na principu evropského kreditového systému ECTS (European Credit Transfer System). To umožňuje studentům, aby část svého studijního programu absolvovali na jiných školách, zejména v zahraničí; tyto části jim jsou po návratu uznány jako součást studia. Vývoj VOŠFZ školy se v současné době čím dále tím více integruje zejména do oblasti výuky animované tvorby. UTB FMK KAA klade rovnoměrný důraz na obě specializace (hraná, animovaná) a směřuje je do oblasti reklamy a propagace.

Krajský význam institucí •

VOŠFZ je jediná v regionu Moravy (dvě v celé ČR), v rámci své činnosti přispívá k propagaci regionální kultury a reprezentaci regionu a republiky v Evropě a ve světě.

•

UTB – Fakulta multimediálních komunikací: o odborníci přinášejí nové poznatky, dochází k rozvoji oboru v místě, o přilákání zajímavých osobností do Zlína, o zvýšení povědomí o činnosti zlínských filmařů a studentů ostatních oborů, o šíření zlínské filmové tradice do ostatních částí České a Slovenské republiky.

Vazba na cestovní ruch •

VOŠFZ - pravidelné pořádání exkurzí pro tuzemské i zahraniční zájemce v Ateliérech a filmové škole, Dny otevřených dveří.

•

VOŠFZ - spolupráce s Českými centry - Londýn, Berlín, Francouzský institut.

•

VOŠFZ - pořádání mezinárodních akcí např. mezinárodní přehlídka studentských filmů pod názvem Zlínský pes.

•

UTB - účast na festivalech na podporu cestovního ruchu (např. Tour Region Film - zvláštní cena Anna Juránková za Lázně Bohdaneč).

•

UTB pořádá Filmový festival studentských filmů, kterého se účastní studenti z Polska, Finska a Slovenska (zkratka FSF – Festival studentských filmů, zatím nemá název).


99/211



Filmová tradice města Zlína a místních ateliérů.

•

Existence dvou školských zařízení s profesionální úrovní.

•

Existence pravidelných akcí s mezinárodní účastí v oblasti filmu. Slabé stránky

•

Nedůvěra komerčních sponzorů.

•

Velký počet filmových festivalů – nutnost se odlišit.

•

Vytíženost termínu konání dětského filmového festivalu (listopad) vzhledem ke konkurenčním filmovým projektům v rámci ČR.

•

Nedostatečná tradice Festival studentských filmů (připravuje se třetí ročník), festival nemá jméno. Příležitosti

•

Spolupráce obou školských zařízení a mezinárodní spolupráce.

•

Zvyšování prestiže místních kulturních akcí v oblasti profesionálního filmu. Hrozby

•

Ztráta schopnosti udržet místní kulturní akce v oblasti profesionálního filmu.

3.2.3.4

Památková péče

Úvod Památková péče je souborem aktivit ochraňujících památky a zaštiťujících jejich další existenci. Památky rovněž působí esteticky a emocionálně na soudobého člověka, spoluvytvářejí jeho vztah k domovu a místu jeho života, formují svéráz regionu nebo lokality. Takto jsou silným apelem pro udržování a rozvíjení tradice tvořivosti a lidského umu, znějícím z minulosti ale zaměřeným i do budoucnosti, jehož společenská hodnota je ničím jiným nesuplovatelná. V neposlední míře jsou památky i významnou složkou kulturního bohatství v jeho různorodosti a jedinečnosti na každém místě. Památková péče ve Zlínském kraji je řešena zpracovanou a schválenou „Koncepcí účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji“ a zpracovaným a schváleným „Dlouhodobým plánem účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2010“ a schváleným „Střednědobým plánem účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji na léta 2006 – 2008“.

Vymezení památkového fondu ve Zlínském kraji •

Kulturní památky nemovité a movité a jejich soubory.

•

Památky místního významu.

•

Národní kulturní památky.

•

Památky UNESCO.

•

Památkově chráněná území.

•

Území s archeologickými nálezy.


100/211


Tab. č. 22 - Vymezení památkového fondu ve Zlínském kraji Kraj Zlínský Okres

Kroměříž

Uherské Hradiště

Vsetín

Zlín

Celkem

Památky UNESCO NKP Ochranná pásma NKP Movité KP Nemovité KP Ochranná pásma KP MPR MPZ VPR VPZ KPZ APR

1 1

4

2

2

1 9

62600 409

3 25000 400

1 200 286

9000 363

4 96800 1458

4 1 1 1 -

8 3 2 -

13 2 1 -

8 7 -

33 1 13 3 1 -

Zdroj: Koncepce účinnější podpory památkové péče ve ZK Vysvětlivky: NKP – Národní kulturní památka MPR – Městská památková rezervace MPZ – Městská památková zóna VPR – Vesnická památková rezervace VPZ – Vesnická památková zóna KPZ – Krajinná památková zóna APR – Archeologická památková rezervace Zlínský kraj představuje ve svém památkovém fondu významný soubor urbanistických, architektonických, kulturně – historických, uměleckých a estetických hodnot, jehož význam a potřeba ochrany jsou vyjádřeny existencí plošně chráněných území, prohlášením 9 národních kulturních památek a zařazením Areálu zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO i soustavným společenským zájmem o uchování těchto hodnot.Uchování a rehabilitace tohoto fondu Zlínského kraje je základním strategickým cílem podpory památkové péče ve Zlínském kraji. Památkový fond Zlínského kraje tvoří v současnosti 1 458 nemovitých kulturních památek a téměř 96 800 mobiliárních fondů a movitých kulturních památek, zpravidla interiérů církevních staveb.

Vybrané památky a jejich význam na krajské úrovni NKP - Národní kulturní památky 1. Areál zámku Kroměříž s Květnou a podzámeckou zahradou je skvostem historického jádra Kroměříže a náleží k nejvýznamnějším a nejkrásnějším památkovým objektům na Moravě. Barokně upravený zámek je příkladem stavby zachovávající renesanční půdorys, který svazuje všechny části v jediný blok. Reprezentativní místnosti 1. patra s cenným mobiliářem vrcholí Sněmovním sálem, dějištěm Kroměřížského sněmu z let 1848 -49. V druhém patře je umístěna obrazárna s díly světového významu. Podzámecká zahrada prošla malými přeměnami, dnešní podoba je z romantické úpravy provedené v 19. století. Květná zahrada (na okraji města) si ponechala starší geometrický ráz francouzského renesančního typu s pozdějšími barokními a romantickými úpravami.


101/211


Jedinečnost zahrad a zámku biskupské rezidence je výjimečným příkladem dochované historické i slohové architektury a zahradních a krajinných úprav v mimořádné slohové kvalitě a čistotě. Květná zahrada (libosad) představuje unikátní typ barokní zahrady 17. století, jaký se v obdobném rozsahu a autenticitě v Evropě nedochoval. Spolu se stavbami a krajinnými hodnotami Podzámecké zahrady a biskupskou rezidencí se řadí k vrcholným uměleckým, architektonickým a zahradním dílům v oboru světové krajinářské architektury. 2. Hradiště sv. Klimenta u Osvětiman pochází patrně z 9. století. Na akropoli odkryty základy středověkého kostela, z doby, kdy místo bylo augustiniánským proboštstvím. 3. Soubor památek velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město – Uherské Hradiště – Modrá je opevněným střediskem z období Velkomoravské říše, tvoří několik osad chráněných vodou a opevněním na ploše cca 250 ha. Poloha Na valách, Špitálky – základy zděného kostela z poloviny 9. století s rozsáhlým pohřebištěm. Lokalita Sady- základy chrámu s přistavěnou hrobovou komorou a pohřebištěm. Lokalita Modrá u Velehradu – odkryty základy kostela z 1. poloviny 9. století. Bohatost nálezů nasvědčuje, že ve 2. polovině 9. století se velkomoravská sídlištní aglomerace vyrovnala, ba dokonce i předčila obdobná centra tvořících se feudálních států v západní Evropě. 4. Ploština – památník odboje – pasekářská osada Ploština leží v prostoru. Kde operovala II. partyzánská brigáda Jana Žižky. Dne 19. dubna 1945 tuto osadu, pomáhající partyzánům, fašisté vypálili a 24 občanů zavraždili. Na místě byl zřízen památník. 5. Areál zámku Buchlovice – zámek v Buchlovicích je stavbou vrcholného baroka kolem r. 1700 ve stylu italské vily. Je zde umístěna velmi hodnotná instalace, zámek je obklopen parkem středoevropského významu. Tvůrčí schopnosti architektovy se neuplatňují jen při stavbách samotných, ale i při řešení jejich krajinného prostředí, především při budování rozsáhlých zámeckých zahrad. Zahrada při zámeckém objektu v Buchlovicích patří k předním kulturním památkám svého druhu u nás. Buchlovický zámek se zahradou a parkem se dochoval jako příkladná ukázka barokního „celkového díla“, ve kterém bylo dosaženo vzácné harmonie mezi lidským výtvorem a daným prostředím. 6. Areál hradu Buchlova – hrad Buchlov byl vybudovaný za účelem ochrany obchodní cesty přes Chřiby a je skvělou ukázkou středověké opevňovací techniky. Náleží k nejznámějším a nestarším středověkým hradům na Moravě. Jádro vnitřního hradu je starší, než první písemná zpráva o Buchlově z r. 1300. Stavební dějiny hradu se v podstatě uzavírají na počátku vlády Petřvaldských z Petřvaldu ve 2. polovině 17. století. 7. Areál Pusteven – tvoří cenný komplex roubené architektury, postavené podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče z r. 1898 a je unikátní památkou dřevěné architektury ve stylu tzv. secese. Náleží k nejvýznamnějším památkám vsetínského regionu. 8. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm – bylo založeno v r. 1925 bratry Jaroňkovými. Současné tři areály muzea jsou samy o sobě ukázkou metod záchrany lidového stavitelství. Areál technických staveb – Mlýnská dolina je příkladem dobře promyšlené rekonstrukce lokalizace staveb s respektováním jejich funkce, Dřevěné městečko reprezentuje klasické formy záchrany, charakteristické pro 1. pol. 20. století, a na příkladě Valašské dědiny můžeme sledovat změnu názoru na transfer i prezentaci prostředí, objektů a výsledků lidské práce. 9. Zámek Vizovice – barokní zámek z let 1750-1770 dle projektu brněnského arch., F.A. Grimma náleží k nejvýznamnějším projevům jeho francouzsky orientované tvorby. Vedle knihovny a souboru grafik reprezentuje zámek především obrazová galerie, která náleží k předním zámeckým sbírkám u nás.

Zříceniny 10. Zřícenina hradu Cimburk – uměleckohistoricky velmi cenná zřícenina se řadí k nejvýznamnějším objektům lucemburské hradní architektury u nás a je také po právu hodnocen jako jedna z nejpůsobivějších hradních zřícenin na Moravě.


102/211


11. Zřícenina hradu Lukova – rozlehlý areál zříceniny gotického hradu Lukov s pozdně románským jádrem z 1. pol. 13. století, přední památka moravské hradní architektury.První, byť jen nepřímá zmínka o existenci hradu pochází z r. 1235. Z architektonického hlediska je jistě nejpozoruhodnější štíhlá válcová věžice s břutem, která nemá na našem území obdoby a její původ je třeba hledat ve Francii. Po přestavbě ve 2. pol. 15. století vznikl jeden z nejrozsáhlejších hradních komplexů své doby na Moravě. Prováděné archeologické výzkumy potvrdily mimořádný význam Lukova v hradní architektuře na Moravě.

Zámky a hrady 12. Zámek Holešov s parkem – raně barokní zámek je na Moravě, ale i v českých zemích vůbec, mimořádnou manýristickou stavbou, s rozlehlými klenutými sály v pianu nobile a asi s nejpočetnějším souborem raně barokních kleneb u nás. Architektonické kvality zámku nejsou bohužel v současné době veřejnosti známy, neboť zámek není přístupný. 13. Zámek Bystřice pod Hostýnem s parkem – stavební soubor zámku z 2. pol. 18 stol. na místě tvrze dle projektu F. A. Grimma. Stavební soubor zámku náleží ke třem vrcholným dílům zmíněného architekta (spolu se zámky v Napajedlech a ve Vizovicích) a současně k architektonickým vrcholům moravského časného klasicismu vůbec. 14. Zámek Nový Světlov v Bojkovicích – byl ve svém jádře gotický. Gotický hrad Nový Světlov vystavěli kolem roku 1470-1480 Landštejnové, pocházející z větvě mocných Rožnberků. Hrad nebyl vybudován pouze jako okázalé sídlo šlechty, ale také proto, aby plnil důležitý strategický úkol na přesuté výspě východní Moravy a vytvořil bezpečnou hráz proti ničivým nájezdům Turků, Švédů, Bočkajovců a Kuruců. V 16. století byl Tetaury z Tetova přestavěn v renesančním slohu. Roku 1576 bylo přistavěno ke starému hradu renesanční severní palácové stavení hradu, velepšeno opevnění a hrad byl zmodernizován. 15. Zámek Lešná – reprezentuje pseudoslohovou architekturu, navrženou vídeňskými arch. Míckem a V. Siedekem. Spolu se zooparkem patří k nejvyhledávanějším výletním místům. Samotná zámecká budova kombinuje historizující romantické prvky s prvky hrázděné architektury různého časového a slohového původu. Rozsáhlý anglický park obsahuje mnohé vzácné dřeviny. 16. Hrad Malenovice s předhradím – patří k nejlépe dochovaným hradním stavbám na Moravě, i když jeho původní podobu značně setřely pozdější přestavby a úpravy. Ke stavbě markraběcího hradu došlo asi po r. 1360 na místě starší tvrze. Z tohoto období se do současnosti dochovala obvodová hradba. Ostatní stavební činnost na hradě spadá z převážné části do období přelomu 15. a 16. století, kdy byl hrad za tetourů z Tetova stavebně upraven. Dnešní podobu získal hrad na počátku 18. století, kdy byli jeho majiteli páni z Lichtenštejna – Kastelkornu. Hrad je dnes upraven pro muzejní účely.

Památky lidového stavitelství 17. Památky lidového stavitelství v Rymicích a VPR v Rymicích části zvané Hejnice – rekonstrukce památek lidového stavitelství v Rymicích a ve VPR v Rymicích - Hejnice vytvořila příležitost k muzejní prezentaci hmotných dokladů lidového stavitelství v prostředí, ve kterém lze navodit atmosféru tradiční vesnice východní Hané. Symbióza expozičně nebo obytně užívaných památek se současnou tváří středomoravské vesnice nabízí neobyčejně poučný obraz. Domy v Rymicích patří k nejvýznamnějším památkám lidového stavitelství na území našeho státu. 18. VPR ve Vlčnově – vinné búdy v okrajové části obce Vlčnov s obnovenými vinohrady dnes reprezentují pouze torzo, které se dochovalo z minulosti, a jsou typickou součástí zdejšího krajinného obrazu. Součástí rezervace je jedinečný celek vinohradnických staveb – vinařských búd, situovaný nad obcí v trati Kojiny. V konstrukci některých búd se zachovaly prastaré stavební techniky, které dožívají i na některých obytných stavbách. Soubor vinohradnických staveb, lisoven bez sklepa přestavuje ucelený areál s významnými tapologicky a historicky hodnotnými stavbami, jejichž stavební podstata sahá do 18. a 19. století. Soubor staveb a jejich prostředí je významným dokumentem jihomoravského vinohradnictví a sadařství a tomuto účelu slouží areál dodnes.


103/211


19. Fojtství v Jasenné náleží k nejhodnotnějším památkám karpatské kultury nejen na Zlínsku, ale v celém regionu, který svým významem převyšuje. Náleží mezi nejvýznamnější památky lidového stavitelství východní Moravy. Kulturní a historická hodnota je dána mimo jiné ojedinělostí fojtských usedlostí zachovaných na původním místě. Původní budova fojtství zůstala ve své podstatě zachována až do dnešních dnů a náleží k nejlépe dochovaným původním stavbám svého druhu na Valašsku. V interiéru je umístěna expozice bydlení na Valašsku a expozice o historii obce Jasenná, okolních vesnic a o vesnickém životě na Valašsku. 20. Toleranční kostel ve Velké Lhotě z roku 1783 je posledním dřevěným tolerančním kostelem v České republice a jednou z nejvýznamnějších protestantských památek Zlínského kraje. Vznikl v prvních letech tolerančního období, ve velmi nelehké době, jako doklad statečnosti a věrnosti víře předků.

Ostatní 21. Areál kláštera na Velehradě – rozsáhlý klášterní komplex bývalého cisterciáckého kláštera vykazuje přes četné pozdější stavební úpravy typické rysy románské baziliky. Klášter s kostelem Nanebevzetí P. Marie byl jen skromně obnoven po husitských válkách, ale velmi náročně přestavěn po požáru r. 1681. Přestavba s veškerou interiérovou výzdobou byla dokončena v r. 1735, kdy byla uzavřena rozsáhlá 50 let trvající obnova jedné z největších a nejhodnotnějších klášterních staveb v České republice. 22. Dům čp. 21 ve Zlíně – je dnou z nejvýznamnějších a nejznámějších staveb období zlínského funkcionalismu je správní budova firmy Baťa, která má v řazení objektů v továrně číslo 21. Byla dostavěna v r. 1938 podle návrhu arch. Vladimíra Karlíka. Stala se nejen urbanistickou a architektonickou dominantou, ale přímo symbolem firmy a Zlína vůbec. Ve své době to bylo dílo po všech stránkách výjimečné nejen v rámci tehdejšího Československa, ale i Evropy. 23. Hřbitov ve Střílkách –u nás ojedinělý jednotně architektonicky řešený barokní hřbitov z let 1730-1743 se řadí svou architektonickou a výtvarnou koncepcí k předním funerálním uměleckým dílům moravského baroka. Zcela originální stavební řešení dotváří i sochařská složka výzdoby. V kontextu památek u nás i v celém středoevropském regionu představuje střílecký hřbitov unikátní sepulkrální areál.

3.2.3.4.1

Současný stav památkového fondu

Kulturní památky zapsané v seznamu památek světového dědictví UNESCO Národní kulturní památky a památková území, pokud mají výjimečnou kulturní hodnotu světového významu a naplňují znaky stanovené Výborem pro světové kulturní dědictví, vláda na návrh Ministerstva kultury navrhuje na zápis do Seznamu světového dědictví.

Národní kulturní památky Kulturní památky, jež tvoří nejvýznamnější součást národního kulturního bohatství anebo jsou nositeli kulturních hodnot evropského nebo celosvětového významu, prohlašuje vláda na návrh Ministerstva kultury nařízením za národní kulturní památku.

Vládou České republiky je ve ZK prohlášeno 9 národních kulturních památek Okres Kroměříž •

Areál zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou. Okres Uherské Hradiště

•

Hradiště sv. Klimenta u Osvětiman.

•

Soubor památek velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město – Uherské Hradiště – Modrá.

•

Areál zámku Buchlovice.

•

Areál hradu Buchlova.


104/211


Okres Vsetín •

Areál Pusteven.

•

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Okres Zlín

•

Památník protifašistického odboje v Ploštině.

•

Zámek Vizovice.

Financování Z rozpočtu Zlínského kraje bylo poskytnuto v roce 2003 celkem 9,770.000,- Kč na 66 akcí památkové obnovy (je zde zahrnut i Program regenerace MPR a MPZ, který prochází rozpočtem Zlínského kraje). Pro srovnání – v roce 2002 bylo z rozpočtu Zlínského kraje uvolněno (vlastně poprvé) na obnovu památek 2,100.000,- Kč na 23 akcí (např. roubenku čp. 7 ve Valašských Kloboukách, památku lid. stav. čp. 157 v Břestku, zvonici v Podhradí, na SHP statku Kunovice, na komplexní restaurátorský průzkum barokního hřbitova ve Střílkách, na zříceninu hradu Cimburk aj.). Ze státních dotací bylo v roce 2003 poskytnuto 9,540.000,- Kč na 26 akcí. V roce 2003 bylo poskytnuto z rozpočtu Zlínského kraje a státních dotací na obnovu památek 19.310.000,- Kč na 92 akcí. Pro srovnání, z rozpočtů OkÚ ve Zlínském kraji byla každoročně podle ustanovení § 16 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči poskytována na památkovou obnovu částka cca 25 mil. Kč. Mezi okresními úřady existovaly velké rozdíly ve výši poskytovaných příspěvků, a to bez závislosti na počtu památek a jejich stavu. Na okrese Uh. Hradiště činily příspěvky v průměru 13-15 mil. Kč ročně, na okrese Kroměříž 3-4 mil. Kč, Vsetín – 3-5 mil. Kč a Zlín 1-3 mil. Kč. Od roku 1996 pokračuje pokles nominálních výdajů z rozpočtů okresních úřadů určených na příspěvky vlastníkům kulturních památek.

Vazba na cestovní ruch Návštěvnost historických objektů se značně různí podle jejich popularity, velikosti a druhu. Nižší je obecně v méně známých památkách menšího rozsahu, kde se pohybuje v řádu stovek, maximálně několika tisíc návštěvníků za rok. Vyšší je ve státních hradech a zámcích a velkých muzeích, které jsou cíleně propagovány a poskytují návštěvníkům profesionální zázemí. Z hradů, zámků a památkových objektů Zlínského kraje měly v roce 2003 návštěvnost nad 50 000 tyto: •

Valašské muzeum v přírodě (zaujímá 3. místo v ČR ve své kategorii, celkem 328 164 návštěvníků).

•

Arcibiskupský zámek Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou palác a zahrady Kroměříž (14. místo v ČR, celkem 154 046 návštěvníků).

•

Zámek Buchlovice (30. místo v ČR, celkem 82 811 návštěvníků).

•

Hrad Buchlov (43. místo v ČR, celkem 64 169 návštěvníků).

Vysoký podíl na návštěvnosti mají návštěvníci, kteří lokalitu navštíví a odcestují z ní v týž den. Zejména oblíbené jsou rodinné výlety na významná poutní místa (Velehrad, Hostýn). Do skupiny jednodenních návštěvníků, kteří sice lokalitu navštíví, ale neubytují se v ní, patří také občerstvovací a poznávací zastávky autokarových zájezdů, cílených do vzdálenějších lokalit. V posledním období zvyšují počty jednodenních návštěvníků také zájezdy reklamních agentur, zaměřené na prezentaci a nabídku výrobků nebo služeb. Problémem je udržení návštěvníků déle než jeden den čemuž přispívá nedostatek kvalitních ubytovacích kapacit. Další bariérou větší návštěvnosti je vzájemné propojení nabídky jednotlivých památek a návštěvnicky atraktivních lokalit.


105/211


Vazba na školství •

Zvýšit využití památkových objektů, a to pokud možno celosezónně (tzn. využít památky i mimo letní sezónu, kdy je zájem o ně největší). V spolupráci sektorů školství, zdravotnictví a kultury připravit substrategii regenerace funkcí památkových objektů (využít památky např. pro sportovní, hudební a jim podobné akce, fokálně se nezaměřovat pouze na využití památek pro jejich primární účel nositele informací o historii, ale snažit se je přiblížit lidem jako místo pro odpočinek a volný čas). Ve výše uvedeném smyslu připravit pobídkový dotační titul vůči adaptaci interiérů památek vzhledem ke změně jejich funkcí. Tento program by měl mít charakter pobídkového programu.

•

Iniciovat vznik soutěží týkajících se památek, regionální historie pro školy a školní děti.

•

Vzdělávání pracovníků v oblasti památkové péče – nedostatečné odborné vzdělávání.


Velká hustota nemovitých a movitých kulturních památek ve Zlínském kraji.

•

Vyhlášení dalších NKP.

•

Zařazení jedné kulturní památky do seznamu UNESCO.

•

Vysoká návštěvnost některých památek (tzn. nad 50 000 návštěvníků ročně).

•

Zlepšení fyzického stavu části památek, zejména pak v historických městech.

•

Zpřístupnění řady památek lidového stavitelství pro veřejnost. Slabé stránky

•

Nedořešené majetkoprávní vztahy u kulturních památek.

•

Nedořešené církevní restituce a nedořešené financování církví.

•

Finanční spekulace s nemovitým majetkem.

•

Špatný stavebně technický stav řady památkově chráněných objektů.

•

Nízké povědomí obyvatelstva o kulturních památkách.

•

Stále nedostatečná spolupráce vlastníků kulturních památek s odbornými organizacemi a orgány státní památkové péče.

•

Nízká úroveň využití památek pro cestovní ruch.

•

Omezené zdroje vlastníků památek na opravy a údržbu (neexistují tradiční kapitálové zdroje související s nemovitými hodnotami).

•

Nedostatečné zviditelnění a prezentace kulturních památek. Příležitosti

•

Rozvoj propagace památek a provázání na cestovní ruch.

•

Ve větší míře využívat památkově chráněné objekty ke kulturním akcím.

•

Vznik specializovaných firem na obnovu památek.

•

Používání tradičních materiálů a technologií.

•

Vznik občanských iniciativ a sledování situace veřejností.

•

Zpřístupnit opravené objekty veřejnosti.

•

Vydávání malých stručných publikací, skládaček a letáčků, které by stručně přiblížily historii objektu, místa, obce, města či kraje až do současnosti.

•

Vydání cizojazyčných publikací o nejvýznamnějších památkách kraje.

•

Vytvořit informační systém o památkách kraje na www stránkách, včetně map a obrázků s odkazy na otevírací doby a zajímavosti, přehled akcí zde konaných.

•

Podpořit aktivity pro adaptaci kulturních památek na využití v cestovním ruchu.

•

Podpořit aktivity pro tvorbu nabídky kulturních památek pro subjekty v cestovním ruchu.


106/211


Hrozby •

Nedostatkem finančních prostředků ze strany vlastníků.

•

Nezájem některých vlastníků o památky.

•

Špatné využívání památek.

•

Vandalismus.

•

Používání nevhodných materiálů a technologií v rámci obnovy památek.

•

Nevhodné a nepřiměřené využívání některých památek vlastníky.

Porovnání významných památek v rámci ČR Viz. Příloha č. 11.

Závěr (doporučení) •

Uchování a prezentace památkového fondu o Zabezpečení důsledného dohledu a pravidelné sledování památkové obnovy a prezentace NKP ve Zlínském kraji. o Intenzivní podpora pro zapojení zejména nevyužívaných a chátrajících památek do společenského života jejich vhodným využitím a prezentací. o Všemi prostředky včetně ekonomických stimulovat a upřednostňovat údržbu před rasantními rekonstrukcemi. (Vyhledávací činnost v terénu, kontakt s vlastníky památek zejména prostřednictvím obcí, setkávání s vlastníky památek v případě vesnických památkových rezervací, památkových celků a významnějších památek, vytváření grantů na obnovu kulturních památek včetně tzv. velké údržby a rekonzervace, osvětová činnost prostřednictvím médií, tisku, obcí s rozšířenou působností. Provádění kontrol, místních šetření, obhlídek a konzultací v terénu.) V případě zjištěných nedostatků dávání podnětů obecním úřadům obcí s rozšířenou působností.

•

Informačně – komunikační aspekty o Popularizace a výchovná činnost spojená s památkami (veletrhy, internet), realizování informačních programů, přednášky, ediční činnost, výstavy, využívání hromadných sdělovacích prostředků, vytvoření samostatných webových stránek pro památky kraje, spolupráce s odbory KÚ, obcemi a dalšími institucemi.

•

Metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče o Aktivní uplatnění nástrojů metodického řízení pověřených úřadů na úseku výkonu státní správy ve věcech památkové péče v souladu s platnou legislativou. Pořádání pravidelných setkávání s obecními úřady obcí s rozšířenou působností, individuální konzultace s jednotlivými obecními úřady obcí s rozšířenou působností, metodická činnost ve vztahu k obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, kontrolní činnost výkonu přenesené působnosti na úseku státní památkové péče. Kontrolní činnost je vyhodnocována, prováděny zobecňující závěry v rámci metodické činnosti. Nejméně 1 x měsíčně jsou obecní úřady písemně informovány o dění v oblasti památkové péče – možnosti grantů, k výkonu státní památkové péče, apod.

•

Finanční podpora vlastníků památek o V rámci rozpočtu Zlínského kraje zajistit finanční podporu vlastníků kulturních památek formou fakultativní přímé pomoci z veřejných rozpočtů. Jednalo by se o nadstandardní kompenzaci veřejného zájmu dle vlastních preferencí kraje. Uskutečňovat diferencované přístupy, které budou z hlediska kraje zvažovat jak kulturní hodnoty památek a společenský přínos jejich zachování a dalšího využití, tak i ekonomické nároky na jejich údržbu a obnovu. o Vytvoření grantů na úrovni kraje spojených s obnovou a zabezpečením kulturních památek.


107/211


o

Uplatňovat princip vícezdrojového financování obnovy památek. Vzájemná kombinovatelnost všech příspěvků (vlastní zdroje, příspěvek kraje, obce, státu) – mělo by fungovat tak, že na obnově každé památky by se měl podílet ze zákona především vlastník s tím, že s ostatních zdrojů by bylo přispíváno zejména na zvýšené náklady spojené se zachováním a obnovou kulturní památky, resp. ve výši náhrady za případné nucené omezení vlastnických práv z důvodu celospolečenského zájmu na zachování kulturních památek. V odůvodněných případech přispět i na památky místního významu.

•

Spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond o Spolupráce s občany a občanskými iniciativami v systému péče o památkový fond. Spolupráce se Sdruženími na obnově konkrétních památek – v řadě případů se podařilo „rozjet“ akce památkové obnovy pod patronací těchto sdružení včetně následné prezentace pro nejširší veřejnost a aktivity napojené na oblast cestovního ruchu. – odborná koordinace těchto aktivit, konzultační, metodická a finanční pomoc. Na to navazuje aktivace a co nejširší uplatnění funkcí tzv. okresních konzervátorů a místních zpravodajů památkové péče a jejich propojení s občanskými iniciativami – tyto funkce, založené na bázi dobrovolnosti a zápalu jednotlivců pro památkovou péči plní nezastupitelnou funkci v terénu, kam by se profesionální památkář těžko díky velkému rozsahu svých povinností dostal.

•

Památky a cestovní ruch o Zlepšení koordinace marketingu památkového fondu. o Kontaktovat turistické agentury, cest. kanceláře a předložit nabídku služeb, výhody, slevy, atd. o Zavést kontakt mezi přestaviteli památkového fondu a turistickými agenturami příp. cest kancelářemi (vzájemné vyměňování postřehů a doporučení). o Jasná, přímá a operativní spolupráce mezi přestaviteli kultury a památkové péče a přestaviteli cestovního ruchu na úrovni Zlínského kraje (vymezit podmínky spolupráce).

3.2.3.5

Neprofesionální kultura

Neprofesionální kultura Z hlediska veřejného zájmu má pěstování neprofesionálních uměleckých aktivit význam pro upevňování místních občanských společenství a pro kulturní život, a to zejména v menších obcích, v nichž jeho prezentace často zajišťuje jediný kontakt jejich obyvatel, především dětí, s “živým uměním” nezprostředkovaným médii. Přispívá k sebevzdělávání, rozvoji tvořivosti; u osob se zdravotním postižením a seniorů napomáhá k reintegraci do populace; u rizikových věkových skupin je jeho pěstování prevencí před zneužíváním volného času. Činnost jednotlivých ochotnických a amatérských spolků, těles, souborů, skupin a kroužků má být podporována především orgány obecní samosprávy a to pro význam, který neprofesionální kultura pro občany v místě a tím obecní samosprávu má. Významná, motivující a inspirující je podpora formou pomoci při pořádání přehlídek a festivalů, případně významných a ojedinělých akcí. Neprofesionální kultura má projevy zpravidla v následujících oblastech: •

Amatérské činoherní a hudební divadlo.

•

Amatérské loutkářství.

•

Dechová hudba.

•

Dějiny českého amatérského divadla.

•

Dětské divadlo a přednes, dramatická výchova.

•

Dětské pěvecké sbory.

•

Dětské pohybové a taneční aktivity.


108/211


•

Dětské výtvarné aktivity.

•

Dětský parketový tanec.

•

Folklórní tanec.

•

Fotografie.

•

Komorní a symfonická hudba.

•

Netradiční a mladé divadlo.

•

Pantomima a pohybové divadlo.

•

Sborový zpěv.

•

Scénický tanec.

•

Umělecký přednes a divadlo poezie.

•

Videotvorba.

Nositeli neprofesionální kultury jsou nejčastěji amatérské soubory, spolky a kroužky působící při domech kultury, ZUŠ a školách různého typu. Neprofesionální kultura má velký význam rovněž v oblasti cestovního ruchu a při prezentaci regionů v zahraničí.

Tradiční lidová kultura Mezinárodně uznávaným koncepčním základem péče o tuto oblast živého umění (a zároveň i kulturního dědictví) je Doporučení o ochraně tradiční lidové kultury (přijaté 25. zasedáním Generální konference UNESCO. Paříž, dne 15. 12. 1989). Tento dokument mezinárodně zakotvuje: •

identifikovat jevy tradiční lidové kultury (včetně umění),

•

sbírat je,

•

uchovávat,

•

šířit,

•

chránit je ve smyslu právní ochrany duševního vlastnictví.

V ČR je sběr a ochrana hmotných i nehmotných artefaktů tradiční lidové kultury součást běžných povinností sbírkotvorných institucí. Jedná se o projevy nedílně a bytostně spojeny s místními a oblastními kulturními tradicemi a součástí kulturní identity míst a území. Je proto především úkolem nižších orgánů veřejné správy, aby tomuto okruhu potenciálních věnovaly pozornost jejich zřizované či založené instituce. Tzv. hmotná součást žijící tradiční lidové kultury je představována především lidovými řemesly, která nejsou schopna obstát v tržní konkurenci s průmyslovou výrobou, často nehodnotně napodobující jejich vzory, a podléhají moderně organizovanému obchodu. Zároveň s ekonomickým zánikem výrobců, s příslušnými dopady ve sféře sociální, zanikají nevratně i znalosti tradičních technologií a postupů, což má, mimo jiné, i důsledky pro správnou konzervaci příslušných hmotných artefaktů ve sbírkových institucích. V ČR existuje Ústav lidové kultury ve Strážnici - je jedinou státní institucí, která komplexně, z hlediska územního i obsahového, a ve veřejně prospěšném zájmu ošetřuje tuto oblast. Blíže k této problematice ve Zlínském kraji viz jednotlivé kapitoly 3.1.2.


109/211


Folklor Obecná charakteristika folkloru Oblast folkloru a folklorismu spadá do širšího okruhu tradiční lidové kultury, se kterou se i přes změněné společensko-ekonomické podmínky můžeme setkat téměř každodenně. Folklor lze definovat jako soubor kulturních jevů realizovaných formami ústní, hudebně-zpěvní, herní, taneční a dramatické přímé, neboli kontaktní komunikace. Folklorní tvorba vznikala v tradičním prostředí převážně anonymně, bez písemné fixace. Některé folklorní žánry ztratily svou společenskou funkci a tím i životnost, jiné se neustále vyvíjejí a přijímají podněty z daných společenských podmínek (dětský folklor, anekdoty, vzpomínková vyprávění, fašankové promluvy apod.). Termín folklor původně označoval část tradiční duchovní kultury především nižších vrstev národa, které byly v tehdejší terminologii označovány jako lid – v českých podmínkách šlo především o venkovské zemědělské obyvatelstvo, etnografie však postupně do okruhu svého bádání zařadila i městské prostředí a s ním spojený městský folklor. Vzhledem k zániku tradiční venkovské kultury a významné proměně společnosti a kultury ve 20. století se postupně upouští od termínu lidový či folklorní a hovoří se spíše o lokálních tradicích, spontánních hudebních, tanečních aj. příležitostech. Přestože řada folklorních jevů ve své původní podobě a funkci na většině našeho území již zanikla, v některých lokalitách či regionech, mezi které bezesporu Zlínský kraj patří, mohou i nadále tvořit významnou součást lokální tradice a regionální identity (jako součástí povědomí, kolektivní paměti, vzpomínek) a jsou daným společenstvím považovány za vlastní, reprezentativní a všeobecně známé. Širokou veřejností je ovšem termín folklor používán většinou úžeji než na vědecké půdě – jde spíše o označení lidové hudby a tance a především projevů tzv. folkloristu (blíže viz kap. 3.1.2). Termín folklorismus označuje přenášení některých částí lidové kultury z původního prostředí do jiného kontextu (někdy je termín hodně zjednodušeně vysvětlován jako folklor na jevišti). S projevy folklorismu se setkáváme již několik století, organizované formy nabyly především ve stoletím dvacátém, kdy vznikla většina folklorních souborů a muzik. Folklorismus jako směr či hnutí bývá často definován jako tzv. druhá existence folkloru neboli zprostředkovávání lidové kultury z druhé ruky. Toto využívání či napodobování tradičních prvků charakterizuje změna původních funkcí a odlišné komunikační vazby (v původním prostředí v podstatě neexistuje rozlišení jeviště – hlediště), záměrné a cílevědomé uchovávání, oživování a rozvíjení tradic, využívání tvůrčích přístupů z umělecké sféry a v řadě případů rovněž komercializace. Do oblasti folklorismu nezařazujeme svrchovaně individuální umělecká díla inspirovaná folklorem, stanovení hranice mezi oběma oblastmi je však někdy velmi obtížné. Do popisované oblasti tedy patří jednak projevy spojené s tzv. organizovaným folklorním hnutím (folklorní soubory dětské a dospělé, muziky – cimbálové, hudecké, dechové apod.) a s těmito subjekty spojené veřejné aktivity (koncerty, přehlídky, soutěže a festivaly), jednak folklorní hudební, taneční či slovesné projevy, které mohou být spojeny s nejrůznějšími společenskými příležitostmi – ať už zvykoslovnými (masopust, hody, kácení máje, dožínky), rodinnými (svatby, narozeniny, pohřby ad.) či kulturními a společenskými akcemi nejrůznějších subjektů. Ty mohou samozřejmě plnit nejrůznější funkce, např. zábavní (plesy, bály, masopust, hody), reprezentativní (pouť, hody, festivaly, oficiální akce některé instituce – obce, spolku, firmy, kulturního zařízení), obřadní (svatba, pohřeb, svěcení praporu, řada církevních obřadů…), společensko-integrační (nejrůznější taneční a zpěvní příležitosti či poslechové pořady). Na úrovni Zlínského kraje jak historicky, tak velkou části současných aktivit spadají do oblasti folkloru a folkloristu rovněž dechové hudby a plní řadu důležitých funkcí s ní spojených. Odlišnost folklorních kolektivů a dechových hudeb lze spatřovat v jiné skladbě repertoáru (množství autorských skladeb nejrůznějších hudebních žánrů), v početnějším nástrojovém obsazení, vyšší profesionalitě hráčů, v míře návaznosti na lidové tradice (dechovky ne vždy kroj, prezentují více skladby autorské), způsobem zpracovávání hudebního folkloru, náplní práce a celkovým uměleckým směřováním (často do jiné žánrové oblasti). Malé dechové hudby působí v řadě obcí kraje, početněji jsou zastoupeny na Slovácku, kde jsou také mnohem více svázány s folklorem. Na Valašsku byla historicky situace odlišná, v posledních letech však sledujeme nárůst počtu dechovek, které programově prezentují lidovou kulturu regionu.


