Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa
ENERGETICKÁ POLITIKA ČR A ROLE SKUPINY ČEZ Energy policy of the Czech Republic and the role of the ČEZ Group Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Mgr. Petr TONEV
Autor: Vladimír HAJKO
Brno, duben 2010
Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Rok obhajoby:
Vladimír Hajko Energetická politika ČR a role skupiny ČEZ Energy policy of the Czech Republic and the role of the ČEZ Group Regionálního rozvoje a správy Mgr. Petr Tonev 2010
Anotace Předmětem této diplomové práce je analyzovat energetickou politiku v ČR s ohledem na vliv členství v EU a Evropské energetické politiky. První část této práce poskytuje krátký přehled evropského rozměr energetické politiky, včetně zřejmě nejvýraznějšího prvku, tj. obchodování s emisemi. Druhá část předkládá analýzu energetické politiky v ČR a pozornost je věnována s ohledem na vybraná témata. Třetí část se zabývá zhodnocením specifické role Skupiny ČEZ na českém trhu.
Annotation The goal of this thesis is to analyse the energy policy in the Czech Republic with regard to the influence of EU membership and European Energy Policy. The first part of this paper provides a brief overview of the European dimension of energy policy, including probably the most prominent factor, i.e. emissions trading. The second part presents an analysis of energy policy in the Czech Republic, with attention given to selected topics. The third part deals with the assessment of the specific role of the ČEZ Group in the Czech market.
Klíčová slova Energetická politika, Česká republika, Evropská unie, ČEZ, obnovitelné zdroje, emisní politika, Státní energetická koncepce, intervencionismus
Keywords Energy policy, Czech Republic, European Union, ČEZ, renewables, emissions policy, State Energy Policy, interventionism
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Energetická politika ČR a role skupiny ČEZ vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Petra Toneva a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.
V Brně dne vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Petru Tonevovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této práce.
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 7 1
PŘEHLED ENERGETICKÉ POLITIKY V EU ........................................................................................ 9 1.1 DOKUMENTY MIMO SMLOUVY ................................................................................................................. 9 1.1.1 Energetická charta ......................................................................................................................... 10 1.1.2 Zelená kniha o Energetické politice pro Evropskou unii ............................................................... 10 1.1.3 Bílá kniha o Energetické politice pro Evropskou unii ................................................................... 10 1.1.4 Bílá kniha Energie pro budoucnost – obnovitelné zdroje energie ................................................. 11 1.1.5 Zelená kniha o zabezpečování zásobování energií ........................................................................ 12 1.1.6 Zelená kniha o energetické účinnosti aneb Méně znamená více .................................................... 13 1.1.6.1
Akční plán pro energetickou účinnost: vyuţití moţností ........................................................................... 13
1.1.7 Zelená kniha – Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii ... 14 1.1.8 Zelená kniha – Přizpůsobení se změně klimatu v Evropě – možnosti pro postup EU .................... 15 1.2 ENERGETICKÁ POLITIKA PRO EVROPU .................................................................................................... 16 1.2.1 Druhý Strategický přezkum energetické politiky ............................................................................ 17 1.2.2 Energetický balíček EU .................................................................................................................. 19 1.2.3 Klimaticko-energetický balíček EU................................................................................................ 20 1.3 OBCHODOVÁNÍ S EMISEMI ...................................................................................................................... 20 1.3.1 Systém obchodu s povolenkami ...................................................................................................... 22 1.3.1.1 1.3.1.2
Vývoj EU ETS ........................................................................................................................................... 22 Fungování EU ETS .................................................................................................................................... 24
1.3.2 Národní alokační plán ................................................................................................................... 25 1.4 SHRNUTÍ ................................................................................................................................................. 27 2
ZÁKLADNÍ PRVKY ENERGETICKÉ POLITIKY ČR......................................................................... 28 2.1 PŘEHLED VÝVOJE V ČR .......................................................................................................................... 28 2.1.1 Energetický zákon .......................................................................................................................... 29 2.1.2 Unbundling .................................................................................................................................... 30 2.2 STÁTNÍ ENERGETICKÁ KONCEPCE ........................................................................................................... 31 2.2.1 Priority ........................................................................................................................................... 32 2.2.2 Cíle ................................................................................................................................................. 33 2.2.3 Evropské cíle a Aktualizace SEK ................................................................................................... 34 2.2.3.1 2.2.3.2 2.2.3.3 2.2.3.4
2.2.4 2.2.4.1
Obnovitelné zdroje energie (OZE) ............................................................................................................. 34 Sniţování emisí .......................................................................................................................................... 36 Úspory energie ........................................................................................................................................... 38 Biopaliva .................................................................................................................................................... 42
Poznámky k některým aspektům Aktualizace SEK ......................................................................... 43 Základní priority ........................................................................................................................................ 43
2.3 ANALÝZA VYBRANÝCH OBLASTÍ ENERGETIKY ....................................................................................... 46 2.3.1 Energetická náročnost ČR ............................................................................................................. 47 2.3.2 Energetická závislost ..................................................................................................................... 50 2.3.3 Jaderná energetika......................................................................................................................... 55 2.3.4 Charakter OZE a „udržitelný“ rozvoj ........................................................................................... 60 2.4 KOMPARACE ENERGETICKÉ POLITIKY ČR A SR ...................................................................................... 64 2.5 TABULKA SWOT ČESKÉ ENERGETIKY .................................................................................................... 66 2.6 SHRNUTÍ ................................................................................................................................................. 69 3
ZHODNOCENÍ SPECIFICKÉHO POSTAVENÍ SKUPINY ČEZ ........................................................ 70 3.1 PŘIROZENÝ MONOPOL............................................................................................................................. 70 3.2 TRH S ELEKTŘINOU ................................................................................................................................. 72 3.2.1 Energetická burza .......................................................................................................................... 72 3.2.1.1
Vývoj cen ................................................................................................................................................... 72
3.2.2 Přenosová soustava ....................................................................................................................... 74 3.3 SOUČASNÁ POZICE ČEZ NA TRHU S ELEKTŘINOU ................................................................................... 77 3.3.1 Pozice výrobce elektřiny ................................................................................................................ 78 3.3.1.1 3.3.1.2
3.3.2
Trţní podíl.................................................................................................................................................. 78 Některé perspektivy ................................................................................................................................... 82
Jaderné zdroje................................................................................................................................ 84
3.4
SHRNUTÍ................................................................................................................................................. 88
ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 89 SEZNAM ZKRATEK ......................................................................................................................................... 93 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................................... 95 SEZNAM GRAFŮ............................................................................................................................................. 106 SEZNAM OBRÁZKŮ....................................................................................................................................... 107 SEZNAM TABULEK ....................................................................................................................................... 107
ÚVOD „Co je to energie? Fyzika nám říká, ţe energie je „schopnost konat práci“. Je vhodné uvaţovat o energii v pojmech konání práce, neboť důvod proč chceme ovládnout energii je pro práci, kterou můţe učinit za nás.“1 V průběhu vývoje lidstva člověk aplikoval stále širší rozsah vědomostí a uţíval mnoţství inovací ve svůj prospěch. Tyto inovace, jako byla schopnost rozdělat oheň a získat tak teplo a světlo, domestikací zvířat schopnost vyuţít jejich sílu, vyuţití energie větru a vody v zemědělství a dopravě, konstrukce a pouţití strojů, to vše představovalo snahu vyuţít energii. Tato snaha provází lidstvo od nepaměti a historie pokroku lidstva je historií vyuţívání energií člověkem. „Energie je zásadní pro kvalitu našeho ţivota. V dnešní době jsme naprosto závislí na vydatné a nepřerušené dodávce energie pro ţivot i pro práci a je to klíčová součást všech odvětví moderních ekonomik.“2 Prakticky jakákoliv činnost člověka dnes vyţaduje dodávky energií a význam energetických odvětví setrvale roste (dle výhledu Světového energetického koncilu (WEC) se do roku 2050 světová poptávka po energii nejméně zdvojnásobí3). S růstem významu pak jde ruku v ruce růst mocenského potenciálu a snaha zájmových skupin získat schopnost je ovlivňovat nebo ovládat. Jak uţ tomu bývá, často jsou takové pokusy skryty pod líbivou nálepkou altruismu, ochrany spotřebitele, domácího trhu, veřejného zájmu, ţivotního prostředí, nebo prostě jen „vyššího dobra“. Tento trend není ničím novým. Energetika i v minulosti představovala oblast, na které se vlády a veřejní činitelé chtěli podílet. Na našem území poté byla situace ještě deformována pokusem o centrálně plánovanou ekonomiku a energetika tak představovala jeden z prostředků naplňování představ centrálních orgánů o vývoji a struktuře ekonomiky. Neoddělitelné spojení uţití energie v takřka jakékoliv hospodářské činnosti, společně např. s otázkami dobývání nerostných surovin (jakoţto zdrojů nejen pro energetiku ale např. i pro preferovaný těţký průmysl), tvořilo prostor pro energetiku jako nástroj koordinace a uplatňování metod státního řízení na základě pochybných motivů plnění (centrálního) plánu. Přestoţe by se mohlo zdát, ţe desítky let po prokázání nemoţnosti centrálního plánování (např. Mises, Hayek) i hospodářském a politickém kolapsu takto řízených reţimů ve světě bude postoj k vládnímu plánování a trţním intervencím negativní, moţná i v důsledku pozvolného, avšak nepřetrţitého růstu státního vlivu v zemích ovlivněných teoretickými přístupy jako bylo keynesiánství a jeho odrůdy a s nimi spojené akceptace intervencionismu, však nacházíme nejen pozůstatky takovýchto zásahů z dob minulých, ale jsme svědky dalších pokusů trh ovlivňovat a řídit, nezřídka ve značném rozsahu. V poslední době lze v Evropě spatřovat dvě protichůdné tendence – na jedné straně dlouhodobé pozvolné směřování k otevírání a liberalizaci trhu a umoţnění vnitrostátní a mezinárodní konkurence. Na straně druhé stojí některé názory proti tomuto trendu.4 Dle tohoto pohledu můţe být dlouhodobá energetická bezpečnost, stabilita cen a zajištění dodávek těchto nutných sluţeb nejlépe zajištěna řízenými (tudíţ národními) trhy, které mohou snáze odolat náhlým výkyvům poptávky a nabídky a státní regulace zajistí ochranu veřejného zájmu a zabrání zneuţití monopolní síly. Výrazná pozice státu je rovněţ nezbytná pro dosahování stavu vytčeného tvůrci politik (tj. skupinou s pravomocí ovlivnit trhy), ať jiţ jsou odůvodnění změn jakákoliv. Přirozeně, s různými názory na roli vlád a trhu poté rovněţ dochází k prolínání těchto názorů a někdy i tvorbě politik, deklarujících cíle podpory trhu, avšak uţívající prostředky a postupy nezbytně vedoucí k cílům opačného názorového spektra. Významnou úlohu v energetice v poslední době zastává Evropská komise. Je často prvotním zdrojem legislativy, významně ovlivňujícím fungování i strukturu trhů a rovněţ dlouhodobě směřuje k budování své pozice jako svébytného aktéra mezinárodních dohod. Jiţ před přijetím Lisabonské smlouvy tak energetika představovala pole působnosti ovlivňované evropskou úrovní často do té míry, ţe pro rozhodnutí o jejich ne/aplikaci nezbýval na národní úrovni ţádný významný prostor. Pod argumenty, týkajícími se moţná i dobře míněnými snahami zlepšit situaci („zlepšení“ však je nutné chápat jako dospění do situace, která je více ţádoucí dle úsudku iniciátora5) v různých aspektech, jako je např. podpora konkurence, sociální aspekty nebo ochrana ţivotního prostředí, jsou realizovány politiky, které nepředstavují nic jiného neţ postup jak vládním donucením dosáhnout naplánované vize (která by za předpokladu volného působení trhu nebyla dovršena, coţ odůvodňuje potřebu této politiky) – tj. politika intervencionismu jakoţto „kapitalismu omezeného vrchnostenskými normami, soukromého vlastnictví, jeţ bude zásahy vrchnosti zbaveno svých údajně škodlivých průvodních jevů.“6 1
BRADLEY, Robert L., FULMER, Richard W. Energy: The Master Resource, s. 4 The importance of energy. Dostupný z: http://ec.europa.eu/ 3 GHOURI, Salman Saif. Global Energy Outlook 2050 – Policy Options. In The 20th World Energy Congress Discussion Session Papers. Dostupný z:
, s. 15-16 4 VANĚK, Václav. Některé zkušenosti s deregulací elektroenergetiky. Energetika. 2001, č. 10 5 Zde je vhodné poukázat na poznámku Misese, ţe takovéto „vědomé plánování“ (ve smyslu protikladu k volnému působení trţních sil, tj. situaci která je shledána jako nevyhovující) je fakticky pouze „snaha popřít přání spotřebitelů a nahradit vůli spotřebitelů svou vlastní“ MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 731 6 MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 68 2
7
K tomu, aby trţní proces mohl efektivně fungovat, aby mohl představovat Smithovu neviditelnou ruku trhu, tj. vytvářet pobídky pro jednotlivce pro sledování vlastního zájmu a umoţnit tak prostřednictvím cenového systému efektivní alokaci a utváření dynamické rovnováhy, neboli „vyuţití znalostí, které nejsou nikomu dány ve své úplnosti7“ jsou však potřeba určitá pravidla, slovy Hayeka – „fungování konkurence vyţaduje nejen adekvátní organizaci určitých institucí jako jsou peníze, trhy a informační kanály – z nichţ některé nemohou nikdy být adekvátně poskytnuty soukromým podnikem – ale závisí také na existenci odpovídající právního systému, právního systému navrţeného k zachování konkurence a zajištění jejího fungování co nejprospěšnějším způsobem. V ţádném případě nestačí, aby zákon pouze uznával soukromé vlastnictví a smluvní svobodu, mnohé záleţí také na přesném definování práva vlastnictví a jeho uplatnění u různých věcí.“8 „Efektivní konkurenční systém potřebuje inteligentně navrţený a kontinuálně upravovaný právní rámec jako kaţdý jiný (systém).“9 Jak uvádí North, instituce jsou pravidla hry ve společnosti, nebo formálněji, člověkem stvořená omezení, která formují lidskou interakci. „Ve svém důsledku vytvářejí pobídky ve směně, ať uţ politické, sociální nebo ekonomické. Institucionální změna utváří způsob, jakým se společnosti v průběhu času vyvíjí, a tudíţ jsou klíčové k porozumění historickým změnám.“10 K významu institucí dále Bradley a Fulmer uvádí – „výroba vyţaduje půdu, práci a kapitál. Ale ty nestačí. Je zřejmé, ţe většina zemí třetího světa vlastní všechny tyto fyzické součásti prosperujících výrob. To co jim chybí, jsou instituce, které dávají trhům ţivot. Vlastnická práva a právní řád poskytují rámec, který umoţňuje lidem proměnit neţivý materiál v ţivotní potřeby. Jsme natolik zvyklí na tyto instituce, ţe je nevnímáme – jsou jako vzduch, který dýcháme. Přesto by bez nich naše civilizace a snad i naše technologie nemohla existovat.“11 Z tohoto pohledu hraje energetická politika státu významnou úlohu, neboť působí nejen přímo na energetická odvětví ale jejich prostřednictvím na prakticky veškeré aktivity v ekonomice. V Evropské unii zaujímá energetická politika zvláštní postavení – nikdy ji nebyl přiznán statut společné politiky, jako kupříkladu dopravní nebo zemědělské politice, avšak přesto se v poslední době staví do popředí zájmu a svým významem tyto politiky snad aţ zastiňuje. Je však třeba mít na paměti, ţe je nutné rozlišovat mezi institucemi ve své pravé podobě, tedy nástrojem utvářejícím pobídky ve směně, sniţujícím nejistotu a podporujícím trţní prostředí, s umělými intervencionistickými regulacemi, které naopak tyto pobídky deformují a zabraňují tak efektivnímu fungování trhu. I proto se domníváme, ţe bude zajímavé nahlédnout, jaká opatření představuje nová evropská energetická politika a zda a jakým způsobem představuje příklon k liberalismu12 nebo intervencionismu. Tato otázka pak bude významnou především z toho důvodu, ţe její opatření budou bezprostředními prvky, formujícími národní energetickou politiku. Energetická politika ČR se nyní nachází ve zvláštním postavení. Přestoţe v důsledku neočekávaného politického vývoje minulého roku stále nebyla formálně aktualizována, její podoba byla jiţ představena, a vzhledem k evropské energetické politice nelze neţ očekávat, ţe její důleţité prvky budou nutně zakomponovány i do aktualizované národní politiky, ať jiţ budou domácí politické názory rozporné či souhlasné s některými méně akcentovanými prvky stávající podoby aktualizace. Proto bude cílem této práce zejména pokusit se zhodnotit domácí energetickou politiku a její vliv na energetiku, především v kontextu evropských cílů. Zejména se pokusíme zhodnotit, co tato energetická politika bude znamenat z hlediska společenských dopadů, a zda jsou tedy tyto opatření (s jejich neoddělitelně spojenými dopady) nezbytná. Pokusíme se také představit jiný neţ obecně převládající názor praktické akceptace intervencionismu. Jak však dodává Hoppe v dodatku této knihy, „Všechny intervencionistické systémy, ve kterých sice soukromý majetek a podniky formálně zůstávají, ale státu připadá úloha zasahovat do působení trhu a „korigovat" jej, vedou postupně buď k socialismu nebo zpět ke kapitalismu, poněvadţ kaţdý zásah do trhu vyprodukuje větší mnoţství týchţ problémů, k jejichţ odstranění byl určen.“ (s. 167) 7 HAYEK, Friedrich A., The Use of Knowledge in Society, s. 520 8 HAYEK, Friedrich A., The Road to Serfdom, s. 39 9 HAYEK, Friedrich A., The Road to Serfdom, s. 41 10 NORTH, Douglass C. Institutions, institutional change, and economic performance, s. 3 11 BRADLEY, Robert L., FULMER, Richard W. Energy: The Master Resource, s. 71 12 V této práci je uţito pojmu liberální v jeho původním významu, nikoliv v pokřiveném a mylném chápání jako uznání a aplikace praktik kolektivismu či socialismu, které dalo popud potřebě odlišovat „skutečný“ liberalismus jako tzv. libertarianismus
8
1 PŘEHLED ENERGETICKÉ POLITIKY V EU Povaţujeme za vhodné nejprve uvést, jakým způsobem se vyvíjela energetická politika v Evropské unii. Vstupem do Evropské unie jsme se totiţ rozhodli nejen přijmout celkový acquis Communautairei ale prakticky také odpovědnost a podíl na dalším vývoji. Je proto nasnadě, ţe ačkoliv ještě disponujeme určitou mírou svrchovanosti v otázkách rozhodování o národní energetické politice, musí tato pod hrozbou sankcí být rámcově v souladu s evropskou politikou a jakákoliv národní rozhodnutí nesmí mít zhoršující dopad na situaci jiných členských států ani EU jako celku.13 Cíle přijaté na evropské úrovni se budou vţdy promítat i na úrovni národní a proto je vhodné nejprve se seznámit se stavem energetické politiky v Evropě. Ratifikací Lisabonské smlouvy se energetika navíc stala oblastí sdílené pravomoci, tudíţ členské státy budou moci vykonávat svou pravomoc pouze v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala (dodejme, ţe pro rozhodování v těchto oblastech bude (téměř ve všech případech) postačovat kvalifikovaná většina). Rozhodování na úrovni EU se tedy můţe členských států dotýkat ve značném rozsahu. Jelikoţ však není předmětem této práce analyzovat energetickou politiku EU, a z důvodu obšírnosti tématu v kontrastu k omezenému rozsahu této práce, nepřistoupíme k detailnímu rozboru vazeb vývoje této politiky, ale jen nastíníme proces, při kterém zejména Komise rozvíjela svou sféru vlivu v různých oblastech energetiky a postupně směřovala k seskupení většiny těchto záměrů v nynější evropskou energetickou politiku. K jejím hlavním částem bezprostředně se vztahujícím k energetické politice a situaci ČR se vyjádříme především v kapitole 2. Během procesu tvorby a příjímání utvářejících smluvii, týkajících se evropských společenství, resp. Evropské unie docházelo k pozvolnému začleňování otázek energetiky. Od smlouvy EURATOM prvním významnějším momentem (v kontextu energetické politiky v rámci smluv) měla být Maastrichtská smlouva, s (jak se ukázalo neúspěšnou) ambicí začlenění energetické politiky do textu smlouvy. Ani pozdější smlouvy nepřinesly zásadní změny. Za klíčový moment tak lze označit teprve Lisabonskou smlouvu, která vstoupila do oblasti energetické politiky velice výrazným způsobem, tj. přesunem energetiky do oblasti sdílené pravomoci. Přesto, jiţ před přijetím této smlouvy vystupovala energetika jako jedna z oblastí, na níţ se evropské orgány výrazně podílely.
1.1 Dokumenty mimo Smlouvy Aţ do nástupu ropné krize nevznikla potřeba řešit oblasti energetické politiky na evropské úrovni v rozsáhlejší podobě, neţ do té doby zahrnovaly smlouvy ESUO a EURATOM. V roce 197414 jako reakci na události ve světě (dopady ropné krize) přijala Rada rozhodnutí, ve kterém však prakticky jen vyjadřovala vůli navrhnout a implementovat komunitární energetickou politiku. Nalezneme zde sice jiţ náznaky větších politických ambicí, viz tyto pokyny: sníţit růst spotřeby energie racionálním a ekonomickým vyuţíváním, zlepšit bezpečnost dodávek energií a zváţit problematiku ochrany ţivotního prostředí. Jak je vidět, spíše neţ co jiného šlo ale o politickou demonstraci vůle k řešení aktuální energetické krize. Za významnější moment v oblasti energetické politiky lze tak povaţovat Usnesení Rady 86/C 241/01 z 16. září 1986. V tomto dokumentu byly souhrnně adresovány problematické oblasti v energetice, zejména pak s důrazem na dosaţení úspor na straně poptávky a sníţení závislosti na dováţené energii, zejména pak ropě. Zdůrazňuje, ţe cílem každé energetické politiky má být zajistit spotřebiteli za uspokojivých hospodářských podmínek energii v dostatečném mnoţství. Stanovuje 8 horizontálních cílů, které však jsou pro členské státy jen doporučené a stanovuje pro Společenství 6 odvětvových cílů, které však mají být povaţovány pouze za směrné pokyny (indicative guidelines). Konečně pak ukládá Komisi v případě potřeby předkládat nové dlouhodobé energetické cíle a nejpozději do pěti let přezkoumání stanovených cílů. V zásadě lze shledat, ţe horizontálních cílů pro členské státy bylo dosahováno, avšak zejména kvůli poněkud obecné formulaci těchto cílů bez přesnější kvantifikace. Co se týče přesněji formulovaných a kvantifikovaných odvětvových cílů, vzhledem k vývoji v energetice po roce 1986, jejich splnění nebylo dosaţeno. V oblasti cíle f), tj. ochrany ţivotního prostředí proto byl v roce 1993 schválen program ALTENER.15 Od roku 198416 jsou Evropskou komisí vydávány tzv. Zelené knihy jako dokumenty, které ve vytyčené oblasti představí stávající situaci a předloţí široké spektrum návrhů, jak danou problematiku řešit. Cílem je podnítit veřejnou diskuzi o tématu a získat tak zpětnou vazbu k vytyčeným aktivitám ještě před tím, neţ se přistoupí ke zpracování problematiky legislativní cestou (povětšinou nařízeními nebo směrnicemi). 13
Ačkoliv, jak naznačíme dále, např. politika podpory OZE, posvěcená na úrovni EU (EPE), takové zhoršující dopady na okolní státy v EU bezpochyby vytváří 14 Blíţe viz Rozhodnutí Rady ze 17. září 1974, zveřejněné v Úředním věstníku C153 09/07/1975 15 Viz Rozhodnutí 93/500/EHS o podporování obnovitelných zdrojů energie v rámci Společenství 16 První zelená kniha byla Television Without Frontiers: Green Paper on the establishment of the common market for broadcasting, especially by satellite and cable KOM(84) 300 z května 1984
9
Na Zelené knihy někdy navazují tzv. Bílé knihy. Ty představují konkrétnější, oficiální soubor navrhovaných opatření pro danou oblast a mají tak napomoci rozvoji a směřování řešení dané problematiky na evropské úrovni (ačkoliv v oblasti energetiky zejména v poslední době zůstává u Zelených knih a ty tak naplňují i tuto úlohu). Opatření v Bílých knihách však pro členské státy ještě nejsou závazná (nejsou legislativním aktem) a hrají úlohu doporučení. Poté co je Bílá kniha schválena Radou, stává se soubor opatření tzv. akčním plánem řešení na základě kterého jsou vytvářeny legislativní prostředky. V další části proto představím dokumenty, které svou povahou a zaměřením v minulosti představovaly hlavní koncepční a strategické záměry pro oblast energetické politiky. Na něj navazuje část, zabývající se aktuální energetickou politikou EU. Tento přehled také slouţí k orientaci ve vývoji zaměření a priorit Evropské unie aţ do dnešního dne a celkovému obrazu a začlenění energetické politiky.
1.1.1
Energetická charta
17. prosince 1991 byly podepsány a schváleny cíle Evropské energetické charty a v roce 1994 byly schválena Dohoda k Energetické chartě a Protokol Energetické charty o energetické účinnosti a souvisejících environmentálních hlediscích (ČR oficiálně podepsala Dohodu a Protokol Energetické charty 8. 6. 1995 a tyto vstoupily v platnost 16. dubna 1998). Zatímco Energetická charta z roku 1991 byla navrţena jako politický záměr k podpoře energetické spolupráce, Dohoda o energetické chartě (1994) je právně závazný multilaterální nástroj a jde o jedinou dohodu svého druhu zajišťující mezivládní spolupráci v oblasti energetiky. Dohoda se zaměřuje především na následující oblasti: ochrana zahraničních investic a ochrana proti klíčovým neobchodním rizikům, nediskriminující podmínky obchodu s energetickými materiály, produkty a vybavením dle pravidel World Trade Organization a opatření k zajištění spolehlivých přeshraničních dodávek, řešení sporů mezi účastnickými státy a mezi státy a zahraničními investory, podpora energetické účinnosti a minimalizace environmentálních dopadů17. Jistě není bez zajímavosti zmínit, ţe dle Mayera vliv evropské Komise formoval zaměření Charty do té míry, ţe obě usilují o identické cíle, totiţ vytvoření tlaku na členy Společenství k přidaní energetické kapitoly ke Smlouvám a k utvoření energetického společenství vedeného Evropským společenstvím18 (coţ je přijetím Lisabonské smlouvy fakticky dokonáno) a tím si tak utvářet prostor pro formální zavedení Komise jako určujícího nadnárodního hráče v rozhodování o otázkách energetické politiky.
1.1.2
Zelená kniha o Energetické politice pro Evropskou unii
23. února 1995 vydala Evropská komise tento dokument jako podklad pro zhodnocení, zda má Společenství hrát významnější úlohu v energetice neţ dosud. Ve třech částech se zabývala oblastmi rozpoznání hlavních výzev, kterým bude čelit v následujících letech a analýzou hlavních geopolitických a environmentálních omezení, dále pak stávající situací v energetice, vytvořením společného náhledu na změny v nabídce, výrobě a spotřebě energie v dalších 20 letech a ustanovením hlavních principů pro komunitární energetickou politiku a způsob její implementace. Poslední oddíl byl věnován analýze stávající úlohy Společenství v této oblasti. Jako hlavní cíl energetické politiky bylo stanoveno zajištění uspokojení potřeb všech uţivatelů za co nejniţších nákladů při splnění poţadavků bezpečnosti dodávek a ochrany ţivotního prostředí. Dokument obsahoval také část zaměřující se na daňové otázky, zejména pak na spotřební daň z ropy, které chápal jako centrální prvek energetické politiky v tom, ţe ovlivňuje preference spotřebitelů a ve svém důsledku tak i otázku dlouhodobého efektu na energetickou bilanci a navrhuje harmonizovat výši minimální míry zdanění. V této oblasti tak dokument navazoval na dřívější Bílou knihu o konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti z prosince 1993.
1.1.3
Bílá kniha o Energetické politice pro Evropskou unii
Jak jiţ bylo přiblíţeno výše, Zelená kniha byla určena k veřejnému dialogu, z kterého vyplynuly připomínky jednotlivých aktérů a institucí. Po zpracování těchto připomínek poté byla Komisí 13. prosince 1995 vydána tato Bílá kniha. Jako čtyři základní koncepty provázející celý rámec jsou v úvodu uvedeny: globalizace trhů, rostoucí obavy o ţivotní prostředí, technologický rozvoj a institucionální odpovědnost Společenství. Zejména k poslednímu konceptu je vhodné zmínit, ţe Bílá kniha důrazně doporučuje zachování principu proporcionality, podporuje deregulaci a odmítá intervencionismus (avšak ne všechna navrţená opatření se s tímto shodují), ačkoliv přiznává ţe acquis Communautaire v dané oblasti není rozsáhlý a v některých ohledech je zastaralý. Proto by měla Společenství působit pouze v oblastech, kde mohou přinést přidanou hodnotu, případně odstranit obchodní bariéry a „trţní selhání“ vytvořená národními politikami. Opět zdůrazňuje, ţe energetická politika má přinést spolupráci na společných cílech na komunitární úrovni, avšak bez vynucování jakékoliv harmonizace palivového mixu. 17
Energy Charter : 1994 treaty. Dostupný z: http://www.encharter.org MAYER, Sebastian. Path dependence and Commission activism in the evolution of the European Union's external energy policy. In Journal of International Relations and Development. 18
10
Zvýšení komunikace a spolupráce v oblasti energetické politiky mezi členskými státy má pak zajistit, ţe národní energetické politiky nebudou narušovat společné cíle a nepovedou ke zhoršení fungování vnitřního trhu a dále pak zmiňuje potřebu jasně stanovit rozdělení odpovědnosti na jednotlivých úrovních. Pokyny pro implementaci energetické politiky zahrnují cíle obsaţené jiţ v předchozí Zelené knize, jmenovitě pak celkovou konkurenceschopnost, bezpečnost energetických dodávek a ochranu ţivotního prostředí. Důraz je kladen na diverzifikaci energetických zdrojů, s poukazem na problémy, které jiţ dříve způsobilo zaměření pouze na jeden zdroj (tj. dříve uhlí, později pak ropu). Pro konkrétní způsoby dosahování uvedených cílů jsou pak stanoveny čtyři problémové okruhy. Prvním z nich je integrace trhu, tj. vybudování politického rámce pro správné a efektivní fungování vnitřního trhu. V této oblasti pak je cílem dosáhnout liberalizace trhu s elektřinou a zemním plynem19 a prostřednictvím standardizace dosáhnout splnění bezpečnostních a kvalitativních poţadavků kladených na energetické produkty. Pro udrţování konkurenceschopnosti a splnění institucionální odpovědnosti Společenství je poloţen důraz na transparentnost a monitorování procesu liberalizace a otevírání vnitřního trhu. Další oblastí je řízení vnější energetické závislosti. Zde jsou řešena především opatření pro zajištění kontinuity dodávek a krizová opatření pro řešení krizí. S růstem závislosti na dovozu paliv je pak zmíněna nutnost diverzifikace zdrojů dodávek, jak pro oblasti ropy, pevných paliv, tak i pro oblast štěpného materiálu spadající pod kompetence Zásobovací agentury (viz Římské smlouvy). Výslovně je uvedena povinnost Zásobovací agentury zajistit respektování obchodních závazků u obchodních partnerů, zejména pak států Společenství nezávislých republikiii. Opět je pak kladen důraz na aplikaci bezpečnostních standardů, zejména pak v oblasti jaderné energie, a společný přístup k otázkám technologického výzkumu. Třetí oblastí je udrţitelný rozvoj. V této části dokument pojednává o ochraně ţivotního prostředí v návaznosti na Pátý akční program Evropského společenství pro ţivotní prostředí a Bílou knihu o konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti, zejména z pohledu internalizace externalit a aplikaci analýzy uţitků a nákladů (cost-benefit analýza (CBA)) pro implementaci těchto strategií a fiskální opatření jako zdaňování emisí CO2. Dále pak ustavuje potřebu zvýšit energetickou efektivnost, podporu přístupu ke kapitálu v oblasti technologií pro úsporu energií, environmentálně příznivých produktů a obnovitelných zdrojů energie. Poslední oblastí je oblast energetického výzkumu a vývoje. Zde je hlavním záměrem napomoci rozšíření technologií a výsledků výzkumu. Vyjádřena je dále pokračující podpora programům jako je SAVE20, ALTENER21, JOULE/THERMIE22 a ESPRIT23. Pro oblast jaderné energie je pak prioritou mezinárodní program ITER24. Dále je pak stanoven cíl vypracovat studii týkající se strategie vývoje technologií na konkurenceschopném energetickém trhu v souvislosti se změnami klimatu. Uţ z debat o Zelené knize vyplynul názor, ţe Společenství jiţ má mnoţství nástrojů vyplývajících ze Smluv a za respektování principu subsidiarity můţe mít společná komunitární dimenze energetické politiky jistou přidanou hodnotu, zejména co se týče oblastí výzkumu a vývoje, mezinárodních vztahů a ochrany ţivotního prostředí. Proto i Bílá kniha výslovně stanoví, ţe vedoucím principem energetické politiky na komunitární úrovni má být konání akcí, pouze pokud tyto přinesou určitou přidanou hodnotu. Příkladem aplikace je řešení environmentálních problémů plynoucích z výroby a spotřeby energie jako jsou emise, které překračují národní hranice a mohou být „efektivně řešeny pouze na komunitární úrovni“. Také nebudou požadovány přesuny dalších pravomocí na Společenství a veškeré návrhy mají být implementovány standardními legislativními a schvalovacími postupy. Za zmínku také stojí poţadavek, pro potřeby dialogu, evaluace, a stanovení společných cílů, vytvořit kompletní, spolehlivý, harmonizovaný a jednotný statistický rámec na komunitární úrovni.
1.1.4
Bílá kniha Energie pro budoucnost – obnovitelné zdroje energie
20. listopadu 1996 předloţila Komise, v návaznosti na záměr uvedený v Bílé knize o Energetické politice pro EU vypracovat strategii pro obnovitelné zdroje energie, návrh Zelené knihy na toto téma k široké veřejné diskuzi. Tato obsahovala čtyři cíle: zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) ve Společenství, posílit spolupráci členských států v oblasti OZE, posílení politik Společenství v oblasti rozvoje OZE s důrazem na koncept internalizace externalit a konečně posílit vyhodnocování a monitorování rozšiřování OZE. 19
Tuto oblast upravovaly směrnice 96/92/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a 98/30/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem. V rámci tzv. Lisabonské strategie z roku 2000 byl vytyčen záměr dobudování vnitřního trhu a (mimo jiné) liberalizace sektorů zemního plynu, elektrické energie, dopravy a poštovních sluţeb. V návaznosti na uskutečnění tohoto záměru byly v roce 2003 přijaty směrnice 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou 20 Viz Směrnice Rady 93/76/EHS o omezování emisí oxidu uhličitého prostřednictvím zvyšování energetické účinnosti 21 Viz Rozhodnutí Rady 93/500/EHS o podporování obnovitelných zdrojů energie v rámci Společenství 22 V rámci 4. rámcového výzkumného programu (FP4) (Rozhodnutí Rady 94/804/ES), zaměřený na výzkum v nejaderné energii 23 V rámci 4. rámcového výzkumného programu (FP4), zaměřený na informační technologie 24 Mezinárodní projekt zaměřený na sestrojení tokamaku pro výzkum plazmy s cílem vyuţití v reaktorech jaderné fúze. Blíţe viz http://www.iter.org/
11
Přibliţně o rok později, 26. listopadu 1997, byla zveřejněna Bílá kniha „Energie pro budoucnost obnovitelné zdroje energie“. Jejím cílem je především, jak uţ naznačila Zelená kniha, zvýšit podíl OZE, které jsou chápany jako zdroje s nákladovou bariérou vstupu. Konkrétně je zde stanoven záměr do roku 2010 dosáhnout 12% podílu OZE na evropském energetickém mixu (tohoto cíle se vší pravděpodobností nebude dosaţeno25), včetně předběţného odhadu nákladů a výnosů (tento typ analýzy je však nemoţné objektivně uplatnit při posuzování společenského dopadu intervence). Kroky akčního plánu k dosaţení tohoto cíle tvoří zejména zajištění tzv. „rovného přístup“ OZE k trhu, neboli (takřka přesný opak významu těchto slov), preference OZE při odebírání elektřiny26 a dále fiskálními opatřeními jakými jsou odpisy, daňová zvýhodnění, investiční pobídky atp. Z oblasti institucionálních kroků pak jde opět o posílení spolupráce mezi členskými státy a zlepšení pozice investičních projektů OZE u bank, zejména Evropské investiční banky (EIB) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Poslední část tvoří návrh komunikační kampaně s veřejností pro propagaci OZE a postup monitorování a vyhodnocování naplňování stanovených cílů.
1.1.5
Zelená kniha o zabezpečování zásobování energií
29. listopadu roku 2000, v reakci na vzestup cen surovin, vydala Komise další Zelenou knihu, tentokrát s prioritním tématem energetických dodávek27. Opět je zde řešena otázka struktury energetických dodávek, vzrůstající závislost na dovozu a geopolitické problémy. V souvislosti s rostoucími energetickými nároky a očekáváním nárůstu objemu dovozu aţ na 70 % v roce 2030 je pak zdůrazněn aspekt ovlivňování poptávky, neboť moţnosti ovlivnit nabídku jsou značně omezené28. Prakticky jsou opět zmíněny všechny předchozí nosné prvky minulých dokumentů, jako jsou důraz na investice, otázky ţivotního prostředí, vnitřní trh s energií a vzájemná provázanost členských států v těchto ohledech, fiskální opatření a podpora OZE. Názor o dostatku pravomocí Evropské unie v této oblasti doznal obratu prakticky o 180 stupňů oproti Bílé knize z roku 1995, a kritizuje absenci tématu energetiky v ustavujících Smlouvách. Celý dokument je opět členěn do tří částí. V první se zabývá nemoţností energetické soběstačnosti a analýzou stávající situace energetické náročnosti, trţního potenciálu, vlastních zdrojů a klade důraz na energetický potenciál OZE29. V druhé části věnuje prostor moţným alternativám budoucího vývoje, s výhledem, ţe do roku 2010 budou členské státy muset podniknout investice, které předurčí vývoj v oblasti. Pozornost je věnována analýze pevných paliv, tj. především uhlí (u kterého je především oceňována konkurence na jeho trhu a tudíţ i značná stabilita cen, avšak problémem je nízká konkurenceschopnost evropských těţebních společností a také dopad na ţivotní prostředí) a uranu. Je zde vyzdviţena otázka dosavadních úspěchů EURATOM a kladen důraz na nutnost udržet vedoucí pozici EU v civilním využití jádra, popisuje stále dominantní roli ropy, u které je však zejména vyzdviţena otázka geopolitického rozdělení světových zásob ropy, kartelová struktura OPEC a volatilita cen, a předkládá OZE a zemní plyn jako alternativy. Problémem trhů se zemním plynem je však jejich rigidita, dominantní pozice Ruska v této oblasti a také problém výstavby distribučních sítí a lokálních oligopolů. Problém nákladové neefektivnosti OZE navrhuje řešit dotováním z nejvíce nákladově efektivních oblastí, tj. jádra, uhlí a ropy. Druhá část se zaměřuje na potřebu vytvořit jednotný rámec pro řešení otázek energetické politiky, jakými jsou změny klimatu a splnění mezinárodních závazků (např. Kjótského protokoluiv). Jako významný nástroj energetické politiky jsou dále zmiňována fiskální opatření, zejména spotřební daň a minimální výše této daně a dále také návrhy některých států jakými jsou zdaňování emisí CO2 nebo dodatečné zdanění jaderné energie. Především pak předkládá záměr harmonizace daně z přidané hodnoty na jednotlivé zdroje energie, s odůvodněním, ţe absence této harmonizace může vést k narušení konkurenceschopnosti mezi členskými státy (připomeňme však obecný trend harmonizace směrem nahoru, tj. k vyšším sazbám30 a tudíţ niţší konkurenceschopnosti). V rámci rozšiřování legislativy je pak také harmonizace legislativy se záměrem liberalizace trhů, zejména s elektřinou a zemním plynem a vznikem nezávislých národních regulátorů, vykonávajících dohled, podpora vnitřního trhu a s ní spojený rozvoj sítí a větší důraz na oddělení výroby a distribuce. 25
Viz např. Sdělení Komise KOM(2007) 1, str. 13 Dle Článku 8 směrnice 96/92/ES o vnitřním trhu s elektřinou 27 Problematiku zabezpečování dodávek upravuje Směrnice 2004/67/ES o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a 2005/89/ES o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury 28 40 % zemního plynu spotřebovaného v Evropě pochází z Ruské federace, 45 % ropy z oblasti Středního východu 29 V návaznosti na tento dokument byl v roce 2003 Rozhodnutím 1230/2003/ES přijat víceletý program "Inteligentní energie – Evropa" jako program na podporu projektů energetické účinnosti a vyuţívání OZE. Program se členil na tyto oblasti: ALTENER – podpora OZE, SAVE – úspory energie a její racionální vyuţívání, STEER – efektivnější vyuţití energie v dopravě a nové zdroje energie, COOPENER – propagace OZE ve vztahu k třetím zemím a plnění Kjótských závazků) 30 HIGGS, Robert. Mýty, mýty, mýty aneb proč politici nechtějí, abychom znali pravdu. Terra Libera. Dostupný z:
, s. 4 26
12
Poslední část se pak zabývá bliţším popisem problémů zabezpečování dodávek energie, rozlišením rizik fyzických, ekonomických a sociálních a environmentálních dopadů přerušení dodávek a rozšířením analýzy i na státy mimo Unii, které však přímo ovlivňují energetiku v Evropě (např. Norsko jako významný vývozce ropy a zemního plynu). Stanovuje potřebu definovat společná horizontální pravidla31 a dále odvětvová pravidla řešící hlavně dopravu (jako největšího spotřebitele ropných produktů) a stavebnictví (potenciál sníţení spotřeby energie a podpora vyuţití OZE). Význam oblasti jaderné energetiky zůstává víceméně opomenut, pouze se zdůrazňuje další potřeba výzkumu.
1.1.6
Zelená kniha o energetické účinnosti aneb Méně znamená více
V reakci na přijetí Lisabonské strategie a v návaznosti na dříve přijaté Zelené knihy byla 22. června 2005 vydána Zelená kniha o energetické účinnosti32 aneb Méně znamená více. Tato kniha se především zaměřila na téma úspor (myšleno úspor energií, dokument si vytyčuje cíl dosáhnout aţ 20% úspory spotřeby energie) a od minulých konstatování o nemoţnosti splnění Kjótského závazku k optimistické potřebě tento závazek naplnit. V oblasti zabezpečení zásobování lze odkázat na obsah předešlé Zelené knihy. Tento dokument se člení do dvou částí. V první, nazvané Identifikace překáţek nalezneme analýzu stávající situace, dosaţené výsledky v oblasti úspor, problémy realizace investic do oblasti úspor, zejména pak přístup k finančním zdrojům a nízkou informovanost obyvatel a podniků a opět problém externalit a jejich internalizace. Rozsáhlejší druhá část pak jiţ představuje samotné návrhy opatření. Na evropské úrovni lze nalézt očekávané, opakovaně se objevující opatření, jakými je podpora výzkumu a lepší využití zdanění, ale nově také začlenit energetiku do ostatních politik a vytvořit z ní tak jednu z horizontálních priorit. Najdeme zde však i návrhy typu otevření veřejných zakázek typu společného nákupu vozidel, „která méně znečišťují ţivotní prostředí a která mají vyšší energetickou účinnost“ veřejnými orgány. V návaznosti na směrnici 2002/91/ES o energetické náročnosti budov Komise navrhuje vytvořit jednotný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov a jejich certifikaci. Další opatření směřují ke snížení spotřeby automobilů, elektrických spotřebičů ve stand-by režimu a podporu vývoje v této oblasti. V oblasti opatření na úrovni členských států lze nalézt jak víceméně proveditelné návrhy, typu podpory distribuované výroby elektrické energie a kogenerace33, tak některá opatření, jejichţ zamýšlený trţní efekt lze povaţovat za značně diskutabilní, v některých případech snad aţ deformující význam slova „trţní“. Kupříkladu u opatření ke sniţování přenosových ztrát lze nalézt argumentaci pro potřebu opatření v tom smyslu, ţe investice do sníţení přenosových ztrát generují pro provozovatele sítě v systému omezeného přístupu třetích stran (ekonomickou) ztrátu. Dále v návrhu se proto dočteme stanovení povinnosti pro rozvodné společnosti uskutečňovat takovéto investice s tím, ţe jim bude „povoleno ponechat si rozumný podíl z výsledného čistého zisku“ (dosaţeného zvýšením účinnosti). Další opatření navrhuje stanovit povinnost dodavatelům energie a rozvodným společnostem nabízet další energetické sluţby (jako zajištění světelné a tepelné pohody, výrobu teplé vody atp.), s tím, ţe „nabídka komplexní sluţby tohoto druhu umoţní trţním silám hrát důleţitou úlohu při zvyšování energetické účinnosti v místě dodávky energetických sluţeb.“ Jako administrativně stanovený „trţní nástroj“ dále zavést systém tzv. bílých certifikátů (povinnosti dodavatelů nebo distributorů přijmout opatření pro energetickou účinnost u koncových uţivatelů) pod hrozbou penále, avšak s tím, ţe „mohou být předmětem výměn a obchodu.“ Dále pak opatření se snad aţ přehnaně optimistickými vizemi úspor paliv, jakými jsou jednotný celoevropský systém řízení letového provozu a optimalizace řízení dopravy za vyuţití druţicového systému GALILEO, omezení daní a povinnost státních nákupů tzv. „čistých“ vozidel (myšleno vozidel s alternativními pohony), omezení vjezdu jiných neţ „čistých“ vozidel do měst, zpoplatnění infrastruktury silničních sítí a vývoj „systémů“, které zajistí informování o správném nahuštění pneumatik34 při provozu. Celý soubor pak završují takřka tradiční návrhy o mezinárodní spolupráci. 1.1.6.1 Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností V reakci na tuto Zelenou knihu vydala Komise 19. října 2006 Akční plán pro energetickou účinnost: vyuţití moţností, jehoţ obsahem je především dosáhnout do roku 2020 20% úspory spotřeby energie. Význam úspor předkládá Komise grafem, kde se dle Komise úspory energie („negajouly“) staly v průběhu doby nejvýznamnějším „zdrojem“ energie35. 31
Dokončit tvorbu vnitřního trhu, harmonizovat daně v oblasti energetiky a podporovat programy úspor energie a šíření technologií Tuto problematiku upravuje Směrnice 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uţivatele a o energetických sluţbách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS 33 Vyuţití odpadního tepla, vzniklého při výrobě elektrické energie, např. k vytápění nebo ohřevu teplé uţitkové vody. Tuto oblast upravuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny zaloţené na poptávce po uţitečném teple na vnitřním trhu s energií a o změně směrnice 92/42/EHS. Další informace lze nalézt ve Sdělení Komise KOM(2008) 771 – Evropa můţe ušetřit více energie kombinovanou výrobou tepla a elektřiny 34 Tato oblast se do určité míry odrazila v návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné důleţité parametry (KOM(2008) 779) 35 Sdělení Komise KOM(2006) 545, s. 5, Obrázek 1 32
13
Tento akční plán zavádí 10 prioritních opatření. Mezi nimi najdeme opatření ze Zelené knihy, jako je označování účinnosti spotřebičů a sniţování ztrát ve stand-by reţimu a poţadavky na energetickou náročnost budov, dále podpořené fiskálními kroky jako je sníţení sazby DPH pro investice zaměřené na zvýšení energetické účinnosti. V rámci sniţování ztrát při výrobě a distribuci energie se upustilo od některých pseudotrţních opatření Zelené knihy a navrţen je pro tuto oblast přezkum systému obchodování s emisemi, ale také poţadavky na minimální účinnost pro výroby do kapacity 20 MW (tj. takové, na které se nevztahuje systém obchodování s emisemi). V oblasti dopravy je dalším opatřením vypracovat právní předpisy omezující emise automobilů na 120g CO2/km do roku 2012, ale také výzva členským státům ke zdaňovaní v závislosti na emisích CO2. V oblasti financování, krom výzvy bankovnímu sektoru, otevření tzv. „zelených investičních fondů“, financovaných z Rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovaci (2007–2013)36, a také podpora energetické účinnosti v nových členských státech, včetně podpory z programů JASPERS37, JEREMIE38 a JESSICA39. Závěrečná opatření pak zahrnují podporu informovanosti obyvatel o energetické účinnosti a podpora energetické účinnosti v celosvětovém měřítku a mezinárodní spolupráci. Povaţujeme za vhodné zmínit naprostou absenci opatření jakkoliv věnovaných jaderné energetice (včetně potenciálu kogenerace).
