Ženská kriminalita jako sociální jev

Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra právní teorie

Diplomová práce

Ženská kriminalita jako sociální jev Bc. Sandra Červinková

Brno 2015

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ženská kriminalita jako sociální jev zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

Sandra Červinková

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. PhDr. Martině Urbanové, Ph.D. za vstřícný přístup, odborné vedení a cenné rady, které mi poskytla v průběhu psaní této diplomové práce. Děkuji své mamince, že mě po celou dobu vysokoškolského studia podporovala a dodávala sílu i v těch nejtěžších chvílích.

3

Anotace Tato diplomová práce se zabývá ženskou kriminalitou jako sociálním jevem. Cílem je odlišit ženskou kriminalitu od mužské skrze teorie kriminality,

analyzovat

vraždu

novorozeného

dítěte

z pohledu

historického, kriminologického, sociologického a právního a zjistit vhodné prostředky prevence tohoto trestného činu.

Klíčová slova: ženská kriminalita, teorie ženské kriminality, infanticidium, pachatelka, vražda novorozeného dítěte, rozdíly mezi pohlavími,

Abstract This diploma theses deals with womens kriminality as a social phenomeon. The goal of this thesis is to distinguish between women’s criminality and men’s kriminality through theories of criminality, analyze murder of newborn out of historical, criminological, sociological and legal look and discover appropriate means of preventiv of this criminal act.

Key words: women´s criminality, theories of women´s criminality, infanticide, female offender, murder of newborn, gender gap,

4

Obsah

Úvod ........................................................................................................................ 7 1. VYBRANÉ TEORIE ŽENSKÉ KRIMINALITY .......................................... 10 1. 1. Biologické teorie ....................................................................................... 10 1. 1. 1. Italská kriminologická škola ............................................................ 11 1. 1. 2. Genetický determinismus ................................................................. 12 1. 2. Psychologické teorie ................................................................................ 13 1. 3. Multifaktorové a sociologické teorie ....................................................... 15 1. 3. 1. Multifaktorové teorie ....................................................................... 15 1. 3. 2. Sociologické teorie ........................................................................... 15 1. 3. 3. General Strain Theory ...................................................................... 16 1. 4. Feministické teorie ................................................................................... 18 2. ŽENY JAKO PACHATELKY ........................................................................ 20 2. 1. Rozdíly mezi ženskými a mužskými pachateli ........................................ 20 2. 2. Gender gap ............................................................................................... 21 2.3. Násilná trestná činnost .............................................................................. 21 Násilná trestná činnost v ČR ......................................................................... 23 3. PROČ MATKY ZABÍJEJÍ SVÉ DĚTI ............................................................ 24 3. 1. Základní pojmosloví ................................................................................ 24 3. 2. Pohled historický...................................................................................... 25 3. 3. Pohled kriminologický a sociologický ..................................................... 27 3. 3. 1. Neonaticidium .................................................................................. 27 3. 3. 2. Genderocida, aneb záleží na pohlaví dítěte? .................................... 28 3. 3. 3. Klasifikace motivů ............................................................................ 28 3. 3. 5. Homicidální matky ........................................................................... 31 3. 3. 6. Skrývání a popírání těhotenství ........................................................ 32 3. 3. 7. Cesta k neonaticidiu ......................................................................... 34 3. 4. Pohled forenzní ........................................................................................ 35 3. 4. 1. Způsoby usmrcení a použité prostředky ........................................... 37 3. 4. 2. Místo porodu .................................................................................... 38 3. 5. Pohled právní ............................................................................................... 39 3. 5. 1. Kritika legislativy ............................................................................. 41

5

4. VRAŽDA NOVOROZENÉHO DÍTĚTE MATKOU ...................................... 43 4. 1. Pachatelka ................................................................................................ 43 4. 2. Statistické údaje o pachatelkách............................................................... 44 4. 3. Rozrušení způsobené porodem ................................................................ 45 4. 4. Fenomén času ........................................................................................... 47 4. 5. Policejní statistika vraždy novorozeného dítěte matkou .......................... 48 5. PREVENCE ..................................................................................................... 50 5. 1. Anonymní odložení dítěte ........................................................................ 51 5. 1. 1. Bezpečná útočiště .............................................................................. 51 5. 1. 2. Baby-boxy ........................................................................................ 53 5.2. Anonymní a utajené porody ...................................................................... 53 5. 3. Efektivita .................................................................................................. 54 Závěr ..................................................................................................................... 57 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ .............................................................. 59 Knižní publikace ............................................................................................... 59 Elektronické publikace ...................................................................................... 60 Právní prameny ................................................................................................. 67 Ostatní ............................................................................................................... 68

6

Úvod Jedním z palčivých problémů současného světa je bezpochyby kriminalita. Až do 70. let minulého století se tématu ženské kriminality věnovala pouze marginální pozornost a zájem z řad vědecké obce o tento fenomén vzrostl díky změnám mužských a ženských sociálních rolí ve společnosti. Kvantitativní i kvalitativní posun v rámci zločinnosti páchané ženami vedl k tomu, že význam tohoto sociálně-patologického jevu se dostal do popředí jak v měřítku celospolečenském, tak odborném. Vzhledem k tomu, že ženská kriminalita je velice rozsáhlé a rozmanité téma, tak se předkládaná diplomová práce zaměří jen na její velmi specifickou výseč. Cílem práce je pomocí vybraných teorií kriminality zjistit možné příčiny ženské zločinnosti a dále pak vymezit hlavní rozdíly mezi mužskými a ženskými pachateli, s důrazem na násilnou trestnou činnost. Za stěžejní cíl jsem si určila komplexní analytické uchopení

usmrcení

novorozeného

dítěte

matkou

z pohledu

kriminologického, sociologického a právního. Zejména chci na obecné úrovni objasnit, kdo jsou pachatelky předmětné trestné činnosti a z jakých příčin se jí dopouštějí. Následně se pokusím potvrdit nebo vyvrátit obecné poznatky a hypotézy týkající se infanticidia jejich aplikací v českém prostředí. Se souhlasem vedoucí této diplomové práce tedy došlo k odklonu od oficiálního zadání zejména z toho důvodu, že ženskou kriminalitou jako sociálním jevem se zabývalo již mnoho diplomantů, kteří zpracovali mnou vynechané postoje státu a jeho orgánů a veřejnosti k mužským a ženským pachatelům i resocializační programy a jejich začlenění do této práce by narušilo její konzistentnost. Usmrcení dítěte matkou lze zařadit mezi aktuální problematiku v rámci ženské kriminality a bezesporu se jedná o téma, které si zaslouží

7

pozornost nikoli pouze mediální. Právě můj zájem o trestní právo a bouřlivá medializace každého případu vraždy novorozence mě vedou ke zpracování tohoto tématu v rovině teoretické, která se bude tímto jevem zabývat interdisciplinárně. Dalším důvodem je fakt, že v českém prostředí neexistuje

monografie

podávající

ucelený

pohled

na

předmětnou

problematiku. Jako prameny, ze kterých tato práce vychází, slouží kromě knižních publikací věnujících se kriminologii a teoriím kriminality, především zahraniční literatura, na které je tato práce postavena. Jedná se o nejnovější odborné články a studie, které jsou přístupné z odborných databází EBSCO, Sage, JSTOR etc., jejichž autoři se zaměřili na otázky spojené s infanticidiem

v rovině sociologické, medicínské a právní.

Vzhledem k tomu, že předmětem zkoumání jsou vraždy novorozenců v tzv. západním světě, využívám pouze články autorů z těchto zemí, zejména pak americké, finské, britské, francouzské, rakouské a australské.

Práce

obsáhne i statistická data získaná např. z policejních ročenek nebo údajů Českého statistického úřadu, v neposlední řadě budou aplikovány i právní normy. Právě interdisciplinární uchopení vede k nutnosti shromáždění co možná nejkomplexnějšího souboru informací a jejich následné analýze. K dosažení stanovených záměrů a cílů bude z hlediska metodologického stěžejní již zmíněná analýza, a jako další vědecké metody budou použity komparace, abstrakce a deskripce. V práci je rovněž dán důraz na postup od obecného k zvláštnímu. Práce je rozčleněna do pěti základních kapitol. První část se věnuje kriminologickým teoriím, které vedou k vysvětlení možných příčin vzniku ženské zločinnosti. Popsány jsou zde vybrané koncepce biologické, psychologické, multifaktorové, sociální i feministické. Zvláštní pozornost je

8

věnována sociálně-psychologické general strain theory a genetickému determinismu. Druhá kapitola ukazuje rozdíly a podobnosti mezi mužskými a ženskými pachateli a soustředí se i na specifika ženských pachatelek násilné trestné činnosti, neboť vražda novorozeného dítěte, již se věnují další části práce, spadá do této kategorie. Stěžejní a nejobsáhlejší část je kapitola věnovaná pokusu o zodpovězení otázky proč ženy zabíjejí své děti. Čtenáře zavede do historie a rozliší mezi různými dětskými úmrtími. Dále se zaměří na osoby pachatelek, jejich motivaci, forenzní i právní problematiku. Čtvrtá kapitola analyzuje vraždu novorozeného dítěte matkou dle trestního zákoníku v korelaci s obecnými zjištěními předchozí kapitoly. Poslední část diplomové práce ukazuje možnosti prevence a zkoumá efektivitu preventivních prostředků, zejména různých způsobů odložení dítěte. Je mi známo, že z daného tématu vyvěrá spousta otázek, které nemohou být v této diplomové práce vyřešeny, neboť by překračovaly její rámec. Z uvedeného důvodu se nebudu zabývat rozbory vražd novorozenců na území ČR, jejich medializací, veřejným míněním, dopady anonymního odkládání dětí a jejich výskyt, viktimizací, restorativní justicí etc. a v těchto tématech pouze odkážu na práce jiných autorů.

9

1. VYBRANÉ TEORIE ŽENSKÉ KRIMINALITY Stěžejním pojmem, kterému musím věnovat pozornost a předložit jeho definici v začátku výkladu je kriminalita. ,,Kriminalitou

(zločinností)

rozumíme

souhrn

společensky

podmíněných činů, které mají relativně hromadnou povahu, ve zvýšené míře ohrožují společnost a jsou proto platným zákonodárstvím prohlášeny za trestné. Kriminologie se zabývá zločinností jako masovým společenským jevem, ale i jejími individuálními projevy a všemi základními kriminologickými souvislostmi s tím spjatými.“1 K vysvětlení příčin vzniku a rozdílů mezi zločinností mužů a žen slouží rozmanité kriminologické teorie, které jsou stručně nastíněny v této kapitole.

1. 1. Biologické teorie Uvedené koncepce se zaměřují na představení odlišností mezi muži a ženami právě z hlediska biologického. Překrývají se v přeceňování tělesných rozdílů mezi pohlavími. Zabývají se například povahou žen, která bývá prezentována vcelku jako labilnější, snáze podléhající společenským změnám s tím, že rozhodujícím parametrem ženského chování je právě biologický determinismus.2 V rámci biologických teorií jsou ženy ve srovnání s muži popisovány jako fyziologicky i psychicky „méně vyspělé, méně podnikavé, pasivní až submisivní, konzervativní, nedokážou tolik

URBANOVÁ, Martina; VEČEŘA, Miloš; HUNGR, Pavel. Ženská delikvence: teoretickoempirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 17. 2 ZAPLETAL, Josef. Kriminologie: pro posluchače magisterského studijního programu. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2002, s. 168. 1

10

riskovat a převládají v nich mateřské pudy, což podmiňuje skutečnost, že ve větším měřítku dodržují platné právní normy.“3

1. 1. 1. Italská kriminologická škola Italská kriminologická škola, vedená lékařem a antropologem Cesarem Lombrosem, dala světu na základě objevení stigmat atavismu u zločinců teorii biologické podmíněnosti kriminality.4 Lombroso, jakožto vězeňský lékař, dospěl k závěru, že u většiny delikventů lze vypozorovat tělesné anomálie, kterými se odlišují od zbytku populace. Na základě pečlivých pozorování vyslovil hypotézu rozeného zločince, dle jeho názoru speciálního poddruhu

člověka, který je právě v rovině atavismu

„moderním divochem“.5 Kriminálně-antropologická teorie předpokládala, že ženy méně porušují právo kvůli slabší tělesné konstrukci s tím, že typickou kriminálnicí je žena se spíše mužskou psychikou nemající dostatečně rozvinutý mateřský pud.6 Přestože došlo k vyvrácení této teorie a zločince již nepoznáme, jak se předpokládalo, dle neobvykle velkých, nebo naopak malých uší, abnormálních zubů či maskulinních znaků u žen, výzkumy dědičných faktorů ve vztahu ke kriminalitě zcela zavrhnuty nebyly.7 V souvislosti s koncepcí rozeného zločince, je zajímavá myšlenka Yvonne Jewkesové, podle níž přežívá v médiích, zvláště pak ve způsobu informování o závažné kriminalitě. Pokud se například objeví případy ZAPLETAL, Josef. Aktuální problémy kriminologie: (pro posluchače magisterského studijního programu). Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2009, s. 168. 4 VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 63. 5 TOMÁŠEK, Jan. Úvod do kriminologie: jak studovat zločin. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s. 129. 6 URBANOVÁ, Martina; VEČEŘA, Miloš; HUNGR, Pavel. Ženská delikvence: teoretickoempirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 29. 7 VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 63. 3

11

zneužívání dětí, vražd spáchaných obzvláště trýznivým způsobem nebo usmrcení novorozence, pachatelé bývají vykresleni v duchu Lombrosovy teorie jako nelidské zrůdy, které nemohou mít nic společného s „normálními lidmi“. 8

1. 1. 2. Genetický determinismus Zájem o biologické koncepty se koncem 20. století vrací zpět a v souvislosti s kriminalitou probíhají studie dědičných dispozic, zkoumá se vliv hormonů, transmitérů a dalších látek.9 S tím jak věda pokročila a rozluštila stavbu lidské DNA, se častěji poukazuje na to, jak moc nás geny ovlivňují nejenom po stránce fyzické, ale jak určují naše chování. Není výjimkou, že právní zástupci obžalovaných argumentují nejenom špatným sociálním prostředím, ale nově narušenými geny; aneb geny můžou za všechno. Nutno na tomto místě podotknout, že hájení klienta genetickým determinismem se objevuje v USA, Velké Británii, Itálii a setkává se s úspěchem.10 Např. Alžířan Abdelmalek Bayout byl kvůli svým genům italským tribunálem odsouzen k mírnějšímu trestu. Ad absurdum, neměli bychom u každého muže vzít v úvahu jako polehčující okolnost skutečnost, že má navíc chromozom Y a dle genetické výbavy má vyšší sklony k agresivitě a tudíž k páchání trestné činnosti?11 „Hrdinové minulosti, králové, papežové nebo šlechtici byli často dobří a často zlí, ale svých hříchů si bez výjimky byli vědomi a věděli bez smlouvání, že po smrti je po zásluze čeká nebe nebo peklo. V současnosti nastal důležitý posun: stali jsme se společenstvím lidí, kteří za nic TOMÁŠEK, Jan. Úvod do kriminologie: jak studovat zločin. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, s. 130. 9VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 63. 10 VÁCHA, Marek. Společenstvo obětí. Aktuálně.cz. [online]. Ekonomia, publikováno 22. 12. 2009 [cit. 19. 9. 2014]. 11 Viz např. DEWALL, C. Nathan; WAY, Baldwin M. A New Piece to Understanding the Intimate Partner Violence Puzzle What Role Do Genetics Play?. Violence against women, 2014, vol. 20, no. 4, s. 414-419. 8

12

nemohou. Chyby se dějí stále, ale je to jen zřídkakdy naše vina. Moderní biologie tomuto posunu výrazně napomohla.“12 S uvedenou myšlenkou vyslovenou genetikem a knězem v jedné osobě se musím plně ztotožnit. Všichni do života vstupujeme s genetickou výbavou, kterou nemůžeme ovlivnit, působí na nás sociální prostředí, ale všichni jsme nadáni svobodnou vůlí a o našem jednání rozhodujeme především

my

sami.

