červenec, srpen
„Všechno má svou dobu, každá činnost pod sluncem má svůj čas. Je čas k pláči i čas k smíchu, čas k nářku i čas k tanci.” (kniha Kazatel) Před námi je krásné období léta. Je to bezpochyby čas určený k smíchu, k tanci, k odpočinku. Je milé vědět, že dobrý Bůh nám to přeje. Lidská práce je pro Boha důležitá, ale stejně důležitý je pro něj i odpočinek. Všechno musí mít ty správné proporce. Proto nelze vynechat ze života ani práci, ani odpočinek. Nedostatek jednoho z nich má na člověka špatný vliv. Využijme čas volna k zotavení, upevnění rodinných vztahů, k prožití něčeho krásného, nevšedního, buďme spolu jako rodina. Hezké společné zážitky jsou Božím darem a mají schopnost lidi spojovat. Taktéž obyčejný stůl, u kterého jíme.
Využijme všechny kladné stránky volného času k hlubšímu poznání sebe sama i jeden druhého, svých potřeb a představ. Znovu se učme spolu hovořit, sdílet své pocity. Kvalitní odpočinek nezřídka očistí naše oči, naše vnímání světa kolem nás natolik, že dokážeme vnímat věci v jiném, lepším a pravém světle. Pak zjistíme, že přece jen lze překonat řadu problémů. Zjistíme, že přece jen jsme milováni, zjistíme, že život není tak špatný, ba naopak, je hodnotný a krásný. Boží svět – to není jen ten svět v kostele. Ale ani v čase odpočinku na kostel nezapomínejme. Co by to byla za dovolená bez setkání s Tím, který nás stvořil a nade všechno nás miluje. Setkávat se s Bohem je úkol, který nám dává naše srdce. Všem Vám žehnám na čas odpočinku
o. Lesław Mazurowski
Poděkování otci Leškovi V naší farnosti se v uplynulém školním roce věnoval výuce křesťanské výchovy 8. a 9. tříd kněz – náš otec Lešek. Chtěli bychom mu tímto poděkovat za všechen čas, který nám věnoval. Za krásné a podnětné hodiny, které pro nás byly zajímavé a poučné. Jeho výuka byla pro nás něčím novým a krásným. Moc mu děkujeme a přejeme krásné prázdniny.
Žáci osmých a devátých tříd
Noc kostelů 2016 v Bolaticích V Ostravsko-opavské diecézi letos Noc kostelů zapadala do řady dalších aktivit připravovaných v rámci Dnů víry probíhajících od 5. do 12. června, které byly rovněž připomínkou dvacetiletého trvání naší diecéze. Noc kostelů se konala v pátek 10. 6. 2016. V našem kostele sv. Stanislava začala v18:00 hodin mší svatou s červnovou pobožností. Po ní vystoupili žáci 7. třídy Základní školy v Bolaticích pod vedením paní učitelky Andrey Pavlíkové se dvěma scénkami, a to „Cesta k Otci aneb Marnotratný syn“ a „Kalhoty“. Na samotných aktérech scének byla vidět radost, nadšení a elán, s nímž se svých rolí zhostili. Na 20:30 hodin byl připraven koncert duchovní hudby. Lenka Lasáková, která měla celou organizaci koncertu na starosti, dokázala s řadou hudebníků a zpěváků v poměrně krátké době vytvořit nádherný projekt a postarat se o opravdu nezapomenutelný kulturní zážitek. Do zpěvu písně „Ó Pane náš“ od Věry Martinové se v závěru koncertu rádi zapojili takřka všichni přítomní posluchači. Ve 22:00 hodin mělo být na programu čtení úryvků z Bible. Původním záměrem bylo, že budou číst dva až tři lidé, kteří v naší farnosti působí jako lektoři a čtou Písmo svaté při bohoslužbách. Nakonec se ukázalo, že Bůh má skutečně smysl pro humor a je vynalézavý. Samotní návštěvníci kostela se totiž spontánně a s nadšením usadili na dětské lavičky před ambon a téměř se předháněli, kdo půjde Boží slovo číst. Byl to silný zážitek umocněný nádhernou atmosférou působivě nasvíceného interiéru kostela. Nedá mi to, abych v té souvislosti nezmínila jednu milou osobní příhodu. Za mnou v lavici seděla jedna žena, která se kdysi lektorskou činností zabývala. Vybízela jsem ji, aby šla také číst, ale zdráhala se. Zhruba v polovině čtení Písma mi dotyčná, motivovaná výkonem ostatních, poklepala na rameno a zašeptala: „Mohla bys mi podat ty texty?“ Podala jsem jí je s radostí. Po chvíli mi na rameno klepe znovu, že potřebuje brýle. Tak si od ostatních zkoušela, které dioptrické brýle jí budou vyhovovat. Poté se zvedla a směle kráčela k ambonu. Jsou zkrátka věci, které nelze popsat. Lze je jen prožít! Návštěvníci mohli zhlédnout části kostela, do kterých běžně nemají možnost vstoupit. K prohlídce posloužila i sakristie a prostor, kde se nacházejí varhany. Vystaveny byly předměty určené k liturgickým účelům i mešní roucha. V bočních lodích kostela si bylo možno prohlédnout současnou podobu kostela svatého Stanislava na fotografiích a dozvědět se něco o jeho historii. Interiér kostela byl na mnoha místech doplněn o popisy soch, oltářů, křížové cesty atd. Velmi kladnou odezvu měla rovněž výtvarná výstava „Boží milosrdenství očima dětí“, kterou připravily děti ze Základní školy v Bolaticích pod vedením Marcely Halfarové a dalších vyučujících, kteří se do malování velmi rádi zapojili. Je o to cennější, že ne všichni, kdo se na výstavě podíleli, byli věřící lidé, a přesto se dokázali pro danou věc společně nadchnout. Tato dětská výstava vystihovala také to, na co tak často zapomínáme – že vše kolem nás je dílo Boží a my lidé tak často ztrácíme schopnost projevovat vděčnost za každodenní maličkosti, kterých se nám v životě dostává.
V samotném závěru zazněla ěla společná modlitba Otče náš, poté otec Lesław všem přítomným v tajemném přítmí kostela udělil požehnání. V rámci Noci kostelů měli návštěvníci možnost vykonat skutek milosrdenství, a to v podopod bě dobrovolného vstupného na pomoc Hospicu svaté Terezie z Lisieux. Srdečně děkujeme za otevřenost srdce a za štědrost! Všem, kteří přiložili při organizaci Noci kostelů jakýmkoli jakýmkoli způsobem ruku k dílu, patří velve ký dík. Akce tohoto charakteru je vždy týmovou prací a v pozadí se pohybuje mnoho lidí, které není vidět, ale bez kterých by to uspořádat nešlo. Díky za to, co Bůh skrze každého z nás pro farnost a druhé lidi činí. Noc kostelů stelů by se zcela jistě neuskutečnila bez významné podpory duchovního správce naší farnosti, otce Lesławaa R. Mazurowského, který od počátku tuto akci podporoval, žehže nal jí a provázel svými modlitbami.
Pavlína Řehánková
Poděkování za koncert v rámci Noci kostelů k Když mě 1. června ráno vzbudila sms, nikdy bych se neodvážila ani hádat, v kolik radosti, vděčnosti a úsměvů se jedno protivné ráno dokáže změnit. Protože ta sms vedla k telefonátu a ten k dalším hovorům a zprávám a celá komunikace k několika zkouškám, ze kterých o deset dnů později od protivného rána vyrostl malý koncert duchovní (a tak trochu i světské) hudby v rámci Noci kostelů. A za něj bych chtěla poděkovat každému, kdo se na něm jakkoli podílel. Škoda, že neexistuje slovo díků, na které bychom nebyli nebyli zvyklí odpovídat „není zač“, propr tože v tomhle případě opravdu JE zač. Takže děkuju, díky, jsem moc vděčná – je za co. Díky Obecnímu úřadu Bolatice za zapůjčení plátna a projektoru. Díky Marku, za pomoc s prezentací a technikou. Díky Pavli, že jsi věřila, ila, že to dobře dopadne. Díky otče Lesławe, že jste nás nechal zkoušet večer v kostele. Díky vám všem, kteří jste si nás přišli poslechnout. Díky vám všem, kteří jste pro nás měli slova uznání. Díky Teri, Jani, Silvi, Evi, Páťo, Kubo, Šárko – vám děkuju nejvíc. Za to, že jste neřekli ne. Za to, že jste riskovali, že jste věnovali čas, ochotu a nervy. Za to, že jste se naučili anglicky. Díky za vaši práci, odhodlání a trpělivost. Díky za to, že jsem po vás toho chtěla moc a dostala jsem mnohem víc. Díky, že se na vás můžu spolehnout. Děkuju, je zač.
Lena
Modlitby a jiné části mše příslušející knězi Nejdůležitější části mše svaté přísluší knězi. Mezi tyto části patří na prvém místě eucharistická modlitba, která je vrcholem celého slavení a kněz ji pronáší během bohoslužby oběti. Tato modlitba se obrací k Bohu, našemu Otci – je to modlitba díkuvzdání a posvěcení. Eucharistickou modlitbu přednáší kněz hlasitě a srozumitelně, některé části se mohou i zpívat. Nic se z této modlitby nemůže vynechat nebo říkat potichu. Jejím smyslem je spojení celého shromáždění s Kristem ve vyznávání velkých Božích činů a v podání oběti. Eucharistická modlitba je oficiální modlitbou církve, kterou pronáší kněz předsedající shromážděná a celá přítomná křesťanská obec ji v duchu říká s ním. Věřící se mají duchovně připojit k této modlitbě. Eucharistická modlitba má 4 základní části: ჻ Na začátku církev osloví a chválí Boha Otce a svolává Božího Ducha na dary, aby je posvětil. ჻ Církev opakuje Kristova slova a gesta: „To konejte na moji památku.“ Kristus se prostřednictvím těchto slov zpřítomňuje na oltáři skrze chléb a víno. ჻ Eucharistická modlitba vždy posvěcuje církev a zároveň vzývá Ducha Svatého nad společenstvím. V tomto posvěcení jde o to, abychom se stali jedinou obětí s Kristem. Jedná se o památku, která se koná a zpřítomňuje jako na počátku ve večeřadle v Jeruzalémě. Nikdy to není pouze v mysli, nějaká vzpomínka nebo památka, ale je to to, co se teď uskutečňuje mezi námi v církvi. ჻ V každé eucharistické modlitbě najdeme také prosby a přímluvy. Prosíme v nich Otce, aby se Kristovo dílo uskutečnilo ve světě, v místní církvi a také v srdci každého přítomného. Při eucharistické modlitbě se kněz modlí vždy v první osobě množného čísla – my. Tím pádem jeho ústy hovoří celá církev, všichni, kdo jsou na mši svaté. Když začínají slova proměňování, propůjčuje kněz svůj hlas Kristu a pronáší to, co říkal Pán Ježíš ve večeřadle. „Toto je moje tělo…“ – tato slova nepronáší kněz za sebe, ale pronáší je sám Kristus skrze knězova ústa. V této chvíli je Ježíš přítomný ve shromáždění v osobě kněze. Církev je přítomna skrze službu kněze, který může díky svému kněžskému svěcení pronést tato slova proměňování, která řekl na počátku Ježíš. Každá mše svatá je pravou obětí, která je vždy totožná s jedinečnou obětí Krista na kříži. Další části mše příslušející knězi jsou tyto modlitby: vstupní modlitba, modlitba nad dary a modlitba po přijímání. Kněz, stojící v čele shromáždění a představující osobu Kristovu, se těmito modlitbami obrací k Bohu jménem všeho svatého lidu a všech přítomných. Rovněž přísluší knězi, který předsedá shromáždění, pronášet některé úvodní výzvy stanovené v samotném obřadu, řídit bohoslužbu slova a udělit závěrečné požehnání. Už sama povaha těchto částí mše vyžaduje, aby byly pronášeny zřetelně a hlasitě a aby jim všichni pozorně naslouchali. Když je tedy kněz říká, není vhodné modlit se něco jiného nebo zpívat. Proto také varhany a jiné hudební nástroje zmlknou. Kněz, jako předsedající, přednáší modlitby jménem církve a shromážděné obce; někdy však pouze jménem svým,