1.1.7
Zelená kniha – Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii
8. března 2006 byla vydána tato Zelená kniha jako odezva k, prakticky poprvé takto vzneseným, požadavkům na vytvoření společné energetické politiky, která by mohla čelit výzvám v příštích letech jak na evropské úrovni tak na úrovni členských států. Tento poměrně stručný dokument (v porovnání s předchozími Zelenými knihami) však obsahuje ucelenější a smysluplnější popis strategického výhledu, neboť směřování energetiky je dlouhodobým úkolem v měnícím se prostředí, a jak ukázal minulý vývoj (např. poměrně rychlé zastarání Zelené knihy z roku 2000), je nutné pruţně reagovat vývoji trhu a přizpůsobovat se prostředí. I proto vyzývá ke zpracování pravidelných strategických přezkumů energetiky.40 Tato zelená kniha stanoví pro energetickou politiku tři hlavní cíle: udržitelnost (OZE, úspory, změny klimatu), konkurenceschopnost (otevření trhu s energií, zmírnění dopadu vyšších mezinárodních cen na hospodářství EU, vývoj technologií) a zabezpečení dodávek (sniţování poptávky a diverzifikace zdrojů energie, podpora investic, řešení nouzových situací orgány EU, podpora evropských společností při přístupu k celosvětovým zdrojům, zajištění přístupu k energii). K dosahování těchto cílů pak navrhuje šest priorit. První z nich je dotvoření vnitřního trhu, zahrnující opatření k propojení distribučních soustav, zřízení evropského energetického regulačního orgánu41, investice do zvýšení kapacit pro výrobu elektřiny, zajištění volné hospodářské soutěţe a podporu konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Druhou prioritou je pak zabezpečení dodávek. K tomuto se váţí opatření jak na fyzické zabezpečení infrastruktury a solidární způsob řešení narušení dodávek z nouzových zásob, tak vytvoření Evropského střediska pro energetické sítě, jako formálního uskupení provozovatelů přenosových soustav a zřízení evropské observatoře pro dodávky energií jako orgánu pro sledování nabídky a poptávky na trhu, zjišťování nedostatků infrastruktury a spolupráci s IEA. Třetí prioritou je prakticky jen výzva stanovit společný strategický cíl vycházející ze Strategického přezkumu energetiky. Čtvrtou prioritou je „boj“ proti změnám klimatu, jehoţ hlavní součástí je systém EU pro obchodování s emisemi, resp. návrh k jeho přezkumu za účelem rozšíření a vylepšení jeho fungování. Dále zde najdeme závazek vytvořit akční plán pro energetickou účinnost a výzvu podpořit mezinárodní dohodu o energetické účinnosti. Nedílnou součástí je opět podpora využívání OZE a vytvoření pracovního plánu pro obnovitelnou energii. Pátou prioritou je podpora inovací a vývoj nových energetických technologií, jedním z jehoţ opatření je vytvořit strategický plán pro energetické technologie42 a vytvořit Evropský technologický institut43. 36
Viz Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1639/2006/ES kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007–2013) 37 Podpora infrastruktury 38 Podpora rizikového kapitálu a záruk 39 Podpora projektů udrţitelného rozvoje v městských oblastech 40 První Strategický přezkum energetiky (Strategic energy review) byl vydán 10. ledna 2007 a ve spojení s touto Zelenou knihou se stal jádrem energetické politiky EU, druhý Strategický přezkum energetiky byl vydán 13. listopadu 2008 41 K naplnění tohoto opatření, přestoţe jiţ od roku 2003 existuje Skupina evropských regulačních orgánů pro elektroenergetiku a plynárenství (ERGEG), sloţená ze zástupců 27 národních regulačních agentur, byl 19.9. 2007 předloţen návrh Nařízení EP a Rady o zřízení Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů ACER zejména z důvodu obtíţnosti dosaţení shody uvedené skupiny (typicky souhlas 27 členů a 30 provozovatelů přenosových nebo přepravních soustav) 42 Blíţe viz Sdělení komise KOM(2007) 723 z 22. listopadu 2007 – Evropský strategický plán pro energetické technologie (SET) – „Směřování k budoucnosti s nízkými emisemi uhlíku“ 43 11. března 2008 byl Nařízením EP a Rady č. 294/2008 zřízen Evropský inovační a technologický institut
14
Poslední prioritou je pak, opět na základě strategického přezkumu energetiky, dosáhnout dohody na úrovni Společenství o cílech vnější energetické politiky. Jedná se zejména o výstavbu nové infrastruktury k dálkové přepravě ropy a zemního plynu, vytvoření energetických partnerství s dodavatelskými a tranzitními zeměmi, iniciativu k rámci pro vztahy mezi EU a Ruskem, vytvoření celoevropského energetického společenství (včetně zemí mimo EU) spojené s výstavbou sítí TEN, vytvořit „formálnější a cílenější“ nástroj pro řešení nouzových situací dodávek, začlenění energetiky do ostatních politik a podporu přístupu k energii v rozvojových zemích.
1.1.8
Zelená kniha – Přizpůsobení se změně klimatu v Evropě – možnosti pro postup EU
Tento dokument vydala Komise 26. června 2007. Hlavním tématem je zde rozlišení přizpůsobení se změnám klimatu a zmírňování těchto změn. V první části předkládá závěry 4. hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCCv), které vychází z modelových scénářů vývoje pro vývoj do roku 2100. Z dopadů na oblast energetiky předpokládá sníţení chladících kapacit pro tepelné a jaderné energie v oblastech kde se sníţí výskyt dešťových sráţek, následkem změn sráţkových modelů moţnost změn říčních toků a zanášení přehrad vodních elektráren, pokles poptávky po teple, zvýšení poptávky po elektřině (vyšší vyuţití klimatizace) a v souvislosti s ní častější přerušení dodávek elektřiny a ohroţení energetické infrastruktury bouřkami a záplavami. Do jaké míry je nutné povaţovat tyto scénáře za věrohodné a vyvolávající obavy, ponecháme na racionálním uváţení čtenářem. V další části je na základě tzv. Sternovy zprávy zdůvodňována nutnost současných opatření pro úsporu budoucích nákladů. Je však vhodné poukázat na závaţnou polemiku mnoha autorů s touto zprávu (mnohé příklady uvádí např. Klaus,44 další příklady lze nalézt v kapitole věnované obchodování s emisemi), zejména proto, ţe dopady vyvozené z nutnosti „akce“ na základě této zprávy představují nesmírný objem nákladů a neměly by proto vycházet z názorů, ale faktů. Pro evropskou úroveň pak jsou navrţeny čtyři směry činnosti, které představují nosné „pilíře“ tohoto dokumentu: vypracování strategie pro přizpůsobení, určení vnějšího rozměru dopadů a přizpůsobení a koordinace se třetími zeměmi, rozšířit výzkum Společenství v oblasti, projednání strategií a opatření v evropské poradní skupině pro přizpůsobení se změně klimatu v rámci Evropského programu pro změnu klimatu. První pilíř zahrnuje mnoţství tzv. „včasných opatření“ pro různá odvětví. Jde však pouze o všeobecná prohlášení typu podpory multifunkční krajiny, hospodárného vyuţívání vody, podpory lesního hospodářství odolnějšího vůči klimatu, potřeby „přizpůsobit se měnícím podmínkám“ a „vyuţívat společných výhod opatření pro zmírňování a přizpůsobení“ v průmyslu, diverzifikace energetických zdrojů, „rozumné plánování, včetně územních hledisek výběru místa“ dopravy, zajištění udrţitelnosti rybolovných zdrojů, zachování a obnovu biologické rozmanitosti, strategické posuzování vlivů na ţivotní prostředí a posouzení dopadů politiky, cíleného postupu v oblasti stavebních předpisů a metod a plodin odolných vůči klimatu, apod. Druhý pilíř se zabývá třemi oblastmi: rozvojovými zeměmi (kde chce především podporovat přizpůsobení změnám klimatu v rozvojových zemích, včetně finanční podpory), sousedními zeměmi (kterým „by se mělo dostat povzbuzení a podpory při analýze dopadů, rizik, zranitelnosti a vhodných reakcí a při začleňování přizpůsobení do jejich plánů rozvoje) a průmyslovými zeměmi (které by si měly vyměňovat analýzy dopadů a osvědčené postupy přizpůsobování). Dále je zmíněno posilování obchodu s udrţitelným zboţím a sluţbami, avšak opět jen jako obecné prohlášení. Třetí pilíř stanoví značné mnoţství moţných předmětů výzkumu, na které by se mohl zaměřit evropský výzkum, především pak v oblasti Sedmého rámcového programu. Čtvrtý pilíř je pak prakticky jen obecná výzva k dialogu a účasti občanské společnosti na vytváření koordinovaných strategií. Jak je vidět, je tato Zelená kniha spíše politickou demonstrací aktivity a „potřeby řešit“ populární téma a tak prakticky jediným smysluplným prvkem je návrh vytvoření opatření na vnitrostátní úrovni ke zvládání přírodních katastrof, řízení rizik a řešení krizí, tedy prvek, jehoţ implementace můţe být přínosná nehledě na pochyby o dopadech tzv. změny klimatu. Přesto v roce 2009 následuje Bílá kniha „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci“. Tuto Bílou knihu vydala Komise 1. dubna 2009 a jako i Zelená kniha je dosti obecná.vi 44
KLAUS, Václav. Modrá, nikoli zelená planeta : Co je ohroženo: klima nebo svoboda?, s. 56-57, 77-82 a 89
15
1.2 Energetická politika pro Evropu 10. ledna 2007 vydala Komise, jako první Strategický přezkum (energetické politiky), Sdělení Evropské radě a Evropskému parlamentu pod názvem Energetická politika pro Evropu (EPE45). Tento dokument, jak jiţ název napovídá, se stal základem evropské energetické politiky a byl jednou z částí tzv. energetického „balíčku“vii (vzhledem ke značné obsáhlosti tohoto legislativního „balíčku“ nebudeme v detailu postihovat veškeré jeho dílčí části). Jak uţ zmiňuje Zelená kniha z roku 2006, i v EPE najdeme jako tři úkoly energetické politiky konkurenceschopnost, udrţitelnost a zabezpečení dodávek. Tyto se promítají do třech tzv. pilířů, kterými jsou boj proti změnám klimatu, omezování vnější zranitelnosti EU, pokud jde o dovozy uhlovodíků, a podpora růstu a pracovních míst. Jako bezprostřední cíl v oblasti mezinárodních vyjednávání Komise stanovila omezit do roku 2020 emise skleníkových plynů ve vyspělých zemích o 30 % ve srovnání s rokem 1990 a sníţit celosvětové emise skleníkových plynů v roce 2050 ve srovnání s rokem 1990 aţ o 50 %. Jako vnitřní cíl je stanoven do roku 2020 dosáhnout nejméně 20% snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990. Opatření, kterými Komise zamýšlí dosáhnout naplnění svých úkolů směřují především k vytvoření fungujícího vnitřního trhu s energiemi. Pro tento tedy stanoví následující poţadavky: i) oddělování výroby a distribuce (z důvodů obav o narušení hospodářské soutěţe) pro které navrhuje dva scénáře – úplné oddělení vlastnictví sítí od výrobních a distribučních společností nebo zavedením plně nezávislého provozovatele systému, s tím, ţe společnost sice vlastní majetek ve vztahu k sítím, ale neodpovídá za jejich provoz, údrţbu nebo vývoj); ii) opatření v oblasti regulace, kde je záměrem zejména harmonizovat pravomoci regulačních orgánů, formalizovat Evropskou síť nezávislých regulačních orgánu jako „ERGEG+“ a zřídit nový subjekt na úrovni společenství s pravomocemi rozhodovat regulativní a technické otázky s umoţněním přeshraničního obchodu; iii) v oblasti poskytování údajů zajistit harmonizaci stanovením minimálních poţadavků na všechny společnosti v EU; iv) v oblasti infrastruktury naplnit požadavky Sdělení Komise KOM(2006) 846 – Prioritní plán propojení46, zejména vytvoření čtyř koordinátorů pro čtyři prioritní projekty, kterými jsou propojení elektřiny mezi Německem, Polskem a Litvou, propojení na větrnou energii produkovanou na moři v oblasti severní Evropy, propojení elektřiny mezi Francií a Španělskem a plynovod Nabucco z oblasti Kaspického moře do střední Evropy; v) zavést společné minimální a závazné normy pro bezpečnost sítí; vi) potřeba nových investic pro výrobu elektřiny a kapacitu dodávek zemního plynu; vii) dodrţování závazků veřejné služby při poskytování energie. Dalšími oblastmi, na které se EPE zaměřuje je podpora solidarity mezi členskými státy, tj. zejména prostředky strategického systému ropných zásob EU, propojováním elektrických vedení mezi státy a opatřeními na pomoc členským státům z velké části závislých na jednom dodavateli k diverzifikaci dodávek. Dále opět závazek sniţování skleníkových plynů prostřednictvím obchodování s emisemi a dále naplňování akčního plánu pro energetickou účinnost (tj. zejména dosáhnout do roku 2020 20% úspory spotřeby energie (ačkoliv, jak nalezneme ve sdělení Komise47 i při řádném provedení všech opatření členskými státy by se mělo do roku 2020 docílit jen asi 13 % úspor energie), včetně přijetí mezinárodní dohody o energetické účinnosti. V oblasti vyuţívání OZE je stanoven, v návaznosti na Plán obnovitelných zdrojů energie48, ambiciózní dlouhodobý cíl zvýšení podílu energie z OZE na celkové skladbě zdrojů energie EU do roku 2020 na 20 %, ačkoliv se pravděpodobně ani nepodaří naplnit předchozí podobný (a dokonce méně ambiciózní) závazek z Bílé knihy z roku 199649, a do roku 2020 rovněţ dosáhnout minimálně 10% podílu biopaliv na palivech pro vozidla (a podmínky udržitelné povahy těchto paliv). Dalšími body jsou závazek k předloţení Evropského strategického plánu pro energetické technologie50 a výhledu pro zavedení systémů zachycování a ukládání CO251 v EU. Pozornost je také věnována jaderné energetice, jako levnému bezemisnímu zdroji energie s nízkou volatilitou cen paliva. Jak uţ bylo zmíněno, státy mají formálně svobodu v rozhodování o svém energetickém mixu, tedy i v rozhodnutí o vyuţití jaderné energie, avšak Komise upozorňuje, ţe sníţí-li se vyuţití jaderné energie v EU, je nezbytné, aby bylo kompenzováno jinými nízkoemisními zdroji, jinak nebude moţné dosáhnout cíle omezení emisí skleníkových plynů. Nahrazení jinými (nejadernými) nízkoemisními zdroji je však značně diskutabilní prvekviii, či snad aţ úlitba vládám, prosazujících „boj proti změnám klimatu“ avšak současně odmítajících vyuţití jaderné energie (s vizí její „náhrady“ prostřednictvím rozvoje OZE). 45
Někdy se v odkazování na tuto politiku objevuje označení 20-20-20, v návaznosti na stanovené cíle 20% sníţení emisí skleníkových plynů, 20% podíl obnovitelné energie na konečně spotřebě energie v EU a 20% zvýšení energetické účinnosti do roku 2020 (doplněné 10 % podílem biopaliv na celkové spotřebě benzinu a nafty) 46 Včetně návaznosti na Rozhodnutí č. 1364/2006/ES kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušují rozhodnutí 96/391/ES a rozhodnutí č. 1229/2003/ES 47 KOM(2008) 772 Energetická účinnost: plnění 20% cílové hodnoty 48 Viz Sdělení Komise KOM(2006) 848 Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udrţitelnější budoucnosti 49 Do roku 2010 dosáhnout 12% podílu OZE na evropském energetickém mixu, viz Bílá kniha Energie pro budoucnost – obnovitelné zdroje energie 50 Jak uţ bylo uvedeno výše, tento plán byl zveřejněn ve Sdělení Komise KOM(2007) 723 Evropský strategický plán pro energetické technologie (SET) – „Směřování k budoucnosti s nízkými emisemi uhlíku“ 51 Někdy téţ označováno jako CCS (carbon capture and storage)
16
Komise v EPE také klade důraz na mezinárodní spolupráci, jak v oblasti partnerství s dodavateli energie, energetické bezpečnosti, finančních nástrojů a investic, tak v oblasti boje se změnami klimatu. Zejména v oblasti emisí skleníkových plynů je tento prvek neopominutelný, neboť jak dokládají následující grafy, jiţ nyní se Evropa podílí na světových emisích CO2 pouze cca 16 % a její podíl bude dále klesat. Je tak na místě se ptát, zda taţení proti „změnám klimatu“, i pokud bychom připustili jeho opodstatněnost, není pouze bezvýznamným demonstrativním aktem získávání politických bodů na úkor konkurenceschopnosti evropských ekonomik. Graf 1.2-1: světové emise CO2 v roce 2007 (celkem 27,3 Gt CO2)
Graf 1.2-2: predikce nárůstu emisí CO2 v energetice ve světě během let 2005-2020 (Gt CO2)
Převzato z: Enerdata. CO2 emissions from energy use in major countries
Převzato z: Enerdata. 2020 Global energy forecasts
Závěrečným prvkem EPE je pak vytvoření úřadu observatoře pro dodávky energií pro monitorování a podávání zpráv. V návaznosti na tento dokument byl na Evropské radě 9. března 2007 přijat akční plán pro energetiku pro období 2007–2009, čímţ byly výše uvedené cíle a opatření oficiálně stvrzeny. Evropská unie tak získala de facto poprvé ucelený soubor energetické politiky na evropské úrovni (byť v rámci sekundárního práva, neboť aţ Lisabonská smlouva navrhuje vůbec poprvé formálně konstituovat a definovat evropskou energetickou politiku v rámci primárního práva52).
1.2.1
Druhý Strategický přezkum energetické politiky
Tento dokument vydala Komise 13. listopadu 2008, s podtitulem Akční plán pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární vyuţití. Zaměřuje se na 5 hlavních oblastí a připojuje k nim výhled do roku 2050. První oblastí je podpora infrastruktury. V této části se zejména definuje šest prioritních projektů pro zajištění bezpečnosti dodávek, diverzifikace zdrojů a propojení vnitřního trhu. Těmito prioritními projekty jsou: jiţní koridor zemního plynuix (z nějţ je patrně nejznámější projekt plynovodu Nabucco (v současné době je na ruském plynu závislá většina evropských států (nejvíce Finsko, Slovensko a Bulharsko). Plynovod Nabucco má přivádět plyn od Kaspického moře a z Asie (vynechává tak Rusko jako zdrojovou zemi a Ukrajinu nebo Bělorusko jako tranzitní země) trasou přes Turecko, Bulharsko a Maďarsko aţ do rakouského města Baumgarten. Ročně by měl přepravit asi 31 miliard metrů krychlových plynu (asi 5 % spotřeby EU) 53), avšak „Jiţní koridor by neměl být jen jednosměrnou cestou pro dopravu energetických surovin z kaspického regionu do Evropy, ale obousměrnou dopravní tepnou pro výměnu zboţí, investic, vědomostí a lidí – jakousi moderní obdobou hedvábné stezky“54, vytvoření diverzifikovaných a přiměřených zásob LNG pro Evropu (navrţení Akčního plánu pro LNG), efektivní připojení Pobaltí (navrţení plánu připojení Pobaltí), Středomořský energetický okruh (propojení Evropy s jiţním Středomořím pro vyuţití potenciálu solární a větrné energie), odpovídající severojiţní propojení přenosových a přepravních soustav elektřiny a zemního plynu ve střední a jihovýchodní Evropě (iniciativou NETS k vytvoření společného provozovatele přepravních soustav zemního plynu a panevropský ropovod) a vytvoření návrhu pro mořskou síť v Severním moři (propojení vnitrostátní elektrorozvodných sítí v severozápadní Evropě a výstavba mořských větrných elektráren). Tyto projekty Komise představuje jako prioritu pro zabezpečení dodávek energie. 52
PÍTROVÁ, L., et al. Co nového by měla přinést Lisabonská smlouva?, s. 65 Plynovod Nabucco. Energetika v EU. 2009, č. 7, s. 8 54 Zahajovací projev Mirka Topolánka na summitu "Jižní koridor - nová hedvábná stezka". Dostupný z:
. 53
17
K naplnění těchto projektů však Komise shledává dosavadní prostředky jako nedostatečné a požaduje proto vytvoření nového nástroje EU pro zabezpečení dodávek energie a pro energetickou infrastrukturu, nahrazujícího dosavadní TEN-Ex. Další oblastí tohoto akčního plánu je poţadavek na přiznání priority energetice v mezinárodních vztazích EU a mezinárodní spolupráci (např. v rámci Evropského hospodářského prostoru s Norskem, dále při budování integrovaného trhu přiléhajícího k EU v jihovýchodní Evropě v rámci Energetického společenství55, s Běloruskem jako tranzitní zemí, Ruskem jako hlavním energetickým partnerem EU, zeměmi kaspické oblasti vzhledem k jejich energetickým zdrojům, zeměmi OPEC, ale i s dalšími mezinárodními partnery). Třetí oblastí je zlepšení zásob ropy a zemního plynu pro reakci na krizové situace, kde Komise předkládá revizi právních předpisů EU ohledně nouzových zásob ropy56, navrhuje souhrnně jednou týdně zveřejňovat úroveň komerčních zásob ropy drţených ropnými společnostmi v EU a vytvořit revidovanou směrnici o zabezpečení dodávek zemního plynu. Čtvrtou oblastí je energetická účinnost, kde předkládá nový balíček ohledně energetické účinnosti z roku 2008 pro splnění cíle 20 % (jak však uţ bylo zmíněno výše, veškerá stávající opatření nepostačí na dosaţení tohoto cíle), ze kterých zejména stojí za zmínku podpora kogenerace a závazek předloţit balíček ohledně ekologické daně (tj. další překáţku rozvoje evropským ekonomikám, neboť jak dokládá Graf 1.2-3 a Graf 1.2-4, jiţ nyní je implicitní míra zdanění energií57 nezanedbatelnou poloţkou s růstovým trendem). I v této oblasti je deklarován důraz na mezinárodní spolupráci. Graf 1.2-3: implicitní míra zdanění energií v EU, 2007
Graf 1.2-4: vývoj implicitní míry zdanění energií v EU
Zdroj: Eurostat. Implicit tax rate on energy
Zdroj: Eurostat. Implicit tax rate on energy
Poslední oblastí je lepší vyuţití domácích energetických zásob EU, kam patří především rozvoj OZE (také v souvislosti s naplňováním cíle 20 % podílu OZE), včetně vytvoření iniciativy EU pro financování udržitelné energetiky. Je zde však také rozbor pro energetické zdroje uhlí (zejména ale s ohledem na dostupnost technologií zachycování a skladování uhlíku), ropu a zemní plyn (s ohledem na moţné těţitelné kapacity), a jadernou energetiku, u které je však především zmiňována nutnost značných investic v důsledku konce ţivotnosti mnoha jaderných zařízení v Evropě (např. u sousedního Německa v důsledku tzv. Atomausstieg58 dohodou stanovené na 32 let, přestoţe ţivotnost u elektráren druhé generace např. v USA je prodluţována na 60 (výhledově i 80) let59). Neuskutečnění takových investic by přineslo značné obtíţe zejména s ohledem na cíl EU týkající se sníţení emisí CO2, neboť aţ třetina elektrické energie v EU je vyráběna z jádra (Graf 1.2-5). 55
www.energy-community.org Tj. Směrnice 2006/67/ES kterou se členským státům ukládá povinnost udrţovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů 57 Tj. podíl daňových příjmů z energií a konečné spotřeby energií pro daný kalendářní rok 58 http://www.bmu.de/files/pdfs/allgemein/application/pdf/atomkonsens.pdf, v důsledku volebních výsledků lze však očekávat přehodnocení tohoto dokumentu, minimálně v ohledu navýšení doby stanovené ţivotnosti ze 32 na 40 let 59 Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu (Zpráva NEK), s. 140 56
18
Graf 1.2-6: dekarbonizace jako pokles uhlíkové náročnosti světových primárních energetických zdrojů
Graf 1.2-5: výroba elektřiny v EU-27 (TWh)
Převzato z: Eurostat. Panorama of Energy : Energy statistics to support EU policies and solutions
Převzato z: AUSUBEL, Jesse H. Renewable and nuclear heresies
Ve výhledu do roku 2050 stanovuje tento dokument návrhy moţných dlouhodobých cílů, mezi nimiţ najdeme mimo jiné dekarbonizaci dodávek elektřiny, avšak krom logické volby přechodu k jaderné energetice i procesem zachycování a ukládání CO2, ale také zvýšením podílu OZE (stojí však za zmínku, ţe postup dekarbonizace pomocí OZE zpochybňuje např. Ausubel a namítá, ţe trend dekarbonizace je přirozeným procesem technologického vývoje60, viz Graf 1.2-6), ukončení závislosti dopravy na ropě podporou alternativních paliv, inteligentní propojenou elektrorozvodnou síť zahrnující decentralizovanou výrobu elektřiny, budovy s nízkými emisemi a budovy vyrábějící elektřinu jako hlavní potenciál úspor nebo podporu účinných energetických systémů s nízkými emisemi uhlíku na celém světě.
1.2.2
Energetický balíček EU
Tento tzv. třetí liberalizační61 balíček Komise předloţila 19. září 2007, a je částí procesu implementace EPE. Schválen byl za českého předsednictví v dubnu 2009, nyní se čeká na přijetí Radou (platnými se stanou zveřejněním v Úředním věstníku EU a od tohoto data budou mít členské státy 18 měsíců pro jejich implementaci). V rámci tohoto balíčkuxi bylo řešeno, jak ostatně vyplývá ze znění EPE, především dobudování vnitřního trhu. Patrně nejvýznamnějším aspektem je pak tzv. vlastnický unbundling62 směrnic 2009/72/ES a 2009/73/ES (důvodové zprávy směrnic o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem uvádí myšlenkové konstrukty ilustrující obavy z diskriminace63, které se však aţ příliš podobají umělým konstruktům obav z monopolů) a změny nařízení o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a zemním plynem64, zejména pak s ohledem na rozšíření spolupráce provozovatelů přepravních soustav a posílení bezpečnosti dodávek. Kromě unbundlingu je však záměrem Komise adresovat také zvyšování průhlednosti energetických trhů (jak z hlediska zveřejňování informací o trhu, tak z hlediska finančního řízení), posílení pravomocí národních regulačních úřadů a rozšíření jejich spolupráce (zřízení ACER), posílení spolupráce provozovatelů přenosových soustav a také posílení ochrany spotřebitele65. Nelze opomenout ani kontroverzní regulaci přístupu subjektů ze třetích zemí k přenosovým sítím v EU (tzv. „klauzule Gazprom66“). 60
AUSUBEL, J. H. Renewable and nuclear heresies, s. 230-235 Předchozí dva byly z let 1996 a 2003 Oddělení vlastnictví přenosových sítí od činností výroby a dodávek 63 Např. „Společnost, která zůstane vertikálně integrovaná, má zkrátka vnitřní motivaci jak k nedostatečným investicím do nových sítí (ze strachu, ţe by takové investice pomohly konkurentům prosperovat na „jejím“ domovském trhu), tak – kde je to moţné – upřednostňovat vlastní prodejní společnosti, kdyţ jde o přístup k síti. To má negativní vliv na konkurenceschopnost EU a bezpečnost jejích dodávek a brání to dosaţení cílů v oblasti změny klimatu a ţivotního prostředí.“ 64 Dosud řešeny nařízeními 1228/2003/ES o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a 1775/2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám 65 Rozšíření přílohy A ze Směrnic 2003/54/ES a 2003/55/ES 66 Dřívější záměr představoval úplné přesunutí pravomocí o rozhodování o přístupu na orgány EU (Komise, příp. ACER). Ve schválené verzi však jde o tzv. národní variantu, kdy certifikaci provádí národní regulační orgány, které však mají za povinnost získat stanovisko Komise, týkající se případného narušení bezpečnosti energetických dodávek provedením těchto kroků 61 62
19
1.2.3
Klimaticko-energetický balíček EU
23. ledna 2008 zveřejnila Komise tzv. klimaticko-energetický balíčekxii. V zásadě jde o faktické legislativní ukotvení cílů energetické politiky v oblasti „boje“ proti změnám klimatu (tj. zejména do roku 2020 dosáhnout sníţení emisí skleníkových plynů o 20 %, zvýšit podíl energie získané z OZE na 20 % a zvýšit energetickou účinnost o 20 % (evropské průměry)). Směrnice o podpoře vyuţívání energie z obnovitelných zdrojů67 stanovuje pro členské státy závazný (dosud byly cíle jen indikativní) cíl v roce 2020 dosahovat v průměru 20 % produkované energie z OZE a v oblasti dopravy mají tvořit 10 % z konečné spotřeby energií. Pro ČR stanoví povinnost v roce 2020 dosahovat 13 % podílu energií z OZE na konečné spotřebě energie. Uveďme zde však část důvodové zprávy směrnice „Je nezbytné posílit a rozšířit současný evropský regulační rámec. Je nutné dosáhnout toho, aby kaţdý členský stát podnikl opatření nezbytná ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů ve svém energetickém portfoliu.“ a uvaţme, zda je v souladu s právem členského státu stanovit si podmínky pro vyuţívání svých energetických zdrojů, svobodně volit mezi různými energetickými zdroji a určovat základní skladbu svého zásobování energií… Další směrnice se týká tzv. geologického skladování oxidu uhličitého (CCS). Podstatou této směrnice je, ţe takto zachycený a uloţený CO2 se nepovaţuje za emitovaný. Obsahem směrnice je jak vymezení pojmů, tak postupy pro povolení, výběr a provoz úloţišť. Nejsou však uloţeny povinnosti tento systém vyuţívat. Návrh rozhodnutí o úsilí členských států sníţit emise skleníkových plynů se dotýká závazku do roku 2020 sníţit emise skleníkových plynů o 30 %. Jde o emise skleníkových plynů ze zdrojů, na které se nevztahuje stávající rámec EU ETS (např. na zemědělství a lesnictví, odpady aj.) a určuje příspěvek členských států na splnění závazku Společenství v oblasti sníţení emisí skleníkových plynů od roku 2013-2020 (ČR bude moci oproti hodnotám roku 2005 v roce 2020 zvýšit své emise o 9 %). O směrnici týkající se změn EU ETS potom blíţe v následující kapitole.
1.3 Obchodování s emisemi Obchodování s emisemi je systém, kdy jsou určeným subjektům (Kjótský protokol hovoří o „entitách“, bez bliţší specifikace) přiděleny kvóty, které stanoví, jaké mnoţství emisí mohou v daném období vyprodukovat (s tím, ţe stanovení celkové sumy těchto kvót na určitou hranici má tvořit environmentální přínos). Ti, kteří dosáhnou niţších emisí (vyprodukují méně, neţ stanoví kvóta), mohou poté prodat svůj nevyuţitý přebytek (do stanovené kvóty) těm, kteří nebyli schopni dosáhnout kvótou stanoveného sníţení emisí. Hlavní přínos systému obchodování s emisemi má být poskytnutí stimulů k dosaţení nejniţších nákladů při dosaţení stanoveného snížení emisí, tj. při naplnění arbitrárního plánu, zaloţeného na byrokratickém rozhodnutí. Zajistit co nejniţší náklady je sice chvályhodné, problém však tkví v samotné potřebě „nezbytnosti“ dosahování stanoveného sniţování emisí, tedy v samotném základu existence takových nákladů. Rozpor s liberalismem netkví v tom, ţe liberalismus by schvaloval znečišťování ţivotního prostředí. Jak uvádí Rothbard, „Znečištění ovzduší je nepřípustným obtěžováním, které z pozemku jeho původce přechází na pozemky jiných osob. Jde o invazi do vzdušného prostoru, příslušného k pozemku, a často také invazí vůči osobě vlastníka. Základem liberální teorie vlastnických práv je koncept prvotního přivlastnění, dle nějţ první člověk, který drţitelem a uţivatelem zdroje se stává jeho vlastníkem.“68 Vyuţívání dvou základních nástrojů zastánců tzv. trţního environmentalismu, tj. Pigouvských daní69 a obchodovatelných povolenek70, v sobě „nesou stejné vady jako úplný socialismus: neslučitelnost se svobodou jednotlivce a v praxi nemoţnost je úspěšně implementovat“.71 Jak předkládá Cordato, moderní náhled (tzv. market-based environmentalismus (MBE)72) řešení otázek ţivotního prostředí spočívá v tom, ţe je oprávněné působit lidem újmu73, tak aby bylo dosaţeno nějakého aspektu „ochrany“ (neosobního) ţivotního prostředí, s tím, ţe příklady nadměrných znečištění a externalit jsou předkládány jako selhání trhu, implikující nutnost státního zásahu. Ve skutečnosti však jde o fakt, ţe vlády neumoţní zavedení a vymáhání patřičných vlastnických práv74, a namísto toho předkládají opatření, „která mají svým nátlakem manipulovat trţní pobídky tak, aby se dosáhlo centrálně naplánovaného výsledku“75. 67
Upravované směrnicemi 2001/77/ES o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů v podmínkách vnitřního trhu s elektřinou a 2003/30/ES o podpoře uţívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě 68 ROTHBARD, Murray N.. Law, Property Rights, and Air Pollution . Dostupný z:
69 Ke korektní aplikaci však implikujících nutnost „plánovače“ znát všechny informace na všech trzích, tj. fakticky strukturu preferencí všech účastníků trhu a všech technologií dostupných výrobcům (srovnej s teorií rozptýlené informace, resp. analogii s neproveditelností centrálního plánování) 70 Avšak samotný problém znečištění netkví v tom, ţe existuje, ale v tom, ţe eventuelně někoho postihnou dopady znečištění (které by v případě vymezení vlastnických práv bylo vymahatelné ze strany poškozených, nebo by bylo předcházené odkupem vlastnických práv ze strany produkujících) – v této souvislosti Cordato poukazuje na práci McGee a Blocka, kteří dochází k závěru, ţe „obchodovatelné povolenky představují privilegium (licenci) k porušování těchto práv a jsou neslučitelné se svobodným trhem“ a v ţádném případě nelze obchodovatelné povolenky vnímat jako vlastnická práva. CORDATO, Roy E. Market-Based Environmentalism and the Free Market : They\'re Not the Same. Independent Review 71 CORDATO, Roy E. Market-Based Environmentalism and the Free Market : They\'re Not the Same. Independent Review 72 Nezaměňovat s tzv. free-market environmentalismem (FME), který naopak předkládá způsob systematického vymezování pravidel k řešení těchto problémů prostřednictvím vymezení vlastnických práv.
20
Vytvoření těchto pravidel a systémů k dosahování je důsledkem rozvoje ideologie, či snad aţ „náboţenství“xiii posledních let, tzv. environmentalismu a růst jeho vlivu. Je nezbytností pohlédnout s kritickým zaujetím na to, co se označuje jako „obecně uznávaný konsensus“76 tzv. antropogenního globálního oteplování a „nutnosti“ proti tomuto „bojovat“. I pokud bychom přijali toto tvrzení o dosaţení tzv. obecného konsensu, argumentum ad populum neimplikuje správnost tvrzení. Ač svého času rovněţ předmětem takového konsensu, platí ještě dnes tvrzení, ţe Země je středem vesmíru? Ač jistou dobu všeobecně uznáván jako ekonomická doktrína, obhájíme i dnes hospodářskou politiku merkantilismu? Environmentalismus je svým charakterem pouze další reinkarnací kolektivismu a obdobných doktrín, ţádajících omezení svobod jednotlivce ve prospěch souboru pravidel a donucení, hlásaných jejími proroky. Zmiňme se krátce o charakteru kolektivismu, dle něhoţ „společnost je entitou, ţijící vlastním ţivotem, nezávislou na ţivotech jednotlivců a oddělenou od nich, jednající sama za sebe a zaměřenou na vlastní cíle, které jsou odlišné od cílů, o něž se snaží jednotlivci. Poté ovšem vyvstává antagonismus mezi záměry společnosti a jejích členů. Aby se zajistil rozkvět a další rozvoj společnosti, je nutné ovládnout sobectví jednotlivců a donutit je obětovat své egoistické plány pro blaho společnosti.“77 „Společný rys všech kolektivistických systémů lze popsat slovy tak drahými socialistům všech škol, totiţ jako záměrnou organizaci práce ve společnosti pro daný společenský cíl ... „společenský cíl“ nebo „společný účel“, pro který má být společnost organizována je obvykle mlhavě označován jako „společné dobro“, „obecné blaho“ nebo „veřejný zájem“.“78 Protoţe však interpersonální porovnání uţitků je neproveditelné, neboli „nelze měřit blaho a spokojenost miliónů na jediné stupnici“79, vyţadovalo by sledování „společného cíle“ rovněţ společný hodnotový systém – v kontrastu s tím však poloţme koncept individualismu: „Pro lidskou mysl je nemoţné pojmout nekonečné mnoţství různých potřeb různých lidí, kteří soutěţí o dostupné zdroje a přiřadit kaţdé z těchto potřeb konkrétní váhu. ... Individualismus nestojí, jak se často tvrdí, na předpokladu, ţe člověk je egoistický a sebestředný, nebo ţe takový má být. Pouze vychází z nesporného faktu, ţe omezenost lidské představivosti činí nemožným zahrnout do své hodnotové škály více než jen část potřeb celé společnosti. Jelikoţ přísně vzato mohou hodnotové škály existovat jen v myslích jednotlivců, neexistují jiné hodnotové škály neţ částečné – které se od sebe nutně odlišují a často jsou navzájem neslučitelné. Z tohoto individualismus vyvozuje, ţe jednotlivci by měli mít, v rámci určených omezení, moţnost sledovat své vlastní hodnoty a přání, spíše než někoho jiného, a ţe v rámci těchto sfér by soustava cílů jednotlivce měla být svrchovanou, nikoli podřízenou diktátu ostatních. Základem individualistické pozice je uznání jednotlivce jako konečného arbitra vlastních cílů a přesvědčení, ţe jeho vlastní postoje by měly určovat jeho činy.“80 Proč je však situace masivní podpory těchto teorií tak nebezpečná? Jde o vytváření všeobecné akceptace nevyhnutelnosti aplikace intervence na základě této doktríny, situace, která by se snad dala přirovnat jedině k válečné situaci – kdy je rovněţ konstituován jediný, vše přebíjející cíl (totiţ válečné vítězství, kterému je dočasně podřízeno vše ostatní). „Pokud zvěcníme nebo antropomorfizujeme pojem ideologie, můţeme říci, ţe ideologie mají moc nad lidmi. Moc je schopnost nebo síla řídit činnosti. Zpravidla se říká pouze o člověku nebo o skupinách lidí, ţe jsou mocní. Pak zní definice moci takto: moc je síla řídit činnost jiných lidí. Kdo je mocný, vděčí za svou moc ideologii.“81 Fakticky tak jde o definici vlády. A zde je skutečný důvod, proč je environmentalismus tak hojně šířen a proč jakákoliv pochybnost o něm je tak nelibě nesena všemi jeho vyznavači. Jde-li o útok na jejich ideologii, jde o útok na základy, na kterých staví svou moc a představuje překáţku pro rozšiřování jejich pravomoci nad svobodou jednotlivce. Zásadní problém environmentalismu tkví ve faktu, ţe, ačkoliv je formulován jako „společné dobro“, ve skutečnosti formuluje poţadavek na masivní intervence, na nahrazení hodnotových systémů jednotlivců vůlí skupiny byrokratů – a právě zde je zásadní rozpor se skutečnými zájmy společnosti – „Liberalismus není anarchismus; liberalismus nemá s anarchismem vůbec nic společného. Liberalismus je si dokonale vědom toho, ţe bez donucení by bylo ohroţeno bytí společnosti, a ţe za pravidly, jeţ je třeba dodrţovat, aby byla zajištěna pokojná lidská kooperace, musí stát moc, aby nemohl kterýkoliv jednotlivec zničit celou společenskou budovu. Musíme být schopni donutit toho, kdo nechce mít úctu k životu, zdraví nebo osobní svobodě jiných lidí anebo k soukromému vlastnictví, aby se podřídil pravidlům společenského souţití. To jsou úkoly, jeţ přiřklo liberální učení státu: ochrana vlastnictví, svobody a míru.“82 Jakékoliv arbitrární zneuţívání tohoto donucovacího systému však jde proti těmto úkolům. Blíţe k FME viz např.: URBANOVÁ, Tereza. Tržní přístup k ochraně životního prostředí. Dostupný z:
nebo The Commons Blog. Dostupný z:
73 MCGEE, Robert, BLOCK, Walter. Pollution Trading Permits as a Form of Market Socialism, and the Search for a Real Market Solution to Environmental Pollution. Fordham University Law and Environmental Journa, s. 57 Rovněţ srovnej např. s výše uvedenou citací Rothbarda o znečištění ovzduší 74 Viz např. MEINERS, Roger E., YANDLE, Bruce. Jak common law chrání životní prostředí 75 CORDATO, Roy E. Market-Based Environmentalism and the Free Market : They\'re Not the Same. Independent Review 76 K problematičnosti toho, co se takto mylně označuje, viz MONCKTON, Christopher W.. Consensus? What Consensus? : Among Climate Scientists, the Debate Is Not Over. Dostupný z:
77 MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 145 78 HAYEK, Friedrich A., The Road to Serfdom, s. 59 79 HAYEK, Friedrich A., The Road to Serfdom, s. 60 80 HAYEK, Friedrich A., The Road to Serfdom, s. 62-63 81 MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 188 82 MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 40
21
Aby toho nebylo málo, je celý koncept environmentalismu postaven na hypotézách, které, ačkoliv by je jeho zastánci rádi prezentovali jako obecné závěry, nejsou s to spolehlivě prokázat tuto teorii. Poukaţme zde na některé zajímavé aspekty, týkající se tohoto fenoménu: např. na významný, moţná dominantní, vliv slunečního cyklu na klima83, na problém mylného vyvozování závěrů typu příčina-následek z pouhé statistické korelace v této oblasti84, na problém samotné (ne)spolehlivosti dat údajně prokazujících tuto teorii85, na mylné demonstrování hypotéz jako ověřených závěrů a s ním spojený mýtus environmentalismu86, a v neposlední řadě i na důkazy manipulace dat v IPCC (tzv. aféra ClimateGate).87 Závěrem ještě přidejme drobné zamyšlení. „Politické cíle ochrany klimatu jsou v rozporu s dosaţením niţších cen energií“88 (úkol konkurenceschopnosti z EPE a prakticky část pojmu univerzální sluţby) a je proto na místě klást si otázku, zda by se politici, proklamující zázračné dosaţení obojího, neměli konečně rozhodnout, čeho chtějí dosáhnout, tj. který z těchto cílů chtějí podporovat. Vidíme-li, ţe se tomu tak neděje, odpovědností racionálního voliče by tedy mělo být zhodnotit, zda takto prosazovaná politika není jen bezobsaţným poklonkováním názorům tzv. „dosaţeného konsensu“, nikoli naplňováním principu zastupitelské demokracie, tj. obhajobou zájmů voliče (srovnejme např. výrok WEC: „obchodovatelné povolenky ... učiní v dlouhém období energii čím dál více draţší“89 s úvodním citátem EPE, totiţ částí Messinské deklaracexiv: „Za tímto účelem se ministři dohodli na těchto cílech: … poskytnout evropským ekonomikám více energie za niţší cenu …“).
1.3.1
Systém obchodu s povolenkami
1.3.1.1 Vývoj EU ETS 8. března roku 2000 vyšla Zelená kniha o obchodování s emisemi skleníkových plynů v Evropské unii. Jedním z hlavních důvodů jejího vzniku byl závazek Evropské unie (vycházející z Kjótského protokolu) v období 20082012 sníţit emise skleníkových plynů o 8 % ve srovnání se jejich úrovní v roce 1990. Hlavním nástrojem k dosaţení tohoto cíle měl být systém obchodování s emisemi. Pro jeho dosaţení bylo cílem této Zelené knihy zavést do roku 2005 systém obchodování s emisemi. Jelikoţ tento systém vychází z Kjótského protokolu, není obchodování s povolenkami90 omezeno na členské státy EU, ale řídí se přílohou B Kjótského protokolu. Jiţ Kjótský protokol umoţňoval obchodování mezi účastníky smlouvy, avšak určitý rozdíl mezi ním a systémem navrhovaným v Zelené knize je v tom, ţe účastníky Kjótského protokolu byly nikoli společnosti (jako provozovatelé zdrojů emisí), ale svrchované státy (s výjimkou Evropského společenství jako celku), a toto obchodování by bylo čistě dobrovolné (oproti povinné účasti na systému obchodování s emisemi (EU ETS)). Zelená kniha sice proklamuje důraz na to, aby vytvořením pravidel pro EU ETS nebyly vytvářeny bariéry vstupu na trh nebo diskriminační prostředí, je však na pováţenou, zda tento systém k takovému výsledku inherentně nesměřuje. 83
ARCHIBALD, David. Solar Cycle 24. Dostupný z:
SVENSMARK, H., FRIIS-CHRISTENSEN, E. Reply to Lockwood and Fröhlich – The persistent role of the Sun in climate forcing. Dostupný z:
FRIIS-CHRISTENSEN, E., LASSEN, K. Length of the Solar Cycle: An Indicator of Solar Activity Closely Associated with Climate. Science. Dostupný z:
ScienceDaily. Cosmic Ray Decreases Affect Atmospheric Aerosols And Clouds.. Dostupný z:
84 THIES, Clifford F.. Climate Change and the Choice of Life. Dostupný z:
85 DOUGLASS, David H., et al. A comparison of tropical temperature trends with model predictions. International Journal of Climatology FCPP. Dr. Tim Ball, Historical Climatologist. Dostupný z:
MONCKTON, Christopher W.. Climate Sensitivity Reconsidered. Physics & Society. Dostupný z:
ZEMÁNEK , Josef. Zapomeňte na globální oteplování, možná přichází další malá doba ledová. Dostupný z:
86 KUTÍLEK, Miroslav. Globální oteplování a klimatické změny v minulosti. Dostupný z:
KLAUS, Václav. Modrá, nikoli zelená planeta : Co je ohroženo: klima nebo svoboda? MONCKTON, Christopher W.. Greenhouse warming? What greenhouse warming?. Dostupný z:
EVANS, David. I Was On the Global Warming Gravy Train. Dostupný z:
LYONS, Rob. Cool heads required. Dostupný z:
87 KUTÍLEK, MIROSLAV. Klimatické strašení na hliněných nohou. Dostupný z:
BOOKER , Christopher. Climate change: this is the worst scientific scandal of our generation. Dostupný z:
. LOTT, John R. Why You Should Be Hot and Bothered About \'Climate-gate\' . Dostupný z:
88 HEYMANN, E. EU emission trading : Allocation battles intensifying, s. 8 89 Energy Efficiency: A Worldwide Review Indicators, Policies, Evaluation : A Report of the World Energy Council in Collaboration with ADEME, s. 85 90 Dle směrnice 2003/87/ES se „povolenkou“ rozumí povolení vypouštět jednu tunu ekvivalentu oxidu uhličitého po specifikované období, typicky se pouţívá zkratky EUA (European Union Allowance)
22
Důvodem k evropskému rozměru tohoto systému pak, dle Zelené knihy, má být moţnost sníţení nákladů splnění Kjótských závazků aţ o pětinu (Graf 1.3-1) ve srovnání s realizací stejného záměru prostřednictvím pouze národních systémů obchodování s emisemi (tj. bez přeshraničního obchodování) a zároveň spravedlivější dopad na účastníky stanovením jednoduchých pravidel (bez národních výjimek a specifik) a také tím, ţe na jednu povolenku bude utvořena jednotná cena (jak však doloţil pozdější vývoj, právě události na národní úrovni91) způsobily, ţe cena emisních povolenek byla velice volatilní (Graf 1.3-2)). Navíc, vzhledem k silné korelaci mezi cenou povolenek a cenou elektřiny (značící přesun nákladů na spotřebitele)92 a s přihlédnutím k faktu, ţe povolenky byly výrobcům poskytnuty zdarma93, lze na toto nahlíţet jako na faktor redistribuce bohatství státní intervencí.94 Ze systému tak profitují energetické společnosti na úkor menších producentů emisí a především spotřebitelů.95 Graf 1.3-1: náklady dosažení Kjótských závazků členskými státy EU (miliard 1999 € )
Graf 1.3-2: vývoj cen emisních povolenek, zdroj: Point Carbon
Převzato z: Market Trader Point Carbon dle Point Carbon. Carbon 2009 : Emission trading coming home.
Převzato z: Zelená kniha o obchodování s emisemi skleníkových plynů v Evropské unii KOM(2000) 87
V návaznosti na tuto Zelenou knihu byla v roce 2003 přijata Směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES, která (s odkazem na Šestý akční program Společenství pro ţivotní prostředí96, který stanovuje, ţe do roku 2005 bude pro celé Společenství vytvořen systém pro obchodování s emisemi) vytváří právní rámec pro EU ETS. Do českého právního řádu byla tato směrnice implementována zákonem č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.
