ýESKÉ VYSOKÉ UýENÍ TECHNICKÉ V PRAZE &ĂŬƵůƚĂ^ƚĂǀĞďŶşͲŽďŽƌ'ĞŽĚĠnjŝĞĂ<ĂƌƚŽŐƌĂĨŝĞ <ĂƚĞĚƌĂŵĂƉŽǀĄŶşĂŬĂƌƚŽŐƌĂĨŝĞ
SEMESTRÁLNÍ PRÁCE ϮϬϭϯ
aƉĂēĞŬ&ŝůŝƉ
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto semestrální práci vypracoval samostatnČ a veškeré použité podklady, ze kterých jsem þerpal, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.
Špaþek Filip
Abstrakt V této semestrální práci se zabývám francouzským ostrovem Korsika. Snažil jsem se popsat ostrov komplexnČ, proto se v textu doþtete o korsické geografii, historii, ekonomice a obyvatelstvu. ZávČr práce popisuje politickou situaci a s ní spojené separatistické dČní na ostrovČ, jeho prĤbČh a dĤvod vzniku.
Klíþová slova PohoĜí v moĜi, Macchie, GR20, FLNC (Korsická Fronta Národního osvobození)
Abstract In this term paper I describe the French island of Corsica.I tried to describe overall of the island, so you can find information about Corsican geography, history, economy and population. The conclusion describes the political situation and associated separatist events on the island, its progress and reason for existence.
Key words Mountains in the sea, Macchie, GR20, FLNC (Corsican National Liberation Front)
1) Geografie a geologie ............................................................................................................. 5 Poloha ..................................................................................................................................... 5 Vznik ...................................................................................................................................... 5 Geologie.................................................................................................................................. 5 Podnebí ................................................................................................................................... 6 2) Historie .................................................................................................................................. 6 3) Fauna a flóra ........................................................................................................................ 7 Flóra ........................................................................................................................................ 7 Fauna ...................................................................................................................................... 8 Ochrana pĜírody ...................................................................................................................... 9 4) Obyvatelstvo ......................................................................................................................... 9 Obyvatelstvo ........................................................................................................................... 9 Jazyk ..................................................................................................................................... 10 Politika .................................................................................................................................. 10 Náboženství .......................................................................................................................... 10 Napoleon Bonaparte ............................................................................................................. 11 5) Ekonomika .......................................................................................................................... 12 HospodáĜství ......................................................................................................................... 12 TČžký prĤmysl ...................................................................................................................... 12 Cestovní ruch ........................................................................................................................ 12 Doprava ................................................................................................................................ 12 5) Kultura ................................................................................................................................ 13 Architektura .......................................................................................................................... 13 Tradice .................................................................................................................................. 14 6) GR 20................................................................................................................................... 14 7) Korsický separatismus....................................................................................................... 15 Korsická fronta národního osvobození FLNC ..................................................................... 15
JoxĤv statut ........................................................................................................................... 16 Jospinovo vyjednávání ......................................................................................................... 17 ZávČr ..................................................................................................................................... 18 Použité zdroje ......................................................................................................................... 18 Knižní zdroje : ...................................................................................................................... 18 Internetové zdroje : ............................................................................................................... 18 Obrázky ................................................................................................................................... 19
1) Geografie a geologie
Ostrov Korsika má rozlohu 8 722 km2 a je þtvrtým nejvČtším ostrovem StĜedomoĜí po Sicílii, Sardinii a Kypru (viz obrázek [1]). Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což pĜibližnČ odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Na jihu ostrovu oddČluje Korsiku 12 km široký pruh moĜe od sousedního ostrova Sardinie. Korsika je nejhornatČjší ostrov StĜedomoĜí s prĤmČrnou nadmoĜskou výškou 568 m. Proto bývá þasto nazývána jako PohoĜí v moĜi nebo jako Hora v moĜi. Nejvyšší horou ostrova je vrchol Monte Cinto, který je vysoký 2 706 m a leží na severo-západní þásti ostrova. PohoĜí má tvar obráceného písmene S a protíná ostrov ze severozápadu na jihovýchod. HĜbet tohoto velkého horského masivu pomyslnČ rozdČluje Korsiku nejenom na dvČ þásti, ale také na dva odlišné regiony, kde každý z nich má rozdílné kulturní tradice a životní styl(viz obrázek [2]). Jeden se jmenuje ve francouzštinČ au-dela des monts, korsicky "Pumonti" (pĜedhoĜí) a druhý en-deça des monts, korsicky "Cismonte" (záhoĜí) bráno smČrem k Itálii. Toto pĜírodní dČlení do znaþné míry respektuje i dnešní správní rozdČlení na Haute-Corse s hlavním mČstem Bastia a na Corse-du-Sud s hlavním mČstem Ajaccio.
Teprve v sedmdesátých letech tohoto století byla na základČ dlouhodobých vČdeckých výzkumĤ vytvoĜena hypotéza o vzniku ostrova a uznána existence korsicko-sardinského mikrokontinentu, který byl pĤvodnČ spojen s kontinentální Evropou. Ve druhohorách se tento mikrokontinet odtrhl od Pyrenejí. Pomalým rotaþním pohybem kolem pomyslné osy ležící v italské Ligurii se nČkdy v polovinČ tĜetihor (asi pĜed 30. mil.let) dostala tato masa hornin do dnešní polohy a vznikly nejenom dva sousední ostrovy, Korsika a Sardinie, ale také Baleárské ostrovy. Tato hypotéza také objasĖuje dnešní rozdČlení ostrova na dvČ zcela odlišné geologické þásti. Jihozápadní þást ostrova je tvoĜena krystalickými horninami (žuly, ruly, ryolity), zatímco severovýchodní þást Korsiky tvoĜí moĜské sedimenty, které byly vytlaþeny ze dna oceánu (blýskavé bĜidlice).
Korsika je geograficky rozdČlena na tĜi oblasti, které odpovídají geologické stavbČ ostrova. Východní þást ostrova je bĜidliþnatá, západní potom krystalická a obČ rozdČluje centrální brázda. Staré podloží západní krystalické Korsiky pokrývá pĜibližnČ 2/3 plochy ostrova. Podloží obsahuje pĜedevším krystalické horniny jako jsou žula, rula, ryolit a andezit. Díky odlišnému složení žuly se v jednotlivých þástech této oblasti vytvoĜili krajiny zcela odlišného charakteru. Na severovýchodČ Korsiky se nachází bĜidlice na zbývající 1/3 ostrova. Jedná se o skupinu menších horských ĜetČzcĤ, které jsou orientovány od severu k jihu. Tato oblast je sedimentárního pĤvodu a byla vyvrásnČna v tĜetihorách. PohoĜí nedosahují takových nadmoĜských výšek jako krystalická þást ostrova. Odlišné zvČtrávání bĜidlic zpĤsobuje, že krajina je jiného charakteru než v krystalické oblasti. Vrcholy jsou nižší, oblejší a mají ménČ prudké svahy. Místy jsou bĜidlice proloženy ophiolity, což jsou metamorfované horniny mající tmavozelenou barvu a jsou daleko pevnČjší než okolní bĜidlice. V centrální brázdČ, která oddČluje západní a východní Korsiku, se prolínají krystalické horniny s bĜidlicemi. Nejvíce patrná je tato brázda ve stĜedu ostrova.
5
Díky rozmanitosti hornin je ostrov také nazýván jako ráj geologie. Na minerály byla spíše bohatá východní þást ostrova. TČžily se zde železné rudy, rudy barevných kovĤ, stĜíbrná ruda, antimon nebo azbest. V souþasné dobČ je vČtšina minerálních zdrojĤ již vyþerpána a ložiska jsou zajímavá spíše pro sbČratele než pro prĤmyslové zpracování. Vodní zdroje jsou na ostrovČ znaþné oproti jiným stĜedomoĜským ostrovĤm. PĜíþné hĜebínky hlavního horského ĜetČzu na západČ ostrova jsou ohraniþeny kotlinami tvoĜenými sítí Ĝek, Ĝíþek a potokĤ, které prudce klesají k moĜi a konþí zálivem nebo zátokou. Korsické Ĝeky mají nepravidelný prĤtok jak se sluší na Ĝeky ve StĜedozemí. V období léta je v nich jen málo vody, pĜi podzimních deštích a zejména pĜi jarním tání se však zmČní v divoké toky, které berou vše co jim stojí v cestČ. Na západČ a ve stĜedu ostrova bývají vodní toky prĤzraþné, na východČ potom jsou bahnité, protože obsahují velké množství drobných þásteþek vznikajících zvČtráváním bĜidlic. Nejdelší Ĝekou je Ĝeka Golo (84 km) pramenící v hlavním korsickém hĜebeni.
À PobĜežní oblasti jsou pĜíznivČ ovlivnČny stĜedomoĜským podnebím (mírné zimy, teplá léta), zatímco vnitrozemí ostrova - pĜedevším horské oblasti - je vystaveno silným výkyvĤm poþasí (pomČrnČ chladné podnebí, v zimČ s bohatými dešĢovými a snČhovými srážkami). PrĤmČrná roþní teplota þiní u moĜe 20° C, ve výšce 1000 m n.m. pouhých 12° C. NejdĤležitČjším faktorem, který ovlivĖuje podnebí na Korsice je vítr. Ten sice þasto pĜináší tolik potĜebnou vláhu a má tak pĜíznivý vliv na vegetaci, ale je také hlavní pĜíþinou katastrofických lesních požárĤ. Množství srážek je na ostrovČ pomČrnČ velké (900 mm), nejsou však rozdČleny rovnomČrnČ. Rostou smČrem do vnitrozemí s pĜibývají nadmoĜskou výškou. Na ostrovČ se vyskytují þasto mlhy, zvláštČ v horských oblastech se objevují po celý rok. Jejich existence je velmi dĤležitá pro horskou flóru, protože jí dodávají tolik potĜebnou vláhu zvláštČ v letních mČsících. Na horách spadne v zimČ velké množství snČhu, který na nČkterých místech vĤbec neroztaje. Korsika nabízí 3 malé lyžaĜské stĜediska nacházející se v nadmoĜských výškách od 1400 do 1870 m.n.m. (Ghisoni, Val d’Eze and Vergio), lyžaĜská sezona bývá od prosince do dubna. Na severních svazích zĤstává sníh nejdéle a tvoĜí zde dĤležité zásoby vody, které jsou potom v letních mČsících uvolĖovány.
2) Historie Ostrov je obydlen, podle archeologických nálezĤ, asi od roku 6 750 pĜ.n.l. PĤvodní obyvatelé se zabývali lovem a sbČrem, není ovšem dosud známo, jak a odkud se na ostrov dostali. Již od dávné minulosti byla Korsika stĜedem zájmu jiných národĤ, které ji chtČli dobýt a ovládnout. Národy které vyhnali pĤvodní obyvatelstvo a ostrova se zmocnili byly ěekové, Etruskové, Kartaginci, ěímané, MauĜi, Pisané a Janované, aby se nakonec dostala do francouzských rukou. ZpĤsobeno je to tím, že Korsika byla dĤležitým územím pĜi obchodních cestách vodami StĜedozemního moĜe. ěekové – Na ostrov vstoupili v polovinČ 6.století pĜ.n.l., bylo založeno mČsto Aleria a zaþali se postupnČ roztahovat po ostrovČ. 6
Etruskové– VytvoĜili spojenectví s Kartaginci a ěeky z ostrova vypudili. Po nČkolik následujících století Korsice Etruskové dominovali. ěímané – Spojenectví s Kartaginci znamenalo válku proti ěímu (Punská válka). ěímané získávají ostrov pod svoji kontrolu roku 295 pĜ.n.l. Korsika patĜí Ĝímské Ĝíši až do roku 430 n.l. kdy je dobyta Vandaly. Roku 522 ostrov získává Byzantská Ĝíše. MauĜi ( Arabové ) – Zabrali ostrov ByzatincĤm, opČt zahnali místní obyvatelstvo do nepĜístupných hor vnitrozemí. MauĜi Korsiku opouštČjí po prohraných bitvách proti Pise a Janovu. Pisané – Roku 1077 získali práva na ostrov od papeže ěehoĜe VII. Janované se domáhají svých práv na ostrov a papež rozdČluje roku 1133 Korsiku mezi Janov a Pisu rovným dílem, Janov však nebyl spokojen. Janované – Získávají Korsiku roku 1282 po bitvČ u Melorie proti Pise. Neustálý boj s hrdými Korsiþany a papežem Bonifácem VIII, který neuznal jejich vítČzství nad Pisou. V roce 1553 vyslal na Korsiku Francouzký král JindĜich II. vojsko, po jejím dobytí za pomoci místních obyvatel roku 1557 však roku 1559 podepisuje s Janovem smlouvu a Korsika zĤstává pod vládou Janova. Poþátkem 18. století nastává vlna vzpour a snaha o osamostatnČní Korsiky, nejdĜíve proti Janovu a od 15.kvČtna 1768 po podepsání Versailleské smlouvy, kdy získává práva na Korsiku Francie, proti Francii. NejvýznamnČjší osobnost povstaleckých událostí byl Pasqual Paoli, národem pojmenovaný jako otec vlasti, který Francii vyhlásil válku. Francie však svou pĜevahou vyhrála a Korsika od té doby patĜí Francii. Francouzi – v roce 1794 jsou Francouzi na 2 roky z Korsiky vyhnáni a to Anglií, kterou na pomoc pĜivedl Paoli. Angliþani však kvĤli rozporu s Paolim a zároveĖ kvĤli francouzskému tlaku ostrov v roce 1796 opustili. V roce 1942 bČhem II. svČtové války je ostrov obsazen nČmecko-italskými vojsky s kterými místní odboj svádČl velmi úspČšný boj. K osvobození ostrovu došlo 4.Ĝíjna 1943.
3) Fauna a flóra Na Korsice najdete živoþichy a rostliny, které jsou typickými pĜedstaviteli stĜedozemní fauny a flóry. Avšak díky velkému množství míst s rĤznými pĜírodními podmínkami (pláže, hory, ...), které umožnily vývoj rĤzných rostlinných a živoþišných druhĤ, existují druhy nacházející se pouze na Korsice, pĜípadnČ na blízkých ostrovech. Tyto rostliny a živoþichové s omezeným rozšíĜením pĜedstavují to, co nazýváme “endemická fauna a flóra Korsiky“.
