ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta stavební katedra mapování a kartografie

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Analýza rytiny historického bojiště Plzeň Analysis of engraving of historical battlefield area Pilsen

Vedoucí práce: Ing. Růžena Zimová, PhD.

2011/2012

Jan Mazanik

zadání

ABSTRAKT Cílem bakalářské práce je analýza historické rytiny bojiště u města Plzně z roku 1618. Otisk rytiny byl publikován ve svazku Theatrum Europaeum, díl 1. Analýza prvků rytiny vychází z porovnání s historickými a soudobými mapovými a obrazovými podklady.

KLÍČOVÁ SLOVA Plzeň, rytina, třicetiletá válka, georeferencování, ArcGis, ZABAGED®, digitální model terénu

ABSTRACT The aim of the bachelor thesis is an analysis of historical engraving of the battlefield near the town Pilsen in 1618. The imprint of the engraving was published in Theatrum Europaeum volume, part 1.The analysis of the elements of engraving based on comparison with cartographic and iconographic materials.

KEYWORDS Pilsen, engraving, Thirty Years War, georeferencing, ArcGIS, ZABAGED ®, a digital terrain model

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že tuto práci jsem vytvořil samostatně a veškeré zdroje dat a informací jsou uvedeny v použitých zdrojích na konci práce v souladu s Metodickým pokynem č. 1/2009 O dodržování etických principů při přípravě vysokoškolských závěrečných prací. V Praze dne

Jan Mazanik

....................

................

Poděkování Chtěl bych poděkovat vedoucí práce paní Ing. Růženě Zimové, PhD za připomínky a pomoc při řešení. Dále bych chtěl poděkovat panu Prof. PhDr. Václavu Matouškovi, CSc. za odbornou konzultaci a rady při zkoumání historických materiálů.

ČVUT Praha

Obsah

Obsah Úvod

9

1. Historický kontext

11

1.1.

Události před stavovským povstáním….……………………………………………………….……11

1.2.

České stavovské povstání...…………………………………………………………………………..….12

1.3.

Dobytí Plzně roku 1618...………………………………………………………………………………….13

2. Podkladové materiály 2.1.

14

Ikonografické ..…..……………………………………………………………………………………………14 2.1.1. Otisk mědirytiny, M. Merian st. …..………………………………………………………14 2.1.2. Otisk mědirytiny, G. Keller .……..……………………………………………………………15 2.1.3. Otisk mědirytiny, S.Halbmaÿer .….…………………………………………………………15

2.2.

Kartografické ....……………………………………………………………………………………………….16 2.2.1. První vojenské mapování 1763-1785..……………………………………………………16 2.2.2. Povinné císařské otisky stabilního katastru..………………………………………….17 2.2.3. Druhé vojenské mapování 1807-1869………..………………………………………….17 2.2.4. Třetí vojenské mapování 1870-1883.…………………………………………………….18 2.2.5. Rastrová základní mapa ČR 1:10 000 ……………………………………………………18 2.2.6. ZABAGED® …………………………………………………………………………………………..18

3. Charakteristika zájmového území

20

3.1.

Město Plzeň..…….……………………………………………………………………………………………..20

3.2.

Blízké okolí Plzně..………..…………………………………………………………………………………..21

4. Zpracování 4.1.

22

Příprava mapových podkladů .………………………………………………………………………….22 4.1.1. Úprava povinných císařských otisků……………………………………………………...22 4.1.2. Úprava třetího vojenského mapování..…..……………………………………………..23 4.1.3. Výřez I., II., III. vojenského mapování a císařských otisků………….…………..24

4.2.

Georeferencování……………………………………………………………………………………………..24 4.2.1. Povinné císařské otisky…………………………….……………………………………….….25 4.2.2. Mapy vojenských mapování....………………………………………………………………27

6

ČVUT Praha

Obsah

4.2.3. Rytina…..…………………………….…………………………………………………………………28 4.3.

Tvorba digitální modelu terénu …….…………………………………………………………………32

4.4.

Vektorizace…………………………………….…………………………………………………………………33

5. Analýza rytiny

35

5.1.

Charakteristika rytiny.….…..………………………………………………………………………………35

5.2.

Popis rytiny.....………………………………………..……………………………………………………….37 5.2.1. Městská zástavba…..……………………………………………………………………………..37 5.2.2. Reliéf .…………….……………………………………………………………………………………37 5.2.3. Vodstvo.…………………..…………………………………………………………………………..38 5.2.4. Válečné prvky....……………………………………………………………………………………38

5.3.

Stanovení přibližného měřítka rytiny………………………………………………………………39

5.4.

Určení výměry území zobrazeného na rytině………………………………………………….40

5.5.

Analýza viditelnosti....…………………….…………………………………………………………………42

6. Vizualizace 6.1.

43

Modelování 3D prvků .……….…………….………………………………………………………………43 6.1.1. Hradby a budovy ………….……….…………………………………………………………….43 6.1.2. Kostel sv. Bartoloměje..…………….………………………………………………………….44

6.2.

Připojení mapy na model terénu………………………………………………………………………45

Závěr

46

Použité zdroje

48

Seznam symbolů, veličin a zkratek

50

Seznam obrázků

51

Seznam tabulek

52

Seznam příloh

53

Přílohy A – Ikonografické podklady

54

Příloh B – Poloha a tvar vodních toků na mapových podkladech

57

Přílohy C – Analýza observačních míst

60 7

ČVUT Praha

Obsah

Příloha D – Georeferencovaná rytina s 3D modely vybraných prvků

63

Příloha E –Znázornění polohy válečných prvků rytiny

64

Příloha F – Hypsometrie území Plzně a jejího okolí

67

Příloha G – Digitální médium (CD)

68

8

ČVUT Praha

Úvod

Úvod Bakalářská práce je zaměřena na zpracování historického ikonografického podkladu zachycujícího událost z počátku 30. leté války, a to konkrétně obléhání a následné dobytí královského města Plzně v roce 1618 od Matthäuse Meriana st. Otisk mědirytiny byl již v době svého vzniku zdrojem zajímavých informací pro obyvatelstvo Evropského kontinentu o probíhajících válečných událostech. V současnosti tomu není jinak s tím rozdílem, že zájem o tyto události se přesunul do hledáčku historiků a archeologů. Práce by měla stanovit kvalitu polohového a geometrického zákresu prvků rytiny a jejich grafického znázornění, tím by měla být získána přidaná informační hodnota rytiny. Lokalita zachycená na rytině (blízké okolí města Plzně) prodělala prudký hospodářský rozvoj v 19. století, který na sebe navázal nárůst obyvatelstva, a tudíž došlo k rozvoji městské zástavby. Tyto faktory předznamenávají, že terén doznal značných změn a je zcela změněn na městskou zástavbu. V takovémto případě se dají využít přednosti grafických výstupů a analytických schopností GIS programů. Kapitola Historie stručně představuje politickou situaci od konce husitských válek do situace, která je zachycena na zkoumané rytině. Dále je vypracována Charakteristika zájmového území, tedy lokalita historického centra města Plzně a jeho nejbližšího okolí, které je důležité pro další zpracovávání. V sekci Podklady, jsou představeny jednotlivé mapové podklady s jejich krátkou historickou charakteristikou. V této části jsou, také uvedeny důležité informace pro práci s digitálními daty a to označení formátů a dalších technických parametrů. Kromě technických údajů jsou uvedena čísla jednotlivých mapových listů, které byly pro práci přímo využity. Pro možnost konfrontace rytiny byly získány také ikonografické podklady, které mají zásadní vliv na stanovení historie rytiny. Kapitola Zpracování pojednává o konkrétních prováděných úkonech, které sloužily k přípravě dat pro proces georeferencování a zkoumání polohových vztahů mapových podkladů. Tato kapitola se také zabývá způsobem tvorby digitálního modelu terénu a provádění analýz na tomto podkladě. V Analýze rytiny jsou popsány jednotlivé části rytiny. Kapitola také představí postup, jakým bylo stanoveno měřítko a výměra zobrazeného území.

9

ČVUT Praha

Úvod

Po provedení všech výše uvedených prací se mohlo přistoupit k tvorbě Vizualizace všech dosažených poznatků a grafických prvků, které byly ve většině součástí přílohové části práce.

10

ČVUT Praha

Historie

1. Historický kontext 1.1.

České země před stavovským povstáním

V českých zemích, zejména na území Čech převažovali od dob husitských válek přívrženci kališnictví. Vztah mezi kališníky a katolickou církví upravovala Basilejská kompaktáta1, která zaručovala náboženský smír. Spory mezi panovníkem a českými stavy jsou patrné od dob zvolení Ferdinanda I. českým králem (1526). Zatímco vedlejší země Koruny české, Morava, Lužice a Slezsko uznaly jeho dědická práva, čeští stavové si vynutili právo na volbu krále. Ferdinand také musel dát slib dodržování stavovských a náboženských práv. Král však začal sliby obcházet a započal centralizační opatření na posílení své moci, což se českým stavům nelíbilo. Situace se vyhrotila v roce 1547, kdy byl neuposlechnut příkaz na vojenskou pomoc ze strany českých stavů Karlu V., který v té době válčil s luteránskou šlechtou. Tato neposlušnost byla potrestána popravou dvou nižších šlechticů, dvou zástupců městského stavu a nově vytvořenými poplatky královským městům směřující do panovníkovy pokladnice. Po uzavření augsburského míru2 se Karel V. vzdal říšského trůnu a na jeho místo nastupuje Ferdinand I. Roku 1556 na pozvání panovníka přicházejí do Čech jezuité a obsazují pražské arcibiskupství, které bylo od dob husitských válek uvolněné. Na trůn roku 1562 nastupuje Ferdinandův syn Maxmilián II. Za jehož vlády došlo k významnému náboženskému ujednání. Roku 1575 se dohodli zástupci tří největších nekatolických směrů na společném vyznání víry známém jako Česká konfese. Toto ujednání bylo ústně potvrzeno panovníkem, avšak byl zakázán tisk textu. Roku 1576 se stává panovníkem další z rodové linie Habsburků Rudolf II., který přesídlil v roce 1586 do Prahy. Rudolfův mladší bratr Matyáš toužil převzít vládu, a tak se spojoval s politickými protivníky Rudolfa. Ambiciózní Matyáš se roku 1608 stává spojencem rakouských, uherských a moravských stavů. Čeští nekatolíci zachovali věrnost panovníkovi. Po podepsání libeňského

1

Ujednání z roku 1436 přiznávající přijímání z kalicha pro české husity Mírová dohoda roku 1555 mezi Karlem V. a říšskými knížaty, jež vedla k ukončení náboženských válek. 2

11

ČVUT Praha

Historie

míru3 Rudolf přišel o vládu v rakouských zemích, Uhrách i Moravě, udržel si České království a Slezsko. České a slezské stavy si vysloužily za svou podporu roku 1609 tzv. Rudolfův majestát nebo také Majestát na náboženskou svobodu, což bylo písemné potvrzení České konfese a prohlášení o rovnoprávnosti nekatolických vyznání s katolickým. Rudolf jako katolík později svého rozhodnutí litoval a pozval do Čech roku 1611 vojsko pasovského biskupa Leopolda, jehož řádění uspíšilo politický pád Rudolfa II., který byl donucen předat vládu Matyášovi. Rudolf dožil s titulem císaře a roku 1612 umírá. Nejen české země se zmítaly ve sporech mezi katolíky a nekatolíky, ale i celý evropský kontinent. Habsburkové jako katolíci se rozhodli upevnit postavení katolické strany, a tak po dohodě španělských a rakouských habsburků měl na trůn po Matyášovi nastoupit katolík, jenž proslul svým nekompromisním postojem k nekatolíkům Ferdinand Štýrský. V roce 1617 ještě za života Matyáše, byl na zemském sněmu Ferdinand zvolen za českého krále.[1] [2]

1.2.

České stavovské povstání

Katolická strana posílená Ferdinandem cítila příležitost a začala porušovat Rudolfův majestát. Docházelo k uzavírání nekatolických kostelů a dokonce i ke zboření evangelického kostela v Hrobech. Dne 23. května 1618 se vydala delegace zatupující nekatolické stavy pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna na Pražský hrad za zástupci panovníka, místodržícími převážně tvořenými katolickou šlechtou. Tato výprava skončila v českých dějinách již třetí defenestrací (1419, 1483, 1618) při níž byly dva místodržící a písař vyhozeni z okna. Tímto aktem, byla zahájena první z etap třicetileté války s trváním od 1618 do 1623. Povstalci si zvolili na svém sněmu vládu třiceti direktorů, která zastupovala tři stavy stejným dílem, tedy 10 pánů, 10 měšťanů a 10 rytířů. Bylo započato formování žoldnéřského vojska, do jehož čela byl zvolen Matyáš Thurn. Z královského trůnu byl sesazen Ferdinand II. a místo něj zvolen Fridrich Falcký, což byl kalvinista a vůdce Protestantské unie, která se vytvořila na území Sváté říše římské národa německého.[1][2]

3

Mírová smlouva uzavřená roku 1608 mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem v Libeňském zámku

12

ČVUT Praha

Historie

Obr. 1.1: Matyáš Thurn

1.3.

Dobytí Plzně roku 1618

Katolickou Plzeň oblehla 19. září 1618 protestantská armáda, kterou vedl generál hrabě Petr Arnošt Mansfeld. Útočníci neměli dostatečnou sílu na to, aby město vzali útokem, a tak došlo k obléhání s cílem nechat vyhladovět město. Tato konfrontace ukázala, jak ani jedna strana nebyla dostatečně připravena na vedení války. Útočícím protestantům chybělo silné dělostřelectvo, kterým by prorazili hradby města, a katoličtí obránci zjistili, jak zastaralá a nevyhovující je stávající ochrana města. Protestantům 2. listopadu dorazilo na pomoc dělostřelectvo, které však nedisponovalo takovou ráží děl, aby došlo k průlomu v hradbách, avšak neustálým odstřelováním se to nakonec podařilo a 21. listopadu 1618 došlo ke generálnímu útoku, při němž byla Plzeň dobyta. Zástupci města se dohodli s gen. Mansfeldem na platbě reparací a výkupného, ten na oplátku město ušetřil od vypálení a řádění vojsk, která nechal ubytovat mimo hradby města. Tato událost se stala jedním z největších úspěchů českých stavů v boji proti katolíkům. [3]

13

ČVUT Praha

Podkladové materiály

2. Podkladové materiály 2.1.

Ikonografické

Při řešení zadaného úkolu bylo zjištěno, že události oblehání a dobytí města Plzně roku 1618 se věnuje nejméně deset známých vyobrazení, pocházejících z přibližně stejné doby. Pro srovnání s rytinou od M. Meriana, byly zvoleny dvě nejstarší dochované veduty, a to od G. Kellera, u které je rok vzniku 1619 a Simona Halbmaÿera, jehož vznik rytiny je předpokládán krátce před nebo těsně za rok 1620. Všechny tři rytiny od Meriana, Halbmaÿera a Kellera si jsou nápadně podobné, viz příloha A. Mají stejný směr pohledu na bojiště, polohový a geometrický zákres situace. Předpokládá se, že rytiny byly vytvořeny buď z dnes již nezvěstných originálních náčrtů, popřípadě kopírováním již vzniklého díla [3]. Je vhodné pokusit se stanovit, která z výše uvedených možností vzniku je nejpravděpodobnější a získat tak ucelený pohled na přesnost zákresu prvků řešené rytiny od M. Meriana. Bližší informace a soupis všech vedut věnujících se Plzni roku 1618 lze nalézt v publikaci Plzeňské pohledy a veduty čtyř století 1500-1900 [6].

2.1.1. Otisk mědirytiny, M. Merian st. Pro analýzy a zpracování, byl použit digitální snímek otisku rytiny, pořízený z díla Theatrum Europaeum, díl 1, třetí vydání z roku 1662. Vydavatelem publikace byl Daniel Vievet. Originál k prozkoumání poskytl Ústav dějin Univerzity Karlovy. Otisk mědirytiny nebylo možné naskenovat. Rozměry rámu rytiny 348 x 273 mm (rozměry rámu byly odměřeny z Theatrum Europaeum, díl 1, třetí vydání). Rytina není signována ani datována, vznik rytiny je v rozmezí let 1618 až 1635. První otisk byl publikován v díle Theatrum Europaeum, díl 1, vydání z roku 1635, autor textů Johann Philipp Abelinus, nakladatel Matthäus Merian starší a Wolfgang Hoffman. Rytec není znám. Zdroj informací, podle nichž byla rytina vytvořena, není jednoznačné identifikovatelný, více v kap. 5.1. Rytina v třetím vydání se od prvního vydání liší nápisem, který byl doplněn v levé horní části „Obsidio vabis Pilsenae“. Na obr. 2.1 a příloze A.1 je představen otisk zkoumané rytiny od M.Meriana.

14

ČVUT Praha

Podkladové materiály

Rozlišení snímku 72 DPI, formát JPEG.

Obr. 2.1: .1: Zmenšený otisk rytiny z Theatrum Europaeum, díl 1, třetí vydání

2.1.2. Otisk mědirytiny, G. Keller Otisk mědirytiny zachycující dobytí města Plzně Mansfeldem roku 1618, 1618 viz příloha A.2. Rozměry dokumentu 365 x 283 mm, rozměry rámečku 365 x 273 mm. Rytina nese nápis „Abris der Statt Pilsen in Böhmen Wie dieselbige Belägert, gestürmt vndt Eingenohmen Eingenohm worden.“. [7],, doplněná legendou na levé straně A až M. V pravém horním rohu znak Plzně, v pravém dolním rohu kompas značící orientaci rytiny. Rytina je signována signována a datována. „Z tisku Bellus, Nicolaus (Michael Caspar Lundorp) Oesterreicher Lorberkrantz…, Lorberkrantz vydal Johann Theobald Schönwetter, Schönw Frankfurt n. M., 1625“.[6] Digitální snímek poskytl Státní oblastní archiv v Třeboni – oddělení Třeboň, digitalizace Ing. J.Svoboda, archivní fond Rodinný archiv Schwarzenbergů (sekundogenitura) (evid. č. 24). Rozlišení ení snímku 72 DPI, formát JPEG.

2.1.3. Otisk mědirytiny, S.Halbmaÿer S.Hal Otisk mědirytiny zachycující dobytí města Plzně Mansfeldem roku 1618, 1618 viz příloha A.3. Rozměry dokumentu 300 x 265 mm, rozměry rámečku 297 x 250 mm. Rytina nese nápis „Eigendlicher Abris der Stadt Pilsen in Böhmen, Wie dieselbe von dem Hoch: vnd 15

ČVUT Praha

Podkladové materiály

Wohlgebornen Herrn Ernsten, Grafen von Mansfeld, der dreyen Evangelischen Ständen der Cron Böhmen, General über die Artilerie vnd Obersten, Im September Anno 1618. Belägert vnd hernach den 11/12 November gestürmt, erobert vnd eingenommen worden.“[8]. V pravém dolním rohu obsáhlá legenda značená písmeny A až Z a čísly 1 až 12. V levém dolním rohu vyobrazení lva s mečem a štítem na němž je vyobrazen rodový erb Mansfeldů. Uprostřed u spodní hrany rytiny je vyobrazení kompasu značící orientaci. Nakladatel Simon Halmaÿer, rytec Hendrik Hondius. Typ dokumentu volný list. Digitální snímek poskytl Státní oblastní archív v Třeboni – oddělení Třeboň, digitalizace Ing. J. Svoboda, archivní fond Rodinný archiv Schwarzenbergů (sekundogenitura) (evid. č. 23). Rozlišení snímku 72 DPI, formát JPEG.