Graf 1.3-3: vývoj emisí CO2 v zemích EU
Zdroj: zpráva Komise IP/08/787 91
V důsledku nastavení kvót vyšších neţ byly skutečně vypouštěné emise, viz Graf 1.3-3 IEA. CO2 ALLOWANCE & ELECTRICITY PRICE INTERACTION : Impact on industry’s electricity purchasing strategies in Europe, s. 24 také OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z:
, s. 153-154 93 Dle Článku 10 směrnice 2003/87/ES 94 KRUGER, Joseph, OATES, Wallace E., PIZER, William A. Decentralization in the EU Emissions Trading Scheme and Lessons for Global Policy, s. 3 95 JAEHN, Florian, LETMATHE, Peter. The emissions trading paradox. European Journal of Operational Research, s.253 96 Viz Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1600/2002/ES 92
23
1.3.1.2 Fungování EU ETS Systém EU ETS se v současnosti nachází ve své druhé fázi. Odvětví, na která se v současnosti vztahuje, nalezneme v příloze I Směrnice 2003/87/ESxv. V klimaticko-energetickém balíčku však byl nastaven i rámec pro fungování ve fázi třetí (včetně rozšíření EU ETS). V první fázi, tj. v období od roku 2005 kdy začal působit EU ETS, aţ do roku 2008 byly povolenky přidělovány zdarma (resp. směrnice umoţňovala vydraţit aţ 5 % objemu povolenek, avšak během první fáze této moţnosti vyuţily jen 4 z 25 států97) s tím, ţe trţním efektem nástroje má být moţnost přebytečné povolenky (dosaţené sníţením emisí více neţ činí kvóta) prodávat jiným zájemcům, kteří nutného sníţení nedosáhnou. Dodejme, ţe povolenky obchodovatelné v EU ETS nenesou tištěnou formu, ale jsou vedeny na účtech elektronických registrů, které jsou spravovány členskými státy. Tyto registry uchovávají údaje o vlastnictví a převodech všech přidělených povolenek podobným způsobem, jakým banky vedou evidenci o pohybech na peněţních účtech, přičemţ na všechny tyto registry dohlíţí Centrální administrátor EU. V ČR je správcem Rejstříku na obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů Operátor trhu s elektřinou98. Přehled cen povolenek ilustruje Graf 1.3-2. V této fázi se EU ETS ukázal nepříliš úspěšným (kromě výše zmíněné volatility cen povolenek v důsledku špatně nastavených limitů přinesl i nejistotu ohledně toho, do jaké míry vůbec přispěl ke sniţování emisí99), byť EU si je nedostatků sama vědoma a tak i proto na toto období chce pohlíţet jako na období učení. V této fázi byla také přijata Směrnice 2004/101/ES kterou se s ohledem na projektové mechanismy Kjótského protokolu mění směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, jejímţ cílem bylo vytvořit propojení mezi EU ETS a globálním obchodováním s emisními kredity dle Kjótského protokolu. V zásadě jde o implementaci pro tzv. Společně zaváděná opatření (Joint Implementation (JI)) a Mechanismy čistého rozvoje (Clean Development Mechanisms (CDM))100. Tyto propojovací mechanismy se měly zejména uplatňovat ve fázi druhé, avšak za určitých podmínek bylo moţné aplikovat CER i ve fázi první. Během druhé fáze, tj. let 2008-2012 má být zdarma přiděleno nejméně 90 % povolenek a od roku 2013 nastoupí třetí fáze, ve které mají být přidělovány zejména draţením (aukční princip prvotní alokace), nejprve tak bude přiděleno 80 % povolenek zdarma s tím, ţe se toto mnoţství bude postupně sniţovat tak, aby do roku 2020 toto mnoţství kleslo na maximálně 30 % s cílem dosáhnout toho, aby v roce 2027 nebyly přiděleny ţádné bezplatné povolenky. Udělování bezplatných povolenek se řídí zejména článkem 10a a 10c. Záměrem Směrnice 2009/29/ES je zejména přispět ke splnění závazku Společenství sníţit emise skleníkových plynů o nejméně 20 % pod úroveň roku 1990. K tomuto má vést dosaţení sníţení emisí o 21 % pod emisní úroveň roku 2005 v roce 2020, s tím, ţe v roce 2020 bude moci být přiděleno nejvýše 1 720 milionů povolenek (připomeňme však na tomto místě Graf 1.2-1 a Graf 1.2-2 a zamysleme se, zda je tedy tento záměr v souladu s úkolem konkurenceschopnosti z EPE a zda ve svém důsledku opravdu povede ke sníţení emisí ve světě, nebo zda podnikatelé raději nepřesunou své výroby do zemí s niţšími environmentálními standardy, neboť, jak uvádí Helmer, „jakákoli země, která zaujme tvrdý postoj k emisím automaticky sníţí svou konkurenceschopnost, pokud ostatní země nepřijmou podobná opatření“101). Směrnice 2009/29/ES, kromě celkového rozšíření systému na více odvětví a větší mnoţství plynů, rovněţ mění systém celkové alokace povolenek – 88 % se rozdělí mezi všechny státy EU podílem emisí z první fáze, 10 % získají vybrané členské země „na účely solidarity a růstu ve Společenství“102 a zbylá 2 % vybrané země za „časné úsilí některých členských států o dosaţení 20 % sníţení emisí skleníkových plynů“103. Protoţe u odvětví s vysokou energetickou náročností104 existuje logická obava o přesun výroby mimo EU („únik uhlíku“105), je zde záměr poskytovat těmto odvětvím 100 % povolenek zdarma, coţ však opět vede k nerovnosti v přístupu k podnikům různých odvětví. Blíţe se této oblasti bude věnovat zpráva Komise, kterou předloţí do 30. června 2010 Evropskému parlamentu a Radě. Často zmiňované tzv. „hluché místo“ Kjótského protokolu, neboli nezahrnutí námořní a letecké dopravy, se v nové směrnici odráţí začleněním letecké dopravy a záměrem v budoucnu zahrnout i dopravu námořní. Pokud vezmeme v úvahu diskutabilní výsledky EU ETS a srovnáme jej s výše uvedeným rozšiřováním, je patrné, ţe tento systém zásadně přerůstá v rozsáhlý regulativní komplex, který uměle vytváří stále další překáţky hospodářskému rozvoji pro vidinu splnění přinejlepším marginálních cílů (poukaţme zde např. na Heidelberskou výzvu106, Lipskou deklaraci107 či Oregonskou petici108). 97
PARKER, Larry. Climate Change: The EU Emissions Trading Scheme (ETS) Enters Kyoto Compliance Phase, s. 13 EU-ETS: Národní alokační plán. Dostupný z:
. 99 PARKER, Larry. Climate Change: The EU Emissions Trading Scheme (ETS) Enters Kyoto Compliance Phase, s. 5 100 JI a CDM umoţňují investice do ochrany klimatu v zahraničí za účelem generování emisních povolenek – JI v industrializovaných zemích (zemích přílohy A Kjótského protokolu) za účelem získání tzv. ERU (Emission Reduction Unit) a CDM v rozvojových zemích (země neuvedené v příloze A Kjótského protokolu) pro získání tzv. CER (Certified Emission Reductions) 101 HELMER, Roger. Climate Change Policy in the EU: Chaos and Failure. Dostupný z: 102 Dle přílohy IIa Směrnice, celkem 19 zemí, včetně ČR 103 Dle přílohy IIb Směrnice, celkem 9 zemí, včetně ČR 104 Článek 10b Směrnice 105 Zvýšení emisí skleníkových plynů ve třetích zemích, jejichţ průmyslová odvětví nejsou vázána srovnatelnými uhlíkovými omezeními 106 The Heidelberg Appeal [online]. Dostupný z: 98
24
1.3.2
Národní alokační plán
Národní alokační plán je dle směrnice 2003/87/ES plán uvádějící celkové mnoţství povolenek, které má stát v úmyslu přidělit pro uvedené období, a způsob, jak je zamýšlí přidělit. Pro mnoţství povolenek v dané zemi je určující především naplňování úrovně omezování emisí přidělené dle Kjótského protokolu (a Rozhodnutím Rady 2002/358/ES o schválení Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu jménem Evropského společenství a o společném plnění závazků z něj vyplývajících). Národní alokační plány jsou vytvářeny členskými státy dle kritérií, stanovených v Příloze III Směrnice 2003/87/ES (upravené Směrnicí 2004/101/ES). V ČR byl 30. listopadu 2006 vydán Národní alokační plán České republiky 2008 aţ 2012, jako v pořadí druhý (po Národním alokačním plánu České republiky 2005 aţ 2007) a představuje zapojení ČR do EU ETS v jeho druhé fázi. Jak jiţ bylo zmíněno výše, společný závazek EU ke splnění Kjótského protokolu, resp. určení jeho podílu pro ČR doposud nepředstavoval problém, jak ostatně dokládá i následující graf (mnoţství ověřených emisí ve srovnání s mnoţstvím udělených povolenek v letech 2005-2007 viz Graf 1.3-3). V roce 2007 byl tedy (společně s polským NAP) rozhodnutím Komise ze dne 26. března 2007109 vrácen k přepracování. Hlavní změnu představuje sníţení základní alokace (uţití dat pro výpočet z let 2005-2006 namísto 1999-2001), ale najdeme zde např. i zrušení vyhrazení části alokace pro včasná opatření a čisté technologie (např. kogeneraci). Pro celkový maximální Graf 1.3-4: vývoj plnění Kjótského protokolu ČR, úroveň základního objem povolenek, který bude roku = 100 alokován v druhém obchodovacím období (tzn. v letech 2008 aţ 2012) byl původně stanoven limit 509,5 milionu, který však byl upraven na cca 434,1 milionu. Pro kaţdý rok je vyhrazena jedna pětina tohoto mnoţství, tedy cca 86,8 milionu povolenek ročně. Veškeré povolenky budou rozděleny zdarma s tím, ţe aukční princip bude vyuţit v druhé polovině roku 2012 pro moţné nevyčerpané povolenky z rezerv pro nové zdroje. Převzato z: European Environment Agency. Greenhouse gas emission trends and projections in Europe 2007
Bude však ještě zajímavé sledovat vývoj v této oblasti, neboť na příkaz sníţení povoleného mnoţství emisí podala ČR (obdobně jako Estonsko či Polsko) ţalobu k Evropskému soudnímu dvoru. V rozsudku110 týkajícím se Polska a Estonska Soud dotčené rozhodnutí Komise zrušil s odůvodněním, ţe „Komise tím, ţe v rámci kontroly národního alokačního plánu určila maximální mnoţství přidělitelných povolenek na emise, překročila pravomoci, jeţ jsou jí svěřeny“. Je však otázkou, jak bude tato oblast řešena dále v souvislosti s přesunem energetiky do oblasti sdílené pravomoci po ratifikaci Lisabonské smlouvy. Dodejme ještě několik informačních srovnání se sousedními zeměmi, co se týče emisní situace. Ze srovnání (Graf 1.3-5, Graf 1.3-6) by se mohlo zdát, ţe pozice ČR je ve srovnání s okolními zeměmi nepříznivá. Je však nezbytné přihlédnout k faktu, ţe emise CO2 odráţí také intenzitu zastoupení průmyslu v ekonomice (Graf 1.3-10), indikátor (Graf 1.3-8) pak také ve srovnání se západními státy ovlivňuje niţší ekonomická úroveň (Graf 2.3-4)). ČR má spíše větší zastoupení sekundárního sektoru neţ by odpovídalo ekonomické úrovni. Je proto nasnadě, ţe tento vyšší podíl, i přes nadprůměrnou hodnotu PEZ na obyvatele (Graf 1.3-7), zvyšuje mnoţství emitovaného CO2 a tak i hodnotu indikátoru. Nelze také opomenout vliv nárůstu dopravy v posledních letech (Graf 1.3-9). 107
THE LEIPZIG DECLARATION ON GLOBAL CLIMATE CHANGE [online]. Dostupný z: Global Warming Petition Project [online]. Dostupný z: Tisková zpráva Komise IP/07/412 110 Rozsudek Soudu prvního stupně ve věcech T-183/07 a T-263/07 108 109
25
Graf 1.3-5: emise CO2 k celkovým PEZ ve vybraných zemíchxvi (2006)
Graf 1.3-6: emise CO2 na obyvatele ve vybraných zemích (2006)
Zdroj: IEA. Key World Energy Statistics 2009
Zdroj: IEA. Key World Energy Statistics 2009
Graf 1.3-7: celkové PEZ na obyvatele ve vybraných zemích (2006)
Graf 1.3-8: emise CO2 ku HDP ve vybraných zemích (2006)
Zdroj: IEA. Key World Energy Statistics 2009
Zdroj: IEA. Key World Energy Statistics 2009
Graf 1.3-9: vývoj emisí skleníkových plynů z dopravy ve vybraných zemích
Graf 1.3-10: podíl sektorů na přidané hodnotě v PPS 2005 ve vybraných zemích (2007)
Zdroj: ČSÚ. Kód: 1405-07
Zdroj: Eurostat. Greenhouse gas emissions from transport
26
1.4 Shrnutí Vývoj energetické politiky v EU prošel rozsáhlým vývojem od prostých zmínek v hlavních smlouvách po obsáhlé a časté dokumenty posledních let. Krom jejího faktického počátku v roce 1984 lze za nejvýznačnější události povaţovat především Bílou knihu o Energetické politice pro Evropskou unii z roku 1995, která zejména vytvořila základ pro směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou111 a zemním plynem112 a později (také v návaznosti na tzv. Lisabonskou strategii z roku 2000) k tzv. liberalizačním směrnicím o vnitřním trhu s elektřinou113 a zemním plynem114. Také je potřeba vyzdvihnout ještě relativně „liberálnější“ přístup k otázkám pravomocí evropských orgánů a ocenit projev odmítnutí intervencionismu u tohoto dokumentu. V průběhu následujících let však Komise přistoupila k vydávání koncepčních dokumentů, ve kterých se zabývala značným mnoţstvím oblastí týkajících se energetiky, ať jiţ šlo o reakce na Kjótský protokol a environmentalismus, úspory energií, o podporu obnovitelných zdrojů, zásobování energiemi, budování infrastruktury sítí nebo úpravy a rozšiřování pravomocí orgánů EU. Rok 2006115 a zejména rok 2007 (EPE) přinesly významnou vlnu opatření v energetické politice. Kromě víceméně racionálního záměru „dobudování“ vnitřního trhu, zde ale najdeme i odklon od dřívějšího pojetí116 a přechod k intervencionismu – zdůrazňování potřeb dalších nástrojů a pravomocí evropských orgánů, v duchu vývoje posledních let podporu tzv. boji proti změnám klimatu a environmentalismu (přestoţe jiţ výše jsou zmíněny problémy dané protichůdností tohoto např. s úkolem konkurenceschopnosti z EPE) a s ním spojené zásahy do rozhodování o skladbě zdrojů energií členských států a také „ochranářská“ opatření, jakým je např. tzv. „klauzule Gazprom“117. V důsledku schválení těchto politik jiţ začínají být z velké části implementovány, významnými prováděcími prvky jsou např. dva balíčky, tzv. energetický a klimaticko-energetický z let 2007 a 2008. Paralelně s tímto vývojem je potřebné zmínit evropský systém obchodování s emisemi, jehoţ vznik byl přímým dopadem rozšiřování vlivu a iniciativ Komise. Naznačili jsme některé aspekty jeho problematiky, např. idea kolektivismu stojící v pozadí odůvodňování tohoto systému, a poukázali jsme na rozpornost tzv. konsensu antropogenního globálního oteplování, který je hlavní myšlenkovou základnou tzv. „boje“ proti změnám klimatu. Dále jsme si přiblíţili, jakým vývojem tento systém prošel, zda přináší očekávané výsledky a zda v kontrastu s běţným očekáváním neznamenal pouze přesun bohatství od spotřebitelů k výrobcům. Zmínili jsme, v jaké fázi se nyní tento systém nachází a jaký lze očekávat jeho další vývoj a uvedli jsme rovněţ způsob národního uplatňování tohoto systému v ČR. 111
Směrnice 96/92/ES Směrnice 98/30/ES Směrnice 2003/54/ES 114 Směrnice 2003/55/ES 115 Zelená kniha Evropská strategie pro udrţitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii, základ pro Strategické přezkumy 116 Přirozeně, neudál se skokově, a lze sledovat jeho nárůst v průběhu let ve výše uvedených dokumentech 117 Omezení moţnosti akvizice energetických aktiv v EU pro firmy ze států, kde dosud neproběhl unbundling – i z odůvodnění této klauzule (obava z výhodnější pozice firem z třetích států oproti domácím) je však zřejmé, ţe i samotná EU vnímá tento počin (unbnundling) jako sníţení či omezení domácí konkurenceschopnosti 112 113
27
2 ZÁKLADNÍ PRVKY ENERGETICKÉ POLITIKY ČR Faktický základ energetické politiky tvoří především legislativní rámec, upravující ustanovení a fungování jednotlivých elementů energetiky, jakoţto i chování fyzických a právnických osob. V ČR lze takto chápat zejména tzv. Energetický zákon118, ačkoliv tuto oblast dále upravuje mnoţství dalších předpisů (např. Atomový zákon119, zákon o hospodaření energií120, zákon o podpoře vyuţívání obnovitelných zdrojů energie121, jakoţ i mnoţství ministerských vyhlášek a legislativy EU s přímým účinkem). Tyto předpisy zakládají právní rámec pro podnikání, správu a působení v oblasti energetiky, rovněţ však slouţí jako nástroj hospodářské politiky, slouţící naplňování cílů a priorit státu v dané oblasti. Za jeden z nejdůleţitějších dokumentů, konkretizující vize a záměry státu v oblasti energetiky, lze pak pokládat především Státní energetickou koncepci.
2.1 Přehled vývoje v ČR V rámci této části se budeme zabývat vývojem po roce 1989, zejména z toho důvodu, ţe úpravy energetické politiky během totalitní komunistické diktatury působily jako součást hospodářské politiky centrálně plánované ekonomiky a jako takové hrály ve vývoji dnešní energetické politiky spíše historickou úlohu. Tato práce si neklade za cíl vytvořit úplný historický soupis vývoje v českých zemích, ale přiblíţit důleţité kroky vedoucí k dnešní podobě energetické politiky ČR. Prvním významným momentem porevolučního vývoje byla Státní energetická politika, přijata vládou v roce 1992 jakoţto klíčový dokument upravující stanovení priorit a směřování energetiky. Většina dále uvedených významných událostí vycházela právě z této politiky. V roce 1994 byl přijat zákon č. 222/1994 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Významným je tento zákon zejména proto, ţe „představoval z dnešního pohledu mezičlánek mezi direktivním pojetím fungování energetiky (jaké z legislativního hlediska vymezoval do té doby platný zákon č. 79/1957 Sb.) a vznikajícím liberalizovaným prostředím v energetice a v celém našem hospodářství. Ke změnám energetické legislativy tedy došlo po téměř padesáti letech v souvislosti se změnami v celé společnosti a v kontextu s vývojovými trendy, jeţ bylo moţné sledovat ve světě i v Evropě. Tento zákon odpovídal době, v níţ vznikal, navazoval na předchozí právní předpis a zahrnoval v sobě i ducha předznamenávajícího další vývoj vztahů mezi osobami participujícími v energetickém sektoru.“122 Významnou roli hrálo také to, ţe poprvé byly oblasti elektroenergetiky, teplárenství a plynárenství (do té doby upravovaných zákony č. 79/1957 Sb., 89/1987 Sb. a 67/1960 Sb., které byly, poplatně době svého vzniku, podřízeny systému centrálně plánované ekonomiky) řízeny jedním uceleným předpisem. V roce 1994 byly ceny veškerých pevných paliv123 plně deregulovány a regulace cen kapalných paliv124 byla zrušena v roce 1997. Stále přetrvává regulace cen plynu a tepla a v oblasti elektroenergetiky je nyní liberalizována cena tzv. silové elektřiny a regulovány jsou ceny činností přirozeně monopolního charakteru (činnosti spojené s dopravou elektřiny od výrobce prostřednictvím přenosové a distribuční soustavy ke konečnému zákazníkovi a dále činnosti zajištění stability elektroenergetického systému z technického i obchodního hlediska125). Dne 21. 12. 1995 se stala ČR členskou zemí OECD a v roce 1996 ratifikovala Dohodu k energetické chartě (OECD). Dále byla Česká republika v říjnu 1999 vyzvána ke členství v Mezinárodní energetické agentuře (IEAxvii) OECD a v únoru 2001 se stala jejím členem. V roce 1997 byl přijat zákon č. 18/1997 Sb., jakoţto tzv. atomový zákon (dřívější úpravu tvořil zákon č. 28/1984 Sb. o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení). V roce 2001 bylo nařízením vlády zrušeno omezení dovozu přírodního uranu k výrobě jaderného paliva a právní úprava tak byla uvedena do souladu s pravidly o zásobování štěpným materiálem dle smlouvy EURATOM. Přibliţně v roce 1998 se začal připravovat nový energetický zákon (č. 458/2000 Sb.), zahrnující přístupy Evropské unie ve vztahu k liberalizaci energetického trhu (např. směrnici 96/92/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a 98/30/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem). Tímto zákonem byl také zřízen Energetický regulační úřad (ERÚ), jakoţto správní úřad pro výkon regulace v energeticexviii, vznikla role Operátora trhu s elektřinou a Státní energetická inspekce získala působnost v oblasti energetického zákona i zákona o hospodaření energií a moţnost ze zákona udělovat finanční sankce.126 118
Zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích Zákon č. 18/1997 Sb. o mírovém vyuţívání jaderné energie a ionizujícího záření Zákon č. 406/2000 Sb 121 Zákon č. 180/2005 Sb. 122 HAVEL, Ladislav. Základní pilíře zákona č. 458/2000 Sb.. Energetika. 2005, č. 1. 123 Tj. uhlí černé energetické, hnědé, lignit, brikety a koks 124 Tj. automobilové benziny a motorová nafta 125 ERÚ. Často kladené dotazy : Ceny dodávky elektřiny a související podmínky. Dostupný z: . 126 POUČEK, Jan. Energetická politika ČR. Energetika. 2002, č. 1. 119 120
28
Později byl energetický zákon mnohokrát novelizován, významné bylo zejména začlenění směrnic 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES a 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES. 12. ledna 2000 byla usnesením vlády přijata Energetická politika, jakoţto „základní dokument vyjadřující cíle v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje včetně ochrany ţivotního prostředí“. Především zde byl zakotven legislativní rámec harmonogramu zásadních cílů energetické politiky, tj. nový energetický zákon, zákon o hospodaření s energií a zákon č. 189/1999 Sb. o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů. Postupem času ale své roli strategického dokumentu přestala dostačovat a 10. 3. 2004 byla usnesením vlády schválena Státní energetická koncepce. V roce 2009 byl MPO předloţen návrh Aktualizace Státní energetické koncepce, doposud však zůstává v připomínkovém řízení a nebyl vládou projednán a schválen. V roce 2000 byl rovněţ přijat zákon č. 406/200 Sb. o hospodaření energií, upravující nakládání s energií, šetrné vyuţívání přírodních zdrojů a ochrany ţivotního prostředí a zvyšování hospodárnosti uţití energie, konkurenceschopnosti a spolehlivosti při zásobování energií. Podstatné z hlediska této práce je pak zejména ustanovení § 3 stanovující definici Státní energetické koncepce, jako „dokumentu s výhledem na 20 let vyjadřujícím cíle státu v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje, včetně ochrany ţivotního prostředí, slouţícím i pro vypracování územních energetických koncepcí“. V roce 2004 byl přijat zákon č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, kterým bylo do českého právního řádů vneseno schéma pro obchodování s povolenkami emisí skleníkových plynů v rámci EU ETS. Tento zákon stanovuje práva a povinnosti provozovatelů zařízení a dalších osob při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, postupy při vydávání povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, vydávání a přidělování povolenek na emise skleníkových plynů a podmínky obchodování s nimi včetně případných sankcí.127 Tento zákon byl v roce 2006 novelizován zákonem č. 212/2006 Sb. (zejména s ohledem na implementaci Směrnice 2004/101/ES). V roce 2005 byl přijat zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře vyuţívání obnovitelných zdrojů energie128, kterým česká legislativa naplnila povinnost zakomponování směrnice 2001/77/ES, o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou.
2.1.1
Energetický zákonxix
Poslední novelou energetického zákona je zákon č. 158/2009 Sb. „Mezi hlavní příčiny nových úprav patří transpozice předpisů platných v EU (které dosud nebyly do energetického zákona implementovány), které se týkají zejména energetické účinnosti u konečného uţivatele a energetických sluţeb, dále zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury, podmínek přístupu k plynárenským soustavám a zajištění bezpečnosti dodávek plynu. Energetický zákon byl rovněţ nově upraven proto, ţe některá jeho ustanovení vyplývající ze směrnic EU byla jiţ realizována a naplněna a jevila se proto jako nadbytečná.“129 Dodejme, ţe patrně nejvýznamnější a nejdůleţitější změnou, alespoň co se týče harmonizace energetiky, představovalo začlenění směrnic 2003/54/ES a 2003/55/ES, „mezi jejichţ klíčové prvky náleţí: unbundling (oddělení provozovatele přenosové soustavy a provozovatelů distribučních soustav od ostatních oblastí podnikání), princip přístupu třetích stran (tarify za přístup a pouţívání soustav třetími stranami nebo metody jejich kalkulace musí být schváleny národním regulátorem), princip veřejné sluţby (členské státy mají povinnost zajistit pro domácnosti a malé podniky do 50 zaměstnanců nebo s ročním obratem pod 10 mil. EUR dodávky elektřiny za přijatelné ceny, tzv. povinnost univerzální sluţby) a ochrana zákazníků (právo na uzavření smlouvy, transparentní informace o cenách a tarifech, náhrady za nedodrţení kvality sluţeb, jednoduchý způsob řešení sporů, širokou nabídku způsobů placení, právo na odstoupení od smlouvy, bezplatnou změnu dodavatele atd.)“.130 Tyto pak vedly mimo jiné k úplnému131 otevření trhu s elektřinou v ČR (tj. zejména je významné právo svobodně si zvolit svého dodavatele elektřiny). Naopak „princip veřejné sluţby“ je značně diskutabilní záleţitostí, jejíţ implementace je však plně v duchu „sociálního“ pojetí přístupu EU v posledních letech. V souvislosti s přijetím energetického balíčku (viz kapitola 1.2.2) je pak nutné očekávat další novelizaci v duchu implementace nově přijatých směrnic (zejména vlastnický unbundling). 127
Zákony ČR: Národní alokační plán. Dostupný z: . Dle tohoto zákona se obnovitelnými zdroji rozumí obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiţ jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu. 129 HAVEL, Ladislav. K novele energetického zákona - 158/2009 Sb. Dostupný z: . 130 PETERKOVA, Danuše. Energetika a EU. Dostupný z: . 131 Od 1.1.2006 128
29
2.1.2
Unbundling
Po liberalizačních směrnicích z roku 2003, které sice řešily funkční132 a právní133 oddělení výrobní a distribuční soustavy, avšak ještě nepoţadovaly faktické vlastnické oddělení se v tzv. energetickém balíčku z roku 2007 nyní objevuje vlastnický unbundling. „Při realizaci úplného unbundlingu by došlo k situaci, kdy by ţádná dodavatelská společnost aktivní v EU nesměla vlastnit přepravní síť v ţádné členské zemi EU. Stejná pravidla by pak platila téţ pro společnosti z třetích zemí, které by v EU chtěly působit.“134 Po politické dohodě v Radě se 10. října 2008 dosáhlo tzv. „společného postoje“, který jako řešení vlastnického oddělení nabízí kromě úplného unbundlingu i další dvě varianty.135 „První varianta je model plného vlastnického oddělení výroby elektrické energie a plynu od přenosové soustavy. To by donutilo společnosti, aby prodaly své přenosové soustavy. Tím by došlo k vytvoření nezávislých provozovatelů přenosových a distribučních soustav. Výrobní a dodavatelské společnosti by v tomto případě nemohly vlastnit majoritní podíl v přenosových a distribučních společnostech. Druhá varianta předpokládá vznik nezávislého provozovatele soustav (ISO136), který bude fungovat jako vlastnicky oddělená společnost provozující přenos energie na cizím majetku. Třetí varianta předpokládá vznik nezávislého provozovatele přenosových soustav (ITO137), coţ znamená právní oddělení přenosové soustavy a produkce energie. Modely ISO a ITO společnostem umoţňují, aby si ponechaly vlastnictví sítí. Členské státy by však mohly poţadovat po těchto společnostech, aby převedly provoz svých přenosových sítí na jiný samostatný subjekt (ISO). Model ITO společnostem umoţní, aby si ponechaly vlastnictví sítí, v praxi však budou zavedena taková pravidla a struktura, jeţ by zaručovala oddělený provoz. Jedná se o vytvoření dozorčí rady sloţené ze zástupců plynárenské/elektrárenské společnosti, členů zastupujících akcionáře třetích stran, zástupců provozovatele přepravních soustav a svěřeneckého správce, která bude odpovědná za přijímání rozhodnutí, jeţ mohou mít značný vliv na hodnotu majetku akcionářů. Dále musí vzniknout program shody, který stanoví opatření, jeţ mají zajistit vyloučení diskriminačního jednání, a bude ustanoven kontrolor shody, který bude odpovědný za dohled nad prováděním programu shody. Pracovníci managementu nebudou moci pracovat pro výrobní a dodavatelskou společnost tři roky předtím, neţ byli zaměstnáni u přenosové a distribuční společnosti, a čtyři roky poté. Kaţdý členský stát si můţe zvolit tu variantu unbundlingu, která nejlépe vyhovuje jeho specifickým podmínkám.“138 Jak uvádí Kirzner, myšlenka, „ţe vláda můţe navrhnout politiku, která vytvoří nebo zaručí konkurenci“ vede k tvrzení typu: „úspory z rozsahu například vedou ke slučování firem v odvětví a tlačí strukturu odvětví stále dále od představy dokonalé konkurence. Bez kroků zabraňujících slučování podniků se prý struktura odvětví snadno stane nekonkurenční.“139 Slučováním firem v odvětví, pak dle této představy dojde k „zamezení“ konkurence. Kirzner však podotýká, ţe takováto sloučení „Vznikají ze svobodné konkurence neomezovaných podnikatelů. Úplné spojení "dominantních" firem v odvětví můţe skutečně vytvořit odvětví jediné velké firmy, ale vstup ostatních firem do odvětví touto samotnou skutečností ovšem zablokován není. Jestliţe velikost takové velké firmy umoţní vyuţít úspor z rozsahu, kterých nebudou moci dosáhnout potenciální konkurenti, nedochází tím k vytvoření překáţky vstupu do odvětví. Právě naopak. Je ţádoucí, aby činností podnikatelů k vyuţívání těchto úspor docházelo. Spojování podniků, které je motivované možným snížením nákladů, je přesně tou aktivitou podnikatele v konkurenčním prostředí, která je podstatou procesu objevování.“140 Dochází tak k logickému závěru, ţe „Činnosti spojené s potíráním monopolů se ukazují jako dobře myšlené, ale neobratné zasahování do činnosti trhu, které je na překáţku konkurenci“141. 132
„Oddělení provozu distribuční soustavy od ostatních činností integrované společnosti (zejména výroby elektřiny a obchodu s elektřinou). Osoby odpovědné za řízení/provoz distribuční soustavy musí být nezávislé na integrované společnosti z pohledu svého rozhodování a organizačního začlenění.“ PALÁN, Petr, KVÍTEK, Zdeněk. Unbundling : a jeho dopad na IT infrastrukturu distribučních společností. IT Systems. Dostupný z: . 133 „Poţadavek, aby provoz distribuční soustavy byl oddělen do samostatné právní entity – provozovatele distribuční soustavy. Tento musí být nezávislý na ostatních činnostech integrované společnosti. Tento poţadavek nevyţaduje oddělení vlastnictví majetku.“ PALÁN, Petr, KVÍTEK, Zdeněk. Unbundling : a jeho dopad na IT infrastrukturu distribučních společností. IT Systems. Dostupný z: . 134 Euroskop. AKTUALIZACE: Energetický balík. Dostupný z: . 135 Euroskop. AKTUALIZACE: Energetický balík. Dostupný z: . 136 Independent System Operator 137 Independent Transmission Organization 138 BusinessInfo.cz. Energetická politika EU a její nástroje. Dostupný z: . 139 KIRZNER, Israel. Jak fungují trhy, s. 71 140 KIRZNER, Israel. Jak fungují trhy, s. 72 141 KIRZNER, Israel. Jak fungují trhy, s. 72
30
Zajisté je plně oprávněné vystoupit proti praktikám vedoucím k narušování hospodářské soutěţe (ostatně, jiţ od roku 1996 působí v ČR Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, který má podporu a ochranu hospodářské soutěţe jako své poslání a má k tomu potřebný právní aparát), a zajištění toho, ţe vstupu na trh nejsou kladeny (zejména ze strany státu) překáţky je jistě chvályhodným záměrem. Je však chybou vyvodit z pouhého vlastnictví, ţe dochází k porušení soutěţe. Má-li být podpora soutěţe hlavním cílem, bylo by spíše vhodné usnadnit a harmonizovat procesy udílení licencí v členských státech, zjednodušit podmínky energetických trhů, tj. zejména sníţit mnoţství výjimek a regulací, omezit rámec některých povinností (typu veřejné sluţby) a podporovat vytváření energetických burz. Připomeňme také, ţe neodmyslitelnou součástí provedení (nejen vlastnického) unbundlingu je, ţe náklady jeho provedení jsou promítnuty do cen pro konečné zákazníky142. Tyto náklady nejsou zanedbatelné, a s ohledem na závěry studie společnosti A.T. Kearney143, tj. „předpoklad, ţe Ownership Unbundling vede k větší konkurenci nebo niţším poplatkům za pouţití sítě, nelze empiricky doložit,“144 neshledáváme důraz, který je EU kladen na unbundling opodstatněným. Uveďme na závěr ještě poznámku ze studie, týkající se efektů (provedeného) vlastnického unbundlingu na Novém Zélandu: „vlastnické oddělení můţe tedy mít pouze dočasné účinky, spíše neţ aby bylo strukturálním řešením neefektivní konkurence. Důkazy z Nového Zélandu naznačují, ţe věci jako i) nízké náklady změny (dodavatele) a ii) likvidní a otevřený velkoobchodní trh mohou být mnohem efektivnější při umoţňování vstupu na trh konkurentům.“145
2.2 Státní energetická koncepce Jak se dočteme v jejím úvodu, Státní energetická koncepce (SEK) patří k základním součástem hospodářské politiky České republiky. Je výrazem státní odpovědnosti za vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za přijatelné ceny a za vytváření podmínek pro její efektivní vyuţití, které nebudou ohroţovat ţivotní prostředí a budou v souladu se zásadami udrţitelného rozvoje. Tuto zákonnou odpovědnost stát naplňuje stanovením legislativního rámce a pravidel pro chod a rozvoj energetického hospodářství. Povinnost vypracovat SEK je uloţena Ministerstvu průmyslu a obchodu146, který o ní stanoví, ţe je „strategickým dokumentem s výhledem na 30 let vyjadřujícím cíle státu v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje, včetně ochrany ţivotního prostředí, slouţícím i pro vypracování územních energetických koncepcí“. Dále je zde (v odstavci 3) ministerstvu uloţena povinnost nejméně jedenkrát za 5 let vyhodnocovat naplňování SEK a v případě potřeby zpracovat návrhy na změnu SEK a předloţit je ke schválení vládě. Tato ustanovení se odrazila ve zpracování Vyhodnocení naplňování cílů a sociálních dopadů realizace Státní energetické koncepce v roce 2005 a také především předloţením Návrhu státní energetické koncepce ČR do roku 2050 v roce 2008 (v lednu 2008 bylo také vypracováno druhé vyhodnocení naplňování cílů SEK, které však s ohledem na činnost NEK147 (tzv. Pačesova komise) nebylo předloţeno vládě, a namísto toho byly její závěry zapracovány do návrhu SEK). V současné době je v platnosti SEK z roku 2004148, s výhledem do roku 2030. Předkládá vizi zvyšování energetické účinnosti a podpory vyváţeného mixu zdrojů (výslovně je uveden rozvoj jaderné energetiky a zajištění dostatku uhlí prostřednictvím odstranění územně-ekologických limitů těţby, tyto však byly později vládou odmítnuty), vše s ohledem na maximální šetrnost k ţivotnímu prostředí. Důleţitým prvkem byl rovněţ cíl „dokončení transformace a liberalizace energetického trhu“, pod nímţ, kromě nezbytné harmonizace s evropským prostředím, nalezneme i faktory jako podpora konkurenčního prostředí či tvorba odpovídajícího legislativního rámce pro podnikání. Přestoţe v roce 2008 MPO předloţilo návrh nové SEK s výhledem do roku 2050 a ještě v únoru roku 2009 MPO očekávalo schválení nové SEK do září 2009149, vzhledem k nastalé politické situaci na jaře roku 2009 (vyslovení nedůvěry vládě a sestavení úřednického kabinetu) mělo původně dojít k odkladu rozhodnutí o SEK aţ na řádnou vládu150. Po ústavním sporu, týkajícím se délky volebního období však došlo k přiznání mandátu této úřednické vládě aţ do příštích voleb (které proběhnou 28. a 29. května roku 2010). V říjnu 2009 tak byl předloţen MPO přepracovaný návrh aktualizace Státní energetické koncepce k připomínkovému řízení. Zda a kdy bude tato aktualizace SEK schválena, však dosud zůstává otázkou bez odpovědi. 142
Prostřednictvím zvláštní poloţky v regulačním vzorci ERÚ (v druhém regulačním období (2005-2009)) v případě dosavadního provádění unbundlingu (jiného neţ vlastnického) 143 A.T. Kearney. Ownership Unbundling - Der richtige Weg für mehr Wettbewerb?. Dostupný z: , s. 4 144 ŠVRČEK, Marián, et al. Důsledky liberalizace trhu s elektrickou energií. Hospodářské noviny. Dostupný z: 145 NILLESEN, Paul, POLLITT, Michael. Ownership unbundling in electricity distribution : empircal evidence from New Zealand. Dostupný z: , s. 55-56 146 § 3 zákona č. 406/200 Sb. o hospodaření energií 147 Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb ČR, zřízena usnesením vlády č. 77 ze dne 24. ledna 2007 148 Schválená usnesením vlády ČR č. 211 ze dne 10. března 2004 149 ČTK. Hüner: Energetická koncepce by mohla být přijata do září [online]. Dostupný z: . 150 ČTK. Fischer: Jaderná energetika je jedinou alternativou uhlí a plynu [online]. Dostupný z: < http://www.financninoviny.cz/>.
