červenec, srpen 2015
Světlo života Byl jsem sám a samoten, světem šel jsem tam a sem, bez smyslu byl život můj, věřil jsem jen pouhým snům.
sboru Církve bratrské v Hradci Králové
Vyučování Sbor v Antiochii Sk 11, 19 – 30: „Po smrti Štěpánově nastalo v Jeruzalémě pronásledování. Ti, kteří se odtud rozprchli, dostali se až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; slovo evangelia však zvěstovali jenom židům. Ale někteří z nich, původem z Kypru a z Kyrény, začali po svém příchodu do Antiochie zvěstovat Pána Ježíše také pohanům. Moc Boží byla s nimi, a veliké množství lidí uvěřilo a obrátilo se k Pánu. Zpráva o tom se dostala k sluchu církve v Jeruzalémě a bratří poslali do Antiochie Barnabáše. Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost a povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni. Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry; a tak bylo mnoho lidí přivedeno k Pánu. Proto se Barnabáš odebral do Tarsu, aby vyhledal Saula. A když ho nalezl, vzal ho s sebou do Antiochie. Pracovali spolu v tamější církvi po celý rok a vyučovali velké množství lidí; a právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany. V těch dnech přišli z Jeruzaléma do Antiochie proroci. Jeden z nich, jménem Agabus, veden Duchem předpověděl, že po celém světě nastane veliký hlad. To se také stalo za císaře Klaudia. Proto se učedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomůže bratřím v Judsku. Učinili to a poslali sbírku po Barnabášovi a Saulovi jeruzalémským starším.“ Pohled na přečtený text začneme několika informacemi o samotné Antiochii. V době, v níž se odehrál náš příběh, byla Antiochie třetím největším městem římské říše. Známým nádhernými stavbami, dlouhým, vydlážděným bulvárem, bohatým kulturním životem, ale také třeba Apollónovou svatyní, kde se konaly pohanské náboženské obřady. Antiochie byla kosmopolitním městem, kromě řeckého obyvatelstva zde žila početná židovská komunita, ale také mnoho obyvatel původem z Persie, Indie a dokonce z Číny. Díky této skutečnosti byla Antiochie nazývána Královnou Východu.
Bílou masku jsem nosil, všude obdiv působil, ale srdce bilo na poplach, měl jsem často velký strach. Všude byla prázdnota, přetvářka a nicota, slávu mně nabízela, ale lásku, pokoj nedala. Tu náhle světlo zasvitlo, temnotu mou prozářilo, kdosi ťukl na srdce mé a řekl: „Mám Tě rád, tak pojď ke Mně.“ Nevěděl jsem, kdo to je, co to ve mně pracuje, srdce tlouklo na poplach, kdo je to, že má mně rád? Pak jsem o Tobě slyšel, že jsi na kříži zemřel, abych mohl věčně žít, lásku, pokoj zakusit Tak jsem za Tebou přišel, abych našel, co jsem chtěl lásku, pokoj jsi mi dal, věčný život daroval. To světlo ve mně svítí dál, já velkou touhu v srdci mám, vykřičet do všech stran: „Pán Ježíš má i Tebe rád.“
Olga Kolová
červenec, srpen 2015 Vznik sboru na tomto místě nebylo něčím, co by novozákonní církev plánovala. Misijní projekty NZ církve byly zaměřeny především na šíření evangelia mezi Židy v oblasti Palestiny, o založení sboru v Antiochii církev neuvažovala. Samotnému šíření evangelia v Antiochii předcházely pohnuté událostí v podobě pronásledování křesťanů v oblasti Jeruzaléma. Ti museli opustit své domovy a uprchnout, aby si zachránili holé životy. Někteří se tak dostali do oblasti Fénicie, na Kypr, další pak do oblasti Antiochie. Ani tvrdá perzekuce neodradila NZ církev od zvěstování evangelia. To bylo patrné na všech místech, kam se křesťané jeruzalémského sboru dostali. Nepřišli tam jen lidé s touhou zachránit si své životy, najít nový domov a existenční jistoty, ale lidé, v jejichž srdci byla touha zvěstovat evangelium. Věrnost povolání být svědky o Pánu Ježíši je hodnotou, která v tomto zdánlivě temném období historie NZ církve jasně září.
