Česká Kanada očima studentů Závěrečná zpráva studentského projektu
Soukromé reálné gymnázium Přírodní škola, o. p. s. Kolektiv autorů Praha 2010
Obsah Obsah....................................................................................................................................................... 2 Poděkování .............................................................................................................................................. 4 Autoři ....................................................................................................................................................... 5 Úvod ........................................................................................................................................................ 6 Záměr....................................................................................................................................................... 7 Metodika ................................................................................................................................................. 8 Co je to fotografie a její historie .............................................................................................................. 9 Vývoj černobílé fotografie ................................................................................................................. 10 Joseph Niecephore Niepce ............................................................................................................ 10 Luis Jacquese Mandel Daguerre .................................................................................................... 10 F.S.Archer a kolodiový proces ....................................................................................................... 10 „suchý proces“............................................................................................................................... 10 Vývoj barevné fotografie ................................................................................................................... 11 Fotografický film ................................................................................................................................ 11 Vývoj moderní fotografie .................................................................................................................. 12 CCD a digitální fotoaparáty............................................................................................................ 12 Autorské cykly ....................................................................................................................................... 13 Martin Třešňák – cyklus „Lidé“ .......................................................................................................... 14 Karel Kudláček – cyklus „Absurdity“ .................................................................................................. 15 Vojtěch Nedbal – cyklus „Kopírováním k dokonalosti ...“ ................................................................. 16 Karel Vinš – cyklus „Vodní plochy a světla v krajině“ ........................................................................ 17 Dominika Adamcová – cyklus „Jiný svět“ .......................................................................................... 18 Tomáš Mucha – cyklus „Bunkry“ ....................................................................................................... 19 2
Jindřich prošek – cykly „Schránky“, „Šmírák“ a „Fokus v krajině“..................................................... 20 Jakub Melichar – cyklus „Zaostřeno na!“ .......................................................................................... 22 Štěpán Řehák – cyklus „Odraz ve vodě“ ............................................................................................ 23 Společné cykly ....................................................................................................................................... 24 Srovnávací fotografie ........................................................................................................................ 24 Fotograf v krajině .............................................................................................................................. 30 Závěrem ................................................................................................................................................. 34
3
Poděkování Poděkování patří zejména panu učiteli Přírodní školy RNDr. Marku Maturovi, Mgr. Petru Martiškovi a Mgr. Magdaleně Bartákové, kteří byli odbornými konzultanty jednak co se technické stránky fotografování týče, tak i po stránce umělecké. Dále díky Ondřeji Přibylovi a Eriku Čiperovi, kteří na přednáškách prezentovali pro insiraci své cykly nebo popisovali fotoaparáty. Podkování patří v neposlední řadě Michalu Šebovi, který nás provedl výstavou „Double fantasy“ v praţském Rudolfinu.
4
Autoři Martin Třešňák (7. ročník)
vedení skupiny, cyklus
Karel Kudláček (7. ročník)
cyklus „Absurdní střety“
Vojtěch Nedbal (7. ročník)
cyklus
Karel Vinš (4. ročník)
cyklus
Dominika Adamcová (3. ročník)
cyklus
Tomáš Mucha (3. ročník)
cyklus
Jindřich Prošek (3. ročník)
cyklus
Jakub Melichar (1. ročník)
cyklus
Štěpán Řehák (1. ročník)
cyklus
5
Úvod Jsme součástí krajiny. Je všude kolem nás. Kaţdý se na ni ale dívá jinak. Někdo ji vnímá jako jeden velký celek, jiný jako mnoho detailů, které dohromady tvoří jeden pohled. Je rozmanitá. Nejen lesy, louky, pole, či města tvoří krajinu. Existuje mnoho detailů, které jsou na první pohled lidskému oku neviditelné. Vyjmutí takovýchto detailů i celků z prostoru a jejich přenesení napomáhá k jejich poznání a objevení. Jedním ze způsobů, jak tohoto docílit je přenesení na papír pomocí fotoaparátu. Jde o proces, který je znám uţ více neţ sto let. Stále se postupně vyvíjí – od fotopapíru po pixely. Kaţdé takovéto zachycení prostoru (vyfotografování) můţe mít jiné poslání. Dokumentární či umělecký. Umělecká fotografie se snaţí vyvolat u pozorovatele různé emoce (například napětí, neklid, rozesmutní, nebo naopak i rozesměje). Dokumentární fotografie naopak má funkci zejména popisnou, přesto však můţe navodit i pocit, který měl autor. Česká Kanada je oblastí zapomnění i objevení, krajinou krásných přírodních úkazů i absurdit vytvořených člověkem v posledním půlstoletí. Některé krásy tohoto kraje, které vznikly v důsledku komunismu, jsou ale zcela neznámé. Stejně tak mohou být, ať uţ záměrně či nechtěně, zapomenuta i prapodivná místa tohoto kraje. Zejména právě minulý reţim zanechal v této oblasti velkou stopu výstavbou ţelezné opony. Lidé, kteří zde ţili, krajinu museli opustit, místo nich přišli jiní a krajina se tak začala postupně odlišovat od jiných míst. Počaly vzrůstat velké lesní celky, s nimi se měnily některé rybníky ve stojaté mokřady či vesnice v kamenitá pole. Někde se ke starým zachovalým stavbám přistavovaly jiné, tehdy modernější budovy, které dnes vypadají hrůzostrašně a připomínají tak temnou dobu po druhé světové válce. Kdyţ projíţdíme dnes kolem těchto míst, ani nám nepřipadají zvláštní. Podobných pozůstatků či úkazů je i jinde mnoho. Pokud se ale více zaměříme na jednotlivé pohledy, ať uţ louţe na silnicích, praţce na kolejích či snad zahrádky s rybníčky, zjistíme, ţe nejde jen o obyčejná místa. Louţe odráţejí své okolí ve zkreslené podobě, na praţcích je viditelné stáří a kaţdá myšlenka dělníků při stavbě, zahrádky se stávají oblíbeným místem pro odpočinek a vydechnutí po těţkém pracovním dni. Právě pomocí fotografie lze tato místa ukázat v odlišném světle, neţ je vídáme letmým pohledem při procházce. Je tak moţné srovnat podobná místa mezi sebou a povšimnout si různých detailů, které běţně ani nezaregistrujeme. V následujících stránkách v jednotlivých cyklech kaţdého autora je zaznamenán určitý pohled na realitu. Krajina, lidé, stavby, skrytá příroda,... Kaţdý cyklus má své poslání a měl by ukázat různé pohledy na svět podle toho, jak ho vnímá začínající mladý fotograf.
6
Záměr Záměrem projektu je přiblíţit Českou Kanadu z jiného hledesika a to z hlediska fotografického. Rozhodli jsme se, ţe pomocí fotek krajiny představíme krásy onoho kraje. Způsobů se naskytlo mnoho, ať uţ klasiská krajinářská fotografie, tak fotografie lidské zástavby v různých působivých celcích. Velmi okrajově jsme se zabývali i samotnými lidmi. Těmito prostředky chceme „prozkoumat“ Českou Kanadu, čímţ se lišíme od ostatních klasických výzkumových (vědeckých) skupin. Výstupem není práce s dotazníky a tabulkami, ale výstava. Jsme v podstatě první skupina, která na naší školní Expedici dělá, hlavně uměleckou práci a proto i my jsme zvědaví, jak se celá věc nakonec vyvine. Doufáme, ţe tímto obohatíme zatím čistě věděckou historii expedičních prací a zárověn se však naučíme něco zcela nového a zajímavého.
7
Metodika Přípravná fáze v Praze počínala návštěvou výstav „Double fantasy“ – digitální fotografie krajiny a „Krajina / obraz / fotografie“ – výstava starých fotografií krajiny focených a vyvolávaných různými technikami. Kaţdý z nás si svou práci s fotoaparátem osvojoval pomocí několika cvičení zaměřených na technickou i kompoziční stránku fotografie. Nejprve jsme kaţdý zkusili nafotit deset fotek, abychom si vyzkoušeli ovládání fotoaparátu. Pomocí zvětšování clony jsme trénovali focení v určité hloubce ostrosti. Na krátký čas jsme se snaţili zachytit pohybující se sportovce a naopak na dlouhý čas temné aţ noční momenty (krajina, město, jedoucí auta, atd.). Dále jsme absolvovali přednášky několika zkušenějších fotografů (Marek Matura, Erik Čipera, Ondřej Přibyl), kteří nám povídali o technické stránce fotografie, historii fotogramu a fotografie a kompozici. Zároveň nám někteří z nich (Erik Čipera a Ondřej Přibyl) představovali své vlastní autorské cykly a jejich moţné provedení (černobílé a barevné, velké a malé formáty). Vybrali jsme si (kaţdý z nás) jednoho fotografa, jímţ jsme se nechali inspirovat pro nalezení vlastních témat a následně i tvorbu cyklů. Během pobytu v zájmové lokalitě (Česká Kanada) jsme kaţdý fotografovali pro vlastní autorské cykly, které se zároveň postupně formovaly aţ do konečné fáze výběru několika jednotlivých fotek vystihující zvolený autorský cyklus. Kromě těchto cyklů jsme tvořili i cykly společné, tedy „srovnávací fotografie“, tedy srovnání historických fotografií krajiny a staveb se současným stavem a „fotograf v krajině“ – fotografie nás navzájem, jak fotíme. Veškeré nafocené materiály jsme zálohovali do dvou počítačů (kvůli ztrátě) a následně z nich pak vybírali fotografie pro své i pro společné cykly.
8
Co je to fotografie a její historie Nikdo z nás si nedokáţe představit ţivot bez fotografie. Fotografie jsou všude kolem nás a působí na nás skrz reklamu, skrz internet a další média. Dnes jiţ také umíme fotografie rozpohybovat a vytvořit z nich za pomocí hudby dojemný americký film. Ne vţdycky však bylo tak jednoduché vytvořit fotky jako v dnešní době. Přijít s foťákem, na automatický reţim všechno vyfotit. Doma jen propojit kabel mezi foťákem a počítačem a fotky zálohovat, upravovat, posílat a pořád si je prohlíţet. Dokonce je uţ i moţné posílat fotky mobilem. Pokusím se vám proto nastínit, jak vznikala fotografie jiţ od raného vývoje. Jiţ od pravěku se snaţili lidé zachytit nějaký obraz. Jistě znáte malby a kresby z jeskyní po celém světě. Jednoduché ale hezké. Jak se psala historie, snaţili se lidé vylepšovat to, jak co nejvěrněji a nejpřesněji zachytit obraz ve svém okolí. Vylepšovaly se barevná barviva (především přírodní), aby se ozdobily. Namodro nabarvené oblečení indigem provázelo téměř celý starověk. Nelze ani opomenout odstíny hnědi a červeně. Ve středověku bylo objeveno, ţe pokud máme světelně uzavřenou místnost a uděláme ve stěně malý otvor směrem ven, pak nám sluneční světlo poskytne okouzlující záţitek. Obraz, který by byl vidět skrz díru se nám promítne na protější stěnu. Jedná se tedy o přístroj, jímţ lze na rovné ploše zachytit obraz skutečnosti. Moderní fotoaparát s ní má dodnes mnoho společného Jedinou nevýhodou takového obrazu je přetočení obrazu a rozmazání. Takzvaná CAMERA OBSCURA (neboli temná místnost) byla známa jiţ od 9.století. Tehdy se ale camera obscura vyuţívala pro astronomii. Podrobně byla popsána Leonardem da Vincim, učencem 15.století. v 16 století jiný Ital Giambattista della Porta vloţil do otvoru čočku. S ní pak získal ostřejší obraz. Od té doby se kamera obscura poţívala jak v kapesních formítek tak i ve větších (rozhledny, majáky atp.).
Camera obscura
Mezi 16. – 17. stoletím objevili někteří chemici, ţe některé látky, pokud se nachází volně v otevřeném prostoru, mění na světle barvu. Domnívali se tedy proto, ţe tento jev má na 9
svědomí teplo. Dnes uţ ale víme, ţe je to světlo (fotony), které mění barvy chemických látek. V roce 1725 zjistil Heinrich Schulz, ţe látkou, která na světle mění barvu, jsou soli stříbra.
Vývoj černobílé fotografie Úplnými pratatíky fotografie na papíře byly tři nejvýznamnější páni: Joseph Niecephore Niepce, Luis Jacquese Mandel Daguerre a F.S.Archer. Kaţdý z nich vloţil do vývoje veškeré dovednosti i peníze. Jim dnes vděčíme za veškeré fotografie.
Joseph Niecephore Niepce S první fotografií přišel právě Joseph Niepce. Zajímal se o litografii. Tenkrát se tisklo jen na vápenec, ale on se ho snaţil nahradit jiným materiálem. Postupně vyzkoušel měď, zinek, sklo a stříbro. Jeho první fotografie na skle s citlivou vrstvou asfaltu se bohuţel rozbila. Druhá fotografie se dochovala dodnes. Byla vytvořena na cínové desce a expozice trvala 8 hodin.
Luis Jacquese Mandel Daguerre Často je neprávem přisuzován objev fotografie panu Daguerrovi, i kdyţ první vynálezcem fotoaparátu byl Joseph Niepce. Daguerr vymyslel, jak získat ostřejší fotku při expozici dlouhé jen několika minut. Během pokusů totiţ zjistil, ţe pokud se vystaví stříbrná deska působení rtuťových a jodových par, dochází po expozici ke vzniku ostré fotografie. Tato metoda, tj. daguerrotypie, byla dobrá, ale přesto měla několik much. Z obrázků například nebylo moţné vytvářet kopie a povrch fotografie byl citlivý a musel být uchováván za sklem. Obraz byl zrcadlově převrácen. Nebezpečnost a toxicitu chemických látek samozřejmě také nebylo moţné počítat k výhodám. Daguerrotypie zaznamenala rozmach v 1. pol. 19.stol. a v roce 1861 byla nahrazena koloidovým, neboli „mokrým procesem“.
F.S.Archer a kolodiový proces Objev mokrého procesu pochází od angličana F. S. Archera. Ten pouţíval roztok střelné bavlny s lihem a éterem. Tenká vrstva tohoto roztoku se koupala asi 2 min v roztoku dusičnanu stříbrného. Ještě za mokra se fotografie exponovala, poté se vyvolala a ustálila. Nevýhodou byl to, ţe pokud chtěl fotograf fotit fotografii mimo dílnu, musel si sebou vzít mnoho objemných věcí – stan, roztoky (tehdy ještě ve skle) a další. Naproti tomu bylo výhodou, ţe mohla být z fotografie vytvářena kopie. A jak uţ to v historii bývá, i tento objev byl překonán a nahradil ho tzv. „suchý proces“.
„suchý proces“ Ze začátku poskytoval tento proces fotografům ve špatné kvalitě, a tak většina tehdejších fotografů upřednostňovala mokrý kolodiový proces. V postupném vývoji se nejvíce vyznamenal fotograf Talbot, který objevil světlocitlivý bromid stříbrný. „Suchý proces“ však nejvíce vyvinul anglický lékař Richard Maddox, který pouţíval koloidum spolu s ţelatinou a bromidem stříbrným. Od té doby se pouţívají stejné desky dodnes, i kdyţ v lepší kvalitě.
10
Vývoj barevné fotografie První metodou barevné fotografie byl autocrome. Výroba takovéto fotografie byla velice originální. „Příprava fotografií zhotovených autochromovou technikou byla velmi zvláštní, a proto jistě stojí za zmínku. Nejdříve se umyla skleněná deska, po jedné straně se pokryla směsí včelího medu a smůly. Díky tomu pak zůstala po zaschnutí lepkavá. Poté bylo třeba připravit škrob. K tomu se využívala bezbarvá zrnka bramborového škrobu, která se ještě prosela na velikost 10-15 mikrónů. Na čtvereční milimetr se pak vešlo až 700 zrnek. Ty se obarvily na zelenou, fialovou a oranžovo- červenou. Když se tyto barvy smíchaly, vznikla šedivá směs, která se ale během času měnila. Potom se zrnka nanesly na lepící stranu desky a rozmačkaly se prostřednictvím jehly, která rotovala ze strany na stranu, dokud všechna zrníčka pečlivě nerozmělnila. Dále se použil prach ze sazí, kterým se ucpaly mezery mezi zrníčky škrobu a celá vrstva se přelakovala. Lak jednak chránil vrstvu škrobu, ale především zlepšoval optické vlastnosti. Na lak se následně nanesla panchromatická černobílá emulze, která, na rozdíl od černobílého filmu, byla citlivá na úplně každou barevnou složku stejně. Deska se umístila do fotografického přístroje emulzí dozadu, před objektiv bylo třeba dát žlutý filtr. Postup vyvolávání je podobný jako u dnešních diapozitivů. Finále je, že se emulze překryje druhým sklem a dá se do projektoru nebo lze použít i diaskop. Celé kouzlo je v tom, že při prohlížení se zrnka škrobu zbarvují, při fotografování je naopak filtruje, takže výsledkem je první opravdová barevné fotografie.“ (citace: http://www.digimanie.cz)
Fotografický film Vynález fotografického filmu můţeme připočítat panu Eastmanovi. Eastman vytvořil fotografický černobílý celuloidový fotografický film. Tím dochází k expanzi fotografie po celém světě. V roce 1888 vyrábí Eastman první fotoaparát značky Kodak. O té doby se stává fotografování velice jednoduchou činností. V roce 1900 se začal vyrábět fotoaparát Kodak Brownie za cenu 1 $. V roce 1908 byl patentován barevný film. Ten se na trhu objevil aţ v roce 1935. Od roku 1963 je moţné vyuţít okamţitou fotografii, kterou přišla firma Polaroid. Jedná se o barevné emulze, které nepotřebovali ţádné další zpracování a na papíře se objevily během několika minut.
11
Vývoj moderní fotografie CCD a digitální fotoaparáty
Absolutním převratem byl vynález tzv. bezfilmového fotoaparátu, tedy digitálu. Firma Kodak na tomto výzkumu pracovala jiţ během 70. let 20. století. Výsledek se dostavil aţ v roce 1988, kdy byl představen první digitální fotoaparát s interní pamětí 16 MB. Jeho cena byla 13 000 $. O fotografii se zajímali nejen vědci, ale také umělci. Zanedlouho poté i armáda, policie a další bezpečnostní sloţky. Dnes nalezneme fotografii ve všech médiích (kromě radia). Úplně první fotoaparát zapisující na karty Compact Flash byl pak Kodak DC-25 v roce 1996. Dalším významným přelomovým rokem v historii moderní fotografie byl rok 1999, kdy byla představena první zrcadlovka vyrobená samostatně tradičním výrobcem. Tento fotoaparát byl přístupný pouze pro profesionální fotografy. Jednalo se Nikon D1, který jste tehdy mohli pořídit za cenu 6 000 USD. První zrcadlovkou, která se svými vlastnostmi i cenou přiblíţila amaterským uţivatelům a taky pro ně byla vyrobena, byl v roce 2003 Canon EOS 300D. Jeho cena se pohybovala kolem 1000 USD. fotografie převzaty z www.digimanie.cz
12
Autorské cykly V následujících podkapitolách jsou popsány „osobní cykly“ jednotlivých autorů. Kaţdý cyklus zahrnuje uvedení do tématu s důvody, proč si autor vybral právě dané téma pro fotografování. Po technických údajích o aparátu následují miniatury fotografií, které budou prezentovány na výstavách. V závěru kapitoly jsou shrnuty společné cykly ... a ... (viz str. ...).
13
Martin Třešňák – cyklus „Lidé“ Fotit lidi mi příjde mnohem zajímavější neţ focení přírody, né ţe by přiroda nebyla zajímavá, ale proto, ţe mi to podle mne moc nejde. A podle toho jsem, se také rozhodl, ţe budu mít cyklus o lidech. Fotit člověka ale vyţaduje dobrý nápad, protoţe jenom chodit a fotit momenty, je pro mne práce přilíţ drzá a netroufám si na ní, nemluvě o absenci tele objektivu, který by byl pro takovou práci velmi příhodný. Po konzultaci s paní učitelkou Bartákovou jsem se rozhodl pro cyklus zaměřený na lidi a jejich oblíbená místa v krajině. Tento záměr kombinuje, jak krajinu, tak lidi, coţ byla nejlepší varianta. Takto budu moci fotit jak krajinu tak lidi.
My lidé jsme velmi zajímavý tvorové a často si to ani neuvědomujeme. Stačí se projít po ulici a všímat si ostatních a zjíste spousty fascinujících věcí, které si vůbec ani neuvědomujeme. Ţijeme tak tak pohlceni sami do sebe a do svých problémů a radostí, ţe často vůbec nesoustředíme na svoje okolí. Posloucháme svoje mp3 přehravače, čteme svoje kníţky a noviny a vůbec se nesoustředíme na přítomnost a z toho poté vzniká mnoho zbytečných problémů. Většinu z nás kaţdodennost pohltila tak, ţe se lze jen teţko odpoutat. Spousta lidí, hledá řešení v dělání nevšedních věcí aby odpoustali sami sebe. Já jsem se rozhodl, ţe lidi kolem mne obohatím, tím ţe je budu fotit. Jestli to zní nějak pyšně a nafoukaně, tak to je to špatně. Prostě se chci akorát lidí zeptat jak se mají, udělat pár fotek, zachytit pár nenávratných momentů našich lineárních ţivotů, opětovat úsměv a jít o dům dál.
14
Karel Kudláček – cyklus „Absurdity“ Během posledních sto padesáti let se lidská kultura mnohokrát změnila. Stačilo pár let, aby se začaly v 19. století stavět ţeleznice a silnice pro nové technické vynálezy. S příchodem průmyslové revoluce se krajina mohutně proměnila. Nebylo jiţ potřeba koňské síly, tedy alespoň ne v takové míře. Hlavním prvkem tehdejší doby se stal parní motor a počal rozvoj snad veškerých oborů. Také mj. vznikla první fotografie. O několik desítek let později se nezměnila pouze kultura, ale i krajina. Důvodem byla první světová válka a následné meziválečné období. Došlo nejen k další vlně stavění a opravování měst a vesnic, které poničila válka, ale i k dalšímu hospodářskému rozvoji. Po druhé světové válce přišlo rozdělení Evropy na dva celky několika sty kilometrů dlouhé ţelezné opony. Nastala určitá doba temna pro východní blok zemí. V místech, kudy vedla komunisty postavěná ţelezná opona, zůstala krajina téměř padesát let nedotčena. Dodnes zůstala netknutou divočinou bez civilizace. Zkusit si jen představit, jak vypadala krajina v 19. století nebo na konci druhé světové války mě více neţ zajímalo. Chtěl jsem vědět, jak moc se mohla krajina lišit v jednotlivých dobách. Kaţdá tato doba zanechala stopy v krajině, proto jsem se rozhodl, ţe ji vyhledám a zachytím na fotografii. Úkol to určitě nebyl jednoduchý, coţ byl moţná také jeden z důvodů, proč jsem svůj cyklus nakonec zaměřil trochu jiným směrem. Hlavní důvod pro přehodnocení svého cyklu jsem našel, kdyţ jsem vyfotografoval kapličku v jisté vsi, jejíţ součástí bylo dopravní parabolické zrcadlo, kontejnery pro třízený odpad a odporná socialistická zastávka. V této kompozici jsem našel cosi zvláštního. Jaké si propojení všech dob, které jsem měl původně v úmyslu fotit. Stará kaple a u ní namáčknuté kontejnery a betonová budka. Určitý střet několika dob, které spolu dohromady tvoří něco tak odlišného a absurdního. Začal jsem si více všímat takovýchto „střetů“. Ať uţ šlo o moderní poštovní schránku a vrata přivrtaná do zdi sakrální stavby, socialistickou děkovnou sochu za osvobození Rudou armádou, či snad o kostel přestavěný na obytnou chatu, určitým způsobem to znázorňovalo, jak člověk dokáţe vytvořit vědomě i nevědomě tak na pohled absurdní věci. Při snaze vyhledávat a fotografovat místa, kde se protíná více dob, jsem narazil i na jiné bizardnosti. Nešlo o střety několika odlišných dob, ale o nevkusnosti a přehnanosti. Nakonec jsem propojil svou původní myšlenku, fotografovat jednotlivé doby, dohromady s novým tématem a zaměřil se tak na jiţ řečené střety několika kultur a nepochopitelné absurdity, které člověk dokázal vytvořit. Vlastním starý digitální fotoaparát (Canon powershot A40), který nedisponuje příliš velkými moţnostmi nastavení (clony, citlivosti čipu a času), přesto jsem se snaţil zachytit skutečnou realitu s minimálními pozdějšími úpravami.
15
Vojtěch Nedbal – cyklus „Kopírováním k dokonalosti ...“ Mojí pracovní náplní na expedici v roce 2010 bylo vytváření fotografií, které budou mít vzájemného společného jmenovatele, které budou tvořit ucelený cyklus. Při své přípravě jsem si kriticky prohlédl knihu fotografa Jana Reicha. Z mého pohledu jeho nejlepším cyklem byl cyklus ZNAKY KRAJE. Ten zachycoval fotografie z oblasti bývalých Sudet. Fotografie byly pořízeny po vyhnání Němců. Zachycovali tedy opuštěnost, pavučiny, zašlost a snad i smutek. Já jsem se po vzoru Jana Reicha nechal inspirovat a vybral jsem si podobný cyklus. Opuštěné cesty a potoky. Ty jsou v krajině velmi dlouho. Mohou tedy pocházet jiţ z dob středověku, novověku, ale i nedávné minulosti. Dalším smyslem cyklu mohla být podobnost (to se mi povedlo jen v jednom případě) například cesty a potoka . S těmito názory jsme odjíţděl na Expedici v České Kanadě. Po několika dnech jsem ale moje cykly změnily. Přispěla k tomu konzultace s paní učitelkou Majdou Bartákovou. Ve smysluplnosti nových cyklů mě utvrdil i zkušený fotograf Erik Čipera, který nás přijel na Expedici navštívit. Svůj nový cyklus jsem pojmenoval Plocha + detail. V podstatě jde o to, ţe jsem procházel skrz krajinu a vyhledával jsem souvislé barevné plochy. V dalším postupu jsem si vzal bílý papír. Na ten jsem poloţil jeden vybraný detail z plochy a s bleskem jsem ho vyfotil. Tím vlastně vznikly dvojice, které bych chtěl předvést vedle sebe na připravované výstavě. Mým dalším cyklem byla inspirace jednou fotografií Jana Reicha zachycující cestu mezi travami. Cesta je vyskládaná z „kočičích hlav“. Já jsem ale vyhledával cesty skryté, tajemné. Takové, které musí člověk ve fotografii nalézt. Během mé práce mě také zaujaly i jiné fotografie, které by nezapadly do ţádného cyklu. Ty jsem si schoval jen pro sebe. Práce na letošní Expedici mě velice bavila. Naučil jsem se mnoho nových věcí, které jsem při vytváření fotografických cyklů vyuţil.
16
Karel Vinš – cyklus „Vodní plochy a světla v krajině“ Do České Kanady jsem jel se záměrem černobíle fotografovat velké vodní plochy s oblohou s dlouhou časovou závěrkou, kde budou vidět proměny způsobené větrem, ať uţ se jedná o mraky nebo o vodu. Avšak neuvědomil jsem si, ţe pro dobrý snímek s dlouhou časovou závěrkou (20- 30 s) budu potřebovat velké mnoţství filtrů. Na můj fotoaparát (Nikon D40, AF-S DX NIKKOR ED 18- 55 mm, 1:3,5- 5,6 GII) jsem ale nebyl schopen tak rychle ţádný filtr sehnat. Na místě jsem zjistil, ţe fotografie, jaké jsem chtěl fotit, fotit nemohu, protoţe při časech, které jsem měl v plánu, byla fotka v plné velikosti přesvětlená. Takţe první záměr padl. Tedy, začal jsem přemýšlet o jiném záměru. A řekl jsem si, ţe kdyţ uţ jsem chtěl fotit vodu, tak ţe alespoň toto zachovám. Další, co mi zbylo z původního záměru bylo, ţe se stále jednalo o černobílé fotografie. A kdyţ uţ jsem nemohl z technických důvodů fotit na dlouhou časovou závěrku, tak jsem se rozhodl, ţe fotit velké vodní plochy, by bylo zřejmě k ničemu, neboť takovýto výstup by mohl mít kterýkoli amatérský fotograf, který se nezabývá hledáním míst pro svou fotografii. Tak jsem začal hledat, co bych tak mohl fotit, aţ mi padly do oka malé vodní plochy. A abych nějak podtrhl tyto plochy, fotil jsem je v krajině. Ale to stále nebylo zajímavé, neboť voda byla nevýrazná. Nějakou dobu mi to trvalo, ale pak jsem vymyslel, čím bych mohl vodu zvýraznit- světlem. Respektive odrazem světla ve vodní hladině. Tento záměr však uţ byl realizovatelný a ţádný problém se nevyskytl.
17
Dominika Adamcová – cyklus „Jiný svět“ Jedním z mích prvních cyklů je cyklus balvany. Pro vytvoření tohoto cyklu mě inspirovala kniha sochy přírody od Jiřího Tillera který fotografoval balvany v České Kanadě. Na mích fotografiích jsou zachyceny balvany a jejich blízké okolí, jako například les, rybník, nebe či jiná otevřená krajina. Fotografie měla představit vlastní a osamělý svět balvanu který si kolem sebe kámen vytváří. Dalším cyklem který jsem se snaţila vytvořit měly být vesnice nějak zasazené v krajině. Jak do krajiny zapadají a jaký v ní tvoří dojem. Tento cyklus jsem neuskutečnila protoţe v krajině kterou jsme procházeli se tyto pohledy objevovali jen málokdy. Pohybovali jsme se většinou v uzavřenější krajině a pokud jsme procházeli otevřenější krajinou pohled na vesnici jako celek v krajině se ukazoval jen málokdy. Z tohoto důvodu se tento cyklus neuskutečnil. Přímo v terénu mě oslovili další dva cykly, cyklus otevřená krajina a z tohoto cyklu odvozený další cyklus “Jiný svět“. Cyklus otevřená krajina vznikal při tvorbě fotografií volné tvorby. Na fotografie jsem většinou chtěla zachytit louku, pole nebo okraj lesa a v ní nějaký dominantní prvek jako například značku, strom, kámen atd. Fotografii také občas provází potok nebo cesta která můţe končit za obzorem. Pokud jsou na fotografiích zajímavé mraky a krajina neukazuje nic zvláštního umístila jsem horizont pod vodorovnou osou fotografie. Naopak pokud krajina ukazuje něco zajímavého, pěkného a nebo neobvyklého horizont se nachází nad vodorovnou osou fotografie, a nebo zde obloha vůbec není. Fotografie na téma otevřená krajina jsem fotila, ale tyto fotografie vystavované nebudou, protoţe si myslím ţe cyklus “Jiný svět“ je zdařilejší. Vznikl tedy uţší cyklus který jsem nazvala “Jiný svět.“ Na těchto fotografiích je nejdůleţitější světlo. Světlo dopadá a odráţí se od různých krajinných prvků a i z běţných krajinářských fotografií dokáţe udělat jedinečný obrázek. Cyklus jiný svět jsem vytvořila především na základě fotografií východu a západu slunce. Na těchto fotografiích se mi líbí ozáření ranní mlhy a mraků vycházejícím sluncem. Fotografie jsou celé růţové a působí zajímavým dojmem. Na dalších fotografiích z cyklu “Jiný svět“ je zachycen zajímavý odraz světla a nebo částečné zastínění fotografovaného prostoru. Také zajímavé odrazy světla ve vlnící se a nebo stojaté vodě. Konečným vystavovaným cyklem je cyklus “Jiný svět.“
18
Tomáš Mucha – cyklus „Bunkry“ Nejdřív jsem měl fotit úzkokolejku a vlaky. Ale mezi tím, jak jsem to fotil, tak jsem si řekl, ţe bunkry jsou mnohem lepší. Začal jsem je fotit proto, ţe se mi na nich líbilo, jak jsou zarostlé, jak splývají s krajinou. Bylo také pěkné, jak jsou vlastně všechny stejné, ale úplně jinak zarostlé a namalované. Vůbec se nevědělo jestli se to dá do mého cyklu spíše se počítalo, ţe se tam dají koleje, které jsem fotil, ale nakonec jsem tam mohl dát bunkry . Fotil jsem digitální zrcadlovkou - Olympus e 520.
19
Jindřich prošek – cykly „Schránky“, „Šmírák“ a „Fokus v krajině“ Stejně jako všichni oststní člené naší skupiny jsem si v Praze v tzv. "přípravném týdnu" stanovil co bych chtěl fotit a nazval to cykly. Popíši je jen stručně, protoţe originální verze bude pravděpodobně ve sborníku zvlášť.
Můj první cyklus měl vystihovat zánik lidské činnosti v divokosti přizpůsobivé přírody. V Praze mi to výborně šlo, protoţe je tu velk mnoţství zbytků lidské činnosti. Zejména z normalizace, která byla vyudována jako normální beţné okolí, ale po revoluci se přestala udrţovata začalo se stavět nové město po vzoru měst západních. Hlavní části města se přebudovali úplně, ovšem méně frekventovaná místa nebyla přebudována úplně, protoţe to je moc nákladné, na těchto místech bylo pouze nabudována povrchní západní nástavba, nebo byla dokonce ponechána svému osudu bez údrţby. A tam kde příleţitosti nevyuţil člověk, se šance chytila příroda. Kdyţ se lavička rozpadla, vyrostl v ní strom a takhle se z dokonalých nekompromisních a kompletních objektů bez údrţby staly objekty střetů přírodní flexibility a lidské malomyslnosti. A to mě zajímá a láká.
Problém je, ţe v České Kanadě se toho moc nenajde. Teda já jsem tam toho moc nenašel, ale soudruh Karel Kudláček s velice podobným popisem cyklu našel a nafotil velice dobré fotografie. Na tom je velice dobře vidět, ţe ačkoli máme s Karlem velice podobný popis cyklu, náš opravdový záměr je jiný a nejde slovně popsat.
Můj druhý cyklus "Paparazzi" je celkem (s)prostý. Ze začátku jsem chtěl fotit i jiné skupiny, coţ se moc nepovedlo. První den jsem běhal jak vůl prodíral se křovím lozil po stromech, abych vyfotil autentické šmírácké fotky. Ovšem večer při prohlíţení jsem si řekl: "Tak tudy cesta nevede.." a opravdu nevedla. Takţe jsem tento cyklus realizoval pouze focením zajímavých momentů z expedice jako třeba atmosféru před buzerencí, nebo třeba Andrého soukromou discotéku. Ovšem ani tyto fotky nejsou nijak skvostné. Pořád je to jen alternaivní cyklus.
Konečně se dostáváme k mému třetímu cyklu necyklu. Proč cyklu necyklu? No to je jednoduché: on totiţ tenhle můj cyklus je spíše takový experimentální. Zakládá se totiţ na různém ničení technické kvality fotografie. Dobrým příkladem je třeba jedna má fotografie, kterou jsem neúmyslně pořídil během trénování delší expozice (delšího času snímání světla čím déle snímá, tím světlejší fotografie bude, pouţívá se to při špatné světelnosti). Na té fotografii jsou některé věci relativně ostré, některé mázlé, nějaké přepálené, nejaké úplně 20
temné. Dohromady to vytváří zajímavou kompozici, která se ne kaţdému musí líbit, ale třeba mě konkrétně se líbí. A nejsem sám!
V terénu jsem se setkal s problémem, ţe fotografie ts dlouhou expozicí jdou pořídit jen někde, nebo spíše někdy. Ve dne je dobrá světelnost takţe fotka s dlouhým časem by byla úplně bílá, coţ nechci. Proto jsem musel pečlivě vybírat místo a čas, aby to vyšlo. A to stojí energii a čas, coţ jsou velice cenné věci. A ani energie, ani času jsem neměl nějaké zřetelné přebytky. Proto těchto fotek není mnoho, takţe se potvrdil můj počáteční předpoklad, ţe tenhle soubor nebude cyklem, nýbrţ jen takovou vloţkou.
Nakonec jsem fotil cyklus, který jsem vykoumal aţ na místě. Je poměrně jednoduchý: fotil jsem detail přírodnin v kontrastu s místy téměř abstraktním pozadím. Dohromady to má takový umělecký nádech a občas se mi i povedlo zachytit obraz tak, ţe se detail prolíná s pozádím ve zvláštních liniích, coţ vytváří zajímavě komplexní pocit z té fotografie. Tento cyklus bude černobílý, při mrakama rozptýleném světle se mi víc líbí ty fotografie černobílé. A při přímém světle nejde moc dobře fotit detail. Tento cyklus má výhodu, ţe se dá fotit prakticky kdekoliv, coţ téměř eliminuje šance, ţe se nepovede.
Abych to nějak shrnul, jeden původní cyklus jsem zavrhnul, jeden pozměnil, další uskutečnil jen z malé části a jeden si vycucal z prstu. Takţe z původního záměru mi zůstal kořen cyklu "šmírák" a experimentální fotografie, kterých mám ale velice málo.
21
Jakub Melichar – cyklus „Zaostřeno na!“ Z počátku jsem měl cyklů více, bylo těţké se rozhodnout pro některý z nich. Teď uţ v tom mám jasno, fotografuji cyklus: „Zaostřeno na!“ Na začátku jsem měl cykly: makro květiny a brouky a lesy. Obojí mi nevyšlo protoţe jsem měl v plánu fotit černobíle, ale bohuţel kvůli nějakým okolnostem jsem od tohoto nápadu upustil. A tak jsem nevěděl, co budu fotit. Ale asi tak po dni bádání jsme společně s paní učitelkou Bartákovou přišli na téma „Zaostřeno na!“ Cyklus zaostřeno na měl původní název „Struktury“. „Struktury“ jako takové měli být cyklus fotek povrchů věcí (např: mechy, kameny, atd.). Z toho také upadlo, protoţe mě baví fotografovat detaily (uţ dříve jsem rád fotil makro) tak vznikl cyklus „Zaostřeno na!“, ve kterém jsou nejen makra mechů ale také kameny a spousty dalších věcí. Tento cyklus je cyklus, který si vyberu na výstavu, skupiny fotografie. O fotce jako takové jsem toho moc nevěděl, dokud jsme neměli přednášky od zkušených fotografů. Dozvěděl jsem nejen něco o fotografii a fotogramu, ale taky o pouţívání zrcadlovky (něco o cloně, něco o citlivosti a spoustu dalších zajímavých věcí o zrcadlovkách). Abych pravdu řekl, tak v přednáškách se mi líbila spíše ta praktická část ve, které jsme si vyzkoušeli fotografování a vytvoření fotogramu. Myslím, ţe příprava této expediční skupiny byla velká. Výstava bude (podle mě) zdařilá.
22
Štěpán Řehák – cyklus „Odraz ve vodě“ Snaţil jsem se na fotografiích zachytit odraz krajiny na vodní ploše. Snímky jsem pořizoval z malé vzdálenosti, proto jsou fotografie rozostřené. Ze začátku jsem se zaměřil na velké vodní plochy, pak jsem ale postupně dělal podrobnější detaily. Nakonec vznikla aţ skoro abstraktní díla. Kromě vyuţití přirozených vodních ploch jsem si předpřipravoval malá jezírka, ve kterých jsem fotografoval další odrazy.
23
Společné cykly Srovnávací fotografie Tyto fotografie měly srovnávat určitá konkrétní místa v minulosti s dnešní dobou. V Praze jsme si na internetu stáhli staré fotografie z míst které jsme si mysleli ţe navštívíme. Poté v terénu jsme se snaţili najít přesné místo ze kterého byla stará fotografie vyfocena a vyfotografovat toto stejné místo akorát o pár desítek let později. Tento cyklus byl společný. Kaţdý z nás se snaţil trochu se na tomto cyklu učit fotografovat.
24
Obr. I.a, zámek v Jindřichově hradci, pohlednice
Obr. I.b, Zámek v Jindřichově hradci, současná fotografie, autor: Karel Kudláček
25
Obr. II.a, náměstí v Jindřichově hradci, historická fotografie
Obr. II.b, náměstí v Jindřichově hradci, dnešní fotografie, autor: Karel Vinš
26
Obr. III.a, podzámčí v Jindřichově hradci, historická fotografie
Obr. III.b, podzámčí v Jindřichově hradci, dnešní fotografie, autor: Jakub Melichar
27
Obr. IV.a, příjezdová cesta k hradu Landštejn, kolem Marklu (Pomezí), historická fotografie
Obr. IV.b, příjezdová cesta k hradu Landštejn, kolem Marklu (Pomezí), dnešní fotografie, autor: Dominika Adamcová
28
Obr. V.a, náměstí ve Starém městě pod Landštejnem, historická fotogeafie
Obr. V.b, náměstí ve Starém městě pod Landštejnem, dnešní fotogeafie, autor: Karel Kudláček
29
Fotograf v krajině Toto je další společný cyklus. Fotografovali jsme své kolegy jak fotografují. Chtěli jsme zachytit jak se kdo tváří s jedním okem zavřeným a druhým zírajícím do hledáčku. Jak se někdo válí na kolejích a nebo se v nějaké skroucené poloze snaţí vyfotografovat nějaký jedinečný pohled se kterým se v běţném kaţdodenním ţivotě nesetkáte. Na tomto cyklu jsme se také snaţili trénovat fotografování.
Obr. III.,Vojtěch Nedbal fotografující výhybku, autor: Petr Martiška
30
Obr.I., Dominika Adamcová při fotografování snímků z úzkokolejky, autor Karel Kudláček
Obr.II, Jindřich Prošek nastavující čas, autor: Karel Vinš
31
Obr. IV., Karel Kudláček při fotografování krajiny, autor: Petr Martiška
Obr.V., Martin Třešňák a Vojtěch Nedbal fotografující na dlouhý čas, autor: Petr Martiška 32
Obr. VI., Marek Matura – odhalení fotografa, autor: Vojtěch Nedbal
Obr. VII., Jakub melichar - odpadní zátiší, autor: Karel Kudláček 33
Závěrem Kaţdý autor vytvořil svůj vlastní autorský cyklus o rozsahu do 15 fotografií. Byly vytvořeny dva společné cykly („fotograf v krajině“ a „srovnávcí fotografie“). Výstavy se připravují, první (ze tří pravděpodobných) by měla proběhnout ještě letos.
34