31
2.2.1
Priority
V návrhu aktualizace SEK nalezneme ve srovnání se SEK z roku 2004 o něco přehlednější strukturu, včetně vstupního uvedení k pozici této politiky v hospodářském systému. Bohuţel však mezi stávající SEK a její aktualizací nalezneme nekonzistentnost v pouţívání pojmů, jako jsou priority, principy a cíle, kdy i v textu jednoho dokumentu mezi nimi není vţdy striktně rozlišováno a často tak dochází k pojmové nejednoznačnosti v odkazování. Budeme se proto spíše snaţit přidrţet se přibliţně odpovídajícího vzájemného logického vztahu, neţ lpět na vybraném pojmovém označení. V aktualizaci SEK přibyly formulace poslání151 i vize152 energetické politiky, které jsou v platné SEK (2004) fakticky určeny prostřednictvím svých priorit. Jde přirozeně o pozitivní změnu, na druhou stranu, lze mít určité výhrady k některým formulacím (např. doslovně vzato, poslání „zajištění dodávek“ prostřednictvím energetické politiky by představovalo naprosto nepřijatelný záměr rozsáhlých intervencí – bohuţel, část Aktualizace SEK věnovaná nástrojům realizace SEK skutečně napovídá, ţe v této obavě nemusíme být daleko od pravdy153). Platná SEK z roku 2004 stanoví pro svou vizi tři priority, zatímco v aktualizaci SEK lze obdobnou charakteristiku nalézt jako 4 principy energetické politiky. Situaci se pokusí přiblíţit následující znázornění. Obrázek 1: priority energetické politiky SEK (2004) Obrázek 2: principy Aktualizace SEK (2009)
energetické
politiky
Převzato z: Aktualizace státní energetické koncepce (2009) Zdroj: Státní energetická koncepce (2004)
Jak si lze povšimnout, přibyl (pomineme-li „transformaci“ nezávislosti v konkurenceschopnost, neboť jak uvidíme dále, akcent domácích zdrojů zůstává zachován) zejména princip sociální a hospodářské soudrţnosti. Je jistě na místě zváţit, zda má vůbec být částí energetické politiky. I veskrze sociálně smýšlející EU v EPE definuje jako úkoly energetické politiky „pouze“ konkurenceschopnost, udrţitelnost a zabezpečení dodávek. Je faktem, ţe jistá forma mezinárodní a nadnárodní spolupráce (zejména po přijetí Lisabonské smlouvy) jiţ bude nezbytnou součástí energetické politiky. Domníváme se však, ţe je potřeba rozlišovat pod výzvami Komise k „soudrţnému“ jednání (např. právě při jednání se společnými partnery – ačkoliv zejména tato oblast by svým charakterem měla spíše spadat pod zabezpečení dodávek154) a „soudrţností“ ve smyslu redistribuce bohatství155 (máme obavu, ţe jediným projevem této „soudrţnosti“ bude vyuţití dotačních programů156 (např. k plnění jednoho z indikativních ukazatelů druhé priority Aktualizace SEK, tj. „Zvyšovat tepelně-izolační vlastnosti bytových domů“) – to vše v rámci „nových výzev“157 jakými jsou „klimatické změny“). 151
„Zajistit spolehlivou, bezpečnou a k ţivotnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR za konkurenceschopné a přijatelné ceny za normálních podmínek a současně zabezpečit nepřerušenou dodávku energie v krizových situacích v rozsahu nezbytném pro fungování nejdůleţitějších sloţek infrastruktury státu a zajištění šance obyvatelstva na přeţití v krizových situacích a následnou obnovu jejích standardních funkcí.“ 152 „Energetika je spolehlivou, bezpečnou, prosperující a konkurenceschopnou součástí ekonomiky ČR, podporuje trvale udrţitelný rozvoj společnosti a současně je významným prvkem stability a integrace energetiky v regionu střední Evropy.“ 153 Např. „V souladu s přístupem EU k řešení situací, kdy autorizační proces nezajistí dostatek spolehlivých kapacit ke krytí očekávané spotřeby elektřiny, zajistit v legislativě (energetický zákon) právo státu (reprezentovaného Ministerstvem průmyslu a obchodu) připravit a vyhlásit nabídkové řízení na jejich výstavbu.“ Aktualizace SEK, s. 49 154 Typicky jde zejména o oblasti upravované směrnicemi o zabezpečení dodávek zemního plynu a dodávek ropy. 155 „V rámci programů politiky soudrţnosti, bylo na období 2007–2013 vyčleněno více neţ 9 miliard EUR na podporu energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie.“ KOM(2008) 781 Druhý Strategický přezkum energetické politiky, s. 13 156 Jak naznačuje kap. 6.5 Aktualizace SEK 157 Euroskop. Hospodářská a sociální soudržnost. Dostupný z:
32
z
2.2.2
Cíle
SEK z roku 2004 k formování vize stanoví 4 hlavní cíle, 15 dílčích cílů a 11 indikativních ukazatelů, s tím, ţe k jejich naplňování má slouţit celkem 31 nástrojů. Aktualizace SEK místo hlavních cílů definuje priority158, jejichţ naplňování sleduje pomocí indikativních ukazatelů a stanovením cílových hodnot těchto ukazatelů. Cíle jsou pak definovány v 5. části Aktualizace SEK pro jednotlivé významné oblasti energetiky. Jak naznačí Obrázek 3, oproti dřívějšku přibyly v Aktualizaci SEK zejména priority 3, 4 a 5 a došlo k vypuštění „dokončení transformace a liberalizace energetického hospodářství“ – ačkoliv rozvoj energetického trhu a směřování k jednotnému vnitřnímu trhu je hlavní součástí EPE a jiţ samotná přetrvávající existence ERÚ a regulace cen v ČR značí, ţe k plné liberalizaci v nepokřiveném smyslu dosud dojít nemohlo (s ohledem na rozvoj regulativy na úrovni EU jej bohuţel nelze očekávat ani v budoucnu). Nyní se tento cíl odráţí v částech 5.1 a 5.2 Aktualizace SEK jako procesy vytváření vnitřního trhu (avšak včetně poţadavků na krizová řízení soustav). V zásadě sice lze konstatovat, ţe cíle Aktualizace SEK jsou v souladu s tzv. sdílenými cíly IEA xx, 159, je však třeba zmínit, ţe i u těchto rovněţ nalezneme značně intervencionistické představy o roli, jakou mají státy v trţních procesech zastávat. Neměli bychom zapomínat, ţe, přestoţe se ohání konceptem tzv. 3 E160 jiţ dnes IEA navrhuje, pod příznačně evokujícím názvem „Clean Energy New Deal“161 ohromné balíky státních výdajů162 pro dosaţení pochybného cíle omezování emisí CO2, přirozeně pod vedením a směřováním IEA. Obrázek 3: cíle SEK a priority Aktualizace SEK
Zdroj: SEK (2004) a Aktualizace SEK (2009) 158
Aktualizace SEK, s. 12 IEA. Shared Goals. Dostupný z: Tj. energetické bezpečnosti, ekonomického růstu a environmentální udrţitelnosti 161 IEA. IEA calls for “Clean Energy New Deal” to stimulate global economy and combat climate change. Dostupný z: IEA. A Clean Energy New Deal : Ensuring Green Growth in a Time of Economic Crisis. Dostupný z: 162 Např. IEA navrhuje k dosaţení cílů omezení emisí CO2 zvýšit vládní výdaje zapojených členů na více neţ 400 miliard dolarů ročně v letech 2009-2030! JONES, Richard H. The Czech Energy at a Crossroads : The Global Energy Outlook, Czech IDR 2009. Dostupný z: 159 160
33
2.2.3
Evropské cíle a Aktualizace SEK
Provázanost s evropskými cíli (resp. návaznost na EPE) je v Aktualizaci SEK zmíněna jako jeden z prvotních bodů. Bráno realisticky, samotné stanovení cílů 20-20-20 je problematické. Připomeňme, ţe pokud se uchylujeme k nutnosti „naplnit plán“, opět lze konstatovat, ţe jediným výsledkem bude vţdy čistá ztráta blahobytu pro společnost. Je přirozeně otázkou, zda upřednostňovat přehnaný optimismus a předpokládat naplňování takto stanovených cílů (resp. intervencionisticky se zasazovat o jejich dosaţení, neboli o „splnění plánu“), nebo zda by bylo více na místě přiměřené realistické zhodnocení dosaţitelnosti těchto cílů (příp. s ohledem na fakt, ţe ČR působila v pozici předsednické země, rozpoutat diskuzi nad přehodnocením závazků EPE). V této podkapitole je záměrem pokusit se prozkoumat efekty politik naplnění těchto cílů. 2.2.3.1 Obnovitelné zdroje energie (OZE) EPE163 stanovuje cíl dosáhnout do roku 2020 u OZE 20% podílu na celkové konečné spotřebě energie v EU. V Aktualizaci SEK164 se toto odráţí jako záměr dosáhnout podílu výroby energie z OZE na celkové konečné spotřebě minimálně 13 % v roce 2020, 17 % v roce 2030 a 23 % v roce 2050. Graf 2.2-2: výroba elektřiny z obnovitelných a druhotných zdrojů energie
Graf 2.2-1: struktura a spotřeba obnovitelných a druhotných zdrojů energie
Převzato z: Aktualizace SEK (2009) Převzato z: Aktualizace SEK (2009)
Dle našeho názoru je tento prvek zásadně problematický (byť plně v souladu s EPE). Pokud nechceme tohoto cíle dosáhnout na úkor jiných ekonomických zdrojů, je nasnadě ohromná ambicióznost, neřku-li nereálnost tohoto záměru – např. co se týče splnění závazného ukazatele 13% podílu OZE na konečné spotřebě energie v roce 2020 – přestoţe referenční scénář Aktualizace SEK tento ukazatel naplňuje, zmiňuje, ţe „cílová hodnota podílu OZE k roku 2020 je na hranici moţností české energetiky a vyţádá si velmi soustavné a cílené úsilí se značnými náklady.“165 IEA jiţ k minulé SEK vyjádřila pochyby o reálnosti cílů (niţšího neţ navrhuje Aktualizace SEK) podílu OZE a upozorňuje, ţe „(OZE) by neměly být cílem samy o sobě a měla by být věnována péče tomu, aby přespříliš ambiciózní cíle neuvalily přílišnou zátěţ na ekonomiku.“166 Koneckonců, pokud operujeme „ekologickými daněmi“ pro znevýhodnění „tradičních“ zdrojů a poskytujeme subvence OZE právě z důvodu jejich nekonkurenceschopnosti vůči těmto „tradičním“ zdrojům, nechováme se stejně jako Bastiatovi Tři konšelé167 a nebude takové jednání mít stejné dopady? Jak dokládá např. analýza německého RWI168, „podpora obnovitelných zdrojů ... způsobuje vysoké náklady, aniţ by přinesla jakékoliv domnělé přínosy ke sníţení emisí, zvýšení energetické bezpečnosti, zaměstnanosti nebo inovacím“169 a studie dále označuje podporu OZE jako „masivně nákladnou environmentální a energetickou politiku, která je prosta ekonomických a environmentálních přínosů.“170 163
V návaznosti na KOM(2006) 848 Připomeňme však, ţe podpora OZE byla uvedena jako cíl „s velmi vysokou prioritou“ jiţ v SEK z roku 2004 a do roku 2030 měl být naplněn podíl OZE na spotřebě PEZ ve výši 15-16 % 165 Aktualizace SEK, s. 73 166 IEA. Energy Policies of IEA Countries : The Czech Republic 2005 Review, s. 11 167 Viz BASTIAT, Frédéric. CO JE VIDĚT A CO NENÍ VIDĚT. Dostupný z: , s. 161-172 Srovnej např. koncept ekologických daní a tohoto výroku: „Jak například můţeme chtít, aby se mléko a máslo vyrábělo v Paříţi, kdyţ tady máme konkurenci z Bretaně a Normandie? Uvaţte přece, pánové, ţe Bretonci mají levnější pozemky, ţe seno mají přímo před vraty a ţe mohou zaměstnat pracovní síly za daleko výhodnějších podmínek. Nepřikazuje nám zdravý rozum, abychom vyrovnali rozdíly ve výrobních podmínkách ochrannou potravní daní?"“ (s. 165-166) 168 www.rwi-essen.de 169 FRONDEL, Manuel, et al. Economic Impacts from the Promotion of Renewable Energy Technologies : The German Experience. Ruhr Economic Papers, s. 19 170 FRONDEL, Manuel, et al. Economic Impacts from the Promotion of Renewable Energy Technologies : The German Experience. Ruhr Economic Papers, s. 20 164
34
Je vhodné rovněţ připomenout doporučení IEA (vydané jiţ k minulé koncepci): „Vláda by se měla zdržet přímých intervencí za účelem dosahování cílů v oblasti palivového mixu, který by měl být dosaţen trţními nástroji a rozhodnutími jednotlivých výrobců a spotřebitelů. Přílišné vládní zásahy mohou odradit efektivní investice soukromého sektoru do energetické infrastruktury a sluţeb.“171 Jak lze vidět (Graf 2.2-1 a Graf 2.2-2), scénář Aktualizace SEK počítá u OZE s dominantním postavením biomasy (připomeňme, ţe OZE se blíţe věnuje kapitola 2.3.4, kde se věnujeme také otázce biomasy), a dále (v oblasti výroby elektřiny z OZE) s masivním nárůstem solárních a geotermálních zdrojů (uveďme však pro představu investičních nákladů Graf 2.2-3 a pro přiblíţení provozních nákladů viz Tabulka 2-1 nebo Graf 2.2-4) – tedy fakticky jedny z nejnákladnějších moţností i v rámci OZE vůbec. Naproti tomu podíl energetického vyuţití odpadů zůstává prakticky nezměněn po celé období, přestoţe Aktualizace SEK výslovně uvádí záměr energetického vyuţití odpadů.172 K současné situaci – v ČR je dnes vyuţíváno přibliţně jen 10 %173 odpadů. „V roce 2003 ekologické Hnutí DUHA zabudovalo do Plánu odpadového hospodářství ČR zákaz podpory spaloven odpadů ze státních prostředků. Toto „zelené vítězství“ však bude drahé. V jeho důsledku totiţ ČR nemá vybudovanou síť koncových zařízení na energetické využívání odpadů financovatelných z prostředků Evropské unie. Spalovny odpadů s vyuţitím energie, které budou muset být vybudované, protoţe jiný dostatečně efektivní způsob ke snížení jejich množství ukládaného na skládku objektivně neexistuje, nejspíše bude ČR stavět zcela za vlastní peníze. Jejich financování v rámci současného plánovacího období 2007 aţ 2013 EU vzhledem k náročnosti přípravy těchto projektů jiţ nestihne. Další dotace z EU jsou ve hvězdách. Investiční náklady koncových zařízení pro regionální systémy nakládání s odpady se pohybují v řádech miliard korun.“174 V aktualizaci SEK však chybí konkrétní opatření pro změnu právě Plánu odpadového hospodářství. Na jednu stranu tak stát hodlá vydávat značné prostředky na podporu OZE za účelem splnění nesmírně ambiciózních cílů daných EPE, na druhou stranu prakticky ignoruje moţnost dosaţení podstatnějších výsledků prostřednictvím energetického vyuţití odpadů a pouze jako vítaný bonus současně naplnit další požadavek EU, tj. sníţit mnoţství skládkovaného odpadu.175 Přirozeně, nesnaţíme se tvrdit, ţe má být ambicí státu vnášet intervence do ještě více oblastí, pouze se snaţíme poukázat na problém deklarovaných záměrů a prostředků. Graf 2.2-3: srovnání investičních nákladů a životnosti vybraných zdrojů ve stálých cenách roku 2005
Graf 2.2-4: celkové provozní náklady včetně externalit výroby elektřiny, v eurocentech/Kwel
Převzato z: NEA. Externalities and Energy Policy : The Life Cycle Analysis Approach Zdroj: Zpráva NEK
Při současném stavu veřejných financí, bez zřejmých vyhlídek na razantní zlepšení a ve světle varování o nutnosti reflektovat a sniţovat dluhovou sluţbu, se pak nabízí otázka, zda je rozumné vytvářet politiku, vynucující financování veřejnými prostředky176 – racionální investor totiţ nemá jinou moţnost, neţ objektivně posoudit investiční a provozní náklady (Graf 2.2-3 a Graf 2.2-4), které přes veškerou moţnou náklonnost investora k OZE, při tvorbě identického výstupu jasně deklarují jejich neefektivitu ve srovnání s „tradičními“ zdroji. 171
IEA. Energy Policies of IEA Countries : The Czech Republic 2005 Review, s. 11 Aktualizace SEK, s. 21 Aktualizace SEK, s. 26 174 VYŠTEJNOVÁ, JIŘINA. Drahá česká nevšímavost. Euro. 5.10.2009, č. 40, s. 84. 175 Viz Směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů 176 To, ţe Aktualizace SEK uvádí, ţe chce prostředky na podporu OZE nalézat mimo veřejné rozpočty (s. 24), nic nemění na faktu, ţe povinný příspěvek na OZE, placený z kaţdého MW spotřebované elektřiny má de facto charakter spotřební daně 172 173
35
Graf 2.2-6: střední hodnota nákladů ušetřeného roku života dle oblasti intervence Graf 2.2-5: zdravotní rizika energetických systémů, roky ztraceného života
Převzato z: NEA. Externalities and Energy Policy : The Life Cycle Analysis Approach
Zdroj: LOMBORG , Bjørn. The Skeptical Environmentalist, dle TENGS, Tammy O., et al. Five-hundred life-saving interventions and their cost-effectiveness
Neopomeňme rovněţ, ţe je potřeba se také zamyslet nad tím, kdo bude financovat připojování OZE? S ohledem na formulace Aktualizace SEK177 lze vyslovit obavu, ţe opět půjde, ať jiţ přímo (veřejné rozpočty) či nepřímo (jako sloţka ceny dodávky elektřiny) o financování z kapes všech spotřebitelů – „V souvislosti s rozvojem nestabilních kategorií OZE (např. fotovoltaiky či energie větru) se poţadavky na připojování nových výrobních zdrojů či navyšování stávajících kapacit významně projeví do plateb provozovatele DS a následně se samozřejmě promítnou i do koncové ceny pro zákazníka.“178 Pokud stát na dané struktuře scénáře trvá, nezbývá jiná moţnost, neţ negativní (např. zvýšením daní, tedy i nákladů efektivnějším zdrojům) či pozitivní (dotace a podpory) intervencí (příp. jejich kombinací) trţní proces narušit.179 Výsledkem však bude pouze zvýšení nákladů pro spotřebitele a realizace nesmyslné vize několika byrokratů. Někdy můţeme slyšet jako poslední argument pro podporu nekonkurenceschopných „zelených“ zdrojů to, ţe „záchranou“ ţivotního prostředí vynuceným pouţíváním těchto zdrojů ušetříme lidské ţivoty (Graf 2.2-5), coţ je cíl natolik ušlechtilý, ţe náklady musí jít stranou. Jak však napovídá Graf 2.2-6, i v této oblasti existují mnohem efektivnější prostředky. 2.2.3.2 Snižování emisí EPE180 stanoví závazek dosáhnout do roku 2020 v kaţdém případě alespoň 20% sníţení emisí skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990. Aktualizace SEK181 tuto oblast řeší v prioritě 6 (Zajištění šetrného přístupu k ţivotnímu prostředí182), zejména prostřednictvím plnění stanovených emisních stropů. Bohuţel, jak jiţ je v této oblasti zvykem, idea nutnosti „boje“ dostává přednost před rozumem a opět zde nejenţe nenajdeme realistické zhodnocení potřebnosti těchto cílů, ale ani odhad nákladů „plnění cílů“ pro českou ekonomiku183, o dopadech na konkurenceschopnost nemluvě. 177
„Zajistit vybudování dostatečných kapacit pro připojení obnovitelných zdrojů a zajistit legislativní a administrativní nástroje pro začlenění obnovitelných zdrojů do regulačních sluţeb a řízení elektrizační soustavy“ Aktualizace SEK, s. 28 178 MPO. Zpráva o plnění indikativního cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za rok 2008. Dostupný z: , s. 20 179 Čemuţ odpovídá i formulace v oblasti „Obnova a rozvoj výrobních zdrojů a zajištění optimálního palivového mixu“, týkající se OZE: „Podpořit rozvoj OZE prostřednictvím přímých i nepřímých a dotačních schémat v přechodové fázi jejich rozvoje do dosažení konkurenceschopnosti na trhu s elektřinou (předpoklad do roku 2030).“ Aktualizace SEK, s. 24 180 S odkazem na KOM(2007) 2 181 Připomeňme, ţe toto téma se objevilo uţ i v SEK z roku 2004, kde byla cíli minimalizace emisí skleníkových plynů (v návaznosti na závazek ČR z Kjótského protokolu) přiřazena středně vysoká priorita 182 Aktualizace SEK, s. 21 183 Např. NEK odhaduje náklady do roku 2050 na cca 1 % HDP ročně Zpráva NEK, s. 33
36
Připomeňme, ţe dle energetických společností klimatická politika EU zvyšuje energetickou zranitelnost a způsobuje sniţování investiční motivace184 – jak připomíná WEC, zvýšené náklady v souvislosti s emisním obchodováním způsobují sníţení konkurenceschopnosti zejména energeticky náročných odvětví ve srovnání se zbytkem světa a pokud by se tato odvětví rozhodla přesunout mimo EU, mělo by to (mimo negativní dopady na zaměstnanost a ekonomiku) rovněţ za následek masivní pokles185 poptávky po elektřině, čímţ by došlo k znehodnocení investic prováděných v elektrárnách.186 Samotnému konceptu nutnosti sniţování Graf 2.2-7: procentuální změna HDP při realizaci emisí a vizi „boje“ proti změnám klimatu jsme se scénáře redukce emisí EU-27 o 20 % v roce 2020 věnovali jiţ výše a doporučujeme seznámit se se (scénář EU-1) ve srovnání s referenčním scénářem závěry uváděných autorů. Abychom však získali alespoň hrubou představu o nákladech těchto opatření pro ČR, dovolme si proto zde odkázat na závěry studie Svazu průmyslu a dopravy ČR, která odhaduje „celkové náklady pro podnikový sektor v současných cenách na úrovni 46 mld. Kč v roce 2013 a 62 mld. Kč v roce 2020“187 a uvádí, ţe systém obchodování s emisemi (dokonce při nezohlednění nákladů mrtvé váhy kvůli pouţitému modelu) v důsledku transformačních nákladů a dopadů na strukturu hospodářství vytvoří proinflační stimul v kumulované výši 2,3 p.b. (2015) aţ 2,9 p.b. (2020).188 Srovnejme si pak tyto odhady např. s tvrzením MŢP, které celkové náklady na sníţení emisí o 20 % dokonce oproti hodnotám roku 2000 Převzato z: LUTZ, Christian, MEYER, Bernd, JUNGNITZ, (srovnej Graf 1.3-4), odhaduje na 400 mil. Kč…189 Ariane. Environmental and Economic Effects of Post-Kyoto Carbon Regimes : Results of Simulations with the Global Model GINFORS
Rovněţ poukaţme na závěry studie institutu GWS190 týkající se emisního obchodování, který předkládá závěry simulace týkající se sniţování emisí o 20 % do roku 2020. Očekávaný negativní dopad na HDP pro ČR je na úrovni vyšší neţ 1,5 % HDP ročně (viz Graf 2.2-7) a jak dále uvádí tato studie, v důsledku sniţování emisí v EU „ekonomická výkonnost zemí mimo EU roste díky nárůstu jejich mezinárodní konkurenceschopnosti (vůči EU) ve srovnání s referenčním191 scénářem“192. Krom jiného stojí za povšimnutí, ţe jediným státem s očekávaným pozitivním dopadem je Francie (především v důsledku vysokého podílu nízkoemisní výroby elektřiny v jaderných elektrárnách, resp. prodeje EUA), avšak i u ní jde o růst menší neţ 0,25 % HDP. Rozhodně tedy nelze očekávat kumulovaný pozitivní dopad na EU jako celek. V důsledku rozdílných dopadů na členské země navíc EU, kromě zhoršení své vnější konkurenceschopnosti a ztrátě blahobytu jejich členů, zapříčiní zásah do vnitřní konkurenceschopnosti a další náklady v důsledku strukturálních změn, narušení hospodářské soutěţe a deformace trhu. Perličkou pak je, ţe dle této studie dosaţené sníţení emisí ve srovnání s referenčním scénářem činí (pro EU-27) jen asi 1,4 % (504 mil. t CO2) a současně (v důsledku úniku uhlíku z re-alokovaných odvětví) mimo EU emise vzrostou o 1,14 násobek tohoto mnoţství (tj. o 589 mil. t CO2). Čistý globální efekt těchto opatření pro snížení emisí tedy vyvolá nárůst emisí o 85 mil. t CO2. Opět se potvrzuje, ţe „Všechny intervencionistické systémy ... vedou postupně buď k socialismu193 nebo zpět ke kapitalismu194, poněvadţ každý zásah do trhu vyprodukuje větší množství týchž problémů, k jejichž odstranění byl určen.“195 184
PHILLIPS, Leigh. Energy industry warns EU climate plans reduce Europe\'s energy security. Dostupný z: 185 Naproti tomu by však takovýto scénář pravděpodobně uspokojivě naplnil cíl dosaţení 20 % sníţení spotřeby energií 186 WEC. Europe’s Vulnerability to Energy Crises, s. 63-64 187 Svaz průmyslu a dopravy ČR. Studie předpokládaných dopadů systému obchodování s povolenkami na emise CO2 po roce 2012 na ekonomiku ČR. Dostupný z: , s. 88 188 Svaz průmyslu a dopravy ČR. Studie předpokládaných dopadů systému obchodování s povolenkami na emise CO2 po roce 2012 na ekonomiku ČR. Dostupný z: , s. 89 189 MŢP. Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR. Dostupný z: , s. 84 190 LUTZ, Christian, MEYER, Bernd, JUNGNITZ, Ariane. Environmental and Economic Effects of Post-Kyoto Carbon Regimes : Results of Simulations with the Global Model GINFORS. Dostupný z: 191 Referenční scénář předpokládá fungování EU ETS po celou sledovanou dobu (do roku 2030) s cenou povolenky 7-7,5 €, a s tím, ţe veškeré jiţ existující nástroje budou v platnosti, tudíţ Kjótský protokol bude do roku 2012 naplněn. Uváděné hodnoty jsou tedy jen částí všech skutečných nákladů sniţování emisí 192 LUTZ, Christian, MEYER, Bernd, JUNGNITZ, Ariane. Environmental and Economic Effects of Post-Kyoto Carbon Regimes : Results of Simulations with the Global Model GINFORS. Dostupný z: , s. 11 193 A s ním neodvratně spojenému centrálnímu plánování 194 A s tím i k zavrţení intervencí 195 MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 167
37
Konečně dodejme, ţe v ČR do této oblasti zasahuje i MŢP, které v roce 2009 připravilo, obdobně jako MPO Aktualizaci SEK, dokument nazvaný Politika ochrany klimatu196 (připomeňme, ţe jiţ od r. 2004 v ČR platí Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice197). Bohuţel, zde nalezneme ještě menší míru ochoty přemýšlet nad tvrzeními a ekonomickými dopady módní vlny environmentalismu. 2.2.3.3 Úspory energie EPE198 stanoví záměr do roku 2020 sníţit celkovou spotřebu primární energie o 20 %, coţ by mělo přinést úspory „100 miliard EUR a předešlo by se emisím přibliţně 780 milionů tun CO2 kaţdý rok.“199 (avšak připomeňme, ţe záměr EPE dosáhnout úspory spotřeby ve výši 20 % PEZ do roku 2020 by pro ČR znamenal „sníţit energetickou náročnost mezi roky 2005 a 2020 aţ o 50 %“200 tzn. ještě ambicióznější cíl, neţ stanoví scénář Aktualizace SEK, jak si dále ukáţeme). V Aktualizaci SEK je proto jednou z priorit zvyšování energetické efektivnosti.201 Protoţe této oblasti se také věnuje kapitola 2.3.1, zde se jen ve stručnosti podíváme na záměry Aktualizace SEK, týkající se vývoje energetické náročnosti. Graf 2.2-8: vývoj energetické náročnosti ČR dle Aktualizace SEK
Převzato z: Aktualizace SEK
Graf 2.2-9: vývoj energetické náročnosti ČR
Zdroj: Eurostat. GDP and main components - Constant prices. Eurostat. Final energy consumption, by sector
Jak uvádí scénář Aktualizace SEK (Graf 2.2-8), očekávané hladiny oproti roku 2005 jsou cca 60 % v roce 2020, 45 % v roce 2030 a cca 30 % v roce 2050. Aktualizace SEK očekává do roku 2020 dosaţení úspor přibliţně ve výši 40 % oproti výchozímu roku 2005. Srovnáme-li tyto data s vývojem v posledních letech (Graf 2.2-9), vidíme, ţe jde o značně ambiciózní cíl. ČR sice ve srovnání vývoje (Graf 2.2-10) skutečně vykazuje niţší pokles neţ např. uvedené země střední a východní Evropy, a spíše se v těchto hodnotách blíţí Německu, potaţmo úrovni průměru EU-27 a lze i dovozovat např. vliv lokalizace energeticky náročnějších odvětví v zemích střední a východní Evropy např. z důvodů nákladů na pracovní síly, avšak i přesto z těchto hodnot nelze vyvozovat zjednodušený předpoklad, ţe dosahování větší míry poklesu energetické náročnosti by s sebou neslo rovněţ ekonomickou efektivnost. Graf 2.2-13 navíc naznačuje, ţe např. průmysl dosahoval poklesu spotřeby energií, naopak lze zaznamenat výrazný nárůst v dopravě a sluţbách, coţ, co se týče změn v podílech odvětví na spotřebě energií s ekonomickým rozvojem, víceméně odpovídá pozorování Schäfera.202 Jen pro doplnění pak můţeme naznačit např. vývoj v EU-27 od roku 1990 (Graf 2.2-11). Ačkoliv šlo o období víceméně stálého růstu203, kdy navíc v členských zemích bývalého východního bloku došlo např. k relativně významnému růstu podílu terciárního sektoru, byla dosaţena hladina poklesu energetické náročnosti za sledované období 17 let „jen“ cca 21,5 % (evropského průměru), tj. přibliţně polovina záměru Aktualizace SEK – jako většina historických/statistických srovnání nám však tato hodnota nenapoví nic o tom, zda je takový výsledek „dobrý“, „špatný“, nebo zda by měl být jiný. Vše co lze o tomto výsledku říci je, ţe lze zaznamenat trend poklesu energetické náročnosti. Jakékoliv stanovení „ţádoucí“ cílové hodnoty je arbitrární rozhodnutí. 196
MŢP. POLITIKA OCHRANY KLIMATU V ČESKÉ REPUBLICE. Dostupný z: Schválený Usnesením Vlády ČR ze dne 3. března 2004 č. 187 198 V návaznosti na KOM(2006) 545 199 KOM(2007) 1 Energetická politika pro Evropu, s. 12 200 Aktualizace SEK, s. 74 201 Připomeňme, ţe i SEK z roku 2004 měla jako jeden z hlavních cílů maximalizaci energetické efektivnosti a dokonce uvádí, ţe je „nejlevnější, nejbezpečnější a nejrychlejší cestou k dosaţení všech priorit a cílů Státní energetické koncepce“, jiţ zde také byly nástroji k dosahování tohoto cíle např. investiční pobídky a dotace či podpora OZE či poţadavky minimální účinnosti 202 SCHÄFER, Andreas. Structural change in energy use. Energy Policy, s. 434 a 436 203 Srovnejme s aktuálními vyhlídkami, tj. nynější „krizí“, která je „léčena“ stejnými prostředky, kterými byla způsobena, tj. zejména nadměrnou peněţní emisí a s ní souvisejícími efekty. K tématu cyklu viz např. ŠÍMA, Josef. TRH V ČASE A PROSTORU : Hayekovská témata v současné ekonomii, s. 48-69 197
38
Lze sice chápat, ţe tento cíl nachází širokou podporu, a ve srovnání s cíli jako jsou podpora OZE jde v zásadě o mnohem racionálnější přístup k dosaţení deklarovaných efektů (např. IEA upozorňuje, ţe v ČR je značně vyšší potenciál pro dosaţení úspor neţ pro rozvoj OZE a vládní rozpočty by měly toto pořadí zohlednit204), opět je ale potřeba postupovat s rozvahou – mnohá opatření mířená ke zvyšování energetické efektivnosti sice pravděpodobně budou mít úspěch, co se týče dosahování cíle hodnoty indikátoru205, je však zapotřebí podotknout, ţe energetická efektivnost nemusí jít ruku v ruce s ekonomickou efektivností, zejména pokud jde o situaci státní intervence, resp. pokud je státní intervence nutná ke změně hodnoty indikátoru, pak je zřejmé, ţe trţní alokace zdrojů by jako efektivní upřednostnila vyšší hodnoty ukazatele energetické náročnosti. Připomeňme, ţe samotná „potřeba“ sniţovat spotřebu energií (či sniţovat hodnotu ukazatele energetické náročnosti) se zakládá pouze na arbitrárním rozhodnutí, neboť lze-li sledovat, ţe jednání spotřebitelů vede přednostně k naplňování jiných cílů (resp. k naplňování cíle sniţování energetické náročnosti v menším rozsahu), nelze dovozovat, ţe intervence vlády ve prospěch uspokojení méně naléhavě pociťované potřeby přinese spotřebitelům vyšší uţitek. Je vhodné rovněţ připomenout úvodní citát EPE, totiţ, ţe záměrem ve kterém byl spatřován prostředek pro rozvoj ţivotní úrovně a blahobytu bylo „poskytnout více energie za niţší cenu“. Graf 2.2-10: srovnání vývoje energetické náročnosti ve vybraných zemích
Graf 2.2-11: vývoj energetické náročnosti EU-27
Zdroj: EEA. Trends in total energy intensity, gross domestic product and total energy consumption, EU-27 Zdroj: Eurostat. GDP and main components - Constant prices. Eurostat. Final energy consumption, by sector
V souvislosti s tématem zvyšování energetické efektivnosti, resp. sniţování energetické náročnosti je záhodno zmínit, ţe některé teorie předkládají jistou obměnu Jevonsova paradoxuxxi ve formě tzv. rebound efektu – dle této můţe zvýšení energetické efektivnosti zvýšit spotřebu energií – právě v důsledku uspokojování více potřeb v důsledku niţší efektivní ceny energií.206 Saunders dále podotýká, ţe toto zvýšení (avšak v důsledku změny technologií, tj. jako exogenního faktoru) můţe také působit přímo prostřednictvím ekonomického růstu, nejen prostřednictvím sníţení efektivních cen energií, a ţe zvýšení efektivnosti jiných faktorů (kapitálu a práce) můţe rovněţ zvýšit spotřebu energií.“207 Neopomeňme, ţe „naše ţivotní úroveň závisí na faktu, ţe jsme dokázali rozšířit skromnou sílu lidských svalů o čím dál větší množství člověkem vyrobené energie“208 – např. v mnoha rozvojových zemích stále není běţnou věcí ani elektřina nebo tekoucí teplá voda – je nasnadě, ţe po jejich zavedení, tj. po zvýšení kvality ţivota a ţivotní úrovně se nezbytně zvýší spotřeba energie v těchto zemích – bude to však jakýmkoliv způsobem „špatné“? Zde jiţ můţeme nalézt náznaky určitých vnitřních rozporů týkající se této politiky, směšující environmentální a ekonomické cíle – jestliţe budou přijata opatření (např. dodatečným zdaněním), vedoucí k zamezení tohoto nárůstu, tj. tak, aby se projevil ţádaný environmentální efekt, nepůjde v záměru zvyšování energetické efektivnosti o nic jiného neţ o arbitrární omezení vyuţití určitých zdrojů, neboli o zamezení moţnosti maximalizace produktivity u těchto zdrojů. 204
IEA. Energy Policies of IEA Countries : The Czech Republic 2005 Review, s. 12 Např. studie MPRA uvádí ve svém závěru, ţe energetická efektivnost můţe být značně ovlivněna zejména faktory jako jsou regulace teplárenství, dotace a daňové úlevy (např. z tzv. ekologických daní) v sektoru bydlení, daňové výjimky, zrychlené odpisy a sociální plánování (sdílení vozů, plány dojíţďky u společností apod.) pro oblast dopravy a povinné standardy, zvýhodněné účelové úvěry a vzdělávání a školení v sektoru průmyslu ARIGONI ORTIZ, Ramon, et al. Energy efficiency in Europe : trends, convergence and policy effectiveness. Dostupný z: , s. 25 a 26 206 Je-li na dosaţení určitého efektu, např. tepelné pohody v místnosti, potřeba X jednotek energie za cenu P, při zvýšení energetické účinnosti tohoto procesu, který sníţí potřebu na X/2 jednotek energie při ceně P je pro uţivatele efekt stejný jako při poklesu ceny energií o ½ při nezměněné efektivitě procesu 207 SAUNDERS, Harry D. THE KHAZZOOM-BROOKES POSTULATE AND NEOCLASSICAL GROWTH. Energy Journal 208 REISMAN, George. Greens versus Energy. Dostupný z: 205
39
Je tedy zřejmé, ţe pokud ustoupíme od maximalizace produktivity, znamená to pouze sníţení konkurenceschopnosti a nárůst nákladů, tedy ekonomické ztráty a sniţování blahobytu obyvatel. Pokud se upneme na vidinu ekonomického přínosu spočívající v představě, ţe úspory energií budou konstituovat ekonomické úspory, je nutné zastavit se opět u otázky preferencí, resp. snahy nahradit vůli jednotlivců jednotným ţebříčkem hodnot plánovače, který věří, ţe je mu známo více informací, neţli je známo trhu. Pouze tímto způsobem plánovač chce obhájit, ţe jím prosazované uplatnění vybraných opatření namísto těch, které by zvolili jednotlivci představuje efektivnější volbu, avšak jak jiţ jsme zmínili několikrát, tyto informace nikdy nejsou a nemohou být dostupné ve své úplnosti ţádnému jednotlivci, skupině nebo komisi. Sutherland tak připomíná, ţe „centrem zájmu těchto programů je snížení spotřeby energie, neboli uzavření tzv. mezery energetické efektivnosti209, nikoliv efektivní využití všech zdrojů.“210. I v případě, ţe náklady daného programu jsou niţší neţ jeho přínosy, pouhé splnění této podmínky nenaplňuje koncept ekonomické efektivnosti, tj. maximalizaci čistých přínosů,211 které by bylo dosahováno bez státního zásahu. Opět se totiţ nezohledňuje otázka nákladů intervence ve smyslu donucení jednotlivců uspokojovat méně naléhavé potřeby před naléhavějšími (pokud by totiţ skutečně vůle plánovače přesně odpovídala potřebám jednotlivců, nebylo by třeba státní intervence). Jak konstatuje Brookes: „Maximalizace energetické efektivnosti jako národní nebo mezinárodní cíl nemá ţádné konkrétní opodstatnění. Není to prostředek k maximalizaci ekonomické efektivnosti nebo společenských přínosů ani k minimalizaci environmentálních škod. Usilování o takový cíl s sebou nese předpojatost, která zase vede k chybné alokaci dostupných ekonomických zdrojů.“212 Graf 2.2-13: index změny konečné spotřeby energií ve vybraných zemích mezi roky 2007 a 1996, dle sektorů
Graf 2.2-12: spotřeba energií dle sektorů ve vybraných zemích (2007)
Zdroj:Eurostat. Final energy consumption, by sector
Zdroj: Eurostat. Final energy consumption, by sector
V zásadě se vše točí kolem jediné věci – představy, ţe se situací jaká je, je něco v nepořádku a je potřeba udělat vše proto, aby dospěla do takové podoby, jaká vyhovuje představě plánovače. Jak připomíná Patterson, v konceptu energetické efektivnosti (jakoţto ekonomického problému, nikoliv jako faktoru určitého technického řešení), ačkoliv je akcentován jako jedno z hlavních témat politik, stále nejsou uspokojivě vyřešeny metodologické problémy s ním spojené213 a upozorňuje, ţe „problém kvality energií je fundamentálním problém napříč všemi ukazateli energetické efektivnosti, kdyţ se pokoušíme srovnávat procesy s vstupy a výstupy rozdílných kvalit.“214 Technická energetická efektivnost je pouze jednou z částí energetické efektivnosti – jak nám naznačí např. pohled na Graf 2.2-12, samotné hrubé třídění dle struktury ekonomik vykazuje rozdíly mezi zeměmi, nemluvě o vlivu palivového mixu na tvorbě energií různých kvalitxxii. Neopomeňme rovněţ upozornit, ţe energetickou efektivnost ovlivňují i takové věci, jako je místní podnebí (např. mnoţství energií nevynaloţené na vytápění v domácnostech u jiţněji poloţených zemích nebo vyšší efektivita dopravy v hustěji zalidněných zemích mohou představovat významný prvek ovlivňující národní energetickou efektivnost215). 209
Zaloţené na představě existence jakési „optimální“ míry energetické efektivnosti, odlišné od skutečné, která je ovšem známa nikoliv trhu, ale mysli plánovače... 210 SUTHERLAND, Ronald J. The economics of energy conservation policy. Energy Policy, s. 368 211 SUTHERLAND, Ronald J. The economics of energy conservation policy. Energy Policy, s. 368-369 212 BROOKES, Leonard. Energy efficiency fallacies revisited. Energy Policy, s. 364-365 213 PATTERSON, Murray G. What is energy efficiency? : Concepts, indicators and methodological issues. Energy Policy, s. 386 214 PATTERSON, Murray G. What is energy efficiency? : Concepts, indicators and methodological issues. Energy Policy, s. 387 215 Např. „oblasti s relativně vyšší zmařenou exergií byly doprava, vytápění vnitřních prostor a osvětlení. Průmysl obecně vykazoval vyšší efektivnost.“
40
„Vidíme, ţe některé (lidské) společnosti jsou „efektivnější“ neţ jiné, tj. v striktně termodynamickém smyslu slova. Nicméně nelze vyvozovat, ţe některá společnost je „lepší“ neţ jiná, nebo „efektivnější“ v širším, kaţdodenním významu slova ... Hlavní rozdíly vyplývaly z odlišností ve struktuře společnosti.“216 Jak v souvislosti s problematikou měření výstupu při odhadech energetické náročnosti v průmyslových odvětvích podotýkají Freeman, Niefer a Roop, „divergentní odhady energetické náročnosti plynoucí z odlišných metod měření naznačují, ţe tvůrci politik by měli pečlivě zkoumat a porozumět omezením běţně uţívaných poměřování energetické náročnosti před tím, neţ budou takové indikátory pouţity jako opodstatnění pro rozhodování o politikách.“217 Je zásadní rozdíl např. mezi stanovením informační povinnosti energetickými štítky218 a stanovením norem minimální energetické náročnosti219 (tzv. poţadavků na ekodesign).220 „Technologické faktory ... nemohou nikdy být posuzovány samy o sobě. Znalosti technologií nám říkají o celé škále alternativ, které jsou nám otevřeny. Ale klíčové otázky – Do čeho investovat? Kolik? Jakou zvolit výrobní metodu? – mohou být zodpovězeny pouze peněţním posouzením. Mohou být zodpovězeny pouze na trhu poháněném touhou po peněţních příjmech a ziscích. Jak má výrobce rozhodnout při výstavbě tunelu podzemní dráhy o materiálech pro jeho výstavbu? Z čistě technologického pohledu, ryzí platina můţe být nejlepší a nejtrvanlivější volbou. Znamená to však, ţe by měl zvolit platinu? ... Jediným důvodem proč je toto za současných podmínek neproveditelné jsou objemné peněţní „náklady“ takového plýtvání, způsobené odváděním faktorů a zdrojů od uţití mnohém naléhavěji požadovaných spotřebiteli.“221 Srovnejme to s výrokem typu „Nejlepší výrobky nebo technologie, které jsou k dispozici na trhu, včetně mezinárodních trhů, by se měly brát jako referenční...“222 – jak se dočteme ve zdůvodnění směrnice o ekodesignu223 „Záměrem této směrnice je dosaţení vysoké úrovně ochrany životního prostředí sníţením potenciálního dopadu energetických spotřebičů na ţivotní prostředí, což nakonec přinese prospěch spotřebitelům a jiným konečným uţivatelům.“ Jakým způsobem bude takto přinesen prospěch je taktně vynecháno. Rovněţ environmentální dopad není zcela jednoznačný – např. zákaz běţných „neekologických“ ţárovek v důsledku nařízení Komise,224 vede k jejich nucenému nahrazování tzv. „úspornými zářivkami“ i v oblastech, kde jejich uţití není efektivní (ať jiţ nákladově225 nebo environmentálně226) a spotřebitel by tak bez vládní intervence volil jiné technické řešení. Koneckonců, jak dodávají Bradley a Fulmer, „kdyby jediná věc, na které záleţí, byly lokální energetické efektivnosti, strhli a nahradili bychom všechny elektrárny v zemi pokaţdé, kdyţ se objeví technologie s vyšší energetickou efektivností. Zatímco toto by zajistilo, ţe naše elektrárny vţdy vyrábí elektřinu z energetických zdrojů s nejvyšší moţnou efektivitou, v úhrnu by byly zdroje promarňovány.“227 Na závěr pro zajímavost dodejme poznámku o elektřině vyrobené v přečerpávacích vodních elektrárnách. Tyto elektrárny jsou fakticky spíše gigantické baterie, neboť představují jeden z mála způsobů skladování jinak neskladovatelné vyrobené energie. Přestoţe je zde elektřina vyráběna s nulovými emisemi, není povaţována za obnovitelnou (tudíţ např. z pohledu EPE není ţádoucí jejich rozvoj o nic více, neţ jiných nízkoemisních elektráren228). ERTESVAG, Ivar S. Society exergy analysis : a comparison of different societies. Energy, s. 269 216 ERTESVAG, Ivar S. Society exergy analysis : a comparison of different societies. Energy, s. 269 217 FREEMAN, Scott L.; NIEFER, Mark J.; ROOP, Joseph M. Measuring industrial energy intensity : practical issues and problems. Energy Policy 218 Směrnice Rady 92/75/EHS (+ jejich 8 prováděcích směrnic) 219 Viz např. kap. 5.5 Aktualizace SEK, s. 35-36 220 Tyto se budou dle KOM(2006) 545 vztahovat např. na kotle, ohřívače vody, počítače, spotřební elektroniku, kopírovací stroje, televize, pohotovostní reţimy, nabíječky, osvětlovací tělesa, elektrické motory, vzduchotechniky, chladící zařízení, mycí přístroje a další produkty 221 ROTHBARD, Murray N. MAN, ECONOMY, AND STATE: A TREATISE ON ECONOMIC PRINCIPLES WITH POWER AND MARKET: GOVERNMENT AND THE ECONOMY, s. 647 222 Směrnice 2005/32/ES, o stanovení rámce pro určení poţadavků na ekodesign energetických spotřebičů 223 Směrnice 2005/32/ES 224 Nařízení Komise č. 244/2009 225 Např. nepoměr investičních nákladů vzhledem k zamýšlené provozní době 226 Je faktem, ţe zářivky, neboli rtuťové nízkotlaké výbojky, s sebou nesou vyuţití těţkých kovů (běţná úsporná zářivka obsahuje cca 3-5 mg rtuťových par). Pouhá skutečnost, ţe úsporné zářivky představují kategorii nebezpečného odpadu nikdy nezabrání jejich náhodnému rozbití (a uvolnění do prostředí) ani jejich pronikání do komunálního odpadu po skončení ţivotnosti. Ţivotní prostředí je tak v důsledku intervence vystaveno větší zátěţi neţ bez ní. Pro zajímavost pak ještě srovnejme toto vynucené pouţívání produktů s obsahem rtuti nad rámec, který by byl docílen bez intervence, s dokumentem UNEP o poţadavku na snižování využití rtuti, s ohledem na její dopady na zdraví obyvatel a ţivotní prostředí. Blíţe viz: UNEP. Proceedings of the Governing Council/Global Ministerial Environment Forum at its twenty-fifth session. Dostupný z: , s. 19-23 Rovněţ UNEP. Chemicals management, including mercury. Dostupný z: 227 BRADLEY, Robert L., FULMER, Richard W. Energy: The Master Resource, s. 69 228 Ačkoliv, např. plynová elektrárna bude slouţit cíli sníţení emisí, přečerpávací bude slouţit sníţení emisí a zároveň úspor energie, byť běţná statistika nám bude tvrdit opak
41
Z pohledu statistiky jde v těchto elektrárnách dokonce o nárůst spotřeby229 i výroby elektřiny (a v důsledku druhého termodynamického zákona dokonce přirozeně dochází při transformaci k určitým ztrátám), tedy není zde dosahováno „úspor“ v takovém smyslu, jaký předkládají zastánci politik jako je EPE. Neslyšíme snad od obhájců úspor výroky o tom, ţe „nejlevnější energie je ta, kterou vůbec nevyrobíme“? Pokud však není v daném časovém okamţiku zájem o elektřinu vyrobenou jinými zdroji, akumuluje se právě zde. Její dodávka v jiném časovém období poté představuje právě způsob, jak „nevyrobit“ tuto elektřinu jinde, tedy de facto podruhé v těch zdrojích, o jejichţ výrobu nebyl předtím zájem. Zejména kvůli administrativním obtíţím a schvalovacím procesům výstavby takovéto elektrárny (a to dokonce nebereme v potaz moţnosti jejího blokování různými „ochránci“ ţivotního prostředí) však zůstává moţnost dosahování reálných úspor v těchto elektrárnách prakticky nevyuţita. 2.2.3.4 Biopaliva V aktualizaci SEK, v duchu nutnosti plnit závazky EU230, najdeme také záměr dosáhnout 10 % podílu biopaliv.231 Pouze pro splnění tohoto cíle odhaduje NEK nároky na ornou půdu v ČR na cca 600 000 ha.232 Je na místě se ptát, zda pouţívání těchto biopaliv (obdobně jako u jiných OZE) neslouţí spíše jiným účelům nebo zájmovým skupinám neţ ochraně ţivotního prostředí. Je otázkou, zda intenzivní pěstování tzv. energetických plodin za účelem výroby biomasy či biopaliv ve svém důsledku nezatíţí ţivotní prostředí více neţ pouţívání tradičních fosilních paliv? Vţdyť uţ dnes je právě zemědělství největším světovým spotřebitelem a také znečišťovatelem vody233 (dodejme, ţe většina analýz ţivotního cyklu vůbec nezohledňuje dopady na změny vyuţití půdy ani na znečištění vod234), a kromě samotné prapodstaty důvodu podpory biopaliv, totiţ nevyjasněném sporu o jejich uhlíkovém dopadu235, je nutné také zmínit ostatní faktory, jakými jsou zhoršování kvality půdy (v dlouhém období aţ do té míry, ţe nejsou vhodné pro pěstování plodin pro výrobu potravin) nebo úbytek pěstebních ploch a s tím související deforestaci, která se další takové plochy snaţí získávat (zejména v zemích třetího světa jde o rozsáhlý problém mýcení pralesů, např. v Brazílii, Malajsii a Indonésii).236 Jak navíc upozorňuje ve studii pro Světovou banku Mitchell, prudký nárůst (aţ na trojnásobnou úroveň) světových cen potravin mezi lety 2002 aţ 2008 byl cca ze 75 % způsoben nárůstem produkce biopaliv a jejich dopadům zejména v reakci na stimuly EU (2001) a USA (2004).237 Nárůst výroby biopaliv způsobily dotace, nařízení a dovozní cla. „Bez těchto politik by byla produkce biopaliv niţší a nárůst cen potravin by nebyl tak prudký. ... Politiky dotací na produkci biopaliv by měly být přehodnoceny s ohledem na jejich dopad na ceny potravin.“238 Jak uvádí OECD, podpora biopaliv způsobí růst cen potravin, který zejména v chudých zemích můţe rozhodovat o tom, zda jsou schopni si jídlo dovolit či nikoliv.239 V jiném dokumentu OECD rovněţ zmiňuje, ţe „změny pěstebních schémat v důsledku podpory biopaliv mohou způsobit negativní dopady na ţivotní prostředí“240 a v důsledku rozšiřování pěstebních ploch v Latinské Americe a v Asii podpora biopaliv s sebou „nese riziko závaţných a stěţí zvratných škod na ţivotním prostředí“241 a rovněţ upozorňuje na to, ţe odhady potenciálních přínosů prakticky nikdy nezahrnují dopady na ekosystémy způsobené změnou vyuţití půdy, ať jiţ jde o přímé242 či nepřímé243 dopady244. V neposlední řadě, náklady na ušetřený litr fosilních paliv prostřednictvím biopaliv tato studie vyčísluje aţ na 7 USD.245 229
Tzv. vsázka, konkrétně spotřeba na výrobu elektřiny EPE, v návaznosti na KOM(2006) 845, stanoví do roku 2020 závazný minimální cíl pro biopaliva ve výši 10 % paliv pro vozidla 231 „Dosáhnout zvýšení podílu biopaliv v celkové spotřebě benzínu a nafty v dopravě do roku 2020 na úroveň 10 % v souladu se závazkem vyplývajícím z členství ČR v EU.“ Aktualizace SEK, s. 21 232 Zpráva NEK, s. 194 233 OECD. Environmental Outlook to 2030, s. 220 234 OECD. Biofuel Support Policies : AN ECONOMIC ASSESSMENT, s. 55 235 Biofuelwatch. OPEN LETTER: WE CALL ON THE EU TO ABANDON TARGETS FOR BIOFUEL USE IN EUROPE [online]. Dostupný z: , s. 2 236 Institute of Science in Society. Biofuels: Biodevastation, Hunger & False Carbon Credits [online]. Dostupný z: . 237 MITCHELL, Donald. A Note on Rising Food Prices, s. 16 238 MITCHELL, Donald. A Note on Rising Food Prices, s. 17 239 OECD. Biofuels for Transport: Policies and Possibilities : Policy brief, s. 6 240 OECD. Biofuel Support Policies : AN ECONOMIC ASSESSMENT, s. 106 241 OECD. Biofuel Support Policies : AN ECONOMIC ASSESSMENT, s. 111 242 Situace, kdy půda původně nevyuţívaná pro zemědělství je změněna na půdu k produkci biopaliv 243 Situace, kdy půda původně nevyuţívaná pro zemědělství je změněna na zemědělskou v důsledku biopalivy-způsobeném vytlačení produkce komodit ze zemědělských ploch v jiném regionu, zemi nebo dokonce kontinentu 244 OECD. Biofuel Support Policies : AN ECONOMIC ASSESSMENT, s. 113 245 OECD. Biofuel Support Policies : AN ECONOMIC ASSESSMENT, s. 10 230
42
Nelze také opomenout, ţe „biopaliva první generace jsou (ve srovnání s fosilními palivy) náročná na vloţenou energii“246 a nasazení účinnější druhé generace energetických plodin „lze ve větším měřítku očekávat aţ během následujících deseti let“247. S odkazem na Melilla a další248, i „biopaliva nové generace budou ... nejméně do roku 2030 způsobovat větší emise oxidu uhličitého neţ spalování pohonných hmot z fosilních paliv“.249 Domníváme se, s ohledem na výše uvedené, ţe i ze znění zákona250, kde je stanovena povinnost vykupovat určené mnoţství od určených dodavatelů za určené minimální ceny lze vyvodit, ţe podpora biopaliv je ve skutečnosti pouze intervencionistický zásah do trhu nikoli v prospěch ţivotního prostředí, ale v prospěch „oprávněných výrobců biopaliv“.