aby plnil svou službu s větší pozorností a zbožností. Takové modlitby (předepsané před čtením evangelia, při přípravě daru, před přijímáním kněze a po něm) říká potichu. Poněvadž má slavení mše svou povahou společenský ráz, mají důležité poslání také dialogy mezi knězem a shromážděnými věřícími, jakož i aklamace (aklamace je sborové zvolání shromážděného množství lidu, ať souhlasné či odmítavé – např. Amen, Aleluja, Hosana, Kyrie eleison). Není to jen vnější znak společného slavení, nýbrž i podpora a vytváření společenství mezi knězem a lidem. Části bohoslužby, které jsou velmi užitečné k tomu, aby se projevila účinná účast věřících, jsou úkon kajícnosti, vyznání víry, přímluvy a modlitba Páně. (na základě Všeobecných pokynů k římskému misálu a internetových zdrojů)
Za společenství podávajících svaté přijímání Jan Pavlík
Křížová cesta nejen v postní době V pátek 3. června jsme se vydali se členy naší rodiny na dlouho plánovanou pouť do Zlatých hor. Křížová cesta se tam pravidelně uskutečňuje na první pátek v měsíci ve 21 hodin večer. Trasa vede ze Zlatých hor – Bohemy, přes les k poutnímu místu Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) u Zlatých hor. Je to asi 3 km. Auto jsme zaparkovali hned u hlavní cesty nedaleko prvního zastavení, kam již přicházeli první poutníci. K našemu údivu to byli poutníci z velmi vzdáleného místa v Polsku – od Mazurských jezer, které je vzdáleno cca 700 km. Navázali jsme s nimi kontakt, protože měli vedoucího, který se učil češtinu a byl rád, že si mohl s námi chvíli povídat, než přijel druhý autobus s českými poutníky z Jeseníků. Šli s námi také dva kněží, kteří mají farnost ve Vápenné a Břidličné. Kdo měl zájem, mohl využít cestou lesem možnosti svátosti smíření, a to na konci průvodu poutníků. Kromě nás dospělých vykonali tuto pouť i lidé se zdravotním omezením – o francouzských holích, šly i děti a mládež. Také jsme měli možnost nést osvětlený kříž v čele průvodu. Cesta vedla do kopce a u jednotlivých zastavení jsme se modlili křížovou cestu Božího milosrdenství od sv. Faustyny Kowalské. K tomu jsme pak přidali zpěv sloky nějaké písně. Po posledním 14. zastavení jsme měli ještě zastavení u Božího hrobu, a pak už to byl jen kousek do kostela Maria Hilf, kde ještě proběhla krátká adorace s možností přijetí Eucharistie a závěrečné požehnání. Pak naši muži jeli autobusem dolů pro zaparkované auto a my, ženy, jsme se šly ubytovat do poutního domu u kostela. Počasí nám velice přálo, přestože den před naší poutí lilo jako z konve a byly hlášeny přívalové deště. Jak je vidět, vyplatilo se nám to, že jsme vše svěřili do rukou Božích. Všem, kteří zvažují, jestli tuto pouť zvládnou, mohu říct, že křížová cesta nebyla zas až tak náročná, jak na první pohled vypadala. Zvládli ji jak handicapovaní, tak děti a mládež.
Poutníci z Bolatic a Bohuslavic
Zamyšlení nad Studánkou Chtěla bych se vyjádřit ke slovům Farníka, který v předminulém čísle psal do Studánky. Trošku mě jeho slova rozesmutnila, ale také donutila zamyslet se nad příspěvky ve Studánce a pokusit se objasnit situaci pisatelů do Studánky… Mnozí z těch, kteří zde píší, to dělají proto, že chtějí v něčem ostatní povzbudit, něco jim sdělit a říct jim, že naše farnost žije. Jiní, kteří přispívají do Studánky a píší za jednotlivá společenství farnosti, nám ukazují, čím se tam zabývají. Další popisují své krásné prožitky při setkání s Pánem Bohem při různých setkáních, adoracích a akcích. Někteří informují o událostech, které v naší farnosti již proběhly nebo se teprve uskuteční. Zkrátka každý pisatel se nějakým způsobem snaží ostatním farníkům přiblížit dění v naší farnosti, anebo se třeba jako já snaží farníky oslovit, aby si přečetli něco z Písma svatého. Každý článek má jinou úroveň a může oslovit někoho jiného. Věřím, že mnohé články jsou pro někoho těžší k pochopení, byť se pisatel či pisatelka snaží mnohé věci přiblížit nebo se jen dotknout toho, co se za nimi skrývá, ale i to může být pro čtenáře výzvou, aby třeba hledal a zamýšlel se. V některých případech se texty převyprávět či přepracovat nedají, protože by tím mohlo dojít ke zkreslení důležité myšlenky či herezi, a proto jsou složitější. Celá naše Studánka by měla směřovat k evangelizaci každého z nás a každý z nás ve farnosti by se na evangelizaci měl svým vlastním ojedinělým způsobem podílet – není to jen záležitost kněze a odborníků, ale opravdu každého z nás, protože sdílení víry je prvním krokem na cestě k evangelizaci. Važme si každého, kdo se snaží do života naší farnosti jakýmkoliv způsobem přispět a neberme to jako samozřejmost. Víra, duchovní život a rozličná práce mnohých svědčí o živé farnosti, a to bychom měli vnímat. Snažme se všem, kteří tuto práci dělají, ulehčovat a pomáhat jim, jakkoli můžeme.