hledá takové křesťany. Reakce NZ církve na Boží dílo v Antiochii byla okamžitá. Do Antiochie přichází Barnabáš, muž slovy Bible plný Ducha svatého a víry. Nečteme nic o tom, že by měl Barnabáš výrazné obdarování pro misijní práci, přesto ovocem jeho služby bylo mnoho nově obrácených lidí a utvrzení těch, kteří už obrácení k Bohu prožili. Odpověď na tuto „záhadu“ najdeme v našem textu, kde je řečeno, že Barnabáš uměl povzbuzovat druhé. Tedy nejenom jim zvěstovat evangelium event. je coby nově obrácené křesťany vyučovat, ale Barnabáš měl dar pomáhat lidem překonávat překážky, na které na své cestě k Bohu či cestě s Bohem narazili. A nebylo jich málo. Pro lidi, vyrostlé v pohanském prostředí Antiochie, nebyla cesta k Bohu vůbec jednoduchou záležitostí. Když své srdce a svůj život vydali Ježíši, tak to neznamenalo, že tím vstoupili na snadnou a pohodlnou cestu. I dnes se misie a růst Božího království vůbec neobejde bez lidí, jako byl Barnabáš. Tedy křesťanů, kteří umějí druhé v jejich vztahu k Bohu doprovázet a pomáhat jim překonávat překážky, na které narazí. A jsou v tom trpěliví a vytrvalí, i když se výsledky nedostaví hned.
Zdánlivě temném proto, že celá situace je jedním z mnoha biblických příkladů toho, že to, co by mnozí označili jako špatné či těžké životní okolnosti, si Bůh leckdy používá k velikému růstu a budování Božího království. Nebýt protivenství, jemuž byla NZ církev vystavena, by se evangelium do Antiochie dostalo možná až o řadu let později a mnozí Když Barnabáš viděl, že potřeby služby daleko přesaz těch, kteří tam přijali Ježíše za svého Spasitele, by hují jeho kapacitu, vydal se do Tarsu vyhledat Saula. se křesťany patrně nikdy nestala. Celá situace je záro- A to je pozoruhodný moment. Protože kdybychom veň příkladem toho, že můžeme mít o Božím díle, jeho pátrali v historii NZ církve, tak bychom poslední podobě, místě i čase své jasné představy, ale Bůh to zmínku o Saulovi nalezli v souvislosti s jeho službou může vidět úplně jinak. Historie církve je plná v jeruzalémském sboru. Ovoce této služby bylo spíše situací, v nichž církev vytvářela skvělé projekty, negativní než pozitivní a církev musela Saula poslat investovala do nich mnoho úsilí i financí, byla z do Tarsu, aby zabránila další eskalaci konfliktů, toho často hodně unavená, ale výsledky byly slabé. spojených s jeho službou. Saul na řadu let „zmizel“ ze A pak tam najdeme situace, ve kterých Bůh vi- scény života NZ církve. Někteří na něj možná už ditelným způsobem jednal, a jeho království velice zapomněli, ale Barnabáš na Saula nezapomněl. Pořád rostlo a to jenom díky tomu, že našel lidi, vnímavé v něm viděl služebníka, velice obdarovaného pro vůči Jeho vedení a působení Ducha svatého. Lidi misijní službu, a tak když hledal někoho, kdo by mu ochotné ptát se po Boží vůli a tu pak naplňovat, i pomohl v Antiochii, neváhal a přivedl do Antiochie když jejich představy byly docela jiné. I dnes Bůh Saula, aby pak společně pokračovali v požehnané strana 2
červenec, srpen 2015 službě. Celý moment je dokladem toho, že Bůh dává svým služebníků novou šanci, a to i tam, kdy jsme Boha i lidi zklamali, nenaplnili představy, které do nás naše křesťanské okolí vkládalo. V Bibli bychom našli rozsáhlou galerii výrazných postav, které takovou druhou, třetí či další šanci dostali. Bůh je ve vztahu ke svým služebníkům laskavým a trpělivým Pastýřem, neláme nad námi hůl tam, kde ji někdy sami nad sebou lámeme. Viditelným ovocem služby Barnabáše a Saula byla mimo jiné skutečnost, že právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany – kristovci a bylo to díky životům, proměněným Boží mocí a láskou. Sbor v Antiochii se stal na dlouhá léta centrem misijních aktivit NZ církve. Odtud vyšli Saul a Barnabáš na svou první misijní cestu. To byl ve své době naprosto přelomový misijní projekt, který přinesl své veliké ovoce v podobě nově založených sborů v oblastech, kam se předtím evangelium nedostalo. Toto viditelné požehnání nebylo jen výsledkem kvalitních služebníků a skvělého zázemí, které jim sbor pro jejich evangelizační aktivity poskytoval. Byla tu ještě jedna skutečnost, o níž je řeč v závěru našeho dnešního oddílu. Nalezneme tam informaci, že sbor v Antiochii poslal zřejmě velký finanční dar coby pomoc křesťanům jeruzalémského sboru. Nikdo je o tento dar neprosil, žádný impuls ze strany jeruzalémského sboru do Antiochie nedorazil, přesto se sbor k tomuto kroku rozhodl. Co jej k tomu vedlo? Bylo to výrazné sociální cítění, které nepřehlíželo křesťany v existenční nouzi. Přitom by to bylo tak snadné. Argumentů pro takový postoj by se jistě našlo dost počínaje skutečností, že se nejednalo o situaci, která by doléhala na samotné křesťany v Antiochii. Byl to problém, který se týkal věřících ve vzdáleném Jeruzalémě. Ale na postoji křesťanů v Antiochii vidíme, že místopisně vzdálený sbor v Jeruzalémě byl pro ně sborem blízkým. Blízkým v tom, co si křesťané v Jeruzalémě prožívali. Blízkým natolik, že se křesťané v Antiochii rozhodli uspořádat sbírku a její výtěžek
poslat sboru v Jeruzalémě. Příznačné je, že jedním z mužů, kteří s touto sbírkou do Jeruzaléma cestovali, byl Barnabáš, služebník, který byl do Antiochie právě sborem v Jeruzalémě vyslán. Muž, který učil nové křesťany v Antiochii tomu, že sociální nouze křesťana, ať už má zdravotní, vztahový či jiný charakter je pro církev nejen pouhou informací o životní situaci někoho, ale často také výzvou ke konkrétním činům pomoci takovým lidem. Historie církve potvrzuje platnost zásady, kterou sbor v Antiochii naplňoval. Misie se nedá dělat bez služby sociálního rázu a totéž platí i opačně. Závěr Měli jsme možnost se blíže podívat na jeden NZ sbor. Nebyl to sbor bez chyb, přesto byl pro své okolí velkým Božím požehnáním. Kéž to může platit i o našem sboru, našich vzájemných vztazích a službě, ke které si nás Bůh povolal. Martin Legát
Ze života sboru Dát nebo nechat (si) Nedávno jsem si všiml na internetu zprávy, že 85 nejbohatších lidí na světě má stejný majetek jako nejchudší polovina obyvatel na naší planetě. Nechci posuzovat do jaké míry je tato informace pravdivá ani přemýšlet, jaké emoce tato zpráva u lidí vzbudila. První, co mně napadlo, bylo, jak gigantická propast je mezi skupinkou boháčů a velkou masou těch nejchudších. Na jedné straně možnost mít vše, nejluxusnější, co člověka napadne, na straně druhé zápas o aspoň jedno jídlo denně pro své děti. Na pozadí této zprávy se nám možná vybaví tlouštík v saku s plnými tvářemi a na druhém snímku vyhublá postava ve spálené krajině písku. Jak malá část majetku těch nejbohatších by postačila k radikální změně života těch nejpotřebnějších. Ne nutně všech najednou, ale konkrétních osudů jednotlivců a rodin určitě. Je příčinou, že se to tak neděje, nedostatek informací, nebo
strana 3
červenec, srpen 2015 tvrdost srdce a lakota?
aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly
Motivem, proč jsem se rozhodl psát tento text, nebyla
jeden o druhý.
zpráva o boháčích, ale verše z 2. Korintským 8,1-4 o sbírce
Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy
pro Jeruzalém:
jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
Chceme vám povědět, bratří, jakou milost dal Bůh cír-
(1Kor 12,24-26)
kvím v Makedonii. Tak se osvědčily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné
Když nás něco vážně bolí, zasáhne to celé naše tělo. Nedo-
radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost.
kážeme se z ničeho radovat, soustředit se na běžné věci a
Mohu jim dosvědčit, že dobrovolně dávali podle své nej-
spěcháme k doktorovi. Většina našich myšlenek se
větší možnosti, ano i nad možnost; s velkou naléhavostí
soustředí na nemoc a její vyléčení. Dodržujeme doporučení
nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci pro bratry v
lékaře, omezujeme nezdravé zvyky a podřizujeme vše cíli
Judsku.
být zase uzdraveni. Jak je to s duchovním tělem? Fungujeme také tímto způsobem? Víme, zda některý úd nebo
Neznám historické poměry, ale církev v Makedonii nebyla
orgán těla - církve netrpí, nemá nouzi nebo není na okraji
určitě movitější než dnešní boháči a přesto se tak hojně
nezvratného rozhodnutí? Jsme ochotni se třeba dočasně
projevila jejich štědrost. Čím to bylo? Co bylo příčinou?
omezit, abych mohli pomoci ostatním údům? Víme o sobě
Domnívám se, že vedle pocitu určitého duchovního dluhu
navzájem, nebo tělo Kristovo vnímáme jen jako hezký
vůči Judsku a Jeruzalému, to bylo především vědomí, že se
poetický výraz?
jednalo o pomoc bratřím. Dokonce naléhavě prosili, aby se směli účastnit této pomoci. Pomáhali těm, které osobně ani
V úvodním textu z 2. Korintským apoštol Pavel o sbírce
neznali, a přesto s nimi cítili takovou sounáležitost.
pro Jeruzalém pokračuje následovně:
Církev je v Bibli přirovnávána k rodině. Nemáme problém
Jako jste ve všem bohatí, ve víře, v slovu, v poznání, v hor-
zahrnovat do své rodiny své nejbližší příbuzné a ve většině
livosti i v lásce, kterou máte k nám, buďte bohatí i v tomto
případů jim poskytovat pomoc, půjčit peníze a povzbuzovat
díle milosti. Neříkám to jako rozkaz, zmiňuji se však o
je. Makedonští do své rodiny zahrnuly se stejnou vydatností
horlivosti jiných, abych vyzkoušel opravdovost vaší lásky.
i bratry v Judsku.
(2Kor 8,7-8)
Další obraz církve je tělo. Tělo složené z jednotlivých údů:
Sbírkou pro bratry v Jeruzalémě má být vyzkoušena oprav-
Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní,
dovost lásky církve v Korintu. Je to láska, která nespočívá
byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni
pouze ve slovech, byť krásných a milých. Láska, která se
jsme byli napojeni týmž Duchem. Tělo není jeden úd, nýbrž
projevuje skutečnou péčí a zájmem. Dovolte, abych se
mnoho údů.
zamyslel více nad oblastí finanční, i když se to netýká jen
(1Kor 12,13-14)
jí. Naše místní církve nejsou tak velké, abychom se nemohli navzájem znát. Přesto se zeptám – nemám vedle
Tento obraz se mi zdá ještě přiléhavější. Je v něm zobra-
sebe někoho, kdo trpí opravdovou nouzi? Nesedí dvě lavice
zena větší blízkost a propojenost jednotlivých údů. Dalo by
přede mnou někdo, kdo třeba nedávno přišel o práci a nyní
se říct až vzájemná závislost. Údy nemůžou hrát jen na
mu již nezbývají téměř žádné peníze na zaplacení nájmu
svém písečku, a pokud jeden z nich selže, může to mít fa-
nebo hypotéky? Není bratr, který sedává tiše v zadní lavici
tální následky pro ostatní a v závěru i pro celé tělo.
díky novým lékům pro svou manželku téměř bez peněz a
Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
místo jízdy autobusem chodí každou neděli na shromáždění
strana 4
červenec, srpen 2015 dvě hodiny pěšky? Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří, v některé z tvých bran v tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným bratrem. Ochotně mu otvírej svou ruku a poskytni mu dostatečnou půjčku podle toho, kolik ve svém nedostatku potřebuje. Dávej mu štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku. Potřebný ze země nevymizí. Proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utištěnému a potřebnému bratru (Deut 15,7,8,10) Přemýšlejme o těchto verších a mějme otevřené oči i srdce, abychom rozpoznali nouzi u našich bratrů a sester. Na druhé straně se nestyďme přiznat, že máme potíže a potřebujeme pomoci. Odpověď na úvodní otázku, zda současným boháčům chybí informace, nebo je příčinou jejich lakota, je, že nemají dostatek lásky a zájmu o lidi v nouzi. Ale v církvi by ani jedno z toho chybět nemělo.
Pavel Včelák
Milí přátelé, jsem vděčná, že i ve školním roce 2014- 2015 mohli být žáci na mnoha školách motivováni přemýšlet o svých postojích a názorech k různým životním otázkám a situacím. To co mě těší především, je skutečnost, že jejich přemýšlení je vible a biblických pravd. Přednášky Od dubna do června jsem měla možnost navštěvovat školy v Hořicích, Novém Městě a Novém Bydžově. V Novém Bydžově se jednalo o moji první zkušenost přednášet na speciální škole, kde převážná část dětí
jsou Rómové. Zpočátku jsem měla obavy, zda zvládnu jejich temperament, ale přístup učitelů byl úžasný. Po celu dobu se účastnili všech přednášek a z disciplíny, která tu panuje, by si leckterá škola mohla vzít příklad. Neexistují pití a svačiny během vyučování ani neustálé odbíhání na WC. Mile mě překvapili žáci, když v tématu Jak správně hospodařit se svými penězi, plánovali rozpočet a jak naložit se svými úsporami. Většina měla touhu pracovat a spořit. Škola v Novém Městě u Chlumce nad Cidlinou je typická vesnická škola s malotřídkami. Atmosféra byla přátelská a upřímná. Překvapilo mě, když na můj dotaz, zda někdo ví, co je kniha knih – Bible, nikdo ji neznal. Často vzpomínám na smutný povzdech 10 kluka na můj dotaz, jaké nejčastější problémy mají s rodiči. Děti zaškrtávaly možnosti v anketě, ale již zmiňovaný hoch si jen povzdechl: „ To já mám úplně jiné starosti a nechci o nich mluvit.“ Samozřejmě jsem respektovala jeho přání. O přestávce za mnou přišel, aby mi to vysvětlil. „ Víte, já o tom nerad mluvím, ale můj táta na nás pořád řve a do všeho mlátí.“ Povídali jsme si téměř celou přestávku a i během mých dalších návštěv využil čas k tomu, aby si se mnou povídal. Když jsem ukončila sérii besed, potěšila mě paní ředitelka: „ Konečně slyší děti něco o vztazích mezi sebou, už i tady na vesnici se nezdraví, šikanují se navzájem a pomlouvají.“ Se školou v Hořicích jsem domluvená na spolupráci i příštím školním roce. Letos jsem se setkávala především se žáky prvního stupně. Když jsem si po jednom programu uklízela své věci, přišla za mnou paní učitelka a ptala se mě: „ Vy jste věřící?“ Domluvily jsme se, že i ona je křesťanka. Velmi ji potěšilo, jak vhodným způsobem je dětem prezentována Bible. V sedmé třídě v tématu Peníze, penízem, peníze je působívá prezentace o Ugandě. Žáci se zaujetím přijímali všechny informace. Po ukončení besedy se velmi živě zajímali o možnost dálkové adopce. Byla jsem ráda, že jsem mohla nabídnout možnost adopce NMP. Paní učitelka byla také oslovená a s dětmi promýšlela, jak by to šlo zrealizovat. Vzali si ode mne letáček strana 5
červenec, srpen 2015 Dálková adopce NMP, ale zda reagovali, nevím. Pak jsem ještě měla možnost s paní učitelkou mluvit. Byla hodně zasažená tím, co slyšela. „ Vím, že to někde ve světě mají těžké, ale když to pak slyším konkrétně a vidím ty fotky, nutí mě to něco udělat.“ Kluby Letošní školní rok se děti zvládly naučit 9 biblických veršů. Možná si někdo pomyslí, že toho moc není, ale pro ty, kdo dochází do klubu již čtvrtý rok je to docela povzbudivé číslo 36 veršů. Je pravda, že některé zlet jim musím připomínat, ale je to v nich a já mám naději, že Bůh se o růst postará. Zvláště jsme měla radost, když mi odpovídali, zda si na některý verš v nějaké situaci vzpomenou. Jirka se pokyvoval hlavou. Ve třídě se posmívali jedné holce a já jsem si vzpomněl – Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Římanům 12,21, a zastal jsem se jí. Honza se zase svěřoval: „ Mně hodně pomáhá, když se bojím, to jak jsme se učili – Ježíš řekl: Já jsem s vámi po všechny dny až do konce tohoto věku. Matouš 28,20
livost a lásku k nim. Někdy pochybuji, zda jsem předala to, co jsem měla. Potřebuji vaše modlitby, které mě nesou a chrání. Zvláštním modlitebním předmětem je škola ve Všestarech, která svými předpisy nevychází vstříc možnosti, aby děti mohly navštěvovat klub Zlatokopů a pak se vracet zpět do družiny, tím se komplikuje nabídka, mít dva kluby po sobě s menším počtem dětí. V menší skupince se lépe budují vztahy a naslouchá potřebám jednotlivých dětí. Modlím se za vedení školy, za pochopení a věřím, že až se v srpnu sejdu s paní ředitelkou, tak nějaké řešení spolu najdeme.