2.2.4
Poznámky k některým aspektům Aktualizace SEK
Aktualizace SEK v klíčových oblastech více či méně zachovává základní strukturu SEK z roku 2004 (včetně jiţ tehdy navrţeného rozvoje JE a zajištění dostatku uhlí prolomením územně-ekologických limitů), tj. vyváţenou skladbu zdrojů, růst efektivnosti a ochrana ţivotního prostředí. Novými prvky jsou důraz na energetickou bezpečnost (včetně infrastruktury), podpora vědy a výzkumu a mezinárodní vztahy.251 Největší problémy způsobuje de facto vnější faktor, tj. plnění závazků plynoucích z EPE vyvolávající nutnosti intervencí, ačkoliv je nutno zmínit, ţe mnohé z těchto záměrů byly, byť v menší míře, přítomny jiţ dříve. Neopominutelným faktorem je tvorba významných rizik (jako je např. řešení zajištění dostatku kapacit PS nebo rizika systémových poruch) ve spojení s některými aspekty harmonizovaného práva (veřejná sluţba, přednostní přístup elektřiny z OZE, unbundling aj.). Je poněkud zvláštní, ţe v souvislosti s Aktualizací SEK se nejčastěji zmiňují dvě věci – prolomení územně-ekologických limitů těţby a podpora jaderné energetiky252 s ohledem na domácí zdroje a proexportní charakter energetiky (naproti tomu otázky cílů vycházejících z EPE (ačkoliv do jisté míry samozřejmě přítomny jiţ dříve) jsou přijímány prakticky bez jakékoliv debaty, či jen pozastavení nad nimi). Ve skutečnosti nejde o ţádný zásadní převrat od minulé SEK, která rovněţ podporovala revizi územně ekologických limitů a rozvoj jaderné energetiky, avšak v příkrém kontrastu k tomu stála vládní prohlášení, odmítající oba tyto body, iniciovaná zejména účastí Zelených. Zde si můţeme povšimnout, ţe významné prvky SEK byly jiţ od svého vzniku odmítány – přímo se tak nabízí otázka potřebnosti tvorby koncepce, definující cíle státu v energetickém hospodářství, kdyţ reálný stav tyto cíle nejen neodráţí, ale vládní postoj je vůči nim přímo opačným. Otázka závaznosti koncepce, např. její schvalování formou zákona, však tento problém uspokojivě neřeší. Je však moţné, ţe opačný přístup, tj. absence schvalování vládou a formální sníţení důleţitosti koncepce (tj. např. schvalování pouze na úrovni ministerstva, nikoliv vlády) by mohl přinést dva pozitivní aspekty – menší míru intervenčních záměrů ve prospěch analýzy energetiky (která by mohla představovat sníţení transakčních nákladů na získání informací účastníky trhu), a snahu o odstraňování (často právě státem vytvořených) překáţek na trhu253 namísto snahy direktivně určovat budoucí vývoj bez ohledu na preference spotřebitelů. 2.2.4.1 Základní priority Co se týče první priority, tj. zajistit vyváţený mix zdrojů, přednostní vyuţití domácích zdrojů implikuje snahu o sniţování energetické závislosti, rovněţ jako fakt, ţe záměrem je udrţet exportní charakteristiku české energetiky. Tato otázka však, společně s podílem alespoň 80 % domácích zdrojů v CZT254, znamená, ţe rozhodujícím prvkem naplňování charakteru této priority bude tzv. prolomení územně-ekologických limitů těţby.255 246
Zpráva NEK, s. 186 Zpráva NEK, s. 187 MELILLO, Jerry M., et al. Indirect Emissions from Biofuels: How Important?. Science. 2009, vol. 326, no. 5958, s. 1397-1399. Dostupný z: 249 ČTK. Studie: Biopaliva nové generace budou škodlivější než benzin [online]. Dostupný z: 250 § 14, zákona č. 180/2005 Sb.: „Osoba podle odstavce 10 je povinna vykupovat v rámci stanoveného objemu od oprávněných výrobců biopaliva jimi vyráběná biopaliva v množství odpovídajícím jejímu podílu na trhu s palivy pro dopravní účely na území České republiky v přepočtu podle energetického obsahu, a to za minimální výkupní ceny stanovené podle zvláštního právního předpisu“ 251 Např. v oblasti provozu ES řešení otázek řízení provozu soustav – připomeňme např. v této souvislosti problémy německé energetiky (zejména v důsledku masivní podpory OZE) a jimi zaviněné ohroţování stability české soustavy, avšak zejména jde o aspekty jednání, ve kterých vystupuje ČR jako celek jako jeden z partnerů, tj. otázky mezinárodních smluv, koordinace v rámci EU, účast na tvorbě mezinárodních politik a projektů, či tvorbu a koordinaci pravidel, konkrétněji viz Aktualizace SEK, s. 43-45 252 Byť nyní přináší scénář Aktualizace SEK i konkrétní lokality pro výstavbu nových JE, tj. Blahutovice a Tetov, tedy lokality, které byly vytipovány jiţ cca v roce 1989 (Využití energií z jaderné elektrárny Temelín : 3.-4. října 1989 České Budějovice). S ohledem na absenci infrastruktury a dobu schvalovacích procesů však v dohledné době nelze očekávat výstavbu v těchto lokalitách 253 Např. cenové regulace, náročné schvalovací procesy, nekvalitní či zastaralý právní rámec apod. 254 Na které je kladen značný důraz: „Podporovat současnou úroveň a další rozvoj centrálního zásobování teplem (CZT) jako základního způsobu vytápění především velkých aglomeračních celků.“ Aktualizace SEK, s. 32 255 „Pro udrţení nezávislosti na masivních dovozech uhlí a pro udrţení funkčního teplárenství i významné role závodních elektráren se doporučuje „prolomení“ územních ekologických limitů těţby hnědého uhlí na rozhodujících lokalitách (lomech ČSA a Bílina)“. 247 248
43
S ohledem na toto bychom však chtěli zdůraznit, ţe ačkoliv v Aktualizaci SEK nalezneme určité záměry týkající se otázky zásahů do vlastnických práv256 patrně nejvhodnějším dlouhodobým řešením jakýchkoliv sporů by byla zásadní revize smyslu horního zákona257, resp. řešení otázek vymezení vlastnických práv (nejen) územních zdrojů258 v souladu s principy free-market environmentalismu (FME). Zde jde však jiţ o komplexní otázku práva, a je nasnadě, ţe poţadovat opatření tohoto rozsahu po Aktualizaci SEK by bylo nerealistické. Rozhodně však jde o námět k zamyšlení. Blíţe k tomuto tématu v kapitole 2.3.2, avšak s ohledem na fakt, ţe tato koncepce má být značně dlouhodobým dokumentem, je nutno konstatovat, ţe v Aktualizaci SEK nám chybí připojení podmínky ekonomické efektivity naplňování priorit, tak jako je tato zmíněna pro nahrazování stávajících zdrojů nízkoemisními v referenčním scénáři.259 Úlohou státu nemá být prostřednictvím redistribuce, nebo přímého zásahu vstupovat do trţních procesů, ale spíše snaţit se vytvořit takové podmínky, aby těmto trţním procesům nebránil – bohuţel, moderní trend je opačný, zavádět energetické daně, vytvářet regulace (např. proces autorizace na výstavbu zdrojů v ČR260), vybírat nucené příspěvky (na OZE, na veřejnou sluţbu, na unbundling aj.), a tyto prostředky dále pouţívat k narušení trhu subvencemi, pobídkami apod. – poloţme k tomu do kontrastu závěry studie vypracované EGÚ Brno pro Operátora trhu s elektřinou (OTE), která doporučuje „na úrovní decizní sféry vytvářet všestranné (technické, ekonomické, politické, legislativní) podmínky pro výstavbu nových zdrojů“261 (nikoliv vytvářet nové zdroje). Druhou prioritu představuje zvyšování energetické účinnosti (příp. sniţování energetické náročnosti). Zde nalezneme především záměr dosahovat postupně sniţování ukazatele energetické náročnosti, prosadit plnění Akčního plánu energetické účinnosti, a dosaţení stanovených hodnot úspor (s ohledem dříve uvedené lze konstatovat, ţe pod tímto pojmem je nutno vnímat pouze úspory energií). Za problematické povaţujeme zbylé tři indikativní cíle262, které svým charakterem představují opět vizi intervence k dosaţení „plnění plánu“, aniţ by reflektovaly ekonomickou efektivnost263, byť někdy se na oko pokouší vyuţít trţní způsoby.264 Jako samostatné oblasti se zvyšování energetické účinnosti sice věnuje i kap. 5.5 Aktualizace SEK, avšak zde je kladen hlavní důraz na regulaci, tj. např. poţadavky minimální účinnosti, jak u výrobků uváděných na trh, tak při výrobě a distribuci energie apod. Kromě stanovování poţadavků a jejich kontroly zde pak nalezneme ještě podporu tzv. inteligentních sítí a především, dle očekávání intervencionistický záměr: „V rámci státních programů podporovat projekty z oblasti energetické efektivnosti a vyuţívání vysoce účinných energetických zdrojů“265. Třetí aţ pátá priorita jsou z pohledu SEK konečně jakési „novinky“, ačkoliv pozornost veřejnosti je zpravidla věnována částem jiným a tyto zůstávají takřka opominuty. Třetí priorita neboli rozvoj síťové infrastruktury ČR je však prvkem, který představuje značně významnou oblast, zejména s odkazem na tvorbu vnitřního trhu z EPE. V ČR jsou významné zejména tři faktory. Za prvé, změna směru vyuţití sítí, z dřívějšího východo-západního směru na severo-jiţní (zejména u plynu, v důsledku geografické polohy ČR a realizace nových projektů (např. Nord Stream nebo terminály LNG) je pak významnou otázkou tranzitní pozice ČR). OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 202 256 „Nastavit vzájemně vyváţená pravidla nadstandardního vypořádání mezi těţebními společnostmi a majiteli nemovitostí v zájmových lokalitách“ (Aktualizace SEK, s. 33) 257 Zákon č. 44/1988 Sb, zejména § 5, odst. 2) 258 „Důkazy naznačují, ţe pro aktiva umístěna na určitém území jako jsou například lesy a nerosty, jsou řešení zaloţená na soukromém vlastnictví vysoce úspěšná při vytváření potřebných stimulů, podporujících zachování zdrojů a pomáhají překonat problémy spojené s tzv. „pohoštěním na cizí účet“ v případě podmínek volného přístupu.“ PENNINGTON, Mark. Liberty, Markets, and Environmental Values: A Hayekian Defense of Free-Market Environmentalism. Independent Review, s. 41 259 Aktualizace SEK, s. 68 260 Jak uvádí WEC, pokud není na trhu s elektřinou udílení povolení prováděno efektivně (zejména časově), ohroţuje se tím samotný charakter deregulovaných trhů s elektřinou. WEC. Europe’s Vulnerability to Energy Crises, s. 65 261 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 202 262 „3. Zvyšovat tepelně-izolační vlastnosti bytových domů a usilovat o sníţení spotřeby energie na jejich vytápění aţ o 30 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005. 4. Zajistit po roce 2020 výstavbu všech nových budov jako nízkoenergetických. Do r. 2050 zabezpečit rekonstrukci významné části (aţ 70 %) stávajících budov na nízkoenergetický standard. 5. Zvýšit podíl ţelezniční nákladní přepravy na 40 % a ţelezniční osobní přepravy na 30 % do roku 2030“ Aktualizace SEK, s. 16 263 Viz např „Připravit státní program rozvoje elektromobility ... k tomu vyuţít: přímých dotací, regulačních nástrojů v síťových tarifech, daňových stimulů“ (Aktualizace SEK, s. 59-60) 264 Např. „V systému výkonového zpoplatnění uţití infrastruktury zvýhodňovat dopravní a přepravní prostředky s nižší měrnou spotřebou energie a nižšími emisními úrovněmi“ (Aktualizace SEK, s. 43) 265 Aktualizace SEK, s. 36
44
Za druhé, růst propojení sítí a s ním rostoucí nároky na kvalitu sítí (jak z hlediska kapacity, tak spolehlivosti) a za třetí, zejména v souvislosti s rozvojem OZE, otázky jak kapacit pro jejich připojení (jiţ nyní nedostačující, a implikující náklady v desítkách mld. Kč266) tak kaskádovitých poruch v důsledku jejich provozu a s tím spojené nutnosti otázky vyřešení ostrovních provozůxxiii a zvládání krizových situací. Jiţ v přezkumu IEA z roku 2005, bylo jedním z doporučení odstranit jakékoliv infrastrukturní nebo regulatorní omezení (tj. na trzích s elektřinou a zemním plynem) a podporovat přeshraniční obchod.267 Administrativní problémy výstavby liniových staveb268 jsou v Aktualizaci SEK řešeny jen částečně269 a společně s problematikou investičních motivů oddělených provozovatelů (k unbundlingu viz kapitola 2.1.2) zde lze spatřovat určité slabé místo. K dosaţení rozvoje přeshraničního obchodu je rozvoj přenosových sítí nutnou podmínkou – jejich provozovatelé však v důsledku unbundlingu nalézají nízkou míru motivace k dalším investicím. Nabízí se moţnost dotovat tento rozvoj, avšak také pokusit se změnit samotnou příčinu – tj. např. zde pravidla unbundlingu (zde jde však uţ o evropský rozměr problému). Čtvrtá priorita neboli podpora výzkumu a vývoje a školství270, je sice slabou stránkou české energetiky, avšak i zde se řešení Aktualizace SEK nechává unést vidinou naplánování budoucího stavu prostřednictvím intervence k dosaţení „více ţádoucího“ stavu.271 S ohledem na stávající rozměr redistribuce jsou „přijatelnějšími“ (byť opět nucenou redistribucí představující újmu spotřebitelů) záměry této priority zvýšení objemu prostředků na výzkum a vývoj v energetických oborech a strojírenství, schválení strategii rozvoje vědy a výzkumu v oblasti energetických oborů nebo podpora společných projektů mezi školami a podniky a zapojení středních a vysokých škol do výzkumných projektů. Zejména s ohledem na existující rozsáhlý redistribuční aparát zaměřený na investiční projekty, typicky např. podpora OZE nebo jiţ zmíněné záměry sniţování energetické náročnosti prostřednictvím dotací, často odůvodněné jakýmsi abstraktem „ušlechtilejších“ cílů se pak nabízí otázka, zda jsou tyto rétorikou intervencionistů „ušlechtilé“ skutky (např. boje proti změnám klimatu) skutečně ještě přínosnější neţ výzkum a vývoj? Přirozeně nelze tvrdit, ţe redistribuce takto odůvodněná je jaksi lepší pouze z popudu existence mnohem absurdnějších odůvodnění redistribuce, přesto však stojí za zamyšlení, zda nejde o projev relativně menšího vlivu zájmových skupin této oblasti a s tím spojeného menšího zájmu politiků podbízet se jim prostřednictvím veřejných prostředků. K páté prioritě, týkající se zvyšování energetické bezpečnosti – kromě nepříliš překvapivých otázek týkajících se minimálních zásob zemního plynu272 a ropy273, či rozšíření vícepalivových systémů v rámci CZT jsou zde i značně ambiciózní představy274 o jejichţ úspěšném naplnění lze pochybovat. Za přínosný však povaţujeme zejména záměr „implementovat účinné nástroje pro zamezení šíření poruch a řízený přechod do ostrovních subsystémů a zabezpečit nezávislou schopnost startu ze tmy jednotlivých ostrovů“ – zejména kvůli podpoře OZE a s nimi spojených obtíţí půjde v brzké době takřka o ţivotní nutnost energetické soustavy. 266
Bohuţel i zde, namísto volného působení trhu, je záměr toto „zajistit“: „Zajistit vybudování dostatečných kapacit pro připojení obnovitelných zdrojů“ (Aktualizace SEK, s. 28) 267 IEA. Energy Policies of IEA Countries : The Czech Republic 2005 Review, s. 10 268 „Zatímco vlastní fyzická výstavba vedení trvá 1-2 roky (v závislosti od jeho délky), vyřizování všech povolovacích procedur se můţe protáhnout na 8-10 let.“ ŠVEJNAR, Pavel, KLIMENT, Imrich. Problematika povolovacích procedur a její vliv na realizaci investičních akcí ČEPS. PROENERGY. Dostupný z: 269 S výjimkou záměru společného územního a stavebního řízení liniových staveb s MPO jako speciálním stavebním úřadem. (Aktualizace SEK, s. 17). V této souvislosti však problematickým shledáváme záměr „vyuţít institutů veřejně prospěšných staveb“ (Aktualizace SEK, s. 27) Např. NEK dále doporučuje rozsáhlejší administrativní změny výstavby zdrojů: „Významným zjednodušením by mohlo být sloučení procesů EIA, územního řízení a autorizace dle EZ do jednoho souhrnného procesu.“ (Zpráva NEK, s. 66) Některé postupy dále navrhované Aktualizací SEK však zakládají nemístné precedenty odporující právnímu prostředí uznávajícího svrchovanost vlastnického práva, např. „Nastavit proces stanovení a řízení staveb ve veřejném zájmu, u kterých budou zkráceny lhůty pro jednotlivé fáze povolovacího řízení a omezena možnost odvolání“ nebo „Pro stavby ve veřejném zájmu stanovit nástroje přiměřeného hodnocení trţní hodnoty výkupu nezbytných pozemků. Pro případy uplatnění vyvlastnění upravit legislativu tak, aby stanovení náhrady nemělo odkladný nebo brzdící účinek na průběh vyvlastnění a navazujícího povolovacího řízení.“ (Aktualizace SEK, s. 48) 270 Podrobně viz Aktualizace SEK, s. 37-40 271 Viz. např. „Zabezpečit počet absolventů specializovaných na energetické obory v letech 2010 aţ 2016 alespoň ve výši 18 tisíc pro zajištění generační obměny...“, „Zvýšit atraktivitu technických oborů tak, aby poměr poptávky přesáhl ve všech energetických oborech nabídku studijních míst“, „Zabezpečit v oblasti učňovského školství v energetických a strojírenských oborech alespoň 1000 absolventů ročně.“, „Dosáhnout věkový průměr v energetice srovnatelný s věkovým průměrem v celém hospodářství“, „..podpořit firemní programy generační obměny“ apod. Aktualizace SEK, s. 18-19 272 Aktualizace stanoví objem nejméně 40 % roční spotřeby plynu 273 Směrnice 2006/67/ES dosud ukládala členským státům povinnost udrţovat zásoby ropy a ropných produktů minimálně ve výši průměrné denní domácí spotřeby za 90 dnů u ropy a ropných produktů. Směrnice Rady 2009/119/ES nyní stanovuje objem ve výši 90 dnů průměrného denního čistého dovozu nebo 61 dnů průměrné denní domácí spotřeby, podle toho, která z těchto dvou hodnot je vyšší 274 Např. „Vybudovat řídící systémy a propojení zajišťující ostrovní napájení elektřinou všech aglomerací nad 50 tisíc obyvatel,“ „Zajistit implementaci systému inteligentních sítí a decentralizovaného řízení umoţňující dálkové řízení všech zdrojů s výkonem nad 1 MW a významné části (až 80 %) spotřeby do roku 2020 na základě dříve provedené analýzy“ (přestoţe Směrnice 2009/72/ES obdobně stanoví záměr do roku 2020 inteligentními měřícími systémy vybavit alespoň 80 % spotřebitelů, avšak pouze za podmínky „pokud se zavádění inteligentních měřících přístrojů vyhodnotí pozitivně“ (s tím, ţe posouzení má být členskými státy provedeno do 3. září 2012)
45
Domníváme se však, ţe by nebylo od věci soustředit se v první řadě na příčiny prudkého nárůstu rizika těchto poruch. Navazující záměr dopracovat územní energetické koncepce pro tyto stavy rozsáhlých poruch nebo ţivelních katastrof je sice chvályhodným, avšak s ohledem na stávající stav územních energetických koncepcí lze vyslovit obavu o skutečném významu jeho realizace. Nevhodným shledáváme zejména záměr „zajistit legislativní cestou i s pouţitím ekonomických stimulů nezbytný objem dodávek uhlí pro teplárenství alespoň v objemu podle referenčního scénáře SEK“ – přestoţe je nasnadě, ţe kvůli vysokému podílu systémů CZT na zásobování teplem a jejich závislosti na uhlí jde o problém, týkající se značného mnoţství lidí, domníváme se, ţe tento způsob řešení plní jediný cíl, tj. „naplnění“ referenčního scénáře, bez ohledu na ekonomické dopady. Poskytování takovýchto „garancí“ ještě sníţí motivaci tepláren řešit nutnost změn svých systémů, které cca do roku 2030 vyvstanou i v případě prolomení tzv. územněekologických limitů. K šesté prioritě, neboli zajištění šetrného přístupu k ţivotnímu prostředí, je nutno poznamenat, ţe opět nejde o nový prvek, a některé cíle (např. emisní stropy pro látky znečišťující ovzduší nebo plnění závazků Kjótského protokolu) se objevily jiţ v SEK z roku 2004 (pro úplnost, Aktualizace SEK navrhuje rovněţ sniţování emisí ze zdrojů prachových částic). K podpoře OZE z dřívějška nyní přibyly i jiné nízkoemisní zdroje jako je jaderná energetika, nízkouhlíkové uhelné technologie nebo KVET275 a vyšší vyuţití druhotných zdrojů včetně odpadů. Nejvíce problematické jsou zejména závazné cíle vycházející z EPE, tj. do roku 2020 dosáhnout 13 % podílu OZE na spotřebě energie a 10 % podílu biopaliv na celkové spotřebě benzínu a nafty v dopravě. Za zmínku jistě stojí i tzv. „ekologická daňová reforma“ (EDR) s touto prioritou související, opět inspirovaná záměrem Komise vytvořit další směrnici týkající se jednotné ekologické daně276, jinými slovy prostřednictvím tzv. II. etapy EDR zajistit další zvyšování cen energií s pochybným odůvodněním, ţe vyšší ceny povedou k niţší spotřebě a tedy k „úsporám“ a zvýšení energetické účinnosti (ačkoliv fakticky přirozeně nejde o nic jiného neţ o další přivlastnění blahobytu spotřebitelů státem). Vzletná slova o principu (Aktualizace SEK) či úkolu (EPE) konkurenceschopnosti tak dostávají trhliny, a místo toho spatřujeme pravý opak, neodůvodněné zvyšování nákladů na esenciální součást takřka všech ekonomických aktivit. K aktualizaci se vyskytlo i mnoţství připomínek, za zmínku stojí např. stanovisko MŢP, které koncepci vyčítá zejména tzv. prolomení těţebních limitů, rozvoj jaderné energetiky a proexportní charakter koncepce, potaţmo ekonomiky, kterému vytýkají především fakt, ţe jde o spotřebu neobnovitelných zdrojů, tedy tento koncept označují jako rozpor se „zásadami udrţitelnosti“. Rád bych zde poukázal na následující kapitoly, týkající se jaderné energetiky a OZE. Je ukázáno, ţe koncept rozvoje tzv. udrţitelných OZE je ve srovnání s jinými palivy nákladově neefektivní, zhoršuje konkurenceschopnost ekonomiky, zvyšuje nestabilitu přenosových soustav, v ČR neposkytuje dostatek kapacit a především nedosahuje ani ţádaných environmentálních přínosů. Co se týče otázky dostatku nerostných zdrojů, jde o námitku, která by její zastánce měla přirozeně postavit do pozice souhlasné s jadernou energetikou, nikoli naopak. Je však zajímavé, ţe titíţ lidé, jeţ argumentují potenciálním technologickým rozvojem OZE a tím na moţné budoucí zvýšení její efektivnosti aţ na úroveň, kdy bude tvořit konkurenci běţným fosilním zdrojům, odmítají připustit obdobný princip u jiných neţ OZE a ţijí v představě jejich věčného ustrnutí, ba aţ historického náhledu, kdy se pokoušejí fosilní zdroje projektovat do budoucna s vyhlídkami parametrů technologií 30 i více let starých a OZE s parametry, které jsou teprve hudbou budoucnosti. Za prakticky jedinou podstatnou připomínku MŢP tak shledáváme výtku, ţe v koncepci chybí analýza dopadů směrnice o emisním obchodování277 – je nasnadě, ţe pokud by tato analýza měla být provedena nezaujatě, nelze nejspíše dojít k jinému závěru, neţ, ţe jde o společensky nepřijatelné opatření podkopávající konkurenceschopnost na základě spekulativních premis – zdá se však, ţe k těmto závěrům v současné době není politická vůle vůbec přihlíţet.
2.3 Analýza vybraných oblastí energetiky Základní dokument, řídící procesy statistického zjišťování a stanovující práva a povinnosti dotčených stran statistiky v ČR tvoří zákon č. 89/1995 Sb. o státní statistické sluţbě v platném znění. Pro energetickou statistiku jsou však relevantní i povinnosti statistického zjišťování dané např. energetickým zákonem nebo zákonem o hospodaření energií a relevantními vyhláškami. 275
Záměr dosáhnout podílu tepla z kombinované výroby na celkové spotřebě tepla minimálně 40 % zde navrţený je zejména zajímavý ve srovnání s ohledem na změny v NAP, kde naopak došlo k vypuštění zvýhodnění kogenerace při přepracování NAP na popud Komise 276 Přirozeně jiţ existuje směrnice 2003/96/ES, a v ČR jiţ jsou zavedeny tyto tzv. „ekologické daně“, na základě zákona č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů 277 KLOS, Čestmír. Tvrdá oponentura. Euro, s. 58
46
Pro energetickou statistiku platí, ţe jejím úkolem je především shromaţďovat informace o energetickém sektoru a o výrobě a spotřebě paliv a energií v rámci republiky, sledovat jednotlivé energetické komodity (tj. tuhá, kapalná, plynná paliva, elektřinu, teplo a OZE), z těchto údajů sestavovat souhrnné informace včetně celkové energetické bilance státu a poskytovat tyto informace dalším subjektům (jako jsou veřejná správa, podnikatelské subjekty, zájmové organizace, školy a další) a také slouţí pro plnění informačních povinností vůči mezinárodním orgánům a organizacím (orgány EU, Eurostat, OECD, Mezinárodní energetická agentura IEA, komise OSN (UN ECE), Euro Heat and Power a další).278 Tyto instituce pak umoţňují souhrnná srovnání napříč různými zeměmi, o která se i zde v jisté míře pokusíme. Regionální a historickou komparací statistických zjištění lze zpravidla získat jistý přehled o situaci ve vybraném odvětví. Je však potřeba mít vţdy na paměti, ţe pouhým srovnáním jednoho či několika zvolených ukazatelů nelze získat ucelený pohled na odvětví a vyvozovat závěry pouze z hodnoty ukazatele můţe být značně zavádějící.
2.3.1
Energetická náročnost ČR
Jedním z charakteristických prvků, objevujících se při popisu energetiky ČR je vysoká úroveň energetické náročnosti. Při předloţení surových dat, jak dokládá např. Graf 2.3-1, bychom skutečně mohli usuzovat na jedno z nejhorších umístění (0,55) v rámci uvedených států a více neţ trojnásobek průměru EU-27 (0,17). Graf 2.3-2: energetická náročnost, EU, v přepočtu dle PPS (2007)
Graf 2.3-1: energetická náročnost, EU (2007)
Zdroj: Eurostat. Energy intensity of the economy
Zdroj: Eurostat. Gross domestic product at market prices in Europe, Gross inland energy consumption, by fuel
Daný stav však odráţí především vliv jednotek směnného kurzu, namísto pouţití jednotek parity kupní síly (PPP)279. Za povšimnutí stojí, ţe vyšší míru takto vypočítané energetické náročnosti nacházíme prakticky u všech zemí střední a východní Evropy, resp. zemí s niţší ekonomickou úrovní (ve srovnání s průměrem EU). Pokud však pouţijeme srovnání zaloţené na srovnání parity kupní síly (viz Graf 2.3-3) srovnání jiţ nevyhlíţí tak zásadně nepříznivě (např. srovnej hodnoty: Graf 2.3-1 a Graf 2.3-2). Analýza energetické náročnosti zpracovaná ČSÚ280 poté dokládá, ţe rozdíl v hodnotách vyjádřených v paritě kupní síly281 lze přičíst na vrub zejména dvěma faktorům – niţší ekonomické úrovni (pro srovnání viz Graf 2.3-4, kde se nacházíme pod průměrem EU-27), která ve srovnáních sniţuje hodnotu jmenovatele u výpočtu energetické náročnosti, a výrobní spotřebě, která je daná vyšším podílem (energeticky intenzivnějšího) sekundárního sektoru (Graf 1.3-10, dle odvětví pak Graf 2.2-12) a nárůstem spotřeby energií v dopravě (především rozvoj silniční a v poslední době také letecké dopravy (Graf 2.3-7 a Graf 2.3-8)). Jak naznačuje Graf 2.3-5, v ČR je relativně silný podíl zpracovatelského průmyslu, který se vyznačuje vyšší energetickou náročností (ve srovnání s jinými sektory – podotýkáme však, ţe jde o relativně neurčité tvrzení, dané jak fyzickou rozdílností výrobních procesů v různých průmyslových odvětvích282, tak problémy určení odpovídajících vstupů ukazatele283 nebo metodologickými problémy určení výstupů284). 278
BERAN, Antonín. Úvodní informace o energetické statistice v ČR. Dostupný z: . KUPKA, Václav. Česká energetika a některé mýty . Dostupný z: . 280 KUPKA, Václav. Česká energetika a některé mýty . Dostupný z: . 281 V roce 2006 cca 0,15 (EU-27) a 0,23 (ČR) toe / 1000 USD 282 Viz např. ČSÚ. Energetická náročnost výroby vybraných výrobků (1988-2004). Dostupný z: 283 Např. Patterson navrhuje při měření energetické náročnosti ohodnocení vstupu energií nejen termodynamicky, ale i cenově PATTERSON, Murray G. What is energy efficiency? : Concepts, indicators and methodological issues. Energy Policy, s. 382 284 FREEMAN, Scott L.; NIEFER, Mark J.; ROOP, Joseph M. Measuring industrial energy intensity : practical issues and problems. Energy Policy 279
47
Graf 2.3-4: HDP v paritě kupní síly ve vybraných zemích (2008)
Graf 2.3-3: celkové PEZ ku HDP ve vybraných zemích (2006)
Zdroj:IEA. Key World Energy Statistics 2009 Zdroj:Eurostat. GDP per capita in PPS
Při srovnání v přepočtu na obyvatele zjistíme, ţe tento výraznější podíl na příspěvku k přidané hodnotě je z vybraných zemí typický pro země bývalého východního bloku. Nezbývá neţ poukázat na fakt, ţe ukazatel energetické náročnosti bude klesat jak s poklesem podílu energeticky náročnějších odvětví (Schäfer např. uvádí nejen data týkající se setrvalého poklesu energetické náročnosti v rámci průmyslového sektoru, ale dokládá i pokles podílu tohoto sektoru na energetické spotřebě a růst sektoru sluţeb ve spojení s ekonomickým rozvojem)285, tak s absolutním růstem všech sektorů ekonomiky. Graf 2.3-5: podíl sektorů na přidané hodnotě ve vybraných zemích (2006)
Graf 2.3-6: přidaná hodnota v EUR na obyvatele dle sektorů ve vybraných zemích (2006)
Zdroj: Eurostat. Value added at factor cost by sector
Zdroj: Eurostat. Value added at factor cost by sector
Spotřeba energií domácnostmi je ve srovnání s EU-27 naopak mírně niţší (Graf 2.3-9) a částečně tak přispívá ke sniţování rozdílu. Připojme ještě poznámku k ekonomické úrovni a náročnosti. Ačkoliv je zřejmé, ţe korelace s jistotou neimplikuje závislost, nebo naopak absence korelace absenci závislosti, domníváme se, ţe je vhodné poukázat na Graf 2.3-11 a Graf 2.3-12 – ty naznačují, ţe existuje relativně silná korelace mezi energetickou náročností a ekonomickou úrovní. V případě vyloučení extrémních hodnot, tj. Bulharska (nejvyšší en. náročnost) a Lucemburska (nejvyšší ek. úroveň), je pro tento vztah hodnota korelačního koeficientu přibliţně -0,79. S ohledem na výše uvedené se domníváme, ţe přinejmenším za zamyšlení tento vztah stojí. Chceme podotknout, ţe je zásadně nevhodné nechat se unášet myšlenkou dosaţení úspor „za kaţdou cenu“. Je nesmyslné (a neudrţitelné) pokoušet se dosahovat „úspor“ způsobem, který je neekonomický, protoţe pak uţ skutečně nejde o úspory ale o náklady (jak uvádí např. Lomborg, „jiţ dnes existují kupř. vozidla schopna dosahovat hodnot spotřeby 50-100 km na 1 litr paliva ... důvodem, proč nejsou pouţívány je ţe při současných cenách energií a úrovni technologie se to nevyplatí.“286). Toto by měl mít kaţdý politik na paměti, neţ přistoupí k hlasování o nutnosti „plnění plánu“, ať jiţ v oblasti energetické náročnosti či kdekoliv jinde. 285 286
SCHÄFER, Andreas. Structural change in energy use. Energy Policy, s. 431 LOMBORG , Bjørn. The Skeptical Environmentalist, s. 125
48
Graf 2.3-8: relativní vývoj spotřeby energií v ČR dopravě
Graf 2.3-7: vývoj spotřeby energií v ČR v dopravě
Zdroj: Eurostat. Energy consumption of transport, by mode
Zdroj: Eurostat. Energy consumption of transport, by mode
Graf 2.3-10: vývoj konečné spotřeby energie dle sektorů v ČR
Graf 2.3-9: spotřeba elektřiny domácnostmi v zemích EU (2007)
Zdroj: Eurostat. Electricity consumption by households
Zdroj: ČSÚ. Česká energetika a některé mýty
Graf 2.3-11: vztah mezi ekon. úrovní a energ. náročností v zemích EU (2007)
Graf 2.3-12: vztah mezi ekon. úrovní a energ. náročností v zemích EU s vyloučením extrémů (2007)
Zdroj: Eurostat. GDP per capita in PPS, Energy intensity of the economy
Zdroj: Eurostat. GDP per capita in PPS, Energy intensity of the economy
49
2.3.2
Energetická závislost
Typickou jednotkou pro charakteristiku závislosti tvoří ukazatel tvořený jako čisté dovozy energií ku hrubé domácí spotřebě (+ zásobníky). Z tohoto pohledu stojí ČR s přibliţně 25 % ukazatele na jedné z nejniţších příček ze zemí EU vůbec (průměr EU-27 činil v roce 2007 cca 53 %). Dovozy se fakticky omezují na dva důleţité zdroje, tj. zemní plyn a ropu (majoritní zdrojem obou těchto komodit je Ruská federace s objemem dovozu cca 75 % u zemního plynu a 66 % u ropy), naproti tomu Česká republika je vývozcem pevných paliv (zejm. černého uhlí) a elektřiny. Jak nám naznačí pohled na Graf 2.3-14, je tento faktor tím, co nám sniţuje hodnotu ukazatele závislosti. Je však také na místě poukázat na fakt, ţe nechat se unést pouhými čísly je nevhodným postupem. Např. závislost na ropě a zemním plynu je u ČR ve srovnání se Slovenskem mírně vyšší, avšak v případě ČR jde o diverzifikovanější strukturu dovozu, která hraje neopomenutelnou úlohu v bezpečnosti dodávek (97 % plynu a 98 % ropy dováţí Slovensko z Ruské federace) a bylo by proto mylným závěrem z tohoto srovnání vyvodit horší pozici ČR v této oblasti. Graf 2.3-14: dovozní závislost v % ve vybraných zemích dle druhů paliv (2006)
Graf 2.3-13: energetická závislost v zemích EU (2007)
Zdroj: Eurostat. Energy dependency
Zdroj: European Commission. Statistical pocketbook 2009
K přiblíţení objemu vývozů elektřiny poukaţme na Graf 2.3-15. Jak si můţeme povšimnout, Česká republika je po Francii druhým největším čistým vývozcem287 elektřiny v Evropské unii. Rádi bychom také poukázali na objem dovozu zemního plynu Graf 2.3-16, kde vidíme, ţe stávající situace (byť rozhodně není kritickou) ukazuje poměrně vysoký poměr objemu k velikosti naší země.288 Ačkoliv EU navrhla prioritní plán propojení (EU), kterým by byly získány nové trasyxxiv, s ohledem na stávající ekonomickou situaci nelze v současné době očekávat rozsáhlou realizaci nákladných projektů v odpovídajícím časovém rámci.289 Realizace např. masivního přechodu CZT na zemní plyn (v případě neprolomení územně-ekologických limitů) v sobě navíc nese i podmínku výstavby dodatečných tras pro jeho dodávky – coţ ve spojení zejména s administrativní náročností výstavby představuje rovněţ významný problémový faktor. Neopominutelný faktor je i růst spotřeby plynu v jiných zemích290 – „zatímco v krátkém aţ středně dlouhém období to nemusí představovat problém, v dlouhém období můţe (zajištění dodávek) představovat obtíţný úkol, neboť rozvoj nových zdrojů dodávek bude stále vzdálenější a nákladnější“.291 „Zdá se velmi pravděpodobné, ţe očekávaná poptávka bude mnohem vyšší neţ kapacita plánované infrastruktury.“292 I proto jsou dle našeho názoru neopodstatněna „ekologická“ volání po razantním zvyšování podílu zemního plynu na spotřebě. 287
Po Norsku také druhým největším vývozcem elektřiny v přepočtu na obyvatele V přepočtu na obyvatele např. vyšší neţ Francie nebo Španělsko a jen mírně niţší neţ Rakousko nebo Německo 289 WEC odhaduje potřebné náklady na zajištění dopravy dodatečného objemu plynu k pokrytí poptávky v příštích 20 letech v EU na cca 350 miliard EUR. WEC. Europe’s Vulnerability to Energy Crises, s. 72 290 Krom jiného je potřeba vzít v úvahu rovněţ globální poptávku – např. IEA očekává dramatický vzrůst poptávky po zemním plynu na Středním východě a v Asii do roku 2030 – např. Střední východ z cca 276 mld. m3 v roce 2006 na cca 676 mld. m3 v roce 2030. (World Energy Outlook 2008, s. 112), očekávané hodnoty inkrementálních navýšení do roku 2030 ve vybraných regionech dle sektorů viz World Energy Outlook 2009, s. 370 Dalším významným negativním aspektem můţe být očekávaný nárůst dovozních závislostí významných zemí (zvláště výrazný pak u Číny a Indie), coţ v souvislosti se vznikem (2001) Fóra zemí vyváţejících plyn (GECF) vyvolává obavy z obdobného vývoje jako u OPEC. World Energy Outlook 2009, s. 122 291 UNECE. Investing in Energy Security Risk Mitigation : CHAIRMAN’S SUMMARY. Dostupný z: , s. 12 292 COSTANTINI, Valeria, et al. Security of energy supply : Comparing scenarios from a European perspective. In Energy Policy. Dostupný z: , s. 224 288
50
Majoritní úlohu v zásobování plynem v ČR hraje koncern RWE, resp. dceřiná společnost RWE Transgas Net, která je drţitelem výlučné licence na přepravu plynu na území České republiky293, v zásobování ropou poté společnost MERO ČR (jejímţ 100% vlastníkem však je ČR), vlastnící a provozující českou část obou ropovodů IKL (především ropa z Kaspického moře, severní Afriky a Arabského poloostrova) a Druţba (z Ruské federace)xxv, rovněţ pak MERO ČR odpovídá za skladování nouzových strategických zásob ropy. ČR tak nemá špatnou pozici, co se týče získávání zdrojů jiných neţ z Ruské federace, naproti tomu však není důvod (při zohlednění prémie za riziko výpadku dodávek) principiálně nevyuţívat (dosud) levnější ruské zdroje. Graf 2.3-15: čistý vývoz elektřiny v zemích EU (2005)
Graf 2.3-16: čistý dovoz zemního plynu v zemích EU (2005)
Zdroj: Eurostat. Gas and electricity market statistics.
Zdroj: Eurostat. Gas and electricity market statistics.
S očekávaným cenovým vývojem (Graf 2.3-21), však nelze neţ mít na paměti, ţe spoléhat se v energetice na importování zemního plynu a ropy je strategií, která bude nejen značně nákladná (a v důsledku charakteru energetiky jakoţto prvku vstupujícího prakticky do všech aktivit v ekonomice tak sniţující domácí konkurenceschopnost), ale i riziková (připomeňme, klesající význam např. ropovodu Druţba pro Rusko a moţnost jeho „vyschnutí“ odběrem pro Rusko zajímavějšími zákazníky294, nebo tzv. uhlovodíkový imperialismus295, jak ostatně naznačuje Národní bezpečnostní strategie Ruské federace do roku 2020296, která jako jeden z nástrojů uplatňování zahraniční politiky stanoví i dodávky paliv). Jiţ v úvodu zmiňuje Aktualizace SEK nutnost zvýšit důraz kladený na bezpečnost dodávek, a zejména s ohledem na to, ţe „přístup k některým zdrojům energie se stává v řadě producentských zemí nástrojem pro ofenzivní prosazování jejich politiky“297 (připomeňme téměř kaţdý rok opakované „plynové krize“) tak vyvstává aspekt mezinárodních vztahů (kupř. faktorem, který je nutné vzít v úvahu je, ţe smluvní zajištění dodávek s danou cenou a dopravní cestou z Ruska je nyní uzavřen pouze do roku 2013 (s prodlouţením do roku 2035, avšak bez konkrétní ceny a dopravní trasy)298). Jak nám prozradí pohled na Graf 2.3-17 a Graf 2.3-18, tyto problémy lze globálně jen těţko řešit změnou dodavatelských zemí, tudíţ krom vyjednávání zůstává prostředkem ke zvýšení energetické bezpečnosti orientace na domácí zdroje. Nutno poznamenat, ţe z tohoto ohledu nelze první prioritě Aktualizace SEK (přednostní vyuţití domácích zdrojů) nic vytknout. Na druhou stranu by tento prvek neměl být chápán v protekcionistickém smyslu (jakým je např. podpora nekonkurenceschopných zdrojů subvencemi) a neměl by tak stát v rozporu s propojováním soustav a rozvojem vnitřního trhu. Jak zmiňuje WEC, snaha o maximální nezávislost (tj. preference domácích zdrojů) můţe v důsledku vysokých investic vytěsnit investice v jiných sektorech. „Usilování o energetickou nezávislost tudíţ můţe být příčinou nárůstu zranitelnosti v jiných odvětvích průmyslu, oslabených v důsledku nedostatku investic“.299 293
Přirozeně však na PS je připojeno dalších 8 regionálních distribučních soustav a dále ještě cca 88 menších drţitelů licence na distribuci zemního plynu v lokálních distribučních soustavách 294 Zpráva NEK, s. 89 295 GRYGIEL, Jakub. Russian Strategy toward Central Europe. Dostupný z: 296 http://www.scrf.gov.ru/documents/99.html 297 Aktualizace SEK, s. 3 298 Zpráva NEK, s. 130 299 WEC. Europe’s Vulnerability to Energy Crises, s. 11
51
Graf 2.3-17: ověřené zásoby zemního plynu ve světě (2008)
Graf 2.3-18: ověřené zásoby ropy ve světě (2008)
Zdroj: Zpráva NEK
Zdroj: Zpráva NEK
S ohledem na plán změny dodavatele paliva pro jaderné elektrárny (americký Westinghouse → ruský TVEL, blíţe v kapitole 3.3.1) lze namítnout, ţe se tak ČR vystavuje ještě větší závislosti na Rusku neţ v současné době – s odkazem na tento aspekt se však domníváme, ţe je vhodné uvést poznámku NEK: „Výhodou jaderné energetiky (kromě nulových emisí skleníkových plynů) je skutečnost, ţe výměna paliva probíhá kampaňovitě, a ţe tedy při zastavení dodávek paliva je delší časový prostor pro jednání neţ v případě ropy a zemního plynu.“300 Výhodou je snazší realizace tvorby rezerv (i pro značně dlouhá období) kterou umoţňuje energetická hustota paliva (srovnej s potřebnými kapacitami zásobníků ropy či plynu) a např. ve srovnání se zemním plynem zde nevyvstává potřeba vybudované infrastruktury (s dostatečnou kapacitou) při změně dodavatelů. Krom toho při pohledu na znázornění moţností palivového cyklu dle zemí zjišťujeme, ţe jde zpravidla o vyspělé země s rozvinutými vztahy obchodního práva a tedy i vyšším potenciálem stability a dostupnosti, opominout nelze ani to, ţe jiţ dnes jsou udrţovány zásoby paliva na cca 18 měsíců (srovnej např. s 40 % roční spotřeby plynu nebo 90denními zásobami ropy) a Aktualizace SEK, krom zvýšení této doby pro minimálně 4 překládky v drţení provozovatelem301 (tj. rezerva na období cca 4-5 let, v závislosti na délce cyklu) doporučuje zváţit zařazení zásob uranového koncentrátu do strategických rezerv302. Odkáţeme zde dále na kapitoly 2.3.2 a 2.3.3 tohoto textu, avšak vyslovujeme se spíše pro úvahy nad rozvojem jaderné energetiky neţ pro vize spoléhání se na rozvoj dodávek uhlovodíkových paliv. Graf 2.3-19: kompozitní index zranitelnosti vybraných zemí (2007)
Obrázek 4: možnosti palivového cyklu dle zemí
Zdroj: NEA. NUCLEAR ENERGY OUTLOOK 2008
energetické
Převzato z: GNANSOUNOU, Edgard. Assessing the energy vulnerability : Case of industrialised countries.
Ke krátkému zamyšlení nad problematikou vymezení energetické bezpečnosti přidejme poznámku – např. WEC303 navrhla vyuţít konstrukce indikátoru energetické zranitelnostixxvi dle Gnansounoua304 jako syntézy faktorů energetické náročnosti, dovozní energetické závislosti, uhlíkového obsahu zdrojů, zranitelnosti dodávek elektřiny a nediverzifikovanosti paliv v dopravě. 300
Zpráva NEK, s. 97 Aktualizace SEK, s. 46 302 Aktualizace SEK, s. 25 303 WEC. Europe’s Vulnerability to Energy Crises, s. 6-13 304 Např. GNANSOUNOU, Edgard. Assessing the energy vulnerability : Case of industrialised countries. In Energy Policy. Dostupný z: 301
52
Tyto faktory jsou pak normalizovány a je vytvořen kompozitní index (např. jako kvadratická střední hodnota dílčích indexů) – hodnoty kompozitního indexu přibliţuje Graf 2.3-19. Vidíme, ţe např. zde je pozice ČR v mezinárodním srovnání navzdory výše uvedenému výrazně nepříznivější. Jedním z vlivů je uţití faktoru uhlíkové náročnosti a především pouţití trţních směnných kurzů u ukazatele energetické náročnosti. Přestoţe zde lze mít jisté výhrady např. k faktoru diverzifikace paliv v dopravě (která je nízká prakticky u všech států) nebo uhlíkové náročnosti (opodstatněné pouze z hlediska dodatečných nákladů vzniklých z vynuceného plnění cílů boje proti změnám klimatu), naznačuje tento graf, ţe otázce bezpečnosti by měla být v rámci energetiky věnována zvýšená pozornost, neboť její určení, resp. kvantifikovatelné vyjádření (a srovnávání) je otázkou vymezení základních faktorů a přiřazení vah – nikoli objektivního posouzení nesmírně komplexního stavu, který navíc pro kaţdou zemi můţe být z velké části odlišně utvářený. Jak přibliţuje Graf 2.3-20, Česká republika má výrazný podíl pevných paliv na spotřebě energie. Je to dáno jednak výrobou elektřiny z uhlí v elektrárnách, tak i vysokým podílem hnědouhelných tepláren. Jak uvádí analýza EGÚ, “omezení těţby tuzemského HU v jednotlivých letech se začíná mírně projevovat ve snižování exportní schopnosti soustavy jiţ od roku 2010. Postupně tento vliv narůstá, a to zejména od roku 2013.“305 S ohledem na to, ţe „rozhodujícími primárními zdroji elektroenergetiky a teplárenství jsou hnědé uhlí a jaderná energie, teprve s velkým odstupem následované černým uhlím a zemním plynem“306 (doplňme, ţe tento stav, tj. významný podíl hnědého uhlí, i přes sniţující se zásoby, bude přetrvávat poměrně dlouho a jeho kompenzace bude muset být řešena) a protoţe „Veškeré hnědé uhlí spalované v českých energetických zdrojích pochází z tuzemské produkce. Na rozdíl od černého uhlí není hnědé uhlí světově obchodovanou komoditou, a pokud je předmětem mezinárodního obchodu, tak jen na menší vzdálenosti a v malých objemech.“307 bude významnou otázkou prolomení tzv. územně ekologických limitů těţby308. Graf 2.3-21: prognóza vývoje cen energií do roku 2050
Graf 2.3-20: hrubá domácí spotřeba energie dle paliv ve vybraných zemích (2007)
Převzato z: Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu.
Zdroj: Eurostat. Gross inland energy consumption, by fuel
Ačkoliv nyní se ČR nachází na silné pozici v oblasti výroby elektřiny na obyvatele (Graf 2.3-22), čemuţ odpovídá i domácí exportní charakter, jak nám prozradí Graf 2.3-23, lze očekávat spíše vyrovnávací efekt růstu spotřeby elektřiny na obyvatele v zemích bývalého východního bloku jako celku (ze sousedních zemí Slovensko a Polsko) odhadem na úroveň zemí OECD Europe. S ohledem na tento trend se v budoucím vývoji nedá očekávat moţnost významného importu energií z okolních zemí, dále uváţíme-li dlouhou dobu výstavby jaderných zdrojů (které jediné mají potenciál uhlí skutečně efektivně nahradit) a protoţe u těchto limitů jde zpravidla o zásoby blokované na otevřených lomových lokalitách (zejm. doly ČSA a Bílina309), je nezbytností přiznat, ţe „prolomení“ těchto limitů není otázkou výhradně lobbyismu uhelných společností a ziskového vyuţití surovinových zásob, ale otázkou racionality ve vyuţití dostupných zdrojů (coţ se bezprostředně dotýká energetické bezpečnosti) a s ohledem na značnou závislost české elektroenergetiky a teplárenství na nich problémem, který se bezprostředně dotýká značného počtu lidí. 305
OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 72 306 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 132 307 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 136 308 Dle usnesení vlády č. 331/1991, č. 444/1991 a č. 490/1991 309 NEK uvádí cca 750 mil. tun velmi kvalitního hnědého uhlí v lomu ČSA a cca 120 mil. tun uhlí v lomu Bílina Zpráva NEK, s. 20
53
Obhájci těchto „limitů“ zcela pomíjejí, ţe jejich arbitrární vymezení není systémovým řešením skutečného problému, který spočívá ve státním znemoţnění přiřazení vlastnických práv. Dalším problémovým aspektem je rovněţ proces rozhodování správního orgánu (báňský úřad, stavební úřad, MPO), který tak namísto smluvního vyjednávání týkajícího se převoditelných vlastnických práv mezi dotčenými subjekty, tj. kupujícím a prodávajícím, do tohoto vztahu vstupuje a prakticky přistupuje k „určování“, čí zájem a důvody jsou „oprávněnější“ nebo „nadřazenější“ – koneckonců toto je jiţ implicitně obsaţeno v samotném institutu vyvlastnění310, odůvodněném pochybným konceptem „veřejného zájmu“ (který má však rovněţ být předmětem samotných územně ekologických limitů). Problémy spojené s tímto prvkem, tj. dobýváním tzv. vyhrazených loţisek, se týká i jiných obcí nacházejících se na loţiscích vyhrazených nerostů,311 u kterých však ţádné „limity“ ustaveny nejsou. „Územně ekologické limity těţby“ (a nemusí jít nutně o uhlí) tedy nemohou představovat uspokojivé řešení. Připomeňme, ţe „více neţ polovina CZT tepla je v ČR vyráběna spalováním velmi výhřevného (15−19 MJ/kg) hnědého uhlí především z lokalit blokovaných územními ekologickými limity.“312 V případě omezení tohoto způsobu vytápění v důsledku nedostatku zdrojů uhlí by dopad této situace postihl odhadem více neţ 1 milion obyvatel313 (v případě neexistence státního vměšování by tedy existoval silný podnět pro stanovení odpovídající ceny pro majitele daného nerostu při vyjednávání). Mnozí mohou namítnout, ţe jde o otázku vzdálené budoucnosti a mezitím tyto zdroje nahradí např. rozvoj OZE. Prozkoumejme tedy tento aspekt. Graf 2.3-22: celková hrubá výroba elektřina na obyvatele v EU (2007)
Graf 2.3-23: spotřeba elektřiny na obyvatele ve vybraných zemích (2006)
Zdroj: Eurostat. Total gross electricity generation
Zdroj: IEA. Key World Energy Statistics 2009
„Dojde-li k zastavení těţeb v lomech Bílina a ČSA, vyţádá si to změnu v palivových základech a v technologiích především ve velkých teplárnách, nutnost dovozu paliva (černé uhlí, zemní plyn), popřípadě přechod na obnovitelné zdroje (k OZE viz kapitola 2.3.4). Jednak to povede ke zvýšení dovozní závislosti české energetiky a ke změnám konečné ceny tepla pro obyvatele, jednak – a to především − se blíţí zastavení těţeb a nemáme ţádný důkaz o tom, ţe velké teplárny jsou k zásadním změnám v palivech a v technologiích připraveny. Časová naléhavost tohoto potenciálního problému je přitom větší neţ častěji připomínaný moţný nedostatek domácích zdrojů pro výrobu elektřiny.“314 Pro přesnost, EGÚ odhaduje datum, kdy v důsledku neprolomení limitů jiţ nebude ES ČR provozovatelná na rok 2018315 a odhaduje, ţe k odstranění tohoto stavu by bylo potřeba nahradit palivo u zdrojů v rozsahu více než 2500 MW, z toho většinově v teplárenství.316 310
§ 128, odst. 2. Občanského zákoníku, dále upraven např. zákonem č. 184/2006 Sb. ŘÍHA, Martin, et al. Územní ekologické limity těžby v SHP. Praha. Dostupný z: , s. 45-46 312 Zpráva NEK, s. 17 313 Dodejme, ţe v Aktualizaci SEK se sice nachází nejasný záměr znění: „Eliminovat sociální dopady pro obyvatelstvo, resp. ztrátu konkurenceschopnosti mnoha průmyslových podniků z důvodu zvýšených cen tepla, vyvolaných nucenou náhradou hnědého uhlí v krátkodobém horizontu.“ (Aktualizace SEK, s. 32), avšak nerozumíme nejen smyslu tohoto záměru, ale i jeho zařazení do energetické politiky 314 Zpráva NEK, s. 17 315 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 146 316 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 147 311
54
Tato otázka představuje naléhavý problém, jehoţ řešení nelze odkládat. Přirozeně, z pozice střednědobé aţ dlouhodobé perspektivy (tj. cca v letech 2025-2035) je potřeba řešit, společně s restrukturalizací v oblasti teplárenství a výraznějšího rozšíření vyuţití odpadního tepla, otázku nahrazování hnědého uhlí. S ohledem na fakt zmíněný výše, nelze příliš spoléhat na masové nahrazení zemním plynem317, nahrazení černým uhlím by se jevilo zejména při pohledu na emisní politiku EU, dosaţitelné zásoby surovin, a pokud je vzata do úvahy i náročnost restrukturalizace (tj. výstavba nových bloků) neperspektivním. S problémy vyuţití OZE jakoţto elektráren základního zatíţení, s ohledem na náhodnost jejich výroby (sluneční a větrné), absenci volného vodního potenciálu, která neguje moţnost spoléhat se na rozvoj vodních elektráren a nedostatku pěstebních ploch a ekologické zátěţi masivního nasazení biomasy poté spočívá řešení v tvorbě podmínek nebránícím rozvoji jaderné energetiky. Navíc, vzhledem k tomu, ţe „v ČR existuje významný potenciál těţby (obnovení těţby) uranu“318 a s ohledem na moţnost výstavby domácího závodu na zpracování paliva představuje uran významnou moţnost posílení energetické bezpečnosti. Záměry Aktualizace SEK319 v této oblasti lze shledat přínosnými. Moţnost domácích dodávek jaderných zařízení pro stavby dodatečných kapacit (např. Škoda-JS) navíc představuje šanci, s ohledem na predikci IEA, týkající se nárůstu výkonu zdrojů (cca 24 GW nových zdrojů ročně v letech 2021-2030)320, kdy lze očekávat, ţe zvýšená poptávka výstavby bude znamenat tlak na zvyšování kapacit výrobců zařízení, ţe takováto domácí základna výroby a provozu jaderných zařízení a příslušenství by mohla hrát významnou úlohu v dalším rozvoji jaderné energetiky na evropské úrovni.