S přáním každého Andrea Pavlíková
Bůh není mrtvý! Poslední předprázdninová příprava biřmovanců proběhla v netradičním duchu. V pátek 24. 6. se společenská místnost na faře proměnila v malé kino. Pro biřmovance bylo připraveno promítání filmu God´s Not Dead (Bůh není mrtvý). Tímto děkujeme manželům Pavlíkovým za obětavost a pomoc při zajištění potřebného technického zázemí k promítání. Film, v němž se prolínají životní osudy čtyř mladých lidí, byl tematicky zaměřen na oblast možnosti evangelizace v současné moderní době. Vysokoškolský student čelí výzvě svého profesora filozofie dokázat, že Bůh existuje. Má před ním a před ostatními studenty své přesvědčení obhájit, což se mu podaří. Svým nebojácným postojem, kdy zprvu stojí sám proti všem a nechce popřít svou víru jen kvůli zatrpklost profesorova srdce, který Boha obviňuje ze smrti své matky, navíc k víře přivede i ostatní mladé lidi. Konečným prostým argumentem, že nemůžeme nenávidět někoho, kdo vlastně neexistuje, dochází i k přeměně profesorova smýšlení. Film je svědectvím toho, že člověk může ztratit něco, co je pro něho v životě zdánlivě důležité, ovšem v perspektivě času svým činem a přístupem může jako
satisfakci získat něco daleko cennějšího. Na poutavosti filmu se výrazným způsobem podílejí také hity současné křesťanské pop rockové skupiny Newsboys. Biřmovanci jsou mladí lidé, kteří hledají životní hodnoty a svou cestu k Bohu. Právě proto jsou takové filmy cenné, poněvadž ukazují, co je v životě opravdu důležité a zároveň člověka burcují k tomu, aby se nebál otevřeně přihlásit k víře v Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána, byť bude stát sám proti všem. Neboť jak říká evangelista Matouš v 10. kapitole ve verších 32–33: „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi. Kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.“ Příprava biřmovanců k přijetí svátosti biřmování bude pokračovat opět od září.
Marek Blokeš
Něco za něco Svůj měsíční příjem, jako je kupříkladu výplata nebo důchod, směňujeme za různé zboží nebo služby. Tohle není úvod do předmětu ekonomie pro střední školy ☺.
se na vlastní nohy před možností studia oboru, který by ho mohl do budoucna lépe
Jde o přiblížení situace, kdy směňujeme „něco za něco“.
ného studijního oboru, pro který není na trhu práce uplatnění, se později může uká-
Stále mezi něčím volíme a rozhodu-
zat jako nejhorší rozhodnutí v životě mladého člověka. Zdánlivě pohodlný studentský život si svou daň vybere později. To je další důkaz toho, že nejlehčí cesta nemusí být právě ta nejlepší. Opět „něco za něco“.
jeme se. To, jestli bylo rozhodnutí dobré, určí až čas. Ten může ukázat, že rozhodnutí, která se zprvu zdála jako skvělá a správná, se mohou později jevit jako unáhlená a špatná. Zvolená snadná cesta se po určité době může ukázat jako slepá ulička a ne vždy je čas vrátit se na začátek a vybrat si jinou cestu. Tehdy jsme třeba zvolili určitý komfort místo dřiny, která měla „své ovoce“ přinést až později. Co například rozhodnutí lidí, kteří vyměnili své přátele a rodinu za kariéru? Ti také vyměnili přece „něco za něco“. Co rozhodnutí studenta, který vyměnil, třeba ze závažných důvodů, studentský život za pracovní? Zvolil práci a možnost postavit
zajistit. Opět „něco za něco“. Ovšem i volba zdánlivě jednoduchého, avšak zbyteč-
Neustále se mezi něčím rozhodujeme, řada voleb je naprosto protikladných, přesto věříme, že jsme se rozhodli správně. Ovšem mít pocit je jedna věc a skutečnost, je věc druhá. Nejhorší je, když začneme litovat, že jsme se v jistém okamžiku měli rozhodnout přesně naopak a už to nejde napravit. Ale i tato zjištění je potřeba umět přijmout. Jistě ne hned, ale časem.
Farník z Bolatic
Útok proti falšování evangelia Na květnovém setkání maminek jsme se zamýšlely nad začátkem listu svatého Pavla Galatským: „Divím se, že se od toho, který vás povolal milosti Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není, jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my, nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ Jak silná slova použil apoštol Pavel na adresu těch, kteří hlásají jiné evangelium – budiž proklet! Jak hodně mu záleželo na tom, aby se evangelium nepřekrucovalo! Jenomže abychom evangelium hlásali a žili pravdivě, je bezpodmínečně nutné, abychom ho znali a četli, zamýšleli se nad jeho obsahem, a abychom se na to, co nám není jasné, mohli ptát odborníků. Shodly jsme se na tom, že evangelium – radostná zvěst – je především o přikázání lásky: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“ Vzorem naší vzájemné lásky má být život našeho Pána Ježíše Krista. Jak se choval ke své Matce a apoštolům? Jak smýšlel o cizoložnici? Jaký měl postoj k pyšným farizeům? Jak projevoval obětavost k nemocným? Pán Ježíš uměl říct nepříjemnou pravdu s láskou a úctou, dokázal neodsuzovat hříšníka, zachovat mu důstojnost, ale i odsoudit hřích. Měl nefalšovaný zájem o bližní, uměl projevit soucit, pomáhal potřebným, radoval se s radujícími. Měl nejdůvěrnější vztah s Bohem Otcem, promlouval s ním v modlitbě a důvěřoval v Jeho Lásku. Je to jen zlomek charakteristiky chování Našeho Pána. V evangeliu nalezneme další příklady, jak se chovat, abychom dodrželi přikázání lásky. Je však nutné evangelium číst, znát ho, přemýšlet o něm a aplikovat ho do svého života.