110/211


Nositelé folkloru ve Zlínském kraji jsou především: •

občanská sdružení (spolky, soubory, muziky, zájmové kroužky),

•

kolektivy při školách (základních, středních, vysokých či ZUŠ),

•

kolektivy při místních kulturních zařízeních (domy kultury, Besedy ad.). Způsob financování:

•

členské příspěvky,

•

příspěvek na činnost od zřizovatele,

•

sponzorské dary,

•

dotace obce, kraje, ministerstva kultury či školství, nadační fondy,

•

vlastní činnost (pořádání veřejných akcí, honoráře za vystoupení). Tvůrčí činnost a význam oboru

Subjekty spadající do oblasti folkloru a folklorismu se věnují oživování, uchovávání a rozvíjení folklorních tradic obcí či regionů většinou na bázi zájmové umělecké činnosti. Vzhledem k širokému záběru jejich aktivit je třeba vydělit několik oblastí či spíše funkcí, které mohou plnit: •

oblast výchovně-vzdělávací (zejména u dětských a mládežnických kolektivů) S využitím hodnot lidové kultury ve výchovně-vzdělávacím procesu se setkáváme již více než sto let. Součástí (u dětských kolektivů základním posláním) činnosti je rovněž estetická a etická výchova, jejíž naléhavost pociťujeme v současném světě stále silněji. Vedle rozvíjení schopností a dovedností hudebních, pěveckých a tanečních směřuje dobrovolná práce v kolektivu (nejen u dětí) k budování pocitu spoluodpovědnosti a podílu na společné práci a jejích výsledcích, pěstuje pocit hrdosti apod. Řada kolektivů se věnuje rovněž osvětové práci, a to formou pořádání populárně-naučných akcí či vlastní ediční činností.

•

oblast kulturně-společenská Subjekty se zapojují do společenského a kulturního života obce, věnují se obnovování tradičních zvykoslovných aktivit, účastní se nejen slavnostních rodinných příležitostí (svatby, jubilea, pohřby) i významných kulturně-společenských akcí reprezentujících určitou instituci (muzeum, školu, firmu), obec, region, velmi často i stát, organizují či spolupodílejí se na průběhu akcí určených pro dětské domovy, domovy důchodců a nemocnice, jsou pravidelnými účastníky nejrůznějších charitativních aktivit. Smysluplné trávení volného času dětí a mládeže ve folklorních kolektivech je dobrým příkladem primární protidrogové prevence i prevence dalších negativních společenských jevů.

•

oblast kulturně-identifikační Jednotlivé subjekty poskytují svým členům i veřejnosti informace o povaze a různých podobách lidové kultury v rozsahu, který umožňuje vybudování emotivního vztahu k tradicím, k obci, regionu, potažmo i k národu. Jde o jednu z mála možností, jak se přiměřeně bránit soudobému globalizačnímu tlaku. Pozitivní vztah k lidovým tradicím jde ruku v ruce s budováním kladného vztahu ke kultuře národní (vlastenectví), ale také k tradicím cizích etnik či etnických menšin (téměř všechny taneční a hudební soubory se pravidelně účastní mezinárodních festivalů) a přispívá k potlačení nejrůznějších forem nesnášenlivosti.

•

umělecká tvorba V rámci jevištní či mediální prezentace výsledků činnosti vzniká na půdě jednotlivých kolektivů řada choreografií, hudebních úprav, skladeb či scénických projektů s většími či menšími uměleckými ambicemi. Jejich úroveň je velmi různorodá, avšak na základě mezinárodních ocenění i na základě prostého srovnání s podobnými kolektivy v Evropě je třeba konstatovat, že mnohé dechové hudby i amatérské folklorní soubory a muziky ve Zlínském kraji dosáhly během let jednoznačně profesionální umělecké úrovně a celá popisovaná oblast patří k evropské špičce. Řada kolektivů má poloprofesionální nebo profesionální vedení, nebo s profesionálními tvůrci spolupracuje. Nutno konstatovat, že vysoká úroveň hudebních seskupení je dána systémem základních uměleckých škol (zřizovaných kraji a spolufinancovaných státem) a na ně navazujícími vyššími odbornými školami (konzervatoře, JAMU, AMU ad.).


111/211


SWOT analýza Silné stránky •

Uvědomělé pěstování a rozvíjení tradic.

•

Etická a estetická výchova fungující na bázi dobrovolného kolektivu.

•

Originalita a specifičnost tradiční kultury v jednotlivých obcích a regionech, ve srovnání s dalšími oblastmi ČR poměrně vysoká atraktivita zpracovávaného folklorního materiálu (Slovácko, Valašsko).

•

Budování individuální i kolektivní identity úzce spjaté s identitou lokální a regionální (zdravý regionalismus, vlastenectví).

•

Utužování kladných mezilidských vztahů.

•

Rozvíjení individuálních schopností a dovedností na umělecké platformě.

•

Velmi slušné až profesionální hudební vzdělání řady členů.

•

Velmi široký záběr činnosti a plnění řady společenských funkcí.

•

Zájem dětí o práci ve folklorních kolektivech.

•

Kladný vztah střední a zejména starší generace k prezentovanému materiálu (lze doložit např. stále posilovaným vysíláním dechovky i cimbálových muzik v Českém rozhlase Brno a Ostrava a vznikem pravidelného vysílání folkloru ze Zlínského kraje). Slabé stránky

•

I přes poměrně silnou členskou základnu jde o tzv. „menšinový“ žánr, u kterého sledujeme nezájem většiny současné mládeže.

•

Narůstající časová zaneprázdněnost členů kolektivů – vyšší nároky ve školách a zaměstnáních (ve srovnání s dobou před rokem 1989), větší možnost realizovat i jiné zájmy.

•

Problémy s propagací, která je vzhledem k omezeným finančním zdrojům stále složitější.

•

Závislost na dotacích a sponzorských darech. Příležitosti

•

Velmi široké spektrum typů veřejných produkcí: koncerty, plesy, bály, vernisáže, recepce, autorská čtení, divadelní představení, doprovod pohybové složky, slavnostní rodinné příležitosti (svatby, jubilea, pohřby), zvykoslovné aktivity v obci, festivaly, vystoupení v médiích, firemní a propagační akce, veletrhy, produkce v restauračních zařízeních.

•

Spolupráce s institucemi typu muzeí, galerií, kulturních domů.

•

Uplatnění v sektoru cestovního ruchu.

•

Jeden z typů primární prevence sociálně-patologických jevů.

•

Možnost úniku od technizace, globalizace, komercializace do „jiných časů“.

•

Začlenění folklorních žánrů do výuky jazyka českého, dějepisu, tělesné, hudební, výtvarné výchovy apod.

•

Regionální výchova (soubor informací z regionální historie, geografie, literatury a etnografie) jako doplňkový vzdělávací program pro učitele, popř. jako volitelný předmět na základních a středních školách.

•

Ediční činnost podpořená dotační politikou nejen kraje, ale i ministerstva kultury a některých nadačních fondů. Hrozby

•

Mizející materiály pro výrobu krojů (ukončení výroby nebo změna kvality).

•

Problémy s šitím krojů (zánik SLOVAČE).

•

Nivelizace regionální odlišnosti (hudebního i tanečního projevu jednotlivých subjektů) pod vlivem masmédií, přizpůsobování krojů jevišti a současným trendům (proměna či zánik lokálních specifik).


112/211


•

Komercializace kulturních domů a s ní spojené mizení vhodných prostor pro veřejné akce (plesy, bály, koncerty atd.).

•

Nevhodná nebo žádná dotační politika některých měst a obcí.

•

Zvyšování cen nájmů prostor pro nácvik.

•

Technizace a globalizace (pasivní trávení volného času u televizorů a počítačových her, jehož důsledkem je odliv návštěvníků společenských akcí, nezájem i neschopnost bavit se ve společnosti, snižující se pohybové i pěvecké schopnosti dětí a mládeže, problémy při integraci do kolektivu).

•

OSA (u folklorních muzik a souborů).

Závěry, doporučení Komunikační exploze a unifikace kultury a způsobu života v soudobém světě nemilosrdně smazávají poslední důležitá svědectví o životě regionálních pospolitostí, pomáhajících vytvářet identitu našich osobností. Jistou obranou je právě zdravý regionalismus, který svými místními zvláštnostmi zvyšuje hodnotu našeho každodenního života. Budování lokálního či regionálního povědomí je od minulosti spojeno s oblastí lidové kultury, včetně projevů folkloru a folklorismu. Tuto platformu je ovšem potřeba podporovat rovněž institucionálně: a) prostřednictvím škol •

začlenění folklorních žánrů do výuky jazyka českého, dějepisu, tělesné, hudební, výtvarné výchovy apod.,

•

regionální výchova (soubor informací z regionální historie, geografie, literatury a etnografie) jako doplňkový vzdělávací program pro učitele, popř. jako volitelný předmět na základních a středních školách.

b) prostřednictvím podpory subjektů, které se věnují uchovávání a rozvíjení lokálních a regionálních tradic, ať už jde o zájmové kroužky, spolky, dětské a dospělé folklorní soubory a muziky, dechové orchestry apod. Motivace a podpora je možná formou: •

organizování přehlídek, soutěží a seminářů,

•

získávání grantů na pořádání nejrůznějších veřejných akcí (koncerty, festivaly),

•

finanční dotace na nájem,

•

finanční dotace na materiální vybavení (kroje, hudební nástroje),

•

zvláštní podpora projektů spojených s odborně garantovanou obnovou tradičního oděvu či nástrojového obsazení (rekonstrukce kroje, získání nástrojů z tradičního lidového instrumentáře),

•

finanční dotace na ediční činnost (publikace o lidové kultuře obce či regionu, sbírky hudebního, slovesného, tanečního či dětského folkloru),

•

finanční podpora reprezentování kraje v zahraničí,

•

práce alespoň jednoho profesionála na krajském odboru kultury, který by se tomuto odvětví věnoval.

3.2.3.6

Hvězdárny

Popisná část významných zařízení Ve Zlínském kraji existují 4 významnější hvězdárny: •

Hvězdárna Valašské Meziříčí – rozsahem činnosti, personálně i rozpočtově největší hvězdárna ve Zlínském kraji - zřizovatel KÚ Zlínského kraje.

•

Hvězdárna Vsetín – pracuje pod Muzeem regionu Valašsko – zřizovatel KÚ Zlínského kraje.

•

Hvězdárna Uherský Brod – pracuje pod místním KD – zřizovatel zřejmě město.


113/211


•

Hvězdárna Zlín – Zlínská astronomické společnost, nově vybudovaný objekt hvězdárny, pod městem Zlín.

Jako jedna z mála zemí se může Česká republika pyšnit existencí naprosto unikátní sítě planetárií a hvězdáren, jejíchž dlouholetá kulturně vzdělávací a odborná činnost je již dlouhá léta oprávněně obdivována. Nejinak je tomu i ve Zlínském kraji. Kredit českých hvězdáren ve světě i v samotné vlasti je vysoký, i když prostředky věnované na jejich provozování jsou nevelké. Přesto svojí činností přesahují nejen hranice regionu, ale často i České republiky. Dlouholetá kulturně vzdělávací činnost hvězdáren se vždy příkladně odrážela v kulturní úrovni českého národa. Svoji velmi seriózní roli si tyto instituce zachovávají i nyní, kdy jsou prostřednictvím médií stále častěji prezentovány laciné názory na uspořádání světa, k nimž jejich autoři či stoupenci dospěli bez použití vědecké metody. Varovné přitom především je, že tyto spekulace jsou pak často ve společnosti všeobecně přijímány jako plnohodnotná alternativa vědeckého nazírání světa a věda sama se pak dostává do defenzívy. Mezi odbornou a vzdělávací činnost nelze klást ostrou hranici. Vzájemně se prolínají a velice pozitivně ovlivňují. Posláním hvězdáren je: •

seznamovat širokou veřejnost s vědeckými poznatky z oblasti přírodních věd,

•

rozvíjet zájmovou činnost v oboru astronomie, kosmonautiky, meteorologie a řady dalších oblastí přírodních věd,

•

podílet se na mimoškolním vzdělávání všech věkových kategorií žáků,

•

podílet se na vědecké a výzkumné činnosti a její výsledky vhodným způsobem publikovat a popularizovat.

Toto poslání hvězdáren a planetárií je naplňováno především zcela jedinečným způsobem, a to vzděláváním přímo pod přirozenou oblohou (a to jak noční tak denní - Slunce), což v obou případech vyžaduje unikátní přístrojové vybavení, vlastní právě a pouze těmto institucím. Pouze tak je totiž zaručována vysoká názornost a tím i účinnost vzdělávání. Za zmínku stojí i systematická práce s mládeží, doplňková školní výuka, (vzbuzování) kladného vztahu k přírodě, ale i řada dalších přidružených aktivit (např. v oblasti alternativních zdrojů energie, ekologie apod.).

SWOT analýza Silné stránky •

Historická tradice hvězdáren zřizovaných Zlínským krajem, ale i ostatních.

•

Trvalé kontakty se vzdělávacími organizacemi ve městě, okolí, Zlínském kraji i v ČR a SR.

•

Dobré kontakty s neziskovými organizacemi pro mládež i dospělé.

•

Relativně stálý zájem veřejnosti (jak z řad školní mládeže, tak dospělých), ovlivňovaný „děním“ na obloze – astronomie a kosmonautika se zatím těší zájmu veřejnosti.

•

Vzdělávací aktivity v rámci mimoškolních aktivit mládeže (astronomické kroužky, zapojení členů do odborné činnosti, letní tábory, aj.).

•

Existence odborné činnosti – pomáhá vzdělávat pracovníky, přitahuje zájemce především z řad mládeže, výchova mladých pozorovatelů.

•

V rámci odborné činnosti spolupráce se zahraničními partnery, světovými organizacemi (dle odborností).

•

V mnohých případech hvězdárny využívají na některé činnosti dobrovolnou práci.

•

Rozvojový potenciál v oblasti vzdělávání v návaznosti na odborné a pedagogické pracovníky.

•

Velmi dobrý stav nemovitého zařízení po rekonstrukcích v letech 1998 – 2005 v případě Vsetínské hvězdárny.


114/211


Slabé stránky •

U menších zařízení existuje nedostatek odborných pracovníků.

•

S ohledem na nedostatek finančních prostředků celková stagnace dalšího vzdělávání pracovníků a ohrožení jejich dalšího odborného růstu (odborné vzdělávání, účast na domácích nebo zahraničních konferencích).

•

S výjimkou Hvězdárny Valašské Meziříčí se jedná o poměrně malá zařízení – nemožnost pořádání větších akcí (malá kapacita sálu a prostor), problém z hlediska bezbariérového přístupu.

•

Ve většině případů technická zastaralost klasické části vybavení hvězdáren (tedy kopule, dalekohledy, montáže apod.) – nutnost nákladných oprav nebo výměny.

•

Nevyhovující internetové připojení.

•

Malá až téměř žádná spolupráce v rámci kraje.

•

Nutnost rozsáhlejších rekonstrukcí: stáří 50 let hlavní budovy, 40 let jižní budovy v případě Hvězdárny Valašské Meziříčí. Příležitosti

•

Nové možnosti částečného financování aktivit hvězdáren a jejich rozvoje ze zdrojů EU.

•

Oživení přeshraniční spolupráce a styků – navázání na předchozí dobrou tradici.

•

Potenciál pro vytvoření unikátních vzdělávacích středisek pro problematiku přírodních věd, věd o Zemi, techniky a technologie (širší záběr odbornosti).

•

Rozvoj hvězdáren a jejich areálu v návaznosti na turistický ruch v regionech (především v okrese Vsetín) – návaznost na dlouhodobé plány jednotlivých oblastí, rozvoj areálů s ohledem na potřeby vzdělávání, výuky a popularizace.

•

Posílení dalšího rozvoje a vzdělávání pracovníků hvězdáren v návaznosti na grantové programy a projekty – nutnost kofinancování ze strany obce, kraje.

•

Možnosti vhodného provázání vzájemné informovanosti o jednotlivých kulturních institucích v rámci kraje (zlepšování služeb, zvyšování návštěvnosti).

•

Synergické efekty ze vzájemné spolupráce jednotlivých institucí v rámci kraje (příprava společných pořadů, výstav apod.).

•

Projekty města, kraje, ministerstev, EU a neziskových organizací, související s mimoškolním vzděláváním a aktivitami mládeže, environmentální vzdělávání.

•

Aktivní členství v profesních sdruženích a organizacích; spolupráce s astronomickými organizacemi (Česká astronomická společnost, aj.).

•

Zvýšená aktivita a nové pořady s ohledem na pokles vzdělanosti a zájmu o přírodní vědy a celkový příklon veřejnosti k „iracionalitě“. Hrozby

•

Nevyřešené otázky ohledně profinancovávání a kofinancování projektů a grantů ze strany zřizovatele (potřeba vybudovat jednotný postup z hlediska metodické přípravy a profinancování a kofinancování projektů, motivace organizací) – v současné době značné problémy, hrozící zastavení možnosti čerpat prostředky z fondů EU.

•

Obava o další vztahy mezi hvězdárnami a zřizovateli (v případě Vsetínské hvězdárny mezi hvězdárnou a muzeem).

•

Pokles počtu osob, kteří odvádějí pro hvězdárny dobrovolnou práci.

•

Stále rostoucí problém se světelným znečištěním, který se daří řešit jen velmi těžko – v případě odborné činnosti nutnost přesunout odborná pozorování do jiných lokalit.

Závěr (doporučení) Jak ukazuje historie a dosavadní vývoj, hvězdárny patří ke kulturními dědictví našeho kraje a právem jsou považovány za instituce vzdělanosti, práce s mládež i kvalitní odborné a pozorovatelské práce.


115/211


V oblasti finanční •

Motivovat organizace k získávání prostředků z evropských a jiných zdrojů prostřednictvím jasného a průhledného způsobu kofinancování a profinancování přes zřizovatele nebo podpůrný fond zřízený Zlínským krajem.

•

Stabilizovat mnohdy podhodnocené rozpočty na úroveň, která zajišťuje jejich další přijatelný rozvoj a existence, včetně akceptace nových forem práce a výzkumu.

•

Posílit ekonomickou samostatnost institucí. V oblasti správní

•

Udržet přijatelnou výši především investičního fondu z důvodů větší technické i finanční náročností případných oprav.

•

Snížit administrativní náročnost styku mezi organizací a zřizovatelem.

•

Nezapomínat na hvězdárny jako organizace, které by se rády podílely na projektech v oblasti vzdělávání, EVVO i obecného kulturního vyžití a vzdělávání (tedy je-li to možné nastavení podmínek tak, aby to bylo možné).

•

Pravidelně vyhodnocovat a aktualizovat strategickou koncepci rozvoje kultury v kraji. V oblasti metodické

•

Poskytovat přijatelné a včasné metodické řízení především v oblasti účetnictví, vyúčtování dotací a dalším administrativním úkonům vůči zřizovateli.

•

Využít potenciál rozvoje vzájemné spolupráce a sdílení nákladů na přípravu projektů (například výstavy, přednášky, vzdělávací materiály apod.). V oblasti technické

•

Postupně a plánovitě opravovat a rekonstruovat objekty a technické vybavení v nich.

•

Akceptovat nové technické a technologické trendy včetně jejich financování.

•

Postupnými kroky lépe využít potenciál areálů hvězdáren. V oblasti personální

•

Udržet a zvyšovat odbornou zdatnost a znalosti odborného personálu formou projektů, grantů, možnosti jejich účasti na seminářích, sympóziích, konferencích apod. (a to i mezinárodních).

•

Prací s mládeží vytvářet potenciál dobrovolných spolupracovníků a možných pozdější kolegů.

•

Akceptovat mzdové náklady v takové výši, aby bylo možné formou cílových odměn motivovat pracovník k lepšímu výkonu.

3.3

Nástroje pro ovlivňování kultury ve Zlínském kraji

Nástroje pro ovlivňování kultury ve Zlínském kraji se odvíjí od nástrojů používaných v ČR (viz kap. 2.3.5.), které jsou již velmi blízké nástrojům v zemích EU (viz kap. 2.2.).

3.3.1 Nástroje legislativní Na úrovni krajů se legislativa zaměřená na ovlivňování kultury na krajské a obecní úrovni odvíjí především od zákona 129/2000 Sb. (Zákon o krajích). Zde je mj. vymezen pro oblast kultury výkon přenesené působnosti státu na poli kulturním (zřizování vybraných institucí, péče o památky…), podřízenost ministerstvu kultury, tedy i s touto institucí souvisejícím právním normám. Současně je však zde umožněna široká škála vlastních aktivit ve směru ke kulturnímu dění. Dalším významným nástrojem v oblasti legislativní jsou zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) a zákon č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích.


116/211


Obdobná situace je u obcí, které mohou být s pověřenou působností (mají státem definované povinnosti mj. i v oblasti kultury, ale také možnosti pro vlastní aktivity), případně bez státem pověřené působnosti, kterým však je opět umožněna široká škála aktivit, včetně aktivit na poli kulturním. Na úrovni úřadu Zlínského kraje je nástrojem pro plnění legislativních povinností kraje v oblasti kultury odbor Kultury a památkové péče. Mezi jeho základní činnosti patří:

Kultura Samostatná působnost •

Vede evidenci aktivit zájmové umělecké činnosti na území kraje, získává a shromažďuje informace o regionálních kulturních tradicích, folklorních aktivitách apod.

•

Sleduje profesionální a neprofesionální kulturní aktivity a připravuje podklady pro rozhodování orgánů kraje o poskytnutí dotací.

•

Zabezpečuje úkoly při zřizování a samotné činnosti organizací kraje odvětví kultury (např. zřizovací listiny a jejich změny, jmenování a odvolávání ředitelů a stanovení jejich platu a odměn) včetně jejich odborného vedení.

•

Plní pokyny oddělení příspěvkových organizací odboru ekonomického při metodickém řízení organizací kraje odvětví kultury v oblasti rozpočtu a financování, návrhu a rozpisu finančních vztahů, závazných ukazatelů a limitů rozpočtu, které orgány kraje stanoví řízeným příspěvkovým organizacím, a sledování a vyhodnocování jejich hospodaření.

•

Připravuje podklady pro zpracování rozpočtu kraje a rozpočtového výhledu dle pokynů oddělení rozpočtu a financování odboru ekonomického v rozsahu působnosti odboru včetně organizací kraje odvětví kultury.

•

Ve spolupráci s oddělením majetkoprávním odboru ekonomického zabezpečuje podklady pro rozhodování o nakládání s majetkem kraje.

•

Ve spolupráci s odborem investic připravuje podklady pro zpracování investičních záměrů. Přenesená působnost

•

Rozhoduje o odvoláních proti závazným stanoviskům vydávaných správními orgány I. stupně dle zákona č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů.

•

Přezkoumává rozhodnutí správních orgánů I. stupně dle zákona č. 237/1995 Sb.

•

Řeší přestupky dle § 32 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích.

•

Vykonává dohled nad dodržováním povinností podle zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, s výjimkou taxativně uvedených povinností a ukládá sankce v případě zjištění porušení ustanovení zákona.

•

Ukládá pokuty dle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), a dle zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích.

Oddělení památkové péče Samostatná působnost •

Zpracovává návrh koncepce podpory státní památkové péče v kraji v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v České republice a po projednání s ministerstvem kultury zpracovává návrhy plánů (dlouhodobých, střednědobých a prováděcích) a programů zachování a obnovy kulturních památek v kraji.

•

Zabezpečuje úkoly pro usměrňování využití kulturních památek v kraji.


117/211


Přenesená působnost •

Zabezpečuje a metodicky řídí výkon státní správy na úseku památkové péče dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, na území kraje.

•

Dozírá v rozsahu své působnosti na dodržování zákona o státní památkové péči a předpisů vydaných pro jeho provedení.

•

Rozhoduje o odvoláních proti závazným stanoviskům vydávaných správními orgány I. stupně.

•

Přezkoumává rozhodnutí správních orgánů I. stupně.

•

Rozhoduje o podmínkách přenechání kulturní památky nebo národní kulturní památky k dočasnému užívání po vyjádření odborné organizace státní památkové péče.

•

Vydává závazná stanoviska pro provedení obnovy národní kulturní památky.

•

Rozhoduje o podmínkách pro další výkon činnosti nebo výkon činnosti zakáže organizaci nebo občanovi, kteří by mohly způsobit nepříznivé změny národní kulturní památky.

•

Podává návrh stavebnímu úřadu na zahájení řízení o vyvlastnění nemovité kulturní památky.

•

Vyjadřuje se k návrhu ministerstva kultury, zda určitá věc bude prohlášena za kulturní památku nebo bude jako kulturní památka zrušena.

•

Vyjadřuje se pro ministerstvo kultury k tomu, zda území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek lze prohlásit za památkovou zónu.

•

Vyzývá vlastníky věcí, které by mohly být prohlášeny za kulturní památku, o poskytnutí údajů o těchto věcech.

•

Plní úkoly orgánu státní památkové péče pro národní kulturní památky, pokud to nepřísluší ministerstvu kultury nebo vládě.

•

Spolupracuje s památkovou inspekcí.

•

Vede seznam kulturních památek na svém územním obvodu.

3.3.2 Nástroje ekonomické 3.3.2.1

Výdaje veřejných rozpočtů

Díky reformám veřejné správy které probíhají od roku 2000 došlo ke změnám v oblasti financování kultury. Přijetím nových zákonů došlo k oddělení finančních prostředků státního rozpočtu a rozpočtů územní samosprávy. Financování kulturních aktivit v regionech se skládá z prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu a z rozpočtů krajů a obcí. Pravidla pro financování kultury z veřejných rozpočtů jsou stanoveny především platnou legislativou (viz kap. 3.3.2.).

3.3.2.2

Finanční nástroje Zlínského kraje

Zastupitelstvo Zlínského kraje schválilo dne 12. 9. 2001 (č. usn. 49/Z005/01) Statut Fondu kultury Zlínského kraje a tímto zřídilo účelový Fond kultury Zlínského kraje. Zlínský kraj zřídil tento účelový fond dle zákona 129/2000 Sb. o krajích a v souladu se zák. č. 250/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Dne 5. 11. 2001 (č. usn. 372/R026/01) schválila Rada Zlínského kraje Pravidla pro poskytování a vyúčtování dotací z Fondu kultury Zlínského kraje, která byla na základě zkušeností novelizována usnesením Rady Zlínského kraje ze dne 23. 6. 2003 (č. usn. 508/R17/03). Fond kultury je určen především k podpoře kulturních aktivit, estetické výchovy dětí a mládeže, k ochraně kulturních památek a slouží fyzickým a právnickým osobám, spolkům, sdružením, kroužkům, klubům apod., které aktivně pracují v oblasti zájmové i profesionální kultury. Dotace z Fondu kultury jsou poskytovány přísně účelově – na konkrétní akci, projekt nebo činnost. V jednom roce nemůže dotace jedné organizaci převýšit částku 200 tis. Kč.


118/211


O přidělení dotace z Fond kultury rozhoduje Rada Zlínského kraje – pokud je žadatelem obec, rozhoduje Zastupitelstvo Zlínského kraje. Prostředky fondu lze čerpat dvěma základními způsoby: 1. dotací, přidělenou na základě uzavřené smlouvy, 2. darem, věcným nebo finančním v maximální výši 5 000,- Kč o jehož poskytnutí rozhoduje člen rady pro kulturu. Výběrová řízení na podání žádostí o poskytnutí dotace z Fondu kultury Zlínského kraje jsou vypisována čtvrtletně na úřední desce Zlínského kraje a na internetových stránkách Zlínského kraje, kde je také umístěn formulář žádosti a základní dokumenty - Statut Fondu kultury Zlínského kraje a Pravidla pro přidělování a vyúčtování dotací z Fondu kultury Zlínského kraje. Tab. č. 23 - Fond kultury Zlínského kraje V tis. Kč

Fond kultury 2003

2004

2005

2 241

12 788

9 179

200

59

346

2 000

3 000

3 000

0

9 650

5 798

4 Dary

20

10

10

5 Úroky z bankovního účtu

21

69

25

2 241

12 637

8 903

500

7 700

5 700

50

50

50

1 000

1 500

1 000

4 Dotace církvím

150

2 232

1 000

5 Dotace jiným práv. osobám

400

500

500

6 Dotace fyz. osobám

141

655

653

Celkem 1 Přebytek hosp. minulých let Zdroje

2 Rozpočet Zlínského kraje - kulturní aktivity 3 Rozpočet Zlínského kraje - památky

Celkem 1 Dotace obcím Čerpání

2 Dotace nez. Organizacím 3 Dotace obč. sdružením

Zdroj: ZK

3.3.3 Institucionální nástroje 3.3.3.1

Orgány krajské samosprávy a správy

Zde v oblasti kultury působí: •

45 členné Zastupitelstvo Zlínského kraje,

•

9 členná Rada Zlínského kraje (včetně hejtmana),

•

odbor kultury a památkové péče Zlínského kraje (viz kap. 3.3.1),

•

komise Zastupitelstva Zlínského kraje výbor pro kulturu a památky,

•

komise Rady Zlínského kraje: kulturní komise – blíže viz příloha č. 6,

•

jiné - např. ediční činnost Zlínského kraje s následujícími tituly: o Zlínský kraj (základní informace o regionu), o J. Spathová – Stavební a umělecké památky Zlínského kraje, o Výtvarné umění Zlínského kraje, o Pověsti a balady, o Přehled lidových a cimbálových muzik Zlínského kraje.


119/211


3.3.3.2

Vazba na současné strategické dokumenty Zlínského kraje

Svou podstatou se Koncepce kultury Zlínského kraje dotýká v zásadě třech strategických dokumentů Zlínského kraje. Jsou to 1) Program rozvoje územního obvodu Zlínského kraje, za 2) Program rozvoje cestovního ruchu ve Zlínském kraji, a za 3) Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy Zlínského kraje. I.

Program rozvoje územního obvodu Zlínského kraje

Program rozvoje územního obvodu Zlínského kraje (PRÚOZK) byl schválen v souladu s § 13 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje Zastupitelstvem Zlínského kraje 19. června 2002. Dokument vycházel z Programu rozvoje Zlínského kraje, který Zastupitelstvo Zlínského kraje vzalo na vědomí v červnu 2001. PRÚOZK je společným dílem politiků a odborníků ve struktuře pracovních komisí, jmenovaných Radou Zlínského kraje za účelem jeho vyhotovení. Jde o vrcholový strategický dokument, který stanovuje rozvojové potřeby a cíle, které chce kraj dosáhnout. Dokument se dotýká oblasti kultury ve třech rovinách a to: a) Lidské zdroje Posílit v kraji udržitelné faktory pro konkurenceschopnou kvalitu života obyvatel. Cíl zahrnuje schopnosti obyvatel zvyšovat své ekonomické příjmy, tedy úspěšně podnikat a pracovat, dále růst kvality a dostupnosti služeb společenské infrastruktury, modernizaci výchovně vzdělávací soustavy, podporu občanským iniciativám, bezpečnost obyvatel i návštěvníků kraje.

Specifické cíle týkající se kultury •

Zachovat a posilovat kulturní hodnoty a dědictví.

•

Koncepční rozvoj tělovýchovy a sportu na území kraje.

Aktivity směřující k naplnění cílů •

Příspěvky kulturním, folklórním aj. projektům, souborům a institucím.

•

Nehmotná podpora vlastních aktivit obcí v oblasti sociálních služeb, kultury a sportu.

•

Kraj podpoří iniciativu o výstavbu a rozšíření univerzitní knihovny pojaté jako širší informační, kulturní a vzdělávací centrum.

b) Cestovní ruch Základním cílem problémového okruhu je vyšší využití ekonomického a sociálního potenciálu cestovního ruchu v kraji, jeho atraktivity pro návštěvníky a zdokonalování a rozšiřování turistické infrastruktury. Spolu s tím je úkolem cestovního ruchu příznivě ovlivnit rozvoj kvality života obyvatel, vzdělávání, kultury, služeb, sportu.


Vytvoření komplexních turistických produktů z lokálních nabídek.

•

Zvýšení pestrosti a kvality služeb cestovního ruchu.

•

Obnova nemovitých kulturních památek.


Propagace kulturních a společenských událostí v kraji do sousedních zemí prostřednictvím institucionální informační výměny (kraje, obce).

•

Podpora tvorby turistických produktů.

•

Propagace folklórních a řemeslných tradic.

•

Získávání zdrojů pro obnovu nemovitých kulturních památek a jejich zapojení do aktivit nadregionálního významu.

•

Iniciace partnerství soukromého a veřejného sektoru pro potřeby odvětví vč. výměny informací.


120/211


c) Obnova nemovitých kulturních památek Reforma veřejné správy se dotkne také podpory kulturních památek. Ve Zlínském kraji je potřebných nemovitostí mnoho a představují tradici i hospodářský potenciál. Kraj podpoří přístup k finančním zdrojům pro obnovu tak, aby nebyly kráceny ostatní kulturní aktivity. Proto se bude podílet na přípravě projektů obnovy zvlášť zaměřených na kulturní aktivity nadregionálního významu.


Obnova a využití nemovitých kulturních památek.

•

Vyšší využití památek při kulturních akcích nadregionálního významu.


Propagace kulturních a společenských událostí v kraji do sousedních zemí prostřednictvím institucionální informační výměny (kraje, obce).

•

Podpora tvorby turistických produktů.

•

Propagace folklórních a řemeslných tradic.

•

Získávání zdrojů pro obnovu nemovitých kulturních památek a jejich zapojení do aktivit nadregionálního významu.

•

Iniciace partnerství soukromého a veřejného sektoru pro potřeby odvětví vč. výměny informací.

II. Program rozvoje cestovního ruchu ve Zlínském kraji Vazba na kulturu se prolíná prakticky celým dokumentem. Nejvýznamnější je však spojení kultury s památkovými objekty, kde dochází ke koncentraci poznávacího cestovního ruchu a návštěvníci těchto míst se dostávají do bezprostředního kontaktu s místní kulturou. Velký význam pro kulturně orientovaný cestovní ruch má městská památková rezervace Kroměříž se zámkem a zahradami, které jsou v seznam kulturního dědictví UNESCO. Významnou církevní atraktivitou je poutní kostel Svatý Hostýn a Velehrad, hojně navštěvované jsou hrad Buchlov a zámek Buchlovice. V kraji jsou celostátně významné lázně Luhačovice. Potenciál cestovního ruchu doplňuje řada dalších turistických atraktivit, z celkového pohledu ale zatím není tento potenciál plně využíván. Viz kap. 3.2.3.4 - Památková péče. V současné době je ve fázi příprav zpracování nové Marketingové koncepce na podporu rozvoje cestovního ruchu ve Zlínském kraji. III. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy Zlínského kraje Tento dokument vznikl rozpracováním Dlouhodobého záměru České republiky a je stěžejním strategickým dokumentem regionálního školství. Vazba koncepce kultury Zlínského kraje na tento dokument se nachází v rovině uměleckého školství, kdy při porovnání informací z obou zdrojů se tyto vzájemně doplňují.

3.3.3.3

Institucionální zařízení ve Zlínském kraji

Na zřizování a správě kulturních zařízení, jež svoji činnost uskutečňují ve Zlínském kraji, se podílejí následující instituce: 1. Ministerstvo kultury ČR: •

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm,

•

Muzeum J.A.Komenského v Uherském Brodě,

•

Areál arcibiskupského zámku s Podzámeckou a Květnou zahradou v Kroměříži (Národní kulturní památka zapsaná v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO),

•

Zámek Vizovice (NKP),

•

Zámek Buchlovice (NKP),

•

Hrad Buchlov (NKP).


121/211


2. Zlínský kraj: •

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně (včetně hradu Malenovice, muzea Luhačovického Zálesí v Luhačovicích a památníku Ploština),

•

Muzeum Kroměřížska v Kroměříži,

•

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti (včetně památníku Velká Morava ve Starém Městě),

•

Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně (včetně hvězdárny),

•

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně,

•

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně,

•

Středověké tvrze: Kunovice, Rymice,

•

Zámky: Vsetín, Valašské Meziříčí.

3. Místní správa (města a obce): •

Městské divadlo ve Zlíně,

•

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti,

•

Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně,

•

zámky: Uherský Ostroh, Pohořelice, Holešov, Bystřice pod Hostýnem,

•

středověká tvrz Hluk,

•

regionální muzea: Brumov-Bylnice, Bojkovice, Velké Karlovice, Valašské Klobouky, Zubří, Slavičín,

•

zříceniny: Brumov, Lukov u Zlína, Cimburk,

•

Knihovna Kroměřížska v Kroměříži,

•

Knihovna Bedřich Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti,

•

Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně,

•

dalších 46 městských a místních knihoven s profesionálními pracovníky ve Zlínském kraji.