2.3.3
Jaderná energetika
Jak ukazují následující dva grafy, pouze 15 zemí v EU vyrábí elektřinu v jaderných elektrárnách. Z celkového objemu elektřiny vyrobené z jádra se ČR se svými cca 26 TWh (2,8 % celkového objemu elektřiny vyrobené v EU z jádra) řadí na 7. místo a svým podílem výroby elektřiny z jádra (cca 30 %) přibliţně na úroveň průměru zemí EU a mírně pod úroveň průměru při zahrnutí pouze zemí vyuţívajících jadernou energetiku (cca 36,1 %). Dá se konstatovat, i s ohledem na historii provozu stávajících jaderných zařízení a participaci na mezinárodních projektech, ţe kvalita jaderné energetiky v ČR je na vysoké úrovni. Cca 21 % celkových kapacit (6 bloků, celkem 3760 MW) pokrylo téměř 30 % celkové výroby elektřiny v ČR. Graf 2.3-25: podíl elektřiny vyrobené z jádra v zemích EU (2007)
Graf 2.3-24: výroba elektřiny z jádra v zemích EU (2007)
Zdroj: Eurostat. Electricity generation by origin: nuclear
Zdroj: Eurostat. Electricity generation by origin: nuclear, Total gross electricity generation
317
Např. připomeňme hledisko energetické bezpečnosti dodávek ve spojení s ruským „uhlovodíkovým imperialismem“ nebo hledisko potřeby rozšiřování infrastruktury z nových zdrojových oblastí pro případ změny dodavatelů, navíc ve spojení s očekávaným prudkým růstem poptávky po zemním plynu (např. Čína a Indie), mohou znamenat pro Evropu jak značně vyšší ceny (a tedy jiný poměr cenové efektivity různých zdrojů), tak i rizika nedostatku a výpadků dodávek 318 Zpráva NEK, s. 23 319 „Podpořit další udrţitelný rozvoj těţby uranu za předpokladu plného souladu s poţadavky ochrany přírody a krajiny. Podpořit moţnou výstavbu zařízení na zpracování uranového koncentrátu v ČR s ohledem na posílení energetické bezpečnosti. Prověřit moţnou výstavbu zařízení na přepracování vyhořelého jaderného paliva v ČR.“ Aktualizace SEK, s. 26 320 IEA. World Energy Outlook 2009, s. 269
55
V úrovni spotřeby paliv je jiţ podíl jaderné energie niţší (cca 14 %), zejména z důvodu vlivu teplárenství a dopravy. Vidíme, ţe je zde potenciál pro rozvoj například KVET (např. vyuţitím odpadního tepla z JE pro vytápění), coţ by navíc sledovalo cílovou hodnotu dosaţení podílu tepla z KVET na celkové spotřebě tepla minimálně 40 % z aktualizace SEK. V současné době je takto např. z Temelína vytápěna obec Týn nad Vltavou, existují však i plány pro vytápění např. Brna teplem z Dukovan321. Jak však naznačuje např. scénář Aktualizace SEK322, není tato moţnost dostatečně zohledněna (ačkoliv je zmíněna jako jeden z hlavních cílů v části věnované teplárenství (kap. 5.3 Aktualizace SEK)). Jak ukazuje Graf 2.3-26, ekonomická výhodnost výroby v jaderných elektrárnách je i přes značné počáteční investiční a časové nároky nesporná. Vysoká doba ţivotnosti jaderných elektráren (Graf 2.3-27) jim navíc umoţňuje po skončení odpisů vyrábět ještě mnohem levněji neţ ostatním typům elektráren. Graf 2.3-26: relativní výrobní náklady v jednotlivých typech elektráren
Graf 2.3-27: životnost typů elektráren
Převzato z: Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu.
Převzato z: Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu.
Z pohledu dlouhodobé udrţitelnosti stojí se svými zásobami paliva jaderná energetika bezpochyby v čele pomyslného ţebříčku paliv (světové zásoby uranu by při nynější úrovni spotřeby a v uzavřeném cyklu323 dostačovaly aţ na cca 3445 let324, např. jen ve Stráţi pod Ralskem se odhadují zásoby uranu na 115 000 t325 (pro srovnání: roční spotřeba uranu v ČR činí cca 619 t326 a roční nárůst vyhořelého paliva327 činí cca 69 t328, Graf 2.3-29 poté ilustruje roční produkci uranu největších světových producentů), přínosem je také relativně stabilní vývoj cen (přirozeně i zde je však moţnost vzniku spekulativních bublin, viz Graf 2.3-28, ceny paliva však i po odepsání investičních nákladů tvoří méně neţ polovinu výrobní ceny v JE (Graf 2.3-26, Graf 2.3-30)), tak prakticky bezemisní provoz329, coţ ve spojení s kapacitními moţnostmi činí JE nejsnazším prostředkem dosaţení stanoveného cíle sníţení emisí EU (viz Graf 2.3-31). Jako hlavní ekonomická rizika spojená s jadernou energetikou identifikuje NEA vysoké investiční náklady, vyţadující dlouhodobý horizont rozhodování a s ním spojenou moţnost fluktuace zisku (oběma směry) v důsledku dlouhodobých trţních změn, nejistotu danou dlouhou dobou skladování vyhořelých paliv (problém zde představuje nepostiţitelnost přesného odhadu v dostatečně dlouhém časovém období, na druhou stranu, např. rychlé reaktory mohou představovat jednu z moţností zuţitkování vyhořelého paliva, a tedy i znatelné sníţení potenciálně nutných kapacit) a především „silný regulativní rámec sniţující operační flexibilitu a možnost regulativních změn s nepříznivým dopadem na náklady“.330 321
ZELENKA , Robert. ČEZ chce vytápět Brno teplem z Dukovan. Dostupný z: Aktualizace SEK, s. 72, Graf č. 6 Tzn. při vyuţití v rychlých reaktorech IV. generace. Připomeňme, ţe NEA (NEA. NUCLEAR ENERGY OUTLOOK 2008, s. 80) uvádí, ţe u rychlých reaktorů bylo jiţ získáno více neţ 300 reaktorových let zkušeností, a tedy v ţádném případě nejde pouze o fantaskní představy z říše nesplnitelného. To, ţe nejsou rozšířeny je dáno zejména dosavadní relativně nízkou cenou štěpného materiálu pro termální reaktory 324 Případně cca 224 let při otevřeném uranovém cyklu, Zpráva NEK, s. 146 Téţ NEA. NUCLEAR ENERGY OUTLOOK 2008, s. 199 325 KUBÁTOVÁ, Zuzana. Jiří Jež: Ve Stráži je pod zemí uran za 500 miliard korun. Dostupný z: . 326 ČEZ. Rozvoj jaderné energetiky ve světě. Dostupný z: . IAEA a NEA uvádí 650-800 t. ročně. IAEA, NEA. Uranium 2007 : Resources, Production and Demand, s. 170 327 V tunách těţkých kovů 328 NEA. NUCLEAR ENERGY OUTLOOK 2008, s. 402 329 NEA. Nuclear energy today. , s. 76 330 NEA. Nuclear energy today. , s. 60 322 323
56
Zejména z tohoto důvodu je potřeba dostatečným způsobem vyřešit otázkou dlouhodobého strategického postoje daného státu, resp. zajistit dostatečně kvalitní a stabilní právní prostředí. NEA dále poukazuje na fakt, ţe většina OZE není při srovnání nákladů s tradičními palivy na dnešních trzích konkurenceschopná331 a dále upozorňuje, ţe jejich náklady jsou vysoce prostorově specifické a nejvhodnější lokality jsou pouţity nejdříve, v důsledku čehoţ jsou obvykle marginální náklady dalších umístění OZE mnohem vyšší.332 S ohledem na záměr zvyšovat vyuţití domácích zdrojů z Aktualizace SEK, kde vedle pevných paliv a jaderné energetiky chce ČR dosáhnout rozvoje OZE jakoţto významného zdroje, je na místě opět připomenout, ţe jde o řešení, které v duchu byrokratického managementu333 sleduje cíle vytčené naplňováním nikoliv preferencí spotřebitelů, ale preferencí rozhodujícího úřadu (v tomto případě de facto Evropské komise). Tímto způsobem se nemůţe uplatnit efektivita alokace výrobních faktorů trhem, resp. preferencemi spotřebitelů (není přirozeně podstatné, ve prospěch jakého druhu zdroje intervencionista předkládá takovéto omezení). Další problémy dané jinými vlastnostmi OZE, jsou dále rozebrány v následující části. Graf 2.3-28: vývoj cen uranu ve světě
Převzato z: IAEA. World Distribution of Uranium Deposits (UDEPO) with Uranium Deposit Classification
Graf 2.3-29: roční produkce uranu ve světě (2004, 2005)
Zdroj: IAEA. World Distribution of Uranium Deposits (UDEPO) with Uranium Deposit Classification
S ohledem na relativně omezenou dostupnost jiných významných zdrojů paliv v ČR (zejména plyn a ropa), tvořilo dominantní energetický zdroj zejména uhlí. Vzhledem k EU ETS a i k faktu vyčerpání domácích zdrojů budou v dalších desetiletích dominantní otázky jeho doplnění nahrazení. Jak zmiňuje Helmer: „Existuje pouze jediná technologie s nízkými emisemi uhlíku, která dokáţe poskytnout spolehlivý, nepřetrţitý zdroj energie základního zatíţeníxxvii, který potřebujeme k udrţení našeho průmyslu a naší konkurenceschopnosti. Je to jaderná technologie. Nenechme nikoho vybízet k reakci na hrozbu změny klimatu a zároveň předstírat, ţe toho můţeme dosáhnout bez významných nových investic do rozšíření kapacit výroby z jádra.“334 I pokud se přikloníme k teorii o potřebě „boje“ proti změnám klimatu, zůstává jaderná energetika základním východiskem – jak uvádí WEC: „Pokud by se hrozba změny klimatu měla stát realitou, jádro je jedinou existující energetickou technologií, která by mohla nahradit uhlí v základním zatíţení“335 Pro ČR konkrétně je potom tato situace ještě očividnější – „Existují jen dva způsoby zajištění dodávek elektřiny v budoucnu. První je import elektřiny z jiných zemí (za předpokladu, že tato možnost vůbec bude dostupná), coţ by ale znamenalo ztrátu energetické nezávislosti České republiky. Druhou je přijmout okamţité rozhodnutí o výstavbě nových, efektivních bezemisních jaderných zdrojů k pokrytí budoucích národních energetických potřeb.“336 Podotkněme však, ţe takováto rozhodnutí, byť nezbytně ovlivněna regulativním rámcem, nemohou být přijímána z popudu arbitrárního rozhodnutí na základě politického motivu, ale výhradně jako výsledek ekonomické kalkulace investora. Rozhodnutí o přijmutí nebo odmítnutí jaderné energie je však často posuzováno nikoli z pozice racionálního zhodnocení ale přednost se dává emocím (viz např. McKinsey: „volba jaderné energie by nejvíce omezila produkci skleníkových plynů, ale část populace k ní nemá důvěru“337). 331
NEA. Nuclear Energy and the Kyoto Protocol, s. 45 NEA. Nuclear Energy and the Kyoto Protocol, s. 48 333 O rozdílech mezi byrokratickým a ziskovým managementem viz např. MISES, Ludwig von. Byrokracie, s. 52-104 334 HELMER, Roger. Climate Change Policy in the EU: Chaos and Failure. Dostupný z: . 335 WEC. Energy for Tomorrow’s World – Acting Now!, dle NEA. Nuclear Energy and the Kyoto Protocol, s. 48 336 KAVINA, Pavel, JIRÁSEK, Jakub, SIVEK, Martin. Some issues related to the energy sources in the Czech Republic. Energy Policy, s. 2142 337 McKinsey&Company. Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České republice. Dostupný z: , s. 42 332
57
Je zřejmé, ţe i takovýto způsob je z právního pohledu legitimní, je však nutno počítat s tím, ţe nemusí být racionální: „NEK však upozorňuje, ţe bez jaderné energie bude česká energetika draţší, s moţností hlubší destabilizace a silnější závislostí na vnějších zdrojích“338. Jak doplňuje McKinsey: „jaderný scénář by mohl zásobovat Českou republiku energií při průměrných nákladech na domácnost ve výši 903 EUR ročně, coţ je zhruba o 30-530 EUR méně neţ v ostatních scénářích ... skutečné zvýšení nákladů v ostatních scénářích by mohlo být ještě vyšší kvůli nutnosti sniţovat emise CO2 dalšími, nákladnějšími způsoby.“339 Co se týče emisních dopadů, poukaţme na studii zpracovanou pro OTE ve které simulace hovoří pro pozitivní dopad zapojení jaderné energie: „Dopady provozu ES ČR na ţivotní prostředí v oblasti produkce emisí mají ve všech rozvojových variantách převáţně ustálený charakter, jen s výraznějšími poklesy vždy od roku instalace nového jaderného bloku, tj. v roce 2026 u varianty jaderné A, 2021 u varianty jaderné B a u všech variant rozvoje v roce 2038“340. Graf 2.3-31: srovnání emisí skleníkových plynů z vybraných typů zdrojů Graf 2.3-30: rozpad nákladů výroby elektřiny v JE (v %)
Zdroj: NEA. Nuclear energy today
Převzato z: NEA. NUCLEAR ENERGY OUTLOOK 2008
Zajímavostí je, ţe přes aktivistickou snahu o „boj proti změnám klimatu“ viditelnou v posledních letech je jaderná energetika v mnoha zemích stále na pokraji zájmu (např. Rakousko), přestoţe tak často zmiňovaný argument o „internalizaci externalit“ a principu „znečišťovatel platí“, by měl tyto země směřovat právě k jádru – jak ostatně dokládá např. výrok NEA: „rozdíl mezi jadernou energetikou a jinými formami výroby elektřiny je v tom, ţe náklady, které jsou převáţně externalitami u jiných zdrojů jsou u jádra internalizovány“341 (viz Graf 2.2-4). Lze namítnout, ţe doposud byla jaderná energetika takřka vţdy spojena se státní účastí, ať jiţ šlo o prvky investic, záruk, nebo otázky řešení skladování odpadu. Nabízí se však opět otázka, zda zvláštní státní „řešení“ této otázky je nezbytné, a pokud ano, zda spočívá skutečně v přímých aktivitách, často s vyloučením moţnosti trţního řešení (např. budování a správa úloţišť)?342 Pro úplnost dodejme, ţe provozovatelé jaderných elektráren mají povinnost po celou dobu ţivotnosti vyčleňovat na zvláštní účet prostředky na budoucí likvidaci elektrárny (Graf 2.3-30, byť je přirozeně obtíţné určit správně objem prostředků nutných pro likvidaci konkrétního zařízení343, opět např. z důvodů značných časových rozpětí ţivotnosti elektrárny). Ţádná taková povinnost u „ekologických“ zdrojů (jakými jsou např. fotovoltaické nebo větrné elektrárny) dosud není344, přestoţe jiţ dnes jsou např. náklady na ekologickou likvidaci jediného kusu fotovoltaického panelu cca 1 000 Kč.345 Pokud se nespolehneme pouze na veskrze dobré úmysly, upřímnost a čestnost provozovatelů, existuje riziko, ţe v případě jejich „neočekávaného“ krachu těsně před poměrně drahou likvidací zůstanou náklady na ni v „lepším“ případě na majiteli pozemku (povinnost odstranit ekologickou zátěţ), v horším případě budou představovat ekologickou zátěţ čekající na nesení těchto nákladů veřejnými prostředky. 338
Zpráva NEK, s. 233 McKinsey&Company. Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České republice. Dostupný z: , s. 48 340 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 200 341 NEA. Nuclear energy today. , s. 59 Podrobněji také viz ExternE. Externalities of Energy : National Implementation. Dostupný z: 342 Např. Atomový zákon nyní znemoţňuje jakékoliv soukromé aktivity týkající se ukládání radioaktivního materiálu, jakoţ i jeho dovoz (např. § 5, odst. 2 Atomového zákona, zakazující dovoz radioaktivního materiálu, nebo § 48 určující SÚRO jako jediného provozovatele úloţišť) 343 Např. IAEA ve studii zabývající se náklady vyřazení z provozu typu VVER-440, v komentáři k dosahování různých nákladů na vyřazování stejných či podobných zařízení v různých zemích konstatuje, ţe „srovnání nákladových skupin ... prokázalo, ţe přibliţně 50 % nákladů vyřazení z provozu jsou výsledkem poţadavků na pracovní sílu.“ Tyto náklady se pak mohou i v geograficky blízkých zemích relativně značně lišit. 339
58
Z dlouhodobého hlediska je vysoce pravděpodobné, ţe jaderná energetika bude hrát v energetice ČR klíčovou úlohu. Limitujícími faktory jaderné energetiky nejsou technické nebo fyzikální omezení, ale takřka výhradně politická rozhodnutí. Má-li být naplněna vize soběstačné a bezpečné energetiky v budoucnu, bude nezbytností přehodnotit systém poskytování nákladných podpor (i často neperspektivním zdrojům) a co nejvíce sníţit administrativní nároky tvorby nových, nejen jaderných zdrojů, s ohledem na vyuţití trhu jako jediného efektivního prostředku určení optimální struktury zdrojů. Z hlediska palivového cyklu je vhodné řešit otázky hlubinného úloţiště. V ČR jsou nyní v provozu tři úloţiště radioaktivních odpadů346 – Richard u Litoměřic347, Bratrství u Jáchymova348 a Dukovany349 (a jedno uzavřené úloţiště Hostím u Berouna)350. Vyhořelé jaderné palivo je skladováno v JE.351 Zásadní nedostatek v oblasti státních aktivit spatřujeme v odstranění lokalit vytipovaných pro hlubinné úloţiště (původně 6352, SÚRO eviduje ještě 5 lokalit jako potenciálně perspektivní353) z Politiky územního rozvoje354, tj. ze zásadního nástroje prostorového plánování – připomeňme, ţe vhodnost lokalit je z velké části pro ČR determinována přírodními podmínkami, tudíţ nelze klást velká očekávání na skutečnost, ţe budou nalezeny lokality zásadně jiné a odlišné. Tudíţ v případě opětovného začlenění těchto lokalit, resp. výběru dvou lokalit pro výstavbu úloţiště, lze očekávat, ţe místní územní plány, pokud tuto moţnost dobrovolně nezohlední jiţ nyní, mohou být v takovém případě s PÚR v rozporu. Protoţe PÚR je pro pořizování územních plánů závaznou, bude se v rozporných částech přihlíţet právě k PÚR. Zde se tak utváří nejistota v oblasti demonstrace státních aktivit v budoucnu a moţné konflikty s ohledem na plánování a realizaci investic v daných lokalitách. PÚR nyní pouze stanoví, ţe do roku 2015 má MPO ve spolupráci se SÚRO provést výběr dvou nejvhodnějších lokalit (Dodejme, ţe harmonogram dle Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem stanoví obdobně do roku 2015 výběr dvou vhodných lokalit, ale zejména termín zahájení provozu hlubinného úloţiště aţ po roce 2065). Aktualizace SEK sice výslovně stanoví potřebu „zajistit legislativní a administrativní podmínky pro bezpečný a dlouhodobý provoz úloţišť radioaktivního odpadu a pravidla pro nakládání s vyhořelým palivem jako s potenciální druhotnou surovinou,“ avšak vzhledem k absenci konkrétnějšího nástroje neţ „zajistit efektivní schvalovací procedury pro vybudování úloţišť jaderného odpadu, v případě potřeby vyuţít státního vlastnictví v oblastech vojenských újezdů,“ vyvstává i zde pochybnost, zda bude tento proces v dohledné době dostatečně efektivní. Co se týče utváření energetické politiky, v rámci rozvoje JE v budoucnu lze zmínit jako významné zejména tyto body: vytvoření systému pro lokaci a výstavbu hlubinného úloţiště, příp. v paralele s transmutačními technologiemi, poskytnout prostor pro rozšíření ţivotnosti stávajících a zahájení dostavby dalších zdrojů JE, postupně nahrazujících uhelné (a paroplynové) elektrárny, včetně moţnosti vyuţití KVET. Opomenuta by neměla být ani moţnost realizace závodu pro výrobu štěpného materiálu s ohledem na domácí zdroje uranu a vyuţití moţností kombinace zdrojů základního zatíţení s energetickými zásobníky pro špičková zatíţení. Je pozitivní, ţe tyto aspekty Aktualizace SEK (alespoň do jisté míry) zohledňuje. Bohuţel, s ohledem na zkušenosti s minulou SEK a na politické prostředí ČR, toto, ani v případě schválení Aktualizace SEK vládou, není zárukou, ţe vláda následně bude postupovat v souladu s touto koncepcí. Na závěr dodejme, ţe ve spojení s rozvojem jaderné energetiky ve světě lze také uvaţovat o širších moţnostech jejího vyuţití – jedním z nich by mohla být např. levná elektřina pro výrobu vodíku, případně (ve spojení s CO2) výrobu metanolu pro palivové články. Metanol s sebou, na rozdíl od vodíku, nese výhodu snazší manipulace a vyšší energetické hustoty, a krom jiného, dle Olaha se „z metanolu dá prakticky vyrábět jakýkoli produkt, který v současnosti získáváme z ropy či ze zemního plynu.“355 Vyuţití palivových článků (nejen) v dopravě by pak přispělo k razantnímu sníţení závislosti lidstva na ropných produktech a vítaným vedlejším produktem by bylo i další sníţení mnoţství emisí v souladu s evropskými záměry. IAEA. Decommissioning costs of WWER-440 nuclear power plants. Dostupný z: , s. 84 344 Ačkoliv alespoň v Aktualizaci SEK nalezneme příslušný záměr: „Zajistit, v souladu s pravidly předpokládaného nediskriminovaného přístupu ke všem druhům energií, zahrnutí nákladů k zahlazování následků ekologických likvidací pouţitých technologií v oblasti OZE do celkových nákladů pro konečné uţivatele.“ Aktualizace SEK, s. 24 345 ČT24. Ekologové varují před přehnaným solárním boomem. Dostupný z: 346 Přehled v zemích OECD viz NEA. NUCLEAR ENERGY OUTLOOK 2008, s. 245 347 LILW od institucionálních původců (tj. např. zdravotnictví, průmysl, výzkum apod.), kapacita cca 8500 m3, provoz do roku 2070 348 LILW s přírodními radionuklidy, kapacita cca 1200 m3, provoz do roku 2030 349 LILW z JE, kapacita 55 000 m3, provoz do roku 2100 350 SÚRAO. Jak s radioaktivními odpady nakládáme 4. Dostupný z: 351 Skladováno po dobu cca 5 let do sníţení aktivity a tepelného vývoje, v Dukovanech zaplněn jeden zásobník s kapacitou 600 t + v provozu zásobník 1340 t, v Temelíně výstavba zásobníku 1370 t (dokončení cca polovina roku 2010) 352 Lubenec-Blatno (Ústecký kraj), Budišov (Vysočina), Pačejov (Plzeňský kraj), Rohozná (Vysočina), Pluhův Ţďár-Lodhéřov (Jihočeský kraj) a Boţejovice - Vlksice (Jihočeský kraj) 353 Borohrádek (Pardubický kraj), Teplá (Karlovarský kraj), Zbytiny (Jihočeský kraj), Opatovice-Silvánka (Středočeský kraj) a Lodín-Nový Bydţov (Královehradecký kraj) 354 Viz Přehled úprav návrhu PÚR podle usnesení vlády č. 929 ze dne 20.07.2009, bodu II.1: http://www.mmr.cz/getdoc/be9264e6f162-419f-88dd-60de3cc77509/Prehled-konecnych-uprav-narvhu-PUR-CR-2008-prijaty 355 LÉKÓ , István. George Olah: Island může být Saúdskou Arábií Evropy. Dostupný z: .
59
2.3.4
Charakter OZE a „udržitelný“ rozvoj
Následující dva grafy přibliţují situaci, týkající se podílu OZE na PEZ a na výrobě elektřiny (tato oblast je z důvodu poskytování státní podpory fakticky hlavním zdrojem rozvoje OZE). Lze si povšimnout, ţe majoritní podíl z druhů OZE má v současné době biomasa. Ačkoliv jde ve srovnání s jinými OZE, zejména pak větrnými a slunečními elektrárnami, o relativně provozuschopnou (z pohledu výroby) moţnost, je potřeba poukázat na známý fakt nízké efektivity – jak uvádí např. Noskievič a Kaminský, „úsilí o zvyšování podílu OZE na produkci elektřiny a dlouhodobě garantovaná státní podpora této koncepce vedly k tomu, ţe se většina provozovatelů prioritně zaměřuje na elektřinu. V takovém případě není účinnost transformace energie příliš vysoká, pohybuje se v rozmezí od 20 % u malých zdrojů, spalujících pouze biomasu, do 30 % v případě spoluspalování biomasy s uhlím ve velkých zdrojích. Účinnost je nesporně rozhodujícím technickým parametrem a z tohoto hlediska nemůţe dnes uplatňovaný způsob energetického vyuţívání biomasy konkurovat kogenerační výrobě, schopné pracovat s účinností přibliţně 80 %, natoţ pak produkci tepla s účinností ještě vyšší.“356 Graf 2.3-32: podíl energií z OZE na PEZ v ČR (2008)
Graf 2.3-33: výroba elektřiny z OZE v zemích EU (2007)
Zdroj: MPO, Obnovitelné zdroje energie v roce 2008
Zdroj: Eurostat. Electricity generated from renewable sources
V aktualizaci SEK nalezneme záměr dosáhnout podílu OZE na konečné spotřebě energií 13 % do roku 2020357. Z mnoha stran zajisté uslyšíme, o jak chvályhodný záměr se jedná a jak takto dosáhneme souznění s přírodou a zajistíme si „udrţitelnou“ úroveň uspokojování našich potřeb a nezřídka snad i zvýšíme celospolečenský uţitek prostředky udrţitelného rozvoje. S energiemi z OZE je však spojen zásadní problém, daný jednak jejich faktickou produkční povahou, tak především Článkem 7 Směrnice o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou358, který umoţňuje státům stanovit přednostní přístup elektřině vyrobené z obnovitelných zdrojů do distribuční soustavy359 – pokud totiţ dané zdroje OZE nejsou elektrárnami základního zatíţení (coţ je u většiny OZE prakticky nemoţné) vzniká při jejich (náhodné) produkci problém přebytků elektrické energie v elektrizační soustavě. „Elektrizační soustava je nejvíce centralizovaná infrastruktura, navrţená podle praxe N-1 (musí zvládnout výpadek jednoho kritického prvku), nemající moţnost vyuţití zásobníků jako má ropa a zemní plyn. Při nezvládnutí rovnováhy výroby a spotřeby dochází k rozpadu sítě během několika sekund.“360 Z nejpouţívanějších obnovitelných zdrojů pouze biomasa umoţňuje vyuţívání podle potřeb (skladováním zásob). Zbývající OZE vyţadují okamţitou spotřebu své produkce, tedy prioritní dodávku do sítě. 356
NOSKIEVIČ, Pavel, HYŢÍK, Jaroslav , KAMINSKÝ, Jaroslav. Efektivita využívání obnovitelných zdrojů energie. Energetika. 2006, č. 1 357 „Dosáhnout postupného zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie v tuzemské spotřebě primárních energetických zdrojů a splnit závazný ukazatel podílu obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie ve výši 13 % v roce 2020 (závazek vyplývající z členství ČR v EU).“ 358 Směrnice 2001/77/ES V ČR viz zákon č. 180/2005 Sb., stanovující povinnost (provozovatele DS nebo PS) přednostně připojit výrobce elektřiny z OZE, právo výrobce na podporu, povinnost provozovatele DS nebo PS vykoupit veškerou elektřinu z OZE, kterou výrobce nabídne, záruku návratnosti 15 let a zachování výše výnosů na jednotku po dobu 15 let 359 V ČR viz např. § 4, odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů 360 CITYPLAN. Blackout : Informační příručka, s. 18
60
„Regulace sítě v takovém případě musí reagovat jak na okamţitou spotřebu, tak i na okamžitou (proměnlivou a náhodnou) produkci z OZE, coţ není ani jednoduché, ani levné“361. V takové situaci, pokud nejsou simultánně odstaveny jiné elektrárny, můţe v krajním případě dojít aţ k tzv. blackoutuxxviii. Výsledné škody a ztráty z déletrvajícího výpadku v zásobování elektřinou mohou být značné, např. v případě ČR srovnatelné s povodněmi v roce 1997 a 2002.362 Dle NEK dokonce můţe do roku 2020 vlivem rozšíření větrných elektráren v Německu dojít k „hlubší destabilizaci přenosové soustavy SRN“363, coţ by nejspíše vedlo ke sníţení stability a spolehlivosti české elektrizační soustavy. „Z hlediska spolehlivosti PS a její odolnosti proti externím vlivům (kruhové a paralelní toky el. výkonů) v budoucnosti při nárůstu offshore větrných elektráren o dalších 20 000 MW na pobřeţí SRN (Severní a Baltické moře) je však odolnost proti event. blackoutu málo vyhovující. Není zcela prokázána spolehlivost PSČR s respektováním vlivu PSEU (UCTE) a schopnost zajistit kritérium (N-1) při poruchových stavech (popř. výpadek velkého bloku JE v ČR) a kaskádovitě se šířících stochastických poruchách zejména vlivem větrných elektráren.“364 Ţe nejde o planá varování dokazuje situace z loňského i letošního listopadu: „Vítr nad Severním a Baltským mořem roztočil větrníky více neţ obvykle, a ty dodávaly do německé sítě mnohem více proudu, neţ byla schopná absorbovat. Elektřina přetékala do České republiky a česká energetická přenosová soustava byla podle oficiálního vyjádření jejího provozovatele ČEPS na hranici bezpečného provozu. Blackout sice nenastal, ale uţ nešlo o spolehlivý provoz. ČEPS v tu chvíli musel přepojovat linky a české výrobce ţádat o sniţování výkonu v jejich elektrárnách. Náklady na tato krizová opatření přitom společnosti ČEPS viník krize (provozovatel německé přenosové soustavy či vlastníci větrných elektráren na severu Německa) nijak nekompenzuje.“365 Ţe za takto vyrobenou elektřinu ohroţující stabilitu přenosových soustav navíc obdrţeli vlastníci těchto elektráren dotované výkupní ceny je pouze dalším dokladem absurdity systému podpory OZE. Poukaţme ještě na poslední fakt, totiţ, ţe decentralizované zdroje, po kterých se tolik dnes volá, a kterými větrné elektrárny samozřejmě jsou, jsou mimo kontrolu operátora přenosové soustavy, který tak nemůţe docílit jejich odpojení.366 Připomeňme si proto jejich nekontrolovatelné automatické připojování367 a současný vysoký tok z německých větrných elektráren368 a tím jejich nezanedbatelný příspěvek k výpadku sítí UCTE v 8 státech Evropy ze 4. 11. 2006, který postihl 15 miliónů domácností369 a pouze díky mimořádné aktivitě operátorů přenosových soustav nedošlo k blackoutu celoevropského rozměru370. I přesto tento fakt (kvůli deformaci trhu podporou OZE) byly v Evropě v roce 2007 (dle objemu investic) zdaleka nejpreferovanějším energetickým zdrojem právě větrné elektrárny.371 Po sníţení masivní podpory větrných elektráren minulých let je v ČR, zejména proto, ţe ceny solární elektřiny jsou v současnosti u nás nejvyšší v Evropě372, nyní největší zájem o výstavbu fotovoltaických elektráren. Je na místě zamyšlení, zda situace s větrnými a fotovoltaickými elektrárnami odráţí jejich skutečnou superioritu nad ostatními zdroji, nebo zda jde o projev umělého narušení trhu na základě intervencionistických opatření pod rouškou „udrţitelnosti“, ačkoliv ve skutečnosti jde pouze o zvýhodňování vybraných zájmových skupin na úkor všech ostatních? Např. jen co se týče faktoru energetické náročnosti373 vyjádřené jako doby návratnosti energie vloţené do výroby a výstavby zdroje – ta je, v kontrastu k cca 3 měsícům u jaderných či uhelných elektráren u slunečních elektráren aţ 141 měsíců!374 361
NOSKIEVIČ, Pavel, HYŢÍK, Jaroslav , KAMINSKÝ, Jaroslav. Efektivita využívání obnovitelných zdrojů energie. Energetika. 2006, č. 1 362 CITYPLAN. Blackout : Informační příručka, s. 7 Je sice nasnadě, ţe existují metody řešení těchto problémů, např. tvorby odolnějších sítí, ostrovní provozy včetně zdrojů schopných startu ze tmy, rozšíření regulačních kapacit (příp. energetické zásobníky) nebo tzv. inteligentní sítě (smart grids), avšak prvořadou otázkou stále zůstává zda jsou nezbytná nařízení typu povinnosti připojení a přednostního přístupu vybraného druhu zdroje. Rovněţ absence řešení otázek nesení nákladů vynuceného rozvoje infrastruktury (pravděpodobně ještě zhoršené poţadavky na unbundling) nepřispívá ke zlepšení situace. 363 Zpráva NEK, s. 226 364 Zpráva NEK, s. 49 365 MATOCHA, PAVEL. Větrné šílenství. EURO, č. 50, s. 16 366 Budoucí rozvoj inteligentních sítí sice můţe představovat slibné vyhlídky, avšak hrozby výpadků sítí jsou hrozbou, které přenosové sítě čelí jiţ dnes, dodejme, ţe primárně z popudu byrokraticky utvořeného nejednotného postavení provozovatelů různých zdrojů 367 UCTE. System Disturbance on 4 November 2006 : Final Report. Dostupný z: , s. 31 368 UCTE. System Disturbance on 4 November 2006 : Final Report. Dostupný z: , s. 16 369 UCTE. System Disturbance on 4 November 2006 : Final Report. Dostupný z: , s. 6 370 UCTE. System Disturbance on 4 November 2006 : Final Report. Dostupný z: , s. 6 371 UNEP. GLOBAL TRENDS IN SUSTAINABLE ENERGY INVESTMENT 2008 : Analysis of Trends and Issues in the Financing of Renewable Energy and Energy Efficiency, s. 9 372 KHO, Jennifer. Solar: Is the Czech Republic the Next Spain?. Dostupný z: 373 Mnoţství primární energie potřebné na jednu vyrobenou kWh elektřiny 374 NEA. Externalities and Energy Policy : The Life Cycle Analysis Approach, s. 169
61
Tabulka 2-1:výrobní náklady, investiční náklady a plošná náročnost výroby elektřiny dle zdrojů Výrobní Investiční Plošná Typ energie náklady náklady kapacita (Kč/kWh) (tis. Kč/kWh) (kW/m2) Větrná 8-30 26-40 3 Solární (fotovoltaika) 5-20 15-20 0,1 Biomasa 1,7+ 35+ 0,000166 Vodní 0,1-0,8 55+ Tepelná – uhlí 0,65-3,0 25-40 500 Tepelná – jaderná 0,2-2,5 40-80 650 Paroplynový cyklus 1,0-3,0 10+ 400 Zdroj: MATĚJKA, Karel, KOBYLKA, Dušan. BUDOUCNOST JADERNÉ ENERGETIKY
Tabulka 2-2: zábor půdy pro elektrárnu o instalovaném výkonu 1000 MW Plocha Typ energie (km2) Větrná 50-150 Solární 20-50 (fotovoltaická) Biomasa 4000-6000 Uhelná 0,85-1,5 Jaderná 0,25-4 Plynová 0,16-0,25 Zdroj: DRÁBOVÁ, Dana. Rizika a přínosy jaderné energetiky. PROENERGY
Uveďme zde např. srovnání výrobních a investičních nákladů pro různé zdroje (Tabulka 2-1). Je nasnadě, ţe fotovoltaika je jeden z nejdraţších zdrojů, navíc s vysokými nároky na území. Jakým způsobem je dlouhodobě udrţitelné pouţívat nejméně efektivní zdroje? Obstál snad někdy na trhu podnikatel vyrábějící stejný produkt s nejvyššími náklady? Krom jiného, připomeňme, ţe regulativní motiv k neefektivním investicím (tj. takovým, které by se neuskutečnily na neovlivněném trhu) můţe znamenat i do určité míry protichůdnost se záměrem zvyšování energetické účinnosti – jak uvádí IEA, „regulatorní selhání ... mohou odradit od investic do energetické účinnosti“375 (IEA také připomíná ţe „na politiku energetické účinnosti se ve srovnání s politikou pro OZE nedává dostatečný důraz, ačkoliv obě přináší podobné přínosy ... a energetická účinnost je z nich často nákladově efektivnější“376). Co se týče problému se stálostí produkce z OZE, jak jiţ bylo naznačeno výše, „disponibilita slunce a větru má náhodný charakter, coţ samo o sobě přestavuje značný technický problém a ze samotné podstaty plyne, ţe koeficient ročního vyuţitíxxix nemůţe být příliš vysoký.“377 Např. Noskievič a Kaminský pak odhadují tento koeficient na cca 0,114 pro solární a mezi 0,055 aţ 0,18 (v závislosti na lokalitě) pro větrné elektrárny u nás (pro srovnání pak také kr = 0,82 pro JE Temelín)378. Nelze tak opomenout, krom logického dopadu nízké hodnoty koeficientu na nutnost výstavby ohromných mnoţství kapacit a jejich sezónní charakter (opět připomínáme, s výjimkou biomasy379 nelze OZE nijak skladovat a vyţadují okamţitou spotřebu své náhodné produkce), který pro změnu podmiňuje nutnost výstavby i elektráren základního zatíţení jiných neţ OZE, které by je nahradily v době poklesu produkce. Pro doplnění přiloţme následující Graf 2.3-34, ilustrující sezónní charakter produkce fotovoltaických elektráren v podmínkách ČR. Graf 2.3-35: výkupní ceny a zelené bonusy elektřiny vyrobené z vybraných OZE, ČR (2010) Graf 2.3-34: sezónní trend výroby elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách
Převzato z: SOLLARIS s.r.o.. Často kladené otázky Zdroj: Cenová rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 a 5/2009, ceníky ČEZ a E.ON
375
IEA. Energy Policies of IEA Countries : 2006 Review, s. 22 IEA. Energy Policies of IEA Countries : 2006 Review, s. 23 377 NOSKIEVIČ, Pavel, KAMINSKÝ, Jaroslav. Fakta a mýty o obnovitelných zdrojích (I). Dostupný z: 378 NOSKIEVIČ, Pavel, KAMINSKÝ, Jaroslav. Fakta a mýty o obnovitelných zdrojích (I). Dostupný z: 379 „Na druhou stranu, biomasa má ve srovnání s fosilními palivy relativně nízkou energetickou hustotu, coţ zvyšuje náklady na dopravu a manipulaci“ IEA. Energy Policies of IEA Countries : 2006 Review, s. 164 376
62
Podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů spočívá ve stanovení minimálních výkupních cen a zelených bonusů380 ERÚ. Situaci znázorňuje Graf 2.3-35 – v souvislosti s nímţ však nelze opomenout uvést, ţe na krytí tzv. vícenákladů s tímto spojených se vztahuje tzv. „cena na krytí vícenákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných zdrojů“ (tj. prvkem regulované části ceny dodávky elektřiny), která je účtována provozovatelem PS nebo DS za množství elektřiny spotřebované (každým) konečným zákazníkem, výrobcem nebo provozovatelem PS nebo DS. Pro rok 2010381 se zejména v důsledku růstu počtu fotovoltaických elektráren382 změnila (v roce 2009 činila 52,18 Kč/MWh) výše tohoto příspěvku na 166,34 Kč/MWh bez DPH. „Pokud se naplní scénáře, ... které jsou zároveň s ohledem na vydané souhlasy s připojením ze strany provozovatelů sítí velmi pravděpodobné, je třeba pro rok 2011 počítat s výrazným zvýšením ceny příspěvku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a kogenerace na úroveň blízkou 300 Kč/MWh (bez DPH).“383 Neopomeňme uvést, ţe „výkupní ceny a zelené bonusy jsou uplatňovány po dobu ţivotnosti výroben elektřiny“384 a „po dobu životnosti výrobny elektřiny385 ... se výkupní ceny meziročně zvyšují s ohledem na index cen průmyslových výrobců minimálně o 2 % ...“386 (např. předseda ERÚ odhaduje objemu prostředků nuceně vynaloţených na takovouto podporu (pouze jiţ schválených387!) fotovoltaických elektráren v ČR v dalších 20 letech na cca 800 miliard Kč,388 jiní očekávají náklady podpory fotovoltaiky ve výši 500-3 000 miliard Kč389). Je na místě se ptát, zda by tyto ceny v případě, ţe by nepodléhaly „regulaci“, skutečně dosahovaly takovéto úrovně, zda by OZE skutečně obstály na trhu v tomto rozsahu a struktuře (a pokud ne, je na místě se ptát, jak je toto v souladu s úkolem konkurenceschopnosti energetické politiky a jakým způsobem jde tedy při růstu neefektivnosti o „udrţitelnost“?) a v neposlední řadě, zda by skutečně jejich ceny nemohly nikdy klesnout (upozorněme, ţe v médiích populární moţnost sníţení výkupních cen (v maximální meziroční výši 5 %) platí pro nově instalované zdroje)? Graf 2.3-36: roční výnosy nízkorizikových investic (2009) Graf 2.3-37: vývoj nákladů na jednotlivé kategorie OZE
Převzato z: BECHNÍK, Bronislav. Podpora obnovitelných zdrojů a cena elektřiny Zdroj: BECHNÍK, Bronislav. Jaký je přiměřený pokles výkupních cen pro fotovoltaiku?
380
Pevný příplatek hrazený provozovatelem PS nebo DS k výkupní ceně elektřiny výrobcem zvoleného odběratele (tzn. jiného neţ PDS nebo PPS) v případě, ţe výrobce část vyrobené elektřiny sám spotřebovává 381 Viz Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2009 ze dne 25. listopadu 2009 382 MPO. Zpráva o plnění indikativního cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za rok 2008. Dostupný z: , s. 19 Téţ BELYUŠ, Marián. Kolik jsme ochotni platit za čistou energii?. Dostupný z: 383 ERÚ. Údaje o instalovaném výkonu ve fotovoltaických zdrojích. Dostupný z: 384 Vyhláška č. 150/2007 Sb., § 2, odst. 11 385 Připomeňme proto to co není vidět – náklady současných rozhodnutí budou nést spotřebitelé elektřiny ještě další dekády! Také viz FRONDEL, Manuel, et al. Economic Impacts from the Promotion of Renewable Energy Technologies : The German Experience. Ruhr Economic Papers, s. 9 386 Vyhláška č. 150/2007 Sb., § 2, odst. 11 387 Objem výkonu podaných ţádostí o připojení je uţ nyní v cca dvojnásobné výši (cca 12 000 MW) neţ u ţádostí jiţ schválených (cca 6 000 MW) 388 PETŘÍČEK , Martin. Pozměňovací návrh za 800 miliard korun. Hospodářské noviny, s. 2 389 MATOCHA, Pavel. Z pohledu do slunce bolí oči. Euro. 22.2.2010, s. 32
63
Při pohledu na Graf 2.3-36 se nelze ubránit dojmu, ţe je opět v praxi prokazována neproveditelnost plánování v důsledku narušení přirozené funkce cen, jakoţto nositele rozptýlené informace ve společnosti. Sama absurdita stanovení výnosnosti centrálním orgánem pro určitou investici ukazuje na naprosté zavrţení základního principu kapitalistického společenského řádu390, totiţ právě sledováním rentability efektivně alokovat zdroje. Tímto způsobem prováděná politika podpory OZE pak není ničím jiným, neţ návratem k hospodářským principům dob totality. To, jaké ohromné výše deformace dosáhla výnosnost fotovoltaických elektráren v důsledku jejich vynucené podpory na úkor nikoho jiného neţ všech spotřebitelů elektřiny je jiţ faktorem pouze podruţným, byť exemplárně ilustrujícím. Vývoj nákladů na OZE přibliţuje Graf 2.3-37 – zatímco pro rok 2008 činil příspěvek na rozvoj OZE cca 2,658 mld. Kč, „prostřednictvím příspěvku se v roce 2010 vybere od konečných zákazníků 9,1 miliardy Kč, potřebných na krytí těchto nákladů.“391 „Pro velké průmyslové podniky se stává platba za podporu zejména obnovitelných zdrojů druhou nejvýznamnější složkou výdajů souvisejících s dodávkou elektřiny po elektřině samotné.“392 Neopominutelným faktorem je (kromě faktu, ţe „Prudký rozvoj fotovoltaických zdrojů má nepříznivý vliv i na řízení celé elektrizační soustavy“393, neboli dále zvyšuje náklady na systémové sluţby) rovněţ nutnost investic do sítí vyvolaná vyčerpáním kapacit pro připojení nových zdrojů: „Dnešní přemrštěné poţadavky vyvolávají investice v řádu desítek mld. Kč, které by se musely promítnout do regulovaných cen pro konečné zákazníky.“394 Na závěr zde poukaţme na klasické dílo Bastiata: „Když zavrhujeme subvence, znamená to prý, že zavrhujeme samotnou věc, o jejíž subvencování se jedná, a ţe jsme nepřáteli všech druhů činností, poněvadţ ţádáme, aby tyto činnosti byly jednak svobodné a jednak aby nalézaly svou odměnu samy v sobě. ... Naši odpůrci si myslí, ţe kdyţ nějaká činnost není ani subvencována, ani reglementována, tak se tím prostě likviduje. My si myslíme pravý opak. Jejich víra se upíná k zákonodárci, a nikoli k lidstvu. My věříme v lidstvo, a nikoli v zákonodárce.“395 V ţádném případě neodmítáme OZE jako takové. Jakkoliv v současné době nejsou schopny představovat náhradu fosilních paliv, přirozeně i ony nachází svá trţní vyuţití, ve kterých se reflektuje lidská tvořivost jejich objevu. Moţnost získat elektrickou energii ze solárních panelů nebo z větrné elektrárny je nesmírně cenná např. pro obyvatele oblastí bez energetické infrastruktury. Nepřináší drobnost jakou je např. solární článek v kalkulačkách uţitek nikoliv snad z popudu samotného faktu, ţe jde o obnovitelný zdroj, ale z faktu zvýšení uţitečnosti zařízení? Zde totiţ neleţí podstata kritiky OZE. Je důkazem lidské invence, ţe takto rozšiřuje sféru lidské schopnosti vyuţití různých forem energie. Podstata nepřijatelnosti politik podpory OZE spočívá v aspektu donucení, tj. narušení procesu svobodné volby uspokojování svých potřeb. Vynucená „podpora“ OZE totiţ znamená pouhou realokaci prostředků ve prospěch určité skupiny, nikoli společensky prospěšnou věc. Prostředky, které jsou takto vzaty kaţdému jednotlivci, mohly být ve stejném rozsahu pouţity pro uspokojení jejich naléhavějších potřeb396 a tak vést k jedinému známému efektivnímu způsobu alokace – slovy klasika, toto znemoţnění uspokojení individuálních potřeb nucenou realokací je to, co není vidět, kdyţ se mluví o podpoře „udrţitelných“ OZE (neboli o tom, co je vidět).
2.4 Komparace energetické politiky ČR a SR Obdobně jako Česká republika, má i Slovenská republika koncepční dokument zabývající se určením základních cílů a rámce rozvoje energetiky v dlouhodobém časovém výhledu.397 Je vypracován na základě zákona č. 656/2004 Z.z. o energetice a o změně některých zákonů. Vytvářena je s výhledem na období 25 let, s tím, ţe Ministerstvo hospodárstva SR bude nejméně jednou za pět let tuto politiku aktualizovat. Platná Energetická politika SR byla schválena usnesením vlády dne 11. 1. 2006. Koncepce slovenské Energetické politiky stanoví tyto cíle: zabezpečit dostatečný objem výroby elektřiny pokrývající poptávku zabezpečit bezpečnost a spolehlivost dodávek energií v poţadovaném mnoţství a kvalitě sniţovat energetickou náročnost 390
„V kapitalistickém společenském řádu je kalkulace rentability vodítkem oznamujícím jednotlivci, zda podnik, jejţ provozuje, lze za daných poměrů vůbec provozovat a zda se provozuje co nejúčelněji, tj. s nejnižšími náklady. Ukáže-li se, ţe je nějaký podnik nerentabilní, znamená to: existují podniky, které jimi pouţívané suroviny, polotovary a práci vynakládají na naléhavější a důležitější účel (u hlediska spotřebitele) anebo na týž účel, jenže hospodárněji (tj. s menšími náklady kapitálu a práce).“ MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 65 391 KUSÝ, Petr. Podpora OZE pro rok 2010 z pohledu ERÚ. Dostupný z: 392 ERÚ. Údaje o instalovaném výkonu ve fotovoltaických zdrojích. Dostupný z: 393 Sněmovní tisk 968/0 : Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb.. Dostupný z: , s. 5 394 Sněmovní tisk 968/0 : Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb.. Dostupný z: , s. 6 395 BASTIAT, Frédéric. CO JE VIDĚT A CO NENÍ VIDĚT. Dostupný z: , s. 110 396 Jak jiţ bylo uvedeno dříve, jak lze arbitrárně určovat čí uţitek je vyšší, čí nebo jaké potřeby jsou „hodnotnější“? Vţdy právě jednotlivci, nikoliv nějaký centrální orgán, znají nejlépe své preference. 397 Energetická politika SR. 2006. Dostupný z WWW: .
64
Jediným významnějším domácím energetickým zdrojem je hnědé uhlí a lignit, pokrývající cca 79 % domácí spotřeby, saldo je řešeno především dovozem z ČR. Charakteristickou známkou SR je značná míra závislosti na zdrojích mimo EU (97 % zemního plynu a 98 % ropy se dováţí z Ruské federace, celkovou míru energetické závislosti naznačuje Graf 2.3-13).
