MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Ústav regionální a podnikové ekonomiky
Řepka jako perspektivní plodina v programu českého zemědělství
Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.
Bc. Iva Laštovičková
BRNO 2009
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma Řepka jako perspektivní plodina v programu českého zemědělství vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Brně dne 20.5.2009
.……………………………… Iva Laštovičková
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucí diplomové práce prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc. za čas, který mi věnovala a za metodické vedení, odborné rady, cenné náměty a připomínky, které mi velmi pomohly při zpracování této práce.
Abstrakt Laštovičková, I. Řepka jako perspektivní plodina v programu českého zemědělství. Diplomová práce. Brno, 2009. Diplomová práce se zabývá analýzou trhu řepky olejné a zkoumá možnosti uplatnění českých producentů na tomto trhu. Charakterizuje vývoj světového trhu řepkového semene a oleje a hodnotí postavení Evropské unie na těchto trzích. Hodnotí dlouhodobý vývoj produkce zkoumané komodity v procesu rozšiřování Unie, dále ve skupině původní EU-15 a nových členských zemích EU-10 a EU-12. Stěžejní část práce je věnována formování trhu řepky v podmínkách České republiky. Jsou zde ověřovány předpoklady
konkurenceschopnosti
v produkčních
a nákladových
českých
souvislostech.
výrobců
řepky
a jejich
S využitím získaných
potenciál
údajů
jsou
zhodnoceny možnosti a limity produkce řepky olejné v českém zemědělství a perspektivy uplatnění českých producentů řepky. Klíčová slova: řepka olejná, řepkový olej, intenzita produkce, náklady, rentabilita, dotace, konkurenceschopnost
Abstract Laštovičková, I. Rape as a promising crop in the Czech agriculture program. Diploma thesis. Brno, 2009. This diploma thesis deals with the analysis of market with rape and examines the scopes for Czech producers in this market. It characterizes the developement of the world market with rapeseed and rapeseed oil and evaluates a position of the European Union in these markets. It evaluates the long-term developement of the investigated commodity production in the EU enlargement process, as well as in the original EU-15 and new Member States EU-10 and EU-12. The main part of the work is devoted to formation of rape markets according to conditions in the Czech Republic. There are also verified conditions of competitiveness of Czech rape producers and their potential in the context of production and costs. Using the data obtained there are evaluated possibilities and limits of the rape production in the Czech agriculture and prospects for application of Czech rape producers. Keywords: rape, rapeseed oil, intensity of production, costs, profitability, subsidies, competitiveness
OBSAH 1.
ÚVOD....................................................................................................................... 8
2.
CÍL PRÁCE A METODIKA.................................................................................. 10
3.
LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 12
3.1
Specifika zemědělství a jejich projevy ve formování trhu ................................. 12
3.1.1
Zemědělství a agrární trh ................................................................................ 12
3.1.2
Typy agrárních trhů ........................................................................................ 14
3.1.3
Nabídka a poptávka na agrárním trhu............................................................. 17
3.1.4
Cena v agrobyznysu........................................................................................ 18
3.1.5
Přístupy k regulaci agrárního trhu .................................................................. 19
3.2
Ekonomické parametry ....................................................................................... 21
3.2.1
Náklady........................................................................................................... 21
3.2.2
Příjmy.............................................................................................................. 22
3.2.3
Zisk ................................................................................................................. 23
3.2.4
Nákladová rentabilita...................................................................................... 23
3.3
Charakteristika agrárního sektoru v Evropské unii............................................. 24
3.3.1
Společná zemědělská politika EU................................................................... 24
3.3.2
Financování SZP............................................................................................. 25
3.3.3
Reformy SZP .................................................................................................. 26
3.3.4
Společné organizace trhů zemědělských komodit .......................................... 30
3.4
Charakteristika zkoumané komodity .................................................................. 32
3.4.1
Biologická charakteristika olejnin .................................................................. 32
3.4.2
Řepka olejná ................................................................................................... 32
3.4.2.1
Řepka v potravinářském průmyslu.......................................................... 34
3.4.2.2
Řepka v krmivářství ................................................................................ 34
3.4.2.3
Řepka jako surovina pro výrobu bionafty............................................... 34
3.4.2.4
Řepka jako surovina pro výrobu bioolejů............................................... 35
3.4.3
Kvalitativní požadavky na řepkové semeno a jejich odraz v ceně ................. 35
3.4.4
Tendence ve vývoji poptávky na trhu olejnin................................................. 37
4.
CHARAKTERISTIKA SVĚTOVÉHO TRHU OLEJNIN..................................... 38
4.1
Rozdělení produkce olejnin ve světě .................................................................. 38
4.2
Světová produkce řepky olejné........................................................................... 40
4.3
Vývoj cen řepky olejné na světových trzích ....................................................... 43
5.
CHARAKTERISTIKA TRHU OLEJNIN V EU ................................................... 47
5.1
Zásahy státu u olejnin a rostlinných olejů .......................................................... 47
5.1.1
Politika EU ve vztahu k olejninám ................................................................. 47
5.1.2
Právní úprava v oblasti olejnin ....................................................................... 47
5.1.3
Mechanismy regulace trhu s olejninami ......................................................... 48
5.1.4
Dotační politika............................................................................................... 49
5.1.4.1
Národní dotace ....................................................................................... 49
5.1.4.2
Dotace z prostředků EU.......................................................................... 50
5.2
Vývoj postavení EU v oblasti produkce řepky na světových trzích ................... 52
5.3
Produkce řepkového semene a oleje v EU.......................................................... 54 FORMOVÁNÍ TRHU ŘEPKY V PODMÍNKÁCH ČR........................................ 60
6. 6.1
Vývoj postavení řepky olejné v rostlinné výrobě v ČR...................................... 60
6.2
Efektivnost pěstování řepky v ČR ...................................................................... 63
6.2.1
Intenzita výroby .............................................................................................. 63
6.2.2
Nákladovost produkce .................................................................................... 66
6.2.3
Rentabilita výroby řepky olejné...................................................................... 68
6.2.4
Výsledek po započtení dotací ......................................................................... 73 Perspektiva vývoje trhu řepkového semene a předpoklady uplatnění českých
6.3
výrobců ........................................................................................................................... 76 6.3.1
Předpoklady konkurenceschopnosti českých výrobců řepky ......................... 77
7.
ZÁVĚR ................................................................................................................... 81
8.
POUŽITÁ LITERATURA ..................................................................................... 84
9.
PŘÍLOHY ............................................................................................................... 95
1. ÚVOD Zemědělství hraje důležitou roli v životě člověka již od samého počátku lidské existence. V současnosti, díky produkci potravin, představuje nejenom neodmyslitelnou součást našeho každodenního života, ale je i nedílným prvkem ekonomiky každého státu. I když má nesporná specifika, která mají rozdílné globální dopady v procesu vývoje světového trhu potravin, zůstává integrální součástí každého národního hospodářství, neexistuje ani nefunguje samostatně, naopak je ve stále větší míře funkcí celé ekonomiky. S populační explozí, která je charakteristickým rysem 2. poloviny 20. a počátku 21. století, se úloha zemědělství, jako zprostředkovatele obživy, posouvá na přední místa zájmu každé země. Ačkoliv jeho hlavní funkcí zůstává produkce potravin, čím dál častěji se zdůrazňuje orientace na výrobu vysoce kvalitních potravin, na ekologii a jeho úloha při trvale udržitelném rozvoji. Růst počtu obyvatel, ekologizace zemědělství, znečišťování životního prostředí, pokles výměry zemědělské půdy a mnohé další způsobili, že zemědělství již není pouze jedním ze sektorů národního hospodářství, ale posouvá se na nadnárodní úroveň. Ze zmíněných důvodů je zemědělská politika Evropské unie (dále EU), na rozdíl od ostatních politik, utvářena společně všemi členskými státy. Zemědělství lze však i nadále považovat za velmi citlivý sektor. Svým sezónním charakterem je výrazně závislé na počasí, půdních a klimatických podmínkách. To vše způsobuje značnou nejistotu výnosů a následně i příjmů farmářů. Vlády se proto musí snažit nastavit v rámci své agrární politiky takové podmínky, aby zemědělcům zabezpečily určitou životní úroveň a aby neodcházeli z důvodu nízkých příjmů z odvětví. Zemědělství se totiž liší od ostatních oborů tím, že produkuje zvláštní, nezbytné zboží – potraviny. Je tudíž třeba do něj zasahovat, aby byla zabezpečena dostatečná potravinová soběstačnost. Z důvodu nezbytnosti zemědělské produkce i v současném období světové ekonomické krize, kdy jiné obory (vyrábějící zbytné zboží) krachují, zemědělství žádné výraznější otřesy nezaznamenalo. Agrární sektor se však potýká s celou řadou specifických problémů, které v EU vyústily k několika komplexním reformám. Dosud nejvýznamnější proběhla v roce 2003. Její důsledky, omezení a pravidla celé Společné zemědělské politiky (dále SZP) Evropské unie se České republiky (dále ČR) začaly dotýkat s procesem přistoupení k EU v roce 2004. Na jednu stranu sice došlo k rozšíření relevantního trhu, na druhou 8
stranu však zemědělství a veškeré možnosti jeho rozvoje podléhají nařízením SZP. Limitující podmínky nastavené tržními řády pro 21 vybraných komoditních skupin způsobily v některých oblastech zemědělské produkce zhoršení postavení a mnohdy téměř zánik tradičních českých odvětví (např. cukrovarnictví). Společné organizace trhu (dále SOT) v EU zahrnují zhruba 90 % komodit, zbylých 10 % se nedotýkají. Mezi neregulované zemědělské produkty patří mj. olejniny a řepka olejná. Z důvodů regulačních opatření hledají farmáři plodiny s perspektivou rozvoje a možností snadné realizace na trhu. Do této skupiny lze řepku bezesporu zařadit. Olejniny navíc v posledních několika letech zažívají doslova boom. Ze všech skupin hlavních agrárních komodit se nejvíce zvyšuje právě produkce olejnin. Vedle růstu populace a dalších vlivů především v důsledku zvýšené spotřeby tuků a olejů v Asii, Indii a hlavně v Číně. To představuje široké spektrum možností nejen pro evropské, ale také pro české zemědělce. Ačkoliv lze řepku považovat za tradiční českou plodinu, její boom nastal až po roce 1989. Tehdy se začal rozvíjet kult zdravého životního stylu propagujícího nevhodnost tuků živočišného původu, což vedlo k jejich nahrazení rostlinnými oleji. Druhým důvodem rapidního růstu produkce této olejniny je její využívání pro výrobu alternativních paliv. Podnětem pro výzkum a hledání obnovitelných přírodních zdrojů energií bylo zvyšování emisí skleníkových plynů a skutečnost zmenšování nalezišť a nadměrného vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, což způsobilo růst cen ropy, která začala převyšovat ceny rostlinných olejů. Vzhledem k nepoměrně levnější produkci rostlinných olejů v porovnání s živočišnými tuky a zdravotním a dietetickým výhodám, jako je např. absence cholesterolu u rostlinných olejů, vykazuje pěstování olejnin, zvláště řepky, již několik let velmi dynamický růst. Jelikož Česká republika disponuje vhodnými klimatickými podmínkami, stala se jejím předním producentem. Nákladovost pěstování a intenzita výroby řepky v České republice je poměrně příznivá. To umožňuje produkovat řepku pod úrovní světových cen s možnostmi exportu v konkurenci se světovými producenty. V těchto souvislostech bývá řepka považována za velmi lukrativní plodinu pro české zemědělce a s nadsázkou nazývána jako „české zlato“. Zda tomu tak je a jak si stojí čeští producenti v rámci evropské konkurence, řeší v širších souvislostech tato diplomová práce.
9
2. CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem diplomové práce je zhodnotit možnosti a limity produkce řepky olejné v českém zemědělství, a to především v ekonomických souvislostech. Práce vychází z charakteristiky změn prostředí formujícího světový trh řepky v celé vertikále. Zabývá se vývojem světového trhu řepky a řepkového oleje, změnami v postavení EU-27 na těchto trzích, analyzuje vývoj v produkci této komodity ve skupině původní EU-15 a nových členských zemích EU-10, resp. 12. Ověřuje také předpoklady konkurenceschopnosti českých výrobců řepky a jejich potenciálu v produkčních a nákladových souvislostech. Vzhledem k poměrně široké problematice řešení je vlastní práce rozdělena do několika částí, z nichž každá má za úkol objasnit určitý okruh problému směřujícího k naplnění stanovených cílů. Metodicky se jedná o tuto dekompozici řešení v rámci celkového cíle práce:
Charakteristika světového trhu olejnin – jako základní předpoklad pro širší orientaci ve zkoumané problematice je v této části věnována pozornost situaci na světovém trhu. Základ této kapitoly představuje rozdělení produkce olejnin ve světě s identifikací hlavních center výroby jednotlivých olejnatých druhů. Poté je pozornost věnována výhradně situaci na světovém trhu řepky olejné. Sledovány jsou základní charakteristiky jako
světový vývoj
v produkci
a spotřebě,
hlavní
producenti a vývoj cen řepky a řepkového oleje na světových trzích.
Charakteristika trhu olejnin v EU – v návaznosti na vymezení Evropské unie jako největšího světového producenta řepky olejné je tato část práce zaměřena konkrétněji na situaci na jednotném trhu. Po seznámení s právními úpravami, dotační politikou a mechanismy regulace trhu olejnin jak na národní (ČR), tak na komunitární (EU) úrovni, je konkrétněji zhodnoceno postavení EU v oblasti produkce řepky a řepkové oleje na světových trzích. Nejrozsáhlejší část tohoto okruhu je věnována dlouhodobému vývoji produkce řepky a řepkového oleje v procesu rozšiřování EU a jejímu rozdělení mezi jednotlivé skupiny zemí EU.
Formování trhu řepky v podmínkách ČR – tento hlavní okruh práce lze stanovit jako samostatný, ve vlastní práci je ale postupně naplňován v rámci předchozích okruhů: po zhodnocení situace ve světě, kde byla EU 10
označena jako hlavní světový producent a analýze stavu na evropském trhu bylo dospěno k závěru, že se ČR řadí mezi 5 předních výrobců řepky a řepkového oleje v Evropě. Výchozí koncepcí této části proto je dlouhodobý vývoj v postavení řepky v rostlinné výrobě v českém zemědělství, na což navazuje stěžejní část práce souhrnně označená jako Efektivnost pěstování řepky v ČR, kde je ve výnosových a nákladových souvislostech zhodnocena konkurenceschopnost českých zemědělců na evropském trhu. Získané poznatky z jednotlivých dílčích částí jsou vyhodnoceny v poslední kapitole diplomové práce Závěr. Metodika zpracování diplomové práce je založena zejména na studiu odborných zdrojů, jejich citaci, prezentaci vlastních poznatků a názorů a zpracování získaných dat do přehledné grafické podoby. Kromě citované literatury, se kterou je pracováno v literárním přehledu a která je uvedena v seznamu literatury, byl využíván poměrně rozsáhlý okruh dat týkající se vývoje trhů zkoumané komodity. Protože se tato práce zabývá tématem vztahujícím se nejenom k minulému vývoji, ale především k současné situaci na agrárních trzích, bylo nezbytné využívat a zpracovávat v převážné míře co možná nejaktuálnější data. Z toho důvodu je čerpáno především z internetových zdrojů – českých i zahraničních. Hlavním podkladem se stala Situační a výhledová zpráva olejniny z prosince roku 2008. Velká část informací byla také čerpána z evropského statistického portálu Eurostat a webových stránek Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) spojených národů.
Diplomová práce byla zpracována v rámci Výzkumného záměru MZLU MSM 6215648904 jako součást řešení tématického směru 04 Vývojové tendence agrobusinessu,
formování
segmentovaných
trhů
v rámci
komoditních
řetězců
a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky.
11
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Specifika zemědělství a jejich projevy ve formování trhu Zemědělství i na současném stupni ekonomického rozvoje společnosti i přes klesající podíl vyjádřený statistickými údaji o ekonomické pozici odvětví na tvorbě domácího produktu představuje jednu z hlavních činností národního hospodářství, která přispívá k udržitelnému rozvoji společnosti. Zemědělství a tedy i lidé, pracující v tomto sektoru, plní mnoho důležitých funkcí, nezbytných pro život každého z nás, a to od produkce potravin a různých zemědělských produktů, přes kultivaci krajiny, až po využití přírody v rámci cestovního ruchu. [55]
3.1.1
Zemědělství a agrární trh Proces zemědělství představuje výrobu potravin, krmiv nebo jiných produktů
prostřednictvím
cíleného
pěstování
rostlin
a chovu
domestikovaných
zvířat.
Charakteristickým rysem zemědělské výroby je vázanost na půdu. [9] Úloha zemědělství v historii lidstva byla vždy spojována především se zabezpečením dostatečného množství potravin. S procesem historického vývoje a změnou životních podmínek docházelo k postupnému nalézání a definování dalších rolí tohoto odvětví; jeho specifika však zůstávají i nadále zachována. Zvláštnosti zemědělské produkce lze shrnout do několika bodů: [5] •
výroba zvláštního zboží = potravin;
•
biologický charakter výroby a její spojení s přírodou;
•
specifická sociálně ekonomická struktura výrobců;
•
odlišnosti ve fungování agrárního trhu;
•
úloha při obnově životních podmínek společnosti, tzv. mimoprodukční funkce.
Pro ekonomiku zemědělství však kombinace těchto faktorů představuje příčinu celé řady problémů, jelikož dochází ke: [6] •
krátkodobým fluktuacím v cenách produkce;
•
v dlouhodobém časovém horizontu k poklesu cen v porovnání s ostatními odvětvími;
•
k poklesu příjmů zemědělců ve srovnání s příjmy v ostatních sektorech.
12
Celý agrární sektor je proto nutno brát jako součást národního hospodářství. Zemědělství totiž neexistuje a nefunguje samostatně – má řadu podstatných interakcí s ostatními částmi nejenom národní, ale i, v současném pokračujícím procesu globalizace, mezinárodní a světové ekonomiky. [4] Zejména z důvodu produkce potravin, které spadají do kategorie nezbytného zboží je třeba tomuto sektoru věnovat vyšší míru pozornosti než jiným odvětvím, jejichž výstupy nejsou pro život lidí nepostradatelné. Úroveň agrárního sektoru je tedy ve stále vyšší míře funkcí celé ekonomiky. Prostředí, ve kterém dochází ke směně zemědělských či potravinářských produktů, je označováno jako agrární trh. Podle Tvrdoně [12] agrární trh představuje směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizaci, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových informací. Pro agrární trh je charakteristická různá časová odezva výrobců a spotřebitelů na signály trhu. Poptávka po potravinách v určitém časovém období je závislá na cenách platných v tomto období. Spotřebitel se ve své poptávce řídí informací trhu v podobě konkrétní ceny dané komodity a zpravidla reaguje na ceny bezprostředně. Nabídka zemědělských výrobců, pokud ji abstrahujeme od zásob, je však v krátkodobém horizontu zcela nepružná. Nejkratší doba odezvy na změnu v ceně je dána délkou výrobního cyklu. [7] Zpoždění ve zpětné reakci výrobců na cenové informace jako podklad pro jejich rozhodování
o struktuře
budoucí
produkce
se
v důsledku
pesimistických
a optimistických očekávání může projevit v cyklických změnách cen. Pro typické chování při utváření tržní rovnováhy ovlivněné zpožděním na straně nabídky ve vztahu k ceně lze modelově využít pavučinový teorém. [7] Obecně se na agrárních trzích projevují tato hlavní specifika: [7] a) Poptávka po zemědělských komoditách je zpravidla odvozena od poptávky po finálních produktech, tzn. po spotřebních statcích, které jsou ze zemědělských surovin průmyslově zpracovány, přičemž vývoj poptávky po potravinách a zemědělských surovinách není lineárně závislý z hlediska množství, času ani místa. b) Poptávka po zemědělských výrobcích se současně vyznačuje nízkou cenovou a důchodovou pružností:
13
•
změna tržní ceny za jinak nezměněných podmínek vyvolá pouze malé změny objemu spotřeby potravin;
•
potraviny mají převážně charakter statku denní spotřeby, s růstem příjmů lze očekávat pokles podílu spotřebitelských výdajů za potraviny.
c) Nabídka v podmínkách tržního hospodářství je souhrnem rozhodnutí samotných výrobců o výrobě, tj. o nabízeném množství jednotlivých výrobců, o použité technologii a technice – charakteristickým znakem je obtížná adaptace výroby (nabídky) na změny tržních cen (vznikají časové prodlevy mezi signály trhu a reakcí na ně, tzn. časově opožděná rozhodnutí o rozsahu a struktuře výroby). d) Sociálně ekonomická struktura a rozmístění podnikatelských subjektů v zemědělské prvovýrobě je na rozdíl od většiny ostatních odvětví charakteristické velkým počtem výrobců, převážně vázaných na půdu, což sice vytváří podmínky dokonalé konkurence (nemonopolní prostředí), ale minimalizuje možnost vlivu zemědělských výrobců na tvorbu ceny zemědělských komodit v podmínkách nedokonalé konkurence vnějšího okolí. e) U některých
zemědělských
surovin
a produktů
z nich
vyráběných
neexistuje jednotný národní trh, komodity si konkurují pouze v rámci místních trhů, tj. existuje nedokonalá konkurence při velkém počtu výrobců. Nízká cenová pružnost nabídky zemědělských produktů v důsledku biologicky determinovaného výrobního a reprodukčního cyklu zemědělské výroby omezuje možnost bezprostřední reakce výrobců na změnu v poptávce. [7]
3.1.2
Typy agrárních trhů S procesem formování úlohy a postavení zemědělství ve společnosti se měnily
vazby mezi výrobci a spotřebiteli, což vedlo k utváření různých podob agrárních trhů: od nejjednodušších forem, kdy výrobce byl zároveň spotřebitelem, přes realizaci produkce
na
trhu
až
po
vstup
nejrůznějších
zprostředkovatelé, obchodní organizace, aj.).
14
mezičlánků
(zpracovatelé,
Na základě toho lze charakterizovat 4 typy trhů v agrárním sektoru: [11] •
naturální směna,
•
surovino-potravinářský trh,
•
trh zemědělských výrobků,
•
trh potravinářských výrobků.
1. Naturální směna [11] – jejím charakteristickým prvkem je, že výrobce a spotřebitel jsou totožné subjekty. Typicky se jedná o samozásobitelská hospodářství. Na současném stupni rozvoje agrárního sektoru můžeme tento vztah nalézt především u produkce a spotřeby vajec, ovoce a zeleniny. Literatura uvádí, že až třetina spotřeby uvedených komodit je uspokojována touto formou.
2. Surovino-potravinářský trh [11] – roli prodávajícího zastávají zemědělští výrobci, kteří prodávají zemědělskou surovinu v různém stupni předzpracování. Spotřebitelé tento produkt kupují a dále upravují do potravinářského výrobku. Tento způsob distribuce je charakteristický zejména pro prodej přímo ve výrobním podniku nebo také ve formě tzv. sklizňového prodeje, kdy si spotřebitel pro sebe sklízí požadované komodity přímo na farmě. Surovino-potravinářský trh je u rostlinné produkce typický pro ovoce, zeleninu a brambory, u živočišné výroby pro vejce, někdy také mléko a maso.
3. Trh
zemědělských
výrobků
[11] – na
straně
prodávajících
jsou
výrobci
zemědělských komodit, na straně kupujících pak zpracovatelské podniky, nákupní organizace nebo individuální zprostředkovatelé, kteří se následně stávají prodávajícími subjekty a to buď mezi sebou navzájem nebo vůči zpracovatelské organizaci. Jedná se o rozhodující typ vazby pro převážnou část komoditní struktury zemědělských produktů. Prostřednictvím nákupních organizací je realizována většina prodejů obilnin a olejnin. Směna mezi příslušnými subjekty může být
15
provedena různou marketingovou formou, mezi kterou můžeme zařadit i komoditní burzovní prodej.
4. Trh potravinářských výrobků [11] – u tohoto typu trhu jsou prodávajícími potravinářské podniky. Kupující lze rozdělit do dvou segmentů. První tvoří spotřebitelé, kteří nakupují produkty pro svoji spotřebu; do druhé skupiny patří obchodní podniky, které následně přecházejí do role prodávajícího a distribuují potravinářské výrobky v maloobchodní síti. Převážná část finálních potravinářských výrobků je realizována prostřednictvím tohoto typu trhu.
V současné době pouze malá část zemědělských komodit jde přímo od výrobce ke spotřebiteli. Tato situace je typická spíše pro místní trhy a v rámci nich zejména pro drobné zemědělce provozující zemědělskou výrobu především pro vlastní spotřebu, přičemž určitou část své produkce prodávají. Většina zemědělských výrobků se tedy ke konečnému spotřebiteli dostává přes různé mezičlánky a v různém stupni zpracování. Dochází k utváření tzv. komoditních vertikál, charakterizujících tok zemědělského produktu přes jednotlivé fáze zpracování až po výsledné potravinářské výrobky [6]:
vstupy
zeměděl. produkty
1. zprac.
2. zprac.
16
potrav. zboží
3.1.3
Nabídka a poptávka na agrárním trhu Specifika zemědělství a jeho úloha ve výrobě potravin se promítají již ve
formování základních vztahů nabídky a poptávky na agrárním trhu s těmito charakteristikami: [9] 1. Poptávka na agrárním trhu je odvozena od poptávky po finálních produktech; vývoj poptávky po potravinách a zemědělských komoditách není lineárně závislý z hlediska množství, času ani místa. Poptávka reaguje na změnu ceny opačným směrem, tzn. při poklesu ceny dochází k jejímu růstu. Změna tržní ceny však vyvolá pouze malé změny v objemu spotřeby potravin a to z důvodu, že spotřeba potravin má dané fyziologické limity z hlediska minimální a maximální spotřeby, tzn. že při vysokých cenách potravin se poptávka po nich nijak výrazně nesníží a naopak při nízkých cenách má poptávka dány svoje horní hranice, které nepřekročí. [9] 2. Nabídka na agrárním trhu je ovlivněna nepředvídatelnými a proměnlivými faktory klimatu, kvality půdy a počasí. Nabídka zemědělských výrobků je v krátkém období zcela nepružná. Nejkratší doba odezvy na změnu v ceně je dána délkou výrobního cyklu příslušné komodity. Rozhodování zemědělců o tom, co a v jakém množství budou vyrábět, ovlivňují ceny platné v daném období. Pěstitelé předpokládají, že se tyto ceny budou vyskytovat na stejné úrovni také v příští sezóně. Obecně tedy můžeme říci, že pokud v daném roce došlo k neúrodě komodity a její nabízené množství je nízké, způsobí to, podle mikroekonomických zákonů, růst ceny. Vysoká cena pozitivně ovlivní rozhodování pěstitelů, kteří v příštím roce budou usilovat o zvýšení produkce. V následující sezóně však dojde k tomu, že vyšší produkce komodity vyvolá zvýšenou nabídku, což povede k poklesu tržních cen a očekávané finanční výsledky zemědělců ve formě vyšších zisků nebudou dosaženy. Významnou roli v těchto vztazích má tvorba zásob konkrétních komodit. Specielně v případě cukrové řepy v současnosti existují poměrně vysoké světové zásoby cukru, takže případná neúroda či omezení produkce cukrové řepy nebude mít zásadní vliv na změnu ceny cukru, tak jako by tomu bylo u jiných komodit, např. u brambor, obilí nebo řepky olejné. [9]
17
3.1.4
Cena v agrobyznysu Obecně je cena dána vztahem mezi nabídkou a poptávkou. Na základě toho, jaký
tento vztah je, rozlišujeme cenu rovnovážnou a tržní. Rovnovážná cena je taková cena, za kterou se obchoduje v případě rovnosti nabídky a poptávky. Stav rovnováhy na trhu je však vzácný. Na trhu dochází k neustálému střetávání nabídky a poptávky, respektive kupujících a prodávajících, jejichž představy o ceně se liší. Cenu, která vzniká na trhu při aktuálním vztahu nabídky a poptávky nazýváme tržní cenou. [10] Na velikost poptávky po produktu z cenových faktorů působí nejenom cena samotné komodity, ale také ceny substitutů a komplementů. Naopak nabídku kromě ceny produktu ovlivňují ceny dalších výrobků, které podnik může vyrábět a ceny výrobků produkovaných společně (např. mléko – hovězí maso). [6] Při analýze vývoje cen v zemědělství je důležité hodnotit celou výrobkovou vertikálu. Ta zahrnuje 3 kategorie zachycující vývoj na relevantních trzích a to: [7] •
ceny zemědělských výrobců (dále CZV),
•
ceny průmyslových výrobců (dále CPV),
•
spotřebitelské ceny (dále SC).
Obecně z hlediska návaznosti celé vertikály platí, že východiskem (nejnižší) by měly být ceny suroviny, tj. ceny na úrovni zemědělských výrobců, naopak nejvyšší ceny by měly být ceny finálního produktu, tj. spotřebitelské. Cena z každé úrovně vertikály v sobě zahrnuje rozličné položky v závislosti na charakteru produktu, stupni a úrovni jeho zpracování. Cena zemědělských výrobců charakterizuje vztahy na trhu zemědělských produktů. Zemědělský produkt je prodáván zpracovatelům za cenu, která je označována jako cena zemědělských výrobců a je determinována nejen cenami vstupů a výrobními náklady zemědělce, ale v současné době také pozicí účastníků na předcházejícím i navazujícím stupni výrobkové vertikály. Vzhledem ke stávající konkurenční struktuře na agrárním trhu dochází i k situacím, kdy se cena zemědělských výrobců pohybuje pod úrovní výrobních nákladů, poněvadž postavení zemědělců příliš neumožňuje zasahovat do tvorby nákupních či prodejních cen. CZV jako náklad průmyslových zpracovatelů je jedním z faktorů, které ovlivňují formování cen průmyslových výrobců i cenu spotřebitelskou, za kterou jsou produkty nabízeny konečnému spotřebiteli. Ceny jsou v rámci analýzy očištěny od daně z přidané hodnoty (dále DPH). Zjišťovány jsou realizační, smluvní ceny určené pro tuzemský trh. Průměrné ceny sledovaných výrobků 18
se vypočítají prostým aritmetickým průměrem z cen jednotlivých výrobců. Měsíční ceny se pak srovnávají s jejich průměrnou cenou v daném roce. [7] Ceny průmyslových výrobců jsou zjišťovány měsíčně na základě údajů z vybraných organizací za dané reprezentanty. Vykazované ceny jsou ceny sjednané mezi dodavatelem a odběratelem v tuzemsku bez DPH, spotřební daně, nákladů na dopravu k zákazníkovi a nákladů s ní spojených fakturované za významnější obchodní případy. Z vykázaných cen se na stálých vahách počítá index cen průmyslových výrobců. Ten měří průměrný cenový vývoj všech průmyslových výrobků vyrobených a prodaných na domácím trhu. Růst/pokles CPV udává, o kolik procent se v daném měsíci zvýšila/snížila průměrná cenová hladina těchto cen v porovnání s průměrnou cenovou hladinou ve stejném období předchozího roku. [7] Spotřebitelská cena je konečná cena, kterou platí spotřebitel za potraviny, resp. zemědělské výrobky na různém stupni zpracování. Je formována situací na dílčích trzích v rámci vertikál, která prostřednictvím jednotlivých článků výrobního a distribučního procesu ovlivňuje úroveň a strukturu dílčích cen. Prochází-li komodita od zemědělského podniku ke spotřebiteli několika stupni v rámci řetězce, měly by teoreticky být změny cen na každém dalším stupni, za předpokladu dokonalé konkurence, v plné výši předávány dále. Pokud na jednom nebo více stupních tohoto řetězce působí tržní síla, proces přenosu ceny na další úroveň potravinového řetězce není úplný. Vývoj spotřebitelských cen se sleduje na spotřebních koších založených na souboru vybraných druhů zboží a služeb placených obyvatelstvem. Ceny jednotlivých druhů zboží a služeb jsou zjišťovány měsíčně přímo ve vybraných prodejnách a provozovnách služeb pracovníky statistických orgánů v celé České republice. Šetření je prováděno ve druhé polovině příslušného měsíce. Ze zjištěných cen je vypočtena za jednotlivé reprezentanty průměrná cena. [7]
3.1.5
Přístupy k regulaci agrárního trhu Vzhledem k tomu, že agrární trhy v reálných podmínkách nenesou znaky
dokonale konkurenčního prostředí, nemusí vždy fungovat efektivně. Je to i jeden z důvodů, proč je v rámci agrární politiky vymezen prostor pro zásahy státu, což se promítá v aplikaci různých politických opatření v daném stupni ekonomického rozvoje.
19
Řízení agrárního trhu obecně může být prováděno třemi způsoby: regulací cen, regulací nabídky a regulací poptávky. [9] Regulace cen Regulace cen je přístup k usměrňování agrárního trhu, který spočívá v zásahu do vývoje na trhu v zájmu rozšíření, udržení nebo omezení stávajícího rozsahu nabídky nebo poptávky. Ovlivňuje jak nabídku, tak poptávku a zároveň využívá nástrojů regulace obou stran. [9] Používá dva druhy nástrojů [5]: a) nástroje na „ochranu spotřebitelů“ při tlaku na růst cen potravin = stát dotuje výstupy ze zemědělství; b) nástroje na podporu příjmů farmářů při tlaku na pokles cen zemědělských produktů a potravin. Regulace nabídky Účelem regulace nabídky je omezení produkce určité komodity (typickým příkladem může být agrární politika v oblasti cukru a cukrové řepy). S rostoucím používáním nástrojů k regulaci nabídky dochází k podpoře cen. [9] K jejímu provádění slouží [5]: a) regulace výroby – restrikce využívání výrobních faktorů nebo určování objemu výroby formou přidělování kvót; b) regulace zásobování – ochrana vnitřního trhu nebo státní intervence na vnitřním trhu. Regulace poptávky Tržní nástroj regulace poptávky se používá při převisu nabídky. Snahou je zvýšit poptávku po určité komoditě. Růst regulace na straně poptávky má za následek pokles cen produktů. [9] Realizuje se prostřednictvím dvou forem [5]: a) aktivní využití reklamy a propagace zejména u výrobků s výrazným převisem nabídky; b) podpora spotřebitelů při nákupu vybraných potravinářských výrobků (potravinová pomoc hrazená z rozpočtových zdrojů, potravinové kupony).
20
3.2 Ekonomické parametry Z hlediska socioekonomické struktury zemědělských výrobců neusiluje každý subjekt o maximalizaci zisku. Pokud však budeme uvažovat pouze zemědělské podniky orientované na zisk, eventuálně rodinná hospodářství, je sledování ekonomických parametrů stejně důležité, jako u podniků z jiných odvětví národního hospodářství.
3.2.1
Náklady Náklady obecně lze charakterizovat jako určité hodnotové vyjádření všech vstupů
výroby. Pro ekonomické rozhodování firmy o optimálním objemu výroby, ceně a maximálním zisku je proto důležitá klasifikace nákladů podle jejich vztahu k objemu produkce. [61] Na základě toho lze celkové náklady rozdělit na: [10] •
variabilní náklady (VC), což jsou náklady, které s růstem objemu výroby rostou;
•
fixní náklady (FC), pro které je charakteristické, že se s objemem výroby nemění, tzn. že je firma musí hradit i když nevyrábí.
Celkové náklady (TC) se pak stanoví jako součet variabilních a fixních nákladů. Z celkových nákladů je možno odvodit: [10] •
průměrné náklady (AC) – které vyjadřují velikost nákladů na jednotku produkce. Můžeme je stanovit dvěma způsoby: AC = TC/Q nebo AC = AFC + AVC. Zpočátku s růstem objemu výroby klesají, od určitého objemu produkce však začnou růst. To lze vysvětlit tím, že průměrné fixní náklady (AFC) s růstem objemu výroby klesají. Jelikož pro malé objemy výroby se fixní náklady významně podílejí na celkových nákladech, jsou průměrné náklady klesající i tehdy, když průměrné variabilní náklady rostou. Pro větší objemy produkce ale podíl fixních nákladů klesá a převládne vliv variabilních nákladů. Růst průměrných variabilních nákladů (AVC) je pak důsledkem zákonu klesajících výnosů.
•
mezní náklady (MC) – představují náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku. Vypočítáme je jako změnu nákladů vyvolanou změnou produkce o jednotku: MC = ∆TC/∆Q. Také mezní náklady nejdříve klesají a od určitého množství produkce rostou, což lze vysvětlit zákonem klesajících mezních výnosů.
21
Pro každé odvětví je charakteristický jiný poměr variabilních a fixních nákladů. V zemědělství velkou část celkových nákladů tvoří náklady fixní, proto intenzifikace zemědělské výroby vede k dosažení nižších celkových nákladů.
3.2.2
Příjmy Obecně můžeme příjem podniku charakterizovat jako částku, kterou získá
prodejem svých výrobků nebo služeb. Příjmy můžeme, obdobně jako náklady, rozdělit na celkové, průměrné a mezní. Celkový příjem (TR) je celková částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků. Celkový příjem zjistíme vynásobením objemu prodaného zboží cenou za jednotku: TR = P · Q. Zde se dostáváme k velmi důležité stránce rozhodování firmy a to stanovení objemu produkce a její ceny. [10] Zvolení objemu výroby a ceny nepředstavuje oddělené problémy, nýbrž se jedná o jediné rozhodnutí, přičemž mohou nastat dvě situace: [10] •
cena je konstantou nezávislou na firmě – firma může prodat všechnu vyrobenou produkci bez ohledu na výši ceny; poptávka je dokonale elastická. Firma však nemůže cenu ovlivnit, rozhoduje pouze o objemu výroby. Tato situace nastává na dokonale konkurenčních trzích.
•
cena závisí na objemu produkce firmy – cena s růstem objemu výroby klesá, tzn. že firma musí snížit cenu, aby prodala větší množství produkce; poptávka není dokonale elastická. Rozhodnutím o objemu produkce firma určuje i cenu. Jedná se o některou z forem nedokonalé konkurence.
Průměrný příjem (AR) představuje příjem na jednotku produkce, neboli AR = TR/Q, tedy AR = (P · Q)/Q, proto AR = P. Průměrný příjem je tedy cena produkce. Křivka průměrného příjmu je vždy totožná s křivkou poptávky po produkci firmy. [10] Mezní příjem (MR) představuje změnu celkového příjmu vyvolanou změnou vyrobeného množství o jednotku: MR = ∆TR/∆Q. [10]
22
3.2.3
Zisk Zisk (π) můžeme definovat jako rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými
náklady společnosti. [10] Z celkového zisku lze opět stanovit průměrná veličina, tedy zisk na jednotku produkce, a to jako rozdíl mezi průměrnými příjmy a průměrnými náklady: π/Q = TR/Q - TC/Q a proto π/Q = AR - AC, z čehož lze po úpravě vyjádřit celkový zisk firmy jako π = (AR - AC) · Q. [10] Maximálního zisku a optimální produkce pak firma dosahuje v okamžiku, kdy se mezní příjmy rovnají mezním nákladům: MR = MC. [10]
3.2.4
Nákladová rentabilita Za účelem zhodnocení současné finanční a ekonomické situace podniky provádějí
finanční analýzy. Jedním z jejích ukazatelů je nákladová rentabilita, kterou zjistíme na základě výše uvedených parametrů. Nákladová rentabilita vyjadřuje efektivitu vynaložených nákladů, neboli kolik Kč nákladů musíme vynaložit na 1 Kč zisku. [35] Nákladová rentabilita = π/TC · 100 [%] [35] V rámci zemědělské výroby se jedná o velmi často používaný ukazatel, který vyjadřuje účelnost vynaložených nákladů na produkci.
Ukazatelů, kterými lze posuzovat ekonomickou a finanční situaci podniku, resp. jeho vnitropodnikových organizačních jednotek, nebo efektivnost výroby produktu, existuje celá řada (viz různé přístupy, modely a ukazatele finanční analýzy). Pro účely této práce byly zvoleny výše uvedené indikátory (náklady, příjmy, zisk a nákladová rentabilita), které umožňují prohloubení orientace v dané problematice v požadovaných
souvislostech
a přispívají
k posouzení
konkurenceschopnosti
a ekonomické efektivnosti pěstování sledované komodity – řepky olejné.
23
3.3 Charakteristika agrárního sektoru v Evropské unii Evropské zemědělství jako takové lze stručně charakterizovat takto: [55] •
Evropa je předním světovým vývozcem i dovozcem potravin;
•
dovážené produkty pocházejí především z rozvojových zemí;
•
evropský zemědělský sektor propaguje využívání bezpečných a čistých metod produkce šetrných k životnímu prostředí, které jsou zároveň zárukou kvalitních produktů splňujících požadavky spotřebitelů;
•
zemědělský sektor EU slouží venkovským společenstvím. Jeho úkolem není jen produkovat potraviny, ale také zajišťovat zachování krajiny jako místa, kde se žije, pracuje a které lidé navštěvují za účelem odpočinku.
Evropská unie má ve srovnání s jinými uskupeními jistou výhodu – klimatické poměry jsou díky rozloze tohoto společenství natolik rozličné, že zde lze pěstovat téměř všechny zemědělské plodiny. Povaha zemědělství EU je však různorodá. Týká se to nejen struktury, ale i výrobního zaměření a celkové koncepce politiky ovlivňující vývoj zemědělství jednotlivých zemí. Významnou roli v postavení jednotlivých členských zemí hrají již rozdíly ve výchozí základně dané evidovanou výměrou zemědělské půdy a celkovým výstupem zemědělství na 1 obyvatele. [3] U mnohých zemědělských komodit, jako např. u vína, lihovin, masa či olivového oleje, je Evropa světovou velmocí. Naopak u olejnin lze konstatovat, že EU dosud není schopna pokrýt poptávku ze svých zdrojů (zejména u sóji). Podle údajů z roku 2005 se tato komoditní skupina podílí na celkové zemědělské produkci EU zhruba 1,8 %. [55]
3.3.1
Společná zemědělská politika EU Společná zemědělská politika je nejstarší společnou politikou EU. Náleží sice
mezi oblasti sdílené pravomoci (tzn. je utvářena vládami jednotlivých členských států, které ji následně uplatňují v praxi), ale je téměř převedena na Evropskou unii. [55] SZP
je
souborem
nástrojů
regulujících
produkci,
zpracování
a prodej
zemědělských výrobků v EU. Je založena na zásadě společného zemědělského trhu, který zajišťuje volný pohyb zemědělských výrobků v rámci EU. [46] Je zaměřena především na podporu příjmů zemědělců a podporu výroby kvalitních produktů, které vyžaduje trh. Také se snaží o prosazování ochrany krajiny, nabádá k ekologickému chování při zemědělské produkci (např. využívání obnovitelných zdrojů energií,
24
efektivnímu čerpání a využívání neobnovitelných, ale i obnovitelných přírodních produktů), za účelem trvale udržitelného rozvoje. [54] O podobě a provádění SZP rozhoduje všech 27 členských států, Rada EU na základě
návrhů
Evropské
komise
a stanovisek
Evropského
parlamentu.
K nejdůležitějším rozhodnutím dochází v Radě Evropské unie na úrovni ministrů. Podrobná pravidla stanovují společně členské státy a úředníci Komise spolu s poradními skupinami, které jsou tvořeny zástupci všech zúčastněných stran včetně zemědělců, potravinářského odvětví a spotřebitelů. Pravidla SZP stanoví Rada Evropské unie a částečně Komise, ale běžnou správu této politiky a první platby zemědělcům a ostatním subjektům mají na starosti jednotlivé členské státy. Komise, Evropský parlament a Evropský účetní dvůr dohlížejí na to, aby tato činnost probíhala řádně a účinně. [69]
3.3.2
Financování SZP V roce 1970 přijala Rada nařízení o financování SZP. Byly stanoveny tři hlavní
zdroje příjmů: [20] •
zemědělské dávky (prémie, přirážky a vyrovnávací dávky, které jsou uvaleny na obchod se zemědělskými produkty s třetími zeměmi);
•
cla z obchodu s třetími zeměmi vybíraná podle společného celního tarifu;
•
příjmy z daně z přidané hodnoty podle jednotné sazby aplikované na sjednocený základ.
V roce 1988 byl zaveden čtvrtý zdroj rozpočtu společenství, který je založen na hrubém národním důchodu (dále HND) členských států. Tento zdroj se na celkových příjmech podílí z největší časti a to přibližně 68,7 % v roce 2007. [20] Pokud pomineme první léta fungování Společenství, činila v roce 1980 výše podílu SZP 72,3 % všech výdajů evropského rozpočtu, což se v návaznosti se stále rostoucí výši finančních prostředků plynoucích do zemědělství stalo neudržitelným. Od počátku osmdesátých let se vlády členských zemí snaží o zastavení tohoto trendu a postupné snižování podílu SZP na celkových výdajích. To se skutečně podařilo. V roce 1990 poklesl podíl zemědělství na 58,4 % všech výdajů rozpočtu. Klesající tendence se projevuje i v současnosti, kdy SZP v roce 2008 stála 55,1 mld. EUR, což představovalo zhruba 42,6 % celkového rozpočtu EU a méně než 0,5 % hrubého domácího produktu (dále HDP) EU (přepočteno na hlavu přispívá každý občan EU na
25
SZP průměrně dvěma eury týdně). Výdaje na SZP budou představovat podstatnou část rozpočtu i v letošním roce – konkrétně 42,78 % z celkové částky 134,4 mld. EUR, tedy 57,5 mld. EUR. [20], [55] I přesto, že procentní podíl výdajů plynoucích do evropského zemědělství z celkového rozpočtu EU klesal, v absolutních číslech se náklady na SZP neustále zvyšovaly. Ani v současnosti nedochází ke snižování prostředků na tuto politiku, ale vzhledem k tomu, že rozpočet roste, snižuje se jejich podíl na celkových výdajích. Probíhající úpravy SZP přitom postupně oslabují první pilíř („Podpora cen“) a naopak posilují dotace plynoucí do pilíře druhého („Strukturální opatření + podpora rozvoje venkova“). K velkému navýšení výdajů na SZP došlo především mezi léty 1980 až 1990. Právě tehdy vyvstala nutnost komplexní reformy SZP. [17], [20]
3.3.3
Reformy SZP Společná zemědělská politika Evropské unie se během svého více než
čtyřicetiletého trvání vyvíjela a byla několikrát reformována. Provádět změny této politiky je však velmi obtížné a to především kvůli zájmovým skupinám farmářů, kterým vyhovoval způsob dotací odváděných od výše produkce. Od roku 1962, kdy SZP začala fungovat, došlo k těmto významným úpravám: [27] •
1968 – Mansholtův plán,
•
1988 – dílčí reforma,
•
1992 – Mac Sharryho reforma,
•
1997 – Agenda 2000,
•
2003 – Mid-term review,
•
2008 – Evropská rada v prosinci 2005 rozhodla, že v roce 2008 dojde k revizi rozpočtu EU s ohledem na nutnou reformu SZP (SZP zabírá cca 45 % rozpočtu EU).