2.2.

Kartografické

V této kapitole budou stručně představeny kartografické prameny, které byly použity pro studium a porovnání s rytinou. Použity byly mapy I. až III. vojenského mapování, povinné císařské otisky stabilního katastru a pro tvorbu DMT (Digitální Model Terénu) data ZABAGED®.

2.2.1. První vojenské mapování 1763-1785 První vojenské mapování nazývané také Josefské vzniklo v důsledku nedostatečných mapových podkladů, které se projevily při sedmileté válce. Mapování bylo započato za vlády císařovny Marie Terezie a ukončeno za vlády jejího syna Josefa II., podle něhož také získalo jméno. Polohopisným podkladem pro mapování v Čechách a na Moravě byla zvětšenina Müllerovy mapy. Mapové listy jsou v měřítku 1: 28 800. Zákres do Müllerovy mapy byl prováděn podle pohledu a často také za jízdy na koni. Mapování nemá žádný geodetický základ. Výškopis byl znázorněn kreslířskými šrafami a stínováním vodovými barvami.[21][23] K řešení úkolu je využito hlavně pro své zachycení krajiny před nástupem průmyslové revoluce a časové blízkosti k rytině.

16

ČVUT Praha

Podkladové materiály

Mapy prvního vojenského mapování byly získány od katedry mapování a kartografie Fakulty stavební ČVUT v Praze. Pro práci byl použit mapový list číslo 156, formát TIFF, rozlišení 400 DPI.

2.2.2. Povinné císařské otisky stabilního katastru Císařské otisky stabilního katastru Čech: Archiválie Ústředního archivu zeměměřictví a katastru Barevně kolorované originály katastrálních map z mapování Rakouského stabilního katastru, které se odesílaly do Vídně. Mapování probíhalo v Čechách v letech 1826 až 1843 s přestávkami. Mapy byly vyhotoveny v měřítku 1 : 2 880. Originály byly ponechány na území svého vzniku, kde sloužily k zakreslování a doplňování případných změn, otisky jsou tak zcela bez dodatečných vpisů a jsou mnohem kvalitnější. Mapy obsahují rozložení a tvary jednotlivých pozemků, jejichž druh je symbolizován příslušnou barvou a mapovou značkou.[9][22] Pro účely práce byly použity listy k. ú. Plzeň číslo 5489-1-001, 5489-1-002, 5489-1-003, 5489-1-004, 5489-1-005, 5489-1-006, 5489-1-007, 5489-1-008, 5489-1-009, 5489-1-010, 5489-1-011, 5489-1-012, 5489-1-013, vše ve formátu JPEG, rozlišení 300 DPI. Data poskytl na základě žádosti o bezplatné poskytnutí dat studentům pro účely bakalářské práce Zeměměřický úřad.

2.2.3. Druhé vojenské mapování 1807-1869 Druhé vojenské mapování nebo také Františkovo mapování, již má geodetický základ z vojenské triangulace. Podkladem byly mapy Stabilního katastru 1 : 2 880 . Obsahově zobrazuje stejné prvky jako první vojenské mapování. Souřadnicový systém pro Čechy je Gusterberg. Měření polohopisu probíhalo metodou měřického stolu. Výškopis byl měřen barometricky. Mapové listy jsou v měřítku 1 : 28 800, z výsledků mapování byly odvozeny mapy generální v měřítku 1 : 288 000 a mapy speciální 1 : 144 000. Pro práci byl použit mapový list číslo 150_W_IV,formát TIFF, rozlišení 400 DPI. Mapy druhého vojenského mapování byly získány od katedry mapování a kartografie Fakulty stavební ČVUT v Praze.[22]

17

ČVUT Praha

Podkladové materiály

2.2.4. Třetí vojenské mapování 1870-1883 Prohraná Prusko-Rakouská válka roku 1866 ukázala opět na nedostatky v mapovém díle. A tak roku 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o novém mapování. Dochází k přechodu ze sáhové na metrickou míru a mapy jsou vytvářeny v měřítku 1 : 25 000. Zobrazení bylo použito polyedrické. Podkladem pro toto mapování jsou opět využity katastrální mapy. Výsledkem mapování je i Speciální mapa 1 : 75 000 a Generální mapa 1 : 200 000. [22] Pro práci byly použity mapové listy číslo 4151-1 a 4151-3, obojí formát JPEG, rozlišení 400 DPI. Mapy třetího vojenského mapování byly získány od katedry mapování a kartografie Fakulty stavební ČVUT v Praze.

2.2.5. Rastrová základní mapa ČR 1: 10000 ZM 10 © Český úřad zeměměřický a katastrální Základní mapa České republiky 1 : 10 000 (ZM 10) je závazným státním mapovým dílem podle nařízení vlády č. 116/1995 Sb. § 2. Zobrazuje celé území České republiky v souvislém kladu mapových listů. Mapový list zobrazuje území 2 x 2 km. Číslování mapových listů ZM 10 je odvozeno z listu Základní mapy České republiky 1 : 50 000, rozděleného na 25 dílů. Mapa je v souřadnicovém systému S-JTSK a výškovém systému Balt po vyrovnání. [10] Pro účely práce byla zvolena barevná bezešvá forma dat, georeferencovaná v systému S-JTSK, formátu TIFF s rozlišením 400 DPI. Použité mapové listy č. 10680820, 10680822, 10700820, 10700820, 10700822. Data poskytl na základě žádosti o bezplatné poskytnutí dat studentům pro účely bakalářské práce Zeměměřický úřad.

2.2.6. ZABAGED® ZABAGED® © Český úřad zeměměřický a katastrální Základní báze geografických dat České republiky (ZABAGED®) je digitální geografický model území České republiky (ČR) na úrovni podrobnosti Základní mapy ČR 1:10 000. V současné

18

ČVUT Praha

Podkladové materiály

době je ZABAGED® tvořen 123 typy geografických objektů zařazených do polohopisné nebo výškopisné části. [12] Pro účely práce byla zvolena 3D vrstevnicová forma dat výškopisné části ZABAGED® v systému S-JTSK, formátu SHP (shapefile). Použité mapové listy 123316, 123317. Data poskytl na základě žádosti o bezplatné poskytnutí dat studentům pro účely bakalářské práce Zeměměřický úřad.

19

ČVUT Praha

Charakteristika zájmového území

3. Charakteristika zájmového území 3.1.

Město Plzeň

Město Plzeň, dříve nazývané Nová Plzeň, byla založena roku 1295 (první letopisecký záznam) na soutoku řek Radbuzy, Mže, Úslavy a Úhlavy. Založena byla na příkaz českého krále Václava II. z rodu Přemyslovců. Půdorys města byl navržen jako pravoúhlá síť ulic s čtvercovým náměstím uprostřed. Původní název Plzeň neslo město nacházející se přibližně devět kilometrů na jihovýchod od dnešní Plzně, dnes Starý Plzenec (Stará Plzeň - Plzenec Starý Plzenec). Důvodem vzniku Nové Plzně byla nevyhovující poloha Staré Plzně (údolí řeky Úslavy), ta nesplňovala podmínky pro další hospodářský rozvoj, i pro zemskou bezpečnost. S postupným úpadkem na významu Staré Plzně se název Nová Plzeň zkracoval na prostou Plzeň. Od počátku svého založení se město stalo důležitým obchodním střediskem, v němž se protínaly obchodní cesty do Řezna a Norimberku. Dominantou města je kostel sv. Bartoloměje s výškou 102 m. Zděné opevnění města bylo budováno od druhé čtvrtiny 14. století. Roku 1320 byla Janem Lucemburským potvrzena veškerá městská privilegia užívaná za Václava II. Jako významné regionální centrum obdrželo právo krajské popravy a vystupovalo jako feudální vrchnost. Hospodářství města bylo převážně zaměřeno na řemesla a jen z jedné čtvrtiny až maximálně jedné třetiny celkového objemu na zemědělství. Z rozkazu krále Karla IV. je roku 1363 Plzeň zbrojnicí a zásobárnou obilí pro případ válečných konfliktů. Plzeň přečkala čtyři pokusy o dobytí husity, při posledním výpadu husitů na město roku 1434 ukořistili Plzeňané svým protivýpadem velblouda, který se stal od té doby nedílnou součástí znaku města. Plzeň si přes svůj prudký růst v 19. století zachovala svůj historický ráz centra města až do dnes, kdy je západočeskou metropolí se 169 000 obyvateli. [3][4][5]

20

ČVUT Praha

3.2.

Charakteristika zájmového území

Blízké okolí Plzně

Blízkým okolím se rozumí všechny významné lokality zachycené na zkoumané rytině M. Meriana. Na rytině je zachycena ves Skrvňany, která je v současnosti pohlcená městem Plzní a splývá se západním okrajem. Ves byla založena v roce 1239, okolo roku 1430 se ves přejmenovala podle své čtvrti na Škvrňany. [5] Dalším významným prvkem okolí je kostel Všech svatých (Roudná–Malice), který byl založen přibližně v roce 1375 na základech románského kostela. Kostel se nachází na táhlé vyvýšenině v ulici Všech svatých.

21

ČVUT Praha

Zpracování

4. Zpracování 4.1.

Příprava mapových podkladů

Území zobrazené na rytině se v případě třetího vojenského mapování nachází na rozmezí dvou mapových listů a v případě povinných císařských otisků (dále jen „PCO“) je katastrální území rozděleno do 12 mapových listů, je proto nutné jednotlivé díly upravit do takové podoby, aby mohla být vytvořena bezešvá mapa.

4.1.1. Úprava povinných císařských otisků Základní podmínkou pro vytvoření bezešvé mapy je dobrá návaznost mapových podkladů. Data získaná od Zeměměřického úřadu jsou naskenované mapové listy. Data PCO jsou ve formátu JPEG. JPEG je formát ztrátový, a protože budou na datech prováděny úpravy typu ořezávání a opětovného ukládání do paměti pc, je vhodné převést formát ztrátový na bezztrátový. Zvolil jsem formát TIFF. V některých případech mapových listů není kresba spojitá a obsahuje části, které patří k jinému mapovému listu, viz obr. 4.1. Části byly odděleny v programu GIMP2. Dále bylo nutné odstranit veškerá okolní data, která nespadají do hranic kresby, tedy vše co je mimo katastrální hranice viz obr. 4.2.

Obr. 4.1: Původní list PCO

22

ČVUT Praha

Zpracování

Obr. 4.2: Oříznutý a upravený list PCO

Dalším krokem bylo nahrání upravených mapových listů příkazem „Add data“ do prostředí ArcMap s nastaveným souřadnicovým systémem S-JTSK_Krovak_East_North. Mapové listy nenesou informaci o souřadnicovém umístění, aby bylo možné provést jejich spojení, byla připojena WMS aplikace ČÚZK (http://geoportal.cuzk.cz/wms.asp). Z WMS byla vybrána vrstva soudobé katastrální mapy a vrstva pozemkového katastru. Na tyto vrstvy byly postupně transformovány jednotlivé listy PCO, ukázka postupu transformování mapových podkladů bude blíže uvedena v kap. 4.2.1. Nutno uvést, že jako metoda transformace byla zvolena Spline transformace, což je nereziduální transformace, při které na identických bodech nevzniká odchylka. Identické body byly voleny na rozcestí starých zemských cest, rohy budov a kostelů. Jednotlivě transformované mapové listy byly poté spojeny do jednoho celku. K tomuto účelu byla vytvořena mozaika složená z těchto PCO (New – File Geodatabase – New – Raster dataset, Arctoolbox – Data Management Tools – Raster – Mosaic). Více o tvorbě bezešvé mapy z PCO se lze dočíst v práci [13][14]. 4.1.2. Úprava třetího vojenského mapování U mapových listů třetího vojenského mapování bylo postupováno obdobně jako u PCO s těmi rozdíly, že se ořez prováděl podle mapového rámu a pro spojení listů bylo použito rohů mapových listů v souřadnicích S-JTSK.

23

ČVUT Praha

Zpracování

4.1.3. Výřez I., II., III. vojenského mapování a císařských otisků Zájmové území, tedy blízké okolí Plzně je jen velmi malá část z celkového území zobrazeného na jednotlivých mapových podkladech viz obr. 4.3, a georeferencování se bude týkat, pouze této části je vhodné provést výřez území. Výřezem se předejde chybovým hlášením o špatném rozmístění vlícovacích bodů při provádění georeferncování. Ořezání rastru v programu ArcMap 10 lze provést několika způsoby, zde bude uveden užitý postup. Byla vytvořena nová polygonová vrstva ( .shp) v níž pomocí menu Editor byla vybrána oblast výřezu, pomocí Data Management Tools – Raster – Raster Procesing – Clip a v něm nastavení vstupního rastru a nově vytvořené vrstvy, podle níž má být ořez proveden.

Obr 4.3: Mapový list I. vojenského mapování s vyznačeným územím zájmu

4.2.

Georeferencování

Georeferencování (transformování) znamená umístění obrazu do souřadnicového systému. V tomto případě se jedná o georeferencování výřezů z mapových podkladů, které byly později konfrontovány se zkoumanou rytinou. Souřadnicový systém, do něhož byly tyto podklady a posléze i rytina transformovány, je systém jednotné trigonometrické sítě

24

ČVUT Praha

Zpracování

katastrální (S-JTSK). Z obr. 4.4 je patrné schéma provádění georeferencování jednotlivých mapových podkladů. Šipka značí směr transformace podkladu do cílové soustavy. Georeferencování mapových podkladů lze rozdělit do dvou etap. V první etapě byla transformována

mapa

PCO

na

RZM 10.

V druhé

etapě

byly

transformovány

I., II. a III. vojenská mapování na již upravenou mapu PCO z první etapy. Za samostatnou 3. etapu lze považovat georeferencování rytiny.

Obr. 4.4: Schéma postupu georeferencování

4.2.1. Povinné císařské otisky Práce probíhaly v prostředí ArcMap 10, kterému byl nastaven souřadnicový systém S-JTSK Krovak EastNorth, program nabízí ještě další tři možnosti systému JTSK a to S-JTSK(Ferro) Krovak a S-JTSK (Ferro) Krovak EastNorth. Systémy s „Ferro“ v názvu se liší polohou základního poledníku, od kterého se měří poloha kartografického pólu v Křovákově zobrazení. [15] V tomto případě chceme, aby souřadnice kartografického pólu, byly počítány od Greenwiche nikoli od Ferra, jako další možnost zbývá S-JTSK Krovak, tento systém již splňuje podmínku základního poledníku, ale jelikož se jedná o souřadnicový systém užívaný výhradně pro ČR, kde kladná osa X směřuje na jih, kladná osa Y na západ a software je nastaven na používání matematické zvyklosti orientace os +X na východ a +Y na sever, je 25

ČVUT Praha

Zpracování

proto vhodné využít nastavení s „EastNorth“ v názvu, jelikož osy jsou pootočeny o 90° a osa X je vynásobena

koeficientem - 1.

Území zobrazené na zkoumané rytině je malé, můžeme proto zanedbat rozdílná kartografická zobrazení, na jejichž základě byly jednotlivé mapové podklady vyhotoveny. Jakmile bylo provedeno nastavení aktivního prostředí, nahrají se listy RZM 10 a mapa PCO. Pomocí menu Customize – Toolbars – Georeferencing se vyvolá prostředí, v němž lze provádět transformace. Je vhodné si také otevřít funkci

Effect, v které lze upravovat

průhlednost zvolených vrstev. Následovala volba vlícovacích bodů. Body byly voleny na rozích budov a rozcestí cest, případně i větvení vodních toků. Důraz byl kladen na co možná nejvíce rovnoměrné rozmístění těchto bodů. Metoda transformace byla zvolena afinní, ta je dána 6 prvky (posuny ve směru os, koeficienty zvětšení os, úhlem otočení a úhlem svíraným osami), tedy minimální počet 3 bodů o dvou známých souřadnicích. Na obr. 4.5 je zobrazen výstup o průběhu provedené transformace v ArcMap, s uvedením odchylek na jednotlivých bodech a střední kvadratickou chybou transformace označenou jako Total RMS Error („Total Root Mean Square Error“). V tab. 1 jsou shrnuty výsledky z transformace s uvedením dosažené maximální a minimální odchylky na jednotlivých bodech a výsledná střední kvadratická chyba transformace.

Obr. 4.5: Výsledné okno transformace v programu ArcGIS 10

26

ČVUT Praha

Zpracování

Tab. 4.1: Hodnoty transformace PCO

Mapový podklad

Počet vlícovacích bodů

max

min

Střední kvadratická chyba transformace [m]

Povinné císařské otisky

23

4

1

2

Chyba [m]

4.2.2. Mapy vojenských mapování Postup byl prováděn obdobným způsobem jako kap. 4.2.1. Vlícovacím podkladem pro vojenská mapování je georeferencovaná mapa

PCO. Tab. 4.2 zobrazuje dosažené

výsledky provedených transformací. n

Z výsledků je patrné, že největší střední kvadratické chyby RMS =

∑ (x − x ) i

i =1

n

, kde

( x − xi ) jsou zbytkové chyby na jednotlivých bodech (v programu ArcGIS označené Residual) a n je počet vlícovacích bodů, bylo dosaženo u I. vojenského mapování, tato skutečnost byla očekávána, jelikož tyto mapy byly tvořeny bez geodetických základů. Na obr. 4.6 jsou vidět odchylky na vlícovacích bodech symbolizující úhlové a délkové zkreslení map I. vojenského mapování. U zbylých vojenských mapování se chyby na vlícovacích bodech pohybovaly v řádu metrů, maximálně desítek metrů. Tab. 4.2: Hodnoty transformací vojenských mapování

Mapový podklad

Počet vlícovacích bodů

max

min

Střední kvadratická chyba transformace [m]

I. vojenské mapování

18

184

13

90

II. vojenské mapování

35

11

1

6

III. vojenské mapování

25

23

2

13

Chyba [m]

27

ČVUT Praha

Zpracování

Obr. 4.6: Graficky vyjádřené chyby georeferencování na I. vojenském mapování

4.2.3. Rytina Vlícovacím podkladem pro transformování rytiny byla georeferencovaná mapa PCO. Tento podklad, byl zvolen z několika důvodů. Jedná se o podklad, na němž lze díky měřítku nalézt nejvíce vlícovacích bodů a také pro svou přesnost vyhotovení. Nejblíže období vzniku rytiny (17. století) je I. vojenské mapování a tudíž by mělo mít nejvíce společných bodů. Předpoklad je ale chybný, již ze znalosti způsobu vyhotovování vojenského mapování a z příliš malého měřítka, které nevyhovuje svou podrobností zákresu rytiny.