×
Na Korsice roste okolo 2 900 rostlinných druhĤ a poddruhĤ, 296 z nich je endemických (nČkteré rostou pouze na Korsice, jiné najdete také na Sardinii, v Toskánsku, na Baleárských ostrovech a nČkdy také v Pyrenejích a v Alpách). Typickými dĜevinnými zástupci korsické endemické kvČteny jsou olše vonná a poddruh borovice þerné , která je charakteristická pro horské polohy ostrova (viz obrázek [4 ]). V horách se dále mĤžete setkat se žlutými kruþinkami, silnČ aromatickou routou korsickou a þistcem korsickým, fialovým nebo bílým smilem, který pĜipomíná malou slamČnku. Nápadná je také þemeĜice korsická se 7
zelenavými kvČty, velkokvČté orlíþky, bílý koniklec alpský a þasný krokus korsický. Pokud máte štČstí, naleznete v nižších polohách i orchideje. Pro Korsiku je nejtypiþtČjší dva až þtyĜi metry vysoký porost Macchie (pokrývá více než 25% ostrova, viz obrázek [3]). Jedná se o stĜedomoĜský stále zelený keĜ, tvoĜící pichlavý porost. V podrostu s ním v sousedství žijí vonné byliny (tymián, dobromysl, máta, šalvČj, …). Jsou to silnČ pryskyĜiþnaté rostliny, keĜe jsou vzájemnČ propletené, rostliny jsou houževnaté, vČtšinou porostlé trny. Pro tyto souvislé stĜedomoĜské porosty vznikl na Korsice obecný název macchia a jako pojmenování této rostliny se rozšíĜil do dalších jazykĤ. Je to jediné slovo z korsiþtiny, které proniklo do svČta Vegetaci je možno rozdČlit do stupĖĤ podle nadmoĜské výšky, ty jsou však trochu jiné než jak je známe ze stĜední Evropy a v rĤzných þástech ostrova se také rĤznČ projevují, podle charakteru pĤd a blízkosti moĜe. Velmi zhruba mĤžeme vegetaci rozdČlit do oblastí podle nadmoĜské výšky. Nízko položené oblasti sahají do nadmoĜské výšky 500 m. Bují zde již zmiĖovaná macchie, na vápencových podkladech ji mohou nahrazovat cisty. DaĜí se zde také exotickým rostlinám jako jsou opuncie, agave, aloe a eucalyptus. Místy je hojný korkový dub, z jehož kĤry se vyrábČjí korkové zátky. V tČchto oblastech se pČstují citrusové plody - pomeranþe, mandarinky a také cedráty, jejichž plody, jakési velké citrony s bradavþitým povrchem, jsou používány v pekaĜství a cukráĜství a vyrábí se z nich výborný cedrátový likér. Pro vysoko položená údolí v nadmoĜské výšce 500-1500m jsou typické porosty dubu cesmínolistého nebo borovice pĜímoĜské s hustou macchií v podrostu. Díky suchĤm a velkému obsahu silic, zde v létČ þasto dochází k požárĤm, které jsou však v macchiích naprosto pĜirozeným jevem. V lesích je dále zastoupen dub šípák, dub zimní, kaštanovník setý, habrovec habrolistý, javor montpelierský. Mezi keĜi najdeme cesmínu ostrolistou, zimostráz vždyzelený a rĤži serafínskou. Hory nad 1500 m.n.m. se vyznaþují nepĜítomností stromĤ. Horní hranice lesa je zhruba ve výšce 1600 - 1800 m.n.m. Na vlhþích místech jsou olšové kĜoviny s dominující olší vonnou, v podrostu s þetnými kapradinami a statnými bylinami. Na sušších místech se vyskytují trnité kĜoviny, v nichž se uplatĖuje jalovec nízký, dĜišĢál a kruþinka. Pozzines jsou rašelinné trávníky s nízkým drnem, tvoĜené ostĜicemi a sítinami (rostliny podobné travám), které vznikly vyplĖováním a zarĤstáním ledovcových jezer. Spolu s olšemi tvoĜí jedineþný ráz korsické horské krajiny.
Také mezi Korsickými živoþichy mĤžeme nalézt ojedinČlé druhy, kteĜí se vyvinuli jinak než jejich pĜíbuzní na pevninČ. ZpĤsoby adaptace endemické fauny mohou být rĤzné: zmenšení velikosti tČla, modifikace nČkterých fyzických vlastností, pĜizpĤsobení se jiným životním podmínkám. Typickým znakem endemické fauny na Korsice je brhlík korsický (viz obrázek [5]). Tento 12 cm velký pták hnízdí v odumĜelých kmenech borovic. Ve skalnatých horských oblastech charakterizovaných vysokými skalními stČnami žije orlosup bradatý který má rozpČtí kĜídel až 2,80 m, žije v nadmoĜských výškách 1000 - 1700 m. Tento mrchožrout je odkázán na pĜítomnost stád ovcí a kvĤli zmenšující se potravní nabídce musí být v souþasné dobČ pĜikrmován. Dalším vzácným živoþichem na ostrovČ je žabka sardinská, která se vyznaþuje skvČlými mimikry (je schopna se zbarvit). Není lehké ji spatĜit,jelikož žije v 8
korytech prudkých potokĤ. Naopak pĜehlédnout nelze JeštČrku zední, která se se svou špiþatou tlamiþkou živý kobylkami, pavouky a cvrþky. Jelen korsický (viz obrázek [5]) v 18. st. obýval témČĜ celý ostrov, ale poslední kus byl uloven v roce 1968. Nyní se korsická vláda úspČšnČ snaží o jeho reprodukci ze Sardinie, na ostrovČ již žije pĜes 70 jedincĤ. Je menší než jeho pĜíbuzný na kontinentu a má také tmavší zbarvení. StejnČ jako u rostlin tak i u živoþichĤ najdeme na Korsice kromČ endemických druhĤ také bČžné evropské druhy jako je liška obecná, zajíc polní, plch lesní, aj. JistČ také potkáte všudypĜítomná polodivoká prasata, jejichž maso je pochoutkou, jelikož se živí pĜevážnČ koĜínky vonných bylin z podrostu macchie, které dodají masu vĤni.
âÀ KvĤli ochranČ pĜírodního bohatství v horách i na pobĜeží Korsiky byl v roce 1972 založen Korsický pĜírodní park. Jeho rozloha je 330 000 ha (více než 1/3 celkové rozlohy ostrova). Rozkládá se po obou stranách hlavního korsického hĜebene témČĜ od Calvi až pĜed Porto-Vecchio. Náleží do nČj také velká þást západního pobĜeží kolem zálivu Porto na sever až po zátoku Baie de Crovani, vþetnČ pĜírodní rezervace Scandola. Správa parku se stará o ochranu pĜírody na území parku, zajišĢuje zvláštní ochranu vzácných druhĤ rostlin a živoþichĤ, usiluje o snížení množství požárĤ lesa a macchie, snaží se o údržbu a zachování tradiþních staveb (salaše, mlýny, staré domy) a také o znovuosídlení starých vesnic ve vnitrozemí a obnovení tradiþního zpĤsobĤ hospodaĜení (pastevectví, pČstování kaštanovníkĤ). KĜehké ekosystémy jsou chránČny také v pĜírodních rezervacích, které bývají založeny za úþelem záchrany nČkterého rostlinného nebo živoþišného druhu pĜed vymizením.
ͶȌ Na ostrovČ žije pĜibližnČ 200 000 obyvatel, ale více než 40 % celkové populace žije ve dvou nejvČtších mČstech ostrova, v Ajaccio a v Bastia. Bastia je nejvíce prosperující mČsto ostrova a zároveĖ také nejvČtší a nejdĤležitČjší pĜístav Korsiky. Ajaccio naproti tomu slouží jako turistická destinace pro mnoho návštČvníkĤ ostrova a souþasnČ je také sídlem správních orgánĤ vþetnČ korsického parlamentu. Korsika je nejménČ zalidnČným územím v celém StĜedomoĜí. PrĤmČrná hustota obyvatel se pohybuje okolo 27 lidí na km2. Pro porovnání na MaltČ je napĜíklad prĤmČrná hustota obyvatel 1000 lidí na km2 a na Sicílii 170 lid. Je samozĜejmostí, že velký vliv má na hustotu obyvatel fakt že je Korsika nejhornatČjším ostrovem stĜedomoĜí. V letních mČsících však poþet jeho obyvatel prudce vzroste. Poþet turistĤ, kteĜí pĜijíždČjí objevovat krásy ostrova, se ztrojnásobil mezi roky 1970-1990. V souþasné dobČ se poþet turistĤ, kteĜí každoroþnČ ostrov navštíví, pohybuje kolem 2 milionĤ a toto þíslo neustále roste. Na ostrovní populaci mČly vliv nejenom þasté emigraþní vlny obyvatel z dĤvodu politického pronásledování nebo ekonomických pomČrĤ mnoha rodin, ale také epidemie, zemČdČlské katastrofy, kdy zemČdČlská pole zasáhla fyloxera þi révokaz a váleþné ztráty, kdy ostrov ve dvou válkách ztratil pĜes 30 000 mužĤ. Také vendetta se podepsala na úbytku populace, protože jen na pĜelomu 18. a 19.století pĜišlo násilným zpĤsobem o život pĜibližnČ 30 000 KorsiþanĤ. Obyvatelstvo odcházelo za lepším živobytím nejþastČji do Francie, do mČst Marseille, Nice nebo do Toulonu, kde pĜedstavují velmi poþetnou komunitu obyvatel. Ostrov zasáhla také imigraþní vlna, kdy pĜicházeli v 19.století pĜistČhovalci z Itálie a koncem 50. a 9
poþátkem 60.let pĜicházeli Francouzi a AlžíĜané, kteĜí museli opustit bývalou francouzskou kolonii Alžír po podpisu mezinárodní dohody z Evianu v roce 1962.
ÚĜedním jazykem je Francouzština, hovoĜí se tu ale þasto italsky a korsicky. PĤvodní jazyk, korsiþtina, byl dlouhé léta zakázán, ale po velkých protestech a bojích si Korsiþané vymohli používání korsiþtiny, i když oficiálním a hlavním úĜedním jazykem zĤstala francoužština. Dalším dĤležitým ústupkem ze strany Francie bylo povolení znaþit jména mČst a obcí dvojjazyþnČ (viz obrázek [6]), tedy v korsiþtinČ i ve francouzštinČ, zĜejmČ protože už se francouzské úĜady nechtČli koukat na zaškrtané þi prostĜílené francouzské názvy. V korsiþtinČ jsou vydávané noviny, korsiþtinou se mluví v rozhlase a v korsiþtinČ vysílá také regionální zpravodajství francouzské televize. Korsiþtina se dnes i bČžnČ vyuþuje na stĜedních a vysokých školách. Její pĤvod není známý, nČkteĜí lingvisté se domnívají, že je to pĤvodní jazyk, nČkteĜí, že byl odvozen z latiny, jiní se domnívají, že je to italský dialekt podobný toskánštinČ jen s jiným pravopisem (tento názor dlouho zastávala Francie) a další si myslí, že jazyk mohl vzniknout z jiného románského jazyka. Také korsiþtina má však nČkolik odlišností. Záleží, zda se nacházíte na východním nebo na západním pobĜeží. Na východní stranČ ostrova je jazyk více zpČvný, na západČ je zase originálnČjší a má jinou výslovnost. NapĜíklad kĤĖ je na východČ cavallu a na západČ cavaddu. Je to jazyková forma dd, tedy zmČna koncovek z písmena l na písmeno d.
Korsika má sice kulturní autonomii, ale politicky je Ĝízena Francií, což se ostrovanĤm nelíbí, a proto se snaží vyvíjet snahy o úplnou autonomii (vlastní vláda a parlament). Pro francouzské politiky je agresivita obyvatel na ostrovČ dĤležitým tématem. Snahy o vyĜešení tamČjší situace probíhají již od jejího pĜipojení v 18. století a stále neúspČšnČ. Korsika se liší od Francouzského státu historií, geografií i kulturou, jelikož je její spoleþenství založené na tradici násilí a vendetČ. Již z prvních historických záznamĤ vyplývá, že ostrované o svĤj domov v prĤbČhu vČkĤ jen neustále bojují. Korsiþané nerespektují váleþné konvence a jako politickou metodu zprostĜedkování svých myšlenek používají násilí. Dokonce se jedná o systematickou i intenzivní ozbrojenou propagandu. Tato násilná þinnost má za cíl pĜitáhnout pozornost k ostrovu a k jeho situaci, je politicky motivovaná, nacionalisté argumentují nedostatkem prostoru pro vyslovení svých politických zájmĤ. KromČ nČkolika vyhlášených pĜímČĜí z dĤvodĤ vyjednávání, boj na Korsice v podstatČ nikdy neustal. V minulém století vzniklo mnoho frakcí zabývajícím se „bojem za svobodu“. Avšak rozdílnosti organizací v názorech na zpĤsob vedení boje za nezávislost, vede k neschopnosti vytvoĜení silné a jednotné organizace. Násilí tedy nepolevuje a spíše se kvĤli þetným štČpením stává hĤĜe kontrolovatelné. Korsika zĤstává nadále ekonomicky závislou na kontinentu. Nacionalisté chtČjí podle oficiálního stanoviska uznání zvláštního korsického národa od Francie a získání statusu zámoĜského teritoria s vlastním parlamentem i vládou.
āÀ Jedna z dalších vČcí, která ovlivĖuje snahu korsiþanĤ po autonomii je jejich vČtší dĤraz na náboženství. PĜevládá katolická víra. Korsiþané jsou na rozdíl od FrancouzĤ, kteĜí jsou známí svým vlažným pĜístupem k náboženství a církvi, v tomto ohledu o nČco konzervativnČjší. Náboženství na ostrovČ se projevuje hlavnČ pĜi kĜesĢanských svátcích. 10
PravdČpodobnČ nejvČtší rodák Korsiky, narodil se v Ajacciu v srpnu 1768 jako druhý syn Laetitie Ramolino a právníka Carla Bonaparta jako jeden z jejich 13-ti dČtí (na živu zĤstalo jen 8). NapoleonĤv otec prožíval po boku Pasquala Paoliho tČžké chvíle odboje proti FrancouzĤm. Po porážce u Ponte Nuova se vrátil do Ajaccia, kde pĤsobil u královského soudu. Svému postavení vdČþil za to, že jeho nejstarší syn Josef byl pĜijat do semináĜe a Napoleon do vojenské školy. Napoleon mČl již od dČtství náklonnost k armádČ. Ve vojenské škole patĜil k nejlepším matematikĤm. Byl však náladový a tČžko ovladatelný. Studia dokonþil v PaĜíži, v té dobČ se vášnivČ zabýval historií své vlasti. Roku 1785 se Napoleon stává dĤstojníkem ve Valence a sepisuje korsické dČjiny. Napoleon se v dobČ vojenské služby þasto vracel do Ajjacia, kde po otcovČ smrti pĜevzal vedení rodiny. Když vypukla ve Francii revoluce, vzplanul pro její ideály a vrhl se do politického dČní. SpoleþnČ se svým bratrem Josefem zakládá v Ajacciu Revoluþní klub a usiluje o zrovnoprávnČní s Francií. Když se Paoli vrací z vyhnanství, pĜipojuje se k nČmu a prosazuje revoluþní zásady. V té dobČ se Korsika ještČ jednou pokusila vymanit z francouzské nadvlády. Pasquale Paoli požádal o pomoc Anglii, a Angliþané skuteþnČ ostrov obsadili. Napoleon, jako pĜívrženec Francie musel Korsiku opustit, její snČm ho prohlásil za zrádce. V roce 1796 se Britové Korsiky vzdali a Paoli odchází znovu do vyhnanství. Ostrov již zĤstal natrvalo v rukou Francie. Poþátek Napoleonovy závratné kariéry bylo jeho jmenování dČlostĜeleckým velitelem pluku, který mČl pĜivést k rozumu Toulon, který se vzbouĜil proti výkonnému orgánu Francie . Po úspČšném podrobení pevnosti byl jmenován brigádním generálem. V Ĝíjnu 1795 potlaþuje v PaĜíži monarchistické povstání a o rok pozdČji ve dvaceti pČti letech se stává velitelem francouzské armády bojující v Itálii proti Rakousku. Po skvČlých vítČzstvích se vydává na dobrodružné tažení do Egypta, jež se nezdaĜilo. Napoleon opustil vojsko a na zpáteþní cestČ do PaĜíže se naposledy zastavil v Ajacciu. Po návratu do PaĜíže se Napoleon pustil do pĜípravy spiknutí. Se svými pĜívrženci pĜevzal dne 9.11.1799 státní moc a stal se prvním konzulem Francie. Napoleon si byl vČdom, že vetší slávu pĜináší mír než válka, proto po pĜevzetí moci usiloval o vítČzný mír. V bitvČ u Marenga rozdrtil rakouskou armádu, roku 1801 uzavĜel mír s Rakouskem a za rok poté s Anglií. SouþasnČ smíĜil Francii s papežem. Roku 1804 se dal korunovat na císaĜe. Republikánské státní zĜízení se promČnilo v diktaturu. Napoleon toužil po stále vetší moci a proto mír moc dlouho netrval. Napoleon vytáhl znovu do války, a tentokráte si dal za cíl dobít svČt. Roku 1805 vítČzí Napoleon u Slavkova nad spojenými rakousko-ruskými vojsky, o rok pozdČji poráží prusko-saskou armádu a vyhlašuje kontinentální blokádu Anglii. JeštČ dvakrát vítČzí nad Rusy a uzavírá mír s carem Alexandrem. Toto je vrchol jeho slávy. Zaþátek Napoleonova konce bylo ruské tažení v roku 1812. VítČzství ruských vojsk prakticky zniþilo francouzskou armádu. O rok pozdČji prohrává Napoleon bitvu u Lipska. Spojenci Prusko, Rakousko, Rusko a Anglie pronásledují Napoleona až do PaĜíže. Napoleon se vzdává vlády a je roku 1814 na nátlak svých generálĤ poslán na ostrov Elba. Po nČkolika týdnech pobytu se pouští do nové práce, organizuje svĤj ostrĤvek jako velkou Ĝíši. Obyvatelé jsou jím nadšeni. Napoleon staví silnice, nemocnice, buduje školy, zakládá divadla, organizuje celní správu, naĜídil oþkování dČtí a zvelebuje pĜístav. Bohužel tento rozmach trvá jen krátce, když se Napoleon dozvídá o spojeneckých neshodách, využívá vhodné chvíle a 26.2.1815 se naloćuje na dva koráby s hrstkou vojáku a s touto "armádou" znovu na 100 dní dobývá Francii. Avšak v rozhodující bitvČ u Waterloo prohrává a je nucen znovu abdikovat. Tentokrát je Angliþany internován až do Atlantského oceánu na ostrov Svatá helena, kde 5.5.1821 zemĜel na rakovinu.
11
âÀ Na Korsice bylo již od pradávna nejvíce rozšíĜeno pastevectví a zemČdČlství, které hrálo vždy dĤležitou roli v ekonomice ostrova. Skuteþný rozmach však zemČdČlství zaznamenalo po druhé svČtové válce, kdy Ameriþané v rámci pomoci UNRRA nasadili velké množství DDT(pĜípravek urþený k hubení hmyzu), aby vyhubili komáry rodu anopheles, kteĜí byli hlavními pĜenašeþi malárie. ZároveĖ došlo k vysoušení bažin, a tudíž k možnosti hospodáĜskému využití dĜíve ani neobyvatelných oblastí. Zaþali se budovat zavlažovací systémy, vodní rezervoáry a pĜehrady. Prudký nárĤst produkce byl zaznamenán v polovinČ 50.let 20.století, kdy ostrov zasáhla imigraþní vlna alžírských FrancouzĤ, kteĜí byli zvyklý obdČlávat pĤdu ve zcela jiných podmínkách. Zaþala se zvyšovat produkce obilí, zaþalo se ze zakládáním nových vinic a zvýšil se chov dobytka. Chovají se krávy, ovce, kozy a zejména prasata. Maso se zpracovává pĜímo na ostrovČ a masné výrobky se pĜepravují na kontinent, kde jsou velmi žádané. Obdobná situace je se sýry a s produkcí vína. Na pevninu se dále dovážejí ústĜice, které se hojnČ pČstují na speciálních farmách ve slaných jezerech východního pobĜeží. V souþasné dobČ se na Korsice podaĜilo vyšlechtit nové druhy mandarinek (clementine corse), broskví, oliv, citrusĤ a poslední dobou se zaþalo experimentovat s pČstováním kiwi. Hlavní zemČdČlské oblasti jsou na východČ ostrova, v oblasti mezi mČsty Bastia a Porto-Vecchio, na jihu v oblasti Figari a Sarténe, na severozápadČ v oblasti Calvi a Balagne a na severu v oblasti Patrimonio a Nebbio.
³āýõ TČžký prĤmysl se již na ostrovČ nevyskytuje. JeštČ v minulém století se zde tČžily rĤzné nerosty (arsenik, antimon, serpentinit, magnetit, granit), které se na zpracování pĜepravovaly do Evropy, ale vČtšina ložisek už je vytČžená nebo jejich tČžba ekonomicky nároþná.
À
V poslední dobČ se na ostrovČ cestovní ruch rozšíĜil na takovou úroveĖ, že je jedním z nejvČtších pĜíjmĤ ostrova. Proto stále více KorsiþanĤ je zamČstnáno ve službách, které díky vzrĤstajícímu zájmu turistĤ o návštČvu ostrova zažívají nebývalý rozmach. V posledních letech pĜibývá staveb hotelĤ a turistických objektĤ, ve mČstech a na plážích se budují nové restaurace a bary, mnoho obyvatel pronajímá své domy a ve mČstech vyrĤstají nové supermarkety.
Na Korsice jsou 4 vČtší letištČ (Ajaccio, Bastia, Calvi a Figari). Letecké spoje jsou zajišĢovány nejþastČji z PaĜíže, z Nice a z Frankfurtu. Stále je však nejvyužívanČjší a pro ostrov i nejtypiþtČjší námoĜní doprava. Na Korsiku mĤžete po moĜi cestovat z Francie, a to jmenovitČ z Marseille, Toulonu nebo z Nice nebo z Itálie, a to z Janova, Savony, Livorna nebo ze Sardinie. NejvČtší a obchodnČ nejvyužívanČjší je pĜístav a hlavní mČsto severní þásti 12
Korsiky Bastia, další vČtší pĜístavy jsou ve mČstech Ajaccio a Porto-Vecchio. V souþasné dobČ projde dennČ korsickými pĜístavy pĜes 300 tun zboží v obou smČrech. Na Korsice je také železniþní doprava. Trasa vedoucí z Ajaccia do Ponte Leccie, kde se rozdČluje na trasu vedoucí do Bastie a na trasu vedoucí do Calvi. Trasa Ponte Leccia-Calvi je velice unikátní jelikož prochází korsickým národním parkem, stoupá z nulové nadmoĜské výšky až do prĤsmyku Col de Vizzavona(1 163m), prochází mnoha tunely a pĜes nČkolik viaduktĤ (nejznámČjší u mČsteþka Vivario, navrhnutý a vyprojektovaný Gustavem Eiffelem viz obrázek [7]) a vede kolem krásných pláží severozápadního pobĜeží.
ͷȌ Kultura je jedním z nejdĤležitČjších znakĤ KorsiþanĤ. Odráží se zde hlavnČ þastá zmČna civilizace a druhĤ národĤ kteĜí ostrov v prĤbČhu historie osidlovali, což ovlivnilo rĤznorodost architektury i jiných kulturních znakĤ - napĜ. tradice vícehlasé písĖové tvorby nebo samotná korsiþtina. VĤbec nejdĤležitČjším prvkem korsické kultury je vendetta, která souvisí s celkovým násilným chováním ostrovanĤ a jejich nepochopením ze strany Francie.
Nejstarší umČlecké pĜedmČty nalezené na Korsice jako jsou sekery, nože, náramky, hroty šípĤ nebo úlomky keramiky pocházejí z doby kamenné, tedy z období pĜed 8 až 4 tisíci let. Jsou uloženy v muzeích v Bastia, Sarténe, Levie a Albertacce. Na Korsice se nacházejí stovky menhirĤ (viz obrázek [8]), což jsou vztyþené kamenné monolity vysoké až 4 m, stojící samostatnČ nebo ve skupinách. Pocházejí z období 3500-1000 let pĜ.n.l. Z doby kamenné pocházejí menhiry s obliþejovými rysy a s rameny. Menhiry na kterých se kromČ anatomických detailĤ objevují také zbranČ pocházejí z doby bronzové V 9. století pĜichází na Korsiku románská kultura, jejíž nejvČtší rozkvČt nastává v 11. století. Z této doby je zachováno mnoho kostelĤ a kaplí, na jejichž stavby byly þasto používány tmavé a svČtlé kameny (viz obrázek [8]). Tyto stavby také zdobí mnoho detailĤ vyrytých do kamene (geometrické tvary, ozubená kola, pletencové ornamenty, podivná zvíĜata, záhadné postavy) Baroko zaþíná na ostrovČ v 16. století. StĜídmé exteriéry kontrastují s interiéry bohatČ zdobenými zlatem mramorem, olejovými malbami a dĜevČným vyĜezávaným nábytkem. Janované se snažili o rozvoj obchodu a zemČdČlství na ostrovČ. Za tČmito úþely byly postaveny na frekventovaných cestách mosty. Jsou charakteristické jedním obloukem a úzkým kamenným chodníkem s výrazným zalomením. Všem mostĤm na ostrovČ se od té doby bez ohledu na to, kdy byly postaveny, Ĝíká janovské mosty. Janované nechali také vybudovat systém strážních vČží po celém obvodČ ostrova. MČlo jich být 150 a sloužily k signalizaci nájezdĤ pirátĤ, kteĜí drancovali osady na pobĜeží a odvádČli jejich obyvatele do otroctví. V souþasnosti je zachováno kolem 85 vČží, nČkteré z nich byly restaurovány, z jiných zbývají už jen ruiny. Strážní vČže byly kruhového tvaru, 14-19 metrĤ vysoké a jejich prĤmČr byl 8-15 metrĤ. Složené ze dvou místností nad sebou, vchod byl ve výšce 5 metrĤ, do kterého se lezlo po žebĜíku. Ve spodní þásti vČže byla nádrž s pitnou vodou, ve vrchní þásti potom byla malá místnost pro dva strážné.
13
Vendetta PravdČpodobnČ nic není z korsického prostĜedí, jazyka a zvykĤ v podvČdomí Evropana známČjšího než slovo vendetta (pomsta, krevní msta). Vzdálenost janovské justice nutila dlouhé období Korsiþany, aby brali spravedlnost do svých rukou. Láska a vČrnost rodinČ spolu se zakoĜenČným pocitem, že spravedlnosti musí být uþinČno zadost, vyvolaly to, þemu se Ĝíká vendetta. Oko za oko, zub za zub. Odplata kĜivdy þi nespravedlnosti vyvolala vždy další odplatu, a tak se v rámci vendety vyhubily celé rody. Na pĜelomu 18. a 19. století pĜišlo takto o život pĜibližnČ 30 000 lidí. Ten, kdo zabil svého nepĜítele v rámci vendety, byl nucen odejít a ukrýt se v macchii a stal se tzv. banditou cti, maquiardem. Stíhaly ho ozbrojené složky i pĜíbuzní zabitého. Pokládalo se za etické poskytnout prchajícímu a ukrývajícímu se muži pomoc ve formČ jídla a v pĜípadČ potĜeby i obleþení naopak prozradit uprchlíka bylo považováno za opovrženíhodný þin. Nejhorší urážkou na Korsice je Ĝíci nČkomu, že je rimbecco, což znamená zbabČlec, který nechce vykonat pomstu. Takový þlovČk byl obyþejnČ zavržen i vlastní rodinou. V souþasnosti se však od klasické vendetty upustilo, i když se párkrát do roka vyskytne nČkolik pĜípadĤ vražd. NepĜátelé si nejþastČji navzájem vyĜizují své spory niþením majetku, tak jako jinde ve svČtČ.
Ȍ ʹͲ NejznámČjší turistická trasa na Korsice, která prochází napĜíþ celým ostrovem. Zkratka GR pochází z francouzkého oznaþení dálkových pochodĤ - Grande Randonée, která tvoĜí síĢ dálkových pochodĤ v EvropČ, hlavnČ ve Francii, Belgii, Nizozemsku a ŠpanČlsku. Trasa je dlouhá 180 km, prochází hlavním korsickým hĜebenem a je považována za nejnároþnČjší z tras oznaþených GR . Její korsický název je Fra li monti, což znamená "pĜes hory". Zaþíná na severozápadČ ostrova, ve vesnici Calenzana poblíž mČsta Calvi a konþí na jihovýchodČ ostrova, ve vesnici Conca severnČ od vesnice Ste Lucie de Porto-Vecchio, kterou najdete na hlavní silnici spojující mČsta Bastia a Porto-Vecchio. Trasa lze ujít za 15 dní, jejich poþet však není smČrodatný, jelikož celkové pĜevýšení je zhruba 10 000 m - hodnČ záleží na fyzické zdatnosti. NejvČtší rekordmani ji dokázali celou probČhnout za ménČ než 40 hodin. TémČĜ celá cesta vede Korsickým pĜírodním parkem, skrz hluboké rokle pod nejvyššími korsickými velikány a po úzkých horských soutČskách. Okolo horských jezer, zásobujících dostatkem vody Ĝíþky a potoky. Po cestČ lze narazit na muflony nebo konČ a zapomenuté horské vesnice þi osamocené salaše kde lze zakoupit ovþí þi kozí sýr a výborné korsické víno. Jelikož je na Korsice spaní "na divoko" zakázané, spát lze v turistických chatách vedených správou parku (cca 8-10 euro/noc) nebo v jejich blízkosti ve vlastním stanu 3-4 euro/noc). Cesta je pĜístupná od 15. þervna do poloviny Ĝíjna. Celá trasa je znaþená þerveno bílými pruhy (viz obrázek [9]), mapu v mČĜítku 1:50 000 lze sehnat v každém Bar de Tabac "tabáku" þi v turistických informaþních stĜediscích všude na ostrovČ. Celou trasu lze jít i obrácenČ, tedy z Conca do Calenzany. Tato zmČna trasy se projeví hlavnČ na mírnČjším stoupání. GR 20 se chodí i v zimních obdobích, avšak pĜes zimu je nutné najmutí zkušeného horského vĤdce.
14
Ȍ
ý
Korsická problematika je stále dĤležitým tématem francouzské politiky. Snaha o uklidnČní tamČjší situace probíhá již od pĜipojení Korsiky k Francii v 18. století. Korsika se od Francie liší svou historií, geografií i kulturou. Jelikož je na Korsice spoleþenství založené na tradici násilí, bojují za obranu území, kvĤli ekonomickým a environmentálním otázkám formou intenzivní ozbrojené propagandy. Cílem je pĜitáhnout k ostrovu a jeho situaci pozornost, þinnosti jsou politicky motivované a dopouští se jich ve jménu osvobozeneckého boje. PĜíþiny lze nalézt jednak ve znevýhodĖující geografické poloze a v tradiþním klanovém uspoĜádání spoleþnosti, což je hlavní pĜekážka k pĜechodu na právní stát a ekonomický rozvoj.
PĤvod korsického boje za vytvoĜení vlastního státu sahá do šedesátých let 20. století a to deziluzí urþitých sektorĤ korsické spoleþnosti. V té dobČ vznikla první regionalistická hnutí, která se postupem þasu transformovala do vČtšinou militantních nacionalistických organizací. V roce 1976 pak vznikla Fronta národního osvobození Korsiky (FLNC viz obrázek [10]), která bČhem své existence provedla na osm tisíc atentátĤ, ale také zaznamenala štČpení, boje mezi vlastními vČtvemi a vyhlášení pĜímČĜí. Jedním z prvních impulsĤ pro korsický separatismus byla návštČva francouzského generála de Gaulla v roce 1958, který sice po setkání s pĜedstaviteli Korsiky a po vyslechnutí jejich požadavkĤ (rozvoj infrastruktury, školství, bytové výstavby...) souhlasil, avšak francouzská vláda ne. Dále ještČ francouzská vláda zrušila nevýdČleþné ale pro Korsiþany dĤležité železniþní spojení mezi centry Ajaccio a Bastii a plánovala zĜízení výzkumného centra pro jaderné pokusy. Dalším impulsem bylo v roce 1962 udČlení zvláštního zacházení pro francouzské osadníky z Alžírska pro pČstování vína. Na protest v roce 1975 farmáĜi z Fronty korsických zemČdČlcĤ za osvobození (FPCL) okupovali vinice v Alérii. Proti osmi þlenĤm FPLC vyslala PaĜíž dva tisíce policistĤ a 2 z nich zabili. DĤsledkem této akce byly rostoucí sympatie místních obyvatel k nacionalistickým hnutím. Rada ministrĤ separatistické hnutí FPLC se rozpustila, jejich násilné akce však neustaly.
Korsická fronta národního osvobození FLNC Vznikla v roce 1976, spojením organizace Ghjustizia Paolina a Fronty korsických zemČdČlcĤ za osvobození, upozornili na sebe sérií atentátĤ, které se neuskuteþnily jen na Korsice, ale i v Nice, Marseilles a PaĜíži. Byl vydán manifest hnutí v nČmž požadovali : - uznání národních práv korsického lidu - destrukce všech nástrojĤ francouzského kolonialismu - nastolení demokratických pravomocí pro všechny korsické vlastence - konfiskace koloniálního majetku a turistických zaĜízení - realizace zemČdČlské reformy - právo na sebeurþení po pĜechodné dobČ tĜí let FLNC si kladla za cíl sjednotit korsickou spoleþnost proti stejnému nepĜíteli, Francii. Jediným Ĝešením byla nezávislost ostrova. PostupnČ se k FLNC pĜipojovali další sympatizanti, organizace se prokázala jako nadstranické uskupení, které mČlo pĜíznivce z levé
15
i z pravé þásti politického spektra. Zvláštním rysem, odlišujícím FLNC od jiných nacionalistických organizací, jsou její široce medializované tiskové konference. Separatisté se zpoþátku snažili vyhýbat ztrátám na životech a útoþili hlavnČ na budovy, ale v 80. letech od taktiky neútoþení na lidi upustili. NamíĜili své útoky na pĜedstavitele ozbrojených složek státu a stoupence francouzské linie z Ĝad KorsiþanĤ. Zaþátkem 80. let se ve Francii dostala k moci levice a FLNC proto zahájilo pĜímČĜí. Sepsali ideologický program, tzv. Bílou knihu, která upĜesnila cíle boje za národní osvobození. - uznání korsického lidu jako jediné právní komunity na korsickém území - vĤle potlaþit klanistický systém - zastavení kolonizace v osídlování, které zahrnuje zamČstnávat korsické obyvatele ve veĜejných funkcí, odchod francouzských funkcionáĜĤ - povinná výuka korsiþtiny jako rodného jazyka na univerzitČ a upĜednostnČní korsické kultury - odchod represivních státních složek - vytvoĜení regionálního shromáždČní voleného ve všeobecných pĜímých volbách proporþním hlasováním a disponujícím rozsáhlými legislativními kompetencemi FLNC zaþala prosazovat novou linii vládnutí, kdy nezávislost nahradilo sebeurþení. V roce 1982 prosadil francouzský parlament zákon o zvláštním statutu pro Korsiku, tím se stala zvláštním teritoriálním administrativním celkem spravovaném korsickým regionálním shromáždČním (50 volených þlenĤ na 6 let, Ĝídící lokální výdaje a ovlivĖující korsický jazyk, kulturu, dopravu, územní plánování a ekologický rozvoj). FLNC však tento krok pĜijala velice skepticky a to i pĜes udČlení amnestie pro všechny zatþené separatisty. Vyzvali lid k neúþasti pĜi volbách do regionálního shromáždČní a 25.srpna 1982 vyhlásila ukonþení klidu zbraní. FLNC získávala finance z ozbrojených loupeží a bankovních podvodĤ. Její propojenost s drogovými gangy a korupþní þinnost k provázanosti politikĤ vedla k jejímu zrušení francouzskou vládou v roce 1983. Tím se povedlo decentralizovat odpor KorsiþanĤ, malé skupiny rebelĤ bojující nejen proti Francii, ale i mezi sebou. CelkovČ se organizace rozdČlila na dvČ þásti, na tvrdé radikální jádro - historický proud, a na umírnČnČjší þást tradiþní proud .
16
õ V nové vládČ se stal ministrem vnitra Pierre Joxe, který pĜipravil nový statut s tím, že korsická odlišnost, stejnČ jako v pĜípadČ ostatních stĜedo-moĜských ostrovĤ, ospravedlĖuje nárok násilných operací. Tvrdé jádro se nedokázalo smíĜit s úspČchem dialogu, umírnČnČjší þást se naopak chtČla teroristickým útokĤm vyhnout. V roce 1992 se do korsického parlamentu dostali tvrdí nacionalisté spoleþnČ s pravicí, tzn. že nový statut mČl být paradoxnČ aplikován tČmi, kteĜí ho odmítali.
V roce 1996 se þást FLNC tradiþní proud rozpustila, 5.kvČtna stejného roku byl však oznámen vznik Nové FLNC, která projevila ochotu navrátit sek pĤvodní strategii (ozbrojená fronta podporovaná masami), s hnutím Živá na zvláštní postavení. Statut vznikl v roce 1991, díky nČmu mohl korsický parlament volit výkonnou radu disponující Ĝadou vlastních pravomocí v oblasti ekonomické, sociální, školské, kulturní a v oblasti územního plánování a dopravy. FLNC se štČpila z dĤvodĤ rozdílných strategií v otázce Korsika jako legálním zprostĜedkovatelem zájmĤ. K nové organizaci se pĜipojili i þlenové rozpuštČné FLNC - tradiþní proud. Druhý proud FLNC vyhlásil v roce 1997 doþasné pĜímČĜí pro vyjednávání s Lionelem Jospinem.
À Od roku 1999 je pro etnicko-regionální formace nejdĤležitČjším úkolem zajištČní vzájemné spolupráce, proto se oba proudy bývalé FLNC spojily v Reunifikované FLNC. vznikly i další ozbrojené skupiny, jejich pĜesný poþet je však nejasný, protože nČkteré pracují v anonymitČ i nČkolik let. Premiér Jospin byl jako první ochoten mluvit s korsickými teroristy a podpoĜit další statutární vývoj Korsiky. Jako podmínku však kladl, aby nacionalisté pĜestali s ozbrojenými útoky a podepsali pakt o neútoþení. Premiér byl však nucen ustoupit, když útoky neustali. V roce 2000 navrhl, že ostrov bude mít zvláštní autonomní postavení vþetnČ místní legislativy a bude moci uþit korsické náĜeþí ve školách. Korsické shromáždČní by mohlo nezávisle zlepšovat francouzské zákony vztahující se k infrastruktuĜe, ekonomice, turistice, sportu, školství apod. Korsický jazyk by dostal stejný statut jako francouzský jazyk a byl by vyuþován od první tĜídy. Korsické shromáždČní se na tČchto podmínkách shodlo 80% vČtšinou, kritické hlasy rostly v PaĜíži, jelikož se obávaly ohrožení svrchovanosti Francie. Po pĜijetí návrhĤ v Korsickém shromáždČní, ale propukla nová vlna teroristických útokĤ. V þervenci 2003 Korsiþané tČsnČ odmítli nabídku Francie v referendu 51% ku 49%. Výsledkem rozhovorĤ byl zákon z 22.ledna 2002, který obsahuje tzv. Vyjimeþný investiþní program (PEI), podle kterého francouzská vláda uvolní 2 miliardy eur na rozvoj pĜedevším ostrovní infrastruktury. Program má trtvat do roku 2017 a jeho cílem je pĜekonání problémĤ Korsiky vztahujících se na geografickou polohu a demografický vývoj. NČkteĜí se domnívají že Jospinova velkorysost vĤþi korsickým separatistĤm nemá co dČlat s náklonností korsickému obyvatelstvu, spíše jen proto, že situace na Korsice se stala pro Francii neudržitelnou.
17
³ Boj na Korsice nabíral v prĤbČhu své existence rĤzných podob a v podstatČ nidky neustal, kromČ nČkolika vyhlášených pĜímČĜí pĜi vyjednávání, která byla stejnČ vČtšinou porušena. ZpĤsob boje se mČnil od jasnČ strukturované organizace k rozpadu na mnoho rĤzných uskupení, které se nedaĜí znovu sjednotit. Násilí tedy nepolevuje, naopak se kvĤli dČlení organizací stáva hĤĜe kontrolované, má splĖovat nČkolik funkcí : boj proti kolonialismu, snahu o nezávislost, vĤli po odtranČní monopolní role klanĤ ve vztahu k situaci s Francií. Sice ze strany státu probČhly již mnohé ústupky, jako reakce na násilné akce, ale nikdy nebyly pro Korsiþany natolik uspokojivé, aby se rozhodli ukonþit násilný boj. PĜibližnČ þtvrtina obyvatel etnicko-regionalistická hnutí podporuje. Pro mladé lidi (i dČti) jsou þlenové nelegálních formací FLNC hrdinové, kteĜí napravují nespravedlnost. Nové generace tak vyrĤstají v prostĜedí násilí, kde se nespokojenost dospČlých nevyjadĜuje jen nevynnými výpady. Korsika zĤstává nadále ekonomicky závislou na kontinentu. Nacionalisté chtČjí podle oficiálního stanoviska uznání od Francie zvláštního korsického národa a získání statutu zámoĜského teritoria s vlastním parlamentem i vládou. Poslední útok byl výbuch náloží u vládních budov v lednu 2007, pĜi kterém zahynul jeden þlovČk.
ā±
āÀǣ -
Korsika, ostrov mezi moĜem a nebem, JiĜí KovaĜík,vydavatelství Akcent 2003
-
Korsika, Toni Weber, nakladatelství JAN VAŠUT
-
Korsika, nejkrásnČjší turistické trasy, Klaus Wolfsperger,nakladatelství freytag & berndt
±ǣ -
http://www.korsika.cz
-
http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=korsicane_ve_francii
-
http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/260-priciny-korsickehoseparatismu.html#_ftnref
-
http://cs.wikipedia.org/wiki
-
https://maps.google.cz
18
[1] Korsika - mapa stĜedozemního moĜe
[2] mapa - rozdČlení Korsiky
[3] Macchie
19
[4] borovice pĜímoĜská, olše vonná
[5] Brhlík korsický, Jelen korsický
[6] dopravní znaþení
20
[7] Viadukt u mČsteþka Vivario
[8] menhiry, románská kaple (San Michele), baroko (Piana-kostel Sainte Marie), strážní vČže
[9] GR20 znaþení, mapa
21