Graf 2.4-1: vývoj spotřeby primárních energetických zdrojů SR
Převzato z: Energetická politika SR
I z tohoto důvodu je pro cíl zabezpečování dodávek kladen důraz na vytváření jiných zdrojů případně dopravních cest (jmenovitě participace na plynovodu Nabucco, vyuţití ropovodu Adria a potenciál jeho propojení s ropovodem Konstanca–Terst). Můţeme si povšimnout očekávání sníţení spotřeby pevných paliv (zejména pak z důvodu emisních limitů (moţnost CCS je zmíněna v příloze 8, části 2 – na druhou stranu, současné moţnosti CCS jsou spíše projevem deformace trhu a výstupy jsou tvořeny s vidinou dotací investic i provozu)) a ropy (očekávání zvýšení podílu biopaliv) a naopak rozvoj jádra, zemního plynu a OZE (který je však nezbytně spojen s posilováním kapacit distribučních a přenosových soustav). Zajímavé je, ţe Slovensko dále spoléhá na mírný růst podílu zemního plynu. V současné době tvoří 97 % roční spotřeby (cca 7 mld. m3, tranzitem prochází aţ 90 mld. m3) plyn z Ruska398 a jak dokazují plynové krize, Slovensko se v případech výpadku dodávek nachází v dosti obtíţné situaci. Pikantní přitom je, ţe „přímo na Slovensku jsou sklady pro 2,733399 miliardy metrů krychlových plynu400 ... tak vysoké zásoby v poměru ke spotřebě nemá ţádný jiný stát v EU.“401 V době plynové krize ale byly velké části kapacit zásobníků pronajaté zahraničním společnostem a plyn byl tedy dodáván do zahraničí – tedy dodavatelům, kteří nepodcenili rizika spojená se zemním plynem (přestoţe pronájem a drţba kapacit zásobníků představuje další náklady, racionální kalkulace musí zahrnovat i rizika – a právě trţní mechanismus, resp. proces podnikatelského objevování, poté zajistí, ţe podnikatel, který nejlépe předvídá a reaguje na situaci, tudíţ nejefektivněji alokuje zdroje, dosáhne zisku). Je tak nasnadě, ţe řešení bezpečnosti dodávek nařízenou výstavbou dalších kapacit, případně rozvojem regulativů (oprávněním SR v době „plynové krize“ přednostně čerpat plyn ze zásobníků, tj. ochranářské opatření, které se nejenţe setká s identickou reakcí v okolních zemích – tedy přesný opak idey vnitřního trhu EU, ale fakticky znamená narušení vlastnického a smluvního práva) nepovede k ţádoucím cílům. Příloha 5 sice uvádí záměr posílení propojení s městem Baumgarten a přezkum moţností diverzifikace v souvislosti s plynovodem Nabucco (který má vést právě do Baumgartenu), avšak nepředkládá analýzu rizik ani časové a variantní moţnosti pro bliţší řešení této otázky. Vytýkaným bodem je i malá míra podpory rozvoje OZE402, ačkoliv v příloze 3 nalezneme záměr dosahovat v roce 2010 6,7 % podílu na hrubé domácí spotřebě a v roce 2020 dokonce 12 % (připomeňme, ţe je to přesto méně neţ přehnaně optimistické evropské vize 20 % (byť průměrné hodnoty)). Co se týče stávající situace viz Graf 2.3-20. Příloha 3 dále uvádí záměr zvýšení vyuţití hydroenergetického potenciálu, biomasy, větrné a geotermální energie pro výrobu elektřiny. Inspirativní je, ţe sluneční elektrárny hodnotí jako neefektivní a vhodné pouze pro vyuţití v místech bez jiného přístupu k elektrické energii.403 Geotermální a sluneční energii a biomasu uvádí jako moţné zdroje pro výrobu tepla. 398
Energetická politika SR, s. 7 Je však nutno ještě připočíst dodatečnou kapacitu 0,576 mld. m3 v zásobníku SPP Bohemia (vlastněna rovným dílem slovenským SPP a Europgasem) v Dolních Bojanovicích na Moravě 400 Tj. aţ 49 % roční spotřeby. Pro srovnání, v ČR činí kapacita cca 3,077 mld. m3, tj. asi 35 % roční spotřeby 401 OLBRICHOVÁ, Alice. Nouze s plnými zásobníky. Ekonom. Dostupný z: 402 Greenpeace. Štátna energetická politika [online]. 2006 [cit. 2009-09-30]. Dostupný z: . 403 Energetická politika SR : Príloha č. 3, s. 2 399
65
„Přenosová síť ES Slovenska je charakterizována silným mezistátním propojením na ES ČR (5 vedení PS). Vzhledem k odstavení bloků JE Jaslovské Bohunice má ES Slovenska importní charakter, coţ se projevuje zvýšeným zatíţením profilu ČR-SR.“404 Příloha č. 5 sice stanoví záměr posílit také propojení soustav s Maďarskem, Polskem, Ukrajinou a Rakouskem, avšak nejsou stanoveny konkrétní trasy ani kapacity. Oblastí opatření na sniţování energetické náročnosti se zabývá příloha č. 7, kde najdeme jak opatření typu informační kampaně zaměřené na úspory energií, tak věcný záměr institucionálního zabezpečení, včetně vytvoření koncepce energetické efektivnosti, tak opatření směřující k vyuţívání efektivnějších technologií a výkonových rezerv. V souvislosti s plánem vyššího vyuţití jaderné energie očekává studie EGÚ přechod na vyrovnaný aţ mírně přebytkový charakter.405 Přiblíţení situace týkající se spotřeby energie, vývoje HDP a z nich vycházející energetické náročnosti popisuje příloha 2, kde nalezneme konstatování o přibliţování ke stavu v EU15 a nepříliš překvapivě predikuje, ţe tato zůstane vyšší po celou dobu výhledu (tj. do roku 2030). V neposlední řadě zde nalezneme i záměr podpory energetického výzkumu a vývoje za vyuţití podpory ze Strukturálních fondů (oblastem VaV se věnuje příloha 8). Pro úplnost pak dodejme, ţe Příloha 1 se zabývá plněním cílů předchozí energetické politiky z roku 2000. Zásadní otázku, zejména ve spojení s dostavbou jaderných bloků Mochovce 3 a 4406 a současným zvýšením výkonu stávajících jaderných zařízení o 182 MW do roku 2015407 představuje řešení otázky úloţiště jaderného paliva (v současnosti pouze Mochovce (LILW-SL s kapacitou cca 22 300 m3 (srovnej např. s Dukovany – cca 55 000 m3)).408 Koncepce k tomuto pouze uvádí, ţe bude postupovat v souladu s politikou EU409 (příloha 6, část 5 se sice věnuje otázce nakládání s RAO410, ovšem opět pouze obecně konstatuje důleţitost otázky a nestanovuje ţádné bliţší termíny ani úkoly411). Celkově musíme konstatovat, ţe tato koncepce nepřináší ani dostatečnou analýzu prostředí, odpovídající variantní scénáře vývoje ani významná doporučení týkající se rozvoje energetiky. Pozice státu je nezřetelná, pouze lze odhadovat, ţe nebude klást významné překáţky rozvoji, avšak na druhou stranu nelze očekávat ani jakoukoliv snahu o zlepšení stávající situace (např. nejsou vůbec zmíněny otázky vývoje administrativního aspektu realizace investic). V zásadě jde o obecný dokument spoléhající se na moţná dobře míněné fráze a konstatování, avšak bez většího významu nebo přínosnosti. Stěţí si lze představit, ţe by absence tohoto dokumentu způsobila jakékoliv obtíţe, tak jako jeho existence nejspíše nepřinese ţádné přínosy.
2.5 Tabulka SWOT české energetiky Tabulka 2-3: SWOT analýza Silné stránky
Domácí surovinové zdroje (zejm. hnědé uhlí a uran) Dostatečné propojení PS sever-jih a východzápad412 Exportní pozice v oblasti elektřiny Funkční energetická burza „Liberalizovaný“ trh s elektřinou Poměrně dobrá pozice jaderné energetiky Relativně nízká míra energetické závislosti
404
Slabé stránky Časová a finanční náročnost úředních a posuzovacích postupů při výstavbě nových energetických zdrojů i energetických liniových prvků, která sniţuje investiční motivace413 Nesystémové hodnocení potenciálu úspor „Nesystémové hodnocení reálných moţností a významu obnovitelných zdrojů energie“414 Politický zájem „řídit“ a politická volatilita, sniţující důvěryhodnost a dlouhodobou
OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 23 405 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 35 406 Energetická politika SR, s. 11 407 Energetická politika SR : Príloha č. 6, s. 2 408 NEA. NUCLEAR ENERGY OUTLOOK 2008, s. 245 409 „Slovenská republika pri riešení týchto otázok bude postupovať v súlade s politikou EÚ zohľadňujúcou maximálnu bezpečnosť a spoľahlivosť vyuţívania jadrovej energie vo všetkých fázach ţivotného cyklu JEZ.“ Energetická politika SR, s. 8 410 „Vypracovanie a dodrţiavanie vecného a časového postupu riešenia nakladania s vyhoreným jadrovým palivom a postup riešenia likvidácie jadrovoenergetických zariadení“ 411 Jediné „konkrétnější“ záměry v ní však tvoří: „vynaloţenie dostatočných investícií aj na likvidáciu jadrových zariadení a na uloţenie produkovaného vyhoreného jadrového paliva a to tak, aby nedošlo k nepriaznivým dopadom na ţivotné prostredie“ a „kapacity regulačného orgánu majú byť dostatočné pre vytvorenie uceleného regulačného rámca pre bezpečné vyuţívanie jadrovej energie“ Energetická politika SR : Príloha č. 6, s. 4-5 412 Zpráva NEK, s. 49 413 „Dlouhé, netransparentní a komplikované schvalovací procedury omezují výstavbu nových energetických zařízení bez ohledu na jakém PEZ jsou zaloţeny.“ Zpráva NEK, s. 234 414 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 197
66
Příležitosti Energetické vyuţití odpadů418 Importní charakter okolních zemí KVET v teplárnách můţe poskytnout potřebný regulační výkon v ES419 Potenciál úspor energie v sektoru budov pro bydlení a veřejnou správu420 Propojování regionálních trhů (směřování k jednotnému trhu) Racionalizace přístupu k diskusi o „boji“ proti změnám klimatu Rostoucí poptávka po elektřině (a energiích obecně), razantní nárůst importních potřeb SRN v případě, ţe nedojde k revizi tzv. Atomausstieg Rozvoj inteligentních sítí Rozvoj jaderné energetiky (pro reţim základního zatíţení), včetně moţnosti obohacování paliva na našem území, s vyuţitím stávajících zkušeností s provozem JE Rozvoj přečerpávacích vodních elektráren jako energetických zásobníků (pro reţim špičkového zatíţení)421 Vyuţití elektřiny v dopravě prostřednictvím alternativních paliv
415
platnost strategických dokumentů jako je SEK Převládající názor o „potřebě“ politického rozhodování a intervencionismu Regulatorní komplex EU415 zatěţující všechny spotřebitele i podnikatele Relativně nízký podíl zdrojů pro sekundární regulaci (PS)416 Relativně vyšší energetická náročnost Výlučnost licencí417 na přenos elektřiny a přepravu plynu Vysoký podíl centrálního zásobování teplem (podrobeného značné regulaci a s ní spojenými obtíţemi) Závislost na dovozu zemního plynu (z toho cca 75 % z Ruska) a ropy (z toho cca 66 % z Ruska) Hrozby Arbitrární politická rozhodnutí z pozice většinového vlastníka ČEZ (byrokratický management) Dodatečný, zbytečný růst cen energií daný efekty intervencionismu422 a z něj plynoucí pokračující sniţování konkurenceschopnosti Intervencionismus (jak domácí, tak na úrovni EU nebo IEA423) Nedocenění významu přenosových soustav v oblasti energetické bezpečnosti a jejich nestabilita, nejen v důsledku podpory zdrojů s náhodnou výrobou Nedosaţitelnost energetické soběstačnosti EU – rizika zabezpečení dodávek energií424 Nedostatek odborníků v oblasti energetiky Nesoulad s principy udrţitelnosti při nesystémovém vyuţití OZE (riziko sníţení kvality půdy energetickými plodinami425, energetická náročnost fotovoltaických elektráren, horší emisní pozice biopaliv) Nízký rozvoj sítí přenosových soustav – problémy s investicemi dané regulací (pouze provozovatel můţe provádět investice) Odstranění lokalit pro hlubinné úloţiště rad. odpadů z Politiky územního rozvoje –
Např. univerzální sluţba, EU ETS, „ekologické“ daně, vynucená podpora OZE Dle Zprávy NEK (s. 226) není disponibilní výkon pro sekundární regulaci v ČR vyšší neţ 700 MW 417 Licence se udělují na dobu nejméně 25 let, viz § 4 Energetického zákona 418 V ČR jsou provozovány 3 spalovny komunálních odpadů, elektrická energie se vyrábí jen ve dvou z nich 419 Z tohoto ohledu shledáváme pozitivním záměr Aktualizace SEK „podporovat vyuţití zejména větších tepláren pro dodávku regulačních sluţeb pro přenosovou soustavu“ (Aktualizace SEK, s. 32) 420 Zpráva NEK (s. 213) jej odhaduje na 9190 GWh (tj. 46,3 % celkového objemu dosaţitelných úspor v ČR dle odhadu NEK), dodejme, ţe je však potřeba zohlednit nákladovou efektivnost výsledku (dosaţených úspor) – coţ je v případě státní intervence prakticky nemoţné (niţší efektivita vynaloţení daňových příjmů ve srovnání s trţní efektivitou těchto prostředků v případě, ţe by nebyly jednotlivcům státem odňaty) 421 V současnosti je v ČR v přečerpávacích vodních elektrárnách instalovaný výkon cca 1145 MW (Štěchovice 45 MW, Dalešice 450 MW, Dlouhé Stráně 650 MW), a v akumulačních a průtočných vodních elektrárnách cca 1051 MW 422 Ceny EUA, energetické a „ekologické“ daně, povinný příspěvek na OZE a biopaliva aj. 423 Např. IEA. Energy Use in the New Millennium: Trends in IEA Countries, s. 136 (pro ilustraci, jedním z „doporučení“ pro vlády je i postupné vyřazení (phase-out) „klasických“ ţárovek, nedávno uvedené v EU v ţivot Nařízením Komise (ES) č. 244/2009) 424 Dodejme však připomínku, týkající se zájmu EK toto změnit – Mayer uvádí, ţe Komise uplatňováním „rozšiřování jako zahraniční politiky“ pouţívá zranitelnosti (dovozní závislosti) zemí střední a východní Evropy jako hlavního bodu pro zdůvodnění svého aktivismu. MAYER, Sebastian. Path dependence and Commission activism in the evolution of the European Union's external energy policy. In Journal of International Relations and Development 425 CVRČEK , Miroslav. Katastrofy nám nehrozí. Reflex. Dostupný z: 416
67
Vyuţití KVET v jaderných elektrárnách Vznik nových přepravních tras (Jiţní koridor zemního plynu, Nordstream, LNG terminály) Zlepšení podmínek pro spolupráci ve vědě a výzkumu v energetice
nejasná pozice ohledně časového harmonogramu výstavby „Podcenění moţností vyuţívání tuzemských zásob uhlí a uranu“426 „Podcenění očekávaného vývoje poptávky po elektřině z titulu nadhodnocení očekávaného potenciálu úspor energie“427 „Podcenění významu jaderné energetiky pro evropskou energetickou bezpečnost“428 Poškození ţivotního prostředí (zejm. vodních zdrojů) intenzivním zemědělstvím při pěstování energetických plodin na rozsáhlých územích Propojenost s potenciálně nestabilními PS, vznik kaskádovitých poruch429 Přesun energetiky do oblastí sdílené pravomoci (Lisabonskou smlouvou) Růst cen energií daný objektivními faktory430 Růst energetické závislosti růstem dovozu ropy a zemního plynu431 Růst podílu OZE v kombinaci s jejich přednostním přístupem, ohroţujících svým charakterem stabilitu PS Značná část českého teplárenství závislá na hnědém uhlí – nejasná pozice domácí těţby (územně-ekologické limity)
Povšimněme si neblahé skutečnosti. Jedny z nejvíce dominantních vlivů v energetice nejen v ČR nejsou změny trţní situace, nejsou jimi ani změny technologií nebo změny chování ve společnosti. Jsou jimi vládní intervence. Zejména na úrovni EU nalezneme v posledních letech dominantní nárůst jejího vlivu a vůle vstupovat do trţních procesů, byť často s moţná dobrými úmysly. Jistě je pro vládu snadné konstatovat neuspokojivý stav v nějaké oblasti, jak ostatně připomíná Mises, „v ţádné oblasti lidských přání nemůţe být dosaţeno úplného uspokojení takovým způsobem, ţe by ţádné další zlepšení jiţ nebylo moţné,“432 – je však stejně nezbytné sledovat efekty ve všech ostatních oblastech, které neodvratně s vládním zásahem vyvstanou, a právě v absenci tohoto prvku je kámen úrazu intervencionistických politik. „Kaţdá změna, která se objeví v některém z elementů hospodářství, ovlivňuje všechny ostatní elementy. Člověk nikdy neodhalí, jaké účinky určitá politika nebo určitá změna přináší, jestliţe zkoumání zůstane omezeno na jeden speciální výřez z celého systému. Právě tuto vzájemnou závislost nechce vláda vidět, kdyţ se vměšuje do ekonomických vztahů. Vláda předstírá, ţe je obdařena mystickou mocí rozdávat z bezedného koše hojnosti. Prý je nejen vševědoucí, ale také všemocná. Umí prý kouzelnou hůlkou vytvořit štěstí a nadbytek. Pravda je, ţe vláda nemůže dát nikomu nic, co by někomu jinému nevzala. Ţádná subvence není nikdy placena vládou z jejích vlastních prostředků. Stát poskytuje subvence vţdy na úkor daňových poplatníků.“433 Často jdou intervencionisté dokonce tak daleko, ţe předkládají „analýzy“xxx k ospravedlnění svých zásahů, ve kterých „přesně“ vyčíslují jakých ohromných uţitků pro společnost vlastně daný projekt přinese a je proto nezbytné, aby svým zásahem tyto společenské přínosy vyrobili a zajistili – v zásadě jde však pouze o jediné – vymezit si dostatečně úzký segment, na který chceme nahlíţet, a poté přínosy pro konkrétní skupinu, odvětví nebo region lţivě prohlásit za přínosy pro společnost (ačkoliv ve skutečnosti jde samozřejmě pouze o realokaci ve prospěch vybraných příjemců – a ve svém důsledku, odepřením moţnosti naplnit své preference jedincům, kterým jsou takto odňaty prostředky, o společenskou újmu). Je tragédií, ţe takováto zdůvodnění stále nacházejí sluchu více neţ 150 let (!) poté, co jejich mylnou podstatu objasnil Bastiat (nejen) ve svém slavném příkladu o rozbitém oknu.434 426
OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 197 427 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 197 428 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 197 429 Např. vysoký růst počtu větrných elektráren v Německu v souvislosti s prioritní dodávkou můţe vést k nestabilitě aţ rozpadu přenosové soustavy – neopomeňme ţe PS jsou v rámci UCTE propojeny 430 Např. očekávaný prudký (globální) růst poptávky po energiích 431 Srovnej např. s plány strany Zelených nahrazovat jaderné elektrárny elektrárnami na zemní plyn 432 MISES, Ludwig von. Byrokracie, s. 93 433 MISES, Ludwig von. Byrokracie, s. 114-115 434 Viz BASTIAT, Frédéric. CO JE VIDĚT A CO NENÍ VIDĚT. Dostupný z: , s. 100
68
Tak jako v kaţdém jiném prvku hospodářství, potaţmo lidského snaţení, přirozeně i v energetice existuje mnoho tzv. slabých míst, problémových oblastí či rizik. Přes mnoţství takových problémů (nejen) v energetice je však nelze uspokojivě jednou provţdy vyřešit rozhodnutím ţádné vlády, komise nebo výboru. Trţní prostředí není statickým elementem, není strnule nehybným obrazem, ve kterém malíř-intervencionista můţe rázným tahem štětce zahladit všechny problémy a je pouhou iluzí, ţe by trh takovým prostředím ideálně měl být. Česká energetika je ve svém základu relativně zdravým prvkem, stavícím na historické tradici i progresivních technologiích. Prvky, které Aktualizace SEK označuje jako principy energetické politiky, SEK z roku 2004 jako priority, popř. EPE jako úkoly, jsou obvykle chápány opačným způsobem neţ by měly být. Není moţné tyto prvky „nařídit“, a sledovat zda jsou intervence dostatečně „efektivní“ v plnění našich představ či nikoliv (a případně ještě uţívat oblíbený argument – pokud není zvoleného cíle dosaţeno, je to zejména proto, ţe intervence nebyla dostatečně rozsáhlá). Dosaţení těchto prvků je vţdy pouze projevem umoţnění působení efektů volného trhu, tj. důsledky činnosti jednotlivých podnikatelů (ve smyslu praxeologie), kteří svou činností hledají způsoby jak nejlépe slouţit zájmům spotřebitelů. Nelze přijmout domněnku, ţe těchto ţádoucích efektů dosáhneme prostřednictvím úředního rozhodnutí. Vytčenou vizi, tj. ţe jejich působením se bude zvyšovat blahobyt spotřebitelů můţeme mít za „správnou“, vytčené prostředky (intervencionismus), které zpravidla vedou směrem přesně opačným, nikoliv. V poslední době jiţ lze pozorovat neblahé dopady snah „plánovačů“ působit namísto trhu a vyuţívat své moci k tomu, aby ji jednak rozšířili, avšak především uplatnili takovým způsobem, který je v rozporu s koncepty liberalismu. Energetika je svým charakterem sektorem nesmírně významně ovlivňujícím ekonomiku. Je proto dvojnásob nebezpečné připouštět intervencionistické zásahy právě zde, neboť prostřednictvím působení energetiky na takřka veškeré aspekty lidského ţivota se negativní účinky těchto politik promítnou do dopadů na veškeré spotřebitele nejen prostřednictvím přímého sníţení jejich blahobytu, ale i nepřímo, omezováním a zneschopňováním klíčového prvku kvality lidského ţivota. Přijetím Lisabonské smlouvy se pozice členského státu v oblasti energetiky stala ještě více vystavenou působení centralistického arbitrárního plánování EU a moţnosti svobodně rozhodovat, či spíše svobodně ponechat rozhodování na trhu, se ještě sníţily. Neznamená to však, ţe se s daným stavem máme smířit, nebo s ním být dokonce spokojeni. Bylo by neodpovědné, a v duchu pokřivených tvrzení plánovačů, snaţit se tvrdit, ţe např. odmítnutím intervencionismu, zavedením FME nebo odstraněním státem vnucených překáţek vstupu na trh a regulací zmizí ze dne na den všechny problémy a vstoupíme tak do věčné nirvány. Je však neoddiskutovatelným faktem, ţe jediným známým způsobem efektivní alokace (všech) vzácných zdrojů, je právě nenarušené trţní prostředí v duchu liberalismu, neboli, jak výstiţně shrnul tento koncept jedním slovem Mises, „vlastnictví“435.
2.6 Shrnutí V této kapitole jsme nejprve uvedli krátký náhled na vývoj energetické politiky v ČR. Představili jsme některé prvky energetické politiky hodné pozornosti a především jsme se věnovali Aktualizaci SEK. Naznačili jsme hlavní změny, které tato Aktualizace přináší, zvláštní pozornost jsme pak věnovali uplatňování tzv. evropských cílů. Zmínili jsme vybrané prvky, týkající se priorit energetické koncepce a poukázali jsme na některé sporné body. Další část představovala analýza vybraných oblastí energetiky, tj. těch částí, které jsou často předkládány jako důvody rozhodnutí a intervencí, často nejen na úrovni ČR, ale i v oblasti nadnárodního určování stavu dalšího vývoje prostředky orgánů EU. Poukázali jsme na skutečnosti, týkající se energetické náročnosti české ekonomiky a problémy spojené se snahou tyto faktory jednoduše interpretovat jako negativní stav, s nutností změn prostředky státní intervence. Věnovali jsme se energetické závislosti ČR a poukázali jsme na fakt, ţe „ekologické“ politiky, stavící se např. proti vyuţití jaderné energie nejenţe nemusí přinášet environmentální prospěch, ale mohou být v rozporu se záměry energetické bezpečnosti. Poukázali jsme na významný faktor nezbytnosti rozhodnout o vyuţití domácích zdrojů hnědého uhlí. S ohledem na souběh poptávky domácí elektroenergetiky i teplárenství po hnědém uhlí lze v této oblasti spatřovat významnou politickou otázku nové energetické politiky. Dále jsme předloţili náhled na charakter jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, představili jsme problém nároků produkce v těchto zdrojích a představili jsme hlavní problémy OZE a jejich podpory. Krátce jsme přiblíţili situaci týkající se energetické politiky Slovenska a pokusili se zhodnotit její přínosnost. Závěrečným prvkem této kapitoly je pokus o zhodnocení české energetiky v tabulce SWOT a krátké zamyšlení nad problémem intervencionismu v této oblasti. 435
MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 28
69
3 ZHODNOCENÍ SPECIFICKÉHO POSTAVENÍ SKUPINY ČEZ ČEZ byl zaloţen v roce 1992 Fondem národního majetku ČR, do dnešního dne zůstává rozhodující podíl vlastnictví v rukou ČR. Předmětem činnosti ČEZ je výroba a prodej elektřiny a podpora elektrizační soustavy. Rovněţ se zabývá výrobou, rozvodem a prodejem tepla.436 „V roce 2003 vznikla spojením ČEZ, a. s., s distribučními společnostmi (Severočeská energetika, Severomoravská energetika, Středočeská energetická, Východočeská energetika a Západočeská energetika) Skupina ČEZ437, která se tak stala nejvýznamnějším energetickým uskupením regionu střední a východní Evropy. Skupina ČEZ patří do evropské desítky největších energetických koncernů438 a je nejsilnějším subjektem na domácím trhu s elektřinou. V České republice je Skupina ČEZ největším výrobcem elektřiny a tepla, na většině území provozovatelem distribuční soustavy a nejsilnějším subjektem na velkoobchodním i maloobchodním trhu s elektřinou. Většina výrobních kapacit je soustředěna v mateřské společnosti ČEZ, a. s.“439 Počet zaměstnanců ve Skupině ČEZ činil ke konci roku 2008 27 232. ČEZ zaujímá v české energetice specifickou pozici. Je majoritním výrobcem elektřiny (cca 73 % celkové produkce v roce 2008), jediným provozovatelem jaderných i přečerpávacích elektráren, lídrem ţebříčku nejziskovějších firem ČR440 a patrně i nejziskovější energetickou společností na světě.441 Elektřina je energií vysoké kvality a právě z tohoto popudu bude vývoj elektroenergetiky jedním z nejvýznamnějších prvků. Jak připomíná Pasternak, „existuje významná spojitost mezi spotřebou elektřiny a indexem lidského rozvoje jakoţto kvantitativního měřítka lidského blahobytu.“442 Lze tak očekávat, ţe s rozvojem úrovně a kvality ţivota bude spojen i růst spotřeby elektřiny443 (viz např. Graf 3.3-9), ať jiţ přímo, tak i prostřednictvím spotřeby statků a sluţeb, neoddělitelnou součástí jejichţ produkce bude z velké části právě elektřina.
3.1 Přirozený monopol Neboť odvětví energetiky jsou často označovány jako činnosti s omezenou mírou konkurence, nezřídka i jako činnosti přirozených monopolů (odůvodňující státní zásahy jako jsou např. poţadavky na unbundling či cenové regulace), zmíníme se zde krátce o fenoménu tzv. přirozeného monopolu. S nástupem prudkého rozvoje kapitálově intenzivních společností, jakými byly společnosti provozující veřejná osvětlení, telefonní společnosti nebo výrobci a distributoři energií, se objevil názor, ţe se jedná o sluţby, jejichţ poskytování slouţí zájmu veřejnosti a ţe jejich poskytování je věcí natolik důleţitou a nezbytnou, ţe není moţné ponechat je pouze trţním silám (tento myšlenkový koncept v určitých podobách přetrvává i dnes, viz například článek 86 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství hovořící o „podnicích pověřených poskytováním sluţeb obecného hospodářského zájmuxxxi“ nebo ve formě definování tzv. univerzální sluţbyxxxii). Připomeňme, ţe Rothbard povaţuje uţ samotný pojem „veřejná sluţba“ (public utility) za absurdní, neboť kaţdý statek je pro „veřejnost“ uţitečný a téměř kaţdý statek (pokud jako jednotku vezmeme dostatečnou část jeho nabídky) můţe být povaţován za „nutný“. „Jakékoliv označení několika málo odvětví jako „veřejných sluţeb“ je naprosto svévolné a neoprávněné.“444 Dodejme, ţe pokud veřejné zásahy opodstatňujeme zvyšováním veřejného uţitku, je na místě připomenout, ţe „nelze kvantifikovat preferenci a před b – a pokud nemá smysl tvrzení, ţe jednotlivec dokáţe „měřit svůj vlastní uţitek“, pak ještě méně smysluplné je pokoušet se poměřovat uţitky mezi lidmi ve společnosti. Přesto se ekonomové, kteří naoko souhlasí s ideou, ţe uţitek nemůţe být poměřován mezi jednotlivci, odvaţují srovnávat a sčítat společenské přínosy a společenské náklady.“445 Je tudíţ na zváţení, zda takové odůvodnění zásahu, totiţ, ţe intervencí lze zvýšit celkový uţitek ve společnosti, neboli „veřejné blaho“ v sobě nese dostatek důvěryhodnosti. 436
Skupina ČEZ. Profil společnosti. Dostupný z: Přehled subjektů ve Skupině: http://www.cez.cz/cs/o-spolecnosti/skupina-cez/o-skupine-cez/prehled-spolecnosti-a-konsolidacnicelek.html 438 Přibliţné sestupné pořadí 10 největších evropských energetických společností, dle trţní kapitalizace, tvoří: EDF, GDF Suez, E.ON, Iberdrola, RWE, Enel, Skupina ČEZ, Fortum, Verbund, EdP ČEZ. CEZ GROUP STRATEGY. Dostupný z: 439 Skupina ČEZ. Profil společnosti. Dostupný z: 440 URBÁNEK, Vladimír. Kurzy.cz. ČEKIA: TOP 100 EVA v ČR, nejvíce vydělává vlastníkům ČEZ, skokanem je OKD. Dostupný z: URBÁNEK, Vladimír. Kurzy.cz. ČEZ zvýšil loni čistý zisk na rekordních 51,9 mld.Kč. Dostupný z: < http://zpravy.kurzy.cz/> 441 ČTK. BCG: ČEZ je pro akcionáře nejziskovější energetickou firmou. Finanční noviny. Dostupný z: 442 PASTERNAK, Alan D. Global Energy Futures and Human Development : A Framework for Analysis. Lawrence Livermore National Laboratory Report. Dostupný z: , s. 16 443 BURKET, Daneš. TZB-INFO. Energetický mix budoucnosti. Dostupný z: Rovněţ viz např. IEA. World Energy Outlook 2009, s. 79, očekávané míry růstu spotřeby dle regionů pak tamtéţ, s. 96 444 ROTHBARD, Murray N. Power and Market, s. 93 445 ROTHBARD, Murray N.. The Essential von Mises, s. 19 437
70
Často se pro obhajobu tvrzení nezbytnosti státní intervence a regulace objevuje argument přirozeného monopolu v některých odvětvích, tj. takové situace, ţe v odvětví je produkce více firmami nákladnější neţ produkce monopolem (subaditivita nákladové funkce446) nebo jako odvětví ke kterému nejsou vstupující „přirozeně“ přitahováni a nejsou schopni přeţití i za absence „predátorských“ opatření monopolisty (udrţitelnost monopolu).447 Jak ale uvádí Friedman, ve skutečnosti monopoly často, ne-li vţdy, vznikají z přispění vlády nebo koluzivní dohodou mezi jednotlivci448 a Friedman sám povaţuje soukromý monopol za „nejmenší zlo“, neboť v překotně se měnící společnosti se podmínky pro vytvoření technického monopolu často mění a předpokládá, ţe jak veřejná regulace monopolu, tak veřejný monopol budou méně citlivé na tyto změny a hůře odstranitelné neţ soukromý monopol.449 DiLorenzo povaţuje pojem „přirozený“ monopol za nevhodný a předkládá výklad dokumentující vznik takovýchto monopolů jako licenčních monopolů, nikoliv postup „opačný“ – „je mýtem, ţe teorie přirozeného monopolu byla nejprve vymyšlena ekonomy a poté pouţita zákonodárci k „ospravedlnění“ licenčních monopolů. Pravdou je, ţe monopoly byly stvořeny desítky let před tím, neţ byla tato teorie formalizována intervencionisticky smýšlejícími ekonomy, kteří ji pouţili jako ex post zdůvodnění pro vládní zásahy. V době, kdy byly udělovány vládní licenční monopoly, většina ekonomů chápala, ţe rozsáhlé, kapitálově intenzivní výroby nevedly k monopolu, ale byly pouze naprosto ţádoucím aspektem konkurenčního procesu. Slovo „proces" je zde důleţité. Pokud na konkurenci nahlíţíme jako na dynamický, konkurující proces podnikání, potom fakt, ţe jedinému producentovi se podaří mít nejniţší náklady (DiLorenzo uvádí pojem přirozený monopol jako situací, kdy jeden výrobce je schopen vyrábět v dlouhém období s niţšími celkovými průměrnými náklady a tyto s růstem výstupu klesají) v jednom daném časovém bodě je malého či ţádného významu. Přetrvávající konkurenční síly – včetně potenciální konkurence – učiní monopol na volném trhu nemoţným. Teorie přirozeného monopolu je také nehistorická. Neexistuje ţádný důkaz o tom, ţe příběh „přirozeného monopolu“ se kdy udál - tj. ţe jediný producent dosáhl v dlouhém období niţších průměrných celkových nákladů neţ kdokoliv jiný v daném odvětví a tak ustanovil trvalý monopol.“450 V souvislosti s pojmem přirozeného monopolu je také typicky zmiňován problém multiplikace distribučních sítí (výstavba redundantních rozvodů energie, vody atp.) avšak jak uvádí Demsetz, tento problém lze spíše přičíst neschopnosti obcí stanovit odpovídající cenu těmto vzácným statkům (tj. jde o absenci přiřazení vlastnických práv a jejich efektivní vymáhání). „Právo pouţít veřejnou komunikaci je právem uţívat vzácný statek. Absence ceny za pouţití těchto zdrojů, ceny dosti vysoké, aby odráţela náklady příleţitosti takových moţností jako zajištění nepřerušení dopravy nebo nezkaţení výhledu, povedou k naduţívání statku. Nastavení vhodného poplatku za pouţití těchto statků by sníţilo mnoţství redundance na optimální úroveň.“451 Dokonce je na zváţení samotný předpoklad škodlivosti („mrhání zdroji“) těchto redundancí, neboť jiţ ze samotné podstaty konkurenčního jednání plyne, ţe pouze sami spotřebitelé svými preferencemi mohou rozhodnout o tom, zda jejich tvorba je v dané situaci efektivní či nikoliv (srovnejme např. s „redundantním“ pokrytím území signálem mobilních operátorů). „Jestliţe vyjdeme z (neoklasického) předpokladu, ţe dokonalá alokační efektivnost závisí na dosaţení podmínek nutných pro dokonalou konkurenci, pak se kaţdé odchýlení od těchto podmínek jeví jako hrozba nejen pro spotřebitele, kteří budou vystaveni "vyšším" monopolním cenám, ale také pro schopnost celého trţního systému dosáhnout alokační efektivnosti ... Zastánci trţní ekonomiky, kteří jsou zaslepeni přístupem ekonomie hlavního proudu, spatřují mohutnou protimonopolní legislativu a její vynucování jako nutně potřebné prostředky k obraně kapitalistického systému proti kritice jeho jinak nekonkurenční povahy.“452 Naproti tomu dynamický koncept podnikatelského objevování stanoví pro fungování konkurence pouze jedinou podmínku, totiţ volný vstup podnikatelů na trh (tj. neexistenci privilegií). „Do té doby, dokud ţádnému podnikateli není bráněno, aby prováděl jakékoli podnikatelské aktivity, pro které se rozhodne, a měl z nich prospěch, nese s sebou kaţdá činnost v ekonomice hrozbu konkurence a sama představuje konkurenci pro druhé.“453 „Výrobce, který se těší privilegiu ochrany před vstupem ostatních potencionálních podnikatelů, se nachází v pozici monopolu. Výrobce, který není chráněn před vstupem potenciálních konkurentů, nepředstavuje monopol v ţádném relevantním smyslu. Je sice pravda, ţe je-li na trhu jediný výrobce, čelí klesající poptávkové křivce, protoţe poptávka po jeho zboţí je v daný okamţik poptávkou celého trhu, která je klesající. Je tedy jistě pravděpodobné, ţe takový výrobce bude moci kontrolovat cenu. Tato "síla" určovat si cenu ovšem neohroţuje proces konkurence, protoţe jí můţe být vyuţito pouze s plným vědomím, ţe rostoucí cena můţe ve skutečnosti pouze vyzvat nové výrobce, aby přišli na „jeho" trh konkurovat.“454 446
Např. Baumol stanovuje jako nutnou a postačující podmínku identifikace přirozeného monopolu striktní a globální subaditivitu nákladů: C(y1+...+ym)
71
3.2 Trh s elektřinou Český trh s elektřinou lze povaţovat za plně otevřenýxxxiii („Otevření trhu s elektřinou pro zákazníky v praxi znamená, ţe z původně „chráněného zákazníka", jehoţ výsledná cena dodávky včetně ceny silové elektřiny byla kaţdoročně stanovována Energetickým regulačním úřadem, se konečný zákazník stává tzv. „oprávněným zákazníkem" s právem volby svého dodavatele silové elektřiny. V případě oprávněného zákazníka je regulována jen část výsledné ceny.“455), regulovány jsou činnosti „přirozeně monopolního charakteru“, tj. zejména „činnosti spojené s dopravou elektřiny od výrobce prostřednictvím přenosové a distribuční soustavy ke konečnému zákazníkovi a dále se zajištěním stability elektroenergetického systému z technického i obchodního hlediska“.456 Tuto regulaci vykonává Energetický regulační úřad. Neregulovány jsou činnosti, které „umoţňují konkurenci“ (jako je výroba, dovoz a obchod s elektřinou). Významným prvkem v budoucnu bude implementace směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Jak jiţ bylo naznačeno dříve, hlavní prvky této směrnice tvoří (vlastnický) unbundling, úpravu pro oblasti národních regulátorů a spolupráci s ACER a zavedení práv spotřebitele (viz příloha 1 Směrnice 2009/72/ES).
3.2.1
Energetická burza
Obchod s elektřinou probíhá v ČR prostřednictvím burzy Power Exchange Central Europe, a.s. (PXE), dříve Energetická burza Praha, zaloţené 5. března 2007. Je první energetickou burzou ve střední a východní Evropě457 (avšak je významně ovlivňována vývojem na dominantní evropské energetické burze v Lipsku). Obdobně jako u jiných burz podobného charakteru se zde obchoduje jak se spotovými obchody, tak s futures. Majorita obchodů je však finančního charakteru – pouze pokud vyprší stanovená doba obchodu, dochází k naplňování povinnosti dodávky či odběru elektřiny. Výhodou burzovního obchodování je zejména zajištění cenové transparentnosti prostřednictvím kotace na základě nabídky a poptávky – cena (kotace) je přístupná všem účastníkům trhu v kterémkoliv okamţiku, coţ usnadňuje cenovou predikci prostřednictvím obchodů s futures (včetně moţnosti řízení rizik) a zvýšení likvidity trhu kontinuálním obchodováním. Jak však ukázal např. rok 2008, stále je zde riziko vzniku spekulativních bublin, obdobně jako u komoditních (a jiných) burz. Přesto však je tento systém vhodnější neţ cenová regulace, neboť v případě obdobných poptávkových výkyvů bez moţnosti flexibilní adaptace cen by naopak docházelo k nedostatku energie a výpadkům. Cenová regulace nedokáţe správně tvořit cenu, a její chybné nastavení buď způsobí nedostatek investic (příliš nízká cena), nebo naopak poškozování spotřebitelů (příliš vysoká cena). Jak uvádí de Roover ve své citaci Azpilcuety458 o cenové regulaci – „je zbytečná v časech hojnosti a škodlivá v časech nedostatku“459. 3.2.1.1 Vývoj cen Zde předloţíme krátký náhled na vývoj cen elektřiny v ČR. Ceny pro domácnosti se vztahují na domácnosti s roční spotřebou mezi 2500 a 5000 kWh, ceny pro průmysl se vztahují na odběratele s roční spotřebou mezi 500 a 2000 MWh. Můţeme vidět, ţe co se týče cen pro domácnosti, ceny v roce 2008 se nacházely spíše v dolní části spektra, a co se týče vývoje v čase, lze spatřovat, ţe ceny pouze doháněly úroveň běţnou v okolních státech (a ve srovnání s okolními státy jsou jedny z niţších). Rozptyl cen elektřiny ve státech EU však ukazuje na stále nízkou propojenost, tedy i otevřenost, trhů (tj. přetrvávající existenci regionálních trhů). Lze očekávat, ţe s růstem vzájemné propojenosti bude docházet k dalšímu sbliţování cen.
Graf 3.2-1: ceny elektřiny v zemích EU (2008)
Zdroj: Eurostat. Electricity prices by type of user 455
ERÚ. Často kladené dotazy : Ceny dodávky elektřiny a související podmínky. Dostupný z: ERÚ. Často kladené dotazy : Ceny dodávky elektřiny a související podmínky. Dostupný z: PXE. Co je PXE. Dostupný z: . 458 Téţ známý jako Navarrus ze Školy Salamanky 459 DE ROOVER, Raymond. The Concept of the Just Price: Theory and Economic Policy. The Journal of Economic History. Dostupný z: , s. 426 456 457
72
Graf 3.2-2: vývoj cen elektřiny pro domácnosti ve vybraných zemích
Graf 3.2-3: ceny elektřiny v zemích EU v PPS (2008)
Zdroj: Eurostat. Electricity prices by type of user Zdroj: GOERTEN, John, GANEA, Daniel Cristian. Electricity prices for second semester 2008 : Data in focus
Co se týče vývoje cen pro průmysl, situace je mírně odlišná. Roli hraje kategorie spotřebitele. Pro průmyslové odběratele střední velikosti (500-2000 MWh) se v ČR ceny příliš neliší od cen pro domácnosti, nacházíme se zde tak na vyšší úrovni neţ například Německo (viz Graf 3.2-4). Pokud však posoudíme situaci pro velké průmyslové odběratele (24 GWh), nacházíme se naopak pod úrovní Německa (Graf 3.2-5). Hlavní příčinou této situace, tj. rozdílů v cenách, je zpravidla tvorba zvláštních smluv pro významné odběratele, resp. projevy individuálních dohod. Graf 3.2-4: vývoj cen elektřiny pro průmyslové odběratele ve vybraných zemích
Graf 3.2-5: vývoj cen elektřiny pro velké průmyslové odběratele ve vybraných zemích
Zdroj: Eurostat. Electricity prices by type of user
Zdroj: Eurostat. Electricity prices for large industrial standard consumers
Vývoj situace na energetické burze dokládají následující grafy, dokumentující vývoj a ceny obchodů pro roční futures. Lze pozorovat jak nárůst objemu obchodů v průběhu sledovaného období, tak i jiţ zmíněný vznik spekulativní bubliny v roce 2008 (je však nutno zmínit, ţe podobná situace nastala i prakticky na všech komoditních trzích, zejména v důsledku dodatečných inflačních tlaků pod líbivou nálepkou „záchranných balíčků“ a „boje s krizí“, ačkoliv i ty představují pouze pomyslný vrcholek ledovce dlouhodobě neodpovědné hospodářské politiky intervencionismu v mnoha státech – vzhledem k tempu, jak dále postupuje inflační politika460 vlád, lze očekávat, ţe vývoj komodit podobný šok zaţije v brzké době znovu). Za zvláštní povšimnutí pak stojí srovnání vývoje na praţské a německé burze, dokumentující určující roli EEX při cenové tvorbě (s dalším nárůstem přeshraničních výměn pak bude konvergence narůstat). 460
Dokladem toho můţe být například vývoj ceny zlata, zaţívající překotný růst. V dohledné době lze obdobnou situaci očekávat i u ostatních cenných kovů, zejména pak platiny
73
Graf 3.2-6: objem a kurz obchodů na PXE (2007)
Graf 3.2-7: objem a kurz obchodů na PXE (2008)
Převzato z: Energetická burza Praha. Ročenka 2007
Převzato z: Energetická burza Praha. Ročenka 2008
Graf 3.2-8: vývoj cen na české, německé a francouzské energetické burze (roční futures, baseload, 20072009)
Převzato z: MPO. Čtvrtletní analýza vývoje ekonomiky ČR a odvětví v působnosti MPO - 2. čtvrtletí 2009
3.2.2
Přenosová soustava
Provozovatelem přenosové soustavy je v ČR ČEPS, a.s., který je drţitelem výlučné licence na přenos elektřiny.461 Jiţ zde můţeme spatřovat rozporný stav s nutnou podmínkou konkurence (tj. volného vstupu do odvětví) – tento opět vychází z představy „škodlivých“ duplicit infrastruktury v případě konkurenčního stavu v podmínkách „přirozeného monopolu“ (která je rovněţ odůvodněním regulace části ceny dodávky elektřiny). Přirozeně, existence jediného subjektu provozujícího PS v sobě nese jistá pozitiva a nelze vyloučit, ţe i v případě absence udělování výlučné licence by se na trhu (alespoň po jistou dobu) prosadil jeden subjekt. Není-li však umoţněn volný vstup do odvětví, nikdy nemůţeme přesvědčivě tvrdit, ţe tento stav je efektivním (nebo dokonce trvale efektivním) a z hlediska spotřebitelů nejlepším moţným. Je tudíţ věcí hodnou zřetele, ţe přestoţe jsou v energetice často zmiňovány škodlivé účinky působení jediného subjektu na trhu a nutnost vládní „ochrany“ před tímto „zlem“, v případě PS je tento stav státem přímo zaručen. Povinností provozovatele přenosové soustavy je pak kromě samotného přenosu elektřiny také rozvoj a údrţba přenosové soustavy a poskytování sluţeb k zabezpečení provozu elektrizační soustavy. Jiţ dnes je ČEPS vlastnicky oddělena od ostatních subjektů na soutěţním trhu, tj. podmínky uloţené liberalizačním balíčkem splňuje. 461
§ 4, odst. 3, Energetického zákona, pro úplnost dodejme, ţe obdobná výlučná licence je poskytována i pro přepravu plynu
74
Na napětí 110 kV a menším zajišťují distribuci tři provozovatelé distribučních soustav s alespoň 90 tisíci odběrateli462 (ČEZ Distribuce, a.s. a E.ON Distribuce, a.s., PREdistribuce, a.s.) a 277 regionálních provozovatelů distribučních soustav.463 U všech elektroenergetických společností byl proveden právní a manaţerský unbundling. „Vlastnický unbundling je v odvětví elektroenergetiky proveden pouze u přenosové soustavy, která je prostřednictvím níţe uvedených subjektů ve vlastnictví státu. PDS nejsou z hlediska vlastnických poměrů odděleni.“464 Tabulka 3-1: vlastnická struktura přenosové soustavy Název: Podíl (%): ČEPS, a.s. (provozovatel přenosové soustavy) Osinek, a.s. (ve 100% vlastnictví ČR) 51 MFČR 34 MPSV ČR 15 PREdistribuce, a.s. (provozovatel distribuční soustavy) Praţská energetika, a.s. 100 ČEZ Distribuce, a.s. (provozovatel distribuční soustavy) ČEZ, a.s. 99,72 Energetika Vítkovice, a.s. 0,28 E.ON Distribuce, a.s. (provozovatel distribuční soustavy) E.ON Czech HoldingVerwaltungs100 GmbH Převzato z: Národní zpráva České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2007
Jak jiţ bylo zmíněno dříve, evropské PS budou v důsledku intervencionistických politik (např. podpory OZE jak v ČR tak např. v SRN465) i regulatorních a legislativních opatření (v ČR např. rozvoj tras pro vedení 400 KV466) vystaveny stále větším nárokům, týkajícím se vyrovnávání výroby a spotřeby, včetně problému kruhových toků467 nebo rizika kaskádovitě se šířících poruch z propojených soustav UCTE. „Jiţ dnes jsme svědky masivních toků elektrické energie z Německa, které zhoršují bezpečnost provozu okolních operátorů (ČEPS v Česku, PSE-Operator v Polsku, TENNET v Holandsku, atd.). Přetěţování našich linek v situacích, kdy je vysoká výroba elektrické energie v Německu, je natolik váţné, ţe ČEPS musí pro jejich řešení pouţívat nestandardní nástroje operativního řízení ... Navíc dnes neexistuje celoevropský koncept, který by shromaţďoval a alokoval finance na řešení tohoto problému. Veškerá řešení „přetoků“ z Německa, které bude muset ČEPS realizovat, budou proto hrazena výhradně českým zákazníkem.“468 Z hlediska vzniku ACER je sice teoreticky moţné řešit problémy vzniklé přeshraničními dodávkami, z hlediska jeho fungování však panují obavy, ţe ACER bude opět jen víceméně diskusním fórem a poradním orgánem469 (byť jde moţná o „lepší“ stav, neţ pokoušet se problémy regulace vyřešit další regulací). Z ohledu dopadů takovýchto přeshraničních dodávek, resp. jimi zapříčiněných škod a jejich soudního vymáhání, představuje pokus o jejich předcházení problém. Zde by mohl být pro celoevropského „regulátora“ dobrý prostor k fungování (např. prostřednictvím arbitráţe takovýchto sporů), avšak pouze za předpokladu racionalizace přístupu k energetice (např. tzv. obnovitelným zdrojům, potaţmo celému „boji“ proti změnám klimatu). Krom toho vyvstává další problém, týkající se rozšiřování infrastruktury, resp. absence pobídkového faktoru (nesledováním rentability) efektivně investovat v případě stanovené povinnosti přenosu i připojení, (neboť pouze provozovatel PS je legislativně příslušný provádět tyto investice). 462
Odstavec 9) § 25a Energetického zákona: „Oddělení činnosti podle tohoto zákona bylo nutno provést nejpozději do 31. prosince 2006, s výjimkou vertikálně integrovaného podnikatele, který poskytuje služby pro méně než 90 tisíc připojených konečných zákazníků.“ 463 MPO. Národní zpráva České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2007. Dostupný z: , s. 14 464 MPO. Národní zpráva České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2007. Dostupný z: , s. 18 465 „Provozovatelé sítí, ať uţ distribučních soustav či přenosové soustavy, kterou v ČR provozuje společnost ČEPS, jsou totiţ podle současného systému povinni garantovat vyvedení výkonu v nominální hodnotě instalovaného výkonu jiţ od doby ţádosti o vydání souhlasu o rezervaci kapacity. Po připojení zdroje do soustavy je tato kapacita "obsazena" pro připojený zdroj. Účinnost fotovoltaických elektráren se však pohybuje pouze okolo 10-15 %. To znamená, ţe síť s vysokým podílem těchto obnovitelných zdrojů je využívána velice omezeně a volná kapacita nemůže být využita jinými obnovitelnými nebo konvenčními zdroji.“ BELYUŠ, Marián. Kolik jsme ochotni platit za čistou energii?. Dostupný z: 466 Zpráva NEK, s. 48 467 „Schopnost čelit neplánovaným paralelním a kruhovým tokům výkonů ze zahraničí včetně moţných technických prostředků není propracována.“ Zpráva NEK, s. 54 468 EurActiv. Zbyněk Boldiš: Blackout je pouze otázkou času. Dostupný z: 469 EurActiv. Regulátoři mají pochybnosti o evropské energetické agentuře. Dostupný z:
75
„V minulosti v monopolních podmínkách provozovatelé sítí (elektrických, plynových, telekomunikačních) rozšiřovali a modernizovali své sítě podle svých potřeb jak provozních, tak i hospodářských. V současné době, kdy síťový monopol zůstává v podstatě zachován, ale je zde povinnost přenosu elektřiny (plynu), povinnost připojit nové zdroje (zejména obnovitelné) a povinnost zásobovat konečného spotřebitele, vzniká otázka, za jakých podmínek se mohou třetí osoby domáhat připojení a přenosu, pokud přenosová schopnost (kapacita) není postačující“470 (srovnej např. Obrázek 5 s motivací (i moţnostmi) ČEPS tyto zdroje vybudovat, nebo nutnost investovat do posílení kapacit jinde při stávající existenci nevyuţitých kapacit ve vymezených oblastech). Připomeňme, ţe náklady vyvolávající ţádosti Obrázek 5: území vhodné pro umístění nových OZE o připojení jen v ČR mohou představovat řády zdrojů471 v ČR z pohledu PS (2009) desítek miliard, a přestoţe logika podnikání by očekávala zahrnutí nezbytných nákladů tvorby infrastruktury projektu do finančního posouzení právě daného projektu, v případě povinnosti připojení a indukovaných nákladů je více neţ pravděpodobné, ţe v rámci tzv. systémových sluţeb se z velké části budou promítat do nákladů všech spotřebitelů. Zamýšlená budoucí decentralizace zdrojů je tak ve stávajícím systému těţko efektivně proveditelná. Jedním z moţných prvků řešení by bylo ustoupit od centrálního propojení ES (ČEPS) a přístup k (avšak, z důvodu nastíněných dříve vlastnicky integrovaným) individuálním zdrojům včetně sítí. Převzato z: ČEPS. Rozvoj PS
Mohlo by tak sice docházet k duplikaci vedení, tj. dle teorií přirozeného monopolu k plýtvání prostředky, avšak s ohledem na fakt, ţe obdobná duplicita funguje např. u telekomunikací zcela běţně (aniţ by představovala pro spotřebitele zhoršení situace ve srovnání se stavem jediného nabízejícího) vyvrací tuto představu o „neefektivnosti“. Paralelní soustavy by rovněţ mohly zajišťovat funkce ostrovních provozů a případně poskytovat jistou míru ochrany před blackouty, resp. před problémy, které takový výpadek s sebou nese. Na druhou stranu, „nepropojení“ soustav, resp. moţná omezení toků mezi těmito sítěmi, by vyţadovalo zlepšení řízení spotřeby, tj. lepší zajištění souladu mezi spotřebou a výrobou, coţ můţe představovat významný problém. Z hlediska mezinárodního propojení (které je de facto hlavním prostředkem k vizi EPE budování vnitřního trhu) je situace v Evropě stále nepovzbudivá (viz např. Graf 3.2-9) a lze ji povaţovat za hlavní omezení evropského trhu s elektřinou.472 „Přenosová soustava ČR 220 kV a následně 400 kV historicky vznikala postupně s cílem umoţnit distribuci elektrické energie vyrobené ve velkých zdrojích do místa spotřeby – propojení s distribučními soustavami. K tomuto účelu byla dostatečně dimenzována. Po otevření evropského trhu s elektrickou energií výrazně narostlo vyuţití přeshraničních profilů vyvolané nárůstem obchodů s elektřinou a podporou výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Nárůst výměn elektřiny mezi jednotlivými soustavami473 jako výsledek mezinárodního obchodu je nutně provázen nárůstem fyzikálních toků474, které jsou navíc velmi proměnlivé v závislosti, nejen na momentální spotřebě, ale výrazně i na skladbě zdrojů v celém regionu ... Pokud se uváţí minimální nutná spolehlivost provozování PS daná plněním standardního kritéria N-1, blíží se provoz PS stále více svým limitům.“475 Jak naznačujeme výše, např. povinnosti unbundlingu, tzn. ústup od vlastnictví zdrojů i sítí k situaci, kdy se takto de facto vytváří monopol provozovatele PS a navíc tak vznikají problémy spojené s investičními motivacemi, tak mohou být v rozporu s hlavním směřováním EPE, tj. budováním vnitřního trhu jakoţto konkurenčního prostředí. 470
Zpráva NEK, s. 55 Vrstevnice vymezují území vhodné pro instalaci zdrojů o výkonu 150 MW, 300 MW, 450 MW a 600 MW OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 26 473 V ČR je jsou přenosové kapacity přeshraničních vedení alokovány na principu aukce organizované CAO (Central Allocation Office GmbH) v elektronickém obchodním systému e-Trace CAO je společná aukční kancelář provozovatelů ČEPS (ČR), MAVIR (Maďarsko), Transpower stromübertragungs (Německo), 50Hertz Transmission (Německo), PSE-Operator (Polsko), Verbund APG (Rakousko), SEPS (Slovensko) a ELES (Slovinsko) 474 Fyzikální toky navíc mohou v důsledku paralelních a kruhových toků značně převyšovat objem obchodních toků 475 ČEPS. Roční zpráva o řízení úzkých míst v přenosové soustavě ČR (congestion management). Dostupný z: , s. 2 471 472
76
V souvislosti s nedořešením otázek dopadu provozu zdrojů s náhodným charakterem jsou navíc na PS indukovány další náklady dané nutností rozsáhlých systémových sluţeb, tj. zejména primární regulace, na kterých se podílí nikoliv hlavní původci ale výhradně spotřebitelé, navíc na národním trhu. Je potřeba uváţit, zda je přínosné snahou o odstranění „nevhodné“ struktury koncentrace na regionálních trzích regionální trhy, resp. cenové rozdíly mezi nimi, prakticky udrţovat. Navíc lze jen těţko očekávat vnitřní motivaci provozovatelů PS k rozšiřování hraničních profilů za situace, kdy další rozšíření můţe hrát úlohu ve sniţování stability PS. Graf 3.2-9: úzká místa přeshraničního provozu v Evropě (2004, 2005)
Obrázek 6: schéma ročních toků energie zahraniční spolupráce (2008)
Zdroj: EUROPEAN COMMISSION - Competition DG. DG Competition report on energy sector inquiry
Převzato z: ČEPS. Data do kapsy 2008
3.3 Současná pozice ČEZ na trhu s elektřinou Graf 3.3-1: nákup elektřiny regionálními provozovateli distribučních soustav (RPDS)
Graf 3.3-2: počet odběrných míst regionálních provozovatelů DS
Převzato z: ERÚ. Roční zpráva o provozu ES ČR 2008 - ERÚ
Převzato z: ERÚ. Roční zpráva o provozu ES ČR 2008 - ERÚ
„Na českém trhu s elektřinou působí v současné době pouze tři vertikálně integrované společnosti, jejichţ dceřiné firmy drţí licenci jak na distribuci elektřiny (provozovatelé distribučních soustav s více neţ 90 tisíci odběrateli) tak licenci na obchod s elektrickou energií. Jedná se o skupinu ČEZ, skupinu E.ON a skupinu PRE. Většina oprávněných zákazníků si v roce 2007 za svého dodavatele elektřiny volila právě dodavatelské společnosti náleţející do těchto skupin, a to z důvodu relativně malého počtu aktivních nezávislých obchodníků na trhu v České republice a zanedbatelných rozdílů v nabídkových cenách.
77
Podíl těchto tří dodavatelů na trhu s elektřinou je více neţ 95 procent celkové spotřeby konečných zákazníků v ČR, v případě odběratelů na hladině nízkého napětí je jejich podíl dokonce více neţ 99 procent.“476 Skupina ČEZ je v současné době největší středoevropskou elektrárenskou společností (do 6. listopadu 2009, kdy proběhla primární emise akcií polské elektrárenské společnosti Polska Grupa Energetyczna (PGE) byla také jedinou středoevropskou firmou z oboru obchodovanou na burze)477 s působností v ČR, Polsku, Slovensku, Německu, Bulharsku, Rumunsku, Nizozemí, Maďarsku, Srbsku, Turecku, Kosovu a v Bosně a Hercegovině, cílovým trhem je celý region střední a jihovýchodní Evropy. Základní kapitál činí 53 798 975 900 Kč s 537 989 759 ks akcií na majitele v zaknihované podobě ve jmenovité hodnotě 100 Kč. 69,37 % akcií drţí MFČR (+ dalších 0,41 % akcií MPSV), výplata dividend v posledních dvou letech činila 40 a 50 % nominální hodnoty akcie478 (tj. pro ilustraci, dividenda pro ČR činila v posledním roce cca 18,77 mld. Kč). Trţní kapitalizace činila k 15. 3. 2010 přibliţně 481,5 miliard Kč.479
3.3.1
Pozice výrobce elektřiny
3.3.1.1 Tržní podíl „Nejvýznamnějším výrobcem na českém trhu je společnost ČEZ a. s., s téměř 70 procentním podílem instalované kapacity resp. 74 procentním podílem vyrobené elektřiny. Společnost ČEZ, a.s., je také jediným účastníkem trhu, který má více neţ 5 procentní podíl na trhu vztaţený k instalovanému výkonu nebo vyrobenému mnoţství elektřiny. Druhým největším výrobcem je společnost Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. (3,5 procentní podíl na trhu), třetím společnost Dalkia Česká republika, a.s. (3 procentní podíl na trhu). Další významní výrobci elektřiny s instalovaným výkonem více neţ 200 MW (tj. cca 1 % výkonu ES ČR) jsou tyto společnosti: International Power Opatovice, a.s. (do 30. září 2005 Elektrárny Opatovice, a.s.), ECK Generating, s.r.o, Energotrans, a.s., United Energy, a.s. Tyto společnosti jsou zpravidla součástí větších celků, často nadnárodních energetických koncernů, které se zabývají celým spektrem činností od výroby po obchod. Přímé napojení prostřednictvím těchto vazeb, kdy výrobce i obchodník operující v ČR patří do jedné skupiny, vysledujeme např. u ECK Generating, (Atel Energy GmbH.) atd. Mimo tyto výrobce, kteří prodávají elektřinu převáţně na trhu, mají své zdroje elektřiny s celkovým instalovaným výkonem více neţ 200 MW také velké průmyslové koncerny, jmenovitě společnosti Unipetrol RPA, s.r.o., a Mittal Steel Ostrava, a.s.“480 Graf 3.3-3: tržní podíl největšího výrobce elektřiny v zemích EU (2007)
Zdroj: Eurostat. Market share of the largest generator in the electricity market
Tabulka 3-2: instalovaný výkon a výroba elektřiny největších výrobců, ČR (2008) Výroba Instalovaný elektřiny Společnost výkon netto (MWe) (GWh) ČEZ, a. s. 12 230,9 56 037,1 Sokolovská uhelná, právní 590,0 3 577,2 nástupce, a.s. Dalkia Česká 529,4 2 136,0 republika, a.s. International Power Opatovice, 363,0 2 070,3 a.s. ECK Generating, 415,0 1 412,7 s.r.o. Energotrans a.s. 352,0 1 289,6 United Energy právní nástupce, 239,0 713,6 a.s. Celkem ES ČR 17 724,19 77 084,6 Zdroj: ERÚ. Roční zpráva o provozu ES ČR 2008 - ERÚ
476
MPO. Národní zpráva České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2007. Dostupný z: , s. 23-24 477 KARPÍŠEK, Dan. ČEZ čeká boj o investory s polskou PGE. Hospodářské noviny 478 Dividendová politika ČEZ určuje dividendu jako 50-60 % (dříve 40-50 %) čistého konsolidovaného zisku bez mimořádných vlivů 479 BCPP. BURZA CENNÝCH PAPÍRŮ PRAHA. Trţní kapitalizace akciového trhu ke dni 15.3.2010. Dostupný z: 480 MPO. Národní zpráva České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2007. Dostupný z: , s. 21
78
ČEZ, ECK Generating a Dalkia Česká republika byly rovněţ hlavními dodavateli podpůrných sluţebxxxiv pro ČEPS.481 Jak naznačuje Graf 3.3-3, ČR (obdobně jako takřka polovina zemí EU) je součástí skupiny zemí s relativně vysokým podílem největšího výrobce elektřiny (70 a více %). Často se pro měření „konkurence“ v odvětví uţívá např. Herfindahl-Hirschmanův index (HHI) jakoţto součet kvadrátů trţních podílů společností na vybraném trhu. Tato data nejsou oficiálně pro ČR pro energetiku ani plynárenství průběţně sledována,482 proto pro ilustraci vyuţijeme přibliţný odhad z dostupných zdrojů (viz Tabulka 3-2). Pro uvedené největší společnosti (tj. společnosti s instalovaným výkonem více neţ 200 MW) na českém trhu poté získáváme hodnotu HHI v elektroenergetice cca 5458, čímţ docházíme k nepříliš překvapivému závěru indikace vysoké koncentrace v odvětví. V energetice jsou někdy uţívány i další sady indikátorů483, např. binární indikátor klíčového dodavatele (PSI), tj. indikátor určující, zda je dodavatel nezbytný k pokrytí poptávky, tj. zda by reziduální nabídka byla schopna pokrýt poptávku v případě absence tohoto výrobce. Při pohledu na instalované výkony, resp. cca 70 % podíl ČEZ na výkonu ES ČR je zřejmé, ţe tento indikátor bude pro ČEZ naplněn takřka vţdy (obdobně jako např. jeho variace, tj. index reziduální nabídky (RSIxxxv) bude dosahovat hodnot niţších neţ 1), přesto s ohledem na úrovně cen v zemích EU nelze vyslovit jednoznačný závěr o tom, ţe je schopen omezením nabídky zvýšit cenu. Jiné zjednodušující pohledy jako je např. Lernerův indexxxxvi či přístupy zaloţené na teorii záměrně zvýšených cen pak omezuje např. samotný způsob tvorby výstupu na základě rozdílných palivových mixů (rozdíly technologické (rozdíly průměrných i mezních nákladů, resp. tvorba ceny mezní elektrárnou484 (viz Graf 3.3-5)) navíc mohou být dále znepřehledněny intervencemi jako je např. nucená podpora OZE), resp. nemoţnost určení „správné“ jednotné rovnováţné ceny na dynamických trzích485 (srovnej s teorií podnikatelského objevování). Graf 3.3-4: předpokládaná struktura výroby a spotřeby elektřiny dle Aktualizace SEK
Převzato z: Aktualizace SEK
Graf 3.3-5: určování ceny „mezní elektrárnou“ (nezahrnuty ceny povolenek)
Převzato z: EUROPEAN COMMISSION - Competition DG. DG Competition report on energy sector inquiry
Je však nezbytností přistupovat k indikátorům a modelům s rezervou, neboť „určení relevantního trhu je stále černou skříňkou486 ... a posuzování konkurenceschopnosti na trzích s elektřinou nelze zakládat na jediném ekonomickém nástroji. Nejjednodušší indikátory koncentrace ani nejsloţitější simulační modely oligopolů nejsou bez nedostatků.487 Jak navíc připomínají některé studie, přijaté předpoklady mohou mít významný vliv na výsledky modelu488 (krom jiného je pak nutné uvědomit si obtíţně kvantifikovatelný rozměr (event. nekvantifikovatelný rozměr) některých ukazatelů (srovnej např. s energetickou bezpečností příp. zranitelností)). 481
ČEPS. Výroční zpráva 2008. Dostupný z: , s. 35 MPO. Národní zpráva České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2007. Dostupný z: , s. 22 483 K metodám určování trţní síly na těchto trzích viz např. LI, Tao; SHAHIDEHPOUR, Mohammad; KEYHANI, Ali. Market power analysis in electricity markets using supply function equilibrium model. IMA Journal of Management Mathematics 484 EUROPEAN COMMISSION - Competition DG. DG Competition report on energy sector inquiry, s. 123 485 Viz např. „Na trhu neexistuje ţádná rozeznatelná a identifikovatelná konkurenční cena, a tudíţ neexistuje ani ţádný způsob jak, ani pojmově, odlišit jakoukoli danou cenu jako „monopolní.“ Domnělá „konkurenční cena“ nemůţe být identifikována ani výrobcem ani nezúčastněným pozorovatelem.“ ROTHBARD, Murray N. MAN, ECONOMY, AND STATE: A TREATISE ON ECONOMIC PRINCIPLES WITH POWER AND MARKET: GOVERNMENT AND THE ECONOMY, s. 688 486 K této problematice rovněţ viz např. ARMENTANO, Dominick T. Proč odstranit protimonopolní zákonodárství. Dostupný z: , s. 94 487 VANDEZANDE, Leen, et al. Evaluation of Economic Merger Control Techniques Applied to the European Electricity Sector. The Electricity Journal,55 488 NEUHOFF, Karsten, et al. Network-constrained Cournot models of liberalized electricity markets : the devil is in the details . Energy Economics. s. 512 482
79
Neoklasická teorie tvrdí, ţe v případě vysoké trţní koncentrace bude monopolista vyuţívat svou trţní sílu k omezení nabídky a zvýšení ceny (a proto je oblíbeným důvodem politiků, aby stát zasáhl a před zlem monopolu společnost „ochránil“489). U trhů s elektřinou tuto situaci „usnadní“ neelasticita poptávky po elektřině a nemoţnost elektřinu skladovat. Je však otázkou, proč tedy nenacházíme takovou situaci v zemích s vysokou trţní koncentrací, resp. její absenci v zemích s nízkou trţní koncentrací? I pokud bychom se v této souvislosti uchýlili k argumentu „správně provedené regulace“, jak naznačí např. Graf 3.3-7 tento nám opět nedokáţe vysvětlit rozptyl cen v jednotlivých zemích provádějících cenovou regulaci ani nedokáţe objasnit, proč trhy bez regulace nevykazují vyšší ceny. Graf 3.3-7: srovnání maxima, minima a průměru491 cen elektřiny pro domácnosti a pro průmysl v závislosti na regulaci konečných cen492, EU-27 (2007) Graf 3.3-6: vztah mezi tržním podílem největšího výrobce elektřiny a cenou elektřiny v zemích EU490 (2008)
Zdroj: Eurostat. Market share of the largest generator in the electricity market, Electricity prices by type of user
Zdroj: Eurostat. Electricity prices by type of user, REGULATION ON EUROPEAN ENERGY MARKETS. In CESifo DICE Report : A quarterly journal for institutional comparisons
Přes určitá fyzická omezení propojení trhů a přes značný rozptyl cen napříč státy lze těţko označovat za hlavní příčinu výše cen právě faktor koncentrace. Nízká transparentnost obchodů (tj. existence více cen, za které výrobce prodává), rozdíly u národních alokací EUA (a přenos nákladů na spotřebitele), cenová regulace493, odlišná daňová zatíţení, odlišná struktura palivového mixu, rozdílné způsoby autorizace výstavby zdrojů, rozdílnost právních řádů, státní intervence, to vše hraje roli v utváření cen. Není a nemůţe být snahou vlád „naplánovat“ trh nebo trţní prostředí (odlišme zde však např. tzv. otevírání trhů s elektřinou, tj. opuštění konceptu regulované ceny elektřiny („chránění“ zákazníci) a ustanovení práva volby dodavatele, od procesů snaţících se o změny trţní struktury, jako je unbundling). Pokus o donucení ke konceptu „dokonalé“ konkurence je rovněţ jen abstraktním cvičením, nezohledňujícím způsoby konkurenčního jednání a nezajišťující konkurenci. Lidská tvořivost vţdy nalezla prostředky jak řešit situace, které se mohly ještě včera zdát nepřekonatelnými právě z popudu moţnosti získávání dodatečných, dosud neobjevených, zisků, neboli v tom, ţe si „potenciální podnikatelé uvědomují, ţe jakékoli příleţitosti čistého zisku, které mohou objevit, se jim vrátí jako zisk.“494 V oblastech nepodléhajících tak rozsáhlým obavám, ţe jimi zdůvodňují potřebnosti intervence státu k zajištění dostatečného mnoţství či dostatečně nízké ceny vţdy vládly podmínky pro spotřebitele příznivější, neţ v oblastech, které byly podrobeny státní intervenci. 489
Jak připomíná Šíma, tento koncept s sebou nese zásadní vadu: „I kdybychom ale připustili moţnost existence agregovaného užitku (společenské uţitkové funkce), coţ řada mainstreamových ekonomů běţně dělá, a provedli analýzu, kde bychom např. tvrdili, ţe výrobou další jednotky výstupu odvětví by uţitek spotřebitelů vzrostl, přičemţ uţitek výrobců by byl stále postačující, a proto je nutné prostřednictvím antimonopolní legislativy donutit výrobce prodávat více za niţší ceny, stále ještě jako ekonomové nejsme schopni stanovit normu, ţe vyšší uţitek společnosti je oním dobrem, které je nutné sledovat. Proč by měl být takto vykonstruovaný společenský uţitek důvodem k zásahu do vlastnických práv? Ţádná ekonomická analýza nemůţe ospravedlnit podobná „doporučení““. ŠÍMA, Josef. TRH V ČASE A PROSTORU : Hayekovská témata v současné ekonomii, s. 14 490 Pro zajímavost uveďme, ţe hodnota korelačního koeeficientu mezi trţním podílem největšího výrobce a cenou elektřiny pro domácnosti činí cca -0,36 a pro průmysl cca -0,14, tudíţ lze tvrdit, ţe vztah mezi těmito veličinami pravděpodobně není významný 491 Průměr a medián se v tomto případě shodují 492 Skupinu zemí bez regulovaných cen tvoří Rakousko, Belgie, ČR, Finsko, Lucembursko, Norsko, Slovinsko, Švédsko a Spojené království 493 Neregulované konečné ceny (silové) elektřiny najdeme v Rakousku, Belgii, ČR, Finsku, Lucembursku, Norsku, Slovinsku, Švédsku a Spojeném království 494 KIRZNER, Israel. Jak fungují trhy, s. 56
80
Jak připomíná Armentano, „teorie protimonopolní regulace neprokazuje schopnost firem na svobodných trzích stanovovat dlouhodobě monopolní ceny a dosahovat monopolní zisky, ani moţnost neefektivní alokace zdrojů. Svobodné trhy jsou vždy konkurenční a přirozeně směřují k odstranění neefektivnosti.“495 – kaţdá taková neefektivnost totiţ představuje pro „ostraţitého podnikatele“ příleţitost k dosaţení zisku a vytváří tak hnací sílu tvorby nejlepšího moţného způsobu sluţby spotřebitelům, totiţ zajistit co nejvyšší uţitek prostřednictvím vynakládání co nejmenších strastí. Při přijetí konceptu nutnosti státní intervencí, resp. regulací struktury trhu, zajistit „ţádoucí“ situaci (stav), která by lépe odpovídala představě konkurence jakoţto situace moţné pouze při definovaných podmínkách,496 typicky dochází k prohlášením, která vybrané odchylky od ţádaného stavu označují jako příčinu nedostatku konkurence497 a zdůvodňují tak nezbytnost tvorby dalších regulativů.498 „Firmy skutečně mohou dosáhnout řady podnikatelských výhod – podnikatelských zkušeností, úspor z rozsahu, efektivnosti reklamy, úspěšné produktové inovace a mnoha dalších, která skutečně mohou zabránit vstupu potenciálních nabízejících. Taková omezení a vylučování však nejsou neefektivní, nepoškozují spotřebitele a především nesniţují konkurenci na trhu.“499 „Na trhu je vţdy přítomna katalaktická konkurence ... Na trhu kaţdá komodita soutěţí se všemi ostatními komoditami. Existují lidé, kteří se domnívají, ţe katalaktická teorie cen se nehodí ke studiu skutečnosti, protoţe nikdy neexistovala „svobodná“ soutěţ nebo protoţe, alespoň dnes, uţ nic takového neexistuje. Všechny takové doktríny se mýlí. Špatně si vykládají tento jev a jednoduše nevědí, co konkurence ve skutečnosti je.“500 Jak předkládá Hayek, teorie dokonalé konkurence totiţ sama o sobě stanovuje předpoklady, které by při jejich naplnění vedly k vymizení toho, co se označuje jako konkurence501 (je důleţité uvědomit si, ţe konkurence se projevuje jako proces (podnikatelského objevování), nikoli jako stav502). Má-li být přispěno ke skutečnému přínosu k tvorbě konkurenčního prostředí (je však otázkou, zda proklamace těchto cílů politiky a jejich jednání nejsou zcela záměrně v rozporu), je ţádoucí především odstranit (systémové) překáţky vstupu na trh (tj. v ČR pak zejména administrativní nároky výstavby a připojení, obecně pak i regulatorní pravidla typu povinnosti veřejné sluţby nebo EU ETS, resp. i otázky řešení externalit prostředky FME) a především se soustředit na kvalitu právního řádu (např. vymezení vlastnických práv a jejich vymahatelnost). Jak zmiňuje Bradley a Fulmer, častým charakterem „regulací“ je na místo vymezení cílů jako je svobodná soutěţ, vymezování prostředků503 (srovnej např. s poţadavkem na unbundling). Přirozeně, s ohledem na to, ţe konstruktivismus jako cílená tvorba dokonalého právního řádu je, z důvodu stejných omezení rozptýlené informace jako centrální plánování, prakticky nemoţná, je vhodné rovněţ upozornit na riziko tvorby zcela harmonizovaného prostředí v celé Evropě504, neboli na vyřazení moţnosti konkurence mezi národními právními řády – „Poučení z historického vývoje nejen Spojených států říká, ţe snahy o politickou centralizaci jsou nebezpečné. Nejdůleţitější zárukou svobody je moţnost úniku před zlo páchající vládou. Moţnost odejít jinam. Z více neţ 15 politických reţimů se v Evropě stává reţim jeden. Proto je moţnost odejít do země, která se ke svým občanům chová lépe, komplikovanější a draţší. Lidé nemohou tak jednoduše „hlasovat nohama“. Zároveň mizí možnost dobrým příkladem ukázat, jak jsou politiky ostatních zemí škodlivé či tyranické. Jiţ není s čím srovnávat ... Jedna země se najednou nemá od druhé co naučit. Vše zastřešuje jedna ohromná bruselská byrokracie, která činí rozhodnutí pro všechny a jejímuţ rozhodnutí není snadné uniknout.“505 Při pohledu na významnou pozici ČEZ v ČR je přirozené, ţe u některých lidí vznikají obavy. Jindy neurčitelné abstraktní mnoţství anonymních subjektů je zde z velké části zastoupeno jednou společností, a dochází tak k úvahám o moţnostech zneuţití síly, omezování nabídky, pokusech zvyšovat cenu a jiným porušením soutěţního práva. 495
ARMENTANO, Dominick T. Proč odstranit protimonopolní zákonodárství. Dostupný z: , s. 96 Všechny statky jsou homogenní, nulové transakční náklady, dokonalá informovanost všech účastníků, absence bariér vstupu a „nekonečný“ počet prodávajících a nakupujících resp. dokonalá elasticita poptávky po statcích nabízených společnostmi 497 Ačkoliv, jak připomíná Rothbard, neelasticita poptávky (nezbytná k dosaţení „monopolních“ cen), můţe být výsledkem čistě svobodné volby spotřebitelů maximalizujících svůj uţitek. ROTHBARD, Murray N. MAN, ECONOMY, AND STATE: A TREATISE ON ECONOMIC PRINCIPLES WITH POWER AND MARKET: GOVERNMENT AND THE ECONOMY, s. 634-635 498 Viz např. sdělení Komise týkající se sektorového šetření v oblasti energetiky (KOM(2006) 851): „Koncentrace trhu byla stanovena jako hlavní překážka úspěchu procesu liberalizace“, resp. zpráva jeţ je podkladem tohoto sdělení Komise – např.: „Evropa potřebuje značné posílení pravomocí regulátorů a posílenou evropskou koordinaci“ EUROPEAN COMMISSION - Competition DG. DG Competition report on energy sector inquiry, s. 326 499 ARMENTANO, Dominick T. Proč odstranit protimonopolní zákonodárství. Dostupný z: , s. 80-81 500 MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 278 501 HAYEK, FRIEDRICH A. Individualism and Economic Order, s. 96 502 Jak uvádí Kirzner k neoklasickému pohledu „Svět rovnováhy je světem, kde není prostor pro podnikatelské objevování ani kreativitu. Dění na trhu je předurčeno údaji charakterizujícími situaci na trhu. Ţádný podnikatel nemůţe v rámci svazujících předpokladů modelu rovnováhy změnit předurčený sled událostí na trhu. Jedinou okolností, která můţe přivodit skutečnou změnu ve sledu událostí na trhu, je exogenní šok.“ KIRZNER, Israel. Jak fungují trhy, s. 42 503 BRADLEY, Robert L., FULMER, Richard W. Energy: The Master Resource, s. 130-138 504 Viz např. MACH, Petr. Debakl Lisabonské strategie. Euro 505 HIGGS, Robert. Mýty, mýty, mýty aneb proč politici nechtějí, abychom znali pravdu. Terra Libera. Dostupný z: , s. 4 496
81
Je však na místě uváţit, zda je potřeba regulovat strukturu trhu na základě obav, navíc bez toho, aniţ bychom kdy mohli skutečně postihnout veškeré dopady takového našeho jednání, nebo zda je na místě vyuţít principů obchodního a soutěţního práva, které však především musí respektovat základní podstatu právního systému, totiţ postihování skutků, které nastaly, nikoliv skutků, které by teoreticky nastat mohly (byť i v mnoha rozhodnutích ÚOHS nalezneme „odůvodnění“ vycházející pouze z určování trţní koncentrace na „relevantním“ trhu). Ačkoliv existují teorie, vyvozující a „předvídající“ takovéto typy chování, tj. předpokládající protikladný vztah mezi účastníky trhu, jak připomíná Mises, „Neexistuje nejmenší podobnost mezi hraním her a podnikáním v trţní společnosti. Karetní hráč vyhrává peníze tím, ţe přelstí svého antagonistu. Podnikatel vydělá peníze tím, ţe poskytne zákazníkům ty statky, které si přejí získat. Můţe existovat analogie mezi strategií karetního hráče a podvodníka. Tento problém není třeba zkoumat. Kdo se však pokouší interpretovat jednání podnikatele jako podvádění je na špatné cestě. Charakteristickou vlastností her je antagonismus dvou či více hráčů nebo skupin hráčů. Charakteristickou vlastností podnikání ve společnosti, tj. v řádu zaloţeném na dělbě práce, je soulad v počínání jejich členů. Jakmile se začnou navzájem nepřátelit, vynoří se tendence ke společenské dezintegraci.“506 Nejdůleţitějším projevem je v konečném výsledku vţdy pouze cenotvorba, resp. ceny, které zákazník platí de facto za identický produkt na rozdílných geografických trzích. Jak si můţeme povšimnout, vztah mezi cenou a velikostí trţního podílu (Graf 3.3-6), tedy do značné míry trţní strukturou, pravděpodobně není určujícím faktorem cen,507 a opět zde nemůţeme nepřipomenout srovnání vývoje cen elektřiny na EEX, o které se dá říci, ţe pro PXE vystupuje jako cenový lídr508 (Graf 3.2-8). Naproti tomu, při respektování úvahy o tvorbě velikosti nabídky ceny na základě mezních nákladů výroby ve srovnání s dosaţitelnou prodejní cenou a mezním příjmem, je potřeba zváţit přehodnocení pravidel typu vynucené celoevropské podpory OZE, které nejen ţe z podstaty svého charakteru mají vysoké mezní náklady produkce, ale jejich podporou prostřednictvím skryté spotřební daně (příspěvku na OZE) se navíc zvyšují náklady produkce u všech producentů, tudíţ dochází ke (zbytečnému) nárůstu cen elektřiny a tím i nákladů spotřebitelů na elektřinu. 3.3.1.2 Některé perspektivy S ohledem na dříve uvedené kapitoly se dá konstatovat, ţe z objektivních důvodů bude v delším období česká energetika ustupovat směrem od vyuţití (zejména hnědého509) uhlí k výrobě elektřiny. Pro nákladovost OZE i jejich problematičnost jako zdrojů základního zatíţení a tedy jejich sporného přínosu k nahrazování jiných zdrojů, vzhledem k problematice jistot a cen dodávek zemního plynu a rovněţ nákladům indukovaným z EU ETS a dále také s přihlédnutím k problematice srovnání nákladů výroby elektřiny lze predikovat rozvoj jaderných510 zdrojů (náhled dle scénáře Aktualizace SEK viz Graf 3.3-4), zvláště pak proto, ţe celkově se dá očekávat, ţe „do roku 2040 nedojde k významné decentralizaci výroby elektřiny oproti současnosti a hlavní směr rozvoje výrobní základny ES půjde nadále cestou výstavby menšího počtu výrobních jednotek vyšších výkonů.“511 Pro dohledný budoucí vývoj instalovaných výkonů elektrizační soustavy zůstává majoritní podíl ČEZu zachován (Graf 3.3-8), z očekávaných investičních aktivit ČEZ lze jako významné zmínit např. rekonstrukci elektrárny Tušimice (cca 25 mld. Kč) a v dohledné době bude významným krokem rovněţ výstavba a otevření nového hnědouhelného nadkritického bloku Ledvice (660 MW, cca 30 mld. Kč) a současné sníţení výkonu stávajícího zařízení (odstavení dvou 110 MW bloků z 60. let). Stávající podíl ČEZ na parních zdrojích se tak mírně změní, ze stávajících cca 61,4 % na přibliţně 62,6 % instalovaného výkonu. 506
MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 116-117 Viz např.: „Srovnání měření trţních výsledků a skutečných rozpadů nákladů vykazuje zajímavé rozdíly. Například v zemích s niţšími cenami jsou vyšší ziskové marţe, ale nelze pozorovat ţádnou širokou shodu korelace. Obdobnou absenci shody najdeme i při porovnání marží a tržní koncentrace.“ London Economics in association with Global Energy Decisions. Structure and Performance of Six European Wholesale Electricity Markets in 2003, 2004 and 2005. Dostupný z: , s. 814 508 Viz např. „Vzhledem k bilanční situaci v celém regionu povaţujeme v našich úvahách za nejdůleţitější, z hlediska forwardových obchodů, lipskou burzu EEX. Situace v ostatních zemích regionu se pak zpravidla vymezuje právě vůči lipské burze podle velikosti kapacit přeshraničních profilů a podle přebytku či nedostatku výrobních kapacit v dané zemi.“ OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 32 509 Z černouhelných elektráren ČEZ je v ČR z hlediska výroby elektřiny významná pouze elektrárna Dětmarovice (800 MW), kombinovaná výroba v elektrárně Vítkovice představuje elektrický výkon jen 79 MW (celkový výkon elektrárny činí 342 MWt). Předpokládané skončení tuzemské těţby černého uhlí po roce 2015 vyvolá nutnost dovozu (pravděpodobně Polsko) této suroviny, event. rozvoj dalších černouhelných elektráren by pak podmiňoval větší rozsah dovozu ze vzdálenějších lokalit (např. Rusko, Austrálie) 510 Přestoţe s ohledem na nedávný pokles cen energetických vstupů v důsledku světového sníţení poptávky (v důsledku „krize“, resp. v procesu odstraňování špatných investic vzniklých umělým sniţováním úrokových měr) by se mohlo zdát, ţe jejich rozvoj jiţ není natolik perspektivní, domníváme se, ţe (po nezbytném procesu „krize“, totiţ alokace vzácných zdrojů pryč ze špatných investic) opětovná korekce burz takovýto výrok zpochybní 511 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 94 507
82
Jde však, z důvodů předloţených dříve, týkajících se hnědouhelných zásob, zejména pro elektroenergetiku512, o řešení s jistou mírou zvýšeného rizika, kdy ještě v průběhu ţivotnosti nových bloků elektrárny bude vyvstávat problém dostatku zásob paliv (přestoţe ČEZ si od roku 2006 zajišťuje kompletní cyklus zejména plynoucí z výhradního vlastnictví Severočeských dolů, a.s.,513 je moţné, ţe poptávka z teplárenství zvýší cenu paliva natolik, ţe bude tomuto riziku nucen čelit např. odstavením jiných hnědouhelných bloků). Na druhou stranu, rozvoj JE nabízí moţnost Graf 3.3-8: predikce instalovaných výkonů vyuţití odpadního tepla v teplárenství, tj. v elektrizační soustavy ČR v krátkodobém výhledu systémech dálkového vytápění a CZT – např. Vlach uvádí, ţe nahrazení sníţení výkonu o 1 MWe poskytne tepelný výkon cca 5-6 MWt, tudíţ „soustava odpovídající velikostí Temelínu by podle svého rozsahu a způsobu vyuţití výkonu mohla nahradit 500 milionů m3 zemního plynu za rok, nebo i více.“514. S ohledem na nynější pouze dvě lokality JE jde o relativně omezený okruh dostupného připojení (realizace infrastruktury), avšak s budoucím rozvojem malých jaderných zdrojů by toto mohlo představovat alternativu ke sloučení teplárenských potřeb a z hlediska elektroenergetiky jednu z moţností řešení tzv. ostrovních provozů. Zdroj: OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY.
Obdobně jako u decentralizace energetiky a inteligentních sítí (smart grids515), náhradu fosilních paliv elektřinou v dopravě516 apod. jde však zatím jen o vizi, ke které vývoj můţe (a v dohledné době nemusí) směřovat. Za zmínku stojí, ţe v duchu vyuţití ohromně rentabilních nízkorizikových investic v důsledku státem vynucené podpory OZE ČEZ přirozeně investuje i do rozsáhlých projektů této oblasti (např. v ČR fotovoltaická elektrárna v Hrušovanech nad Jevišovkou (cca 380 mil. Kč, 3,6 MW) nebo plánovaná solární elektrárna v ČR u Ševětína na Českobudějovicku517 (cca 30 MW) nebo ještě ambicióznější Boţí Dar u Milovic518 (cca 68 MW), nebo kupř. rumunské projekty největších větrných elektráren v Evropě Cogealac a Fantanele519 (cca 26 mld. Kč)). Pro soukromého investora je přirozeně výhodné vyuţít státního donucení spotřebitelů přispívat na vynucené zisky provozovatelů OZE, avšak z pohledu celospolečenského nejde o nic jiného neţ o zjevný doklad bezdůvodného poškozování spotřebitelů prostřednictvím politiky podpory OZE. Je potom dokladem absurdity přístupu veřejnosti k této problematice, ţe lze takovéto investice pouţívat pro získávání pozitivní publicity a budování jakési veřejnosti příjemné image společnosti (je toto skutečně oprávněná část „společenské odpovědnosti firem“?). 512
Např. stávající výkony čtyř největších hnědouhelných elektrárn ČEZ: Počerady (1000 MW), Prunéřov (440 + 1050 MW), Tušimice (800 MW), Chvaletice (800 MW), v součtu převyšují výkon obou jaderných elektráren 513 Tj. lomové lokality Tušimice a Bílina – ty představují asi 46,87 % domácího trhu s hnědým uhlím (objem českého trhu je asi 47 mil. t ročně) – z tohoto objemu však ČEZ přímo vyuţívá asi 80 % ve svých energetických zařízeních, trhu s uhlím tedy spíše dominuje Czech Coal s cca 15 mil. t ročně ZAJÍČEK, Miroslav. Liberální institut. Spor mezi ČEZ a Czech Coal můţe mít pro zemi nečekané důsledky. Dostupný z: 514 VLACH, Josef. Úspora paliv pro teplárenství teplem z jaderných elektráren. Energetika. 2007, č. 3 515 K problematice smart grids viz např. MASSOUD, Amin, S.; WOLLENBERG, B.F. Toward a smart grid : power delivery for the 21st century. IEEE power & energy magazine.. Dostupný z: BREUER, W., et al. Prospects of Smart Grid Technologies for a Sustainable and Secure Power Supply. Dostupný z: 516 Viz např. BÍLÝ, Jaroslav. FUTUR/E/MOTION : energie zítřka. ČEZ news. Dostupný z: 517 ČEZ postaví u Ševětína sluneční elektrárnu o velikosti 80 hřišť. Idnes.cz Dostupný z: 518 ZELENKA , Robert. E15.cz. ČEZ plánuje gigantickou solární elektrárnu na letišti u Milovic. Dostupný z: 519 Domníváme se, ţe motivace soukromého investora pro investice do fotovoltaiky je s ohledem na dřívější kapitoly této práce zřejmá. Přibliţme tedy motivaci pro větrné farmy v Rumunsku. Důvodem investice do obřího projektu (cca 600 MW) větrné farmy je opět intervencionistický plán podpory OZE, zejména nařízení rumunské vlády o povinnosti (stanovením kvót) pro kaţdého obchodníka s elektřinou prodávat určenou část objemu elektřiny z OZE (cca 8,3 % pro rok 2010, avšak postupně rostoucí aţ na úroveň 16,8 % v roce 2020, viz EREC), resp. v případě absence tohoto podílu nutnost nákupu tzv. zelených certifikátů od jiných výrobců (jejich cena je rumunským státem stanovena v rozmezí 27-55 EUR za certifikát; dle typu OZE pak za kaţdou vyrobenou MWh obdrţí výrobce určené mnoţství obchodovatelných certifikátů (prostřednictvím rumunského operátora trhu OPCOM), tj. kupř. dva certifikáty za 1 MWh vyrobenou ve větrné elektrárně. nebo 4 certifikáty za 1 MWh vyrobenou ve sluneční elektrárně) – v důsledku relativně nízké nabídky rumunských OZE a s tím spojenému převisu poptávky nad nabídkou, je v poslední době cena trvale na své maximální výši 55 EUR za certifikát. Celá podstata je tedy v dosahování nadměrných zisků na úkor spotřebitelů (zvýšené náklady a tedy i ceny elektřiny) na základě vládní intervence. EREC. RENEWABLE ENERGY POLICY REVIEW : Romania. Dostupný z:
83
Významným prvkem hodným pozornosti je, ţe ČEZ je v současné době jediným provozovatelem přečerpávacích vodních elektráren v ČR. Jak totiţ uvádí studie EGÚ pro OTE (o vodních elektrárnách): „Z hlediska přírodních zdrojů soustava nemá volný potenciál, avšak v české krajině jsou vhodné lokality pro výstavbu přečerpávacích vodních elektráren“.520 V souladu s hlavními cíli Aktualizace SEK pro oblast elektroenergetiky by proto mohly v budoucnu představovat významné zásobníky energie521, navíc by v souladu se závěry NEK zvýšily kapacity sekundární regulace522. Nejvýznamnější problémy, kterým však tyto elektrárny čelí je krom samotné administrativní náročnosti (EIA, SEA, stavební řízení, dlouhá doba povolovacích procedur výstavby nezbytné přenosové infrastruktury apod.) zejména odpor „ekologických“ organizací, které se cítí být takovýmito záměry dotčeny.523 Tyto zásobníky by rovněţ mohly odstranit významný problém OZE, tj. náhodnost jejich produkce, avšak opodstatnění k relativně investičně náročné moţnosti kombinace OZE se zásobníky by došlo pouze v případě, ţe OZE dosáhnou reálné cenové výhodnosti produkce elektřiny o tolik vyšší, aby v rámci své ţivotnosti dokázaly pokrýt i zvýšené investiční náklady dané nutností výstavby zásobníku. Je zřejmé, ţe v současné situaci, tj. při cenové nevýhodnosti výroby elektřiny v OZE přímo oproti tradičním zdrojům, tj. zvýšení investičních nákladů těchto OZE by je učinilo ještě neefektivnějšími, by další vynucený „příspěvek“ či podpora ze strany státu pro výstavbu zásobníků určených primárně k potlačení či odstranění inherentního charakteru většiny OZE představoval další absurdní intervenci vedoucí ke zvýšeným nákladům spotřebitelů a poškozování společnosti.
3.3.2
Jaderné zdroje
Jak připomíná IEA, „jaderná technologie je, s výjimkou vodních elektráren (pro které je však často omezený (přírodní) potenciál) jediná technologie s vysokou kapacitou provozu v základním zatíţení a takřka nulovou uhlíkovou stopou.“524 Vzhledem k cenové efektivitě výroby, zejména po zohlednění nákladů EU ETS (event. ostatních externalit) představuje zajímavou alternativu uhlí pro zdroje základního zatíţení. Vzhledem k nízké citlivosti cen na ceny paliv představuje navíc výroba v jaderných elektrárnách způsob, jak se zajistit před cenovými fluktuacemi komodit a v důsledku absence cenových šoků tak přispět k energetické bezpečnosti (srovnej např. s takřka opačným charakterem u paroplynových elektráren – nízké kapitálové investice, vysoký podíl ceny paliva na výrobní ceně). Jak jsme jiţ uvedli dříve, zásadní problém kterému musí provozovatelé JE čelit spočívá v nejistotě týkající se dlouhého časového období schvalování, výstavby a provozu těchto zařízení, u kterých mohou být nemalé investiční prostředky snadno zmařeny vládními rozhodnutími.525 Namísto např. návrhu mezinárodní dohody, v níţ by se země dlouhodobě zavázaly k dodrţování přijatého postoje k jaderné energetice po určité období, dává např. IEA v duchu intervencionismu za vzor model státní podpory v USA (federální záruky na půjčky, pojištění rizik, daňové úlevy apod.),526 ačkoliv přiznává, ţe „zlepšené a zkrácené povolovací procedury budou klíčové pro urychlení rozvoje jaderné energie“.527 Domníváme se, ţe nejvhodnějším způsobem zajištění vyuţití efektivního zdroje je upuštění od podpory určitých zdrojů z popudu plnění arbitrárních cílů. V případě důrazu na externality (uhelné a plynové zdroje) je vhodné věnovat politické úsilí, namísto systémů jako je EU ETS (který se navíc koncentruje na pochybný cíl sniţování emisí tzv. skleníkových plynů), k zajištění moţnosti vymezení vlastnických práv, coţ odstraní hlavní omezení těchto systémů (zaměření pouze na vybrané druhy znečištění a také problém principu povolenky jakoţto privilegia na porušování vlastnických práv vlastníků v bezprostředním okolí, tj. nejvíce pociťujících negativní dopady). NITOI, Ana Maria. Green energy obstacle due for lift by mid-year. The Diplomat : Bucharest. Dostupný z: 520 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 82 521 Přirozeně, existují i alternativní způsoby, jako jsou setrvačníky (avšak nízká kapacita) nebo zásobníky stlačeného vzduchu (především nutnost nákladných podzemních zásobníků ve vhodných geologických lokalitách) 522 Zpráva NEK, s. 226 523 Problém však tkví v tom, ţe v těchto řízeních jde pouze o schvalování moţnosti investora uplatnit svá vlastnická práva (přirozeně, právní řád slouţí k zamezení moţnosti svévolně omezit cizí vlastnická práva) – ale právě zde často vystupují hlavní omezovaní ze stran „účastníků řízení“, jejichţ vlastnická práva nemají ţádnou souvislost s posuzovaným záměrem – k uspokojivému řešení takovýchto problému nezbývá neţ opět odkázat na koncept FME 524 IEA. World Energy Outlook 2009, s. 160 525 Byť, jak poukazuje např. Citi, významné riziko s sebou nese i problematika postiţitelnosti odhadů nákladů výstavby, včetně moţných průtahů, jaké potkaly např. projekt Olkiluoto. Na druhou stranu (i s ohledem na časté zapojení veřejných prostředků) je moţné, ţe jde o problém, na který poukazují Flyvbjerg et. al., v kontextu problematiky výstavby dopravní infrastruktury (moţné důvody uvádí zejm. na s. 287-291), tj., ţe odhady nákladů jsou „... vysoce, systematicky a významně klamavé“ Citi. New Nuclear – The Economics Say No : UK Green Lights New Nuclear – Or Does It?. