ČESKÉ BUDĚJOVICE 1. díl

PLOŠNÝ PRŮZKUM, ZHODNOCENÍ A DOKUMENTACE ARCHITEKTONICKÉHO KULTURNÍHO DĚDICTVÍ 19. A 20. STOLETÍ

ŘEŠENÉ ÚZEMÍ

ČESKÉ BUDĚJOVICE 1. díl

ŘEŠITEL EVA ŽÁČKOVÁ

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV Ú.O.P. V Č. BUDĚJOVICÍCH

LISTOPAD 2007

obsah

1. ÚVOD 2. LITERATURA A PRAMENY 3. HISTORIE OBCE 4. SEZNAM OBJEKTŮ 5. OBJEKTY 6. ZHODNOCENÍ

úvod

V rámci úkolu „Odborné poznávání, průzkum, vědecké hodnocení, soupis a dokumentace architektonického kulturního dědictví 19. a 20. století“ bylo zkoumáno území krajského jihočeského města České Budějovice. Průzkum probíhal v několika fázích. Nejprve byly vypracovány rešerše z odborné a regionální literatury a periodik. Následoval terénní průzkum, na jehož základě došlo k výběru objektů. V další fázi byly opatřeny historické prameny k jednotlivým domům. Tyto byly získány především ze dvou zdrojů, a to z archivu stavebního úřadu v Českých Budějovicích a Státního okresního archivu tamtéž. Poté následovala fotografická dokumentace staveb. Na základě všech získaných informací bylo přistoupeno k památkovému zhodnocení objektů, jehož kritérii byly především architektonická hodnota díla, jeho postavení v rámci vývoje architektury regionu a celé republiky a v neposlední řadě intaktnost stavby. Výstupem výzkumného úkolu je kapitola pojednávající o historii obce a jejím urbanistickém vývoji, katalog objektů a zhodnocení území. Objekty jsou v katalogu řazeny abecedně podle ulic a vzestupně podle čísel popisných. Jednotlivé stavby, či soubory staveb mají svůj katalogový list, situační plán, plánovou a fotografickou dokumentaci. V závěru jsou zmíněny i další zásadní stavby, které zatím nejsou zpracovány do podoby pasportu.

literatura prameny Před r. 1918 Prameny: Archiv stavebního úřadu v Českých Budějovicích SOA Č. Budějovice, Fond Berní správa. Literatura: Jihočeská technická práce, sborník SIA, 1938. s. 33 – České Budějovice – secese: Hudební škola - 1904, Grandhotel – bří Kavalírové, 1908, budovy Vesny – Záruba-Pffefermann 1909, spořitelna J. Ried 1912-1913 - secese a hist. sloh: Obchodní a živnostenská komora v Č. Budějovicích – prof. Čenský 1908, všeobecná nemocnice v Č. Budějovicích - novorománský styl – kostel Nejsvětějšího Srdce – 1901, kostel Jana Nepomuckého stavitel Procházka 1914-1915. Krajinská 15, Heinrich Ried, Českobudějovická záložna, 1912-1913, plány uloženy u současného vlastníka – Komerční banky. – Lit.: Zdeněk Šmauz, Z historických památek Českých Budějovic, Státní banka československá, budova pobočky – třída 5. května 15. Č. Budějovice 1975. České Budějovice, Karel Kakuška, in: Komerční banka, a.s. České Budějovice. České Budějovice 1998. Encyklopedie Českých Budějovic. České Budějovice 1998. Kostely: Kostel Růžencové Panny Marie, postaven 1900, českobudějovickým stavitelem Janem Štabernakem, beuronská výzdoba, s. 217. Kostel sv. Jana Nepomuckého, 1914-1915, projekt - varnsdorfský stavitel A. Möler, stavitel A. Procházka, s. 218. Bankovnictví: Palác Včela, nám. P. Otakara II, postavil českobudějovický stavitel Josef Priesel, 18951896, s. 30. Lander Bank, ul. Dr. Stejskala, si nechala vystavět kol. r. 1900. s. 30. Rakousko-uherská banka, Lannova tř., 1912-1914, s. 30. Městská spořitelna, Krajinská ul., 1913 otevřela své brány, s. 30. Vily: s. 537 – Eggertova vila, Na Sadech 27, pravděp. autorství J. Sandner, R – 1859 Lamezánova vila, R – 1902 Hardtmuthova vila, podle plánu z r. 1911 Jindřich Vybíral, Století dědiců a zakladatelů. Praha 1999. kap. „Uvnitř a vně zbořených hradeb jihočeských měst: České Budějovice, Tábor, Bechyně,“ s. 138-149 - historie, kulturní dění města od poloviny 19. stol., pojednání o vybraných stavbách:Nadační dům vyšebrodského opatsrví, kostel sv. Václava, synagoga, Německý dům, Městské muzeum

Rostislav Švácha (ed.), Eva Erbanová, Milan Šilhan, Slavné vily Jihočeského kraje. Praha 2007. Periodika: J. Šula, Obchodní dům firmy Leop. Hájíček, velkozávod železářský v Českých Budějovicích, in: Architektonický obzor. r. X., 1911, č. 3, s. 22-25. V. Šulc, Soutežný návrh na stavbu obecné dívčí školy v Č. Budějovicích, in: Architektonický obzor. r. XIV., 1915, s. 18-23. Martin Strakoš, Antonín Hübschmann, Architekt. č. 5, 2004, s. 68-69. - určení autorství budov: c.k. Státní české průmyslové školy, hotel Slunce, U Tří lvů 5 – dům pro Annu Kovaříkovou

1918-1938 Zásadní pramen k poznání autorství, datace a původní podoby jednotlivých staveb představuje plánová a písemná dokumentace v archivu Stavebního úřadu v Českých Budějovicích. Několik projektů domů se nachází ve sbírce map a plánů v temnějším Státním okresním archivu. Dataci některých objektů, záznamy o soutěžích na obecní stavby, zprávy o produkci stavitelů a stavebních družstev lze nalézt v Zápisech městské rady z let 1919 -1939, ve kterých jsou zaznamenány kolaudace všech domů1. Bohužel ne u všech kolaudovaných staveb je uvedena adresa, což stěžuje identifikaci objektu. Přesto jsou Zápisy dobrým pramenem poznání o místní stavební produkci. V časopise Technicko - hospodářské Jednoty Technický jih, vycházejícího v letech 1927 - 1941, nalezneme články věnované otázce regulace města, problémům ve stavebním ruchu a významným architektonickým realizacím. V Jihočeské technické práci, Sborníku SIA z roku 1938 je shrnut meziválečný stavební vývoj a regulační otázky, dále uvedeny soutěže, v jakém roce se konaly a jejich vítězové, významné novostavby s datem realizace a jménem jejich autora.

S otázkami regulace města z památkového hlediska

se setkáváme v časopise Jihočeský přehled z roku 1932 na stranách 43-44 a 89-93 a Za Starou Prahu,Věstníku pro ochranu památek z roku 1934 na stranách 15-17 a 21-23. V knize Adolfa Trägra 25 let klubu Za Staré Budějovice 1912-1937 se dozvídáme jak novou zástavbu ovlivnila památková péče2.

O českobudějovické meziválečné architektuře souhrnně pojednává diplomová práce Olgy Hlinkové Architektura 20. a 30. let v Českých Budějovicích z roku 19943. Autorka zjistila projektanty a dataci nejvýznamnějších funkcionalistických staveb meziválečného období v Českých Budějovicích a popsala je. Další práci týkající se tématu napsala Markéta Wagnerová v roce 1998. Věnovala se v ní o osobnosti významného českobudějovického architekta Karla Chocholy.4 Práce pojednává o jeho životě a tvorbě. Wagnerová popsala jednotlivé realizace. Mimo jiné objevila tři neznámé Chocholovy vily, o kterých se dozvěděla v rozhovoru s jeho potomky. Šárka Spěváková napsala v roce 2000 opět monografickou práci Osobnost a dílo architekta, stavitele a vynálezce Františka Petráše5. Autorka zpracovala dosud neprobádané téma stavebních vynálezů Františka Petráše a činnosti firmy bratří Petrášů. Sepsala realizace firmy v Českých Budějovicích a stavby navržené i mimo toto město. Cenným svědectvím o architektuře Františka Petráše je rozhovor Spěvákové s jeho synem Zbyňkem. V roce 1998 byla v Encyklopedii Českých Budějovic otištěna hesla kubismus6, funkcionalismus a konstruktivismus7, jejichž autorem je Radko Chodura. Jde o výčty českobudějovických staveb zařazených k těmto slohům s datací a autory objektů. V roce 2000 uveřejňuje Milan Šilhan v časopise Výběr článek „Českobudějovická architektura mezi dvěma světovými válkami“ 8. Jedná se prozatím o nejucelenější obraz vývoje českobudějovické meziválečné architektury. Autor podává přehled nejdůležitějších realizací a hodnotí jejich stylový přínos pro vývoj budějovické meziválečné architektury. V části věnované dvacátým letům stručně nastiňuje stavební situaci, proto zmiňuje i produkci místních stavitelů, která nebyla slohově nijak přínosná. Rovněž v této části se stručně zabývá bytovou otázkou a uvádí stavby, které v souvislosti s jejím řešením vznikaly. Přínosnou prací pro poznání některých aspektů, ovlivňujících stavební produkci v meziválečné době v Českých Budějovicích, je mikrohistorická studie Milana Šilhana týkající se Havlíčkovy kolonie v Českých Budějovicích9. Šilhan v ní detailně zpracovává téma činnost stavebního družstva Havlíček. Především pojednává o spojitosti místní stavební produkce se sociologickými, politickými a historickými podmínkami v této městské čtvrti.

1. Státní okresní archiv v Českých Budějovicích, fond: AM ČB, Zápisy městské rady, léta 1919 – 1939. 2. Adolf Träger, 25 let klubu Za Staré Budějovice 1912 – 1937. České Budějovice 1937. 3. Olga Hlinková, Architektura 20. a 30.let v Českých Budějovicích (diplomní práce ), Katedra výtvarné výchovy PF JU, České Budějovice 1994. 4. Markéta Wagnerová, Osobnost funkcionalistického architekta Karla Chocholy a jeho tvorba v Jižních Čechách (diplomní práce), Katedra výtvarné výchovy PF JU, České Budějovice 1998. 5. Šárka Spěváková, Osobnost a dílo architekta, stavitele a vynálezce Františka Petráše (diplomní práce), Katedra výtvarné výchovy PF JU, České Budějovice 2000. 6. Jiří Kopáček (ed.), Encyklopedie Českých Budějovic, České Budějovice 1998, s. 229. 7. Ibidem, s. 120 - 121. 8. Milan Šilhan, Českobudějovická architektura mezi dvěma světovými válkami, Výběr XXXVII, 2000, č.1, s.15-31. 9. Milan Šilhan, Havlíčkova kolonie (diplomní práce), Historický ústav PF JU, České Budějovice 2000.

a) tištěné prameny: Ferdinand Böhm, České Budějovice, České Budějovice 1928. Za Starou Prahu, 1934, č. 24. Adolf Träger, 25 let klubu Za Staré Budějovice 1912 – 1937, České Budějovice 1937. 75 let Česko – Budějovické záložny, České Budějovice 1939.

c) noviny a časopisy Jihočeská technická práce, sborník SIA, 1938. Jihočeské listy, 1929, 14. 12. Práce, (sborník SJV), 1934. Práce, (sborník SJV), 1935. Technický Jih V, 1932, 24. 9. Technický Jih VII, 1934, 24. 1. Veraikon, 1926.

b) seznam literatury:

1) chronologicky Ota Matoušek, Ing. Dr. Karel Chochola, Architektura ČSR V, 1946, s.304 - 305. Karel Kibic, K sedmdesátinám akad. arch. Kamila Ossendorfa, Čs. Architekt XXIV, 1978, č.14, s.6. Olga Hlinková, Architektura 20. a 30.let v Českých Budějovicích (diplomní práce ), Katedra výtvarné výchovy PF JU, České Budějovice 1994. Markéta Wagnerová, Osobnost funkcionalistického architekta Karla Chocholy a jeho tvorba v Jižních Čechách (diplomní práce), Katedra výtvarné výchovy PF JU, České Budějovice 1998. Jiří Kopáček (ed.), Encyklopedie Českých Budějovic. České Budějovice 1998. Šárka Spěváková, Osobnost a dílo architekta, stavitele a vynálezce Františka Petráše (diplomní práce), Katedra výtvarné výchovy PF JU, České Budějovice 2000. Milan Šilhan, Českobudějovická architektura mezi dvěma světovými válkami, Výběr XXXVII, 2000, č.1, s.15-31. Milan Šilhan, Havlíčkova kolonie (diplomní práce), Historický ústav PF JU, České Budějovice 2000.

2) abecedně Olga Hlinková, Architektura 20. a 30.let v Českých Budějovicích (diplomní práce ), Katedra výtvarné výchovy PF JU, České Budějovice 1994. Karel Kibic, K sedmdesátinám akad. arch. Kamila Ossendorfa, Čs. Architekt XXIV, 1978, č.14, s.6. Jiří Kopáček (ed.), Encyklopedie Českých Budějovic, České Budějovice 1998. Ota Matoušek, Ing. Dr. Karel Chochola, Architektura ČSR V, 1946, s. 304 - 305. Šárka Spěváková, Osobnost a dílo architekta, stavitele a vynálezce Františka Petráše (diplomní práce), Katedra výtvarné výchovy PF JU, České Budějovice 2000. Milan Šilhan, Českobudějovická architektura mezi dvěma světovými válkami, Výběr XXXVII, 2000, č.1, s.15-31. Milan Šilhan, Havlíčkova kolonie (diplomní práce), Historický ústav PF JU, České Budějovice 2000.

Markéta Wagnerová, Osobnost funkcionalistického architekta Karla Chocholy a jeho tvorba v Jižních Čechách (diplomní práce), Katedra výtvarné výchovy PF JU, České Budějovice 1998. Výše uvedené informace pocházejí z diplomové práce - Eva Žáčková, Architektura jihočeského regionu, 1918-1938: České Budějovice, Strakonice, Písek, Blatná. (Diplomová práce), UP v Olomouci, Olomouc 2003. Další literatura: Encyklopedie Českých Budějovic, České Budějovice 1998 a 2006. – hesla: architektura 2. poloviny 20. století a počátku 21. století, klasicismus, historismus, secese, kubismus, funkcionalismus, vily – vyjmenované stavby, u některých určeno autorství a datace Daniel Kovář, Budějovický poutník. Praha 2006. Rostislav Švácha (ed.), Eva Erbanová, Milan Šilhan, Slavné vily Jihočeského kraje. Praha 2007. Periodika: Josef Hofmann, Návrh hrobky na hřbitově v Č. Budějovicích, in: Architektonický obzor. r. XX., 1921, s. 7,9,10, tab. 2,26.

Architekt SIA. r. XXVII., 1928: M. Babuška, Soutěžní návrh na úpravu na Sokolského ostrova v Č. Budějovicích, s. 97103. Stránský, Šlégl, Soutěžní návrh na úpravu na Sokolského ostrova v Č. Budějovicích, s. 82-85, 91-97. Lisková-Šula, Sout. návrh na řešeníčeskobud. záložny, in: Architekt SIA. r. XXXII., 1933, s. 256-258.

Stavba. r. II., 1923, s. 147. – Výsledek soutěže čsl. sboru v Č. Budějovicích, 1. cena neudělena, jeden z návrhů od K. Chocholy. Stavba. r. X, 1931-1932, s. 132. – Soutěž na adaptaci českobudějovické Besedy, 1. cena neudělena, 2. O. Polak z Loun, 3. Kubín, Lášek „Tip“ Stavba. r. XIII., 1936-1937, s. 186-187. – Kněžek, Václavík, Záložna českobudějovická.

Stavitel. r. XII, 1932, s. 144. – rubrika Soutěže: do 30.3.1933 vypisuje Českobud. záložna soutěž na náčrty své budovy Daniel Kovář, „Stavba Husova sboru v Českých Budějovicích před sedmdesáti lety,“ Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. č. 3, 1994, s. 188-190. – určení autorství, datace, popis historie vzniku stavby.

Od roku 1938 do současnosti Stanislav Eisner, Jiří Vondrka, architektura, in: „Patnáct let výtvarného umění a architektury v jižních Čechách.“ 1945-1960. – několik realizací – fotografie, autorství, datace Vítězslav Procházka, Architektura, in: „20 let výtvarného umění a architektury v jižních Čechách.“ 1945-1965, s. VII – XII. – charakteristika architektury daného období, s. XI – seznam vystavených raelizací arch. prací: Bohumil Böhm, KPÚ, nám. J. z Poděbrad, Roudenská Č. Budějovice, projekt 1960-62, realizace 1962-64. Jan Benda, KPÚ, 296 b.j. Modrá hvězda, obytný dům, T 06 B, Č. Budějovice, projekt 1963, realizace 1964. Böhm, Škarda, Jarolím, výtv. sp. J. Zichý, KPÚ, Kolektivní dům, Č. Budějovice, P 1958, R 1960. Emil Pitter, KPÚ, Jesle pro 70 dětí, Matice školská, Č. Budějovice ,P 1962, R 1963. Zdeněk Ubral, Bytová výstavba Suché Vrbné, Č. Budějovice, P 1958, R 1959. Jan Řehoř, Jesle, Rudolfovská, Č. Budějovice, P 1948, R 1950. Stanislav Vít, KPÚ, Svobodárna ZVIL, Č. Budějovice, P 1963, ve stavbě. Otto Kubík, KPÚ, Tiskárny, Č. Budějovice, P 1958, R 1960-61. Vladimír Čárnyš, Ludvík Sýkora, Dopravoprojekt, Dimitrovův most, Č. Budějovice, P 1951, R 1952-54. Roman Rousek, KPÚ, Transfuzní stanice, Č. Budějovice, P 1952, R 1953-56. Roman Rousek, Pavilón TBC, Č. Budějovice, P 1951, R 1952-54. Bohumil Böhm, KPÚ, Distribuce, Roudenská, Lidická, Č. Budějovice, P 1962, R1964. Kovoprojekta, Praha, ZVIL – průmysl, Č. Budějovice, P 1960-63, R 1961-66. Cimburek, Brno, Interiéry hotelu Zvon, Č. Budějovice, P 1964, R 1964. Josef Pechar, „Československá architektura.“ 1945-1977, Praha 1979. s. 334 – krytý plavecký stadion s. 507-509 – Muzeum a památník dělnického hnutí s. 378-380 – telekomunikační budova Jaroslav Vebr, „Soudobá architektura ČSSR.“ Praha 1980. s. 17 – Muzeum a památník dělnického hnutí - fotografie, autoři, datace , charakteristika stavby s. 43 – domy na sídlišti Voříškův dvůr - fotografie, autoři, datace , charakteristika stavby s. 123 - krytý plavecký stadion - fotografie, autor, datace , charakteristika stavby s. 183 - telekomunikační budova - fotografie, autoři, datace , charakteristika stavby

Vojtěch Štorm, Architektura, in: „Třicet pět let výtvarného umění a architektury v jižních Čechách.“ České Budějovice 1985, s. 49-55, 198-279. – charakteristika arch. tohoto období v jižních Čechách, s. 198-279 – medailony architektů – uveden výběr realizací, bez datace „Encyklopedie Českých Budějovic.“ České Budějovice 1998. – hesla architektů a stavitelů v Českých Budějovicích – realizace, datace a informace o nich samých Vojtěch Štorm, architektura 2. poloviny 20. století, in: „Encyklopedie Českých Budějovic.“ České Budějovice 1998, s. 20-25. – výčet všech významných staveb, název realizací, autoři, datace „Encyklopedie Českých Budějovic.“ 2. rozšířené vydání, České Budějovice 2006. – hesla Stavoprojekt, stavebnictví, medailony architektů. Michael Třeštík (ed.), „Kdo je kdo, architektura.“ Praha 2003. s. 93 – Vlado Milunič – stacionář pro postižené děti Č. Budějovice Čtyři Dvory, 19901993 s. 109 – Dagmar Polcarová – Česká spořitelna na Pražské tř., sp. Erban 1994, Česká pojišťovna, Pojišťovna průmyslu s kol. 1995, administrativní budova fy Štrob, senovážné nám. 1998, polyfunkční dům Resslova ul. 2002 s. 148 – Zdeněk Urbanec, Sakura bar 1992, modernizace BD Šrámkova ul. 1994, administrativní budova VSB sp. se Nováček 1996, obch. dům Karla IV 1998, penzion Wane 1999, pension Filip s restaurací 2000, zdravotní středisko s byty 2000 s. 154 – Zdeněk Vávra – rekonstrukce Jihočeského divadla sp. Štefková 1990 Rostislav Švácha (ed.), Eva Erbanová, Milan Šilhan, Slavné vily Jihočeského kraje. Praha 2007. Webové stránky architektů: Martin Krupauer, Jiří Střítecký – www.ateliér8000.cz – názvy realizací a datace Roman Koucký – www.koucky-arch.cz Jiran – Kohout, www.jkarch.sro.cz, www.archiweb.cz/builds/admin/radnice.htm rekonstrukce a dostavba radnice v Č. Budějovicích Ivan Kroupa – tiskárna Karmášek - www.archiweb.cz/ateliery/kroupa.htm Periodika: Plavecký stadion v Českých Budějovicích, in: Architektura ČSR. 1973, r. XXXII., č. 9, s. 452-455. Architektura muzea a památníku revolučního hnutí jižních Čech v Českých Budějovicích, in: Architektura ČSR. 1976, r. XXXV., č. 1, s. 8-13. Dům pečovatelské služby v sídlišti Voříškův dvůr České Budějovice, in: Architektura ČSR. 1977, r. XXXVI., č. 5, s. 210-211. České Budějovice – Výstavba po roce 1945, in: Architektura ČSR. 1977, r. XXXVI., č. 8, s. 347-356. – charakteristika výstavby, jednotlivé realizace

mmmmmmmmmmmmmmhistorie Urbanistický vývoj Českých Budějovic 1848-1918 České Budějovice byly do konce 19. století městem s převahou německého obyvatelstva a byly pevně hospodářsky spjaty s Rakousko – uherskou monarchií. Od sedmdesátých let 19. století těžily z postavení významného železničního uzlu mezi Vídní, Prahou, Lincem a Plzní. České Budějovice byly v roce 1848 s počtem obyvatel 8843 a domů 852 největším jihočeským městem. Vedení města v roce 1851 oficiálně konstatovalo, že České Budějovice sestávají z vlastního města a předměstí. V roce 1875 byly ustaveny čtyři městské čtvrtě: I.vnitřní město, II. – Pražské předměstí, III. – Vídeňské předměstí a IV. – Linecké předměstí. V souvislosti s průmyslovou revolucí se do města za prací přistěhovalo venkovské obyvatelstvo, čímž vysoce vzrostl počet obyvatel. V letech 1868-1874 byla východně od centra města vybudována železnice. V období 60. až 80. let 19. století byla plocha mezi nádražím a vnitřním městem zastavěna. Bloky nájemních domů pokryly území vymezeném na severu ulicemi Bedřicha Smetany a Jindřicha Šimona Baara a na jihu Lannovou třídou. Dále vznikl blok domů mezi Žižkovou a Jeronýmovou ulicí. Kolem roku 1900 bylo výše zmíněné území částečně regulováno. Mezi Lannovou a Žižkovou třídou vznikly městské bloky a areály kasáren. V oblasti jižně od Žižkovy a Mánesovy ulice zástavba sestávala až do konce 19. století z několika dvorců a továren. Tato oblast nebyla vhodná k bydlení ze dvou důvodů, jednak zde vedl meandr toku Mlýnské stoky a další byla přítomnost továren. Pražské předměstí doplnil komplex dělostřeleckých kasáren, při křižovatce Pražské třídy a Nádražní ulice, dále jatky a Český akciový pivovar situované mezi Pražskou třídou a Kněžskodvorskou ulicí. Severně od města byl koncem 80. let 19. století vybudován nový ústřední hřbitov. Linecké předměstí se oproti výše zmíněným předměstím rozvíjelo menším tempem. V období od poloviny 19. století vznikla zástavba podél Lidické třídy k Měšťanskému pivovaru, Komenského ulice a ulice generála Svobody. Na západní straně vymezovala čtvrť ulice Boženy Němcové. V 1889 byl zpracován první regulační plán města pod vedením Ludwiga Hacka. Tento regulační plán byl řešen jako šachovnicová struktura, katastr města dělily pravoúhlé bloky určené k zastavění. V roce 1908 řešil zastavění části Vídeňského předměstí a Havlíčkovy kolonie Siegfried Sitte. Havlíčkova kolonie vznikala od roku 1911 mezi tokem Malše a Mlýnské stoky. Na přelomu 19. a 20. století se konsolidovaly základy velkoměstské sídelní aglomerace. Od roku 1904 městské čtvrti změnily svůj statut na osady obce České Budějovice. Toto členění předměstí trvalo až do roku 1921. 1918-1948: Po rozpadu Rakouska-Uherska dochází k hospodářské stagnaci Českých Budějovic. Přesto výstavba města pokračovala, vynucená zejména nedostatkem bytů. V roce 1919 byl počet domů 2306 a počet obyvatel 46000. V meziválečném období byla dokončena regulace řek Vltavy a Malše. Koncem v roce 1929 začaly práce na novém regulačním plánu, které vedl Vladimír Zákrejs, avšak k dokončení upravovacího plánu do konce druhé světové války již nedošlo. Zůstával tedy v platnosti starý regulační plán z konce 19. století, který již nevyhovoval novým podmínkám. V roce 1936 byl upraven regulační plán vnitřního města, jelikož ve své původní podobě citelně ohrožoval původní půdorysnou dispozici města a ohrožoval existenci význačných památek. Ve 20. letech 20. století vznikala nová zástavba na všech předměstích i v centru. Obec sama postavila obytné domy v ulici Matice školské, v ulicích Vrchlického a Mánesově,

obytný dům s malými byty v Pekárenské ulici a za pomoci státní losové akce zbudovala deset nájemních domů pro státní úředníky mezi ulicemi Puklicovou, Františka Hrubína a Nerudovou. Poměrně velké území se pro výstavbu naskytlo na Vídeňském předměstí úpravou koryta Mlýnské stoky. Pokračovala zde již dříve započatá výstavba Havlíčkovy kolonie, kterou provádělo stavební družstvo Havlíček. Od roku 1911 do 1921 zde vznikaly výhradně řadové rodinné domy, později i domy nájemné. Kolonie postupně vyplňovala pravoúhlé schéma ulic. Podél horního toku Mlýnské stoky na Vrchlického nábřeží pokračovala výstavba nákladných rodinných vil. Dále byla na Vídeňském předměstí postavena kolonie šestnácti rodinných domů a vilek pro zaměstnance První českobudějovické smaltovny. Mezi nádražím a Suchým Vrbným pokračovala před válkou započatá zástavba dělnické kolonie zvané Pětidomí. Kolem roku 1925 na tuto kolonii navázalo dalšími stavbami dělnické družstvo Rozvoj. Obě charakterizuje periferní zástavba rodinných dvojdomků. Na Lineckém předměstí vznikaly bloky rodinných domů směrem k Rožnovu a na západ od ulice Boženy Němcové. Západně od ulice Boženy Němcové začala ve dvacátých letech výstavba celé nové čtvrti vilových rodinných domů, kde vznikl větší počet architektonicky významných staveb. Směrem na jih od této čtvrti zastavoval ulice typizovanými dvojdomky a řadovými rodinnými domy budějovický stavitel František Mojžíš. Nejméně se rozvinula zástavba na Pražském předměstí. Západně od pražské třídy vznikaly nesouvislé řady činžovních domů a vil, tak jako po obou stranách Pekárenské ulice. V centru města přibyly nájemní domy na Zátkově nábřeží. V první polovině dvacátých let vznikla na Palackého náměstí církevní stavba - Husův sbor. Stavělo se i v centru města. V první polovině 20. let 20. století místní organizace Sokola chtěla přistoupit k zastavění Sokolského ostrova. Proběhla soutěž na urbanistické řešení ostrova a stavby stadionu. V roce 1924 byl realizován na Sokolském ostrově sportovní stadión, který navrhl architekt Karel Chochola. Omezujícím faktorem stavebního rozvoje byly každoroční záplavy, které postihovaly levý břeh Vltavy a poměrně velké území jihovýchodně od centra města vymezené Malší a Mlýnskou stokou. Do 20. let 20. století pokryla souvislá zástavba území vymezené na západě Vltavou a na východě plzeňskou a lineckou železnicí. Ve třicátých letech pokračovala výstavba na všech předměstích, vnitřním městě i na Sokolském ostrově. V praxi se během 30. let odrazila nekoncepčnost stavební politiky obce, kdy byla realizována zástavba bez ohledu na celek. Území města se rozrůstalo na Vídeňském a zejména Lineckém předměstí. Jihozápadně od města se po roce 1939 začal stavět rozsáhlý komplex kasáren a letiště. 1948-2000: V 50. letech 20. století získaly České Budějovice významnější vojenskou úlohu, jakožto město ležící v blízkosti státních hranic. V roce 1958 byl postaven most přes Malši, který spojil Lidickou třídu s nově přetvořenou plochou Senovážného náměstí. Jižní stranu náměstí uzavřela v 60. letech 20. století stavba Domu ROH. Na levém břehu Vltavy vznikal od 50. let 20. století lesopark Stromovka a od 60. let 20. století Výstaviště. Od 60. let 20. století se ve městě významně rozrostl těžký průmysl, v důsledku toho se zvýšil počet obyvatel. Město se začalo výrazně rozrůstat. V roce 1970 byla předměstí administrativně zrušena a rozdělena mezi nové městské části, složené z urbanistických obvodů. V 50. a 60. letech 20. století byl dostavován, nebo přestavován intravilán, město se zatím za jeho hranici nešířilo. S tím souvisí demolice např. části Lidické třídy. Na Lidické třídě vznikly první experimentální obytný dům tzv. Experiment, soubor montovaných panelových domů okolo náměstí Jiřího z Poděbrad ad. Nejcitelněji postihly demolice zástavbu podél téměř celé Pražské třídy a území západně od ní, tedy celé Staré město, z kterého zbyl pouze gotický kostel a část hřbitova. V 50. letech 20. století vznikly zděné typové obytné domy na Pražské a Lineckém předměstí. Prvním novým objektem na Pražské třídě byl Koldům na nároží se Staroměstskou ulicí. Koldům byl první jihočeskou panelovou

stavbou. Po polovině 60. let 20. století začala výstavba panelového sídliště Pařížské komuny v prostoru západně od Pražské třídy. Východně od Pražské třídy vzniklo sídliště Pekárenská. Demolice probíhaly i v prostoru Mariánského náměstí, na kterém se počítalo s výstavbou nového Jihočeského divadla, dále v prostoru vymezeném ulicemi Pekárenskou, Kostelní, Skuherského a Pražskou. Zde vznikly nové architektonicky významné budovy hotel Gomel a telekomunikační budova. Na přelomu 60. a 70. let 20. století bylo postaveno sídliště Voříškův dvůr – 1. část. V 70. letech 20. století se výstavba přesunula na levý břeh Vltavy. Na volných plochách vyrostl v letech 1972 až 1974 první okrsek panelového sídliště nazvaný Vítězný Únor (dnes Šumava). Jižně od něj vznikal od roku 1964 vysokoškolský areál. Druhý sídlištní okrsek Vltava byl postaven v letech 1975 až 1987. Třetí obytný soubor Máj byl schválen v roce 1977, do přelomu 80. a 90. let 20. století byl zastavován panelovými domy. V druhé polovině 80. let 20. století vznikl na Pražském předměstí sídliště Voříškův Dvůr – 2. část. Po roce 1989 ustala hromadná bytová výstavba sídlišť. Až od roku 1995 byla obnovena výstavba na sídlišti Máj, avšak nové bytové domy jsou na rozdíl od předešlého období zděné. V první polovině 90. let 20. století převážily nad bytovou výstavbou realizace budov určených pro bankovnictví a administrativu. V druhé polovině 90. let 20. století se začala stavba vil v okrajových polohách aglomerace, například ve Srubci či Českém Vrbném. V těchto lokalitách povětšinou chybí jakékoli urbanistické řešení. Jen velice vzácně dosahují vily určité architektonické kvality. Koncem 90. let a po roce 2000 opět narůstá výstavba obytných domů, které jsou řešeny buď jako solitéry, nebo jako typizované menší domy v koloniích. Po roce 1995 vznikla obchodní zóna kolem Strakonické třídy, zejména po její severní straně. Ve městě vznikly v Mánesově ulici dva nové mosty přes Malši a Mlýnskou stoku, které propojily Linecké předměstí s Vídeňským. V roce 1995 byla vypsána soutěž na nový územní plán města. Vítězem se stal Ateliér Brno kolektiv Patra Hrůši a Petra Pelčáka. Konečnou podobu plánu město schválilo v roce 2000. Zásadou urbanistické koncepce územního plánu je ochrana identity všech městských částí. Ve stávajících čtvrtích by nemělo docházet k plošným demolicím. Významným prvkem územního plánu je návrh kříže dvou základních pěších tras. Jedna trasa vede z Jihočeské univerzity ve Čtyřech Dvorech, přes městské jádro do Lannovy třídy s průchodem pod nádražím a druhá z Pražské třídy, do městského jádra a ulicí F. A. Gerstnera směrem k nemocnici. Plán je dále určen ideou zelených klínů, kultivovaných zelených ploch směřujících z příměstských ploch za okraj vnitřního města a v případě řek až do jeho centra. Zásadou řešení dopravny je, aby komunikace I. třídy neprocházely vnitroměstským územím. Na východní straně aglomerace se počítá s územím pro dálnici ve směru z Prahy do Horního Rakouska. Současné výpadové radiály a vnitroměstské okruhy, např. Mánesova ulice, Nádražní třída ad. se mají změnit v kompaktně obestavěné městské třídy s potlačenou tranzitní dopravou. S intenzivnější urbanizací je počítáno v území mezi železnicí a budoucím východním obchvatem. Literatura: Karel Kuča, urbanistický vývoj (heslo), Encyklopedie Českých Budějovic. 2. rozšířené vydání, České Budějovice 2006, s. 582-590. Karel Kuča, Vojtěch Štorm, územní plány (heslo), Encyklopedie Českých Budějovic. 2. rozšířené vydání, České Budějovice 2006, s. 592-594. Eva Žáčková, Architektura jihočeského regionu, 1918-1938: České Budějovice, Strakonice, Písek, Blatná. (Diplomová práce), Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2003, s. 17-27. Daniel Kovář, Pavel Koblasa, Ulicemi města Českých Budějovic. Jelmo 1998.

seznam objektů 1 - Hroznová č.p. 325 2 - Kanovnická čp. 75 3 - Karla IV. čp. 92 a 93 4 - Krajinská čp. 30 5 - Krajinská čp. 37 6 - Krajinská čp. 224 7 - Krajinská čp. 248 8 - Přemysla Otakara II čp. 1, 2, 4, 5 9 - Přemysla Otakara II čp. 125 10 - Radniční čp. 133 11 - Sokolský ostrov čp. 402 12 - Sokolský ostrov čp. 462 - sokolovna 13 - Sokolský ostrov čp. 462 – tribuna 14 - Široká čp. 432 15 - Široká čp. 452 16 - U Černé věže čp. 69 17 - U Černé věže čp. 304 18 - Zátkovo nábřeží čp. 9 19 - Hálkova čp. 830 20 - Husova čp. 1845 21 - Husova čp. 1846 22 - Husova Dlouhý most 23 - Palackého nám. čp. 1154 24 - Pražská čp. 1255 25 - Pražská čp. 1280 26 - Pražská čp. 2239 27 - Puklicova,Hrubínova,Nerudova čp.980-989 28 - Staroměstská čp. 2469 29 - Dukelská čp. 714 30 - Boženy Němcové čp. 399 31 - Lidická čp. 135, 136 32 - Lidická čp. 1700

zhodnocení Hlavní krajské sídlo České Budějovice je městem s největším výskytem kvalitních architektury v jižních Čechách. Z hlediska celorepublikového hrálo toto město ve vývoji architektury většinou roli provincie, před rokem 1918 byla pro něj centrem Vídeň, či jiná rakou-uherská města, po roce 1918 především Praha. Pouze dvakrát se v historii z této úlohy vymanilo. Poprvé to bylo v meziválečné době kdy se České Budějovice staly dokonce tvořivým centrem díky osobnosti architekta Karla Chocholy, který nezávisle na Praze či jiných centrech meziválečné architektury rozvíjel aktuální dobové styly purizmus a funkcionalizmus. Po druhé Budějovice vynikly v 90. letech 20. století, kdy se staly lokálním architektonickým centrem, významnějším než jiná krajská centra, vyjma Prahy, Brna a Liberce. Tohoto postavená dosáhly zejména díky stavebním realizacím pražských ateliérů a místnímu Ateliéru 8000 Martina Krupauera a Jiřího Stříteckého, který vysoce přerůstá místní průměr. Prvním zpracovávaným územím je katastrální území České Budějovice 1, jehož podstatnou část tvoří Městská památková rezervace. Uplatnění architektury konce 19. a zejména 20. století byla v centru města omezena ohledem na cennou historickou zástavbu. Proto jsou tyto domy spíše ojedinělými solitéry v historické zástavbě. Jedním z příkladů historizující architektury v historickém centru města je palác spolku Biene, který je ukázkou německé neorenesance. Unikátními stavbami z období do roku 1918 jsou Českobudějovická spořitelna od Vídeňského architekta Henricha Rieda, Obchodní dům Leopolda Hájíčka a hotel Slunce od Antonína Hübschmanna. Česká spořitelna je kvalitní ukázkou vídeňské moderny. Obchodní dům Leopolda Hájíčka je projevem čisté secese a zadruhé je unikátní svým konstrukčním řešením a uplatněním kovové prosklené fasády. Hotel Slunce je ranou ukázkou art-deca v regionu. Z doby po roce 1918 je vynikajícím funkcionalistickým dílem celorepublikové úrovně Českobudějovická záložna či Obchodní dům Bedřicha Sadovského. Unikátní stavbou je tribuna stadionu na Sokolském ostrově, která je jednou z prvních puristickým staveb v Čechách. Objekt hvězdárny je v rámci České republiky ojedinělou ukázkou meziválečné stavby sloužící pouze pro účely astronomie. V období po roce 1945 je zásadní stavbou Plavecký stadión, který svým technickým řešení je sportovní stavbou celorepublikového významu. Hodnotným dokladem architektury 2. poloviny 20. století je dostavba hvězdárny. Z období po roce 1989 patří k výrazným dílům, díky nimž se Budějovice staly lokálním architektonickým centrem, dostavba a rekonstrukce radnice od pražských architektů Michala Kohouta a Zdeňka Jirana. Kvalitní drobnou stavbou je lávka přes mlýnskou stoku od Romana Kouckého. Výzkum katastrálního území číslo 1 je téměř hotový, zbývá doplnit několik málo objektů, a to zvláště stavby z konce 19. století. Katastrální území České Budějovice 2 je oblastí především sídlištní zástavby. Z tohoto území byly zatím vybrány nejšpičkovější stavby. Výběr staveb je třeba doplnit o zbylé stavby, které se kvalitou těmto stavbám blíží. Dále je třeba zhodnotit sídliště z hlediska urbanistického, technologie výstavby a vytipovat i cenná výtvarná díla na veřejných prostranstvích. Zástupcem meziválečného období je Kostel sv. Vojtěcha s farou od známého pražského architekta Jaroslava Čermáka, jedná se o modernisticky pojatou tradiční architekturu i typové schéma sakrální stavby. V mezinárodním stylu druhé poloviny 20. století byly pojaty vynikající budovy Jihočeského biologického centra ČSAV Aloise Hlouška a Vladimíra Zdvihala a Pavilonu zootechnických kateder zemědělské fakulty od Ladislava Konopky a Aloise Hlouška. Špičkovou ukázkou postmoderny přelomu 80. a 90. let 20. století je denní stacionář Arpida od známých

pražských architektů Línka a Miluniče. Příkladem neofunkcionalismu 90. let 20. století v Čechách je stavba Fitness a obchodního centra Pouzar dílo českobudějovického Ateliéru 8000. V katastrálním území České Budějovice 3 jsou z hlediska výběru hodnotné architektury zásadní oblasti Pražské předměstí, Pražské sídliště a Voříškův Dvůr. Pražské předměstí je téměř celé pokryté výstavbou hodnotných činžovních domů z 19. století. V celku města se jedná o unikátní celek, který by si zasluhoval plošnou ochranu. Z hlediska architektury 2. poloviny 20. století je významné Pražské sídliště a část U hřbitova, ve kterém se setkáme se stavbami stavěnými od 50. let 20. století. Vyskytují se zde experimentální stavby, například Koldům, který byl první panelovou stavbou v jižních Čechách. Architektonicky a urbanisticky zdařilé celky, jako je například soubor sídliště Pařížské komuny s dlouhými zahnutými panelovými domy s průchody tzv. hokejkami, součástí jeho veřejného prostranství je unikátní krytý chodník podél Pražské třídy. Vysoké architektonické hodnoty dosahují také například objekty Pasové kontroly školy při Pražské třídě, škola v Kubatově ulici od Ladislava Konopky a Aloise Hlouška, budova Pošty 4 od týchž autorů, kvalitní stavbou je i obchodní dům Družba od rovněž Konopky a Hlouška. Typologicky unikátní je soubor staveb zvaný Juvel. V ploše Pražského sídliště se zachovala starší vilová zástavba a prvorepublikové činžovní domy, zvláště cenný je soubor gážistických domů od významného architekta Bohumila Slámy při ulicích Puklicově, Nerudově a Fr. Hrubína. Špičkovou soudobou stavbou je dům s pečovatelskou službou od autorů Petra Bouřila, Jaroslava Hláska, Antonína Holubce , Víta Másla a Jana Mužíka. V jižní části oblasti západně od Pražské třídy se nachází dvě pozoruhodné secesní budovy. Jedná se o První státní průmyslovou školu od Antonína Hübschmanna a budovu Dívčího lycea spolku Ludmila od Josefa Záruby – Pfeffermanna, která se stylově pohybuje na rozmezí secese a historismu. V jihozápadním rohu katastru se nachází prvotřídní architektonické dílo Dlouhý most od Romana Kouckého. Na východní straně od Pražské třídy se nachází významné stavby z 2. poloviny 20. století. Celorepublikově významná je stavba Telekomunikací od autorů Kozla a Koutského, dále je zde situovaná nejvyšší jihočeská výšková stavba, hotel Gomel, postavený ve stylu oficiálního brutalismu. Kvalitní stavbou 90. let 20. století je Česká pojišťovna od Dagmar Polcarové, Libora Erbana a Jiřího Brůhy. Nejnovější realizací je zdařilá konverze bývalé vojenské pekárny na obchodní centrum IGY od Ateliéru 8000. Tento objekt vhodně urbanisticky zcelil nároží Pražské a Pekárenské ulice a jakožto výrazný akcent vizuálně tuto část pozdvihl. V Pekárenské ulici se nachází špičková minimalistická architektura Tiskárna Ladislava Karmáška od Ivana Kroupy a Radky Kurčíkové. V ulici J. Š. Baara byla v roce 2001 realizována jedna z mála soudobých sakrálních staveb v jižních Čechách modlitebna Sborového domu Církve bratrské od Libora Erbana. V severním cípu katastrálního území Č. Budějovice 3 se nachází architektonicky cenné dílo z přelomu 60. a 70. let 20. století přesahující průměr regionu nové Kramatorium od Borise Čepka a Jana Bendy pohybující se v intencích mezinárodního stylu. Poslední oblastí zajímavou z hlediska moderní architektury je Voříškův Dvůr. Ve kterém se setkáváme s unikátním souborem atriových domů od Ladislava Konopky, situovaných na nábřeží Vltavy a dále drobnáý sídlištní soubor s obslužným zázemím. Prozatím byly z katastrálního území číslo 3 zpracovány některé nejvýznamnější objekty. V příštích letech by měla být podrobně zpracována čtvrť Pražského předměstí s činžovními domy z 19. století a oblast U Hřbitova, Pražské sídliště a Voříškův Dvůr. Katastrální území číslo 6 sestává z oblasti okolo Lannovy a Žižkovy ulice, která je zhusta tvořena činžovní zástavbou především z 19. století, dále průmyslovou čtvrtí, obytnou čtvrtí Havlíčkova kolonie postavenou zejména za První republiky a částí Mladé, které je bývalou vesnicí, v níž se od 70. let 20. století hojně rozvinula výstavba rodinných domů. V prvně zmiňované oblasti se na východním konci Žižkovy ulice setkáváme se dvěma významnými budovami. Na severní straně je to secesní hotel

Grand navržený známými architekty a staviteli bratry Kavalírovými. Na jižní straně významná současná realizace Ateliéru 8000 Autobusové nádraží s obchodním centrem Mercury. Na západním konci Lannovy třídy se nachází celorepublikově ceněněná dekonstruvistická dostavba budovy Československé obchodní banky od téhož ateliéru. Jižně od Žižkovy třídy na Senovážném náměstí se nachází významný soubor Domu kultury ROH (dnes Metropol), jehož architektura se stylově pohybuje na pomezí pozdní socialistického realizmu, mezinárodního stylu a brutalizmu. V Havlíčkově kolonii se nachází větší počet hodnotných meziválečných vil od významných architektů i místních stavitelů. Prvořadou stavbou je funkcionalistická vila JUDr. Fr. Švece od pražských architektů Podzemného a Ossendorfa, která bezesporu patří k nejhodnotnějším funkcionalistickým stavbám v celém Jihočeském kraji. V katastrálním území číslo 7 je v jeho severní oblasti kolem Mánesovy a Lidické třídy bohatě zastoupena kvalitní architektura 2. poloviny 20. století. V jižní části katastru najdeme vilovou a činžovní výstavbu zejména z období První republiky. V severní části se setkáváme s unikátní stavbou v bruselském stylu Letním kinem s restaurací, dále experimentální stavbou koldomu Experiment od Jana Bendy, stavbou Stavoprojektu v mezinárodním stylu od Ladislava Konopky a Aloise Hlouška, skulpturální stavbu Památníku a muzea revolučního dělnického hnutí od týmu Jana Maláta. V jižní části katastru se nachází ve vilové části mezi ulicí E. Pittera a L. B. Schneidera několik puristických a funkcionalistických vil, patřící ke špičce v Jihočeském kraji, jsou to vily od místních architektů Karla Chocholy, Františka Petráše, vila od německého architekta Josefa Hahna a Pražana Bedřicha Adámka. V 60. letech 20. století zde vznikl rodinný dům Borise Čepka, který sleduje ideu vznášející se architektury a v roce 2006 vynikající vila u Vltavy od autorů Matysky a Uhlíka. Jižně od Schneiderovy ulice se nachází krajská nemocnice, jejíž pavilony chirurgický, infekční a porodnici s gynekologií navrhl koncem 30. let 20. století známý specialista na nemocniční budovy Bedřich Adámek. Vyjmenované stavby v katastrálních územích Č. Budějovice 3, 6 a 7 jsou nejkvalitnější vrstvou architektury v těchto místech, tento seznam lze doplnit ještě několika souměřitelnými stavbami a pak o něco nižší a přesto kvalitnější produkcí.