Důvodů, proč SZP nefunguje ve své původní podobě a musela být tolikrát reformována, existuje mnoho. Za jednu z hlavních příčin lze považovat to, že se Společenství v důsledku své zemědělské a obchodní politiky začalo dostávat do konfliktů s řadou zemí a s požadavky Světové obchodní organizace (dále WTO), které směřují ke stále větší liberalizaci obchodu se zemědělskými produkty. Druhou příčinou potřeby reforem byly ekonomické aspekty, konkrétně: [26]
26
•
Nadměrná produkce, růst přebytků a jejich skladování v intervenčních skladech. Příčinou nadměrné produkce byla vysoká produktivita práce a stimulování výroby cenovým mechanismem. Zaručený odkup za pevnou cenu zemědělce nenutil řídit se poptávkou a naopak je motivoval k co nejvyšším výnosům.
•
S růstem produkce rostly dotace na domácí výrobu.
•
Rostly náklady na snižování přebytků a jejich likvidaci.
•
Narušení prostředí světových trhů – členské státy se snažily přebytky spíše vyvážet, než likvidovat, což vedlo k umělému snižování světových cen.
•
Pokles světových cen znamenal zvýšení potřeby objemu exportních dotací při vývozu přebytků.
•
EU se stává čistým vývozcem zemědělských produktů mírného pásma, atd.
Mansholtův plán (1968) Mansholtův plán byl uveřejněný Komisí v podobě memoranda v roce 1968. Důvodem potřeby zásadnější reformy SZP byla krize z nadvýroby a iracionální podpůrný cenový systém. Tento plán navrhoval restrukturalizaci zemědělství založenou na myšlence podpory malých farmářů, kteří se rozhodnou odejít ze zemědělství. Dále se týkal cenového systému. Komise navrhovala snížení cenové hladiny tak, aby se dosáhlo odchodu méně výkonných farmářů z odvětví. Plán se setkal – především ve Francii a SRN – s obrovskými protesty. [27] Dílčí reforma (1988) Této reformě předcházel vzestup výdajů ze záruční sekce Evropského zemědělského záručního a orientačního fondu, jež nestačily profinancovat rostoucí náklady na zemědělské přebytky a na vývozní subvence. Během osmdesátých let se evropský rozpočet dostal čtyřikrát do situace, kdy nebylo možné sestavit vyrovnaný rozpočet kvůli vzestupu výdajů na SZP. V únoru 1988 projevily členské země ochotu zvýšit své příspěvky do evropského rozpočtu a za tím účelem byl zaveden nový rozpočtový zdroj z hrubého národního důchodu členských zemí EU. Dále byly sníženy intervenční ceny (o 3 %), byla zavedena administrativní opatření, která měla snížit nabídku zemědělských produktů; ztráty na příjmech zemědělců byly kompenzovány zvláštními platbami. [46]
27
Mac Sharryho reforma (1992) Jak uvádí Bečvářová [2], bylo úkolem této reformy především snížení nároků na podporu tržních cen a tlak na pokles výdajů do zemědělství, což bylo realizováno prostřednictvím: •
snížení intervenčních cen u obilovin, hovězího masa a mléka;
•
omezení intervenčních nákupů;
•
zavedení kompenzačních plateb (skot, obiloviny);
•
zavedení
kontrolních
mechanismů
dodávek
(set-aside1,
kvóty,
extenzifikace); •
podpory předčasného odchodu do důchodu;
•
zaměření na otázky životního prostředí;
•
podpory rozvoje alternativních příjmů na venkově;
•
systému podpor – restrukturalizace.
Reforma se týkala čtyř základních oblastí produkce: obilovin, olejnin a luštěnin, hovězího masa, mléka a mléčných výrobků. [26] Agenda 2000 Pokračování reformy SZP nastínil dokument Agenda 2000 – Za silnější a širší Evropu. Materiál představila Evropská komise v červenci 1997. [26] Návrhy Agendy 2000 se měly promítnout do nového finančního rámce evropského rozpočtu na období 2000–2006. Definitivní verze reformy byla přijata na zasedání Evropské rady v Berlíně v březnu 1999. [2] Hlavní prvky reformy lze shrnout takto: [2] •
konkurenceschopnost evropského zemědělství byla podpořena snížením cenových podpor;
•
zaručuje se životní úroveň zemědělců – snížení podpory k cenám je částečně kompenzováno většími přímými platbami; příspěvky k příjmům nejsou vázány na objem produkce;
•
podporuje se tržní orientace zemědělců, což má význam pro postavení EU v mezinárodním obchodě se zemědělskou produkcí;
1
Jedná se o uvádění půdy do klidu a využívání zemědělské půdy pro jiné účely.
28
•
mnohem větší důraz se klade na nezávadnost a kvalitu potravin, čímž se zohledňuje zájem spotřebitelů, na zvýšenou ochranu životního prostředí a na zacházení se zvířaty;
•
ekologické cíle se začleňují do SZP, takže vzniká nová úloha zemědělců jako správců přírodních zdrojů a jejich udržování;
•
v dalším směrování se objevuje nový aspekt – péče o rozvoj venkova s cílem ho zachovat jako součást evropského kulturního dědictví.
Původní podoba SZP z 50. a 60. let prodělala velké změny. Nejvýznamnější je, že těžiště SZP se přesouvá k neekonomickým aspektům – nezávadnost potravin a jejich kvalita, ochrana přírody, udržení venkovských oblastí, zacházení se zvířaty. [46] Mid-term review – reforma SZP z června 2003 Ministři zemědělství členských států EU přijali tuto zásadní reformu 23.6.2003. Reforma zcela mění způsob podpory zemědělců. Jejím hlavním cílem bylo vytvořit zemědělskou politiku, která bude méně zatěžovat rozpočet EU, posílí orientaci zemědělců na trh a tržní impulsy, zajistí konkurenceschopnost evropského zemědělství v globálním měřítku a zaručí prosperitu venkovských oblastí. [27] Nová SZP je více přizpůsobena spotřebitelům a daňovým poplatníkům. Farmáři mají větší volnost, mohou produkovat to, co požaduje trh. Většina subvencí je vyplácena nezávisle na objemu produkce. Nová podoba SZP by měla farmáře přimět k větší konkurenceschopnosti a orientaci na tržní produkci, ale zároveň jim zaručit jistou úroveň příjmů. Důraz je kladen na ekologickou produkci, dobré zacházení se zvířaty a kvalitu výroby. Účelem je také posílení vyjednávací pozice EU ke Světové obchodní organizaci. [27] Hlavní zásady „nové“ SZP: [27] •
respektování standardů na úrovni farmy, které se týkají ochrany životního prostředí,
kvality
a bezpečnosti
potravin,
pohody
zvířat
a dobré
zemědělské praxe (cross compliance = tzv. křížová kontrola) – zahrnuje 18 předpisů, které definují požadované podmínky hospodaření na farmách; •
zemědělský poradenský systém – fungování od roku 2007;
•
jednotné platby na farmu (SPS);
•
odstranění vazby podpor na zemědělskou produkci (decoupling – oddělení plateb od produkce);
29
•
vyjmutí půdy z produkce (set-aside) – na takto vyčleněné půdě se mohou pěstovat
plodiny,
které
neslouží
k lidské
spotřebě;
osvobozeny
z povinnosti vyjmutí určitého procenta z produkce jsou zemědělská hospodářství, která provozují ekologické zemědělství; •
modulace (přesun části plateb do fondů venkovského rozvoje) – od roku 2007 se jedná o 6 % ročně;
•
finanční disciplína;
•
venkovský rozvoj – podpora kvality potravin, welfare zvířat, nových technologií
pro
zpracování
potravin,
mladých
farmářů,
malých
zpracovatelů, programů kvality potravin a skupin producentů. Přezkum SZP (zahájení v roce 2008) Evropská rada vyzvala Evropskou komisi, aby provedla úplný a rozsáhlý přezkum zahrnující všechny aspekty výdajů EU, včetně SZP a zdrojů. Jde o přezkum fungování SZP podle nových pravidel, zavedených reformou v roce 2003, který vyústí schválením nové zemědělské legislativy. Zprávu má předložit v roce 2008/09. [27]
3.3.4
Společné organizace trhů zemědělských komodit SZP lze charakterizovat jako jednotný trh se zemědělskými produkty, který je
řízen z úrovně Evropské komise, přičemž používané metody a nástroje jsou odlišné pro jednotlivé komoditní skupiny. V praxi se tedy jedná o existenci do jisté míry na sobě nezávislých tržních řádů (komoditních trhů) s odlišnými systémy regulace. [46] Zřízení tržních řádu neboli společných organizací trhů zemědělských komodit vychází z článku 43 Římských dohod. Jedná se o skupiny pravidel týkajících se jednotlivých zemědělských produktů. Jsou platné ve všech členských státech. Záměrem organizací trhu bylo vytvořit mechanismus k dosažení cílů SZP (např. stabilizovat trhy, poskytnout farmářům slušnou životní úroveň a zvýšit zemědělskou produktivitu). [67] Společné organizace trhů představují soubory regulačních opatření, které se vztahují na odlišné komodity zemědělské výroby. Poskytují jednotný právní rámec regulace domácího trhu, obchodování s třetími zeměmi a do značné míry vymezují i pravidla konkurence. Promítají se do podmínek trhů dané zemědělské komodity prostřednictvím konkrétních opatření a mechanismů. Např. pro vybrané komodity byly tímto způsobem zabezpečovány (minimální) společné ceny produktů, byla zaváděna
30
tržní podpora k udržení stability těchto cen a prostřednictvím importních bariér zajišťována preference zboží vnitřního trhu. [39] Původně byly tržní řády vytvořeny pro zhruba polovinu zemědělských produktů. V roce 1962 vznikly SOT pro obiloviny, cukr, vepřové maso, vejce, drůbeží maso, ovoce, zeleninu a víno; v roce 1966 pak pro mléko, hovězí a telecí maso, cukr, rýži, olivový olej, tabák a textilní plodiny. [6] Jejich počet se ale postupně zvyšoval, až došlo k regulaci produkce a odbytu u téměř 90 % všech zemědělských produktů v EU. [39] V návaznosti na Mid-term review z roku 2003 došlo na přelomu let 2007/2008 ke změně celého systému fungování SOT. To znamená přechod od sektorového přístupu, kde se každá kategorie výrobků řídila vlastní společnou organizací trhu, k jednotné společné organizaci trhu, tj. k novému jednotnému přístupu pro veškeré produkty. Došlo ke spojení původních 21 tržních organizací zaměřených na jednotlivé komodity v organizaci jedinou. Zásady přijaté v rámci společné zemědělské politiky se však budou i nadále používat. Tento nový jednotný rámec byl uplatňován postupně v průběhu roku 2008. Sjednocením SOT se docílilo jistého zjednodušení SZP a především snížení jejích administrativních nákladů. [24], [26] Podmínky stanovené tržními řády však zemědělce v jejich rozhodování do značné míry omezují. Pravděpodobně největší nevýhodou z hlediska producenta je uplatňování kvantitativních restrikcí, kdy výrobce dostává administrativně stanovenu výši své produkce, či vývozní licence. Z těchto a dalších důvodů lze konstatovat, že zemědělské komodity, kterých se tržní řády netýkají (cca 10 %) mají jistou výhodu. Tato situace se vztahuje mj. i na řepku olejnou a olejniny obecně, které tím získávají mezi ostatními komoditami poněkud zvláštní postavení. S výjimkou stolních oliv a olivového oleje tedy olejniny nepodléhají společné organizaci trhu. V praxi to znamená, že trh s řepkou není regulován, tzn. že se na řepku neuplatňují produkční kvóty, intervenční opatření (nákup, prodej, podpora soukromého skladování), dovozní/vývozní licence či vývozní subvence. [25] Jednoduše řečeno: pro obchodování s řepkou neexistují množstevní ani cenové regulace, které by chránily domácí producenty před těmi ze třetích zemí. To však neznamená, že pěstování řepky není podporováno. Existují nejrůznější typy podpor a dotací jak ze strany EU, tak ze strany státu (např. platba na plochu či na pěstování energetických plodin).
31
3.4 Charakteristika zkoumané komodity 3.4.1
Biologická charakteristika olejnin Za olejniny jsou považovány rostliny, které hromadí ve svých plodech, semenech
nebo jiných částech tuky a to v takovém množství, že je ekonomické je průmyslově zpracovávat. Získává se z nich potravinářský olej, jsou však také vhodné jako surovina pro využití v oleochemickém průmyslu (např. pro výrobu biopaliv). [45], [64] Olejniny patří do různých čeledí, řadí se k nim druhy vytrvalé i jednoleté v ozimých i jarních formách. K vytrvalým druhům patří oliva, která je významnou olejninou v oblasti Středozemního moře, palma olejná a kokosovník obecný v oblasti subtropů. V mírném pásmu se pěstují jednoleté druhy. Nejčastěji můžeme na našich polích nalézt řepku olejnou, která patří do čeledi brukvovitých. V této čeledi se vyskytují i další olejniny a to řepice, hořčice a také některé méně známé druhy, jako ředkev olejná, lnička setá, roketa setá a krambe. Z čeledi hvězdnicovitých je nejvýznamnějším druhem slunečnice roční, podstatně méně se pěstuje světlice barvířská (saflor). K olejninám patří i přadné rostliny jako len setý, konopí seté a bavlník. Využívá se také mák setý, kukuřičné klíčky, tabákové semeno a skočec. Celosvětově nejvýznamnější olejninou je sója. [45], [64] Většina olejnin se využívá na výrobu oleje pro potravinářské nebo technické účely. Použití celých semen není příliš časté. Olejniny mohou sloužit též jako pícniny nebo na zelené hnojení. Vedlejší produkty olejářského průmyslu – extrahované šroty a pokrutiny – se používají především ke krmným účelům. [45]
3.4.2
Řepka olejná Řepka olejná z rodu brukev patří do čeledi brukvovitých. Řepka, tak jak ji dnes
známe, vznikla zkřížením brukve zelené a brukve řepice. Jedná se o jednoletý druh, pěstovaný ve dvou základních formách, tj. ozimé a jarní. Jarní typ je rozšířen především na Indickém subkontinentu, v Číně, západní Sibiři, Kazachstánu, severním Kavkaze, evropské oblasti od řeky Dněpru až po Britské ostrovy včetně Skandinávie, Pobaltí a Bílé Rusi, dále v Kanadě a Argentině, nově v Austrálii a Jižní Africe. Ozimý typ má výrazně užší areál rozšíření. Ten zahrnuje především oblast střední a západní Evropy, nejjižnější část Skandinávie a Kanady, nově i severní Kavkaz, západní Ukrajinu, část Běloruska, západ a sever USA. V České republice podíl ozimé řepky kolísá podle let od 90 do 100 %. [49] 32
Řepka olejná, ať v ozimé či jarní formě, vytváří mohutný kůlový kořen, lodyha dosahuje výšky 120–220 cm. Květ má jasně žlutou, výjimečně i světle žlutou či bílou barvu. Řepka je rostlinou včelomilnou, i když je z větší části samosprašná. Na cizosprášení se podílí hmyz (hlavně včely, ale i čmeláci a mouchy) více než 90 %, vítr do 10 %. Plodem je dvouřadá šešule, která zpravidla obsahuje 15–20 tmavě zbarvených semen s hmotností tisíce semen (dále HTS) 4,5 až 5,5. Růst a vývoj řepky olejné trvá 11–12 měsíců. Během tohoto cyklu lze rozlišit fázi vegetativní – růstovou (podzim) a generativní – plodnou (jaro). Podle vývoje vegetačního vrcholu je možno určit prognózu přezimování a výnosu. Semeno poskytuje až 45 % kvalitního oleje, který se používá jak v potravinářském průmyslu, tak k různým technickým účelům. [49] Řepka je nejvýznamnější olejninou České republiky. Její podíl na celkové zpracovávané produkci olejnin u nás představuje přibližně 95 %. Po roce 1989 se řepka stala nejvýznamnější transformační plodinou českého zemědělství, neboť nahradila úbytek ploch krmných plodin. Zároveň udržuje bilanci humusu v půdě, včetně ozdravujících účinků na půdu. Pěstování této plodiny se v České republice natolik rozšířilo, že v současné době představuje řepkové semeno nejvýznamnější exportní komoditu z okruhu rostlinné výroby. Řepka olejná je na druhém místě ve světové produkci olejnatých semen (za sójou). Největší plochy řepky nalezneme v Číně, Indii, Kanadě a EU. Nejvýznamnějším exportérem řepky je Kanada, největším importérem Japonsko. [49] Řepka se stala velmi lukrativní a již několik let zažívá obrovský boom. Ten je dán zejména její širokou oblastí použití, zahrnující nejenom trh s potravinářskými produkty, ale také trhy nepotravinářské. Dlouholetá rostoucí poptávka po řepkovém semeni je tedy způsobena nejenom zdravotní osvětou v oblasti zvyšování spotřeby rostlinných olejů (kde řepkový je řazen mezi ty nejkvalitnější) na úkor živočišných, ale také zvýšeným použitím v oleochemickém průmyslu pro výrobu bioolejů a bionafty, mazacích olejů, hydraulických olejů, fermeží, dále pak v gumárenském průmyslu a v neposlední řadě také pro výrobu pracích prostředků a kosmetických přípravků. [49] Uplatnění řepky spočívá v těchto základních oblastech: [49] •
potravinářská surovina pro lidskou výživu;
•
extrahované šroty, případně pokrutiny či semena jsou významnou součástí krmných směsí;
•
biomasa se užívá jako zelené krmení či hnojení;
33
•
řepková bílkovina je využitelným zdrojem pro lidskou výživu;
•
řepkový
olej
je
perspektivní
surovinou
pro
chemický
průmysl
(oleochemie) a jako zdroj obnovitelné energie místo fosilních paliv: tzv. bionafta, případně ekomazadla.
3.4.2.1
Řepka v potravinářském průmyslu
Pro lidskou výživu a tedy i pro oblast potravinářského průmyslu jsou z celé rostliny řepky upotřebitelná pouze semena. U většiny odrůd pěstovaných na našem území je semeno zbarveno tmavě, výjimečně dožluta. [46] V ČR se velkoplošné pěstování řepky olejné datuje od čtyřicátých let 19. století. V první fázi bylo výlučně spjato s využitím řepkového oleje pro průmyslové použití, a to na svícení a mazání. Koncem tohoto století však byl řepkový olej postupně vytlačen petrolejem, plynem a dalšími ropnými produkty. [46] Klasický řepkový olej se po druhé světové válce u nás začal používat vedle slunečnicového a sójového oleje v potravinářství, a to zejména k přípravě ztužených tuků, margarinů a postupem času též jako stolní olej. [46] V potravinářském průmyslu se řepkový olej používá vedle měkkého podílu do některých margarinových násad a stoprocentních tuků, jako základní komponent pro výrobu všech druhů majonéz, při výrobě konzerv a celé řady potravinářských výrobků. [46]
3.4.2.2
Řepka v krmivářství
Řepka se používá jako bílkovinné krmivo pro krmení přežvýkavců v čerstvém stavu. Jako konzervované krmivo (siláž, seno) se užívá jen málo. [46] Při produkci řepkového oleje je podle technologického postupu možno získat dva typy krmiv: [46]
3.4.2.3
•
řepkové výlisky, tzv. pokrutiny (získávají se lisováním semene);
•
řepkový extrahovaný šrot (vzniká po extrakci tuku ze semene).
Řepka jako surovina pro výrobu bionafty
Agrární evropská politika dává konkrétní podněty k řešení dílčích otázek technického-oleochemického využití řepky. Koncem roku 1995 vyvrcholila 1. etapa výstavby výroben bionafty v ČR. K dispozici jsou výrobní kapacity v celkovém rozsahu 34
60 tis. t metylesterů mastných kyselin řepkového oleje (tzv. bionafty) ročně. Při plném vytížení by tyto výrobny spotřebovaly zhruba 180 tis. t semen. Vedlejšími produkty jsou řepkové výlisky a šroty, užívané pro výrobu krmiv a glycerol, který po rafinaci nachází uplatnění v chemickém průmyslu a kosmetice. [46] Čistá bionafta představuje alternativní palivo do vznětových motorů, které není třeba konstrukčně upravovat. Používá se buď samostatně v čisté podobě nebo pro výrobu tzv. směsné bionafty. Ta zpravidla obsahuje kolem 30 % metylesteru, zbytek jsou vybrané ropné produkty. Směsná bionafta si zachovává řadu ekologických vlastností a je z tohoto pohledu příznivější pro životní prostředí než motorová nafta. Mezi přednosti bionafty patří velmi dobrá biologická rozložitelnost a příznivé složení emisí. Kouřivost motorů je zhruba poloviční než při použití běžné motorové nafty. Protože se bionafta vyrábí z přírodní suroviny, vzniká při jejím spalování až šestkrát méně klimatických plynů vytvářejících tzv. skleníkový efekt ve srovnání s motorovou naftou. [46] Daňová politika státu může směsnou bionaftou vyřešit ztrátovost výroby čisté bionafty. Dlouhodobým cílem je nahradit 10–15 % celkové spotřeby motorové nafty směsnou bionaftou. [46]
3.4.2.4
Řepka jako surovina pro výrobu bioolejů
Rostoucí tlak na ochranu životního prostředí vyústil do zavedení výroby maziv na bázi řepkového oleje. Hlavní předností těchto tzv. bioolejů je velmi dobrá biologická rozložitelnost. Postupně nahrazují v technicky zdůvodněných oblastech tradiční ropná maziva. [46] V ČR se vyrábějí biooleje pro mazání řetězů motorových pil, pro hydraulické systémy, ztrátové mazání stacionárních pil, mazání podvozků železničních vozidel, výhybek v kolejové dopravě, pro užití v potravinářském průmyslu, apod. [46]
3.4.3
Kvalitativní požadavky na řepkové semeno a jejich odraz v ceně U olejnin obecně je kvalita velmi důležitá, protože určuje a rozšiřuje možnosti
jejich využití. Posuzování jakosti olejnin se řídí normou ČSN 46 2300-1 Olejnatá semena – část 1: Společná ustanovení. Podrobnější úpravu tržní kvality ozimé řepky definují jakostní znaky dané normou ČSN 46 2300-2 Olejnatá semena – část 2: Semeno řepky. [60] Tato norma stanoví veškeré kvalitativní požadavky na řepkové semeno.
35
Kvalita řepky je dána: [49] •
množstvím a složením tuku;
•
množstvím a složením bílkovin;
•
množstvím a složením antinutričních, nestravitelných a doprovodných látek;
•
množstvím reziduí pesticidů, mykotoxinů, apod.