Dalším mezníkem, před kterým stojím, je budoucnost Etických dílen. Autorka tohoto programu se rozhodla k radikální změně – zaštítit celý program akreditací ministerstva školství. Pro nás lektory je podstatné to, že pokud budeme chtít tento program používat, musíme se stát součástí Hope4kids. To znamená mimo jiných věcí uzavírání smluv se školou jménem této organizace a zpoplatnění přednášek školám, které již nyní mají značné finanční problémy. Nevím, jak S blížícím se koncem školního roku se děti neustále budou školy reagovat, zda vůbec budou chtít tyto křesujišťovaly, zda zase pojedou k nám domů na stopo- ťanské programy zaplatit. vačku, opékačku a koupačku. Pán Bůh nám připravil krásné počasí, a tak se plánovaná akce mohla uskuteč- Prosím modlete se mnou, za moudrost, jak dál postunit. Jsem vděčná za mé dva syny, kteří mi v přípravě povat. Já to nevím, ale věřím, že Bůh východisko zná. pomohli a postarali se o akční náplň programu. Byly Život s Bohem není nudný, ale plný života a adrenazde i některé děti z dětského domova, které se znají linu. s Janou, kterou máme již v pěstounské péči. Sandra za mnou přišla a ptala se: „ Neměli by jste ještě jednu Děkuji za vaši finanční i modlitební pomoc. Ať vás volnou postel pro mě?“ Bylo mi z toho trochu smutno, Bůh chrání po celé léto. ale kapacitu domu máme opravdu omezenou. Petra Stránská Když si pročítám tuto zprávu, vypadá to, jako by moje služba probíhala idylicky bez nějakých komplikací. Raději píši pozitivní informace a na to negativní se snažím zapomenout. Ne vždycky děti jsou jako beránci, často se modlím za kázeň, za jejich pozornost, za moji schopnost jim porozumět. Modlím se za trpěstrana 6
Svědectví Vyrůstala jsem v křesťanské rodině. Od malička jsem slyšela, co pro mě Bůh udělal, o Ježíšově smrti na kříži za mě. Každý večer jsme se jako rodina modlili, a četli Bibli. Nebylo pro mě těžké věřit tomu, že Bůh je a že
červenec, srpen 2015 i dnes může dělat velké věci, protože na rodičích i ostatních křesťanech okolo jsem viděla, že to pro ně není jen tradice (něco co si jdou “odsedět” do kostela), ale že se modlí k někomu reálnému. Čas šel dál, hodně jsem pochybovala o tom, jak se Bůh dívá na mě. Možná se nenašel nikdo, kdo by mi to pořádně vysvětlil nebo někdo, kdo by si se mnou sedl a zeptal se mě, co vlastně prožívám? Každopádně Bůh mé pochybnosti viděl, a viděl taky moji upřímnou touhu vědět něco více o tom, jak se doopravdy On sám dívá na mě. Věděla jsem, že se člověk stane křesťanem na základě vlastního rozhodnutí tím, že uvěří v Ježíše Krista a odevzdá mu vedení svého života.“ Udělala jsi toto rozhodnutí už ve svém životě?“ takto zněla otázka slečny Olinky na English campu organizovaným vysokoškolskými studenty z In-Life. Bylo mi tehdy jen 18 let a právě tato jednoduchá otázka mi změnila život. Otevřelo to prostor být upřímnou v tom, co prožívám vůči Bohu. Není nic jednoduššího než se rozhodnout tady a ted´, když člověk pochybuje. Modlila jsem se tedy k Bohu, že ho chci mít ve svém životě. Pravděpodobně jsem se rozhodla už mnohem dříve, když jsem byla dítě, a proto těžko říct, kdy jsem se stala křesťankou, ale důležité je, že jsem toto rozhodnutí UDĚLALA. Paradoxně po odjezdu z English campu se mé pocity nijak nezměnily v porovnání s tím, co bylo před campem a dále jsem pochybovala. Když jsem nastoupila na vysokou školu, tak se mi křesťané z In-Life začali věnovat, četli jsme spolu Bibli a hodně povídali o tom, co mě zajímalo a taky o tom, co se vlastně stalo na English campu. To mi hodně pomohlo. Začala jsem pomalu chápat, že to není o tom, jak se cítím, ale o skutečnosti, která je zapsaná v Bibli. Podle Bible jsem se v okamžiku, kdy jsem se k Bohu upřímně modlila, stala Božím dítětem a to už nikdo a nic nezmění - ani já. Tato pravda byla pro mě zásadní a dodnes je! Taky jsem začala mít touhu mluvit o tom, co pro mě Bůh udělal, dalším lidem okolo mě. Tak dobrou zprávu si přece nemůžu nechat pro sebe! Od té doby jsem prošla různými
životními situacemi v mém životě, které byly radostné, ale taky chvílemi těžkými. Bůh mi ale ukazuje den co den, že je se mnou, nikdy mě neopustí a povede mě tou nejlepší cestou, kterou zná jen On sám. Maruška Zagórova
Dorost Zveme všechny holky a kluky na dorost! Od září se budeme pravidelně scházet každý pátek od 16 do 18 hodin. Budeme společně probírat různá biblická témata, zpívat, hrát hry. Jednou za měsíc se rozdělíme na holky a kluky (obdoba současných klubů Buď IN a Nebuď OUT). Dorost je určen všem dětem ve věku od páté do deváté třídy. První setkání proběhne v pátek 11.9. Těšíme se na vás. Za tým vedoucích Lenka Hušková
Inzerce: Věřící studentka hledá podnájem od září na 2 roky. Kontakt tel. 734 369 378, email:
[email protected]
Informace ze staršovstva V uplynulém období se uskutečnily tři schůze staršovstva. Na schůzi dne 5. 6. 2015 se za účasti projektanta Ing. Hanuše, br. Z. Klimeše a br. T. Jochece řešil další postup v přípravě rekonstrukce střechy a sanace krovu sborové budovy. Ze schůze vyplynul závěr realizovat projekt rekonstrukce střechy a sanaci krovů s odložením půdní vestavby na pozdější dobu. Bude proveden odhad nákladů spojených s rekonstrukcí střechy a strana 7
červenec, srpen 2015 možností pozdější půdní vestavby. Ukázalo se, že vzhledem ke špatnému stavu krovu bude jeho sanace náročnější a bude spojena s výměnou některých trámů ve stropu bytů ve druhém patře budovy. Na schůzi dne 14. 6. 2015 starší hovořili se ses. Markétou Kudovou a br. Víťou Hláskem o jejich rozhodnutí vstoupit do manželství. Na základě rozhodnutí staršovstva budou mít výše jmenovaní dne 22. 8. 2015 v Zákolanech křesťanskou svatbu spojenou s požehnáním. Starší vyjádřili potěšení z toho, jak Bůh vedl a budoval vztah obou snoubenců, který má předpoklady pro to být kvalitním křesťanským manželstvím. Poslední schůze staršovstva v měsíci červnu proběhla dne 22. 6. 2015. Na ní starší vyslechli informaci br. J. Potočka o průběžných výsledcích hospodaření sboru. Dále bylo staršovstvo br. J. Potočkem informováno o plnění časového harmonogramu přípravy projektu rekonstrukce střechy sborové budovy. Staršovstvo Sbor Církve bratrské v Hradci Králové V Kopečku 89, 500 03, Hradec Králové http://www.cb.cz/hradec.kralove číslo účtu: 1080114319/0800
dále hovořilo se ses. Marií Zagórovou o jejím rozhodnutí vstoupit do sboru. Starší vyjádřili radost z Božího díla v životě jmenované sestry a rozhodli se ses. M. Zagórovou přijmout za plnoprávnou členku sboru CB v H. Králové. Starší se rozhodli v nadcházejícím školním roce zvát na schůze staršovstva vedoucí jednotlivých oblastí služeb v našem sboru. Cílem je mít aktuální informace z konkrétních oblastí sborové služby, ale také sdílet se služebníky jejich radosti i zápasy a v nich je podpírat. Starší vzali na vědomí informaci kaz. Legáta, že vzhledem k výměně některých trámů ve stropu kazatelského bytu nebude schopen zajistit organizaci a realizaci sborové dovolené 2016. Schůze staršovstva byla ukončena modlitbou. Martin Legát
Kazatel sboru: Martin Legát
tel. 495 513 224
Starší sboru: Jan Verner
tel. 606 672 504
Jakub Škrobák
tel. 608 327 325
Martin Polívka
tel. 774 849 355
Josef Potoček
tel. 775 037 247
Oldřich Rec
tel. 774 084 885
Petra Stránská
tel. 725 298 386
Do tohoto čísla přispěli: Lenka Hušková, Maruška Zagórova, Pavel Včelák, Štěpánka Potočková, Petra Stránská a Martin Legát. Grafické zpracování, tisk: M. Čáslavský Jazyková korekce SL: L. Geldnerová
POZOR: uzávěrka dalšího čísla 25. 8. 2015 Příspěvky posílejte na adresu:
[email protected] Prosíme o dodání příspěvků včas kvůli jazykové korekci a grafickému zpracování. Děkujeme.
strana 8
červenec, srpen 2015 Program červenec Datum Den
Místo
Čas
Všestary
17.30
Slovo
Poznámka
Narozeniny
1
St
2
Čt
3
Pá
4
So
5
Ne
6
Po
7
Út
8
St
9
Čt
10
Pá
11
So
12
Ne
13
Po
14
Út
15
St
16
Čt
17
Pá
18
So
19
Ne
HK
10.00
M.Legát
.
.
.
.
Hořice
14.00
M.Legát
.
.
20
Po
20.7.-24.7.: příměstský tábor ve Všestarech
Kantor Štěpán
21
Út
22
St
23
Čt
24
Pá
25
So
26
Ne
27
Po
28
Út
29
St
30
Čt
31
Pá
4.7.-11.7.:English camp HK - VP
10.00
M.Legát
.
. Stodůlková Petra
Všestary
17.30
Kouba Pavel Ouzký Jan ml.
HK
10.00
M.Legát
.
.
13.7.-17.7: příměstský tábor ve Všestarech Nechanice 18.30
M.Legát
Hanušová Blanka Recová Sára
Verner Jan Všestary
17.30 25.7.-1.8.: pobyt dětí
HK
10.00 M.Polívka
.
. Kočnarová Jana, Vonášková Dana
Hušek Jan, Kočová Jindřiška, Polívka Martin
Všestary
17.30
strana 9
červenec, srpen 2015 Program srpen Datum Den
Místo
Čas
Slovo
Poznámka
Narozeniny
M.Legát
.
.
1
So
2
Ne HK - VP 10.00
3
Po
4
Út
5
St
6
Čt
7
Pá
8
So
9
Ne
10
Po
11
Út
12
St
13
Čt
14
Pá
15
So
16
Ne
HK
10.00
O.Rec
.
.
.
.
Hořice
14.00
M.Legát
.
.
17
Po
18
Út
19
St
Koubová Kateřina
20
Čt
Bachmann Jan Oto
21
Pá
Fiedlerová Jana, Švojgrová Věra
22
So
23
Ne
HK
10.00
.
.
Hořice
14.00
24
Po
25
Út
26
St
27
Čt
28
Pá
29
So
30
Ne
31
Po
Kučerová Jana Doležal Vojtěch
8.8.-15.8.:sborová dovolená HK
10.00
J.Potoček
.
. Kolařík Tomáš, Recová Simona
Jochec Filip
s t r a n a 10
svatba: Markéta Kudová a Víťa Hlásek
Hlásek Vít
M.Legát
.
.
M.Legát
.
. Ducháč Petr Čáslavský Martin
HK
10.00
J.Verner
.
Potoček David Vernerová Lenka
