Environmentální aspekty regenerace brownfields
Doc. Ing. Barbara Stalmachová, CSc. Institut environmetálního inženýrství Hornicko – geologická fakulta VŠB – Technická univerzita Ostrava 17. listopadu 15 708 33 Ostrava – Poruba
Zeleň vhodná k rekultivaci
Základní pojmy Sanace - odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur. Sanace obsahuje i rekultivace všech pozemků dotčených vlivem dobývaní rekultivace - soustava technických a biologických opatření vedoucích k zúrodnění deficitních půd. Cílem rekultivace je vytvoření nové půdy a urychlená a kvalitní přeměna zdevastované plochy tak, aby byly funkční zemědělsky, lesnicky, vodohospodářsky, rekreačně, ekologicky. V neposlední řadě je cílem začlenit zrekultivovanou půdu do krajiny rekultivační cíl - způsob konečného využití plochy nepříznivě dotčené průmyslovou činností v souladu se základními nástroji územního plánování
rekultivační cyklus - soubor opatření technické a biologické povahy. Časově ohraničuje rekultivační činnost na ploše, na níž byla devastace vyvolána lidskou činností od zahájení prací až do ukončení
Co je tedy úkolem rekultivace? Rekultivace je uvedení postiženého území do takového stavu, aby zde mohl fungovat soběstačný ekosystém. aby byly obnoveny krajinné funkce:
Mimoprodukční funkce krajiny
ekologická stabilita a rovnováha jednotlivých ekosystémů, velká druhová rozmanitost, velká únosnost a potenciál krajiny, schopnost autoregulace, estetika krajiny, retenční schopnost krajiny, sociální funkce, pracovní možnosti lidí bydlení lidí, rekreace lidí.
Produkční funkce krajiny
výroba potravin a průmyslových surovin, těžba nerostných surovin, těžba dřeva, výroba energií, průmyslová výroba.
Faktory ovlivňující volbu rekultivace a druhové složení dřevin Geografická poloha - odlišností světelných a srážkových poměrů → ovlivňují růstové podmínky a vegetační dobu Nadmořská výška→ teplota a atmosférické srážky. Se vzrůstající nadmořskou výškou stoupá i množství srážek a ubývá teplot →rozrůznění půdních vlastností a zároveň i změna růstových podmínek. Reliéf terénu je určen především: expozicí, svažitostí a členitostí. Na základě odlišnosti výše uvedených faktorů a diferenciací horninového prostředí zásadním způsobem limituje obsah i formu přístupných živin v půdě. Expozice → délka stínu, denní doba záření → větší tepelnou záhřevnost půdního povrchu plochy. Jižní a západní sklony svahů vykazují vyšší intenzitu tepelného i světelného záření, která ovlivňuje proudění vzduchu v přízemních vrstvách atmosféry a způsobuje vysoušení daného stanoviště. Severní a severovýchodní svahy jsou vystaveny účinkům záření daleko méně, proto jsou charakterizovány vyšší vlhkostí a nižšími teplotami
Faktory ovlivňující volbu rekultivace Vegetace je závislá na hlavních vegetačních faktorech: na sluneční energii ve formě světla, tepla, na vodě a minerálních živinách v půdě ekologické faktory charakterizují kvalitu daného stanoviště
EF se odráží ve stavu/volbě skladby vegetace/dřevin
Vazba mezi prostředím a rostlinami je úzce spjata. Při rozhodování o způsobu využití devastovaného pozemku mohou být rostliny v okolí úspěšným vodítkem.
Využívání melioračních schopností rostlin Při biologické přípravě půdy využíváme meliorační schopnosti rostlin = vytvářejí vhodnější podmínky pro růst hlavních dřevin. 1. Rychlý růst v mládí. Rychlé zakrytí půdního povrchu → vytváření mikroklimatu, poskytování opadu, drenážovaní půdy, krytí a stabilizaci půdy - (olše lepkavá, topol osika, bříza bílá, jeřáb ptačí) 2. Odolnost proti suchu. Při výsadbách na plochy v nižších oblastech s malými srážkami a nízkou relativní vlhkostí vzduchu, při výsadbách do písčitých půd a suchých ekotopů – borovice lesní, dřín obecný, jeřáb muk, skalník obecný. 3. Odolnost proti přebytku vody – olše lepkavá, topoly, vrby, bříza pýřitá
Využívání melioračních schopností rostlin
4. Odolnost proti mrazu – aby nedocházelo k poškození narašených sazenic cílových dřevín a oslabení jejich růstu výsevy/výsadby odolných dřevin: bříza, jeřáb, topol osika, ale i dřevin hlavních (lípy, buk, javor, duby)
5. Schopnost obohacovat půdu živinami. Druhy, které svým dobře se rozkládajícím opadem obohacují půdu, aktivizují mikrobiální činnost a zlepšují půdní reakci – olše, lípa, habr, opadavé listnaté keře. Pomocné dřeviny sázíme obvykle současně s dřevinami hlavními, ale pokud pouze připravují nezbytné prostředí, potom je vysazujeme s potřebným časovým předstihem – krajinné rekultivace.
Využití okrasných dřevin
V urbanizovaném prostoru je možné využití škály druhů a kultivarů zahradnických výpěstků
Rekultivace brownfieldu: Arboretum Bystrovany u Olomouce
ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ DŘEVIN VHODNÝCH K VYUŽITÍ PRO REKULTIVACE ROZDĚLENÍ
DŘEVIN PODLE NÁROKŮ NA VLHKOST SUBSTRÁTU
xerofyta (druhy schopné růst v suchých půdách): jalovec obecný,
borovice lesní,
borovice černá,
dub pýřitý,
hloh obecný,
trnovník akát
stepní keře:
jeřáb břek
Růže: - R. canina, R. rubiginosa, R. micrantha, R. pimpinellifolia, Rosa gallica
svída krvavá
dřín obecný,
ptačí zob obecný,
řešetlák počistivý,
třešeň křovitá
Prunus fruticosa
R. pimpinellifolia
Rosa gallica
ROZDĚLENÍ
DŘEVIN PODLE NÁROKŮ NA
VLHKOST SUBSTRÁTU xero-mezofyta
druhy, rostoucí ve vlhkých půdách, ale snášející přísušky:
Dub letní,
Dub zimní,
Bříza bílá,
Javor babyka,
Javor mléč,
Jilm ladní,
Třešeň ptačí,
Jabloň lesní
Růže spp. - R. canina,
R. pimpinellifolia
Svída krvavá
Dřín obecný
Ptačí zob obecný
Líska turecká
ROZDĚLENÍ
DŘEVIN PODLE NÁROKŮ NA
VLHKOST SUBSTRÁTU Mezofyta
druhy vlhkých a živných půd: Lípa srdčitá, Habr obecný, Jasan ztepilý (horský), Modřín opadavý,
Jírovec maďal, Buk lesní, Bříza bílá, Javor klen, Jilm horský, Líska obecná, Bez černý Kalina obecná
ROZDĚLENÍ
DŘEVIN PODLE NÁROKŮ NA
VLHKOST SUBSTRÁTU Mezo-hygrofyta
druhy s vyššími nároky na vlhkost a úživnost půd: Jilm vaz, Střemcha ptačí, Topol černý a kříženci,
Frangula alnus
Vrba jíva, Vrba bílá, Vrba křehká, Bříza pýřitá, Olše šedá, Krušina olšová Ulmus laevis
ROZDĚLENÍ
DŘEVIN PODLE NÁROKŮ NA
VLHKOST SUBSTRÁTU hygrofyta druhy rostoucí v mokrých a zamokřených půdách, vyžadující vysokou vlhkost půdy:
Salix purpurea
olše lepkavá jasan ztepilý(nížinný),
vrby Salix capraea
Nároky na vlhkost substrátu vycházející z vlhkosti substrátu ovlivněných buď výškou hladiny podzemní vody, nebo dotací vodou srážkovou, případně povrchovou (nivy toků): nepatrné: borovice lesní, borovice černá, trnovník akát, bříza bílá(?), topol osika vysoké: olše lepkavá, jasan ztepilý(s výjimkou vápenatých půd), topol černý a kříženci, vrby.
střední: ostatní dřeviny.
Trnovník akát
Hloh jednoblizný
Olše lepkavá
Platí: S nedostatkem vlhkosti v podloží se snadněji vypořádají druhy schopné růst v mělkých půdách (dřeviny mělce kořenící – bříza bílá, javor babyka, habr obecný, jeřáb ptačí). Jejich úspěšnost závisí na hloubce překryvných úrodných a zúrodnitelných zemin. větší úspěch při zarůstání ploch mají smíšené porosty Pro obnovu plochy je hlavním kritériem co nejrychlejší zapojení porostu.
Traviny (luční druhy mezofilních až hygrofilních luk, jako je Lolium perenne – jílek vytrvalý, Dactylis glomerata – srha říznačka) nesplňují požadavky kladené na bylinný podrost, protože na stanovištích, kde je limitním faktorem množství vody v půdě, výrazně konkurují vysazeným stromečkům. To má potom za následek vysoké procento úhynu sazenic.
DĚKUJI ZA POZORNOST