Obhajovat

kriminální

jednání

genetickým

determinismem se (nejen v mých očích) jeví jako poněkud alibistické a účelové.

1. 2. Psychologické teorie Mezi teorie nahlížející na kriminalitu žen patří nepochybně i teorie orientované psychologicky a psychoanalyticky. Obě zmiňované teorie se pokouší vysvětlit kriminální chování především psychickými zvláštnostmi, přičemž tyto charakterizují obě pohlaví v podstatě stejně. Např. Černíková uvádí, že většina teoretiků soudí, že ženy a muži se dopouštějí trestných činů z různých příčin; zatímco u mužů mají převahu důvody jako je egoismus, chamtivost, sebe-prosazování či násilí a surovost, u žen převládají spíše důvody emočního rázu.13 Stran psychologických faktorů se při vzniku kriminality upozorňuje na vyšší přítomnost psychopatie mezi pachateli trestních činů, a to mezi pachateli ženského i mužského pohlaví. Výskyt této asociální poruchy osobnosti je však u žen v poměru k mužům několikanásobně nižší (od 1:2 až po 1:7). Podle některých autorů, např. Stevena Paula Reise a Paula Winka, se projevuje psychopatie u žen jinak než u mužů. Na vzniku kriminality se u žen jako psychologické faktory podílí závislost na drogách,

VÁCHA, Marek. Společenstvo obětí. Aktuálně.cz. [online]. Ekonomia, publikováno 22. 12. 2009 [cit. 19. 9. 2014]. 13 ZAPLETAL, Josef. Kriminologie: pro posluchače magisterského studijního programu. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2002, s. 169. 12

13

závislost na alkoholu nebo osobní zkušenost se sexuálním zneužíváním. Jak prokazuje množství výzkumů, majorita žen – vězenkyň, se v minulosti stala obětí sexuálního nebo psychického zneužívání. Další skupina vězenkyň pocházela z násilných rodin nebo měla či má problémy s drogami. Lze tedy soudit, a to i s ohledem na kriminální statistiky, že kriminalita vykazuje závislost na společenských podmínkách či vzrůstá u mladých nezaměstnaných žen, které pochází ze znevýhodňovaného prostředí.14 Psychoanalytický přístup, resp. psychoanalýza spatřuje původ delikvence v období raného dětství.15 Zakladatel teorie, Sigmund Freud, zastává názor, že v procesu osobnostního zrání jedince je původní, svou podstatou pudové id konfrontováno s postupně se vytvářejícím, na realitu

orientovaným

egem

a

morální

hodnoty

reprezentujícím

superegem. Ohledně kriminologické podstaty jsou významné dva faktory. Prvním je psychoanalytické vysvětlení příčin trestného jednání jedince. Dané jednání spatřujeme ve vývojových etapách jednotlivce, které proběhly určitým způsobem chybně. Druhým významným faktorem je objasňování

kolektivních

psychických

mechanizmů,

tzv.

trestající

společnost. Ne však všechny tyto chyby vyústí ve spáchání trestního činu, avšak podle zastánců psychoanalytické teorie lze spatřovat určitou míru pravděpodobnosti.16

URBANOVÁ, Martina. Ženská delikvence jako sociální jev: sborník příspěvků z konference : pořádané Katedrou právní teorie Právnické fakulty MU v Brně, dne 4.11.2004. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 21. 15 Pozn. Jedná se o období od narození do rozvinutí artikulované řeči. 16 VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxviii, s. 71-72. 14

14

1. 3. Multifaktorové a sociologické teorie 1. 3. 1. Multifaktorové teorie Další teorií ke kriminalitě žen je teorie multifaktorová, resp. vícefaktorová, za jejíž autory jsou považování manželé Glueckovi. Trestná činnost se v tomto případě odvíjí od více faktorů, které jsou ve vzájemné interakci. Mezi tyto faktory řadíme např. činitele ekonomické, sociální nebo kulturní. Fakt, že kombinace různých faktorů je příčinou kriminality žen potvrzují i různé výzkumy. Nelze z nich však zjistit, které z nich jsou prioritní nebo jak je seřadit podle jejich významu.17

1. 3. 2. Sociologické teorie Sociologické teorie pojímají zločinnost jako sociálně deviantní jev. Příčiny kriminality jsou spatřovány zejména v sociálním prostředí jedince, které ho formuje, v kulturní a socioekonomické úrovni společnosti i v průběhu a kvalitě socializace.18 Odlišnosti v páchání zločinů mezi muži a ženami vysvětluje např. teorie sociálních rolí právě rozdílnou výchovou v rámci socializačního procesu. Od útlého věku jsou chlapci nabádáni a vedeni k tomu, aby se uměli prosazovat, byli schopní, rozhodní, uměli přijímat riziko. Výuka dívek je nasměrována k altruismu, toleranci a větší spolupráci. Po generace předávané vzorce chování v ženách pěstují přípravu na úlohu matky, která by měla svůj život podřizovat rodině. Vazba na sevřený rodinný okruh redukuje ženské sociální pole působnosti a tím má přispívat k menší možnosti interakce s kriminálním chováním. Jinými slovy je ženská kriminalita tak nízká proto, že ženy jsou naučené podřizovat se, a to i URBANOVÁ, Martina; VEČEŘA, Miloš; HUNGR, Pavel. Ženská delikvence: teoretickoempirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 31. 18 ZAPLETAL, Josef. Aktuální problémy kriminologie: (pro posluchače magisterského studijního programu). Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2009, s. 170. 17

15

právním normám a nadto mají v porovnání s muži nedostatek příležitostí ke kriminálním aktivitám.19

1. 3. 3. General Strain Theory General Strain20 Theory Roberta Agnewa je sociálně-psychologickou teorií, zaměřenou spíše individuálně a emocionálně, a věnuje zvláštní pozornost zejména nejbližšímu sociálnímu okolí a negativním stimulům.21 Jedná se o přepracování a rozšíření dřívějších strain teorií, známých jako teorie anomie, mimo jiné se zaměřením též na problematiku gender. Nadměrné

napětí/zátěže

působící

na

jednotlivce

zvyšují

pravděpodobnost, že osoba spáchá trestný čin, a to zejména ty z nich, které mají nejzávažnější dopad, je na ně nazíráno jako na nespravedlivé a jsou spojeny s nízkou sociální kontrolou. Příkladem lze uvést zavrhnutí rodiči, viktimizaci, zoufalou potřebu peněz a diskriminaci.22 Zda odpovědí na nepřiměřené napětí a frustrace bude chování po právu anebo kriminální, záleží na individuálních osobnostních vlastnostech, na vlastní sebeúctě, na kvalitě sociální pomoci atd.23 Agnew se pokusil vysvětlit vyšší podíl mužské kriminality než té páchané ženami skrze rozdíly, s jakými obě pohlaví „strain“ vnímají a jak na něj reagují. Nejdříve se zkoumalo množství napětí, které na ženy a muže napadá. Pomyslným vítězem v této kategorii jsou ženy. Vzhledem k tomu, že ženy páchají menší počet trestných činů, ale zároveň na ně dopadá více

URBANOVÁ, Martina; VEČEŘA, Miloš; HUNGR, Pavel. Ženská delikvence: teoretickoempirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 30. 20 „Strain“ můžeme volně přeložit jako zátěž, napětí 21 AGNEW, Robert. Foundation for a General Strain Theory. Criminology, 1992, vol. 30, no. 1, s. 47-87. 22 NEWBERK, Laura. Strain Theory. Slideshare [online]. LinkedIn Corporation, publikováno 6. 5. 2013 [cit. 4. 9. 2014]. 23 BELKNAP, Joanne. The invisible woman: Gender, crime, and justice. Stamford: Cengage Learning, 2014, s. 76. 19

16

napětí, je žádoucí probádat různé typy strain, se kterými mají muži i ženy zkušenosti. I.

Bylo zjištěno, že muži se zaměřují na materiální úspěch, což vede k vyššímu výskytu majetkových a násilných zločinů, kdežto ženy se zaměřují na vytváření a udržování těsných vazeb a vztahů s ostatními, což koreluje s nižší mírou majetkových a násilných trestných činů.

II.

Muži mají více konfliktů s vrstevníky a častěji se stávají obětí trestného

činu.

Ženy

čelí

špatnému

zacházení,

například

diskriminaci, vysokým očekáváním rodiny a omezeným možnostem chování. III.

Pokud

muži

selžou

v dosažení

svých

cílů,

může

to

vést

k majetkovým a násilným trestným činům, u žen může selhání vyústit v sebe destruktivní chování.24 Následně se v závislosti na pohlaví zkoumaly emoční reakce na zátěže. Muži zejména pociťovali hněv následovaný morálním rozhořčením, které může vést až ke kriminálnímu jednání. U žen se nejčastěji projevovala deprese a hněv doprovázený pocity strachu, studu a viny. Muži snáze svalují vinu na ostatní a méně je znepokojuje, že ublíží někomu jinému v kontrastu se ženami, které spíše obviňují sami sebe a strachují se o druhé.25

O´GRADY, Willam. Crime in Canadian Context: Debates and Controversies. Oxford University Press, 2007, s. 106–109. 25 O´GRADY, Willam. Crime in Canadian Context: Debates and Controversies. Oxford University Press, 2007, s. 106–109. 24

17

Na základě výše uvedeného můžeme konstatovat, že ženám může chybět jistota a sebevědomí, které by mohly vést ke spáchání TČ a ke zmírnění napětí užívají metod úniku a popření.26

1. 4. Feministické teorie „Feministické teorie nejsou uceleným teoretickým konceptem, na základě kterého

by

byl

jev

kriminality

nově

pojat,

nevytvořily

nové

kriminologické paradigma, ale chtějí vymezit ženský úhel pohledu na příčiny kriminality.“27 V anglicky

psané

literatuře

je

možné

se

setkat

s výrazem

„mainstream = malestream“ jako vyjádření kritiky směrem k tradičním kriminalistickým teoriím, které jsou dle feministického přístupu vytvářené muži, o mužích a pro muže a nereflektují specifika ženské kriminality. Za zlomové můžeme považovat práce Adlerové a Simonové ze 70. let, ze kterých lze vysledovat nosnou myšlenku proměny struktury ženské kriminality a jejího množství v souvislosti s emancipací, tedy se změnou společenského statutu quo. V korelaci s nerovnoměrným vlastnictvím a rozdělením moci je mužům připisována zločinnost v oblasti materiální výroby a ženám kriminalita v kontextu s jejich reprodukční úlohou ve společnosti.28

Osobně se domnívám, že klasické teorie mohou spolehlivě osvětlit příčiny a stav méně závažné kriminality páchané ženami. Genderově Srovnej ASELTINE, Robert H. Jr.; GORE, Susan; GORDON, Jennifer. Life Stress, Anger and Anxiety, and Delinquency: An Empirical Test of General Strain Theory. Journal of Health and Social Behavior, 2000, vol. 41, no. 3, s. 256-275. 27 ZAPLETAL, Josef. Kriminologie: pro posluchače magisterského studijního programu. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2002, s. 171. 28 URBANOVÁ, Martina; VEČEŘA, Miloš; HUNGR, Pavel. Ženská delikvence: teoretickoempirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 32. 26

18

zaměřené, respektive generově rozlišující koncepce mohou naopak lépe vysvětlit důvody, které ženy vedou k násilné trestné činnosti.

19

2. ŽENY JAKO PACHATELKY K lepšímu porozumění jednotlivých trestných činů páchaných muži a ženami je zapotřebí pochopit podstatu jejich kriminálního jednání, okolnosti a motivy které k němu vedly, stejně tak jako důvody, kterými ospravedlňují své činy.

2. 1. Rozdíly mezi ženskými a mužskými pachateli Příležitosti k páchání trestných činů se genderově velice liší. Ženy mají horší přístup ke kriminálnímu „podsvětí“, organizovanému zločinu i ke kriminalitě tzv. bílých límečků. Nejednotnost se projevuje i v druzích trestných činů, jejich frekvenci a kontextu. Podobnosti lze identifikovat ve společenském prostředí. Stejně jako mužští pachatelé tak ženy, které se dopouštějí zejména závažnějších zločinů, pocházejí typicky ze slabších sociálních poměrů, bývají málo vzdělané, nezaměstnané nebo vykonávají podřadné práce a vcelku často náleží k nějaké menšině. 29 Ženy se obvykle dopouštějí trestných činů samy, bez cizí pomoci, případně jsou součástí malých, relativně nestálých zločinných skupin. Pokud se už ženy zapojí do skupiny, obvykle se jedná o lukrativnější krádeže nebo jinou majetkovou kriminalitu, přičemž vystupují v pozici spolupachatelek mužů, kteří zločin naplánují i řídí jeho průběh. Ženy rovněž v porovnání s mužskou částí populace obecně potřebují vyšší míru „provokace“ (stimulů), než se vrhnou na dráhu zločinu.30

STEFFENSMEIER, Darrell; ALLAN, Emilie. Gender and crime: Toward a gendered theory of female offending. Annual review of sociology [online]. 1996, vol. 22, s. 463 [cit. 10. 9. 2014]. 30 STEFFENSMEIER, Darrell; ALLAN, Emilie. Gender and crime: Toward a gendered theory of female offending. Annual review of sociology [online]. 1996, vol. 22, s. 467[cit. 10. 9. 2014]. 29

20

Ženská

zločinnost

často

obnáší

vztahový

prvek.

Přestože

konstatování „udělala to z lásky“ může znít jako klišé, konzistentní nálezy skrze mnohé studie prokazují, že muži sehrávají významnou roli v inicializaci žen k páchání trestných činů, hlavně těch závažných. 31

2. 2. Gender gap Pokud se zaměříme na tzv. gender gap, tedy na otázku, proč je tak propastný rozdíl mezi množstvím kriminality, kterou mají na svědomí ženy a muži, respektive proč je ženská kriminalita tak nízká, můžeme na základě aplikace teorií kriminality dojít k závěrům, že ženy nečelí tak výrazným tlakům společnosti na dosahování materiálního úspěchu, jsou méně vystavovány vlivům delikventních vrstevníků, jsou pod vyšší sociální kontrolou, jakousi společenskou supervizí a v neposlední řadě si vytvářejí silnější společenské vazby. Plně se ztotožňuji s myšlenkou, že fyzická síla, agrese, sexualita, sociální kontrola, morální zázemí/uvažování a generové normy tlumí ženskou zločinnost a naopak podporují vznik té mužské.32

2.3. Násilná trestná činnost Výzkumy prokázaly existenci značných odchylek mezi násilnými trestnými činy s ohledem na pohlaví pachatelů. Můžeme konstatovat, že přestože tento druh kriminality tvoří pouze malé procento z celkové zločinnosti, ženy se na ní podílejí menším dílem z hlediska četnosti a zároveň páchají méně závažné násilnické činy než muži. Ženy své kriminální kariéry začínají o trochu dříve než muži, ale stejnorodá recidiva se u nich vyskytuje STEFFENSMEIER, Darrell; ALLAN, Emilie. Gender and crime: Toward a gendered theory of female offending. Annual review of sociology [online]. 1996, vol. 22, s. 467[cit. 10. 9. 2014]. 32 STEFFENSMEIER, Darrell; ALLAN, Emilie. Gender and crime: Toward a gendered theory of female offending. Annual review of sociology [online]. 1996, vol. 22, s. 475[cit. 10. 9. 2014]. 31

21

s nižší pravděpodobností a častěji úplně upouštějí od dalšího páchaní násilné trestné činnosti.33 I když je násilí páchané ženami v přímém rozporu s ženskými genderovými normami (jemnost a pasivita), i tak u něj lze vypozorovat jisté prvky odlišující obě pohlaví. Cizinci se jen zřídka stávají obětí vražd nebo napadení uskutečněných ženou. Většinou se zaměřují na děti nebo blízkého muže, útok se odehrává v domácím prostředí a nejobvyklejším motivem je sebeobrana nebo extrémní deprese.34 Přestože je výskyt protiprávních jednání zahrnujících agresivitu nízký, považuji za nutné mu věnovat patřičnou pozornost, protože útoky směřují nejčastěji právě do blízkého okolí pachatelky, zejména do intrafamiliárního prostředí.35 „Björkqvistová a kol. formulovali teorii, podle které se agresivní chování vyvíjí v linii: přímá fyzická, přímá verbální a nepřímá agrese. Agresivní strategie se v průběhu života od dětství do dospělosti mění. Lze pozorovat postupný přechod – zřejmě v souvislosti se socializací – od přímé fyzické agrese k agresi nepřímé.“36 Ženy se vzhledem k slabším fyzickým dispozicím uchylují hlavně ke slovnímu napadání a nepřímým formám agrese, jako je sociální manipulace. Empirické studie prokázaly, že s narůstajícím věkem se míra hostilních tendencí nesnižuje, ale u obou pohlaví začínají převažovat právě nepřímé, skryté formy.37

STEFFENSMEIER, Darrell; ALLAN, Emilie. Gender and crime: Toward a gendered theory of female offending. Annual review of sociology [online]. 1996, vol. 22, s. 464 [cit. 10. 9. 2014]. 34 DOBASH, Russell P., et al. The myth of sexual symmetry in marital violence. Social problems [online]. 1992, vol. 39, no. 1, s. 73[cit. 10. 9. 2014]. 35 ANUMBA, Natalie; DEMATTEO, David; HEILBRUN, Kirk. Social Functioning, Victimization, and Mental Health among Female Offenders. Criminal Justice and Behavior [online]. 2012, vol. 39, no. 9, s. 1204-1207[cit. 8. 9. 2014]. 36 BLATNÍKOVÁ, Šárka; NETÍK, Karel. Ženy jako pachatelky závažné trestné činnosti: (psychologické a kriminologické aspekty). Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2007, s. 27. 37 tamtéž 33

22

Násilná trestná činnost v ČR % vyšetřovaných Rok

Počet

Počet

Počet

Počet

žen na počtu

zjištěných

objasněných

vyšetřovaných

vyšetřovaných

vyšetřovaných

případů

případů

osob

žen

osob

2010

18 073

12 170

12 763

1 170

9,16%

2011

19 409

13 148

13 444

1 198

8,91%

2012

18 358

12 672

13 142

1 118

8,82%

2013

18 689

12 908

13 133

1 186

9,03%

IX/2014

13 229

8 734

9 197

890

9,67% 38

Z této tabulky vyplývá, že podíl českých žen na násilné trestné činnosti se v posledních pěti letech ustálil zhruba na 9 %.

38

Statistické ročenky kriminality. Policejní prezidium [online]. [cit. 16. 9. 2014]

23

3. PROČ MATKY ZABÍJEJÍ SVÉ DĚTI „Pokud jde o zabití člověka, je větší pravděpodobnost, že to stane v den, kdy se narodil, než v jakýkoliv jiný den jeho života“39 Usmrcení dítěte vyvolává stejně jako euthanazie či interrupce bouřlivé a emotivní reakce napříč populací a je řazeno mezi kontroverzní témata. Existují protichůdné názory od nenávisti k pachatelům až k jejich pochopení a odpuštění. Ve společnosti, která je založena na stereotypu ženy - řádně pečující matky o své dítě, převládá obecný názor, že matka, která zabije svého novorozence, musí být buď duševně nemocná anebo monstrum, popřípadě obojí. Odborná veřejnost z řad lékařů, právníků, kriminologů apod. se shoduje, že uvedená dichotomie není zcela na místě, protože je nutné rozlišovat mezi různými typy dětských úmrtí. Zmíněné odlišnosti pak hrají důležitou roli v právní kvalifikaci činu a případného trestu pro pachatelky.

3. 1. Základní pojmosloví Některé jazyky rozlišují různé termíny pro vraždu/usmrcení dítěte a to zejména v závislosti na jeho stáří. Anglofonní literatura, ze které i tato část práce vychází, operuje s několika pojmy. Nejobecnějším termínem je „filicide“, tedy jednání, při kterém rodič usmrtí své dítě. „Neonaticide“ jako první definoval v roce 1970 Phillip J. Resnick jako vraždu dítěte během prvních 24 hodin od porodu, tedy novorozence, zatímco „infanticide“ odpovídá zabití dítěte ve věku od 1 dne

39SZALAVITZ,

Maia. Psychiatrist Phillip Resnick onWhy Parents Kill Their Own Kids. Time [online] 2011, [cit. 10. 9. 2014].

24

do skončení prvního roku jeho života.40 Mimo jiné je třeba vzít v úvahu, zda se pohybujeme v rovině medicínské, případně psychologické, anebo sociologické či právní. Vzhledem k tomu, že pojem neonaticidium je poměrně nový, tak se v legislativě a odborné právnické literatuře mezi pojmy většinou nerozlišuje, respektive se používá jenom infanticidium. Uvedené termíny budou v práci užívány ve výše zmíněných významech, a to v jejich českých nebo latinských ekvivalentech: filicida/ filicidium, neonaticida/neonaticidium a infanticida/infanticidium.41

3. 2. Pohled historický Usmrcování dětí jejich vlastními rodiči provází lidstvo po celou dobu jeho existence. Infanticida byla dokonce zaznamenána mezi gorilami a jinými druhy primátů.42 Historikové se shodují, že vraždění dětí bylo u pravěkých a starověkých národů v celku běžně praktikováno, ale první dochované písemné záznamy jsou až z Babylonské říše (okolo 4000–2000 př. n. l.)43 Darwin ve vztahu k evoluční teorii předpokládal, že infanticidium fungovalo jako prostředek regulace a kontroly růstu lidské populace.44 Z řeckých dějin můžeme připomenout Spartskou tradici, kde neduživá, slabá nebo tělesně postižená nemluvňata byla svrhávána z Tarpeiské skály. Ve starověkém Římě byl otec rodiny-pater familias nadán potestas, tedy FRIEDMAN, Susan; RESNICK, Phillip. Neonaticide: Phenomenology and considerations for prevention. International Journal of Law and Psychiatry [online]. 2009, no. 32, s. 43 [cit. 14. 10. 2014]. 41 Český jazyk zná pojem infanticida, případně latinsky infanticidium; značení neonaticida a filicida jsou počeštěné pojmy vytvořené autorkou diplomové práce. 42MALMQUIST, Carl P. Infanticide/neonaticide: The outlier situation in the United States. Aggression and violent behavior [online]. 2013, vol. 18. no. 3, s. 400 [cit. 14. 10. 2014]. 43 SPINELLI, Margaret G. Infanticide: contrasting views. Archives of Women’s Mental Health [online]. 2005, vol. 8, no. 1, s. 15-24 [cit. 9. 10. 2014]. 44 MARIANO, Timothy Y.; (OLIVER) CHAN, Heng Choon; MYERS, Wade C. Toward a more holistic understanding of filicide: A multidisciplinary analysis of 32 years of U.S. arrest data. Forensic Science International [online]. 2014, vol. 236, s. 46-53 [cit. 21. 10. 2014]. 40

25

neomezenou mocí nad rodinou, i nad životy dětí, které mohl beztrestně zabít. Až od 4. století bylo díky císaři Konstantinovi a přijetí křesťanství v celé říši římské zbavování dětí života prohlášeno za zločin. Uvedené platí pro drtivou většinu monoteistických náboženství. 45 Ve feudální středověké Evropě se „dítkovražda“ považovala za hřích, který může závažně narušovat společenskou morálku i řád a z toho důvodu byla tvrdě stíhána a zejména krutě trestána církevní i světskou mocí a to až do 18. století. „V roce 1586 stála před nymburským soudem jistá děvečka Dorota Kučerčina. Byla obžalovaná z infanticidia („zahubení svého neřádně nabytého plodu“). Otěhotněla se svým hospodářem Martinem Mlejnkem. Tradičně tvrdila, že dítě porodila už mrtvé. Podrobili ji právu útrpnému a na mučidlech se přiznala: „Když jsem to děťátko měla, potom naklekla jsem mu na krček, stočila jsem jej, a tak jsem je zamordovala.“ Na popravišti ji kat zaživa zahrabal i s dítětem. 46 Hrdelní tresty vykonávané okázalými způsoby a zásadně na veřejnosti měly působit jako prevence před mimomanželským početím, avšak ani tak kruté tresty jako probodnutí srdce kůlem od páchání infanticidií neodradily.47 Postupem času se tresty umírňovaly a v druhé dekádě 20. století vznikl ve Velké Británii první zákon, který umožňoval soudit zabití novorozeného dítěte matkou podle speciálního ustanovení a ne podle obžaloby za vraždu.48

SPINELLI, Margaret G., ed. Infanticide. Psychosocial and Legal Perspectives on Mothers Who Kill. Arlington, VA, US: American Psychiatric Publishing, 2003, s. 6. 46 BOBÍKOVÁ, Lenka. Potraty jako trestný čin. Novinky.cz [online]. Borgis, publikováno 10. 12. 2013[cit. 30. 9. 2014]. 47 MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde, 2003, s. 122-123. 48 FRIEDMAN, Susan Hatters; CAVNEY, James; RESNICK, Phillip J. Mothers Who Kill: Evolutionary Underpinnings and Infanticide Law. Behavioral Sciences & the Law [online]. 2012, vol. 30, no. 5, s. 587 [cit. 1. 10. 2014]. 45

26

Lze tedy konstatovat, že novorozenci byli usmrcováni v průběhu věků

z nejrůznějších

příčin

počínaje

prevencí

chudoby,

eliminací

nelegitimních potomků, zbavení se postiženého dítěte a konče aktem milosrdenství nebo nutností. V moderní době mohou vraždy dětí působit jako něco barbarského, dávno překonaného, co se nás vůbec netýká a občas se vyskytne pouze u narušených žen, ale pravda je taková, že úmyslně způsobená smrt novorozenců se vyskytovala, vyskytuje a vyskytovat bude. Proto je nutné se tímto jevem zabývat a snažit se najít způsob, jak mu co nejúčinněji předejít.

3. 3. Pohled kriminologický a sociologický 3. 3. 1. Neonaticidium Neonaticidium, neboli vražda dítěte spáchaná během jeho prvního dne života, se liší v rozvinutých a rozvojových zemích. Např. v Japonsku se neonaticidium dělí do dvou kategorií: v historii častěji prováděné „mabiki“ a „anomie“, které v současnosti převládá. Pokud se žena, nebo sezdaný pár, obvykle již mající další děti, uchýlili k „mabiki“, legitimní dítě bylo zabito kvůli nuzným poměrům v rodině, jakožto nucená „redukce stavu“. Anomie je srovnatelná s pojmem neonaticidy, tak jak je chápaná v západních zemích, tedy zabití nechtěného novorozence matkou spojené s předchozím utajováním nebo popíráním těhotenství.49 Prakticky všechny neonaticidy jsou spáchány matkou, která jedná sama, beze svědků, bez cizí pomoci. Vražda novorozence otcem se vyskytuje velice zřídka a je většinou spojena s jeho psychickými obtížemi.50

FRIEDMAN, Susan Hatters; RESNICK, Phillip J. Neonaticide: Phenomenology and considerations for prevention. International Journal of Law and Psychiatry [online]. 2009, vol. 32, no. 1, s. 43 [cit. 20. 10. 2014]. 50 MARKS, Maureen. Infanticide. Psychiatry [online]. 2009, vol. 8, no. 1, s. 10 [cit. 15. 10. 2014]. 49

27

Rozsáhlé výzkumy věnované tomuto tématu51 daly poměrně jasné odpovědi na otázky: kdo jsou pachatelky těchto činů, jaké prostředky použily i proč se zmíněných skutků dopustily. Na základě zjištění vyplývajících z výzkumů je možné navrhnout i preventivní strategii, aby došlo k co největší eliminaci neonaticidálních skutků. Je nutné si rovněž uvědomit, že charakteristika, příčiny i pachatelky neonaticidy se liší od usmrcení dětí starších než jeden den.

3. 3. 2. Genderocida, aneb záleží na pohlaví dítěte? Termínem genderocida označujeme zabíjení dětí v závislosti na jejich pohlaví. Tento jev je znatelný zejména v kulturách, kde jsou mužští potomci tradičně považováni za cennější, což souvisí s vnímáním žen jako podřadnějších bytostí, které navíc z domu odnášejí věno a způsobují rodině ekonomické problémy. Ve zmiňovaných společnostech, jmenujme např. Indii a Čínu, docházelo a stále (nelegálně) dochází v korelaci s výše popsaným vnímáním hodnot k vraždění dívek a zvýšenému počtu potratů. U západních společností, kde jsou již tyto modely překonané, můžeme konstatovat, že na pohlaví novorozenců nezáleží. Naopak v pozdějším věku jsou ve větším riziku chlapci, zejména ti s věkovým rozpětím od 1 dne do 6 měsíců.52

3. 3. 3. Klasifikace motivů Resnick53 (1970) jako první předložil pět nejčastějších důvodů, proč matky zabíjejí své děti. Uvedená typologie rozlišuje dětská úmrtí a představuje

d´Orbanova studie – Velká Británie, Putkonen – Finsko, Resnick - USA etc. MARKS, Maureen. Infanticide. Psychiatry [online]. 2009, vol. 8, no. 1, s. 11 [cit. 15. 10. 2014]. 53 RESNICK, Phillip J. Murder of the newborn: a psychiatric review of neonaticide. American journal of psychiatry [online]. 1970, vol. 126, no. 10, s. 1416 [cit. 14. 10. 2014]. 51

52

28

koncept, na jehož základě je možné vyčlenit neonaticidium jako zvláštní a samostatnou kategorii.54 I.

První důvod je altruistický. Typickým příkladem je matka, která si hodlá vzít svůj vlastní život a věří, že dítěti s ní bude lépe v nebi než v tomto bezohledném světě anebo dítě reálně či v matčiných představách trpí a ona usmrcení bere jako akt lásky.

II.

Číslem dvě je situace, kdy matka jedná v akutní psychóze. Dítě je zavražděno bez srozumitelných důvodů: např. žena může pod vlivem halucinací uposlechnout hlas přikazující zabíjet.

III.

Za třetí typ můžeme považovat usmrcení jako fatální následek špatného zacházení. Smrt oběti nebývá plánovaná ani očekávaná, ale soustavné zanedbávání, zneužívání či úraz vyústí v tragédii.

IV.

Čtvrtým důvodem je zbavení se nechtěného dítěte, například toho, které se narodilo mimo manželství. Matka vnímá dítě jako překážku.

V.

Poslední kategorii reprezentuje pomsta partnerovi. Typicky, po odhalené nevěře rodič usmrtí dítě, aby partnerovi ublížil.55

VI.

Neonaticidium – nejčastějším motivem pro vraždu dítěte během jeho prvních 24 hodin života není duševní onemocnění, ale prostý fakt, že je nechtěné.56

PORTER, Theresa; GAVIN, Helen. Infanticide and Neonaticide: A Review of 40 Years of Research Literature on Incidence and Causes. Trauma, Violence, & Abuse [online]. 2010, vol. 11, no. 3, s. 106 [cit. 2. 10. 2014]. 55 FRIEDMAN, Susan; CAVNEY, James; RESNICK, Phillip. Mothers Who Kill: Evolutionary Underpinnings and Infanticide Law. Behavioral Sciences and the Law [online]. 2012, no. 30, s. 585-597 [cit. 2. 10. 2014]. 56 Viz níže 54

29

Resnickova příkladu bylo následováno a došlo k tvorbě dalších typologií a klasifikací různých rozsahů dle rozmanitých možností využití. Jmenujme např. D´Orbanovu kategorizaci57, která je spolu s Resnickovou mezinárodně uznávaná a nejznámější, zatímco McKeeho klasifikace58 (2006) se jeví jako velmi užitečná v oblasti forenzní. Guileyardo, Prahlow a Barnard (1999) identifikovali 16 kategorií: altruismus, euthanazie, poporodní duševní onemocnění (postpartum mental disorder), nechtěné dítě (unwanted child), nechtěné těhotenství (unwanted pregnancy), záchvat zuřivosti (angry impulse), pomsta partnerovi, sexuální zneužití, Münchhausenův syndrom v zastoupení59, agresivní dítě (violent child), nedbalost, zanedbávání (negligence, neglect), sadistický trest (sadistic punishment), užívání narkotik (drug abuse), záchvat nemoci (seizure), nevinný přihlížející (innoncent bystander). 60 U uvedených podtypů filicidia byly popsány jejich charakteristické rysy, což může být přínosné při řešení komplikovaných případů. Problémem ovšem zůstávají přesahy jednotlivých kategorií, protože jednotlivé případy mohou vyhovovat více než jedné klasifikaci. Pokud např. žena trpící schizofrenií usmrtí dítě po hádce s jeho otcem, jedná se o případ spadající pod pomstu partnerovi anebo pod duševní onemocnění? Myslím si, že zejména Guileyardova, Prahlowa a Barnardova nebo Resnickova typologie vražd dětí by měla být využívána v praxi s tím, že pro kriminologické a soudně-znalecké účely by bylo vhodné dále rozlišovat, D'ORBAN, P. T., et al. Women who kill their children. The British journal of psychiatry[online]. 1979, vol. 134, no. 6, s. 560-571 [cit. 2. 10. 2014]. 58 MCKEE, Geoffrey R. Why mothers kill: A forensic psychologist's casebook. New York, NY: Oxford University Press, 2006, s. 22 a násl. 59 Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy)je duševní porucha, při které rodinný příslušník (až na výjimky je to matka dítěte) předstírá nebo vytváří cíleně u dítěte skutečné zdravotní poruchy, pro které je pak nutné vyhledat péči zdravotníků. In JANDA, Jan; NESRSTOVÁ, Marie; VONDRÁK, Karel. Münchhausenův syndrom a Münchhausen by proxy syndrome. Lékařské listy [online]. 2003, č. 1. [cit. 10. 10. 2014]. 60 GUILEYARDO, Joseph M.; PRAHLOW, Joseph A.; BARNARD, Jeffrey J. Familial filicide and filicide classification. The American journal of forensic medicine and patology [online]. 1999, vol. 20, no. 3, s. 288 a násl. [cit. 2. 10. 2014]. 57

30

zda se jedná o usmrcení novorozence, nebo staršího dítěte a zda je žena stižena duševní poruchou. Nad to znalost motivů, které vedou k usmrcení dětí, může vyústit k odhalení rizikových faktorů a k ochraně potenciálních dětských obětí. Duševní onemocnění, která propukla po porodu, se nejvíce pojí s altruistickými a akutně psychotickými motivy vražd. Naopak vztah mezi pomstou partnerovi a nechtěným dítětem s poporodní psychózou je nepravděpodobný. 61

3. 3. 5. Homicidální matky Jako příklad matky, která se dopustí neonaticidy mohu uvést kauzu Lindsey Loweové. Dne 11. září 2011 pětadvacetiletá Lindsey porodila v domě svých rodičů dvojčata přímo do toalety. V okamžiku, kdy první dítě začalo křičet, tak dala přes jeho ústa ruku a držela jí tam, dokud dítě neudusila, protože její rodiče nevěděli, že je těhotná a nechtěla, aby se dozvěděli pravdu. To stejné zopakovala s druhým novorozencem a jejich těla skryla v koši na prádlo ve své ložnici. Za dva dny její otec objevil jedno tělíčko a zavolal policii, která ji zatkla v práci na dentální klinice. Lindsey na všechny dotazy vyšetřovatelů odpověděla a k činu se přiznala.62 Studie, zejména americké, ukázaly, že typickou pachatelkou neonaticidia je relativně mladá žena (okolo 20 let, v Evropě v průměru 25 let), která je v okamžiku porodu „single“, bydlí s rodiči, pochází z nižších vrstev společnosti a netrpí závažnými psychickými onemocněními. Otec dítěte se v ženině životě obvykle již nevyskytuje.63 Absence partnera pak FRIEDMAN, Susan Hatters; CAVNEY, James; RESNICK, Phillip J. Mothers Who Kill: Evolutionary Underpinnings and Infanticide Law. Behavioral Sciences & the Law [online]. 2012, vol. 30, no. 5, s. 589 [cit. 4. 10. 2014]. 62 FANNING, Diane. Neonaticide: A Distinct Crime or Just Another Murder?. Forbes.com [online]. publikováno 22. 11. 2011 [cit. 17. 10. 2014]. 63 FRIEDMAN, Susan Hatters; RESNICK, Phillip J. Neonaticide: Phenomenology and considerations for prevention. International Journal of Law and Psychiatry [online]. 2009, vol. 32, no. 1, s. 44 [cit. 20. 10. 2014]. 61

31

může mít důležitý vliv na následné skrývání těhotenství a nedostatečnou prenatální péči. Autoři finsko-rakouské studie tento poznatek vyvracejí a uvádí, že více jak polovina pachatelek měla stabilní vztah. Rizikovým faktorem se naopak staly obavy z opuštění partnerem, pokud by se dozvěděl o těhotenství a rovněž strach z reakcí okolí.64 Infanticidum je naproti tomu pácháno zralejšími ženami, které se věnují celodenní péči o dítě a jeho spáchání pramení z nejrůznějších motivů, které mohou být vyvolány celou škálou stresorů od chudoby, pocitu sociální izolace až k násilí. Tyto ženy častěji trpí duševními poruchami, zejména depresemi a psychózou.

3. 3. 6. Skrývání a popírání těhotenství Typickým znakem, který odlišuje zabití novorozence od staršího dítěte, je matčino utajování těhotenství a následně i samotného porodu.65 V odborné literatuře se vyskytují zdánlivě stejné pojmy negation of pregnancy (negace těhotenství), denial (popření) a concealment (skrývání, utajování), ale je vhodné mezi nimi činit rozdíly. Negace těhotenství v sobě zahrnuje 2 podkategorie, a to již zmiňovaný fenomén popření a utajování jiného stavu.66 Popření

těhotenství,

tedy

soustavné

selhávání

v rozpoznání

těhotenských příznaků se odlišuje od soustavného lhaní a utajování 64AMON,

Sabine; PUTKONEN, Hanna; WEIZMANN-HENELIUS, Ghitta, P. ALMIRON, Maria; FORMANN, Anton K.; VORACEK, Martin; ERONEN, Markku; YOURSTONE, Jenny; FRIEDRICH, Max; KLIER, Claudia M. Potential predictors in neonaticide: the impact of the circumstances of pregnancy. Archives of Women's Mental Health [online]. 2012, vol. 15, no. 3, s. 170 [cit. 19. 10. 2014]. 65 DRESCHER-BURKE, K.; KRALL, J.; PENICK, A. Discarded infants and neonaticide: A review of the literature. National Abandoned Infants Assistance Resource Center [online]. 2004, s. 5 [cit. 19. 10. 2014]. 66 AMON, Sabine; PUTKONEN, Hanna; WEIZMANN-HENELIUS, Ghitta, P. ALMIRON, Maria; FORMANN, Anton K.; VORACEK, Martin; ERONEN, Markku; YOURSTONE, Jenny; FRIEDRICH, Max; KLIER, Claudia M. Potential predictors in neonaticide: the impact of the circumstances of pregnancy. Archives of Women's Mental Health [online]. 2012, vol. 15, no. 3, s. 171 [cit. 19. 10. 2014].

32

gravidity. Ženy prožívající emoční popření po rozumové stránce ví o tom, že čekají dítě, ale dále jednají, přemýšlejí a cítí se tak, jako by gravidní nebyly. Určité procento žen popírá těhotenství kvůli psychóze. Jedná se především o schizofreničky a ženy, které již o dítě přišly. 67 Spousty žen se hájí tím, že netušily, že jsou v očekávání. Je tedy možné, aby žena skutečně nevěděla o svém těhotenství? Odborníci tvrdí, že ano, ale tzv. „pervasive denial“ se vyskytuje velice vzácně, asi v 1 případě z 2500 těhotenství.68 Faktem zůstává, že mnoho dívek a žen, které se následně dopustí zločinu na svém dítěti, těhotenství celých 9 měsíců skrývá a to hlavně před rodiči, ale podle Beyerové et al. v 83% případů ví o ženině těhotenství alespoň jedna další osoba.69 Otázka, zda žena o svém těhotenství věděla, může být významná v soudním řízení. Zejména v devátém měsíci těhotenství se na ženském těle projevují rozličné symptomy jako váhový přírůstek na velmi příznačném místě, amenorea, pohyby plodu, tudíž se zdá jako nepravděpodobné, že by žena mohla zůstat netečná a neuvědomovat si svůj stav. Z různých studií70 vyplývá, že zhruba polovina pachatelek neonaticidia již předtím těhotná byla, z čehož můžeme usuzovat, že znaly fyzické projevy těhotenství, což logicky vyvrací jejich možný argument o jeho nevědomosti. Popsané chování tedy ukazuje na vědomé skrývání.

FRIEDMAN, Susan Hatters; RESNICK, Phillip J. Neonaticide: Phenomenology and considerations for prevention. International Journal of Law and Psychiatry [online]. 2009, vol. 32, no. 1, s. 45 [cit. 20. 10. 2014]. 68 PORTER, Theresa; GAVIN, Helen. Infanticide and Neonaticide: A Review of 40 Years of Research Literature on Incidence and Causes. Trauma, Violence, & Abuse [online]. 2010, vol. 11, no. 3, s. 99-112 [cit. 20. 10. 2014]. 69 BEYER, Kristen; MACK, Shannon McAuliffe; SHELTON, Joy Lynn. Investigative analysis of neonaticide an exploratory study. Criminal Justice and Behavior [online]. 2008, vol. 35, no. 4, s. 527 [cit. 19. 9. 2014]. 70 WESSEL, Jens; ENDRIKAT, Jan; BUSCHER, Ulrich. "Frequency of denial of pregnancy: results and epidemiological significance of a 1-year prospective study in Berlin." Acta Obstetricia Et Gynecologica Scandinavica [online]. 2002, vol. 81, no. 11 , s. 1026 [cit. 19. 10. 2014]. 67

33

Pokud by žena skutečně nevěděla o tom, že čeká dítě a najednou začala rodit, očekávaná reakce by byla přivolání nějaké pomoci. Dokonce i v případě, že by se mylně domnívala o porození mrtvého dítěte se zbavení těla, např. zabalením do igelitu a umístěním do odpadků, namísto přivolání pomoci, jeví jako minimálně velice nestandardní chování a nasvědčuje spáchání trestného činu.

3. 3. 7. Cesta k neonaticidiu Velmi málo výzkumů se věnuje životu pachatelek před samotným činem. Studie Rileyové z roku 2005 na základě rozhovorů s ženami odsouzenými za neonaticidium vcelku detailně vykresluje individuální, rodinné a sociální faktory, které ženy ovlivňovaly a vyústily až v usmrcení dítěte. Vše začíná zjištěním neplánovaného a nechtěného početí. Ženy v souvislosti s otěhotněním obvykle popisovaly pocity 1) ochromujícího strachu následované 2) skrýváním těhotenství, 3) emocionální izolací, 4) popíráním, 5) disociací, 6) panikou a vše bylo završeno 7) homicidiem. 71 Strach a obavy spojené s pocity studu a provinění se jeví jako výrazný prvek v příčinách, které vedou až ke spáchání neonaticidia. V dnešní společnosti, které je více uvolněná, tolerantní se zdá být již nepravděpodobný strach z toho mít dítě zrozené mimo manželství, ale v některých (např. přísně katolických) zemích a na venkově mohou tyto představy přetrvávat. Naopak argument pachatelek obav z reakcí rodičů, pokud by přišli na dceřino těhotenství, se mi jeví jako opodstatněný. Následně se ženy uchylují ke skrývání fyzických projevů těhotenství, což zahrnuje oblékání volných, plandavých oděvů, snižování návštěv a společenské interakce s okolím a uzavírání se ve svých ložnicích. Úmyslná

RILEY, Lara. "Neonaticide: A Grounded Theory Study." Journal Of Human Behavior In The Social Environment [online]. 2005, vol. 12, no. 4. s. 3 [cit. 19. 9. 2014]. 71

34

izolace může samozřejmě vyústit až k emocionálnímu osamění a k nedůvěře vůči ostatním lidem. Autorka výzkumu dochází k závěru, že zjištěné konzistentní behaviorální

vzorce

a

psychosociální

reakce

podporují

premisu

„posuzování neonaticidia jako impulzivní reakce reflektující duševní stav ženy, jejíž energie celé měsíce směřovala k ukrývání těhotenství před světem, spíše než k promyšlenému násilnickému činu proti dítěti.“72 Tato studie ukazuje, že obecně ženy různého věku, procházející odlišnými životními situacemi, bez kriminální minulosti jsou schopné dopustit se vražedného aktu jako odezvy na rozporuplné těhotenství, emocionální izolaci a neschopnosti si efektivně poradit.

3. 4. Pohled forenzní Z pohledu soudně-lékařského vyvěrá několik otázek, které je nutné zodpovědět. Jednalo se o novorozence nebo starší dítě? Pokud ano, narodil se živý? Byl dostatečně vyvinutý? Vyskytují se zranění způsobená porodem? Co bylo příčinou smrti a s tím spojená otázka jakým způsobem k usmrcení došlo?73 Vzhledem k tomu, že vraždy se dá dopustit pouze na živém předmětu útoku, je nezbytné, aby dítě bylo schopné přinejmenším po určitou

dobu

mimoděložního

života,

který

nelze

zaměňovat

s

RILEY, Lara. "Neonaticide: A Grounded Theory Study." Journal Of Human Behavior In The Social Environment [online]. 2005, vol. 12, no. 4. s. 1 [cit. 19. 9. 2014]. 73 SCHULTE, Babette; ROTHSCHILD, Markus A.; VENNEMANN, Mechtild; BANASCHAK, Sibylle. Examination of (suspected) neonaticides in Germany: a critical report on a comparative study. International Journal of Legal Medicine [online]. 2013, vol. 127, no. 3, s. 621 [cit. 12. 9. 2014]. 72

35

životaschopností.

74

Jinými slovy, živě narozené dítě nemusí být

životaschopné. Podle Světové zdravotnické organizace se narození živého jedince definuje jako: „úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matčina −bez ohledu na délku těhotenství − jestliže plod po narození dýchá nebo projevuje jiné známky života, jako srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo nesporný pohyb kosterního svalstva, ať už pupečník byl či nebyl přerušen nebo placenta připojena. Každý plod při takovém porodu se považuje za živě narozené dítě.“75 Česká legislativa momentálně explicitní definici neobsahuje.76 K prokázání živě narozeného dítěte se užívají různorodé hydrostatické testy, zejména plovací zkouška plic. Plovací zkouška žaludku a střev slouží k určení doby, po kterou novorozenec žil.77 Soudní lékaři se nezřídka potýkají s velkými komplikacemi. Kvůli častým porodům dítěte přímo do toalety je čistý čas mezi jeho vypuzením a ponořením do vody v toaletní míse je tak krátký, že neumožňuje naplnění plic vzduchem a nemůže dojít ani k proniknutí vzduchu do trávicí

ŠTEFAN, Jiří; MACH, Jan. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, s. 150. ISBN 8024709317. 75WHO. International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems: 10th Revision [online]. 2010 [cit. 4. 9. 2014]. 76 Vyhláška č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, která byla v roce 2012 zrušena vymezovala předmětné pojmy následovně: „Narozením živého dítěte se rozumí jeho úplné vypuzení nebo vynětí z těla matčina, jestliže dítě projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost a) 500 g a vyšší anebo b) nižší než 500 g, přežije-li 24 hodin po porodu. Známkami života se rozumějí dech nebo akce srdeční nebo pulsace pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva, i když pupečník nebyl přerušen nebo placenta nebyla porozena.“ 77 SCHULTE, Babette; ROTHSCHILD, Markus A.; VENNEMANN, Mechtild; BANASCHAK, Sibylle. Examination of (suspected) neonaticides in Germany: a critical report on a comparative study. International Journal of Legal Medicine [online]. 2013, vol. 127, no. 3, s. 622 [cit. 13. 10. 2014]. 74

36

soustavy. Dále nálezy těl v silném stupni rozkladu, případně již pouhé kosterní pozůstatky, velice stěžují prokázaní, že dítě po porodu žilo.78

3. 4. 1. Způsoby usmrcení a použité prostředky Smrt dítěte bývá způsobená především omisivním jednáním, tedy nečinností. Po porodu žena nechá dítě například ležet na studené zemi anebo jej vědomě položí obličejem na polštář. Štefan uvádí, že matky se následně při vyšetřování snaží obhájit tím, že po namáhavém porodu usnuly, ztratily vědomí nebo omdlely a z toho důvodu nemohly dítěti poskytnout potřebnou pomoc. Někdy pachatelky tvrdí, že se novorozenec nehýbal, nekřičel a tak se domnívaly, že se narodil mrtvý. 79 Jinak se matky nejčastěji uchylují k udušení případně k utopení.80 Někteří jedinci jsou zavražděni uškrcením, poraněním hlavy, pobodáním a bohužel se objevily i případy použití mnohem brutálnějších, až nepochopitelných metod.81 Studie 45 skotských matek, které zavraždily svá novorozeňata, prokázala, že v 77 % případů bylo k ukončení života užito „non-wounding violence“, volně přeloženo jako prostředky, které nezpůsobují zjevná poranění, převážně udušení nebo utopení.82 Obecně se tedy dá shrnout, že volí méně násilnické metody.

SHELTON, Joy Lynn; COREY, Tracey; DONALDSON, William H.; DENNISON, Emily Hemberger. Neonaticide: A Comprehensive Review of Investigative and Pathologic Aspects of 55 Cases. Journal of Family Violence [online]. 2011, vol. 26, no. 4, s. 265 [cit. 12. 9. 2014]. 79 ŠTEFAN, Jiří; MACH, Jan. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, s. 151. 80 FRIEDMAN, Susan; CAVNEY, James; RESNICK, Phillip. Mothers Who Kill: Evolutionary Underpinnings and Infanticide Law. Behavioral Sciences and the Law [online]. 2012, vol. 30, no 5, s. 590 [cit. 12. 9. 2014]. 81 Lee, A. W.; Li, C. H.; Kwong, N. S.; So, K. T. Neonaticide, newborn abandonment, and denial of pregnancy - Newborn victimisation associated with unwanted motherhood. Hong Kong Medical Journal [online]. 2006, vol. 12, no. 1, s. 63[cit. 1. 10. 2014]. 82 MARKS, M. N.; KUMAR, R. Infanticide in Scotland. Medicine, Science and the Law [online]. 1996, vol. 36, no. 4, s. 301 [cit. 13. 9. 2014]. 78

37

Pro srovnání, matky, které zabijí dítě starší jednoho roku, užívají ve svých činech více agresivity. Např. s dítětem třesou, hodí ho na zem, udeří, zardousí, otráví nebo pobodají. Může to být způsobeno hlavně skutečností, že tím jak dítě stárne, je zapotřebí vyvinout větší sílu k jeho zabití. 83 Mezi nejčastější nástroje, které slouží k usmrcení lze zahrnout matčiny vlastní ruce, tašky, ručníky, krabice a vodu z toalety.84 Z podaného výčtu lze usuzovat, že se jedná o nástroje, které jsou v blízkém dosahu rodičky. Ve srovnání s muži ženy používají své ruce jako smrtící nástroj mnohem častěji než střelné zbraně.85

3. 4. 2. Místo porodu Drtivá většina žen, které se dopustí neonaticidia nepřivádí dítě na svět v nemocnici, ani s pomocí porodní asistenky; u jejich porodu nebývá nikdo přítomen a ženy bývají odkázány v tak komplikované situaci samy na sebe. Porod se obvykle odehrává v domácím prostředí a nezřídka jsou v domě přítomny další osoby, které nemají tušení, co se v jejich blízkosti odehrává. Odkazem na americkou studii je nejběžnějším místem porodu koupelna. Z 55 případů vražd novorozenců se objevila v 36 případech, což odpovídá 65 %, s tím, že v 22 případech bylo dítě porozeno přímo do klozetu (61%), v 6 případech (17%) do vany/sprchy a u zbytku (22%) se přesnou lokaci v koupelně nepodařilo zjistit. Když ženy nerodily

MCKEE, Amy; EGAN, Vincent. A case series of twenty one maternal filicides in the UK. Child Abuse & Neglect [online]. 2013, vol. 37, no. 10, s. 754 [cit. 12. 9. 2014]. 84 SCHULTE, Babette; ROTHSCHILD, Markus A.; VENNEMANN, Mechtild; BANASCHAK, Sibylle. Examination of (suspected) neonaticides in Germany: a critical report on a comparative study. International Journal of Legal Medicine [online]. 2013, vol. 127, no. 3, s. 622 [cit. 12. 9. 2014]. 85 PORTER, Theresa; GAVIN, Helen. Infanticide and Neonaticide: A Review of 40 Years of Research Literature on Incidence and Causes. Trauma, Violence, & Abuse [online]. 2010, vol. 11, no. 3, s. 110 [cit. 12. 10. 2014]. 83

38

v koupelně, tak se nejčastěji uchýlily do jiné místnosti ve svém obydlí, v minimu případů do motelu/hotelu či kůlny.86 I když je s neonaticidiem spojována nechtěnost dítěte, studie Mckee a Egana provedená na vzorku 21 britských pachatelek tohoto trestného činu ukázala, že některé ze zkoumaných matek si chtěly své dítě ponechat, ale vzhledem k okolnostem věřili, že stát se matkou je pro ně nemožné. Dokonce byly nalezeny jasné důkazy mateřské péče a soucitného zacházení s tělem, o čemž svědčí i místa nálezu dětí. Pro tento typ pachatelek je příznačná neochota rozloučit se s dítětem, přestože je již po smrti, pořizování jeho fotografií nebo navštěvování místa s jeho ostatky. U druhé skupiny pachatelek se mateřské pouto neprojevuje a zřejmě i z tohoto důvodu volí častěji k usmrcení prostředky zahrnující větší míru násilí a mrtvá těla nechávají mezi odpadky nebo hází do řeky.87 Lze shrnout, že pro obě skupiny je příznačné, že stejně tak, jako skrývají své těhotenství, pokoušejí se skrýt i těla a vcelku dle předpokladu nikomu o smrti dítěte neřeknou.

3. 5. Pohled právní Jako první vznikla zvláštní právní úprava věnující se usmrcení novorozeného dítěte matkou ve Velké Británii. Infanticide Act z roku 1922 byl následně v roce 1938 změněn tak, že skutková podstata dopadá nejen na usmrcení novorozence, ale rozšiřuje se na dítě do jednoho roku života:

SHELTON, Joy Lynn; COREY, Tracey; DONALDSON, William H.; DENNISON, Emily Hemberger. Neonaticide: A Comprehensive Review of Investigative and Pathologic Aspects of 55 Cases. Journal of Family Violence [online]. 2011, vol. 26, no. 4, s. 267 [cit. 23. 10. 2014]. 87 MCKEE, Amy; EGAN, Vincent. A case series of twenty one maternal filicides in the UK. Child Abuse & Neglect [online]. 2013, vol. 37, no. 10, s. 757 [cit. 12. 9. 2014]. 86

39

„Where a woman by any wilful act or omission causes the death of her child being a child under the age of twelve months, but at the time of the act or omission the balance of her mind was disturbed by reason of her not having fully recovered from the effect of giving birth to the child or by reason of the effect of lactation consequent … the offence would have amounted to murder, she shall be guilty of felony, to wit of infanticide, and may for such offence be dealt with and punished as if she had been guilty of the offence of manslaughter of the child.“88

Britský zákon byl inspirací a sloužil jako modelový příklad pro tvorbu desítek obdobných právních úprav v dalších zemích, především západního světa, jako je Česká republika, Finsko, Německo, Kanada, ale lze je vysledovat i v Bolívii, Ázerbájdžánu, Kazachstánu, Hong-kongu i na Bahamách a Barbadosu. Naopak v USA a Skotsku speciální legislativu postrádají a ženy jsou souzeny dle homicidálních zákonů. Z výše uvedeného zákonného textu můžeme vysledovat nosnou ideu zohlednění porodu, jakožto okolnosti, která může mít (dle tehdejších poznatků medicíny) destabilizující dopad na psychiku matky. Požadavky zákona kladené na „disturbed balance of mind“, tedy na momentálně špatný psychický stav matky nejsou tak přísné, mohou mít tedy nižší standart než znaky, které musí být naplněny, aby se jednalo o stav nepříčetnosti (abnormality of mind).89 Tresty za infanticidium jsou podobné spíše trestům za zabití, než za vraždu, což umožňuje, a zejména před zrušením trestu smrti umožňovalo zamezit věšení zoufalých žen,

88Infanticide

Act 1938. Legislation.gov.uk. [online]. [cit. 12. 9. 2014]. MALMQUIST, Carl P. Infanticide/neonaticide: The outlier situation in the United States. Aggression and violent behavior [online]. 2013, vol. 18. no. 3, s. 402 [cit. 14. 10. 2014]. 89

40

které zabily své děti.90 Odsouzené ženy nejčastěji nastupují k probaci nebo k psychiatrickému léčení. Ve většině západních zemí lze dojít k závěru, že čím mladší oběť, tím je větší šance, že čin bude přičítán nějaké formě psychického onemocnění/poruše a pachatelka bude odsouzena za méně závažný zločin a dostane nižší trest.

3. 5. 1. Kritika legislativy Infanticide Act byl kritizován obzvláště kvůli odkazu na vliv laktace. Obecně se mezi právníky objevují i názory vyjadřující pochybnosti vztahující se k platnosti vědeckých základů, na kterých infanticidní doktrína stojí a dokonce některé současné výzkumy popírají zhoršené duševní rozpoložení matky spojené s porodem nebo spojení s laktací.91 Například také Resnick má ze svého lékařského pohledu za překonanou tezi, že ženské chování ovlivňují hormonální změny a stav vyvolaný porodem. I přes rozeznání již neplatných biologických premis obhájci infanticidního práva trvají na tom, že minimálně psychosociální stresory ovlivňující matky, které zabily své dítě, by měly být zohledněny jakožto polehčující faktory. Zastánci zrušení tohoto druhu zákona argumentují tím, že podporuje toleranci k vraždění dětí. Jiní naopak tvrdí, že je nutné přesně zjistit a stanovit podmínky, za kterých by daný případ byl posouzen jako vražda, zabití anebo infanticidium.92 Z různých vědeckých kruhů také zaznívá kritika na sexistickou povahu této legislativy. Pokud je opodstatněnost (ve smyslu změněného psychického stavu ženy) speciální právní úpravy sporná, jakou váhu tedy mají důkazy

90

LOUGHNAN, Arlie. The ‘strange’case of the infanticide doctrine. Oxford Journal of Legal Studies [online]. 2012, vol. 32, no. 4, s. 705-706 [cit. 8. 10. 2014]. 92 SPINELLI, Margaret G. Infanticide: contrasting views. Archives of Women’s Mental Health [online]. 2005, vol. 8, no. 1, s. 19 [cit. 9. 10. 2014]. 91

41

podávané experty, respektive soudními znalci? Jak velký vliv by měly mít na rozhodování konkrétního případu? Právě na základě znaleckých posudků je matkám, které zabily své dítě, připisováno zvláštní, privilegované postavení v rámci trestního práva a procesu. Jsou vykresleny jako abnormální, patologické subjekty jednající v poruše nebo rozrušení. Slovy Alana Norrieho, psychiatrie se stala prostředkem, který určil hranice soucitu v rámci (korekce) právních pravidel.93 Zejména v souvislosti se spácháním trestného činu jako je vražda novorozeného dítěte se tato varianta nabízí jako vhodné řešení, pokud popřeme vliv porodu a s ním spojených fyziologických změn na jednání ženy, jakožto „polehčující okolnost“. Domnívám se, že oddělením neonaticidia/infanticidia od vraždy odkazem na termíny lékařské vědy se právu podařilo udržet obecný represivní postoj k především sociálnímu problému a zároveň ho skloubit s projevením soucitu a porozumění v konkrétních případech.

LOUGHNAN, Arlie. The ‘strange’case of the infanticide doctrine. Oxford Journal of Legal Studies [online]. 2012, vol. 32, no. 4, s. 706 [cit. 8. 10. 2014]. 93

42

4. VRAŽDA NOVOROZENÉHO DÍTĚTE MATKOU Skutková podstata trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou zakotvená v § 142 trestního zákoníku zní: „Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.“94

4. 1. Pachatelka Z dikce zákona vyplývá, že pachatelem předmětného trestného činu může být pouze tzv. konkrétní subjekt, tedy žena, biologická matka, která dítě porodila.95 Jedná se o jediný trestný čin, u kterého záleží na pohlaví pachatele. Zajímavé by mohlo být řešení této otázky v souvislosti se surogačním mateřstvím. Např. v americkém Texasu, kde je po splnění zákonných podmínek podepsána surogační smlouva, se rovnou po porodu dítěte stávají rodiči žena a muž z neplodného páru a není třeba adopce.96 Mohla by se na náhradní matku vztahovat infanticidní ustanovení, když podle práva je matkou a osobou zapsanou v matrice žena, která poskytla vajíčka? Mohla by být pachatelkou žena, která dítě neporodila? Zejména v zahraniční literatuře lze často vysledovat od feministicky vyhraněných autorů kritiku takto postaveného znění, tedy zohledňujícího ženy jako slabé a vyvolávající představu, že je pro ně nutné vytvořit legislativní výjimky, protože nejsou nadány stejnou mírou sebeovládání jako muži. S tímto argumentem se osobně neztotožňuji. § 142 zákona 40/2009 Sb. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 487. 96 Surrogacy Texas. Sharedconception.com. [online]. 2014 [cit. 8. 10. 2014]. 94 95

43

U názorů na sexistické pojetí práva je nutné se vypořádat s věkem dítěte. O diskriminaci mužů se v českém pojetí jednat nemůže kvůli vazbě na stav rozrušení vyvolaný porodem, tedy zohlednění biologických procesů, které (možná) ovlivňují matčino jednání, a to z prostého fyziologického faktu, že muži rodit děti nemohou. Pokud by se právní úprava vztahovala na starší děti, lze připustit, že není zcela spravedlivé dělat rozdíly mezi matkou a otcem v případech kdy se například otec sám věnuje celodenní péči o dítě a působí na něj stejné stresové faktory. Zde bych se přikláněla spíše k aplikaci silného rozrušení z omluvitelné pohnutky tak, jak je nastaveno u trestného činu zabití.

4. 2. Statistické údaje o pachatelkách V České republice došlo ke zpracování pouze jedné sociologickokriminalistické studie věnující se usmrcování novorozenců jejich matkami zasahující období let 1993 - 2002. Autoři zjistili, že průměrný věk pachatelek trestného činu dle § 142 v ČR je 26,3 let. 75% rodiček nedosahovalo v době usmrcení dítěte 30 let, v kategorii do 25 let jich můžeme nalézt celých 53 %, což zcela koresponduje s poznatky a zjištěními ze zahraničí, že se tohoto trestného činu dopouštějí velmi mladé ženy stejného věkového rozpětí.97 Co se týče rodinného stavu, tak 44% žen bylo svobodných, 40% vdaných a 16% náleželo mezi rozvedené. Přednesená data také korespondují s celosvětovým trendem. Bohužel z výše uvedeného nelze zjistit a ani jiným způsobem dohledat, zda pachatelky v době těhotenství a spáchání skutku žily s otcem dítěte nebo s jiným mužem, což by následně

JÍRA, Václav; VOREL, František; VELEMÍNSKÝ, Miloš. Vraždy novorozenců v České republice a psychosociální stav jejich matek. Prevence otrav, úrazů a násilí [online]. 2005, roč. 1, č. 1., s. 38 [cit. 17. 10. 2014]. 97

44

umožnilo ověřit hypotézu, zda je jedním ze stresorů působících na ženu nepřítomnost partnera anebo naopak snaha o jeho udržení.98 Ohledně zaměstnanosti, 49 % stíhaných matek práci mělo, 37% bylo nezaměstnaných a 14% studovalo.99 Jako velký nedostatek vidím skutečnost, že nejsou k dispozici údaje o tom, v jakém počtu ženy a dívky v České republice svá těhotenství skrývaly. Autoři studie nicméně uvádějí, že ve skupině studentek ve věku od 17-21 let docházelo k ukrývání gravidity před vrstevníky i rodinou, k absenci prenatální péče a k znatelné lehkovážnosti. Studentky byly přesvědčeny, že se problém sám nějak vyřeší. U zbytkové kategorie lze vypozorovat návštěvy gynekologa a žádosti o podstoupení (pozdních, již neproveditelných) interrupcí. 100 Analyzovaný trestný čin se zdá být v západních společnostech homogenní. V drtivé většině případů se k němu uchýlí matky stejného věku, s podobnými sociálními obtížemi volíce smrt novorozence jako východisko ze své svízelné životní situace.

4. 3. Rozrušení způsobené porodem Trestní zákoník vyžaduje spolu s úmyslem, který musí směřovat k usmrcení novorozence, také matčino silné rozrušení způsobené porodem.101 Vrchní soud v Olomouci uvedený pojem vyložil jako „mimořádný individuální psychický stav rodičky, spočívající v jejím výjimečném rozpoložení, které má původ v porodem vyvolaných fyziologických procesech, jež oslabuje její vůli a odolnost vůči vnějším i tamtéž tamtéž 100 JÍRA, Václav; VOREL, František; VELEMÍNSKÝ, Miloš. Vraždy novorozenců v České republice a psychosociální stav jejich matek. Prevence otrav, úrazů a násilí [online]. 2005, roč. 1, č. 1., s. 40-41 [cit. 17. 10. 2014]. 101 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 487. 98 99

45

vnitřním podnětům a ve svém důsledku tak brání plnému rozvinutí mateřského pudu. Tento specifický psychický stav však nelze ztotožňovat s charakteristickým stavem rodičky z pohledu lékařského (porodnického), vyplývajícím toliko z běžných okolností samotného porodu“102. Rozrušení tedy musí mít vyšší intenzitu než je obvyklé u průměrné ženy, která přivádí dítě na svět v podobných podmínkách a musí vyvěrat z porodu, tedy z biologických a ne z jiných příčin, jakými by mohly být např. obavy před následky.103 Vyšší míra rozrušení tedy může nastoupit při komplikovaném porodu doprovázeném enormními bolestmi, nutné je hledět i na subjektivní vnímání nebezpečí, práh bolesti i vyčerpanost. Soudní znalec z oboru porodník by měl vzít do úvahy nejenom zmiňované okolnosti, ale i psychické rozpoložení matky a vlivy, které mohou působit na její duševní stav. Právě mimořádný psychický stav vyvolaný fyziologickými změnami je hlavním důvodem legislativní shovívavosti s k matkám, co usmrtí své novorozeně. Musím si tedy klást otázku, zda je tato shovívavost oprávněná? Vzhledem k analýze podané výše je zřejmé, že infanticidní legislativa má již téměř stoleté kořeny založené na poznatcích tehdejší vědy. Souhlasím s názorem, že biologický koncept, který se opírá o vliv hormonů, fyziologických změn a laktace na vznik psychického rozrušení je překonaný a vyvrácený. Laktační psychóza, jak se dříve souhrnně říkalo dnešní poporodní depresi a poporodní psychóze, se projevuje až s určitým časovým odstupem od porodu a bývá dávána do kontextu se smrtí starších

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 5 To 74/2003. KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 141. 102 103

46

dětí.104 Silná bolest, obavy, únava porod dítěte ve většině případů doprovází, ale matky se k zabíjení svých dětí neuchylují. Pokud tyto faktory spojíme se skrýváním těhotenství, nezájmem o dítě a strachem z reakcí okolí, mohli bychom zkratkovité jednání vedoucí k úmrtí dítěte částečně omluvit.

4. 4. Fenomén času Časový

úsek

ohraničený

slovy

zákonodárce

-

při

porodu

nebo

bezprostředně po něm - je kratší než, než zmiňovaných 24 hodin u obecné definice neonaticidia, pokud by se tedy nejednalo v individuálním případě o velmi pomalý a komplikovaný porod, ale ani tato možnost se nedá vyloučit. Ve srovnání se zahraniční právní úpravou, například s již zmiňovanou britskou, která umožňuje subsumovat pod infanticidium zabití dítěte až do jeho 12 měsíců se v ČR mohou matky dopustit takto kvalifikovaného trestného činu na dítěti, které bude staré (obvykle) nanejvýš pár hodin. V tuzemské právní úpravě se mezi odbornou veřejností jeví jako nejrozpornější určení běhu času, respektive okamžiku, od kterého se může žena dopustit trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou, což nutně souvisí s otázkou, od jakého okamžiku můžeme dítě považovat za člověka a kdy je ještě plodem. Osobně se přikláním k názoru, že není nutné, aby se dítě zcela oddělilo od matky a nadechlo. Myslím si, že hmotným předmětem útoku se stává již v okamžiku, kdy se začne vyčleňovat z matčina těla, tedy když se

Srovnej FRIEDMAN, Susan Hatters; CAVNEY, James; RESNICK, Phillip J. Mothers Who Kill: Evolutionary Underpinnings and Infanticide Law. Behavioral Sciences & the Law. 2012, vol. 30, no. 5, s. 585-597; PARFITT, Ylva; AYERS Susan. TRANSITION TO PARENTHOOD AND MENTAL HEALTH IN FIRST-TIME PARENTS. Infant Mental Health Journal. 2014, vol. 35, issue 3, s. 263-273. 104

47

začne prořezávat hlavička nebo jiná vedoucí část dítěte.105 Důvodným a silným argumentem se stává fakt, že již v tomto okamžiku může matka na dítě fyzicky působit.

4. 5. Policejní statistika vraždy novorozeného dítěte matkou Index Rok

Počet

Počet

Počet

Počet

viktimizace

zjištěných

objasněných

objasněných

narozených v

na 100 tis. narozených

případů

případů v %

tisících106

1994

případů 4

3

75%

106,6

3,97

1995

3

3

100 %

96,1

3,12

1996

4

2

50 %

90,4

4,42

1997

3

3

100 %

90,6

3,31

1998

1

1

100 %

90,6

1,1

1999

4

4

100 %

89,4

4,47

2000

6

5

83 %

90,9

6,6

2001

1

1

100 %

90,7

1,1

2002

1

1

100 %

92,7

1,07

2004

0

0

-

97,6

-

2005

0

0

-

102,2

-

2006

2

2

100 %

105,8

1,89

2007

0

0

-

114,6

-

2008

1

0

0%

119,6

0,83

2009

1

0

0%

118,4

0,84

2010

1

1

100 %

117,1

0,86

2011

1

1

100 %

108,6

0,92

2012

1

1

100 %

108,6

0,92

2013

1

1

100 %

106,7

0,93

IX/2014

1

0

0%

-

-

CELKEM

39

30

-

1846,6

-

Průměr

-

-

76,92 %

97,2

1,86 107

KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 142. 106 Vybrané demografické údaje v České republice. Český statistický úřad [online]. 107 Statistické přehledy kriminality. Policejní prezidium ČR [online]. 105

48

Tabulka ukazuje vývoj výskytu trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou v České republice za posledních dvacet let tak, jak ji zaznamenaly statistiky Policie ČR. Z dat v prvním sloupci můžeme usuzovat na klesající tendenci v páchání tohoto trestného činu, ale můžeme jej vyložit i nízkým počtem nálezu těl obětí. S ohledem na povahu analyzované trestné činnosti je téměř jistá vysoká latence, tudíž prevalenci daného jevu je velmi obtížné předpovědět nebo určit. Téměř s jistou se dá prohlásit, že výskyt je mnohonásobně vyšší, než ukazují statistická čísla. Z policií odhalených případů lze vysledovat poměrně vysokou míru objasněnosti dosahující téměř 77%. Poslední sloupec tabulky ukazuje, kolik ze 100 tisíc narozených dětí se jich za daný rok stalo obětí zjištěného trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou. Vzhledem k tomu, že se každoroční natalita v České republice pohybuje okolo 100 tisíc dětí a průměrný index viktimizace za posledních 20 let jsou zhruba 2 případy ročně, můžeme uzavřít, že riziko novorozence, že se stane obětí své matky, postihuje jednoho z 50 000. (Index viktimizace jsem vytvořila analogicky dle vzorce, kterým se vypočítává index zločinnosti. Právě na základě indexovaných dat se dají relevantně srovnávat data se zahraničními zeměmi.)

49

5. PREVENCE V souvislosti s usmrcením dítěte jeho rodičem dochází nejenom k porušení formálních právních norem, ale i k narušení neformálních očekávání, k prolomení norem sociálních. Je tedy žádoucí tento jev nejen popsat a pochopit, ale pokusit se najít prostředky prevence. U neonaticida je nutné klást důraz na kontracepci, protože většina žen, které spáchaly vraždu novorozence, se žádným způsobem před početím nechránila.108 Různé antikoncepční prostředky jsou kromě sexuální abstinence tím nejúčinnějším preventivním nástrojem. Je až zarážející, že v dnešní moderní době, kdy je na trhu obrovský výběr dostupné antikoncepce a o sexuálních tématech se veřejně otevřeně hovoří, se vysoké procento populace nijak před nechtěným početím nechrání. Sexuální výchova mladých dívek a speciální informace předávané o tomto tématu rodičům, školním sestrám, v českém případě výchovným poradcům by mohla působit jako účinná forma prevence na skupinu mladších pachatelek. Preventivně mohou také působit státní orgány, pokud budou úspěšné v odhalování těchto trestných činů. Orgány činné v trestním řízení by měly být upozorněny na možnost spáchání trestného činu nejenom v případě nálezu mrtvého těla, ale i v případě, pokud se žena dostaví do nemocnice k ošetření se silným krvácením, přičemž je zřejmé, že nedávno bez lékařské pomoci porodila a dítě u sebe nemá, nezajímá se o něj.109

VELLUT, Natacha; COOK, Jon; TURSZ, Anne. Analysis of the relationship between neonaticide and denial of pregnancy using data from judicial files. Child Abuse & Neglect. 2012, č. 36, str. 556. 109 SHELTON, Joy Lynn; COREY, Tracey; DONALDSON, William H.; DENNISON, Emily Hemberger. Neonaticide: A Comprehensive Review of Investigative and Pathologic Aspects of 55 Cases. Journal of Family Violence [online]. 2011, vol. 26, no. 4, s. 275 [cit. 25. 10. 2014]. 108

50

5. 1. Anonymní odložení dítěte V souvislosti s prevencí vražd novorozenců nelze nezmínit mediálně diskutovanou problematiku anonymního odkládání dětí. V současné době můžeme rozlišovat mezi odložením dítěte v tzv. bezpečném útočišti anebo v baby-boxu.

5. 1. 1. Bezpečná útočiště Na počátku milénia došlo ve Spojených státech amerických k uzákonění tzv. Infant Safe Haven laws, jakožto reakce na bouřlivě medializované nálezy mrtvých a opuštěných dětí, které mají umožnit legální odložení novorozených dětí.110 Průkopníkem se stal stát Texas, následovaný dalšími 15 státy a od roku 2008 je předmětná legislativa zakotvena ve všech 50 státech USA.111 Zmíněné zákony poskytují matkám, které právě přivedly na svět dítě, beztrestnost a anonymitu výměnou za to, že své dítě odloží v tzv. bezpečných útočištích, tedy v zařízeních určených k těmto účelům a další sociální pomoci. Jedná se především o nemocnice, požární stanice, policejní oddělení etc. Účelem tohoto druhu legislativy je zajistit, aby opuštěné děti byly ponechány u osob, které mohou poskytnout bezprostřední péči nutnou pro jejich bezpečí a další vývoj a rovněž si kladou za cíl zamezení dětským úmrtím. Mezi jednotlivými státy USA jsou významné rozdíly v nastavení zákonných podmínek týkající se zejména věku dítěte, ve kterém je možné dítě odložit. Nejčastěji je hranice nastavena na 1 měsíc věku dítěte, následovaná 3 dny, vzácně může přesáhnout i 12 měsíců.

112

Je možné

KAPLAN, Diane S. Who Are The Mothers Who Need Safe Haven Laws? An Empirical Investigation Of Mothers Who Kill, Abandon, Or Safely Surrender Their Newborns. Wisconsin Journal Of Law, Gender & Society[online]. 2014, vol. 29, no. 3, s. 447-511 [cit. 5. 4. 2015]. 111 tamtéž 112 BARTELS, Lorana. Safe haven laws, baby hatches and anonymous hospital birth: Examining infant abandonment, neonaticide and infanticide in Australia. Criminal Law Journal [online]. 2012, vol. 36, no. 1, s. 5 [cit. 5. 4. 2015]. 110

51

polemizovat s různými argumenty ohledně ideálního věku dítěte, který by měl být stanoven jako nejzazší. Velmi nízká věková hranice nemůže zohlednit, že některé ženy, hlavně ty které porodily v tajnosti, mohou být natolik zesláblé, že nemohou v tak krátkém časovém horizontu dítě předat, dále se může objevit problém s přístupem k transportu. Rovněž se třídenní lhůta jeví jako velmi krátká pro učinění tak závažného rozhodnutí. Delší věková hranice umožňující beztrestně odložit dítě by tedy logicky měla vést k většímu zvažování, pochopení a vstřebání složité situace a s ní související rozhodnutí zda si dítě ponechat anebo se ho vzdát. Na druhou stranu delší lhůta, například 365 dní, může nepříznivě působit na dítě z toho pohledu, že si vytvoří k matce silné pouto a tento silný vztah zejména spolu s vývojem dítěte po emoční stránce může být závažně poškozen jeho vytržením z této péče. Mezi další zásadní odlišnost mezi jednotlivými státy lze zařadit místa, kde je možné dítě zanechat. Nejběžnějším poskytovatelem jsou přirozeně nemocnice a další zdravotnická zařízení, popřípadě požární a policejní stanice, ale děti je možné odložit i v kostele a jiných tzv. bezpečných přístavech (Safe Havens). Například stát New York umožňuje nechat dítě u odpovědné dospělé osoby (responsible adult), ale není již zřejmé, jak jsou tyto osoby určovány a kde je lze vyhledat.113 Nebezpečí spojené s touto variantou vidím v potenciální možnosti

nelegálních

úplatných adopcí a obchodu s lidmi, nicméně si lze představit, že se může jednat o privilegovanou variantu matek mající strach ze státních či institucionálních zařízení. 18 amerických států umožňuje odložení dítěte i jinou osobou než je rodič. Tento model bývá zdůvodňován možnou poporodní slabostí matky předat dítě poskytovateli tzv. bezpečného přístavu a za jeho přednost můžeme považovat tuto flexibilitu. Na druhou stranu otevírá i možnost SANGER, Carol. Infant Safe Haven Laws: Legislating in the Culture of Life. Columbia Law Review [online]. 2006, vol. 106, no. 4, s. 763 [cit. 5. 4. 2015]. 113

52

zneužití například tím, že je dítě odloženo bez souhlasu matky kvůli neshodám o tom, komu bude svěřeno do péče.114

5. 1. 2. Baby-boxy Základní ideou těchto schránek je umožnění matkám nechtěných dětí novorozence anonymně a beztrestně odložit, čímž se má docílit snížení počtu nálezů dětí na nebezpečných místech a jejich úmrtím. Myšlenka odkladných schránek není ničím novým, již v 5. století byly nechtěné děti vkládány do mramorových mís francouzských kostelů. Moderní verze dětských schránek se začaly užívat v Německu od roku 2000 a postupně se tento model rozšířil do další zemí a tak je můžeme nalézt v Rakousku, Švýcarsku, Slovensku, Kanadě a od roku 2005 i v České republice.115 Nejenom v České republice vyvstává s baby-boxy spousta etických, právních a zdravotních otázek o kterých se vede živá diskuse. Osobně s provozem tohoto kontroverzního prostředku pro odkládání dětí v zásadě nesouhlasím.

5.2. Anonymní a utajené porody Nejprve považuji za nutné se vyjádřit k terminologii. Anonymní, utajené či porody s utajenou totožností matky jsou pojmy, mezi kterými se musí rozlišovat. Za anonymní porod se dá prohlásit pouze ten, kdy se totožnost matky nedá zjistit, např. tím, že žena předloží falešné údaje, nebo není vůbec známa. Utajeným porodem či porodem s utajením totožnosti rodičky se rozumí situace, kdy je její identita sice známa, ale dojde k jejímu utajení např. tím, že není zapsána do rodného listu dítěte. Mnoho západních států umožňuje „anonymní“ porod, respektive anonymní a současně legální odložení dítěte, tedy dává možnost vyhnout SANGER, Carol. Infant Safe Haven Laws: Legislating in the Culture of Life. Columbia Law Review [online]. 2006,vol. 106, no. 4 s. 764 [cit. 5. 4. 2015]. 114

53

se trestnímu stíhání zejména využitím již výše naznačených variant bezpečných přístavů či baby-boxů. Anonymní porod v tom smyslu, že by žena mohla bezplatně porodit v zdravotnickém zařízení bez jakéhokoliv prokázání totožnosti a dítě tam legálně zanechat mi není znám. K tomuto modelu má ovšem nejblíže francouzská úprava, jež má v utajovaných porodech dlouholetou historickou tradici. „L´accouchement sous X“ neboli porod uskutečněný ženou X umožňuje matkám, aby byly zapsány v rodném listu dítěte pouze pod značkou X. Dříve než dojde k odevzdání dítěte do péče státu (a následné adopci) tímto způsobem, je zákonnou úpravou požadována plná informovanost rodičky o právních důsledcích takového rozhodnutí. 116 V České republice jsou od roku 2004117 legislativně zakotveny utajené porody118, respektive právo ženy s trvalým pobytem na území ČR, jejímuž manželovi nesvědčí domněnka otcovství, na utajení své osoby v souvislosti s porodem. Jedná se o nekomplexní úpravu doplněnou metodickým pokynem Ministerstva zdravotnictví, který si dovolím označit za minimálně nedostatečný.119

5. 3. Efektivita Po získání odpovědí na to, kdo, kde a dokdy může dítě odložit v souladu s Infant Safe Haven Laws pokládám za nutné vypořádat se s otázkou, zda může tato právní úprava, respektive z ní vyvěrající varianta jednání, umožnit snížení počtu vražd novorozených dětí. Stejnou otázku je potřeba položit i u využívání baby-boxů i anonymních a utajených porodů. Jsou BARTELS, Lorana. Safe haven laws, baby hatches and anonymous hospital birth: Examining infant abandonment, neonaticide and infanticide in Australia. Criminal Law Journal [online]. 2012, vol. 36, no. 1, s. 8 [cit. 5. 4. 2015]. 117 Na základě zákona č. 422/2004 Sb. 118 V současnosti jsou utajené porody upraveny v § 37 zákona č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách. 119 Rozbor české právní úpravy týkající se utajených porodů přesahuje možnosti a cíle této práce a proto odkazuji na již existující práce jiných autorů věnující se této problematice. 116

54

tyto prostředky prevence schopny vskutku naplnit svůj deklarovaný hlavní účel a zamezit či alespoň omezit výskyt vražd novorozenců? Největší kritici nejčastěji skloňují právě jejich neefektivitu a naopak zastánci se ohrazují ochranou životů novorozenců, které by mohly být zmařeny odložením na nevhodném místě nebo být násilně ukončeny matkou. Dá se ovšem tato efektivita změřit? Musí se jednat o prevenci všech případných vražd novorozených dětí, nebo postačí, když se zabrání alespoň jednomu dětskému úmrtí? Značnou komplikaci představuje nedostatek věrohodných a relevantních statistických dat, na jejichž základě by bylo možné v různých zemích, kde jsou využívány utajené porody, různé obdoby baby-boxů anebo uzákoněno anonymní odložení v bezpečných útočištích ověřit, zda došlo k poklesu negativních jevů. Na druhou stranu i za předpokladu dostupnosti kvalitních informací by výsledek analýzy neměl dostatečnou relevanci a vysokou vypovídací hodnotu, protože tento druh ženské kriminality vykazuje velkou míru latence a domnívám se, že je nezměřitelný. Pokud například srovnáme počet dětí umístěných do babyboxů v ČR120 s policejní statistikou vraždy novorozeného dítěte matkou, uvedenou v podkapitole 4.5., tak zjistíme, že počet odložených dětí převyšuje počet zjištěných případů a lze rovněž zaznamenat klesající tendenci v počtu obětí, jež ale započala již 4 roky před uvedením babyboxů do provozu. Vzhledem k již zmíněné vysoké latenci a povědomosti o matkách, jejichž osudy byly v ČR kvůli nesprávnému užití dětských schránek odhaleny a medializovány, v korelaci s pozadím usmrcování novorozenců a jeho patologií vyplývající z předchozích pasáží se domnívám, že se hypotéza, zda baby-boxy a další zmiňované preventivní prostředky vedou k poklesu počtu neonaticidií, nedá spolehlivě potvrdit ani vyvrátit, ale přikláním se spíše ke skeptickým názorům. Domnívám se, že matky využívající anonymní a utajované porody včetně možnosti anonymního 120

Babybox.cz http://www.babybox.cz/media/pdf/statistika-babyboxu.pdf

55

odložení dítěte mají odlišný profil a jsou vedeny jinými důvody, zejména ekonomickými, než ženy, které své novorozené dítě usmrtí.

56

Závěr Cílem této diplomové práce bylo pomocí vybraných teorií kriminality zjistit možné příčiny ženské zločinnosti a dále vymezení hlavních rozdílů mezi mužskými a ženskými pachateli, s důrazem na násilnou trestnou činnost. Za stěžejní cíl bylo stanoveno komplexní analytické uchopení usmrcení novorozeného dítěte matkou z pohledu kriminologického, sociologického a právního. Zejména mělo být objasněno, kdo jsou pachatelky předmětné trestné činnosti a z jakých příčin se jí dopouštějí. Po seznámení čtenáře s vybranými teoriemi kriminality se mi podařilo zjistit, že genderově zaměřené koncepce mohou lépe osvětlit příčiny ženské zločinnosti než ty klasické a dále stanovit, že pokud se žena uchýlí k násilí, tak útoky směřují nejčastěji do jejího intrafamiliárního prostředí. U vražd novorozenců jsem dospěla k následujícím zjištěním a závěrům. Pro neonaticidium je typické, že mu předchází soustavné selhávání v rozpoznání těhotenských příznaků nebo utajování těhotenství. To následně vede k nedostatku či spíše k absenci prenatální péče a spolu s netečností, nezájmem nebo nevědomostí okolí o těhotenství ženy, ke zvýšené pravděpodobnosti usmrcení dítěte. Nejčastější motivace se překvapivě nevztahují k duševnímu onemocnění, ale k nechtěnému těhotenství. Vraždy novorozence se často dopouští ženy, které jsou mladé, většinou nežijí v partnerském vztahu, mají

limitované

socioekonomické

prostředky

a

netrpí

závažnými

psychickými poruchami. Zajímavým a pro mě osobně překvapivým je fakt, že nezanedbatelné procento pachatelek nejsou prvorodičky. Smrt dítěte bývá způsobená především omisivním jednáním; jinak se ženy nejčastěji uchylují k udušení nebo utopení. Infanticidum

je

naproti

tomu

pácháno

zralejšími

ženami,

užívajícími různých násilných metod a pramenící z nejrůznějších motivů,

57

které mohou být vyvolány celou škálou stresorů od chudoby, pocitu sociální izolace až k násilí. Úmyslné zabití dítěte matkou má daleko vyšší prevalenci ve Spojených státech než v Evropě a i mezi evropskými státy jsou značné rozdíly. V ČR se dle statistik vyskytuje pouze několik případů ročně. Desítky států mají legislativu speciálně se věnující matkám, které úmyslně usmrtí své dítě. Britský Infanticide Act z roku 1938 jako první zakotvil tuto problematiku a právní úprava v drtivé většině ostatních zemí světa z ní vychází. Liší se zejména věkem oběti; věk se pohybuje v rozmezí od okamžiku porodu (ČR) až k jednomu roku (Velká Británie). Kritika legislativy zaznívá z několika rovin. Resnick má například za překonanou tezi, že ženské chování ovlivňují hormonální změny a stav vyvolaný porodem. Justice rovněž činí rozdíly v souzení mužů a žen – ženy jsou

častěji

prohlašovány

za

osoby

trpící

duševní

chorobou

z přetrvávajících předsudků, že matka, která zabije své dítě, musí být šílená nebo zkažená. Preventivní prostředky dětské mortality, spočívající v různých typech anonymního odkládání dětí, spíše nevedou ke snížení počtu vražd novorozenců. Za stěžejní a nejvíce přínosný výstup z této práce pokládám zjištění, že důraz by se měl klást zejména na mezilidské vztahy, jak rodinné, tak sousedské i přátelské. Anonymita, lhostejnost, špatné sociální prostředí…to vše přispívá k vyšší pravděpodobnosti, že se žena ocitne sama, ve fyzické i emocionální izolaci, pod silným vlivem strachu, což může vyústit až v tragédii.

58

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ Knižní publikace 1. AGNEW, Robert. Foundation for a General Strain Theory. Criminology, 1992, vol. 30, no. 1, s. 47-87. 2. BELKNAP, Joanne. The invisible woman: Gender, crime, and justice. Stamford: Cengage Learning, 2014, 633 s. 3. BLATNÍKOVÁ, Šárka; NETÍK, Karel. Ženy jako pachatelky závažné trestné činnosti: (psychologické a kriminologické aspekty). Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2007, 115 s. ISBN 9788073380632. 4. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, 904 s. ISBN 9788087212493. 5. KUČERA, Jiří. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou. Trestněprávní revue. 2003, č. 5, s. 139-144. 6. MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha: Linde, 2003, 673 s. ISBN 8072014331. 7. MCKEE, Geoffrey R. Why mothers kill: A forensic psychologist's casebook. New York, NY: Oxford University Press, 2006, 290 s. ISBN 9780195182736. 8. Mothers Who Kill. Arlington, VA, US: American Psychiatric Publishing, 2003, 272 s. ISBN 1585620971. 9. O´GRADY, Willam. Crime in Canadian Context: Debates and Controversies. Oxford University Press, 2007, 220 s. ISBN-13: 9780195422955. 10. ŠTEFAN, Jiří; MACH, Jan. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 248 s. ISBN 8024709317.

59

11. TOMÁŠEK, Jan. Úvod do kriminologie: jak studovat zločin. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 214 s. ISBN 9788024729824. 12. URBANOVÁ, Martina. Ženská delikvence jako sociální jev: sborník příspěvků z konference : pořádané Katedrou právní teorie Právnické fakulty MU v Brně, dne 4.11.2004. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 144 s. ISBN 8021036095. 13. URBANOVÁ, Martina; VEČEŘA, Miloš; HUNGR, Pavel. Ženská delikvence: teoreticko-empirická studie k problému právních postojů a hodnotových orientací delikventních žen. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 247 s. ISBN 8021036087. 14. ZAPLETAL,

Josef.

Aktuální

problémy

kriminologie:

(pro

posluchače magisterského studijního programu). Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2009, 245 s. ISBN 97880-7251-316-1. 15. ZAPLETAL, Josef. Kriminologie: pro posluchače magisterského studijního programu. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2002, 184 s. ISBN 80-7251-103-3. 16. VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xxviii, 636 s. ISBN 9788074004292.

Elektronické publikace 1. AMON, Sabine; PUTKONEN, Hanna; WEIZMANN-HENELIUS, Ghitta, P. ALMIRON, Maria; FORMANN, Anton K.; VORACEK, Martin; ERONEN, Markku; YOURSTONE, Jenny; FRIEDRICH, Max; KLIER, Claudia M. Potential predictors in neonaticide: the impact of the circumstances of pregnancy. Archives of Women's Mental Health [online]. 2012, vol. 15, no. 3, s. 167-174 [cit. 19. 10. 2014]. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s00737-0120268-0.

60

2. ANUMBA, Natalie; DEMATTEO, David; HEILBRUN, Kirk. Social Functioning, Victimization, and Mental Health among Female Offenders. Criminal Justice and Behavior [online]. 2012, vol. 39, no.

9,

s.

1204-1207[cit.

8.

9.

2014].

Dostupné

z:

http://cjb.sagepub.com.ezproxy.muni.cz/content/39/9/1204.full.p df+html. 3. BARTELS, Lorana. Safe haven laws, baby hatches and anonymous hospital birth: Examining infant abandonment, neonaticide and infanticide in Australia. Criminal Law Journal [online]. 2012, vol. 36,

no.

1,

s.

1-19

[cit.

5.

4.

2015].

Dostupné

z:

http://www.researchgate.net/publication/256041395_Safe_Haven _Laws_Baby_Hatches_and_Anonymous_Hospital_Birth_Examini ng_InfantAbandonment_Neonaticide_and_Infanticide_in_Austral ia. 4. BEYER, Kristen; MACK, Shannon McAuliffe; SHELTON, Joy Lynn. Investigative analysis of neonaticide an exploratory study. Criminal Justice and Behavior [online]. 2008, vol. 35, no. 4, s. 522-535 [cit. 19.

9.

2014].

Dostupné

z:

http://cjb.sagepub.com/content/35/4/522.full.pdf+html. 5. BOBÍKOVÁ, Lenka. Potraty jako trestný čin. Novinky.cz [online]. Borgis, publikováno 10. 12. 2013 [cit. 30. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zena/styl/321222-potraty-jako-trestnycin.html. 6. DOBASH, Russell P., et al. The myth of sexual symmetry in marital violence. Social problems [online]. 1992, vol. 39, no. 1, s. 71-91[cit. 10.

9.

2014].

Dostupné

z:

http://www.jstor.org/discover/10.2307/3096914?uid=2&uid=4&si d=21104407701821. 7. D'ORBAN, P. T., et al. Women who kill their children. The British journal of psychiatry[online]. 1979, vol. 134, no. 6, s. 560-571 [cit.

61

2.

10.

2014].

Dostupné

z:

http://bjp.rcpsych.org/content/134/6/560.full.pdf+html. 8. DRESCHER-BURKE, K.; KRALL, J.; PENICK, A. Discarded infants and neonaticide: A review of the literature. National Abandoned Infants Assistance Resource Center [online]. 2004, s. 1-13 [cit. 19. 10.

2014].

Dostupné

z:

http://aia.berkeley.edu/media/pdf/discarded_infants_literature_r eview.pdf. 9. FANNING, Diane. Neonaticide: A Distinct Crime or Just Another Murder?. Forbes.com [online]. Forbes, publikováno 22. 11. 2011

[cit.

17.

10.

2014].

Dostupné

z:

http://www.forbes.com/sites/crime/2011/11/22/neonaticide-adistinct-crime-or-just-another-murder/. 10. FRIEDMAN, Susan Hatters; CAVNEY, James; RESNICK, Phillip J. Mothers Who Kill: Evolutionary Underpinnings and Infanticide Law. Behavioral Sciences & the Law [online]. 2012, vol. 30, no. 5, s. 585-597

[cit.

4.

10.

2014].

Dostupné

z:

http://doi.wiley.com/10.1002/bsl.2034. 11. FRIEDMAN, Susan Hatters; RESNICK, Phillip J. Neonaticide: Phenomenology and considerations for prevention. International Journal of Law and Psychiatry [online]. 2009, vol. 32, no. 1, s. 4347 [cit. 20. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com.ezproxy.muni.cz/science/article/pii/ S0160252708001428. 12. GUILEYARDO, Joseph M.; PRAHLOW, Joseph A.; BARNARD, Jeffrey J. Familial filicide and filicide classification. The American journal of forensic medicine and patology. 1999, vol. 20, no. 3, s. 286-292 [cit. 2. 10. 2014]. ISSN 0195-7910. Dostupné z: http://ovidsp.tx.ovid.com.ezproxy.muni.cz/sp3.13.0b/ovidweb.cgi?QS2=434f4e1a73d37e8ce3703c84bb996c0d1d d63ec2488e4bd57a57fb3812b5d7dd1a8c7356c2bbc55fa8b98df3e44

62

a9bdc51b93c2f9b3f473078027ffbbe5ccdd7c4937385d6f19c42e332b 8e1a3d6f97a6feeb1c80f005b058ec18f32981b6cb88a3003142986ea bc7a8585403305acf227f91f0db1c29a9ab167e3e536d6f0a5d5e96e8 7b73e5cb45b88ba4147cc8851c39b6a2f96502ba125ba90ae28acbd9 7ba3c53b6877ae4df2404a7c46e8fd7f5f75fd4ed015caf626f0711ebf2 94a5cf11a50badd663d4327466e4ec625bfb27f13bdc79c0666c680d8 157ce36394c42523702b2b083e7f417ce26699fd821baf703fe4cf8f11 36f051cf51ba3f8ca7020401b60a591b89f0117403432f76215f182177 0f081d0fdac56899efafaa1e9ed3084f109f1e2798dda25ef558ba25d4 6ad49207c7446a1a7cb0b5c82f6e9b044545638f7334f6381a6ef7bd3 5d61cafaeb08412089333a22bb33d52722dd6fae0e2f6b240d7c3d1b 87701335088b4dc07605441d917183963951739e570c0528a343457 7ca65f2ff1b59e689f98f97. 13. JANDA,

Jan;

NESRSTOVÁ,

Marie;

VONDRÁK,

Karel.

Münchhausenův syndrom a Münchhausen by proxy syndrome. Lékařské listy [online]. 2003, č. 1. [cit. 10. 10. 2014]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarskelisty/munchhausenuv-syndrom-a-munchhausen-by-proxysyndrome-150852. 14. JÍRA, Václav; VOREL, František; VELEMÍNSKÝ, Miloš. Vraždy novorozenců v České republice a psychosociální stav jejich matek. Prevence otrav, úrazů a násilí [online]. 2005, roč. 1, č. 1., s. 30-44. [cit.

17.

10.

2014].

Dostupné

z:

http://casopis-

zsfju.zsf.jcu.cz/prevence-urazu-otrav-anasili/administrace/clankyfile/20120429211951915316.pdf. 15. KAPLAN, Diane S. Who Are The Mothers Who Need Safe Haven Laws? An Empirical Investigation Of Mothers Who Kill, Abandon, Or Safely Surrender Their Newborns. Wisconsin Journal Of Law, Gender & Society[online]. 2014, vol. 29, no. 3, s. 447-511 [cit. 5. 4. 2015].

Dostupné

z:

http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfvie

63

wer?vid=12&sid=50f4ad87-406d-4e00-a32cb3946682b6a8%40sessionmgr4004&hid=4210. 16. Lee, A. W.; Li, C. H.; Kwong, N. S.; So, K. T. Neonaticide, newborn abandonment, and denial of pregnancy - Newborn victimisation associated with unwanted motherhood. Hong Kong Medical Journal [online]. 2006, vol. 12, no. 1, s. 61-64 [cit. 1. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.hkmj.org/article_pdfs/hkm0602p61.pdf. 17. LOUGHNAN, Arlie. The ‘strange’case of the infanticide doctrine. Oxford Journal of Legal Studies [online]. 2012, vol. 32, no. 4, s. 685-711.

[cit.

8.

10.

2014].

Dostupné

z:

http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfvie wer?vid=2&sid=1307ea41-ae5d-46b9-857bc9587e5067e9%40sessionmgr111&hid=113. 18. MALMQUIST, Carl P. Infanticide/neonaticide: The outlier situation in the United States. Aggression and violent behavior [online]. 2013, vol. 18. no. 3, s. 400-408 [cit. 14. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com.ezproxy.muni.cz/science/article/pii/ S1359178913000268. 19. MARIANO, Timothy Y.; (OLIVER) CHAN, Heng Choon; MYERS, Wade C. Toward a more holistic understanding of filicide: A multidisciplinary analysis of 32 years of U.S. arrest data. Forensic Science International [online]. 2014, vol. 236, s. 46-53 [cit. 21. 10. 2014].

Dostupné

z:

http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0379073813005422. 20. MARKS, M. N.; KUMAR, R. Infanticide in Scotland. Medicine, Science and the Law [online]. 1996, vol. 36, no. 4, s. 299 - 305 [cit. 13.

9.

2014].

Dostupné

z:

http://msl.sagepub.com/content/36/4/299.full.pdf+html. 21. MARKS, Maureen. Infanticide. Psychiatry [online]. 2009, vol. 8, no.

1,

s.

11

[cit.

15.

64

10.

2014].

Dostupné

z:

http://www.sciencedirect.com.ezproxy.muni.cz/science/article/pii/ S1476179306701896. 22. MCKEE, Amy; EGAN, Vincent. A case series of twenty one maternal filicides in the UK. Child Abuse & Neglect [online]. 2013, vol. 37, no. 10,

s.

753-761

[cit.

12.

9.

2014].

Dostupné

z:

http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0145213413000367. 23. NEWBERK, Laura. Strain Theory. Slideshare [online]. LinkedIn Corporation, publikováno 6. 5. 2013 [cit. 4. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/lnewberg52/straintheory?qid=2811b00e-befb-4b18-a907719cea67d08c&v=qf1&b=&from_search=4. 24. PORTER, Theresa; GAVIN, Helen. Infanticide and Neonaticide: A Review of 40 Years of Research Literature on Incidence and Causes. Trauma, Violence, & Abuse [online]. 2010, vol. 11, no. 3, s. 99-112 [cit.

2.

10.

2014].

Dostupné

z:

http://tva.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1524838010371950. 25. RESNICK, Phillip J. Murder of the newborn: a psychiatric review of neonaticide. American journal of psychiatry [online]. 1970, vol. 126, no. 10, s. 1414-1420 [cit. 14. 10. 2014]. Dostupné z: http://journals.psychiatryonline.org/signinpopup.aspx?RedirectUR L=~%2farticle.aspx%3farticleid%3d151836&articleID=151836 26. RILEY, Lara. "Neonaticide: A Grounded Theory Study." Journal Of Human Behavior In The Social Environment [online]. 2005, vol. 12, no. 4. s. 1-42 [cit. 19. 9. 2014]. ISSN 10911359. Dostupné z: http://www-scopuscom.ezproxy.muni.cz/record/display.url?eid=2-s2.033746430905&origin=inward&txGid=048569B993D65D63EEEB5 CAF7D2CF19C.53bsOu7mi7A1NSY7fPJf1g%3a9.

65

27. SANGER, Carol. Infant Safe Haven Laws: Legislating in the Culture of Life. Columbia Law Review [online]. 2006,vol. 106, no. 4 s. 764 [cit. 5. 4. 2015]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfvie wer?vid=15&sid=50f4ad87-406d-4e00-a32cb3946682b6a8%40sessionmgr4004&hid=4210. 28. SHELTON, Joy Lynn; COREY, Tracey; DONALDSON, William H.; DENNISON, Emily Hemberger. Neonaticide: A Comprehensive Review of Investigative and Pathologic Aspects of 55 Cases. Journal of Family Violence [online]. 2011, vol. 26, no. 4, s. 263-276 [cit. 23. 10.

2014].

Dostupné

z:

http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfvie wer?vid=2&sid=fe5a14a5-4095-4edc-ba7991b93a6c7456%40sessionmgr115&hid=104. 29. SCHULTE, Babette; ROTHSCHILD, Markus A.; VENNEMANN, Mechtild; BANASCHAK, Sibylle. Examination of (suspected) neonaticides in Germany: a critical report on a comparative study. International Journal of Legal Medicine [online]. 2013, vol. 127, no.

3,

s.

621-625

[cit.

12.

9.

2014].

Dostupné

z:

http://link.springer.com/10.1007/s00414-013-0841-8. 30. SCHWARTZ, Lita Linzer; ISSER, Natalie K. Neonaticide: an appropriate application for therapeutic jurisprudence?. Behavioral Sciences & the Law [online]. 2001, vol. 19, no. 5-6, s. 703-718 [cit. 30. 9. 2014]. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/bsl.466. 31. SPINELLI, Margaret G. Infanticide: contrasting views. Archives of Women’s Mental Health [online]. 2005, vol. 8, no. 1, s. 15-24. [cit. 9.

10.

2014].

Dostupné

z:

http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfvie wer?vid=3&sid=27cf7b2b-b3dc-499e-b0272496994d8645%40sessionmgr4002&hid=4213.

66

32. SPINELLI, Margaret G., ed. Infanticide. Psychosocial and Legal Perspectives on 33. STEFFENSMEIER, Darrell; ALLAN, Emilie. Gender and crime: Toward a gendered theory of female offending. Annual review of sociology [online]. 1996, vol. 22, s. 459-487 [cit. 10. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/2083439. 34. SZALAVITZ, Maia. Psychiatrist Phillip Resnick onWhy Parents Kill Their Own Kids. Time [online]. 2011, [cit. 10. 9. 2014]. Dostupné z: http://healthland.time.com/2011/02/01/psychiatrist-phillipresnick-on-why-parents-kill-their-own-kids/. 35. VÁCHA,

Marek.

Společenstvo

obětí.

Aktuálně.cz

[online].

Ekonomia, publikováno 22. 12. 2009 [cit. 19. 9. 2014]. Dostupné z: http://blog.aktualne.cz/~lonae~/blogy/marekvacha.php?itemid=8417. 36. VELLUT, Natacha; COOK, Jon; TURSZ, Anne. Analysis of the relationship between neonaticide and denial of pregnancy using data from judicial files. Child Abuse & Neglect. 2012, č. 36, str. 556. 37. WESSEL, Jens; ENDRIKAT, Jan; BUSCHER, Ulrich. "Frequency of denial of pregnancy: results and epidemiological significance of a 1year prospective study in Berlin." Acta Obstetricia Et Gynecologica Scandinavica [online]. 2002, vol. 81, no. 11 , s. 1021-1027 [cit. 19. 10.

2014].

Dostupné

z:

http://eds.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/pdfviewer/pdfvie wer?vid=5&sid=7183234f-54ef-433f-93f61a97f8db16cf%40sessionmgr110&hid=114.

Právní prameny 1. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 9. 2014].

67

2. Vyhláška č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 9. 2014]. 3. Infanticide Act 1938. Legislation.gov.uk. [online]. [cit. 12. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/Geo6/12/36/enacted

Ostatní 1. Surrogacy Texas. Sharedconception.com. [online]. 2014 [cit. 8. 10. 2014]. Dostupné z: http://sharedconception.publishpath.com/surrogacy-texas. 2. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 5 To 74/2003. Nejvyšší soud: Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů [online]. [cit. 11. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/judikatura_vks.nsf/Web Search/3D56409F115D140BC1257A920066D69C?openDocument. 3. Babybox.cz http://www.babybox.cz/media/pdf/statistikababyboxu.pdf 4. Vybrané demografické údaje v České republice. Český statistický úřad [online]. http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/t/D9003FD945/$File/ 3201814_0101.pdf 5. Statistické přehledy kriminality. Policejní prezidium ČR [online] http://www.policie.cz/clanek/archiv-statistiky-statisticke-prehledykriminality.aspx.

68

6. WHO. International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems: 10th Revision [online]. 2010 [cit. 4. 9. 2014].

Dostupné

z:

http://apps.who.int/classifications/icd10/browse/2010/en#/O80O84.

69