Česká a slovenská mládež v optice společenskovědního výzkumu Peter Ondrejkovič Jan Kalenda
Předmět a cíle příspěvku Srovnávací analýza vývojových trendů české a slovenské mládeže, včetně její společenskovědní reflexe. 1. Konvergenční
a divergenční tendence ve vývoji mládeže v posledních cca 20-ti letech. 2. Tendence v sociologické reflexi mládeže na případu časopisu Sociológia a Sociologického časopisu (1993 až 2013).
Vymezení mládeže
Mládež jako skupina v rozporuplném sociálním postavení (15 až 24 let) ◦ Mladší mládež ◦ Starší mládež (expanze VŠ po roce 2000)
Hybridní vymezení Nereduktivní vymezení na věkovou kohorty, třídu či subkulturu
Teoretická východiska 1. 2.
Cíl A. Mezigenerační perspektiva Nereduktivní přístup
1.
2.
Cíl B. Reflexe dosavadního výzkumu: epistemická omezení a poznávací zájmy (Bourdieu 2004, Habermas 1972). Strukturalistický přístup versus kulturalistický přístup (Bennet 1999)
Příklady konvergenčních tendencí
Odkládání uzavření sňatku a založení rodiny ve skupině mládeže ženatí/vdané (15 až 24 let)
1991
2001
2011
ČR
22 %
8.5 %
0.6 %
SR
24.5 %
13 %
3.5 %
[Český a Slovenský statistický úřad, vytvořeno na základě SL 1991, 2001, 2011]
Příklady konvergenčních tendencí
Růst počtu aktérů ve vyšších stupních formálního vzdělávacího sytému a odkládání vstupu na trh práce
(20 až 24 let - ČR)
1991
2001
2011
VŠ
3%
4%
8%
Vyšší odborné
-
7%
4%
SŠ s maturitou
42 %
51 %
53 %
SŠ bez maturity
45 %
26 %
21 %
Základní
9%
8%
11 %
[Český statistický úřad, vytvořeno na základě SL 1991, 2001, 2011]
Divergenční tendence
Podíl mládeže na celkové populaci Populace (15 až 24 let)
1991
2001
2011
ČR
15 %
14 %
12%
SR
13,5 %
13,5 %
17 %
Náboženská víra
Deklarovaná religiozita (15 až 24 let)
1991
2001
2011
ČR
52 %
20.5 %
7%
SR
55 %
62 %
56 %
[Český a Slovenský statistický úřad, vytvořeno na základě SL 1991, 2001, 2011]
Sociologická reflexe mládeže Analýza Českého sociologické časopisu a časopisu Sociológia (SK) Časové rozmezí: 1993 až 2013 Studie, které se věnují mládeži, případně tématu, které s ní úzce souvisí.
Sociologický časopis
Celkem -16 studií Hlavní témata: ◦ Životní styl a postoje (Kubátová 1995; Šilhánová 1997; Pyšňáková, Hehnová 2010; Spilková, Radová 2011); ◦ Delikvence a deviace (Večerka a kol. 2001). ◦ Sexualita (Rabušic, Kepáková 1999; Smetáčková, Pavlík 2011; Vohlídalová 2011). ◦ Vzdělanostní nerovnosti a vzdělávací determinanty mládeže (Havlík, Koťa 2000; Rabušic, Rabušicová 2001; Potužníková, Straková 2006; Straková 2007; Katrňák, Šmídová, Janoušková 2008, Konečný, Mysliveček 2010). ◦ Profesní orientace a profesionalizace (Macháček 1999, Havlínová 2010).
Časová charakteristika: ◦ 7 studií do roku 2003 ◦ 9 studií po roce 2003 v poslední době jde zejména o sexuální obtěžování a vzdělanostní nerovnosti.
Sociologický časopis
Epistemologie: ◦ Dominuje pozitivistický přístup ◦ Kvantitativní metodologie ◦ Jen malý počet studií kvalitativního charakteru (3-4) ◦ Pro výzkum je charakteristická strukturalistická témata/koncepce sociologie mládeže a tranzitologický přístup k mládeži. ◦ Převažuje poznávací zájem s důrazem na predikci a kontrolu sociálních jevů.
Sociológia Celkem -15 studií Hlavní témata:
◦ Profesní orientace a profesionalizace (Macháček 1998a, 1998b; Kenneth, Macháček 2001, Macháček 2001; Kenneth 2002, Baláž 2010). ◦ Životní styl a strategie (Mistríková a kol 1998, Ondrejkovič 2000). ◦ Rozvoj občanské participace, aktivismu a uvědomění (Kovačeva 2002a, 2002b; Macháček 2002a, 2002b; Macháček, Lášticová 2003, Macháček 2004, Macháček 2012).
Časová charakteristika: ◦ 12 studií do roku 2003 (první dekáda) – především otázky profesní orientace a profesionalizace a politického aktivismu ◦ 3 studie po roce 2003
Sociológia
Epistemologie: ◦ Dominuje pozitivistický přístup a kvantitativní metodologie ◦ Kvalitativní výzkum zcela absentuje ◦ Pro výzkum je charakteristická strukturalistická témata/koncepce sociologie mládeže a tranzitologický přístup k mládeži. ◦ Dominuje poznávací zájem s důrazem na predikci a kontrolu sociálních jevů.
Srovnání SČ a SOE Jedna studie z oblasti 1x za 1 až 2 roky. Tematická odlišnost, odlišná struktura přispěvovatelů. SOE – mizení tématu po roce 2003. Kulturální přístup ke studiu mládeže je oproti strukturalistickému značně poddimenzován (výjimky např. Smolík, Kolářová). Rozvíjet alternativní poznávací zájmy v případě studia mládeže.
• INDIVIDUALIZÁCIA MLÁDEŽE •
STRATA TRADIČNÝCH ISTÔT
• MODERNÝ TRIBALIZMUS A NOMÁDSTVO
• AMBIVALENTNOSŤ SA STÁVA ÚSTREDNOU ŽIVOTNOU PARADIGMOU MLADEJ GENERÁCIE
Problematika vzťahov medzi generáciami je významný faktor dynamiky spoločenského vývoja. Medzigeneračné vzťahy ovplyvňujú vlastnosti mladosti, proces individualizácie, stratu tradičných istôt, „tribalizmus“ a „nomádstvo", neistotu a neraz i násilie mládeže. Permanentne vznikajúce nové napätie a neistota, často i strach a stavy úzkosti, spojené s hľadaním nových istôt sú často spojené i s únikom z reality. Ústrednou životnou paradigmou mladej generácie sa stávajú otázky globalizácie a individualizácie. Na nové poznatky o mladej generácii a na novú situáciu, ktorá má charakter megatrendu treba náležite pripraviť pedagógov, psychológov i sociálnych pracovníkov.
Generačný konflikt je špecifickým konfliktom, ako rozpor v procese vývoja, kedy každá generácia vystupuje ako relatívne samostatná sociálne formujúca sa sila. Príčinou konfliktu je uznávanie alebo snaha uznávať rozdielne hodnotové systémy aktérov. Charakteristiku hodnotových orientácií empiricky skúmal KRIVÝ (Krivý, V. 1998), ale najmä Výskum európskych hodnôt 1991 – 1999 – 2008 KUSÁ, Z., TÍŽIK, M. eds. 2009). Náznaky generačných rozdielov zaznamenali pri viacerých otázkach. (iba) 68,9 % respondentov vo veku 1824 rokov chce bezvýhradne akceptovať rodičov na báze lásky a úcty detí k rodičom (KUSÁ, Z., ZEMAN, M. 2008, s.168), svoju povinnosť poskytovať svojim rodičom dlhodobú starostlivosť na úkor vlastnej životnej úrovne je ochotných 63,6% respondentov (cit. vyd. s.170).