Edita Moravcová
Kniha Joel Kniha Joel hebrejsky (Sefer Jo'el) je starozákonní prorocká kniha. Knihu nelze s jistotou datovat, protože neobsahuje žádné popisy událostí, které by odkazovaly na konkrétní dobu. Skládá se ze dvou velkých bloků: 1. a 2. kapitola popisuje kobylkovou pohromu a 3. a 4. kapitola vypovídá o dnu Hospodinově. Kniha je velice krátká – jedná se o 3 listy. Celá Joelova kniha se soustřeďuje na téma Boží přítomnosti uprostřed Jeho lidu. Lid má uznat a rozpoznat Hospodinovu přítomnost ve svém středu a chápat ji jako záruku Boží pomoci a spásy. Kniha Joel je prorockým spisem. Proroctví můžeme de-
finovat jako Bohem seslanou řeč k člověku, která k němu přichází skrze někoho jiného. Dnes se může dar proroctví projevit u každého křesťana, který je naplněn Duchem svatým. Ve starozákonních knihách prorokovali proroci, lidé speciálně povolaní a pomazaní Hospodinem, aby odevzdávali lidu Jeho aktuální poselství a usměrnění. Zkusme popřemýšlet nad úryvkem Joel 3,1-5. Konkrétně se zamysleme nad tím, co se stává s darem proroctví. Prorok Joel řekl, že v posledních dnech Bůh vylije svého Ducha na každé tělo, což se projeví tím, že mnozí budou prorokovat. Jedná se o ženy i muže různého věku a po-
a ženy stanou proroky stejného významu jako Mojžíš či Izaijáš? Myslím si, že určitě ne, že zde existuje rozdíl a že slova Joela musíme vnímat jinak. V Joelových slovech můžeme vidět velkolepý zásah Hospodina do lidských dějin. Prorok Joel hlásá výzvu
tí na zem, aby spasil své věrné věřící a poslal nevěřící do věčného zatracení. Pasáže v knize Joel referují o dni Hospodinově často jako o blízkém i dalekém vyplnění podobně jako mnohá další starozákonní proroctví. V některých starozákonních knihách mluvících o dni Hospodinově nalez-
k obrácení a naději. Jeho poselstvím je, že kdo vzývá Hospodinovo jméno, zachrání
neme popis historických soudů, které se už v jistém smyslu vyplnily a jiné budoucí
se. Obrácení a záchrana se dokonávají ve vylití Ducha na všechny, což umožňuje
soudy, ke kterým teprve dojde na konci věku.
členům Božího lidu bezprostřední přístup k Bohu. Na tato slova navazuje Petrovo kázání ve Sk 2,17–21, které rozšiřuje tuto bezprostřednost zaslíbenou Izraeli na všechny národy, tedy i na nás. Zde můžeme najít přesah Joelova proroctví, jež ukazuje, jak se uskutečňuje a naplňuje ještě
Fráze „den Hospodinův“ je použita u Joela v 1,15; 2,1; 2,11; nebo 4,14 a můžeme se s touto frází setkat i v novozákonní knize Zjevení. Tento výraz najdeme v Písmu i u jiných starozákonních proroků. Starozákonní pasáže zabývající se dnem Páně jsou často ve smyslu něčeho bezprostředního, něčeho, co máme očekávat. Stejně tomu je i v Joelových slovech: „ať se třesou
stavení. Myslel tím Joel, že se všichni muži
nesplněné proroctví. Přečtěme si Joela 4,1–3 a zkusme popřemýšlet o tom, jak si představujeme soud nad světem. Abychom mohli přemýšlet a odpovědět na tyto otázky, je důležité si uvědomit, co se ukrývá za výrokem „den Hospodinův“ či „poslední den“. Výraz „den Páně“ obvykle označuje události, které se budou konat na konci historie. Jedná se o časový úsek, ve kterém Bůh osobně zasáhne do historie, přímo či nepřímo, aby vykonal něco konkrétního ze svého plánu. Někteří učenci věří, že den Páně bude delším obdobím než jen jedním dnem – obdobím, kdy bude po celém světě vládnout Kristus, než připraví nebe a zem pro věčnost celého lidstva. Jiní zase věří, že den Páně bude událost jediného okamžiku, kdy se Kristus vrá-
všichni obyvatelé této země, neboť přichází den Hospodinův.“ (Joel 2,1) nebo ve slovech „Davy a davy jsou v Dolině rozhodnutí a den Hospodinův v Dolině rozhodnutí je blízko.“ (Joel 4,14). Z celého spisu proroka Joela vyplývá, že strašný Hospodinův den se obrácením těch, které má zasáhnout, změní na den spásy a radosti, kdy bude vylit Hospodinův duch na všechny. Joelův text zdůrazňuje víru, naději a obrácení. Hospodin skrze Joela vrací svému lidu požehnání. Dvě věci jsou v Joelově zvěsti o posledním dni nové. A to, že mu Joel odnímá ráz budoucnosti a vidí jej jako současnou zkušenost, a pak mu dává dvojí tvář, což může pro Vyvolený národ znamenat jak zničení tak i úplnou spásu.
S přáním číst a přemýšlet o Božím slovu Andrea Pavlíková
Svaté brány milosrdenství V čase prázdnin vyrážíme se svými rodinami, přáteli nebo i sami do různých koutů světa. Někteří si však vyberou k odpočinku některé z českých, moravských či slezských měst. Ani na těchto cestách bychom však neměli zapomínat na Boha. Letošní rok vyhlásil papež František jako Rok milosrdenství, v němž máme mimořádnou příležitost pro získání odpustků. Jedna z možností získání odpustků se pojí se Svatými branami. Můžeme je získat, když projdeme Svatou branou a splníme běžné podmínky pro získání odpustků, které známe např. z modliteb za zemřelé; přijetí svátosti smíření, účast na mši svaté a svatém přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce. K těmto podmínkám přidal papež ještě další dvě: jako projev své hluboké touhy po skutečném obrácení vykonat krátkou pouť ke Svaté bráně (podle fyzických možností každého člověka) a zamyšlení či rozjímání na téma milosrdenství. V České republice jsou Svaté brány v těchto chrámech: Českobudějovická diecéze České Budějovice: katedrála sv. Mikuláše; Tábor – Klokoty; Dobrá Voda u Nových Hradů Pražská arcidiecéze Praha: katedrála sv. Víta, Vojtěcha a Václava, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, kostel Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského (Pražské Jezulátko); Stará Boleslav: kostel Nanebevzetí Panny Marie; Hrádek u Vlašimi: kostel sv. Matouše; Slaný: klášterní kostel Nejsvětější Trojice; Svatá Hora u Příbrami: bazilika Nanebevzetí Panny Marie Zvláštní jubilejní chrám: Kostel Panny Marie a sv. Benigny (Svatá Dobrotivá v Zaječově) poutním kostelem ustanoven na období 1. července – 31. srpna 2016. Litoměřická diecéze Litoměřice: katedrála sv. Štěpána; Liběšice u Žatce: poutní kostel sv. Martina a Navštívení Panny Marie; Jablonné v Podještědí: bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy; Bozkov: poutní kostel Navštívení Panny Marie
Plzeňská diecéze Plzeň: katedrála sv. Bartoloměje; Ostrov: kostel sv. Michaela Archanděla; Mariánské Lázně: kostel Nanebevzetí Panny Marie; Klatovy: kostel Narození Panny Marie; klášter Teplá: opatský kostel Zvěstování Páně; Loket Královéhradecká diecéze Hradec Králové: katedrála Svatého Ducha; Luže; Poutní kostel Panny Marie Pomocnice na Chlumku; Želiv: kostel Narození Panny Marie Brněnská diecéze Brno: katedrála sv. Petra a Pavla; Žarošice: kostel sv. Anny; Kostelní Vydří: kostel Panny Marie Karmelské; Znojmo: kostel sv. Kříže; Žďár nad Sázavou: bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše Olomoucká arcidiecéze Olomouc: katedrála sv. Václava; Svatý Hostýn; Velehrad Ostravsko-opavská diecéze Ostrava: katedrála Božského Spasitele; Opava: konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie
Hedvika Kramářová
Mše svatá v přírodě pro biřmovance V pátek 17. 6. 2016 v podvečer měli možnost biřmovanci naší farnosti prožít přípravu na přijetí této svátosti netradičním způsobem, a to mší svatou slouženou otcem Lesławem v přírodě pod širým nebem. Místem, které bylo pro tento účel vybráno, byla kaplička za mysliveckou chatou v Křeménkách. Ta byla vysvěcena v červnu 2013 a slouží k uctění památky patrona myslivců, sv. Huberta. Myslivecké sdružení v Bolaticích dodalo ke kapličce lavičky k sezení a stůl, který se záhy přeměnil v stůl obětní. Řada biřmovanců, ale i dospělých, kteří se k nim cestou přidali a chtěli s nimi strávit ten čas v Boží přítomnosti, zažila bohoslužbu slouženou v přírodních podmínkách – mimo zdi kostela – poprvé. Mše svatá se nesla v Duchu svatém, ve chvále a díkůvzdání za jeho přítomnost v našich životech a prosbách o jeho další vedení, naplnění jeho silou a rozmnožení jeho darů. Každý z přítomných měl možnost přímo se podílet na průběhu této mše svaté, ať už čtením z Písma svatého, přímluvami, přinášením obětních darů či zpěvem za doprovodu kytary. Bylo vidět, že mnozí se zapojují opravdu rádi a s nadšením, i když malá nervozita „vystoupit z davu a mít osobní podíl na liturgii“ byla znát. Nicméně každý se své role zhostil znamenitě a výsledkem byl nádherně strávený čas v Boží blízkosti a v síle a jednotě Ducha svatého. Neboť jak říká evangelista Matouš: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (srov. Mt 18, 20) Poté se biřmovanci přemístili do skanzenu, kde bylo připraveno společné posezení s pohoštěním a společenské hry. Děkujeme všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na organizaci této akce, především za jejich vstřícnost, ochotu, čas a všem zúčastněným za odhodlání přiložit ruku k Božímu dílu.
Pavlína Řehánková
Práce s biblickými texty pro manželské páry Ve středu 21. 9. 2016 přijede do naší farnosti již popáté doc. Petr Chalupa, Th.D., s asistentkou PhDr. Marií Klaškovou z pastorační instituce České katolické biblické dílo ze Samotišek u Olomouce. Na setkání, které se uskuteční od 17:30 hodin na faře, se zájemci budou věnovat vybranému biblickému textu. Srdečně jsou zvány všechny manželské páry (případně jeden zástupce manželského páru), které mají o toto setkání zájem. Setkání je plánováno pro skupinu o počtu 12–15 účastníků. Registrovat na setkání se můžete na emailové adrese:
[email protected] do 31. 8. 2016.
Andrea Pavlíková
Skutky milosrdenství Po celý rok jsme se zabývali skutky milosrdenství, které které máme prokazovat druhým. Víme, že mezi skutky tělesného milosrdenství patří sytit hladové, napájet žíznivé, přijímat pop cestné, odívat ty, kdo nemají co na sebe, navštěvovat nemocné a vězněné, pohřbívat mrtvé. Skutky duchovního milosrdenství pak jsou napomínat ínat hřešící, učit nevědomé, dobře radit pochybujícím, těšit zarmoucené, trpělivě snášet křivdy, odpouštět bližním a modlit se za živé i zemřelé. Možná přispějeme do sbírky na postižené povodněmi, zemětřesením, na chudé ve světě, možná pomůžeme slepci přejít ít přes cestu, vezmeme vezmeme vozíčkáře na procházku nebo do divadiv dla, možná starému sousedovi přibereme v obchodě nákup nebo mu vyřídíme věci na úřaúř dě, možná člověka, který už nemůže, zavezeme do kostela svým autem… Možná uslyšíme houkat sanitku a vyšleme modlitbu modlitbu za člověka, kterého vezou nebo pro kterého jedou, možná řekneme někomu, kdo Boha opustil, že nám chybí, možná povzbupovzb díme někoho, kdo dlouho nebyl u zpovědi, aby se nebál, možná zprostředkujeme nemocnemo nému člověku kněze, možná svým slovem potěšíme někoho, kdo je na dně… I tím prokazujeme milosrdenství.