3.3.3.4

Místní nositelé kultury ve Zlínském kraji

Vedle výše uvedených institucí, které lze prezentovat jako institucionální nástroje pro ovlivňování kultury ve Zlínském kraji, hrají významnou roli i další instituce, působící především jako tzv. nositelé kultury v daném místě. Jedná se o velké množství nejrůznějších institucí, z nichž jako institucionální prvek mají význam především takové, které působí celostátně, případně jsou rozšířeny ve větším množství a působící s tradičním, historicky daným kontextem. Jedná se především o: •

církve,

•

spolky (hasiči, myslivci,…),

•

domy kultury,

•

další organizace vyvíjející kulturní činnost (umělecké agentury, zájmové spolky, školy…).

3.3.4 Závěr Samofinancování činnosti kultury je složité. Z dosud získaných poznatků o zdrojích pro financování kultury vyplývá, že hlavním zdrojem financování místní kultury jsou a i nadále budou veřejné rozpočty. Příjmy z jiných zdrojů, než jsou veřejné rozpočty, jsou možné, ale pokryjí náklady v objemu 5 – 30 %. Činnosti v kultuře jsou (až na výjimky) svojí povahou ztrátové, a to bez ohledu na to, kdo je provozuje. Nelze ani očekávat zvýšení příjmů z tzv. hlavních činností, ale ani z případných činností hospodářských (z podnikání). Dary z neveřejných prostředků pokrývají pouze malou část nákladů činnosti kultury a jsou prakticky zanedbatelné.


122/211


Doporučení v oblasti správní •

Na všech stupních veřejné správy vyhlašovat výběrové grantové programy pro celý resort kultury.

•

Provést digitalizaci kulturního dědictví, zejména veškerých artefaktů z úseku památkové péče. (Převést listinné památky do formy elektronické, taktéž zdokumentovat - fotodokumentace ostatní artefakty a přenést je do elektronické podoby.)

•

Provést krajskou centrální pasportizaci veškerých tvůrců lidové umělecké výroby.

•

Zlínský kraj by měl vydat - pro zvýšení povědomí a informovanosti veřejnosti – souhrnný přehled o strukturálních fondech Evropské unie, vhodných pro použití v oblasti kultury.

•

Zlepšit přístup ke kultuře a k účasti na kulturním dění pro co největší počet občanů regionu.

•

Ve vybraných místech nově posoudit a případně přehodnotit rozsah a účelnost památkové ochrany (nejaktuálnější je to v krajském městě).

•

Je nutné legislativně dořešit zakotvení regionální funkce krajské knihovny a z toho vyplývající práva a povinnosti.

•

Na úrovni Zlínského kraje zvážit možnost zřízení odbytového sdružení pro výroby lidové umělecké výroby (a to jak v rámci ČR, tak i v zahraničí).

•

Ze strany orgánů kraje, měst, obcí a různých zájmových organizací usilovat o zvýšení všestranné podpory umělecké řemeslné výroby (vytvářením lepších podmínek, poskytováním dotací apod.).

•

Zvážit zřízení (případně obnovení) uměleckých rad profesionálních divadel – zásadní rozhodnutí ponechat na zřizovatelích divadel. Doporučení v oblasti finanční

•

Poskytované finanční prostředky pro úsek kultury jsou stále nízké a pod evropským průměrem. Vedle zvyšování poskytovaných prostředků a jejich nejefektivnější využití, je jednou z možných cest sdružování finančních prostředků (stát, kraj, obce, organizace, sponzoři).

•

Uznání kultury jako také ekonomického faktoru sociální a občanské integrace.

•

Z dotačního fondu poskytnout prostředky na využití digitalizace pro ochranu těch knižních fondů, které představují cenné kulturní dědictví.

•

Zvážit vytvoření vhodného způsobu (na úrovni kraje) oceňování mimořádných tvůrčích a uměleckých počinů i ostatních dlouholetých zásluh a aktivit v resortu kultury.

•

Posoudit a zvážit možnosti více zdrojového financování činnosti profesionálních divadel.

•

Posílit a upřesnit kooperativní financování (i víceleté) místních rozpočtů s rozpočty státu a kraje, případně dalších institucí.

3.4

Způsoby využívání a provázání kultury s cestovním ruchem ve Zlínském kraji

Lidová kultura je (i historicky) ve Zlínském kraji nejčastější platformou pro prezentaci lokální či regionální, folklorní kolektivy dlouhodobě plní reprezentativní funkci na nejrůznějších úrovních (od restauračních zařízení, přes recepce, vernisáže, autorská čtení, až po firemní a propagační akce, lázeňské kolonády, promenády či nejrůznější jarmarky i veletrhy). Tyto aktivity se odvíjejí nejen v rámci ČR, ale v bohaté míře i v zahraničí (koncerty, přehlídky, festivaly, družební soubory a muziky, reciproční návštěvy). Vzhledem k tomu, že většina subjektů funguje na bázi amatérského kolektivu, jde také mnohdy o nejlevnější způsob prezentace. Zlínský kraj má rovněž velmi silnou stránku v podobě existence hmotné lidové kultury, která je představována především muzeem v Rožnově pod Radhoštěm, souborem budov v Rymicích apod. Toto spojení ve vazbě na přirozenou kulturní regionalizace (viz. kap.3.1.2) může být podstatné pro profilování Zlínského kraje z hlediska cestovního ruchu a pro jeho marketing na evropské úrovni.


123/211


Je však nezbytné pochopit fakta v rámci pozice Zlínského kraje v prostředí evropského cestovního ruchu. Ve Zlínském kraji nelze předpokládat využití kulturních projevů k samostatnému typu tzv. kulturního cestovního ruchu, je potřeba vytvořit koncepční strategii prolínání faktorů rozvoje cestovního ruchu (destinační management), případně stimulovat vznik zcela nových atraktivit cestovního ruchu, na které stávající potenciál včetně kulturního bude navázán. Závěry k budování vazeb mezi cestovním ruchem a kulturou ve Zlínském kraji •

Cestovní ruch je v současné době na všech úrovních, vnímán jako strategické hospodářské odvětví. Stejně důrazně je vnímána i potřeba dát tomuto odvětví na všech úrovních odpovídající koncepční, koordinační a legislativní rámec. Kýžený kvalitativní posun v rozvoji tohoto odvětví je tedy nemyslitelný bez aktivní spolupráce obcí, krajů a mikroregionů.

•

K tomu je třeba dále vést o cestovním ruchu a s ním souvisejících oborech lidské činnosti širokou diskusi (stát, obce, odborníci, podnikatelé). Jde především o strategické plánování rozvoje cestovního ruchu a monitorování vlivů rozvoje cestovního ruchu na přírodu, kulturní dědictví a sociální prostředí. Výsledky této diskuse by měly ukázat, co je konkrétně třeba v dohledné době v kraji učinit pro to, aby zde byl zabezpečen trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu.

•

Památky a kulturní dědictví vůbec jsou základní materií (hmotnou i duchovní), jež v kraji slouží k tvorbě turistických produktů. Proto je třeba na praktické úrovni definovat vztah památky a cestovního ruchu tak, aby byl vyvážený, v maximální míře šetrný k materiální i duchovní podstatě památek.

•

Nově koncipované turistické produkty by měly památky nabízet v jejich co možno nejširších teritoriálních i vztahových souvislostech, například: o zasazení památky do přírodního prostřední (sociokulturní a krajinný aspekt), o využití méně známých a ”netradičních” památkových objektů pro cestovní ruch, o zhodnocení vztahu památka - kulturní, etnografická, duchovní, národní tradice, o spojení nabídky pasivní návštěvy památek s aktivní rekreací (sport, turistika, rybolov, myslivost, lázeňství, umělecké aktivity, atd.), o tvorba ucelených regionálních produktů, včetně využití možnosti mezinárodní a přeshraniční spolupráce.

•

Tvorba dobře “prodejných” turistických produktů se neobejde bez výrazných investic z více zdrojů (stát, obec, subjekt podnikající v cestovním ruchu), které musí být nasměrovány do těchto oblastí: o zachování a obnovy kulturního a přírodního dědictví, o kvalitní propagace, veřejné informace, o výchova odborníků pracujících v oblasti CR, o cílená podpora těch podnikatelských aktivit, které pomáhají obnově kulturního a přírodního dědictví (snaha o rovnoměrné rozložení turistické nabídky po celém území státu). •

3.5

Tvorba jasného a konkrétního destinačního managementu včetně potřebného finančního zázemí.

Stav školství ve Zlínském kraji ve vazbě na kulturu

3.5.1 Školství a kultura Kultura ve školství se projevuje především ve výuce předmětů, které jsou již svojí náplní úzce s kulturou spjaty. (hudební výchova, výtvarná výchova, literatura apod.). Školní a třídní besídky akademie, soutěže, veřejná vystoupení apod. působí nejen výchovně, ale prezentují i výsledky práce škol. Často jsou jedinými kulturními vystoupeními, kterých se občané v dané obci účastní. Získávají zde první kulturně – společenské návyky, poznávají vážnou hudbu, poesii, divadlo. I když povětšinou je vše na amatérské úrovni, stává se občas, že z uvedených aktivit vyroste čin přesahující místní úroveň regionu.


124/211


Tak vyrostla Malá scéna ve Zlíně, některé poloprofesionální hudební skupiny, vznikaly tak festivaly a přehlídky. Školy stály u zrodu Jízdy králů ve Vlčnově, divadelních přehlídek, Festivalu gymnázií v Otrokovicích, kytarového festivalu ve Zlíně. Pomáhají aktivně i při dalších akcích (Filmový festival ve Zlíně, folklorní přehlídky v kraji). Z uvedených příkladů vyplývá, že role škol a učitelů je a byla v kultuře nezastupitelná. Samy školy organizují celou řadu přehlídek a soutěží. Mají pevný organizační řád, danou strukturu a mají svoji mnohaletou tradici. Některé z nich jsou i mezinárodní. Naši žáci v nich dosahují vynikajících úspěchů a reprezentují naši zemi úspěšně v zahraničí. Podobně je to i u souborů různých žánrů, kde školy mají velké úspěchy. Jako příklad uvádím alespoň Pěvecký sbor konzervatoře v Kroměříži, Divadelní soubor Malé scény ve Zlíně, Pěvecký sbor v Holešově, Saxofonový dívčí soubor v Luhačovicích, Cimbálovou muziku ZUŠ v Uherském Hradišti, Velký dechový orchestr mladých ve Zlíně, Taneční soubor ZUŠ ve Valašském Meziříčí, a další.

3.5.2 Umělecké školství Ve Zlínském kraji v současné době působí následující typy uměleckých škol: •

základní umělecké školy (ZUŠ),

•

střední umělecké školy,

•

vysoká umělecká škola.

3.5.2.1

Základní umělecké školy

Základní umělecké školy poskytují základní umělecké vzdělání v hudebním, výtvarném, tanečním a literárně - dramatickém oboru. Vznikly postupně z hudebních, výtvarných a tanečních škol a kurzů. V dramatickém oboru se jejich základem stalo amatérské divadlo, které má v naší zemi dlouholetou tradici. V roce 1963 vznikly zákonem - lidové školy umění, které jsou předchůdcem současných ZUŠ. Větší z nich byly již čtyřoborové (hudební obor, výtvarný obor, taneční obor, literárně - dramatický obor) menší měly zpravidla hudební a výtvarný obor. Dlouhodobým cílem bylo vybudování čtyřoborových LŠU. V roce 1995 byl změněn název LŠU na ZŠU (základní umělecká škola). Tato změna vyplynula z řady jednání o LŠU, protože pedagogové těchto škol měli obavy, že budou školy převedeny do školských zařízení nebo zájmových kroužků, což by znamenalo omezení jejich financování ze strany státu. Tím by se vrátily mnoho let zpět a mělo by to zajisté i negativní vliv na rozvoj kultury. Základní umělecké školy vychovávají nejen budoucí profesionální hudebníky, výtvarné umělce, taneční a dramatické umělce, ale hlavní jejich smysl je v přípravě absolventů na zájmovou uměleckou činnost nebo výchova těch, jimž se umění stane v životě nezbytnou potřebou. Položíme-li si otázku, zda v současné době základní umělecké školy plní svoji funkci směrem k plnohodnotnému rozvoji kultury v celé její šíři, bohatství, mnohavrstevnosti, žánrové rozmanitosti a k potřebám veřejnosti, musíme konstatovat, následující: •

Klasická výuka a její prezentace na výstavách, vystoupeních, hudebních produkcích, je na velmi dobré úrovni.

•

Ve výtvarném oboru se pedagogové velmi snaží zachytit novější proudy ve výtvarném umění, mají k tomu volnější osnovy a variabilnější možnosti.

•

V hudebním oboru je výuka zpravidla vedena tradičním způsobem a nereflektuje zvláštnosti regionu, moderní trendy a aktuální vývoj hudební scény. Pokusy v tomto směru jsou v menšině. Z hlediska rozvoje kultury v jednotlivých krajích by bylo třeba více čerpat z tradic místa (někdy ZUŠ tak činí), reflektovat současnou hudbu nejen vážnou, nabídnout žákům výběr nejen v pestrosti, ale i žánrové rozmanitosti. Například v ZUŠ není téměř povolena výuka na keyboard, není využíváno elektronické hudby, alternativní učební programy jsou výjimkou.


125/211


ZUŠ by měly projít modernizací náplně, změnou osnov a učebních plánů. Důraz by měl být prakticky kladen na hudební komunikaci a oceněna zejména práce v souborech. To by vedlo k dalšímu rozvoji místní kultury, zájmových činností, k aktivní spoluúčasti velké části obyvatelstva na vlastním kulturním vyžití a odvedlo by je od pasivní a konzumní činnosti v kultuře. Přes všechna pozitiva, která ZUŠ přináší je čas některé naznačené problémy řešit. Situaci může výrazně usnadnit skutečnost, že se vznikem krajů se staly zřizovateli těchto škol kraje, které lépe chápou potřeby místní a regionální kultury. Seznam ZUŠ ve Zlínském kraji viz Příloha č. 4.

3.5.2.2

Střední umělecké školy

Střední a vyšší umělecké školství má v našem kraji velkou tradici. Byla to zejména výroba sklářská a nábytkářská, která se zaměřila na výchovu odborných pracovníků a výtvarných návrhářů (Thonet). V novější historii stojí za zmínku vznik hudební konzervatoře v Kroměříži a Střední umělecko– průmyslové školy v Uherské Hradišti, které velkou měrou ovlivnily umělecký život v kraji a vychovaly desítky umělců světového jména. Obě školy původně začínaly ve Zlíně, ale město jejich existenci nedokázalo udržet. Ve Zlíně existovala v době okupace Zlínská škola umění, která po uzavření vysokých škol soustředila ve městě výtvarné špičky z celé země. Vznikly zde i filmové ateliéry v jejichž působnosti je nyní Vyšší škola filmová. Přestože odvádějí povětšinou velmi kvalitní práci a ovlivňují nejen kulturní život v místě působiště, jsou i zde některé vážné problémy: •

Uplatnění absolventů, které v mnoha případech není ani padesátiprocentní. Ani polovina absolventů nevykonává profesi, kterou vystudovali. Především u uměleckých řemesel je to věc zásadní, protože v době existence ULUV (Ústředí lidové umělecké výroby) a Uměleckých řemesel jejich práce byla docela dobrým vývozním artiklem. Bude třeba aby naše krajská muzea dokázala na tuto skutečnost reagovat a zacelila tuto mezeru. Měla by se ujmout doškolovacích programů a pokusit se za pomoci zkušených managerů výrobky tohoto druhu nabídnout.

•

Uvedený stav potvrzuje i statistika dlouhodobého záměru vzdělávání ve Zlínském kraji, kde se dočteme o malé poptávce středoškoláků s uměleckým vzděláním ve srovnání s obory ekonomickými, strojírenskými ale i v oblasti sociální péče, zemědělství apod. Toto je v rozporu se známým faktem, že náš kraj je historicky oblastí s hlubokou kulturní identitou. (T.G. Masaryk potvrzoval ve svých záznamech, že východní Morava je jediným dědicem národní kultury bez přerušení, francouzský sochař Roden tvrdil, že naše vesnická kultura nemá v Evropě srovnání a přirovnával ji ke Starému Řecku.)

•

Výchova středoškolsky vzdělaných absolventů v oblasti umění je nezbytná, zvláště potom v podmínkách Zlínského kraje. Je však třeba hledat cesty k jejich uplatnění. Zde může významnou úlohu sehrát krajský úřad, jeho odbor školství a odbor kultury. Rovněž grantová politika by měla být připravena na zvýšení podílu financí tímto směrem. V kraji je zatím dostatek kapacit i profesionálně fundovaných pracovníků, kteří by tento problém byly schopni řešit.

3.5.2.3

Vyšší odborné školy

Vyšší odborné školy mají vliv na dění kulturní v kraji podobně jako školy střední a vysoké. Mají z pohledu tvorby kulturního života v regionu podobné problémy jako střední školství. Vedle těchto je však možné zmínit i následující specifika: •

Povětšinou trpí ve srovnání s vysokými školami a středními, které mají mnohaletou tradici, nedostatkem vybavení a někdy i fluktuací pedagogického sboru.

•

Předností je, že v hledání svého zařazení používají některé neotřelé postupy a nápady. Mnohé z nich za krátkou dobu výrazně ovlivnily kulturní život v místě svého působení. (Církevní konzervatoř v Kroměříži, SOŠ Luhačovice).


126/211


•

Protože se jedná o studenty v dospělém věku, mohou pro místní kulturu svojí profesionální vybaveností udělat hodně. V kraji je celkem 12 středních a vyšších uměleckých škol, seznam viz. Příloha č. 4.

3.5.2.4

Vysoké umělecké školství

Ve čtyřicátých letech dvacátého století Zlínská škola umění nahrazovala určitý časový úsek (1938 – 1945) vysokoškolské vzdělání výtvarného směru (blíže viz kap. 3.5.2.2.). Jejím absolventům bylo po válce dokonce přiznáno vysokoškolské vzdělání. Později v r. 1959 letech bylo ve Zlíně zřízeno detašované pracoviště Vysoké školy umělecko – průmyslové se zaměřením na průmyslový design. Škola pod vedením profesora Zd. Kováře a profesora Pavla Škarky měla vysokou úroveň a v průmyslovém designu dosahovala výborných výsledků. Ke škodě regionu byla však část postupně přestěhována do Prahy. Jednalo se o obor návrhářství obuvi. Univerzita Tomáše Bati se v posledním období zabývá i vzděláváním v oblasti kultury a kulturního managementu. Fakulta multimediálních komunikací byla založen v roce 2002 a realizuje výuku v prezenčním a kombinovaném studiu pro bakalářský a magisterský studijní program Výtvarná umění, obor Multimedia a design, a pro bakalářský a magisterský studijní program Mediální a komunikační studia, obor Marketingové sociální komunikace. Studijní programy jsou koncipovány dvoustupňově. To znamená, že studenti absolvují nejprve bakalářské studium (standardní doba 3 roky) a pak mohou pokračovat v navazujícím magisterském studiu (standardní doba 2 roky). Počet studentů na fakultě se pohybuje kolem 800. Fakulta má tyto specializace: •

Animovaná tvorba.

•

Audiovizuální tvorba.

•

Design obuvi.

•

Průmyslový design.

•

Grafický design.

•

Reklamní fotografie.

•

Design oděvů.

Problém u absolventů je však podobný jako u středních a vyšších odborných škol, nedostatek příležitostí pro absolventy. Univerzita Tomáše Bati nabízí některé programy a akce, které kulturní povědomí posilují, jako příklad Divadelní festival v Luhačovicích, rodící se festival studentských filmů a již tradiční Literární květen. To jsou směry, které mohou zásadnějším pozitivním způsobem ovlivnit kvalitu kultury v kraji. Protože nabízí nové kulturní podněty a obohacují tak veřejnou službu veřejnosti v oblasti kultury.

Vazba uměleckého školství na cestovní ruch •

Školy se podílí na mnoha kulturních akcích v místech - příležitost lépe využít pro cestovní ruch.

•

Nabízet více soutěží a přehlídky pro širší veřejnost.

•

Při výjezdech souborů do zahraničí více nabízet zajímavosti místa a regionu.

•

Klást důraz na mezinárodní spolupráci škol v oblasti kultury.

•

Připravit projekty na výměnné stáže.


127/211


Vazba uměleckého školství na kulturu - spolupráce škol a kulturních institucí Spolupráce škol a kulturních institucí je ve Zlínském kraji vcelku na dobré úrovni. Všechna krajská muzea, galerie i krajská knihovna pracují dlouhodobě koncepčně při výchově žáků základních škol, nabízejí pro ně řadu programů a zajímavých akcí. Také obě divadla Slovácké i Městské divadlo ve Zlíně nabízí pro školy systém předplatného a další zajímavé nabídky. Rovněž Filharmonie Bohuslava Martinů navazuje na dlouhodobou tradici výchovných koncertů pro děti a mládež.

SWOT analýza Silné stránky: •

Kvalitní a zkušené pedagogické sbory ve školách.

•

Zájem obyvatelstva o místní kulturu (Valašsko, Slovácko).

•

Umělecké soutěže organizované školami.

•

Počet a kvalita školských souborů.

•

Systém ZUŠ v Evropě ojedinělý.

•

Zvyšující se zájem žáků a rodičů o vzdělávání v ZUŠ.

•

Prezentace výchovně-vzdělávacích výsledků školy na veřejnosti.

•

Zvyšující se kvalita úrovně materiálně-technického vybavení škol. Slabé stránky:

•

Malá návaznost škol na kulturní instituce.

•

Rozdílná kvalita souborů a veřejných vystoupení.

•

Malý zájem o vzdělávání v oblasti uměleckých řemesel (malá poptávka na trhu).

•

Nedostatečné uplatnění absolventů škol v praxi.

•

Příliš konzervativní osnovy a postupy některých ZUŠ.

•

Velmi nízká efektivita i účinnost kontrolní činnosti ředitelů ZUŠ v průběhu přímé výchovněvzdělávací práce pedagogů (hospitace).

•

Absence učebních plánů hudebního oboru pro výuku hry na elektronické klávesové nástroje.

•

Přetrvávající nedůslednost při naplňování učebních plánů a učebních osnov zejména v hudebním oboru.

•

Vysoké procento lekcí realizovaných bez odborné a pedagogické způsobilosti. Příležitosti:

•

Velmi pestrá nabídka škol v profesionálním vzdělání v oblasti kultury.

•

Četnost a mnohostrannost veřejných vystoupení.

•

Změněná situace po přijetí nového školského zákona - větší volnost.

•

Doškolování vyučujících a doplňování vědomostí v kulturní praxi i teorii, výměnné semináře, výměna zkušeností.


Větší informovanost a vytváření širších nabídek mezi školami.

•

Spolupráce s kulturními institucemi, zejména muzei.

•

Ve spolupráci se středními školami obnovit tradici uměleckých řemesel.

•

Větší koordinace při výchovných koncertech pro mládež.

•

Iniciativa k větší volnosti učebních programů a osnov.

•

Finanční motivace uměleckých škol nabízející výuku v malých centrech.

•

Hledat možnosti organizace uměleckých řemesel a jejich lepší nabídky na trhu prostřednictvím krajských muzeí, zejména pak prostřednictvím krajského střediska tradiční lidové kultury.


128/211


•

Pokusit se i o nabídky v zahraničí prostřednictvím veletrhů cest. ruchu.

•

Podporovat VOŠ k jejich plnému zařazení do systému uměleckého školství.

•

Výchova středoškolsky vzdělaných absolventů v oblasti umění a podpora jejich uplatnění.

•

Modernizovat náplně, změnou osnov a učebních plánů ZUŠ s důrazem na hudební komunikaci.

3.6

Kulturní spolupráce se subjekty mimo kraj

3.6.1 Stručná historická rekapitulace Velký význam na vývoj kultury jihovýchodní Moravy (z velké části dnešní podoba Zlínského kraje), měla v dřívější době blízkost Vídně, v jistém období, zejména v 19. století, byl vliv Vídně významnější než vliv Prahy a Čech. Rovněž tak styky se Slováky byly častější a hlubší. Valašskou kulturu, zejména potom pasteveckou, zasahovaly do určité míry i kultury balkánské a maďarské. V severní části našeho kraje se dají vyhledat i prvky polské. Nemalý význam měla i kultura židovská. K největšímu historickému propojení kultur na území dnešního Zlínského kraje dochází s kulturou slovenskou. V lidové kultuře nelze mnohdy ani stanovit přesnou hranici těchto vlivů. V devatenáctém a v počátcích dvacátého století docházelo na mnoha místech nejen k přirozenému prolínání slovenské a naší kultury, ale v mnoha směrech byly tyto snahy i institucionalizovány na spolupráci různých spolků a sdružení. Na mnoha místech docházelo k setkávání představitelů společenského, politického a kulturního života z obou stran. Nejznámější jsou setkávání v Luhačovicích, na Radhošti, Bystřici pod Hostýnem, Uherském Hradišti a na Javořině. Tyto tradice jsou stále živé i přes rozdělení federativního státu. V historii existovaly i pokusy o všeslovanské definování kultury a styky s kulturami na Balkáně a v Rusku. V důsledku nového státoprávního uspořádání v ČR, kdy byly definovány samostatné kraje s vysokou mírou samostatnosti (která se postupně stále více prohlubuje) a odpovědnosti vznikla situace, která umožňuje aktivněji ovlivňovat kulturní vazby mimo území kraje a to jak tuzemské, tak zahraniční.

3.6.2 Kulturní spolupráce v ČR Zlínský kraj nevyvíjí žádné aktivity k navazování kulturní spolupráce s ostatními kraji či subjekty v rámci ČR. Tato role je přenechána především nižší úrovni samosprávy a konkrétním nositelům kultury v místech.

3.6.3 Kulturní spolupráce v zahraničí Kulturní spolupráce se zahraničím probíhá: •

na úrovni mnohostranné spolupráce mezi městy (velký význam zde hrají především bývalá krajská města), soubory, školami a jinými institucemi v oblasti kultury, které působí na území Zlínského kraje. Zpravidla se jedná o spolupráci z období před vznikem krajů, danou často historicky, probíhá mimo dosah krajských orgánů a není krajem ani mapována. Částečné informace o situaci v této oblasti lze nalézt v kap. č. 4, šetření v terénu u obcí a organizací,

•

na krajské úrovni, kdy jsou navazovány mnohostranné vztahy (mezi něž patří i kulturní spolupráce) s jinými evropskými regiony. Mezi nejvýznamnější krajské aktivity v této oblasti patří:


129/211


Trenčínský kraj ve SR Kulturní spolupráce je řešena vedle přirozené a historicky ovlivněné spolupráce na úrovni obcí, a občanských iniciativ rovněž na úrovni obou krajů v rámci smlouvy, která byla podepsána v rámci Javorinských slavností v červenci v roce 2003. V rámci této smlouvy je ujednána spolupráce v mnoha oblastech meziregionálního rozvoje. Smlouva vytyčuje mj. i základní principy spolupráce v oblasti kultury, plněním je konkrétně pověřen odbor kultury Zlínského kraje. Mezi nejvýznamnější aktivity, které jsou důsledkem této smlouvy lze jmenovat: •

vydání společného CD dechových hudeb,

•

spolupráce mezi galeriemi a muzei - výměnné výstavy,

•

spolupráce v rámci propagace kultury obou krajů v zahraničí (Zde se jedná především o společné stánky při festivalech cestovního ruchu, nabídky propagačních materiálů, např. cimbálové muziky ve Zlínském kraji, kulturní památky ve Zlínském kraji apod.).

Oblast Piemonte/Turin v severní Itálii Kulturní spolupráce je řešena na úrovni obou krajů v rámci Dohody o spolupráci mezi regionem Piemonte a Zlínským krajem. Dohoda byla schválena v září 2004.

Vojvodství Zakarpatie v Polsku Kulturní spolupráce je řešena na úrovni obou krajů v rámci Deklarace o spolupráci z 10. dubna 2003. Podepsání smlouvy bylo završením dřívějších kulturních kontaktů. V rámci této smlouvy je ujednána společná prezentace na festivalech cestovního ruchu, výměna kulturních souborů, výměna výstav. Mezi nejvýznamnější aktivity lze jmenovat prezentace jednotlivých muzeí. Jednalo se o ukázky lidové výroby, lidové hudby, prezentace lázní, přírodních a historických památek formou propagačních stánků. Tyto akce probíhaly zejména v Krakově, Przemyslu a Dolných Ustrikách, Brně a Zlíně.

Kraj Burgendland v Rakousku Došlo k prvním kontaktům prostřednictvím rakouského velvyslanectví. Vedení kraje Burgendland má o spolupráce zájem a navrhuje i přípravu společných projektů do Evropské unie. Smlouva bude patrně standardní.

Kulturní spolupráce bez smluvních vztahů Prezentace kultury kraje bez smluvních vztahů se uskutečnila v chorvatském Belovaru a Daruvaru, rakouském Salcburku, Vídni, Berlíně a Bruselu. V chorvatském Daruvaru žije silná česká menšina s velkým kulturním zázemím a je zde i česká škola. O vánocích 2003 se prezentoval kraj vystoupením dětských hudebních souborů z Uherského Hradiště a výstavou Slováckého muzea. V rakouském Salcburku a v Českém centru ve Vídni se jednalo o prezentaci kultury, podnikání a cestovního ruchu. Na tato setkání byli pozváni i podnikatelé uvedených regionů. V Berlíně proběhla výstava sochařů Zlínského kraje v říjnu 2004. V listopadu 2004 zde byla netradičním způsobem prezentována zlínská architektura. V Bruselu v září 2003 ve Skotském domě šlo o prezentaci cestovního ruchu, kultury a podnikání. Jednalo se o první akce tohoto druhu pořádané krajem. Měly v celku dobrý ohlas a dobrou úroveň. Zpětně se předpokládá zájem těchto oblastí o náš kraj.


130/211


3.6.4 Vazba kulturních kontaktů mimo kraj na školství Kulturní výměna s okolními oblastmi jak v tuzemsku tak v zahraničí je pro místní umělecké školství velmi významná. Mezi hlavní přednosti patří: •

možnost prezentovat a srovnávat vlastní aktivity v rámci programů kulturních výměn,

•

školské soubory pěvecké,divadelní, hudební a taneční se často objevují na zahraničních festivalech, přehlídkách a prezentacích,

•

import informací o kvalitě a způsobu výuky zkvalitňuje místní didaktickou práci i úroveň žáků.

3.6.5 Vazba na cestovní ruch Kultura a všechny její projevy jsou významným a nezastupitelným prvkem rozvoje cestovního ruchu. Zlínský kraj má zpracován Program rozvoje cestovního ruchu, který schválilo zastupitelstvo Zlínského kraje v r. 2004. Vztah ke kultuře je zde však řešen velmi nekonkrétně bez konkrétních problémů k řešení. V této souvislosti jsou významné závěry z dotazníkového šetření v oblasti kultury obcí (viz kap. 4.2.1), kde jsou definovány priority v oblasti kultury pro rozvoj cestovního ruchu v kraji. Problematický je potom stav památek a jejich uzpůsobenost pro rozvoj cestovního ruchu (blíže též kap. 3.2.3.4 - Památková péče). Mezi nejvýznamnější problémy patří: •

špatný technický stav některých památek a nedostatečná péče o ně,

•

špatné služby včetně služeb v galeriích a muzeích,

•

expozice bez anglických překladů,

•

špatná orientace v nabídce, špatné označení památek.


Bohatá nabídka kultury (lidová, památky…).

•

Zájem o tradiční kultury – ojedinělý fenomén v Evropě v rámci subregionů Haná Valašsko, Slovácko.

•

Existující spolupráce s několika kraji v Evropě.

•

Vysoká úroveň souborů.

•

Silné zastoupení živé lidové kultury. Slabé stránky

•

Nedostatečná propagace kulturních příležitostí.

•

Nedostatečné využívání památek a dalších projevů kultury cestovním ruchem ve Zlínském kraji.

•

Nedostatečný komfort kulturních služeb.

•

Malá finanční podpora kraje ve prospěch prezentace kraje v zahraničí.

•

Není koncepce pro zahraniční vztahy. Příležitosti

•

Větší možnosti využití kultury pro cestovní ruch.

•

Větší možnost využití kulturních institucí zřizovaných krajem směrem do zahraničí.

•

Větší podpora lidové kultury (nenahraditelné dědictví s významem pro cestovní ruch).

•

Kulturní kontakty umožňují zkvalitnit mezilidské vztahy a následně prohloubit i hospodářské.


131/211


3.6.6 Porovnání s jinými kraji Dle informací z kulturní komise Asociace krajů ČR jsou aktivity kraje na velmi dobré úrovni a počet a kvalita kulturních výměn je srovnatelná s nejaktivnějšími kraji ČR. Kultura Zlínského kraje byla prezentována i jednotlivých akcích, které nejsou zatím smluvně ošetřeny (Rusko, Rakousko, Francie, Lucembursko).

4 Šetření v terénu 4.1

Metodika průzkumu

Primárním hlediskem dotazníkového šetření bylo zmapovat a definovat základní problémy a popsat současný stav a vývojové trendy kultury ve Zlínském kraji. Takto získané informace dále využít pro konfrontaci se statisticky dostupnými daty v popisné části materiálu, především kap. 2 a 3. Průzkum v terénu připravila a provedla společnost JVM-RPIC spol. s r. o. za spolupráce s odborníky v oblasti kultury ve Zlínském kraji. Šetření proběhlo formou dotazníkového průzkumu ve dvou etapách. Dotazníky byly vypracovány jak v tištěné podobě z důvodu zasílání poštou, tak v elektronické podobě z důvodu zasílání prostřednictvím e-mailu. V první etapě šetření byly vypracovány a odbornou veřejností připomínkovány dotazníky pro obce ve Zlínském kraji (vyplňovali představitelé obcí). Každý dotazník (viz Příloha č. 12) se skládaj z 11 bodů vztahujících se k řešené (tázané) problematice a jejímu vývoji s důrazem na stanovení příčin stávající situace a k námětům na řešení (pokud byla ze strany respondentů projevena nespokojenost). Ve druhé etapě šetření byly vypracovány a odbornou veřejností připomínkovány dotazníky pro kulturní organizace působící ve Zlínském kraji (vyplňovaly osoby odpovědné za chod organizace). Každý dotazník (viz Příloha č. 13) se skládal ze 14 bodů. Dotazníky byly zasílány jak elektronicky, tak poštou s průvodním dopisem Ing. Jana Slezáka z 1. prosince 2004, vedoucího odboru kultury na úřadu Zlínského kraje v období od 1. 12. 2004 do 1. 1. 2005. Návratnost dotazníků první etapy byla do 1. 11. 2004, druhé etapy do 20. 1. 2005.

4.1.1

Průzkum obcí Zlínského kraje

V rámci výzkumu bylo osloveno dotazníkem 304 obcí Zlínského kraje (100 %), z toho 13 obcí s „rozšířenou působností“ a 12 obcí s „pověřeným obecním úřadem“. Celkem bylo vráceno 144 dotazníků (návratnost 42 %), z toho 11 dotazníků z obcí s rozšířenou působností (návratnost 84 %), a 11 dotazníků z obcí s pověřeným obecním úřadem (návratnost 92 %). Tato návratnost zajišťuje ze statistického hlediska dostatečně velký vzorek pro formulování závěrů využitelných v dalších kapitolách materiálu. Šetření ukázalo, že v menších obcích (hranice cca do 2 tis. obyvatel) jsou kulturní aktivity zpravidla velmi omezené a to jak do počtu akcí, tak do typu akcí a různorodosti organizátorů akcí. Naopak ve větších obcích je bohatší kulturní život, často se jedná o přirozené spádové oblasti kultury pro výše uvedené menší obce. Z důvodu snahy o nezkreslení výsledků šetření vlivem takto rozdílných skupin ve vzorku respondentů bylo rozhodnuto, že dotazníky budou samostatně vyhodnoceny pro obce s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem a samostatně pro menší obce.


132/211


4.1.2 Průzkum kulturních organizací Zlínského kraje V této části výzkumu bylo velmi obtížné identifikovat maximální množství vhodných respondentů. Část respondentů(cca 24,5 %) uvedly jednotlivé obce v rámci průzkumu v první etapě provedeného u obcí. Další část respondentů (cca 6 %) byla zjištěna dotazy na domy kultury působící ve Zlínském kraji a zbývající část byla zajištěna aktivním vyhledáváním ve veřejných databázích a na internetových stránkách obcí, spolků apod. Bylo rozesláno celkem 376 dotazníků na kulturní organizace ve Zlínském kraji. 276 dotazníků bylo zasláno elektronicky (e-mailem) a zbylých 100 dotazníků bylo zasláno poštou. Návratnost činila celkem 65 dotazníků, (36 elektronicky a 29 poštou), což představuje 17,3 % a je považováno za dostatečně velký vzorek pro provedení statistické analýzy.

4.2

Výsledky šetření v terénu

4.2.1 Výsledky šetření v terénu - obce 4.2.1.1

Statistické vyhodnocení dotazníků obcí s rozšířenou působností a obcí s pověřeným obecním úřadem ve Zlínském kraji

Při šetření se vycházelo z statistických dat získaných od těchto obcí: Tab. č. 24 - Obce s rozšířenou působností, obce s pověřeným obecním úřadem Pořadí

Obce s rozšířenou působností

Obce s pověřeným obecním úřadem

1.

Bystřice p. Hostýnem

Bojkovice

2.

Holešov

Brumov-Bylnice

3.

Kroměříž

Horní Lideč

4.

Luhačovice

Chropyně

5.

Otrokovice

Karolinka

6.