Druhé a třetí vojenská

mapování mají opět menší měřítko a jsou vyhotoveny z podkladů stabilního katastru. RZM 10 nevyhovovalo již pro svou velkou časovou odluku, v důsledku které hlavně okolí historického centra Plzně doznalo značných změn a úprav. V tab. 3 a obr. 4.7 jsou představeny identické body, které vstupovaly do výpočtu transformací. Při zkoumání a porovnávání jednotlivých ikonografických a kartografických podkladů s rytinou musím konstatovat, že rytina doznává největších zkreslení délkových i úlhových v horní severovýchodní části rytiny, proto bylo zvoleno několik možných kombinací vlícovacích bodů.

28

ČVUT Praha

Zpracování Tab. 4.3: Seznam vlícovacích bodů na rytině

Jako první kombinace se nabízí na použití všech 11 bodů.. Tato volba přináší nejhorší výsledky v dosažené střední kvadratické chybě transformace (227 m). Z chyb na jednotlivých

29

ČVUT Praha

Zpracování

bodech obr. 4.8 a 4.9 je také patrné, že největší odchylky bylo dosaženo na bodě označeném v tab. 4.3 číslem 7.

Obr. 4.7: Rozmístění vlícovacích bodů na rytině

Obr. 4.8: 4.8 Graficky vyjádřené chyby na vlícovacích bodech

30

ČVUT Praha

Zpracování

Obr. 4.9: Dosažené chyby na vlícovacích bodech rytiny

Chyba bodu č.7 (na obr. 4.9 pod označením ve sloupci Link 1) je jednoznačně ovlivněna způsobem, jakým byla situace zobrazena, tedy pohledem šikmo shora dolů, je logické, že při tomto pohledu se délky mezi body s přibývající vzdáleností od observačního bodu zkracují při vynášení na 2D podklad. Další kombinace se skládá z 10 vlícovacích bodů, bez použití bodu č. 7. Volba takovéto kombinace přináší již o mnohem lepší výsledky, viz tab. 4.4, bylo dosaženo poloviční střední kvadratické chyby transformace oproti první kombinaci (107 m), avšak za cenu vyřazení jednoznačně identifikovatelného bodu. Poslední variantou georeferencování bylo využití odlišnosti zkoumané rytiny od jiných prací, a to velmi podrobným zákresem vnitřku města. Byla tedy georeferencována pouze část rytiny, na níž se nachází samotné město. Tato varianta je vhodná též z toho důvodu, že historické centrum města nedoznalo větších změn. Jako identické body byly voleny převážně tři rohy bloků budov s tím, že byla vybírána zástavba, která nebyla přímo součástí či v sousedství hradeb, viz obr. 4.10 a tab. 4.4.

31

ČVUT Praha

Zpracování

Obr. 4.10: Graficky vyjádřené chyby na bodech při georeferencování města

Tab. 4.4: Výsledky georeferencování rytiny

4.3.

Ikonografický podklad

Počet vlícovacích bodů

max

min

Střední kvadratická chyba transformace [m]

Otisk rytiny M.Meriana-celá 1.

11

538

33

227

Otisk rytiny M.Meriana-celá 2.

10

148

37

107

Otisk rytiny M.Meriana-město

29

50

4

18

Chyba [m]

Tvorba digitálního modelu terénu

Prostorové modely zemského povrchu se dělí do tří skupin a to podle zobrazovaných skutečností, na digitální model terénu/reliéfu, digitální model povrchu a digitální výškový model. •

Digitální model terénu/reliéfu: „digitální reprezentace zemského povrchu v paměti počítače, složená z dat a interpolačního algoritmu, který umožňuje mj. odvozovat výšky mezilehlých bodů. “ [16]

32

ČVUT Praha

•

Zpracování

Digitální model povrchu: znamená „zvláštní případ digitálního modelu reliéfu konstruovaného zpravidla s využitím automatických prostředků (např.obrazové korelace ve fotogrammetrii) tak, že zobrazuje povrch terénu a vrchní plochy všech objektů na něm (střechy, koruny stromů a pod.) . “ [16]

•

Digitální výškový model: znamená „digitální model reliéfu pracující výhradně s nadmořskými výškami bodů. “ [16]

Pro účely zkoumaní rytiny byl vytvořen digitální model terénu z dat ZABAGED® 3D vrstevnic. Modely se dále dělí podle typu ploch, kterými jsou tvořeny. Existují tedy modely polyedrické, rastrové a plátové. Z důvodu lepší aproximace terénu byl vytvořen polyedrický model, konkrétně vektorový popis polyedrického modelu se zavedením topografických prvků mezi jednotlivými trojúhelníky tedy TIN (Triangulated Irregular Network – trojúhelníková nepravidelná síť).[20] Pro zpracování byl použit program ArcMap 10. V prostředí ArcMap byl nastaven souřadnicový systém S-JTSK Krovak EastNorth a nahrány vrstvy ze ZABAGED®. Menu pro vytvoření TIN modelu se nalézá v ArcToolbox – 3D Analyst

Tools – TIN

Management – Create TIN, kde se nastaví souřadnicový systém, v němž bude model vytvořen, dále se připojí jednotlivé vrstvy, které mají být použity pro výpočet terénu. U vrstev musí být nastaven typ prvku, konkrétní nastavení a seznam použitých vrstev, viz tab. 4.5.

Po zadání všech požadovaných údajů je proveden výpočet DMT a jeho

vykreslení viz příloha F. U DMT nebyly nijak měněny výškové poměry. Tab. 4.5: Přehled vstupujících vrstev do tvorby DMT Vrstva vrstevnice hlavní vrstevnice zesílená vrstevnice doplňková hrana - horní hrana - dolní břehovka kótovaný bod

4.4.

Nastavený typ soft line soft line soft line hard line hard line hard line masspoint

Vektorizace

Pro zkoumání souhlasu polohy vybraných prvků na rytině a dalších mapových podkladech byla zvolena vektorizace průběhu vodních toků,viz příloha B. Důvodem volby vodních toků je 33

ČVUT Praha

Zpracování

jejich rozložení po celé ploše rytiny. Dále byly vektorizovány hradby a poloha kostela sv. Bartoloměje pro svou statickou povahu. Vektorizace byla provedena v prostředí ArcMap. Pro každý mapový podklad byly vytvořeny dvě vrstvy, jedna pro vodstvo a druhá pro statické objekty. Vrstvy byly vytvářeny s nastavením typu polyline a polygon. Všechny mapové podklady kromě I. vojenského mapování již nenesou zákres opevnění města (došlo ke zbourání), avšak nově vzniklý prostor byl z větší části nahrazen sady, které svým půdorysem vyznačují přibližnou lokalitu a tvar hradeb, viz obr 4.11.

Obr. 4.11: Centrum Plzně zachycené na povinných císařských otiscích

34

ČVUT Praha

Analýza rytiny

5. Analýza rytiny 5.1.

Charakteristika rytiny

Rytina se nachází v publikaci Theatrum Europaeum, díl 1, nakladatel M. Merian. Vznik rytiny není přesně datován, a lze pouze stanovit rozmezí let, mezi nimiž mohla být vyhotovena. Toto rozmezí je zasazeno do doby události, která je zachycena, tedy roku 1618 a roku prvního vydání publikace, v níž byla rytina uveřejněna, což je rok 1635. Podklady na jejichž základě byla rytina vyhotovena, nejsou známy. Existuje několik možných hypotéz, podle nichž mohla vzniknout na základě dnes již nezvěstných náčrtků, vyhotovených přímým účastníkem bojů, nebo jako podklad posloužila dříve někým jiným vyhotovená rytina, opět dnes již nezvěstná. Poslední možností je okopírování rytiny od G. Kellera popřípadě Simona Halbmaÿera. Vypůjčím si myšlenku od Jana Mergla [6], že prvním zobrazením události dobytí královského města Plzně mohla být rytina Kellera a to na základě její datace k roku 1619. Společným rysem všech tří rytin tedy i zkoumané rytiny od M. Meriana je polohové umístění města Plzně, orientací rytin, rozmístěním přicházejících vojenských jednotek a postav atd. Značnou odlišností rytin je zákres v severovýchodní části řeky Mže, na Kellerově rytině je kritická část řeky zakryta znakem města Plzně. Pokud by Halbmaÿerova rytina vznikla kopírováním, lze předpokládat, že dojde ke ztrátě informací oproti originálu, v tomto případě se tak stalo a část řeky, schovaná pod znakem je na Halbmaÿrově rytině zcela opomenuta, zatímco na rytině z dílny Meriana je tato část zakreslena, to značí, že rytec buď znal větvení řeky, nebo vycházel z jiného podkladu, viz obr. 5.1.

Obr. 5.1: Zákres vodních toků na rytinách Plzně

35

ČVUT Praha

Analýza rytiny

Na základě rekonstrukční mapy [17] středověké Nové Plzně (cca 1410) a podkladě I. vojenského mapování jsem správný zákres vodních toků přisoudil Merianově rytině. Důležitým prvkem všech rytin je zákres obce v levé horní části. Na rytině Kellerově a Merianově není obec označena, avšak na rytině Halbmaÿerově je označena v legendě číslem 11 a popiskem „Das dorff Scornian“. Po prozkoumání mapových podkladů, hlavně s využitím prvního vojenského mapování jsem usoudil, že se bude jednat o chybné umístění vsi Skvrňany. Nepodařilo se mi však nalézt, zdali se opravdu tato tehdy ves, dnes již městská část Plzně psala „Scornian“, jako indície mohou sloužit mapové podklady využité pro georeferencování viz tab. 5.1, na nichž je vidět vývoj názvu vsi. Pokud se jedná o ves Skvrňany, pak je chybně zakreslena nejen ve vztahu k městu Plzeň, ale i k řece Mži. Z porovnání rytin je patrné, že chybně je zakreslena nejen obec Skvrňany, ale i tvar řeky Mže, která je na všech rytinách vyobrazena relativně rovná. Z těchto faktů se lze domnívat, že ani jeden autor těchto tří rytin neznal okolí Plzně směrem na Skvrňany, kresba v těchto místech trpí velkými nepřesnostmi. Rytiny si jsou velmi podobné a zároveň v podstatných detailech rozdílné předpokládám, že podkladem pro rytinu M.Meriana, byly již zmiňované nezvěstné náčrty či jiná kresba. Tab. 5.1: Ves Skvrňany na historických podkladech

36

ČVUT Praha

5.2.

Analýza rytiny

Popis rytiny

Rytina je opatřena nadpisem nad horní hranou rámu „Abbildung der Statt Pilfen in Böhmen und wie felbige Durch Gen: Mansfeldt belägert und Eigenohmen worden. Anno 1618“, volně přeloženo „ Vyobrazení města Plzně v Čechách, jak byla generálem Mansfeldem obléhána a zajata, roku 1618“. V pravém dolním rohu se nachází legenda značená A až K, vyobrazení je formou desky zasazené do římsy ozdobené květinami. Místo na rytině označené písmenem K není správně určeno, jedná se o kapli sv. Rocha [6], správné označení by se mělo vztahovat ke kostelu Všech Svatých, který se nachází u středu v horní části rytiny. V levé dolní části jsou vyobrazeni jezdci s praporci a pěchota směřující k Plzni. V pravém horním rohu se nachází znak města Plzně. Orientace rytiny je znázorněna v levé časti rytiny střelkou v kruhu směřující na sever.

5.2.1. Městská zástavba Zobrazení budov na rytině působí plastickým dojmem. Sakrální stavby jsou vykresleny velmi podrobně a z dochovaných staveb lze usoudit, že jsou věrně zachyceny. Dominantu městské zástavby tvoří kostel sv. Bartoloměje. Řadové budovy jsou také vyvedeny do podrobností, avšak věrohodnost zákresu je již spíše formou fantazie autora, jelikož veškeré stavby jsou zakresleny do výšky dvou nadzemních pater a krovu, což neodpovídá skutečnosti. Na rytině není také nijak zobrazena radnice města. Celkové rozmístění sakrálních staveb, bloků budov a dvojitých barokních hradeb na rytině odpovídá mapovým podkladům. Na rytině jsou zobrazena vypálená předměstí z dob obléhání před generálním útokem vojsk generála Mansfelda.

5.2.2. Reliéf Průběh terénu je na rytině vystižen šrafováním a stínováním. Výrazným morfologickým prvkem rytiny je vyvýšenina, na níž je kostel Všech Svatých, výška tohoto kopce je oproti okolnímu terénu přehnaně zdůrazněna. Zobrazované území je relativně malé a bez většího terénních skoků, krajina je tak prezentována v různém směru vyšrafovanými poli.

37

ČVUT Praha

Analýza rytiny

5.2.3. Vodstvo Historické centrum Plzně leží na soutoku dvou řek Mže „Mitza Flu“ a řeky Radbuzy „Watzo Flu“. Řeka Mže začíná svým tokem v pravém horním rohu rytiny a její meandry jsou oproti skutečnosti značně narovnané. Radbuza je zobrazena těsně před místem, kde dochází k odtoku do obranného vodního příkopu, který je napájen ze severu Mží. U pravého severního rohu města se voda z vodního příkopu vrací dvěma kanály do původních řek. Kanál tekoucí do Radbuzy není zachycen ani na jednom z použitých mapových podkladů, ale podle Topografie středověké Plzně [17] existoval. V rytině jsou veškeré vodní toky zobrazeny přibližně stejné šířky. Autor neodlišuje, zda se jedná o řeku nebo obranný vodní příkop. Břehy vyznačuje šrafováním, které působí velkým vhloubením do terénu.

5.2.4. Válečné prvky Rytina poskytuje pohled na opevnění města i opevnění útočníků. Postavení obléhatelů je znázorněno kurtinou, což je podélná část hradby mezi střeleckými stanovišti zakončená čtvercovými redutami (střelecká opevnění), sloužící k obraně vojska a jeho týlu. Opevnění se táhne od levého břehu řeky Berounky až po levý břeh řeky Radbuzy. Město je chráněno dvojitými barokními hradbami, které jsou přerušeny pouze vstupními branami do města (od východu: Pražská, Malická, Norimberská a Litická brána). Plzeňská předměstí jsou bráněna nasypanými valy a vyhloubenými příkopy, tato území, jsou již zobrazena jako vypálená a obsazená útočníky, viz příloha E. Událost zachycená na rytině je ve fázi generálního útoku, kdy došlo v důsledku dělostřelecké palby k prolomení hradeb u Františkánského kláštera. Průlom byl obránci odražen a ubráněn, avšak došlo k prolomení hradeb u Pražské brány. Tento průlom byl již ze strany útočníků využit a vojska vnikala do města. U kostela sv. Bartoloměje je pak vidět připravený vojenský oddíl obránců k svedení bitvy na ploše náměstí.[3] Na rytině jsou také zobrazeny přicházející posily útočníků ze všech směrů, vyjadřující historický fakt, že za dob obléhání, bylo protestantské vojsko neustále posilováno.

38

ČVUT Praha

5.3.

Analýza rytiny

Stanovení přibližného měřítka rytiny

Rytina, ytina, jak bylo popsáno v kap. 5.1, doznává v určitých místech značných nepřesností v poloze objektů, a proto bude provedeno proveden stanovení měřítka odděleně pro zákres městské zástavby a pro rytinu jako celek. Princip p zjišťování měřítka je založen na znalosti rozlišení snímku (DPI – Dots per inch v překladu „bodů na palec“) rytiny a známých skutečných vzdáleností. Tyto údaje by stačily, stač pokud by se jednalo o skenovaný podklad, podklad ale již nestačí v případě fotografického snímku, snímku který je pořízen z určité vzdálenosti a dochází tedy ke zmenšení o koeficient k. k Hodnotu koeficientu lze získat z výpočtu poměru oměru skutečné velikosti prvku rytiny (získané přímým odměřením z rytiny) a vypočtené délky prvku na rytině (hodnota v obrazových bodech). bodech) Jako první a nejdůležitější část předcházející předcházející samotným výpočtům je volba bodů, mezi kterými bude prováděno měření. Body jsou voleny tak, aby byly jednoznačně identifikovatelné a zároveň měly trvalý lý charakter, u takovýchto bodů se předpokládá, že nedojde k posunům (budovy, (budov mosty, kaple). Po volbě bodů bylo provedeno měření délek v jednotkách dnotkách pixelů, na obr. 5.2 jsou vyznačeny značeny body a strany, které byly měřeny. Měření bylo prováděno v programu GIMP2.

Obr. 5.2: Strany měřené pro určení měřítka

39

ČVUT Praha

Analýza rytiny

Následoval převod odečtených délek v obrazových bodech na centimetry. Převod byl [ pix ]

uskutečněn podle vzorce d ´[ cm ] =

d reál ⋅ 2.54 , kde d značí délku mezi body a číslo 2,54 je DPI

délka palce v cm. Vypočet koeficientu k =

[ cm ] sreál , kde s je rozměr horního rámu rytiny získaný přímým měřením s[ cm ]

a rozměr získaný odečtením v programu. Vynásobením délky získané výpočtem ze snímku a koeficientem zmenšení byla získána skutečná vzdálenost mezi body na rytině d sk = d [ cm ] ⋅ k . Výsledné měřítko rytiny se vypočte jako poměr délky na rytině a délky v reálu. Reálné délky, byly odečítány z podkladů PCO, jelikož vybrané body nebyly nalezeny na RZM 10 z důvodu velkých změn v okolí historického centra města. Výsledky viz tab. 5.2. Tab. 5.2: Mezivýsledky a výsledné hodnoty měřítkových čísel Měřítkové číslo pro město

Měřítkové odměřená délka z číslo d´[m] dsk [m] PCO[m] 0.140 0.056 297 5304 0.216 0.087 441 5069 0.141 0.057 231 4053 Průměr 4808 Měřítkové číslo pro celou rytinu rytina Měřítkové odměřená délka z číslo d [m] dsk[m] PCO[m] 0.603 0.243 1515 6235 0.350 0.141 330 2340 0.524 0.211 1419 6725 Průměr 5100 rytina

5.4.

Určení výměry území zobrazeného na rytině

Určování hranic a následná rozloha uzemí, bude probíhat v programu ArcMap 10. Podkladem byla georeferencovaná mapa PCO. Postup prací je založen na vyhledávání společných prvků, které se nacházejí při okraji rytiny a mapového podkladu. Poloha těchto prvků byla zaznamenávána do připravené vrstvy.

40

ČVUT Praha

Analýza rytiny

Na obr. 5.3 jsou představeny body použité pro stanovení území. Zjištěná výměra území je 2,85 km². Zobrazení hranic území na Základní Základní mapě České republiky re 1 : 10 000, viz obr. 5.4.

Obr. 5.3: Způsob volby hranic území

Obr. 5.4: Hranice území rytiny vyznačené na RZM 10

41

ČVUT Praha

5.5.

Analýza rytiny

Analýza viditelnosti

Pro stanovení míst, z kterých mohl být prováděn zákres situace zobrazené na rytině, bylo využito vyznačení hranic území v kap. 5.4. Na obr. 5.5, jsou vyznačeny směry možného pozorování s uvážením tvaru hranic zachyceného území.

Obr. 5.5: Směry možného pozorování zobrazovaného území

Na základě znalosti 3D modelu byly v těchto směrech vyhledávány vyvýšeniny, které mohly sloužit jako observační stanoviště. Jedním z dalších observačních míst mohl být ochoz věže sv. Bartoloměje, který je ve výšce 62 m, z toho to bodu mohl být proveden podrobný zákres města. Do analýzy nebyl zahrnut faktor výšky stromů a jejich možný výskyt v zorném poli. Do analýzy byly vytipovány celkem 3 body pozorování s uvážením terénu a velikosti zachyceného území a dalších podmínek zmiňovaných výše. Viditelnost z observačních bodů je zobrazena v příloze C, získána je z analýz provedených v prostředí ArcMap funkcí Viewshed. Vstupním podkladem, byl rastrový model vytvořený z DMT, který byl získán v kap. 4.3 a bod pozorování.

42

ČVUT Praha

Vizualizace

6. Vizualizace Pro vizualizaci 3D dat v programu ArcGIS slouží aplikace ArcScene. V tomto prostředí lze snadno měnit směry pohledů, výškové poměry, připojovat 2D podklady na 3D model a provádět další editace 3D objektů s možností grafických výstupů. V příloze D jsou na georeferencované rytině z kombinace vlícovacích bodů označené v tab. 4.4 jako celá2 zobrazeny vybrané prvky II. vojenského mapování (vodstvo) a PCO (zástavba).

6.1.

Modelování 3D prvků

Model terénu byl doplněn o prvky městské zástavby a hradebního opevnění města Plzně. Takovéto úpravy mohou navodit větší plasticitu výstupních pohledů a ukázat situaci z perspektivy.

6.1.1. Hradby a budovy Důležitou překážkou pro viditelnost jsou hradby, které obepínaly celé tehdejší město. Pro vytvoření 3D modelu hradeb byla využita vrstva již zobrazující vektorizaci PCO kap. 4.4. Linie znázorňující půdorys městských hradeb je možné zvednout do výšky dvěma způsoby zadání parametru. Jedna z možností je přidání nového sloupce v atributové tabulce vrstvy a následné provedení příkazu ve složce Properties - Extrusion a zadání do okna označeného Extrusion value or expression název sloupce anebo přímé zadání konkrétní hodnoty. Druhý způsob je vhodný, pouze pokud není vrstva výškově členitá, jelikož se provede pro celou vrstvu a všechny prvky v ní. Druhý způsob lze použít i pro tvorbu podstavce, aby případný model terénu nepůsobil pouze jako slupka, ale měl i objem. Dále je nutné v záložce Extrusion zvolit správnou aplikaci vytažení. Na výběr je několik možností, které program písemně představí a doplní o grafickou ukázku. Výška hradeb z období 30. leté války nebyla přesně dohledána, jelikož hned po dobytí města generálem Mansfeldem došlo k úpravám a zdokonalení hradebních opevnění. Znám byl údaj z dob husitských válek uvedený v Historickém atlasu měst – Plzeň [3], kde je zmíněna výška 7,5m. Při hledání údajů jsem sledoval i výšku barokního opevnění jiných měst, která se pohybovala od 9 do 11 m. Tento údaj není rozhodující a bude sloužit pouze pro bližší představu situace, kterou mohl vidět autor podkladů rytiny. Zvolena byla konstantní výška 9 m.

43

ČVUT Praha

Vizualizace

Obdobným způsobem bylo postupováno u vytažení bloků města. Pro práci byla použita vrstva již vytvořená z PCO. V tomto případě nebude zvedána linie jako u hradeb, ale plocha (polygon) a budovy získají tvar kvádrů. Výška budov není opět zcela přesně známa. Jako jednoznačně doložitelná stavba, která byla postavena v letech 1554 až 1559, je budova radnice. Avšak radnice je budova reprezentativní a tudíž nevystihuje faktický stav města, výška budov byla nastavena na 8 m.

6.1.2. Kostel sv. Bartoloměje U této významné sakrální stavby byla použita pro vykreslení freeware aplikace Google SketchUp 6. Tento program mě překvapil svou jednoduchostí a rychlostí tvorby. Model byl vytvořen v poměru 1 : 1(tedy se skutečnými rozměry), aby bylo možné provést připojení k DMT.

Program se vyskytuje ve dvou verzích a to obyčejné volně dostupné a verzi

profesionální, která je placená. Programy se od sebe liší množstvím dostupných funkcí a výstupními formáty. V práci byl použit volně dostupný program, který dovoluje ukládat výsledné modely do dvou formátů .skp a .kmz. Data formátu .skp lze načíst pomocí funkce Import 3D Files (3D Analyst), aby byl model editovatelný je nutné specifikovat jednotky a souřadnicový systém. Model byl ručně umístěn na 3D model terénu. Na obr. 6.1 je vidět umístěný model kostela s dalšími modelovanými prvky.

Obr. 6.1: Oříznutý DMT s vymodelovanými prvky

44

ČVUT Praha

6.2.

Vizualizace

Připojení mapy na model terénu

Na DMT byly připojeny mapové podklady, pro lepší názornost. Propojení se provede v záložce mapového podkladu Properties – Base Heigths dále vybrat možnost připojení na povrch, po potvrzení výběru se provede přepočet polohy každého jednotlivého pixelu na povrch DMT, viz obr. 6.2 (Pozn. Pokud se nám připojený podklad jeví nekvalitní, pravděpodobně je nutné nastavit lepší kvalitu zobrazování dat v záložce Rendering – Quality enhancement for raster images).

Obr. 6.2: Připojené PCO na DMT

45

ČVUT Praha

Závěr

Závěr Bakalářská práce popisuje postup analýzy historické rytiny znázorňující událost z počátku 17. století. Porovnává historické a soudobé materiály zachycující lokalitu západočeské metropole Plzně. Obsahuje stručný náhled do historického politicko-hospodářského kontextu 17. století a charakteristiku zájmového území. Před započetím všech prací bylo nutné získat dostatečně kvalitní snímek zachycující rytinu a její přímé oměření. Snímek byl pořízen z knihy Theatrum Europaeum, díl 1, třetí vydání, které je ve správě Ústavu dějin Univerzity Karlovy. Podstatnou částí práce pro vyřešení zadaných úkolů bylo zajištění maximálního množství podkladů sloužících nejen pro výpočetně analytické práce ale i pro co nejlepší představu o původu a způsobu vzniku zkoumané rytiny.

Z tohoto důvodu byly vyhledány

ikonografické podklady mající jednoznačnou příbuznost ke zkoumané rytině. Podklady poskytl Státní oblastní archiv-Třeboň. Mapové podklady historické i soudobé poskytl Zeměměřický úřad a katedra mapování a kartografie ČVUT. V práci byly také využity odborné názory a rady historika Prof. PhDr. Václava Matouška, CSc. Ze zjištěných údajů a analýz je patrné, že rytina v místech dnes již historického centra města Plzně je vyhotovena s pozoruhodnou přesností a zkušeností autora, který takovýto podklad vytvořil. Přesto rytina vykazuje značné nedostatky v severovýchodní části své kresby, která vyústila v předpoklad, že lokalita v těchto místech nebyla navštívena a ani nebyla pro autora dostatečně známa. Z výsledků dosažených při analýze měřítkového čísla rytiny, lze konstatovat, že až na exces v podobě jednoho z šesti získaných čísel se dá stanovit univerzální měřítkové číslo s hodnotou přibližně 5 500. Z analýz pro stanovení výměry území a digitálního modelu terénu lze učit přibližná místa observací, z kterých mohl být proveden zákres předlohy sloužící rytině. Konfrontace digitálního modelu terénu a zobrazeného výškopisu na rytině nedopadla pro autora rytiny dobře. Ačkoli se jedná o relativně malé rovinaté území, autor jedinou táhlou vyvýšeninu nacházející se v okolí historického centra Plzně prezentoval jako prudký a vysoký kopec.

46

ČVUT Praha

Závěr

Vodstvo zobrazené na rytině je s ohledem na způsob prezentování rytiny jako šikmý pohled z dálky zakresleno relativně dobře. Problémem kresby vodstva je nerozlišení reálné síly toků. Celkově rytina s přihlédnutím k možnostem tehdejší doby zachycuje událost věrně a plasticky.