Tab. č. 1: Tržní požadavky na kvalitu řepky dle ČSN 46 2300-2 Požadavek
Řepka
Olejnatost [%] (při 8 % vlhkosti)
42,0
Vlhkost nejvýše [%]
8,0
Nečistoty nejvýše [%]
2,0
Max. obsah kyseliny erukové [%]
2,0
Porostlá a poškozená semena [%]
max. 2,0
Obsah glukosinolátů [µmol.g-1 beztuk. sušiny]
30,0
Zdroj: [49] Nejdůležitějším kritériem při komplexním hodnocení semene řepky je, mimo naturální výnos, olejnatost, která je vázána na produkci řepky. Vysoký obsah oleje je podmínkou efektivního a ekonomického zpracování semen a umožňuje snížení nákladů v průběhu celého výrobního procesu. [49] V semeni řepky jsou rozdíly v chemickém složení podle jeho jednotlivých částí. Osemení zaujímá 15–20 % celkové hmotnosti semene a má nízký obsah oleje (1,5 %), 15 % proteinů a asi 75 % polysacharidů. Zbytek semene tj. děloha a embryo, obsahují 45–47 % oleje, 38–40 % proteinů a pouze 3 % vlákniny. V řepkovém oleji jsou nejvíce zastoupeny triglyceridy nenasycených mastných kyselin (kyselina olejová, linolová a linolenová). Nežádoucí mastnou kyselinou je kyselina eruková, která způsobuje retardaci růstu a poruchy trávení. Významným kvalitativním ukazatelem je i obsah antinutričních látek (glukosinoláty a fenolické sloučeniny). Glukosinoláty negativně ovlivňují činnost štítné žlázy a toxicky působí na játra. Obsah glukosinolátů se přemnožováním osiva zvyšuje a může se tak stát limitujícím faktorem při prodeji řepky. [49] Největším domácím zpracovatelem řepky je SETUZA a.s. Ústí nad Labem, která ročně zpracovává 400–450 tis. t řepkového semene. Náklady na jeden hektar se u řepky ozimé pohybují v závislosti na intenzitě pěstování mezi 14 a 19 tis. Kč, největší náklady
36
jsou na hnojiva a pesticidy. V roce 2001 se v průměru sklidilo 2,84 t.ha-1, což při průměrné ceně 6904 Kč.t-1 představuje tržby cca 19,5 tis. Kč.ha-1. [49]
3.4.4
Tendence ve vývoji poptávky na trhu olejnin Olejniny na mezinárodním trhu v posledních letech patří mezi dynamicky nejvíce
se rozvíjející komodity. Zvyšuje se jejich obchod a tempo růstu vývozu olejů a šrotů je vyšší než u jiných zemědělských plodin. [22] V rámci mezinárodního trhu olejnin jsou specifikovány následující tendence: [38] •
růst podílu rostlinných olejů a tuků v lidské výživě v souvislosti s pokračující zdravotní osvětou, změnou charakteru práce a lidských aktivit
(pokles
energetické
náročnosti)
bude
zesilovat
tendence
k racionalizaci výživy; •
zvyšování
spotřeby
rostlinných
olejů
pro
nepotravinářské
účely
(kosmetika, hygienické přípravky apod.); •
růst poptávky po využití olejnin k produkci alternativních paliv; tento trend je posilován v souvislosti s růstem cen ropy na mezinárodním trhu.
Uvedený vývoj lze vztáhnout na světový trh jako celek. Pokud se zaměříme pouze na oblast Evropské unie, zde je perspektiva růstu produkce olejnin pro EU-27 následující: [22] •
přiblížení úrovně spotřeby olejnin na obyvatele zemí střední a východní Evropy ve srovnání se spotřebou v EU-15, kde se celková spotřeba rostlinných olejů a tuků, stejně jako v ČR, pohybuje na úrovni 30 kg na obyvatele za rok, zatímco v zemích střední a východní Evropy (dále SVE) je to v průměru pouhých 17 kg, v Polsku a Rumunsku dokonce jen 15 kg;
•
nárůst nepotravinářského využití.
V důsledku těchto požadavků a podle prognóz, bude rozšířená EU stále deficitní v oblasti produkce olejnin. Jejich zvýšené výroby lze dosáhnout na základě: [22] •
nárůstu ploch olejnin;
•
intenzity pěstování, vedoucí k vyšším výnosům.
Vzhledem k tomu, že v České republice je růst ploch ozimé řepky omezený, je možno vyšší produkce dosáhnout pouze zvýšenou intenzitou pěstování.
37
4. CHARAKTERISTIKA SVĚTOVÉHO TRHU OLEJNIN 4.1 Rozdělení produkce olejnin ve světě V posledních několika letech lze zaznamenat celosvětově výrazný nárůst pěstování olejnin (až do roku 2007/08, kdy došlo k poklesu produkce). Tento trend je způsoben zejména změnou stravovacích návyků směrem ke zdravé výživě, kde základ stravy tvoří tuky rostlinného původu, které nahrazují tuky živočišné, a také populační explozí. Výsledkem je skutečnost, že během posledních 10ti let stoupla produkce olejnin ve světě o téměř 50 % a spotřeba rostlinných olejů roste zhruba o 1 kg na osobu ročně. [50] Světovou produkci olejnin lze rozdělit na základě dvou hlavních zdrojů, ze kterých je olej získáván, a to na produkci palmy olejné a sójy. Pěstovaných olejnin sice existuje celá řada, tyto 2 se však největší mírou podílí na celkovém objemu vyprodukovaného oleje. Palma olejná tvoří přibližně 25 % světové produkce olejnin, sója o procento méně. Nicméně kvalita olejů získaných z těchto dvou plodin není nijak velká.[50] Následující „mapa olejnin“ ukazuje oblasti pěstování palmy olejné a sójy ve světě. I přesto, že se palma pěstuje pouze v jihovýchodní Asii (Malajsie, Indonésie), její podíl na světové produkci olejů a tuků je největší. Sója se pěstuje převážně v USA, Kanadě, Argentině a Číně. Zde je však nutno podotknout, že primárním produktem sóji není olej, nýbrž pěstování na semeno jako luskoviny nebo pro výrobu krmných směsí. [50]
Obr. č. 1: Oblasti pěstování sójy a palmy olejné Zdroj: [50]
38
Následující obrázek se zaměřuje na oblasti pěstování ostatních významných druhů olejnin. Je z něj patrná velmi silná konkurence v pěstování řepky a slunečnice. Vzhledem ke značně rozsáhlému využití řepky však tato plodina převažuje.
Obr. č. 2: Olejniny pěstované v Evropě Zdroj: [50] Řepka olejná, která se na světové produkci olejnatých semen podílí přibližně 12 %, je typickou plodinou mírného pásma. Lze ji však pěstovat ve značně rozdílných klimatických podmínkách. Daří se jí jak ve střední Evropě, tak také v chladnějších oblastech (např. Dánsko či Velká Británie) nebo naopak v jižních částech našeho kontinentu (např. Francie). S ohledem na využití řepky pro technické účely lze reálně očekávat zvýšení ploch této plodiny prakticky ve všech oblastech Evropy, které jsou vhodné pro její pěstování. Slunečnice roční a z ní vyráběný olej je typický zejména pro Rusko, Ukrajinu a Evropu. Poslední významnou a velmi ceněnou olejninu představují olivy. Olivový olej je považován za nejkvalitnější rostlinný olej. Pěstování olivovníků je soustředěno do oblasti Středomoří, kde se tímto způsobem efektivně zužitkovává degenerovaná půda. Olej se z oliv lisuje buď za studena (vůbec nejkvalitnější olej, tzv. panenský), nebo za tepla (levnější, vhodný i na smažení). Světová produkce olivového oleje činí téměř 3 mil. t ročně a nejvíce se na ní podílejí Španělsko, Itálie, Řecko, Turecko, Tunis a Maroko. [50]
39
4.2 Světová produkce řepky olejné Světový trh olejnin byl po několik let charakterizován nepřetržitým růstem produkce. V marketingovém roce 2002/03 a 2007/08 však došlo k významnému poklesu celé komoditní skupiny olejnin a to zhruba o 0,6 % a 3 % v porovnání s předchozím rokem. Pokud se zaměříme pouze na rok 2007/08, kdy byl pokles markantnější, zjistíme, že negativní změna byla způsobena snížením produkce slunečnicového semene (o 8,8 %) a sójových bobů (o 6,7 % v porovnaní s rokem 2006/07). U ostatních olejnin lze sledovat neustálé pozvolné zvyšování produkce. Nejzajímavější vývoj je ovšem patrný u řepky olejné, u níž produkce roste v průměru o 5,2 % ročně, v porovnání s rokem 2007/08 pak o 12,2 %. [53] Světová produkce 7 hlavních sledovaných druhů olejnin (sójové boby, bavlníkové semeno, podzemnice olejná, slunečnicové semeno, řepkové semeno, kopra a palmová jádra) by se v novém marketingovém roce 2008/09 měla opět zvýšit a podle odhadů dosáhnout úrovně 420 mil. t. [53] 60 50 mil. t
40 30 20 10 2008/09
2007/08
2006/07
2005/06
2004/05
2003/04
2002/03
2001/02
2000/01
1999/00
1998/99
1997/98
1996/97
1995/96
1994/95
0
roky produkce
spotřeba
konečná zásoba
Obr. č. 3: Bilance řepky ve světě [mil. t] Zdroj: Situační a výhledová zpráva Olejniny 2002, 2004, 2008 [51], [52], [53] V grafu můžeme specifikovat meziroční změny v produkci a spotřebě řepkového semene a kolísání jeho zásob v intervenčních skladech. Ačkoliv za sledované období (1994–2009) došlo k nárůstu produkce řepky a to celkově o 79 % z původní úrovně roku 1994 (v meziročním srovnání nárůst průměrně o 5 %), stavy v jednotlivých letech vykazují značně nestabilní vývoj. Po 3 letech výrazného poklesu v produkci řepky (2000–2003) nastal obrovský boom této plodiny. S výjimkou sedmiprocentního snížení
40
v marketingovém roce 2006/07 můžeme pozorovat dlouhodobě rostoucí trend v pěstování této plodiny. Konečné zásoby v intervenčních skladech se pohybují na minimální úrovni. Situace je způsobena kopírováním (v některých letech až splynutím) křivky nabídky s křivkou potávky. Zásoba se pak pohybuje přibližně na úrovni rozdílu produkce a spotřeby v daném roce, tzn. že nedochází k neustálému navyšování zásob a dlouhodobě vysokým přebytkům, tak jako je tomu u jiných zemědělských plodin (např. u cukru). Nabídka a poptávka jsou tedy v určité rovnováze a klesají rezervy. Rapidní růst spotřeby řepky a všech olejnin obecně je způsoben zejména prudkým růstem ekonomiky řady rozvojových zemí, hlavně jihovýchodní Asie. To ovlivňuje rychlý nárůst spotřeby olejů na hlavu, jenž dosahuje v průměru 18 kg. Růst světové spotřeby průměrně o 1 kg mění celou světovou bilanci spotřeby a obchodu. [18] V současném marketingovém roce 2008/09 se odhaduje, že světová produkce řepky dosáhne zatím nejvyšší úrovně a to 54 mil. t. Jedná se o meziroční zvýšení o 12 %. V tomto roce se celková pěstitelská plocha pohybovala ve výši 29,6 mil. ha, průměrný výnos činil 1,83 t.ha-1. Tato čísla byla dosažena především díky výborným povětrnostním podmínkám, ale také kvůli vyšším dávkám použitých hnojiv. [53] Podle odhadů společnosti Oil World by měly být největšími producenty řepky Čína (11,5 mil. t), Kanada (11 mil. t), Indie (6,2 mil. t), Německo (5,2 mil. t), Francie (5 mil. t), Ukrajina (2,9 mil. t), Polsko (2 mil. t), Austrálie (1,5 mil. t) a Česká republika (1 mil. t). Z tohoto přehledu je patrné, že největším světovým producentem zkoumané plodiny je Evropská unie jako celek. Pokud k odhadované produkci připočítáme konečné zásoby z loňského roku (3,3 mil. t), získáme celkovou současnou nabídku řepkového semene ve výši 57,3 mil. t. [53] Celková produkce řepky ve světě i v EU-27, jakož i její podíl na tomto růstu, se skutečně zvyšuje. V roce 1993 se na celkové světové produkci 26 mil. t řepkového semene dnešní EU-25 podílela 29 %. Současnou úroveň světové produkce, což je 54 mil. t, zajišťují země EU již z více než jedné třetiny (18,83 mil. t, tj. 35 % objemu světové produkce). [3], [53] Světový obchod s řepkou se odhaduje zhruba na 9,5 mil. t. Hlavními vývozci by měla být Kanada s cca 5,2 mil. t a Ukrajina s téměř 2,5 mil. t. Vývoz řepky z Ukrajiny by se měl, díky téměř trojnásobnému meziročnímu růstu produkce, zvýšit také třikrát, přičemž zhruba 1,5 mil. t by mělo směřovat do EU-27.
41
Naopak největšími dovozci řepky by mělo být Japonsko (2,3 mil. t), země Evropské unie (1,7 mil. t), Mexiko (1,3 mil. t) a Čína (880 tis. t). Celkem se v marketingovém roce 2008/09 očekává zpracování zhruba 49 mil. t semene řepky při produkci 19 mil. t řepkových olejů a 29 mil. t řepkových šrotů. Konečné světové zásoby semene řepky na konci roku 2008/09 jsou odhadovány na 4,8 mil. t, což by
mil. t
představovalo přibližně 10 % celkové roční spotřeby. [53] 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 roky produkce
spotřeba
Obr. č. 4: Světová produkce a spotřeba řepkového oleje2 [mil. t] Zdroj: FAOSTAT [33], SOYSTAT [54] Uvedený graf znázorňuje vývoj světové produkce a spotřeby řepkového oleje. Jelikož se jedná o primární produkt vyráběný z řepky, je aktuální výroba oleje závislá na úrodě a konečných zásobách řepkového semene. Protože jsou však zásoby řepky velmi nízké, ovlivňuje produkci oleje především sklizeň řepky v daném roce a proto je průběh obou produkčních křivek velmi podobný. Za sledované období (1994–2008) došlo k nárůstu produkce oleje o 90 % a spotřeby o 100 % oproti původní úrovni z roku 1994. Celkově můžeme produkci i spotřebu charakterizovat jako dlouhodobě rostoucí a to i přes mírné poklesy v letech 1998, 2001 a 2003. Od roku 2003 však řepka a tedy i řepkový olej zaznamenávají rapidní růst produkce. Spotřeba řepkového oleje v posledních letech velmi výrazně vzrostla. Od roku 2002 dokonce převyšuje jeho produkci. Situace je způsobena hlavně jeho rostoucím využitím pro nepotravinářské účely, zejména pro výrobu bionafty. V současnosti je až 30 % řepkového oleje využíváno v průmyslu. Za růstem jeho spotřeby v potravinářství pak stojí především asijské země, pro které je typický neustálý růst populace. [38] 2
Včetně nepotravinářského užití.
42
4.3 Vývoj cen řepky olejné na světových trzích Jak již bylo uvedeno, světový trh s řepkovým semenem se vyznačuje minimálními přebytky. Z toho tedy vyplývá, že ceny na plodinových burzách nejsou ovlivněny výší zásob. Hlavním faktorem, který formuje ceny olejnin, je kromě aktuálního vztahu mezi nabídkou a poptávkou po konkrétní plodině také sója, která částečně ovlivňuje světové ceny ostatních olejnin. [42] Vzhledem k velkému zájmu o řepku dochází k růstu jejích cen. Nevýhodou zemědělské produkce je však vzájemná provázanost s ostatními odvětvími národního hospodářství, která reagují na pohyby cen primární plodiny. Proto při zvyšování cen řepkového semene rostou ceny krmných směsí, živočišné produkce a v konečném důsledku také potravin. Řepka má však díky široké oblasti užití mnohem silnější dopad než jen na ceny v potravinářském průmyslu. Velmi těsný vztah existuje také mezi aktuálními cenami ropy a řepkou, jako surovinou pro výrobu biopaliv. Při rostoucích cenách ropy dochází k orientaci směrem k alternativním palivům. Rostoucí poptávka po biopalivech vyvolá zvýšený zájem o řepkové semeno a tedy růst ceny obou zmíněných produktů. V konečném důsledku to opět bude mít negativní dopad na potravinářskou produkci. [53] 10 669
11 000 10 500 10 000 9 500
Kč/t
9 000
8 573
8 321
8 500 7 998
7 856
8 000 7 500 7 316
7 000
7 627 6 252
7 051
6 500 6 000 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
roky
Obr. č. 5: Vývoj průměrných cen řepky na světových trzích (CIF Rotterdam) [Kč.t-1] Zdroj: Situační a výhledová zpráva 2008 [53] Pozn.: Průměrná cena za rok 2008 počítána pouze za období leden–říjen.
Jak znázorňuje uvedený graf, ceny řepkového semene jsou značně nestabilní; v zachyceném 9ti letém období u nich nelze sledovat jednoznačný trend. Po kolísání
43
v rozmezí 7300 až 8300 Kč.t-1 mezi léty 2000–2004, dochází v roce 2005 ke značnému propadu ceny v průměru až o 1600 Kč.t-1 v porovnání s předchozím obdobím. Do roku 2004 tak lze pozorovat vzájemnou závislost mezi křivkami produkce, spotřeby a ceny. Od následujícího roku však dochází k výrazným výkyvům oproti dosavadnímu vývoji. Po prudkém poklesu ceny v roce 2005 následuje prudký růst cen řepkového semene a to až na současných 10 669 Kč.t-1, což představuje téměř dvojnásobek hodnoty z roku 2005. Některé společnosti považují tuto neobvykle vysokou cenu za nadhodnocenou, přičemž v nejbližší době očekávají její pokles a ustálení. Co toto výrazné zvyšování cen způsobilo? Faktorů je mnoho. Autoři Situační a výhledové zprávy olejniny 2008 [53] tvrdí, že růst cen, zejména v posledním marketingovém roce (2007/08), byl důsledkem několika zásadních celosvětových faktorů. Při očekávání nižší globální produkce obilnin a olejnin, nízkém stavu zásob a při trvale rostoucí poptávce k potravinářskému i technickému užití zaměřil globální spekulativní kapitál masivně své investice ke zhodnocení na komoditní trhy s agrární produkcí. Ceny olejnin a jejich produktů začaly na mezinárodních burzách rychle vzrůstat od srpna 2007. Vysoké ceny obilnin a olejnin následně způsobily růst cen krmných směsí, živočišné produkce a posléze potravin. Zlom v růstu cen nastává v současném marketingovém roce 2008/09, kdy ceny nejenom řepky, ale i ostatních olejnin a zemědělských produktů klesají. Hlavními faktory pro vývoj cen olejnin a jejich produktů v tomto roce byla vysoká očekávaná globální produkce a rozsáhlá krize světového finančního systému. Další nárůst pěstitelských ploch olejnin a příznivé povětrnostní podmínky na severní polokouli vytvořili předpoklady pro dosažení historicky nejvyšší globální produkce olejnin i jejich produktů. Vysoká produkce sóji, řepky a slunečnice v Severní Americe a v Evropě převýšila původní odhady. Stejně tak došlo v období od dubna do září 2008 k poklesu světové spotřeby rostlinných olejů a šrotů olejnin oproti předpokladům. Pokračovala deprese v sektoru chovu hospodářských zvířat v USA a v Evropě. Bankroty velkých bankovních a finančních institucí v druhé polovině roku 2008 způsobily omezení finančních úvěrových toků a historické propady na světových burzovních trzích. Vzniklé turbulence a nejistota vedly mimo jiné k výprodejům a extrémním poklesům u termínovaných komoditních kontraktů. Všechny uvedené skutečnosti působily na významný pokles cen zemědělské produkce. K vlivům, které by mohly přispět k oživení cen patří podle odborných periodik možné snížení produkce palmového oleje a produkce olejnin a obilnin v Jižní Americe. [53] 44
24 000 23 000 23 266
22 000 21 000 20 000
19 453
Kč/t
19 000 17 612
18 000 16 689
17 000 16 000 15 000
15 766
14 000 13 000
17 899
16 071
15 359
13 705
12 000 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
roky
Obr. č. 6: Vývoj průměrných cen řepkového oleje na světových trzích (FOB Rotterdam) [Kč.t-1] Zdroj: Situační a výhledová zpráva 2008 [53] Pozn.: Průměrná cena za rok 2008 počítána pouze za období leden–říjen
V grafu
6
můžeme
porovnat
vývoj
průměrných
cen
řepkového
oleje
obchodovaného na světových trzích. Oproti cenám řepkového semene se ceny této komodity vyznačují dlouhodobým růstem, který je možno propojit trendovou křivkou. Výjimku tvoří pouze rok 2005, ve kterém došlo k výraznějšímu poklesu ceny, která se však nedostala pod původní úroveň roku 2000. Za sledované období tak došlo k jejímu nárůstu téměř o 70 %. Od roku 2004 pak lze mezi cenami řepkového semene a oleje pozorovat závislost. Od tohoto roku průměrné roční ceny obou komodit trvale rostou.
45
Obr. č. 7: Vývoj cen řepkového semene a oleje na světových trzích [Kč.t-1] Zdroj: Situační a výhledová zpráva 2008 [53] Obrázek znázorňuje podrobný vývoj cen v marketingových letech 2006/07, 2007/08 a prvních čtyřech měsících současného marketingového roku 2008/09. Jsou na něm patrné výše zmíněné výkyvy cen řepky a řepkového oleje, tedy stabilní ceny v roce 2006/07, poté jejich významný nárůst po sklizni v roce 2007/08, udržení na vysoké úrovni v průběhu této sezóny a opětovný pokles v prvních měsících roku 2008/09.
46
5. CHARAKTERISTIKA TRHU OLEJNIN V EU 5.1 Zásahy státu u olejnin a rostlinných olejů 5.1.1
Politika EU ve vztahu k olejninám Olejniny, jako jedny z mála zemědělských komodit, nepodléhají v EU společné
organizaci trhu. SOT, v rámci této komoditní skupiny, je upravena pouze pro některé druhy olejnin a to: len pěstovaný na vlákno, olivový olej a stolní olivy. Nepřítomnost úpravy v SOT tedy znamená, že dovoz olejnin a jejich produktů ze třetích zemí není omezován tarifními opatřeními (s výjimkou olivového oleje). Z prostředků poskytovaných Evropskou unií je pěstování olejnin, stejně jako ostatních plodin, podporováno jednotnou platbou na plochu zemědělské půdy (SAPS). K platbě na plochu jsou poskytovány národní doplňkové platby (TOP-UP). Další prostředky, které může zemědělec na pěstování olejnin získat, vycházejí z podpory pěstování energetických plodin (tzv. uhlíkový kredit); tato dotace však platí pouze do konce roku 2009. [53]
5.1.2
Právní úprava v oblasti olejnin Trh s olejninami v Evropské unii je upraven celou řadou zákonů, vyhlášek
a nařízení. Regulační a podpůrná politika společného a národního trhu se řídí těmito zákony [53]: Legislativa k agrárnímu trhu s olejninami na národní úrovni: [53] •
Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů;
•
Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
•
Nařízení vlády č. 47/2007 Sb., o stanovení některých podmínek při poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy a některých podmínek poskytování informací o zpracovaní zemědělských výrobků pocházejících z půdy uvedené do klidu;
•
Nařízení vlády č. 112/2008 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám;
•
Nařízení vlády č. 80/2007 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování platby pro pěstování energetických plodin, ve znění pozdějších předpisů; 47
•
Nařízení vlády č. 242/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí, ve znění pozdějších předpisů;
•
Nařízení
vlády
č.
79/2007
Sb.,
o podmínkách
provádění
agroenvironmentálních opatření, ve znění pozdějších předpisů; •
Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů;
•
Vyhláška č. 48/2008 Sb., o způsobu výpočtu nároku na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě.
Legislativa k agrárnímu trhu s olejninami na úrovni EU: [53] •
Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce;
•
Nařízení Komise (ES) č. 1973/2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ohledně režimů podpor;
•
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES, o podpoře užívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě;
•
Směrnice Rady 2002/57/ES, o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh;
•
Nařízení Komise (ES) č. 1549/2006, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku;
•
Nařízení Komise (ES) č. 1214/2007, kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku v platném znění.
5.1.3
Mechanismy regulace trhu s olejninami I přesto, že olejniny v EU nepodléhají společné organizaci trhu, fungují zde určité
mechanismy, týkající se obchodního režimu a tvorby cen. Mezi tyto mechanismy řadíme: [20] •
Volné tržní ceny: Obchodování s olejninami je v EU velmi liberální. Nejvýznamnějším důvodem je neexistence intervenčních cen, které byly 48
v průběhu devadesátých let zrušeny. Hlavním důvodem tohoto kroku byly výroky rozhodčího panelu GATT, které na podnět USA opakovaně prohlásily stanovení intervenčních cen u olejnin za neslučitelné se závazky GATT. Svou produkci tak zemědělci prodávají za tržní ceny, jejichž výše je v Evropské unii srovnatelná s cenami dosaženými na světových trzích. •
Systém přímých plateb: Jedná se o kompenzaci za výpadek příjmů, který zemědělcům vznikl v důsledku zrušení intervenčních cen.
•
Volný obchodní režim: Vývozcům z EU se při exportu vzhledem k vyrovnanosti vnitřních a vnějších cen neposkytují exportní dotace. Také ochrana trhu EU byla zrušena. Dovoz olejnin se totiž uskutečňuje bezcelně. Tato situace, spojená s nízkou soběstačností EU u některých olejnin (např. sója), vytváří příznivé podmínky pro dovoz ze třetích zemí.
Podpory zemědělcům, zabývajícím se pěstováním olejnin, plynou nejenom z fondu EU, ale též z prostředků ČR.
5.1.4
Dotační politika
5.1.4.1
Národní dotace
Dotační politika v České republice se řídí Zákonem č. 252/1997 Sb., o zemědělství ve znění pozdějších předpisů. V souladu s tímto zákonem (konkrétně s § 2 a § 2d) byly vydány podpůrné programy pro rok 2008. Pro rok 2009 se předpokládá jejich obdobné složení. [53] Z existujících dotačních titulů mohou mít vliv na olejniny následující: [53] •
Program 3: Podpora ozdravování polních a speciálních plodin o 3.a: biologická a fyzikální ochrana jako náhrada chemické ochrany rostlin; o 3.d: podpora tvorby rostlinných genotypů s vysokou rezistencí k biotickým a abiotickým faktorům a diferencovanou kvalitou obilovin včetně kukuřice, malých zrnin, olejnin, luskovin, brambor, pícnin, zelenin, chmele, révy a ovocných dřevin.
•
Program 9: Poradenství a vzdělávání o 9.A.b: Speciální poradenství pro rostlinnou výrobu -
9.A.b.1.) publikace doporučovaných odrůd a souvisejících informací poskytované pěstitelům zdarma; 49
-
9.A.b.2.) pořádání výstav pěstovaných rostlin;
-
9.A.b.3.) podpora pořádání seminářů a školení pro pěstitele;
-
9.A.b.4.) podpora zajištění samostatných odrůdových zkoušek registrovaných odrůd polních plodin po jejich registraci, za účelem zajistit získání a šíření informací o pěstitelských vlastnostech registrovaných odrůd polních plodin.
5.1.4.2
Dotace z prostředků EU
Z prostředků evropské unie jsou poskytovány tyto dotační tituly: •
Jednotná platba na plochu zemědělské půdy (SAPS): Platba je stanovena na hektar zemědělské půdy, která je vedena v evidenci půdních bloků/dílů LPIS nejméně od data podání žádosti do 31.8. kalendářního roku. Poskytována je podle Nařízení vlády č. 47/2007 Sb., o stanovení některých podmínek při poskytování jednotné platby na plochu zemědělské
půdy
a některých
podmínek
poskytování
informací
o zpracování zemědělských výrobků pocházejících z půdy uvedené do klidu. [53] Pro letošní rok byla sazba této dotace stanovena ve výši 3072,70 Kč.ha-1 zemědělské půdy. Platby budou probíhat podle evropské legislativy od 1.12.2008 do 30.6.2009. [59] •
Podpora pěstování energetických plodin: Je určena zemědělcům, producentům energetických plodin. Jedná se o částku dotace, která pro rok 2008 činí 45 EUR.ha-1, tj. 1109,70 Kč.ha-1 za rok na plochu osetou energetickými plodinami. Maximální garantovaný rozsah plochy v rámci celé EU byl stanoven na 2 mil. ha. Pokud rozsah požadované plochy překročí tuto garantovanou hranici, dojde ke krácení podpory dle klíče stanoveného Evropskou komisí. Komise po obdržení výměr ploch energetických plodin ze všech členských států určí částku podpory. Podporu lze obdržet na pěstitelské plochy, na jejichž produkci se vztahuje smlouva mezi zemědělcem a zpracovatelským podnikem nebo smlouva mezi zemědělcem a podnikem provádějícím nákup úrody, s výjimkou případu, kdy zpracování provádí žadatel ve vlastním hospodářství. Žádost
50
může podat fyzická nebo právnická osoba, obhospodařující zemědělskou půdu, která je na žadatele vedena v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů. [53] •
Národní doplňkové platby k přímým podporám (TOP-UP): Jsou poskytovány jako dorovnání k jednotné platbě z rozpočtu České republiky podle Nařízení vlády č. 112/2008 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování národních doplňkových plateb k přímým podporám. [53] V souladu s Nařízením vlády č. 155/2007 Sb. byla stanovena výše sazby TOP-UP pro rok 2008. Na TOP-UP budou poskytnuty platby v oblastech: platba na zemědělskou půdu, platba na pěstování lnu na vlákno, platba na pěstování chmele (coupling), platba na chmel (decoupling), platba na přežvýkavce, platba na chov krav bez tržní produkce mléka, platba na chov ovcí a koz, platba na brambory pro výrobu škrobu. Pro oblast olejnin je z této dotační oblasti možno uplatnit pouze platbu na zemědělskou půdu, která byla pro rok 2008 stanovena ve výši 1341,40 Kč.ha-1. Výplata podpory TOP-UP se uskuteční pouze po přiznání dotace SAPS, tzn. pokud nebude žadateli přiznána platba SAPS 2008, nemá nárok ani na platby TOP-UP. [59]
Platba na ha plochy oseté olejninami se tedy skládá z jednotné platby na plochu, národní doplňkové platby k přímým podporám, eventuálně ještě z podpory pěstování energetických plodin v případě využití řepky pro výrobu biopaliv.
51
5.2 Vývoj postavení EU v oblasti produkce řepky na světových trzích Evropskou unii jako celek lze považovat za leadera a nejvýznamnějšího producenta řepkového semene a řepkového oleje na světě. Tuto pozici významně ovlivnil vstup zemí střední a východní Evropy, které mají výborné podmínky pro pěstování této plodiny. Jak ukazuje následující graf, Evropská unie se vždy řadila mezi 3 největší producenty řepky na světě. EU-15 před rokem 2004 soupeřila o prvenství v produkci zejména s Čínou; výraznou konkurenci představovala také Kanada. Po vstupu 12 nových členských zemí je však EU-27 jednoznačně největším producentem, ale též spotřebitelem řepky na světě. Celková produkce řepkového semene v EU-27 se v průměru zvýšila na bezkonkurenčních více než 18 mil. t ročně. EU se tak podílí na celkové světové produkci více než jednou třetinou.
Obr. č. 8: Produkce řepky v letech 1980–2004 (největší světoví producenti) [mio mt]3 Zdroj: [14] Velmi podobnou situaci, jaká je u řepkového semene, můžeme pozorovat i u oleje z něj vyrobeného. Na rozdíl od semene, měla vždy EU v oblasti produkce oleje na světových trzích dominantní postavení. Přijetí 10 nových členských států v roce 2004 vedlo k posílení této pozice a růstu produkce oleje, přičemž EU-25 se stala bezkonkurenčním producentem řepkového oleje na světě. Nově příchozí země v roce 2007 (Bulharsko a Rumunsko) se na této oblasti produkce podílí pouze zanedbatelně. 3
mio mt = milion metrických tun
52
Obr. č. 9: Produkce řepkového oleje v letech 1980–2004 (největší světoví producenti) [mio mt] Zdroj: [14] Výroba řepkového oleje je opět koncentrována především do Evropy a Asie. Hlavními světovými výrobci jsou EU, která se na světové produkci oleje podílí přibližně jednou třetinou, dále Čína a Indie.
53
5.3 Produkce řepkového semene a oleje v EU I přesto, že v současnosti je Evropská unie hlavním producentem řepky na světě, nebylo tomu tak vždy. Produkce řepky v EU rostla nejenom s růstem zájmu o tuto plodinu, ale především s rozšiřování EU o další země. Dlouhodobý vývoj v produkci řepkového semene a oleje v procesu rozšiřování Evropské unie dokumentuje následující
2006
2003
2000
1997
1994
1991
1988
1985
1982
1979
1976
1973
1970
1967
1964
20 000 18 000 16 000 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 1961
produkce v tis. t
graf.
roky řepkové semeno
řepkový olej
Obr. č. 10: Produkce řepkového semene a oleje v EU v letech 1961–2008 [tis. t] Zdroj: FAOSTAT [32] Mezi léty 1961 a 1972 se výroba řepky pohybovala na poměrně stabilní úrovni. V tomto období Evropské společenství tvořilo pouze 6 zemí – Francie, Itálie, Německo a státy Beneluxu (Belgie, Lucembursko, Holandsko), přičemž velkoplošně se řepka pěstovala pouze ve 2 z nich a to ve Francii a Německu. V průběhu 70. až 90. let docházelo k procesu rozšiřování Společenství a tedy i k růstu produkce. V 70. letech, konkrétně v roce 1973, přistoupilo Dánsko, Irsko a Velká Británie. I přesto, že se Dánsko a Velká Británie pohybují na předních příčkách v produkci řepky v EU, jejich přistoupení vedlo pouze k nepatrnému zvýšení celkové produkce Společenství. Zlom nastal až v 80. letech. V tomto desetiletí se Evropské společenství rozšířilo o Řecko (1981), Portugalsko a Španělsko (1986). Ačkoliv se v těchto státech řepka pěstuje, její plochy jsou natolik nevýznamné, že vstup těchto zemí není hlavní příčinou rapidního nárůstu výroby řepky. Lze jej přisuzovat spíše rostoucí atraktivitě této plodiny a rozmachu jejího pěstování v příznivějších oblastech (Německo, Francie, Velká Británie). V 90. letech členství přijalo Finsko, Rakousko a Švédsko (1995). Jejich
54
připojení vedlo, díky Rakousku a Švédsku, k dalšímu výraznějšímu zvýšení produkce. K největšímu rozmachu ovšem došlo až v posledních letech díky rozšíření Evropské unie o 12 nových zemí: ČR, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko v roce 2004 a Bulharsko a Rumunsko v roce 2007. Vývoj v produkci řepkového oleje se projevuje méně dynamickým tempem růstu bez větších výkyvů. I přesto se jeho výroba v průběhu sledovaného období několikanásobně zvýšila. Rostoucí výrobu oleje lze v tomto případě přisuzovat nejenom procesu rozšiřování EU, ale také zvyšující se spotřebě rostlinných tuků na úkor živočišných. Z grafu je rovněž možno vyčíst trend poslední doby – využívání produktů rostlinné výroby pro nepotravinářské účely. Situace je patrná díky rozevírání nůžek mezi produkcí řepkového semene a řepkového oleje. Přibližně do konce sedmdesátých let se obě křivky vyvíjejí téměř přímo úměrně, od osmdesátých let mezi nimi dochází ke zvyšování rozdílu v úrovni produkce, což dokumentuje rostoucí zájem o využití v nepotravinářské sféře. Mezi rozšiřováním Evropské unie o další země a změnou produkce řepky ovšem neexistuje naprostá přímá úměra. Ne všechny oblasti jsou vhodné pro její pěstování, ne každý rok je úrodný. Vliv zde hraje především rozmach v pěstování řepky z důvodu zdravotní osvěty (upřednostňování rostlinných tuků před živočišnými) a jejího širokého užití (pro nepotravinářské účely), proto výše zmíněný nástin lze brát pouze informativně jako přehled zemí, které mají vliv na velikost produkce řepky a které nikoliv. Rozložení produkce mezi jednotlivými zeměmi EU-27 je tedy výrazně rozdílné. Tuto situaci lze přisuzovat zejména rozmanitým klimatickým podmínkám působícím na evropském kontinentě. Každá plodina a tedy i řepka vyžaduje různou teplotu, vláhu, délku dne, atd., takže ne všechny oblasti jsou vhodné pro její pěstování. Předními producenty řepkového semene jsou již tradiční zemědělské velmoci – Německo a Francie. Výnos těchto 2 zemí představuje přibližně ½ celkové úrody řepky v Unii. Odlišná je i úroveň produkce v rámci jednotlivých uskupení EU. Tuto situaci zachycuje další graf, který analyzuje vývoj v produkci řepkového semene v EU-27, dále pak ve skupině původní EU-15 a v nových členských státech EU-10, EU-12 a EU-2. Obrázek dokumentuje vývoj od roku 1995, kdy došlo k utvoření uskupení EU-15, přes největší rozšíření o 10 zemí v roce 2004 až po poslední zvětšení Evropské unie v roce 2007.
55
2007 2006 2005
produkce v tis. t
2004 2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 0
2 000
4 000
6 000
8 000
10 000
12 000
14 000
16 000
18 000
roky EU-27
EU-15
EU-12
EU-10
EU-2
Obr. č. 11: Produkce řepky pro jednotlivé skupiny zemí EU [tis. t] Zdroj: FAOSTAT [32] Směr vývoje produkce jednotlivých skupin je totožný a koresponduje s celkovou úrovní v grafu číslo 10. Největší meziroční zvýšení produkce je patrné v roce 1999, které přesně odpovídá tehdejšímu zájmu o bionaftu (např. v České republice byla bionafta státem podporována, tzn. že nebyla zatížena spotřební daní a byla zdaněna jen 5% DPH [40]) a v roce 2004, kdy se EU rozšířila o 10 nových členských zemí. Od tohoto roku si produkce udržuje rostoucí trend, přičemž svého maxima dosáhla v roce 2007 s prozatím posledním rozšířením Unie. Na celkovém výkonu EU-27 se ovšem nejvíce podílí staré členské státy, tj. EU-15. Hlavní výrobci tohoto uskupení jsou zároveň předními producenty celé EU-27. Jedná se o Německo, které se na celkovém výkonu EU v roce 2007 podílelo 30 %, Francie 26 % a Velká Británie 11 %. Produkce nových členských států EU-10, resp. EU-12 tvoří zhruba jednu třetinu celkové produkce EU. Výrazný je růst výroby již v závěru milénia a následně i po vstupu těchto zemí do společného trhu EU. [3] Jejich vstup proto sehrál významnou roli v postavení EU na světových trzích a zároveň vedl k zajištění větší soběstačnosti v této oblasti zemědělské výroby. Z evropské desítky se v produkci řepkového semene nejlépe vede Polsku (12 % v roce 2007) a České republice (1032 tis. t, tj. 6 %). Velmi
56
úspěšné je také Rumunsko (2 %), které v rámci EU-27 dosahuje pátou nejvyšší výměru řepky (386 tis. ha). Růst produkce řepkového semene v nových členských státech, v porovnání s obdobím před vstupem do Unie, je způsoben odstraněním obchodních bariér, vytvořením jednotného trhu a v neposlední řadě také neexistencí tržního řádu pro olejniny, tzn. že v této oblasti zemědělské výroby nemají členské státy produkční, vývozní ani jiná omezení. Produkci řepkového oleje pro potravinářské použití u jednotlivých uskupení zemí EU zachycuje graf číslo 12. Mezi produkcí oleje a úrodou řepkového semene existuje logická návaznost, která se projevuje obdobným vývojem v úrovni produkce.
2007 2006 2005 2004
tis. t
2003 2002 2001 2000 1999 1998 1997 1996 1995 0
1 000
2 000
3 000
4 000
5 000
6 000
roky EU-27
EU-15
EU-12
EU-10
Obr. č. 12: Produkce řepkového oleje pro jednotlivé skupiny zemí EU [tis. t] Zdroj: FAOSTAT [33] Od roku 2004/05 dochází u všech skupin zemí k růstu výroby oleje. EU-10, resp. EU-12 v této oblasti produkce zaznamenává daleko menší výkyvy, než původní EU-15. Od roku 2004 si produkce EU udržuje rostoucí trend; svého maxima dosáhla v roce 2007. Na celkové výrobě oleje EU-27 se opět nejvíce podílí EU-15. Tradičně se jedná o Německo, které se na celkovém výkonu EU v roce 2007 podílelo 37 %, Francie 18 % a Velká Británie 12 %. Nové členské státy EU-10 tvoří zhruba jednu pětinu celkové produkce oleje v EU. Naopak Bulharsko a Rumunsko, ačkoliv se řadí mezi dobré
57
producenty řepky, olej téměř nevyrábějí, tudíž nejsou v přehledu zvlášť zmíněny. Z nových členských států v produkci oleje dominují stejní producenti jako u řepky a to Polsko (11 %) a Česká republika (314 tis. t, tj. 5 %). Obrázek 13 potvrzuje výše uvedená stanoviska o rozdělení produkce řepky a řepkového oleje mezi jednotlivými zeměmi. Uvedených 24 států EU-27 v roce 2007 dosáhlo celkové produkce 18 305 tis. t řepkového semene a 6005 tis. t řepkového oleje. Kypr, Malta a Portugalsko zkoumanou plodinu nepěstují, proto nejsou v grafu
země
znázorněni. [32]
Německo Francie Polsko Velká Británie ČR Dánsko Maďarsko Rumunsko Slovensko Litva Švédsko Lotyšsko Rakousko Estonsko Finsko Bulharsko Belgie Španělsko Irsko Lucembursko Itálie Slovinsko Nizozemí Řecko 0
500
1 000
1 500
2 000
2 500
3 000
3 500
4 000
4 500
5 000
5 500
produkce v tis. t řepkový olej
řepkové semeno
Obr. č. 13: Produkce řepky v jednotlivých státech EU v roce 2007 [tis. t] Zdroj: FAOSTAT [32] Z grafu
je
patrné,
že
hlavní
producenti
řepky
jsou
zpravidla
také
nejvýznamnějšími výrobci řepkového oleje. U některých států však výroba oleje téměř dosahuje, u Belgie a Nizozemí dokonce převyšuje, hodnoty produkce řepkového semene. V těchto případech je nutno spotřebu pokrýt dovozem. Jelikož olej představuje produkt s vyšší přidanou hodnotou, je pro státy výhodnější orientovat se na tuto oblast výroby než na produkci výrobních vstupů. Pokrytí výrobní spotřeby z vlastních zdrojů ovšem znamená nižší výrobní náklady a nižší prodejní ceny, eventuálně vyšší marže výrobců.
58
V grafu zároveň můžeme specifikovat obrovské rozdíly v úrovni produkce mezi jednotlivými státy. Kromě tradičních pěstitelů jakými jsou Německo, Francie a Velká Británie ze starých a Polsko z nových členských států, má velmi silné postavení v rámci Evropské unie jako celku Česká republika. Ta dosahuje 5. nejvyšší produkce řepky i řepkového oleje. Produkční schopnosti českých zemědělců jsou tedy v této oblasti zemědělské výroby vysoké.
59
6. FORMOVÁNÍ TRHU ŘEPKY V PODMÍNKÁCH ČR 6.1 Vývoj postavení řepky olejné v rostlinné výrobě v ČR K výraznému rozšíření řepky olejné v ČR došlo po roce 1990. Za hlavní důvod lze považovat růst poptávky ze strany zpracovatelského průmyslu, včetně státní podpory rozvoje oleoprogramu, zaměřeného na výrobu bionafty a biomaziv. Rostoucí poptávka byla provázena příznivou realizační cenou, takže řepka patřila v devadesátých letech
1 100 000 1 000 000 900 000 800 000 700 000 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 0
4,0 3,5 3,0
2,0
t/ha
2,5
1,5 1,0 0,5 2006
2003
2000
1997
1994
1991
1988
1985
1982
1979
1976
1973
1970
1967
1964
0,0 1961
ha, t
minulého století k jedné z mála ekonomicky příznivých zemědělských plodin. [19]
roky sklizňová plocha v ha
produkce v t
výnos v t/ha
Obr. č. 14: Vývoj sklizňové plochy [ha], výnosu [t.ha-1] a celkové produkce řepkového semene [t] v letech 1961–2008 Zdroj: FAOSTAT [32] Z údajů v grafu je patrné, že ve sledovaném období došlo k asi šestinásobnému nárůstu sklizňových ploch řepky. Od roku 1983, kdy byl realizován Systém výroby řepky (dále SVŘ), byl trvalý růstový trend přerušen až v roce 1996 a 1997. V těchto letech bylo s ohledem na nízkou cenu a hektarový výnos pro zemědělce v některých oblastech výhodnější dát přednost před pěstováním řepky pšenici ozimé. Další pokles v roce 2000 byl způsoben výrazným poklesem ceny v roce 1999, kdy se řepka stala výjimečně ztrátovou plodinou. Po dvou neúrodných letech (2002 a 2003) však dochází k trvalému růstu sklizňových ploch i produkce. [19] Z grafu také vyplývá, že po roce 1990 došlo k výraznému poklesu hektarových výnosů řepky, což se v prvních letech odrazilo v přechodných výkyvech produkce, dokud nebyl pokles výnosů kompenzován rychlejším nárůstem osevních ploch [19]. 60
I přes výkyvy však v rámci sledovaného období došlo ke 100% zvýšení intenzity produkce řepky, s průměrným výnosem od roku 1990 2,65 t.ha-1. V zemědělství, stejně jako v ostatních oborech, se totiž velmi výrazně projevuje technologický pokrok. Výzkum a vývoj v této oblasti směřuje nejenom k usnadnění činnosti, snížení podílu lidské práce a vyšší mechanizaci, ale především k intenzifikaci a zvyšování výnosů z jednotky plochy. K tomuto účelu jsou vyvíjeny nejrůznější, stále se zdokonalující metody ochrany a pěstování zemědělských plodin, hnojiva, stabilizátory růstu, ochranné přípravky proti škůdcům, atd. I přes to však počasí dosud ovlivnit nelze, proto jsou výnosy značně nestabilní s takřka každoročními výkyvy. Pokud se zaměříme na analýzu celkové produkce, zjistíme, že od roku 1961 výroba řepky v České republice zaznamenala výrazné změny a to kladným směrem bez větších výkyvů (s výjimkou roku 2002 a 2003). Pozitivní vývoj produkce (a stability výnosů) řepky v minulém období souvisel s realizací SVŘ od roku 1983. Rozsah v produkci řepky v roce 2008 v porovnání s rokem 1989 vzrostl o 235 % z původních 313 tis. t na úroveň 1049 tis. t. Probíhá typická extenzivní konjunktura. [29] Čím lze tento trend vysvětlit? Podle [29] to je způsobeno významným poklesem pěstování cukrovky, brambor a krmných plodin na orné půdě v důsledku poklesu chovu skotu, z důvodu zhoršení odbytu obilovin a dalších zemědělských produktů a v neposlední řadě také vlivem omezení vyplývajících z přibližování českého zemědělství Společné zemědělské politice EU v předvstupním období a následně tržních řádů týkajících se zmíněných
oblastí
zemědělské
produkce
po
přijetí
do
EU.
Při
relativně
bezproblémovém odbytu olejnin dochází k rozšíření jejich pěstování. Navíc řepka patří mezi komodity neregulované společnými organizacemi trhu, tudíž se výrobní podniky i soukromí zemědělci v posledních letech na tuto perspektivní plodinu začali více orientovat. Z dlouhodobého hlediska lze vývoj v produkci řepky v ČR charakterizovat jako rostoucí. Kromě menších výkyvů byl zaznamenán výrazný meziroční pokles v marketingových letech 2002/03 a 2003/04. Nepříznivé výsledky pěstování řepky v hospodářském roce 2002/03 byly ještě překonány v následujícím roce 2003/04. Propad produkce byl pokládán za výjimečný jev způsobený mimořádně nepříznivými klimatickými podmínkami daných let. [51] Po vstupu ČR do EU nastalo pro pěstitele řepky olejné velmi dobré období. Ačkoliv došlo k otevření trhů a i přes vysokou domácí nabídku dochází k dovozům,
61
navyšuje poptávku rozvoj zpracování řepky na biopaliva. To podpořila EU stanovením cílů pro podíly biopaliv v celkové spotřebě na období 2005–2010. Tržní podíl biopaliv v rámci celkové spotřeby paliv by měl v členských státech EU do roku 2010 dosáhnout 5,75 %. V ČR se zavedení povinného přimíchávání bioložek do pohonných hmot od 1.9.2007 projevilo výrazným růstem výroby metylesteru řepkového oleje (dále MĚŘO), což vede ke zvýšené poptávce po semeni řepky. Rostoucí poptávka má za následek růst cen zemědělských výrobců řepky provázený zvyšující se produkcí. [56] Co se týče řepkového oleje, z nejnovějších zpráv vyplývá, že ČR již od svého vstupu dosahuje 5. nejvyšší produkce v EU. Data o jeho výrobě v našem státě jsou dostupná pouze od roku 1993. V rámci tohoto období však výroba oleje vzrostla, i když ne tak rapidně jako produkce semene, z původních 125 tis. t v roce 1993 na 314 tis. t v roce 2007 [33]. Navíc výroba oleje nezaznamenává žádné výraznější výkyvy, kromě menšího poklesu v roce 2002 a 2003 z důvodu neúrody základní plodiny. Produkci oleje v ČR tedy lze charakterizovat jako stabilní s výraznějším růstem od roku 2005. Stabilitu v produkci můžeme zdůvodnit především omezenou kapacitou výrobních závodů, zpracováním semene řepky pro nepotravinářské účely a vývozem řepky do zahraničí.
62
6.2 Efektivnost pěstování řepky v ČR Ekonomické parametry a výsledky výroby řepky lze hodnotit celou řadou ukazatelů. Pro účely porovnání celkového vývoje byly zvoleny ukazatele intenzity výroby, nákladovosti a rentability. [64] Pomocí uvedených ukazatelů lze rámcově ověřit předpoklady konkurenceschopnosti českých výrobců řepky a jejich potenciálu v produkčních a nákladových souvislostech. V rámci následujících analýz proto bude hodnocen vývoj intenzity výroby, vývoj cen zemědělských výrobců jako jejich příjmu z produkce, nákladovosti výroby a její ziskovosti.
6.2.1
Intenzita výroby Intenzita výroby, kterou lze charakterizovat jako míru efektivnosti využití
základního výrobního faktoru, půdy, je v případě rostlinných komodit hodnocena na základě úrovně dosahovaného hektarového výnosu. [64] Výše dosahované intenzity je problémem zemí s malou rozlohou půdy (v podstatě celá Evropa). Ve srovnání s velkými producenty (Kanada, USA, Rusko, aj.) proto celková produkce neukazuje nic o pozici jednotlivých výrobců na trhu. V zemích, kde není rozhodujícím problémem výměra zemědělské půdy, je situace naprosto odlišná, než ve státech s malou rozlohou. Z toho vyplývá, že v zemích, kde je vysoké procento zornění a nedostatek půdy, je rozhodující cestou ke zlepšení efektivnosti rostlinné produkce růst výnosů z jednotky plochy. [42]
63
Pro srovnání intenzity produkce řepky olejné byli vybráni největší hráči z EU-27: Německo, Francie, Polsko, Velká Británie a ČR. 4,5 4,0
výnos v t/ha
3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
1988
0,0
roky Německo
Francie
Polsko
Velká Británie
ČR
průměr EU
Obr. č. 15: Vývoj intenzity produkce u 5 hlavních producentů EU [t.ha-1] Zdroj: FAOSTAT [32] Nejnižší intenzity produkce v jednotlivých zkoumaných letech dosahuje Polsko. V porovnání s ostatními významnými producenty řepky v EU si ČR moc dobře nevede. Za uvedených 20 let pouze 8krát dosáhla průměru EU. Lze říci, že ČR vykazuje druhé nejhorší výsledky, přičemž celkově za sledované období nedosáhla průměrného hektarového výnosu EU (průměr 1989–2007: EU 2,79 t.ha-1, ČR 2,65 t.ha-1). Hektarové výnosy řepky v ČR výrazně poklesly po roce 1990. Za hlavní příčinu můžeme považovat omezení intenzifikačních faktorů v rostlinné výrobě (tzn. hnojení, prostředky na ochranu porostů) jako důsledek neuspokojivé finanční situace zemědělských podniků [63]. Zatímco v letech 1988–1990 výnosy dosahovaly téměř 3 t.ha-1, v letech 1991–1996 výrazně klesly pouze na 2,2–2,6 t.ha-1. Po kolísání kolem úrovně 2,5 t.ha-1 a velmi nízké úrodě v roce 2003 (pouze 1,5 t.ha-1) dochází od roku 2004 k oživení. V roce 2004 ČR vykázala druhé nejvyšší výnosy v EU (3,6 t.ha-1); v dalších letech se výnosy drží na hodnotě kolem 3 t.ha-1 (v roce 2005 2,9 t.ha-1, 2006 a 2007 více než 3 t.ha-1). Pokud chtějí čeští zemědělci dosahovat vysoké rentability produkce řepky a vyšší konkurenceschopnosti na světových trzích, musí se snažit o intenzifikaci produkce.
64
Z ekonomického hlediska jsou totiž nízké hektarové výnosy nežádoucí, jelikož vedou k vysoké nákladovosti jednotky vyrobené produkce a následně k nízké rentabilitě výroby. Hlavní příčinou vysokých nákladů při nízkém výnosu jsou fixní náklady4. Je proto snahou každého zemědělce dosáhnout maximálních výnosů, aby došlo k co největšímu rozložení fixních nákladů na tunu produkce. [63] Za účelem realizace vysokých výnosů, minimalizace fixních nákladů na jednotku produkce a maximalizace zisku byl založen již zmíněný Systém výroby řepky. Původní verze z roku 1983 kodifikovala pěstování řepky, aby došlo ke snížení zaorávek pro vyzimování a současně se zvýšily výnosy semen. Tento program značně přispěl ke zlepšení ochrany proti škůdcům a ke zpřesnění hnojení dusíkem. [66], [68] Ke konci tisíciletí byl zpracován nový program: Systém výroby řepky intenzifikace (dále SVŘi). Jedná se o program cílený na dosažení výnosů řepky ozimé v provozní praxi nad 4 t.ha-1 a na nejvyšší zisk z hektaru. Důvodem pro jeho vznik byl každoročně narůstající výnosový propad ČR v porovnání s EU a ztráta z výroby řepky v roce 1999 i 2000. U technologie SVŘi se vychází z požadavku odstranit všechny faktory redukce výnosů. [66], [68] Srovnání běžné výrobní technologie a SVŘi uvádí následující tabulka. Je z ní zřejmé, že SVŘi vykazuje nejenom vyšší výnosy, ale také vyšší zisk z hektaru. Používáním náročných pěstitelských postupů jsou čeští zemědělci schopni konkurovat v produkci a ekonomice řepky zemím EU. Tab. č. 2: Srovnání systémů pěstování řepky SVŘi
ČR Ukazatel
M.J. 1999
Výnos
t.ha-1 -1
1999
2000
2,67
2,56
4,23
4,04
5 303
6 200
5 303
6 200
Kč.ha
-1
14 159
15 872
22 432
26 007
Náklady celkem
Kč.ha
-1
16 225
16 400
20 100
20 769
Zisk
Kč.ha-1
-2 066
-528
+ 2 805
+ 4 467
Jednotná cena Tržby celkem
Kč.t
2000
Zdroj: [68]
4
Fixní náklady – příprava půdy, setí, poplatky, pracovní síla, sklizeň, úprava, prodej. V roce 2000 tvořily cca 9000 Kč.ha-1 z asi 16 500 Kč.ha-1 celkových nákladů. Variabilní náklady – agrochemikálie, osivo, aplikace. Prvních přibližně 1,7 t.ha-1 řepkového semene jde tedy na pokrytí bazální spotřeby. [68]
65
6.2.2
Nákladovost produkce Nákladovost výroby velmi úzce souvisí s dosaženým hektarovým výnosem.
Náklady na tunu produkce vyjadřují účinnost vynaložených peněžních prostředků. Cílem výroby je dosáhnout co nejnižších jednotkových nákladů a následně co nejvyšší rentability výroby. K tomu lze dospět jedině tak, že náklady na jednotku produkce budou nižší než cena, za kterou ji realizujeme na trhu. [63] V podstatě u produkce jakékoliv rostlinné komodity platí, že dosáhnout úspory nákladů může jen ten, kdo zná biologii a standardní pěstitelskou technologii dané plodiny, uplatňuje vysokou pěstitelskou kázeň a dodržuje základní principy pěstování (např. volba vhodné lokality, správný osevní postup, vhodná odrůda). Úsporná opatření tedy neznamenají zanedbávání postupů, nýbrž jejich racionální využívání. [29]
20000 17500
náklady
15000 12500 10000 7500 5000 2500 2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
0
roky Kč/ha
Kč/t
Obr. č. 16: Vývoj vlastních nákladů na produkci řepky olejné v ČR [Kč.ha-1, Kč.t-1] Zdroj: Agrotip [16], [42] Z grafu je patrný dlouhodobý trend růstu nákladů na 1 ha řepky olejné. Tato situace je způsobena především intenzifikací výroby a růstem ceny výrobních vstupů. Náklady na 1 t řepkového semene jsou pak ovlivněny dvěma faktory: celkovou výší nákladů na 1 ha a dosaženým hektarovým výnosem. Tuto situaci lze velmi dobře pozorovat v letech 2002 a 2003, ve kterých došlo vlivem počasí k neúrodě, tj. nízkým hektarovým výnosům. To způsobilo, i přes poměrně stabilní náklady na hektar, rapidní vzrůst nákladů na tunu produkce. Zvyšování intenzity výroby je tedy základním
66
předpokladem dosažení nízkých nákladů na tunu plodiny a tím pádem vysoké rentability výroby. Podrobnou kalkulaci jednotlivých nákladových položek uvádí následující tabulka. Tab. č. 3: Kalkulace výrobních nákladů řepky olejné pro rok 2006/07 Ukazatel
M.J.
Hodnota
Kč.ha-1
1 351
Kč.ha
-1
48
Kč.ha
-1
3 532
Kč.ha
-1
296
Prostředky ochrany rostlin
Kč.ha
-1
4 035
Ostatní přímý materiál
Kč.ha-1
265
Přímé materiálové náklady celkem
Kč.ha-1
9 527
Ostatní přímé náklady a služby
Kč.ha-1
2 140
Kč.ha-1
287
-1
2 507
Mzdové a osobní náklady celkem
Kč.ha-1
2 794
Odpisy DNHM – přímé
Kč.ha-1
6
Náklady pomocných činností
Kč.ha
-1
2 366
Výrobní režie
Kč.ha-1
2 173
Správní režie
Kč.ha
-1
584
Náklady celkem
Kč.ha-1
19 590
Podíl hlavního výrobku
%
Náklady hlavního výrobku
Kč.ha-1
Osivo (sadba) – nakupovaná Osivo (sadba) – vlastní Hnojiva – nakupovaná Hnojiva – vlastní
Mzdové a osobní náklady -
přímé pomocných činností a režijní
Kč.ha
100 19 590
-1
Hektarový výnos
t.ha
Výrobkové náklady
Kč.t-1
3,09 6 340
Zdroj: VÚZE [41] Z rozboru struktury vlastních nákladů na produkci vyplývá, že hlavní nákladovou položku tvoří přímé materiálové náklady (tj. náklady na osiva, hnojiva a prostředky ochrany rostlin), přičemž spotřeba hnojiv a ochranných prostředků se podílí na celkových nákladech 40 %. Jedná se o náklady variabilní, které zároveň velmi silně ovlivňují výši dosažených hektarových výnosů. Snižování této nákladové položky je však nevhodné – nejenom, že by se důsledky úspor projevily v nižších výnosech, ale
67
následky by byly nepříznivé i pro budoucnost (např. pokles živin v půdě). Snižovat náklady na produkci je však možno jinými způsoby. Cesty ke snižování nákladů: [18] •
znalost biologie rostliny a pěstitelské technologie;
•
správná volba stanoviště – výše nákladů na produkci se liší i z hlediska výrobních oblastí, přičemž nejnižší náklady na tunu produkce jsou dosahovány v bramborářsko-ovesné a horské oblasti, naopak nejvyšší náklady vykazuje pěstování řepky v bramborářské oblasti;
•
dodržování správných agronomických postupů (např. osevní postup);
•
racionální využití zemědělské techniky;
•
správný výběr pesticidů;
•
volba optimální intenzity, která je ovlivněna zejména cenovým vývojem;
•
znalost dotačních titulů a jejich využívání;
•
zemědělské znalosti rozšířit o poznatky ekonomické.
Z hlediska celkových nákladů je, jak již bylo uvedeno, velmi důležitý hektarový výnos. S vyšším výnosem totiž klesá podíl nákladů na tunu produkce a je dosahováno vyšší rentability. Z toho vyplývá, že nejvýhodnějším způsobem pěstování řepky je intenzivní výroba. Ale ani vysoká intenzita (velké dávky průmyslových hnojiv, drahé herbicidy, aj.) není vždy zárukou zisku. Intenzita totiž zvyšuje vlastní náklady na produkci, proto jsou velmi důležité odhady cenového vývoje, na základě kterých se pěstitel rozhodne o úrovni intenzity produkce. Zpravidla však platí, že vysoké vklady použité v souladu s pěstitelským systémem vedou k vysoké efektivitě, protože extenzita založená jen na přirozené úrodnosti prostředí je ztrátová. [29] Výši nákladů v porovnání s výnosy a nákladové rentabilitě se věnuje následující kapitola.
6.2.3
Rentabilita výroby řepky olejné Vedle dosažených výnosů a jejich kvality je pro každého výrobce důležitá
zejména efektivnost jeho produkce. U této komodity se jako minimální uvádí 3% až 5% míra rentability. [29]
68
Vývoj cen placených zemědělcům Jelikož se nejenom světový, ale také evropský či český trh s řepkovým semenem vyznačuje minimálními přebytky, nejsou ceny na plodinových burzách ovlivněny výší zásob. Na evropských a českých trzích se aktuální ceny řepky odvíjí na základě tržního principu, tedy vztahem mezi nabídkou a poptávkou. Cena je proto značně závislá na úrodě daného roku. Vysoká poptávka posledních let má za následek růst cen, jejichž výše ovlivňuje rozhodování pěstitelů směrem ke zvyšujícím se osevním plochám a v konečném důsledku také k rostoucí nabídce, která se v některých letech projevuje prudkým poklesem cen. Snadná realizace řepky na trhu ovšem nevede k růstu přebytků, ani k dramatičtějšímu poklesu cen. Mezi vývojem cen a produkcí lze pozorovat přímou úměru. V letech vysoké produkce (1997–1999) dochází k poklesu CZV, naopak v letech neúrody a nízké nabídky (2002, 2003) ceny rostou. Zvýšená cena posledních let je důsledkem rostoucího zájmu o řepku a podle některých zdrojů také určitého nadhodnocení. 330 310 290
USD/t
270 250 230 210 190 170 150 130 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 roky Německo
Francie
Polsko
Velká Británie
ČR
Obr. č. 17: Vývoj průměrných ročních CZV řepky u 5 hlavních producentů EU [USD.t-1] Zdroj: FAOSTAT [31] CZV řepkového semene na českém trhu v porovnání s CZV hlavních producentů EU byly na počátku 90. let velmi nízké. Toto cenové saldo spolu s vyšší kvalitou českého zboží (8% vlhkost, 42% olejnatost) vytvořilo vhodný produkt, kde profitoval překupník na úkor pěstitele, zpracovatele i spotřebitele. Cílem zemědělců v té době proto bylo maximální přiblížení nákupních cen řepky k utváření světového cenového
69
vývoje. Cena české řepky byla až do roku 2002 v porovnání s ostatními zeměmi nejnižší. Od roku 1998 náhle dochází k propadu ceny na plodinové burze v Hamburgu i ve všech hlavních pěstitelských zemích, což vedlo k výraznému přiblížení k ceně na domácím trhu. [29] Od roku 2003/04 (od vstupu ČR do EU) se ceny vzájemně kopírují a CZV v ČR téměř splývají s cenami ve Velké Británii a Německu. Ceny českých výrobců řepky se tak přiblížily cenám evropským. Vyrovnání českých cen s cenami na trzích v EU vede nejenom k vyšším příjmům našich zemědělců, ale také, při zohlednění vysoké kvality české řepky, k upevnění pozice a dosažení konkurenceschopnosti na evropském trhu. Při srovnání základních kvalitativních požadavků kladených na produkci řepky v ČR a v Německu jako v největším producentu EU zjistíme, že nároky kladené na tuzemskou produkci jsou vyšší než v zahraničí. Jelikož je olejnatost a kvalita obecně rozhodujícím činitelem při stanovení způsobu zpracování řepky a následně i realizační ceny, má ČR v této oblasti zemědělské produkce vysoký potenciál rozvoje a konkurenční výhodu při realizaci na zahraničních trzích. Tab. č. 4: Kvalitativní požadavky kladené na řepku v České republice a v Německu Požadavek Olejnatost [%] Vlhkost nejvýše [%]
Německo
ČR 42
40
8
9
Zdroj: Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin [56], Technické normy ČSN [60] Vývoj tržeb a zisku Celková výše příjmů zemědělců je odvislá především od dosahované intenzity produkce a cen na trhu zemědělských výrobků. Mimo tyto dva ukazatele se v celkových příjmech navíc velmi výrazně projevují nejrůznější dotační tituly. V této kapitole budou příjmy zemědělců znázorněny bez poskytovaných dotací; ekonomickému zhodnocení produkce bez a se zápočtem možných dotačních titulů se věnuje následující oddíl. Výnosy zemědělců lze sledovat buď na hektar zemědělské půdy (příjem na ha=výnos v t násobený CZV v Kč.t-1) nebo na tunu produkce (příjem na t=CZV v Kč.t-1). Zisk z produkce je naopak ovlivněn nejenom výší realizační ceny na trhu, ale také úrovní vlastních nákladů a hektarovým výnosem. Následující graf proto ukazuje vzájemnou souvislost mezi všemi zmíněnými veličinami – příjmy, náklady, CZV, hektarovým výnosem a od nich se odvíjejícím ziskem.
70
-10 000
t/ha
0,50
2007/08
-5 000
2006/07
1,00 2005/06
0 2004/05
1,50
2003/04
5 000
2002/03
2,00
2001/02
10 000
2000/01
2,50
1999/00
15 000
1998/99
3,00
1997/98
20 000
1996/97
3,50
1995/96
25 000
1994/95
4,00
1993/94
Kč
30 000
0,00
m arketingové roky tržby
náklady
zisk
ha výnos
CZV
Obr. č. 18: Vývoj tržeb, nákladů a zisku [Kč.ha-1], CZV [Kč.t-1] a hektarových výnosů [t.ha-1] řepky olejné Zdroj: Agrotip [16], FAOSTAT [31], [42], Situační a výhledová zpráva 2008 [53] Za sledované patnáctileté období dosáhli čeští zemědělci v 5 marketingových letech ztrátu. V roce 1996/97 byla způsobena především nenadálým růstem nákladů na produkci, v roce 1999/00 snížením CZV o téměř 1500 Kč.t-1, v letech 2002/03 a 2003/04 neúrodou jako důsledkem špatného počasí a nakonec v roce 2005/06 poklesem výnosů na hektar a nejnižší realizační cenou od roku 1999/00. K tomu, aby výroba byla rentabilní je tedy třeba dosahovat buď maximální úspory v nákladech nebo vysokých hektarových výnosů při nízkém růstu nákladů. Druhou situaci potvrzují roky 2006/07 a 2007/08, kdy růst nákladů byl menší než růst výnosů z jednotky plochy, což při zvýšení CZV vedlo k maximálnímu zisku. V 90. letech byly nízké náklady důsledkem razantních úsporných opatření v zemědělské prvovýrobě (omezení spotřeby hnojiv, pesticidů, snížení počtu pracovníků a mezd, omezení investování do nákupu strojů a zařízení, apod.). [63] V posledních letech je růst nákladů na produkci způsoben částečně používáním většího množství vstupů (intenzifikací výroby) a částečně růstem jejich cen. Náklady na produkci 1 t řepky v roce 2006/07 vzrostly v porovnání s rokem 1993/94 zhruba o 77 %, přičemž realizační cena zemědělských výrobců pouze o 27 %. V roce 2007/08 došlo k meziročnímu nárůstu CZV o 33 % při růstu vlastních nákladů na produkci o necelé 4 %. I když CZV od roku 2004/05 pomale rostou, rok 2007/08 představuje první
71
sezonu, kdy se ceny výrazněji zvýšily. Ty dlouhodobě oscilovaly kolem průměrné úrovně 6500 Kč.t-1, v roce 2007/08 vzrostly v průměru na 9208 Kč.t-1 a v současném marketingovém roce 2008/09 dosáhly v průměru za sledovaných 8 měsíců hodnoty 8756 Kč.t-1, přičemž ke konci marketingového roku vždy dochází k růstu cen, tzn. že CZV řepky ještě porostou. Loňský rok tak pravděpodobně přinesl počátek nového trendu ve vývoji cen řepky olejné na českém trhu. I přes růst cen musí pěstitel, aby dosahoval zisk, volit optimální výši nákladů, tzn. optimální intenzitu pěstování, která je dána: [29] •
výkonností prostředí, vybavením hospodářství, přirozenou úrodností, atd.;
•
cenami vstupů;
•
očekávanou prodejní cenou.
Z toho vyplývá, že výše optimální intenzity se dynamicky mění. Např. za předpokladu růstu nákupních cen bude optimální intenzita a úroveň nákladů na vyšší úrovni. Vliv mohou mít i faktory týkající se situace na finančních trzích, tj. změna úrokové míry (při financování produkce z úvěrů) nebo směnitelnost Koruny vůči hlavním světovým měnám, zejména Euru. [29] Dalším
důležitým
předpokladem
zajištění
přiměřené
úrovně
příjmů
a konkurenceschopnosti producentů řepky je její velkovýroba. Řepka totiž vyžaduje pěstování ve větších celcích. Malovýroba je nekonkurenceschopná a neposkytuje průmyslu ucelené dodávky. [29] Tento fakt dosvědčuje následující tabulka. Tab. č. 5: Příjmová kalkulace na 1 t a 1 ha pro rok 2006/07 Ukazatel Hektarový výnos
M.J. t.ha-1
Hodnota 3,09
Průměrná realizační cena
-1
Kč.t
6 806
Výrobkové náklady
Kč.t-1
Zisk na 1 t
Kč.t-1
Ukazatel Hektarový výnos
M.J. t.ha-1
Hodnota 3,09
Příjem na ha
Kč.ha
-1
21 030
6 340
Náklady na ha
Kč.ha-1
19 590
+ 466
Zisk na 1 ha
Kč.ha-1
+ 1 440
Zdroj: VÚZE [41] Pozn.: kalkulace nákladů viz předchozí kapitola
Z uvedené kalkulace vyplývá, že zisk na 1 t řepkového semene v roce 2006/07 činil 466 Kč, což představuje, při prodeji celého průměrného výnosu 3,09 t.ha-1, zisk ve výši 1440 Kč.ha-1. Pro zajištění odpovídající úrovně příjmů zemědělce orientujícího se na pěstování řepky je proto třeba zaměřit se na její velkovýrobní pěstování. V naší zemi
72
je pro tuto plodinu velkovýroba typická, v jiných státech, např. ve Francii, za tímto účelem dochází ke slučování pěstitelských ploch malovýrobců [29]. Nutno ovšem podotknout, že výše uvedené kalkulace a grafy jsou bez zápočtu jakýchkoli typů dotací. Ziskovostí produkce bez a s dotacemi se zabývá následující kapitola.
6.2.4
Výsledek po započtení dotací Jak je uvedeno v kapitole 5.1.4 Dotační politika na pěstování řepky je možno
získat několik typů dotací. Z českých titulů se jedná o Podporu ozdravování polních a speciálních plodin a Poradenství a vzdělávání, z EU pak o Jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy (SAPS), Podporu pěstování energetických plodin a Národní doplňkové platby k přímým podporám (TOP-UP), které jsou hrazené z rozpočtu ČR. Jelikož národní dotační tituly jsou velmi specifické a těžko by se v této práci zohledňovaly, budeme pracovat pouze s dotacemi vyplývajícími z legislativy EU, přičemž předpokládejme pěstování řepky pouze pro potravinářské účely, tzn. nebudeme do kalkulace zahrnovat Podporu pěstování energetických plodin. Platby SAPS a TOP-UP představují přímé platby, které nezasahují do trhu zemědělských výrobků, tzn. že neovlivňují ceny zemědělských komodit. Tyto dotace jsou poskytovány na hektar zemědělsky využívané půdy bez ohledu na velikost produkce. Jsou udělovány za účelem snížení výrobních nákladů, čímž přispívají k vyšším ziskům a vyšší rentabilitě výroby. Srovnání rentability bez zápočtu a se zápočtem SAPS a TOP-UP ukazuje tabulka na následující straně.
73
Tab. č. 6: Ekonomika pěstování řepky olejné v ČR Ukazatel
2003/04
2004/05
2005/06
2006/07
2007/08
17 122
19 541
19 721
19 590
20 312
250 959
259 460
267 160
292 247
337 571
1,55
3,60
2,88
3,09
3,06
11 047
5 428
6 848
6 340
6 638
8 048
6 128
6 070
6 806
9 208
987
928
1 537
1 581
1 486
9 035
7 056
7 607
8 387
10 694
Zisk bez dotací [Kč.t ]
-2 999
700
-778
466
2 570
Zisk včetně zápočtu dotací [Kč.t-1]
-2 012
1 628
759
2 047
4 056
Vlastní náklady na pěstování [Kč.ha-1] Produkční plochy [ha] -1
Průměrný hektarový výnos [t.ha ] -1
Průměrné náklady na jednotku [Kč.t ] -1
CZV za marketingový rok [Kč.t ] 5
-1
Platby s dotacemi [Kč.t ] Celkové příjmy [Kč.t-1] -1
-1
-4 686
2 534
-2 240
1 441
8 012
-1
Zisk včetně zápočtu dotací [Kč.ha ]
-3 156
5 873
2 186
6 199
12 558
Rentabilita bez zápočtu dotací [%]
-27,14
12,90
-11,36
7,35
38,72
Rentabilita včetně zápočtu dotací [%]
-18,21
29,98
11,09
32,29
61,10
Zisk bez dotací [Kč.ha ]
Zdroj: Agrotip [16], VÚZE [41] Pozn.: Od roku 2004: X (výše platby SAPS a TOP-UP v Kč.t-1) = (SAPS + TOP-UP) : průměrný ha výnos Rok 2003: Mze ČR – finanční kompenzační podpora na půdu neuvedenou do klidu = 987 Kč.t-1. Rok 2004: SAPS = 1860 Kč.ha-1 z.p.; TOP-UP = 1479 Kč.ha-1 o.p.; X = 927,50 Kč.t-1. Rok 2005: SAPS = 2110,70 Kč.ha-1 z.p.; TOP-UP = 2314,90 Kč.ha-1 o.p.; X = 1536,67 Kč.t-1t. Rok 2006: SAPS = 2517,80 Kč.ha-1 z.p.; TOP-UP = 2240,40 Kč.ha-1 o.p.; X = 1580,80 Kč.t-1. Rok 2007: SAPS = 2791,50 Kč.ha-1 z.p.; TOP-UP = 1755,10 Kč.ha-1 o.p.; X = 1485,80 Kč.t-1t.
V posledních řádcích tabulky je znázorněna nákladová rentabilita produkce řepky olejné bez a se zápočtem přímých plateb SAPS a TOP-UP. Z výpočtů je patrné, že tyto typy dotací velmi výrazně zvyšují rentabilitu pěstování řepky. Pokud pomineme neúrodný rok 2003/04, ve kterém ani finanční kompenzační podpory nevedly k ziskové výrobě, můžeme označit produkci v ostatních pozorovaných letech za vysoce rentabilní. Stanovená minimální rentabilita ve výši 3–5 % je mnohonásobně překročena. Výrazně k tomu přispívají přímé platby, které např. v roce 2005/06 uhradily produkční ztráty a vedly k 11% ziskovosti. Jak ovšem ukazuje graf v předchozí kapitole, tak i bez zápočtu dotací se jeví pěstování řepky jako ziskové. Na základě uvedených průměrných hodnot českých zemědělských výrobců tak můžeme hodnotit produkci řepky olejné jako vysoce rentabilní. Ziskovost produkce
5
Dotacemi se rozumí platby SAPS a TOP-UP.
74
jednotlivých výrobců je však značně závislá na dosažené intenzitě výroby. Zpravidla platí: čím vyšší výnos, tím vyšší rentabilita.6 Tab. č. 7: Vliv výnosů semen řepky ozimé na rentabilitu pěstování (z roku 1996/97) Ukazatel Průměrný výnos
Výnos semen [t.ha-1]
M.J.
0,99–2,00
2,09–2,73
2,76–3,70
1,72
2,50
3,12
13 054
15 339
14 671
7 574
6 146
4 706
t.ha-1 -1
Vlastní náklady
Kč.ha
Vlastní náklady
-1
Kč.t
Tržby
Kč.ha-1
9 874
14 882
18 451
-1
-3 180
-457
+3 780
Zisk
Kč.ha
Rentabilita
%
-24,36
-2,98
+25,76
Počet podniků
ks
7
19
25
Zdroj: Vašák [65] Z údajů v tabulce je patrné, že při vyšších hektarových výnosech je dosahováno nižších jednotkových nákladů a většího zisku z hektaru. Tento fakt je pro finanční pozici každého podniku rozhodujícím. Trvalá rentabilita řepky olejné je tedy opřena o výnos min. 2,76–3,0 t.ha-1. [65] Již 5 let po sobě (od roku 2004/05) jsou tyto výnosy dosahovány, přičemž ve 3 letech byla dokonce pokořena hranice 3 t.ha-1; v současném marketingovém roce 2008/09 je průměrná intenzita na úrovni 2,97 t.ha-1. Z toho vyplývá, že s výjimkou 2 neúspěšných let 2002/03 a 2003/04 dosahují čeští farmáři trvalé rentability v produkci řepky olejné. Je ovšem třeba si uvědomit, že zmíněné hektarové výnosy jsou počítány jako průměr za celou ČR, což znamená, že intenzita výroby mnoha pěstitelů je daleko vyšší. Nejvyšší výnos, který byl v letošním roce v ČR dosažen, byl ve výši 5 t.ha-1. Z uvedených dat je patrné, že ČR disponuje vhodnými podmínkami pro pěstování řepky olejné. Pokud si zachová trend posledních let a bude i nadále dosahovat hektarových výnosů pohybujících se kolem tří tun, bude její postavení na zahraničních trzích ještě více upevněno. České zemědělce tak lze považovat za schopné obstát v silné zahraniční konkurenci a to jak v produkčních, tak v nákladových souvislostech.
6
Intenzita produkce, výše nákladů, výnosů, zisku a rentability se však liší i z hlediska jednotlivých typů pěstování řepky (sestupně podle dosahované rentability: standard SVŘ, SVŘi, low input Horsch, ekologická, low input Amazone, primitivní). [65]
75
6.3 Perspektiva vývoje trhu řepkového semene a předpoklady uplatnění českých výrobců Aby bylo možno komplexně zhodnotit konkurenceschopnost českých producentů řepky olejné, je potřeba zaměřit se také na vývoj poptávky po této plodině, protože zemědělce při rozhodování o produkci zajímá následný odbyt úrody. Situace na světovém trhu řepky olejné je ovlivněna zejména růstem světového počtu obyvatel, jejich příjmů a poptávkou po bionaftě v EU. Tyto faktory jsou hnací silou mezinárodní poptávky po řepkovém semeni a oleji. Podle prognózy na období 2005/06 až 2015/16 se světová produkce řepky bude zvyšovat ročně o 1,8 % vzhledem k předpokládanému růstu hektarových výnosů a rozšiřování ploch v EU. Světová spotřeba řepkového semene se do roku 2015/16 zvýší o 22 %, tj. o 2 % ročně, a dosáhne 55 mil. t. Tento růst spotřeby bude stimulován poptávkou po bionaftě v EU. Dosavadní největší spotřebitelé řepky ve světě – EU a Čína – si udrží svou vedoucí pozici. [38] Růst poptávky po řepce, zejména z důvodu silné poptávky po bionaftě, pravděpodobně povede také k růstu cen na světových trzích. Vzhledem k očekávanému zvyšování poptávky by tak cena řepky mohla až do roku 2011/12 i nadále stoupat. [38] Jaký je očekávaný vývoj v EU znázorňuje následující graf. 30 000 25 000
mil. t
20 000 15 000 10 000 5 000 0 2007/08 2008/09 2009/10 2010/11 2011/12 2012/13 2013/14 2014/15 2015/16 2016/17 2017/18 m arketingové roky nabídka semene (= produkce + počáteční zásoby)
nabídka oleje (= produkce + počáteční zásoby)
spotřeba semene
spotřeba oleje
Obr. č. 19: Střednědobý odhad produkce a spotřeby řepkového semene a oleje v EU [mil. t] Zdroj: FAPRI [34]
76
V EU se předpokládá růst produkce do roku 2017/18 průměrně o 2,8 % ročně. Jak však vyplývá z grafu, evropská spotřeba řepky poroste rychleji, než domácí produkce a to v průměru o 3 % ročně. Velmi podobnou situaci lze pozorovat u řepkového oleje (souhrnně pro potravinářské i nepotravinářské použití). Produkce oleje se bude v prognózovaném období meziročně zvyšovat o 3,3 %, jeho spotřeba v průměru o 3,4 %. Podle prognóz tak bude muset EU uspokojovat část spotřeby řepky dovozem. Předpokládá se, že v Evropské unii zůstane řepkové semeno během projektovaného období vzhledem k perspektivám využití pro výrobu bionafty dominantní olejninou. [38] Prognózu budoucí situace na světovém i evropském trhu, vyznačující se rostoucí spotřebou i cenami zemědělské produkce, lze považovat za velkou výzvu pro české zemědělce.
6.3.1
Předpoklady konkurenceschopnosti českých výrobců řepky Z výše uvedených analýz týkajících se efektivnosti pěstování řepky olejné v České
republice a prognóz budoucího vývoje světové a evropské produkce a spotřeby vyplývají následující závěry a předpoklady: •
dlouhodobý růst produkce a sklizňových ploch v ČR;
•
růst nákladů na 1 ha;
•
růst CZV (v současnosti i do budoucna) a jejich přiblížení cenám v EU;
•
potřeba zachování vysoké intenzity produkce posledních let a dosažení průměru EU v dlouhodobém časovém horizontu (průměr EU za roky 1989–2007 je 2,79 t.ha-1, v ČR pouze 2,65 t.ha-1), jelikož vysoké hektarové výnosy zaručují nižší jednotkové náklady;
•
hektarový výnos v ČR od roku 2004 dosáhl v průměru 3,12 t.ha-1, z čehož vyplývá, že produkce českých farmářů je rentabilní;
•
každoroční růst přímých plateb v ČR v procesu jejich přibližování úrovni EU-15, což vede k růstu příjmů zemědělce na 1 ha z.p.;
•
větší kvalitativní nároky kladené na produkci řepky dle ČSN vytvářejí značnou konkurenční výhodu na zahraničních trzích.
Z uvedeného přehledu je patrné silné postavení českých výrobců řepky olejné na evropském trhu. Navíc rostoucí poptávka po řepce ve světě i v EU nabízí možnost další expanze českých zemědělců na zahraniční trhy.
77
6.4 Další impulsy v poptávce Celková plocha, na které se řepka olejná v České republice pěstuje, se neustále zvyšuje. V letošním marketingovém roce 2008/09 z celkové osevní plochy olejnin ve výši 483 851 ha byla řepka pěstována na 356 925 ha [53]. Široké možnosti jejího využití zahrnují velké množství zainteresovaných subjektů, které se na produkci v rámci této komoditní vertikály podílejí. Následné využití zemědělské produkce závisí nejenom na výhodnosti podmínek nabízených navazujícími články vertikály, ale zejména na kvalitativních požadavcích na produkci. U olejnin obecně je kvalita velmi důležitá, jelikož určuje a rozšiřuje možnosti jejich následného využití. Znalost komoditní vertikály poskytuje zemědělským výrobcům informace o předpokládaném odbytu na příští období, z čehož následně odvozují velikost osevních ploch, které je třeba oset danou plodinou pro požadovanou úroveň produkce.
export potravinářských produktů
export semene
tuzemské obchodní články
potravinářský průmysl
export nepotravinářských produktů
nepotravinářský průmysl
nákupní organizace
zemědělští výrobci
vstupy
Obr. č. 20: Komoditní vertikála řepky olejné7 Z hlediska jednotlivých agrárních trhů (viz Literární přehled) můžeme v případě realizace řepkového semene specifikovat pouze trh zemědělských výrobků, trh potravinářských výrobků a navíc ještě nepotravinářské trhy. Naturální směna a trh surovino-potravinářský se mohou vyskytovat pouze v případě využití řepkové siláže nebo sena pro krmné účely. Tento fakt potvrzují i data z Českého statistického úřadu (dále ČSÚ), ze kterých lze pro poslední sledovaný rok 2005 zjistit, že 98,87 % celkového obchodovaného objemu řepkového semene bylo prodáno obchodním
7
Krmivářský průmysl v obrázku není zmíněn, jelikož zpracovává především odpadní produkty vzniklé při zpracování řepkového semene v potravinářském a nepotravinářském průmyslu.
78
a zpracovatelským organizacím. Pouze 0,75 % zaujímaly ostatní prodeje a 0,38 % vývozy. [23] V podstatě základní typ prodeje řepkového semene se uskutečňuje v rámci trhu zemědělských výrobků a to buď přes nákupní organizace nebo přímo zpracovatelskému podniku v potravinářském či nepotravinářském průmyslu, eventuálně lze řepku exportovat do zahraničí (v grafu znázorněno plnou čarou). Od zpracování řepky v konečný výrobek se následně odvíjí další možnosti realizace této produkce. Podniky potravinářského průmyslu nabízejí svoji produkci, tedy řepkový olej, na trhu potravinářských výrobků a to buď v tuzemsku nebo se zapojí do zahraničního obchodu a olej vyvážejí (znázorněno čárkovanou šipkou). Podniky nepotravinářského průmyslu (tečkovaná šipka) prodávají svoji produkci v rámci nepotravinářských trhů (dále specifikovaných dle typu produktu, např. trh bionafty) a to opět buď na území ČR nebo vývozem do zahraničí. Stejné možnosti skýtá i výroba krmiv. Tab. č. 8: Možnosti realizace řepkového semene [tis. t] Z toho:
Rok
Celková nabídka *
průmyslové zpracování potravin.
osivo
vývoz
konečná zásoba
MEŘO
průmysl** 2004/05
985,6
443,0
245,0
2,0
169,7
125,9
2005/06
971,4
391,3
354,7
2,0
171,8
51,6
2006/07
995,1
486,9
231,1
2,0
195,1
80,0
2007/08
1141,8
400,0
300,0
2,4
420,2
19,2
Průměr 2004–2008
100 %
42 %
27,6 %
0,2 %
23,4 %
6,8 %
Zdroj: Situační a výhledová zpráva 2008 [53] Pozn.: * celková nabídka = počáteční zásoba + produkce + dovoz; ** potravinářský průmysl = průmyslové zpracování - MEŘO, tzn. nezohledněna jiná nepotravinářská produkce, proto výpočet není přesný
Z údajů v tabulce je možno vyčíst rozložení celkové nabídky řepky z hlediska možností realizace. Průměrný podíl od roku 2004/05 ukazuje na největší využití v potravinářském průmyslu, kde se zpracuje 42 % celkového objemu řepkového semene. 27,6 % celkové nabídky je použito na výrobu MEŘO a 23,4 % se vyváží. Srovnání průměrných hodnot s vývojem položek v jednotlivých letech ukazuje na rostoucí podíl vývozu řepkového semene. Tento trend lze přisuzovat nejenom
79
rostoucímu zájmu o řepku, ale zejména lákavým cenám na zahraničních burzách. Podle údajů ze Situační a výhledové zprávy 2008 [53] jsou CZV v ČR ve srovnání s cenami na burze v Hamburgu při přepočtu aktuálním kurzem České národní banky (dále ČNB) v průměru od roku 2004/05 do roku 2007/08 o téměř 1000 Kč.t-1 řepkového semene nižší, v roce 2007/08 dokonce o 1656 Kč.t-1. Pokud pomineme vedlejší náklady spojené s vývozem produkce, vede realizace řepkového semene na zahraničních trzích k vyšším ziskům i rentabilitě pěstování. I přesto, že se CZV v ČR v posledních letech výrazně přiblížily cenám evropským, jsou ceny na domácím trhu stále nižší. Do budoucna lze proto předpokládat další růst vývozů české řepky.
80
7. ZÁVĚR Olejniny obecně se řadí mezi nejdynamičtěji se rozvíjející komodity. Celosvětově se zvyšují jejich osevní plochy; obchod a tempo růstu vývozu je vyšší než u jiných zemědělských plodin. Z celé komoditní skupiny ovšem zaznamenává největší rozmach pěstování řepky olejné. Ačkoliv se v současnosti na celkové světové produkci olejnatých semen podílí pouze 12 %, lze ji považovat za nejvýznamnější olejninu s velmi dobrou perspektivou dalšího rozvoje. Rostoucí atraktivitu řepky je možno přisuzovat především široké oblasti jejího využití. Nejenže poskytuje velice kvalitní olej, srovnatelný s olivovým, ale je uplatnitelná i v nepotravinářském průmyslu, zejména při výrobě biopaliv a bioolejů, odpady při lisování semene jsou pak hojně využívány v krmivářství. Na růstu spotřeby řepky pro nepotravinářské účely se hlavní měrou podílí Evropská unie, která svojí legislativou zavedla povinné přimíchávání bioložek do pohonných hmot. Zvyšuje se tedy nejenom světová produkce, ale také spotřeba řepky a řepkového oleje. Tento trend je důsledkem prudkého růstu ekonomiky řady rozvojových zemí, hlavně jihovýchodní Asie, růstu světové populace, zdravotní osvěty a snahy nahradit neobnovitelné přírodní zdroje obnovitelnými. Jelikož se ale spotřeba řepkového semene ve světě pohybuje na téměř stejné úrovni jako produkce, nedochází k tvorbě přebytků. Minimální úroveň zásob se tudíž neodráží v ceně produkce. Cena je určována na základě tržních principů, tzn. aktuálního vztahu mezi nabídkou a poptávkou. Rostoucí poptávka po řepce má proto za následek růst cen a to jak na světových, tak i evropských a českých trzích. Vysoké ceny následně vedou k růstu produkce a vstupu nových konkurentů na trh. Hlavním a nejvýznamnějším světovým producentem i spotřebitelem je Evropská unie. Ta má v porovnání s ostatními předními výrobci – Čínou a Kanadou – jisté produkční omezení dané malou výměrou zemědělské půdy. Za účelem dosažení maximální soběstačnosti tudíž musí Unie kompenzovat tuto nevýhodu vyšší intenzitou produkce.8 Bezkonkurenční postavení Evropské unie na světovém trhu řepky bylo dosaženo až díky připojení zemí střední a východní Evropy. Do roku 2004 dosahovala nejvyšší produkce převážně Čína. Po rozšíření o nové členské státy EU posílila svoji pozici 8
V roce 2007 dosáhla EU průměrného výnosu 2,8 t.ha-1, zatímco Čína pouhých 1,47 t.ha-1 a Kanada 1,52 t.ha-1.
81
a stala se předním výrobcem této plodiny s celkovou produkcí 18 mil. t ročně. Nejvíce se na tomto výsledku podílí staré členské státy (zejména Německo, Francie a Velká Británie), které produkují dvě třetiny řepkového semene v EU, zbytek tvoří nové členské země. K silnému postavení Unie na světovém trhu významně přispívá i Česká republika. Ta se se svojí produkcí řepky řadí na páté místo v rámci EU-27 a deváté místo ve světě. Silné postavení si Česká republika získala nejenom z důvodu vysoké produkce, ale též díky její kvalitě. Požadavky kladené na jakost řepkového semene českými normami jsou vyšší než např. v Německu, proto umožňují našim producentům snadno realizovat produkci na zahraničních trzích. Navíc zaručuje vyšší kvalita řepky českým farmářům na těchto trzích konkurenceschopnost. K výraznému rozšíření řepky v České republice došlo až po roce 1990. Impulsem pro to byl růst poptávky ze strany zpracovatelského průmyslu a státní podpora rozvoje oleoprogramu zaměřeného na výrobu bionafty a biomaziv. Rostoucí poptávka byla navíc provázena příznivou realizační cenou, takže řepka patřila v devadesátých letech minulého století k jedné z mála ekonomicky příznivých zemědělských plodin. Problémem českých zemědělců je však nízká intenzita výroby. Ta výrazně klesla po roce 1990. I přes to, že od roku 2004 dosahuje průměrný hektarový výnos více než 3 t.ha-1, dlouhodobě se intenzita produkce v ČR pohybuje pod průměrem EU. Přitom právě vysoké hektarové výnosy jsou vodítkem k rentabilní výrobě. V 90. letech byly nízké výnosy důsledkem omezení intenzifikačních faktorů za účelem minimalizace výrobních nákladů. Ke konci devadesátých let ovšem farmáři zjistili, že pouze intenzifikace povede k ziskům a hektarové výnosy začaly růst. Nyní se již pět let pohybují kolem rentabilní úrovně 3 t.ha-1. Z důvodu rostoucích celkových a vysokého podílu fixních nákladů na 1 ha, je třeba, i přes zvyšující se CZV na domácích i zahraničních trzích, zachovat vysokou intenzitu produkce. Vysoké výnosy z jednotky plochy totiž vedou k rozložení fixních nákladů, tím pádem k nižším jednotkovým nákladům a vyšším ziskům farmářů. Dokazuje to situace z posledních let, kdy náklady na pěstování řepky sice rostou, ale dosahovaný hektarový výnos a příznivé CZV řadí tuto plodinu mezi rentabilní. Pokud se tedy českým pěstitelům podaří zachovat trend vysokých hektarových výnosů a dosáhnou dlouhodobě průměru EU, bude odstraněn v podstatě jediný limit produkce řepky olejné v českém zemědělství. Při zachování vysoké intenzity výroby mají zajištěnu konkurenceschopnost jak v produkčních, tak i v nákladových souvislostech.
82
K silnému postavení ČR v oblasti produkce řepky olejné výrazně přispělo i její připojení k EU. Tímto krokem došlo ke změně ekonomického prostředí, tzn. rozšíření relevantních trhů, snadného bezcelního vývozu v rámci jednotného trhu či možnosti získání vysokých dotací. Navíc řepka není na rozdíl od většiny zemědělských komodit omezena opatřeními SOT. Na druhou stranu jednotný trh vedl k zostření konkurence. Proto již nehraje hlavní roli pouze fakt, že čeští farmáři dosahují vysoké úrovně produkce. Je třeba odhadnout úroveň budoucí poptávky, zapojit se do všech relevantních trhů a zajistit odběratele své produkce. Předpokladem k tomu je znalost celé výrobkové vertikály a propojení zemědělských znalostí s ekonomickými. Současný i prognózovaný růst poptávky po řepkovém semeni představuje velkou výzvu pro české zemědělce, na kterou již před několika lety odpověděly zvyšováním osevních ploch a celkové úrovně produkce. V podstatě jediným limitem byla nízká intenzita výroby, která se však začala významně zvyšovat a již několik let po sobě dosahuje rentabilní úrovně a průměru EU. Naopak možnosti českých zemědělců jsou značné. Nejenže rostoucí ceny řadí tuto plodinu i přes vyšší náklady na hektar mezi vysoce rentabilní, ale navíc jednotný trh a vyšší zahraniční ceny přinášejí možnosti výhodné realizace řepky na těchto trzích. Na základě zhodnocení všech aspektů, ekonomických souvislostí, možností a limitů týkajících se postavení této plodiny v českém zemědělství, lze konstatovat, že je více než výhodné zařadit ji do výrobního programu zemědělského podniku.
83
8. POUŽITÁ LITERATURA [1]
BEČVÁŘOVÁ, V.
Globalizace – riziko nebo příležitost pro současné
zemědělství? In Mezinárodné vedecké dni 2008. Nitra: SPU Nitra, 2008, s. 20–27. ISBN 978-80-552-0061-3.
[2]
BEČVÁŘOVÁ, V. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. 68 s. ISBN 807157-911-4.
[3]
BEČVÁŘOVÁ, V. Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita , 2008. 62 s. ISBN 978-807375-255-2.
[4]
BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělská politika. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001. 116 s. ISBN 80-7157-514-3.
[5]
BEČVÁŘOVÁ V. Zemědělství v agrobyznysu: Základy agrární ekonomiky a politiky. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. 62 s. ISBN 80-7157-891-6.
[6]
BEČVÁŘOVÁ, V. Studijní materiály z předmětu Agrární politika [online]. Dostupný z WWW:
.
[7]
DLOUHÝ, P. Formování cen v rámci komoditních vertikál agrobyznysu. Brno, 2008. 67 s. MZLU v Brně. Vedoucí diplomové práce Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.
[8]
GREGA,
L.
Teoreticko
metodologické
aspekty
posuzování
konkurenceschopnosti zemědělství. Brno: MZLU Brno, 2004. 81 s. ISBN 807157-822-3.
84
[9]
LAŠTOVIČKOVÁ, I. Vliv opatření SZP na vývoj v komoditní vertikále cukr–cukrovka v českém zemědělství. Brno, 2007. 72 s. MZLU v Brně. Vedoucí bakalářské práce Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.
[10]
MACÁKOVÁ, L. Mikroekonomie: Základní kurs. 8. aktualiz. vyd. Praha: Melandrium, 2003. 275 s. ISBN 80-86175-38-3.
[11]
ŠIMEK, P. Mák jako perspektivní komodita v programu českého zemědělství. Brno, 2008. 92 s. MZLU v Brně. Vedoucí diplomové práce Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.
[12]
TVRDOŇ, J. „Modelové přístupy k hodnocení hospodářských a integračních programů.“ In.: Svatoš a kol.: Ekonomika zemědělství a evropská integrace. Praha, Nitra, 1999. 262 s. ISBN 80-213-0439-1.
[13]
VAŠÁK, J. Řepka, mák, hořčice 2006. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2006. 199 s. ISBN 80-213-1445-1.
Internetové zdroje: [14]
Agricultural commodity markets past developements and outlook: February 2006 [online]. 2006 [cit. 2009-03-02]. Dostupný z WWW: .
[15]
Agriculture and rural developement: Agricultural Statistics - Archive [online]. [cit. 2009-01-31]. Dostupný z WWW: .
[16]
Agrotip: Informační měsíčník BASF pro české a slovenské zemědělce [online]. 2008 [cit. 2009-04-23]. Dostupný z WWW: .
[17]
Asociace soukromého zemědělství ČR: Společná zemědělská politika a její budoucnost [online]. 2008 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW:
85
.
[18]
BARANYK, P, et al. Zvýšení konkurenční schopnosti olejnin – cesta k prosperitě
[online].
1996
[cit.
2009-03-24].
Dostupný
z WWW:
.
[19]
BERVIDOVÁ, L. Význam řepky olejné v rozvoji multifunkčního pojetí charakteru českého zemědělství [online]. 2002 [cit. 2009-04-07]. Dostupný z WWW:
<www.agris.cz/etc/textforwarder.php?iType=2&iId=126745&
PHPSESSID=71>
[20]
BusinessInfo.cz – Oficiální portál pro podnikání a export: Společná zemědělská politika Evropské unie [online]. 2005 [cit. 2009-02-08]. Dostupný z WWW: .
[21]
ČERMÁK, P. Řepka: Short evropské řepky. SFINANCE.CZ [online]. 2008 [cit. 2009-01-31].
Dostupný
z WWW:
179375-repka-short-evropske-repky/>.
[22]
Česká zemědělská univerzita v Praze: Řepka, mák, hořčice 2006 [online]. 2006 [cit. 2009-02-17]. Dostupný z WWW: . ISBN 80-213-1445-1.
[23]
Český statistický úřad [online]. 2006 [cit. 2009-04-24]. Dostupný z WWW: .
[24]
Europa: Markets for agricultural products [online]. [cit. 2008-10-23]. Dostupný z WWW: .
[25]
Euroservis
[online].
2004
[cit.
2009-02-17].
.
86
Dostupný
z WWW:
[26]
Evropská regionální fóra: Společná zemědělská politika EU [online]. 2008 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: .
[27]
Evropská unie – portál o EU: Reformy Společné zemědělské politiky [online]. 2004 [cit. 2007-10-25]. Dostupný z WWW: .
[28]
Export hepldesk [online]. 2009 [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW: .
[29]
FÁBRY, A, et al. Pohled na produkci řepky v ČR a její konkurenční schopnost [online]. 1994 [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: .
[30]
FAJMON, H. Finanční perspektiva českého zemědělství v EU pro období 2007–2013
[online].
2006
[cit.
2009-03-02].
Dostupný
z WWW:
.
[31]
FAOSTAT: Food and Agriculture Organization of The United Nations: PriceSTAT
[online].
2008
[cit.
2009-03-23].
Dostupný
z WWW:
.
[32]
FAOSTAT: Food and Agriculture Organization of The United Nations: ProdSTAT
[online].
2008
[cit.
2009-03-02].
Dostupný
z WWW:
.
[33]
FAOSTAT: Food and Agriculture Organization of The United Nations: ProdSTAT
[online].
2008
[cit.
2009-03-15].
Dostupný
z WWW:
. 87
[34]
FAPRI: Food and Agricultural Policy research Institute [online]. 2009 [cit. 2009-02-20]. Dostupný z WWW: .
[35]
Finanční analýza: Posouzení hospodářské situace podniku [online]. [cit. 200904-10]. Dostupný z WWW: .
[36]
HUMPÁL, J. Platba na farmu [online]. 2008 [cit. 2009-03-02]. Dostupný z WWW: .
[37]
Internal and external trade: rapeseed; sunflower seed; soya beans; flax seed [online].
2000
[cit.
2009-03-04].
Dostupný
z WWW:
.
[38]
JAVŮRKOVÁ, J. Střednědobá predikce cen řepky na mezinárodních trzích. Agronavigátor
[online].
2006
[cit.
2009-04-24].
Dostupný
z WWW:
<www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=47864&ids=1457-84k->.
[39]
JEDLIČKA, J. Společná zemědělská politika EU [online]. 2004 [cit. 2009-0319]. Dostupný z WWW: .
[40]
KOMBEREC, S. Ekonomika pěstování řepky. Zemědělský týdeník [online]. 2002 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: .
[41]
Náklady a výnosy vybraných rostlinných a živočišných výrobků [online]. Praha: Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2006 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: .
[42]
Nové poznatky z výzkumu řepky ozimé [online]. Praha: ČZU, 2003 [cit. 2009-0425]. Dostupný z WWW: .
88
[43]
Olejniny: Situačná a výhľadová správa k 30.6.2007 [online]. Bratislava: Výskumný ústav ekonomiky poľnohospodárstva a potravinárstva, 2008 [cit. 2008-10-03].
Dostupný
z WWW:
I.polrok/olejniny.pdf>. ISSN 1337-4540.
[44]
Olejniny: Situačná a výhľadová správa k 30.6.2008 [online]. Bratislava: Výskumný ústav ekonomiky poľnohospodárstva a potravinárstva, 2008 [cit. 2008-12-05].
Dostupný
z WWW:
II.polrok/olejniny2.pdf>. ISSN 1337-4540.
[45]
Olejniny [online]. [cit. 2008-09-16]. Dostupný z WWW: .
[46]
Olejniny
[online].
1998
[cit.
2008-11-07].
Dostupný
z WWW:
.
[47]
PALÁN, J. Informační materiál pro jednání Výboru pro evropské záležitosti dne 18. května 2007: Reforma Společné zemědělské politiky EU [online]. 2007 [cit. 2009-02-02].
Dostupný
z WWW:
273.pdf>.
[48]
Ročenka agrárního zahraničního obchodu ČR za rok 2006: Výzkumná informace [online]. Praha: Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2008 [cit. 2008-1023]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-80-86671-.
[49]
Řepka
olejná
[online].
[cit.
2009-02-19].
Dostupný
z WWW:
.
[50]
Rostliny, které dávají olej. Dáma.cz: Internetový časopis pro ženy [online]. 2006 [cit. 2009-02-02]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-2071.
89
[51]
Situační a výhledová zpráva Olejniny: leden 2004 [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, 2004 [cit. 2009-02-05]. Dostupný z WWW: . ISBN 80-7084-258X. ISSN 1211-7692.
[52]
Situační a výhledová zpráva Olejniny: prosinec 2002 [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, 2002 [cit. 2009-02-05]. Dostupný z WWW: . ISBN 807084-227-X. ISSN 1211-7692.
[53]
Situační a výhledová zpráva Olejniny: prosinec 2008 [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky, 2009 [cit. 2009-02-05]. Dostupný z WWW: . ISBN 978-80-7084-6. ISSN 1211-7692.
[54]
Soy Stats: A publication of the American Soy bean Association [online]. 2009 [cit. 2009-03-15]. Dostupný z WWW: .
[55]
Společná zemědělská politika [online]. 2007 [cit. 2008-10-01]. Dostupný z WWW: .
[56]
Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin: Květy olejnin 11/2007 [online]. 2007 [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-19.
[57]
Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin: INFOL [online]. 2008, č. 25 [cit. 2009-0131]. Dostupný z WWW: .
[58]
SZIF: Příručka pro žadatele o Jednotnou platbu na plochu (SAPS) a o podporu méně příznivých oblastí a oblastí s environmentálními (ekologickými) omezeními (LFA) [online]. 2004 [cit. 2009-03-02]. Dostupný z WWW: .
90
[59]
SZIF: Zpravodajství SAPS [online]. 2008 [cit. 2009-03-02]. Dostupný z WWW: .
[60]
Technor – Technické normy ČSN [online]. 2008 [cit. 2008-10-23]. Dostupný z WWW:
46/olejniny-4623>.
[61]
Tiscali
Peníze
[online].
[cit.
2009-04-10].
Dostupný
z WWW:
.
[62]
VÁCLAVÍK, F. Ekotech: Ziskové technologie pěstování řepky ozimé [online]. 2004 [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: .
[63]
VAŠÁK, J, et al. Systém výroby řepky: Ekonomika pěstování řepky v ČR a SR [online]. [cit. 2009-04-20]. Dostupný z WWW: .
[64]
VAŠÁK, J. Skripta Olejniny [online]. [cit. 2009-01-31]. Dostupný z WWW: .
[65]
VAŠÁK, J., et al. Variantní pěstitelské technologie řepky ozimé (Brassica napus L.) [online]. 1998 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .
[66]
Vznik, rozšíření a dějiny [online]. [cit. 2008-12-07]. Dostupný z WWW: .
[67]
Youth Farm: Evropská unie a Společná zemědělská politika [online]. [cit. 200903-19]. Dostupný z WWW: .
91
[68]
Zemědělec 2000: Řepka SVŘi [online]. 2000 [cit. 2009-03-19]. Dostupný z WWW: .
[69]
Zemědělství a rozvoj venkova: Časté otázky týkající se společné zemědělské politiky (SZP) a evropského zemědělství [online]. 2007 [cit. 2008-10-01]. Dostupný z WWW: .
92
SEZNAM POUŽÍVANÝCH ZKRATEK AC
Průměrné náklady
AFC
Průměrné fixní náklady
AR
Průměrný příjem
AVC
Průměrné variabilní náklady
Benelux
Belgie, Nizozemí, Lucembursko
CIF
Cost, Insurance, Freight = výlohy, pojistné, dopravné hrazeno
CPV
Ceny průmyslových výrobců
CZV
Ceny zemědělských výrobců
ČNB
Česká národní banka
ČR
Česká republika
ČSÚ
Český statistický úřad
DNHM
Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek
DPH
Daň z přidané hodnoty
EHS
Evropské hospodářské společenství
ES
Evropské společenství
EU-27
Evropská unie 27 – Belgie, ČR, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko,
Slovinsko,
Španělsko,
Švédsko,
Velká
Británie,
Bulharsko, Rumunsko EU-25
Evropská unie 25 – viz EU-27 bez Bulharska a Rumunska
EU-15
Evropská unie 15 – Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie
EU-12
Evropská unie 12 – viz EU-10 + Bulharsko, Rumunsko
EU-10
Evropská unie 10 – ČR, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
EU-2
Evropská unie 2 – Bulharsko, Rumunsko
EUR
EURO, společná měnová jednotka EU
FAO
Food
and
Agriculture
Organization
of
the
United
Nations = Organizace pro výživu a zemědělství spojených národů FAPRI
Food and Agricultural Policy Research Institute = Výzkumný ústav zemědělství a potravinářství USA
FC
Fixní náklady
93
FOB
Free on Board = volně na palubu lodi, prodávající hradí náklady až po naložení nákladu do dopravního prostředku na uvedeném místě
GATT
General Agreement on Tariffs and Trade = všeobecná dohoda o clech a obchodu
HDP
Hrubý domácí produkt
HND
Hrubý národní důchod
HTS
Hmotnost tisíce semen
Kč
Koruna česká = měnová jednotka ČR
LPIS
Land Parcel Identification System (evidence půdních bloků/dílů)
M.J.
Měrná jednotka
MC
Mezní náklady
MEŘO
Metylester řepkového oleje
MR
Mezní příjem
o.p.
Orná půda
Q
Množství produktu
SAPS
Jednotná platba na plochu zemědělské půdy
SC
Spotřebitelská cena
SOT
Společná organizace trhu
SPS
Jednotná platba na farmu
SRN
Spolková republika Německo
SVE
Střední a východní Evropa
SVŘ
Systém výroby řepky
SVŘi
Systém výroby řepky intenzifikace
SZIF
Státní zemědělský intervenční fond
SZP
Společná zemědělská politika
TC
Celkové náklady
TOP-UP
Národní doplňkové platby k přímým podporám
TR
Celkový příjem
USA
United States of America = Spojené státy americké
VC
Variabilní náklady
VÚZE
Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky
WTO
World Trade Organization = Světová obchodní organizace
z.p.
Zemědělská půda
π
Zisk
94
9. PŘÍLOHY Seznam příloh: Tabulky: Tab. č. 1
Současné SOT
Tab. č. 2
Bilance světového trhu řepky olejné [mil. t]
Tab. č. 3
Bilance trhu řepky olejné v EU [tis. t]
Tab. č. 4
Odhad výměry olejnin v EU v letech 2003–2013 [mil. ha]
Tab. č. 5
Způsoby realizace řepkového semene v ČR [t]
Grafy: Obr. č. 1
Vývoj intenzity produkce řepkového semene v EU [100 kg.ha-1]
Obr. č. 2
Srovnání produkce řepky hlavních výrobců EU v letech 2004 a 2007 [tis. t]
Obr. č. 3
Vývoj průměrných CZV řepky v ČR a v Hamburgu (CIF) [Kč.t-1]
Obr. č. 4
Vývoj nákladů a CZV [Kč.t-1] a srovnání rentability bez zápočtu a se zápočtem dotací [%]
Obr. č. 5
Sklizeň řepkového semene v ČR v roce 2007 podle krajů [tis. t]
95
Tab. č. 1: Současné SOT Komodita
Vznik SOT
Platnost do
Banány
1993
1.1.2008
Cukr
1962
1.10.2008
Čerstvé ovoce a zelenina
1962
1.1.2008
Drůbeží maso
1962
1.7.2008.
Hovězí a telecí maso
1966
1.7.2008
Chmel
2005
1.7.2008
Jiné zemědělské produkty
1968
1.1.2008
Len a konopí
1966
1.7.2008
Mléko a mléčné výrobky
1966
1.7.2008
Obiloviny
1962
1.7.2008
Olivový olej a stolní olivy
1966
1.7.2008
Rýže
1966
1.9.2008
Semena
2006
1.7.2008
Skopové a kozí maso
2001
1.7.2008
Sušená krmiva
2003
1.4.2008
Tabák
1966
1.7.2008
Vejce
1962
1.7.2008
Vepřové maso
1962
1.7.2008
Víno
1962
-
Výrobky ze zpracované ovoce a zeleniny
1962
1.1.2008
Živé rostliny a květinářské výrobky
1968
1.1.2008
Zdroj: [24]
96
Tab. č. 2: Bilance světového trhu řepky olejné [mil. t] 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 2001/02 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08 2008/09 33,23
35,89
42,47
37,60
35,86
31,96
39,43
46,09
48,50
45,16
48,24
54,10
286,53
294,72
303,37
313,44
323,53
321,66
335,85
381,47
391,13
403,34
391,18
420,36
6,90
9,31
11,26
9,86
7,44
5,99
5,48
4,87
6,99
6,62
8,36
9,82
54,00
55,10
64,64
71,46
67,97
71,84
67,02
74,46
75,58
83,73
92,58
94,17
6,76
9,09
11,00
9,71
7,67
6,02
5,15
5,02
6,71
6,91
7,73
9,15
dovozy olejnin celkem
53,29
56,67
65,36
70,76
68,93
71,32
64,13
72,75
75,34
80,77
89,47
90,43
zpracování řepky
31,20
31,86
37,09
35,48
33,27
30,62
36,41
40,60
44,63
43,83
46,29
49,13
226,39
240,36
247,53
254,63
264,59
267,88
279,09
302,77
318,59
328,36
337,41
348,92
1,08
2,23
4,06
2,42
2,43
1,35
1,86
4,75
5,51
4,43
3,35
4,85
28,60
32,41
35,10
35,68
36,93
32,78
44,72
57,27
64,41
72,54
61,28
65,02
produkce řepky produkce olejnin celkem vývozy řepky vývozy olejnin celkem dovozy řepky
zpracování olejnin celkem konečné zásoby řepky konečné zásoby olejnin celkem
Zdroj: Situační a výhledová zpráva 2002, 2004, 2008 [51], [52], [53]
Tab. č. 3: Bilance trhu řepky olejné v EU [tis. t] 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
-
448
485
633
334
278
1 691
2 044
1 685
1 281
Produkce
14 361
11 364
11 585
11 752
11 185
15 432
15 525
15 962
18 179
18 330
Čistý dovoz
-2 170
-39
-377
-811
52
-129
79
357
180
840
Spotřeba
12 501
11 773
11 693
11 574
11 571
15 581
17 295
18 363
20 044
20 450
2 170
39
377
811
-52
129
-79
-357
-180
-840
448
485
633
334
278
1 691
2 044
1 685
1 281
1 362
Počáteční zásoba
Čistý vývoz Konečné zásoby
Zdroj: FAPRI [34]
97
Tab. č. 4: Odhad výměry olejnin v EU v letech 2003–2013 [mil. ha] 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Olejniny
5,9
6,3
6,0
6,7
7,1
6,9
7,1
6,9
7,3
7,1
7,5
EU-15
4,2
4,5
4,1
4,5
4,9
4,8
5,1
4,9
5,3
5,0
5,4
EU-10
1,7
1,9
1,9
2,1
2,2
2,1
1,9
2,0
2,0
2,1
2,1
Na vyňaté půdě
0,9
0,5
0,9
0,8
0,8
0,8
0,8
0,8
0,8
0,8
0,8
Řepka olejná
3,5
4,0
3,9
4,3
4,4
4,4
4,5
4,4
4,6
4,5
4,8
Slunečnice
2,2
2,0
1,8
2,1
2,4
2,2
2,3
2,2
2,3
2,3
2,4
Sója
0,3
0,3
0,3
0,3
0,3
0,3
0,3
0,3
0,3
0,3
0,3
Zdroj: Situačná a výhľadová správa k 30.6.2007 [43]
Tab. č. 5: Způsoby realizace řepkového semene v ČR [t] V tom: Rok
Celkem
prodej obchod. a zpracov. organizacím
ostatní prodej
zásoba na
vývoz
konci roku
2002
670 789
659 682
6 964
4 143
-
2003
359 265
356 331
1 935
999
-
2004
783 957
776 942
2 997
4 018
233 817
2005
741 367
732 999
5 555
2 813
235 704
Zdroj: ČSÚ [23]
98
34 32
výnos ve 100 kg/ha
30 28 26 24 22 20 18 16 2006
2003
2000
1997
1994
1991
1988
1985
1982
1979
1976
1973
1970
1967
1964
1961
14
roky
Obr. č. 1: Vývoj intenzity produkce řepkového semene v EU [100 kg.ha-1] Zdroj: FAOSTAT [32]
Rumunsko Slovensko Maďarsko Dánsko ČR Polsko Velká Británie Francie Německo 0
500
1 000 1 500
2 000 2 500 3 000 3 500 4 000 4 500 5 000 5 500 tis. t 2004
2007
Obr. č. 2: Srovnání produkce řepky hlavních výrobců EU v letech 2004 a 2007 [tis. t] Zdroj: Situační a výhledová zpráva 2008 [53]
99
2008/09
2007/08
2006/07
2005/06
2004/05
2003/04
2002/03
2001/02
2000/01
1999/00
1998/99
1997/98
1996/97
1995/96
1994/95
1993/94
Kč/t
12000 11500 11000 10500 10000 9500 9000 8500 8000 7500 7000 6500 6000 5500 5000
m arketingové roky CIF Hamburg
ČR
Obr. č. 3: Vývoj průměrných CZV řepky v ČR a v Hamburgu (CIF) [Kč.t-1] Zdroj: Situační a výhledová zpráva 2008 [53]
12 000
70 60
10 000
50 40 30 20
6 000
10
%
Kč/t
8 000
0
4 000
-10 -20
2 000
-30 0
-40 2003/04
2004/05
2005/06
2006/07
2007/08
m arketingové roky náklady (Kč/t)
rentabilita bez SAPS a TOP-UP
rentabilita se SAPS a TOP-UP
CZV (Kč/t)
Obr. č. 4: Vývoj nákladů a CZV [Kč.t-1] a srovnání rentability bez zápočtu a se zápočtem dotací [%] Zdroj: Agrotip [16]
100
62,3
33,6
58,1
6,4 221,5
72,0
109,5
121,7 78,4 70,6
51,9
21,1
18,7
106,3
Hl. m. Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
Obr. č. 5: Sklizeň řepkového semene v ČR v roce 2007 podle krajů [tis. t] Zdroj: ČSÚ [23]
101