• Možnosti plánovať svoj život narastá, ale súčasne stúpa i nevypočítateľnosť nastúpenej životnej dráhy. • Možnosti mladej generácie rozhodovať sa narastajú, ale súčasne rastie aj tlak na to, aby mládež k rozhodovaniu bezpodmienečne pristupovala. • Rovnosť mládeže, najmä rovnosť šancí, narastajú, ale rastie aj individuálny konkurenčný tlak na zabezpečenie sociálnej pozície a sociálneho statusu. • Individualizácia mládeže narastá, ale súčasne sa mládež paradoxne ako masa „stráca“ v štandardizácii. • Tam, kde vzniká a rastie autonómia, nie je ďaleko ani anómia.
• Oslobodenie sa spod nevyhnutností priebehu životnej dráhy zvyšuje možnosti straty sociálnej orientácie. • Jednotlivec je stále menej odkázaný na iných. Tým sa zvyšujú možnosti individuálneho spôsobu života, ale aj vyústenie do izolovaných a anonymných foriem života. • Strata istôt pretrváva, ale pretrváva aj ich potreba. Nemožno však počítať ani s novými istotami. • Zánik tradícií otvára cestu novým možnostiam sociálneho správania. Ale súčasne sa strácajú aj prirodzené cesty k usmerňovaniu a zmierňovaniu konfliktov.
Čo spája mládež ? Osobitý spôsob prežívania každodennosti, založený na móde, hedonizme, kulte tela, prevahe imaginácie, obrazu. Prejavuje vo forme združovania, ale skôr v kluboch, skupinách fanúšikov, v záujmových združeniach, i komerčných podujatiach, ako prejav „kmeňovosti“. Pre inklináciu k novodobým kmeňom (neokmeňom) sú dôležité momenty citového súzvuku, (všetci splývajú v spoločnej identickej vibrácii Maffesoli). Neraz si myslia, že niečo znamenajú, keď navonok budú prejavovať príslušnosť k nejakému kmeňu a jeho rituálom. To býva na spoločných akciách - koncertoch, festivaloch, demonštráciách, rebéliách, masových športových podujatiach a pod., všade tam, kde si vytvárajú vlastnú historickú pamäť na základe spoločného prežívania, kde je dôležitá intenzita prežívaných vzťahov, kde vzniká emocionálna komunita.
Najnovšie výskumy detí a mládeže, mimo územia SR, zdôrazňujú emocionálnu nezrelosť a nulovú empatiu mladej generácie . Na toto odvážne tvrdenie nemáme na území SR empirické dáta, ktoré by toto potvrdili. Podľa takýchto zistení majú mladí ľudia ťažkosti s pracovitosťou v zamestnaní (ak ho majú), s presnosťou a rozoznávaním štruktúr v spoločnosti i v práci. Čoraz častejšie absentuje i emocionálna inteligencia, schopnosť empatie, zmysel pre spravodlivosť, čo však nechýba je chuť neustále sa zabávať, ako i spoliehanie sa najmä na rodičov. Táto diagnóza sa týka podľa Winterhoffa až 70% mládeže. Tu nepomôže ani výchova, ani vzdelávanie, pokiaľ nebude spoločnosť žiadať viac zodpovednosti od mladých ľudí.
Je nevyhnutné zbaviť sa ilúzií, že výchovou, ani ekonomickými nástrojmi sa nám podarí zvrátiť vývoj, ktorý je dôsledkom procesu individualizácie mládeže a ktorý má charakter globálneho svetového trendu. Ofenzívnym zvratom v sociálnej pedagogike, sociálnej práci a sociálnej psychológii, pokiaľ budú reagovať na výsledky empirických výskumov, možno do tohto vývoja intervenovať, anticipovať nastávajúci vývoj a predpokladané negatívne následky zmierňovať. Na nové poznatky o mladej generácii treba pripraviť pedagógov, psychológov i sociálnych pracovníkov a v tomto smere orientovať spoločenskovedný výskum. Tým sa otvárajú nové perspektívy nielen pre politikov (rodinná politika, politika voči mládeži) ale aj pre dobrovoľníkov i profesionálov, ktorí sa venujú práci s mládežou.
Děkujeme za pozornost
Peter Ondrejkovič E-mail:
[email protected] Jan Kalenda E-mail:
[email protected]