Uherské Hradiště

Koryčany

7.

Uherský Brod

Morkovice-Slížany

8.

Valašské Klobouky

Napajedla

9.

Valašské Meziříčí

Slavičín

10.

Vsetín

Staré Město

11.

Zlín

Uheský Ostroh

Zdroj: vlastní šetření


133/211


Tab. č. 25 - Počet kulturních organizací, výše jejich podpory z veřejných rozpočtů, začlenění do kulturních subregionů v obcích s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem ve Zlínském kraji Typy Obcí Kulturní Počet Obce s rozšířenou subregion obyvatel působností Bystřice pod Hostýnem Valašsko 8 787 Holešov Haná 12 463 Kroměříž Haná 29 225 Luhačovice Slovácko 5 621 Otrokovice Valašsko 19 261 Uherské Hradiště Slovácko 26 876 Uherský Brod Slovácko 17 592 Valašské Klobouky Valašsko 11 970 Valašské Meziříčí Valašsko 27 568 Vsetín Valašsko 29 190 Zlín Valašsko 80 854 Obce s pověřeným obecním úřadem Bojkovice Slovácko 4 768 Brumov-Bylnice Valašsko 6 091 Horní Lideč Valašsko 1 397 Chropyně Haná 5 256 Karolinka Valašsko 2 894 Koryčany Slovácko 2 840 Morkovice-Slížany Haná 2 812 Napajedla Slovácko 7 607 Slavičín Valašsko 7 159 Staré Město Slovácko 6 691 Uherský Ostroh Slovácko 4 519 Celkem 321 441

Zřizované Zlínským krajem Výše Výše Počet podpory podpory r. r.2003 r. 2003 2004 v **) v tis. Kč tis. Kč

Zřizované obcí Výše Výše Počet podpory podpory r.2003 r. 2003 r. 2004 **) v tis. Kč v tis. Kč

0 0 1 2 0 1 0

0 0 20 1 134 0 0 0

0 0 0 1 299 0 0 0

1 1 2 2 2 9 2

1 083 0 14 880 3 780 6 695 40 946 6 770

800 0 14 710 6 299 6 332 42 194 7 305

15 12 38 4 0 16 17

280 229 1 317 315 0 235 300

330 215 1 336 345 0 309 300

0 0 1 6

0 0 400 4 216

0 0 0 *4 597

1 2 1 3

0 0 7 563 64 982

0 11 385 7 898 72 419

25 0 30 85

0 0 999 3 246

0 0 1 387 4 605

1 0 0 1 0 0 0 1 3 0 2 19

0 0 0 0 0 0 0 100 90 0 0 5960

0 0 0 0 0 0 0 133 90 0 0 4970

2 1 1 2 2 1 1 5 7 0 0 48

2 2 591 500 1 000 0 330 0 3 763 2 909 0 0 157 794

2 3 619 500 1 000 0 350 0 4 271 3 025 0 0 182109

25 13 0 0 3 5 2 0 52 0 5 347

350 200 0 0 0 30 120 0 300 400 0 8321

500 200 0 0 0 50 102 0 300 400 0 10379

Zdroj: Vlastní šetření *) Odhad **) Pokud přesné údaje nebyly známy, respondenti použili kvalifikovaný odhad


Ostatní podporované subjekty Výše Výše Počet podpory podpory r.2003 r. 2003 r. 2004 **) v tis. Kč v tis. Kč

134/211


Z tabulky je patrné rozložení kulturních subjektů, které obce uvedly, ve Zlínském kraji podle místa působení i z hlediska kulturních subregionů (Haná, Valašsko, Slovácko). Tato informace byla dále zpracována podle oblastí kulturních subregionů, díky čemuž byly zjištěny odlišnosti v koncentraci kulturních subjektů na obyvatele a to s tímto výsledkem: •

Nejvyšší podíl kulturních subjektů na obyvatele dosáhl subregion Slovácko (765 obyvatel na 1 subjekt) těsně následován Valašskem (768 obyvatel na 1 subjekt) a subregionem Haná (976 obyvatel na 1 subjekt).

•

Z hlediska zachování objektivity výsledků je třeba uvést, že se jedná jen o kulturní subjekty zřizované nebo podporované obcemi nebo Zlínským krajem a nebere v potaz subjekty vytvořené samostatně, z vlastní iniciativy, sdružením obyvatel apod. bez konkrétních vazeb na Zlínský kraj nebo orgány obcí. Dále je zde zachycen stav podpor těchto subjektů. Výsledky ukazují, že:

•

u subjektů zřizovaných Zlínským krajem podpora meziročně roste o 9 %,

•

u subjektů zřizovaných obcemi o 15,4 %, a u subjektů podporovaných obcemi o 24,7 %.

Z hlediska kulturních subregionů je nejvyšší podpora v přepočtu na obyvatele v oblasti Slovácko (1 597 Kč na obyvatele), na dalším místě je subregion Valašsko (1 088 Kč na obyvatele) následovaný subregionem Haná (702 Kč na obyvatele).

4.2.1.1.1

Vývoj počtu kulturních subjektů

Tab. č. 26 - Přírůstky X úbytky kulturních organizací v obcích*) Přírůstek za posl. 3 roky

Úbytek za posl. 3 roky

Zřizované obcí

Ostatní sub. Podporované

Ostatní sub. Nepodporované

Zřizované obcí

Ostatní sub. Podporované

Ostatní sub. Nepodporované

6

13

7

0

7

0

*) Pokud přesné údaje nebyly známy, použili respondenti kvalifikovaný odhad (výchozí rok = 2004). Zdroj: vlastní šetření Z tabulky je patrné, že roste počet jak podporovaných subjektů ze strany obcí tak ostatních subjektů bez této podpory. Je možno vypozorovat, zájem obcí o udržení a tvorbu kulturního dění v oblasti svého působení. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že převážná většina obcí (cca 95 %) se potýká s nedostatkem finančních prostředků na provoz organizací zřizovaných obcí, přesto udržuje počet již vzniklých a v některých případech vytváří organizace nové. Za pozornost stojí skutečnost, že podporované subjekty zaznamenaly úbytek během 3 let, což vede k závěru, že je nutné zkvalitnit výběr subjektů pro obdržení dotací, především potom s ohledem na dlouhodobou udržitelnost podporovaných aktivit a hodnot.

4.2.1.1.2

Kulturní kontakty obcí mimo Zlínský kraj

Z následující tabulky vyplývá struktura kulturních kontaktů obcí mimo Zlínský kraj. Je patrné, že převládá partnerství neformální nad formálním. Neformální partnerství není podmíněno podpisem partnerských smluv. Nositelé kontaktů jsou především bývalá okresní města. V oblasti zahraniční spolupráce se jedná zejména o spolupráci se Slovenskou republikou, Polskem, Maďarskem a Rakouskem.


135/211


Tab. č. 27 - Kulturní kontakty obcí mimo Zlínský kraj

Kulturní kontakty obcí mimo Zlínský kraj Obce s rozšířenou působností

Tuzemsko Formální Neformální 1 0 0 0 0 0 1 1 0 0 7 3 0 0 0 0 0 0 0 1 5 25

Bystřice pod Hostýnem Holešov Kroměříž Luhačovice Otrokovice Uherské Hradiště Uherský Brod Valašské Klobouky Valašské Meziříčí Vsetín Zlín Obce s pověřeným obecním úřadem Bojkovice Brumov-Bylnice Horní Lideč Chropyně Karolinka Koryčany Morkovice-Slížany Napajedla Slavičín Staré Město Uherský Ostroh Celkem

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 14

0 0 0 1 1 1 0 0 0 1 0 34

Zahraničí Formální Neformální 0 0 0 0 5 0 2 0 0 2 3 1 3 3 0 1 1 2 3 2 8 20

1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 28

0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 33

Zdroj: vlastní šetření Graf č. 5 - Struktura kulturních kontaktů obcí mimo Zlínský kraj (%)

Struktura kulturních kontaktů obcí mimo Zlínský kraj 13%

30%

31% Tuzemsko Formální

26%

Tuzemsko Neformální

Zahraničí Formální Zahraničí Neformální



136/211


Graf č. 6 - Počet kulturních kontaktů obcí mimo Zlínský kraj (tuzemské i zahraniční)

Struktura kulturních kontaktů obcí mimo Zlínský kraj 1 1 1 0 0 1 2 1 0 1 1

Uherský Ostroh Staré Město Slavičín Napajedla Morkovice-Slížany Koryčany Karolinka Chropyně Horní Lideč Brumov-Bylnice Bojkovice

58

Zlín

6

Vsetín

3

Valašské Meziříčí

1

Valašské Klobouky

6

Uherský Brod

14

Uherské Hradiště

2

Otrokovice

4 5

Luhačovice Kroměříž

0 1

Holešov Bystřice pod Hostýnem

0

10

20

30

40

50

60

70

Zdroj: vlastní šetření Z výše uvedeného grafu je zřejmé, že většina celkového počtu kulturních kontaktů obcí se soustřeďuje do bývalých okresních měst jež jsou spádovou oblastí kultury pro své okolí. Z uvedeného lze konstatovat, že může být účelná podpora menších obcí k navazování kulturních vazeb a to nejen v zahraničí, ale deficit se projevuje i v tuzemsku.

4.2.1.1.3

Umělecké školství ve vazbě na obce

Reakce na dotazy o problémech v oblasti uměleckého školství byly různorodého charakteru. K těm nejvíce zastoupeným a tím i nejproblematičtějším patří: •

dostupnost kvalitních kulturních programů a akcí (uvedeno 14x),

•

nedostatek finančních prostředků na propagaci a vytvoření aktivit (uvedeno 15x),

•

nedostatečné kapacity a technický stav budov ZUŠ (uvedeno 8x),

•

nabídka x poptávka (uvedeno 7x).

Spolupráce mezi kulturními organizacemi, uměleckým popř. základním školstvím je v drtivé většině hodnocena jako dostačující a úspěšná.


137/211


4.2.1.1.4

Pravidelně se opakující akce, které obec připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel

Počet a velikost akcí pořádaných a organizovaných obcí se zpravidla mění v závislosti na velikosti obce. V menších obcí jsou pravidelně se opakujícími akcemi zpravidla: •

vesnické zábavy,

•

přehledy amatérských hudebních těles,

•

dětských dnů,

•

setkání seniorů.

V některých případech respondenti uváděli kulturní akce typu setkání s partnerskými obcemi apod. Tyto akce se převážně uskutečňují v intervalech 1x za rok, v některých obcích i častěji. Náklady na tyto menší kulturní akce jsou hrazeny z větší části z obecních rozpočtů a z vybraného vstupného. Jiná forma financování se tu vyskytuje jen velmi zřídka. S růstem velikosti obce a počtem obyvatel se mění struktura, rozmanitost a velikost pořádaných kulturních akcí. Tyto kulturní akce pořádané většími městy svým rozsahem a tématikou zasahují i do dění v širokém okolí. Jedná se především o akce typu: •

setkání partnerských měst,

•

trhy,

•

výstavy,

•

koncerty,

•

oslavy založení měst,

•

sportovní dětské dny,

•

divadelní festivaly,

•

masopusty.

V následující tabulce jsou uvedeny nejvýznamnější z nich, z hlediska počtu návštěvníků a rozpočtu na danou kulturní akci. Tab. č. 28 - Významné kulturní akce ve Zlínském kraji Obec

Název akce

Oslavy zapsání zahrad a zámku do UNESCO Kroměřížské hudební léto Kroměříž Luhačovice Otevírání pramenů Májová pouť Otrokovice Pouť Uh. Brod Uh. Hradiště Slavnosti vína a otevřených památek Uh. Hradiště Letní filmová škola Valašské Valašský mikulášský jarmek Klobouky Valašské záření Vsetín Vsetínský krpec Vsetín Setkání partnerských měst Zlín Sezónní trhy s kult. Programem Zlín 1. Máj Zlín Kroměříž

Ø počet návštěvníků Tuzemsko Zahraničí

Rozpočet akce (Kč)

4 000 2 500 10 000 5 000 5 000 14 500 3 800

200 200 5 000 200 500 500

470 000 200 000 120 000 60 000 150 000 790 000 13 500 000

12 000 12 000 10 000 10 000 30 000 10 000

1 000 300 100 100

800 000 500 000 700 000 150 000 70 000



138/211


Graf č. 7 - Návštěvnost vybraných kulturních akcí ve Zlínském kraji

Návštěvnost vybraných kulturních akcí ve ZK 1. Máj (Zlín) Sezónní trhy s kult. programem (Zlín) Setkání partnerských měst (Zlín) Vsetínský krpec (Vsetín) Valašské záření (Vsetín) Valašský mikulášský jarmek (Valašské Klobouky) Letní filmová škola (Uh. Hradiště) Slavnosti vína a otevřených památek (Uh. Hradiště) Pouť (Uh. Brod) Májová pouť (Otrokovice) Otevírání pramenů (Luhačovice) Kroměřížské hudební léto (Kroměříž) Oslavy zapsání zahrad a zámku do UNESCO (Kroměříž)

0 tuzemsko

zahraničí

5 000 10 000 15 000 20 000 25 000 30 000 35 000 návštěvníků

Zdroj: vlastní šetření Vzhledem k počtu návštěvníků těchto akcí včetně nezanedbatelného podílu zahraničních, je nutno zvážit vytvoření nástrojů na podporu rozšiřování těchto aktivit, avšak s úzkou vazbou na maximální zhodnocení pobytu návštěvníků v kraji. Financování akcí na této úrovní je již vícesložkové. Obce sice hradí podstatnou část nákladů na akci cca 70-80% zbytek nákladů se však snaží dofinancovat využitím buď příspěvků od Zlínského kraje (10-15 %), MK ČR (10-20 %) nebo sponzorů (10-30 %), popřípadě kombinací předešlých.

4.2.1.1.5

Publikační činnost

V současné době vydává většina šetřených obcí nějaký druh periodického tisku. V drtivé většině (cca 95 %) se jedná o obecní zpravodaje s periodicitou 1x až 12x za rok. Tiskoviny vychází v nákladech 100 – 3000 výtisků (podle velikosti obce) a jsou určeny občanům příslušných obcí nebo spádovým oblastem. V některých případech dochází k vydávání specifických druhů tiskovin (cca 1x -2x ročně) a to v souvislosti s významnými výročími obcí nebo při příležitosti konání výjimečných kulturních akcí ať už rozsahem, významem nebo kvalitou.


139/211


4.2.1.1.6

Oblasti směřování podpory ze strany Zlínského kraje podle důležitosti

Respondenti byli dotazníkem osloveni aby provedli hodnocení forem podpor z hlediska důležitosti. Drtivá většina respondentů (cca 90 %) uvedla na prvním místě „Příspěvek na vystoupení“, následováno vysokou poptávkou po „prostorovém zajištění akcí“. Seznam uzavírá zpravidla nízký zájem o odborné stáže a školící programy pro kulturní pracovníky v organizaci. Tab. č. 29 - Oblasti směřování podpory Pořadí

Oblast směrování podpory

1.

Příspěvek na vystoupení

2.

Prostorové zajištění

3.

Podpora propagace a marketingu

4.

Pořízení vybavení pro uměleckou činnost

5.

Mzdy

6.

Cestovné

7.

Pořízení technického vybavení pro provoz

8.

Neúčelová podpora na provoz

9.

Nájemné

10.

Provozní prostředky

11.

Metodické vedení

12.

Podpore školících programů pro kulturní pracovníky v organizaci

13.

Odborné stáže


4.2.1.1.7

Oživení, zvýšení cestovního ruchu v návaznosti na rozvoj kultury v obci

Respondenti byli tázáni jaké projevy kultury ve své obci považují za významné, a které nikoliv, z pohledu zvýšení cestovního ruchu. Předložený dotaz byl zpravidla vypracován v plném rozsahu. Na území obcí se většinou nachází celé spektrum dotazovaných projevů kultury a výsledky se lišily pouze nepatrně. V následující tabulce je vyhodnocena důležitost kulturních projevů v obcích v pořadí od nejdůležitějšího po nejméně důležitý projev. Některá větší města, jako Zlín nebo Kroměříž doplnila kulturní projevy moderního pojetí zaměřené zpravidla na mladou populaci, jako jsou: klubová hudební scéna, kontextuální umění, Happeningy, Free party, Workshopy umění apod. Výsledky tohoto šetření budou dále diskutovány v rámci odborných workshopů, kde byly sestaveny priority v jednotlivých oblastech, tak aby zde mohla být zacílena podpora z pozice kraje, s cílem posílit rozvoj cestovního ruchu.


140/211


Tab. č. 30 - Význam projevů kultury pro oživení, nebo zvýšení cestovního ruchu v obci Význam projevů kultury pro oživení, nebo zvýšení cestovního ruchu v obci Tradiční lidová kultura „živá“ 1. Folklorní soubory 2. Cimbálové nebo hudecké lidové muziky 3. Lidová řemesla 4. Dechová hudba Tradiční lidová kultura „neživá“ 1. Lidová architektura 2. Drobná sakrální architektura Soudobá a evoluční kultura „živá“ 1. Divadelní soubory 2. Základní umělecké školy 3. Pěvecké soubory 4. Výtvarní umělci 5. Taneční orchestry a sbory 6. Folkové skupiny 7. Fotokroužky 8. Country skupiny 9. Rockové skupiny 10. Jazzové skupiny 11. Audiovizuální kluby 12. Diskotéky 13. Univerzita a akademie 14. Konzervatoře Soudobá a evoluční kultura „neživá 1. Informační centra 2. Galerie 3. Muzea 4. Parky a zeleň 5. Knihovny 6. Církevní stavby 7. Kina 8. Urbanistická díla 9. Hvězdárny 10. Archivy a depozitáře Zdroj: vlastní šetření


141/211


4.2.1.1.8

Překážky rozvoje kultury v obcích s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem

Zde docházelo ke shodě prakticky u všech typů obcí (cca 95 %). Respondenti uváděli jako hlavní problémy: V oblasti legislativních úprav: •

řešení oblasti autorských práv, dořešení vztahu k OSA, INTERGRAM, DILIA,

•

komplikovanost zákonů o hospodaření neziskových a příspěvkových organizací,

•

daňové zvýhodněné sponzorů podporujících kulturu,

•

přenesení pravomocí z MK ČR na kraje a obce. V oblasti komunikace:

•

posílení pravidelné a soustavné komunikace mezi obcemi a krajem. V oblasti odborů Zlínského kraje:

•

koordinace akcí a činnosti odborů,

•

malá provázanost mezi odbory kraje, které svou činností přesahují školství – kultura – cestovní ruch – regionální rozvoj. V oblasti grantové a dotační politiky:

•

zvýšení objemu finančních prostředků určených na granty v oblasti kultury,

•

včasná informovanost o dotačních záměrech a programech v oblasti kultury,

•

zjednodušení pravidel pro získání příspěvků,

•

zavedení dlouhodobých (víceletých) grantů a rozpočtových výhledů, zpracování strategie dlouhodobého financování kultury,

•

neomezovat účel grantu,

•

přílišná byrokracie. V oblasti regionálních, nadregionálních a mezinárodních vazeb:

•

jazykové bariery při tvorbě mezinárodních vazeb. Jiné:

•

zanedbanost a špatný stav objektů, budov a jejich vybavení sloužících pro kulturu zejména v malých a středně velkých obcích,

•

dopravní dostupnost (dálnice).

4.2.1.2

Statistické vyhodnocení dotazníků obcí nespadajících do kategorií obcí s rozšířenou působností nebo pověřeným obecním úřadem

Šetření vycházelo z celkem 120 vrácených dotazníků obcí. Těmto obcím je věnována samostatná kapitola průzkumu, jelikož data z těchto obcí získaná se liší jak strukturou, množstvím, tak kvalitou v porovnání s obcemi s rozšířenou a pověřenou působností. Vzhledem k omezeným personálním kapacitám na těchto obcích, a skutečnosti že kultura není bezprostřední prioritou pro tyto respondenty, byly odpovědi získávány velmi obtížně, ze strany zpracovatele byla vedena intenzivní práce na zpětné vazbě ve smyslu urgování, získání a doplnění chybějících informací. V konečné fázi příprav na hodnocení dotazníků se podařilo sesbírat a setřídit dostatečné množství informaci (ne však takové kvality jako u obcí s rozšířenou působností nebo pověřeným obecním úřadem) k provedení analýzy.


142/211


4.2.1.2.1

Subjekty evidované na území obce jako kulturní subjekty vyvíjející činnost

Skladba kulturních subjektů působících v obcích v závislosti na zřizovateli a počtu se mezi respondenty lišila jen výjimečně. Důležitým rysem obcí nespadajících do kategorií obcí s rozšířenou působností nebo pověřeným obecným úřadem je absence kulturních subjektů zřizovaných Zlínským krajem. Subjekty zřizované obcí byly většinou uvedeny v poměru 1 subjekt s kulturním zaměřením na 1 obec. Výše finanční podpory z obecního rozpočtu pro kulturní organizace zřizované obcí v porovnání mezi lety 2003 a 2004 měly tendenci růstu v řádech desetitisíců v některých obcích však stagnovaly. Získané informace o kulturních subjektech obcí ani krajem nepodporovaných se kvalitativně lišily a v konečném šetření nebylo možno objektivně posoudit jejich strukturu a počet. Zpravidla se však jedná o různá sdružení typu: •

dobrovolných hasičů,

•

mysliveckých sborů,

•

tanečních souborů,

•

folklórních souborů,

•

folkových, rockových kapel,

•

divadelních souborů,

•

spolků za zachování tradic.

4.2.1.2.2

Školství

Zde se respondenti vyjadřovali ve smyslu vzniklých problémů v oblasti školství a vzdělání v oblasti kultury. Jelikož se na území šetřených obcí vyskytuje základní umělecké školství (ZŠU) jen minimálně, byla pozornost věnována problémům v oblasti základního všeobecného školství, jež je v obcích zastoupeno ve větší míře. Zde docházelo k roztříštěnosti názorů a požadavků z nichž však lze vycházet pro interpretaci následujících problémů: •

chybějící finanční prostředky na tvorbu a pořízení kvalitních kulturních programů,

•

chybějící finanční prostředky na opravy a budování zázemí pro kulturní činnost (víceúčelových sálů a tělocvičen),

•

nedostatek kvalitního personálu v oblasti kulturního vzdělávání.

Lze vyvodit závěr, že je nutné podporovat z pozice kraje všechny aktivity, které budou směřovat k posílení kulturní výchovy v menších obcích (umělecké školy, které dojíždí k žákům, doprava žáků na divadelní a hudební představení apod.)

4.2.1.2.3

Pravidelně se opakující kulturní akce, které obec připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel

V této kategorii bylo zaznamenáno široké spektrum různých aktivit ve kterých obec vystupuje jako hlavní organizátor. Jedná se především o místní zábavy, setkání s občany, setkání s důchodci, dětské dny, sportovní dny, hudební přehlídky, družby s okolními obcemi, výročí založení obcí apod. Návštěvnost na těchto akcích se pohybuje v rozsahu 50-1000 návštěvníků v závislosti na počtu obyvatel v obci, velikosti, propagaci a atraktivitě akce. Věkové složení návštěvníků akcí se liší v závislosti na zaměření akce (setkání důchodců, dětský den). Náklady spojené s pořádáním a zabezpečením akcí hradí obce většinou ze svých rozpočtů s přispěním sponzorů a prostředky získanými ze vstupného. Za pozornost stojí, že u těchto menších obcí je častějším jevem role hlavního organizátora akce než u obcí větších, šetřených v kap. 4.2.1.1.


143/211


4.2.1.2.4


V současné době vydává většina šetřených obcí nějaký druh periodického tisku. V drtivé většině (cca 95 %) se jedná o obecní zpravodaje s periodicitou 1x až 12x za rok. Tiskoviny vychází v nákladech 100 – 1500 výtisků (podle velikosti obce) a jsou určeny občanům příslušných obcí. V některých případech dochází k vydávání specifických druhů tiskovin (cca 1x -2x ročně) a to v souvislosti s významnými výročími obcí nebo při příležitosti konání výjimečných kulturních akcí ať už rozsahem, významem nebo kvalitou.

4.2.1.2.5

Priority směřování podpory ze Zlínského kraje

Dochází k mírně odlišným výsledkům než u dříve zkoumané kategorie z obcí. Menší obce většinou žádají o směrování podpory na provozní činnost, tzn. požadují spíše materiální zabezpečení kulturní činnosti. Možnosti vzdělávání a metodiky jsou pro ně nejméně atraktivní. Tab. č. 31 - Oblasti směřování podpory ze Zlínského kraje Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

Oblast směrování podpory ze Zlínského kraje Příspěvek na vystoupení Cestovné Prostorové zajištění Pořízení vybavení pro uměleckou činnost Mzdy Nájemné Pořízení technického vybavení pro provoz Neúčelová podpora na provoz Podpora propagace a marketingu Provozní prostředky Metodické vedení Podpore školících programů pro kulturní pracovníky v organizaci Odborné stáže

Zdroj: vlastní šetření V rámci nástrojů na ovlivňování kultury z pozice Zlínského kraje je nutno tuto odlišnost zohlednit.

4.2.1.2.6

Význam projevů kultury pro oživení, nebo zvýšení cestovního ruchu v obci

Jelikož se jedná o fázi výzkumu v relativně menších obcích bylo při vyhodnocování dotazníků zjištěno několik odlišností v porovnání s výsledky šetření zjištěných v obcích II. a III. typu. V menších obcích nebyly projevy kultury zastoupeny v takové míře rozmanitosti jako u větších obcí. Z toho důvodu byly vyzdvihovány většinou na aktivity ve smyslu obecních zábavních večerů, diskoték, hudebních skupin a pěveckých spolků. V obcích, kde se udržuje nějaká forma lidové tradice ve smyslu folklóru a lidových řemesel, byly do popředí zájmu kladeny tyto projevy. Velmi významným a mnohokrát vyzdvihovaným projevem v oblasti „neživé“ kultury je sakrální architektura, která je v obcích nespadajících do kategorie obcí s rozšířenou působností nebo pověřeným obecním úřadem zastoupena ve větší míře. Prakticky minimální význam pro rozvoj cestovního ruchu v obci byl přisouzen formám projevu kultury jako jsou: konzervatoře, univerzita a akademie, muzea a galerie, což se dá z hlediska velikosti obcí předpokládat.


144/211


Tab. č. 32 - Význam projevů kultury pro oživení, nebo zvýšení cestovního ruchu v obci Význam projevů kultury pro oživení, nebo zvýšení cestovního ruchu v obci Tradiční lidová kultura „živá“ 1. Folklorní soubory 2. Cimbálové nebo hudecké lidové muziky 3. Lidová řemesla 4. Dechová hudba Tradiční lidová kultura „neživá“ 1. Drobná sakrální architektura 2. Lidová architektura Soudobá a evoluční kultura „živá“ 1. Pěvecké soubory 2. Taneční orchestry a sbory 3. Výtvarní umělci 4. Diskotéky 5. Folkové, country a rockové skupiny Soudobá a evoluční kultura „neživá“ 1. Církevní stavby 2. Parky a zeleň 3. Knihovny Zdroj: vlastní šetření

4.2.1.2.7

Překážky rozvoje kultury v obcích nespadajících do kategorie obcí s rozšířenou působností nebo pověřeným obecním úřadem

Výsledky se převážně shodují s typem obci zkoumaným v kap. 4.2.1.1.

Hlavní problémy V oblasti legislativních úprav: •

řešení oblasti autorských práv, dořešení vztahu k OSA, INTERGRAM, DILIA,

•

komplikovanost zákonů o hospodaření neziskových a příspěvkových organizací,

•

daňové zvýhodněné sponzorů podporujících kulturu,

•

přenesení pravomocí z MK ČR na kraje a obce.

•

V oblasti komunikace: posílení pravidelné a soustavné komunikace mezi obcemi a krajem. V oblasti odborů:

•

koordinace akcí a činnosti odborů,

•

malá provázanost mezi odbory kraje, které svou činností přesahují školství – kultura – cestovní ruch – regionální rozvoj.


145/211


V oblasti grantové a dotační politiky: •

zvýšení objemu finančních prostředků určených na granty v oblasti kultury,

•

včasná informovanost o dotačních záměrech a programech v oblasti kultury,

•

zjednodušení pravidel pro získání příspěvků,

•

zavedení dlouhodobých (víceletých) grantů a rozpočtových výhledů, zpracování strategie dlouhodobého financování kultury,

•

neomezovat účel grantu,

•

přílišná byrokracie. V oblasti regionálních, nadregionálních a mezinárodních vazeb:

•

jazykové bariery při tvorbě mezinárodních vazeb. Jiné:

•

zanedbanost a špatný stav objektů, budov a jejich vybavení sloužících pro kulturu zejména v malých a středně velkých obcích,

•

dopravní dostupnost (dálnice).

4.2.2 Výsledky šetření v terénu - kulturní organizace 4.2.2.1

Statistické vyhodnocení dotazníků kulturních organizací

Při šetření se vycházelo z celkem 65 vrácených a vyplněných dotazníků, přičemž návratnost činila 17,3 % z celkového počtu 367 rozeslaných dotazníků. Strukturou prochází sestavený statistický vzorek napříč celým spektrem rozmanitosti kulturních organizací. Data byla získána jak od velkých příspěvkových organizací, tak od nejmenších typů kulturních organizací působících v obcích Zlínského kraje. Dále bylo dosaženo vyváženého poměrů ve smyslu výskytu organizací ve všech významných kulturních subregionech nacházejících se ve Zlínském kraji (Haná, Slovácko, Valašsko).

4.2.2.1.1

Lidský potenciál

V této dotazované části se odpovědi respondentů často lišily. Z hlediska počtu osob působících v kulturní organizaci se diferenciace pohybovala v závislosti na velikosti a významu organizace, a to v rozmezí 5 – 130 osob. Průměrný věk se měnil se zaměřením kulturní organice kdy nejvyšších věkových průměrů (cca 43 let) dosahovaly spolky zabývající se dechovou hudbou a nejnižších věkových průměrů dosahovaly spolky taneční (cca 20 let). V oblasti vzdělání členů kulturních organizací docházelo k vzácné shodě kdy převažující vzdělání bylo SŠ a to zejména u odborných pracovníků organizace. Naopak u vedoucích a řídících pracovníků se dosažený stupeň vzdělání dělil mezi SŠ a VŠ zhruba stejným poměrem. Vyučen a SŠ vzdělání bylo nejčastější odpovědí u dosaženého vzdělání pomocného personálu. Způsob nabytí základních dovedností pro provozování kultury v kulturních organizacích se lišil hlavně z hlediska významu organizace. U menších a méně významných spolků respondenti uváděli nabytí dovedností hlavně na základě předešlé praxe v organizaci. U významnějších institucí to byly státní nebo soukromé školy umění či odborné umělecké školy (UMPRUM, Konzervatoře atd.).


146/211


Největší problémy v oblasti lidského potenciálů pro činnost organizace Z důvodu významných diferencí odpovědí plynoucí z rozdílných statutů kulturních organizací došlo k rozdělení respondentů na dvě skupiny. 1. Příspěvkové kulturní organizace •

flexibilita,

•

tvůrčí přístup,

•

limitované mzdové fondy na pokrytí nezbytného odborného potenciálu,

•

nedostatečné vzdělání v oblasti kultury,

•

nedostatečné finanční prostředky na celoživotní vzdělávání členů,

•

nedostatečná podpora zvyšování kvalifikace stávajících odborných pracovníků,

•

nepravidelnost pracovní doby,

•

časová náročnost.

2. Nepříspěvkové kulturní organizace •

nedostatek ochotných lidí,

•

nezájem mladé generace o působení v kulturní organizaci,

•

nedostatek kvalifikovaných odborníků,

•

časová náročnost pro členy organizace.

4.2.2.1.2

Umělecké školství

V dotazu na jaké problémy v oblasti školství a vzdělání v oblasti kultury při své činnosti kulturní organizace naráží, respondenti nejčastěji uváděli: Základní všeobecné školství: •

nedostatečný zájem škol o živou kulturu,

•

nedostatečný zájem o výtvarné umění a vážnou hudbu,

•

nedostatečná připravenost žáků na vnímání uměleckého díla,

•

nevybudované návyky na kultivované chování v prostředí umělecké instituce,

•

nezájem pedagogů o doplňkovou výchovu v kulturních zařízeních,

•

malá informovanost žáků o kultuře regionu a možnosti studia v nových oborech. Základní umělecké školství:

•

chybí společné akce pro ZUŠ a SUPŠ,

•

osnovy ZUŠ příliš lpí na profesionální dokonalosti, málo reagují na potřeby regionu,

•

zdvojení výuky uměleckých předmětů hudebních a výtvarných v DDM a ZUŠ,

•

přijímání žáků na ZUŠ je řízeno výší kapacitního čísla, i když zájem žáků a rodičů je mnohonásobně větší než umožňuje zřizovatel. Specializované umělecké školství:

•

finanční podmínky pro výchovu talentovaných žáků,

•

nedostatek výměnných stáží, nedostatek literatury a médií týkajících se současné výtvarné kultury. Jiné vzdělávací organizace:

•

nedostatek společných programů a prezentací kulturních institucí a škol.


147/211


Největší problémy v oblasti školství ve vazbě na činnost kulturní organizace: •

ekonomické podmínky pro přípravu talentů,

•

společné strategické cíle školství a kultury nejsou vymezeny,

•

neexistuje rovnost státních a soukromých škol,

•

složitá administrativa,

•

nedostatečná vybavenost absolventů všech stupňů uměleckého školství po metodické stránce pro praxi.

4.2.2.1.3

Materiální zabezpečení v organizaci

Prostory Graf č. 8 - Materiální zabezpečení kulturních organizací

Materiální zabezpečení vybraných kult. organizací 10% 38%

40% 12% zvýhodněný pronájem od obce komerční pronájem dány do správy zřizovatelem jiné Zdroj: vlastní šetření Z grafu je patrné krytí potřeby po prostorách nutných k činnosti organizace. Příspěvkové kulturní organizace nejvíce využívají prostory svěřené do správy jejich zřizovatelem (cca 95 %), ale také zvýhodněného pronájmu od obce (cca 5 %). Ostatní kulturní organizace nejvíce využívají možnosti zvýhodněného pronájmu od obce (cca 80 %) dále pak kryjí svou potřebu po prostorech jinými způsoby jako zvýhodněným pronájmem prostor od různých typů škol, sportovních organizací (Sokol, Orel) a komerčním pronájmem. Pokud dochází i přes tyto možnosti k neuspokojení potřeby po prostorovém zabezpečení, sahají kult. organizace po komerčním pronájmu nebo vyhledávají jiné možnosti. Respondenti uvedli, že využívané prostory jsou z 90% k činnosti vyhovující. Největší problémy v oblasti prostorového vybavení kulturních organizací: •

špatná konstrukce prostor pro kulturní účely,

•

amortizace,

•

nedostatek financí k investicím,

•

malé jeviště,

•

žádné skladovací prostory,

•

omezené technické zázemí.


148/211


Technické vybavení Technické vybavení příspěvkových organizací je prakticky ze 100 % dáno do správy zřizovatelem a z 90 % je také pro činnost institucí vyhovující. Technické vybavení ostatních kulturních organizací je 80 % ve jejich vlastnictví a z 20 % je využíváno zvýhodněného pronájmu od obce. Taktéž jako u příspěvkových organizací i zde je vybavení z větší části vyhovující. Největší problémy v oblasti technického vybavení: •

amortizace,

•

nedostatek moderního zařízení,

•

nedostatek financí k nákupu nového zařízení.

4.2.2.1.4

Průměrný počet veřejných aktivit

Graf č. 9 - Rozložení veřejných aktivit

Rozložení veřejných aktivit 6%

13%

2%

79% V místně příslušné obci

Ve Zlínském kraji

V tuzemsku mimo ZK

V zahraničí

Zdroj: vlastní šetření Z grafu je zřejmé rozložení veřejných aktivit (akcí) kulturních organizací z hlediska územního, kdy nejvíce (79 %) z celkového počtu se uskutečňuje v místně příslušné obci, následováno (13 %) které se uskutečňují v oblasti Zlínského kraje, dále pak (6 %) v rámci ČR avšak mimo Zlínský kraj a 2 % v zahraničí.

4.2.2.1.5

Kulturní kontakty mimo Zlínský kraj

Kulturní kontakty mimo Zlínský kraj zpravidla udržují jen příspěvkové organizace a to jak v rámci ČR, tak i v zahraničí. U ostatních kulturních organizací se kontakty objevují jen výjimečně a jejich počet roste s velikostí a důležitostí organizace.

4.2.2.1.6

Pravidelně se opakující akce, které organizace připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel

V závislosti na velikosti a důležitosti organizace se mění počet a velikost pořádaných kulturních akcí. Menší kulturní organizace většinou připravují kulturní akce typu: •

vystoupení svého sboru,

•

menší festivaly lidových písní ,

•

plesové zábavy,

•

kulturní večery,


149/211


•

sezónní koncerty,

•

regionální soutěže (tanec). Tyto akce se převážně uskutečňují v intervalech 1 – 8 x za rok.

S růstem velikosti a významu kulturní organizace roste i velikost a význam kulturních akcí, které pořádá. Tyto akce zpravidla přesahují hranice obce a stávají se tak významnými kulturními aktivitami jak pro obyvatele ze spádových oblastí obcí tak i pro obyvatele přilehlých regionů. Jedná se především o akce typu: •

vítání ročních období,

•

zahájení a ukončení sezón,

•

koncerty,

•

výstavy,

•

poutě,

•

přednášky a besedy,

•

festivaly.