47

ČVUT Praha

Použité zdroje

Použité zdroje [1] ČAPEK, Vratislav a PÁTEK, Jaroslav. Světové dějiny. [Díl] 1, Dějiny lidských civilizací od pravěku do poloviny 17. století. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 1993. 173 s. ISBN 80-85298-86-4. [2] ČORNEJ, Petr et al. Dějepis pro střední odborné školy: české a světové dějiny. 1. vyd. Praha: SPN pedagogické nakladatelství, 2002. 238 s. ISBN 80-7235-194-X. [3] ŠIMŮNEK, Robert, ed. Plzeň [kartografický dokument]. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2009. 1 atlas (36, xxxv s., 50 mapových listů). Historický atlas měst České republiky; 21. ISBN 978-80-7286-140-8. [4] LUTTERER, Ivan a ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. 2. vyd. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2004. 317 s. ISBN 80-7311-025-3. [5] PROFOUS, Antonín, ŠMILAUER, Vladimír a SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: jejich vznik, pův. význam a změny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 3.díl: MŘ.1951.629 s. [6] MERGL, Jan. Plzeňské pohledy a veduty čtyř století 1500-1900. Plzeň: Západočeské muzeum, 1995. 56, [65] s. ISBN 80-85125-76-5. [7] Sbírka vedut SOA v Třeboni[online],[cit. 2012-03-12]. Dostupné z URL: http://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=4&id=515&page=332&lang=cs&lmenu=3 [8] Sbírka vedut SOA v Třeboni[online],[cit. 2012-03-12]. Dostupné z URL: http://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&id=515&page=333&lang=cs [9] MICHAL, Jaroslav a BENDA, Karel. Katastr nemovitostí. Vyd. 1. V Praze: České vysoké učení technické, 2009. 264 s. ISBN 978-80-01-04336-3 [10] Geoportál ČÚZK Datové sady, Základní mapa České republiky 1:10 000. [online] [cit. 2012-05-03]. Dostupné z URL: http://geoportal.cuzk.cz/(S(3x4casa4zijzhguxylpmmtus))/default.aspx?lng=CZ&mode=TextMeta&text =dsady_mapy10&side=mapy10&menu=2232&head_tab=sekce-02-gp [11] ČÚZK Rastrová základní mapa ČR 1: 10 000(RZM 10).[online][cit. 2012-05-03]. Dostupné z URL: http://www.cuzk.cz/Dokument.aspx?PRARESKOD=998&MENUID=0&AKCE=DOC:30-ZU_DM_ZM10 [12] Geoportál ČÚZK Datové sady, ZABAGED,Základní báze geografických dat České republiky-úvod. [online] [cit. 2012-05-03]. Dostupné z URL: http://geoportal.cuzk.cz/(S(3x4casa4zijzhguxylpmmtus))/default.aspx?mode=TextMeta&text=dSady_ zabaged&side=zabaged&head_tab=sekce-02-gp&menu=24

48

ČVUT Praha

Použité zdroje

[13] MAREK, T. Bezešvá mapa Prahy z povinných císařských otisků Praha, 2010. 61 s. Diplomová práce. ČVÚT Praha. Dostupné z URL: http://geo.fsv.cvut.cz/proj/dp/2010/tomas-marek-dp-2010.pdf [14]ČADA, V. Robustní metody tvorby a vedení digitálních katastrálních map v lokalitách sáhových map Plzeň, 2003. 113 s. Habilitační práce. Západočeská univerzita v Plzni. Dostupné z URL: http://home.zcu.cz/~cada/www-kma/download/Habilitacni_prace.pdf [15] BUCHAR, Petr. Matematická kartografie. Vyd. 3., přeprac. V Praze: Nakladatelství ČVUT, 2007, ©1996. 197 s. ISBN 978-80-01-03765-2. [16] VÚGTK Terminologický slovník zeměměřictví a katastru nemovitostí [online]. 2011 [cit. 2012-0420]. Dostupné z URL: http://www.vugtk.cz/slovnik/. [17] ŠIMŮNEK, Robert, ed. Plzeň [kartografický dokument]. Plzeň: Statutární město Plzeň, 2009. 1 atlas (36, xxxv s., 50 mapových listů). Mapový list č. 38 Mapa č. 57: Topografie středověké Nové Plzně (cca 1410), Historický atlas měst České republiky; 21. ISBN 978-80-7286-140 [18]FIALOVÁ, Marie. Analýza rytiny historického bojiště Teplá, Praha, 2011, 88 s. Diplomová práce. ČVÚT Praha. [19] SOUDNÁ, Tereza. 3D model lokality historického bojiště Kolín, Praha, 49 s. Diplomová práce. ČVUT Praha. [20] BAYER, Tomáš. Přednáškové texty Digitální modely terénu [online]. Dostupné z URL: http://web.natur.cuni.cz/~bayertom/IM/idm5.pdf [21] CÍSAŘ, Jan, JANEČEK, Josef a BOGUSZAK, František. Mapování pro 3. a 4. ročník středních průmyslových škol zeměměřických. 1. vyd. Praha: SNTL, 1966. 492, [2] s. Řada teoretické lit. [22] VLASÁK, Josef a BARTOŠKOVÁ, Kateřina. Pozemkové úpravy. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2007. 168 s. ISBN 978-80-01-03609-9.

49

ČVUT Praha

Seznam symbolů, veličin a zkratek

Seznam symbolů, veličin a zkratek ČVUT České vysoké učení technické FSv

Fakulta stavební

S-JTSK Systém – Jednotné trigonometrické sítě katastrální DMT Digitální model terénu PCO

Povinné císařské otisky stabilního katastru

ZABAGED

Základní báze geografických dat České republiky

50

ČVUT Praha

Seznam obrázků

Seznam obrázků Obr. 1.1: Matyáš Thurn

13

Obr. 2.1: Zmenšený otisk rytiny z Theatrum Europaeum, díl 1, třetí vydání

15

Obr. 4.1: Původní list PCO

22

Obr. 4.2: Oříznutý a upravený list PCO

23

Obr 4.3: Mapový list I. vojenského mapování s vyznačeným územím zájmu

24

Obr. 4.4: Schéma postupu georeferencování

25

Obr. 4.5: Výsledné okno transformace v programu ArcGIS 10

26

Obr. 4.6: Graficky vyjádřené chyby georeferencování na I. vojenském mapování

28

Tab. 4.3: Seznam vlícovacích bodů na rytině

29

Obr. 4.7: Rozmístění vlícovacích bodů na rytině

30

Obr. 4.8: Graficky vyjádřené chyby na vlícovacích bodech

30

Obr. 4.9: Dosažené chyby na vlícovacích bodech rytiny

31

Obr. 4.10: Graficky vyjádřené chyby na bodech při georeferencování města

32

Obr. 4.11: Centrum Plzně zachycené na povinných císařských otiscích

34

Obr. 5.1: Zákres vodních toků na rytinách Plzně

35

Obr. 5.2: Strany měřené pro určení měřítka

39

Obr. 5.3: Způsob volby hranic území

41

Obr. 5.4: Hranice území rytiny vyznačené na RZM 10

41

Obr. 5.5: Směry možného pozorování zobrazovaného území

42

Obr. 6.1: Oříznutý DMT s vymodelovanými prvky

44

Obr. 6.2: Připojené PCO na DMT

45

51

ČVUT Praha

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 4.1: Hodnoty transformace povinných císařských otisků

27

Tab. 4.2: Hodnoty transformací vojenských mapování

27

Tab. 4.3: Seznam vlícovacích bodů na rytině

29

Tab. 4.4: Výsledky georeferencování rytiny

32

Tab. 5.1: Ves Skvrňany na historických podkladech

36

Tab. 5.2: Mezivýsledky a výsledné hodnoty měřítkových čísel

40

52

ČVUT Praha

Seznam příloh

Seznam příloh Přílohy A – Ikonografické podklady

54

A. 1 Rytina Mathäuse Meriana

54

A. 2 Rytina Goerge Kellera

55

A. 3 Rytina Simona Halbmaÿera

56

Příloh B – Poloha a tvar vodních toků na mapových podkladech

57

Přílohy C – Analýza observačních míst

60

Příloha D – Georeferencovaná rytina s 3D modely vybraných prvků

63

Příloha E – Znázornění polohy válečných prvků rytiny

64

Příloha F – Hypsometrie území Plzně a jejího okolí

67

Příloha G – Digitální médium (CD)

68

53

ČVÚT Praha

Příloha A

PŘÍLOHY A – IKONOGRAFICKÉ PODKLADY

A.1 Rytina Mathäuse Meriana

54

ČVÚT Praha

Příloha A

A.2 Rytina George Kellera

55

ČVÚT Praha

Příloha A

A.3 Rytina Simona Halbmaÿera

56

ČVÚT Praha

Příloha B

PŘÍLOHA B – POLOHA A TVAR VODNÍCH TOKŮ NA MAPOVÝCH PODKLADECH Pohledy shora

První vojenské mapování

Druhé vojensé mapování

57

ČVÚT Praha

Příloha B

Povinné císařské otisky

Třetí vojenské mapování

58

ČVUT Praha

Příloha B

RZM 10

59

ČVUT Praha

Příloha C

PŘÍLOHA C – ANALÝZA OBSERVAČNÍCH MÍST

60

ČVUT Praha

Příloha C

61

ČVUT Praha

Příloha C

62

ČVUT Praha

Příloha D

PŘÍLOHA D – Georeferencovaná rytina s 3D modely vybraných prvků

Georeferencovaná rytina s vizualizací vybraných prvků mapových podkladů

Severní pohled

Jižní pohled

Východní pohled

Západní pohled

63

ČVUT Praha

Příloha E

PŘÍLOHA E – ZNÁZORNĚNÍ POLOHY VÁLEČNÝCH PRVKŮ RYTINY

Pohled shora

Vizualizace území zachyceného na rytině z jihovýchodu

64

ČVUT Praha

Příloha E

Vizualizace území zachyceného na rytině z jihozápadu

Vizualizace území zachyceného na rytině ze severovýchodu

65

ČVUT Praha

Příloha E

Vizualizace území zachyceného na rytině ze severozápadu

66

ČVUT Praha

Příloha F

Příloha F – Hypsometrie území Plzně a jejího okolí

67

ČVUT Praha

Příloha G

Příloha G – Digitální medium (CD) Obsah CD Bakalářská práce •

Bp_Mazanik.pdf

Otisk mědirytiny •

rytina.tif

Snímky z Theatrum Europaeum,díl 1 • • • • • •

titul.jpeg strana_37_Thurn.jpeg Plzen.jpeg detail_1rytina.jpeg detail_2rytina.jpeg detail_3rytina.jpeg

Tabulka výpočtu měřítkového čísla •

tab_meritko.tif

•

PrE_pohled_shora.tif

Přílohy

68