Z knihy papeže Františka Milosrdenství K tomu, abychom byli milosrdní, jsou zapotřebí dvě věci. Za prvé znát nát sami sebe. sebe Vědět, že jsme se dopustili mnoha nedobrých věcí a jsme hříšníci. I když nikdo z nás nikoho nik nezabil, přece jsme napáchali tolik každodenních hříchů. Je to jednoduché, ale současně i velmi těžtě ké říci Bohu: „Jsem Jsem hříšník, stydím se před sebou a prosím Tě o odpuštění.“ odpuštění. Druhým postojem je rozšířit své srdce. srdce Co to znamená? Především nehledět na to, čeho se dopustili druzí. Velké srdce se nemíchá do života druhých, neodsuzuje, ale odpouští a zaz pomíná zrovna tak, jak Bůh zapomněl a odpustil moje hříchy. Milosrdní lidé mají obrovské srdce. Vždy omlouvají druhé a myslí na své hříchy. Řekne-li Řekne jim někdo: „Viděl Viděl jsi, co tamten udělal?“, udělal? , s milosrdenstvím odpoví: „Stačí mi to, co jsem udělal já.“ To je cesta milosrdenství, o kterou musíme prosit. Milosrdenství nás totiž naplnap ňuje pokojem. Vždy pamatujme: Kdo jsem já, abych soudil? (zkráceno)
Je důležité nejen prokazovat druhým skutky milosrdenství, ale být milosrdný i k sobě! ZaZ cházet se sebou dobře odpovídá tomu, co Bible popisuje jako milosrdenství. „Milosrdenství chci, ne oběť.“ (Mt 9,13) Milosrdenství vůči sobě pak podle tohoto místa znamená, že s hříšníkem, který je v nás, zasedneme k jídlu, že jej pozveme, aby seděl u stolu našeho srdsr ce, že se usmíříme s celníkem a hříšníkem v sobě. Hříšník v nás lépe než spravedlivý pop chopí, čeho je schopna Boží láska. „Kdybyste dybyste věděli, co znamená 'milosrdenství chci, a ne oběť', neodsuzovali byste nevinné.“ nevinné (Mt 12,7) Máme být sami vůči sobě milosrdní, nejsme nuceni, abychom se vnitřně zotrozotr
čovali zákony, které jsou veskrze rozumné, ale v konkrétním případě znamenají nevhodnou tvrdost (učedníci o sabatu tiší svůj hlad trháním klasů). Poznávat Boží dobrotu v darech je pro Ježíše důležitější než dodržovat zákon o sabatu. Jsme lidé, které Bůh miluje. Nemáme sami sebe zatracovat, přestoupíme-li svá vlastní měřítka. Být k sobě milosrdný proto znamená neuzavírat srdce před tím, co je ve mně nešťastného a osamělého, před ubožákem ve mně, před nešťastníkem a trosečníkem v mém nitru, před pocity opuštěnosti a osamělosti. Neuzavírat své srdce před tím, co je ve mně hodné politování, před tím, co bych nejraději přehlédl a potlačil. Když se chováme srdečně k ubohému a slabému v sobě, může se právě to ubohé ve mně stát zdrojem požehnání. Může to otevřít tajemství Boží lásky, která se mnou cítí a má pro mne pochopení.
Sedm skutků milosrdenství pro dnešní dobu: Říci někomu: ჻ Patříš k nám To, co dělá naši společnost často chladnou a nemilosrdnou je to, že se někteří lidé dostávají na její okraj. Nezaměstnaní, nenarození, psychicky nemocní, cizinci. Musíme být více církví, která nevylučuje, ale spojuje.
჻
Naslouchám ti
Mnozí naříkají:" Jsem tak sám! Nikdo mi nenaslouchá! Udělej si pro mě někdy trochu času!" Mít čas umět naslouchat. Představuji si církev, která víc naslouchá, než mluví.
჻
Mluvím o tobě dobře
Naštěstí existují stále lidé, kteří vidí na druhém člověku nejprve to pozitivní. Samozřejmě, musíme příležitostně vložit prst do ran, kritizovat, odporovat. Co však často chybí, je ocenění druhého, zásadní vstřícnost vůči němu a úcta k jeho osobě. Dobře mluvit o lidech - nepatří to snad k tváři církve?
჻
Půjdu s tebou na půl cesty
Mnoha lidem nepomůže jen dobrá rada. V dnešním komplikovaném světě je potřeba provázet kroky druhého tak dlouho, až má sílu jít dál sám. To platí také pro lidi, u nichž se projeví přání ptát se po Bohu. Potřebují průvodce, s nimiž mohou hovořit, kteří jim dají odpověď na jejich otázky a půjdou s nimi část cesty víry.
჻
Rozdělím se s tebou
Ani v budoucnu nebude na zemi existovat dokonalá spravedlnost. I zítra bude třeba pomáhat těm, kdo si sami nejsou s to pomoci. Dělení peněz, darů a možností bude nutné i ve světě sebedokonalejší sociální péče. Jak říká lidová moudrost: „Sdílený žal je poloviční žal, sdílená radost je dvojí radost!“
჻
Navštívím tě
Vyhledat druhého doma je lepší než čekat, že ke mně přijde. Návštěva vytváří společenství. Zastihne druhého tam, kde se cítí jistý a silný. Církev nesmí čekat na ty, kteří u ní zaklepou. Musí se rozhlížet po lidech před svými dveřmi. Měla by také jít k těm, kteří k ní nenáležejí. I oni patří Hospodinu.
჻
Modlím se za tebe
Kdo se modlí za druhé, vidí je jinýma očima. Potkává se s nimi jinak. I nekřesťané jsou vděční, když se za ně modlíme. Právě tam, kde existuje napětí, kde jsou vztahy křehké, kde už se slovy nic nepořídí, je modlitba potřebná. Boží možnosti jsou větší, než si v naší bezradnosti a smutku myslíme. Spoléhá na ně ten, kdo se modlí. (ze zamyšlení erfurtského biskupa Joachima Wankeho nad situací římskokatolické církve v Německu)
Za společenství seniorů La vie Montante přejeme všem farníkům požehnaný čas odpočinku, dovolených a prázdnin a těšíme se na další zajímavá témata, kterými se budeme zabývat po prázdninách.
Magda Jurášková
Informace Setkání farních společenství: společenství
Mše svaté:
Schola Ministranti Podávající sv. přijímání Společenství matek Společenství seniorů Farní klubko dětí
Dětská mše svatá Mše sv. na Borové
o prázdninách nebude
28.8. ve 14:30 nebude
Sbírky: Měsíční na opravy
So 16.7. a Ne 17.7. So 20.8. a Ne 21.8.
Neostýchejme se v době letních hork nosit s sebou do kostela lahev čisté vody, která může být první pomocí v případě nevolnosti. Lahve s vodou budou k dispozici taktéž na poličce vzadu v kostele. O prázdninách bude platit pozměněný pořad bohoslužeb. Mše svaté sv budou slouženy v pondělí a v pátek v 18:00, o nedělích v 8:30 a 14:30. V návaznosti na čerpání dovolené o. Lesława a zástupy budou některé mše svaté slouženy v čase odlišném od prázdninového pořadu, a to v neděli 31. července i o týden později, 7. srpna, kdy budou ranní mše v 10:00.. Další případné změny budou oznámeny v ohláškách i obecním rozhlasem. Během prázdnin nebudou setkání biřmovanců a návštěvy nemocných. nemocných Začnou opět v září. Nebudou ani úřední hodiny,, úřední záležitosti bude možné vyřídit po mších svatých. Stále jsou volné úmysly mší svatých na druhé pololetí tohoto roku. Volné termíny budou k dispozici v sakristii či na faře, kde bude možné intence zapsat. 5. července je Slavnost sv. Cyrila a Metoděje, slovanských věrozvěstů. věrozvěstů Je to slavnost s doporučenou účastí na mši svaté, u nás bude sloužena v 8:30. 27. července bude v našem kostele sloužit mši svatou P. Petr Okapal,, a to již v 17:00 hod. 6. srpna proběhne pouť děkanátu Hlučín do Píště,, bližší informace na nástěnkách v kostele. 20. srpna budeme slavit obecní dožínky, dožínky, mše svatá na poděkování za úrodu začne ve 14:00. 28. srpna bude odpolední dětská mše svatá sloužena za žáky, studenty a pracovníky školško ství s prosbou o Boží požehnání do nového školního roku. Všichni jsou srdečně zváni.
Úmysly mší svatých Po
4. 7.
18:00
Út
5. 7.
08:30
Pá Ne
8. 7. 10. 7.
18:00 08:30 14:30
Za + Hedviku Slivkovou, rodiče a sourozence a za + Roberta Bočka k nedožitým 70. narozeninám Na poděkování Pánu Bohu za o. Lesława s prosbou o další Boží požehnání a ochranu Matky Boží Za + Danielu Holešovou Za + manžela, rodiče z obou stran a živé rodiny Za + Marii Vavřínkovou, rodiče, sourozence a za živé rodiny
Po Pá So Ne
11. 7. 15. 7. 16. 7. 17. 7.
18:00 18:00 11:00 08:30 14:30
Za živé rodiny s prosbou o Boží požehnání a jejich + přátele a příbuzné Na poděkování za dar života a za + spolužáky svatba: Lucie Škaroupková a Miroslav Skácel Za + Adolfa Mrkvu, manželku a děti a za Marii Mrkvovou a za duše v očistci Za + Annu Haferovou k 1. výročí úmrtí
Po Pá Ne
18. 7. 22. 7. 24. 7.
18:00 18:00 08:30 14:30
Za + Reinholda Hankeho, + rodinu a za + Aloise Scheftzyka a + rodinu Za + Petra Slivku k 10. výročí úmrtí a + prarodiče Za + Alžbětu Nawrathovou, manžela, zetě a za živé rodiny Za + Annu Křivánkovou, manžela, dceru a rodiče z obou stran
Po St Pá Ne
25. 7. 27. 7. 29. 7. 31. 7.
18:00 17:00 18:00 10:00 14:30
Za + Jana Menšíka k 1. výročí úmrtí Na vlastní úmysl Za + Danielu Rickovou k nedožitým 65. narozeninám a za duše v očistci Za + Annu Kupkovou, + manžela, zetě a snachu a za živé rodiny Za + Rudolfa Moravce k nedožitým 60. narozeninám a za živé rodiny
Po Pá Ne
1. 8. 5. 8. 7. 8.
18:00 18:00 10:00 14:30
Za naše farní společenství Za + Marii Řehánkovou, rodiče a sourozence Za + Hildegardu Kotíkovou, + manžela, syna, zetě a za živé rodiny volný úmysl
Po Pá Ne
8. 8. 12. 8. 14. 8.
18:00 18:00 08:30 14:30
Za naše farní společenství Za + dceru a rodiny Vodákovu a Obrusníkovu Za + Františka Adamce, rodiče, zetě a za živé rodiny Za + Lucii Kollarczikovou, manžela a rodiče z obou stran
Po Pá So
15. 8. 19. 8. 20. 8.
Ne
21. 8.
18:00 18:00 11:00 14:00 08:30
Za + Alžbětu Štefkovou k 1. výročí úmrtí Za + Alžbětu Janíkovou a manžela svatba: Lucie Matějová a Pavel Sněhota Dožínky: Na poděkování za úrodu Na poděkování za 70 let života s prosbou o Boží požehnání, ochranu do dalších let a za živou rodinu Na poděkování za 60 let života, za + rodiče a za živé rodiny
14:30 Po Pá
22. 8. 26. 8.
18:00 18:00
Ne
28. 8.
08:30 14:30
Za + Martu Šoltysovou, manžela, zetě a živou rodinu Na poděkování Pánu Bohu a Panně Marii za 50 let manželství, další Boží požehnání a + rodiče z obou stran Za + Gertrudu Hluchníkovou, + manžela a syna a rodiče z obou stran Za žáky, studenty a pracovníky školství s prosbou o Boží požehnání do nového školního roku
Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.
Vydává: Šéfredaktor: Web: Telefon: E-mail:
Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice Hedvika Kramářová Náklad: 620 ks www.farnost.bolatice.cz Uzávěrka: 21. 8. 2016 731 625 635 Příští číslo: 28. 8. 2016
[email protected] Evidenční MK ČR E 14902
[email protected] číslo:
