ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI

ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI

2010 / 1 ROČNÍK 29

OBSAH – CONTENTS ZPRÁVY Z VÝZKUMU A DISKUSE RESEARCH REPORTS AND DISCUSSION NOVOTNÝ Josef: Korčákův zákon aneb zajímavá historie přírodní duality statistického rozložení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Korčák’s law or an Interesting History of the Natural Duality of Statistical Distribution NOŽIČKOVÁ Veronika: Jakými směry se ubírá geografie cestovního ruchu a rekreace na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze? . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 In which Directions is the Geography of Tourism and Recreation Heading at Charles University in Prague’s Faculty of Science?

LITERATURA – RECENT PUBLICATIONS Déjà vu? Aneb kritická recenze: The World Development Report 2009 (J. Novotný) 23 – J. Hromas (ed.) a kol.: Jeskyně (J. Rubín) 26 – Z. Rączkowska: Współczesna rzeźba peryglacjalna wysokich gór Europy (T. Czudek) 29 – D. E. Anderson, A. S. Goudie, A. G. Parker: Global environments through the Quaternary. Exploring environmental change (T. Czudek) 30 – L. Starkel, A. Kostrzewski, A. Kotarba, K. Krzemień, eds.: Współczesne przemiany rzeźby Polski (T. Czudek) 31 – R. Dulias, J. Pełki-Gościniak, O. Rahmonova, eds.: Ekosystemy piaszczyste i człowiek (T. Czudek) 32 – J. Kubeš a kol.: Urbánní geografie Českých Budějovic a českobudějovické aglomerace I. a II. (P. Korec) 33 – J. Anděl, M. Balej, M. Jeřábek, T. Oršulák, P. Raška: Komplexní geografický výzkum kulturní krajiny II. (I. Bičík) 36 – Turistické regiony České republiky (J. Vágner, R. Perlín) 38

KONFERENCE A AKTIVITY GEOGRAFŮ CONFERENCES AND ACTIVITIES OF GEOGRAPHERS Jak se (přesně) počítá impakt faktor časopisu? (J. Blažek) 42 – XXII. sjezd České geografické společnosti v Ostravě 2010 (T. Siwek, S. Kučerová) 43 – Pozvání na EURORURAL ’10 (A. Vaishar) 45 – Seminář EUROGEO „Sustainable Geographies“ na Univerzitě Karlově v Praze (R. Matoušek) 45 – Korčákova ulice (D. Fialová) 46 – 14th International Conference of Historical Geographers (D. Fialová) 46 – Evropští geografové jednali v Bruselu (T. Siwek) 48 – Konference pracovní skupiny IGU/LUCC (R. Perlín) 48 – Konference o globalizaci v Ostravě (T. Siwek) 49 – XIV. česko-slovenský geografický akademický seminář (E. Kallabová) 51 – Konference Regionální politika v ČR: efekty a nové výzvy (I. Galvasová, H. Svobodová, J. Holeček) 52 – Dobrá praxe v udržitelnosti cestovního ruchu (D. Fialová) 53 – Warsaw Regional Forum 2009 (T. Seidl) 53 – Migration: Analyses, Practices and policies: 2nd Summer school on Development (M. Seidlová) 54 – I. mezinárodní kongres environmentálních dějin (L. Jeleček) 55 – XXIII. kongres Evropské společnost rurální sociologie (R. Perlín, S. Kučerová) 56 – Pedagogická témata jako možná inspirace geografům a vice versa (S. Kučerová) 58 – 16. ročník celostátní soutěže o nejlepší environmentálně zaměřenou diplomovou práci (A. Javorčák, J. Kostovič) 58 – Workshop doktorandů 2009 v Ústavu geoniky AV ČR, v. v. i. (K. Kirchner) 59 – Síť GEONET (Z. Szczyrba) 62 – Geografická knihovna a výstavy v letech 2006–2009 (J. Vacek) 63 – Na návštěvě Přírodovědecké fakulty mongolské státní univerzity (I. Farský) 63

ZPRÁVY Z ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI REPORTS FROM CZECH GEOGRAPHIC SOCIETY Zpráva prezidenta společnosti o činnosti za rok 2009 (T. Siwek) 65 – Zpráva z jednání Hlavního výboru České geografické společnosti (R. Perlín) 67 – Zpráva o hospodaření ČGS za rok

INFORMACE ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI ROK 2010 • ČÍSLO 1 • ROČNÍK 29

JOSEF NOVOTNÝ

KORČÁKŮV ZÁKON ANEB ZAJÍMAVÁ HISTORIE PŘÍRODNÍ DUALITY STATISTICKÉHO ROZLOŽENÍ NOVOTNÝ, J. (2010): Korčák’s law or an Interesting History of the Natural Duality of Statistical Distribution. Informace ČGS, 29, No. 1, pp. 1–10. – This note focuses on what has become known as Korčák’s law. First, an interesting history of findings expressed in Czech geographer Jaromír Korčák’s work on the Natural Duality of Statistical Distribution, which was later utilised by mathematicians Maurice Fréchet and Benoit Mandelbrot, is presented. This is placed into a context of interdisciplinary interest in the empirical regularities of highly right-skewed statistical distributions that have often been modeled using power law functions. Some examples of so-called Korčák distribution of islands are then presented and calculation of Korčák exponent is explained, with brief reference made to its possible applications. KEY WORDS: fractals – Korčák’s law – power law function – statistical distribution.

Úvod V říjnu 2009 dostala jedna z ulic nedaleko pražského Albertova jméno profesora geografie Jaromíra Korčáka. Seminář uspořádaný při této příležitosti nabídl pamětníkům příležitost k zavzpomínání na tuto významnou postavu české geografie a nepamětníkům pak příležitost k reflexi Korčákových vědeckých prací. Patřím do druhé z těchto skupin a v této stati se – v návaznosti na příspěvek prezentovaný na uvedeném semináři – pokusím o několik poznámek ke Korčákově Přírodní dualitě statistického rozložení (dále jen „Přírodní dualita“ – Korčák 1941). Přírodní dualita rozhodně není typickou geografickou prací. Osobně jsem se k ní dostal již za dob svého studia a bylo to díky odkazům v pracích M. Hampla a skrze starý lístkový katalog Geografické knihovny PřF UK. Po přečtení ve mně zanechala dojem, že přináší originální poznatky základního charakteru (čímž se odlišuje od velké části geografických prací, které jsou převážně aplikačně zaměřeny). Tento dojem zůstal dodnes, byť – jak bych dále rád ukázal – pouze do určité míry. Konkrétně se v této stati čtenářům pokusím přiblížit zajímavou historii poznatků publikovaných v Přírodní dualitě a jejich další „nezávislý“ život mimo domácí obor. Mým druhým cílem je pak popis a pokus o vysvětlení toho, co se skrývá za tzv. Korčákovým zákonem, Korčákovým rozložením a Korčákovým exponentem.

1

Přírodní dualita statistického rozložení Skutečnost, že problematika Přírodní duality přesahuje rámec našeho oboru, naznačuje Korčák hned v úvodu své práce: „Statistické rozložení není jen speciálním pojmem statistickým, jde tu o vztah velmi širokého významu. Statistické rozložení v přírodovědeckém pojetí ukazuje totiž určitou a obecnou pravidelnost ve struktuře vnějšího světa a tím přispívá k poznání světového řádu, tedy k objasnění představy, jež patří k nejstarším ve filosofickém myšlení vůbec“ (Korčák 1941, s. 172). V rámci geografie je význam statistického rozdělení navíc odvozen od skutečnosti, že jde o nejběžnější „jednorozměrné“ kvantitativní vyjádřením „dvojrozměrné“ prostorové diferenciace. Hlavní „vzkaz“ obsažený v Korčákově Přírodní dualitě je v rámci české geografie poměrně známý a byl dále originálním směrem rozpracován Hamplem (viz souhrnně Hampl 1998). Korčák v Přírodní dualitě poukázal na obecnou pravidelnost kvantitativní různorodosti zeměpisných jevů ve smyslu širokého uplatnění statistického rozdělení s výraznou pravostrannou šikmostí (tzn. mnoho malých a velmi málo velkých pozorování). Na podivuhodném množství empirického materiálu (zejm. uvážíme-li dobu) ukázal, že velikostní diferenciace jevů a událostí pozorovaných „z hlediska povrchu zemského“ je mnohem věrněji popsatelná uvedeným krajně asymetrickým rozdělením než prostřednictvím tehdy dominantně používaného normálního rozložení odvozeného od zákonu symetrického rozdělení chyb. Z mnoha příkladů, na kterých Korčák tuto skutečnost doložil, uveďme např. různé soubory regionů sledovaných podle hustoty osídlení, obcí podle počtů obyvatel či nadmořské výšky, jezer podle rozlohy nebo hloubky, ostrovů podle rozlohy, řek podle jejich délky či rozlohy povodí atd. Vyzdvihl tak skutečnost, že oba uvedené typy statistického rozdělení – tj. souměrné a krajně asymetrické s pravostrannou šikmostí – mají v realitě obdobně fundamentální význam. Zatímco v symetrickém rozdělení lze spatřovat převahu uplatnění vnitřních faktorů (Korčák píše o „individuální potenci druhové“), krajně asymetrická distribuce vyjadřuje působení vnějších diferenciačních faktorů (tzn. přirozená různorodost a hierarchizace vnějšího prostředí). Tyto dvě formy variability tak můžeme pojímat jako jakési „atraktory“, ke kterým jsou statistická rozdělení mnoha reálných jevů větší či menší silou „přitahována“. Pro zjednodušení si přitom představme, že existují dva typy procesů či faktorů, jejichž spolupůsobením každé reálné statistické rozdělení vzniká. Prvním typem jsou faktory a procesy, které závisí na specifickém kontextu daného pozorovaného jevu, a druhým typem pak statistické principy, které se uplatňují nezávisle na tomto kontextu. Právě tyto statistické principy (např. Centrální limitní věta, principy aditivního a multiplikativního růstu atd.) vysvětlují vznik zmíněných forem variability (resp. modelů těchto forem) a naznačují, proč k nim mohou být jednotlivá empirická rozdělení přitahována. Kontextuální procesy a faktory pak mohou tato jednotlivá pozorovaná statistická rozdělení specificky „deformovat“ a vzdalovat od jejich teoretických modelů (též Novotný, Nosek 2009).

2

Zákony krajně asymetrických statistických rozdělení Jak Korčák v Přírodní dualitě na několika místech sám uvádí, hlavní podnět pro jeho studii vzešel od V. Lásky, resp. z jeho metody určování kartografických škál na základě frekvenčních rozdělení, kterou navrhl při přípravě Zeměpisně statistického atlasu ČSR. Korčák pak byl zřejmě první, kdo na všeobecný význam rozdělení s výraznou pravostrannou šikmostí upozornil v rámci geografie. Obdobné poznatky ovšem byly již dříve učiněny jinde. Podobně jako u Korčáka, byl i u jiných autorů zájem o asymetrické formy variability podnícen snahou vyvrátit předpoklad univerzality použití souměrného normálního rozdělení. Na to, že argument symetrického rozdělení chyb neposkytuje vhodný model pro rozložení řady „sociálních a vitálních statistik“, bylo poukázáno již v roce 1879 (Galton 1879, McAlister 1879). Jen o několik let později se pak počala psát historie „objevů“ pravidelností založených na empirické dokumentaci krajně asymetrického rozdělení s výraznou pravostrannou šikmostí pro nejrůznější jevy. Tabulka 1 podává (dost možná neúplný) přehled příkladů identifikovaných do poloviny 20. století, přičemž mnoho dalších se objevilo později. Empirickou identifikaci uvedených rozložení u řady autorů následovala i snaha o přesnější matematickou formalizaci a generalizaci nalezených vztahů. Mezi řadou modelů krajně asymetrických pravděpodobnostních rozdělení se v uvedeném kontextu dostalo zvláštní pozornosti aproximaci mocninnou funkcí. Pravděpodobnostní hustotu takového rozdělení je možno vyjádřit obecným vztahem: P(x) = kx–b

(1)

kde k a b jsou konstanty. Atraktivita tohoto teoretického modelu spočívá v unikátní vlastnosti mocninných funkcí, které se říká měřítková invariance či sobě-podobnost. Znamená to, že jakákoliv spojitá část vybraná z uvedenéTab. 1 – Empirické pravidelnosti statistických rozdělení s výraznou pravostrannou šikmostí (do roku 1950) Rok

Jméno

Sledovaný jev

1881

Newcomb

Frekvence počátečních číslic v souborech dat (znovuobjeveno Benfordem v roce 1938)

1897

Pareto

Bohatství ve společnosti

1922

Yule, Willis

Početnost biologických druhů

1926

Lotka

Publikační aktivita vědců

1931

Gibrat

Velikost firem

1932

Zipf

Počet slov v textech a jazycích (Estoup již 1916), velikost měst (Auerbach již 1913)

1934

Bradford

Výskyt článků s určitou tematikou v časopisech

1938/1941

Korčák

Velikost různých zeměpisných jevů

1944

Gutenberg, Richter Velikost zemětřesení

1948

Richardson

Velikost mezinárodních konfliktů

Zdroj: autor

3

ho pravděpodobnostního rozdělení bude sama o sobě sledovat stejný funkční předpis. Podobné formy diferenciace tedy nalezneme u různých dílčích souborů téhož jevu. Pro příklady uvedené v tabulce 1, stejně jako pro řadu dalších jevů, které v této tabulce uvedeny nejsou, bylo prokázáno, že jejich statistická rozdělení se některé z variant mocninné funkce opravdu často blíží.1 Proto pak některá z těchto empirických zjištění dostala nálepku „zákona“, a dnes se tak mluví např. o Zipfově, Paretově, Benfordově, Bradfordově či Lotkově a dalších zákonech. Díky uvedené vlastnosti měřítkové invariance jsou také tato rozdělení (a jevy) studovány v rámci výzkumu fraktálů, resp. hierarchicky organizovaných komplexních struktur. Korčákův zákon Korčák zůstal ve své Přírodní dualitě u empirického doložení významu krajně asymetrického statistického rozložení pro zeměpisné jevy. Nepokoušel se o jejich další matematickou formalizaci a teoretická zobecnění. Udělali to ale za něj později jiní, takže se dnes v odborné literatuře lze setkat také se zákonem pojmenovaným jeho jménem, byť se o tom u nás donedávna patrně nevědělo. Na zmínku o Korčákově zákonu (a Korčákově rozložení a exponentu) jsem poprvé narazil při přípravě příspěvku na uvedený seminář a následným nesystematickým prohledáním internetových zdrojů jsem našel dalších cca 70 odborných publikací, které takové reference obsahují. Až na výjimky ovšem nejde o práce geografů a velká část z nich jsou studie nepříliš staré (viz obrázek 1).2 Zároveň s odkazy na Korčákův zákon referují mnozí z autorů též ke krátké pětistránkové zprávě, kterou Korčák v roce 1938 publikoval ve francouzštině, jakožto výstup z mezinárodního statistického kongresu pořádaného v Praze (viz Korčák 1938). V ní zveřejnil několik příkladů empirických řad, které popisují krajně asymetrická rozdělení vybraných zeměpisných jevů podle jejich velikostních atributů. Mimo jiné se jedná i o příklady rozdělení ostrovů a jezer podle jejich rozlohy, přičemž právě k rozložení ostrovů se Korčákův zákon váže. Ukázalo se, že přišel na svět zejména díky věhlasnému matematikovi B. Mandelbrotovi, který Korčákovy poznatky využil v několika známých pracích o fraktálech (např. Mandelbrot 1975a, 1975b). Jak mi ovšem sám Mandelbrot (kterému je dnes téměř 90 let) naznačil prostřednictvím e-mailu, Korčákovu práci sám zřejmě nikdy nečetl. O Korčákových zjištěních o statistickém rozdělení ostrovů se dozvěděl z několika přednášek dalšího známého matematika francouzského původu M. Frécheta (též Fréchet 1941). Po více než 30 letech pak tyto poznatky probudil k dalšímu životu. Rostoucí popularita fraktální geometrie poté znamenala reprodukci odkazů na Korčákův zákon i na zmíněný Korčákův článeček z roku 1938. Pojďme si konečně říci, co si pod Korčákovým zákonem konkrétně představovat. Jak již bylo naznačeno, jde o pravidelnost v charakteru statistického 1

2

4

I když další teoretická rozdělení (lognormální, exponenciální atd.) někdy poskytují stejně přesný či přesnější model (viz např. Clauset et al. 2009). Seznam těchto publikací je obsažen na konci prezentace ze semináře dostupné na: http:// natur.cuni.cz/~pepino/Prezentace_Korcak.pdf.

Obr. 1 – Četnost referencí na Korčákův zákon, Korčákovo rozložení či Korčákův exponent v odborné literatuře (kumulativně) Zdroj: Zjištěno nesystematickým prohledáním knih a odborných článků dostupných skrze internet.

Obr. 2 – Korčákův zákon velikostní diferenciace ostrovů světa (ostrovy větší než 100 km2). Pozn.: Jedná se o soubor 1 073 ostrovů. Na ose y je zachycen počet ostrovů (N) s rozlohou, která je větší či rovna určité rozloze a. Zdroj: podle United Nations Environment Programme (http://islands.unep.ch/)

5

Obr. 3 – Porovnání Korčákova rozdělení pro soubor ostrovů světa, ostrovů Kyklad a ostrovů náležících bývalé Jugoslávii Zdroj: Statistické rozdělení pro soubory 211 ostrovů Kyklad a 914 ostrovů bývalé Jugoslávie bylo sestaveno s využitím intervalových rozdělení četností uvedených v původní Korčákově práci (Korčák 1938). Soubor ostrovů světa viz obr. 2.

rozdělení ostrovů (někdy bývají zmiňována i jezera), jehož generalizace je dále aplikována na další jevy. V Korčákem publikovaných empirických řadách rozeznali Fréchet a Mandelbrot jednu z možných variant již zmíněné mocninné funkce zapsané ve formě: N(A ≥ a) ~ ma–c

(2)

kde N(A ≥ a) označuje četnost ostrovů s rozlohou větší či rovnou určité rozloze a, zatímco m je konstanta a c je tzv. Korčákův exponent. Korčákův zákon je jednou z analogií známějšího Zipfova a některých dalších zákonů (viz výše). Také exponent c má obdobný význam jako exponent u Zipfova („rank-size“) rozložení. Je také evidentní, že zatímco zde uvedený vztah (2) je jedním z možných zápisů kumulativní distribuční funkce, vzorec (1) zmíněný výše popisuje rozdělní pravděpodobnostní hustoty. Jak uvádí např. Clauset a kol. (2009), platí, že: c = (b – 1)

(3)

Pro obě možnosti těchto vyjádření statistického rozložení také platí, že zlogaritmujeme-li obě strany rovnic (1) a (2), dostaneme vztahy popisující rovnice přímky se směrnicí b nebo c. V případě Korčákova zákona (2) jde o rovnici: 6

log(N) = log(k) – c × log(a)

(4)

Zanesení pozorovaných dat do grafu s hodnotami os v logaritmickém měřítku (dále log-log graf) je proto používáno jako nejjednodušší a nejčastější metoda (vizuální) aproximace empirických dat mocninnou funkcí. Na obrázku 2 je pomocí log-log grafu znázorněn příklad Korčákova zákona, resp. Korčákova rozložení, velikostní diferenciace souboru 1 073 ostrovů světa s rozlohou větší než 100 km2. Obrázek 3 pak porovnává tuto empirickou řadu s rozděleními prezentovanými v původní Korčákově práci z roku 1938. Jde o soubory 211 ostrovů Kyklad a 914 ostrovů bývalé Jugoslávie. Jak je evidentní z obou obrázků, přestože empirická data neodpovídají zcela přesně teoretickým předpokladům popsaným výše (křivky nemají přesný tvar přímky), rámcová platnost Korčákova zákona velikostní diferenciace ostrovů je zřejmá. Korčákův exponent V rámci studia popisovaných jevů mají zvláštní význam exponenty mocninných funkcí, kterými jsou tyto jevy aproximovány. Kvůli níže popsaným vlastnostem se též mluví o exponentech měřítkových. Ty jsou nejen základním parametrem mocninných vztahů, ale získaly též uplatnění jako charakteristiky uspořádanosti jevů, které mají (alespoň přibližně) fraktální charakter. Ukazují totiž pronikavost velikostní diferenciace, resp. hierarchizace, v rámci jednotlivých souborů ve smyslu relativního poměru mezi počtem větších a malých objektů. Nižší hodnoty exponentu mají soubory, kde je tento poměr vyšší, zatímco vyšší hodnoty exponentu naopak poukazují na situaci, kdy na každou velkou jednotku připadá relativně více malých jednotek (tzn. uvedený poměr je nižší). Velikostní diferenciace (resp. hierarchizace), a potažmo tak měřítkový exponent, souvisí s fraktální dimenzí daného souboru. S jistým zjednodušením, si lze tuto skutečnost představit následujícím způsobem: Vyjděme z toho, že topologická dimenze obvyklých „hladkých“ geometrických útvarů je celočíselná, když odpovídá počtu parametrů nezbytných k určení polohy na daném útvaru. U objektů definovaných pouze délkou je tato dimenze 1, u objektů definovaných plochou je to 2, u krychle nebo koule pak 3. Mandelbrot oproti tomu definoval fraktály jako útvary s neceločíselnou fraktální dimenzí, která je větší než topologická dimenze odpovídajících obvyklých geometrických útvarů. Reálné fraktály ve formě křivek či plošek (např. zde uvedený soubor obrysů ostrovů) tak mají – v závislosti na míře fragmentace, resp. velikostní diferenciace – fraktální dimenzi mezi 1 a 2. Fraktály nepravidelných povrchů v trojrozměrném prostoru (např. zmuchlaný papír či povrch lidského mozku) pak mezi 2 a 3 atd. Fraktální dimenze tedy udává do jaké míry daný objekt (soubor) „vyplňuje“ nadřazený Euklidovský prostor. Pronikavěji diferencované fraktální soubory vyplňují tento prostor úplněji (komplexněji) než soubory s nižší hodnotou exponentu, resp. z něj vypočítané fraktální dimenze. Fraktální dimenze bývá počítána různými způsoby, většinou se ale využívá právě souvislosti s měřítkovým exponentem.3 U Korčákova rozložení ostrovů 3

V literatuře je někdy fraktální dimenze s měřítkovým exponentem ztotožňována.

7

Obr. 4 – Spodní část Korčákova rozložení ostrovů světa (ostrovy s rozlohou 10–200 km2) Pozn.: Na ose y je zachycen počet ostrovů (N) s rozlohou, která je větší či rovna určité rozloze a. Hodnoty os jsou v logaritmické stupnici. Zdroj: podle United Nations Environment Programme (http://islands.unep.ch/) (viz obr. 2)

stanovil Mandelbrot (1975) fraktální dimenzi jako dvojnásobek Korčákova exponentu. Kvůli výše uvedeným vlastnostem se fraktální dimenze, a potažmo tak měřítkový exponent, používá v řadě vědních disciplín k zachycení určité „pravidelnosti v nepravidelnostech“ různých útvarů. Mimo jiné se např. uplatňuje při tvorbě digitálních modelů zemského povrchu nebo při hodnocení komplexity krajiny, resp. míry její fragmentace a stability této fragmentace v čase. Takové využití získal i Korčákův exponent c, který byl zaveden jako míra fragmentace v ekologii (zřejmě) v práci Hastings a kol. (1982). Namísto ploch souborů ostrovů jsou uvažovány jiné soubory krajinných plošek a Korčákův exponent pak měří stupeň velikostní diferenciace těchto souborů – tzn. krajinnou mozaikovitost či „skvrnitost“ (patchiness). Navazující praktickou otázkou je výpočet Korčákova exponentu (a tedy i fraktální dimenze). U teoretických příkladů tzv. deterministických fraktálů, které jsou „uměle“ vygenerovány na základě určitého pravidla, je tento výpočet většinou jednoznačný. Příslušné reálné jevy ovšem mají vždy fraktální charakter pouze přibližně, a výpočet exponentu tak nutně zůstává záležitostí aproximace. Zdaleka nejčastější způsob využívá již zmíněné skutečnosti, že mocninné funkce se v log-log grafu zobrazují jako přímky. Exponent c je pak na základě rovnice (4) odhadován jako směrnice regresní přímky na daném grafu metodou nejmenších čtverců (OLS). Tento intuitivně průhledný postup ovšem přináší systematicky chybné výsledky, neboť nejsou splněny požadavky lineární regrese (viz příloha A v článku Clauset et al. 2009). Uvedený nepřesný postup v odhadu exponentů není v odborné literatuře výjimkou, ale pravidlem. Je přitom zřejmé, že výsledná chyba je tím větší, čím vzdálenější je 8

uvažované empirické rozložení teoretické mocninné funkci. Z několika dalších možností výpočtu exponentu je jako nejpřesnější doporučován jeho odhad metodou maximální věrohodnosti (ML). Jednoduchý vzorec pro odhad exponentu b, který je založen na této metodě, uvádí např. Clauset et al. (2009). S využitím vztahu (3) ho lze použít k odhadu Korčákova exponentu c jako: ⎡n x ⎤ c ≅ N × ⎢ ∑ ln i ⎥ ⎣ i =1 xmin ⎦

−1

(5)

Při výpočtu evidentně hraje roli stanovení xmin. V případech, kdy dané empirické rozložení není na svém dolním konci dobře popsatelné mocninnou funkcí, je pro získání relevantní hodnoty exponentu vhodnější uvažovat takové xmin, pro které ještě mocninná funkce platí. Jednoduché vizuální posouzení xmin na log-log grafu může v tomto ohledu napovědět, i když existují exaktnější metody výběru minimální uvažované hodnoty. Korčákův exponent pro soubor 1 073 ostrovů světa s rozlohou nad 100 km2 (viz obrázky 2 a 3) odhadnutý výše uvedeným způsobem je 0,58, a fraktální dimenze tedy odpovídá 1,16 (odhadem pomocí OLS regrese dostaneme hodnotu c = 0,62 a fraktální dimenze 1,24). Minimální uvažovaná rozloha 100 km2 nebyla ve zde uvedeném příkladu zvolena náhodně. To ukazuje obrázek 4, ve kterém je (opět pomocí log-log grafu) přiblížena spodní část statistického rozložení ostrovů světa s rozlohou mezi 10–200 km2. Zlom ve znázorněné křivce je zřetelný právě kolem hodnoty 100 km2. Toto zjištění zřejmě nelze interpretovat jako doložení neplatnosti Korčákova zákona pro ostrovy s menší rozlohou. Mnohem spíše je dáno skutečností, že mnoho malých ostrovů patrně nebylo do použité databáze zahrnuto, a počty ostrovů na spodním konci distribuce jsou oproti skutečnosti podhodnoceny. Závěr Každý soubor empirických pozorování je unikátní. Přijetí či nepřijetí každého teoretického modelu je tak vždy záležitostí míry detailu, s kterým teorii se skutečností porovnáváme. Teorie ovšem nejsou hodnotné jen proto, že občas přijatelně přesně korespondují s realitou. Jejich hodnotu je mnohdy nutno vidět právě v tom, že poskytují modely, se kterými realita může být porovnávána. Tato triviální tvrzení platí obecně (zdůrazněně u sociálně-vědních modelů a teorií) a dobře se odrážejí v problematice empiricky identifikovaných pravidelností ve statistických rozděleních. Ve zde diskutovaném kontextu není až tak důležité, zda je možno jednotlivá pozorovaná rozdělení aproximovat lépe mocninnou funkcí, nebo spíše jiným z řady potenciálně vhodných teoretických rozdělení. Už skutečnost, že se k takovým formám variability pozorovaná data přibližují (byť třeba nikoliv ve všech případech nebo v celém průběhu rozložení) naznačuje, že by mohly mít i některé vlastnosti daných modelů nebo že by mohly vznikat principy, na jejichž základě jsou tyto teoretické modely vysvětlovány. Z akademických i praktických důvodů je dobré o těchto vlastnostech či potenciálních podmíněnostech vědět. Korčák ve své Přírodní dualitě identifikoval existenci obdobných pravidelností, jaké nalezli někteří ostatní autoři před ním a mnoho jiných po něm na 9

různých příkladech jiných jevů. Generalizaci svých poznatků (ve smyslu hledání vhodných teoretických modelů) ovšem nechal na Fréchetovi s Mandelbrotem. Identifikace obdobných typů statistického rozložení v různých disciplínách a navazující zobecnění se později staly jedním s propojujících prvků studia komplexních systémů. Korčák tak v Přírodní dualitě vlastně ukázal, že k těmto systémům patří i většina jevů studovaných v geografii. I když možná shodou okolností, má tak dnes právem také on – podobně jako Pareto, Zipf, Lotka atd. – svůj zákon. Je ale otázkou, zda mají zmínění pánové také svoji ulici. Korčák ji má od října 2009. Je tak krátká, jak známý u nás donedávna byl Korčákův zákon. Tento článek by možná nevznikl bez přispění M. Markoviče, kterému tímto děkuji za naplnění mé emailové schránky kopií původní práce Korčáka (1938) a dalšími dokumenty, které souvisejí se zde diskutovanou problematikou. Literatura CLAUSET, A., SHALIZI, C. R., NEWMAN, M. E. J. (2009): Power-law distributions in empirical data. SIAM Review, 51, 4, s. 661–703. FRÉCHET, M. (1941): Sur la loi de répartition de certaines grandeurs géographiques. Journal de la Societé de Statistique de Paris, 82, s. 114–122. GALTON, F. (1879) The geometric mean, in vital and social statistics. Proceedings of the Royal Society of London, 29, s. 365–367. HAMPL, M. (1998): Realita, společnost a geografická organizace: hledání integrálního řádu. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Praha, 110 s. HASTINGS, H. M., PEKELNEY, R., MONTICCIOLO, R., vun KANTON, D., del MONTE, D. (1982): Time scales, persistence, and patchiness. Biosystems, 15, s. 281–289. KORČÁK, J. (1938): Deux types fondamentaux de distribution statistique. Prague, Comité d’organisation, Bulletin de l’Institute Int’l de Statistique, 3, s. 295–299. KORČÁK, J. (1941): Přírodní dualita statistického rozložení. Statistický obzor, 22, s. 171–222. MANDELBROT, B. B. (1975a): Earth’s relief, shape and fractal dimension of coastlines, and number area for islands. PNAS, 72, č. 10, s. 3825–3838. MANDELBROT, B. B. (1975b): Les Objets Fractals, Forme, Hasard et Dimension. Flammarion, Paris, s. 190. McALISTER, D. (1879) The law of geometric mean. Proceedings of the Royal Society of London, 29, s. 367–376. NOVOTNÝ, J., NOSEK, V. (2009): Nomothetic geography revisited: statistical distributions, their underlying principles, and inequality measures. Geografie, 114, č. 4, s. 282–297. Pracoviště autora: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2; e-mail: [email protected]. Citační vzor: NOVOTNÝ, J. (2010): Korčákův zákon aneb zajímavá historie přírodní duality statistického rozložení. Informace ČGS, 29, č. 1, s. 1–10.

10

INFORMACE ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI ROK 2010 • ČÍSLO 1 • ROČNÍK 29

VERONIKA NOŽIČKOVÁ

JAKÝMI SMĚRY SE UBÍRÁ GEOGRAFIE CESTOVNÍHO RUCHU A REKREACE NA PŘÍRODOVĚDECKÉ FAKULTĚ UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE? NOŽIČKOVÁ, V. (2010): In which Directions is the Geography of Tourism and Recreation Heading at Charles University in Prague’s Faculty of Science? – Informace ČGS, 29, No. 1, pp. 11–22. – Tourism has become one of the most important sectors of modern economy, an impulse for local and regional development and also a common subject of a number of scientific disciplines. Geography has excellent potential for studying this complex phenomenon. The purpose of this paper is to present the development of geography of tourism and recreation and the growing interest of students in this geographical subdiscipline in the Department of Social Geography and Regional Development at Charles University in Prague’s Faculty of Science, during the last 20 years. KEY WORDS: geography of tourism and recreation – theses – Charles University in Prague.

Úvod Cestovní ruch se stal jedním z nejvýznamnějších odvětví řady ekonomik (českou nevyjímaje), pro politiky jednou z klíčových oblastí lokálního a regionálního rozvoje a pro výzkumníky zajímavým předmětem zájmu z pohledu jejich vědeckých disciplín. Geografie, coby věda studující strukturu a interakci sociálních a přírodních systémů a aplikující nejrůznější metody výzkumu, má veškeré předpoklady pro studium tohoto komplexního společenského jevu. Problematice cestovního ruchu se věnuje dlouhodobě a zejména v posledních několika letech roste intenzita a hloubka výzkumu. V souvislosti s vývojem společnosti, novými trendy a riziky v oblasti cestovního ruchu a rekreace se mění také geografie cestovního ruchu jako celek. Cílem příspěvku je poukázat na proměnu geografie cestovního ruchu z dříve spíše popisné na problematicky a prakticky zaměřenou geografickou disciplínu a to na základě příkladů kvalifikačních prací studentů, základního a aplikovaného výzkumu prováděného na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Co je cestovní ruchu a rekreace? Definic pojmu cestovní ruch1 existuje celá řada (Hall, Page 1999). Obecně lze říci, že cestovní ruch zahrnuje vedle účastníků (turistů a návštěvníků), 11

také poskytovatele služeb přímo či nepřímo souvisejících s cestovním ruchem2, aktéry disponující prostředky k řízení cestovního ruchu3 a samozřejmě také prostředí (sociální, ekonomické a přírodní), ve kterých se odehrávají aktivity všech uvedených. V rámci cestovního ruchu dochází k interakcím mezi aktéry stejných i odlišných skupin (turista–rezident, podnikatel–turista) nebo mezi aktéry a prostředím. Vzájemným i jednostranným působením dochází ke spuštění nebo umocnění určitých procesů (turistifikace, marginalizace, degradace), jejichž výsledkem jsou jevy více či méně specifické pro cestovní ruch4. Vše se navíc odehrává napříč řádovostními úrovněmi a v různých časových horizontech a nabývá různých kvalitativních i kvantitativních rozměrů. V nejširších pojetích cestovního ruchu pak může být složité určit, co ještě je a co už není cestovní ruch. Pojem rekreace je chápán jako způsob trávení volného času za účelem fyzické i psychické regenerace, rozvojem vlastní osobnosti, uspokojení vyšších potřeb apod. (Pásková, Zelenka 2002; Vágner, Fialová a kol. 2004; Johnston a kol. 2000). S ohledem na životní styl, preference a možnosti jedince může rekreace nabývat pasivních, aktivních a jiných forem. Rekreační aktivity se mohou odehrávat přímo v místě bydliště nebo v blízkém i vzdálenějším okolí (druhé bydlení), ale také v rámci cestovního ruchu (lázeňské pobyty, pobyty u moře aj.). Vztah volného času, rekreace, cestovního ruchu a práce nabízí obrázek 1. Obsáhnout veškeré aspekty cestovního ruchu a rekreace je z důvodu jejich složitosti velmi problematické. Cestovní ruch a rekreace jsou proto označovány za komplexní společenské a časoprostorové jevy. Vzhledem k širokým možnostem vnímání obou jevů se tak nabízí rozličné uchopení výzkumu. Cestovní ruch a rekreace jsou proto předměty studia řady vědních disciplín, včetně geografie. Čím se zabývá geografie cestovního ruchu a rekreace? Vymezení předmětu zájmu geografie cestovního ruchu a rekreace je poněkud komplikované z důvodu samotné podstaty sledovaných jevů. Komplexní povaha cestovního ruchu a rekreace nabízí celou řadu výzkumných témat. Vybrané sféry výzkumu geografie cestovního ruchu a rekreace poskytuje několik následujících bodů (upraveno podle Vystoupil 2008; Pásková, Zelenka 2002; Hall, Page 1999): 1) zákonitosti prostorových aspektů interakce mezi cestovním ruchem a rekreací – krajinou; 2) zákonitosti a faktické rozmístění cestovního ruchu v oblastech na různých řádovostních úrovních (lokální až globální); 3) potenciál oblasti pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace (lokalizační, realizační a selektivní předpoklady, vhodné formy cestovního ruchu a rekreace pro danou ob1 2

3

4

V některých učebnicích se používá také termín turismus, odvozený z angl. tourism. Např. provozovatelé ubytovacích, stravovacích zařízení, dopravci, průvodci, ale i stavební firmy a dodavatelé zboží a služeb. Např. veřejná správa, samospráva, rozvojové agentury, ochránci přírody, organizace destinačního managementu aj. Např. převaha zařízení cestovního ruchu nad občanskou vybaveností, ztráta kulturní identity, ochrana zdrojů, ale i zdražení, sociálně patologické jevy, znečištění prostředí.

12

Obr. 1 – Vztah rekreace, volného času, cestovního ruchu, práce Zdroj: Pásková, Zelenka (2002, s. 248), srovnej též Hall, Page (1999)

last); 4) vztah cestovní ruch – ekonomika dané oblasti (význam cestovního ruchu pro ekonomiku, změny ve struktuře a rozmístění ekonomických aktivit); 5) vývoj cestovního ruchu a rekreace v dané oblasti (životní cyklus destinace, prostorové aspekty vývoje); 6) dopady vyvolané rozvojem cestovního ruchu a rekreace v dané oblasti (vlivy na sociální, kulturní, ekonomické a přírodní prostředí); 7) aktéři rozvoje cestovního ruchu a rekreace; 8) dílčí aspekty cestovního ruchu a rekreace (nové trendy) apod. K rozšiřování tematického zaměření, přístupů a nástrojů používaných v geografii cestovního ruchu a rekreace dochází v kontextu vnějších vlivů a okolností ve vývoji společnosti a vědy a stejně tak změn uvnitř samotné geografie (Hall, Page 1999). Ačkoliv geografie cestovního ruchu a rekreace patří mezi mladší disciplíny5, v jejím relativně krátkém historickém vývoji lze zaznamenat postupné přechody od sledování prostorových a ekonomických, přes socio-kulturní, psychologické, až po současné environmentální aspekty cestovního ruchu a rekreace (Vystoupil 2008). V charakteru výzkumných přístupů geografie cestovního ruchu a rekreace ke sledované problematice se samozřejmě projevila také tzv. kvantitativní revoluce v geografii. Definování předmětu výzkumu, určení hlavních směrů a úkolů geografie cestovního ruchu a rekreace je tedy v důsledku dynamického vývoje a neustále se měnících podmínek jeden ze základních problémů této disciplíny (Vystoupil 2008). Na druhou stranu geografie na rozdíl od jiných vědních disciplín (ekonomie, sociologie, psychologie, ekologie aj.), které se zajímají o problematiku cestovního ruchu a rekreace, přistupuje ke sledovaným jevům komplexně, neboli studuje předmět zájmu v souvislostech, které mohou ostatní disciplíny opomíjet. 5

Počátky geografie cestovního ruchu a rekreace jsou umisťovány do 30. let 20. století, tedy do období, kdy došlo k vytvoření podmínek (urbanizace, industrializace, automobilismus, vyšší příjmy, nárůst volného času apod.) pro rozvoj samotných jevů (Vystoupil 2008).

13

Obr. 2 – Vztah geografie cestovního ruchu a rekreace k ostatním vědním oborům Zdroj: autorka; upraveno podle Kowalczyk (2000); Vágner, Fialová a kol. (2004); Hampl (1971)

Výzkum komplexních jevů, jakými cestovní ruch a rekreace jsou, vyžaduje interdisciplinární přístupy. Geografie tyto požadavky splňuje, protože je to věda schopná přejímat, upravovat a aplikovat metody a nástroje základních věd (Hampl 1971). V případě cestovního ruchu a rekreace geografie čerpá nejen z metodologických, aplikovaných, teoretických, přírodních a společenských vědních disciplín, ale také z ostatních geografických disciplín, resp. subdisciplín (Kowalczyk 2000; Vágner, Fialová a kol. 2004). Vazby geografie cestovního ruchu a rekreace na všechny vědní disciplíny zachycuje obrázek 2. Silné vazby na geografické i ostatní negeografické disciplíny prokazují, že geografie cestovního ruchu a rekreace je integrující a interdisciplinární obor. Tyto přesahy současně vyvolávají diskusi o jejím zařazení do systému věd, resp. systému geografie. Geografie cestovního ruchu a rekreace může být vnímána jako samostatná disciplína nebo jako subdisciplína geografie (Vágner, Fialová a kol. 2004; Vystoupil 2008). Hledání řešení naznačeného dilematu však není ambicí tohoto příspěvku. Nabízí se zde prostor pro reakci na kritiku, že geografie cestovního ruchu a rekreace má, ve srovnání s jinými disciplínami, slabě vyvinutý teoreticko-metodologický aparát a malé tendence k modelování. Odborníci, věnující se cestovnímu ruchu a rekreaci, si jsou tohoto nedostatku vědomi a nijak ho nepopírají (Hall, Page 1999; Kowalzcyk 2000; Vystoupil 2008; Vágner, Fialová a kol. 2004). Důvodů může být jmenováno hned několik: široký tematický rozsah; spousta oborů, které se zabývají cestovním ruchem a rekreací, samostatně vyvíjejí vlastní dílčí modely a málo kooperují; relativně krátká doba trvání sledovaného jevu6 a s tím související dosavadní stupeň rozvoje těchto disciplín včetně geografie.

6

14

K rozvoji cestovního ruchu a rekreace dochází již od konce 19. století, masových forem cestovní ruchu a rekreace však nabývá až po 2. světové válce (Vágner, Fialová a kol. 2004; Vystoupil 2008).

Jaká pozornost je věnována problematice cestovního ruchu a rekreace na PřF UK? Cestovní ruch a rekreace patří na geografické sekci Přírodovědecké fakulty UK (dále jen PřF UK) mezi tradiční, ale spíše okrajová témata. Přesto si „Albertovská škola“ v problematice cestovního ruchu a rekreace vytvořila svá silná témata. Patří mezi ně zejména výzkum individuální krátkodobé rekreace, kterému se věnuje již několikátá generace geografů (Haufler, Gardavský, Bičík, Fialová, Vágner a jejich žáci). V současnosti výzkum a výuku problematiky cestovního ruchu a rekreace zajišťuje katedra sociální geografie a regionálního rozvoje (dále jen KSGRR). Geografie cestovního ruchu a rekreace zde není ustavena, podobně jako na dalších vysokých školách v Česku, jako samostatný studijní obor. Přesto jsou studenti seznamováni s touto problematikou v průběhu všech tří stupňů vysokoškolského studia. Základy cestovního ruchu a rekreace jsou studentům bakalářského studia poskytovány v rámci série přednášek Ekonomická geografie. V navazujícím magisterském studiu si mohou studenti zvolit z nabídky povinně volitelných předmětů Geografii cestovního ruchu světa, Geografii cestovního ruchu ČR nebo odborný seminář a odbornou praxi v zájmové oblasti. Z volitelných předmětů je na výběr Druhé bydlení v ČR, Ekonomika a marketing cestovního ruchu, Dlouhodobě udržitelný cestovní ruch a lokální / regionální rozvoj a další. Studenti druhého stupně mohou cestovní ruch a rekreaci zvolit jako svou specializaci a skládat z ní státní závěrečnou zkoušku. Problematice cestovního ruchu a rekreace se pak mohou věnovat i v rámci doktorandského studia. Rostoucí zájem studentů o problematiku cestovního ruchu a rekreace dokazuje množství kvalifikačních prací zaměřených právě na tuto oblast. Vývoj počtu kvalifikačních prací věnovaných cestovnímu ruchu a rekreaci od roku 1990 do současnosti zachycuje graf 1. Zatímco mezi lety 1956–1989 bylo napsáno 39 kvalifikačních prací, v letech 1990–2009 to bylo 133 prací, z toho 62 % tvoří diplomové práce, 33 % bakalářské a zbylých 5 % připadá na 5 disertačních a 1 habilitační práci. Minimálně další dvě kvalifikační práce, zabývající se cestovním ruchem a rekreací, byly obhájeny na jiných katedrách geografické sekce PřF UK. Bakalářské a diplomové práce na téma z oblasti cestovního ruchu a rekreace se podílely v rozmezí 9–31 % na všech pracích obhájených na KSGRR mezi lety 2002–2008. Vzhledem k množství dalších geografických oborů a geografických témat, kterým je na této katedře věnována pozornost, nelze tato čísla a tendence považovat za nevýznamné. Volba témat a výzkumných přístupů pokrývají sféry a způsoby výzkumu geografie cestovního ruchu a rekreace. Naprostá většina prací (71 %, počítáno z celkovému počtu 133 prací napsaných v letech 1990–2009) se věnovala aplikovanému výzkumu. Studenti analyzovali předpoklady dané oblasti pro cestovní ruchu a rekreaci, její stávající využití a perspektivy, nebo se zaměřili na určitou formu cestovního ruchu (cykloturistika, ekoturismus, vodní sporty, zábavní komplexy, apartmánové rekreační byty aj.) nebo vybrané aktéry v cestovním ruchu (cestovní kanceláře, instituce). Druhá největší část prací (17 %) se zabývala prostorovými aspekty a vývojem určitých druhů a forem cestovního ruchu a rekreace (druhé bydlení, příjezdový a výjezdový cestovní ruch, vá15

40 35

Počet (abs.)

30 25 20 15 10 5 0

90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 Rok

Graf 1 – Vývoj počtu kvalifikačních prací v oblasti cestovního ruchu a rekreace na KSGRR PřF UK v letech 1990–2010 Pozn.: Pro rok 2010 je minimální očekávaný počet kvalifikačních prací určen podle stávající evidence školitelů. Zdroj: Geografická knihovna PřF UK

Obr. 3 – Zájmová území v Česku řešená v kvalifikačních pracích v oblasti cestovního ruchu a rekreace v letech 1990–2009 Pozn.: Z celkového počtu 133 kvalifikačních prací bylo zvoleno řešeným územím v 67 % úzce vymezené území Česka, v 21 % celé Česko a ve 12 % zahraničí (státy: Irsko, Itálie, Mallorca, Portugalsko, Slovensko, Spojené státy, Španělsko, Ukrajina, regiony: východní Afrika, jižní Asie, severní Evropa, býv. Jugoslávie, Pobaltí, slovensko-maďarské pohraničí). Zdroj: autorka

16

zaný cestovní ruch, lázeňství). Na geografii chování, konkrétně na mezigenerační diferenciaci rekreačních a volnočasových aktivit, vztah turista–rezident, sezónnost nebo mentální mapy destinací, se zaměřilo asi 9 % prací. Studenti uplatnili také radikální přístupy v geografii ve vztahu cestovní ruch–terorismus nebo v proměnách rekreačních funkcí krajiny. Přístupy humanistické geografie pak byly aplikovány v pracích zabývajících se změnami geografického prostředí vyvolaných rozvojem cestovního ruchu a rekreace. Velmi zajímavé výsledky poskytuje statistika řešených území, v rámci nichž se studenti zabývali vybranými tématy z oblasti cestovního ruchu a rekreace. Ve většině prací (88 %) bylo jako zájmové území zvoleno Česko, a to buď úzce vymezené území nebo celý prostor Česka. Od 90. let 20. století se významně zvyšuje podíl prací zaměřených na oblasti mimo český prostor, což souvisí s většími možnostmi studentů cestovat a studovat v zahraničí. Na obrázku 3 jsou graficky znázorněna zájmová území kvalifikačních prací řešících problematiku cestovního ruchu a rekreace v Česku. Z prostorového rozložení zájmových území je zřejmé, že se studenti zajímali o oblasti, které jsou z hlediska cestovního ruchu a rekreace označovány za vysoce atraktivní – horské a podhorské oblasti, zázemí vodních toků a ploch, urbánní a venkovské oblasti i území ochrany přírody. Obecně platí, že oblasti, které jsou na základě socio-ekonomických a demografických charakteristik vnímány jako periferní, jsou z pohledu cestovního ruchu a rekreace velmi ceněné. Rozložení zájmových území potvrzuje platnost této teze pro pohraničí, Vysočinu a východní Moravu. Naopak střední Čechy (tzv. vnitřní periferie) a moravské úvaly (tranzitní osy) by mohly být považovány za periferní a neatraktivní pro cestovní ruch a rekreaci. Ale dosavadní malý zájem o tyto oblasti může spíše upozornit na nedostatečně využívaný potenciál pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace nebo pro zcela jiné ekonomické aktivity. Řečeno s nadsázkou, právě bílá místa jsou na celém obrázku vlastně tím nejzajímavějším. Jak se proměnil předmět zájmu a výzkumné přístupy studentů pro roce 1990? Podobně jako se mění realita, společnost, mění se i cestovní ruch a rekreace. Změny rekreačního chování vedou ke vzniku nových forem cestovního ruchu a rekreace, prostorových vzorců, interakcí, struktur, subjektů apod. To vše ovlivňuje také předmět zájmu a výzkumné přístupy geografie cestovního ruchu a rekreace. Veškeré tyto změny se promítají také do kvalifikačních prací. Od roku 1990 lze zaznamenat několik vývojových tendencí ve volbě témat a přístupech studentů geografie k problematice cestovního ruchu a rekreace. Za nejvýznamnější lze považovat jasný odklon od prostých analýz předpokladů vybraných oblastí pro cestovní ruch a rekreaci, které v některých starších pracích tíhly k popisnosti. Tento přetrvávající obraz je možnou příčinou kritického vnímání geografie cestovního ruchu a rekreace jako ne-rovnocenné geografické disciplíny. Na obhajobu starších prací je ale nutné poznamenat, že pro současné regionální studie představují zajímavý zdroj informací o původním stavu dané destinace, které jsou dnes těžko dohledatelné a v terénu mnohdy málo patrné. 17

V novějších pracích se stále více prosazují problémové přístupy, které studenti přejímají z dostupných zahraničních odborných publikací a časopisů. Aplikují je při řešení obecných i specifických témat v problematice cestovního ruchu a rekreace. Studují transformační procesy v oblasti cestovního ruchu a rekreace související s geopolitickými změnami v Česku po roce 1989. Vedle proměn tradičních českých forem rekreace (chataření, chalupaření, vázaný cestovní ruch, lázeňství) sledují nové prvky jako apartmánové rekreační byty, tematické parky, zahraniční investice a také nové trendy jako internacionalizace, komercionalizace nebo turistická urbanizace. Na základě analýz dosavadních tendencí těchto forem cestovního ruchu a rekreace předpovídají jejich další možný vývoj. Stejně tak věnují pozornost dopadům rozvoje těchto a dalších forem cestovního ruchu a rekreace na geografické prostředí destinace. Dále studenti například provádějí analýzy vývoje destinací cestovního ruchu, při kterých aplikují jeden z nejvýznamnějších konceptů cestovního ruchu, životní cyklus destinace, a související koncepty. Objevují se také behaviorální témata (mentální mapy, chování a vztahy aktérů cestovního ruchu) atd. Výčet témat nelze považovat za úplný. Uvedený přehled má pouze ilustrovat sféry zájmu kvalifikačních prací, napsaných za posledních přibližně 20 let na KSGRR PřF UK, které reagovaly a reagují na vývoj vnitřních (geografie) i vnějších (společnost, věda) podmínek. I přes široký tematický rozsah geografie cestovního ruchu a rekreace existují témata, která jsou zatím stranou zájmu odborné veřejnosti. Příkladem může být golfový, kongresový cestovní ruch a další. V souvislosti s rozdělením původně pětiletého studia na bakalářský a navazující magisterský stupeň se lze u některých studentů setkat s návazností jejich závěrečných prací (Frantál 2007 a 2009; Gelná 2006 a 2009; Kadlecová 2006 a 2009; Levá 2007 a 2009 aj.). Bakalářská práce představuje vstup do vybrané problematiky cestovního ruchu a rekreace nebo je zaměřena na určitý problém, v diplomové práci pak dochází k hlubšímu nebo naopak obecnějšímu uchopení tématu. Při výzkumech se studenti často neomezují pouze na jedno řešené území, ale provádějí srovnávací studie dokazující vliv specifických podmínek obou území na vývoj sledovaného jevu. Tím potvrzují tezi geografie o nutnosti uvažovat jevy a procesy v širším kontextu. Oproti období před rokem 1990 je také patrný nárůst počtu prací orientovaných na zahraniční destinace nebo na aplikace zkušeností ze zahraničí v českém prostředí či na srovnání zahraniční a domácí praxe. Studenti kombinují metody kvantitativního i kvalitativního výzkumu a používají metody zpracovávání dat a prezentace výsledků běžných pro geografické výzkumy. Při terénních šetřeních oslovují a spolupracují s řadou aktérů v území (veřejné i soukromé subjekty, ochránci přírody, zájmová sdružení a spolky, rezidenti, turisté aj.). Přímá komunikace a kooperace studentů s aktéry se nestává pouze prostředkem pro získání podkladů pro zpracování kvalifikační práce, ale často je také přínosná pro druhou stranu při řešení regionálních / lokálních problémů v oblasti cestovního ruchu a rekreace v zájmovém území. Výsledky a závěry kvalifikačních prací jsou často aplikovány v praxi (evidence ubytovacích zařízení, zavedení monitoringu vývoje cestovního ruchu, zlepšení kvality služeb podle jejich hodnocení turisty aj.).

18

Jak studenti prezentují výsledky svého základního výzkumu? Prvním výstupem základního výzkumu studentů jsou kvalifikační práce. Některé byly dokonce oceněny jako jedny z nejlepších studentských vědeckých prácí v rámci Studentské soutěže ČGS v oboru geografie (Drahošová 2002; Kadlecová 2006). Mnohé z výzkumů participují na rozsáhlých projektech realizovaných s podporou grantových agentur (GA UK, GA ČR, VaV MMR, MŠMT), studentské výzkumné výsledky se pak stávají součástí závěrečných zpráv nebo monografií (Bičík a kol. 2001; Vágner, Fialová a kol. 2004). Studentům se nabízí další možnosti prezentace jejich vlastních výzkumů. Publikují své dílčí výsledky formou článků v odborných časopisech (Drahošová 2004), jako součást příspěvků ve sbornících z mezinárodních konferencí (Benešová, Fialová 2005; Fialová, Kadlecová 2007; Fialová, Kadlecová, Nožičková, Vágner 2007; Fialová, Nováková 2004; Nožičková, Fialová, Kadlecová, Vágner 2008); v tisku zaměřeném na problematiku cestovního ruchu a rekreace (Dvořáčková, Fialová 2008; Fialová, Jedličková 2008; Fialová, Kalauzová 2008; Fialová, Trkovský 2008) nebo věnovaném široké veřejnosti (Fialová 1999; Fialová 2007; Nováková, Baxa, Šimon 2007). Studenti také vystupují s vlastními příspěvky na studentských konferencích (Studentská konference Morušky 2007, 2008, 2009, New Wave 2009) nebo mezinárodních konferencích (Countryside – Our World 2008). Připravují postery na výstavy určené pro širokou veřejnost (Fialová, Nožičková 2007; Kadlecová 2007; Fialová, Kadlecová, Nožičková 2009), pořádané u příležitosti významné události (Gelná, Kadlecová, Nováková 2006) nebo v rámci konference (Nováková 2009). Neméně důležitá je spolupráce a poskytování výsledků výzkumu aktérům v zájmovém území, kterým slouží jako podklady pro řízení cestovního ruchu a rekreace na lokální/regionální úrovni. Vedle vlastní výzkumné práce se studenti aktivně zapojují také do aplikovaného výzkumu realizovaného na KSGRR PřF UK v rámci státních zakázek. Příkladem mohou být projekty Harmonizace regionálního rozvoje povodí Kocáby, Analýza vývoje Národního parku Šumava za období uplynulých 15 let, Analýza cestovního ruchu Příbramska nebo Socioekonomická a demografická analýza města Poděbrady. Participací na těchto projektech studenti získávají cenné zkušenosti pro další vlastní výzkum i budoucí zaměstnání (Fialová 2009). Jaké jsou další perspektivy geografie cestovního ruchu a rekreace na KSGRR PřF UK? Cestovní ruch a rekreace jsou komplexními společenskými fenomény s významnými ekonomickými, sociokulturními, environmentálními a politickými vlivy na globální až individuální úrovni. Staly se nedílnou součástí postindustriální společnosti i vědy. Geografie má veškeré předpoklady pro studium obou jevů. Přijmutí cestovního ruchu a rekreace jako předmětů zájmu geografie a uznání geografie cestovního ruchu a rekreace jako legitimní geografické disciplíny, rovnocenné s ostatními a přínosné pro společnost a prostředí, se jeví jako nezbytné. Za 19

téměř 80 let se z geografie cestovního ruchu a rekreace vyvinula aplikovaná geografická disciplína, která může významně přispět k monitorování vývoje cestovního ruchu a rekreace, odhalení příčin problémů, pomoci s hledáním jejich řešení, sestavování strategií dalšího rozvoje atd. (Hall, Page 1999). O to vše se samozřejmě musí zasloužit samotní geografové, kteří se zajímají o cestovní ruch a rekreaci. Na KSGRR PřF UK jsou proto na studenty jednotlivých stupňů studia kladeny různé požadavky: bakaláři – vstup do dané problematiky, demonstrování dílčího problému na příkladové studii; diplomanti – řešení zvolené problematiky na základě hlubších teoretických poznatků a případné doplnění o příkladovou studii; a doktorandové – řešení zvolené problematiky v kontextu různých teoretických přístupů a její doplnění o možnosti konkrétní aplikace v praxi. Nejde však pouze o prezentaci výzkumů geografie cestovního ruchu a rekreace na akademické půdě, ale také před odbornou i laickou veřejností. V zájmu geografů není pouze hlubší pochopení procesů souvisejících s cestovním ruchem a rekreací, ale také jejich zprostředkovávání dalším, kteří jsou přímo či nepřímo ovlivněni těmito fenomény. Úkolem současných i budoucích studentů geografie cestovního ruchu a rekreace na KSGRR PřF UK je navázat na předchozí a stávající odborníky, jejich práci dále rozvíjet a obohacovat o nové předměty výzkumu a přístupy, současně reprezentovat obor před dalšími geografy, ostatními akademiky a v neposlední řadě přiblížit svou práci široké veřejnosti a poskytnout pomoc veřejnému i soukromému sektoru nebo se do řízení cestovního ruchu a rekreace (resp. lokálního/regionálního rozvoje) zapojit přímo. Snahou současných i budoucích odborníků na cestovní ruch a rekreaci by mělo být předávání a rozvíjení znalostí a dovedností u svých studentů, na kterých budou moci stavět ve svém profesním životě, ať už ve vědě a výzkumu nebo v praxi. Tyto závěry jsou jistě obecně platné pro všechny geografické disciplíny. Literatura: BENEŠOVÁ, K., FIALOVÁ, D. (2005): Lipensko – výsledky výzkumu z hlediska nabídky a poptávky subjekty cestovního ruchu. CD 10. mezinárodní konference: Cestovní ruch, regionální rozvoj a školství, trvale udržitelný rozvoj a turismus. Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Tábor. BIČÍK, I. a kol. (2001): Druhé bydlení v Česku. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 167 s. DRAHOŠOVÁ, A. (2002): Rozvoj cestovního ruchu v oblasti Jeseníků a Javornického výběžku. Magisterská práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 156 s. DRAHOŠOVÁ, A. (2004): Cestovní ruch v oblasti Jeseníků a Javornického výběžku. Geografie, 108, č. 4, s. 289–301. DVOŘÁČKOVÁ, T., FIALOVÁ, D. (2008): Druhá nejvýznamnější lázeňská oblast v Česku. COT business, 2004, č. 14, C.O.T. media s. r. o., Praha, s. 30. FIALOVÁ, D. (1999): Druhé bydlení – nedílná součást našeho venkova. Geografické rozhledy, 9, č. 4, s. 92–93. FIALOVÁ, D. (2007): Druhé bydlení – trvalý předmět zájmu. Realit, XIV, č. 6, Immo-press, a. s., Praha, s. 18–24. FIALOVÁ, D. (2009): Propojení výzkumu a výuky geografie cestovního ruchu. Aktuální problémy cestovního ruchu na téma „Vzdělávání a výzkum v cestovním ruchu“ – sborník ze 4. mezinárodní konference.

20

FIALOVÁ, D., JEDLIČKOVÁ, T. (2008): Lyžařské radovánky na Vysočině. COT business, 2009, č. 2, C.O.T. media s. r. o., Praha, s. 28–30. FIALOVÁ, D., KADLECOVÁ, V. (2007): Nové trendy a dopady druhého bydlení. In: Kraft, S., Mičková, K., Rypl, J., Švec, P., Vančura, M. (ed.): Česká geografie v Evropském prostoru. Sborník XXI. Sjezdu České geografické společnosti. Pedagogická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, s. 36–41. FIALOVÁ, D., KADLECOVÁ, V., NOŽIČKOVÁ, V. (2009): Rekreační funkce venkovské prostoru. Poster. In: Perlín, R. a kol. (ed.): Výstava Venkovy a venkované. Geografická knihovna PřF UK v Praze, Praha, 16. 9. – 11. 11. 2009. FIALOVÁ, D., KADLECOVÁ, V., NOŽIČKOVÁ, V., VÁGNER, J. (2007): Changes in second housing in the integrating Europe. In: Wilk, W. (ed.): Global changes: their regional and local aspects. FGRS Warsaw University, Warszawa. FIALOVÁ, D., KALAUZOVÁ, L. (2008): Zakořeněné představy často neodpovídají realitě aneb i na Mostecku a Chomutovsku je co nabídnout. COT business, 2008, č. 5, C.O.T. media s. r. o., Praha, s. 76–78. FIALOVÁ, D., NOVÁKOVÁ, E. (2004): Residens’ Perception of Tourism Impacts. In: Hesková, M., Šittler, E., Dvořák, V. (ed.): Reviewed Proceedings of the 9th International Conference Travel Trade, Regional Development and Education. Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Tábor, s. 41–43. FIALOVÁ, D., NOŽIČKOVÁ, V. (2007): Rekreační areály – rekreační vesnice. Poster. In: Fialová, D., Novotná, E., Vágner, J. (ed.): Výstava Druhé bydlení v Česku. Chataření a chalupaření v proměnách generací. Geografická knihovna PřF UK v Praze, Praha, 25. 5. – 20. 10. 2007. FIALOVÁ, D., TRKOVSKÝ, T. (2008): Lokalizace hotelů nejvyšších tříd v Praze. COT business, 2008, č. 10, C.O.T. media s. r. o., Praha, s. 66–67. FRANTÁL, L. (2007): Rekreační využití vodních ploch v Česku se zaměřením na přehradní nádrž Lipno a Máchovo jezero. Bakalářská práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 70 s. FRANTÁL, L. (2009): Rekreační využití vodních nádrží v Česku se zaměřením na Lipno, Máchovo jezero, Seč a Nové Mlýny. Diplomová práce. Katedra sociální georafie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 127 s. GELNÁ, T. (2006): Tematické parky: využití v cestovním ruchu, dopady na rozvoj území. Bakalářská práce. Katedra sociální georafie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 77 s. GELNÁ, T., KADLECOVÁ, V., NOVÁKOVÁ, A. (2006): Závěry studentských prací v oblasti cestovního ruchu. Poster. Mezinárodní konference 150 let geografie na Univerzitě Karlově, Praha, 10.–11. 11. 2006. GELNÁ, T. (2009): Trávení volného času v zábavních komplexech: dopady na cestovní ruch a regionální rozvoj (na příkladu Německa). Diplomová práce. Katedra sociální georafie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 132 s. HALL, C. M., PAGE, S. J. (1999): The Geography of Tourism and Recreation: Environment, Place and Space. Routledge, London, 309 s. HAMPL, M. (1971): Teorie komplexity a diferenciace světa se zvláštním zřetelem na diferenciaci geografickou. Univerzita Karlova, Praha, 183 s. JOHNSTON, R. J. a kol. (2000): The dictionary of human geography. Blackwell, Oxford, 411 s. KADLECOVÁ, V. (2006): Nové trendy v druhém bydlení: se zaměřením na rekreační byty. Bakalářská práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 46 s. KADLECOVÁ, V. (2007): Rekreační byty. Poster. In: Fialová, D., Novotná, E., Vágner, J. (ed.): Druhé bydlení v Česku. Chataření a chalupaření v proměnách generací. Geografická knihovna PřF UK v Praze, Praha, 25. 5. – 20. 10. 2007. KADLECOVÁ, V. (2009): Geografické aspekty problematiky apartmánových rekreačních domů a bytů v Česku. Diplomová práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 84 s. KOWALCZYK, A. (2000): Geografia turyzmu. PWN, Warszawa, 287 s. LEVÁ, P. (2007): Transformace vázaného cestovního ruchu v oblasti Máchova jezera. Bakalářská práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 72 s.

21

LEVÁ, P. (2009): Současný stav a perspektivy rozvoje cestovního ruchu v CHKO Kokořínsko. Diplomová práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 114 s. NOŽIČKOVÁ, V., FIALOVÁ, D., KADLECOVÁ, V., VÁGNER, J. (2008): Recreational areas – a new element in the countryside. In: Majerová, V. (ed.): Sborník příspěvků mezinárodní konference Venkov je náš svět – Countryside–Our World. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, s. 456–467. NOVÁKOVÁ, A. (2009): Cestovní ruchu a terorismus. Poster. Studentská konference New Wave 2009, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 22. 5. 2009. NOVÁKOVÁ, A., BAXA, J., ŠIMON, M. (2007): Andorra – malý hospodářský zázrak v Pyrenejích. Geografické rozhledy, 16, č. 3, s. 28–29. PÁSKOVÁ, M., ZELENKA (2002): Výkladový slovník cestovního ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj, Praha, 448 s. VÁGNER, J., FIALOVÁ, D. a kol. (2004): Regionální diferenciace druhého bydlení v Česku. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze, Praha, 286 s. VYSTOUPIL, J. (2008): Geografie cestovního ruchu. In: Toušek, V., Kunc, J. Vystoupil, J. a kol. (ed.): Ekonomická a sociální geografie. Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň, s. 295–332. Pracoviště autorky: autorka je studentkou navazujícího magisterského studia katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2; e-mail: [email protected]. Citační vzor: NOŽIČKOVÁ, V. (2010): Jakými směry se ubírá geografie cestovního ruchu a rekreace na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze? Informace ČGS, 29, č. 1, s. 11–22.

22

LITERATURA

Déjà vu? Aneb kritická recenze: The World Development Report 2009: Reshaping Economic Geography. World Bank, Washington DC, 2009, 383 s. ISBN 978-0-8213-7607-9.

Recenze obvykle vznikají buď za účelem doporučení dotyčné práce dalším čtenářům, nebo naopak ve snaze další dopady této práce omezit. Recenze na World Development Report 2009 (dále WDR09) bohužel patří do druhé ze zmíněných kategorií (viz také Bryceson a kol. 2009; Rigg a kol. 2009; Scott 2009). Vezměme to ale popořadě. „Zpráva o světovém rozvoji“ představuje strategicky důležitý dokument, ve kterém tým ekonomů Světové banky každoročně rozebírá vybrané téma, které považuje za aktuální a zásadní ve vztahu k rozvoji tohoto světa (s důrazem na problémy chudých zemí). Zároveň jsou doporučovány strategie vhodné k řešení diskutovaných problémů. Dlouho dopředu avizovaný výběr centrálního tématu WDR09 s titulem „Reshaping Economic Geography“ proto nepochybně představoval pro geografy zajímající se o problematiku rozvoje významnou a potěšující zprávu. Celý text WDR09 je psán srozumitelným, didaktickým stylem a je proložen velkým množstvím názorných příkladů a grafických příloh, které významně podepírají předkládanou logiku argumentace. Práce je strukturována do tří hlavních částí. V prvé autoři stanovují perspektivu, kterou budou na „přetváření ekonomické geografie“ světa nahlížet, ve druhé části popisují hlavní mechanismy, resp. hybné síly diskutovaných procesů, a třetí část je věnována doporučovaným praktickým opatřením. Zmíněná perspektiva se odvíjí od rozlišení tří charakteristik prostorové organizace: hustoty (z hlediska územní intenzity ekonomiky a obyvatelstva), vzdálenosti (z hlediska nákladů souvisejících s vzdáleností od center s vysokou hustotou) a „rozdělení“ (existující překážky ekonomické integraci). Mechanismy, jejichž význam je ve WDR09 vyzdvihován, jsou pak především: 1) úspory z rozsahu a aglomerační úspory, 2) mobilita výrobních faktorů (se zdůrazněním migrace) a 3) role transportních nákladů v kombinaci s ekonomickou specializací. A nakonec uvedená praktická doporučení, které lze v kostce shrnout jako volání po dobrých institucích zajišťujících mobilitu výrobních faktorů (zejm. pružně fungující trh s pozemky), po tzv. inklusivní urbanizaci a po progresivní ekonomické integraci a prohloubení ekonomické specializace (zapojení do globální ekonomiky a mezinárodní dělby práce). V diskuzích WDR09 jsou rozlišovány tři měřítkové úrovně: lokální, národní a mezinárodní. Ačkoliv se podle autorů zmíněné mechanismy uplatňují na každém z uvedených měřítek, praktické implikace se podle nich pro jednotlivá měřítka liší. Např. rozvojový potenciál a potřeba aktivního podnícení migrace je vyzdvihován zejména v souvislosti s pracovní migrací uvnitř zemí, zatímco otázka rozvojových přínosů mezinárodní migrace není podle autorů zatím zcela jednoznačná (viz WDR09, kapitola 5). Ekonomická integrace a specializace je naopak relativně více diskutována v mezinárodním kontextu, byť spíše se 23

zdůrazněním významu kooperace uvnitř jednotlivých světových regionů a nikoliv tolik prostřednictvím globálních dohod. Odlišná kombinace opatření je také doporučována pro země v různých fázích jejich „prostorové transformace“. Indikátorem stupně této prostorové transformace (a implicitně i rozvinutosti dané země) je míra urbanizace. Společnosti v úvodní fázi urbanizačních procesů, kde většina obyvatelstva žije na venkově, by podle autorů měly aplikovat prostorově neadresnou („spatially blind“) politiku a soustředit se na vytvoření institucí (zejména fungujících trhů) stimulujících migraci a na plošné zajištění základních sociálních potřeb. Středně urbanizované země by se navíc k předešlému měly zaměřit na rozvoj infrastruktury podporující ekonomickou integraci daného systému. Společnosti ve fázi pokročilé urbanizace by pak k výše uvedeným politikám měly přidat aplikaci prostorově cílených („spatially targeted“) strategií, které budou řešit problémy kongesce měst (především slumů) a které v dřívějších fázích rozvoje nemusí být prioritní. Srozumitelnost, logická stavba textu a provázanost teoretických konceptů s vybranými empirickými příklady nezakryjí problematičnost WDR09, pokud ho vnímáme jako celek a zároveň jako důležitý strategický dokument s ambicemi nabídnout teoreticky ukotvenou, prakticky relevantní, a v roce 2009 navíc také geografickou, perspektivu na problémy rozvoje. Základním ideovým východiskem WDR09 je konstatování inherentní nerovnoměrnosti ekonomického vývoje. Toto východisko je ovšem pojímáno značně deterministicky. Pozitivní (empirická) dokumentace nerovnoměrného vývoje (s odkazy na minulý vývoj v USA, Evropě a některých dalších zemích) je autory obratem použita jako hlavní normativní argument pro politiku „urychlující“ nerovnoměrný rozvoj chudých zemí. Pojetí nerovnoměrného vývoje je navíc mechanické, kdy je tato problematika interpretována spíše jako „technická“ otázka. Správně je reflektován rozdíl mezi nerovnoměrnostmi v územní intenzitě ekonomických aktivit a nerovnoměrnostmi v sociálním vývoji, stejně jako skutečnost, že vývoj obou typů nerovnováh nemusí být paralelní. Většina textu a drtivá většina z praktických implikací se ovšem vztahuje k prvnímu z uvedených typů nerovnoměrností. Nedostatečná je diskuze příčinných (či potenciálních) souvislostí mezi procesy a mechanismy územní ekonomické koncentrace a sociálními nerovnoměrnostmi (včetně geografické dimenze sociálních nerovnoměrností). V tomto ohledu je WDR09 omezen na jednostranně optimistickou interpretaci známé hypotézy o obrácené „U“ trajektorii (tzn. nárůst–stabilizace–pokles) vývoje sociálních rozdílů v průběhů fází vývoje jednotlivých zemí. Tato hypotéza v kombinaci s interpretací pozitivní korelace mezi územní koncentrací ekonomiky a úrovní rozvoje jednotlivých zemí jakožto kauzálního vztahu pak vede k jednostrannému zdůraznění potřeby strategie nebalancovaného ekonomického vývoje. Ten podle autorů nakonec bude (dříve či později) ku prospěchu všech. Ať už je tento (teleologický) předpoklad správný nebo ne, hlavní slabinu zde vidím v záměně, resp. nedostatečném rozlišení příčin a následků. Jinými slovy, nerovnoměrný vývoj (stejně jako v práci diskutované procesy migrace a urbanizace) je možno mnohem spíše chápat jako průvodní jev, ne ovšem tolik jako samotnou příčinu rozvoje. Tradiční víra ekonomů Světové banky v optimální alokaci výrobních faktorů prostřednictvím fungujících trhů potlačuje ve WDR09 do pozadí politické aspekty prostorových procesů (viz také Bryceson a kol. 2009, s. 733; Rigg a kol. 2009, s. 130; Scott 2009, s. 584–585). Stejně tak jsou ovšem opomíjeny 24

i jejich sociální aspekty, otázky distributivní spravedlnosti atd. Zásadní výtkou směřovanou k WDR09 je proto opomíjení neekonomických dopadů popisovaných „prostorových transformací“. Úvodní upozornění autorů (WDR09, rámeček 0.1 na s. 34), že z důvodu náležitého zacílení WDR09 („to keep the Report focused“) nejsou až na výjimky zásadních sdělení uvažovány sociální a environmentální dopady diskutovaných procesů, je v tomto ohledu nedostatečným a nešťastným argumentem. Představené pojetí rozvoje (a interpretace jednotlivých témat jako ekonomická integrace, migrace a urbanizace) je proto v rozporu s moderním chápáním rozvoje (viz prakticky všechny základní učebnice rozvojových studií). Tato skutečnost souvisí s kritikou teoretických východisek WDR09, kterými jsou především koncepty tzv. Nové ekonomické geografie (přiléhavěji nazývané jako prostorová ekonomie). Další teorie regionálního rozvoje bohužel nejsou náležitě reflektovány. Zřetelně se tak na tomto příkladě ukazuje rozpor mezi uvedeným úzkým ekonomickým chápáním prostoru v (prostorové) ekonomii a podstatně širším pojetím daných otázek v moderní ekonomické geografii. Zatímco Bryceson a kol. (2009) a Rigg a kol. (2009) tuto skutečnost v případě WDR09 vysvětlují malou mezidisciplinární komunikací a absencí geografů mezi autory WDR09, Scott (2009, s. 584) dokonce mluví o ukázkovém příkladu „intelektuálního provincialismu“. Bezprostředně se proto nabízí otázka, nakolik je zde kritizovaný případ WDR09 zobecnitelný s ohledem k přesahům ekonomie do dalších neekonomických disciplín. Obraz zdánlivě univerzální platnosti výše zmíněných teoretických konceptů je podložen množstvím kvalitních a ilustrativních, ale zároveň také selektivně vybraných i interpretovaných příkladů. To např. přispívá k velmi optimistické interpretaci významu migrace a urbanizace. Rozvojový potenciál těchto procesů je nepochybný. Při jejich diskuzi ovšem nelze opomíjet skutečnou podobu, kterou dnes v mnoha rozvojových a rozvíjejících se zemích mají. Autoři na mnoha místech správně podotýkají, že volání po podnícení intenzivnější migrace z venkova do center růstu se vztahuje k dobrovolné migraci za prací. Nepoukazují již ovšem dostatečně na to, že velká část migrantů v rozvojových zemích ze svých domovů dobrovolně neodchází. Mnohdy se tak děje spíše pod tlakem plynoucím z existenční nejistoty, která není vždy přirozeným následkem vysokého populačního růstu a poklesu významu zemědělství, ale leckdy např. důsledkem environmentálních faktorů nebo v přímé či nepřímé souvislosti s komercionalizací zemědělské výroby a koncentrací vlastnictví půdy v následku „fungujícího“ trhu s pozemky (což je další z doporučení WDR09). Obdobně jsou pak přehlíženy či nedostatečně zdůrazněny další souvislosti, jako podstatný význam lokální a sezónní migrace za prací, která se mnohdy odehrává v rámci venkovských regionů rozvojových zemí nebo rostoucí význam cirkulární migrace (viz např. Potts 2009). Obdobná výtka se pojí se skutečností, že i když WDR09 věnuje pozornost problémům uvnitř měst (se zdůrazněním problémů slumů), celkově podává obraz rozvojových velkoměst, jakožto (dříve či později) prosperujících center růstu, které nabízejí (nebo budou schopné nabídnout) neomezené množství pracovních příležitostí. Toto je v řadě případů v prudkém rozporu s realitou. V řadě rozvojových zemí Asie a Afriky sice dochází k nárůstu městského obyvatelstva (mnohdy však primárně přirozeným přírůstkem), který ovšem často neprovází ekvivalentním růst „plnohodnotné“ zaměstnanosti v moderních 25

„městských“ ekonomických odvětvích. Sledován je naopak nárůst zaměstnanosti v neformální (neoficiální či neorganizované) ekonomice a v rámci formálního sektoru pak flexibilizace pracovních vztahů (nárůst podílu krátkodobých kontraktů atp. – viz např. Sharma 2006). Tyto podstatné „nuance“ ale WDR09 víceméně opomíjí. Některé kritické poznámky vyjádřené na omezeném prostoru tohoto příspěvku mohou být vnímány jako příliš zjednodušující překroucení argumentů vyjádřených ve WDR09. Cílem zde ovšem není popřít význam uplatnění mechanismů, na kterých jsou prostorová ekonomie a WDR09 postaveny. Je jím spíše poukázat na potřebu komplexnějšího (lze snad říci „geografičtějšího“) pohledu na danou problematiku. Dost možná, že aglomerační efekty vyzdvihované ve WDR09 mají v rozvojových zemích ještě větší význam, než je jim autory recenzované publikace přikládán. Vztahují se totiž i na chudobu. Spíše než „urbanizaci rozvoje“, po které volá WDR09, dnes v mnoha rozvojových zemích sledujeme procesy, které lze souhrnně označovat jako urbanizace chudoby (viz Kubelková 2009). Je chvályhodné, že výroční zpráva Světové banky reflektuje význam prostorové organizace a souvisejících procesů, „přetvoření ekonomické geografie“ načrtnuté ve WDR09 však neposkytuje vhodný náhled ani návod pro řešení rozvojových problémů. Literatura: BRYCESON, D. F., GOUGH, K. V., RIGG, J., AGERGAARD, J. (2009): Critical commentary. The World Development Report 2009. Urban Studies, 46, č. 4, s. 723–738. KUBELKOVÁ, J. (2009): Urbanizace chudoby v rozvojových zemích. Diplomová práce, UK v Praze, PřF, KSGRR. POTTS, D. (2009): The slowing of sub-Saharan Africa‘s urbanization: evidence and implications for urban livelihoods. Environment and Urbanization, 21, č. 1, s. 253–259. RIGG, J., BEBBINGTON, A., GOUGH, K. V., BRYCESON, D. F., AGERGAARD J., FOLD N., TACOLI, C. (2009): The World Development Report 2009 ‘reshapes economic geography’: geographical reflections. Transactions of the Institute of British Geographers, 34, č. 2, s. 128–136. SCOTT, A. (2009): Book review – World Development Report 2009: reshaping economic geography. Journal of Economic Geography, 9, č. 4, s. 583–586. SHARMA, A. N. (2006): Flexibility, employment and labour market reforms in India. Economic and Political Weekly, May 27, s. 2078–2085.

Josef Novotný, Univerzita Karlova v Praze, e-mail: [email protected]

J. Hromas (ed.) a kol.: Jeskyně. Chráněná území ČR, XIV. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha 2009, 608 s. ISBN 978-80-87051-17-7 a 978-80-86305-03-5.

Pod skromným názvem Jeskyně (výstižnější by byl Kras a jeskyně) se skrývá vpravdě monumentální publikace, na jejímž zpracování se podílelo 48 autorů textu, 111 autorů fotografií a 12 různých fotoarchivů. Odbornou spoluprací přispělo 42 jednotlivců a četné podklady autorům poskytlo 31 základních organizací České speleologické společnosti a více než 100 dalších oslovených 26

osob a institucí. Úplný výčet jmen i s akademickými tituly by zabral několik tiskových stran Informací ČGS. Uveďme proto alespoň hlavní autory a zároveň redaktory: RNDr. Jaroslav Hromas (autor 48 kapitol a podkapitol, redakce celého svazku), prof. RNDr. Pavel Bosák, DrSc. (autor 8 kapitol a podkapitol, redakce obecné části) a Ing. Daniela Bílková (autorka či spoluautorka 12 kapitol a podkapitol, redakce regionální části). Z dalších nejznámějších se podíleli např. prof. RNDr. Jaromír Demek, DrSc., RNDr. Vojen Ložek, DrSc., doc. RNDr. Jan Vítek, RNDr. Václav Cílek, CSc., RNDr. Ivan Balák, historik a archeolog PhDr. Karel Sklenář, DrSc. a další. Objemná kniha vytištěná na křídovém papíře je bohatě ilustrována, jak ještě zhodnotíme. Po krátké předmluvě a jednostránkovém úvodu je rozdělena do dvou hlavních částí – obecné a regionální. Pro bližší představu o obsahu a členění tak rozsáhlého díla uveďme základní přehled kapitol. Obecná část (s. 13–128) sestává z 15 kapitol: Kras, pseudokras a jeskyně; Geologie; Geomorfologie; Hydrologie a hydrogeologie krasu; Vznik a vývoj krasu a pseudokrasu; Datování procesů v krasu a jeskyních; Jeskynní výplně; Klastické sedimenty v jeskyních; Speleotémy a jeskynní minerály; Život v jeskyních; Měkkýši v jeskynních sedimentech; Osteologické nálezy v jeskyních; Archeologické a antropologické nálezy v jeskyních; Jeskynní mikroklima a radioaktivita; Poznávání, využívání a ochrana jeskyní. Regionální část – kras a pseudokras v ČR (s. 129–568) tvoří hlavní obsah knihy. V textu, v mapě a v podrobných tabulkách nazvaných Karsologické členění České republiky představují autoři nejprve základní strukturu tohoto členění podle hierarchie: karsologická soustava – karsologický celek – karsologická jednotka – krasová oblast – krasová skupina (okrsek). Členění pseudokrasu je na nižších stupních nepatrně odlišné, více se opírá o geomorfologické celky, podcelky a okrsky (Balatka, Kalvoda 2006). Nejvíce je území nejnižšího řádu, tj. okrsků: krasových 130 a pseudokrasových 114. Již z těchto dílčích údajů vyplývá, jak velký je počet krasových a pseudokrasových „ostrůvků“ v Česku. Autoři seznamují čtenáře také se systémem JESO z r. 2007 (Jednotná evidence speleologických objektů), který kóduje jednotlivé objekty a usnadňuje tak jejich počítačové zpracování. Následuje rozsáhlý přehled s geologicko-geomorfologickými, popř. dalšími charakteristikami a s výčtem jeskyní jednotlivých krasových a pseudokrasových území počínaje Českým krasem a konče Mušlovským krasem na jižní Moravě. Názvosloví územních jednotek je nutně různorodé, neboť se opírá zčásti o názvy jednotek geologických (např. Pseudokrasové jeskyně tepelské jednotky), zčásti geomorfologických (Kras Dyleňské hornatiny) nebo je utvořen podle jiného, specifického hlediska (Hydrotermální kras Karlových Varů). V Česku je k roku 2008 evidováno, a tedy kódováno podle JESO, celkem 3 988 jeskyní a propastí. Z tohoto počtu je 3 238 objektů, o nichž kniha přináší základní údaje: kód JESO, délka a denivelace jeskyně, v řadě případů nadmořská výška vchodu, podle typu jeskyně i šířka, výška a hloubka, popř. historie objevu a výzkumu, paleontologické a archeologické nálezy, recentní fauna, využití, bibliografie. Zde je nutno velmi kriticky zhodnotit fakt, že zcela chybí klasická geografická lokalizace objektů typu např. „v levém údolním svahu 1,3 km ssz od obce XY“. Číselný kód typu „K 123 72 11 J 00003“ ji v žádném případě nemůže nahradit a osobě pátrající v terénu po příslušném objektu neřekne nic. (Že by to byl záměr autorů?) Mapky karsologických ob27

lastí daného měřítka jsou v terénu rovněž nepoužitelné. Absence přesnější a srozumitelné lokalizace jeskyní zůstane patrně pro většinu uživatelů knihy nepochopitelná. Na konci regionální části jsou ještě zařazeny zajímavé podkapitoly s aktuálními údaji: Nej – v krasu, pseudokrasu a jeskyních ČR; Statistický přehled jeskyní; Seznam zvláště chráněných území s jeskyněmi; Bibliografie a vhodně i Základní předpisy týkající se výzkumu, ochrany a využívání jeskyní. Při tak rozsáhlém díle zčásti encyklopedického charakteru je samozřejmé, že nutně uniknou drobné chybičky, které by v eventuálním příštím vydání být už nemusely. (Zjevnými tiskovými chybami se zde zabývat nebudeme.) Pokud jde o celkovou jazykovou úroveň, lze ji označit za velmi dobrou. Přesto: podle pravidel českého pravopisu nepíšeme: tvary Jeskyně Na Turoldu (s. 19, 81), ale správně jeskyně Na Turoldu, ne z Jeskyní Na Špičáku (s. 20), ale z jeskyní Na Špičáku apod. (Obecná jména v pomístních názvech se píší zásadně s malým počátečním písmenem – např. propast Macocha a ne Propast Macocha.) Tedy i Šanův kout a ne Kout (s. 156), Česká republika a ne Republika (s. 597) atp. Píšeme pleistocén, ale pleistocenní, holocenní atd. Jeskyně není zasucená (s. 287 aj.), ale zasutěná. Místy autoři chybují v používání slova morfologie. To znamená nauku o tvarech a o jejich vzniku, a to i v botanice, zoologii, jazykovědě i jinde. V žádném případě logicky nejde o synonymum pro tvar, reliéf apod. Proto výrazy jako odlišná morfologie (s. 155) nebo morfologie v hiátu postrádají logiku. Jde o hantýrku v geologické a geografické literatuře i mluvě častou, avšak tím její nesmyslnost nekončí. U mnoha obecných konstatování, zejména v kapitole o geomorfologii krasu, by bylo vhodné uvést více příkladů výskytu příslušného fenoménu na konkrétních lokalitách – např. ve stati o bornhardtech a ruwarech (s. 41), ale i jinde (např. kde u nás byla zjištěna hloubka permafrosu až 500 m?). I ta nejzajímavější, ale příliš obecná tvrzení bez konkrétních příkladů totiž snadno unikají zasloužené pozornosti. Velkou předností kapitoly Bibliografie je její úctyhodný rozsah – čítá 1 473 položek. Přitom chybí např. významná publikace Kučera, B., Hromas, J., Skřivánek, F. (1981): Jeskyně a propasti v Československu. Academia, Praha, 252 s. Nedostalo se ani na základní příručku J. Kunského Kras a jeskyně z r. 1950 (Přírodovědecké vyd., Praha, 200 s.). Chyby jsou u položek 973 a 1059 – publikace nevydalo Státní technické nakladatelství, ale Sportovní a turistické. U položky 1059 v uvedeném pořadí autorů mělo být správně (1973): Caves in Czechoslovakia. Academia, Praha, 133 s. V recenzích se zpravidla píše, že „orientaci v knize usnadní podrobný rejstřík“. Žel, v tomto případě jde o pravý opak: orientaci v tak rozsáhlé knize velmi bolestně ztěžuje naprostý nedostatek rejstříků, zejména místopisného. Vítán by byl alespoň stručný rejstřík věcný a podrobný rejstřík jmenný. Jeskyňáři, kteří v průběhu věků obětavou prací, a někdy i svými životy, přispěli k získání poznatků nutných později k sepsání tohoto díla a jsou po zásluze v textu zmíněni, by si určitě zasloužili samostatný rejstřík jmenný. Troufám si tvrdit, že nedostatek rejstříků je zcela největší slabinou jinak skvělého díla a má velký vliv na jeho užitnou hodnotu. Bylo by vhodné tuto evidentní autorsko-vydavatelskou chybu odčinit a vydat rejstříky k dílu dodatečně ve formě samostatné publikace stejného formátu. Tento svazek, označený třeba jako XIVa, popř. XV této edice, by nebyl nikterak „tenký“! 28

Pokud jde o obrazovou část díla, lze o ní právem mluvit v superlativech. Stovky unikátních, jinde zcela nevídaných, technicky i kompozičně vysoce zdařilých barevných fotografií jsou doprovázeny množstvím plánků jeskyní, profilů, půdorysů, mapek, originálních grafů, schémat apod. vesměs vysoké kvality. Co říci závěrem? Velkým přínosem díla je zařazení řady nejnověji získaných údajů, které v minulosti ani nebyly příliš sledovány nebo souborně publikovány – např. o hloubce krasových vod, radioaktivitě, o koncentraci CO2 ve všech našich zpřístupněných jeskyních atd. Objevují se i některé nové termíny (speleogény, pendanty aj.). V naší – řekněme fyzickogeografické – literatuře představuje tato kniha, velká svým rozsahem, obsahem, celkovou moderní koncepcí a v neposlední řadě i dokonalým polygrafickým provedením, zcela mimořádný ediční počin, jaký bezesporu nebude překonán po mnoho následujících desetiletí. Jisté je, že autoři i redaktoři – přes uvedené výtky praktického rázu – odvedli mnohaletou obrovskou práci, za kterou jim patří skutečný dík a uznání. Stejně tak i firmě Artedit za grafickou úpravu. Za přímo neprofesionální vydání této nádherné knihy bez orientačního aparátu nese plnou odpovědnost vydavatel. Ten by měl své „faux pas“ co nejdříve napravit. Josef Rubín, Praha

Z. Rączkowska: Współczesna rzeźba peryglacjalna wysokich gór Europy. Prace Geograficzne 212. Warszawa 2007, 252 s. ISBN 83-87954-87-X.

Recenzovaná publikace představuje dobrý obraz o současném periglaciálním vývoji georeliéfu vysokých hor Evropy. Po stručném úvodu, naznačení cíle práce, úvahách o periglaciálním prostředí, faktorech ovlivňujících jeho diferenciaci (např. permafrost, současné zalednění, podnebí, asymetrie svahů apod.) a vlastnostech vysokohorského podnebí, autorka popisuje jednotlivé modelové oblasti, kde více let prováděla geomorfologický výzkum. Jsou to Tatry, kde pracovala téměř každoročně, dále vysoké hory Skandinávie (zejména Abisko a údolí Tarfala v masivu Kebnekaise v letech 1988, 1990–1991, 1996, 1998, 2000 a 2003), v Pyrenejích (1993, 2003–2004), Jižních Karpatech (1999, 2001, 2003), ve Skotsku (2000, 2002), dále pak v Italských Alpách (1986, 1994, 1996) a Francouzských Alpách (2001–2002). V těchto územích se zabývala permafrostem, zvětráváním různých typů hornin, skalními ledovci, nivačními tvary, působením soliflukce jakož i eolickými procesy a tvary. Své poznatky shrnuje v kapitole o pravidelnostech rozmístění některých periglaciálních tvarů vysokohorského reliéfu, v kapitole o vlivu výchozího (glaciálního) reliéfu na současnou periglaciální morfogenezi a v kapitole o úloze periglaciálních procesů při současném vývoji vysokohorského reliéfu Evropy. V závěru své publikace pak mimo jiné pro klimatickou zónu mírného pásma uvádí dolní hranici aktivních periglaciálních procesů a tvarů reliéfu na okolo 2 500 m n. m. a 600–800 m n. m. pro subarktickou oblast Evropy. Přitom zdůrazňuje nutnost celoročního monitoringu. Závěr práce tvoří rozsáhlý seznam literatury, včetně té nejnovější (s. 209–249), a anglické resumé. Práce je dobře dokumentována grafy, tabulkami a barevnými fotografiemi. 29

Recenzovaná publikace (obhájena jako habilitační práce) přináší mnoho nových a zajímavých poznatků o současném periglaciálním vývoji vybraných vysokohorských oblastí Evropy. Vysoce cenit lze zejména komplexnost výzkumu a vzájemné srovnání jednotlivých území. Autorce lze gratulovat. Tadeáš Czudek, Brno

D. E. Anderson, A. S. Goudie, A. G. Parker: Global environments through the Quaternary – Exploring environmental change. Oxford University Press, Oxford 2007, 359 s. ISBN 978-0-19-874226-5.

Velmi zajímavá a potřebná publikace o změnách globálního prostředí za poslední 2–3 miliony let zaujme nejen téměř každého přírodovědce. Kniha vychází v době zvýšené diskuse a hledání příčin těchto změn, jakož i vzniku protichůdných názorů na celou problematiku. Logicky koncipovaná publikace je rozdělená do devíti kapitol, ty pak do celé řady subkapitol. V první kapitole nazvané „Základ pro pochopení změn prostředí“ autoři na více příkladech uvádějí skutečnost, že poslední 2–3 miliony let, tedy časový úsek pleistocénu a holocénu, je obdobím častých velkých klimatických změn, které vyvolaly rozsáhlé změny přírodního prostředí, jakými jsou zejména transgrese a regrese kontinentálních a horských ledovců, změny rozsahu moří, změny vegetace a i georeliéfu. Krajina se tak mnohokrát výrazně měnila, i když ji člověk v pleistocénu ještě prakticky neovlivňoval. Ve druhé kapitole autoři popisují zdroje důkazů potřebných pro rekonstrukci minulého přírodního prostředí, ve třetí pleistocenní změny klimatu a přírodního prostředí ve středních a vysokých zeměpisných šířkách. Všímají si zejména změn rozsahu ledových hmot, permafrostu, spraší a glaciál-interglaciálních cyklů včetně rychlých klimatických změn. Připomínají úvahy, že na začátku holocénu se průměrná roční teplota vzduchu zvýšila v Grónsku za necelých 50 let nejméně o 7 °C (viz Dansgart et al. 1989). Přitom v posledním glaciálu klesla ve východní Anglii oproti dnešní pravděpodobně až o 15 °C (s. 85–86). U nás pro LGM předpokládáme obdobné hodnoty. Na s. 92–103 autoři uvádějí mnoho dalších příkladů výrazných klimatických změn, na s. 70 známý graf 104 glaciál-interglaciálních cyklů za posledních 2,59 Ma. Čtvrtá kapitola popisuje pleistocenní přírodní prostředí nízkých zeměpisných šířek, pátá prostředí v postglaciálním období. V této neméně zajímavé kapitole se zdůrazňuje, že konec posledního glaciálu není koncem zásadních změn prostředí. Zmínky jsou i o výrazném poklesu teploty vzduchu v Grónsku (okolo roku 8200 BP o 6 °C), který trval cca 400 let, a o postglaciálním rozvoji vegetace, klimatickém optimu, třech výrazných transgresích alpských ledovců (během malé doby ledové, v období 3300–2400 a 5800–4900 14 C BP) a o tzv. malém klimatickém optimu (AD 750–1300). Šestá kapitola rozebírá změny prostředí za období meteorologických pozorování. Ty také dávají obraz o změnách klimatu, které se vyskytovaly v mnohých částech světa v různých obdobích. Autoři zde rozebírají oteplení v mnohých částech světa koncem 19. a prvních dekádách 20. století, které definitivně ukončilo období malé doby ledové (LIA – období jedné z významných klimatických změn v mladším holocénu). Dále řeší změny atmosférických 30

srážek, kolísání povodní na řekách, hladiny jezer, změny prachových bouří, transgrese a regrese ledovců a mořské ledové pokrývky ve 12. století. Sedmá kapitola popisuje kolísání hladiny moří v kvartéru, osmá vazby mezi změnami prostředí a vývojem člověka a lidské společnosti (s. 254–281). Po úvodní rozsáhlejší pasáži o prvním člověku autoři pojednávají o vzniku a vývoji zemědělství, významu klimatu na lidskou společnost a popisují předindustriální vliv člověka na jeho prostředí. Závěrečná (devátá) kapitola (s. 282–306) se zabývá různými možnými příčinami změn přírodního prostředí (např. solárními radiačními hypotézami, změnami cirkulace mořských proudů atd.). Knihu uzavírá stručný slovník (s. 607–610), který měl být podstatně delší, a rejstřík. Recenzovaná publikace přináší obrovské množství informací. Je dobře dokumentována zejména mnohými grafy i barevnými fotografiemi. Jistě se dočká dalších vydání. Pak autoři zřejmě neopomenou věnovat pozornost i svahovým deformacím včetně sesuvů a permafrostu, který zabírá rozsáhlé oblasti pevnin, kde jsou velké zásoby přírodních zdrojů. Přijatelná je i její cena cca 950 Kč. Je nesporné, že základem všech změn přírodního prostředí jsou změny klimatu, které vyvolávají celý, vzájemně se ovlivňující komplex dalších změn. Naším nesnadným úkolem by mělo být bližší poznání příčin přírodních změn, jejich prognóza a i snaha o minimalizaci negativních vlivů. Přes všechno, tyto změny jsou od věků řízeny přírodními zákony a člověk je změnit nemůže. Následky některých z nich může alespoň minimalizovat. Knihu lze hodnotit vysoce kladně. Jistě si zaslouží i překlad do češtiny. Tadeáš Czudek, Brno

L. Starkel, A. Kostrzewski, A. Kotarba, K. Krzemień, eds.: Współczesne przemiany rzeźby Polski. Uniwersytet Jagielloński, Kraków 2008, 400 s. ISBN 978-83-88424-33-5.

Z iniciativy Polské geomorfologické společnosti (Stowarzyszenie Geomorfologów Polskich), založené v roce 1991, vyšla rozsáhlá a dobře dokumentovaná publikace o současných změnách georeliéfu celého území Polska. Na publikaci se podílelo 36 autorů, kteří se zabývají geomorfologickou problematikou kvartéru, zejména holocénu. Předložená práce má syntetický charakter dané problematiky a nejen velký vědecký, ale i praktický význam. Je nutno zdůraznit, že při geomorfologickém výzkumu kvartéru, včetně holocénu a jeho nejmladšího období, polští geomorfologové vycházejí z dlouhodobých výzkumů, včetně monitoringu na několika výzkumných stanicích. Na tomto poli dosáhli mnohých, i mezinárodních uznání. Recenzovaná publikace je rozdělena do 12 kapitol. Po první kapitole nazvané „Paleogeografické základy současného georeliéfu Polska“ a klimatickém základu morfogenetických procesů, následují kapitoly o současném vývoji reliéfu Tater, flyšových Karpat, Sudet a jejich předpolí, polských vysočin a nížin, jižního pobřeží Baltského moře, o současné přeměně řečiště a údolní nivy řeky Visly a Odry a zajímavá závěrečná kapitola o typech a směrech současných přeměn reliéfu krajiny Polska. Mluví se v ní o úloze výchozího reliéfu a litolo31

gii podloží, klimaticky podmíněných procesech, úloze typu a struktuře využití Země, o regionálních rozdílech ve směrech změn krajiny, hlavních směrech změn svahů a údolních den a o současných tendencích vývoje georeliéfu v perspektivách klimatických a ekonomicko-sociálních změn. Autoři řeší celou řadu aktuálních problémů současného vývoje reliéfu, zdůrazňují význam těchto problémů pro praktické potřeby, jejich kvantitativní ocenění a tendence dalšího vývoje. Kniha je bohatě ilustrována grafy, tabulkami, černobílými a barevnými fotografiemi a mapami. Každá kapitola má vyčerpávající seznam nejdůležitější literatury. Svým rozsahem a formou zpracování je snad zatím ojedinělá v novější geomorfologické literatuře. Přitom by jí neuškodila mapa s vymezením oblastí hlavních současných morfogenetických procesů a převládajících tvarů, resp. komplexů tvarů v celokrajovém měřítku a i stručné vyjmenování alespoň nejdůležitějších terénních výzkumných stanic (např. Szymbark od roku 1968 jižně od Tarnowa, Storkovo severně od Poznaně). Kniha má syntetický charakter a řeší interakci člověk – příroda. Dobře poslouží i našim geomorfologům zabývajícím se současnými geomorfologickými procesy. Lze ji hodnotit vysoce kladně. Tadeáš Czudek, Brno

R. Dulias, J. Pełki-Gościniak, O. Rahmonova, eds.: Ekosystemy piaszczyste i człowiek. Prace Wydziału Nauk o Ziemi Uniwersytetu Śląskiego, 58, Sosnowiec 2009, 201 s. ISBN 978-83-61644-06-4.

Koncem roku 2009 vyšla v Sosnovci velmi zajímavá a potřebná, na křídovém papíře formátu A5 vydaná, publikace „Písčité ekosystémy a člověk“. Publikace vyšla přesně k datu 60. narozenin, nejen v Polsku dobře známého a všeobecně uznávaného znalce holocenní eolické problematiky, prof. dr. hab. Tadeusza Szczypka, autora nebo spoluautora 32 knižních publikací, 223 vědeckých článků a více než 100 zpráv a recenzí. Do publikace přispěli svými pracemi autoři z Polska, Nizozemí, Maďarska, Běloruska a Ruska. Recenzovaná publikace je po úvodních třech článcích hodnoticích vědecký vývoj a zásluhy prof. Szczypka rozdělena do tří částí. První část pojednává o písčitých ekosystémech, hlavně z území východní Sibiře, druhá, o eolických procesech, sedimentech a tvarech reliéfu, obsahuje 12 článků převážně z Polska, třetí část dva články z Běloruska. Všechny práce jsou dobře dokumentovány grafickými přílohami (tabulky, fotografie, mapy a profily). I když se u nás eolická geomorfologická problematika netěší většímu zájmu – výjimku tvoří mnohé zajímavé analytické práce ing. R. Švehlíka, které poukazují na negativní účinky větrné eroze půdy –, je dobré alespoň stručně informovat o tom, že je v geomorfologii aktuální. Recenzovaná publikace dobře poslouží hlavně tomu, kdo se současnými eolickými problémy zabývá nebo hodlá zabývat. Lze také gratulovat všem, kteří se zasloužili o to, že publikace věnována prof. T. Szczypkovi vyšla přesně v čase oslav jeho životního jubilea. To se velmi zřídka stává, spíše nestává. Tadeáš Czudek, Brno 32

J. Kubeš a kol.: Urbánní geografie Českých Budějovic a českobudějovické aglomerace I. a II. Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, Banská Bystrica 2009, 166 s. a 189 s. ISBN 978-80-8083-733-4 a 978-80-8083-734-1.

Geografom, urbanistom, architektom, sociológom, demografom, ale aj bádateľom z iných vedných disciplín sa dostala v roku 2009 do rúk zaujímavá vedecká práca pojednávajúca o geografii Českých Budějovíc a českobudějovickej aglomerácie, ktorú pripravil kolektív autorov pod vedením Jana Kubeša. Štúdia vyšla v dvoch dieloch, pričom prvý diel je tematicky kompaktnejší, zameraný na hodnotenie základných geografických atribútov študovaného mesta a jeho aglomerácie, druhý diel je pestrejší, autori v ňom diskutujú o kľúčových rozvojových problémoch Českých Budějovíc a ich zázemia. Prvý diel recenzovanej monografie je rozdelený do štyroch rozsahom pomerne diferencovaných kapitol. Autorom prvej z nich, pojednávajúcej o územnom, stavebnom a populačnom vývoji Českých Budějovíc medzi rokmi 1265–2007 v historickogeografických súvislostiach, je Jan Kubeš. Kapitola je stručná, predstavuje dobrý vstup do riešenej témy. Dvojica autorov Jan Kubeš a Pavel Švec predkladajú v druhej kapitole základné poznatky o populačnom vývoji Českých Budějovíc a českobudějovickej aglomerácie v období 1850–2005 podľa typov sídelných jednotiek. V študovanom území vymedzili autori osem typov sídelných jednotiek. Uvedená typizácia poskytuje dobrú informáciu o sídelnej štruktúre študovaného územia. Najskôr autori analyzujú populačný vývoj Českých Budějovíc v rokoch 1850–2007, potom populačný vývoj mesta podľa geneticko-koncentrických zón a podľa urbanisticko-morfologických typov zástavby a nakoniec sa sústreďujú na populačný vývoj v jednotlivých vyššie uvedených typoch sídiel študovaného územia českobudějovickej aglomerácie i širšieho zázemia. Čitateľ ocení informáciu o diferencovanom vývoji jednotlivých typov sídelných jednotiek a ukázanie najdynamickejšie rastúcich vidieckych sídiel aglomerácie v transformačnom období, ako dôsledok suburbanizácie. Tretiu kapitolu, v ktorej Jan Kubeš predstavuje „klasickú“ geografiu Českých Budějovíc a českobudějovickej aglomerácie, treba jednoznačne považovať za ťažiskovú kapitolu I. dielu monografie. Autor kapitoly tu má veľmi ambiciózne ciele. Okrem hodnotenia polohy študovaného mesta a jeho aglomerácie a široko chápanej priestorovej štruktúry Českých Budějovíc, veľa priestoru venuje suburbanizácii v českobudějovickej aglomerácii, dopravnej, technickej a biotickej infraštruktúre a obrazu mesta Českých Budějovíc. Po vymedzení troch základných typov a jedenástich podtypov geneticko-koncentrických zón ukazuje tri parciálne antropogénne priestorové štruktúry Českých Budějovíc, funkčnú, urbanisticko-morfologickú a sociálno-demografickú. Autor, podľa môjho názoru, správne venuje viac pozornosti revitalizácii brownfields, revitalizácii jadra a revitalizácii panelových sídlisk. Okrem samotného štatistického obsahu a detailných hodnotení je treba oceniť pri analýzach parciálnych štruktúr najmä dve skutočnosti. Prvou je evidentná snaha autora poukazovať na vzájomnú podmienenosť parciálnych štruktúr, druhou je ukázanie a hodnotenie niektorých ťažko dostupných charakteristík týchto štruktúr. Mám na mysli napr. hodnotenie zmien vnútornej architektúry jednotlivých funkčných areálov, ukázanie diferenciácie častí mesta vzhľadom na výšku príjmov alebo majetku obyvateľov a iné. 33

Štvrtú kapitolu I. dielu monografie, ktorú pripravila trojica autorov Jan Kubeš, Jana Hajíčková a Pavel Švec, možno považovať za určitú nadstavbu predchádzajúcej „klasickej urbánnej geografie Českých Budějovíc a ich zázemia“. Autori tu dostávajú pod drobnohľad rozmanitosť sociálnej a demografickej priestorovej štruktúry študovaného urbánneho systému. Rešpektujúc hranice urbanistických obvodov vymedzili autori šesť typov urbanistických obvodov Českých Budějovíc, zázemie mesta rozdelili do už v druhej kapitole spomínaných piatich typov sídiel. Opodstatnenosť zvýšenej pozornosti, ktorú venovali autori v I. diely monografie sociálnej a demografickej štruktúre študovaného územia, vyplýva najmä z dvoch skutočností. Prvou je fakt, že sociálno-demografická štruktúra je z troch uvedených parciálnych intraurbánnych štruktúr najdynamickejšia, druhou známe konštatovanie, že táto štruktúra je voľným okom ťažko postrehnuteľná, a preto vyžaduje špeciálne prístupy k jej odhaleniu. Druhý diel recenzovanej monografie pozostáva z dvanástich vedeckých štúdií zameraných na závažné rozvojové problémy Českých Budějovíc a ich aglomerácie. Zatiaľ čo prvý diel monografie pripravili len štyria autori, na autorstve dvanástich štúdií druhého dielu sa podieľalo až štrnásť autorov. Aj napriek odlišnosti hodnotených javov a rôznym prístupom jednotlivých autorov k ich postihnutiu, pôsobí aj druhý diel monografie súdržne. Okrem samotného študovaného urbánneho systému napomáha súdržnosti aj snaha autorov o ukázanie rozvojového potenciálu Českých Budějovíc a ich aglomerácie. V prvej štúdii sa autor Karel Kuča sústreďuje na urbanistický vývoj Českých Budějovíc a jeho odraz v súčasnom urbanizme mesta. Štúdia sa číta veľmi dobre, autor pozorne lokalizuje historický vývoj jednotlivých objektov do priestoru mesta. Práca poskytne čitateľovi dobrú informáciu o limitoch a možnostiach priestorového rozvoja mesta. V štúdii M. Hampla, zaradenej do tejto monografie, autor osobitne hodnotí postavenie Českých Budějovíc v regionálnej a sídelnej hierarchii krajiny. Pomocou relevantných charakteristík, počet obyvateľov, počet pracovných príležitostí, ukazovateľ komplexnej kvalitatívnej veľkosti a počet pracovných príležitostí vo vybraných kvartérnych aktivitách, ukazuje autor pozíciu Českých Budějovíc v sídelnom systéme miest Česka. V ďalšom potom pomocou ukazovateľa komplexného regionálneho významu môže čitateľ vidieť pozície dvanástich hlavných regionálnych stredísk Česka v rokoch 1991 a 2001. Veľmi cennou štúdiou v monografii je práca Milana Viturky, v ktorej autor analyzuje pozíciu Českých Budějovíc v rámci krajských miest Česka z hľadiska kvality podnikateľského prostredia. Pozoruhodnou časťou tejto štúdie je ukázanie integračného potenciálu Českých Budějovíc v rámci Juhočeského kraja a hodnotenie jednotlivých faktorov kvality podnikateľského prostredia Českých Budějovíc. Rezidenčná suburbanizácia v zázemí Českých Budějovíc je objektom výskumu práce, ktorú prezentujú Martin Ouředníček a Eva Čejková. Autori porovnávajú vybrané atribúty suburbanizácie Českých Budějovíc a ostatných krajských miest Česka. V štúdii zaujme konštatovanie autorov o určitej výnimočnosti procesu suburbanizácie v zázemí Českých Budějovíc v súvislosti s relatívne rovnomerným rozmiestnením suburbánnej výstavby. Autorom dvoch ďalších štúdií je Jiří Čekal. V prvej hodnotí dochádzku obyvateľov za prácou v regióne Českých Budějovíc v rokoch 1991 a 2001. Zatiaľ 34

čo na mezoregionálnej úrovni sa vplyv Českých Budějovíc oslabuje na úkor vplyvu Prahy, na mikroregionálnej úrovni je dominancia Českých Budějovíc zrejmá. Výskum migrácie obyvateľov v regióne Českých Budějovíc v rokoch 1992–2004 je obsahom šiestej štúdie. Jiří Dvořák a Jan Kubeš sú autormi štúdie zaoberajúcej sa vývojom priemyslu na území Českých Budějovíc od začiatku 19. storočia do 80. rokov 20. storočia. Cennou časťou štúdie je aj chronologický popis výstavby priemyselných závodov v Českých Budějoviciach podľa odvetví, ukázanie ich lokalizácie v meste, obdobia prevádzky závodov a údajov o počte ich zamestnancov. Stanislav Kraft predložil štúdiu hodnotiacu dopravu v Českých Budějoviciach a v ich zázemí. Aj v prípade Českých Budějovíc je podľa autora absencia fungujúceho integrovaného systému verejnej dopravy veľmi dôležitým faktorom spôsobujúcim nevyhovujúce rozdelenie práce medzi jednotlivé druhy dopravy. Podiel individuálnej automobilovej dopravy je neúmerne vysoký a postupne sa stáva podľa autora jedným z limitov rozvoja aglomerácie. V poradí deviata štúdia II. dielu je venovaná chatáreniu a záhradkáreniu v rekreačnom zázemí Českých Budějovíc. Autor práce, Jan Kubeš, tu podáva nielen detailnú inventarizáciu a popis chatových a záhradkárskych osád v rekreačnom zázemí Českých Budějovíc podľa jednotlivých oblastí a okrskov, ale ponúka čitateľovi aj vyhodnotenie zastúpenia jednotlivých krajinných typov chatových osád, prehľad architektonicko-stavebných typov chát a chalúp, analýzu priestorovej diferenciácie týchto objektov a popis vybraných nechatových a nezáhradných objektov nekomerčnej individuálnej rekreácie. Pochváliť treba kolektív autorov za zaradenie štúdie pojednávajúcej o strategickom pláne Českých Budějovíc na roky 2008–2013. Tento dokument by sa určite mal stať významným materiálom pre usmerňovanie trvalo udržateľného rozvoja mesta. Autori štúdie Jan Kubeš a Dagmar Baumruková najskôr diskutujú o koncepcii, štruktúre a postupoch tvorby strategického plánu a potom podrobujú kritickému pohľadu kľúčové programy tohto dokumentu. Zaradenie komparácie vývoja urbánnych štruktúr Českých Budějovíc a Banskej Bystrice je cenné nielen z empirického, ale aj z metodického hľadiska. Tomáš Chorvát pozorne identifikuje a vysvetľuje rozdiely vo vývoji priestorových štruktúr týchto dvoch miest. Pozornosť si zaslúžia najmä jeho hodnotenia rozdielneho vývoja sociálnej priestorovej štruktúry miest, vrátane situácie spojenej s bezdomovcami a procesov suburbanizácie. Kvitovať treba aj poznámky autora smerujúce k zovšeobecňovaniu získaných poznatkov v súvislosti s vývojom českých a slovenských miest v postsocialistickom období. Tím štyroch autorov, Martin Ouředníček, Jana Temelová, Tomáš Brabec a Markéta Vyhnánková pripravil poslednú, dvanástu vedeckú prácu II. diela monografie. Prípadové štúdie troch charakterom odlišných rezidenčných lokalít českobudějovickej aglomerácie ponúkajú čitateľovi pozoruhodnú prezentáciu celého spektra procesov meniacich mestá Česka po roku 1989. Na záver hodnotenia predstavenej monografie považujem za vhodné uviesť niekoľko poznámok. Po prvé, hlavným cieľom monografie je prezentovať zložitosť transformácie postsocialistických urbánnych štruktúr. Na tento účel im dobre poslúžil príklad Českých Budějovíc a českobudějovickej aglomerácie. Súčasťou tohto cieľa je samozrejme aj ukázanie potenciálu a rozvojových možností hodnotenej urbánnej štruktúry. Po druhé, zdôrazniť treba korektné použitie viacerých štandardných metód výskumu miest, ako aj nových postupov 35

metodicky rozvinutých autormi. Autorom sa podarilo vytvoriť ucelené dielo, ktoré môže slúžiť ako modelová štúdia pri výskume iných urbánnych štruktúr. Monografia ako celok, ale aj jednotlivé štúdie individuálne, poskytujú okrem množstva zaujímavých empirických poznatkov aj vedecky hodnotné zovšeobecnenia. Pavol Korec, Univerzita Komenského v Bratislave, e-mail: [email protected]

J. Anděl, M. Balej, M. Jeřábek, T. Oršulák, P. Raška: Komplexní geografický výzkum kulturní krajiny II. MINO, Ústí nad Labem 2009, 176 s. ISBN 978-80-254-3781-0.

Uvedená publikace, financována z projektu GA ČR č. 403/06/0243 „Utváření sociálních struktur na pozadí měnící se kulturní krajiny v období transformace“ (řešitel J. Anděl) a projektu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 1J 008/04-DP1 „Vývoj environmentálního stresu v severozápadních Čechách v období transformace“ (řešitel J. Anděl), byla vydána v loňském roce. První kapitola se zabývá projekty, jejichž cílem bylo zhodnotit vývoj a prostorovou diferenciaci sociálních struktur v prostředí kulturní krajiny vybraných lokalit. V praktické rovině je přínosem pomoc pro fundovaná rozhodování územně správních institucí (např. funkční využití konkrétního území či databáze a metodika hodnocení environmentálních rizik a stresorů – referáty územního plánování, ochrany životního prostředí a regionálního rozvoje) a poskytování argumentů při rozhodování o „optimálním“ využívání území vzhledem ke snížení environmentálního stresu a udržitelnému využívání přírodního i sociálního potenciálu. Druhá kapitola je věnována modelovým územím a jejich geografickému zhodnocení. Za modelová území byly zvoleny čtyři specifické dvojice reprezentující různé typy geografických jednotek chorické úrovně v Ústeckém kraji. Ty se vyznačují určitými odlišnými charakteristickými rysy: pohraničí (Petrovicko) × vnitrozemí (Třebenicko), periférie (Verneřicko) × jádro (Benešovsko), labilní území (Bílinsko) × stabilní území (Libčevesko) a horské území (Vejprtsko) × pánevní území (Klášterecko). Při hodnotících charakteristikách byly využity i některé závěry z diplomových prací, zpracovaných v rámci projektu, jejichž vedoucími byli spolupracovníci projektu. Součástí kapitoly jsou dvojice snímků provádějící srovnání současné krajiny se stavem před 100 lety. V kapitole III. je formulovaná metodika hodnotící přítomnost stresu v krajině, která si všímá jak kvantitativních, tak i kvalitativních stránek změn skladebných prvků krajiny na mezochorické úrovni. Odráží tak stres v přírodním subsystému (ekologický stres) i stres v subsystému sociálním (sociální stres). Tím se stává významnou nejen souhrnná hodnota, ale i podíly ekologického, event. sociálního stresu v různých časových intervalech. Monitoring působení environmentálních stresorů lze chápat jako reflexi stresu přítomného v přírodním a v sociálním subsystému. Vychází z odhalování rušivých vlivů na jednotlivé složky krajiny (ovzduší, vody, půdy atd.) a na člověka (jeho jednotlivé stránky a aktivity). V části věnující se charakteristice vývoje horizontální struktury krajiny v modelových územích je v rámci evaluace kvality skladeb36

ných strukturálních prvků krajiny využit monitoring zejména ekologického stresu, podle vybraných proměnných. Sociální stres, hodnotící negativní sociální aspekty uvnitř sociálního subsystému, se zde uvádí jen ve stručnosti pro úplnost pohledu na postup hodnocení environmentálního stresu. Některé demografické indikátory sociálního stresu jsou zaměřeny na populační pohyb (např. pasivní migrační saldo a vysoký migrační obrat), jiné na strukturální demografické, popř. sociálně patologické, aspekty (např. nepříznivá věková a vzdělanostní struktura obyvatel) a další na ekonomické (např. vysoká míra nezaměstnanosti). Jako metodickou ukázku působení environmentálních stresorů ilustrujeme jejich dopad na vybrané základní typy modelových územích – Petrovicka, Verneřicka a Třebenicka, případně Bílinska. Rozbory ostatních modelových území přibližuje katalog hodnot environmentálního stresu – ZÚJ modelových oblastí v příloze této publikace. Nedílnou součástí komplexního geografického výzkumu kulturní krajiny je hodnocení aktuálních a potenciálních přírodních rizik – stresových faktorů reprezentujících limity pro využití krajiny. Toto hodnocení nabízí kapitola IV. Výsledky hodnocení můžeme shrnout do dvou okruhů. Tím prvním je navržení metody, umožňující decizní sféře znázornění územní distribuce rizika svahových pohybů (tj. náchylnosti území ke svahovým pohybům). Na základě porovnání metod, prezentovaných jinými autory, důkladného terénního průzkumu území a zhodnocení dostupnosti a vhodnosti příslušných geodatabází byla vybrána skupina dominantních podmínek a faktorů, které vstupovaly do procesu GIS zpracování pomocí mapové algebry. Návrh metody byl dále doplněn o strukturovaný návod k interpretaci výsledných map rizika svahových pohybů. Druhým okruhem výsledků je zhodnocení geodynamiky svahů modelových území projektu, a to jak z hlediska metodických přístupů (upozornění na historická dokumentární data, rešeršní část), tak vzhledem k reálným přírodním podmínkám těchto území a v nich působícím rizikům svahových pohybů. Kapitola V. se zabývá hodnocením rekreačního potenciálu. Sepětí krajinného potenciálu s lidskými aktivitami je výrazně diferencované. Zatímco hodnocení v relaci se zemědělstvím je poměrně dobře objasněno, v relaci s rekreačními aktivitami bývá na okraji zájmu badatelských kolektivů. Proto v rámci projektu zpracoval řešitelský kolektiv i metodiku hodnocení rekreačního potenciálu. Ta je založena na souboru hodnotících indikátorů, je ověřována na příkladu modelových oblastí Ústeckého kraje. Soubor indikátorů byl prověřován expertní skupinou odborníků z Česka a ze zahraničí (Německa, Polska a Slovenska). Experti se rovněž vyjádřili k vahám, které byly přisuzovány jednotlivým indikátorům. Rekreační potenciál tvoří jednak tzv. potenciál primární, daný přírodními předpoklady – A (nadmořská výška, svažitost terénu, jeho expozice, vodní plochy, lesní plochy, přírodní památky) a souborem kulturně-historických památek, odrážející historickou a kulturní „paměť“ krajiny. Za sekundární potenciál lze označit rekreační infrastrukturu – B, včetně konání kulturních a sportovních akcí, které jsou nepochybně nositeli navazujících rekreačních aktivit. Závěrečnou kapitolu VI. představuje část nazvaná „Reflexe socioekonomického vývoje – vybrané poznatky z vlastního sociologického šetření provedeného u obyvatelstva modelových území“. V samotném šetření se postupovalo v určité posloupnosti vzájemně navazujících kroků, které si zasloužily nezbytnou specifikaci na konkrétním příkladu (design výzkumu). Týkalo se to volby 37

tématu šetření, formulace jednotlivých otázek, stanovení cílové skupiny, organizace a sběru v terénu, vyhodnocení šetření a interpretace získaných výsledků. Provedená analýza reprezentuje pouze jeden z výstupů založených na vlastním empirickém šetření. Přesto umožňuje formulaci některých závěrů, a to především ve smyslu potvrzení značné diferenciace podmínek u většiny sledovaných okruhů na území Ústeckého kraje na základě zjištěné situace v modelových územích. Šetření probíhala v letech 2005–2007 a bylo získáno 918 dotazníků. Kniha, která je bohatě dokumentačně vybavena (30 obrázků a 38 tabulek, včetně panoramatických snímků), obsahuje i rozsáhlé přílohy obsahující některé analytické a syntetické výstupy. Upozorňujeme zejména na tabulky největších stresorů od roku 1985, výstupy zpracované jako subdodávka ČHMÚ, úroveň environmentálního stresu podle kategorií a korelační tabulky jednotlivých indikátorů ekologického a sociálního stresu. Publikace – označovaná jako „Zlatá kniha“ – navazuje na předcházející knihy, vydané v rámci uvedených projektů: ANDĚL, J., BALEJ, M. (2004): Methodical Procedure of Social and Ecological Links Assessment with Economic Transformation: Theory and Application. MINO, Ústí nad Labem, 116 s.; BALEJ, M., ANDĚL, J. (2005): Komplexní geografický výzkum kulturní krajiny I. MINO, Ústí nad Labem, 202 s. Dalším kladem této publikace je skutečnost, že si o knihu můžete napsat na adresu katedry geografie Přírodovědecké fakulty UJEP v Ústí nad Labem, České mládeže 8, 400 96 Ústí nad Labem. Ivan Bičík, Univerzita Karlova v Praze, e-mail: [email protected]

Turistické regiony České republiky. CzechTourism a Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky

Czechtourism a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR připravili novou podobu vymezení turistických regionů. Vymezení turistických regionů vychází z diskuze s Asociací krajů a právě vstup politických vlivů do relativně nezávislé a odborné regionalizace se na výsledném projektu projevil velmi negativně. Vymezení turistických regionů a oblastí (viz obr. 1) je k nahlédnutí např. na stránkách Czechtourism v rubrice pro odborníky: http://www.czechtourism.cz/pro-odborniky/komunikace-s-regiony/koordinatori/. Podle vyjádření agentury Czechtourism vymezení „…turistického potenciálu v nové mapě turistických regionů bude podkladem pro statistické sledování Českého statistického úřadu, dále bude sloužit k marketingovým aktivitám na podporu domácího cestovního ruchu“. Těžko si lze představit obtížněji splnitelný cíl při chybném vymezení regionů. Je-li cílem nové regionalizace jednak statistická evidence a dále marketingová podpora domácího cestovního ruchu, je obtížné si představit stejné nástroje podpory nebo statistické výsledky pro tak z hlediska cestovního ruchu rozdílná území, jako jsou například Jeseníky a Haná ve stejném turistickém regionu. Na zpracování nových Turistických regionů a oblastí České republiky (či spíše inovaci starého členění z roku 1999) je znát, že byla schvalována Asociací krajů České republiky, neboť podobně jako předchozí verze vychází především 38

Obr. 1 – Turistické regiony České republiky Zdroj: CzechTourism

z administrativních potřeb orgánů veřejné správy, nikoliv z přirozených geografických celků, sledujících potenciál území pro cestovní ruch, které by se měly stát odrazových můstkem pro kvalitní a cílený marketing. Již v dřívějších úvahách nad relevantností (marketingových) Turistických regionů (např. Vágner 2001, 2002) je kritizována přílišná poplatnost turistických regionů administrativním hranicím krajů. Nová prezentace Turistických regionů se prakticky liší (kromě některých názvů a kosmetických úprav hranic) jen rozdělením prostoru východních Čech na dvě části – de facto na Královehradecký a Pardubický kraj. Krajských hranic se vesměs drží i většina „nových turistických“ regionů – Severozápadní Čechy (Ústecký kraj), Západočeské lázně (Karlovarský kraj), Českolipsko a Jizerské hory (Liberecký kraj – geograficky zmatený nově vytvořený název na základě území okolo České Lípy a horského celku). Je zarážející, proč autoři nepoužili přirozené a marketingově mnohem lépe využitelnější označení Lužické a Jizerské Hory. Další turistické regiony jsou vymezeny a označeny jako Střední Čechy, Vysočina, Plzeňsko (a Český les) a Jižní Čechy (kromě Šumavy). Právě vymezení regionu Jižní Čechy dobře dokládá poplatnost administrativnímu členění. Region Dačicka, který svým charakterem i turistickými aktivitami přirozeně navazuje na oblast Vysočiny, je zařazen v souladu s administrativní hranicí k turistickému regionu Jižní Čechy, ač formou svých aktivit například s Táborskem příliš nesouvisí. Morava je pak celá dělena prakticky striktně podle krajského administrativního členění, snad s výjimkami typu Slovácka, kdy Uherskohradišťský okres je přiřazen k Východní Moravě. Nemělo by být k Východní Moravě přiřazeno i Hodonínsko? V navržené regionalizaci se pravděpodobně díky své jedinečnosti pro cestovní ruch a silnému destinačnímu managementu od krajského administrativního rozdělení výrazněji odlišují vlastně jen 3 regiony – Český ráj, Šumava 39

a Krkonoše a Podkrkonoší. Je jistě správně, že autoři alespoň v těchto třech případech upustili od regionalizace podle administrativního členění veřejné správy. Chybou je, že se autoři nepokusili vymezit přirozené a nikoliv administrativní regiony i v případě dalších významných oblastí cestovního ruchu. Například spojení Beskyd (resp. Valašska) a Osoblažska je jak z hlediska statistik cestovního ruchu, tak i z hlediska jednotné marketingové strategie jen těžko obhajitelné. Stejně nelogické turistické regiony lze ale vyjmenovat prakticky na celém území Česka. Vedle toho krajské hranice často necitlivě rozdělují přirozené, nejen turistické, ale i historické, kulturní, etnografické regiony na dvě části (např. Valašsko, Krušnohoří). Právě segmentace Turistických regionů na menší turistické oblasti měla být nástrojem vymezení opravdu co možná nejhomogennějších celků z hlediska potenciálu a možného rozvoje cestovního ruchu. Zdá se však, že 40 oblastí bylo spíše „šito na míru“ aktivitě vybraných regionálních rozvojových agentur a sdružení. Jedná se sice o zohlednění aktivity „zdola“, na druhou stranu opět nejsou často respektovány přirozené geografické vazby. Ze schématické prezentované mapky nejsou hranice a rozsah Turistických oblastí patrné, přesto je možno na základě pouhých názvů a subjektů-koordinátorů usuzovat na přetrvávající nepřirozenost některých navržených oblastí. Oblast Střední Čechy - západ zahrnuje oblast Kladenska, Slánska, Berounska, Hořovicka a oblast Brd, neboť takto funguje již historicky geografická provázanost. Přirozeným centrem oblasti ale není Rakovník, nýbrž centrálněji a na hlavní ose položený Beroun. Stejně tak hranici přirozeného celku Brd a Podbrdska (a tedy i navržené oblasti) není možno vést po administrativní hranici Středočeského, Jihočeského a Plzeňského kraje, která uměle přetíná periferní území o jinak velmi podobných až homogenních charakteristikách. Oblast Střední Čechy - jihovýchod, která pracuje pod gescí aktivního sdružení Posázaví o. p. s., zahrnuje zřejmě i aktivní Sedlčansko, Kutnohorsko. Opět ovšem hranice přirozených celků (např. Posázaví) není možno nahrazovat administrativní hranicí mezi kraji Středočeským a Vysočina na úrovni Turistického regionu. Je s podivem, že např. ve středních Čechách jsou vymezeny tři oblasti se třemi koordinátory. Ale jedna z oblastí rekreace a cestovního ruchu Máchův kraj, ležící na hranicí tří krajů jako samostatná jednotka vymezena není. Právě síla marketingové značky by mohla podpořit rozvoj cestovního ruchu v celé oblasti a stát se lákadlem pro potenciální turisty. Turistická značka Střední Čechy - Polabí nebo Českolipsko, které obě do Máchova kraje zasahují, pravděpodobně nikdy nebudou turistickým lákadlem. Jižní Morava není dělena na žádné přirozené oblasti, i když se jedná o výrazně heterogenní území s některými již historicky i geograficky etablovanými a marketingově výraznými regiony (vinařské oblasti, příp. Podyjí…). Turistická oblast Jeseníky-západ podle názvu zastupuje pouze západní část Jeseníků. Je tedy na místě otázka, kdo zastupuje Jeseníky-východ, a zda je účelné rozdělit homogenní turistickou oblast na různé části. Vymezení nižších jednotek – turistických oblastí je zcela chaotické a postrádá jakoukoliv logickou strukturu. Jednotlivé oblasti jsou vymezeny nahodile podle toho, kde byli vybráni zastupující koordinátoři, kteří mohou zajišťovat propagaci nebo další služby v regionu. Jejich vymezení neodráží žádnou strukturu turistických regionů Česka. V některých oblastech dokonce jejich vyme40

zení a pojmenování brání logickému využití tradičních a marketingově dobře využitelných názvů. Výše popsané skutečnosti byly jen určitým víceméně nahodilým výčtem skutečností, které na zběžný první pohled potvrzují, že Turistické regiony a oblasti byly vymezovány bez výraznějšího využití odborných vědeckých metod, jakými jsou např. regionalizace či geografická analýza oblasti. Není ale znát ani zohlednění ekonomické výkonnosti a případné konkurenceschopnosti jednotlivých navrhovaných celků. V tomto ohledu je nutno zmínit odborně fundovaně zpracované projekty Návrh rajonizace cestovního ruchu v České republice (Vystoupil a kol. 2007) a Atlas cestovního ruchu České republiky (Vystoupil a kol. 2006), kde se nabízelo hledat a nalézt inspiraci. Je s podivem, že MMR ČR nevyužívá odborné materiály, které samo nechalo pro rozvoj cestovního ruchu pořídit, a dále vytváří další nekoncepční dokumenty! Při vymezování turistických regionů a oblastí je nutné zvažovat dva protichůdné principy. Na jedné straně by mělo být cílem vymezení těchto oblastí objektivní a věcně správné vymezení reálně existujících oblastí, které pak mohou být specificky podle jejich potřeb podporovány. Na druhé straně kraje jsou v rámci státní správy pověřeny řízením cestovního ruchu, je proto přirozené, že by měly koordinovat rozvoj turistických aktivit na svém území a propagovat nejvýznamnější atraktivity na svém území. Pokud je však deklarovaným cílem vymezení Turistických regionů a oblastí zajištění lepšího marketingu cestovního ruchu, není zcela šťastné téměř otrocky kopírovat krajské administrativní hranice a nerespektovat přirozené a marketingově zavedené turistické oblasti. Posun řízení a koordinace cestovního ruchu směrem na destinační organizace v menších oblastech mohou být zárodkem kvalitního destinačního managementu, ale pouze v případě, že jejich aktivity odrážejí geografickou realitu území. Literatura: VÁGNER, J. (2001): Granty České centrály cestovního ruchu – nástroj decentralizace CR. In: Sborník referátů z 6. mezinárodní konference „Cestovní ruch, regionální rozvoj a školství“, 28. – 30. 3. 2001, JČU Tábor, s. 59–63. VÁGNER, J. (2002): Efforts for regional development assistance in Czech tourism – Czech Tourist Authority projects. In: Acta Universitatis Carolinae Geographica, XXXV, č. 2, s. 53–66. VYSTOUPIL, J. a kol. (2006): Atlas cestovního ruchu České republiky. ESF MU Brno, MMR ČR, Praha. VYSTOUPIL, J. a kol. (2007): Návrh rajonizace cestovního ruchu České republiky. ESF MU Brno, MMR ČR, Praha

Jiří Vágner, Centrum výzkumu geografie volného času, Univerzita Karlova v Praze, e-mail: [email protected] Radim Perlín, Centrum výzkumu rurální geografie, Univerzita Karlova v Praze, e-mail: [email protected]

41

KONFERENCE A AKTIVITY GEOGRAFŮ

Jak se (přesně) počítá impakt faktor časopisu?

Vzhledem ke skutečnosti, že náš stavovský časopis Geografie je již od roku 2008 zařazen na Web of Science (WoS) a v současnosti usiluje o přidělení impakt faktoru, je vhodné uvést základní pravidla, podle kterých se impakt faktor (IF) počítá a uděluje. Přidělení IF není totiž v žádném případě automatické a záleží na několika dalších kritériích. Nejprve však uveďme, že IF vyjadřuje průměrný počet citací uveřejněných v časopisech v databázi WoS, který připadá na jeden článek v příslušném vědeckém časopise, a je každoročně počítán nadnárodní společností Thomson Reuters. Výpočet se např. pro rok 2009 provede podle vzorce IF = C / Č. Kde C vyjadřuje, kolikrát byly články daného časopisu publikované v letech 2007–2008 citovány v roce 2009 v článcích v časopisech sledovaných na WoS. Kde Č vyjadřuje počet článků, které byly ve sledovaném období v daném časopise uveřejněny. Na rozdíl od obecného povědomí se do „Č“ nepočítají pouze vědecké články, ale veškeré příspěvky, tedy i recenze, zprávy z konferencí, exkurzí apod. Toto pravidlo nám bylo písemně potvrzeno přímo společností Thomson Reuters s tím, že jejich politikou je počítat články „from cover to cover“. (Tato skutečnost nás vedla k založení samotné řady Informace ČGS, které poskytují prostor pro publikaci krátkých příspěvků, převážně informační povahy.) IF pro daný rok je publikován zpravidla v květnu či červnu v následujícím roce, tedy IF pro rok 2009 bude publikován pravděpodobně v červnu 2010. Z tohoto výpočtového vzorce tedy vyplývá, že IF pro náš časopis Geografie může být přidělen nejdříve za rok 2010, tj. v polovině roku 2011, a to na základě citačních ohlasů článků uveřejněných v roce 2008 a 2009. Bude-li však IF oficiálně přidělen, záleží na řadě okolností. 1. Záleží v prvé řadě na tom, zda autoři, kteří publikují v Geografii, publikují současně i v jiných časopisech evidovaných na WoS, což dokazuje vysokou odbornou úroveň autorů. (Podle tohoto kritéria se Geografie za rok zlepšila, takže toto kritérium podle mého názoru v současnosti již jakžtakž plní. I nadále je však nezbytné, aby autoři, kteří jsou schopni se prosadit i v časopisech s IF, publikovali i v Geografii, a na straně druhé, aby se každý geograf o publikování v časopisech s IF pokusil). 2. Málo známou skutečností dále je, že záleží např. na tom, zda články publikované v daném časopise uvádějí poděkování nějaké grantové agentuře, což má dokazovat, že se jedná skutečně o články publikující výsledky vědeckého výzkumu. (Toto kritérium Geografie, až na výjimky, plní.) 3. Důležitým kritériem je podíl časopiseckých autocitací, tj. jaký podíl ze všech citací evidovaných na WoS byl uveřejněn ve stejném časopise jako citovaný článek. Pokud je tento podíl příliš velký, ukazuje to na malou citovanost (tedy respekt) u ostatních časopisů, případně dokonce na pokus o umělé zvýšení IF daného časopisu. Záleží tedy nejen na počtu citací uveřejněných článků, ale velmi záleží i na tom, zda jsou články citovány především v jiných 42

časopisech. Toto kritérium Geografie neplní a zde je hlavní „kámen úrazu“. Články z Geografie publikované v letech 2008 a 2009 byly sice již na WoS citovány cca 20krát, ale z toho většina citací pochází ze samotné Geografie! Přitom Thomson Reuters uvádí, že v případě přírodovědeckých časopisů již podíl časopiseckých autocitací nad 20 % budí podezření z manipulace s IF. U společenskovědních časopisů, do kterých byla Geografie zařazena, nebyla konkrétní výše kritické výše podílu zveřejněna, ale je jasné, že to nemůže být 50 %, či dokonce téměř 70 %, jak to má Geografie nyní. Podle Thomson Reuters totiž IF vyjadřuje mimo jiné dopad článku na vědeckou komunitu, a pokud je většina citací ze stejného časopisu, tak dopad na celosvětový diskurz je minimální. Zde tedy stojí před českou geografickou obcí největší výzva. Času nemáme mnoho – rok 2010. 4. Úplně zásadním kritériem je však skutečnost, zda časopis vychází ve stanovených termínech (i týdenní zpoždění by byl již problém!), což dokazuje, že je kvalitně řízen a že redakční rada má dost článků k publikování, což dokazuje, že v dané vědecké komunitě má tento časopis respekt. (Toto kritérium zatím Geografie jednoznačně plní.) Úplně na závěr mi dovolte, abych upozornil na významnou změnu ve způsobu citování článků z Geografie. Společnost Thomson Reuters uvádí v případě citací článků z Geografie – Sborníku ČGS jako název našeho časopisu pouze „Geografie“. Takto články z našeho časopisu citují i někteří čeští geografové, kteří publikují v impaktovaných časopisech. Proto bych rád požádal všechny geografy o to, aby v citacích článků z Geografie – Sborníku ČGS jako název časopisu uváděli již jen „Geografie“ (tj. bez dovětku „Sborník ČGS“), protože právě existence několika (mnoha) různých způsobů, jak je dosti komplikovaný název našeho časopisu v citacích článků uváděn, vede k tomu, že se některé citace v databázi WoS nepřiřadí ke Geografii, což může být velká škoda. Z tohoto důvodu bude také v citačních vzorech uvedených v Geografii – Sborníku ČGS od roku 2010 na základě souhlasu HV ČGS uváděna již jen „Geografie“. I když toto opatření není úplně ideální (tj. jiný oficiální název a krátký citační vzor), je v dané situaci nejschůdnější. Jde přitom o hodně. Získá-li Geografie IF, pomůžete to celému našemu oboru, nejen z hlediska financí na výzkum, ale i pro akreditace, habilitace apod. Vzor citace článku z časopisu Geografie: Rasmussen, T. F. (1994): Zkušenosti a pojetí územního a regionálního plánování v Norsku. Geografie, 99, č. 1, s. 1–13. Jiří Blažek

XXII. sjezd České geografické společnosti v Ostravě 2010 – „Geografie pro život ve 21. století“

Vážení členové České geografické společnosti, rád bych Vás tímto všechny pozval na náš 22. sjezd, který se bude konat od 31. srpna do 3. září 2010 v Ostravě. Sjezdy naší společnosti byly vždy příležitostí prezentovat naše akademická pracoviště a jejich výsledky. Bude tomu tak i v Ostravě. Zejména však chce43

me pokračovat v diskusi o budoucnosti (nejen) české geografie, jež započala v Liberci v roce 2008. Musíme se začít ptát, kam kráčí dnešní geografie. A zdá se, že jednou ze správných odpovědí by mohlo být, že kráčí tam, kde bude sloužit lidstvu i v budoucnosti. A pokud tam nekráčí, tak bychom ji tam měli nasměrovat. Proto jsme jako motto sjezdu zvolili slogan: „Geografie pro život ve 21. století“. Na sjezdu budeme rovněž řešit důležité organizační záležitosti, týkající se fungování naší společnosti. Kromě volby nových členů Hlavního výboru a úprav stanov se budeme pochopitelně zabývat otázkami vydávání našich časopisů: vědecké Geografie – Sborníku ČGS, Geografických rozhledů pro učitele a nově i Informací ČGS, které jsou od letošního roku naším třetím časopisem, který má sloužit k publikování a výměně informací spolkového charakteru. Rád bych na sjezd pozval i ty geografy, kteří nejsou členy naší společnosti. Doufám, že jim to pomůže najít cestu do naší organizace, která je stavovskou organizací všech profesionálních geografů v Česku. Na shledanou v Ostravě! Tadeusz Siwek – Prezident ČGS Výběr z předběžného programu sjezdu: pondělí 30. srpna 2010: 17:00 – Zasedání hlavního výboru ČGS úterý 31. srpna 2010: (Dům kultury města Ostravy) od 09:00 otevřena registrace pro účastníky sjezdu a konference 13:00 – Úvodní slovo prezidenta ČGS a přednášky zvaných hostů 15:30 – Valné shromáždění ČGS středa 1. září 2010: (budova G Ostravské univerzity na Mlýnské ulici) 09:00 – jednání v sekcích 14:00 – Diskuze u „Kulatého stolu“ na téma Důsledky reformy terciárního vzdělávání a reformy financování vědy a výzkumu pro Geografii 16:00 – Diskuze u „Kulatého stolu“ na téma Geografie ve vzdělávání ve 21. století čtvrtek 2. září 2010: (budova G Ostravské univerzity na Mlýnské ulici) 09:00–17:30 – jednání v sekcích pátek 3. září 2010: exkurze po Moravskoslezském kraji (není součástí konferenčního poplatku) Tematické sekce: Prostor pro prezentaci rozličných přístupů, konceptů, teorií a paradigmat chceme pro XXII sjezd nabídnout v následujících tematických sekcích: Geomorfologie – Kartografie a geoinformatika – Geoekologie, krajinná ekologie, environmentální geografie – Meteorologie, klimatologie a hydrologie – Politická a kulturní geografie – Socioekonomická geografie a regionální rozvoj – Historická geografie – Geografické vzdělávání – Metodologie geografie – Geografie Ostravska – Posterová sekce. Součástí elektronické registrace na konferenci je možnost navrhnout další sekci či podsekci, která podle Vašeho názoru lépe odpovídá obsahu Vašeho příspěvku. Programový výbor si vyhrazuje právo rozdělit, popřípadě sloučit sekce podle aktuálního stavu přihlášených. 44

Informace pro autory: Registrace na sjezd probíhá elektronicky na adrese: http://konference.osu. cz/cgsostrava2010. Všechny další informace o konání sjezdu Vám budeme předávat prostřednictvím těchto internetových stránek. Zde také naleznete úplný text 1. cirkuláře, z něhož je tato zpráva sestavena, včetně podrobných informací o technických parametrech příspěvků, o výši registračního poplatku a způsobu platby, o programovém a organizačním výboru konference. Termíny a registrační poplatky: Uzávěrka registrace: 30. dubna 2010 Řádný termín splatnosti registračního poplatku: do 30. května 2010 Deadline pro zaslání konferenčního příspěvku: do 31. srpna 2010 Termín konání konference: od 31. srpna do 2. září 2010 Všechny své dotazy a připomínky prosím směřujte na tuto e-mailovou adresu: [email protected]. Na základě 1. cirkuláře upravila Silvie Kučerová

Pozvání na EURORURAL ’10

Ústav aplikované a krajinné ekologie Mendelovy univerzity v Brně uspořádá ve dnech 30. srpna až 3. září 2010 druhý ročník mezinárodní konference EURORURAL ’10 na téma „European countryside under globalization“. Podtématy konference, jejímž jednacím jazykem bude angličtina, jsou: Role of globalization in European rural development; Rural landscapes, ecology, landscape planning; Rural settlement, small towns as centres of rural micro-regions; Rural sociology and demography, quality of rural life; Rural economy, role of agriculture, tourism and other branches. Dlouhé abstrakty budou publikovány v tištěném sborníku abstraktů. Úplné články mohou být nabídnuty zdarma do mezinárodního časopisu European Countryside. Exkurze bude uspořádána do oblasti Moravského krasu včetně plavby po podzemní řece Punkvě. Úplné vložné činí předběžně 7 980 Kč. Předpokládají se některé slevy. Bude uspořádána rovněž speciální sekce pro postgraduální studenty na bázi posterových prezentací s vložným 2 000 Kč. První cirkulář lze nalézt na adrese http://www. uake.cz/novinky.html. Antonín Vaishar

Seminář EUROGEO „Sustainable Geographies“ na Univerzitě Karlově v Praze

Evropská asociace geografů EUROGEO pořádá v sobotu 8. května seminář Sustainable Geographies, který se uskuteční v budově děkanátu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Seminář nabízí možnost prezentovat na mezinárodním fóru výzkumy v celé šíři geografie vztahující se ke konceptu 45

udržitelnosti. Účastníci semináře mohou podat rozšířené verze svých příspěvků do časopisu European Journal of Geography. Další informace o tematickém zaměření a o možnosti přihlašování je možné získat na webu http://www.eurogeography.eu/conference/prague/prague.html. Souběžně se seminářem proběhne v Praze setkání EGEA Alumni. Evropská asociace studentů geografie (EGEA) je sítí formálních i neformálních studentských organizací z desítek evropských zemí. Více informací najdete na http:// www.egea.eu/entity/Alumni. Roman Matoušek

Korčákova ulice

6. října 2009 byla slavnostně pojmenována po prof. Jaromíru Korčákovi, významném geografovi a demografovi, jedna z ulic v Praze 2 v areálu Albertova, sídla Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Stalo se tak u příležitosti 20. výročí jeho úmrtí z iniciativy České geografické společnosti a za podpory radnice Městské části Praha 2. Aktu odhalení tabule s názvem ulice byli přítomni starostka Prahy 2 Jana Černochová a pan místostarosta Václav Vondrášek, rodina pana profesora, pedagogové a studenti Geografické sekce Přírodovědecké fakulty UK, představitelé České geografické společnosti a příznivci geografie. Na slavnosti moderované dr. Radimem Perlínem krátce promluvil prof. Martin Hampl, jako jeden z nejvýznamnějších žáků a pokračovatelů v díle prof. Korčáka, a dcera pana profesora, paní architektka Olga Bašeová. Po této malé slavnosti následoval v prostorách posluchárny Levá rýsovna, která ponese jméno prof. Jaromíra Korčáka, seminář pořádaný Geografickou sekcí PřF UK a Katedrou sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, věnovaný vzpomínce na osobnost pana profesora a především jeho vědeckému odkazu, na který navazují geografové i nastupující vědecké generace (viz první příspěvek J. Novotného v tomto čísle Informací ČGS). Dana Fialová

14th International Conference of Historical Geographers, 23.–27. 8. 2009, Kyoto, Japonsko

K nejvýznamnějším odborným setkáním historických geografů ve světě patří pravidelné mezinárodní konference historických geografů, pořádané tradičně v tříletých intervalech v různých částech světa (např. v Quebec City – 2001, Aucklandu – 2003, Hamburku – 2006). V pořadí čtrnáctá konference 46

se v srpnu 2009 uskutečnila v japonském Kjótu. Hostitelskou institucí, která poskytla veškeré zázemí a vřele přivítala bezmála tři stovky účastníků z více než 30 zemí, byla Kjótská univerzita. Organizační výbor konference, vedený čelným asijským historickým geografem prof. Kindou, měl nelehkou úlohu, neboť letošní setkání patřilo k dosud největším, a to jak počtem příspěvků, tak i zastoupením zemí. Při výběru příspěvků, celkem jich v 65 sekcích odeznělo 204, organizační výbor akceptoval nabídku dr. Pavla Chromého k zařazení samostatné sekce, v níž byly následně prezentovány výstupy českého jak „historického“, tak „geografického“ historickogeografického výzkumu. V sekci s názvem Identities of the Central European Landscapes: The Landscape of Czechia in Changes of Time tak mohly být prezentovány příspěvky E. Semotanové z Historického ústavu AV ČR, v. v. i. v Praze (Towns in the Czech Historical Landscape – Image of Reconciliation or Confrontation?), D. Fialové a J. Vágnera (Forming of the recreational landscape in Czechia at the turn of 19th and the 20th century) a P. Chromého, Z. Kučery a S. Kučerové (All possible meanings and values – Landscape heritage as interface, or a source of conflicts?) z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Po celou dobu konference pak probíhala i bohatá posterová sekce, přičemž na prezentaci 36 posterů byly v programu konference vyhrazeny dva samostatné bloky. Ani zde nezůstala česká výprava historických geografů pozadu. P. Chromý prezentoval postery Areal preservation and potential landscape change in Czechia (autoři: Z. Kučera, S. Kučerová, P. Chromý) a Marginalization of municipalities and regions in the context of elementary schools network reduction in Czechia since a mid 20th century (autoři: S. Kučerová, Z. Kučera, P. Chromý). Mezinárodní konference sehrávají nezastupitelnou úlohu v odborných diskuzích, navazování a upevňování odborných přátelství, poskytují prostor pro neformální komunikaci apod. Elektronická komunikace nikdy nenahradí pocit ze setkání a podnětné diskuze s osobnostmi, které v oboru představují špičku (Alan R. H. Baker, Robin Butlin, Andreas Dix, Felix Driver, Mike Heffernan, Graeme Wynn ad.). Kouzlo vzdálené exotiky umocnil doprovodný program konference (např. exkurze do Nary) i samotná návštěva Kjóta, které je se svými sedmnácti památkami zapsanými v Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO opravdovou perlou. Na závěrečném plenárním zasedání konference byla Pavlem Chromým prezentována Praha jako potenciální místo konání příští mezinárodní konference historických geografů (tím jsme navázali na předchozí aktivity na konferencích v Aucklandu 2003 a Hamburku 2006). Představeni byli organizátoři: Přírodovědecká fakulta UK, Historický ústav AV ČR, v.v.i. (komise pro historickou geografii) a Česká geografická společnost (Sekce historické geografie a environmentálních dějin), potenciální místo konaní, program a doprovodný program konference. Pro českou historickou geografii je potěšitelné, že Praha v mezinárodní soutěži obstála a byla účastníky plenárního zasedání vybrána jako místo konání 15. mezinárodní konference historických geografů s předběžným termínem konání v první polovině srpna 2012. Dana Fialová 47

Evropští geografové jednali v Bruselu

Česká geografická společnost je od roku 2007 členem sdružení evropských geografických společností EUGEO. V srpnu 2009 jsme se poměrně výrazně účastnili druhého kongresu tohoto sdružení, který se konal v Bratislavě. Byl to opravdu neopomenutelný výkon našich slovenských přátel, že se jim podařilo tak brzy zorganizovat tak významnou akci evropského formátu. Sdružení EUGEO již delší dobu vedl belgický geograf Christian Vandermotten, přes vlámsky znějící jméno Valon ze Svobodné univerzity v Bruselu. Jeho funkční období však v roce 2009 uplynulo, a proto byla zorganizována volba nového prezidenta. Konala se 5. 12. 2009 na mateřském pracovišti odstupujícího prezidenta, v rozsáhlém kampusu Svobodné univerzity (rozdělené v současnosti na dvě: vlámskou a valonskou) v bruselské čtvrti Ixelles / Elsene. Českou geografickou společnost zastupoval níže podepsaný autor tohoto příspěvku. Novým prezidentem sdružení EUGEO se stal Holanďan Henk Ottens, emeritní profesor Utrechtské univerzity a bývalý děkan její Fakulty věd o Zemi. Jeho oborem je sociální geografie, podobně jako v případě jeho předchůdce. Na bruselské schůzce však nebyla volba nového prezidenta jediným bodem programu. Jednalo se zejména o posílení významu evropských Obr. 1 – Nový prezident sdružení EUGEO geografických společností v procesu Henk Ottens (vlevo) s bývalým prezidentem hodnocení vědeckých geografických Christianem Vandermottenem. výsledků, jehož současná podoba zneFoto T. Siwek výhodňuje neanglicky mluvící země. Schůzka proto doporučila věnovat zvýšenou pozornost databázi Scopus, která je svým původem evropská. Zazněla výzva umístit na ni přednostně všechny časopisy evropských společností. Způsob, který by usnadnil vkládání abstraktů, a v určitých případech i celých článků, prezentoval italský představitel Massimiliano Tabusi (Univerzita v Sieně). Naše i slovenská společnost své časopisy na Scopusu již má, ale je nutno usilovat o její další rozšiřování, aby mohla být časem srovnatelná s databázi Web of Knowledge, která má ve světě vědy lepší zvuk. Pokud se do ní zapojí i ty evropské společnosti, které dosud svůj časopis napojený na tuto databázi nemají, budou z toho mít prospěch všichni. Tadeusz Siwek

Konference pracovní skupiny IGU/LUCC

Pracovní skupina Mezinárodní geografické unie (IGU) zaměřená na sledování změn využití půdy zorganizovala v září 2009 konferenci s názvem IGU/LUCC Land Cover and Land Use Changes in North East Asia: Probleme of Sustaina48

ble Nature Management. Organizační zajištění konference převzal ruský Tichomořský geografický ústav ve Vladivostoku. Konference se konala ve dnech 7. 9.–12. 9. 2009 jednak ve Vladivostoku a dále na exkursi v Primorské oblasti Dálného východu. Konferenci zahájil předseda této pracovní skupiny doc. Ivan Bičík s úvodním slovem a po něm se ujal slova předcházející předseda prof. Yokio Hymiama (Japonsko) a všechny účastníky přivítal i doc. Sergej Ganzei, který předsedá místnímu organizačnímu výboru. Na konferenci se registrovalo asi 40 účastníků převážně z regionu Dálného východu (Japonsko, místní zástupci, Korea), evropský kontinent zastupovali jednak prof. M. Gabrovec ze Slovinska (příspěvek ve spolupráci s Mgr. P. Marešem) a dále doc. I. Bičík a autor této zprávy. Hlavní vystoupení měl prof. P. Baklanov. Hovořil o zdrojích ropy na Dálném východě a v Ochotském zálivu a potenciálu tohoto odvětví. Po něm referoval prof. Y. Hymiama o změnách využití půdy v Japonsku. Další jednání zahájil dr. R. Perlín s příspěvkem zaměřeným na dopady změn ve vlastnických strukturách v zemědělské výrobě na využití půdy, referát doc. I. Bičíka (ve spolupráci s doc. L. Jelečkem) hodnotil změny využití půdy v Česku v letech 1990–2009. Texty přednesených příspěvků jsou k dispozici na internetové adrese: http://509.tig.dvo.ru/Lucc/PROCEEDINGS_VladivostokLUCC2009.pdf. Kromě vystoupení evropských zástupců a dr. F. Krausmanna z Brisbane (Austrálie) byla většina příspěvků především popisná s absencí obecného závěru. Především referáty početné delegace čínských kolegů byly sice srozumitelné, avšak zaměřené na dílčí problémy bez širších souvislostí dopadů na životní či socioekonomické prostředí v řešené oblasti. Jako velmi problematické lze pak hodnotit vystoupení dvou ruských kolegyň z Altajské oblasti, které hovořily pouze rusky, proto bylo nutné jejich příspěvek tlumočit do anglického jazyka, což pochopitelně zdržovalo průběh konference. Jednání bylo doplněné velmi zajímavým programem, jednak v okolí Vladivostoku a dále třídenní exkursí v Primorském regionu. Setkání s místními představiteli veřejné správy, managementem lesního závodu nebo zástupci agentury ochrany životního prostředí jsou především pro středoevropany velmi zajímavá nejen řešenými problémy, ale i rozsahem spravovaného území. Radim Perlín

Konference o globalizaci v Ostravě

Ve dnech 16.–17. září 2009 se na Ostravské univerzitě konala již čtvrtá konference věnovaná globalizaci. Navázala na úspěšné předchozí ročníky z let 2003, 2005 a 2007 a její motto bylo „Beyond globalization“, tzn. co se za ní skrývá a není provoplánově vidět. Vzhledem k tomu, že tato konference byla od začátku koncipována jako anglojazyčná, stala se vhodným místem pro prezentaci mladých začínajících odborníků. Je určená všem, kteří se těmito problémy zabývají: ekonomům, sociologům, kulturním antropologům, jazykovědcům a především geografům, kteří ve všech dosavadních ročnících vždy dominovali. Pokud jde o země, ze kterých účastníci čtyř dosavadních ročníků pocházeli, byly 49

nejčastěji zastoupeny středoevropské země Česko, Slovensko a Polsko, ale pozvání přijali i delegáti z USA, Velké Británie, Francie, Švýcarska, Dánska, Íránu a Alžírska. Letos přijelo na ostravskou Globalizaci o něco méně účastníků než v předchozích letech. Nižší počet delegátů (30) byl vyvážen vysokou kvalitou zejména zvaných klíčových řečníků. Hlavním řečníkem byl Derek Gregory, anglický geograf působící již 20 let v kanadském VancouveObr. 1 – Vedoucí ostravské katedry sociální ru, který světovou geografii obohatil geografie Vladimír Baar při zahájení konfeo pojem „imaginace“. Z Manchesteru rence. Za předsednickým stolem sedí zprava přijel Noel Castree, dlouholetý hlavBořivoj Hnízdo, Noel Castree, Derek Gregory a (za ním) Petr Drulák. ní redaktor radikálně-geografického časopisu Antipode a českou vědu zastupoval Petr Drulák – ředitel pražského Ústavu mezinárodních vztahů. Moderátorem úvodního plenárního jednání byl Bořivoj Hnízdo z Univerzity Karlovy. Derek Gregory mluvil o pozdněmoderních válkách (Late Modern Wars) a jejich vztahu ke globalizaci, Noel Castree se věnoval současné ekonomické krizi a referát Petra Druláka byl o metaforách globalizace. Z dalších referátů, které zazněly v následujících sekcích, vybíráme např. dva příspěvky BruObr. 2 – Derek Gregory během své přednášky no Ruettimana ze Švýcarska, které se pozitivisticky zabývaly měřením a modelováním globalizace, a referáty domácích účastníků Přemysla Máchy a Tomáše Drobíka o kulturních limitách globalizace, stejně jako Vincence Kopečka o ruské geopolitické percepci a imaginaci jižního Kavkazu. Zejména ten poslední byl dobrou ukázkou propojení problematiky Ruska, které se v Ostravě dlouhodobě věnuje Vladimír Baar, s postupy známými ve světové geografii, které používá mj. právě Derek Gregory. Konference byla všemi účastníky dobře hodnocena i po organizační stránce, za což patří dík zejména novým pracovníkům ostravské katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přemyslu Máchovi a Vincenci Kopečkovi a tajemnici katedry Monice Šumberové. Zdá se, že v současné době, která vědeckým konferencím nepřeje, je třeba jejich pořádání přizpůsobit podmínkám právě takto. Nesnažit se za každou cenu o masovou účast, ale zajistit kvalitu příspěvků minimálně na evropské a možná i na světové úrovni. Konference o globalizaci v září 2009 v Ostravě ukázala, že to jde. Tadeusz Siwek 50

XIV. česko-slovenský geografický akademický seminář

Jak již samotná číslice v záhlaví dává tušit, také podzim 2009 byl dobou, ve které se již od roku 1995 konají setkání geografů České republiky a Slovenska. Partnerství a dlouhodobá spolupráce Geografického ústavu SAV a Ústavu geoniky AV ČR, v. v. i. mají více podob. Jednou z nich je i pořádání společného akademického semináře, který se každoročně koná střídavě na území jednoho či druhého státu. V roce 2009 se akce konala ve dnech 13.–15. října v Telči, v konferenčním centru U Hraběnky, a měla kolem čtyř desítek aktivních účastníků. Nebyli mezi nimi jen geografové působící na akademické půdě, ale také pracovníci tří domácích univerzit (Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého, Jihočeské univerzity), dvou univerzit zahraničních (Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani, Jerevanské státní univerzity) a dvě zástupkyně Geografického ústavu Akademie věd Rumunska. Odbornou náplň semináře tvořily aktuální otázky současných geografických výzkumů, převážně s humánní, regionální a krajinně ekologickou tematikou. V okamžik konání semináře byl k dispozici soubor abstraktů (ISBN 978-80-86407-75-3). Prezentovaná témata byla pestrou mozaikou odrážející prostorové chování člověka v krajině, které má přímý vliv na formování regionálních struktur a mnohdy skrytý, časoprostorový projev v prostředí přírodním. Tematicky nejvíce byly zastoupeny příspěvky sídelní geografie v širším slova smyslu (urbánně-rurální komplementarita, migrace, kvalita života, dostupnost, regionální disparity, sídelní preference versus cenové mapy) a prezentace reagující na aktuální společenské otázky (dopady ekonomické krize na trh práce, percepce brownfields, osud české postindustriální krajiny, vnímání větrných elektráren ve středoevropském prostoru atd.). Téměř samostatný přednáškový blok si vyžádaly prezentace metodologických postupů a výsledků předvýzkumů geografie času (v urbánním prostoru), která se stává doménou skupiny geografů Univerzity Palackého. V bloku vytvořeném fyzickými geografy se řečníci věnovali diskusím o environmentální geomorfologii, diferenciaci ekotonů, modelování srážkově-odtokových vztahů a typologii ohrožení zdrojů a zásob vody. Zahraniční hosté přispěli do programu prezentacemi projektů, řešených jejich domácími pracovišti. Účastníci semináře měli mimo jiné možnost vyslechnout názory na problémové oblasti polské regionální politiky, seznámit se s aktuálním vývojem metropolitního areálu Bukurešť a se současnými změnami v Araratské sníženině. Akce byla vydařená i po společenské stránce. Proběhlo setkání se starostou města Telče (absolvent geografie MU Brno) a i přes nenadálou nepřízeň počasí se většina účastníků odhodlala k účasti na jednom ze tří exkurzních programů. Publikačním výstupem konference bude další z řady recenzovaných sborníků, jež jsou vydávány taktéž střídavě v České republice a na Slovensku. Všem pravidelným i příležitostným účastníkům semináře patří poděkování, neboť kromě přátelské atmosféry se při vzájemných setkáních daří držet i poměrně vysokou odbornou úroveň. Eva Kallabová

51

Konference Regionální politika v ČR: efekty a nové výzvy

Ve dnech 5.–6. května 2009 pořádala v Jihlavě společnost GaREP, spol. s r. o. v rámci řešení výzkumného projektu Ministerstva pro místní rozvoj ČR WD-39-07-1 Rozvojový interaktivní audit jako přispění k rozvoji regionů a regionální politiky a při příležitosti výročí 15 let společnosti působení v této oblasti, mezinárodní konferenci „Regionální politika v ČR: Efekty a nové výzvy“. Hlavními tématy konference byly účinnost a účelnost současné regionální politiky, současné a budoucí potřeby rozvoje regionů a možnosti jejich podpory a kvalifikovanost a součinnost lidí v regionech jako faktor rozvoje. Konference se zúčastnilo téměř 70 představitelů především z veřejné správy působících na různých pozicích v oblasti regionální politiky a regionálního rozvoje a zástupci odborné veřejnosti zabývající se regionální politikou a regionálním rozvojem. Tomu odpovídalo i věcné zaměření konference, které se nacházelo na pomezí teorie a praxe s cílem konfrontovat různé pohledy odborné veřejnosti na rozvoj regionů s konkrétními příklady úspěšných i neúspěšných rozvojových aktivit. Vlastní průběh konference byl méně tradiční – do programu byly kromě běžných vystoupení referujících účastníků v přednáškovém sále zařazeny i příspěvky přednesené v průběhu pracovního výjezdu do terénu, diskuze s místními aktéry při návštěvě vybraných objektů, což významně rozšířilo možnosti všech seznámit se přímo s dopady různých realizovaných rozvojových záměrů, a tím poznat konkrétní vlivy nejen regionální politiky na hospodářský a sociální rozvoj navštíveného regionu. Účastníci konference si mohli prohlédnout reprezentační prostory Jihlavské radnice včetně části katakomb, dále zamířili na exkurzi s odborným výkladem do firmy Automotive Lightning, s. r. o., která je co do počtu zaměstnanců druhou největší firmou v kraji Vysočina. Výjezdní program byl zakončen v obci Luka nad Jihlavou ve školicím středisku Erudito. Na konferenci zazněla řada zajímavých a podnětných referátů rozvíjejících aktuální problematiku regionální politiky v Česku. Konferenci zahájil náměstek primátora hostitelského města Jihlavy Petr Pospíchal a za firmu GaREP ředitelka Iva Galvasová. Se stěžejní přednáškou vystoupil Jan Binek, zástupce ředitelky společnosti GaREP, který nastínil klíčové otázky konference z oblasti regionální politiky. Dále vystoupil též ředitel odboru rozvoje a strategie regionální politiky MMR ČR Josef Postránecký, který účastníkům předestřel problematiku budoucnosti kohezní politiky EU, mající určující vliv na budoucí zaměření české regionální politiky. Další přednášející se pak ve svých vystoupeních zabývali škálou témat, která byla pro jednání nastolena – od strategického plánování, regionálních disparit, městského marketingu až po sociální kapitál a rozvoj venkova či trvalou udržitelnost rozvoje. V závěru konference byly shrnuty nové výzvy pro regionální politiku týkající se identifikace regionálních aktérů a jejich zapojení do rozvoje, nastavení nástrojů regionální politiky, možností objektivního zachycení prostorové reality (adekvátnost monitorovacích indikátorů), uplatňování zvolených nástrojů a na konec také možností hodnocení efektů uskutečněných rozvojových aktivit, které vyplynuly z celého průběhu jednání konference a z četných diskuzí. 52

Prezentace jednotlivých vystupujících jsou zveřejněny na internetových stránkách společnosti GaREP: http://www.garep.cz. Po konferenci vznikl a byl vydán tištěný recenzovaný sborník, který je v elektronické podobě dostupný tamtéž. Iva Galvasová, Hana Svobodová, Jan Holeček

Dobrá praxe v udržitelnosti cestovního ruchu. Hradec Králové, 10.–11. září 2009, 13.–14. září 2010

V září loňského roku se konal na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové první ročník konference a workshopu Dobrá praxe v udržitelnosti cestovního ruchu. V nových, moderních a příjemný prostorách se uskutečnilo setkání odborníků z různých profesí z akademického prostředí i praxe, které spojuje zájem o problematiku udržitelnosti cestovního ruchu. Pozitivní byla i vystoupení představitelů MMR, MŽP a AOPK ČR, která nespočívala v obvyklých zdravicích, ale přinesla konkrétní informace o meziresortní spolupráci, připravované strategii NP či přípravě Domů přírody jako moderní formy návštěvnických středisek CHKO. Další jednání probíhala dle tradičního schématu prezentace příspěvků (účastníci jich měli většinu k dispozici již během konference v tištěné podobě ve formě konferenčního sborníku). Na diskusi se našel čas nejen v kuloárech, ale i během jednání, s čímž bývá často problém. Oživením odborného programu bylo promítání a komentář prof. Zelenky a Ing. Páskové k problematice cestovního ruchu v Latinské Americe. Snad se podařilo založit novou tradici a druhý ročník připravovaný na letošní září bude také úspěšný. Bližší informace se objeví na adrese http://fim.uhk.cz/sustour/. Dana Fialová

Warsaw Regional Forum 2009

Geografický institut polské akademie věd ve spolupráci s Polskou geografickou společností přivítal v posledním říjnovém týdnu na mezinárodní konferenci Warsaw Regional Forum 2009 geografy, ekology a regionalisty ze střední a východní Evropy. V minulosti byla v rámci tradičních Varšavských regionálních fór věnována pozornost například oblastem výzkumu s podtituly „Společnost a životní prostředí“, „Jádrové a periferní oblasti střední a východní Evropy“ či „Změny prostorového vzorce lidských aktivit“. Téma letošní konference bylo předem specifikováno podtitulem názvu konference – „Networking in the European, regional and local space“ („Vytváření sítí v evropském, regionálním a lokálním prostoru“). Současné prostorové a socio-ekonomické procesy zdůrazňují role mezinárodních a meziregionálních ekonomických vazeb, které se udržují především mezi jádry a metropolitními oblastmi. Metropole mnohdy hlouběji spolupracují mezi sebou než je tomu v rámci regionálních interakcí. Stále více se zdá 53

být zřejmé, že otázky regionálního rozvoje jsou provázány především s procesy odehrávajícími se v rámci metropolitních sítí. Fórum mělo za cíl nastolit diskusi mezi odborníky napříč akademickou obcí a přirozeně se specialisty z oblastí prostorového plánování, regionálních věd a politiky. Konference byla zahájena speciální částí věnovanou jubileu význačného polského geografa prof. Piotra Korcelli. Následovala první plenární schůze zacílená na oblast „Politiky a urbánních systémů“ a druhá s podtitulem „Network“/ „Síť“. První den konference byl zakončen panelovou diskusí „Vytváření sítí v evropském, regionálním a lokálním prostoru“. Program druhého konferenčního dne byl rozčleněn do šesti paralelně probíhajících sekcí (výčtem: Životní prostředí, Infrastruktura, Přeshraniční interakce, Propojení, Lokalita a Metropole). V rámci paralelních sekcí přednesli příspěvky např.: M. Degórski, M. Wegener, M. Kozieł, W. Jarczewski, G. Nagy a další. Zazněly rovněž příspěvky českých geografů: např. M. Marady a V. Květoně, S. Kučerové a Z. Kučery, P. Chromého a T. Seidla či M. Hupkové. Kolektiv autorů zastupovala též P. Vondráčková. Účastníci konference měli možnost navštívit varšavskou metropolitní oblast v rámci studijní exkurze a přímo tak diskutovat se zástupci vybraných lokálních institucí oblast regionální rozvojové politiky a problematiky v praxi. Vybrané výstupy z konference budou v rámci recenzních řízení přijaty k publikaci ve vědeckých periodicích Geographia Polonica či Europe XXI. Příští Varšavské regionální fórum se uskuteční na podzim roku 2011. Tomáš Seidl

Migration: Analyses, Practices and policies: 2nd Summer school on Development

Ve dnech 5.–11. července 2009 se v Barceloně (Španělsko) konala letní škola „Migration: Analyses, Practices and Policies” (Migrace: analýza, praxe a politika), kterou organizovala ACP Coimbra Group Task Force a která si kladla za cíl poskytnout svým účastníkům zdroje k lepšímu porozumění mezinárodní migrace, významného globálního fenoménu současnosti. První den se věnoval historii migrací v globálním měřítku, na které navázalo seznámení s migrační historií Španělska. Po tomto teoretickém úvodu se účastníci letní školy vypravili do nově otevřeného Muzea historie imigrace v Katalánsku, kde se v interaktivní výstavě mohli vžít do pocitů španělských migrantů z konce 19. a začátku 20. století. Druhý den se věnoval tématu sociálních a kulturních aspektů migrace, včetně aktuálních náboženských otázek. Podle přednášejících spočívá hlavní problém s migrací osob jiného vyznání v tom, že lidé v určitém místě jsou po staletí zvyklí na stále stejné náboženské symboly (např. kostel, kříž) a v okamžiku, kdy začnou přicházet oni „jiní“, tak si musí zvykat na něco odlišného, narušujícího dosavadní jednotný obraz prostoru. Závěr druhého dne patřil příspěvkům účastníků letní školy a prezentaci jejich prací z oblasti vzdělávání imigrantů. Třetí den se věnoval širokému tématu migrační politiky: od teoretického úvodu do právní praxe ve vybraných evropských zemích přes konkrétní příklady z Barcelony a Bejrútu. Odpoledne 54

byly opět prezentovány práce doktorandů a to včetně jediné české zástupkyně na této letní škole, M. Seidlové, která se jí mohla zúčastnit díky podpoře Nadace Český literární fond. Vystoupila zde s příspěvkem „Lokální řešení globálních problémů: integrační politika ve Francii“, který vznikl v rámci projektu GA UK č. 2100/2007 „Analýza migrační politiky Francie a možné poučení pro Česko“. Následující den se věnoval rozvojové spolupráci a představení práce konkrétní neziskových organizací v Barceloně. Jako první se účastníci dozvěděli o teoretických problémech při vyčíslování objemu remitencí (tj. peněz zasílaných migranty do země jejich původu) a o projektu budování nemocničních zařízení pro ženy v Indii. Odpoledne pak navštívili dvě neziskové organizace: Ibn Batuta, kterou založil alžírský emigrant a která poskytuje právní a sociální poradenství cca 7 tisícům migrantům ročně (přičemž klienti pochází především ze zemí severní Afriky, Pákistánu a Afghánistánu), a SAPPIR, která pomáhá imigrantům při řešení jejich zdravotních problémů a sídlí přímo v jedné z barcelonských nemocnic. Téma poslední návštěvy předejmulo téma předposledního výukového dne: zdraví a migrace. Přednesené příspěvky se věnovaly např. problémům, které způsobuje rozšiřování spavé nemoci do Evropy (přichází v tělech migrantů z jižní Ameriky) nebo tzv. Odysseovu syndromu (stres z příchodu do nového prostředí, v němž imigrant nikoho nezná, spolu s tím, že je nucen živit rodinu v zemi původu a např. při ilegalitě pobytu dávat pozor, aby se nedal chytit policií, způsobí, že imigrant začne trpět těžkými depresemi, pocity osamění, bolestmi hlavy apod., které mohou vyústit i ve vážné psychické problémy). Závěr letní školy patřil genderovým otázkám migrace (v příspěvcích byl kladen důraz především na muslimky v evropských státech a na specifika jak jejich migrace, tak i jejich pobytu), a vhodně tak doplnil mozaiku pohledů na současnou šíři problematiky spojené s mezinárodní migrací. Cílem letní školy bylo především poskytnout diskusní platformu doktorandům, studentům i pracovníkům nevládních organizací, kteří se problematikou migrací zabývají. Proto je potěšitelné, že každý přednesený příspěvek vyvolal bouřlivou diskusi publika a diskuse pokračovaly i o přestávkách v kuloárech univerzity. Markéta Seidlová

I. mezinárodní kongres environmentálních dějin, Kodaň-Malmö 2009

Environmentální dějiny jsou nový transdisciplinární obor mající blízko ke geografii a zvláště k historické geografii, jenž se velmi rychle mezinárodně institucionalizuje (srov. zprávy o mezinárodních konferencích Evropské společnosti pro environmentální dějiny – dále ESEH – v internetovém časopise Klaudyán (www.klaudyan.cz). Tentokrát již I. světový kongres se konal ve dnech 4.–8. srpna v Kodani, poslední den ve švédském Malmö. Protože obšírná zpráva o něm je v č. 1–2/2009 Klaudyána, omezím se zde jen na některá fakta. Program kongresu lze nalézt na adrese https://wceh2009.ruc.dk, kde jsou i abstrakta referátů. V Kodani se sešlo na 550 účastníků ze 45 zemí všech světadílů, zaznělo na něm přes 400 prezentací v deseti půldenních paralelních sekcích. Každá z nich měla 10–14 devadesátiminutových panelů, většinou tvo55

řených třemi prezentacemi, na diskusi k nim byla vymezena půlhodina. Panelů bylo celkem 126, z nich pětina se spolu se závěrečným slavnostním zakončením kongresu konala na Malmö University, lokalizované přímo na břehu Oresundu. K tomu náležely dvě posterové sekce se 30 postery (jeden byl z Česka). Široký tematický i časový záběr environmentálních dějin obráželo také tematické členění panelů. Nejvíce jich bylo k problematice tzv. „water history“, tj. asi 13 %, s podílem asi 8 % následovaly dějiny environmentalismu (jako myšlení, filozofie, občanského hnutí, způsobu života aj.), environmentální dějiny lesů, environmentální politiky, zdrojů a měst, metodologie ED a ovšem historická klimatologie. Environmentální dějiny v Evropě se orientují na tematiku lesní, urbánní, zemědělské, kulturní krajiny a socioekonomického metabolismu. K nim nutno přičíst též historickou klimatologii, historický land use a výzkum starých map jako pramene environmentálně-historických a historickogeografických informací. Česká účast byla jednou z největších, z Univerzity Karlovy v Praze zazněly tři referáty: P. Chromý, R. Rašín a J. Dufek, J. Kabrda a P. Kušková a konečně P. Jehlička, působící na Open University ve Velké Británii. MU Brno zastupoval R. Brázdil (předseda panelu, vlastní referát a další referát s P. Dobrovolným a kol.), dále přednesl referát J. Woitch (FF UK v Praze) a svůj poster prezentovala J. Krčmářová z FHS UK v Praze. V rámci kongresu se uskutečnila již 5. mezinárodní konference ESEH (její vědecký program proběhl společně s kongresem). Konala se tak v roce 10. výročí vzniku ESEH. V červenci 2009 měla tato společnost 355 platících členů, přičemž Česko bylo počtem členů na 4. místě! Významné byly hlavně výsledky zasedání jejího Řádného generálního shromáždění 6. 8. 2009, které mj. schválilo nové stanovy, zvolilo novou radu ESEH doplněnou pěti regionálními reprezentanty (dále RR), které ze svého středu zvolil nový orgán, tzv. koncilium RR. RR pro Česko a Slovensko byl opět zvolen L. Jeleček. Prezidentkou ESEH zůstává Geneviève Massard-Guilbaud (Francie). Bližší informace o této agendě, jakož o členech rady ESEH a koncilia RR viz: http://eseh.org/. 11. konference ESEH se uskuteční v roce 2011 ve Finsku (viz Klaudyán č. 1–2/2009). Mezinárodní kongresy environmentálních dějin se budou konat v intervalu pěti let. O místě druhého kongresu rozhodne později vedení International Consortium of Environmental History Organizations (ICEHO), v němž jsme zastoupeni Sekcí ČGS pro HG a ED (www.foresthistory.org/Events/ICEHO. html), na základě návrhu k tomu ustanovené zvláštní komise. Leoš Jeleček

XXIII. kongres Evropské společnost rurální sociologie

Ve dnech 17.–21. srpna 2009 se ve finské Vaase konal XXIII. kongres Evropské společnosti rurální sociologie (European Society for Rural Sociology, ESRS). Pozvání na konferenci přijalo celkem 490 delegátů z více než 50 zemí, a ačkoliv se jednalo o evropskou společnost, účastnili se zástupci pěti kontinentů. Tato společnost sdružuje sociology a další odborníky, kteří se zabývají problematikou venkova, zemědělství, land-use a jednotlivými aspekty života ven56

kovských komunit. ESRS také vydává svůj časopis Sociologia Ruralis. Kongres se konal v prostorách Åbo Akademi University a University of Vaasa ve středním Finsku. Kongres pod názvem „Re-Inventing the Rural: Between the Social and the Natural“ byl zahájen plenárním jednáním. Po úvodních vřelých slovech prezidentky ESRS Jo Little pozdravili kongres představitelé města a místních univerzit. V hlavním projevu Philip Lowe (University of Newcastle) diskutoval zdroje a současné postavení rurální sociologie v systému společenských věd. Velmi zajímavý příspěvek přednesl charismatický Lawrence Busch (Lancaster University), jenž upozornil na důsledky neoliberalismu jako politické doktríny svobodného světa na rozvoj venkova a zemědělské produkce včetně agro-obchodu. Marc Barbier (Institut de la Recherche Agronomique) následně hovořil o změnách v současné zemědělské produkci a o změnách v typech podpor pro aktivní farmáře. Další jednání poté probíhalo v celkem pěti skupinách, které byly navíc děleny do menších sekcí. Jednotlivé pracovní skupiny se zaměřily na diskusi témat: Mobilita a stabilita venkovského prostoru; „Venkov znovu hryže“ (v originále The Rural Bites Back); Problémy živočišné výroby; Výzkum venkova; Udržitelné venkovy. Celkově na konferenci zaznělo 450 příspěvků koncipovaných do tří plenárních zasedání, čtyř paralelních sympozií a dále třiceti sedmi pracovních skupin. Orientace mezi jednotlivými tématy a jednáním pracovních skupin byla místa obtížná až nepřehledná. Na druhou stranu velká fragmentace jednání umožnila opravdu pracovní setkání jednotlivých tematických skupin v malém počtu lidí a prakticky okamžitou reakci na každé vystoupení. Bohužel se ale také sešly některé pracovní skupiny, kde zasedalo méně než 10 účastníků konference a pak lze již pochybovat o smyslu a přínosu takové sekce. Větší koncentrace jednání do menšího počtu skupin by napříště zajisté velmi prospěla celkovému průběhu kongresu. V rámci kongresu proběhlo zasedání generálního shromáždění Evropské společnosti rurální sociologie, kde byly schváleny zprávy o činnosti a hospodaření a zvoleni zástupci orgánů společnosti na další období. Hlavní téma shromáždění představovala diskuze o možnostech navýšení počtu členů společnosti. Česko na kongresu zastupovali účastníci z České zemědělské univerzity (prof. Majerová, doc. Lošťák a další), geografové z Přírodovědecké fakulty UK v Praze (dr. Perlín, dr. Kučera, dr. Kučerová) a konference se zúčastnili i sociologové z brněnské pobočky Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Většina příspěvků jak v plenárních jednáních, tak v sekcích, které jsme měli možnost navštívit, se orientovala výrazně mezioborově s důrazem na prostorové i sociální dopady zkoumaných procesů či jevů a prokázala tak značnou příbuznost témat na pomezí geografie, sociologie a přírodních věd. Kongres jasně potvrdil pokračující trend odklonu evropské rurální sociologie od témat spojených s agrárním sektorem a způsobem hospodaření na půdě k širší problematice rozvoje venkovské, tedy i nezemědělské komunity a jejímu vztahu k okolnímu prostředí. Všechny informace o Evropské společnosti rurální sociologie, zprávy o kongresech a též poslední čísla časopisu Sociologia Ruralis najdete na stránce http://www.ruralsociology.eu/. Radim Perlín, Silvie Kučerová 57

Pedagogická témata jako možná inspirace geografům a vice versa

Ve dnech 25.–30. 9. 2009 „patřila Vídeň pedagogům“. Tamější univerzita – Universität Wien – se totiž v tomto roce stala pořadatelem pravidelné výroční konference Evropské asociace pedagogického výzkumu (EERA), jejíž téma pro rok 2009 znělo „Teorie a evidence v evropském výzkumu vzdělávání“. Po dobu prvních dvou dnů trvala pre-konference určená studentům a začínajícím vědcům. 28. 9. 2009 byla v historické budově univerzity slavnostně zahájena hlavní konference. Jednání probíhala po 3 dny v desítkách paralelních sekcí, symposií, diskusí a jednání u kulatého stolu. Bylo možno navštívit posterovou sekci a seznámit se též s nabídkou knih a časopisů vydávaných předními nakladatelstvími. Na výroční konferenci se sjelo více než 2 000 účastníků z nejrůznějších zemí, nejen evropských, ale celého světa. Právě z důvodu velkého zájmu o problematiku výzkumu otázek vzdělávání i mimo Evropu vyvrcholila ve Vídni několikaletá snaha hlavního výboru asociace o ustavení Světové asociace pedagogického výzkumu (WERA). Tato organizace, podobně jako EERA v evropském měřítku, má sloužit především jako platforma pro setkávání odborníků na poli pedagogického výzkumu, pro vzájemnou výměnu informací a příležitost pro formování výzkumných týmů. EERA již mnoho let tento účel úspěšně plní. Její členská základna se dělí do 27 pracovních skupin, tzv. networks, které mají své konvenory, zprostředkující informace mezi vedením organizace, pracovními týmy a členy. Zpravují je například o možnostech grantových podpor výzkumu, o konaných konferencích, workshopech a dalších aktivitách směřujících ke spolupráci. Výsledky práce některých týmů bývají obvykle prezentovány na výroční konferenci. Proč by měla tato konference, potažmo Evropská či Světová asociace pedagogického výzkumu zajímat geografy? Je až s podivem, nakolik byla mnohá témata prezentovaná na konferenci ve Vídni geografům blízká. Myšlení geografů a pedagogů se může navzájem velmi obohatit diskusí o takových problémech, jaké představují regionální dopady školské politiky, vztah školy a jejího zázemí (komunity), trvale udržitelný rozvoj, integrace imigrantů do majoritní společnosti prostřednictvím vzdělávání, role asociací rodičů v lokálním rozvoji aj. Bylo by jistě žádoucí, aby takový dialog geografů s pedagogy či sociology pokračoval i mimo místo konání konference, v rámci společného řešení výše nastíněných problémů i řady dalších. Pro možnost dalšího setkání a prezentace výzkumu je pro rok 2010 vyhlášena výroční konference EERA ve finských Helsinkách na konec srpna. Více informací lze získat na internetové stránce společnosti v rubrice: http://www. eera-ecer.eu/ecer/ecer2010/. Silvie Kučerová

16. ročník celostátní soutěže o nejlepší environmentálně zaměřenou diplomovou práci

Dne 23. 11. 2009 se v kongresových prostorách hotelu Avanti v Brně konalo finále 16. ročníku soutěže MVDr. Radoslava Kinského o nejlepší environmen58

tální diplomovou práci (kategorie technická, přírodovědní a společenskovědní). Pořadatelem byla nadace Envioptimum Brno a Ministerstvo životního prostředí České republiky. Akce byla podpořena řadou sponzorů, kteří věnovali věcné ceny jak pro samotné vítěze jednotlivých kategorií, tak pro ostatní finalisty. Hotel Avanti poskytl prostory, ubytovací kapacitu a občerstvení po celou dobu soutěžní konference. Z celkem zhruba 70 prací zaslaných oslovenými univerzitami bylo hodnotitelskými komisemi vybráno 12 finálových prací, které byly 23. 11. 2009 osobně prezentovány autory. Konference byla rozdělena na 3 bloky po čtyřech prezentujících. Každý z prezentujících finalistů měl k dispozici 15 minut na vlastní prezentaci, po které následovala diskuze s odbornou porotou a dalšími přítomnými v sále. V diskuzi byla oceněna zejména schopnost obhájit své výsledky a názory, přičemž byl kladen důraz na to, aby si finalisté zachovali objektivní a široký úhel pohledu v dané problematice a neobhajovali svou práci subjektivně. Soutěžící byli rozděleni do 3 tematických bloků a to podle zaměření jejich výzkumu. Mimo kategorie společenskovědní a technické byla vyhlášena kategorie přírodovědní, v níž mohli nalézt uplatnění také studenti s environmentálně- a fyzicko-geografickým zaměřením. Jedinými zástupci geografie byli studenti z katedry geografie ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, Jan Kostovič a Adam Javorčák, kteří se ve svých diplomových pracích zabývali problematikou hluku ze silniční dopravy, jeho šířením a vlivům na urbánní a suburbánní krajinu. Porota ve složení prof. Ing. Bořivoj Groda, DrSc., prof. Ing. Jan Šálek, CSc., doc. Ing. arch. Hana Urbášková, Ph.D., doc. Ing. Vladimír Lapčík, CSc., doc. Ing. Rudolf Horák, CSc. a dr. Ing. Zdeněk Pospíchal (nadace Envioptimum) vybrala vítěze jednotlivých kategorií, celkového vítěze za nejlepší práci ze všech finalistů, udělila cenu poroty a cenu města Brna. Vzhledem k velice chemicko-biologicko-technickému zaměření většiny prezentovaných prací, které jsou geografickému pohledu na životní prostředí více vzdáleny, lze s potěšením konstatovat, že se zástupci ústecké geografie Janu Kostovičovi podařilo zvítězit v přírodovědní kategorii. Lze s očekáváním doufat, že se zástupci geografických oborů napříč českými univerzitami budou i nadále prosazovat v těchto soutěžích, které jim nejsou tematicky primárně určeny, a zvýší tak všeobecné povědomí o přínosu geografie ve studiu životního prostředí. Adam Javorčák, Jan Kostovič

Workshop doktorandů 2009 v Ústavu geoniky AV ČR, v. v. i.

Ústav geoniky AV ČR, v. v. i. organizoval dne 19. 11. 2009 již čtvrtý ročník workshopu doktorandů. Hlavním cílem těchto workshopů je spojit studující a pracující doktorandy, ale i ty, kteří mají školitele z Ústavu geoniky AV ČR (ÚGN AV ČR), a poskytnout jim i jejich školitelům společnou prezentační a diskusní platformu. Již třetího ročníku v listopadu 2008 se účastnili i doktorandi z příbuzných pracovišť, což výrazně obohatilo prezentační spektrum i následnou diskusi (podrobněji Kolejka, Kirchner 2009). 59

Na čtvrtém ročníku Workshopu doktorandů 2009 bylo na dvou paralelních jednáních v Ostravě a v Brně celkem více než 50 účastníků. V Ostravě odeznělo 11 příspěvků ve dvou základních tematických blocích: geotechnika a matematické modelování, geomorfologie a geofyzika. Rovněž byla přednesena zvaná přednáška N. Rapantové Využití matematického modelování proudění podzemních vod pro řešení důlně-hydrogeologických problémů. Brněnská část workshopu byla věnována geografii, při širším zaměření na krajinu a společnost. Bylo přihlášeno 18 příspěvků a reálně odeznělo 16 referátů. Ostravské části jednání se účastnili doktorandi z Přírodovědecké fakulty MU, VŠB-TU Ostrava, OU Ostrava, TU Liberec. K zajímavým přednáškám patřil blok geomorfologických příspěvků doktorandů katedry fyzické geografie a geoekologie PřF OU Ostrava. Využití geofyzikální metody elektrické odporové tomografie při výzkumu rozpadu horských hřbetů flyšových Vnějších Západních Karpat přednesl P. Tábořík. Tato metoda výrazně přispívá k určení hloubky narušení, mocnosti koluviálních sedimentů, vymezení smykových ploch, popřípadě verifikaci zlomů, puklin, puklinových jeskynních systémů. Další geomorfologické příspěvky se zabývaly svahovými deformacemi např. na Ondřejníku (V. Komárková), kde bylo rovněž s výhodou využito geofyzikálních měření i výkopových sond, nebo masivu Velké Rači v Kysuckých Beskydech (P. Tábořík, V. Škarpich). Do netradiční problematiky u nás byl směrován referát G. Tomáše o analýze vysokogradientových toků ve Vnějších Západních Karpatech (hodnocení korytových úseků vodních toků s cílem definovat procesy a formy včetně dnového transportu sedimentů během povodní). Geomorfologicky málo řešenou problematiku říčních diskonektivit v povodí diskutuje i V. Škarpich. Na příkladu povodí Býčince sleduje faktory zamezující vstupu sedimentů do koryta a faktory zamezující pohybu sedimentů v korytě, vylišuje i faktory rušící vertikální konektivitu v krajině tzv. stabilizující vrstvy. Je však zapotřebí uvést, že i další doktorandské příspěvky obsahovaly inspirativní výsledky a témata, která mají dopad do geografických výzkumů krajiny. Zajímavé výsledky z vyhodnocení horizontálních posunů při sledování vývoje poklesové kotliny ve vybraném území dolu ČSM-sever na Karvinsku přednesl V. Kajzar (ÚGN AV ČR). Data byla získána v období let 2006–2008 a vyhodnocována s využitím dostatečně přesných metod a technik systému GPS. Motivačními příspěvky byly i referáty o seizmickém měření v železničním tunelu Mosty u Jablunkova (M. Stolárik, VŠB-TU Ostrava), o problematice transportních úloh v kontextu migrace látek v pozemních vodách (J. Kopal, TU Liberec), metodě nejhoršího scénáře a jiných přístupech k nejistotě při řešení problémů přírodních, technických a společenských věd pomocí matematických modelů. Jednání části geografie v Brně se účastnili doktorandi z pracovišť: Geografický ústav PřF MU Brno, VÚKOZ, v. v. i. pracoviště Brno, Ústav geoinformačních technologií LDF Mendelovy univerzity Brno, Ústav aplikované a krajinné ekologie AF Mendelovy univerzity Brno (dříve MZLU), katedra geografie PřF UJEP Ústí n. L. Brněnský program byl podle přihlášených tematik rozdělen do čtyř základních bloků: krajina a geoekologie, fyzická geografie, humánní geografie, kartografie, DPZ, geoinformatika. V prvním bloku zaujala přednáška J. Trávníčka (Geografický ústav PřF MU) ke koncepčním východiskům výzkumu kulturní krajiny a rovněž příspěvek S. Cetkovského (ÚGN AV ČR) k problematice termínu Energy landscape, 60

který spojuje především s rozvojem obnovitelných zdrojů energie a prezentuje na příkladu Rožné. O problematice zahrádkářských kolonií ve velkoměstě a jejich environmentálnímu přínosu, které se již delší dobu soustavně věnuje, referovala S. Keyzlarová (Geografický ústav PřF MU). S prvními poznatky při studiu revitalizace krajiny po povrchové těžbě na Sokolovsku seznámila Z. Lipovská (Ústav aplikované a krajinné ekologie AF Mendelovy univerzity). V druhém přednáškovém bloku byly zařazeny příspěvky k výsledkům dosaženým v dílčích disciplínách fyzické geografie, kde vystupovali převážně doktorandi Geografického ústavu PřF MU. M. Doležalová zaujala svými výsledky dosažnými při studiu srážkových extrémů v brněnské oblasti v období 1961–2007. Zaměřila se na analýzu denních srážkových úhrnů z 10 stanic v Brně a blízkém okolí. Výsledkům výzkumu srovnání diverzity ulitnatých druhů plžů na stanovištích v údolí Lomné a údolí Zemské brány se věnoval J. Divíšek. Na biogeografické podklady pro návrh ekologické sítě Brtnicka se zaměřila L. Vodová. L. Kubalíková se věnovala novému směru v geomorfologických výzkumech, kdy k hodnocení geomorfologických lokalit v NP Podyjí využila konceptu „geomorphosites“, umožňujícího hodnotit nejen tradiční geomorfologické charakteristiky, ale i aspekty estetiky, krajinného rázu apod. S novými výsledky o kvartérně tektonickém vývoji střední části Českého středohoří seznámil P. Raška (katedra geografie PřF UJEP) V bloku Humánní geografie zazněly příspěvky s vazbou na regionální rozvoj a inovace v Jihomoravském kraji (D. Jánošík, Geografický ústav PřF MU) i o uplatňování městského marketingu na teritoriální úrovni na příkladu města Svitavy (L. Lněnička, Geografický ústav PřF MU). Pozornost vzbudily i referáty s agroproblematikou: Agrostruktura ČR pohledem plateb a podpor poskytovaných v rámci Společné zemědělské politiky od O. Konečného (Geografický ústav PřF MU) a Zemědělství a krajina jižní Moravy – současný stav a tendence, přednesený M. Náplavovou (Ústav aplikované a krajinné ekologie AF Mendelovy univerzity). V posledním bloku referátů, zaměřeném na kartografii, DPZ a geoinformatiku, informoval M. Havlíček (VÚKOZ, pracoviště Brno) o změnách ve využívání krajiny v okrese Hodonín za pomoci studia topografických map z let 1836–1841, 1876, 1953–1955, 1991 a 2002–2006. Kvantifikoval podíly jednotlivých kategorií využití ploch za pomoci GIS, identifikoval hlavní trendy a trajektorie změn v krajině, rovněž vymezil stabilně a nestabilně využívaná území. K příspěvkům, které rovněž zaujaly, patřilo i vystoupení L. Krejčího (Ústav geoinformačních technologií LDF Mendelovy univerzity) Možnosti hodnocení lesních území z hlediska výskytu větrných polomových kalamit za použití GIS, který informoval o datech, postupech a výsledcích hodnocení kalamit i využití prediktivních hybridních modelů na příkladech z oblasti Šumavy. P. Dvořák (ÚGN AV ČR) uzavřel workshop prezentací o možnostech využití dat z písemného operátu Stabilního katastru Dolních Kounic a jejich přínosu pro studium dynamiky využití krajiny. Soustředil se na analýzu Stabilního katastru a vytvoření uceleného „obrazu“ území na základě sociální, materiálně-technické, ekonomické a hospodářské situace popsané v písemném operátu Stabilního katastru města. Příspěvek je zajímavý nejen z hlediska hodnocení využití krajiny, má i přesah do historické geografie. Je možno konstatovat, že přednesené příspěvky dokládají velmi solidní odbornou úroveň zúčastněných doktorandů i jejich schopnost prezentovat a dis61

kutovat o dosažených výsledcích. Takto otevřená akce umožňuje vzájemné srovnání zejména geografických doktorandských témat z různých pracovišť a naznačuje školitelům i možné směrování nových témat do oblastí dosud neřešených. Pozitivem akce je i publikace plných verzí doktorandských vystoupení ve sborníku (Blaheta, Kolcun, eds. 2009) a jeho zveřejnění na www stránkách ÚGN AV ČR Ostrava. Literatura: BLAHETA, R., KOLCUN, A. (2009): PhD Workshop 2009 proceedings. CD-ROM. Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., Ostrava, 160 s. Dostupné na: http://www.ugn.cas.cz/events/2009/phdw/ wd-proceedings.pdf KOLEJKA, J., KIRCHNER, K. (2009): Na čem pracuje nastupující generace odborníků. Životné prostredie, 43, č. 1, s. 51–52.

Karel Kirchner

Síť GEONET. Společný projekt katedry geografie PřF UP v Olomouci, katedry geografie PF JČU v Českých Budějovicích a Ústavu geoniky AV ČR, environmentální pracoviště Brno

Projekt, jehož plný název je „Podpora sítě GEONET – sítě pro vědeckou a vzdělávací komunikaci a partnerství v oblasti regionálního rozvoje a veřejné správy“ a který je financován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (oblast podpory 2.4), je určen na posílení a rozvoj nových pracovních kontaktů dvou univerzitních pracovišť a vědecko-výzkumné instituce formou realizace společných aktivit a výměny zkušeností. Hlavním smyslem projektu je vybudovat síť využívající moderních prostředků mezioborové a vědecké vzdělávací komunikace, jakými jsou zejména progresivní komunikační a interaktivní platformy pro sdílení společných cílů v oblasti terciárního vzdělávání, vědy a výzkumu – pro studenty vysokých škol např. e-learning, pro vysokoškolské a výzkumné pracovníky videokonference nebo semináře. Jednou z klíčových cílových skupin jsou tak studenti, pro které bude síť GEONET plnit důležitou funkci v jejich regionálně-geografickém vzdělávání. Předpokládá se přistoupení dalších potenciálních vysokoškolských geografických pracovišť, pro které GEONET nabízí možnost rozšířit výukové programy v zájmové oblasti regionálního rozvoje a veřejné správy. Taktéž bude možné rozšířit síť o partnery z řad veřejných institucí (např. krajské nebo městské úřady) či podnikatelského sektoru, pro něž jsou regionální rozvoj a aplikace pro tento trh podstatou jejich profesních aktivit. Jde o tříletý projekt, jehož realizace byla zahájena 1. 11. 2009. Z hlediska komunikace sítě uvnitř a navenek je projekt založen na vybudování tří kontaktních míst na pracovištích partnerů zakládajících GEONET, přičemž koordinátorem jejich činnosti je katedra geografie PřF UP v Olomouci. V rámci udržitelnosti budou kontaktní místa pokračovat ve svých aktivitách i po skončení projektu (obvyklá doba 5 let). Aktuálně se kontaktní místa začínají ustavovat. Postupně se připravuje harmonogram jejich činností, probíhá pří62

prava prvních exkurzí, videokonferencí a e-learningových kurzů. Připravuje se rovněž web projektu, který bude podporovat výše uvedené aktivity sítě GEONET. Zdeněk Szczyrba

Geografická knihovna a výstavy v letech 2006–2009

V období 2006–2009 spolupracovali zaměstnanci Geografické knihovny na zabezpečení celkem jedenácti výstav. Ty se dočkaly kladného ohlasu nejen od návštěvníků předsálí Geografické knihovny, kde jsou zpravidla expozice umístěny, ale i dalších institucí, kam byly některé z expozic zapůjčeny. Zásadní podíl na iniciaci výstavní činnosti Geografické knihovny měla její ředitelka PhDr. et Mgr. Eva Novotná. Nejenže se autorsky podílela na některých expozicích, ale je i hlavní koordinátorkou a organizátorkou výstavní činnosti knihovny. Jednotlivé výstavy se týkají jak vlastní výzkumné činnosti pracovních týmů geografické sekce, tak se dotýkají aktuálních společenských témat. Výstavy mapovaly domácí geografická témata jako například velmi navštěvovaná expozice „Druhé bydlení v Česku – chataření a chalupaření v proměnách generací“ nebo výstava „Suburbanizace.cz … bydlím v satelitním městečku“, která byla připravena i ve spolupráci se Středočeským krajem, či výstava „Venkovy a venkované“, dokumentující změny na českém venkově. Vybrané celosvětové problémy prezentovaly výstavy „Svět hor: krajina, rizika, procesy“ a „Sesuvy na Machu Picchu“. Na počest polárního roku (2007), vyhlášeného Světovou meteorologickou organizací, byla uspořádána výstava „Polární rok: Arktida–Vysoké Sudety–Antarktida“. Postavení české geografie zhodnotila výstava k oslavám 150 let geografie na UK a 90 letům od vzniku Československa se věnovala výstava „Československo: zmizelý prostor a čas“. Kartografická témata sledovaly dvě výstavy „Podoby současné kartografie“ a „Země očima DPZ“, historické téma v kartografii bylo prezentováno na výstavě „Čeští jezuité, cestovatelé a objevitelé“. Koncem roku 2009 se dostalo výstavě „Albertov 1989: 20. výročí Sametové revoluce“ významného ocenění v rámci univerzity. Expozice byla 15. prosince duplicitně vystavena ve vstupním prostoru rektorátu v Celetné ulici č. 20. Všechny výstavy jsou veřejně přístupné a veřejností hojně navštěvované. Josef Vacek

Na návštěvě Přírodovědecké fakulty mongolské státní univerzity

Přírodovědecká fakulta státní univerzity v Ulaanbaataru vznikla v roce 1956 a osamostatnila se tak z původního svazku fakult. V jejím rámci hned od začátku působí i katedra geografie, která se později rozpadá na několik částí se svým specifickým zaměřením, později přeměněných na samostatné katedry. Tyto jsou organizovány podle klasického sovětského vzoru té doby, tj. předměty věnované převážně geomorfologii s geologií a pedologií. Samostatně pak 63

stojí vedle sebe studium meteorologie spolu s klimatologií a hydrologie. Předměty ekonomicko-geografické mají svou vlastní katedru. V roce 1992 vzniká oddělení zabývající se turismem (jedině zde je v Mongolsku možné získat titul Ph.D. pro obor turismus) a nejnověji se vytvořila katedra geografických informačních systémů a dálkového průzkumu Země z původní katedry kartografie. V současnosti jsou základními katedrami katedra geoekologie a studia životního prostředí, územního plánování, geografie a turismu, geologie a mineralogie, meteorologie a hydrologie. Studium je od poloviny 90. let čtyřleté (do té doby pětileté) a odpovídá běžnému standardu stupňů, tedy Bc., Mgr., následně Ph.D. Za studium se v Mongolsku platí. Absolventi najdou uplatnění jako učitelé střední školy nebo ve státních a odborných institucích na straně jedné, je však možné je najít i v dalších profesích až po obchod a služby. Výše uvedeným pojmem „střední škola“ nelze rozumět instituci srovnatelnou s naší, českou. Jde o model velmi podobný našemu víceletému gymnáziu. Stejně jako u nás má absolvent geografického studia, díky šíři svého oboru, velmi široké příležitosti k uplatnění. Nově vznikající možnosti jsou v krajinném a územním plánování. Tato rozsáhlá země, díky svému obrovskému nerostnému bohatství, má před sebou mnoho práce v rekultivacích a odpadovém hospodářství. Katedra geografie a turismu má 13 stálých zaměstnanců a několik vyučujících z řad pracovníků mongolské Akademie věd. Jsou to hlavně oboroví specialisté. Vedle toho působí na katedře zahraniční vyučující. V rámci mezinárodní spolupráce tu vyučují hlavně Němci v rámci organizace DAAD, která zde podporuje řadu významných projektů. Přednášky a semináře jsou tak vedeny v anglickém jazyce nebo z počátku s pomocí překladatelů, kterými jsou kmenoví pracovníci katedry vystudovaní v Německu nebo jinde v zahraničí na prestižních univerzitách. Díky široké mezinárodní podpoře a snaze mongolské vlády tak existuje pracoviště plně srovnatelné s ostatními zeměmi. Osnovy pro výuku studentů jsou v obecných rysech stejné jako u nás, specifické předměty mongolského prostoru zde mají své specialisty respektované vědeckou komunitou. Pracovníci fakulty i studenti jsou zapojeni do státních i mezinárodních projektů. V rámci nich vyjíždějí získávat zkušenosti do zemí nejen sousedních – Japonsko, Jižní i Severní Korea, Rusko, Německo, Polsko atd. S Českem se někdejší dobrá spolupráce po roce 1990 přerušila a doposud je prakticky nulová nebo vychází pouze z osobních dřívějších vztahů. Každý rok se organizují společné výzkumné základny studentů, konference, semináře, pracovní skupiny. Materiální vybavení přístroji (laboratoře, počítače, programy, expediční terénní přístroje) je na velmi dobré úrovni běžného standardu ve světě. Mongolská strana má stálý zájem o spolupráci s našimi školami i odborníky. Katedru dnes vede dr. Shiirev-Adiyja, duší kolektivu je její předchozí dlouholetý vedoucí prof. dr. Bayen Tur. S výsledky práce katedry je možné se setkat na mnoha místech v Mongolsku i v zahraničních publikacích, nejnověji v Národním atlase Mongolska z února roku 2009. Ivan Farský

64

ZPRÁVY Z ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI

Vážená členko, vážený člene České geografické společnosti, pokud jste zároveň s Informacemi ČGS neobdržel/a také časopis Geografie 2010/1, znamená to, že nemáte za letošní rok zaplaceny členské příspěvky. Prosíme, učiňte tak nyní (letošní číslo časopisu Geografie obdržíte dodatečně). Číslo účtu společnosti je 1921937329/0800, variabilní symbol – nutný pro identifikaci platby – je číslo uvedené na obálce, ve které jste časopis obdržel/a. Pokud nemáte zájem v ČGS dále setrvat, prosím, podejte zprávu na sekretariát společnosti: sekretariát České geografické společnosti, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Albertov 6, 128 43 Praha 2, tel.: 221 951 397, fax: 224 920 657, e-mail: danafi@natur.cuni.cz Děkujeme.

Zpráva prezidenta společnosti o činnosti za rok 2009

Rok 2009 byl pro Českou geografickou společnost rokem, ve kterém se soustředila na činnost ve svých pobočkách a sekcích, protože se nekonala žádná celorepubliková akce typu sjezd nebo výroční konference. Většina sekcí uspořádala odborné semináře, z nichž některé měly formu středně velkých konferencí, jako např. fyzickogeografická nebo kartografická. To svědčí o jejich životnosti a je také příslibem udržení jejich vysoké odborné úrovně. Některé sekce však nevyvíjejí dostatečnou aktivitu. Velmi nepříjemné to je zejména ve formálně nejpočetnější sekci sociální geografie, která by mohla být chloubou naší společnosti, ale není tomu tak. I naše teritoriální pobočky vykazovaly v roce 2009 rozdílnou míru aktivity. Nejaktivnější byly opět pobočky Pražská-středočeská a Jihomoravská, které mají nejvíce členů a také dobré zázemí na univerzitách v Praze a v Brně. Jiné – zejména malé pobočky – se musely často vyrovnávat s mnohem nepříznivějšími podmínkami pro svou činnost. Nejpatrnější to bylo opět u Východočeské pobočky, která jako jediná nemá podporu žádné vysoké školy, protože geografie na žádné z východočeských univerzit jako samostatný obor neexistuje. Křehkost těchto malých poboček se v roce 2009 ukázala na příkladu Liberce. Tato organizace byla dosud přes malý počet členů velmi aktivní a předloni mj. zorganizovala naší úspěšnou celostátní výroční konferenci. Úmrtí jejího předsedy dr. Václava Poštolky v dubnu 2009 však bohužel ukázalo, že nahradit klíčovou osobu je u tak malých organizačních jednotek mnohem těžší, než u těch velkých. Doufejme, že se Libereckým brzy podaří překlenout toto období a navázat na předchozí úspěchy. Rok konání drobných akcí byl příležitostí, aby činnost poboček a sekcí zhodnotil i HV ČGS a z toho vyplynulo i rozhodnutí povzbudit činnost v těch našich základních jednotkách, kde to je nejvíc potřeba. Na mezinárodním poli se naše společnost loni angažovala především v evropském měřítku. Několik našich členů se zúčastnilo druhého kongresu sdru65

žení evropských geografických společností EUGEO, který zorganizovali naší slovenští kolegové. Naše organizace jim nabídla pomoc a spolupráci, např. při pořádání pokongresových exkurzí, ale nakonec se exkurze na naše území neuskutečnila. Je trochu škoda, že jsme nevyužili geografické výhody nevelké vzdálenosti a neexistence jazykové bariéry, byť jednání samotného kongresu bylo vedeno pochopitelně v angličtině. Naše účast v Bratislavě v srpnu 2009 mohla být početnější. Příští kongres EUGEO v roce 2011 se bude konat v Londýně a cesta tam bude přinejmenším vyžadovat mnohem víc prostředků. V roce 2009 jsme vytvořili podmínky pro co nejlepší hodnocení knih našich autorů. Vydávání kvalitních titulů v neznámých nakladatelstvích, které se nespecializují na vědeckou literaturu, může být finančně výhodné, ale danou knihu to z odborného hlediska devalvuje. Proto jsme již koncem roku 2008 založili ediční řadu ČGS Geographica s kvalitní redakční radou a seriózním recenzním řízením. V loňském roce do ní bylo zařazeno 6 titulů, které jsou momentálně upravovány, a jeden z nich je dokonce již v tisku. Naše společnost garantuje kvalitu těchto publikací, a proto by tituly vydané v této sérii měly být bez problémů započítány mezi nejkvalitnější vědecké výsledky. Rok 2009 byl také rokem dalšího upevňování pozic našich vědeckých časopisů. Geografie zůstává na seznamu databáze Web of Knowledge, přestože se číselná hodnota ukazatele Impact Factor v roce 2009 ještě nedala vypočítat. Způsobil to mj. i způsob vypočítávání této hodnoty, kdy se počet citací dělí počtem všech článků v časopisu. Tedy i krátkých zpráv o publikacích, o konání konferencí, o životních jubileích členů společnosti apod. Redakční rada Geografie se snažila vyjednat, aby se tyto zprávy nepočítaly, ale to není technicky možné. Jediným řešením byly poměrně razantní změny v dosavadní formě vydávání Geografie. Tento časopis je od loňského roku určen pouze pro vědecké články. Zprávy spolkového charakteru, mapující život naší společnosti, jejich územních poboček i odborných sekcí a nakonec i jednotlivých členů, se přesunuly do nového časopisu Informace České geografické společnosti, kde kromě nich bude místo i na drobnější vědecké články, případně na přetisky odborných článků zveřejněných v jiných vědeckých časopisech pro zvýšení přehledu i těch našich členů, kteří odborné články soustavně nesledují. Časopis Informace ČGS bude vycházet dvakrát ročně. Také Geografické rozhledy si udržují svou úroveň a plní úlohu informativního odborného časopisu pro učitele. Potíže z předchozích let, spojené se změnou vydavatele, jsou dávno za námi a čísla vycházela v roce 2009 plynule a bez problémů. Naši Geografii se po úspěchu z roku 2008, kdy byla zařazena na Web of Knowledge, podařilo dostat i do databáze Scopus a to již od příspěvků z 90. let. Jsou vedena jednání, aby se tam objevily i ročníky předchozí, snad až do roku 1979. To by bylo samozřejmě dobré, i když lze namítnout, že databáze Scopus není ve vědeckém světě považována za stejně hodnotnou jako je Web of Knowledge. Musíme si však uvědomit, že to je databáze především evropská a právě jednání představitelů geografických společností sdružených v EUGEO se v posledním roce zaměřilo na prosazování databáze Scopus, aby byla považována přinejmenším za srovnatelnou s Web of Knowledge. To má pro scientometrické ukazatele výsledků naší práce dalekosáhlý význam, protože v časopisech zařazených do této databáze máme mnohem víc možností publikovat než v časopisech zařazených na Web of Knowledge. Do databáze Scopus se nám podařilo loni umístit i Acta Universitatis Carolinae a již delší dobu v ní jsou 66

např. brněnský Moravian Geographical Reports a časopisy našich sousedů: slovenský Geografický časopis a polský Przegląd geograficzny. Kdo sleduje citační ohlasy našich vědeckých prací, tomu je význam tohoto vývoje jasný. Citační ohlasy budou zřejmě hrát čím dál tím důležitější roli. Nebudou to už jen kritéria při habilitacích a profesurách, ale budou brány v potaz i při akreditacích, a proto získá na významu i vědecká produkce každého řadového pracovníka z pracoviště, které se bude ucházet o akreditaci. V Akreditační komisi se naši společnosti nepodařilo loni zvrátit negativní vývoj, který opět zmenšil váhu našeho oboru na vědecké scéně – přinejmenším v Česku. Rozhodnutím Akreditační komise na zasedání v Kamenici nad Lipou ve dnech 26.–28. 1. 2009 byla ukončena činnost Pracovní skupiny oboru geografie a vznikla nová pracovní skupina Geologie-geografie, kde má náš obor zastoupení sotva třetinové, protože část míst je rezervována i pro geodety a kartografy, kteří dosud byli součástí zrušené geografické pracovní skupiny. To bude mít nepochybně za následek, že akreditace a reakreditace našich oborů budou nyní o něco těžší než dříve. Novým podmínkám se budeme muset samozřejmě přizpůsobit a jsem přesvědčen, že máme na to, abychom postupně splnili i scientometrická kritéria srovnatelných vědních oborů, v tomto případě geologů. Může nás však poškodit pokus o zpětné srovnání za období, kdy tato kritéria ještě plně neplatila a neměli jsme na nejvyšší scientometrické úrovni ani jeden časopis. ČGS, jako organizace profesionálních geografů, se bude muset v nejbližším období snažit omezit negativní dopad těchto rozhodnutí. Hlavní výbor ČGS pracoval v roce 2009 plynule. Sešel se celkem třikrát: 27. ledna 2009 a 27. listopadu 2009 v Praze a 10. června 2009 v Olomouci. Průměrná účast členů HV na schůzích byla 63,5 %. Na schůzi Hlavního výboru 27. ledna 2009 navazovala schůze vedoucích kateder geografie a příbuzných oborů, které se zúčastnilo 17 vedoucích našich pracovišť – většinou členů naší společnosti. Setkání bylo příležitostí pro výměnu zkušeností a prodiskutování příprav našeho oboru na fungování v příštím období. Šlo zejména o nové požadavky na akreditace a hodnocení kvality naší práce, které budou, jak je i z této zprávy patrné, stejně aktuální v roce 2010. Rok 2010 bude rokem našeho 22. sjezdu, který se bude konat v Ostravě. Jsem osobně velmi rád, že Vás budu moci přivítat ve svém regionu a na své mateřské univerzitě. Bude to pro všechny jistě dobrá příležitost seznámit se s tím, nakolik se dnešní Ostrava vzdálila od stereotypního vnímání „černého“ města, které na ni ulpělo v minulosti. Doufám, že tento sjezd nastartuje stejně významný posun našeho oboru mezi dynamické vědy, které mají dnešnímu světu co říci, a naší společnosti umožní stejně pozitivní vývoj v dalších letech. Tadeusz Siwek

Zpráva z jednání Hlavního výboru České geografické společnosti

Hlavní výbor se sešel na jednání v Praze v druhé polovině listopadu a zaměřil se na několik klíčových bodů. Předně diskutoval přípravu XXII. sjezdu ČGS v Ostravě (viz rubrika „Konference a aktivity geografů“ v tomto čísle Informací ČGS) a rozhodl, že příspěvky na sjezdu budou publikovány formou tištěné67

ho Sborníku abstraktů (abstract-book) a dále formou umístění elektronických prezentací příspěvků na webu společnosti. HV ČGS nedoporučuje publikaci tištěných příspěvků. Na sjezdu bude také nutné rozhodnout, kde se bude konat další výroční konference ČGS v roce 2012 a XXIII. sjezd ČGS v roce 2014. Velký díl jednání věnoval HV ČGS ediční politice. Jednak se členové HV seznámili se seznamem monografiií připravovaných na rok 2010 v ediční řadě ČGS Geographica (viz samostatná zpráva V. Jančáka v tomto čísle Informací ČGS), dále podrobně diskutovali ediční strategii při vydávání Geografie – Sborníku České geografické společnosti. Relativní složitost a nejednotnost označení našeho prestižního časopisu vede ke ztrátě citačních ohlasů a snížení IF pro časopis. Jelikož náš časopis figuruje na Web of Science pouze pod jeho hlavním názvem, tj. Geografie, HV ČGS jednohlasně doporučil zjednodušení způsobu citování z tohoto časopisu tak, aby bylo jednoznačné. Časopis je tedy od čísla 2010/1 uváděn a citován jako Geografie. Více o citaci našeho časopisu Geografie najdete v samostatném článku J. Blažka v tomto čísle Informací ČGS. HV ČGS také doplnil redakční radu Informací ČGS a předseda RR Informací ČGS představil publikační plán a některé termíny, které souvisejí s vydáváním tohoto časopisu. HV ČGS dále rozhodl, že soutěž o nejlepší studentskou vědeckou práci proběhne v rámci jednání XXII. sjezdu v Ostravě. Věnoval se problematice Zeměpisné olympiády (viz samostatný text J. Sudy v tomto čísle Informací ČGS), jejíž celostátní finále proběhne v květnu 2010 v Plzni. Organizaci v současné době ztěžuje nefunkčnost Ústřední komise zeměpisné olympiády. HV ČGS proto navrhne doplnění Ústřední komise, jelikož považuje Zeměpisnou olympiádu za jednu z prioritních aktivit české geografie, a je připraven podpořit tento program. HV ČGS se také zabýval pasivitou některých součástí společnosti, zejména Východočeské pobočky ČGS a Sekce socioekonomické geografie. Radim Perlín

Zpráva o hospodaření ČGS za rok 2009 Položka

návrh 2009

skutečnost 2009

návrh 2010

členské příspěvky (včetně pronájmu loga)

250 000,00 Kč

215 225,00 Kč

220 000,00 Kč

členské příspěvky (kolektivní)

130 000,00 Kč

50 600,00 Kč

50 000,00 Kč

předplatné a prodej Geografie a GR

150 000,00 Kč

50 907,00 Kč

50 000,00 Kč

redakční zpracování Geografie

0,00 Kč

122 000,00 Kč

100 000,00 Kč

250 000,00 Kč

280 000,00 Kč

280 000,00 Kč

P ŘÍJ MY

dotace od AV ČR na projekty

68

Položka

návrh 2009

skutečnost 2009

návrh 2010

prodej triček a sjezd ČGS, konference

3 000,00 Kč

1 400,00 Kč

3 000,00 Kč

úroky

5 000,00 Kč

3 746,00 Kč

5 000,00 Kč

100 000,00 Kč

104 400,00 Kč

100 000,00 Kč

ediční činnost vrácené zálohy z poboček

2 000,00 Kč

0,00 Kč

2 000,00 Kč

890 000,00 Kč

828 278,00 Kč

810 000,00 Kč

Geografie – Sborník ČGS

430 000,00 Kč

223 400,00 Kč

250 000,00 Kč

Geografické rozhledy (společně s nakl. Kartografie a. s.)

140 000,00 Kč

158 000,00 Kč

160 000,00 Kč

ediční činnost

100 000,00 Kč

0,00 Kč

130 000,00 Kč

mzdy včetně odvodů na SP i ZP a účetnictví

140 000,00 Kč

125 400,00 Kč

130 000,00 Kč

C E LKEM V ÝDAJ E

bankovní poplatky

4 000,00 Kč

4 447,00 Kč

5 000,00 Kč

dohody o provedení práce

20 000,00 Kč

47 460,00 Kč

50 000,00 Kč

cestovní náklady

10 000,00 Kč

0,00 Kč

10 000,00 Kč

poštovné ČGS a Informace ČGS

7 000,00 Kč

2 024,00 Kč

7 000,00 Kč

0,00 Kč

17 672,00 Kč

20 000,00 Kč

poštovné Geografie – Sborník ČGS

20 000,00 Kč

33 076,00 Kč

30 000,00 Kč

příspěvek na studentskou soutěž

9 000,00 Kč

0,00 Kč

10 000,00 Kč

kancelářské potřeby

3 000,00 Kč

3 834,00 Kč

3 000,00 Kč

repre-fond

5 000,00 Kč

5 582,00 Kč

5 000,00 Kč

0,00 Kč

2 455,00 Kč

0,00 Kč

888 000,00 Kč

623 350,00 Kč

810 000,00 Kč

web ČGS

ostatní C E LKEM Stav bankovního účtu k 1. 1. 2009

730 005,78 Kč

Příjmy za rok 2009

828 278,00 Kč

Výdaje za rok 2009

623 350,00 Kč

Rozdíl příjmů a výdajů za rok 2009 Stav bankovního účtu k 31. 12. 2009

+204 928,00 Kč 934 933,78 Kč

Ze strany Akademie nebyly zaznamenány k hospodaření ČGS žádné výtky. Zpráva byla zpracována dne 11. 2. 2010 hospodářem HV ČGS na základě podkladů paní Zemánkové (účetní ČGS). Tomáš Havlíček

69

Stanovisko revizní komise k hospodaření ČGS v roce 2009

Revizní zprávu můžeme začít potěšitelnou informací, a to, že hospodaření ČGS opět skončilo kladným výsledkem, tj. přebytkem ve výši cca 200 tis. Kč. V současnosti má tedy ČGS určitou rezervu pro případ nenadálých událostí. Na kladném výsledku se výrazně promítla skutečnost, že se změnou tiskárny, grafika i sazeče podařilo výrazně snížit náklady na vydávání časopisu Geografie. Již zaběhnutou praxí se ukázala platba za redakční a ediční zpracování jednotlivých článků do Geografie (celkově ve výši 122 tis. Kč). Příspěvek se hradí ve výši 5–10 tis. Kč na jeden uveřejněný článek a grantové agentury tyto náklady uznávají. Podstatně nižší než plánované byly naopak příjmy v položkách členské příspěvky, a to jak u členských příspěvků placených jednotlivci, tak i kolektivními členy, tj. katedrami. Zejména u kolektivního členství je propad velmi výrazný a zasluhuje pozornost HV ČGS. V rozpočtu se poprvé objevuje položka „ediční činnost“, kterou se rozumí náklady na vydávání monografií v nové ediční řadě „Geographica“. Tyto prostředky však rozpočtem ČGS v podstatě pouze „protékají“, protože veškeré náklady na vydání monografií nese příslušný autor nebo autorský kolektiv. ČGS zajišťuje pouze redakční a ediční zpracování, ale i tyto náklady nese příslušný autor. Oproti původnímu plánu první publikace v této řadě v loňském roce nevyšla, proto došlo k rozdílu na výdajové straně cca o 100 tis. Kč. (Tato publikace vyjde během března 2010.) Hospodaření ČGS umožnilo dále bezproblémové financování všech běžných agend – tj. vlastní provoz společnosti. Za kladný výsledek hospodaření patří dík především hospodáři ČGS RNDr. Tomáši Havlíčkovi, Ph.D, tajemnici společnosti RNDr. Daně Fialové, Ph.D i celému hlavnímu výboru. Velké poděkování je však třeba vyjádřit RNDr. Vítu Jančákovi, Ph.D., který jako výkonný redaktor Geografie zajistil bezproblémovou změnu tiskárny, sazeče i grafika a dosáhl tím obrovských úspor. V neposlední řadě chceme poděkovat všem členům ČGS, kteří zaplatili příspěvky. Dále je třeba ocenit všechna geografická pracoviště, která formou kolektivního členství rovněž významně přispěla do rozpočtu ČGS, jmenovitě na vydávání našeho stavovského časopisu Geografie. Hospodaření ČGS pak proběhlo v roce 2009 z pohledu revizní komise bez závad. Jiří Blažek

Zpráva Národního geografického komitétu

Národní geografický komitét byl ustaven začátkem roku 2009 v novém složení: Vít Vilímek (UK v Praze – vedoucí) a členové Tadeusz Siwek (OU v Ostravě), Jaromír Kolejka (MU, Brno) a Václav Poštolka (TU v Liberci). Dr. Poštolka však záhy poté v dubnu 2009 náhle zemřel. Je to velká ztráta pro náš komitét, ale především pro celou českou geografii, protože dr. Poštolka hýřil nápady a plány, jak činnost komitétu přizpůsobit současné situaci našeho oboru. Národní geografický komitét tedy nyní pracuje v tříčlenném složení. Jako podtitul pro Zprávu národního komitétu lze vybrat slogan: Aktuální informace naleznete v newsletterech. V průběhu roku 2009 a následně i v po70

čátcích 2010 jsme byli obesláni řadou newsletterů různých komisí pracujících pod hlavičkou IGU, jež aktivují svoji činnost zejména před blížící regionální konferencí IGU v Tel Avivu, která se bude konat 12.–16. července 2010. Tyto newslettery byly pravidelně vyvěšovány na webové stránky ČGS s cílem nejen informovat českou komunitu geografů, ale také podnítit aktivitu našich členů, zejména mladé, nastupující generace. Je nanejvýš žádoucí, aby se členové ČGS zapojili do práce v komisích, aktivně se podíleli na přípravě seminářů, konferencí či letních škol s mezinárodní účastí. Jedině tak dosáhneme zlepšení našeho postavení na mezinárodní scéně, kde nás dnes na úrovni předsedů komisí IGU reprezentuje jedině bývalý prezident ČGS Ivan Bičík. V letošním roce „jeho“ komise Land Use připravuje ve dnech 28. 6. – 1. 7. v Praze mezinárodní konferenci. Stranou našeho zájmu by neměly zůstat ani aktivity, jež nespadají přímo pod IGU, ale probíhají v rámci širšího záběru geovědních disciplín a kde geografové hrají důležitou roli. Zde stojí za povšimnutí např. aktivity našich historických geografů, kteří se zapojili do spolupořádání 15. Mezinárodní konference historických geografů (P. Chromý, Z. Kučera, L. Jeleček) a dále jmenujme aktivity L. Jelečka v Evropské společnosti pro environmentální dějiny (ESEH) – reprezentant pro Česko a Slovensko. Na pořádání další významné mezinárodní konference v Brně a v Praze se v roce 2010 podílejí Z. Lipský, D. Romportl a T. Chuman. Jedná se o International Conference in Landscape Ecology. Doc. Lipský je navíc zástupce Česka v IALE Council (International Association of Landscape Ecology). Pro 2011 se již připravuje II. World Landslide Forum (v Římě), a to ve spolupráci s UNESCO, FAO a ICL (International Consortium on Landslides), kde za ICL pracuje jako asistent prezidenta V. Vilímek. Newslettery, a v nich obsažené zprávy z komisí, zpravidla reflektují aktuální dění v rámci dané geografické specializace, stav výzkumů a lze z nich odvodit do určité míry i budoucí výzkumné trendy. Společným pojítkem většiny z nich je reflektování vnitrooborové spolupráce uvnitř geografie, tedy překlenutí pomyslné bariéry mezi fyzickou a sociální geografií, což je mimo jiné i trend, kterým se před lety vydal výzkumný záměr geografické sekce na PřF UK v Praze (Geografické systémy a rizikové procesy v kontextu globálních změn a evropské integrace). Z řady akcí realizovaných v roce 2009 či plánovaných na 2010 je vidět navíc i trend mezioborové spolupráce, ať již např. v rámci geověd či směrem k techničtěji zaměřeným vědním disciplínám. V každém případě se hranice mezi jednotlivými obory stírají a nově navazované spolupráce a vazby přinášejí nové poznatky. Pokud akcentujeme regionální hledisko aktivit na poli geografie, pak je patrná vnitrooborová i mezioborová spolupráce i v rámci regionů různých hierarchických úrovní. Kontakty: doc. RNDr. Vít Vilímek, CSc. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Albertov 6, 128 43 Praha 2; tel.: 221 951 361, e-mail: [email protected] Vít Vilímek

71

Zpráva o činnosti Pražské-středočeské pobočky ČGS

Činnost Pražské-středočeské pobočky ČGS se v roce 2009, stejně jako v minulých letech, soustředila zejména na organizování odborných seminářů pro členy pobočky i pro ostatní zájemce. Semináře a konference se konaly na půdě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a byly na nich jednak prezentovány dílčí výsledky geografického výzkumu pořadatelských týmů, jednak byla diskutována aktuální témata současného výzkumu na poli geografie. Jako příklad uveďme již tradiční únorovou konferenci Venkov 2009, kterou jsme uspořádali ve spolupráci s řešiteli projektu VaV MMR ČR: WD-01-07-1 Regionální diferenciace venkovských obcí Česka: disparity a možnosti rozvoje. V návaznosti na tuto akci byla dále Pražskou-středočeskou pobočkou podpořena hojně navštěvovaná výstava Venkovy a venkované v předsálí Geografické knihovny PřF UK v Praze. Tato výstava je putovní a o její zapůjčení již projevilo zájem několik institucí výzkumných i z praxe. Druhá konference pod záštitou Pražské-středočeské pobočky nesla název České pohraničí po Schengenu. Tento workshop byl pořádán v rámci projektu podpořeného GA AV č. IAA311230901 ve spolupráci s katedrou sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK. V uplynulém roce jsme se zaměřili i na nastupující generaci geografů, kdy jsme spolu s geografickou sekcí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze uspořádali fakultní kolo soutěže o nejlepší studentskou vědeckou práci SVP. Do sekčního (fakultního) kola soutěže bylo nominováno celkem 9 nejlepších bakalářských prací obhájených na Geografické sekci PřF UK. Odborná porota z nich pak vybrala čtyři naše zástupce do celostátního kola této soutěže, které proběhlo v září v Brně. V roce 2010 plánujeme zaměřit svou činnost na tři hlavní priority. První z nich je spolupořádání odborných vědeckých konferencí, seminářů a dalších diskuzních fór. Druhým okruhem činnosti naší pobočky v roce 2010 bude, stejně jako v roce minulém, organizace základního kola studentské vědecké soutěže. Třetím okruhem pak bude organizace neformálních regionálně geograficky zaměřených přednášek s promítáním diapozitivů pro odbornou veřejnost (členy ČGS a studenty geografie na PřF UK v Praze). V letošním roce se budeme dále snažit více zapojit mladou generaci geografů, velký potenciál vidíme zejména mezi studenty magisterských a doktorských studijních programů. Uvítáme jakékoliv podněty a nápady na rozšíření a zkvalitnění činnosti pobočky, náměty na semináře a zájem o zapojení dalších členů do práce pobočky. V případě zájmu kontaktujte jejího předsedu dr. Jančáka. Kontakty: předseda: RNDr. Vít Jančák, Ph.D. Pražská-středočeská pobočka ČGS, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2; tel.: 221 951 427, e-mail: [email protected] Vít Jančák

72

Zpráva o činnosti Jihočeské pobočky ČGS

V roce 2009 se činnost Jihočeské pobočky ČGS orientovala na zaběhnutý cyklus přednášek s názvem „Česká geografie v 21. století – nové příležitosti a výzvy“, ve kterém vystupovaly významné osobnosti české geografie. Předmětem většiny přednášek organizovaných ve spolupráci s katedrou geografie PF JU byla především snaha o propojení aktuálních trendů v geografických výzkumech s praxí. V rámci přednášek v průběhu roku 2009 vystoupili P. Chromý, Z. Kučera a S. Kučerová (PřF UK v Praze) s poutavou přednáškou „Předmětová orientace současného kulturněgeografického a historickogeografického výzkumu (výzvy a realita)“; J. Dokoupil (PeF ZČU v Plzni) s přednáškou „Česko-bavorské pohraničí – bariéra nebo prostor zprostředkování?“ a v závěru roku pak M. Viturka (ESF MU, Brno) se zajímavou přednáškou na pomezí ekonomie a geografie s názvem „Kvalita podnikatelského prostředí jako faktor regionálního rozvoje“. O kvalitě všech přednášek svědčila především jejich vysoká návštěvnost, zejména z řad studentů Jihočeské univerzity. Všem přednášejícím touto cestou ještě jednou velice děkujeme. Kromě tohoto přednáškového cyklu pořádala Jihočeská pobočka paralelní přednášky s osvědčenou populárně naučnou tematikou („Írán – měsíční putování perlou Orientu“) a přednášky s odbornou tematikou („Strukturální fondy EU a jejich význam pro rozvoj Jihočeského kraje“; „Geoekologické aspekty ochrany životního prostředí v jižních Čechách“), na nichž se podíleli zejména absolventi geografických oborů vyučovaných na Jihočeské univerzitě. Pro chod Jihočeské pobočky ČGS bylo zároveň důležité pořádání tuzemských i zahraničních exkurzí (Českobudějovická aglomerace, Berounsko, Český les, Pálava, Vídeň). V roce 2010 se chce Jihočeská pobočka ČGS orientovat zejména na další pořádání přednášek tematicky spjatých s otázkami regionálního rozvoje České republiky a na dlouhodobou zavedenou spolupráci se zoologickou zahradou ZOO Ohrada – Hluboká nad Vltavou a s ekologickou společností Rosa České Budějovice. V květnu roku 2010 bude pobočka zároveň pořádat odbornou exkurzi zaměřenou na problematiku slovensko-maďarského pohraničí. Všechny informace související s činností pobočky jsou pravidelně zveřejňovány na webových stránkách jihočeské pobočky ČGS na adrese http://www.pf.jcu.cz/stru/ katedry/z/cgs/. Kontakty: předseda: Mgr. Michal Vančura, Ph.D. Jihočeská pobočka ČGS, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie, Jeronýmova 10, 371 15 České Budějovice; tel.: 387 773 062, e-mail: [email protected]; www.pf.jcu.cz/stru/katedry/z/cgs/ Stanislav Kraft

73

Zpráva o činnosti Západočeské pobočky ČGS

V roce 2009 pracovala Západočeská pobočka ČGS podobně jako v předchozím roce se zaměřením na dva okruhy činností. Ve spolupráci katedry geografie ZČU a Krajského centra vzdělávání a Jazykové školy v Plzni nabízela pobočka ČGS svým členům a studentům geografie program přednášek a seminářů. Velké úsilí věnovali členové pobočky práci na celostátní organizaci zeměpisné olympiády. Připravili jsme kompletní soubory testů pro okresní, krajská a celostátní kola ve všech kategoriích. Organizačně jsme pod vedením PaedDr. Jiřího Sudy zajistili celostátní kolo, které proběhlo 6. května 2009 v Nečtinách ve školícím středisku ZČU. Informace o zeměpisné olympiádě, včetně vyhlášení termínů pro rok 2010, kdy v zajištění soutěže pokračujeme, jsou uvedeny na webu http://www.kge.zcu.cz/cgs/ZO/index.htm a v samostatném článku v tomto čísle Informací ČGS. V roce 2009 byly uskutečněny semináře podporující další vzdělávání učitelů s tématy orientovanými na didaktiku, regionální a politickou geografii světa. Největší zájem ze strany učitelů a studentů geografie byl o celodenní semináře na téma „Světová a regionální náboženství“ a „Islám, islamizace, terorismus, regionální náboženství“, které vedl Vladimír Baar. Pod jeho vedením se konaly i další vzdělávací semináře: „Mezinárodní organizace – politické, kulturní a vojenské“ a „Politicky nestabilizované regiony světa“. Touto cestou si dovolujeme vyslovit mimořádné poděkování Vladimíru Baarovi za jeho stálou ochotu připravovat pro naši pobočku v Plzni nesmírně zajímavé a užitečné semináře z politické geografie. Z didaktických seminářů zaujaly „Aktivizace učebních činností žáků v hodinách zeměpisu“ (Tomáš Koten), „Nové trendy ve výuce regionální geografie – Hong Kong“ (Jiří Preis). V oblíbených přednáškách „Cestománie“ prezentoval Čestmír Lukeš „Antarktidu očima horolezce, cestovatele a fotoreportéra“. V roce 2010 plánujeme pokračování přednáškové činnosti a pořádání celodenních seminářů. Pro studenty geografie budeme jako každoročně organizovat tradiční soutěž odborných prací. Do nabídky plánovaných přednášek jsme na první pololetí roku 2010 zařadili semináře „Voda ve světě a v ČR“ (Bohumír Janský), „Od koloniálního impéria po Commonwealth a Frankofonii“ a „Izrael versus Palestina, nekončící soupeření“ (Vladimír Baar), „Aktivizace učebních činností žáků v hodinách zeměpisu“ (Libor Kincl, Zuzana Houdková), „Afrika ve výuce zeměpisu na základních a středních školách“ (Monika Čechurová), „Cestománie očima publicisty a fotoreportéra – Za pírkem bájného Quetzala (Guatemala)“ (Petr Bořil), „Zajímavosti ze sluneční soustavy“ (Lumír Honzík) a „Využití zeměpisných programů na PC a internetu při výuce zeměpisu“ (Marie Novotná). Připravujeme také odpolední exkurzi „Vývoj krajiny na okraji Plzně – údolí Berounky“ (Jan Kopp). V červnu plánujeme uskutečnit výroční členskou schůzi s volbou nového výboru pobočky. Schůze bude spojena s přednáškou Pavla Mentlíka na téma „Špicberky“. Jednotlivé přednášky se konají obvykle v odpoledních hodinách na katedře geografie v budově FPE ZČU ve Veleslavínově ulici 42, celodenní nebo odpolední semináře probíhají v prostorách Krajského centra vzdělávání (Koperníkova 26) nebo v aule Jazykové školy (Sady 5. května 42) v Plzni. Přihlášky k seminářům přijímá Mgr. Zuzana Houdková, Krajské centrum vzdělávání a Jazyko74

vá škola, Plzeň (Koperníkova 26, 301 25 Plzeň; tel. 377 350 415, 731 410 126, e-mail: [email protected]). Pro členy ČGS je vstup na semináře zdarma. Informace a aktualizace termínů jsou též na webových stránkách http://www. kge.zcu.cz/cgs/w_index.htm nebo na stránkách spolupracující organizace http://www.kcvjs.cz/ (Krajské centrum vzdělávání). Kontakty: předseda: RNDr. Jan Kopp, Ph.D. Západočeská pobočka ČGS, Západočeská univerzita v Plzni, Pedagogická fakulta, katedra geografie, Veleslavínova 42, 306 19 Plzeň; tel.: 377 636 575, e-mail: [email protected] Jan Kopp

Zpráva o činnosti Severočeské pobočky ČGS

Dne 17. 11. 2009 se konala schůze členů, kolegů a příznivců geografie v severočeské pobočce ČGS. Setkání se zúčastnili také studenti, kteří projevili zájem o aktivní účast, především v podobě konání neformálních akcí. Ve dnech 16. 11. – 20. 11. 2009 proběhl čtvrtý ročník rozsáhlé popularizační akce Týden geografie. Tento rok byl tematicky věnován problematice menšin a lidských práv. Na pořádání akce se mimo severočeské pobočky ČGS podílela katedra geografie, Centrum pro virtuální realitu a modelování krajiny, Oddělení krajinných syntéz Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Člověk v tísni, IALE SK, Univerzita Komenského Bratislava, Eurocentrum Ústí nad Labem a několik dalších menších organizací. Mimo přednášek zaměřených na problematiku dodržování lidských práv v Barmě a Srí Lance či na otázky multikulturní společnosti v Česku se dostalo i na promítání dokumentárních nízkorozpočtových filmů „Barmský VJ“, Screamers, Darfur Now aj. Součástí akce jsou již tradičně výstavy. Rozsahem největší měla název „Digitální mapy – bez papíru to jde taky“, kde byly představeny nejmodernější technologie tvorby „nepapírových“ map doplněné naopak o ukázku materiálů, ze kterých byly tvořeny první mapy. Další výstavy se týkaly skautského cestování po Islandu, studentských expedic do Litvy, Lotyšska a mnoha dalších zemí. Rozsáhlé články vyšly po akci ve zpravodaji univerzity. Týden geografie má vlastní web, který akci prezentoval a informoval o průběhu celé akce (http://tyden.geograf.cz). V rámci vědeckých projektů se na katedře geografie konaly různé semináře a konference zaměřené na problematiku přeshraniční spolupráce (http://www. euborderland.cz). Členové společnosti se aktivně zapojili do přípravy a průběhu exkurzí pro studenty geografických oborů katedry. Někteří z členů se zúčastnili konferencí v Irsku a Jižní Africe a následně zde podnikli expedice, které jsou doprovázeny bohatým fotografickým materiálem zveřejněným na (http://expedice.geograf.cz). 75

V roce 2009 začali studenti pracovat v Centru pro virtuální realitu a modelování krajiny (CEVRAMOK). V rámci centra se zpracovávají projekty zaměřené na spolupráci s praxí (3D modely center měst, hradů a zámků nebo virtuální model zaniklé obce Přísečnice na Chomutovsku (http://cevramok.ujep.cz). Od roku 2008 se časopis zařadil na seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. V roce 2009 bylo 13 článků věnováno problematice krajiny od autorů z pěti různých zemí celého světa. Stejný trend se pokouší časopis udržet i do budoucnosti, kdy se již připravuje první číslo roku 2010, kde bude zastoupení zahraničních autorů ještě vyšší (http:// geo.ujep.cz). V letošním dostane časopis redakční systém, který převede proces elektronické publikaci článků do úrovně běžné v zahraničních časopisech. Úspěchu dosáhl student J. Bartoš, který na akci GIS Projekt 2009 obsadil druhé místo za bakalářskou práci „Analýza časové dostupnosti zastávek MHD na Ústecku pomocí nástrojů GIS“ (http://www.arcdata.cz). Katedra v roce 2009 vydala dvě monografie zaměřené na problematiku výzkumu krajiny Ústeckého kraje. První z monografií shrnuje výsledky několikaletého projektu MPSV ČR a představuje nové metodiky pro hodnocení environmentálního stresu a druhá představuje modelové oblasti Ústeckého kraje na mapách a fotografiích. V roce 2010 vyjde v nakladatelství Springer Verlag publikace Anděl, J., Bičík, I., Dostál, P., Lipský, Z., Shahneshin, S. G., eds.: Landscape Modelling. Geographical Space, Transformation and Future Scenarios. Series: Urban and Landscape Perspectives, Vol. 8. Publikace představuje na 226 stranách výsledky výzkumu několika pracovišť v Česku a zahraničí. Knihu je možné již objednávat. Z dalších akcí je možné jmenovat monotematické přednášky českých a německých odborníků, pořádání fakultního kola Studentské vědecké práce, které bychom příští rok rádi rozšířili na celou univerzitu. V roce 2010 bude pobočka pořádat již pátý ročník Týdne geografie a několik dílčích samostatných přednášek studentů geografie. Kontakty: předseda: Mgr. Tomáš Oršulák Severočeská pobočka ČGS, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Přírodovědecká fakulta, katedra geografie, České mládeže 8, 400 96 Ústí nad Labem; tel.: 475 283 141, e-mail: [email protected]; www: http://cgs.geograf.cz Tomáš Oršulák

Zpráva o činnosti Liberecké pobočky ČGS

Začátek roku byl plný mravenčí práce spojené s editací sborníku z výroční mezinárodní konference ČGS Geodny 2008, pořádané u příležitosti deseti let 76

existence katedry geografie a pobočky ČGS na TU v Liberci. Sborník spatřil světlo světa na podzim, v okamžiku, kdy již hlavní iniciátor akcí pobočky ČGS, její předseda, člen HV společnosti a spoluzakladatel KGE, dr. Václav Poštolka, nebyl mezi námi. Nejlepším lékem na překonání bolestných ztrát je ovšem další smysluplná činnost, a tak i život na liberecké katedře a její pobočce ČGS pokračuje a hledá cestu kupředu. Důkazem toho byl 1. ročník workshopu zaměřeného na geografické vzdělávání pořádaný ve spolupráci se sekcí geografického vzdělávání ČGS. Dalším krokem jsou přípravy na druhý ročník této akce v garanci KGE TUL a liberecké pobočky, stejně jako příprava transdisciplinárního mezinárodního kolokvia Místo – Prostor – Krajina – Region, rozšiřujícího spolupráci katedry geografie a liberecké pobočky ČGS o partnery z řad dalších pracovišť, nejenom geografického zaměření. V návaznosti na aktivity akademického odboru pobočky proběhla studenty iniciovaná a organizovaná odborná exkurze do lokality povrchových dolů a tepelné elektrárny Turów v nedalekém Polsku. V průběhu roku studenti již tradičně představili své cestovatelské zážitky a zkušenosti v rámci přednášek pro širokou veřejnost. Důležitou událostí je také spuštění nových webových stránek pracoviště na adrese http://www.kge.tul.cz, kde jsou pravidelně aktualizovány novinky ze života pracoviště a liberecké pobočky ČGS. Závěrem nelze než dodat, že uplynulý rok přinesl řadu situací a podnětů, které otevírají prostor k dalšímu směřování našich aktivit. Přeji tedy nejenom nám, ale všem kolegům a kolegyním, aby to byla cesta smysluplná a dobrá. Kontakty: předseda: RNDr. Tomáš Vágai Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, katedra geografie, Voroněžská 1329, 461 17 Liberec; tel.: 485 352 236, e-mail: [email protected]; www.kge.tul.cz Tomáš Vágai

Zpráva o činnosti Východočeské pobočky ČGS

Kontakty: předsedkyně: RNDr. Zita Kučerová Centrum evropského projektování, Wonkova 1142, 500 02 Hradec Králové; e-mail: [email protected]; http://www.cep-rra.cz/cgs

Zpráva o činnosti Jihomoravské pobočky ČGS

Přednášky, semináře, exkurze aj. konané v roce 2009: – na GÚ PřF MU: J. Kolejka – přednáška „Jak se žije na Kamčatce“ (9. 3.); E. Kallabová a R. Květ – seminář „Staré stezky v geografii a archeologii IV.“ 77

(20. 3.); L. Sobotová – beseda „Geografický výzkum v rozvojových zemích?“ (28. 4.); – přednášky ve spolupráci s GÚ PřF MU: Angela M. Gurnell, University of London – „Assessing and Enhancing Urban Rivers“ / „Hodnocení a zlepšování ekologického stavu řek ve městech“, „Plants as riparian engineers“ / „Rostliny jako inženýři říčních krajin“ (20. a 21. 10.); – na KG PdF MU proběhl ve spolupráci s Jm. pobočkou ČGS cyklus přednášek: T. Siwek – „Mezinárodní geografická komunita a její organizace“; J. Demek – „Fyzická geografie a výzkum/Užitečná geografie“ (18. 11.); P. Prošek – „Výzkum geografů v Antarktidě, česká antarktická stanice“ (2. 12.); M. Rybanský – „Geografie a její význam pro armádu“ (9. 12.). – J. Kolejka – „Krajina budoucnosti“ (Literární kavárna Academia, 5. 11.). – Exkurze: J. Brázdilová – „Brněnské podzemí“ (účast 30 osob, 29. 4.); J. Kolejka – „Mexiko“ (účast na středoškolské studentské soutěži, červen 2009); J. Kolejka – Island + Grónsko (1. 8. – 23. 8.) Přednášky, semináře, exkurze aj. konané v roce 2010: K. Kirchner – prohlídka stavby tunelu na ulici Dobrovského (účast 12 osob, 21. 1.); J. Kozel – přednáška „Laos po proudu Mekongu“ (23. 2.); E. Kallabová a R. Květ – seminář „Staré stezky v geografii a archeologii V.“, po setkání v letech 2006, 2007, 2008 a 2009 (19. 3.); J. Kolejka – přednáška „Kazaň, nejsevernější hvězda islámu“ (23. 3.); J. Kolejka, E. Hofmann – exkurze „Příroda a metropole jihovýchodní Austrálie (19. 12. 2009 – 10. 1. 2010) Přednášky, semináře aj. plánované v roce 2010: – E. Hofmann – přednáška „Expedice Austrálie 2010“ (duben 2010, PdF MU); – J. Kolejka ve spolupráci s odbornou skupinou školské geografie – terénní vzdělávání (vycházka) „Postindustriální krajina Rosicko-Oslavansko“ (duben až květen 2010) Odborné skupiny: Odborná skupina kartografie – vedoucí PhDr. Mgr. Hana Svatoňová, Ph.D. ([email protected]) Odborná skupina školské geografie – vedoucí Mgr. Michal Kubíček ([email protected]): v září 2009 se konala přednáška Z. Stachové „Kamčatka“. Odborná skupina fyzické geografie a krajiny – vedoucí RNDr. Karel Kirchner, CSc. ([email protected]): 10. 12. 2009 v 15:00 hod. na GÚ PřF MU proběhl kulatý stůl „Atlas krajiny ČR“ za účasti P. Mackovčina, J. Demka a K. Kirchnera. Odborná skupina humánní geografie – vedoucí RNDr. Petr Daněk, Ph.D. ([email protected]) Kontakty: předseda: doc. RNDr. Jaromír Kolejka, CSc. Jihomoravská pobočka ČGS, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Geografický ústav, Kotlářská 2, 611 37 Brno; tel.: 549 493 209, fax: 549 491 061, e-mail: [email protected] nebo [email protected]; www.geografie.chytrak.cz (spravuje V. Herber) jednatelka: RNDr. Jarmila Brázdilová; e-mail: [email protected] Jarmila Brázdilová

78

Zpráva o činnosti Středomoravské pobočky ČGS

Středomoravská pobočka České geografické společnosti pracovala v roce 2009 pod vedením výboru zvoleného na členské schůzi 23. 2. 2006. Činnost pobočky by nebyla možná bez finanční podpory katedry geografie PřF UP, která pomáhá financovat přednášky a exkurze. Při zajišťování prostor pro akce na půdě UP spolupracoval výbor i s katedrou geoinformatiky a s katedrou mezinárodních rozvojových studií Přírodovědecké fakulty UP. Výbor společnosti se scházel vždy podle potřeb a připravoval plán činnosti pobočky na jednotlivá období roku. O akcích pobočky jsou členové informováni prostřednictvím internetu (http://geography.upol.cz/CGs/). Počet členů pobočky se mírně zvyšuje, daří se začleňovat zejména studenty. Činnost pobočky se soustředila na zabezpečení takových akcí, které by byly svým tematickým zaměřením i odbornou úrovní adekvátní členské základně pobočky. Témata akcí byla zvolena tak, aby byla blízká studentům UP Olomouc a učitelům zeměpisu na středních nebo základních školách. Pod hlavičkou ČGS byly také pořádány veřejné přednášky zahraničních hostů, kteří naše pracoviště navštívili v rámci programu ERASMUS. Na příští rok plánujeme konat opět pravidelně dvě exkurze, na jaře a na podzim a zvát v rámci přednášek geografy z praxe. V roce 2009 uspořádala pobočka následující přednášky: I. Raslavská – Podpora socioekonomického rozvoje v Keni pomocí mikropodnikání (25. 2.); P. Nováček, T. Schauer – Energie jako výzva pro udržitelný rozvoj (26. 2.); M. Šimek – Zjišťování a věrohodnost demografických dat (10. 3.); I. Lukáš – Regionální bezpečnostní komplexy a současný konflikt v Africkém rohu (11. 3.); P. Ehl – Udržitelný rozvoj v komunitě Phong Mÿ, Vietnam (18. 3.); I. Rynda – Trvale udržitelný rozvoj, krize aneb my jsme vám to říkali (2. 4.); R. Staněk – Dobrovolníkem v Gruzii aneb jak válka a hospodářská krize ovlivňují charakter rozvojové spolupráce (15. 4.); L. Lászlo, B. Holá, I. Smolová, V. Šanteková – Ženy a muži – spolupráce nebo soupeření? Teď už máme, co jsme chtěly/i!(?) (29. 4.); J. Bárta – Rozvojové projekty organizace ADRA (6. 6.); Z. Sládková – Ohlédnutí za českým předsednictvím z pohledu rozvojové spolupráce (7. 10.); K. Machatá – Půl roku v Himálaji (14. 10.); G. Chaciev – Transformace a rozvoj v postsovětském prostoru Střední Asie. Daří se naplnit MDGs? (21. 10.); P. Nováček, T. Lebeda, L. Sládková, M. Havránek, J. Skalík – Klima 09: Rozvoj a chudoba (11. 11.); P. Vitásek – Systém meteorologické služby v ČR a modely používané v praxi (25. 11.); V. Polášek, K. Ivanová, L. Smékalová, V. Navrátilová, A. Basler, V. Šanteková – Proměny demografické struktury obyvatelstva a její možné důsledky (výstupy z projektu ADEL) (1. 12.); T. Profant – Post-rozvojový přístup (2. 12.); E. Vernerová, J. Vrba – Cesty české rozvojové spolupráce: Moldavsko (9. 12.); A. Horálek – Čína: Velké řeky a jejich problémy, Sinizace a hanizace (10. 12.) A následující exkurze: P. Vitásek – letiště v Přerově (meteorologie, řízení letového provozu) (17. 6.); P. Ptáček – Hyundai Nošovice (6. 11.) Pobočka tradičně spolupracuje s krajským kabinetem zeměpisu při Pedagogickém centru v Olomouci a se Střediskem služeb na škole Prostějov. Nadále pokračuje spolupráce se Severomoravskou pobočkou České demografické společnosti (pořádání pravidelných společných diskusních večerů na demografic79

ká témata). Středomoravská pobočka ČGS se bude snažit podporovat podobné aktivity a napomáhat k organizaci dalších akcí i v následujících letech. V budoucnu plánuje výbor pobočky pokračovat v organizování přednášek, vycházek a exkurzí v zavedeném pořádku. Kontakty: předseda: RNDr. Pavel Ptáček, Ph.D. Středomoravská pobočka ČGS, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, katedra geografie, třída 17. listopadu 12, 771 46 Olomouc; tel.: 585 634 509, 585 634 501, e-mail: [email protected]; http://geography.upol.cz/CGs/ Pavel Ptáček

Zpráva o činnosti Moravskoslezské pobočky ČGS

Pobočka zorganizovala 12. 4. 2009 tradiční geografický seminář pro učitele geografie. Zúčastnilo se ho 42 učitelů základních a středních škol Moravskoslezského kraje. Ve druhé polovině roku Moravskoslezská pobočka zahájila přípravu na sjezd ČGS v následujícím roce. Byl ustaven organizační výbor konference v čele s prof. Baarem, programový výbor, do kterého byli přizváni významní geografové z jiných pracovišť, a byla zahájena jednání zajišťující účast významných hostů ze zahraničí. Aktivní organizátor exkurzí T. Rozehnal se rozhodl i po odchodu do důchodu zprostředkovávat pro členy naší společnosti odborné exkurze. V roce 2009 to byla po roční přestávce exkurze do archeologické a geologické lokality Petřkovice-Landek na okraji Ostravy. Konala se 4. 11. 2009 a vedl ji P. Martinec z Ústavu geoniky AV ČR v Ostravě. Přednášková činnost v roce 2009: T. Siwek, P. Bednář (OU) – Dnešní Čína a Tibet (12. 5.); J. Tyráček (Geologická služba Praha) – Pouště. Jejich charakteristika a typy (21. 10.); P. Martinec (Ústav geoniky AV ČR) – Klimatické změny v karbonu a jejich záznam v sedimentech (18. 11.); J. Kadlec (Geologická služba Praha) – Záznam čtvrtohorních klimatických změn v různých typech geologického prostředí (9. 12.) Pobočka nečerpala na svou činnost v roce 2009 zálohu od HV ČGS. Hlavní náplní práce pobočky v roce 2010 bude organizace sjezdu ČGS ve dnech 31. 8. – 3. 9. 2010 a organizace celostátního kola soutěže o nejlepší studentskou vědeckou práci, které se bude konat těsně před sjezdem. Těmto mimořádným akcím bude předcházet členská schůze s volbou nového výboru na další čtyřleté období. Pobočka plánuje také uspořádat pro své členy nejméně 2 přednášky a opět jednu exkurzi. Kontakty: předseda: doc. RNDr. Tadeusz Siwek, CSc. Moravskoslezská pobočka ČGS, Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká 80

fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Kranichova 8, 710 00 Ostrava - Slezská Ostrava; tel.: 597 460 367, e-mail: [email protected]; jednatel: RNDr. Martin Kovář; e-mail: [email protected] Tadeusz Siwek

Zpráva o činnosti Sekce fyzické geografie

Fyzickogeografická sekce České geografické společnosti zahájila v roce 2009 již druhou pětadvacítku svých výročních konferencí, které tradičně na přelomu ledna a února spolupořádá v Brně Geografický ústav Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. 26. výroční konference FGS ČGS se uskutečnila 10. a 11. února 2009 v Brně s názvem „Fyzická geografie a krajinná ekologie“. Dvoudenní konference, na které odeznělo přes 40 příspěvků, byla rozdělena do tematických bloků, z nichž hned první byl zaměřen na teoretické otázky krajinné ekologie a studia kulturní krajiny. Síla, tradice i nová témata české, moravské, slezské a slovenské geomorfologie se každoročně projevují početnou skupinou příspěvků na FG konferenci zaměřených od geomorfologie svahů přes výzkumy říční krajiny či geohazardů až po představení koncepce nové přehledné geomorfologické mapy Česka. Další významnou skupinu příspěvků tvoří velmi pestrá paleta referátů věnovaných studiu kulturní krajiny – struktuře, diverzitě, změnám ve využívání krajiny, krajinného rázu a heterogenity krajinného pokryvu – doplněná navíc o příspěvky zaměřené na využití krajinněekologických poznatků pomocí moderních didaktických technologií v geografickém a environmentálním vzdělávání v rámci kurikulární reformy českého a slovenského školství. Pozornost zasluhují příspěvky věnované krajinněekologickým souvislostem prostorové expanze nákupních center, sociálně environmentálním tématům dyjské části Znojemska či dopadům transformací zahrádek na urbánní krajinu. Tradičně se na brněnské konferenci objevují i příspěvky z meteorologie a klimatologie, tentokrát představené mladou generací geografů a zaměřené na problematiku větru, atmosférických srážek a fenologické fáze vinné révy. Z dalších složkových fyzickogeografických disciplín byla významně zastoupena i biogeografická problematika, např. příspěvkem o starobylých lesích či aplikaci geobiocenologické typologie při návrzích trvale udržitelného lesnického hospodaření na Ukrajině. Této tradiční brněnské akce se zúčastnilo cca 60 českých i slovenských odborníků z vysokých škol, ústavů AV ČR a SAV, resortních institucí i aplikačních pracovišť, významně byla aktivně zastoupena i nastupující nová mladá generace fyzických geografů a krajinných ekologů, která se na zdárném průběhu konference mj. spolupodílela i v roli moderátorů tematických bloků. Obsahovou pestrost programu 26. výroční fyzickogeografické konference ČGS, šíři řešených témat a úloh v české i slovenské fyzické geografii a krajinné ekologii i současné výzkumné trendy a aplikace můžeme dokumentovat na příspěvcích, které jsou publikovány ve Fyzickogeografickém sborníku 7 (lze objednat prostřednictvím internetových stránek www.geogr.muni.cz/). 81

Další významnou akcí, kterou spolupořádala Fyzickogeografická sekce ČGS společně s Det Norske Veritas Česká republika a Slovenská republika, byla mezinárodní konference „Sociální, ekonomické a environmentální aspekty bleskových povodní“, která se uskutečnila 26. listopadu 2009 v zasedací místnosti brněnské pobočky ČHMÚ. Na konferenci byla rozebírána meteorologická, hydrologická, environmentální, společenská, hospodářská, finanční, politická, případně další hlediska bleskových povodní, které postihly některé lokality Česka v létě 2009. Této akce se zúčastnilo cca 30 osob, příspěvky budou publikovány ve sborníku. Kontakty: předseda: RNDr. Vladimír Herber, CSc. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Geografický ústav, Kotlářská 2, 611 37 Brno; tel.: 549 494 110, 549 498 538, e-mail: [email protected] Vladimír Herber

Zpráva o činnosti Sekce socioekonomické geografie a regionálního rozvoje

Kontakty: předseda: prof. M.A. Petr Dostál, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2; tel.: 221 951 381, e-mail: [email protected]

Zpráva o činnosti Sekce regionální geografie

Sekce regionální geografie přesunula termín svého semináře ze září na 19. a 20. listopadu na PřF UK v Praze. Seminář se konal ve spolupráci katedry sociální geografie a regionálního rozvoje a také pod patronací projektu GA ČR (projekt 403/07/0743). Dvoudenní seminář měl bohatší účast na čtvrtečním plenárním jednání (28 účastníků), na pátečním jednání komornějšího charakteru se realizovala spíše diskuse nad novými požadavky pro výuku regionální geografie a také nad připravenými novými učebnicemi pro střední školy (nakladatelství ČGS). Na semináři vystoupili: P. Dostál – Staré a nové přístupy v regionální geografii; I. Bičík – Jak dál v regionální geografii; B. Janský – Výuka regionální geografie na PřF UK na příkladě Latinské Ameriky; D. Řezníčková – Výuka regionální geografie na základních a středních školách; T. Havlíček – Regionální geografie v německy mluvících zemích; P. Chromý, T. Havlíček, V. Jančák, M. Marada – Regiony jako měnící se sítě vztahů; J. Kopp – Obecný fyzickogeografický základ efektivní výuky regionální geografie světa. K jednotlivým vystoupením se realizovala solidní dlouhotrvající diskuse. V pátečním programu zaznělo vystoupení T. Matějčka – Místopisné pojmy ve výuce. Kritéria výběru a výukové metody. I. Bičík vystoupil s představou nově koncipované učebnice regionální geografie pro střední školy 82

a na téma místní krajiny dal přítomným deseti účastníkům kapitolu k diskusi a připomínkám. Jako poslední byl prezentován zajímavý námět, jak koncipovat na gymnáziu výuku regionální geografie v rámci připraveného školního vzdělávacího programu. Ke všem vystoupením byla zajímavá diskuse a závěrem bylo doporučeno zaměřit se na příštím setkání vyloženě na problematiku výuky regionální geografie na základních a středních školách. Druhou aktivitou sekce byly články v Geografických rozhledech koncipované formou odpovědí na otázky připravené P. Chromým. Odpovědi jako podklad k další diskusi poskytli v prvé fázi T. Havlíček a I. Bičík, další oslovení se nám zatím k tématu nevyjádřili, nicméně v redakci počítáme s pokračováním diskuse k tematice regionální geografie. Tomu odpovídá i připravený článek v číslech 3. a 4. ročníku 2009/2010 zaměřený jako ukázka výuky makroregionů Jihozápadní Asie a Severní Afrika. Z aktivit v roce 2010 předpokládáme v konci května realizovat seminář k problematice výuky na základních a středních školách, v konci srpna pak aktivní účast na ostravském sjezdu ČGS. Kontakty: předseda: doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2; tel.: 221 951 380, e-mail: [email protected] Ivan Bičík

Zpráva o činnosti Sekce kartografie a geoinformatiky

Kontakty: předseda: doc. RNDr. Jaromír Kaňok, CSc. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, katedra geoinformatiky, třída Svobody 26, 771 46 Olomouc; tel.: 585 634 519, e-mail: [email protected]

Zpráva o činnosti Sekce geografického vzdělávání

Sekce se sešla v nejúplnějším složení v lednu roku 2009 a opět 20. ledna 2010 v Liberci v rámci workshopu zaměřeného na geografické vzdělávání. V letošním roce byl program jednání následující: Knecht, Vávra – Reformovat české geografické kurikulum?; Suda – Zeměpisná olympiáda; Šperl – Vytvoření komunity odborníků či portfolia; Šmída – Geoinformatika ve vzdělávání; Vágai – Škola jako centrum komunitního života. Zápis z jednání se upravuje. Stručnou zprávu z jednání poskytne J. Vávra, popř. P. Knecht. Jednotliví členové vzdělávací sekce se zabývají geografickým vzděláváním, každý na svém pracovišti a v okruhu jeho dosahu. Tím mám na mysli např. programy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Dlouhodobě se ne83

daří získat společný výzkumný úkol, který by se zabýval obsahovou dimenzí kurikula a který by činnost všech členů koordinoval a sjednotil. Jedinou z fungujících činností, na níž se někteří členové podílejí, ať na krajské nebo státní úrovni, zůstává zeměpisná olympiáda, kterou garantuje katedra geografie PdF Západočeské univerzity v Plzni. Dík za to náleží vedení katedry a především pánům J. Sudovi a J. Koppovi. Na mezinárodním poli nás z hlediska vedení zastupují VŠ učitelé z katedry geografie PřF UJEP z Ústí nad Labem. Jedná se o J. Peštovou a M. Jeřábka. Komisi pro mezinárodní soutěže, kterou tvoří J. Kolejka a E. Hofmann, se letos podařilo vyslat zástupce studentů do 16 let na mezinárodní geografickou olympiádu do Mexika, kterou pořádal National Geographic Magazine. Účast finančně podpořily krajské školské úřady, rodiče a vysílající školy. Účast J. Kolejky hradila plně katedra geografie PdF MU. Už dnes je nutné uvažovat o garanci celostátního kola Zeměpisné olympiády v roce 2012, kdy skončí garance katedry geografie PdF Západočeské univerzity v Plzni. Bylo by rovněž vhodné, aby měla ústřední komise zastoupení z řad členů všech geografických pracovišť učitelského zaměření v Česku. Blíže viz zpráva J. Sudy o zeměpisné olympiádě 2009 v tomto čísle Informací ČGS a předchozí zprávy z jednotlivých olympiád. Kontakty: předseda: doc. PaeDr. Eduard Hofmann, CSc. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, katedra geografie, Poříčí 9, 603 00 Brno; tel.: 549 494 424, fax: 549 491 620, e-mail: [email protected] Eduard Hofmann

Zpráva o činnosti Polární sekce

PS-ČGS vycházela ve své činnosti z tradic, a proto se v lednu 2009 podílela na oslavách 80letého výročí vstupu prvního Čecha dr. Václava Vojtěcha do Antarktidy v Byrdově antarktické expedici. Oslavy se uskutečnily v jeho rodišti, ve Skřivanech u Nového Bydžova pod záštitou Obecního úřadu ve Skřivanech, ZŠ Skřivany a PS-ČGS. V průběhu celého roku 2009 se podílela na práci týkající se celkové rekonstrukce myslivny, rodiště dr. V. Vojtěcha. Další práce budou pokračovat v následujících letech podle projektu, na kterém spolupracují též členové PS-ČGS. 11.–13. 11. 2009 uspořádala PS-ČGS již jubilejní 10. výroční zasedání a mezinárodní workshop na Hrubé Skále. Jednání se účastnili vědečtí pracovníci Česka a Polska, ale i hosté a příznivci severních či jižních polárních krajů. Přednášející ve svých kvalitních příspěvcích doložili svoji vysokou úroveň v oblasti současného polárního výzkumu, ale i zájem o historii polárního bádání. Pozitivní je i účast mladých vědců a postgraduálních studentů, pro které se toto každoroční zasedání již stalo tradicí. Ti čerpají zkušenosti od starších, zkušených vědců. PS-ČGS zároveň na výročním zasedání prezentovala publikaci „Workshops on Changes of Polar Ecosystems“ 2003–2008, kde jsou shrnuty příspěv84

ky a prezentace z tohoto období. Součástí publikace je také doprovodné CD. Dále PS-ČGS ve spolupráci se správou KRNAP připravila DVD z 8. zasedání PS-ČGS, které se konalo v roce 2007 ve Špindlerově Mlýně. Členové PS-ČGS se budou prostřednictvím Českého hydrometeorologického ústavu a ČVUT Praha dále podílet na výzkumech Antarktidy ve spolupráci s Českou geologickou službou. Jedná se o resortní program výzkumu v působnosti Ministerstva životního prostředí na léta 2007–2013 s názvem „Příspěvek ČR ke zajištění stavu ozonové vrstvy Země a slunečního UV záření v Antarktidě, paleoklimatická a paleogeografická rekonstrukce vybraného území Antarktidy a související geologické studium a mapování“. Výzkumy ČHMÚ a ČVUT Praha budou soustředěny na argentinské stanici Marambio v oblasti Antarktického poloostrova. PS-ČGS vnímala i to, že na přelomu let 2008 a 2009 její řady navždy opustili 2 členové (J. Sekyra a J. Řehák). Jejich památku uctila vzpomínkovým aktem – promítnutím CD na 10. zasedání PS-ČGS. Kontakty: předseda: RNDr. Michal Janouch, Ph.D. Solární a ozonová observatoř, Český hydrometeorologický ústav, Hvězdárna 456, 500 08 Hradec Králové 8; tel.: 495 260 352, fax: 495 264 127, e-mail: [email protected]; www.chmi.cz/meteo/ozon/hk.html; http://home.tiscali.cz/polarsection/ Michal Janouch

Zpráva o činnosti Sekce historické geografie a environmentálních dějin

Důležitou součástí činnosti sekce byla příprava (organizační, obsahová) účasti na 1. světovém kongresu environmentálních dějin, který se konal ve dnech 4.–8. srpna v Kodani. Podrobná zpráva o průběhu a výsledcích tohoto pro další nejen institucionalizaci oboru významného kongresu je zveřejněna v čísle 1–2/2009 internetového časopisu Klaudyán (www.klaudyan.cz), stručnější verze viz zpráva L. Jelečka v tomto čísle Informací ČGS. Pro českou historickou geografii byla značně významná příprava účasti na 14. mezinárodní konferenci historických geografů, která se konala 23.–27. srpna 2009 v japonském Kyotu. Podařilo se nám totiž získat organizování 15. mezinárodní konference historických geografů, která se bude konat v srpnu 2012 v Praze na Albertově. Více informací o této konferenci viz číslo 1–2/2009 Klaudyána, blíže též zpráva D. Fialové či V. Vilímka a T. Siwka v tomto čísle Informací ČGS. Jako v případě 2. mezinárodní konference Evropské společnosti pro environmentální dějiny, kterou jsme pořádali v Praze v roce 2003, i tato konference bude z dosud pořádaných první, která se bude konat v postkomunistické zemi. Sekce pokračovala ve vydávání internetového časopisu pro historickou geografii a environmentální dějiny Klaudyán, v roce 2009 mimořádně vyšlo pouze jedno dvojčíslo. Vyzýváme členy naší geografické obce, aby jeho redakci nabí85

zeli k publikování nejen obsahem relevantní studie, ale i informace z vědeckého života (recenze, anotace, zprávy o vědeckých akcích – ty zveřejňujeme průběžně – aj.) na e-mailovou adresu [email protected] (výkonný redaktor Zdeněk Kučera). I v roce 2009 jsme navázali na kolegiální spolupráci s Komisí pro historickou geografii Historického ústavu Akademie věd ČR, jejím výsledkem byla mj. příprava jednodenní vědecké konference „Krajina města – město v krajině“, která se uskutečnila 20. 1. 2010 na Albertově, jako společná akce KSGRR Přírodovědecké fakulty UK a Historického ústavu AV ČR v. v. i. Kontakty: předseda: doc. RNDr. Leoš Jeleček, CSc. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2; tel.: 221 995 514, e-mail: [email protected]; tajemník: RNDr. Pavel Chromý, Ph.D.; e-mail: [email protected] Leoš Jeleček, Pavel Chromý

Zeměpisná olympiáda 2009

Celostátní kolo Zeměpisné olympiády 2009 v Nečtinech V loňském roce vstoupila zeměpisná olympiáda do druhé dekády své existence. 11. ročník celostátního kola ZO (pro kategorii D 10. ročník) proběhl ve dnech 5.–7. května 2009 na zámku v Nečtinech, za účasti 56 soutěžících (vítězů krajských kol) ve čtyřech věkových kategoriích (A, B, C, D) a 28 členů pedagogického doprovodu. Celostátní kolo zeměpisné olympiády se uskutečnilo pod záštitou a patronací hejtmanky Plzeňského kraje, rektora ZČU v Plzni a děkanky FPE ZČU. Již druhým rokem byla hlavním organizátorem a odborným garantem zeměpisné olympiády katedra geografie FPE ZČU v Plzni, která organizační štafetu převzala od kolegů z Ústí nad Labem. Soutěžící v krásném prostředí bývalého zámku, dnes výukového střediska ZČU v Plzni, změřili své síly ve třech soutěžních třetinách. Nejprve řešili úkoly spojené s prací s atlasem. Zde účastníci prokazovali téměř bravurní zvládnutí využití obsahů předepsaných atlasů při řešení zadaných problémových otázek. Tato část byla pro soutěžící, z pohledu vysokých bodových zisků, nejméně obtížná. Druhá část spočívala v řešení tvořivých úloh, kde soutěžící hledali vazby a logické vztahy nebo optimální řešení. Posledním úkolem, který soutěžící museli zvládnout, bylo řešení praktických úloh. Zde se prokázalo, jak umějí pracovat v terénu, jakou mají invenci při řešení problémů a jak dokáží formulovat, argumentovat a zdůvodnit své návrhy řešení. Nejmladší věkové kategorie řešily samostatný projekt. Po ukončení soutěže následovala intenzivní práce v jednotlivých týmech garantů soutěže. Opravené a ohodnocené soutěžní protokoly byly porotou zkontrolovány, spočetly se získané body a byla vytvořena výsledková listina pro všechny zúčastněné kategorie. 86

Výsledková listina nejlépe umístěných soutěžících celostátního kola zeměpisné olympiády 2009 Kategorie A: Babka Ondřej, Gymnázium Benešov (Středočeský kraj) Janovský Ondřej, ZŠ Komenského 68, Nový Jičín (Moravskoslezský kraj) Kubešová Gabriela, ZŠ Dačice (Jihočeský kraj) Kategorie B: Škrovánek Igor, Gymnázium Hejčín Olomouc (Olomoucký kraj) Jurášek Bruno, Gymnázium Truhlářská Praha (hl. m. Praha) Čech Stanislav, ZŠ Komenského 234, Světlá nad Sázavou (kraj Vysočina) Kategorie C: Pařízková Hana, Gymnázium Velké Meziříčí (kraj Vysočina) Hulec Filip, Gymnázium České Budějovice (Jihočeský kraj) Raszyk Martin, ZŠ Borovského, Karviná (Moravskoslezský kraj) Kategorie C: Gregor Tadeáš, Gymnázium Botičská, Praha (hl. m. Praha) Navara Jan, Gymnázium Strakonice (Jihočeský kraj) Borovec Ondřej, Gymnázium V. B. Třebízského, Slaný (Středočeský kraj) Pokud bychom chtěli porovnat úspěšnost řešitelů, kteří přicházejí z víceletých gymnázií a soutěžících ze základních škol, jsou v nejmladších kategoriích A a B nepatrné rozdíly. Počet účastníků z řad gymnázií se zvyšuje od kategorie C, rovněž tak jejich úspěšnost. Kategorie D je určena pro střední školy. Zde je dominance účastníků gymnázií téměř stoprocentní oproti jiným středním školám. Za úspěšný průběh ZO 2009 je třeba poděkovat organizátorům, sponzorům a zejména stovkám učitelů, kteří se ve školách věnují rozvoji zeměpisných talentů a pomáhají zajišťovat jejich účast v soutěži. Zajištění Zeměpisné olympiády 2009 Zeměpisná olympiáda je zařazena do nejvyšší soutěžní kategorie „A“, to znamená, že je plně hrazena z rozpočtu MŠMT a že má přímou návaznost na mezinárodní soutěže, ve kterých je Česko reprezentováno vítězi kategorie D. Jde o Mezinárodní geografickou olympiádu a Cer-igeo (středoevropská soutěž). Světová olympiáda se koná pod záštitou IGU jednou za dva roky pod názvem Geography competition. Druhou mezinárodní soutěží je soutěž vypsaná na popud Mezinárodní komise pro státy střední Evropy. Postupně se pro tuto soutěž vžil název „Geografiáda“. Doplňuje světovou soutěž v roce, kdy se nekoná. Na základě pravidelné účasti našich soutěžících na mezinárodních soutěžích, jsme byli pozváni na další světovou geografickou soutěž, kterou pořádá National Geographic Magazine. Jedná se o soutěž pro žáky a studenty, kteří v době konání soutěže nepřesáhnou věkovou hranici 16 let. Této soutěže, pořádané v Mexiku, se v loňském roce zúčastnili vítězové kategorie C. Pravidelná účast našich soutěžících, spolu s odborným doprovodem, který je zároveň členem mezinárodních porot, má pro geografické vzdělávání nedocenitelný vý87

znam. Pro všechny soutěžící je jistě výrazným životním zážitkem a impulzem do dalšího „geografického“ života. Garanty zahraničních soutěží jsou kolegové doc. E. Hofmann a doc. J. Kolejka. Již pátým rokem existuje interní spolupráce s organizátory soutěže Eurorebus. Soutěžící, kteří se umístili na druhých místech v pořadí krajských kol a na druhých a třetích místech v pořadí ústředního kola, kromě kategorie D v ústředním kole, postupují do celostátního kola soutěže Eurorebus, vítězové ústředního kola v kategorii A, B a C se zúčastňují expedice do vybraného státu Evropy (letošní rok pouze kategorie A a B). Pořadatelům se podařilo získat tři „sponzory“, i když o partnerství (sponzorství) jako takovém nelze hovořit. Nakladatelství Fraus již druhým rokem věnuje pro nejlepší v jednotlivých kategoriích knižní publikace a drobné upomínkové předměty. Druhým sponzorem je Kartografie Praha, zastoupená Mgr. J. Ptáčkem, která rovněž druhým rokem poskytuje knižní tituly pro soutěžící. Letos byly poskytnuty také Školní atlasy světa a Česka pro potřeby autorů při tvorbě soutěžních otázek. Nakladatelství ČGS, zastoupené paní R. Bernardovou, dodalo v letošním roce pro soutěžící knižní tituly a pro autory otázek učebnice zeměpisu. Plzeňský kraj věnoval soutěžícím průvodce Plzeňským krajem, propagační turistické materiály, tašky a drobné upomínkové předměty. Jak dál v organizaci zeměpisné olympiády? Na základě našich zkušeností můžeme potvrdit, že zeměpisná olympiáda má velmi dobrý zvuk a stále se těší značné prestiži mezi učiteli a žáky. Ovšem tato podpora „zdola“ ve formě práce učitelů, nejen při organizaci školních kol, nestačí. Neobejde se bez dostatečné podpory „shora“, tedy od MŠMT, případně ČGS a ostatních geografických pracovišť. Přestože je ZO soutěží, která nemá podle Organizačního řádu ZO z roku 2005 vazbu na ČGS (na rozdíl od Organizačního řádu z roku 1992), samotná účast na mezinárodních olympiádách je podmíněna členstvím vedoucích soutěžních týmů v ČGS. ČGS projevuje o soutěž zájem a propaguje ZO na svých oficiálních stránkách. Pro zvýšení prestiže ZO by byla vhodná účast zástupce hlavního výboru ČGS na vyhlašování vítězů, převzetí patronace, případně předání symbolické pozornosti (např. trička s logem ČGS pro vítěze nebo logem ZO). Pokud si přejeme do dalších let zachovat zeměpisnou olympiádu jako líheň talentů a zájemců o geografii, bude potřeba vyřešit, pokud možno rychle, následující problémy: 1) Financování soutěže je poddimenzované. Nemůžeme hodnotit financování okresních a krajských kol, která mají oddělený rozpočet od ústředního kola, ale za 120 000 Kč, při současných cenách, je skutečně téměř nemožné zajistit a zaplatit předepsané penzum (cestovné čtyřčlenných družstev a dvou pedagogů z krajského města do Plzně a zpět, zajistit jeden nocleh a celodenní stravování pro 56 soutěžících a 28 členů pedagogického doprovodu, odměny pro nejlepší 3 soutěžící v každé kategorii a zaplatit garantům jednotlivých kategorií za tvorbu otázek a oponentům za jejich kontrolu věnovat malý finanční příspěvek). Finance se nedostávají na setkávání tvůrců otázek ani na soustředění úspěšných řešitelů před mezinárodními soutěžemi. 2) Při současném nastavení hodnocení práce kateder geografie na VŠ není prakticky možné, aby o garanci ZO byl zájem. Organizace a odborná garance 88

ZO nepřináší do hodnocení kateder žádné „body“ za vědeckou činnost a společenské uznání žádné finance nepřináší. Každý racionálně uvažující vedoucí katedry si spočte, že důležitá práce pro mladou generaci je ztrátová – je časově náročná a tím snižuje vědecký potenciál členů katedry, katedra na organizaci doplácí ze svého rozpočtu, kumuluje se práce. Tuto skutečnost však považujeme za velmi krátkozrakou z hlediska dalšího rozvoje geografického vzdělávání. ZO si v počátku své existence na celostátní úrovni kladla za cíl aktivizovat učitele zeměpisu. Pořadatelstvím, které se střídalo po 5 letech, bylo sledováno také zviditelnění a propagace vysokoškolských pracovišť, kde se dá geografie studovat. 3) Pro posílení prestiže geografie u mladé generace doporučujeme zvýšit informovanost o ZO na webech kateder geografie a na webu ČGS spustit stránky pro mladé zájemce. 4) Bylo by vhodné například nabízet přijetí úspěšných řešitelů na studia geografie bez přijímacích pohovorů (viz TU Liberec, UJEP Ústí nad Labem, UK v Praze). 5) Bylo by vhodné, ba přímo nutné, reagovat na stávající okolnosti a doplnit (upravit, dopracovat) stávající platný Organizační řád ZO. 6) Doporučujeme společně s organizátory a vedením ČGS připravit vyjednávací pozice pro získání oficiálních partnerů či sponzorů. 7) Je možné pokusit se zprofesionalizovat stávající model soutěže. Při předávání následovnictví se nepraktikuje spolupráce při organizaci posledního roku. Je tak narušena kontinuita a vybudované osobní vazby a kontakty. Některé konkurenční soutěže, např. chemická olympiáda, mají zajištěnou profesionální pracovnici, která má na starosti termíny, ekonomiku, fakturaci a vyúčtování. 8) Je třeba dále uvažovat, jak oslovit a přesvědčit učitelskou geografickou obec (učitelé ZŠ a gymnázií), aby byla ochotna spolupracovat např. při tvorbě otázek. V roce 2009 proběhl pokus o obnovení činnosti hlavního výboru zeměpisné olympiády, ovšem počet zájemců o práci v něm je velmi malý. Na základě uvedených návrhů očekáváme další diskuzi o významu zeměpisné olympiády pro podchycení talentů v oboru geografie jako našich potenciálních studentů, což by v době poklesu stavu studentů bylo strategické. Veďme diskuzi o významu podobných soutěží pro samotný obor. Domníváme se, že úroveň odborné geografie a její prestiž se bude i nadále odvíjet od úrovně geografického vzdělávání v Česku na všech úrovních. Výchova a příprava mladé generace neleží jen na nižších stupních škol. Vedle diskuze je však nutné co nejdříve učinit nápravné kroky pro podporu a pomoc garantům soutěže, nejen v plénu hlavního výboru ZO, ale i při dalších příležitostech jako jsou setkání sekce geografického vzdělávání nebo sjezd ČGS. Nejde ovšem pouze o diskuzi, ale především o řešení stávající nepříliš optimistické situace okolo zeměpisné olympiády. Jiří Suda

Geografie

V roce 2009 připravila redakční rada 4 čísla 114. ročníku odborného vědeckého časopisu Geografie, do kterého bylo zařazeno celkem 23 hlavních článků s geo89

grafickou tematikou. V ostatních pravidelných rubrikách časopisu (diskuse, zprávy, literatura) bylo otištěno několik rozsahem menších příspěvků. Hlavní změnou, která nastala spolu s vydáním druhého čísla Geografie v roce 2009, bylo vyřazení rubriky Rozhledy, Zprávy a Literatura, které byly dosud pravidelnou součástí našeho časopisu. K vyřazení těchto kratších příspěvků došlo z důvodů snahy o získání impakt faktoru (IF). V rámci sledování na Web of Science jsou i tyto malé články a zprávy z konferencí považovány za samostatné odborné články. Protože ale zpravidla nejsou citovány, snižují tak potenciální hodnotu IF. Rozhledy, zprávy z konferencí, recenze a další kratší texty můžete najít v novém časopise České geografické společnosti Informace ČGS, který právě držíte v ruce. V minulém roce pracovala redakční rada ve složení: Bohumír Janský (šéfredaktor; Univerzita Karlova, Praha), Rudolf Brázdil (zástupce šéfredaktora; Masarykova univerzita, Brno), Dušan Drbohlav (zástupce šéfredaktora; Univerzita Karlova, Praha), Vít Jančák (technický redaktor; Univerzita Karlova, Praha), Jiří Blažek (Univerzita Karlova, Praha), Milan Buček (Ekonomická univerzita, Bratislava), Alois Hynek (Masarykova univerzita, Brno), René Matlovič (Prešovská univerzita, Prešov), Piotr Migoń (Universytet Wrocławski), Petr Pavlínek (Univerzita Karlova, Praha), Zbigniew W. Kundzewicz (Polska Akademia Nauk, Poznaň), Adrian Smith (Queen Mary, University of London), Luděk Sýkora (Univerzita Karlova, Praha), David Uhlíř (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Praha), Vít Voženílek (Univerzita Palackého, Olomouc), Heinz Wanner (Universität Bern). Od roku 2008 jsou všechna čísla Geografie registrována na Web of Science v následujících databázích: Social Science Citation Index®, Social Scisearch®, Journal Citation Reports / Social Science Edition® a redakce Geografie se snaží plnit všechna nutná kritéria pro přidělení impakt faktoru. Podrobně o přidělování IF píše ve svém článku J. Blažek. V jednotlivých databázích Web of Science je někdy velmi obtížné dohledat citace našeho vědeckého časopisu. Název Geografie – Sborník ČGS je někdy uváděn pod různými modifikacemi nebo zkratkami. Proto HV ČGS rozhodl, že náš časopis bude dále v citacích důsledně uváděn pouze pod názvem Geografie. Věříme, že zjednodušení názvu pomůže zvýšit citační ohlas na články z našeho časopisu (ostatně na WoS je v záhlaví všech abstraktů článků z Geografie uváděna citace našeho časopisu ve formě Geografie). V každém čísle časopisu jsou uvedeny přesné citace jednotlivých článků. Webové strany časopisu najdete na portálu www.geography.cz, resp. na adrese http://www.geography.cz/sbornik.php. Kontakty: redakce: Geografie, RNDr. Vít Jančák, Ph.D., Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2; tel.: 221 951 427, e-mail: [email protected]; objednávky na odběr časopisu: RNDr. Dana Fialová, Ph.D., Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2; tel.: 221 951 427, e-mail: danafi@natur. cuni.cz; www.geography.cz/sbornik.php Vít Jančák 90

Ediční řada Geographica

Počátkem minulého roku byla při ČGS zřízena ediční řada Geographica, která je určená pro vydávání vědeckých monografií. Jejím cílem je zajistit geografickým odborným publikacím statut odpovídající dlouhodobému směřování hodnocení publikací vycházející z požadavků Rady vlády pro vědu a výzkum. Zároveň by měla zajistit jednotnou prezentaci výsledků geografického výzkumu v Česku. Ediční rada pracuje od minulého roku ve složení: Petr Pavlínek (šéfredaktor; Univerzita Karlova, Praha), Vladimír Baar (Ostravská univerzita, Ostrava), Rudolf Brázdil (Masarykova univerzita, Brno), Jaroslav Dokoupil (Západočeská Univerzita, Plzeň), Vít Jančák (výkonný redaktor; Univerzita Karlova, Praha), Milan Jeřábek (Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem), Jan Kalvoda (Univerzita Karlova, Praha), Karel Kirchner (Ústav Geoniky AV ČR, Brno), Milan Konečný (Masarykova univerzita, Brno), Tomáš Kostelecký (Sociologický ústav AV ČR, Praha), Jan Hradecký (Ostravská univerzita, Ostrava), Zdeněk Szczyrba (Univerzita Palackého, Olomouc). Hlavním úkolem ediční rady je zabezpečit kvalitní recenzní řízení, které jednoznačně naplní příslušná kritéria RVV. V současné době je v rámci ediční řady v různé fázi přípravy šest monografií. Dvě z nich (B. Balatka, J. Kalvoda: Vývoj údolí Sázavy v mladším kenozoiku a M. Marada a kol.: Doprava a geografická organizace společnosti v Česku) jsou v závěrečné fázi přípravy (v tiskárně), u dalších dvou monografií (I. Bičík a kol.: Vývoj využiti ploch v Česku a T. Hudeček: Dopravní dostupnost v Česku) probíhá grafická příprava (sazba a zlom) a konečně další dvě monografie (P. Dostál: Risks of a Stalemate in the European Union. A Macro-Geography of Public Opinion a P. Dostál: Multi-Speed European Union: Differentiated Integration and Spatial Development in Public Opinion) jsou těsně před zahájením redakčního zpracování. Jak mají zájemci o vydání monografie postupovat? Prvním krokem je zaslat ediční radě návrh zamýšlené monografie (předpokládanou strukturu s krátkými anotacemi jednotlivých kapitol). Autor pak dokončí rukopis monografie a formálně ho připraví tak, aby vyhovoval redakčním požadavkům, které jsou uvedeny v pokynech pro autory. Dalším krokem je recenzní řízení, které je postaveno na obdobných principech jako v časopise Geografie. Monografii posoudí (minimálně) dva nezávislí recenzenti. To, zda autor dostatečně zapracoval jejich připomínky k rukopisu monografie posoudí redakční rada na doporučení zpravodaje (určeného člena ediční rady). Teprve poté může být monografie redakční radou přijata k tisku a postoupena k redakčnímu a technickému zpracování. Tím by mělo být zabezpečeno, že monografie vydávané v ediční řadě Geographica budou splňovat stanovená kritéria kvality jak po stránce odborné, tak po stránce formální a estetické. Publikace mají jednotný vnější vzhled, aby byla zjevná jejich příslušnost k ediční řadě. Finanční krytí veškerých nákladů spojených s recenzní, redakční, grafickou i výrobní stránkou přípravy monografie zabezpečuje autor nebo autorský kolektiv, a to prostřednictvím vydavatele, tedy ČGS. V případě zájmu o vydání monografie s výsledky vědeckého výzkumu jakékoliv geografické tematiky kontaktujte ediční radu Geographica prostřednictvím jejího výkonného redaktora. Zde získáte i další informace, resp. odpovědi 91

na Vaše případné dotazy. Další informace bude možné získat z webové strany na portálu www.geography.cz. Kontakty: Ediční řada Geographica, RNDr. Vít Jančák, Ph.D., Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2; tel. 221 951 427, e-mail: [email protected]; www.geography.cz Vít Jančák

Geografické rozhledy

Od října 2009 vychází časopis Geografické rozhledy již 19. rokem. Určen je všem zájemcům o měnící se svět, o problémy globálního, regionálního a místního významu, o procesy změn v krajině. Vedle přírodních a společenských problémů se na stránkách časopisu diskutují také aktuální environmentální a multikulturní témata, příčiny a důsledky sociálních konfliktů. Koncepcí a obsahem časopisu se redakční rada snaží přispívat k širšímu rozhledu učitelů, studentů geografie a ostatních čtenářů k chápání historických souvislostí vývoje vztahu společnosti a přírody a k přijímání myšlenek udržitelného života na Zemi jako významné hodnotové orientace. Učitelům v praxi a studentům učitelství jsou určeny statě o soudobém pojetí obsahové a metodické modernizace procesu vzdělávání. Články jsou zaměřeny například na realizaci průřezových témat, osvojování obecných a odborných kompetencí, na potřebu usměrňovat výuku k rozvoji žákovy osobnosti, ke kritickému myšlení, k samostatnému učení i skupinové práci. K přímému využití ve výuce jsou určeny otázky a úkoly doplňující většinu statí jako příklady aplikace do výuky, stejně jako rubrika Na pomoc škole, v níž jsou nabízeny pracovní listy, mapy, grafy nebo fotografie s komentářem a problémovými otázkami a další pracovní podklady pro využití v praxi. Širší orientaci studentů i ponětí veřejnosti jsou určeny články o činnosti geografů v praxi. Redakční rada přivítá všechny zájemce o spolupráci a nabízí školám možnost prezentovat výsledky činností směřujících ke zkvalitnění geografického vzdělávání v širokých mezioborových souvislostech. Všechny příspěvky procházejí odborným recenzním řízením. Rubriky časopisu: V zorném poli geografů – Svět kartografie a geoinformatiky – Planeta volá SOS – Zeměpis a škola – Na pomoc škole – Čísla hovoří – Rodinné stříbro – Kaleidoskop – Čteme z fotografií + soutěž o ceny Tematické zaměření jednotlivých čísel 19. ročníku: 1 – Regiony, regionalizace, 2 – Děje na nebi, 3 – Energetika, 4 – Oceány a moře, 5 – Rusko a postsovětský prostor Série článků: Populační vývoj světa; Země z nadhledu – dálkový průzkum Země; Činnost geografů v praxi; Soutěž k dovednosti číst z fotografií Celoroční předplatné časopisu: 295 Kč 92

Cena jednoho čísla: 59 Kč Amis servis, s. r. o., Na Nivách 18, 141 01 Praha 4, tel.: 241 484 521, e-mail: [email protected], www.amisservis.cz Kontakty: spolupráce: [email protected] objednávky a informace: [email protected] šéfredaktor: doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc. odborný redaktor: doc. RNDr. Hana Kühnlová, CSc. Geografické rozhledy, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2; e-mail: [email protected]; www.geografickerozhledy.cz Hana Kühnlová

Nakladatelství České geografické společnosti

Naše nakladatelství navazuje na více jak stoletou tradici existence České geografické společnosti a na již téměř dvacetiletí své činnosti. Díky autorskému zázemí, především ze členů ČGS, je zaručena vysoká odborná a didaktická kvalita našich publikací. Kromě široké palety učebnic, pracovních sešitů a dalších pomůcek pro výuku zeměpisu pro základní a střední školy vydáváme učebnice vlastivědy, přírodopisu i dalších předmětů. Všechny publikace jsou sestaveny v souladu s novými rámcovými vzdělávacími programy. Již druhým rokem vydává naše nakladatelství ve spolupráci s ČGS časopis Geografické rozhledy. Mezi novinky letošního roku patří především připravované nové zpracování Makroregionů světa pod autorským vedením doc. Ivana Bičíka. Pokračujeme ve vydávání nové řady učebnic pro čtvrtý a pátý ročník základní školy Člověk a jeho svět, která bude mít po dokončení 5 dílů. Novým titulem bude také další díl průřezového tématu pro základní školy Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech od prof. Vladimíra Baara. Další informace o naší činnosti, nových publikacích a edičních plánech najdete na internetové adrese www.ncgs.cz. Velmi rádi přivítáme nápady na nové tituly nebo připomínky k našim učebnicím od členů ČGS. Kontakty: Nakladatelství České geografické společnosti, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1; tel./fax: 224 933 996, 603 527 207, e-mail: [email protected]; www.ncgs.cz Tomáš Burda, Romana Bernardová

93

LIDÉ

Jubilanti společnosti

Česká geografická společnost má tu čest poblahopřát všem svým členům, kteří v posledním čtvrtletí roku 2009 a prvním čtvrtletí roku 2010 oslavili významné životní jubileum. 85 let: 80 let: 75 let: 70 let: 60 let: 65 let: 55 let:

prof. RNDr. Miroslav Havrlant, CSc. Zdeněk Žáček Mgr. Věra Pravdová Jiří Hlubek – Dagmar Chovancová – Zdeněk Štěpánek doc. RNDr. Jiří Anděl, CSc. – Michal Šmálek – prom. ped. Jan Vích Alena Klempířová – Mgr. Pavel Ruda doc. RNDr. Zdeněk Čermák, CSc. – PaedDr. Stanislav Kameník – doc. PaedDr. Alena Matušková, CSc. – RNDr. Marie Miklánková – Miroslav Urban 50 let: RNDr. Martin Culek, Ph.D. – Mgr. Ivan Mališ – doc. RNDr. Vít Vilímek, CSc. – Jiří Žaloudík Blahopřejeme oslavencům a zároveň děkujeme všem členům společnosti, kteří se v roce 2010 dožívají významného jubilea, za jejich práci pro českou geografii.

Životní jubileum prof. Miroslava Havrlanta

Prof. RNDr. Miroslav Havrlant, CSc. se 5. března 2010 dožil 85 let. Celý svůj aktivní odborný život věnoval rozvoji geografie v Ostravě a v ostravském regionu. Vysokoškolské vzdělání získal hned po válce v letech 1945–1949 na Přírodovědecké fakultě UK v Praze s aprobací pro výuku zeměpisu a přírodopisu na střední škole. Také všechny další akademické tituly získal na pražském pracovišti (s výjimkou vědecké hodnosti CSc. na GÚ ČSAV v Brně): doktorát přírodních věd (RNDr.) v roce 1969, jmenování docentem v roce 1982 a na základě habilitačního a profesorského řízení byl v roce 1992 jmenován docentem a profesorem pro obor regionální geografie. Jubilantova první učitelská praxe se odbývala na řadě středních škol na Ostravsku. V roce 1962 přichází na tehdejší Pedagogický institut (později samostatná Pedagogická fakulta) v Ostravě. Patřil ke spoluzakladatelům prvního vysokoškolského geografického pracoviště na Ostravsku (spolu s doc. RNDr. Radimem Prokopem, CSc.) a v letech 1971–1986 nepřetržitě vedl katedru geografie. Významně se také zasloužil o vznik Ostravské univerzity v Ostravě a v letech 1991–1995 byl jejím prvním prorektorem pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy. Miroslavovy odborné zájmy jsou nesmírně rozsáhlé. Vzpomeňme zejména geografii Československa a Evropy, teoretickou geografii, metodologii geogra94

fie, otázky krajiny, její ochrany, tvorby, funkce a potenciálu. Dlouhodobě se věnoval výzkumu životního prostředí na Ostravsku v rámci rozsáhlého projektu RVHP řešeného v Geografickém ústavu ČSAV, kde vedl mezinárodní tým pro modelovou oblast Ostravska. Stranou pozornosti nezůstala ani geografie cestovního ruchu. V závěru své vědecké a pedagogické kariéry se věnoval také problematice příhraničních oblastí a euroregionů. Po odchodu do důchodu se ještě zapojil do celé řady grantových projektů katedry sociální geografie a regionálního rozvoje i dalších institucí. Projekty se zabývaly výzkumem příhraničních oblastí v rámci grantových agentur a prostředků MZV ČR, GA ČR, Interreg II a Ústavu geoniky AV ČR, pobočky v Brně). Více než 20 let se podílel na spolupráci ve výzkumu příhraničních oblastí s Wydziałem Nauk o Ziemi Uniwersytetu Śląskiego w Katowicach (Sosnowiec). Mnoho užitečné práce vykonal pro rozvoj geografie jako dlouholetý předseda společné oborové rady geografie při ministerstvech školství ČSR a SSR (1976–1988). Jubilantova publikační činnost byla detailněji zhodnocena u příležitosti jeho 80. narozenin v březnovém čísle Listů Ostravské univerzity před 5 lety. Za připomenutí však stojí i jeho účast na třech mezinárodních geografických kongresech IGU v Moskvě (1976), Tokiu (1980) a v Paříži (1984). Jubilant byl také členem vědeckých rad Ostravské univerzity v Ostravě, Geografického ústavu ČSAV v Brně, VŠB-TU v Ostravě a Ústavu geoniky AV ČR v Ostravě. Byl členem komisí pro doktorské obhajoby, habilitační a jmenovací řízení na vysokých školách v ČS a SR. Aktivně se podílel na práci České geografické společnosti, jejímž je čestným členem. Miroslav Havrlant je člověkem velmi společenským, vždy vítaným a uznávaným v komunitě geografů i mimo ni. Je stále v kontaktu se svou mateřskou katedrou a aktivně se účastní všech jejích odborných i společenských akcí. Do dalších let jubilantovi přejeme pevné zdraví, mnoho osobní pohody a dobré nálady. Petr Šindler

RNDr. Antoním Götz, CSc. osmdesátiletý

Těsně před loňskými Vánocemi oslavil své 80. narozeniny významný český rurální geograf a kartograf, emeritní vedoucí vědecký pracovník Geografického ústavu ČSAV, RNDr. Antonín Götz, CSc. Jubilant se narodil 22. 12. 1929 v zemědělské rodině na předměstí Hradce Králové. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a v roce 1952 dokončil studium odborné geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a obhájil diplomovou práci Dopravní zeměpis Pardubického kraje. V témže roce nastoupil jako redaktor do Kartografického a reprodukčního ústavu v Praze, kde redigoval zejména Malý atlas světa. Od roku 1958 působil v Ústřední správě geodézie a kartografie. V té době byl také členem mezinárodní redakce 95

Mapy světa 1 : 2,5 mil. Bohaté zkušenosti s redakční prací kartografických děl zúročil zejména jako hlavní redaktor národního Atlasu ČSSR (1966). Stal se jím v roce 1962, kdy zároveň přešel do Geografického ústavu ČSAV. Až do dokončení atlasu zde řídil oddělení, které mělo přípravu atlasu na starosti. V první polovině 60. let byl dr. Götz také jmenován členem komise národních atlasů IGU a publikoval řadu prací zabývajících se unifikací a standardizací zemědělských map v národních a regionálních atlasech. V roce 1970 obhájil kandidátskou disertační práci s názvem Unifikace a standardizace zemědělských map v národních a regionálních atlasech. Těžištěm jeho práce v 70. letech bylo vymezování zemědělských regionů u nás, a to v rámci Geografické rajonizace Československa. Tyto výzkumy vyústily v publikování dvousvazkové monografie zaměřené na zemědělství východních Čech: Rostlinná výroba východních Čech (Studia Geographica 38, Brno 1974) a Živočišná výroba východních Čech (Studia Geographica 60, Brno 1978). Obě díla patří ke stěžejním pracím jubilanta. Současně s regionalizací zemědělství si A. Götz uvědomoval vazby zemědělství na životní prostředí. Tyto studie se promítly do jeho mapy Kvalita životního prostředí ČR 1 : 500 tis. (Brno 1975). Počátkem 80. let dr. Götz řešil úkoly geografického modelování v automatizovaném procesu vzniku kartografických děl a od poloviny 80. let se dále věnoval geografii zemědělství. Svůj zájem v této době zaměřil na územní vazby zemědělsko-potravinářského komplexu tehdejšího Československa. Výsledky výzkumu jubilant doprovodil bohatou kartografickou přílohou, jejíž zpracování nebylo vzhledem k tehdejšímu vybavení pracoviště vůbec jednoduché. Všechny mapy se kreslily ručně a xeroxové kopie se také ručně kolorovaly. V té době jsem jubilanta osobně poznal, když jsem měl tu čest se v pozici pomocné vědecké síly podílet na technickém zpracování mapových příloh. Jubilantovi tak vděčím za to, že mě nechal proniknout do základů „řemesla“ aplikované kartografie a že mi byl vzorem v zaujetí pro geografii zemědělství a tematickou kartografii. Také v 80. letech se jubilant podílel na přípravě velkých kartografických děl. Byl editorem Souboru map zdravotnictví ČSSR (Praha 1987) a pracoval i na Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR (Praha 1992). Po zrušení Geografického ústavu ČSAV v dubnu 1990 přešel dr. Götz, stejně jako většina pracovníků tehdejší pražské pobočky, na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde se podílel jak na výuce (přednášel regionální geografii Česka a kartografii pro demografy), tak i na vědecké činnosti (pracoval na grantových projektech zaměřených na výzkum regionální diferenciace zemědělství Česka v počátku transformačního období a spolu s doc. I. Bičíkem na výzkumu dlouhodobých změn využití ploch v Česku). V té době se také intenzivně věnoval poradenské činnosti pro ministerstvo zemědělství a jeho resortní výzkumné ústavy (např. příprava podkladů pro stanovení regionálně diferencovaných dotací na útlum intenzivní zemědělské činnosti v oblastech horších přírodních podmínek). Završením jeho dosavadní publikační aktivity je monografie Územní diferenciace českého zemědělství a její vývoj, kterou společně s autorem těchto řádků vydal v roce 1997. Jubilant se i přes svůj věk stále živě zajímá o dění v geografické obci. 96

Doktor Götz za svou profesní kariéru působil v celé řadě vědeckých společností a výborů (např. ČGS, Národní komitét kartografický, Komise pro historickou geografii). Z jeho mimopracovních zájmů je pozoruhodná jeho láska k fotbalu, kdy jako dlouholetý „Vršovičák“ jezdil fandit své Dukle na Julisku a později dokonce i do Příbrami. „Dluh“, který měl díky svému celoživotnímu pracovnímu nasazení vůči rodině (což je úděl každého vědce), v posledních letech „splácí“ a jako pyšný dědeček se věnuje svým vnoučatům. Oslavenci přeji osobně i jménem Pražské-středočeské pobočky ČGS do dalších let pevné zdraví, štěstí a spokojenost. Více životopisných údajů o jubilantovi, včetně vybraných citací jeho publikací najdeme ve zprávě L. Muchy (1989): RNDr. Antonín Götz, CSc. šedesátiletý. Geografie, 94, č. 4, s. 293–296 či v knize J. Martínek, M. Martínek (1998): Kdo byl kdo: naši cestovatelé a geografové. Libri, Praha, s. 164. Vít Jančák

Kolega Jiří Anděl jubilantem

Roky ubíhají, aniž si to – my starší – připouštíme… Šedesátka závěrem ledna 2010 minula dlouholetého vedoucího katedry geografie na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem doc. RNDr. Jiřího Anděla, CSc. Jirka by si to určitě nepřál, nicméně sluší se připomenout si alespoň některé aspekty jeho profesionální dráhy. Na našich webových stránkách uvádí, že se výzkumně zaměřuje na sociogeografii, geodemografii, geografii životního prostředí a metodologii geografie. Osobně pak připojuje, že se – otázkou zda s nadsázkou či bez – považuje za komplexního geografa. Po krátké praxi v předrevoluční veřejné správě (Severočeský krajský národní výbor, odbor oblastního plánování) našel svoji parketu v akademické sféře, kde se pohybuje od roku 1977. Tři roky působil v Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV v Praze. V letech 1980–1993 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury Praha. V tehdejším pracovišti životního prostředí v Ústí n. L. se mj. podílel na vypracování metodiky určení a vymezení ekologicky postižených oblastí na celostátní úrovni. S ukončením činnosti VÚVA přešel Jiří Anděl na katedru geografie tehdejší Pedagogické fakulty ústecké univerzity, kde se také po pouhých dvou letech habilitoval. Samozřejmě přitom využil poznatků z environmentální problematiky, tentokráte transformované didaktickým směrem. Poté stál 10 let (1999–2008) v čele katedry a má zásadní zásluhu na její postupné, přesto velmi rychlé přeměně v moderní, konkurenceschopné pracoviště v našem oboru. Tento vývoj byl determinován jak obecnými rámcovými podmínkami ve společnosti a školství zvláště, tak konkrétním úsilím o zvýšení prestiže vlastního oboru a přírodních věd na UJEP. Pod jeho vedením se katedra začlenila v roce 2004 do vzniknuvšího Ústavu přírodních věd a následně do Přírodovědecké fakulty UJEP. Z územního hlediska se Jiří Anděl orientuje především na regionální problematiku severních a severozápadních Čech, Ústeckého kraje a jeho dílčích 97

oblastí (např. Euroregionu Elbe/Labe). Do určité míry tak navazuje na své předchozí výzkumné aktivity. O správnosti zvolené cesty svědčí dva projekty, které pod jeho vedením byly na katedře v uplynulém období řešeny: Metodika hodnocení sociálních a ekologických souvislostí ekonomické transformace: teorie a aplikace (MPSV ČR, č. 1J008/04-DP1, www.geoscape.cz) a Utváření sociálních struktur na pozadí měnící se kulturní krajiny v období transformace (GA ČR č. 403/06/0243, gacr.geograf.cz). Vedle dílčích sdělení lze za stěžejní souhrnné výstupy považovat následující tituly: ANDĚL, J., BALEJ, M. (2004): Methodical Procedure of Social and Ecological Links Assessment with Economic Transformation: Theory and Application. MINO, Ústí nad Labem, 116 s. BALEJ, M., ANDĚL, J. (2005): Komplexní geografický výzkum kulturní krajiny I. MINO, Ústí nad Labem, 202 s. ANDĚL, J., BALEJ, M., JEŘÁBEK, M., ORŠULÁK, T., RAŠKA, P. (2008): Komplexní geografický výzkum kulturní krajiny, II. díl. Vývoj environmentálního stresu v severozápadních Čechách v období transformace. MINO, Ústí nad Labem, 176 s. ORŠULÁK, T., ANDĚL, J., BALEJ, M., CHVÁTALOVÁ, A., JEŘÁBEK, M., RAŠKA, P., ŠTEFANIKOVÁ, J. (2009): Komplexní geografický výzkum kulturní krajiny, III. díl. Na mapách a fotografiích severozápadních Čech. Kartografie, Praha, 136 s. ANDĚL, J., BIČÍK, I., DOSTÁL, P., LIPSKÝ, Z., SHAHNESHIN, S., eds. (2010): Landscape Modelling. Geographical Space. Transformation and Future Scenarios. Springer Science+Business Media B.V., 203 s. Podílel se i na dalších projektech pracoviště, zaměřených na problematiku periferních oblastí, pohraničí či EEL: ANDĚL, J., JEŘÁBEK, M., ORŠULÁK, T. (2004): Vývoj sídelní struktury a obyvatelstva pohraničních okresů Ústeckého kraje. Acta Universitatis Purkynianae 88, Studia Geographica IV., 229 s. BALEJ, M., ANDĚL, J., JEŘÁBEK, M. a kol. (2004): Východní Krušnohoří – geografické hodnocení periferní oblasti. Acta Universitatis Purkynianae 96, Studia Geographica V., 270 s. JEŘÁBEK, M., KOWALKE, H., ORŠULÁK, T., ANDĚL, J., BURSA, M., CHVÁTALOVÁ, A., PEŠTOVÁ, J., SUCHEVIČ, S. (2006): Atlas Euroregionu Elbe/Labe jako prostředek vzájemného přeshraničního poznávání / Atlas der Euroregion Elbe/Labe als Mittel des gegenseitigen grenzüberschreitenden Kennenlernens. Tomáš Mikulenka, Ústí nad Labem, 126 s. Publikuje rovněž v periodiku ČGS Geografie (naposledy 3/113), v zahraničních odborných časopisech např. Journal of Geography and Regional Planning, na Slovensku (Bratislava, Nitra) či v Polsku (Poznaň). Ve vazbě na výuku připravil v čele autorského kolektivu např. skripta Ústeckého kraje či Teoretické geografie. Mezi studenty jsou velmi populární encyklopedické přehledy zemí, vydané (s J. Marešem) ve třech dílech: „Starý svět“ – Asie a Afrika (1999), „Nový svět“– Amerika, Austrálie a Oceánie (2000), Evropa (2001). Při studijních cestách navštívil většinu evropských zemí, mimo Evropu pak Spojené státy americké vč. Aljašky, Austrálii, Nový Zéland, Čínu, Nepál či Jižní Afriku. Cestuje rád i po naší vlasti, častým cílem jsou oblíbené rozhledny, které „sbírá“. Další zálibou jsou známky, ani tady nechybí geografická problematika (geophilatelie). 98

Za dobu působení na vysoké škole ovlivnil nespočet studentů, ať již při přednáškách, cvičeních či seminářích, individuálně pak jako vedoucí bakalářských a diplomových prací. Některé z nich natolik, že se časem stali přímými spolupracovníky resp. členy katedry. V současnosti je zapojen do projektu GA AV ČR České pohraničí po Schengenu: území svébytné, oscilační a/nebo tranzitní? Své aktivity rozšířil i mimo pracoviště. Od loňského roku je předsedou Akademického senátu PřF UJEP. Zde mj. usiluje o prosazení našeho oboru mezi ostatními na fakultě, jakož i proporční zastoupení vědy, výzkumu a výuky. Před nedávnem se kolega Anděl úspěšně vyrovnal se zdravotními komplikacemi, ale ani osobní (rodinný) život nemá jednoduchý. Proto zákonitě některé aktivity omezil, jiné naopak rozvinul. Věřím, že šedesátka v jeho případě je jen mezistanicí profesního života. Do dalších let, Jirko, Ti přeji za sebe i kolektiv katedry, kterou jsi dlouhou dobu vedl, především zdraví, pohodu a nápady, vedoucí k posílení postavení geografie, kterou tak miluješ! Milan Jeřábek

Luděk Šefrna slaví 60 let

Počátkem letošního roku oslavil významné životní jubileum náš oblíbený kolega, spolehlivý kamarád, známý pedogeograf RNDr. Luděk Šefrna, CSc. Narodil se 6. ledna 1950 v Praze a vystudoval geografii na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Po studiu nastoupil na půdoznalecké pracoviště Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VÚRV) v Praze-Ruzyni, po jeho reorganizaci přešel do tehdejšího Výzkumného ústavu pro zúrodnění zemědělských půd (VÚZZP) Praha-Zbraslav, který se po další reorganizaci přejmenoval na dnešní Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy (VÚMOP). V roce 1987 obhájil disertační práci na tehdy průkopnické téma Využití dálkového průzkumu Země v pedologii. Pedologie se mu stala celoživotní láskou a osudem. O půdě dokáže poutavě přednášet a své posluchače přesvědčit o tom, že půda je vlastně komplexní útvar, v němž se odráží dlouhý vývoj celé krajiny. Ve zmíněných výzkumných ústavech pracoval v oblasti bonitačního mapování půd a různých aplikací bonitačního systému v zemědělské a plánovací praxi. Jeho specializací je půdní kartografie, dálkový průzkum Země a půdní geografie. Ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy se zabýval také antropogenním ovlivněním půd, degradačními půdními procesy a oceňováním půd. Luděk Šefrna dospíval v nadějných a inspirativních 60. letech minulého století a citlivě vnímal zejména události let 1968–69. V období totalitního režimu neusiloval o žádné kariérní posty, naopak nebál se dát najevo svůj odmítavý postoj k němu. Jeho skvrny na kádrovém profilu mu pak bránily pracovat i s mapami s nízkým stupněm utajení. Teprve v novém politickém a společenském ovzduší se mohl vrátit na svou mateřskou fakultu. V roce 1994 se stal členem katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty UK 99

v Praze a začal dohánět neuskutečněné geografické sny, díky věku již zbavené romantické předpojatosti. Do svých přednášek tak může vkládat vlastní praktické zkušenosti z cest a vlastních terénních výzkumů. Přednáší pedogeografii a biogeografii, které před jeho příchodem nebyly na katedře zastoupeny kmenovým pracovníkem. V odborné sféře byl řešitelem a spoluřešitelem řady grantů a výzkumných projektů, např. Harmonizace regionálního rozvoje, Limitující faktory v zemědělské výrobě, Klimatická regionalizace pro bonitační účely, Komplexní hodnocení půd ČR, Dokončení edice půdních map 1 : 50 000. V poslední době se věnoval v rámci povodňových projektů aktuální problematice vyhodnocení infiltračních a retenčních schopností půd v modelových povodích a vymezení a stavbě údolní nivy. Jeho záliba zpracovávat odborné mapy se podepsala na autorství tematických map v mnoha školních atlasech a především v nejnovějším monumentálním atlasovém díle – Atlasu krajiny České republiky. Ze zahraničních aktivit se jeho hlavní zájem soustřeďuje na přírodní sféru Tian Šanu, pramennou oblast Amazonky a Maraňonu v Peru, Valdiviánský deštný prales mírného pásma v jižním Chile (spolupráce s Univerzitou Milano) a účast na projektu mapování půd Lombardie (Itálie). Nepřehlédnutelná je také jeho snaha rozvíjet spolupráci s Univerzitou ve Strasbourgu, především na úrovni společných terénních cvičení a exkurzí pro studenty. Ve své vědecké a pedagogické činnosti dokáže vzácně skloubit terénní výzkumy s edukační prací ve prospěch studentů. Snad právě proto je mezi studenty oblíben a vyhledáván k vedení bakalářských, diplomových i disertačních prací. Málokdo z jeho mladých kolegů tuší, že Luděk Šefrna byl také výborným sportovcem, závodil v lehké atletice a zejména ve sprinterských disciplínách si nevedl vůbec špatně. V posledních letech je dr. Luděk Šefrna také veřejně činný v místě svého bydliště v Týnci nad Sázavou. V soukromém životě, stejně jako na své zahradě a ve svém lese, který je jeho koníčkem, se snaží uplatňovat tytéž ekologické zásady, které vštěpuje svým studentům. Studenti, stejně jako jeho kolegové, kteří měli možnost s ním pracovat, oceňují jeho vstřícnost a rovné jednání. Dr. Luděk Šefrna je významnou osobností české pedologie a pedogeografie, uznávanou i za hranicemi našeho státu. Má za sebou řadu domácích i zahraničních vědeckých publikací a map, nemalý počet úspěšně vedených studentů na všech třech stupních univerzitního vzdělávání, vedení mnoha exkurzí i účast na zahraničních expedicích. A další ho jistě čekají. Do dalších let mu proto přejeme pevné zdraví a neutuchající chuť odkrývat nové obzory poznání. Zdeněk Lipský

Vzpomínka na profesora Jaromíra Korčáka

Dne 6. října 2009 si naše geografická a demografická obec připomněla osobnost profesora Korčáka při příležitosti dvacátého výročí jeho úmrtí formou slavnostního aktu pojmenování ulice v blízkosti Přírodovědecké fakulty UK v Praze Korčákovým jménem a navazujícím odborným seminářem. Význam Korčákova vědeckého díla je mimořádný, a to jak z pohledu retrospektivního, 100

tak z pohledu aktuálního. V prvém případě je nejvýznamnější Korčákův přínos k formování moderní sociální geografie a demografie v návaznosti na práce jeho učitelů Viktora Dvorského a Antonína Boháče. Nejdůležitější z těchto prací jsou navíc východiskem i inspirací současného výzkumu, což dokládají jejich stále časté citační ohlasy. Zejména to platí pro tři tematické okruhy: (i) obyvatelstvo a migrace; (ii) regionální systémy vyššího řádu, včetně koncepce etnických, národních a státních celků; (iii) zákonitosti asymetrické diferenciace geografických systémů. Zvláště generalizovaná hodnocení posledního typu jsou dosud pochopena geografy jen nedostatečně, a představují proto zásadní výzvu pro studium geografických, ale i environmentálních a společenských věd v budoucnosti. Martin Hampl Osobnosti a dílu prof. Jaromíra Korčáka byla podrobněji věnována mimo jiné i stať I. Bičíka, V. Gardavského a M. Hampla ve Sborníku České geografické společnosti, 100, č. 2, s. 65–66.

Český globograf Václav Merklas a jeho zemské glóby. Ke dvoustému výročí Merklasova narození

Michal Václav (Vácslav, Wěnceslaw, Wenzel) Merklas, narozený v Praze 29. 9. 1809, původně právník (1832–1835) a kandidát na soudcovský úřad, později pražský kreslíř, mědirytec, měditiskař a nakladatel, byl jeden z nejznámějších i nejvýznamnějších kartografů doby českého národního obrození. Vydával první velký český zeměpisný atlas (14 map 1835–1850), tři další české zeměpisné atlasy menšího formátu a jeden atlas historický. Na konci své kartografické aktivity v Praze zpracoval dokonce tři první české a pak i německé zemské glóby. Brzy nato (1851) však složil zkoušky učitelské způsobilosti pro střední školy a přenechal výrobu glóbů, „zeměkoulí“ pražskému Janu Felklovi, který zprvu vydával glóby jeho, pak ale i své vlastní a glóby jiných autorů, mezi nimi i glóby hvězdné (Felkl 1855). V roce 1870 Felkl přesídlil do Roztok u Prahy a tam zbudoval prosperující manufakturu, značně nadneseně označovanou za „továrnu“ na výrobu glóbů. Ta existovala až do roku 1952 (Mucha 1960). Merklas se v roce 1851 přestěhoval z Prahy do Levoče na Slovensko a roku 1864, po krátkém nuceném pobytu v Praze (1861–1864), do Opavy, kde však už 2. 10. 1866 jako gymnazijní profesor zemřel při epidemii cholery (Mich 1866). První Merklasův glóbus (o průměru 2,5", tj. 6,6 cm) pochází z roku 1848 a je – podle zpráv současníků – prvním českým glóbem (Zap 1848). Zprávy o něm máme však jen z literatury, žádný exemplář, český ani německý, nebyl dosud nalezen. Podle oznámení v českém tisku (Časopis Českého musea 1850 I., s. 175) se asi označoval názvem „Obor Země“. Druhý glóbus (průměr 3,5", tj. 8,6 cm) vyšel zřejmě také v roce 1848. Původní vydání rovněž nebylo nalezeno, je známa jen pozdější německá verze vydaná kolem roku 1854. Má upravovaný titul plný chyb ve znění „Die Erde Prag. bei J. Felkl. bey W. Merklas k. k. Professor gest. v. K. Střibrny“. Je zřej101

mé, že tento nápis byl opravován a dosti násilně doplňován, a že tedy původně zněl asi jinak. Dva jeho exempláře jsou ve sbírkách Technického muzea ve Vídni (inv. č. 24 693 a 24 695 – součást mechanického teluria), další je v astronomické observatoři benediktinského kláštera v rakouském Kremsmünsteru (inv. č. 35), jeden je ve sbírce zemřelého E. Woldana ve Vídni a jeden s maďarským popisem, rovněž součást Felklova teluria, je v majetku benediktinského opatství Skotského kláštera ve Vídni. Zachovalo se také pozdější české vydání glóbu této velikosti asi z roku 1860, které bylo rovněž součástí teluria. Jeho titul zní „Obor Země od Felkla. W Praze ryl W. Merklas c. k. Professor“. Toto telurium bylo před lety v majetku tehdejší Základní devítileté školy v Lišově v jižních Čechách a také ve škole v Jindřichově Hradci (Mucha 1963). Dnes je v soukromém majetku. Zpráva o vydání třetího glóbu (průměr 4,5", tj. 11,5 cm) pochází sice až z roku 1853 (Časopis Českého musea 1852 /sic!/, IV), ale je možné, že glóbus byl vydán už v roce 1849. Českou verzi opět neznáme, německá mutace je uložena ve sbírkách Rakouské národní knihovny ve Vídni (inv. č. 117), která ji získala nákupem v roce 1970. Titul tohoto glóbu (opsaný zde i s chybou) zní „Die Erde. gezeichnet v. W. Merklas in Prag“. Otázkou dosud nezodpovězenou zůstává, jaké byly předlohy Merklasových glóbů. Roskiewicz (1873) ve svém pojednání sice uvedl, že „1837 construierte Sturm Taschengloben, Merklas in Prag solche in drei verschiedenen Formen“, avšak Sturmovy Taschengloben (o průměru 12 cm, Vídeň 1823 a 1839) byly pouze tzv. „skládací“ glóby (Faltgloben), což jsou nenalepené papírové segmenty, nikoliv glóby kulové. Ještě před sto lety bylo jméno Václava Merklase v dějinách české kartografie téměř neznámé (Ottův slovník naučný 17, 1901 neznal dokonce ani rok Merklasova úmrtí), v mezinárodní globografii se neobjevovalo vůbec. Dnes je nezbytnou součástí všech učebnic historie kartografie, v níž Merklas sehrál základní úlohu jako zakladatel české kartografie atlasů a glóbů. Tento primát mu přiznala i pamětní deska, která mu byla odhalena v roce 1966 v Opavě, a Merklasův význam má připomenout i tento článek. Literatura: Časopis Českého musea (1850, 1852). FELKL, J. (1855): Hier sind zu haben nachstehende Erd- und Himmelsgloben (nabídkový seznam), Prag. MICH, J. (1866): Todesanzeige. Mittheilungen der k.k. Central-Comission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale 11, s. CXLIII. MUCHA, L. (1950): Václav Merklas. Kartografický přehled 5, s. 19–40, 81–88. MUCHA, L. (1960): The Czech globe-maker Jan Felkl. Sborník Československé společnosti zeměpisné 65, s. 241–245. MUCHA, L. (1961): První český zeměpisný glóbus. In: Ročenka Lidé a země 1, Praha, s. 196–198. MUCHA, L. (1963): Merklasův český glóbus. Lidová demokracie 5. 9. 1969. MUCHA, L. (1972): Glóby Václava Merklase. Katedra kartografie a fyzické geografie PřF UK Praha, nestránkováno. MUCHA, L. (1985): Nejstarší české glóby. In: Z dějin geodézie a kartografie 4, Praha, s. 52–60. MUCHA, L. (1986): Merklas, Václav. In: Lexikon zur Geschichte der Kartographie, Wien.

102

ROSKIEWICZ, J. (1873): Zur Geschichte der Kartographie in Oesterreich. Mittheilungen der kais und königl. Geographischen Gesellschaft in Wien 16, s. 248–262, 269–298. WOHLSCHLÄGER, W., DÖRFLINGER, J. (1982): Österreichische und deutsche Globenhersteller der zweiten Hälfte des 19. und des beginnenden 20. Jahrhunderts. Der Globusfreund 30, Wien, s. 9–40, 45–46. WOHLSCHLÄGER, H., SCHMIDT, R. (1997): Globen in Österreich. In: Allmayer-Beck, P. E. (ed.): Modelle der Welt. Erd- und Himmelsgloben, Wien, s. 320–379. ZAP, K. V. (1848): Český globus. Kwěty, s. 241.

Ludvík Mucha

Bohemoslovakista Isaak Moisejevič Majergojz (17. 9. 1908 – 11. 2. 1975)

Před sto lety se v městysi Janov v Podolí, v současné Vinnycké oblasti Ukrajiny, narodil jeden z nejvýznamnějších zahraničních bohemoslovakistů-geografů, profesor Geografické fakulty Moskevské univerzity, čestný člen Československé společnosti zeměpisné (ČGS), I. M. Majergojz. Patřil ke „druhé generaci moskevských ekonomgeografů“, vychované Nikolajem N. Baranským, Nikolajem N. Kolosovským a Ivanem A. Vitvěrem. Po absolvování moskevské, tenkrát ještě Pedologicko-geografické fakulty (1937), a vědecké aspirantuře nastoupil (1940) do Geografického ústavu v Kyjevě jako vedoucí oddělení ekonomické geografie. Začátkem července 1941 vstoupil do armády. Na frontě onemocněl těžkou formou skvrnitého tyfu a po uzdravení (1943) byl převeden do zálohy. Stal se spolupracovníkem válečné informační kanceláře „Sovinformbjuro“. Jeho originální podrobná studie o geografické poloze Stalingradu doslova obletěla celý svět. Koncem roku 1943 přišel na Geografickou fakultu Moskevské univerzity. Obhájil (1945) svou druhou disertaci (původní se ve válečném chaosu v Kyjevě ztratila) a byl jmenován (1948) docentem. V letech 1954–1956 vedl katedru ekonomické geografie lidově demokratických zemí. A exceloval. Jeho přednášky, ale zejména speciální semináře patřily na nejsilněji obsazené geografické fakultě Ruska k nejkvalitnějším a nejnavštěvovanějším. Po obhajobě doktorské práce (1964) se stal profesorem (1966). V průběhu 40 let vědecké činnosti publikoval přes 150 titulů (a dalších více než 20 prací vyšlo po jeho smrti). Zaměřoval se zejména na metodologii ekonomické geografie, na geografii měst, na ekonomickou kartografii, na ekonomickou geografii států střední Evropy, především Československa. Rozpracoval koncepci průmyslových oblastí zahraničních zemí. V prvním období (do roku 1950) se soustředil na geografii měst (Kyjeva, Volgogradu, Vídně) a jejich ekonomickogeografické polohy. Ve druhém (do poloviny 60. let 20. stol.) publikoval monografie o Československu, Maďarsku, řadu statí o Polsku, Rumunsku atd. Ve třetím období (do začátku 70. let 20. stol.) se specializoval na průmyslově-typologickou problematiku. Čtvrté, nejintenzivnější a obsahově nejpestřejší, bylo posvěceno teoretickým otázkám: urbanizace, ekonomické integrace, světového obchodu, politické geografie a originálnímu výzkumu územní struktury hospodářství. Jedenadvacet lakonických řádek o Majergojzovi v 15. svazku Velké sovětské encyklopedie (1974) je přesvědčivou vizitkou osobnosti vědce. Zdaleka však 103

neobsahuje všechno podstatné: charakter vzácného člověka, přítele naší země (ve značně odlišném pojetí než hlásala oficiální propaganda!), pedagoga, ke kterému se řada českých geografů hlásila jako ke svému učiteli. Ruský výraz „pitomcy (= odchovanci) Isaaka Moisejeviča“ znávali kdysi i v Praze. Sotva kdo z ostatních českých studentů měl v Moskvě profesora, se kterým se dalo diskutovat úplně o všem, včetně srpna 1968, zcela otevřeně a bez servítků. Ten výjimečně erudovaný člověk (který to v antisemitském sovětském prostředí nemíval snadné) velice dobře chápal, oč u nás tenkrát šlo. V květnu a červnu 1968 byl s početnou skupinou svých studentů v Praze (což vedlo k jeho obvinění z kontaktů s Otou Šikem, protagonistou reforem Pražského jara, a zkomplikovalo mu postavení na mateřské fakultě). Po „vstupu vojsk“ už k nám nemohl, ale zajel si alespoň do Drážďan a pozval své pražské žáky k sobě – podrobně „referovat o situaci“. „Budiž zdůrazněno,“ napsal do sborníku ke Korčákovým osmdesátinám (1974), který vyšel až po jeho smrti, „že Československo je z více než dvaceti států světa, nemajících přístup k moři, nejenom nejlidnatějším a ekonomicky nejsilnějším, ale že je to zároveň země s velice širokým světovým rozhledem. Zájem o zámoří, o svět vůbec, o oceán patří k tradicím československé vědy, umění, publicistiky…“ (Věřte-nevěřte, ale ještě tenkrát tomu tak zřejmě opravdu bylo!) Vřele přátelský, často přímo otcovský vztah měl ke svým aspirantům, diplomantům i studentům. Profesor, teoretik rozmístění hospodářství Abram Probst (1903–1976) cituje ve své vzpomínce na Majergojze Balzaca: „Byl z těch přátel, kteří se nezamýšlejí, zda dostávají dostatečnou odměnu za to, co druhým dávají, protože jsou si jisti, že sami získávají víc, než dají.“ Zdaleka ne každý vysokoškolský pedagog dokáže kolem sebe sdružit tak početný kolektiv mladých lidí, kteří se k němu i po letech hrdě hlásí jako ke svému učiteli. Jeho nápady a metodologické náměty se promítly do desítek kandidátských i diplomových prací. Kolik jen péče a času, bez ohledu na pedagogické normy, věnoval jejich čtení a často i redigování. Jak nadšeně dovedl vyprávět o zvlášť podařených pracích svých studentů, o zajímavých názorech a myšlenkách, které v nich nalezl. Na svou jedinou „nedostatečnou“ v životě – od Majergojze, provázenou jeho typicky ráčkujícím komentářem o „phofanaci“ vědy – s humorem a vděčností k vynikajícímu učiteli – vzpomíná na současném internetu například jeden z vedoucích činitelů moskevského Ústavu USA a Kanady A. I. Čerkasov: „Byl to vzácný člověk, jiskřící nápady, geograf a pedagog tělem i duší.“ Ladislav Skokan

104

2009 (T. Havlíček) 68 – Stanovisko revizní komise k hospodaření ČGS v roce 2009 (J. Blažek) 70 – Zpráva Národního geografického komitétu (V. Vilímek) 70 – Zpráva o činnosti Pražské-středočeské pobočky ČGS (V. Jančák) 72 – Zpráva o činnosti Jihočeské pobočky ČGS (S. Kraft) 73 – Zpráva o činnosti Západočeské pobočky ČGS (J. Kopp) 74 – Zpráva o činnosti Severočeské pobočky ČGS (T. Oršulák) 75 – Zpráva o činnosti Liberecké pobočky ČGS (T. Vágai) 76 – Zpráva o činnosti Východočeské pobočky ČGS (Z. Kučerová) 77 – Zpráva o činnosti Jihomoravské pobočky ČGS (J. Brázdilová) 77 – Zpráva o činnosti Středomoravské pobočky ČGS (P. Ptáček) 79 – Zpráva o činnosti Moravskoslezské pobočky ČGS (T. Siwek) 80 – Zpráva o činnosti Sekce fyzické geografie (V. Herber) 81 – Zpráva o činnosti Sekce socioekonomické geografie a regionálního rozvoje (P. Dostál) 82 – Zpráva o činnosti Sekce regionální geografie (I. Bičík) 82 – Zpráva o činnosti Sekce kartografie a geoinformatiky (J. Kaňok) 83 – Zpráva o činnosti Sekce geografického vzdělávání (E. Hofmann) 83 – Zpráva o činnosti Polární sekce (M. Janouch) 84 – Zpráva o činnosti Sekce historické geografie a environmentálních dějin (L. Jeleček, P. Chromý) 85 – Zeměpisná olympiáda 2009 (J. Suda) 86 – Geografie (V. Jančák) 89 – Ediční řada Geographica (V. Jančák) 91 – Geografické rozhledy (H. Kühnlová) 92 – Nakladatelství České geografické společnosti (T. Burda, R. Bernardová) 93

LIDÉ – PEOPLE Jubilanti společnosti 94 – Životní jubileum prof. Miroslava Havrlanta (P. Šindler) 94 – RNDr. Antoním Götz, CSc. osmdesátiletý (V. Jančák) 95 – Kolega Jiří Anděl jubilantem (M. Jeřábek) 97 – Luděk Šefrna slaví 60 let (Z. Lipský) 99 – Vzpomínka na profesora Jaromíra Korčáka (M. Hampl) 100 – Český globograf Václav Merklas a jeho zemské glóby (L. Mucha) 101 – Bohemoslovakista Isaak Moisejevič Majergojz (L. Skokan) 103

INFORMACE ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI INFORMATION OF CZECH GEOGRAPHIC SOCIETY Redakční rada – Editorial Board Šéfredaktor (Editor-in-Chief): RADIM PERLÍN (Univerzita Karlova v Praze) Výkonný redaktor (Executive Editor): SILVIE KUČEROVÁ (Univerzita Karlova v Praze) JAN BRUS (Univerzita Palackého v Olomouci), DANA FIALOVÁ (Univerzita Karlova v Praze), VLADIMÍR HERBER (Masarykova univerzita, Brno), EVA KALLABOVÁ (Ústav geoniky AV ČR, v. v. i., Brno), MARTIN KOVÁŘ (Ostravská univerzita v Ostravě), STANISLAV KRAFT (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích), ALENA MATUŠKOVÁ (Západočeská univerzita v Plzni), TOMÁŠ ORŠULÁK (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem), PAVEL PTÁČEK (Univerzita Palackého v Olomouci), ALEŠ RUDA (Masarykova univerzita, Brno), VERONIKA SMOLKOVÁ (Ostravská univerzita v Ostravě), MIROSLAV ŠOBR (Univerzita Karlova v Praze), TOMÁŠ VÁGAI (Technická univerzita v Liberci) Ročník 29, číslo 1 vyšlo v březnu 2010 Vydává Česká geografická společnost. Redakce: Albertov 6, 128 43 Praha 2, tel.: 221995512, e-mail: [email protected]. Rozšiřuje, informace podává sekretariát České geografické společnosti, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Albertov 6, 128 43 Praha 2, tel.: 221951397, fax: 224920657, e-mail: danafi@natur.cuni.cz. – Sazba: P3K (www.p3k.cz). Tisk: PBtisk, Příbram. – Vychází 2krát ročně. – Časopis je samostatně neprodejný, určený členům České geografické společnosti, je součástí členského příspěvku ČGS. – Rukopis tohoto čísla byl odevzdán k sazbě dne 17. 2. 2010. © Česká geografická společnost, 2010

ISSN 1213-1075

http://www.geography.cz

Neprodejné

POKYNY PRO AUTORY Rukopis příspěvků předkládá autor v originále a v elektronické podobě (Word), věcně a jazykově správný. Rukopis musí být úplný, tj. se seznamem literatury (viz níže), obrázky, texty pod obrázky, s anglickým abstraktem a anglickými klíčovými slovy. Zveřejnění v jiném jazyce než v českém nebo anglickém podléhá schválení redakční rady. Rozsah kompletního rukopisu je u vědeckých výzkumných článků a článků přehledových či diskusních maximálně 2 000 – 4 000 slov, a to včetně příloh. Jen výjimečně může být se souhlasem redakční rady větší. Pro rubriku Literatura se přijímají příspěvky v rozsahu 1 200 – 2 000 slov, pro ostatní rubriky maximálně 1 200 slov, výjimečně ve zdůvodněných případech do 2 000 slov. Abstrakt (včetně klíčových slov) v angličtině připojí autor k příspěvkům pro rubriku Zprávy z výzkumu a diskuse. Abstrakt má celkový rozsah maximálně 80 slov. Text abstraktu dodá autor současně s rukopisem, a to v anglickém i českém znění. Redakce si vyhrazuje právo podrobit anglické texty jazykové revizi. Seznam literatury musí být připojen k příspěvkům pro rubriku Zprávy z výzkumu a diskuse. Použité prameny seřazené abecedně podle příjmení autora musí být úplné a přesné. Bibliografické citace musí odpovídat následujícím vzorům: Citace z časopisu: RASMUSSEN, T. F. (1994): Zkušenosti a pojetí územního a regionálního plánování v Norsku. Geografie, 99, č. 1, s. 1–13. Citace knihy: GREGORY, K. J. (2000): The changing nature of physical geography. Arnold, London, 368 s. Citace kapitoly z knihy: MARCOU, G. (1993): New tendencies of local government development in Europe. In: Bennet, R. J. (ed.): Local government in the new Europe. Belhaven Press, London, New York, s. 51–66. Odkaz v textu na jinou práci se provede uvedením autora a v závorce roku, kdy byla publikována. Např.: Vymezováním migračních regionů se zabýval Korčák (1961), později na něho navázali jiní (Hampl a kol. 1978). Obrázky zpracované v digitální podobě je nutné dodat (souběžně s vytištěným origi-

nálem) i v elektronické podobě (formát .tif, .wmf, .eps, .ai, .cdr, .jpg). Mapy a grafy je nutné dodat v černobílém provedení. Xeroxové kopie lze použít jen při zachování zcela ostré černé kresby. Předlohy větších formátů než A4 redakce nepřijímá. Fotografie zpracované v digitální podobě musí mít dostatečné rozlišení (minimálně 300 dpi). Fotografie odevzdané v analogové podobě formátu min. 13×18 cm a max. 18×24 cm musí být technicky dokonalé a reprodukovatelné v černobílém provedení. Texty pod obrázky musí obsahovat jejich původ (jméno autora, pramen, příp. odkud byly převzaty apod.). Údaje o autorovi (event. spoluautorech), které autor připojí k rukopisu, jsou: adresa pracoviště, včetně PSČ, e-mailová adresa. Všechny příspěvky pro rubriku Zprávy z výzkumu a diskuse procházejí recenzním řízením. Recenzenti jsou anonymní, redakce jejich posudky autorům neposkytuje, autor obdrží výsledek recenzního řízení, kde je uvedeno, zda byl článek přijat bez úprav, odmítnut nebo jaké jsou k němu připomínky (v takovém případě jsou připojeny požadavky na konkrétní úpravy). Honoráře autorské ani recenzní nejsou vypláceny. Separáty se zhotovují pouze v elektronické podobě (soubor .pdf). Redakční rada si vyhrazuje právo uveřejnit publikované příspěvky na webové straně ČGS. Příspěvky se zasílají na adresu: Redakce Informace České geografické společnosti, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2, e-mail: [email protected]. Termín pro odevzdání příspěvků procházejících recenzním řízením (tj. pro rubriku Zprávy z výzkumu a diskuse) je pro 1. číslo ročníku 1. 1. daného roku, pro 2. číslo ročníku 1. 7. daného roku. Termín pro odevzdání příspěvků, které neprocházejí recenzním řízením (tj. ostatní rubriky), je pro 1. číslo ročníku 31. 1. daného roku, pro 2. číslo ročníku 31. 7. daného roku. Příspěvky, které neodpovídají uvedeným pokynům, redakce nepřijímá.