Krásná Hora 2010 7. - 17. 7. 2010
www.
protez.
blanik.info
Pár slov na začátek
M
ilí skauti, rodičové a příznivci!!
Právě otevíráte nový táborový časopis, ve kterém je zhruba představen proběhlý tábor. Chtěla jsem napsat, že v něm najdete spoustu zážitků, radostí i starostí, vzpomínek a překážek. Ale takové věci se přece těžko píšou na papír, proto propusťte uzdu své fantazii a nechte se na chvíli přenést do trochu jiného světa. A to do světa bohabojných a šlechetných rytířů, kteří si namlouvají urozené a ctnostné dámy, sídlí na hradě bájného krále Artuše a ctí Kulatý stůl. Ale život není jednoduchý, a na rytíře i dámy čekají mnohá úskalí a dobrodružství. To první začíná obvykle už ráno, když nastane ona osudná hodina a nejchrabřejší muž z okolí zatroubí na polní trubku signál ke vstávání a povel k rozcvičce. Ta byla navíc každé ráno jiná, a tak museli naši udatní hrdinové například roztlačit auto, obíhat dokola jinou osobu, nebo si hráli na rajčata :-). Další statečný krok mířil do umývárky, a to přímo do ledové vody. A aby toho nebylo po ránu málo, rozcvičili jsme také svoje hlasivky na nástupu při zpívání Junácké hymny a následném hrdém zakřičení svých družinových pokřiků. Na dvoře krále Artuše byli jen ti nejlepší, a aby úroveň neklesla, musí dvořané každý den prokázat svou sílu. Neboli, kdo udělal daný počet kliků a lehsedů před obědem, dostal najíst. Výborná motivace! Teď mohu jen spokojeně konstatovat, že všichni přenesli přes srdce tyto drobné změny, a skvěle se s tím poprali. Rytíři byli opravdu stateční a dámy ctnostné. Všichni do jednoho překonali všechny nástrahy této nevypočitatelné doby. Všem za to chceme moc poděkovat, a těšíme se příští rok na další zkoušky sebe samých. =Bréba= -3-
Co nás čeká Panství krále Artuše
........................................... -5-
Jak se stát rytířem?
........................................... -6-
Jak jsme spali pod širákem ........................................... -8Bitva o Camelot I
........................................... -10-
Rytířské klání
........................................... -11-
Hledání svatého Grálu
........................................... -15-
Středověké okénko
........................................... -16-
Bitva o Camelot II
........................................... -17-
Vyhodnocení
........................................... -18-
Objekty
........................................... -19-
Středověká řemesla
........................................... -20-
...a pohádky je konec
........................................... -21-
-4-
Panství krále Artuše
L
etošní tábor se nesl v duchu středověku. Dostali jsme se na dvůr krále Artuše a jeho rytířů kulatého stolu. Hned druhý den jsme se z rodokmenů dozvěděli, že každý pochází z určitého rodu a má mnoho příbuzných. Tyto rody z měst Cadbury, Winchester, Hart Fell a Logres bojovaly o přízeň krále Artuše a královny Guinevery.
a z dopisu u svíčky jsme se dozvěděli, že budeme bojovat proti Červenému rytíři – ohni – těžkými kovovými koulemi. Boj byl dlouhý a napínavý. Ale tak jako kuchtíkovi z legendy se i nám ho nakonec podařilo přemoci a mohli jsme pokračovat v nerušeném spánku.
Za své snažení a bojechtivost obdržel rod určitý počet bodů nazývaných „D“, za který si mohl vybrat různorodé stavby či pozemky. Tak vznikala okolo hradu Camelotu panství plná staveb s okolními lesy, poli a loukami. Vybírání bylo ztíženo danými podmínkami a vzájemným vlivem pozemků na stavby. K dosažení ideálního panství, jež se podařilo mimo drobnou chybičku jednomu rodu utvořit, bylo zapotřebí mnoho taktiky a plánování.
Byl to rod z Logres. O něco hůře se vedlo rytířům a dámám z Cadbury, Winchestru a Hart Fell. Přesto všechny osadníky a později rytíře a dámy nejen stavění panství bavilo a hodně se snažili, protože chtěli Artušovi ukázat, co dokáží.
Popsala bych ještě jednu neobvyklou noc – uprostřed ní jsme najednou byli vzbuzeni
A kdo si tedy vedl nejlépe v boji o přízeň krále Artuše?
=Pampeliška=
-5-
Jak se stát rytířem?
N
aší nástěnku nám letos zdobila mezi dětmi velmi probíraná tabulka. V zásadě v ní šlo o jejich vzestup ve společenském žebříčku raně středověkých obyvatel Anglie.
vyrostly děvečky, potom urozené paní, z nich se staly dámy a ty nejšikovnější se směly nazývat dámou lady Guinnevry, které mohly po boku rytířů navštěvovat seance u Kulatého stolu.
Guará přijeli na tábor jako osadníci, sardinky jako osadnice. Každý den si každý z nich mohl (ale nemusel) splnit jednu disciplínu z nabídky, která mu vynesla 9 bodů v tabulce. Zároveň se do ní zapisovaly i body z bodování jednotlivců (chování, snaha..) a při dosažení 10 bodů se daná osůbka stala někým významnějším.
Toto zdokonalování bylo postupné, protože každý den byla možnost si splnit pouze jednu disciplínu, dále se museli všichni snažit po celý den, aby získali ten poslední bod potřebný k postupu. Činnosti byly rozdělené na holčičí, klučičí nebo společné, a ve dvojicích, vždy po třech. Až do nejvyššího možného postupu bylo potřeba splnit 4 disciplíny, takže minimálně jednu ve dvojici.
Z osadníků se stal postupně páže (tj. mladý chlapec, který slouží a pomáhá budoucímu rytíři), potom panoš, z něho rytíř a nakonec mohl být pasován na rytíře Kulatého stolu. Toho dosáhli už jen ti nejlepší a odměnou jim za to bylo slavnostní pasování mocným mečem krále Artuše a následná hostina kolem Kulatého stolu. Z osadnic nám postupně
-6-
A tady jsou úkoly, se kterými jsme se potýkali: hod na dálku oštěpem, rovnováha (chůze po tyči bez spadnutí), střelba na pohybující se terč, hod do kotlíku vleže, kriket, podlézání provázku, ošetření zranění, přenos 5 věcí stylem trakař a nošení vody do ešusu v přírodním materiálu. K tomu byl ještě jeden povinný úkol pro ty, kteří chtěli patřit k nejvěrnější družině krále. Každý správný rytíř si musel vyrobit meč a každá dáma lady Guinnevry si vyrobila nějakou ozdůbku. To byly viditelné znaky toho, že děti dosáhli té nejvyšší pocty. =Bréba=
-7-
Jak jsme spali pod širákem
J
ednoho krásného teplého slunečného dne, jsme po poledňáku vyrazili na výlet. Vlastně ani tak krásný nebyl, protože takové dny jsme měli na táboře pořád a už nás dost nebavily. Nejdříve jsme si zabalili vše potřebné na dva dny, potom jsme volná místa v batozích vyplnili jídlem a už se šlo! Cesta byla příjemná, pokud se šlo ve stínu a nebylo to do kopce, naštěstí jsme vyšli odpoledne a tak byl brzo večer a s ním i příjemné ochlazení. Ovšem s ochlazením přišly i otravné mušky, kterých každý za sebou táhl pěkné hejno, někdo větší, někdo menší. Konečně jsme došli po cca 10 km na místo, kde jsme přespávali. Bylo to nedaleko Vysokého Chlumce, kousek od rozcestí Poušť sv. Marka. Co nejrychleji jsme si našli místo na spaní, navečeřeli se a honem spát, ať máme sílu na další den. Ráno jsme se probudili, už ani nevím v kolik a jak, to však není až tak podstatné jako to, že po obvyklých ran-
ních úkonech jsme sestoupili do Vysokého Chlumce a dále pak do skanzenu, který jsme samozřejmě navštívili. Tento skanzen je v provozu od roku 1999 a stále je rozšiřován. Prohlédli jsme si tedy jak lidé dříve žili, prozkoumali jsme všelijaké náčiní, které používali. Myslím, že si každý z prohlídky něco zapamatoval a že se nám to všem líbilo. Poté jsme šli již nejkratší cestou domů, bylo vedro, takže to bylo občas náročné, zvláště kopec do vesnice Vitín.
-8-
Tady jsme našli stín a všichni jsme se do něj s radostí uvelebili, dali si oběd a už zas museli jít, abychom vůbec stihli dojít do tábora. Další komplikace nás potkala hned za vesnicí, když cesta, která byla značená v mapě ve skutečnosti vůbec neexistovala, no šli jsme tam, kde jsme mysleli, že by ta cesta mohla být, no a výsledek? Trefili jsme se! Dále už jsme šli do tábora jak nejrychleji jsme mohli, však už jsme se na něj taky těšili ;). Takto nějak vypadala trasa našeho výletu: tábor => rozcestí Pod Peklem => Mezihoří => Bláhova Lhota => Pořešice => rozcestí Poušť sv. Marka (přespání) => skanzen Vysoký Chlumec => červená značka => Počepice => Vitín => Tisovnice => Mezihoří => rozcestí Pod Peklem => tábor Celkově jsme za dva dny ušli 20 km. Po náročném výletu jsme se chtěli umýt v teplé vodě, tedy se vysprchovat v naší vojenské sprše. Hezky jsme si vše připravili a čekali, až bude zavolaná první skupinka na mytí. Jenže co to? Ona se po chvíli vrátila a že prý nic nebude! Co to jako má znamenat? Asi toto: sprcha se rozhodla, že nás nebude poslouchat, takže ať se George snažil, jak se snažil, teplá voda prostě netekla. No, přistoupili jsme tedy k náhradnímu řešení: skočili jsme do potoka. Ano, bylo to příjemné po výletě, ale přece jenom, někteří z nás (včetně mě) by se rádi v teplé vodě umyli! Toť ode mě vše, =KOS=
-9-
Bitva o Camelot
z pohledu dvorní dámy Guinnevery
K
onečně se král Artuš uzdravil a mohl dále vládnout a bojovat. Hurá!
Jednoho krásného slunečného dne se prochází po hradě a vyhlíží ven. Ale co to vidí v dálce? Ano, jsou to obávaní sasští bojovníci – barbaři. Už se blíží, hazejí ohnivé koule a šlehají na všechny strany řemdichy. Rytíři krále Artuše mají také řemdichy a statečně bojují. Stále se umírá a zase ožívá, je vidět i kouř stoupající z Kulatého stolu. Hrad ale ještě úplně nehoří. Boj je dlouhý a úmorný zvláště v tomto velkém vedru. Artuš neúnavně povzbuzuje své rytíře k boji a dodává jim nových sil k boji. Nakonec Sasové přece jen podlehnou silnému náporu a rytíři se mohou radovat z vítězství. Vše společně oslaví hostinou a zapijí vínem. Tak byl hrad Camelot uchráněn chrabrými rytíři před velkým nájezdem barbarů, a proto stojí na svém místě dodnes. =Pampeliška=
-10-
Rytířské klání
Z
a dob krále Artuše a jeho rytířů se jistojistě nemohli obejít bez rytířských turnajů, kde si rytíři změřili své síly, mohli se ve svém umění zdokonalit a ještě ke všemu to byla výborná podívaná pro prostý lid. I my jsme letos na táboře měli své rytířské klání, kde jsme mohli změřit své dovednosti s ostatními a zkusit si, jaké to asi bývalo za starých časů, kdy tato klání bývala na denním pořádku. Na jednotlivé disciplíny jsme chodili po etapkových skupinkách. Soutěžili jsme ve střelbě lukem na terč, v boji na kládě a v podlézání. Uskutečnil se souboj na koních (ve dvojicích, jeden byl kůň a druhý rytíř) a kohoutí zápasy. Disciplín bylo o jednu méně než počet skupinek, takže jedna vždy měla čas na odpočinek a nabrání sil na další zápas! =Kos=
-11-
CANTERBURY
LOGRES
• SmajlíK
• Klára H.
• Modrásek
• Lízátko
• Slávka
• Filip
• Kryštof V.
• Kryštof K.
• Kostík
• Vítek
-12-
WINCHESTER
HART FELL
• Lucka
• Lvíče
• Káťa
• Morče
• Matouš
• Bára
• Skřítek
• Štěpa
• Štěpán
• Pšenda • Honzík
-13-
VEDENÍ • Bréba • George • Kos • Křeček • Madla • Pampa
-14-
Hledání svatého Grálu
M
í milí, toto nebude jen tak ledajaký článek. Bude to přímo pohádka, která by mohla nést název: Po stopách chrabrých rytířů (a jelikož říkám pohádka, prakticky prozrazuji i konec :-D). Budete se milí a drazí divit, ale i král může onemocnět. A to téměř až smrtelně, ale kdo by si pomyslel, že takto ochoří i náš milovaný král Artuš? Přeci jsme ho nemohli nechat v bryndě.
Přes hory (a jednu Horu s velkým H ;-)), doly, louky a potoky jsme se prodírali skrze kopřivy, keříky, občas cupiky dupiky po pěšince či silnici - tak zhruba vypadalo naše putování za svatým grálem. Každý si jistě pamatuje, kdo vyhrál - protože jsme to byli my všichni!! A něco nás to přeci jen naučilo. Že bez týmového ducha je těžké jít dále. I bájný otrok Spartakus použil tohoto srovnání: „Muž je jako šíp. Jeden se zlomí lehce, ale když se pokusíte zlomit naráz celý svazek, nepodaří se vám to.“ Když všichni táhnou za stejný konec provazu, povede se všechno.
A tak se jednotlivé skupinky vydaly na nelehký úkol - najít svatý grál. Byl tu ale někdo, kdo našim přátelům cestu jednoznačně ulehčoval rytíř Řekkeč. Ten totiž věděl o jakémsi chrabrém šlechtici, jenž se na strastiplnou cestu před námi vydal. A kde mu byl konec? Nikdo nevěděl. Z události se stala legenda, kterou nám právě slovutný Řekkeč prostřednictvím (tajných) stop, dopisů a šifer zprostředkoval. Nebýt jeho, těžko bychom došli k vytouženému cíli.
Jo a ještě něco: ten puding byl fakt mňam ;-) Váš oddaný =Řekkeč (luštěnka ;))=
-15-
Středověké okénko
R
ytířský tábor by nebyl tím pravým, kdybychom neměli možnost se podívat na pořádný souboj profesionálních historických šermířů. Jedno takové jsme měli možnost vidět, přijel za námi udatný rytíř “Erek” se svým kolegou a předvedli nám své umění. Příběh je o rytíři Erekovi, který přijede do města, ale nikde ho nechtějí ubytovat, až ho nakonec přijme zchudlý rytíř Koral ve svém hradu za městem. Erek se diví, proč ho ve městě nevítali, jak tomu vždy bylo. Koral mu vysvětlí, že příští den má být jakýsi turnaj, kde se budou bít rytíři za krásu své milé. Milou vítězného rytíře vyhlásí král jako nejkrásnější a ještě navíc pro ni mohl rytíř sundat bílého sokola z bidla. Zatím v tomto klání vítězil rytíř Yders se svou Kunhutou, která ovšem, jak každý věděl, zdaleka nebyla nejkrásnější! Pokud by měl zvítězit i letos, patřil by mu bílý sokola navždy! Když Erek spatří krásnou dceru rytíře Korala -16-
Enidu, slíbí jí, že se za ní zítra bude bít s Ydersem. Naštěstí tento souboj vyhraje a Yders si tak neodnese bílého sokola. Po scénce jsme měli možnost si poslechnout povídání o různých zbraních a shlédnout různé druhy mečů, seker a štítů. Dozvěděli jsme se k čemu a jak se používaly, po povídání jsme si vše mohli vyzkoušet. =Kos=
Bitva o Camelot
z pohledu kouzelníka Merlina
B
yl krásný slunný den, přímo stvořený k velkolepým činům a dobrým skutkům. Celý tábor jsme se snažili vypracovat se do stavu rytířského (nesmíme zapomenout ani na dvorní dámy), abychom patřili k nejvyšší smetánce našeho království. Sám král Artuš byl se všemi jistě spokojen, a proto se s nimi vrhl do posledního velkého souboje. Tlupa barbarů si nemohla najít horší chvíli na útok. Každý z Artušovy skupiny byl (jako téměř vždy ;-) ), připraven na nepřítele s mečem proklatě nízko u pasu, zároveň byl však vybaven důvtipem a inteligencí, ovládal i taktiku boje. Ne jako ta smečka nezřízených žoldáků, pasoucích pouze po zplundrování končin a uchvácení co možná největšího majetku. A náhle tedy nastala ona BITVA!!! Kdo neměl meč, použil šípů k zasažení členů té zpupné hordy. Artušovi pomocníci byli nabiti vírou -17-
a posíleni moudrými povely jejich krále a to byly právě schopnosti, které nepřátelům chyběly. Ach, ta disciplína kolik vojáků na ní již v historii světa doplatilo… Je jako „muška jenom zlatá!!“ Silné vůli a disciplíně jsme se však během tábora naučili, a tak se nebylo čeho obávat. Ale abychom naše nepřátele nepodceňovali - i jim se podařilo v nestřežené chvíli dosáhnout bran Camelotu. Dokonce i střelného prachu lstivě využili, snad v domnění, že nás vystraší. Však my, stateční rytíři a dvorní dámy, jsme se odradit nenechali. Bojovali jsme bok po boku, odrážíc každou novou vlnu nepřátelského vojska do doby, kdy se ti sprostí žoldáci nevzdali, nerozutekli anebo nepadli v boji, slepě vedeni lakotou a lží.
A tak vlastně bitvou skončil i náš den. A co se dělo dál? No, jistě jste si psali deníčky ne? Možná napovím. Anebo ne - lámejte si hlavy trošku sami, no ne? Tak zatím bando… a hurá do dalších bojů!!!!! =Křeček=
Vyhodnocení ETAPKA etapová hra 1. místo 2. místo Cadbury, Logres 3. místo Winchester 4. místo Hart Fell
-18-
stavba panství Winchester Cadbury Logres Hart Fell
Objekty
N
a táboře jsme měli i jednu hru, která se úplně vymykala jakékoliv středověké, nebo artušovské tematice. Jak již nadpis napovídá, její jméno bylo OBJEKTY. Pravidla byla poměrně jednoduchá. Měli jsme tři skupiny. V každém kole vždy dvě skupiny bránily a jedna útočila. Ale, proč se hra nazývá objekty? Hracím polem byl kompletně celý tábor. V tomto území bylo celkem pět objektů - hangár malých, klučičí tee-pee na louce malých, kuchyň, tee-pee roverů a podsadový stan Vojty Vaněčka. V libovolném z těchto objektů byla každé kolo schována tzv. šlacha (pro představu jakákoliv menší věc). Problém byl ale v tom, že ani obránci, ani útočníci nevěděli kde. Úkolem útočníků bylo šlachu najít, úkolem obránců ji uchránit. Útočníci měli k dispozici jen své nohy a útěk, obránci ještě papírové koule. Dokážete si asi představit, -19-
jak takováto akce vypadala, když ji hrálo okolo 50 lidí, tedy celý tábor. Obránci taktizovali, schovávali se. Útočníci naopak podnikali hromadné nájezdy do objektů, nebo zvolili spíš plížící se taktiku. V každém případě se všichni, ať již v roli obránců, či útočníků snažili na 110%, aby uchránili, nebo naopak nalezli skrytou šlachu. =George=
Sředověká řemesla
J
elikož jsme se ocitli ve středověku, kde se hojně objevovala různá řemesla a dovednosti, také jsme si jich (přesně:o) pár vyzkoušeli.
zmíněný plast. Vystřihování ale nebylo už tak jednoduché – někdo požádal o pomoc šikovnějšího – ale pak už to šlo snadněji: vybrat si barvu a velikost trička, na něj položit šablonu a nezapomenout vložit karton do trička. A teď už jen poprosit vedoucího, aby přes šablonu přestříkal roztok sava s vodou a čekat, jestli se objeví světlá místa. Na červených tričkách ten den nebyla vidět, ale další den už to bylo lepší. Mohli jsme sundat šablony a hurá do potoka tričko vymáchat.
Jedno odpoledne jsme se úmorně, někteří i velmi trpělivě, snažili vyrobit svíčku – nebo alespoň její část. Dlouho jsme čekali na rozehřátí vosku námi požadované barvy, protože byli jen dva nahřívači a mnoho řemeslníků. Vosk nalitý do plastových kelímků hned ztuhl a také ho trocha ubyla, ale něco z něj zbylo na to, aby vypadal jako různobarevná nízká svíčka. Z dlouhého čekání nás vysvobodilo zapískání tečky a tří čárek (svačina:o). Druhé řemeslo už nebylo tak náročné na trpělivost, i když té bylo také zapotřebí, jako na fantazii a šikovnost. Prvním krokem k výslednému dílu bylo vymýšlení jednoduchého obrázku, který by se dal vystřihnout z jednoho kusu plastu. Tento obrázek byl nakreslen na papír a poté na
Už se těšíme až si jej oblékneme! Této technice se říká savování (nebo savení?:o). =Pampeliška=
-20-
...a pohádky je konec
A
co by se dalo říci k našemu táboru závěrem? Inu, počasí bylo supr dupr, jídlo díky našim kuchařkám ještě lepší. Jistě vám tento časopis připomněl všechny příjemné události letošního tábora v Krásné Hoře. Málokdo si uvědomuje, jak velkou změnou prošel během tábora. No a proto jsem tu já, abych vám to připomněl ;-). Objevili jsme v sobě touhu po přírodě a přátelství, naučili jsme se přijímat nejen dobré věci; a především překonávat nástrahy společně a nejen jako jednotlivci. Tak na to pamatujte a přijímejte každého nového jako vašeho kamaráda, protože si přeci můžete užít společně spoustu zábavy (nejen).
D
Tak za náš tým vám děkuji (a děkuji tímto i svým kolegům), že jsme mohli prožít část života spolu.
• Ústavu pro Informace ve Vzdělávání za tisk časopisů
ěkujeme všem, bez kterých by letošní tábor nemohl proběhnout a všem, kteří oddíl Protěž podporují nejen finančně, ale i materiálně. Toto poděkování náleží především: • rodičům, kteří nám svěřili děti • vedoucím, kteří obětovali svůj volný čas k přípravě tábora • rodině Vaněčkových za finanční podporu odvozu věcí z a na tábor • všem, kteří ochotně jeli na stavebku a postavili a zbourali tábor • rodině Šachových za celotáborové zásobování
• kuchařům Hokaidovi, Madle, Kačce, 14-ce, bez kterých bychom neměli co jíst
Děkuji a přeji krásně prožitý školní rok 2010/2011. =Křeček= -21-
Vyrobeno v říjnu 2010; do časopisu přispěli: Bréba, George, Kos, Křeček; náklad: 50 výtisků; korektura: Bréba, George; sazba: George © Copyright by Protěž 2010 www.protez.blanik.info