V následující tabulce jsou uvedeny nejvýznamnější z nich, z hlediska počtu návštěvníků a rozpočtu na danou kulturní akci. Tab. č. 33 - Přehled nejvýznamnějších akcí pořádaných kulturními organizacemi Kulturní organizace KSK Vlčnov Valašské Athény – Valašské Meziříčí O.s. cimbalistů ČR – Val. Meziříčí DFS Ovečky – Val. Meziříčí Další přehled viz Příloha č. 1 a 5

Název akce Jízda králů

Ø počet návštěvníků Tuzemsko Zahraničí 5 000

500

Rozpočet akce (Kč) 500 000

Moravský festival poezie

500

250 000

Mezinárodní festival cimbálu

300

350 000

3 000

400 000

MFF – Babí léto


4.2.2.1.7

Financování kulturních akcí

V porovnání s výsledky šetření zjištěných u obcí, týkající se finančního krytí pořádaných akcí se výsledky kulturních organizací v této dotazované kategorii jeví jako rozmanitější. Zatímco náklady spojené s pořádáním a zabezpečením kulturních akcí pořádaných obcemi hradí obce většinou ze svých rozpočtů v podstatě bez výjimek, náklady spojené s pořádáním akcí pořádaných kulturními organizacemi se rozkládají do více úrovní. Z hlediska odlišného financování bylo nutno rozdělit šetřené organizace na kulturní organizace příspěvkové a kulturní organizace nepříspěvkové.


150/211


Zdroje krytí akcí kulturních organizací – nepříspěvkové Tab. č. 34 - Zdroje krytí akcí kulturních organizací - nepříspěvkové Graf č. 10 -

Zdroje krytí akcí kulturních organizací - nepříspěvkové

Zdroj

Zdroje krytí akcí kult. organicací (nepříspěvkové)

%

Zlínský kraj

5,50%

Obecní rozpočty

16,69%

Návštěvníci

28,94%

Sponzoři

12,88%

Vlastní zdroje

29,63%

6%

6% 17%

29%

29%

13%

Jiné

6,38%

Celkem

100,00%


Zlínský kraj

Obecní rozpočty

Návštěvníci

Sponzoři

Vlastní zdroje

Jiné


Z tabulky a grafu je patrné, že nepříspěvkové kulturní organizace využívají k finančnímu krytí pořádaných akcí především vlastní zdroje (29,63 %) a finančních prostředků plynoucích z tržeb získaných od návštěvníků (28,94 %) další významnou položkou jsou obecní rozpočty (16,69 %) což lze chápat jako zájem obce o pořádání kulturních akcí pro své obyvatele. Sponzoři se na krytí akcí podílí cca 13 % a Zlínský kraj 5,5 %, přičemž stojí za zmínku, že Zlínský kraj přispívá převážně na akce s větším rozpočtem, blížícím se a překračujícím rozpočet 100 tis. Kč na akci. Přibližně 6 % celkových nákladů na pořádanou akci je hrazeno jinými zdroji, jakou jsou příspěvky Ministerstva kultury, církevních institucí, grantů atd..

Zdroje krytí kulturních akcí organizací – příspěvkové Tab. č. 35 - Zdroje krytí akcí kulturních organizací - příspěvkové Graf č. 11 -

Zdroje krytí akcí kulturních organizací – příspěvkové

Zdroj Zlínský kraj

50%

Obecní rozpočty

19%

Návštěvníci

11%

Sponzoři

5%

Vlastní zdroje

8%

Jiné

6%

Celkem

Zdroje krytí akcí kult. organizace (příspěvkové)

%

100%


8%

6%

5% 11% 51% 19% Zlínský kraj

Obecní rozpočty

Návštěvníci

Sponzoři

Vlastní zdroje

Jiné


Z tabulky a grafu je patrný rozdíl oproti předchozí kategorii nepříspěvkových kulturních organizací. Největší podíl na finančním krytí pořádaných kulturních akcí má podle předpokladů zřizovatel (cca 50 %) následován zdroji poskytovanými obecními rozpočty (19 %). Příspěvkové organizace využívají i financování ze vstupného (cca 11 %) přičemž je ale patrný trend, že se většinou tyto akce pořádají bez nutnosti vybírání vstupného nebo jen v minimální či symbolické výši. Přibližně 8 % nákladů na pořádanou akci hradí příspěvkové kulturní organizace ze svých zdrojů, 6 % připadá na financování z jiných zdrojů a 5 % celkových nákladů je získáno od sponzorů. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o.

151/211


4.2.2.1.8

Rozpočet kulturních organizací

V souvislosti s pořádáním kulturních akcí organizacemi a krytím jejich nákladů samotnými organizacemi je potřeba zmínit strukturu rozpočtu organizací.

Výdaje v rozpočtech kulturních organizací Tab. č. 36 - Výdaje v rozpočtech kulturních organizací Výdaje

%

Mzdy

31,34

Nájmy celkem

7,19

Z toho za prostory

4,02

Z toho za materiální vybavení

2,43

Služby

20,66

z toho cestovné

5,33

Opravy objektu

0,97

Opravy technického vybavení

1,29

Běžný nákup předmětů a vybavení pro uměleckou činnost

6,89

Odpisy budov a vybavení

3,20

Jiné významné položky

18,40

Drobné režijní náklady

4,57

Ostatní výdaje

5,53

Zdroj: vlastní šetření Graf č. 12 -

Struktura výdajů kult. organizací v letech 2003 - 2004

Struktura výdajů kult. organizací v letech 2003 - 2004

5%

6% 31%

18%

3% 7%

1% 1%

7% 21%

Mzdy Nájmy celkem Služby Opravy objektu Opravy technického vybavení Běžný nákup předmětů a vybavení pro uměleckou činnost Odpisy budov a vybavení Jiné významné položky Drobné režijní náklady Ostatní výdaje

Zdroj: vlastní šetření Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o.

152/211


Výše uvedená data v tabulce a grafu jsou odvozena od informací dodaných respondenty za roky 2003 a 2004 a představují průměrné hodnoty statistického vzorku sestaveného s přihlédnutím k velikosti a statutu kulturní organizace. Z výše uvedeného můžeme konstatovat, že největší podíl v rozpočtu organizací zaujímá složka mezd (cca 31 %) následují výdaje na služby (cca 21 %) z toho cestovné (cca 5 %). Podstatnou část obsadila složka jiné významné položky (cca 18 %) kde respondenti nejčastěji uváděli položky jako je spotřeba materiálu a energie, náklady na vydávání zvukových a obrazových nosičů atd.

Zdroje krytí Na oblast výdajů kulturních organizací nutně navazuje oblast zdrojů krytí těchto výdajů. Opět se vycházelo ze stejného statistického vzorku za roky 2003 a 2004 z informací dodanými respondenty. Tab. č. 37 - Zdroje krytí Zdroj

%

Dotace obce

26,52

Dotace kraje

24,82

Dotace státu

5,75

Dotace jiné

0,46

Zdroje od sponzorů

12,90

Zdroje z vlastních příjmů

20,34

Členské příspěvky

5,83

Jiné zdroje

3,39

Zdroj: vlastní šetření Graf č. 13 -

Struktura zdrojů financování kulturních organizací za roky 2003 - 2004

Struktura zdrojů financování kulturních organizací za roky 2003 - 2004 3%

6%

27% 20%

13% 0,46%

6%

25%

Dotace obce

Dotace kraje

Dotace státu

Dotace jiné

Zdroje od sponzorů

Zdroje z vlastních příjmů

Členské příspěvky

Jiné zdroje



153/211


Z tabulky a grafu lze pozorovat rozložení krytí výdajů v rozpočtech kulturních organizací příspěvkových tak i nepříspěvkových. Dotace kraje (cca 25 %) a dotace obcí (cca 27 %) se stávají hlavním zdrojem krytí výdajů příspěvkových organizací, jež zřizuje obec nebo kraj. Rozmanitější strukturu financování můžeme konstatovat u nepříspěvkových kulturních organizací. Jelikož nejsou zřizovány obcemi nebo krajem, je využíváno víceúrovňové financování. Nejvýznamnější složkou zdrojů pro tyto organizace jsou vlastní příjmy (cca 20 %), dále pak prostředky získané od sponzorů (cca 13 %), v některých organizacích je zavedena a využívána i možnost členských příspěvků (cca 6 %) a dotací státu, např. Ministerstvo kultury (cca 6 %).

4.2.2.1.9


V této kategorii byly patrnější větší diference mezi respondenty. Menší kulturní organizace publikují zpravidla jen velmi výjimečně. Pokud ano, tak se jedná o materiály jako propagační tiskoviny, přestavení spolků, významná výročí spolků nebo souborů a sborníky písní. Náklady u těchto druhů tiskovin se pohybují v řádu několika set v závislosti na velikosti organizace. Z hlediska periodicity vydávání těchto materiálů se zde projevuje určitá benevolence ze strany vydavatelů a neuplatňuje se zde nějaký časový harmonogram. Častou příčinou nízké publikační činnosti těchto kulturních organizací jsou v mnoha případech existenční problémy a nedostatek finančních prostředků. Proto se některé organizace uchylují jen k vydávání článků v místních obecních periodikách. Odlišně k publikační činnosti přistupují větší a příspěvkové kulturní organizace. Tyto organizace vydávají materiály jako koncertní programy, programy představení, popisné publikace sbírek muzeí, publikace k různým seminářům a konferencím, almanachy, vlastivědné publikace apod. v závislostí na zaměření organizace. Náklad publikací se pohybuje v rozmezí 500 – 3 000 ks, v závislosti na typu publikace a organizace.

4.2.2.1.10 Priority směřování podpory ze Zlínského kraje Tab. č. 38 - Priority směřování podpory ze Zlínského kraje Pořadí

Oblast směřování podpory

Ø známka

1.

Mzdy

4,75

2.

Prostorové zajištění (opravy, pořízení)

4,75

3.

Příspěvek na vystoupení (pořádanou akci)

4,83

4.

Pořízení technického vybavení pro provoz (PC, auto,…)

4,83

5.

Pořízení vybavení pro uměleckou činnost (kostýmy, nástroje…)

5,33

6.

Neúčelová podpora na provoz

6,33

7.

Nájemné

7,17

8.

Provozní prostředky (papír, telefony, kancelářské potřeby…)

7,42

9.

Cestovné

7,67

10.

Podpora propagace a marketingu

8,08

11.

Metodické vedení

9,08

12.

Podpora školících programů pro kulturní pracovníky v organizaci

10,00

13.

Odborné stáže

10,75



154/211


Jako nejvýznamnější oblasti směřování podpory ze Zlínského kraje respondenti uváděli na prvních místech mzdy (4,75 Ø) a prostorové zajištění (4,75 Ø), což odpovídá výsledkům zjištěných v kapitole výdajů kulturních organizací. V těsném závěsu je poptávka po příspěvku na vystoupení (4,83 Ø) a pořízení tech. vybavení pro provoz (4,83 Ø). Následující místa zaujímají oblasti jako pořízení vybavení pro uměleckou činnost (5,33 Ø) a neúčelová podpora na provoz (6,33 Ø). Seznam priorit uzavírá zpravidla nízký zájem o metodické vedení (9,08 Ø), podporu školících programů pro kulturní pracovníky v organizaci (10 Ø) a na posledním místě zájem o odborné stáže (10,75). Je nutné vysledovat odlišnosti od výsledků výzkumu týkajících se obcí a tyto pak při konkrétních krocích zohlednit.

4.2.2.1.11

Význam projevů kultury pro oživení cestovního ruchu v obci

Tab. č. 39 - Význam projevů kultury pro oživení cestovního ruchu v obci Pořadí

Tradiční lidová kultura „živá“

1. 2. 3. 4.

folklorní soubory cimbálové nebo hudecké lidové muziky lidová řemesla dechové hudby Tradiční lidová kultura „neživá“ lidová architektura drobná sakrální architektura Soudobá a evoluční kultura „živá“ divadelní soubory výtvarní umělci základní umělecké školy tělesa vážné hudby pěvecké sbory folkové skupiny univerzity a akademie country skupiny taneční orchestry a skupiny jazzové skupiny rockové skupiny konzervatoře diskotéky fotokroužky audiovizuální kluby Soudobá a evoluční kultura „neživá muzea galerie parky a zeleň informační centra knihovny církevní stavby urbanistická díla kina hvězdárny archivy a depozitáře

1. 2. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Ø známka 105 104 97 83 95 76 89 85 78 75 74 71 71 69 67 67 66 65 60 58 55 107 106 104 102 98 97 95 84 79 68



155/211


V této dotazované kategorii respondenti odpovídali na otázku jaké projevy kultury mají největší význam pro oživení kultury v obci. Jelikož se množina respondentů profilovala především jako zájmová sdružení, kladli respondenti do popředí své zájmy podle oboru své kulturní činnosti. Z toho vyplývá i skladba výsledků kde se na prvních místech umístily např. folklórní, cimbálové a divadelní soubory. V nevýhodě se naopak vyskytly ty soubory, spolky a sdružení jejichž počet není ve zkoumaném statistickém vzorku zastoupen v konkurenceschopném množství. Odlišnosti této dotazované kategorie u segmentu obcí a kulturních organizací jsou v podstatě minimální. V oblasti tradiční lidové kultury „živé“ i „neživé“ se význam projevů uvedený respondenty do pořadí shoduje. Výraznější odlišnosti lze vypozorovat v oblasti Soudobé a evoluční kultury „živé“ kdy kulturní organizace oproti obcím kladou znatelně větší důraz na úlohu Univerzit a akademií. V oblasti Soudobé evoluční kultury „neživé“ jsou odlišnosti minimální s přihlédnutím k odlišným pohledům respondentů.

4.2.2.1.12 Překážky rozvoje kultury Sumarizace převládajících názorů a postojů respondentů. V oblasti regionálních, nadregionálních a mezinárodních vazeb: •

zřízení krajského registru (adresáře) provozovatelů kultury, pořadatelů kulturních akcí a kulturních souborů (divadel, kapel atd.),

•

pomoc při navazování kontaktů v zahraničí,

•

účast na mezinárodních odborných programech,

•

zvýšit komunikativní schopnost regionu, mediální prosazení a podpora nejdůležitějších akcí mezinárodního významu. V oblasti legislativních úprav:

•

neexistuje zákonná ochrana před zrušením kulturní příspěvkové organizace (obec je může zřídit, ale také kdykoli zrušit),

•

změnit zákon o autorských právech a výběru poplatků,

•

maximálně zjednodušit účetnictví,

•

kvalitnější, jasnější a hlavně jednodušší právní úprava účtování a ekonomického chodu občanského sdružení,

•

iniciace vzniku nové formy právní subjektivity, která by pokrývala základní potřeby fungování malých zájmových kulturních těles,

•

nejednoznačnost výkladu některých legislativně právních předpisů a nařízení,

•

daňové zvýhodnění sponzorů kulturních institucí. V oblasti řízení odborů:

•

užší spolupráce kraje s vedoucími odborů kultury obcí – pracovní setkání, semináře atd.,

•

zachování samostatnosti odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Zlínského kraje,

•

užší spolupráce a metodická pomoc při řešení zejména finančních a právních problémů (koordinace spolupráce mezi jednotlivými kulturními zařízeními kraje). V oblasti komunikace:

•

propojení Zlínského kraje prostřednictvím odboru kultury s profesionálními kulturními zařízeními obcí,

•

vzájemná informovanost jednotlivých subjektů v kraji společná prezentace (na kulturních internetových stránkách kraje, informačních bulletinech),

•

informovat o vyhlášení výběrových řízení e-mailem,

•

pravidelné návštěvy odpovědných zástupců kraje na kulturních akcích v různých částech kraje.


156/211


V oblasti grantové a dotační politiky: •

komplikovanost získávání evropských grantů,

•

pravidelné vyhlašování dotačních podpor,

•

neupřednostňovat vybrané kulturní subjekty (nutná objektivita),

•

rovnoměrnost v přidělování grantů do všech okresů kraje,

•

nutná orientace na projekty přesahující svým dosahem region, které mohou Zlínský kraj uvést do širších souvislostí jak v národním tak také mezinárodním měřítku,

•

úprava pravidel pro přidělování grantů a dotací,

•

nutnost vícezdrojového financování.


157/211


Příloha č.1 – Poutě - významný prvek cestovního ruchu ve Zlínském kraji I. Úvod Poutě jsou většinou kulturně náboženská setkání lidí, kteří přijíždějí na významná místa, aby se viděli, potkali, navštívili kostel, rodinu, strávili pěkný den. V dnešní podobě se jedná o jakousi směsici víry, kultury, atrakcí a bohužel i konzumu. Poutě mají však v sobě veliký a někdy i nevyužitý turistický potenciál, a proto je dobré se jimi podrobněji zabývat. Mísí se zde světská i církevní nabídka. Je dobře, že se lidé setkávají, ať je jejich motiv jakýkoliv, pokud je bohulibý. Dnešní civilní pojetí poutí mnoho jídla, kolotoče, atrakce, pití, pestrá nabídka zboží - se liší od podstaty, proč vlastně poutě vznikaly. Dřívější setkání měla především význam duchovní, znamenala vyznání se k víře, sdělení proseb, naději na překonání nemocí, setkání s Bohem. Byla spojena s jedinečností místa, jeho zvláštností, jeho výjimečností. Poutní místa byla povětšinou něčím ojedinělá, často byla spojována s nějakou pověstí, příběhem, někdy také zázrakem. Měla v sobě různá tajemství a kouzlo neopakovatelnosti. A to vše dodávalo lidem naději. Naději na uzdravení, na větší úrodu, na naplnění lásky, zkrátka vyjadřovala touhu po lepším životě. Pod slupkou konzumu to mají poutě v sobě stále. I když poutě jsou v naší době značně zkomercializovány, jsou stále součástí života kraje. Mají v sobě dostatek lákadel a pro návštěvníky mohou být zajímavou nabídkou. Zejména pro návštěvníky z ciziny. Ty největší a nedůležitější poutě popisujeme v následujícím materiále podrobněji, u ostatních uvádíme pouze přehled. Stálo by za to následující téma zpracovat ve větším rozsahu včetně elektronického zpracování map a fotografií. Zejména pak turisté z Polska, Rakouska a Slovenska mají o tuto tematiku velký zájem. Náš přehled by měl sloužit jako první krok k podrobnějšímu zadání a následnému zpracování.

II. Nejvýznamnější poutě v kraji – Hostýn, Velehrad Svatý Hostýn

Sv. Hostýn je nejen poutním místem, ale i symbolem Hostýnských vrchů. „Hostýnky“ jsou mimořádně půvabné, komorní a přívětivé pohoří. Mají v sobě nevyužité turistické možnosti a patří k nim jistě i velmi známé poutě na této svaté hoře.


158/211


Poutní chrám Panny Marie je viditelný z mnoha míst a vedle Velehradu je to nejvýznamnější poutní místo na Moravě. Tradice praví, že první kapli na vrcholu Hostýna nechali zbudovat sv. Cyril a Metoděj už v devátém století. Nejvýznamněji se však Hostýn zapsal do dějin při obléhání a vpádu Tatarů na Moravu. Dle některých pramenů zde byla tatarská vojska poražena v roce 1241. Stalo se tak po hromadných modlitbách za pomoci Panny Marie. Ta způsobila velikou bouři a hromobití a za pomoci blesků zahnala Tatary ven z Moravy. Od roku 1242 byl v kostele umístěn obraz Panny Marie Ochránkyně. V době reformace byl však na příkaz protestantského šlechtice Václava Borovského spálen. V roce 1655 zde byl vysvěcen nový obraz Madony s dítkem, zhotovený na žádost Marie z Rottalu. Ten byl později přenesen do kostela v Bystřici pod Hostýnem a nahrazen v roce 1845 sochou Svatohostýnské Panny Marie, kterou vysvětil v roce 1912 papež Pius X. Hostýnské poutě měly velký národní význam, zejména v době obrození. Je zde naučná turistická stezka a křížová cesta od akademického architekta Dušana Jurkoviče s mozaikami Jana Köhlera. V kostele jsou i další významné památky. Z Hostýna je i jeden ze základních kamenů pro výstavbu Národního divadla v Praze. Současný chrám a bazilika Nanebevzetí Panny Marie byla postavena v roce 1748 v barokním slohu. Nejdůležitější poutě na Hostýně jsou Pouť kněží olomoucké arcidiecéze za vlastní posvěcení – červen, Dušičková pouť – říjen, Hlavní pouť – Nanebevzetí Panny Marie – srpen, Tradiční orelská pouť – srpen. Tematické poutě na Hostýně Na svatém Hostýně jsou pořádány i poutě zaměřené tematicky nebo oborově. Jako příklad jedné z nich uvádíme pouť Včelařskou. Včelařská pouť - neděle 25. května 2004. Slavnost je určena včelařům, jejich rodinám i celé veřejnosti. Začíná otevřením trhu s včelařskými potřebami a produkty, např. medem, medovinou. Vrcholem pouti je mše svatá za všechny včelaře, kterou v chrámu Matky Boží slouží olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Po celé odpoledne vyhrává dechová hudba Lidečanka. Po poledni mohou účastníci navštívit besedu v tělocvičně a od 14 hodin mohou vyslechnout přednášku rodiny Texlových na odborná včelařská témata.

Velehrad Velehrad byl budován od počátku 13. století, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě. Zahájení výstavby kláštera lze datovat do druhého desetiletí 13. století. Původní románsko-gotická stavba se nedochovala. Několikeré zničení a četné přestavby kláštera změnily jeho stavební i výtvarný charakter. Rozsáhlá barokní přestavba chrámu byla dokončena ve 2. polovině 18. století. Na výzdobě kostela pracovala řada umělců. Areál kláštera s jedním z největších kostelů u nás patří ke kulturním památkám dokládajícím vývoj architektury a výtvarného umění od pozdní doby románské až do současnosti. Proslulost Velehradu jako poutního místa narůstala nejen v baroku, ale i v 19. století, v době snah o národní obrození a slovanskou vzájemnost. Silným impulsem se staly miléniové oslavy sv. Cyrila a Metoděje v letech 1863 a 1865. Z podnětu arcibiskupa A. C. Stojana se od roku 1907 stal Velehrad místem unionistických sjezdů a kongresů, moderního úsilí o obnovu duchovní jednoty křesťanského Východu a Západu. Cyrilometodějská pouť 5. července je na Slovácku velkým lidovým svátkem, kterého se masivně zúčastňují také poutníci ze Slovenska. Barvitá podívaná plná krojů a povznesená nálada dodnes inspiruje také umělce a výtvarníky. Velehrad je lokalita evropského významu. Chrámu Nanebevzetí Panny Marie udělit papež Pius XI. titul „Mešní baziliky“ a té pak papež Jan Pavel II. roku 1985 udělil „Zlatou růži“. Svatý otec demonstroval nadčasový význam Velehradu svou osobní návštěvou 24. 4. 1990. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o.

159/211


V posledních letech se součástí poutě na Velehradě stala i návštěva velmi zajímavého Archeoskanzenu v Modré, který s Velehradem bezprostředně sousedí.

Radhošť Radhošť je jednou z nejvíce navštěvovaných hor v Beskydách. Toto místo má velký turistický potenciál, ale je i místem památek historie, duchovní kultury. O propagaci místa se zasloužila především Podhorská jednota Radhošť. Vrchol Radhoště byl dle pověstí posledním místem uctívání pohanského boha Radegasta. Jeho sochu prý nechali zbořit Cyril a Metoděj a postavili zde křesťanský kříž. Na základě této křesťanské tradice zde probíhali velké národní poutě. V roce 1862 se zde na velké všeslovanské pouti sešlo 15000 lidí. V roce 1898 zde byla postavena kaple sv. Cyrila a Metoděje a na pouti bylo 30 tisíc návštěvníků. Vedle poutí jsou zde stavby vynikajícího architekta Dušana Jurkoviče. Radhošť inspiroval celou řadu malířů a výtvarníků, kteří se ve svém díle vyznali ke vztahu k tomuto neobyčejnému místu. (P. Bezruč, S. Čech, J. Kobzáň, B. Jaroněk, J. Mařák a další). Blízký vztah měl k místu i prezident T. G. Masaryk. K zajímavostem patří chaty Šumná, Maměnka a Libušin podle D. Jurkoviče a chata Tanečnice. Sousoší Cyrila a Metoděje a unikátní socha Radegasta jsou rovněž cílem návštěvníků, nejen poutních. I v současné době patří poutě na Radhošť k největším a nejvýznamnějším na Moravě. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o.

160/211


Pouť v Zašové Pověst vypráví o zbloudilém rytíři, který byl pronásledován pohany. Unavený a vysílený upadl v hluboký spánek. Ve snu jej navštívila Panna Maria a podala mu šňůru, jejíhož konce se uchopil, a ta šňůra ho vyvedla z hlubokého neznámého lesa a zachránila ho před pohany. Přišel k chaloupce, která patřila k vznikající vsi. Ves se jmenovala Šašová podle množství rákosí – šáší v jejím okolí. Zachráněný rytíř slíbil v návalu vděčnosti, že zde postaví kapličku. Svému slibu dostál a navíc nechal namalovat obraz představující Pannu Marii s Ježíškem, jak spouští šňůru k rytíři, který klečí u jejích nohou. Obraz je vysoký 120 cm a 95 cm široký. Stáří obrazu není přesně určeno, snad byl namalován někdy kolem roku 1400. Zašovské poutě patří k nejstarším na Moravě. Např. r. 1715 učinila řada okolních obcí slib, že každoročně budou putovat k Panně Marii do Zašové jako vděk za záchranu před morovou pohromou. Zašová má mnoho zajímavých poutních písní složených právě pro tuto příležitost. V historii patřily poutě v Zašové k největším na Moravě. V poslední době se projevuje snaha o jejich obnovu.

Pouť v Provodově Poutě v Provodově jsou spjaty s poutním místem na Malenisku. Malenisko je malý kostelík uprostřed krásných lesů kousek za Provodovem. Pověst vypráví, že mlynářka Vlaštovická ztrácela postupně zrak a naříkala si na bolesti hlavy. Byla však velkou ctitelkou Panny Marie. Ve snu byla vyzvána bělovlasým stařečkem, aby s ním šla na Malenisko. Označil jí místo, kde je voda, která bude uzdravovat nemocné. Druhý den, když tam zašla, našla skutečně pramen vody. Omyla si oči a poznala, že lépe vidí. I zde docházelo později k zázračným uzdravením nemocných. Nejznámějším je případ uzdravení majitele luhačovického panství hraběte Serenyiho. Pozlovský farář navrhl hraběti, že ho Panna Maria uzdraví, a hrabě slíbil, že postaví na Malenisku kapličku. A tak se také stalo. Provodovské poutě lákají poutníky nejen svojí duchovní náplní, ale i krásou přírody a neobyčejností místa. Oslovují věřící i turisty, kteří si Provodov a okolní lesy oblíbili. Hlavní pouť v Provodově je v neděli po svátku Panny Marie Sněžné, to je 5. srpna. Tradiční je rovněž pouť dušičková, při níž je odpoledne sloužena mše a pak následuje světelný průvod na hřbitov.

Mariánská pouť ve Štípě Pověst vypráví, že štípský rolník nalezl v lese ztracenou sochu Panny Marie. Donesl ji do kostelíka v Kostelci. Socha se však vrátila na původní místo, kde ji našel. A to se opakovalo několikrát. Zbožní občané uvěřili, že Bůh stvořil toto místo k jejich setkávání, a proto zde postavili malý kostelík. Štípská socha Panny Marie patří k nejstarším sochám tohoto druhu na Moravě. Je vyrobena z lipového dřeva, vysoká 90 cm. Štípská farní kronika uvádí několik zázračných uzdravení věřících, kteří ve své beznaději hledali u Panenky Marie Štípské poslední naději a pomoc. Proto také poutě ve Štípě patří k nejvýznamnějším v našem kraji.


161/211


Poutě v kraji - přehled Svatý Hostýn Čtvrtá pouť píšících křesťanů - květen Dětská pouť na konci prázdnin - srpen Dětská pouť na začátku prázdnin - červenec Devátá pouť Radia Prohlas - květen Druhá pouť podnikatelů - červen Druhá pouť včelařů - květen Dušičková pouť - říjen Dvanáctá pouť muklů - září Františkánská pouť - říjen Hlavní pouť - Nanebevzetí Panny Marie - srpen Jedenáctá pouť hasičů - květen Pouť členů Apoštolátu modlitby - červen Pouť členů MHS - září Pouť klubu křesťanských žen - květen Pouť kněží olomoucké arcidiecéze za vlastní posvěcení - červen Pouť obce Slavkov - červenec Svatojosefská soukromá pouť mužů - březen Šestá myslivecká svatohubertská pouť - říjen Tradiční orelská pouť - srpen Bánov - sv. Martin - pouť - listopad Bílovice - pouť Bílovice - září Bílovice - pouť ve Včelarech - srpen Boršice u Blatnice - pouť - 31. 10. Brumov - pouť sv. Václava - 28. září Buchlovice - pouť v kapli sv. Barbory - na svátek nejsvětější Trojice - 8. týdnů od Velikonoc (začátek června) Bystřice pod Lopeníkem - pouť - listopad Bystřice pod Lopeníkem - pouť ke kapličce - srpen Dolní Bečva (kostel sv. Antonína) - pouť na Antonína (v neděli kolem data 13. června) Halenkovice - pouť podle Velikonoc 3. neděli po Velikonocích Havřice - pouť - říjen Horní Bečva (farní kostel sv. Jana a Pavla) - pouť (o poslední neděli v červnu) Hutisko-Solanec (kostel sv. Josefa) - pouť (vždy 1. neděli v květnu) Jaroslavice - pouť sv. Anny Kněžpole - pouť na sv. Annu Korytná - pouť - sv. Václava Květná - pouť (sv. Martina) - listopad Napajedla - Bartolomějská pouť - kolem 24. 8. Nedachlebice - Svatá pouť - červenec Nětčice u Zdounek - kaple Panny Marie Bolestné - 3. zářijová neděle, druhá neděle květnová Nivnice - pouť – září Nový Hrozenkov - pouť při příležitosti svátku sv. Jana Křtitele - vždy první neděle po 24. 6. Ostrožská Lhota - Červnová pouť u sv. Antonínka Otrokovice - Michalská, září, pořádá město (Otrokovická BESEDA), bez církve, ta má pouze slavnostnější mši Ploština - Valašská pouť - červen Popov - pouť na počest sv. Josefa -1. květnová neděle


162/211


Prakšice - pouť – říjen Prostřední Bečva (kostel sv. Zdislavy) - pouť (o neděli kolem data 29. 1.) Provodov - pouť - sv. Marie - srpen Provodov - pouť - ukončení sezony poutí - 24. října Provodov - pouť - začátek sezony poutí - květen Provodov - pouť sv. Panenky Marie Sněžné - září Pustevny/Radhošť (kaple sv. Cyrila a Metoděje) - pouť sv. Cyrila a Metoděje (o víkendu resp. v neděli kolem data 5. července) Roštín - sv. Anna - pouť- kolem 26. července Rožnov pod Radhoštěm (kostel Všech Svatých) - Anenská pouť (konec července, kolem data 26. července) Slavičín - Svatovojtěšská pouť - duben Spytihněv - pouť - 15. 8. Strání (na povýšení svatého Kříže) - září Štípa - pouť - září Těšánky - pouť ke cti sv. Floriána - 1. květnová neděle Tlumačov - Martinská pouť, listopad, pouze církevní, bez "kolotočů" Třebětice - pouť Svatovendelínská - 17. 10. Uherské Hradiště (kaple sv. Barbory) - pouť Uherský Brod - pouť (panny Marie růžencové) - říjen Uherský Brod - Růžencová pouť - říjen Újezd u Valašských Klobouk - pouť - 3. 7. Újezdská tradiční Újezdec u Luhačovic - pouť - říjen Valašská Bystřice (kostel Nanebevzetí Panny Marie) - pouť (kolem poloviny srpna, 15. 8.) Valašské Klobouky - Poteč - Cyrilometodějská pouť –-5. 7. Velehrad - Národní cyrilometodějská pouť - červenec Veletiny - pouť - červenec Velký Ořechov - posvěcení místní kaple sv. Zdislavy - poslední víkend v květnu Vidče - slavnost sv. Cyrila a Metoděje - 5. 7. Vidče (kostel sv. Cyrila a Metoděje) - pouť (na sv. Cyrila a Metoděje 5. 7.) Vigantice (kaple Proměnění Páně) - pouť (o první neděli v srpnu) Zašová - pouť velká s bohatým doprovodným programem (o víkendu kolem sv. Cyrila 5. 7.) Zdounky - pouť -nejsvětější Trojice - první neděle v červnu Zubří - svátek sv. Kateřiny - 25. 11. - slavnost Seslání Ducha svatého (pohyblivý svátek) Zubří (kostel sv. Kateřiny a kaple sv. Ducha) - pouť (zřejmě koncem listopadu, neví se přesně) Žalkovice - pouť sv. Mikuláše - prosinec Želechovice - pouť ke sv. Petru a Pavlu - červen Žlutava - Cyril a Metoděj - pouť 5. 7. Poutě s odhadem návštěvníků Bánov - pouť – slavnosti kostela na sv. Martina - 11. listopadu - 500-700 lidí Bílovice - Andílková pouť - 1. zářijová neděle - přes 1000 lidí Boršice - Boršická pouť - 31. října - 250 lidí Brumov - pouť - sv. Václava - 28. října - farní hody - 1000 lidí Březnice - pouť Bartolomějská - srpen - 1000 lidí Březolupy - kolem 15. srpna - přes 1000 lidí Březová - pouť sv. Cyrila a Metoděje - 5. července 500 lidí Dolní Němčí - v červnu pouť sv. Anny - 1000 návštěvníků Francova Lhota - pouť svatého Štěpána, krále uherského - 1. neděle v září -1000 lidí


163/211


Halenkov - pouť na povýšení sv. Kříže - září - 600 lidí Halenkovice - kostel je zasvěcen sv. Josefu, ale pouť mají až v květnu - 500 lidí Horní Bečva - pouť sv. Jana a Pavla - 26. června - 800 lidí Horní Lhota u Luhačovic - pouť - říjen - cca 300 lidí Hulín - pouť - 28. září (kostel zasvěcen sv. Václavu) bohoslužba)- 400 lidí celkově - 1000 lidí Hutisko - pouť k sv. Josefu - 1. května - 400 lidí Kelč - pouť - sv. Petra a Pavla - 29. června - cca 100 lidí Kněžpole - pouť sv. Anny - 26. července - 300-500 lidí Kostelec u Holešova - pouť sv. Petra a Pavla - konec června - 200-300 lidí Koryčany - Koryčanská pouť - začátek září - 2000 lidí Kvasice - svátek Panny Marie - 14. srpna - 1000 lidí Lidečko - pouť - sv. Kateřiny - 25. listopadu - 1200-1500 lidí Lidečko - pouť sv. Kateřiny - 28. listopadu - 500-700 lidí Loučka u Val. Meziříčí - pouť - kostel zasvěcen Dobrému pastýři 4. neděle po Velikonocích - cca 500 lidí Luhačovice - pouť - kolem 12. července - 2000 lidí Luhačovice - pouť na otevírání pramenů - 1. nebo 2. neděle v květnu - 2000-3000 lidí Lukov - pouť - sv. Josefa - březen - cca 100 lidí Mistřice - pouť nejsvětější Trojice - na konci velikonoční doby - 200-300 lidí Mysločovice - pouť nejsvětější Trojice - přelom květen/červen - 500-700 lidí Napadla - Žlutava - pouť - sv. Cyrila a Metoděje - 5. července - cca 400 lidí Napajedla - pouť - sv. Bartoloměj - 24. srpna - cca 400 lidí Nedakonice - pouť sv. Floriána - 3. neděle říjnová - 500-700 lidí Nivnice - pouť Svatých andělů strážných - 1. neděle v září - 1000 lidí Nový Hrozenkov - pouť na počest Jana Křtitele - 24. června - 500-700 lidí Ostrožská Lhota - pouť - sv. Jakub - 26. srpna - 800 lidí Ostrožská Nová Ves - pouť sv. Václav - 28. září - 1000 lidí Otrokovice - pouť sv. Vojtěcha - duben – cca 800 lidí Pitín - pouť - sv. Stanislav - květen - cca 500 lidí Ploština - Valašská pouť na Ploštině - červenec - cca 500-600 lidí Podkopná Lhota - kaple sv. Václava - Svatováclavská pouť - září - cca 200 lidí Polešovice - pouť sv. Petra a Pavla - cca 29. června - cca 500 lidí Popov - 1. květnová neděle - pouť sv. Josefa - cca 1500 lidí Popovice - pouť Panny Marie Růžencové - první neděle v říjnu - cca 300 lidí Pozlovice - pouť - sv. Martina - listopad – do 1000 lidí Pozlovice - pouť sv. Anna - 26. srpna – 1200-1500 lidí Prostřední Bečva - pouť - sv. Zdislava - květen/červen - 300-400 lidí Pržno - pouť - Nanebevzetí Panny Marie - září - cca 600-700 lidí Pulčín - pouť na sv. Ducha - 7. neděle od Velikonoc - 500 lidí Rajnochovice - pouť na sv. Annu - konec července - 1000 lidí Slavičín - pouť - sv. Vojtěch - duben - cca 1000 lidí Slopné - pouť výroční posvěcení kostela - červenec - cca 400-500 lidí Slušovice - pouť - sv. Jan Křtitel - červen - cca 2000 lidí Spytihněv - pouť - Nanebevzetí Panny Marie – 15. srpna - cca 200 lidí Střílky - pouť Nanebevzetí Panny Marie – 15. srpna - 1300 lidí Štípa - Mariánská pouť- 12.14. září - cca 2000 návštěvníků Topolná - pouť k Neposkvrněnému početí Panny Marie - 8. prosince - 300-400 lidí Trnava - pouť - první neděle v květnu - cca 400 lidí Uherské Hradiště-Sady - pouť k narození Panny Marie - září - cca 300 lidí Uherský Brod - pouť k posvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie - 15. srpna - cca 300 lidí Uherský Brod - pouť k posvěcení kostela Početí Panny Marie - cca 300 lidí


164/211


Uherský Brod - pouť růžencová – říjen – cca 800-1000 lidí Val. Klobouky - červenec - pouť u kaple Cyrila a Metoděje - cca 1500 lidí Val. Klobouky - Poteč - sv. Václav - 28. září - cca 400 lidí Val. Mezříčí - pořádá pouť na Sv. Hostýnu - pouť důchodců a nemocných říjen - cca 180 lidí Valašská Bystřice - srpen - pouť Nanebevzetí Panny Marie - cca 500 lidí Valašská Polanka - pouť Jana Křtitele - červen - cca 450 lidí Velehrad - 15. srpna - pouť Panny Marie - 2000 lidí Velehrad - 5. července - pouť sv. Cyrila a Metoděje - 30-50 000 lidí Velehrad - děkanátní poutě - každý měsíc - 2000-3000 lidí Velehrad - pěší pouť - konec srpna - 1500-2000 lidí Velké Karlovice - pouť - k Panně Marii Sněžné - 6. srpna - 800 lidí Velký Ořechov - pouť sv. Václava - září - cca 600-700 lidí Vlachovice - hody sv. Michala - září - říjen - cca 600 lidí Vlčnov - pouť - sv. Jakuba - nejbližší neděle po Jakubovi - červen - cca 700 lidí Vsetín - pouť Nanebevzetí Panny Marie – 15. srpna - 1000 lidí Vysoké Pole - pouť Panny Marie Vysocké - kolem 12. září - cca 400 lidí Zlechov - pouť ke sv. Anně - červenec – 400-500 lidí Žeranovice - pouť - sv. Vavřince -10. srpna - 500 lidí


165/211


Příloha č. 2 - Výčet základních legislativních norem v oblasti kultury I. Umění, knižní kultura a knihovny Zákon, kterým se upravuje změna postavení kulturních fondů a mění zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb. a zákona č. 486/1991 Sb. č. 318/1993 Sb. Dekret presidenta republiky č.129 Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé ze dne 22. října 1945, o státním orchestru Česká filharmonie, č. 129/1945 Sb. Neperiodický tisk Zákon o neperiodických publikacích, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

č. 37/1995 Sb.

Vyhláška Ministerstva kultury, kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, ve znění vyhlášky č. 156/2003 Sb. č. 252/1995 Sb. Knihovny Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) č. 257/2001 Sb. Vyhláška ministerstva kultury k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných informačních služeb (knihovní zákon) č. 88/2002 Sb. Nařízení vlády, kterým se stanoví pravidla poskytování dotací na podporu knihoven č. 288/2002 Sb.

II. Státní památková péče Zákon ČNR o státní památkové péči, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákona ČNR č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb. a zákona č. 320/2002Sb., zákona č. 18/2004 Sb. a zákona č. 186/2004 Sb. č. 20/1987 Sb. Zákon o sídle Parlamentu České republiky Nařízení vlády ČR o chráněné oblasti Pražského hradu Nařízení vlády ČSR o památkové rezervaci v hlavním městě Praze

č. 59/1996 Sb. č. 55/1954 Sb. č. 66/1971 Sb.

Nařízení vlády ČSR o prohlášení území historických jader měst Kolína, Plzně, Brna, Lipníku nad Bečvou za památkové rezervace č. 54/1989 Sb. Nařízení vlády ČR o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády ČR č. 112/1991 Sb., nařízení vlády ČR č. 262/1995 Sb. a nařízení vlády č. 171/1998 Sb. č. 55/1989 Sb. Nařízení vlády ČR o prohlášení Břevnovského kláštera za národní kulturní památku, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb. č. 111/1991 Sb.


166/211


Nařízení vlády ČR o zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky č. 112/1991 Sb. Nařízení vlády ČR o změně prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb. č. 404/1992 Sb. Nařízení vlády ČR o prohlášení území historického jádra města Františkovy Lázně a území pevnosti Terezín za památkovou rezervaci č. 443/1992 Sb. Nařízení vlády o prohlášení území ucelených částí vybraných měst a obcí s dochovanými soubory lidové architektury za památkové rezervace č. 127/1995 Sb. Nařízení vlády o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb. a nařízení vlády č. 336/2002 Sb. č. 262/1995 Sb. Nařízení vlády o podmínkách ochrany národní kulturní památky sídla Parlamentu České republiky č. 182/1996 Sb. Nařízení vlády o vymezení některých kulturních památek a o změně a doplnění některých právních předpisů č. 171/1998 Sb. Nařízení vlády o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky č. 147/1999 Sb. Vyhláška ministerstva kultury ČSR, kterou se provádí zákon České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění vyhlášky Ministerstva kultury č. 139/1999 Sb., vyhlášky č. 538/2002 Sb. č. 66/1988 Sb. Vyhláška ministerstva kultury ČR o prohlášení území bojiště u Slavkova za památkovou zónu č. 475/1992 Sb. Vyhláška ministerstva kultury ČR o prohlášení území historických jader vybraných měst za památkové zóny, ve znění vyhlášky Ministerstva kultury č. 251/1995 Sb. č. 476/1992 Sb. Vyhláška Ministerstva kultury o prohlášení území historických jader vybraných obcí a jejich částí za památkové zóny č. 249/1995 Sb. Vyhláška Ministerstva kultury o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny č. 250/1995 Sb. Vyhláška Ministerstva kultury o prohlášení území vybraných částí krajinných celků za památkové zóny, ve znění vyhlášky č. 158/2002 Sb. č. 208/1996 Sb. Nařízení vlády o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky č. 132/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva kultury o prohlášení území vybraných částí krajinných celků za památkové zóny. č. 157/2002 Sb. Nařízení vlády o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky č. 337/2002 Sb.


167/211


Vyhláška o prohlášení území s historickým prostředím ve vybraných městech a obcích za památkové zóny a určování podmínek pro jejich ochranu č. 108/2003 Sb. Vyhláška o prohlášení území s historickým prostředím ve vybraných obcích a jejich částech za památkové zóny a určení podmínek pro jejich ochranu č. 413/2004 Sb. Vyhláška ministerstva kultury ČR o prohlášení lednicko-valtického areálu na jižní Moravě za památkovou zónu č. 484/1992 Sb. Stanovisko Ministerstva kultury k návrhu stavebního zákona

III. Ochrana movitého kulturního dědictví, muzea a galerie Zákon o Národní galerii v Praze

č. 148/1949 Sb.

Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb. a zákona č. 483/2004 Sb. č. 122/2000 Sb. Vyhláška Ministerstva kultury, kterou se provádí zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů č. 275/2000 Sb. Zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb. a zákona č. 80/2004 Sb. č. 71/1994 Sb. Zákon o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků, ve znění zákona č. 180/2003 Sb. č. 101/2001 Sb. Zákon o vývozu některých kulturních statků z celního území Evropských společenství č. 214/2002 Sb.

IV. Hromadné sdělovací prostředky a kinematografie Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 341/2004 Sb. a zákona č. 501/2004 Sb. č. 231/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva kultury, kterou se vydává Seznam událostí značného společenského významu č. 233/2001 Sb. Zákon ČNR o České televizi, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 39/2001 Sb. a zákona č. 231/2001 Sb. č. 483/1991 Sb. Zákon ČNR o Českém rozhlasu, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 135/1997 Sb. a zákona č. 192/2002 Sb. č. 484/1991 Sb. Zákon ČNR o České tiskové kanceláři

č. 517/1992 Sb.

Zákon o zrušení Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře č. 597/1992 Sb. Zákon ČNR o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání


č. 36/1993 Sb.

168/211


Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č. 135/1997 Sb., zákona č. 231/2001 Sb. a zákona č. 192/2002 Sb. č. 252/1994 Sb. Vyhláška ministerstva kultury o způsobilosti k promítání 35 mm filmů

č. 121/1954 Ú. l.

Zákon o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 121/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. č. 273/1993 Sb. Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění zákona č. 302/2000 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. č. 46/2000 Sb.

V. Provádění autorského zákona Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) č. 121/2000 Sb. Zákon o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 121/2000 Sb. č. 237/1995 Sb. Vyhláška, kterou se zrušují některé vyhlášky Ministerstva kultury

č. 386/2000 Sb.

VI. Církve a náboženské společnosti Zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 4/2003 Sb. č. 3/2002 Sb. Vyhláška Ministerstva kultury, kterou se provádí zákon č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) č. 232/2002 Sb. Zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění zákona č. 16/1990 Sb., zákona ČNR č. 165/1992 Sb., zákona č. 522/1992 Sb. a zákona č. 3/2002 Sb. č. 218/1949 Sb. Nařízení vlády o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností, ve znění nařízení vlády č. 273/1995 Sb., nařízení vlády č. 322/1998 Sb., nařízení vlády č. 68/2002 Sb. a nařízení vlády č. 586/2002 Sb. č. 86/1993 Sb. Zákon o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, ve znění zákona č. 338/1991 Sb. č. 298/1990 Sb. Zákonné opatření předsednictva ČNR o působnosti orgánu České republiky při provádění zákona o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého č. 307/1990 Sb.


169/211


VII. Financování kultury Zákon ČNR o Státním fondu kultury České republiky

č. 239/1992 Sb.

Zákon ČNR o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb. č. 241/1992 Sb.

VIII. Věci všeobecné a organizačně správní Zákon ČNR o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů č. 2/1969 Sb. Zákon ČNR, kterým se zrušují některé právní předpisy z odvětví kultury

č. 165/1992 Sb.

Nařízení vlády o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury

č. 5/2003 Sb.

Další zákony Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Nařízení vlády č. 364/1999 Sb., kterým se upravuje součinnost orgánů státní správy s obcemi při zajišťování povinností obcí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Usnesení vlády č. 875/ 2000 z 6/9 2000 o Metodickém pokynu ke sjednocení postupu orgánů veřejné správy při zajištění práva fyzických a právnických osob na poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu i informacím Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů


170/211


Příloha č. 3 - Orientační přehled sbírek ve Zlínském kraji podle obcí Bojkovice Brumov-Bylnice

Muzeum Bojkovska, zámek Nový Světlov Hrad Brumov s expozicí Městské muzeum, Podzámčí (aktivní činnost vyvíjí Fotoskupina Andromeda) Buchlovice Mimo hrad Buchlov a zámek Buchlovice s uměleckými sbírkami jsou pořádány výstavy a kulturní pořady v prostorách oranžérie v zámeckém parku Bystřice p. Hostýnem zámek – muzeum keramiky a stálé expozice „Zpěv z potopy“ výtvarníků Vojmíra a Václava Vokolkových Pravidelné umělecké výstavy v centrálním prostoru zámku Podnikové muzeum TON (nábytek z ohýbaného dřeva) Dolní Němčí Muzeum na Mlýně (etnografie) Halenkov Poměrně rozsáhlá umělecká sbírka obecního úřadu je pravidelně doprovázena výtvarnými výstavami v obřadní síni. Zvonařská dílna Hluk Klub kultury na tvrzi – příležitostné výstavy Holešov Městské muzeum Šachova synagoga Galerie (v budově muzea) Galerie Bolero - Hublík Hrobice Galerie Jiří Holík – Tvorba malíře J. Holíka (1934), jeho otce, malíře Aloise Holíka (1908 - 1985) a jeho bratra, sochaře Aloise Holíka (1940 - 1996) Hvozdná U příležitosti amatérských divadelních přehlídek zde pravidelně vystavují výtvarníci skupiny „Valašský názor“ Chropyně zámek, pobočka Muzea Kroměřížska, expozice Emila Filly (momentálně zcela okleštěna, v jednání s NG), výtvarné výstavy v sálech v přízemí Chvalčov umělecká díla na sv. Hostýně; na katastru se nachází také hájovna „Schwaigrovka“ Karolinka Art Gallery (ak. mal. Jiljí Hartinger) Výstavní síň v Městském úřadě – sezónní výstavy Sklárna Crystalex Huť Charlotta Kelč Pamětní síň bratří Křičků Depozitář muzea (ve správě MRV Vsetín) Komňa Památník J. A. Komenského Kroměříž Arcibiskupský zámek s obrazárnou Muzeum Kroměřížska - Památník Maxe Švabinského - Galerie v podloubí, Malá galerie Dům kultury - výstavy fotografií Příležitostné výstavy v knihovně Galerie Mazur (prodejní) Galerie v uličce Chobot (prodejní) Liptál Výstavní síň Obecního úřadu (příležitostné výstavy) Luhačovice Muzeum Luhačovického zálesí (součást MJM Zlín) Příležitostné výstavy v centrální hale kolonády Galerie Elektra Art gallery Vladimír Ohlídal, kolonáda (prodejní) Galerie Ogar, ulice dr. Veselého (prodejní) Napajedla Klub kultury Nový Hrozenkov Památník Antonína Strnadela, stálá expozice, výtvarné výstavy Rožnov p. Radhoštěm Valašské muzeum v přírodě – zejm. Valašský Slavín Galerie MK (městská knihovna) Galerie Amadeus (prodejní) Galerie Desirée (prodejní) (Galerie) Nábytek Kramolišovi (prodejní) Rusava Muzeum Rusava – památník obce Stálá výstava obrazů umělců se vztahem k obci (F. Ondrůšek, A. Kašpar, L. Schneiderka, M. Gardavská, F. Hlavica, M. Makovská)


171/211


Slavičín

Uherské Hradiště

Uherský Brod Valašské Klobouky Valašské Meziříčí Velké Karlovice Vizovice

Vsetín

Zlín

Zubří

Městské muzeum Galerie Gymnázia J. Pivečky Galerie Radnice Galerie Infocentrum Minigalerie Jasmín Lesopark s výtvarnými díly Slovácká galerie (SMUH) Klub kultury Knihkupectví Portál Galerie „D“ (prodejní) Divadelní galerie (prodejní) Galerie U sovy (prodejní) Galerie Zeman (prodejní) Muzeum J. A. Komenského (výtvarné výstavy) Dům kultury – výstavy ve foyer a Galerie Panský dům Městské muzeum (výtvarné výstavy) Muzeum (MRV Vsetín) Kulturní zařízení – Galerie kina Svět Galerie Panacea (prodejní) Karlovské muzeum Valašský ateliér U Hofmanů, Soláň Výstavní činnost v některých hotelech Kulturní dům – Valašská národní galerie (Valašský názor) Galerie Růže (prodejní), ukončila činnost Zámek ve Vizovicích - jedná se o uzavřenou sbírku ve správě Národního památkového ústavu, která není dále doplňována a je prezentována v rámci klasické zámecké interiérové instalace Muzeum regionu Valašsko – Zámecká galerie Galerie Stará radnice Výstavní síň MěÚ Galerie „V poschodí“, Knihkupectví Malina Galerie – Ateliér Z (prodejní) Minigalerie, ing. Karla Poláčková Krajská galerie výtvarného umění (KGVU) Alternativa – kulturní institut Foyer Městského divadla Galerie klubu Charity Galerie Viva, Zarámí (prodejní) Galerie K + P Skřivánkovi (prodejní) Galerie Kincová, Sokolská (prodejní) Galerie Fotopropag, Santražiny (prodejní) Výstavy ve školách (UTB, VŠUMPRUM, ZSVOŠU a většina ZUŠ) Muzeum Zubří


172/211


Příloha č. 4 - Seznam uměleckých škol ve Zlínském kraji Seznam ZUŠ ve Zlínském kraji Soukromá základní umělecká škola D-MUSIC Kollárova 658, 767 01 Kroměříž

Základní umělecká škola čtvrť 1. máje 715, 687 71 Bojkovice

Základní umělecká škola Školní 606, 687 62 Dolní Němčí

Základní umělecká škola nám. Míru 123, 768 24 Hulín

Základní umělecká škola Komenského 350, 768 11 Chropyně

Základní umělecká škola Kobylská 250, 756 05 Karolinka

Základní umělecká škola Masarykova 454, 768 05 Koryčany

Základní umělecká škola Kollárova 658, 767 01 Kroměříž

Základní umělecká škola Jánská 31, 767 01 Kroměříž

Základní umělecká škola Masarykova - Zámek 76, 763 26 Luhačovice

Základní umělecká škola 768 33 Morkovice-Slížany

Základní umělecká škola Školní 806, 765 02 Otrokovice

Základní umělecká škola Pionýrská 20, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm

Základní umělecká škola Mezi šenky 121, 763 21 Slavičín

Základní umělecká škola Mariánské nám. 125, 686 01 Uherské Hradiště

Základní umělecká škola Mariánské nám. 61, 688 01 Uherský Brod

Základní umělecká škola Kostelní 155, 687 24 Uherský Ostroh

Základní umělecká škola Smetanova 116, 766 01 Valašské Klobouky

Základní umělecká škola Komenského 67, 757 00 Valašské Meziříčí

Základní umělecká škola Nádražní 105/5, 757 01 Valašské Meziříčí

Základní umělecká škola Podsedky 285, 755 01 Vsetín

Základní umělecká škola Okružní 4699, 760 05 Zlín-Jižní svahy

Základní umělecká škola 768 02 Zdounky 59

Základní umělecká škola tř. Svobody 868, 763 02 Zlín-Malenovice

Základní umělecká škola Štefánikova 91, 760 01 Zlín

Základní umělecká škola HARMONIE Zlín, s.r.o. B. Němcové 258, 760 01 Zlín

Základní umělecká škola Morava Hluboká 3690, 760 01 Zlín

Základní umělecká škola Rudolfa Firkušného Masarykovo náměstí 72, 763 61 Napajedla

Seznam středních a vyšších odborných škol s uměleckým zaměřením ve Zlínském kraji Zlínská soukromá VOŠ umění, o.p.s. Zlín, tř. T.Bati – užitá malba, sochařská tvorba, grafika VOŠ filmová Zlín, s.r.o., Filmová 174 – animace, obraz a zvuk Církevní konzervatoř, 767 01 Kroměříž – hudba, zpěv Konzervatoř J.P. Vejvanovského, Kroměříž – hudba Zlínská soukromá VOŠ umění, o.p.s., Zlín, tř.T.Bati – hudebně dramatické oddělení SOŠ a SOU služeb, Vizovice, Tyršova 874 – oděvnictví SOŠ a SOU obchodní a aděvní, Bystřice pod Hostýnem – oděvnictví SPŠ kožařská Zlín, nám. T.G.Masaryka 2734-9 – výroba obuvi a galanterie SPŠ nábytkářská, SOU a OU, Bystřice pod Hostýnem – nábytkářství SOŠ a SOU, Luhačovice, Masarykova 101 – knihovnictví, umělecké zpracování kovů Střední umělecko-průmyslová, Uherské Hradiště – malba, keramika, návrhářství, propagace SOŠ a SOU služeb, Vizovice, Tyršova 874 - fotografie Seznam vysokých škol s uměleckým zaměřením ve Zlínském kraji Univerzita Tomáše Bati - Fakulta multimediálních komunikací


173/211


Příloha č. 5 - Významné festivaly a kulturní akce podporované každoročně z Fondu kultury Zlínského kraje Akce Hudba v zahradách a zámku Kroměříž– přehlídka amatérských divadelních souborů

Pořadatel Klub UNESCO Kroměříž

Hvozdenský měšec plný pohádek

Kroužek divadelních ochotníků ve Hvozdné

Primášův Popov 200. – přehlídka dechových kapel

Obec Štítná nad Vláří

Liptálské slavnosti – Mezinárodní festival folklorních souborů

Folklorní sdružení Lipta Liptál

Dětské folklorní dny

Folklorní sdružení Lipta Liptál

Literární květen

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Maňasovy Sehradice – festival dechových orchestrů

Obec Sehradice

Bystřické zámecké slavnosti

Kulturní nadační fond Bystřice pod Hostýnem

Chrám i tvrz – regionální soutěž v recitaci a zpěvu

Dům kultury Vsetín, s. r. o.

Kunovské léto – Mezinárodní dětský folklorní festival

Občanské sdružení KUNOVJAN

Valašský špalíček 200. – multižánrový festival

Kulturní zařízení města Valašské Meziříčí

Divadelní Luhačovice – přehlídka komorních divadelních představení

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Vsetínský krpec – Mezinárodní folklorní festival

Město Vsetín

Mezinárodní festival cimbálu

Občanské sdružení cimbalistů ČR, Valašské Meziříčí

Vsetínský jazzový festival Josefa Audese

Město Vsetín

KOŘENY – festival alternativní a etnické muziky

Město Zubří

Bluesový podzimek

Městské kulturní středisko Holešov

Mezinárodní festival dětských folklorních souborů „Písní a tancem“ Luhačovice Babí léto 200. – Mezinárodní folklorní festival, Valašské Meziříčí FORFEST CZECH REPUBLIC – mezinárodní hudební festival, Kroměříž

Folklorní sdružení ČR, Praha Dětský folklorní soubor Ovečky, Valašské Meziříčí Umělecká iniciativa Kroměříž

NARÁZ 200. – přehlídka tvorby Městského divadla Zlín

Městské divadlo Zlín

TALENTINUM 200. – Mezinárodní festival mladých koncertních umělců, Zlín

Filharmonie Bohuslava Martinů, Zlín

Janáček a Luhačovice – hudební festival

EDITIO MORAVIA, Brno

Slavnosti písní – přehlídka pěveckých sborů, Uherský Brod

Oblastní výbor UČSP v Uherském Brodě


174/211


Příloha č. 6 - Kulturní komise Rady Zlínského kraje Kulturní komise Rady Zlínského kraje byla ustavena v dubnu 2001. Komise má 7 jmenovaných členů a 2 stálé hosty. Hlavním bodem jednání komise jsou zpravidla po celé volební období žádosti o dotace z Fondu kultury Zlínského kraje. Komise se podrobně zabývala jednotlivými žádostmi a připravovala podklady pro jednání Rady Zlínského kraje s návrhy na výši dotací pro jednotlivé žadatele. Problematika řešená v jednotlivých letech zahrnovala např.: 2001 •

Transformace Státní galerie ve Zlíně – zřízení Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně.

•

Transformace Knihovny Františka Bartoše - zřízení Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.

•

Problematika správy Národních kulturních památek.

•

Problematika převodu 21. budovy do majetku Zlínského kraje. 2002

•

Ediční řada Zlínský kraj vydávaná v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně, projednání edičních okruhů pro rok 2002.

•

Sjednocení podmínek pro projednávání žádostí o dotace z Fondu kultury Zlínského kraje, formuláře.

•

Vytypování akcí , které spolupořádá Zlínský kraj a jejich zařazení do rozpočtu kraje.

•

Změna zřizovatele Slováckého divadla Uherské Hradiště.

•

Záměr odkoupení budovy č. 15 ve svitovském areálu pro potřeby krajských kulturních institucí.

•

Příprava Statutu Ceny Zlínského kraje za významný přínos kulturnímu rozvoji kraje.

•

Převod příspěvkových kulturních organizací na Zlínský kraj a možnosti jejich transformace – muzea a hvězdárny. 2003

•

Ediční řada Zlínský kraj.

•

Vícezdrojové financování Městského divadla Zlín, Slováckého divadla Uherské Hradiště a Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně.

•

Statut Ceny Zlínského kraje za významný, dlouhodobý, mimořádný a podstatný přínos kulturnímu rozvoji regionu – po připomínkovém řízení schválený RZK dne 10. 2. 2003 (č. usn. 059/R05/03.

•

Příprava Koncepce rozvoje kultury ve Zlínském kraji.

•

Nedostatečné prostorové zázemí Muzea jv. Moravy ve Zlíně.

•

Racionalizační opatření – transformace krajských příspěvkových kulturních organizací ve Vsetíně a Valašském Meziříčí.

•

Přípravy vydání Adresáře cimbálových muzik ve Zlínském kraji. 2004

•

Prodej hradu Cimburku.

•

Zřízení oblastní kanceláře Folklorního sdružení ČR ve Zlínském kraji.

•

Nominace na Cenu Zlínského kraje za rozvoj kultury v regionu.

•

Příprava Koncepce rozvoje kultury ve Zlínském kraji – zpracování zadání, osnova.

•

Využití majetku Zlínského kraje ve správě příspěvkových kulturních zařízení – příprava materiálu pro Radu Zlínského kraje.


175/211


Příloha č. 7 - Příklad profesionálního přístupu k rozvoji cestovního ruchu ve vazbě na kulturní prostředí Pracoviště Jihočeské univerzity v Táboře, kde sídlí katedra cestovního ruchu, se již řadu let zabývá problematikou profilu návštěvníka turistické destinace a marketingovým výzkumem v oblasti cestovního ruchu obecně 1–9. V rámci řady diplomových prací byl zpracován podrobný profil návštěvníka v důležitých destinacích jižních Čech. V tomto příspěvku byly vybrány čtyři destinace západních a jižních Čech, u kterých jsme předpokládali s ohledem na charakter destinace zcela rozdílnou strukturu návštěvníků i charakter jejich pobytu. Průzkum mezi tuzemskými návštěvníky čtyř turistických destinací jižních a západních Čech ukázal, že atraktivita pro turisty a návštěvníky není dána jen přírodním a kulturním potenciálem a že struktura návštěvníků, důvody a délka pobytu se výrazně liší. Jako modelová místa, která se výrazně liší svým charakterem, byly zvoleny: Kvilda, Horšovský Týn, Mariánské Lázně a Písek. Mariánské Lázně představují významnou turistickou destinaci lázeňského cestovního ruchu. Účast na něm je charakteristická pobytem v lázních za účelem regenerace, poznání nebo sociálních kontaktů. Vzhledem k dlouholeté tradici a dobré pověsti českého lázeňství a klientele s nadprůměrnými výdaji se jedná o jednu z klíčových forem aktivního cestovního ruchu pro Českou republiku. Horšovský Týn je důležitým místem poznávacího cestovního ruchu, resp. jeho složky – kulturního cestovního ruchu. Jedná se o formu, jejíž účastníci jsou motivováni především možností poznávání kulturního dědictví a kultury místa. Cílem návštěvníků jsou kulturní atraktivity, zejména historické stavby. Horské středisko Kvilda je oproti výše zmíněným lokalitám představitelem sportovního cestovního ruchu. Jedná se především o outdoorové aktivity, tedy rekreační aktivity uskutečňované mimo uzavřené stavby (např. pěší turistika, cykloturistika, lyžování, ekoturismus atd.). Písek je třetím největším centrem průmyslu, služeb a obyvatel v Jihočeském kraji. Jako destinace cestovního ruchu je formován faktory, které vycházejí z polohy na mezinárodní silnici (tranzit do Německa ze severu a jihovýchodu a opačně), poloha na Otavě (vodácké centrum, blízkost Orlické přehrady), široké a pestré okolí pro aktivní sezónní rekreaci v létě. V průběhu roku 2002 byly v tomto časopise (COT Business) publikovány kartogramy celkového potenciálu cestovního ruchu. Zařazení jednotlivých destinací podle celkového potenciálu cestovního ruchu je uvedeno v tabulce 1. Z tabulky je patrné, že výjimečný potenciál mají Mariánské Lázně a Písek, velmi vysoký Kvilda a vysoký Horšovský Týn. Cílem této práce bylo zjistit, do jaké míry existuje vztah mezi potenciálem cestovního ruchu a atraktivitou dané destinace pro návštěvníky a turisty. Výzkum probíhal v letech 2003 a 2004. Celkem bylo osloveno 600 návštěvníků. Výběr respondentů byl zvolen náhodným způsobem. Cizinci tvořili maximálně 5 % respondentů. Při dotazování bylo usilováno o zachování vyrovnaného poměru mezi muži a ženami. Dotazník byl zaměřen na následující okruhy otázek: důvod návštěvy, doba a frekvence návštěv, motivace k návštěvě, organizovanost návštěvy, typ ubytovacího zařízení, priority pro výběr místa, klíčové aktivity, průměrné výdaje na osobu a den, kvalita podmínek v místě, demografické údaje o respondentech. Z provedených průzkumů, které byly tabulkově a statisticky zpracovány, lze učinit následující charakteristiky jednotlivých destinací: Mariánské Lázně. Převládá zde cestovní ruch spojený s lázeňským pobytem, návštěvníci zde stráví v průměru týden, utratí zde kolem 1000 Kč denně a relativně často se sem vrací. Oceňují zde i přírodu. Nejčastěji využívají ubytování hotelového typu.


176/211


Kvilda. Podobně jako u Mariánských Lázní převládá pobytový cestovní ruch. S ohledem na vhodnost této destinace pro letní i zimní turistiku a sporty je zde nejmenší rozdíl mezi počtem turistů v letní a zimní sezoně. Turisté sem jezdí za krásnou přírodou, na dovolenou a za rekreačním sportem. Návštěvníci využívají rovnoměrně všech forem ubytování. Je zde vyšší podíl mladších lidí. Horšovský Týn. Toto město navštěvují nejčastěji lidé ubytovaní v okolních kempech, chatách, chalupách a přijíždí pouze na jednodenní výlet. Přijíždějí za památkami a je zde největší podíl vysokoškoláků ze všech sledovaných měst. Písek. Návštěvníky tohoto města lze rozdělit na dvě skupiny. Náhodní návštěvníci, kteří městem projíždějí a zastaví se zde na krátkou dobu, anebo jsou to lidé z větších měst, kteří v Písku a okolí mají chaty a chalupy, případně pobývají na dovolené v kempech a udělali si krátký výlet do tohoto města. Závěrem lze říci, že potenciál cestovního ruchu zdaleka nevyjadřuje atraktivitu turistické destinace, která je ovlivněna řadou dalších faktorů. Cílem našich výzkumů je stanovit, které faktory atraktivitu destinace především ovlivňují a jakým způsobem je možno tuto atraktivitu měřit. Ještě důležitější bude zjistit, kterými faktory lze atraktivitu výrazně ovlivnit. Návštěvníky charakterizují i hlavní aktivity při pobytu. Podle očekávání do Mariánských Lázní přijela největší skupina návštěvníků na léčení (46 %). Do Horšovského Týna a do Písku přijeli za památkami nebo jinými kulturními akcemi (62 % a 54 %), na Kvildě se 91 % návštěvníků věnuje sportu, rekreaci a pěší turistice (s malým podílem lovu a rybolovu).


177/211


Příloha č. 8 - Statistické porovnání profesionálních divadel ZK s okolím Podle počtu uváděných titulů v divadelním repertoáru (z toho premiér) rok 2003

Pořadí

Instituce

Počet představení (z toho premiér) Celkem

1.-2. 1.-2. 3. 4. 5. 6. 7.-8. 7.-8. 9.-10. 9.-10. 11. 12. 13. 14.-15. 14.-15. 16.-19. 16.-19. 16.-19. 16.-19. 20. 21.-22. 21.-22. 23.-25. 23.-25. 23.-25. 26.-29. 26.-29. 26.-29. 26.-29. 30.-31. 30.-31. 32.-36. 32.-36. 32.-36. 32.-36. 32.-36. 37. 38.-42. 38.-42. 38.-42. 38.-42. 38.-42. 43.-45. 43.-45. 43.-45.

Národní divadlo, Praha Národní divadlo v Brně Národní divadlo Moravskoslezské, Ostrava Centrum experimentálního divadla, Brno x Moravské divadlo, Olomouc Divadlo J. K. Tyla v Plzni Městské divadlo v Mostě Městská divadla pražská, Praha Jihočeské divadlo, České Budějovice Pidivadlo - stálá scéna VOŠ herecké, Praha Slezské divadlo, Opava x Městské divadlo v Karlových Varech Městské divadlo Brno Státní opera, Praha Docela velké divadlo, Litvínov Městské divadlo, Ústí nad Labem Divadlo Polárka, Brno Těšínské divadlo, Český Těšín Východočeské divadlo, Pardubice Loutkové divadlo Radost, Brno x Malé divadlo, České Budějovice Divadlo "M", Duchcov Divadlo Na zábradlí, Praha Divadlo na Vinohradech, Praha Středočeské divadlo Kladno Klicperovo divadlo, Hradec Králové Činoherní studio, Ústí nad Labem Naivní divadlo Liberec x Pražská divadelní agentura, Praha x Slovácké divadlo, Uherské Hradiště Divadlo loutek, Ostrava Studio MARTA scéna JAMU, Brno Studio Ypsilon, Praha Lyra Pragensis, Praha Divadlo Alfa, Plzeň x Činoherní klub, o.p.s., Praha Městské divadlo, Mladá Boleslav Divadlo Příbram Horácké divadlo, Jihlava


76 76 60 54

23 13 23 15

42 41 41 40 40 34 33

14 15 13 8 15 19 18

26 26 25 25 25 25 24 23 23

17 6 10 4 5 8 12 8 5

22 22 21 21 21 21 20 20

8 3 10 7 10 8 6 3

19

2

19 19 18 17 17 17

8 4 12 3 4

17 16 16 16

3 5 7 7 178/211


46. 47.-51. 47.-51. 47.-51. 47.-51. 47.-51. 52.-55. 52.-55. 52.-55. 52.-55. 56.-58. 56.-58. 56.-58. 59.-60. 59.-60. 61.-65. 61.-65. 61.-65. 61.-65. 61.-65. 66.-101. 102.153.

Divadlo Minor, Praha DISK - Divadelní studio AMU, Praha Městské divadlo Zlín Divadlo Járy Cimrmana, Praha Švandovo divadlo na Smíchově, Praha Západočeské divadlo, Cheb Divadlo v Dlouhé, Praha Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha Komorní scéna Aréna, Ostrava Divadlo Miriam, Praha Dejvické divadlo, Praha Divadlo pod Palmovkou, Praha Divadlo Drak, Hradec Králové Divadlo NABLÍZKO, Praha Divadlo Ungelt, Praha Divadlo Duncan Centre, Praha Buchty a loutky, Praha x Divadlo Dagmar, Karlovy Vary Divadlo Šumperk Divadla, s méně než 10 tituly

15 14 14 14 14 14 13 13 13 13 12 12 12 11 11 10 10

4 9 11 14 8 1 2 4 2 3 1 5 3 3 7 1

10 10

2 9

Ostatní divadla (bez vlastního souboru)

zdroj: NIPOS Slovácké divadlo Uherské Hradiště se v porovnání s ostatními divadly v rámci ČR umístilo s 19 tituly (z toho 8 premiérami) repertoáru na 32. – 36. místě. Městské divadlo Zlín se umístilo se 14 tituly (z toho 11 premiérami) na 47. – 51. místě ze 153 porovnávaných divadel. Při srovnání s okolními městy jako je Olomouc (102 000 obyvatel), Opava (61 000 obyvatel), Ostrava (315 000 obyvatel), nebo srovnatelnými městy typu Ústí n. Labem (94 000 obyvatel), Pardubice (90 000 obyvatel), přičemž se nejedná o krajská města, jde o menší počty uváděných titulů.


179/211


Podle výkonů a návštěvnosti divadel za rok 2003 Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49.

Instituce Národní divadlo, Praha Národní divadlo v Brně Národní divadlo Moravskoslezské, Ostrava Státní opera, Praha Divadlo J. K. Tyla v Plzni Pražská divadelní agentura, Praha Divadlo na Vinohradech, Praha Divadlo Broadway, Praha Městská divadla pražská, Praha Divadlo Jiřího Grossmanna, Praha Městské divadlo Brno x Východočeské divadlo, Pardubice Městské divadlo Zlín Divadlo U Hasičů, Praha Moravské divadlo, Olomouc Jihočeské divadlo, České Budějovice Docela velké divadlo, Litvínov Slezské divadlo, Opava x Městské divadlo v Mostě Divadlo loutek, Ostrava Slovácké divadlo, Uherské Hradiště Těšínské divadlo, Český Těšín Městské divadlo, Jablonec nad Nisou Městské divadlo, Kolín x Loutkové divadlo Radost, Brno Laterna Magika, Praha Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha Divadlo DRAK, Hradec Králové Divadlo pod Palmovkou, Praha Městské divadlo, Mladá Boleslav Klicperovo divalo, Hradec Králové Divadlo Alfa, Plzeň Image Theatre, Praha Středočeské divadlo, Kladno Naivní divadlo, Liberec Horácké divadlo, Jihlava Divadlo v Dlouhé, Praha Divadlo Oskara Nedbala, Tábor Divadelní společnost Josefa Dvořáka, Praha Divadlo Minor, Praha Divadlo klauniky, Brno 4S x Městské divadlo, Prostějov Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, Praha Divadlo Šumperk Činoherní klub, o.p.s., Praha


Celkem návštěvníků 2003 379 310 219 774 190 138 184 662 180 806 172 000 155 747 155 000 139 619 132 200 121 782 109 775 106 813 106 358 102 373 99 964 98 292 89 926 82 200 78 171 76 929 76 903 75 674 74 795 73 098 71 677 66 894 66 740 65 318 63 956 61 915 55 655 55 500 55 290 54 548 54 500 54 462 54 094 50 000 48 937 46 980 45 236 44 901 44 591 43 018

180/211


50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74.153.

Divadlo Polárka, Brno Malé divadlo, České Budějovice Centrum experimentálního divadla, Brno Divadlo Piškot, Liberec x Švandovo divadlo na Smíchově, Praha x Studio Ypsilon, Praha Divadlo Na zábradlí, Praha Divadlo Příbram DKO, s.r.o., Jihlava Městské divadlo, Ústí nad Labem x Jiráskovo divadlo, Česká Lípa Stálá divadelní scéna, Klatovy Dejvické divadlo, Praha Městské divadlo, Chomutov x Dům kultury, Teplice Pražské komorní divadlo, Praha Městské Tylovo divadlo, Kutná Hora Městské divadlo v Karlových Varech Mimi Fortunae taneční divadlo, Brno Hoffmannovo divadlo v Orlovně, Uherské Hradiště

42 283 42 000 37 939 37 000 35 853 34 933 34 319 34 189 32 967 32 807 31 286 31 013 29 927 29 783 28 777 27 840 27 100 26 089 25 600 25 439

Divadla, která měla méně než 25 000 návštěvníků

Zdroj: NIPOS Městské divadlo Zlín se s návštěvnost 106 813 osob umístilo na 14. místě. Slovácké divadlo Uherské Hradiště se s návštěvností 76 929 umístilo na místě 23. Je nutno podotknout, že v této oblasti jsou obě divadla velmi úspěšná a to i ve srovnání s výše uvedenými městy, což může dokumentovat kvalitu produkce.


181/211


Příloha č. 9 – Kultura v ČR v datech Audiovizuální díla Oddíl audiovizuální díla zachycuje vybrané údaje ze statistických výkazů o výrobě a distribuci audiovizuálních (AV) děl ve smyslu zákona č.121/2000 Sb., autorského zákona a zákona č.273/1993 Sb., o audiovizi, tj. dlouhometrážní, středometrážní a krátkometrážní AV díla, a to hraná, animovaná, dokumentární, reklamní a jiná. Pro porovnání jsou uvedeny celkové údaje za posledních pět let (v roce 1999 se poprvé začala statisticky šetřit výroba a distribuce AV děl). I. II. III.

Údaje subjektů zabývající se výrobou a distribucí AV děl jsou rozděleny do tří skupin: Národní filmový archiv, státní příspěvková organizace MK. Subjekty zřizované ostatními ministerstvy, nadacemi a jinými neziskovými právnickými osobami. Subjekty zřizované podnikateli v oblasti výroby a distribuce AVD. Počet společností zabývajících se výrobou a distribucí audiovizuálních děl (společností, které vypracovaly a předložily statistický výkaz) v roce 2003 z toho

103

výrobci audiovizuálních děl

87

výrobci české jazykové verze (dabing)

11

filmoví distributoři

9

vývozci audiovizuálních děl

6

Dá se říci, že výroba AV děl vykazuje oproti roku 2002 větší nárůst. U společností zřizovaných orgány jiných resortů, obecně prospěšnými společnostmi a jinými subjekty vidíme zvýšení výroby videofilmů o 33,5 % (nejvíce u krátkometrážních AV děl), celkový počet vyrobených filmů se proti roku 2002 nezměnil. U společností zřizovaných podnikatelskými subjekty a podnikateli je tomu naopak. Výroba filmů stoupla proti loňskému roku o 38,1 % a výroba videofilmů se zvýšila pouze o 4,7 %. Výroba české jazykové verze (dabing) zaznamenává v roce 2003 velké zvýšení u společností zřizovaných podnikatelskými subjekty a podnikateli. U společností zřizovaných orgány jiných resortů, obecně prospěšnými společnostmi a jinými subjekty se dabing snížil u dlouhometrážních cizojazyčných AV děl proti roku 2002 o 47,9 %. Distribuce celovečerních filmů do kin u společnosti zřizované MK vykazuje od roku 1999 evidentně klesající trend, avšak od roku 2002 se zvýšila o 97,6 %. Naopak u společností zřizovaných podnikatelskými subjekty a podnikateli je patrný vzestup zejména pak od roku 2001. Nejvíce jsou v distribuci zastoupeny filmy z produkce USA a ČR. Export AV děl v jednotlivých letech kolísá. V podnikatelské sféře vzrostl od roku 1999 o 58,3 %, nejvíce jsou exportována dlouhometrážní hraná AV díla pro uvedení v televizi.


182/211


vtom

Celkemfilmů 2003 26 11 10 1 5 1 4 10 1 4 3 2 -

DohotovenáAVdílaúhrnem Dlouhometrážní AVdíla vtom hraná animovaná dokumentární jiná Středometrážní AVdíla vtom hraná animovaná dokumentární jiná Krátkometrážní AVdíla vtom hraná animovaná dokumentární jiná Reklamní AVdíla

% 2002 % 89,7 26 89,7 91,7 6 50,0 90,9 5 45,5 1 100,0 100,0 100,0 5 100,0 100,0 2 200,0 100,0 2 50,0 1 100,0 41,7 15 62,5 50,0 6 300,0 57,1 4 57,1 33,3 3 33,3 33,3 2 33,3 -

2001 36 7 5 2 5 2 3 24 6 6 7 5 -

% 124,1 58,3 45,5 200,0 100,0 200,0 75,0 100,0 300,0 85,7 77,8 83,3 -

35mm 2000 39 12 11 1 6 6 21 4 9 6 2 -

% 134,5 100,0 100,0 100,0 120,0 150,0 87,5 200,0 128,6 66,7 33,3 -

1999 29 5 1 4 24 2 7 9 6 -

16mm

% 2003 2002 2001 2000 1999 2003 2002 2001 2000 1999 19 18 7 100,0 21 26 16 8 15 13 13 11 6 6 12 1 10 5 5 11 1 1 1 1 1 3 2 100,0 3 2 3 2 3 6 2 1 100,0 2 2 1 2 2 100,0 2 2 3 6 2 1 5 5 100,0 9 13 14 13 6 11 7 11 1 100,0 5 4 4 2 1 2 4 100,0 4 6 8 6 1 1 3 100,0 3 3 7 6 6 2 100,0 3 2 2 2 2 4 -

Divadlo Oddíl divadlo monitoruje výkon divadel v České republice za období 1999 - 2003. Divadla jsou rozdělena do tří skupin podle zřizovatelů: I. divadla zřizovaná MK, MŠMT, orgány státní správy, obcemi, městy nebo městskými částmi a které zároveň zřizují jeden nebo více divadelních souborů. 2003 Počet divadel 1)

% 50

94,3

2002

%

51

96,2

2001

%

52

98,1

2000

%

52

98,1

1999

%

53

100,0 100,0

96

114,3

92

109,5

91

108,3

84

100,0

84

27546

104,5

26 905

102,1

25 576

97,0

25 211

95,6

26 364

100,0

79

97,5

80

98,8

84

103,7

82

101,2

81

100,0

Počet zaměstnanců divadel (přepočtený stav)

7151

95,4

7 162

95,5

7 341

97,9

7 419

99,0

7 496

100,0

z toho uměleckých pracovníků

3253

98,5

3 275

99,2

3 376

102,2

3 442

104,2

3 303

100,0

Počet stálých scén v provozu

Kapacita divadel (počet sedadel) Počet divadelních souborů

II.

2)

divadla soukromá, tedy zřizovaná dalšími subjekty: právnickými osobami a jejich organizačními složkami, fyzickými osobami, občanskými sdruženími založenými podle zákona 83/90 Sb., nadacemi, popř. dalšími subjekty, které pravidelně produkují divadelní a taneční představení.

2003 Počet sledovaných divadel a divadelních seskupení Počet jejich stálých scén v provozu Kapacita těchto scén (počet sedadel) Počet divadelních souborů Počet zaměstnanců z toho uměleckých pracovníků


51 31 5 526 43 377,0 221,0

2002

2001

2000

1999

59 37 6 692 54 274,0 137,5

75 39 6 013 72 282,0 117,5

66 27 5 012 63 170,2 44,4

63 32 7 047 70 286,5 92,0

183/211


III.

do statistického šetření byla v roce 1999 poprvé zahrnuta také divadla stagionového typu. Těmito divadly rozumíme taková zařízení, která sama, která sama nutně neprodukují divadelní a taneční představení, ale která na svých scénách a v sálech uvádějí cizí představení.

Počet divadel Počet stálých scén v provozu Kapacita divadel (počet sedadel) Počet divadelních souborů Počet zaměstnanců divadel (přepočtený stav) z toho uměleckých pracovníků

2003 2002 2001 2000 1999 52 49 57 58 37 91 83 91 93 63 26 886 24 514 26 717 30 305 18 999 751,4 718,5 808,6 820,3 572,0 20,0 19,0 72,0 19,2 6,0

Počet divadel zřizovaných veřejnou správou (I. skupina) zaznamenal v roce 2003 mírný pokles a to o 1,9 % vzhledem k roku předchozímu. Co do počtu stálých scén pokračoval rok 2003 v rostoucím trendu roku 2001, ale výrazněji rychlejším tempem. Počet divadelních souborů však zaznamenal pokles o 1,2% vůči roku 2002. Počet zaměstnanců i v roce 2003 klesá, pokračuje trend nastoupený v roce 1999. Počet titulů v divadelním repertoáru vzhledem k roku 2002 poklesl kromě baletu, loutkových představení a představení pro děti a mládež. Počet premiér se snížil celkem o 16 v porovnání s rokem 2002. Počet představení na mateřských i cizích scénách v ČR zaznamenal mírný pokles (2,9 %), s výjimkou operet, muzikálů, baletu, loutkových představení a zejména multimediálních představení. Počet návštěvníků i v roce 2003 mírně poklesl a potvrdil tak trend od roku 1999. Vyššímu zájmu veřejnosti se těšil balet a multimediální představení. U divadel soukromých (II. skupina) zaznamenaly výrazný pokles oproti roku 2002 počty titulů v repertoáru (20,8 %). Počty představení odehraných na mateřských a cizích scénách v ČR však poklesly pouze mírně (2,6 %). Také představení odehraná v zahraničí vykazují prudký pokles (32,1 %). Divadla stagionového typu (III. skupina) nabídla v roce 2003 nejvíce uvedených titulů za sledované období (3046). Nejvyšší nárůst byl zaznamenán u muzikálu, multimediálních představení, tance a pohybového divadla. Počet návštěvníků divadel v letech 1999 - 2003 2002

%

2001

2000

%

1999

%

3 837 330

86,4

3 989 210

89,8

4 105 416

92,4

4 288 718

96,5

4 443 124

100,0

2003 Celkem

z toho

činohra

%

%

1 841 374

83,6

1 994 286

90,6

2 103 554

95,5

2 156 715

97,9

2 202 371

100,0

opera

539 663

85,4

545 519

86,3

563 097

89,1

591 755

93,6

632 034

100,0

opereta

240 435

74,2

235 685

72,8

254 480

78,6

303 374

93,7

323 910

100,0

muzikál

323 442

116,3

342 376

123,1

310 486

111,7

292 784

105,3

278 050

100,0

balet

210 535

102,8

196 418

95,9

203 569

99,4

217 208

106,1

204 780

100,0

2 081

35,0

5 450

91,7

2 689

45,2

4 727

79,5

5 946

100,0

540 409

83,7

547 348

84,8

536 474

83,1

533 043

82,6

645 361

100,0

856

48,7

1 771

100,8

992

56,5

884

50,3

1 757

100,0

71 776 66 759 1 079 954

19 937,8 44,8 96,6

2 618 117 739 1 153 715

727,2 79,1 103,2

95 674 34 401 902 795

26 576,1 23,1 80,8

360 187 868 1 084 954

100,0 126,2 97,1

148 915 1 117 601

100,0 100,0

tanec a pohybové divadlo loutková představení literární večery multimediální představení ostatní představení pro děti a mládež

Další informace viz příloha č. 8 - porovnání Městského divadla Zlín a Slováckého divadla Uherské Hradiště.


184/211


Galerie (muzea výtvarných umění), muzea a památníky Tento oddíl je věnován galeriím, muzeím a památníkům v České republice. Předmětem statistického šetření jsou galerie se sbírkovým fondem, tzv. muzea výtvarných umění, nikoliv prodejní galerie. Každá galerie vykazovaná společně s muzeem je v přehledech (podle pořadí) zařazena mezi muzea. I.

Zařízení jsou rozdělena do tří skupin podle zřizovatelů: instituce zřizované Ministerstvem kultury, dalšími orgány státní správy, kraji, obcemi a městy.

Z celkového počtu galerií, muzeí a památníků v roce 2003 zařízení zřizovaná 18 městem Brnem MK 1 městem Ostravou dalšími orgány státní správy hl. městem Prahou 4 kraji městem Plzní 1 obcemi a městy II.

instituce zřizované ústředními orgány jiných resortů, církvemi, náboženskou společností, občanskými sdruženími dle zákona 83/90 Sb., nadacemi a jinými subjekty.

Z celkového počtu galerií, muzeí a památníků v roce 2003 zařízení zřizovaná ústředními orgány jiných resortů církvemi a náboženskou společností občanskými sdruženími dle zákona 83/90 Sb. nadacemi aj. obecně prospěšnými společnostmi III.

2 1 93 197

14 7 17 10 2

zařízení zřizovaná soukromými subjekty.

Z celkového počtu muzeí a památníků v roce 2003 zařízení zřizovaná podnikatelskými subjekty – právnickými osobami podnikateli – fyzickými osobami

22 21

V roce 2003 počet muzeí a galerií zřizovaných veřejnou správou (1. skupina) zachovával plynule rostoucí trend od počátku sledovaného období. Podobně je tomu i u počtu expozic. Počet uspořádaných výstav je však nejvyšší za sledované období (3248). Celkový počet návštěvníků galerií, muzeí a památníků zaznamenal mírný nárůst oproti předchozímu roku (1 %). Ve druhé skupině se počet galerií v provozu nezměnil a zůstává na úrovni roku 2002. V případě muzeí, poboček a památníků rok 2003 nepřinesl žádné výrazné změny a jejich počet je těsně nad úrovní z let 1999 - 2001. Počet expozic zaznamenal mírný pokles (2 % vůči roku 2002). Počet uspořádaných výstav je nejvyšší za sledované období (175). Obdobný nárůst zaznamenal i počet návštěvníků (pouze v roce 2001 přišlo o 98 560 návštěvníků více).


185/211


U soukromých muzeí a galerií (3. skupina) se v roce 2003 snížil jejich počet o 6 zařízení vůči roku 2002, počet expozic však mírně vzrostl (z 94 na 98). Rok 2003 potvrdil klesající trend počtu uspořádaných výstav i počtu návštěvníků, kterých v roce 2003 přišlo o 134 529 méně než v roce předchozím (pokles o 18,2 %).Na pokles návštěvnosti u mnohých zařízení měly vliv katastrofální povodně v roce 2002. 2003 Počet galerií v provozu Počet poboček v provozu Počet výstavních síní v provozu Počet vlastních výtvarných děl spravovaných galeriemi Počet muzeí v provozu Počet jejich poboček v provozu Počet samostatných památníků v provozu V uvedených zařízeních počet expozic k 31.12. sledovaného roku počet uspořádaných výstav 1)

z toho výstav putovních počet návštěvníků expozic a výstav počet uspořádaných přednášek počet návštěvníků přednášek

51 30 193 • 240 245 56

% 113,3 136,4 112,2 103,9 115,0 87,5

1 419 115,8 3 248 106,0

2002 47 29 194 • 234 240 56

% 104,4 131,8 112,8

2001 47 25 199 735 540 101,3 234 112,7 230 87,5 61

1 346 109,9 3 023 98,7

367 298,4 336 6 837 675 95,7 6 728 787 10 240 96,4 10 703 1 126 914 131,5 1 133 841

% 2000 % 1999 % 104,4 46 102,2 45 100,0 113,6 24 109,1 22 100,0 115,7 200 116,3 172 100,0 99,3 733 870 99,1 740 632 100,0 101,3 233 100,9 231 100,0 108,0 226 106,1 213 100,0 95,3 60 93,8 64 100,0

1 344 109,7 2 969 96,9

273,2 103 94,1 7 182 657 100,7 9 644 132,3 1 021 995

1 295 105,7 3 070 100,2

83,7 104 100,5 7 320 415 90,8 8 694 119,2 1 026 452

1 225 100,0 3 064 100,0

84,6 123 102,4 7 147 727 81,8 10 626 119,7 857 168

100,0 100,0 100,0 100,0

Hudební soubory Tento oddíl je věnován hudebním souborům tzv. vážné hudby v České republice. Šetřen je počet hudebních souborů, jejich činnost a hospodaření. Velké symfonické orchestry a pěvecké sbory jsou sledovány již mnoho let. Od roku 1999, kdy došlo k rozšíření statistického šetření o komorní orchestry a komorní soubory, jsou hudební soubory rozděleny podle zřizovatelů do tří skupin: I.

hudební soubory zřizované I. Ministerstvem kultury, kraji, obcemi a městy.

II.

hudební soubory zřizované obecně prospěšnými společnostmi, občanskými sdruženími dle zákona č. 83/90 Sb. a Českým rozhlasem.

III.

hudební soubory zřizované podnikatelskými subjekty a podnikateli.

V r. 2003 bylo šetřeno 13 hudebních souborů, které účinkovaly celkem na 1 632 koncertech. Od roku 1999, kdy bylo šetřeno 15 hudebních souborů hrajících na 1 389 koncertech, došlo k poklesu počtu hudebních souborů o 2, tj. o 13,3 % a současně k nárůstu koncertů o 17,5 %. Ve vlastní režii se v r. 2003 uskutečnilo 1 059 koncertů (tj. 99,9 % r. 1999), z toho 279 bylo provedeno hostujícími interprety. Na koncerty přišel 403 651 návštěvník. V zahraničí provedly soubory v r. 2003 – 249 koncertů (tj. 96,9 % r. 1999). Realizovalo se 85 hudebních nahrávek (tj. 132,8 % r. 1999). Ve druhé skupině hudebních souborů bylo v roce 2003 šetřeno 9 hudebních souborů s 335 koncerty. Počet sledovaných hudebních souborů i jejich koncertů se v letech 1999 – 2003 měnil, jak je zřejmé z dále uvedených grafů a tabulek. Na 129 koncertů ve vlastní režii přišlo v r. 2003 54 529 návštěvníků, zatímco na 70 koncertů v r. 1999 jen 27 334 návštěvníků. Počet koncertů v zahraničí stoupl ze 47 v r. 1999 na 70 v r. 2003. Počet hudebních nahrávek se ve sledovaném období udržoval kolem 63, s výjimkou r. 2002, kdy bylo pořízeno 87 nahrávek. Ve třetí skupině hudebních souborů zřizovaných podnikatelskými subjekty a podnikateli bylo v r. 2003 šetřeno 5 hudebních souborů, které prezentovaly 152 koncertů. V r. 1999 bylo v této skupině sledováno 10 hudebních souborů se 134 koncerty. V r. 2003 přišlo na 13 koncertů ve vlastní režii 6 400 návštěvníků, zatímco v roce 1999 na 10 koncertů 2 300 návštěvníků. Počet koncertů v zahraničí poklesl ze 76 v r. 1999 na 52 v r. 2003. Počet hudebních nahrávek byl nejvyšší v r. 2000 – 28 a v r. 2001 – 22 nahrávek.


186/211


Hvězdárny, planetária a astronomické pozorovatelny Tento oddíl je věnován hvězdárnám, planetáriím a astronomickým pozorovatelnám. Hvězdárny byly do roku 1999 sledovány společně bez ohledu na zřizovatele. V roce 1999 se počet sledovaných hvězdáren zvýšil o více než 100 %, přibyly i hvězdárny soukromé. Proto byly rozděleny podle zřizovatelů do tří skupin: I.

hvězdárny zřizované I. kraji, obcemi a městy,

II.

hvězdárny zřizované MŠMT, občanskými sdruženími dle zákona č. 83/90 Sb., a nadacemi,

III.

hvězdárny zřizované soukromými osobami.

V r. 2003 byly šetřeny 34 hvězdárny 1. skupiny zřizované kraji, obcemi a městy (tj. 106,2 % r. 1999), o kterých přišlo 466 910 návštěvníků (tj. 100 % r. 1999). V r. 1999 bylo statisticky sledováno 32 hvězdáren s 466 778 návštěvníky. V mezidobí neklesl počet hvězdáren pod 31 a počet návštěvníků pod 419 tisíc. V r. 2003 bylo uspořádán 11 592 jednorázových vzdělávacích a osvětových akcí v zařízení i mimo ně, což představuje 104,7 % r. 1999, kterých se zúčastnilo 430 832 návštěvníků (tj. 97,3 % r. 1999). V roce 1999 bylo uspořádáno 11 073 akcí s 442 882 návštěvníky. V letech 2000 – 2002 poklesl počet vzdělávacích a osvětových akcí i jejich návštěvníků pod hodnoty zjištěné v roce 1999. V r. 2003 proběhlo126 dlouhodobých akcí (tj. 62,7 % r. 1999) s pravidelnou účastí 5 071 návštěvníka (tj. 177,5 % r. 1999). V r. 1999 byla uspořádána 201 dlouhodobá akce s 2 857 návštěvníky. V mezidobí byl počet dlouhodobých akcí i jejich návštěvníků kolísavý, jak je zřejmé z dále uvedených tabulek. Při hvězdárnách pracovalo v r. 2003 79 kroužků (tj. 114,5 % r. 1999) s 1 062 členy (tj. 106,3 % r. 1999), zatímco v r. 1999 to bylo 69 zájmových kroužků a sekcí s 999 členy. Počet kroužků v jednotlivých letech kolísal podobně jako počet jejich členů. Z druhé skupiny hvězdáren bylo v roce 2003 šetřeno 10 hvězdáren s 66 333 návštěvníky, zatímco v r. 1999 11 hvězdáren se 66 212 návštěvníky. Celkem bylo v r. 2003 uspořádáno 2 108 jednorázových akcí se 65 108 návštěvníky. V roce 1999 se uskutečnilo 1 917 akcí navštívených 64 847 osobami. Počet jednorázových akcí a jejich návštěvníků v jednotlivých letech je uveden v tabulkách. V r. 2003 klesl počet dlouhodobých akcí na 7 z 15 v r. 1999. Stejný trend měl i počet návštěvníků těchto akcí, který klesl z 274 v r. 1999 na 88 v r. 2003. Při hvězdárnách druhé skupiny pracovalo v r. 2003 16 kroužků s 231 členem, kdežto v r. 1999 jen 14 kroužků se 182 členy. Třetí skupinu tvořilo v r. 2003 10 hvězdáren s 1 407 návštěvníky, v roce 1999 7 hvězdáren s 2 091 návštěvníkem. Tyto hvězdárny uspořádaly v r. 2003 130 jednorázových vzdělávacích a osvětových akcí v zařízení i mimo ně s účastí 1 072 návštěvníků. V roce 1999 bylo uspořádáno 146 akcí, které navštívilo 2 027 osob. Vedle jednorázových akcí proběhlo v roce 2003 i 12 akcí dlouhodobých za účasti 330 návštěvníků. V roce 1999 byly uspořádány jen 2 dlouhodobé akce s 1 účastníkem. Ve zbývajících letech nebyly dlouhodobé akce pořádány nebo jejich počet nepřesáhl 3. Při hvězdárnách této skupiny, jejichž zřizovateli jsou soukromé osoby, pracovaly v roce 2003 4 kroužky s 29 členy, zatímco v r. 1999 to byly 3 kroužky s 10 členy.

Knihovny Tento oddíl je věnován veřejným knihovnám v České republice. Celkový počet veřejných knihoven přesahuje v České republice hranici 6 000; od r. 1999 poklesl ze 6 077 na 6 046. Obdobná situace je i u poboček knihoven. Za sledované období se zvýšil počet knihovních jednotek v jednotlivých typech knihoven z 59 760 990 na 61 043 825, což představuje nárůst o 2,1 %. Také počet čtenářů má rostoucí tendenci. Z 1 497 327 registrovaných čtenářů v r. 1999 se jejich počet zvýšil na 1 524 328 v roce 2003, tedy o 1,8 %. Nárůst lze zaznamenat i v počtu výpůjček. Zatímco v roce 1999 si čtenáři vypůjčili 70 105 856 knihovních jednotek, v roce 2003 už to bylo 71 663 329 knihovních jednotek, což představuje o 2,2 % více. Průměrný počet výpůjček na 1 čtenáře stoupl ze 46,8 v roce 1999 na 47,0 v roce 2003.


187/211


Rostoucí zájem veřejnosti o činnost knihoven je patrný především z velmi výrazného nárůstu počtu návštěvníků knihoven, kteří využívají i další informační možnosti knihoven, především služby Internetu. V roce 1999 navštívilo knihovny 17 585 940 osob. O pět let později stoupl počet návštěvníků o 14,3 %, tj. na 20 102 579 osob. Zvýšil se počet studijních míst, počet počítačů pro uživatele i počet počítačů připojených na Internet, což výrazně zlepšuje a zkvalitňuje informační možnosti knihoven. Údaj o počtu studijních míst i počtu počítačů byl do statistického šetření zařazen až v roce 1999. Lze konstatovat, že počet studijních míst se za uvedenou dobu zvýšil z 12 436 na 21 847, tj. o 75,7 %, počet počítačů z 1 353 na 5 111, tedy o 377,8 % a počet počítačů připojených na Internet z 621 na 3 798, tedy dokonce o 611,6 %. Síť knihoven a poboček

Národní knihovna ČR *) Moravská zemská knihovna *) Krajské knihovny Základní knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí 1) Vybrané základní knihovny Ostatní základní knihovny s profesionálními pracovníky Základní knihovny s neprofesionálními pracovníky Pobočky včetně pojízdných knihoven

1 1 12 87 4 674 5 267 959

Počet registrovaných čtenářů

Národní knihovna ČR *) *) Moravská zemská knihovna Krajské knihovny Základní knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí 1) Vybrané základní knihovny Ostatní základní knihovny s profesionálními pracovníky Základní knihovny s neprofesionálními pracovníky

Počet výpůjček

*)

Národní knihovna ČR *) Moravská zemská knihovna Krajské knihovny Základní knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí 1) Vybrané základní knihovny Ostatní základní knihovny s profesionálními pracovníky Základní knihovny s neprofesionálními pracovníky

48 348 33 688 137 873 356 372 282 535 439 212 226 300

623 750 764 732 7 036 863 19 205 964 12 807 441 23 946 371 7 278 208

Neperiodické publikace Údaje o všech tištěných neperiodických publikacích dle zákona č. 37/1995 Sb., které byly vydány v České republice a jsou dostupné veřejnosti byly převzaty ze statistických výkazů, které zpracovává Národní knihovna ČR. Údaje vykazuje Národní knihovna ČR na základě povinných výtisků zaslaných jí vydavateli v daném roce. V roce 2003 bylo vydáno celkem 16 451 titulů neperiodických publikací (tj. 131,1 % r. 1999), z toho 281 školních učebnic (tj. 71,0 % r. 1999), 746 dětských knih (tj. 142,1 % r. 1999), 1 603 vysokoškolských skript a učebnic (tj. 139,0 % r. 1999). V roce 2002 bylo vydáno celkem 14 278 titulů neperiodických publikací (tj. 113,8 % r. 1999), z toho 311 školních učebnic (tj. 78,5 % r. 1999), 586 dětských knih (tj. 111,6 % r. 1999), 1 267 vysokoškolských skript a učebnic (tj. 109,9 % r. 1999). V roce 2001 bylo vydáno celkem 14 321 titulů neperiodických publikací (tj. 114,1 % r. 1999), z toho 276 školních učebnic (tj. 69,7 % r. 1999), 359 dětských knih (tj. 68,4 % r. 1999), 1 277 vysokoškolských skript a učebnic (tj. 110,8 % r. 1999).


188/211


V roce 2000 bylo vydáno celkem 11 965 titulů neperiodických publikací (tj. 95,3 % r. 1999), z toho 319 školních učebnic (tj. 80,6 % r. 1999), 579 dětských knih (tj. 110,3 % r. 1999), 1 081 vysokoškolských skript a učebnic (tj. 93,8 % r. 1999). V roce 1999 bylo vydáno celkem 12 551 titulů neperiodických publikací, z toho 396 školních učebnic, 525 dětských knih, 1 153 vysokoškolských skript a učebnic. Neperiodické publikace jsou rozmnoženiny literárních, vědeckých a uměleckých děl určené k veřejnému šíření, které jsou vydávány jednorázově, popřípadě nejvýše jednou ročně anebo po částech i častěji, tvoří-li obsahově jeden celek. 2002

2003

2001

2000

[%]

[ks]

131,1

14278

113,8

14321

114,1

11965

95,3

12551

100,0

281

71,0

311

78,5

276

69,7

319

80,6

396

100,0

746

142,1

586

111,6

359

68,4

579

110,3

525

100,0

1603

139,0

1267

109,9

1277

110,8

1081

93,8

1153

100,0

14669

132,0

12826

115,4

12759

114,8

10662

96,0

11110

100,0

anglicky

544

136,7

466

117,1

500

125,6

338

84,9

398

100,0

německy

126

96,2

148

113,0

137

104,6

113

86,3

131

100,0

slovensky

56

294,7

108

568,4

43

226,3

36

189,5

19

100,0

francouzsky

25

89,3

24

85,7

27

96,4

22

78,6

28

100,0

rusky

35

166,7

15

71,4

17

81,0

23

109,5

21

100,0

španělsky

12

75,0

17

106,3

13

81,3

12

75,0

16

100,0

vícejazyčně

201

257,7

172

220,5

219

280,8

100

128,2

78

100,0

ostatní

783

104,4

502

66,9

606

80,8

659

87,9

750

100,0

Počet titulůcelkem

[%]

16451

ztoho: školníchučebnic dětskýchknih vysokoškolskýchskript aučebnic Podlejazykavydání: česky

%

[ks]

1999

[ks]

[ks]

%

[ks]

[%]

Památkové objekty Tento oddíl je věnován památkovým objektům, tj. hradům, zámkům, klášterům, kostelům, zříceninám, mlýnům, věžím apod. v České republice zpřístupněným návštěvníkům za vstupné. Jsou ve správě Národního památkového ústavu (109), ústředních orgánů jiných resortů (2), dalších ústředních orgánů – Správy Pražského hradu (2), dalších orgánů státní správy (1), obcí a měst (61), vysokých škol (1), občanských sdružení dle zákona č. 83/90 Sb. (4), obecně prospěšných společností (3), církve (17), podnikatelů a jiných subjektů (45). Ve skupině památek ve správě Národního památkového ústavu, dalších orgánů státní správy, obcí a měst stoupl, v roce 2003 počet sledovaných památkových objektů od r. 1999 o 23, tj. o 15,5 %. Počet návštěvníků sice v uvedeném období stoupl o 2,1 % ze 6 497 169 na 6 631 409 osob, ale ve skutečnosti počet návštěvníků klesal, protože současně narůstal počet sledovaných objektů. Zřetelně je tento pokles patrný z údajů o průměrném počtu návštěvníků na jeden památkový objekt. V r. 1999 to bylo 43 899 osob, zatímco v r. 2003 pouze 38 780 osob, tedy o 11,7 % méně. Památkové objekty jsou stále častěji vtahovány do společenského a kulturního života obcí a měst. Pořádají se zde nejen drobné kulturní programy (tanec, hraní hudební skladby v dobovém oděvu, šerm, scénky ze života na zámku apod.) v rámci prohlídek, ale i výstavy, koncerty, divadelní představení apod. Jejich počet se během sledovaného období zvýšil z 11 769 v r. 1999 na 12 681, tj. o 7,7 %. Vzestupnou tendenci má i počet návštěvníků těchto akcí, a to z 2 303 776 v r. 1999 na 2 507 287 v r. 2003.


189/211


Druhou skupinu sledovaných památek tvoří památkové objekty v majetku či správě jiných resortů, dalších státních ústředních orgánů, vysokých škol, občanských sdružení dle zák. č. 83/90 Sb., obecně prospěšných společností a církve. Jejich počet se od r. 1999 zvýšil z 15 na 29 v roce 2003. Počet návštěvníků v uvedeném období sice stoupal, ale současně se zvyšoval počet statisticky sledovaných objektů. Počet kulturních akcí v této skupině památek je kolísavý. V r. 1999 bylo uspořádáno 106 kulturních akcí, zatímco v r. 2003 už 738. Podobně kolísá i počet návštěvníků těchto akcí ze 143 103 v r. 1999 až na 377 468 v r. 2003. Do třetí skupiny památek jsou zařazeny objekty v majetku či správě podnikatelských subjektů a podnikatelů. V r. 1999 jich bylo statisticky šetřeno 22, v r. 2003 již 45, což představuje nárůst o 104,5 %. Počet návštěvníků vzrostl za sledované období o 68,5 %, tj. ze 633 496 v r. 1999 na 1 067 377 v r. 2003. Průměrný počet návštěvníků na l objekt se i v této skupině památek snížil, a to z původních 28 795 v r. 1999 na 23 720 osob v r. 2003. Počet kulturních akcí má kolísavou tendenci, neboť hodně závisí na schopnosti majitele objektu získat vhodné provozovatele. Počet návštěvníků kulturních akcí tuto skutečnost kopíruje. Památkové objekty zřizované Národním památkovým ústavem, dalšími orgány státní správy, obcemi a městy. 2003 Počet hradů, zámků a ostatních památek zpřístupněných návštěvníkům Počet návštěvníků za vstupné těchto objektů Průměrný počet návštěvníků na jeden památkový objekt Celkový počet inventárních jednotek mobiliárního fondu památkových objektů Celkový počet svazků knihovního fondu sbírkové povahy Počet kulturních akcí uskutečněných v památkových objektech z toho samostatné výstavy samostatné koncerty dramatická vystoupení ostatní kulturní vložky při prohlídkách Počet návštěvníků těchto kulturních akcí z toho návštěvníků samostatných výstav návštěvníků samostatných koncertů návštěvníků dramatických vystoupení návštěvníků ostatních akcí návštěvníků kulturních vložek při prohlídkách Vybrané vstupné do hradů, zámků a ostatních památkových objektů Průměrné vstupné na jednoho návštěvníka v Kč Počet zaměstnanců památkových objektů bez sezónních zaměstnanců (přepočtený stav)


171 6 631 409 38 780

% *)

2002

%

2001

%

2000

%

1999

%

163 110,1 153 103,4 174 117,6 148 100,0 115,5 102,1 6 566 138 101,1 6 671 368 102,7 6 678 717 102,8 6 497 169 100,0 40 928 93,2 43 651 99,4 37 736 86,0 43 899 100,0 88,3

660 401 696 888 12 681 393 846 622 1 275 9 545 2 507 287 1 206 276 316 796 188 624 400 504 395 087

106,2 635 977 102,2 640 677 103,0 635 388 102,1 622 106 100,0 112,9 543 702 88,1 646 557 104,8 651 978 105,7 617 023 100,0 10 630 90,3 10 564 89,8 13 456 114,3 11 769 100,0 107,7 344 109,9 284 90,7 372 118,8 313 100,0 125,6 878 132,6 709 107,1 699 105,6 662 100,0 127,8 741 165,4 633 141,3 505 112,7 448 100,0 138,8 1 069 113,0 840 88,8 1 909 201,8 946 100,0 134,8 10 396 110,6 8 104 86,2 7 167 76,2 9 400 100,0 101,5 108,8 2 604 621 113,1 2 509 127 108,9 2 064 565 89,6 2 303 776 100,0 100,5 1 442 785 120,2 1 385 660 115,4 1 087 207 90,5 1 200 817 100,0 267,2 172 068 145,1 142 389 120,1 114 268 96,4 118 573 100,0 149,4 155 534 123,2 160 578 127,2 185 797 147,2 126 246 100,0 99,8 391 990 97,6 360 706 89,8 324 192 80,7 401 503 100,0 86,5 442 244 96,8 459 794 100,7 353 101 77,3 456 637 100,0

284 742,0 42,90

134,5 254 607,0 120,2 263 316,5 124,4 247 332,7 116,8 211 746,6 100,0 39,50 121,2 37,00 113,5 38,80 119,0 32,60 100,0 131,6

1 113,8

79,2

1 073,8

76,4

1 128 80,2

1 060 75,4

1 406,2 100,0

190/211


Památkové objekty zřizované jinými resorty, dalšími státními ústředními orgány, občanskými sdruženími dle zákona 83/90 Sb., obecně prospěšnými společnostmi a církví za rok 2003. 2003 Počet hradů, zámků a ostatních památek zpřístupněných návštěvníkůmza vstupné 29 Počet návštěvníků těchto objektů 2 721 611 Průměrnýpočet návštěvníků na jeden památkovýobjekt 93 849 Počet kulturních akcí uskutečněných v památkových objektech 738 z toho samostatné výstavy 37 samostatné koncerty 569 dramatická vystoupení 80 ostatní 50 kulturní vložkypři prohlídkách 2 Počet návštěvníků těchto kulturních akcí 377 468 z toho návštěvníků samostatných výstav 194 707 návštěvníků samostatných koncertů 56 033 návštěvníků dramatických vystoupení 35 786 návštěvníků ostatních akcí 90 542 návštěvníků kulturních vložek při prohlídkách 400

%

2002

26 193,3 174,2 2 536 575 90,1 97 561 409 696,2 33 115,6 346 812,9 8 93,0 20 1 250,0 2 25,0 263,8 266 570 149,9 210 592 468,2 31 281 1 819 94,7 7 237,6 22 420 458 107,5

%

2001

%

173,3 24 160,0 162,3 2 315 780 148,2 93,7 96 490 92,6 385,8 452 426,4 103,1 31 96,9 494,3 313 447,1 9,3 67 77,9 500,0 21 525,0 25,0 20 250,0 186,3 349 710 244,4 162,1 234 803 180,8 261,4 52 146 435,7 4,8 41 655 110,2 1 792,2 17 941 1 434,1 123,1 3 165 850,8

2000

%

1999

%

16 106,7 15 100,0 1 755 720 112,4 1 562 618 100,0 109 732 105,3 104 174 100,0 272 256,6 106 100,0 41 128,1 32 100,0 94 134,3 70 100,0 86 100,0 43 1 075,0 4 100,0 8 100,0 250 314 174,9 143 103 100,0 148 909 114,6 129 883 100,0 51 124 427,1 11 969 100,0 37 789 100,0 12 120 968,8 1 251 100,0 372 100,0 -

Památkové objekty zřizované podnikatelskými subjekty a podnikateli za rok 2003 2003 Počet hradů, zámků a ostatních památek zpřístupněných 45 návštěvníkům za vstupné 1 067 377 Počet návštěvníků těchto objektů 23 720 Průměrný počet návštěvníků na jeden památkový objekt 1 039 Počet kulturních akcí uskutečněných v památkových objekt z toho samostatné výstavy 75 181 samostatné koncerty dramatická vystoupení 54 ostatní 262 467 kulturní vložky při prohlídkách Počet návštěvníků těchto kulturních akcí 275 124 179 477 z toho návštěvníků samostatných výstav návštěvníků samostatných koncertů 14 743 4 953 návštěvníků dramatických vystoupení návštěvníků ostatních akcí 53 957 21 994 návštěvníků kulturních vložek při prohlídkách

% 204,5 168,5 82,4 327,8 441,2 341,5 1 080,0 639,0 232,3 299,4 549,2 229,3 205,4 124,7 309,7

2002

%

2001

33 659 071 19 972 470 32 69 29 182 158 104 403 36 597 8 605 8 735 34 049 16 417

150,0 104,0 69,4 148,3 188,2 130,2 580,0 443,9 78,6 113,6 112,0 133,8 362,3 55,6 231,2

35 768 052 21 944 735 45 74 15 95 506 125 615 47 062 11 407 1 675 46 338 19 133

% 159,1 121,2 76,2 231,9 264,7 139,6 300,0 231,7 251,7 136,7 144,0 177,4 69,5 107,1 269,4

2000

%

1999

%

28 655 305 23 403 265 27 47 14 71 1 066 121 939 86 282 5 167 2 584 23 719 4 187

127,3 103,4 81,3 83,6 158,8 88,7 280,0 173,2 530,3 132,7 264,0 80,4 107,2 54,8 59,0

22 633 496 28 795 317 17 53 5 41 201 91 886 32 680 6 429 2 411 43 264 7 102

100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0

Periodický tisk Jsou zde zahrnuty všechny periodicky tištěné publikace, které jsou vydávány a registrovány v České republice dle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (Tiskový zákon) a jsou dostupné veřejnosti (prodávány nebo distribuovány zdarma). Do počtu titulů se nezapočítávají místní vydání stejných novin, pokud se od sebe neliší, a části novin, pokud nejsou prodávány samostatně, speciální vydání, raníky, poledníky a večerníky, pokud mají vlastní název a registraci, různá jazyková vydání (mutace) téhož periodika. Uvedené údaje byly převzaty ze statistických výkazů, které zpracovává Národní knihovna ČR na základě povinných výtisků periodických publikací zaslaných jí vydavateli. V roce 2003 bylo v ČR vydáno celkem 96 titulů deníků (tj. 92,3 % r. 1999), 814 titulů ostatních novin (tj. 120,6 % r. 1999), 2 462 titulů časopisů (tj. 105,4 % r. 1999), z toho 1 377 titulů časopisů pro širokou veřejnost (tj. 112,2 % r. 1999) a 1 085 titulů časopisů pro specifické skupiny čtenářů (tj. 97,8 % r.1999).


191/211


V roce 2002 bylo v ČR vydáno celkem 93 titulů deníků (tj. 89,4 % r. 1999), 730 titulů ostatních novin (tj. 108,2 % r. 1999), 2 813 titulů časopisů (tj. 120,4 % r. 1999), z toho 1 548 titulů časopisů pro širokou veřejnost (tj. 126,2 % r. 1999) a 1 265 titulů časopisů pro specifické skupiny čtenářů (tj. 114,1 % r. 1999). V roce 2001 bylo v ČR vydáno celkem 105 titulů deníků (tj. 101,0 % r. 1999), 697 titulů ostatních novin (tj. 103,3 % r. 1999), 2 667 titulů časopisů (tj. 114,2 % r. 1999), z toho 1 447 titulů časopisů pro širokou veřejnost (tj. 117,9 % r. 1999) a 1 220 titulů časopisů pro specifické skupiny čtenářů (tj. 110,0 % r. 1999). V roce 2000 bylo v ČR vydáno celkem 103 titulů deníků (tj. 99,0 % r. 1999), 712 titulů ostatních novin (tj. 94,8 % r. 1999), 2 480 titulů časopisů (tj. 106,2 % r. 1999), z toho 1 326 titulů časopisů pro širokou veřejnost (tj. 108,1 % r. 1999) 1 154 titulů časopisů pro specifické skupiny čtenářů (tj. 104,1 % r. 1999). V roce 1999 bylo v ČR vydáno celkem 104 titulů deníků, 675 titulů ostatních novin, 2 336 titulů časopisů, z toho 1 227 titulů časopisů pro širokou veřejnost a 1 109 titulů časopisů pro specifické skupiny čtenářů. Periodickým tiskem jsou noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné struktuře. 2003 [ks] [%] Počet titulů deníků ostatních novin

2002 [ks]

2001 [ks] [%]

2000 [ks] [%]

1999 [ks] [%]

96 92,3

93 89,4

105 101,0

103 99,0

104 100,0

814 120,6

730 108,2

697 103,3

712 105,5

675 100,0

Počet titulů časopisů

2 462 105,4 2 813 120,4 2 667 114,2 2 480 106,2 2 336 100,0

z toho časopisy pro širokou veřejnost

1 377 112,2 1 548 126,2 1 447 117,9 1 326 108,1 1 227 100,0

časopisy pro specifikované skupiny čtenářů

1 085 97,8 1 265 114,1 1 220 110,0 1 154 104,1 1 109 100,0

Výstavní činnost v oblasti profesionálního výtvarného umění a architektury Tento oddíl je věnován výstavní činnosti v oblasti profesionálního výtvarného umění a architektury v galeriích, výstavních síních nebo jiných prostorách určených k vystavování, které nemají sbírky (sbírkové materiály). Do statistického šetření jsou zařazeny galerie a výstavní síně zřizované: I.

MK, kraji, obcemi a městy.

II.

jinými resorty než MK, vysokými školami, nadacemi a nadačními fondy, obecně prospěšnými společnostmi, občanskými sdruženími dle zákona č. 83/90 Sb., církevními společnostmi, odborovými organizacemi.

III.

podnikatelskými subjekty a podnikateli.

V roce 1999 poskytlo informace pouze 22 galerií. Od roku 2000 je pravidelně aktualizován adresář statisticky šetřených galerií a výstavních síní zabývajících se výstavní činností. Porovnávány jsou údaje za roky 1999 – 2003. V roce 2003 bylo statisticky šetřeno 76 galerií zřizovaných MK, kraji, obcemi a městy, které uspořádaly 809 výstav. Z těchto výstav bylo věnováno 12 architektuře, 296 malbě, 93 grafice, 27 sochařství, 164 fotografii, 53 designu, uměleckému řemeslu, užitému umění a 146 výstav bylo mezioborových. V roce 1999 byly obeslány 3 galerie, které uspořádaly celkem 30 výstav. Malba byla prezentována na 7 výstavách, grafika na 3, fotografie na 15 a 5 výstav bylo mezioborových. V následujících letech 2000 - 2002 počet statisticky sledovaných galerií neustále stoupal stejně jako počet jimi pořádaných výstav, mezi nimiž byly nejpočetnější výstavy malířské a fotografické.


192/211


Dále je sledován počet návštěvníků. V letech 1999 - 2001 se nepodařilo získat počet návštěvníků od všech galerií, proto je tento údaj uváděn až za rok 2002, kdy přišlo na výstavy celkem 789 933 návštěvníků. V roce 2003 se snížil počet návštěvníků na 606 346. K výstavám byly vydávány katalogy, jejichž počet se ze 4 v r. 1999 zvýšil na 83 v r. 2003. Další činností galerií je pořádání sympozií, na nichž je sledován počet jejich účastníků. V r. 2003 bylo uspořádáno 8 sympozií se 138 účastníky, v r. 2002 - 7 sympozií s 336 účastníky, v r. 2001 - 11 sympozií s 240 účastníky, v r. 2000 - 8 sympozií se 113 účastníky a v r. 1999 3 sympozia se 70 účastníky. Sledován je také počet účastníků rezidenčních pobytů. V roce 1999 se těchto pobytů účastnilo 6 osob, v dalších letech zpravidla 1 osoba nebo nebyl takový pobyt pořádán (rok 2001, 2003). Počet galerií zřizovaných jinými rezorty než MK se v roce 2003 zvýšil na 78. Celkem uspořádaly 763 výstav, které shlédlo 912 579 návštěvníků. V roce 1999 bylo obesláno pouze 9 galerií, které uspořádaly 69 výstav. V následujících letech počet statisticky šetřených galerií kolísal. Počet návštěvníků máme až za rok 2002, kdy přišlo výstavy shlédnout 769 265 osob. V roce 2003 bylo vydáno k výstavám 112 katalogů. Uspořádáno bylo celkem 24 sympozií s 1 566 účastníky. Počet sympozií i jejich účastníků od r. 2000 stoupal, v r. 1999 se žádné sympozium nekonalo. Rezidenčních pobytů se v r. 2003 účastnilo 28 osob. Podnikatelskými subjekty a podnikateli bylo v r. 2003 zřizováno 172 galerií s 1 323 výstavami. Od roku 1999, kdy bylo obesláno 10 galerií se 189 výstavami, počet galerií i výstav výrazně narůstal. Počet návštěvníků se od roku 2002 zvýšil z 896 250 na 1 715 744 osob. V roce 2003 bylo vydáno 109 katalogů, uspořádáno 9 sympozií s 340 účastníky a neuskutečnil se žádný rezidenční pobyt. Údaje za předcházející léta jsou uvedeny v tabulkách. V roce 2002 ukončilo nebo přerušilo činnost 65 galerií nebo výstavních síní. Zároveň bylo do statistického šetření nově zařazeno 82 galerií a výstavních síní.


193/211


Příloha č. 10 - Filharmonie Bohuslava Martinů, Zlín – porovnání v rámci ČR Symfonické orchestry a pěvecké sbory podle počtu koncertů v ČR za rok 2003.

ostatních

80 79 65 35 87 96 48 31 78 58 63 70 -

Komorních souborů

76 112 117 69 135 87 118 89 76 85 85 85 74 -

sólistů

195 172 172 147 141 130 125 108 105 100 91 85 77 61 57

sborů

1. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK 2. Česká filharmonie, Praha 3. Karlovarský symfonický orchestr 4. Jihočeská komorní filharmonie, České Budějovice 5. Janáčkova filharmonie, Ostrava 6. Moravská filharmonie, Olomouc 7. Filharmonie Bohuslava Martinů, Zlín 8. Státní filharmonie Brno 9. Severočeská filharmonie, Teplice 10. Filharmonie Hradec Králové 11. Západočeský symfonický orchestr, Mariánské Lázně 12. Komorní filharmonie Pardubice 13. Pražská komorní filharmonie2) 14. Pražský filharmonický sbor 15. Český filharmonický sbor Brno 16. x 17. x

Celkem 2003

Sólistů s orchestrem

Instituce

orchestrů

Z toho

2 2 10 6 4 9 4 4 58 57

17 17 7 5 1 4 -

18 40 53 36 6 32 3 7 2 10 3 -

84 1 25 2 23 1 2 3 -

Filharmonie Bohuslava Martinů, Zlín se v porovnání s filharmoniemi v rámci ČR umístila se 125 koncerty na 7. místě ze 17 sledovaných hudebních těles.


194/211


Symfonické orchestry a pěvecké sbory podle počtu návštěvníků na koncertech ve vlastní režii v letech 2002 -2003. Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

Instituce Česká filharmonie, Praha Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK Státní filharmonie Brno Karlovarský symfonický orchestr Filharmonie Bohuslava Martinů, Zlín Moravská filharmonie, Olomouc Janáčkova filharmonie, Ostrava Filharmonie Hradec Králové Severočeská filharmonie, Teplice x Komorní filharmonie Pardubice Jihočeská komorní filharmonie, České Budějovice Pražská komorní filharmonie x Západočeský symfonický orchestr, Mariánské Lázně Český filharmonický sbor, Brno

V roce 2003 68 046 67 626 49 371 39 270 36 563 34 056 25 817 23 739 19 420 16 870 16 380 16 106 6 493 900

2002 40 864 37 000 51 708 42 300 40 799 29 005 24 671 31 120 17 816 x 7 853 12 800 13 823 1 000

Filharmonie Bohuslava Martinů se s návštěvností 36 563 osob umístila na 5. místě z 16 sledovaných hudebních těles. Umístění a návštěvnost signalizuje úspěšnost filharmonie a její silnou posluchačskou základnu, i když v porovnání s rokem 2002 došlo k poklesu návštěvnosti o cca 4 000 posluchačů.


195/211


Příloha č. 11 - Památky – porovnání v rámci ČR Přehled počtu památek, návštěvnosti, vybraného a průměrného vstupného, z hlediska krajů v ČR Památkové objekty zřizované Národním památkovým ústavem, orgány státní správy, obcemi a městy Počet Kraj

Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj

Hradů, zámků, ostatních památek 10 22 19 16 2 18 10 11 9 12 22 8 7 5

Návštěvníků památkových objektů 1 160 072 809 793 1 013 227 427 609 137 928 233 536 530 537 378 034 263 098 319 746 686 954 238 064 354 059 78 752

Vybrané vstupné v tis. Kč

44 115 59 277 60 038 10 846 8 165 5 226 22 012 10 156 6 611 12 794 23 081 10 385 9 980 2 054

Průměrné vstupné na 1 návštěvníka (v Kč) 38 73,2 59,3 25,4 59,2 22,4 41,5 26,9 25,1 40 33,6 43,6 28,2 26,1

Vzhledem ke struktuře prezentovaných údajů a není možno kraje seřadit podle pořadí od nejlepšího k nejhoršímu. Z uvedené tabulky ale vyplývá, že výskyt hradů, zámků a ostatních památek je vzhledem k ostatním krajům silně podprůměrný (7 památek). V oblasti počtů návštěvníků těchto objektů (354 059 návštěvníků) se pozice Zlínského kraje nepatrně zlepšuje a hodnotu lze považovat za průměrnou, což si lze vysvětlovat vysokou atraktivitou těchto památek. V oblasti vybraného vstupného (9 980 tis. Kč) se však zase dostává Zlínský kraj opět do silného podprůměru. Průměrným vstupným na 1 návštěvníka se Zlínský kraj vzhledem ke svým specifikám drží republikového průměru.


196/211


Přehled o počtu kulturních akcí, uskutečněných v památkových objektech v jednotlivých krajích České republiky za rok 2003

Kraj

C e l k e m 2003

Památkové objekty zřizované Národním památkovým ústavem, orgány státní správy, obcemi a městy

Hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj

56 1 728 594 423 139 463 2 198 583 387 261 4 058 1 526 144 121

Z toho

samostatných samostatných dramatických ostatních výstav koncertů vystoupení 10 38 35 49 56 19 15 22 21 65 14 33 16

10 142 146 84 19 73 56 38 38 78 62 7 73 20

13 98 235 66 7 8 32 11 22 61 48 5 10 6

23 76 150 88 63 212 254 39 90 27 147 14 28 69

kulturních vložek při prohlídkách 1 374 28 136 50 114 1 837 480 215 79 3 736 1 486 10

Pro zajímavost je zde uvedena i tabulka týkající se počtu a struktury kulturních akcí uskutečněných v památkových objektech. Vhledem k okolnostem uvedeným v předcházející tabulce (podprůměrný výskyt kult. památek na území Zlínského kraje) je i podprůměrný počet kulturních akcí (144) v památkových objektech se konajících podprůměrný.


197/211


Příloha č. 12 – Dotazník obce Koncepce kultury Zlínského kraje“ Dotazník pro sběr dat - obce Komentář k vyplnění dotazníku 1. Věnujte laskavě u každé otázky pozornost instrukci, jakým způsobem je požadována odpověď 2. V případě, že nejste schopni zjistit přesnou odpověď, použijte kvalifikovaný odhad, případně průměrný stav 3. Oslovené organizace tvoří širokou škálu činností a konkrétních podmínek, dotazník není možno tvořit pro každou organizaci individuálně. V případě, že narazíte na otázky, které se pro vaši organizaci nehodí, posuďte z jejího zařazení a předpokládaného účelu zda nelze odpovědět za vaši organizaci v jejím smyslu, pokud ne, vynechejte ji. 4. V dotazníku jsou používány pojmy, které mohou být velmi širokého a obtížně definovatelného významu, pro snadnější orientaci uvádíme následující vodítko jak tyto pojmy chápat pro účely dotazníku: kulturní subjekt – představují organizace jako jsou kulturní domy, knihovny, galerie, muzea, archivy, divadla, zájmové spolky, občanská sdružení apod., které provozují kulturní činnost kulturní činnost – aktivity jejichž výsledkem jsou tvorba a udržování hmotných i nehmotných hodnot ve společnosti 5. Dotazník laskavě zašlete do 15.10.2004 jednou z následujících forem: poštou na adresu JVM-RPIC, spol.s r.o., Štefánikova 167, Zlín, 76030 e-mailem na adresu [email protected] 6. V případě dotazů, nejasností nebo problémů s vyplňováním dotazníku nás laskavě kontaktujte na telefonu 57 721 0729, Ing. Jiří Kučera, 1. Název, adresa, kontakt a kontaktní osoba u respondenta (obce) ...................................................................................................................... .................... ...................................................................................................................... .................... 2. Subjekty evidované na území obce jako kulturní subjekty vyvíjející činnost Počet Výše podpory Výše podpory v r. 2003 z obecního z obecního rozpočtu rozpočtu v r.2003 v r.2004 Zřizované ZK Zřizované obcí Ostatní subjekty podporované (organizace,spolky, sdružení…) *) Ostatní subjekty nepodporované 0 0 (organizace,spolky, sdružení…) *), **) *) v příloze uveďte seznam včetně kontaktů, bude využito pro druhou část výzkumu v terénu **) pokud nejsou údaje známé, použijte kvalifikovaný odhad 3. Vývoj počtu kulturních subjektů Přírůstek za poslední 3 roky Zřizované obcí Ostatní subjekty podporované (organizace,spolky, sdružení…) Ostatní subjekty nepodporované (organizace,spolky, sdružení…) *) *) pokud nejsou údaje známé, použijte kvalifikovaný odhad Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o.

Úbytek za poslední 3 roky

198/211


4. Umělecké školství a) Na jaké problémy v oblasti školství a vzdělání v oblasti kultury při své činnosti narážíte. Charakterizujte max. dva nejvýznamnější problémy u každé oblasti. základní všeobecné školství ................................................................................................................. ................................................................................................................. základní umělecké školství (soukromé i státní základní umělecké školy,...) ................................................................................................................. ................................................................................................................. specializované umělecké školství (UMPRUM, UTB,....) ................................................................................................................. ................................................................................................................. jiné vzdělávací organizace (občanská sdružení, kulturní spolky,...) ................................................................................................................. ................................................................................................................. b) Popište stručně 3 největší problémy v oblasti uměleckého školství ve vazbě na činnost Vaší obce: 1. …………………………………………………………………………………. 2. …………………………………………………………………………………. 3. …………………………………………………………………………….…… 5. Kulturní kontakty mimo Zlínský kraj Obec udržuje následující kulturní kontakty mimo kraj (kontakty udržované subjekty zřízenými obcí se neuvažují, tento subjekt je uvede ve svém dotazníku ve druhé vlně průzkumu) Počet celkem max. 5 nejvýznamnějších partnerů v každé skupině Tuzemsko formální *) (název, obec, kraj, země)

Tuzemsko neformální

Zahraničí formální *)

Zahraničí neformální

*) smlouvy, dohody apod.,


199/211


6. Přehled pravidelně se opakujících akcí, které obec připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel *) Název akce Zaměření akce Místo akce Cíl akce Hlavní cílová skupina návštěvníků

kulturní zaměření ……………………………………………. věk vzdělání

Počet akcí v roce (1x za 2 roky = 0,5 apod.) Průměrný počet návštěvníků Tuzemsko Průměrný rozpočet akce Zdroje krytí akce v % Zlínský kraj Obecní rozpočty Návštěvníci Sponzoři Vlastní zdroje Jiné (uveďte)

Zahraničí

Název akce Zaměření akce Místo akce Cíl akce Hlavní cílová skupina návštěvníků


Počet akcí v roce (1x za 2 roky = 0,5 apod.) Průměrný počet návštěvníků Tuzemsko Průměrný rozpočet akce Zdroje krytí akce v % Zlínský kraj Obecní rozpočty Návštěvníci Sponzoři Vlastní zdroje Jiné (uveďte) *) v případě více akcí uveďte formou přílohy ve stejné struktuře


Zahraničí

200/211


7. Publikační činnost Tvorba vlastní publikace vztahující se ke kulturní činnosti (v obci, organizaci, spolku apod.) *) Periodická **) Příležitostná **) Název publikace (druh periodika) Tematické zaměření Počet let vydávání Periodicita (měsíčně…) Náklad Cílová skupina čtenářů Počet Charakteristika

Počet let vydávání Četnost Náklad Cílová skupina čtenářů Počet Charakteristika

*) v případě více publikací uveďte formou přílohy ve stejné struktuře **) nehodící se přeškrtněte 8. Do kterých oblastí je z vašeho pohledu účelné směřovat podporu ze strany ZK (označte pořadovým číslem podle důležitosti) Nájemné Cestovné Mzdy Příspěvek na vystoupení (pořádanou akci) Prostorové zajištění (opravy, pořízení) Provozní prostředky (papír, telefony, kancelářské potřeby…) Pořízení technického vybavení pro provoz (PC, auto,…) Pořízení vybavení pro uměleckou činnost (kostýmy, nástroje…) Neúčelová podpora na provoz Podpora propagace a marketingu Metodické vedení Odborné stáže Podpora školících programů pro kulturní pracovníky v organizaci Jiné (uveďte)

9. Význam projevů kultury pro oživení, nebo zvýšení cestovního ruchu v obci (označte známkou ve stupnici 1 – téměř bezvýznamné až 5 – zásadního významu; Tradiční lidová kultura „živá“ folklorní soubory cimbálové nebo hudecké lidové muziky dechové hudby Lidová řemesla Jiné (uveďte) Tradiční lidová kultura „neživá“ lidová architektura drobná sakrální architektura Jiné (uveďte) Soudobá a evoluční kultura „živá“ tělesa vážné hudby pěvecké sbory taneční orchestry a skupiny folkové skupiny country skupiny rockové skupiny jazzové skupiny diskotéky


201/211


divadelní soubory výtvarní umělci fotokroužky audiovizuální kluby základní umělecké školy konzervatoře univerzity a akademie Jiné (uveďte) Soudobá a evoluční kultura „neživá muzea galerie informační centra parky a zeleň knihovny kina hvězdárny archivy a depozitáře urbanistická díla církevní stavby Jiné (uveďte) Nové alternativní kulturní jevy

10. Překážky rozvoje kultury K efektivnějšímu rozvoji kultury Zlínského kraje je potřebné (uveďte vždy max.2 nejdůležitější opatření k nápravě) a) v oblasti legislativních úprav ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… b) v oblasti řízení odborů ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… c) v oblasti komunikace ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… d) v oblasti grantové a dotační politiky ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… e) v oblasti regionálních, nadregionálních a mezinárodních vazeb ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… f) jiné ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… 11. Počet placených pracovníků podílejících se na řízení kultury v obci

Počet pracovních úvazků (na jedno desetinné místo)

Místo a datum zpracování: Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o.

Podpis odpovědného respondenta: 202/211


Příloha č. 13 – Dotazník organizace „Koncepce kultury Zlínského kraje“ Dotazník pro sběr dat – organizace vyvíjející kulturní činnost Komentář k vyplnění dotazníku 1. Věnujte laskavě u každé otázky pozornost instrukci, jakým způsobem je požadována odpověď 2. V případě, že nejste schopni zjistit přesnou odpověď, použijte kvalifikovaný odhad, případně průměrný stav 3. Oslovené organizace tvoří širokou škálu činností a konkrétních podmínek, dotazník není možno tvořit pro každou organizaci individuálně. V případě, že narazíte na otázky, které se pro vaši organizaci nehodí, posuďte z jejího zařazení a předpokládaného účelu zda nelze odpovědět za vaši organizaci v jejím smyslu, pokud ne, vynechejte ji. 4. V dotazníku jsou používány pojmy, které mohou být velmi širokého a obtížně definovatelného významu, pro snadnější orientaci uvádíme následující vodítko jak tyto pojmy chápat pro účely dotazníku: kulturní subjekt – představují organizace jako jsou kulturní domy, knihovny, galerie, muzea, archivy, divadla, zájmové spolky, občanská sdružení apod., které provozují kulturní činnost kulturní činnost – aktivity jejichž výsledkem jsou tvorba a udržování hmotných i nehmotných hodnot ve společnosti 5. Dotazník laskavě zašlete do 15.1.2005 jednou z následujících forem: poštou na adresu JVM-RPIC, spol.s r.o., Štefánikova 167, Zlín, 76030 e-mailem na adresu [email protected] 6. V případě dotazů, nejasností nebo problémů s vyplňováním dotazníku nás laskavě kontaktujte na telefonu 577 210 729, Ing. Jiří Kučera. 7. V případě zájmu o elektronickou podobu dotazníku nás prosím kontaktujte na výše uvedené e-mailové adrese.

1. Název, adresa, kontakt a kontaktní osoba u respondenta (obce, spolku, instituce, sdružení…) ............................................................................................................................................................ ............................................................................................................................................................ 2. Charakteristika organizace a) Zaměření činnosti (charakteristika-cíle činnosti) 1. …………………………………………………………………………………………………………. 2. …………………………………………………………………………………………………………. 3. ………………………………………………………………………………………………………….


203/211


b) Specifické zaměření umělecké činnosti na přirozené kulturní subregiony (označte křížkem, vyberte pouze jednu převažující odpověď) Žádné Nevyhraněné (prolínají se prvky více subregionů) Haná Valašsko Slovácko Jiné významné subregiony v ČR a ve světě

3. Lidský potenciál v organizaci a) Profil lidského potenciálu Počet

1

2 3 4

Průměrný Převažující vzdělání věk (za danou (VŠ, SŠ, skupinu) vyučen, základní)

Způsob nabytí základních dovedností pro provozování kultury *)

Odborní pracovníci provozující kulturní činnost (např. odborní pracovníci muzea, tanečníci v kroužku,…) Vedoucí a řídící pracovníci Pomocný personál V případě kumulace bodů 1-3) uveďte počet pracovníků s kumulovanou funkcí (tito se potom neuvádí v bodech 1-3)

*) 1-samouk, 2 -nabytí v naší nebo jiné obdobné organizaci,, 3- státní nebo soukromá škola umění , 4-odborná umělecká škola (Umprum,FAMU…), 5-jiná vzdělávací organizace b) Popište stručně 3 největší problémy v oblasti lidského potenciálu pro činnost organizace: 1. …………………………………………………………………………………………………………………. 2. …………………………………………………………………………………………………………………. 3. …………………………………………………………………………………………………………………. 4. Umělecké školství a) Na jaké problémy v oblasti školství a vzdělání v oblasti kultury při své činnosti narážíte. Charakterizujte max. dva nejvýznamnější problémy u každé oblasti. základní všeobecné školství ................................................................................................................................................................... ................................................................................................................................................................... základní umělecké školství (soukromé i státní základní umělecké školy,...) ................................................................................................................................................................... ...................................................................................................................................................................


204/211


specializované umělecké školství (UMPRUM, UTB,....) ................................................................................................................................................................... ................................................................................................................................................................... jiné vzdělávací organizace (občanská sdružení, kulturní spolky,...) ................................................................................................................................................................... ................................................................................................................................................................... b) Vzdělávací aktivity organizace Akce

Cíl (zaměření)

Cílové skupiny

c) Popište stručně 3 největší problémy v oblasti školství (umělecké i základní všeobecné) ve vazbě na činnost Vaší organizace: 1. ……………………………………………………………………………………………………………………. 2. ……………………………………………………………………………………………………………………. 3. ……………………………………………………………………………………………………………………. 5. Materiální zabezpečení v organizaci a) Prostory (označte křížkem, v případě kombinací uveďte vedle křížku % podíl) Ve vlastnictví Zvýhodněný pronájem od obce Komerční pronájem Dány do správy zřizovatelem Jiné Počet provozovaných sálů Počet míst stávající Potřebný počet míst Stávající velkost v m2 Potřebná velikost v m2 K činnosti vyhovující K činnosti nevyhovující *) Počet provozovaných místností Stávající velkost v m2 Potřebná velikost v m2 K činnosti vyhovující K činnosti nevyhovující *) *) uveďte proč ………………………………………………………………………………………………………………… ............………………………………………………………………………………………………………..


205/211


b) Popište stručně 3 největší problémy v oblasti prostorového vybavení pro činnost organizace: 1. …………………………………………………………………………………………………………………. 2. …………………………………………………………………………………………………………………. 3. …………………………………………………………………………………………………………………. c) Technické vybavení (označte křížkem, v případě kombinací uveďte vedle křížku % podíl) Ve vlastnictví Pronájem od obce Komerční pronájem Zapůjčení Dány do správy zřizovatelem Jiná forma K činnosti vyhovující K činnosti nevyhovující *) *) uveďte proč ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………… d) Popište stručně 3 největší problémy v oblasti technického vybavení pro činnost organizace: 1. …………………………………………………………………………………………………………………. 2. …………………………………………………………………………………………………………………. 3. …………………………………………………………………………………………………………………. 6. Průměrný počet veřejných aktivit (vystoupení, výstavy, přednášky…) za rok Počet V místně příslušné obci Ve Zlínském kraji V tuzemsku mimo ZK V zahraničí 7. Kulturní kontakty mimo Zlínský kraj Instituce udržuje následující umělecké kontakty mimo kraj Počet celkem max. 5 nejvýznamnějších partnerů v každé skupině Tuzemsko formální *) (název, obec, kraj, země)

Tuzemsko neformální

Zahraničí formální *)

Zahraničí neformální

*) smlouvy, dohody apod.,


206/211


8. Přehled pravidelně se opakujících akcí, které organizace (spolek) připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel *) Název akce Zaměření akce Místo akce Cíl akce Hlavní cílová skupina návštěvníků


Počet akcí v roce (1x za 2 roky = 0,5 apod.) Průměrný počet návštěvníků Tuzemsko Průměrný rozpočet akce Zdroje krytí akce v % Zlínský kraj Obecní rozpočty Návštěvníci Sponzoři Vlastní zdroje Jiné (uveďte)

Zahraničí

Název akce Zaměření akce Místo akce Cíl akce Hlavní cílová skupina návštěvníků


Počet akcí v roce (1x za 2 roky = 0,5 apod.) Průměrný počet návštěvníků Tuzemsko Průměrný rozpočet akce Zdroje krytí akce v % Zlínský kraj Obecní rozpočty Návštěvníci Sponzoři Vlastní zdroje Jiné (uveďte) *) v případě více akcí uveďte formou přílohy ve stejné struktuře


Zahraničí

207/211


9. Publikační činnost Tvorba vlastní publikace vztahující se ke kulturní činnosti (v obci, organizaci, spolku apod.) *) Periodická **) Název publikace

Příležitostná **) Tematické zaměření

Počet let vydávání Periodicita (měsíčně…) Náklad Cílová skupina čtenářů Počet Charakteristika

Počet let vydávání Četnost Náklad Cílová skupina čtenářů Počet Charakteristika

*) v případě více publikací uveďte formou přílohy ve stejné struktuře **) nehodící se přeškrtněte 10. Rozpočet organizace (spolku) a způsob jeho krytí v % v r. 2003 a předpoklad na r. 2004 Výdaje na: Mzdy Nájmy celkem Z toho za prostory Z toho za materiální vybavení Služby z toho cestovné Opravy objektu Opravy technického vybavení Běžný nákup předmětů a vybavení pro uměleckou činnost neodepisované (kostýmy, nástroje, sbírkové předměty, údržba…) Odpisy budov a vybavení Jiné významné položky 1) 2) 3) Drobné režijní náklady Ostatní výdaje Celkem výdaje Zdroje financování Dotace obce Dotace kraje Dotace státu Dotace jiné (uveďte)

% podíl z celkového rozpočtu 2003

% podíl z celkového rozpočtu 2004

100%

100%

100%

100%

Zdroje od sponzorů Zdroje z vlastních příjmů Členské příspěvky Jiné zdroje Celkem zdroje financování


208/211


11. Do kterých oblastí je z vašeho pohledu účelné směřovat podporu ze strany ZK (označte pořadovým číslem podle důležitosti) Nájemné Cestovné Mzdy Příspěvek na vystoupení (pořádanou akci) Prostorové zajištění (opravy, pořízení) Provozní prostředky (papír, telefony, kancelářské potřeby…) Pořízení technického vybavení pro provoz (PC, auto,…) Pořízení vybavení pro uměleckou činnost (kostýmy, nástroje…) Neúčelová podpora na provoz Podpora propagace a marketingu Metodické vedení Odborné stáže Podpora školících programů pro kulturní pracovníky v organizaci Jiné (uveďte)

12. Význam projevů kultury pro oživení, nebo zvýšení cestovního ruchu v obci (označte známkou ve stupnici 1 – téměř bezvýznamné až 5 – zásadního významu; Tradiční lidová kultura „živá“ folklorní soubory cimbálové nebo hudecké lidové muziky dechové hudby Lidová řemesla Jiné (uveďte) Tradiční lidová kultura „neživá“ lidová architektura drobná sakrální architektura Jiné (uveďte) Soudobá a evoluční kultura „živá“ tělesa vážné hudby pěvecké sbory taneční orchestry a skupiny folkové skupiny country skupiny rockové skupiny jazzové skupiny diskotéky divadelní soubory výtvarní umělci fotokroužky audiovizuální kluby základní umělecké školy konzervatoře univerzity a akademie Jiné (uveďte) Soudobá a evoluční kultura „neživá muzea galerie informační centra Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o.

209/211


parky a zeleň knihovny kina hvězdárny archivy a depozitáře urbanistická díla církevní stavby Jiné (uveďte) Nové alternativní kulturní jevy

13. Překážky rozvoje kultury K efektivnějšímu rozvoji kultury Zlínského kraje je potřebné (uveďte vždy max.2 nejdůležitější opatření k nápravě) a) v oblasti legislativních úprav ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… b) v oblasti řízení odborů ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… c) v oblasti komunikace ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… d) v oblasti grantové a dotační politiky ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… e) v oblasti regionálních, nadregionálních a mezinárodních vazeb ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… f) jiné ……………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………… 14. Popište stručně 3 podmínky, které jsou nutné pro to, aby se organizace dále rozvíjela a existovala dalších 10 let: 1. …………………………………………………………………………………… 2. …………………………………………………………………………………… 3. ……………………………………………………………………………………

Místo a datum vyhotovení:


Podpis respondenta:

210/211


Použitá literatura: a) Tištěné zdroje MŠMT. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Bílá kniha. Praha: Tauris, 2001. ISBN 80-211-0372-8 HAMERNÍKOVÁ, B. Kultura a masmédia v tržních podmínkách. Veřejná podpora a alternativní zdroje financování. 1. vyd. Praha: VŠE 1995. ISBN 80-236-0235-6. HLOUŠEK, I. Organizace tvorby rozhodnutí kulturní politiky v ČR a (vybraných) státech EU. Diplomová práce, ESF MU Brno, 2004. JURNÍKOVÁ, J. Rozvoj kultury a památkové péče na komunální a regionální úrovni. In REKTOŘÍK, J.- ŠELEŠOVSKÝ, J. A KOL. Sociální a technická infrastruktura. Rukověť územní samosprávy. 1. vyd. Brno-Praha: MU Brno - Institut pro místní správu Praha 2002. díl III., kap. 4. ISBN 80-210-2956-0. KRBOVÁ, J. Vybrané obory kultury a masmédií. 1. vyd. Praha: VŠE 2002. ISBN 80-245-0287-9. MINISTERSTVO KULTURY ČESKÉ REPUBLIKY. Kulturní politika v České republice, Praha: Ministerstvo kultury ČR, 2001. ISBN 80-86310-18-3 EDMUNDO F. Media and culture, Vyd. 1. - Karviná: Silesian University in Opava, School of Business Administration in Karviná, 2003. ISBN 80-7248-203-3. RÁSKY, B.,WOLF PEREZ, E.M Cultural Policy and Cultural Administration in Europe. 1. vyd. Wien: Österreichische Kulturdokumentation. Internationales Archiv für Kulturanalysen, 1996, ISBN 3-901360-04-2. JANÁK, J. Spolky v českých zemích do roku 1951, Politické strany a spolky na jižní Moravě. XII. Mikulovské symposium 7.- 8. října 1992, Brno 1993, s. 59-93. JANČÁŘ, J., Dokonalost prostého života. Lidová kultura, folklor a folklorismus. Dějiny a současnost 6, 2004, s. 27-31. JANČÁŘ, J.: Současné formy péče o lidová řemesla v České republice. Národopisná revue XIV, 2004, č. 1, str. PAVLIŠTÍK K.: Sbor dobrovolných hasičů, významný fenomén v procesu formování společenského života v obci a v transformaci tradičních zvykoslovných aktivit na Zlínsku. Národopisná revue r. 13, 2003, č.3, s. 143-153.

b) Elektronické zdroje Sborník statí o kultuře 1998-2003, MK ČR, Praha 2004 URL: [cit 2004-12-07] Prohlášení vlády o podpoře kultury č. 344 ze dne 7.dubna 2003 URL: [cit. 2005-02-04] Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu URL: < http://www.mkcr.cz/article.php?id=924> [cit. 2005-06-02]. Statistika kultury 2003, Nipos URL: < http://www.nipos-mk.cz/st_statistika.asp> [cit. 2005-03-02]. Statistika kultury 2004, Nipos URL: < http://www.nipos-mk.cz/st_statistika.asp> [cit. 2005-10-12]. Activities of The European Union Culture URL: < http://europa.eu.int/pol/cult/index_en.htm> [cit. 2005-04-22]. Koncepce rozvoje cestovního ruchu ve Zlínském kraji URL: < http://www.kr-zlinsky.cz/index.php?ro=92253> [cit. 2005-03-17]. Culture 2000 URL: < http://europa.eu.int/comm/culture/eac/index_en.html> [cit. 2005-05-01]. Internetový portál Slovácko URL: < http://www.slovacko.cz/home.py> [cit. 2005-01-29]. Český statistický úřad URL: < http://www.czso.cz/> [cit. 2004,2005]. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o.

211/211

1 ÚVODEM OBECNÉ TRENDY VÝVOJE A POPIS STAVU KULTURY... 6

Recommend Documents