Aktuální problémy nenávisti vůči Židům a židovství
Dědictví evropského/českého antisemitismu, nenávisti a netolerance Část 1 Zdeněk Zbořil
I. Nenávist vůči Židům a židovství jako součást radikální kritiky poměrů v České republice 1990–2010 V této stati se chci kriticky věnovat typickým projevům neparlamentní opozice v České republice v procesu transice a transformace. Soustřeďuji se však jen na hodnotící popis některých jevů spojených s proměnou politického systému, vznikem nátlakových skupin a snažím se také popsat a hodnotit jejich ideologický program. Zabývám se zejména jevem, který je nazýván extremismem, nebo politickým extremismem, a projevuje se činy v České republice obvykle stíhanými podle §§ 198 a 198a trestního zákona (Hanobení národa, rasy a přesvědčení a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.) a dále §§ 260, 261 a 261a (Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačování práv občanů a schvalování nacistického a komunistického genocidia). Dnes po úpravě trestního zákoníku z roku 2010 se jedná o §§ 355, 356, 403, 404 a 405 téměř totožného znění. A z tohoto celku se zaměřujeme jen na ty jevy, které česká média a dokonce i odborná publicistika označují slovem extremismus nebo přesněji radikalismus, a na projevy biologického, kulturního, sociálního a lidového/vulgárního rasismu, nenávisti vůči Židům a židovství (včetně popírání organizovaného vraždění Židů v letech druhé světové války), ale i na nenávisti vůči cizincům či etnickým, národním aj. skupinám obyvatel ČR. Úvod z nedávné historie Hned v úvodu si dovolujeme konstatovat, že to, co se nazývá radikalismem, extremismem, nebo dokonce a paradoxně pravicovým extremismem, je v České republice téměř od počátku svého vzniku záležitostí internacionální, nebo ještě přesněji, ideologickým importem, jehož médiem byla subkultura Skinheads dovezená z Velké Británie prostřednictvím hnutí Krev a čest (Blood and Honour) na přelomu let 1980–1990, a také White power music distribuovaná organizací/hnutím Hammer Skins z USA. Oba tyto importy našl\y své publikum a už v polovině děvadesátých let působilo jen na území ČR okolo 35 hudebních skupin, které se propagovaly prostřednictvím více nebo méně kvalitně tištěných propagačních materiálů – fan-zinů. 1
V letech 1948–1969, tj. v období komunistického režimu, nejsou podobné aktivity registrovány. Výjimku tvoří soubor politických procesů Slánský a spol., které doprovází provokativní označování obžalovaných za osoby židovského původu (označení do té doby známé jen z německé antisemitské propagandy), ale které má také své internacionální souvislosti v podobě politických procesů v jiných východoevropských zemích. Nicméně jen ojediněle se objevovaly spíše sociálně než politicky motivované útoky proti zahraničním dělníkům nebo jiným cizincům žijícím dočasně na území Československé socialistické republiky. Jednalo se zejména o kubánské a vietnamské pracovníky a studenty učebních oborů a odborných středních škol, ale také o vysokoškolské studenty, obvykle vládní stipendisty, považované za privilegované komunistickým režimem. V prvním případě docházelo ke konfliktům mezi Kubánci a místním obyvatelstvem na pracovištích nebo v okolí jejich ubytoven a Kubáncům byla vyčítána lenost nebo hlučnost, vlastnosti související spíše s odlišným způsobem života, v ČSSR do té doby neznámým, než s ideologicky chápaným biologickým rasismem anebo sociálně motivovanou xenofobií. Kubánský problém skončil náhlým a masivním odchodem Kubánců ještě před rokem 1989. Naproti tomu byli vietnamští dělníci a pracovníci kritizování spíše z důvodů sociálních a paradoxně vadila českým a slovenským dělníkům spíše vietnamská pracovitost a snaha bohatnout ve prospěch chudých rodin ve Vietnamu, které se často skládaly na úplatky, aby dostaly některého ze svých členů do Evropy, než kulturní nebo civilizační rozdílnosti. Žertovný pseudonym rákosníci byl spíše pojmenováním familiárním nebo důvěrným, než hanobícím a urážlivým. Snad v tom hrála, do jisté míry a bez ohledu na povahu vietnamského komunistického režimu, úcta k heroismu Vietnamců ve válce se Spojenými státy. Konečně třetím potenciálním problémem byl vztah většinové společnosti k romskému etniku, který byl odlišný v českých zemích a na Slovensku a byl ovlivňován opět vzájemnou znalostí nebo ignorancí problémů a stylu života obou skupin obyvatel. Cikáni, nyní Romové, patřili ke kulturnímu prostředí střední Evropy a jejich osudy byly součástí české i slovenské literatury, hudební kultury a lidové slovesnosti. Jejich počet, který se výrazně zvýšil po roce 1945 příchodem různých kmenů z jihovýchodní Evropy do její střední části (na 15-25 tisíc), nebyl nikdy tak velký jako po roce 1989 (současný odhad je asi 200 tisíc). Navíc vztahy Romů k české společnosti měly své pozadí v národnostním napětí mezi Čechy a Slováky a často bylo romské etnikum zástupným cílem českých nemilitantních nacionalistů v jejich kontroverzích se Slováky, kterým se dostávalo po roce 1968-1969 výraznějšího politického postavení, propagan2
disticky odůvodňovaného politickou rovnoprávností a ideologií proletářského internacionalismu. Sociální politika ČSSR navíc nepřiznávala romskému etniku zvláštní postavení, Cikáni byli občany České nebo Slovenské republiky. Vztah většinové společnosti k nim pak byl paternalistický, až přezíravý, a vycházel z nedostatku empatie pro jejich zvláštní sociální postavení (nedostatek vzdělání a kvalifikace, chudoba, kriminalita aj.). Systematicky se sice postavení Romů v ČSSR věnovala studijní skupina Charty 77, ale tato aktivita byla vnímána spíše jako projev nesouhlasu s komunistickým systémem, protože zájem o romskou emancipaci umožňoval další jiný druh protestu proti existujícímu režimu. Tato situace se podstatně změnila v letech 1989–1990, kdy se nejen otevřely hranice Československa, ale otevřela se i společnost a její jednotlivé prvky se staly snadněji vnímatelné, jejich vzájemné vztahy, harmonické nebo konfliktní, nabyly výraznějších obrysů. S tím ale také souvisí explozivní nárůst různých sociálních chorob, zejména prostituce, výroba, distribuce a užívání drog a zejména jejich napojení na mezinárodní kriminální prostředí. Téměř současně se objevuje ještě v ČSSR a v ČSFR fenomén, kterému dnes říkáme (v terminologii MV ČR) pravicový extremismus a zejména jeho ideologie, odvolávající se na odkaz německého nacionálního socialismu, biologického rasismu a jím motivované nenávisti vůči Židům a nové podoby nenávisti vůči cizincům – xenofobie. Jeho významnou složkou však byla i kritika rostoucí kriminality a paralelně i kritika nedostatečného odmítání komunistické ideologie a jejích residuí. „Pravicový extremismus“ v období politické změny Období politické změny rozkolísalo nejen hodnoty, ale i sociální instituce – rodinu, veřejnost a změnilo úlohu školní výchovy. Oslabena je autorita rodičů, školy jako instituce, konflikt s komunismem je vnímán jako konflikt generací. Pravděpodobně nejsilnějším impulsem pro extrémní chování mladých lidí byl však primitivní antikomunismus, který jim dovoloval distancovat se od sociálních a kulturních poměrů generačně. Antikomunismus nejen přiváděl mladé lidi k obdivu k bojůvkám SA a SS, ale oživoval také stereotypy biologického rasismu a nenávisti vůči Židům. Objevily se dokonce i připomínky legionářského antisemitismu, spojeného s působením československých legií v Rusku v letech 1917–1920, a dále na český fašismus (odvozený z italského dvacátých let 20. století), ale i to byly spíše jen ojedinělé inspirace tradované v omezeném rodinném nebo miniaturním skupinovém prostředí. srovnej např.: Toman-Tománek, Josef V.: Deník čtvrtého odboje. Verše a balady z domácí fronty, jako místo vydání uvedena jen Česká republika: Hlas Voice, Česká edice knih a hudebnin 2001, ISBN 80-238-6272-3 a od téhož autora ještě: Hlas českého vyhnance. Verše a svědectví z odboje. Deník z newyorské metropole, New York-Praha: Hlas Voice 1999,
3
Ačkoli v celé době transformace a transice se projevy politického extremismu a radikalismu objevovaly pravidelně, jejich četnost byla ve srovnání obecnou kriminalitou minimální (0,09-0,1%). Nicméně česká veřejnost byla vůči této kriminalitě sensitivní, jak se lze o tom přesvědčit z relevantních zpráv různých státních institucí a občanských organizací. Použijeme-li k popisu radikální kritiky a extrémního chování mimoparlamentí opozice alespoň mapu kriminality a útoků na hodnoty chráněné Ústavou ČR, zjistíme, že se tyto aktivity objevují nejen v oblastech se zvýšenou mírou nezaměstnanosti, ale zejména ve velkých městech, a to na celém území ČR. Zdá se tedy, že nejen přímé, ale i nepřímé důsledky ekonomické a politické transformace daly vzniknout novému typu kriminality inspirované ideovou záští a nenávistí, který si hledá svou ideologii nebo alespoň ospravedlnění kompenzací svých negativních emocí. Tento městský folklór ale postupně začíná ztrácet své jednoznačně ideologicky definované konotace a získává podobu sociálního protestu, o kterém v souvislosti s událostmi z přelomu let 2005–2006 ve Francii napsal jeden český autor pod názvem „Bronxy nemá jen Francie“ toto: „Dramatická francouzská zkušenost ukázala, že nespokojenost může lehce vybuchnout všude, kde pohromadě a ve velmi špatných poměrech žijí etnické menšiny. Ty jsou obecně postiženy především zvlášť silnou nezaměstnaností, nevzdělaností. Zločinností a promiskuitou. … Nezletilci z etnických menšin neuznávají autority většinové společnosti, vysmívají se jí, nenávidí častou cyničnost a pokrytectví její politiky. Autorita otce, rodičů, rodiny jako takové tu většinou nefunguje…. Hrdinou je, kdo má nejvíce konfliktů s policií….Příklady táhnou, ty špatné dvojnásob. A své více či méně rozsáhlé Bronxy má, jak známo, mnoho zemí.“ Několik poznámek k situaci po roce 2004 Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2004 uvádí, že „… neonacistická scéna byla v roce 2004 nadále decentralizovaná, a že nejvýznamnější skupinou byl Národní odpor (NO), hnutí, které vykazuje vyšší formu organizace.“ NO tehdy tvořilo několik na sobě nezávislých skupin ve velkých městech (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň aj.) a tyto skupiny nebo někteří jednotlivci říkají, že nepodléhají žádnému centrálnímu řízení. Zpráva neuvádí, zda tomu tak není z důvodů konspirace, protože v posledních dvou, třech letech byl NO soustavně napadán zejména v tištěných a audiovizuálních médiích, jeho předpokládaní členové trestně stíháni a odsuzováni. Za takové skupiny se na území České republiky považují od začátku devadeZáznamy legionáře, tamtéž 1998 a Roční záznamy. Verše a důkazy pravdy, tamtéž 2002 viz Zprávy o stavu lidských práv v ČR 1998-2004, Zprávy o problematice extremismu… 1996-2003, resp. 2004, Zprávy o situaci národnostních menšin…2001-2003 aj.) Eichler, Jan: Bronxy nemá jen Francie, in Právo 6/12 2005 viz Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2004, publ. MV ČR v roce 2005, ss.4-5
4
sátých let 20. století importované mezinárodní organizace nebo hnutí Bohemia Hammer Skin, Blood&Honour, Combat 18 a jejich česko-moravské sesterské organizace či původní organizace nebo hnutí, jako byly nebo dosud jsou Národní aliance nebo Národní odpor, které ve svém Usnesení označil Nejvyšší soud České republiky ze dne 26/4 2006 (čj. 5 Tdo-79/2006) za hnutí, které je skupinou „... osob do určité míry organizovanou a strukturovanou, byť formálně neregistrovanou, hlásající stanoviska a zastávající postoje uvedené v citovaném ustanovení“ (v tomto případě jako postoje rasistické, xenofobní a antisemitské – cit. d., s. 4). Podobně také Městský soud v Brně rozhodl dne 5/11 2008 o jím posuzované vině obžalovaných proto, že mimo jiné propagovali Národní odpor, který považoval za „... organizovanou součást decentralizovaného neonacistického hnutí dočasně zastřešujícího neonacistickou scénu v ČR, vycházející z tradic národního socialismu dvacátých až čtyřicátých let dvacátého století v Evropě, hlásajícího koncepci rasistického boje zejména proti Romům, Židům a přistěhovalcům a nadřazenost tzv. bílých národů. Jeho barevná symbolika má vztah k historickým fenoménům německého nacionálního socialismu či poválečného neonacismu a je navíc identická s barevnými symboly neonacistických organizací v jiných evropských zemích.“ (viz Rozsudek Městského soudu v Brně čj. 3 T 179/2008, s. 3). Podle jednoho z originálních veřejných prohlášení obnovila ke dni 1. 8. 2004 na území České republiky svou činnost česká pobočka Hammer Skins (Bohemia Hammer Skins), která se otevřeně hlásí k nacionálnímu socialismu, bílému rasismu a nenávisti vůči Židům. Ve svém prohlášení se k těmto ideálům připojuje slovy: „… Nové dny plné změn přicházejí do naší rodné země. S jejich příchodem ožívají naše dávné sny… Znovu přicházejí dny Bohemia Hammer Skins, abychom válčili za naši krev a lepší budoucnost našich dětí. … Navazujeme na odkaz nacionálního socialismu a chceme zachránit existenci našich lidí a chránit budoucnost našich dětí… (chceme) se bránit náporu kriminálních živlů, komunistů, židů, humanistů, podřadných kultur a národů a zfetovaného odpadu… Museli jsme přihlížet, jak na naše hrdé muže a ženy hází kdejaký žid a humanista špínu a zneuctívá naše tradice…!! Cíl je RAHOWA!!“ Ačkoli v posledních letech se přesunula komunikace mezi členy podobných skupin výhradně na internet, docházelo opakovaně k fyzickým projevům skupinové sounáležitosti na koncertech většinou organizovaných jako uzavřené párty, na které nemá přístup nepozvané publikum. Na těchto koncertech vystupují hudební skupiny ze zahraničí, zejména ze Slovenska a SRN. Zvláštní událostí byla účast ruské skupiny Kolovrat na koncertu ve středních Čechách, po kterém byl jeden z členů této skupiny, která se otevřeně hlásí k dědictví podrobněji viz http://sonnenrad.wz.cz (Sonnenrad Gabreta – BHS), ale i www.combat18.org (registrována na území USA, propaguje neonacismus a hlásá rasovou a národnostní nenávist)
5
německého nacionálního socialismu, zatčen a po téměř ročním vyšetřování vykázán do Ruska. Na území bývalého SSSR, a dnes převážně v Ruské federaci, odkud pochází skupina Kolovrat, se činnost podobných skupin objevuje již na konci osmdesátých let 20. století a Kolovrat se sám představuje na www.kolovrat.org, kde se říká, že jeho vznik souvisí se vznikem hnutí Skinheads v Rusku v roce 1994. Pojmenování Kolovrat má dva významy. Prvním je staré ruské jméno pro pravotočivou swastiku (u nás spíše známou jako hákový kříž), druhým je souvislost se jménem Jevpatije Kolovrata, ruského hrdiny, který na přelomu let 1237–1238 prý porazil se svými 1700 bojovníky mongolská vojska, která v té době útočila na Vladimirsko-Suzdalskou oblast, a v této bitvě padl hrdinskou smrtí. Na stejném místě se také píše, že Kolovrat navazuje na skupinu Ruské ghetto (už z roku 1994) a propaguje nacionální socialismus (NS), antikomunismus a antiliberalismus a od září 1997 je v kontaktu se skinheadskými skupinami v SRN. V té době byly v německém fan-zinu Unsere Welt (Náš svět) prý publikovány první informace o skinheadské scéně v Rusku a alespoň jedna z ruských hudebních skupin pořizovala své hudební záznamy na území SRN. Podle informací uvedených na těchto adresách se lze domnívat, že Kolovrat byl, alespoň podle svého vlastního hodnocení, v letech 2002–2003 mimořádně aktivní hudební skupinou, která vystupovala na veřejnosti jako programový mluvčí ruských Skinheads, přejímala evropské atributy hnutí a hlásila se k odkazu německého biologického rasismu a antisemitismu. Tato skupina propaguje hudební styl White power music, který je založen na ideologii bílého rasisticky chápaného amerického nacionalismu, obsahuje však i prvky německého nacionálního socialismu - biologický rasismus a nenávist vůči Židům. Jeho programovým heslem je tzv. 14 slov (We must secure the existence of our people and a future for white children – Musíme chránit existenci našich lidí a budoucnost našich dětí), který jako politický slogan použil David Lane, zakladatel organizace Bruder Schweigen (Mlčící bratři). Tato ideologie je militantní ideologií bojovníků za pravé árijství, těch nejlepších z lidí, bojujících proti tzv. ZOG (Zionist´ Occupation Government – nadvládě sionistů), za bílou svrchovanost, křesťanskou sounáležitost a nacionální socialismus (myšlen německý nacismus). V jednom z textů této hudební subkultury se pozitivně a návodně odpovídá na čtyři fundamentálně programové otázky: Proč nenávidíš? Proč nenávidíš Židy? Proč nenávidíš Černé? Proč nenávidíš všechny? V této souvislosti si dovolme jen stručnou spekulaci. Vzhledem k specifickým okolnostem vystupování Kolovratu v České republice a její činnosti / file://E/www.kolovrat.orgMirror02.02.2004/www.kolovrat.org/about.html, www.kolovrat.org viz Lane, David: Životopis, s předmluvou Tristiana von Ahnenerbe, vyd. Společnost Ahnenerbe, jako svou 2.publikaci v nakladatelství DrGoebbels press, výtisk XV., s poznámkou Vychází se souhlasem Hlavního ideologa RSK
6
v SRN se můžeme hypoteticky domnívat, že její působení může být i highconspiracy a může mít i jiné cíle než působení na určitou skupinu mládeže, např. ověřování existence struktur zabývajících se bojem s extremismem. Při tom upozorňujeme na smlouvu mezi ČR a Ruskou federací ze srpna 2001, podepsanou prezidenty obou zemí, ve které je ustanovení o společném boji proti extremismu, aniž je uvedeno, co se pod pojmem extremismus myslí. Pokusem českých neonacistů o mezinárodní zviditelnění bývá tradiční uctívání památky Rudolfa Hesse v srpnu, ale těchto demonstrativních pochodů nebo setkání se účastní jen několik desítek osob a ze zahraničí jen jednotlivci. Neúspěšné bylo vystoupení českých neonacistů v srpnu 2004 ve Wunsiedlu, kde nedošlo k předpokládanému sblížení českých a německých neonacistů, ale naopak k jejich roztržce kvůli rozdílným názorům na povalečný odsun německy mluvících obyvatel ČSR. Stejně neúspěšné byly také pokusy organizovat pochodňové průvody v areálu židovského města v Praze a konečně i demonstrace na podporu Ernsta Zündela před Goethe-Institutem v Praze, která byla také inspirována ze zahraničí. Té se účastnilo jen několik desítek osob a počet občanů, kteří zde demonstrovali proti tomuto setkání, byl minimálně dvojnásobný. Snad stojí za zmínku, že demonstrace na Zündelovu podporu se účastnil člen parlamentní KDU-ČSL Milan Tobiáš, který v té době vystupoval na veřejnosti jako …veřejně činný aktivista, bojovník za lidská práva a člen KDU-ČSL. Tuto informaci považovali za pravdivou ostatní členové KDU-ČSL, přesto, že jejím autorem byl novinář Karel Vrána, který v minulosti publikoval často neověřené informace. Zde můžeme alespoň konstatovat, že Milan Tobiáš má blízko ke skupinám hlásících se k politickému katolicismu. Na aktivitách spojených s popíráním holocaustu se dají demonstrovat asi nejvýznamnější spojení českých neonacistů s různými skupinami propagujícími různé formy nenávisti vůči Židům v celé Evropě. Jednou z nich je publikace Rudolfa Seidla: Osvětim, fakta versus fikce, nové a utajované poznatky o holocaustu, bez vročení, jako vydavatel uvedeno nakladatelství Facta non Grata, která byla zasílána do ČR z Belgie, prostřednictvím instituce, jejíž kontaktní adresa byla: Vrij Historisch Onderzoek, European Foundation for Free Historical Research, Postfach 60, B-2600 Berchem 2, Belgie (ve vlámštině Svobodné historické badání, v angl. Evropská nadace pro svobodný historický výzkum), o které se domníváme, že byla ve spojení s radikální belgickou politickou stranou Vlaamse League. Vrána, Karel: Nahnědlý lidovec. KDU-ČSL chce prozkoumat výroky svého člena, in Týden, roč.XII, 21/11 2005, s.28
vydavatelé i distributoři uvedeného textu jsou si vědomi možného trestního postihu, a proto uvádějí zmíněnu kontaktní adresu poznámkou, že projekt facta non grata je neziskovou organizací a vznikl výhradně soukromou iniciativou, a protože se jeho realizátoři obávají cenzury a dalších nebezpečí, žádají o zasílání objednávek na belgickou adresu. Dále nabízejí sedm internetových adres, z nichž dvě jsou od roku 1999 v češtině: http://members.aol.com/vffgvho /v češtině/, http://www. webcom.com/ezundel /dtto/, http://www.abbc.com/nj, http://www.air-photo.com, http://www.abbc.com/islam, http://www.
7
Jinou publikací s výrazně antisemitskou orientací byla v češtině publikovaná práce Johannese Rothkranze: Ano Evropě znamená Ne Maastrichtu!, z německého originálu JA zu Europa heisst NEIN zu Maastricht!, Durach: Verlag Anton A.Schmid 1994 s dodatkem tištěno v Německu 1998, český překlad Jaroslav Voříšek, ISBN 3-932352-23-8, s označením pravděpodobného českého nakladatele Pro Fide Catholica. Oba texty formálně i obsahově odpovídají nacistické antřisemitské a křesťanské antijudaistické propagandě, jak ji známe z katolické i protestantské publicistiky v období německého nacismu. Pozoruhodné je také to, že jako překladatel německého originálu je uveden Jaroslav Voříšek, a že stejné jméno lze nalézt na stránkách zastaveného a jako antisemitismus propagující odsouzeného týdeníku Politika. V závěru publikace jsou anoncovány knihy podobného obsahu, jejichž autorem je jednak tentýž Johannes Rothkranz, který je autorem výše citované brožury, jednak Manfred Adler, jehož Synové temnot jsou typickou ukázkou stereotypního evropského antisemitismu. Tyto aktivity se zdají být inspirovány většinou ideologií a dokonce i tím, co si dovolujeme označit za elektronickou verbální exhibici, kterou umožňují nová elektronická nebo audiovizuální média. Avšak kritika evropského integračního procesu, institucí EU a její byrokracie obsahuje různě deformovanou sociální argumentaci, která se vrací k stereotypům, mezi nimiž, jak vidíme na citované ukázce, má dokonce svůj význam i stereotyp židovského spiknutí za účelem ovládnutí Evropy národů. Ukázky z komunikace na internetu publikoval František Kostlán, který vybral tyto charakteristické, nikoli vždy jen anonymní citace: „… V bílém rasismu je strašně moc lásky… miluju fašizmus… rasizmus je to nejlepší v člověku!“ „… No to je článek, že bych se z něho poblil, sami jednou na to přijdete, že jste se měli přidat k nám, heil!!!“ „… Nechutny clanek, probudte se pane Kostláne, podívejte se kolem sebe! Heil the Order!“ „Smrt negrum, smrt negrum, smrt negrum, spini naší zemi delaji tu jen binec at tahnou odkud priosli siegheil!!!!!!!!!“ „Rasizmus je a bude živý, Nacizmus ne, rasizmus ano!10“ Autor této stati má k dispozici okolo 970 textů písní, které nemůže publikovat, protože jsou součástí vyšetřování a budou zřejmě předloženy při soudním řízení, a jen jejich počet dokazuje, že rozsah aktivit, kontaktů a publikovaných názorů nebo textů dokazujících demonstrativní zaujímání postojů je nikoli marginální nebo pravicově extremistický, ale že se jedná o ideologii, codoh.com, http://www.abbc.com/aaargh 10 Kostlán, František: Nacismus a neonacismus v ČR, http://kostlan.blog.cz/O611/neonacismus-a-rasismus-v-cr
8
která motivuje dnes už druhou/třetí generaci, vychovanou v rodinách, školách a veřejností, která se považuje za demokratickou a liberální a většinou je přesvědčena, že tyto projevy jsou jen jakýmsi vybočením, extrémem běžného chování občanů ČR. Tato generace mezi sebou distribuje z Evropy a USA do ČR CD s názvy Resistance Redords, Panzerfaust Records, hudebních skupin Imperium, Skrewdriver, Rahowa (Rasová svatá válka), Bound of Glory (Okovy slávy), Brutal Attack, Blue Exed Devils (Modroocí ďáblové), Nordic Thunder (Nordická/Severní bouře), Angry Aryans (Rozzuření árijci) a CD dalších desítek hudebních skupin, jejich členové i příznivci se hlásili nebo hlásí k subkultuře Skinheads a k více nebo méně formálním hnutím jako bylo již vzpomenuté Blood&Honour, ale i Hammer Skins (u nás Bohemian Hammer Skins), White Aryan Resistance (Hnutí bílého odporu) aj. V příloze této stati proto publikujeme vlastně jen výběrovou bibliografii textů nejrůznější povahy, od dokumentů a publikací pramenné povahy, monografií a článků, statí či studií, po oficiální reakci příslušných státních institucí nebo bezprostřední reakce masmédií, kterou považujeme za součást argumentace této stati k tezi, že nikoli pravicový extremismus, ale nacismus a neonacismus, nenávist vůči Židům a židovství, cizincům a přistěhovalcům bez ohledu na barvu pleti a charakteristické rysy populace jsou přítomné a latentní i u občanů ČR a neměli bychom se utěšovat tím, že obětí tohoto záští a nenávisti je méně než v jiných evropských zemích.
9
Bibliografie: Dokumenty a publikace a texty pramenné povahy v češtině, většinou převzaté z historických vydání nebo nově přeložené, upravené nebo kompilované ze starších textů. Distribuované často i veřejně, ale většinou dostupné na internetu: Bakalář, Petr: Tabu v sociálních vědách, Praha: Votobia 2003 Bauer, František: Můj boj. Hitler o sobě a o svých cílech, Praha 1936 Ford, Henry: Mezinárodní Žid, český překlad vycházel jako příloha Týdeníku Politika, 9/1991 Ginzberg-Achad Haam, Ašer: Al Parašar Derachim, později zkráceně vydáno pod názvem Am Scheidewege /Na rozcestí, 1923-1924, někdy v překladu jako Nikoli touto cestou/, místo vyd. neuvedeno, 1895 Hájek, Jiří: Hitlerův Mein Kampf. Z bible německého nacionálního socialismu s komentářem Jiřího Hájka. Praha: Dialog 1993, podle vyd. Zentralverlag des NSDAP, Fr.Nachvolgen, Mnichov 1942 Hammer, Max: Blood & Honour - Cesta vpřed, místo a vyd. neuvedeno, značka překladatele Elvis/B&H NBS /předpokl. vyd. 1993/ Innocent č.4, vydávanou v češtině ještě v letech 2000-2001. Jako vydavatel uvedeno dr.Goebbels Press, autoři se podepisují jako Vilda Č., Martin L., Karel K. a pseudonymy –áá-, dr.Death, Elmar, -ěč-, José a Ája Lažnovský, Karel: Revoluce na postupu, Praha 1940 Lane, David: Životopis, s předmluvou Tristiana von Ahnenerbe, vyd. Společnost Ahnenerbe, jako svou 2.publikaci v nakladatelství DrGoebbels press, výtick XV, s poznámkou Vychází se souhlasem Hlavního ideologa RSK Listy rasové války, s uvedením copyrightu Freiwaldau, nedat., vydavatel blíže neuveden, ss.30 + obálka. Na zadní straně obálky je poznámka: Tato publikace je volně šiřitelná, stejně tak jakékoliv její části; /?1999/ Luther, Martin: Dr.Martin Luther: Židia a ich lži, vydavatel, překladatel, autor úvodní poznámky, redaktor nebo autor odpovědný za redakci nejsou uvedeni, publ. pravděpodobně na Slovensku v pol.90.let 20.stol., vydavatel neuveden Mareš, František: Strach z pravdy, místo vyd. neuvedeno, 1937 Meyer-Christian: Angložidovská aliance, Praha 1942 Moravec, Emanuel: Ve službách nové Evropy. Rok před mikrofonem, Praha 1940 Můj boj od Adolfa Hitlera. Dva svazky v jednom. Nezkrácené vydání. První svazek: je jen u Účtování. Druhý svazek: Národně socialistické hnutí, místo vydání neuvedeno, vročení 2000 značky copyrightu. Jako držitel autorských práv je označeno nakladatelství Otakar II., v tiráži je jako vydavatel Otakar II., Michal Zítko /nakladatelství/. Zde je také název knihy změněn na Můj boj. Adolf Hitler. Opět bez dat o místu vydání, kromě údaje Vytištěno tiskárnou Ueberreiter, s.r.o. Pohořelice. Jako překladatel označen Slavomír Michalčík. ISBN 80-8355-26-8, ss.507, 2000 Novák, Rudolf: Protižidovská čítanka, Praha 1941 Proti čemu bojujeme, leták Národní aliance, nedatován, místo vydání neuvedeno, podle činnosti NA mohl být vydán nejdříve v květnu 1999 Protokoly sionských mudrců, 1897 - anonymní vydavatel, české nejnovější vydání 1993 Rélink, Karel: Zrcadlo Židů /Žid podle Talmudu/, textová koláž vybraných citací a uspořádaná autorem ilustrací, vyd. v Praze 1925 Richter, H.: Talmud a Šulchan Aruch..., Praha 1942 Rys, Jan /Josef Rozsévač/: Židozednářství - metla lidstva, Praha 1938
10
Seidl, Rudolf: /facta non grata/ Osvětim. Fakta versus fikce. Nové a utajované poznatky o holokaustu, vydavatel neuveden, jen kontaktní adresa: Vrij Historisch Onderzoek. European Foundation for Free Historical Research. Postfach 60, B-2600 Berchem 2, Belgie 1999/2000 Skinheads. White Power. Správná cesta, autor neuveden, jen označení držitele autorských práv: Aryan publications, místo vyd. neuvedeno, 1998 Studie vyvolencovy legendy, jako zvl. příloha Týdeníku Politika, 9/1991 Tazbir, J.: Protokoly sionských mudrců - pravda nebo podvrh, Olomouc 1996 Vlajka, časopis novodobého národovectví, který byl vydáván Národní aliancí a zřejmě hlavně jejími členy nebo příznivci ing.Romanem Skružným a Vladimírem Skoupým ještě v roce 1999. Později jej nahradil časopis Výzva, do něhož přispívali téměř všichni původní autoři Vlajky Oficiální zdroje MV a MS ČR: Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2004, publ. MV ČR v roce 2005, ss.4-5, a dále b.r. Zpráva o činnosti Bezpečnostní a informační služby za období od 1.ledna 1996 do 31.prosince 1997, /podle www.siscr.cz/bis/zpravca96_7.htm/, část o o levicových extremistických skupinách, které vycházejí z komunistické ideologie bývalého režimu ve smyslu zákona č.198/1993 Sb. Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin, II, Praha: MV ČR 1998, schváleno usnesením vlády č.192/1998 Zpráva o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivované rasismem a xenofobií nebo páchané příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území České republiky v roce 1998, Praha, září 1999, I-II; Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999, Praha: MV ČR 2000 Zpráva o problematice extremismu na území ČR v roce 2000, Praha: MV a MS ČR, červen 2001 Zpráva o problematice extremismu na území ČR v roce 2001, Praha: MV a MS ČR 2002 a dále b.r. Zpráva o stavu lidských práv v České republice v roce 1997, Praha: Český helsinský výbor, b.r. Literatura: Carr, Caleb: Dějiny terorismu. Kořeny války proti civilistům. Od starověku k současnosti, Praha: Práh 2002 Černý, P.: Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia 2005 Danics, Štefan: Extremismus, hrozba demokracie, Praha: Police History 2002 Extremismus mládeže v České republice, sborník, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci 1996 Fiala, Petr (ed.): Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno: MU 1998 Gregorovič, Milan: Kapitoly o českém fašismu. Fašismus jako měřítko politické desorientace, Praha 1995 Goodrick-Clarke, Nicholas: Okultní kořeny nacismu. Rakouští a němečtí ariosofisté /1890-1935/, Praha: Votobia 1998
11
Grünberg, Karol: Adolf Hitler. Životopis Führera, Dialog 1994 Charvát, J.: Současný politický extremismus a radikalismus Praha: Portál 2007 Chmelík, Jan: Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty, Praha: Linde Praha a.s. 2001 Kapras, Jan: Fašismus, Praha 1939 Kárný, Milan: Tajemství a legendy Třetí říše, Praha 1983 Klimek, A. a P.Hofman: Vítěz, který prohrál. Generál Radola Gajda, Praha-Litomyšl 1995 Kroňski, T.: Fašismus a evropská tradice, Praha 1967 Krupp, Michael: Sionismus a stát Izrael. Historický nástin, Praha: Vyšehrad 1999 Lee, Martin A.: Bestie se probouzí. Vzkříšení fašismu: Od Hitlerových vyzvědačů po dnešní neonacistické skupiny a pravicové extremisty, Praha: BB/Art s.r.o. a nakladatelství Jiří Buchal 2004 Lipstadt, Deborah E.: Popírání holocaustu. Sílící útok na pravdu a paměť, Praha-Litomyšl: Paseka 2001, s doslovem Zbořil, Zdeněk: Nové a neutajované útoky na pravdu a kolektivní paměť, ss.335-342, k tomu viz The Leuchter Report: The End of a Myth: An Engineering Report on the Alleged Execution Gas Chambers at Auschwitz, Birkenau and Majdanek, Poland, s předmluvou Roberta Faurissona, USA 1989 Louda, Vlastimil: Politika soustavné zrady. Studie o německé politice na území ČSR, Praha 1948 Mareš, Miroslav: Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno: 2001 Mikulášek, Alexej: Antisemitismus v české literatuře 19. A 20.stol., Praha: Votobia Praha 2000 Milza, P.: Evropa v černých košilích, Praha: Themis 2005 Modráček, František: Fašistické převraty, Praha 1947 Nakonečný, Milan: Vlajka. K historii a ideologii českého nacionalismu, Praha: Chvojkovo nakladatelství 2001 Nižňanský, Eduard: Židovská komunita na Slovensku medzi československou parlamentnou demokraciou a slovenským štátom v stredoeurópskom kontexte, Prešov: Universum 1999 O‘Sullivan, N.: Fašismus, Brno 1995 Pasák, Tomáš: Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945, Praha: Práh 1999 ...........: K historii českého fašismu, Praha: Československý svaz protifašistických bojovníků 1985 Pavlát, Leo: Antisemitismus – nejsetrvalejší zášť v dějinách lidstva, in Židé – Dějiny a kultura, Praha: Židovské muzeum v Praze 1997 Židé - Dějiny a kultura, Praha: Židovské muzeum v Praze, kapitola Leo Pavláta: Antisemitismus - nejsetrvalejší zášť v dějinách lidstva /ss.84-104/, 1997 2.rozšířené vydání Internetové zdroje: http://bwp.hatesit.com/
[email protected], Franklin, Raymond A.: The Hate Directory, Woodstock 15/6 2001 /data z let 1996-2001/, http://sonnenrad.wz.cz (Sonnenrad Gabreta – BHS), totéž na www.combat18.org (registrováno na území USA) file://E/www.kolovrat.orgMirror02.02.2004/www.kolovrat.org/about.html, www.kolovrat.org http://www.nsec-88.org/czech.html http://www.geocities.com/spolecnost2002/
12
Nazifighter´s Handbook Addresses, na http://www.jdo.org/nazi.htm http://members.odinsrage.com/wf88/informacie Czech Oi Report, na http://www.skinheads.net/southfla/czechoi.htlm http://www.antifa.cz http://www.hatesit.com http://hitler-adolf.wz.cz/mein-kampf.php ještě 14/10 2010. http://www.odpor.org http://www.nacionaliste.com http://www.nsec-88.org/czech.html http://www.nazi-lauck-nsdapao-com http://www.skinheads.net/southfla/czechoi.htlm http://www.rexter.cz Články, stati, studie (vč. denního tisku): Doležal, Bohumil: O podstatě hnutí skinů a anarchistů, Lidové noviny 18/5 1999 Doležal, Jiří X.: Jak v zemích Koruny české žilo a zemřelo Oi?, Reflex, nedat.Na co čeká státní zástupce?, Reflex č.26, ss.6-8, 28/6 2001 ……………..: Nic než nácek, Reflex 12/2001, ss.6-8 ……………..: Touha stát se extremistou, Reflex č.35/2001, ss.12-15 -dom- Ministři zahájily tvrdé tažení proti skinheadským hnutím, Lidové noviny 29/7 1999 Evropští extremisté přeskupili své síly a jsou stále aktivnější, soubor článků in Lidové noviny 17/8 2000, s.9, cit. autoři Eva Pešoutová, -vap-, ostatní autoři neuvedeni Jak poznat útok proti Židům, Týden 8/1996 ss.18-21 Karban, Jiří: Náckové po Česku, Mladý svět č.25/99, roč. XLI, ss.52-53 Kostlán, Františeka: Neonacismus a rasismus v ČR, dostupný na internetu http://kostlan. blog.cz/O611/neonacismus-a-rasismus-v-cr Kriminologické a právní aspekty extremismu, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci 1999, s.36 Kromschröder, Gerhard: Holohlavci, to jsou, pane, chlapci… /převzato z časopisu STERN, Hamburk/ Křižanová, Rebeka: Neonacisté zakládají stranu. Národní aliance na pokračování, Týden 16/2000, s.22 Loewenstein, Bedřich: Fašismus a Evropa, Listy 13/3 1969, č.10 ……………….: Otázky výzkumu pravicového extremismu, Politologický časopis 2/2001, roč. VIII., ss.115-133 Lylová, Hana: Vlastenecká fronta, Politologický časopis 4/2000, ss.422-439 Mareš, Miroslav: Mladí a ultralevicoví, Reflex 35/2001, ss.2-11 Mareš, Miroslav: Otázky výzkumu pravicového extremismu, in Politologický časopis č.2/2001, roč.VIII Mareš, Robert (Miroslva?): Skinheads, subkultura zničená ideologií, in Přítomnost č.4/97 Mareš, M.: Otázky výzkumu pravicového extremismu, in Politologický časopis č.2/2001, roč.VIII., ss.118-120 Marešová, Alena: Vymezení užívaných pojmů, in Kriminologické a právní aspekty extremismu, Praha 1999, s.8 Máša, Pavel: Fanatici, in Pátek Lidových novin 21/9 2001, č.38, ss.18-23 Melničuk, Petr: „Nic než národ“ aneb fašismus po česku, interview se Slavomilem Hubálkem, in Hospodářské noviny, nedat., 2000
13
Mikule, Vladimír: Právní prostředky obrany proti politickému a jinému extremismu, in Karban, Jiří: Náckové po Česku, Mladý svět č.25/99, roč. XLI, ss.52-53 Moravcová, Dagmar: Hitlerova vlna v Čechách. /K českým překladům Hitlerových biografií/, in Střední Evropa, č.50, roč.XI., ss.75-92, 1995 Nakonečný, Milan: K psychologii a perspektivám českého fašismu, in Pasák cit.d., ss.393420, 2000 Painton,Frederick: Evropská nenávist, převzato z TIME, New York in Signal, nedat. Policie přihlížela, jak čeští neonacisté uctili památku Rudolfa Hesse, soubor článků Davida Garkische, Ondřeje Vysypala, Jany Kubity in Lidové noviny 23/8 1999 Přibáň, Jiří: O militantní demokracii, Právo/Salon 22/4 2010, ss.5a7 Skinheads pořádají další utajený koncert, Hospodářské noviny 18/5 2001 Spurný, Jaroslav. Vláda pojmenovala tuzemské extremisty, Respekt 15/5 1995, s.5 Staňte se náckem v Čechách: Neonacismus v Evropě nabírá obrátky. Druhá světová válka ještě neskončila, autor neuveden, REDHOT 15/2001, ss.20-23 Šídlo, Jindřich: Oslava Hitlerových narozenin bude v Hradci, respekt 14/3 1994, s.4 …………….: Co najít na extremisty, Respekt, 3/7 1995, s.5 Vrána, Karel: Logika pouličního násilí, Týden č.26, ss.28-30, 25/6 2001 Vrána, Karel: Nahnědlý lidovec. KDU-ČSL chce prozkoumat výroky svého člena, in Týden, roč.XII, 21/11 2005, s.28 Zbořil, Zdeněk: Evropské rozměry politického extremismu, Mezinárodní politika 1/2001, ss.20-22, vč.bibluiografie ……………..: Politický extremismus a lidská práva na počátku třetího milenia, Lidská práva 2000 ……………..: Soudobý antisemitismus evropské dědictví nenávisti a intolerance, Mezinárodní politika 7/2001, ss.35-36 .................: Soudní znalec a jeho role v procesech týkajících se politických stran a hnutí, in Soudce č.2/2009, roč.XI, ss.35-45
14
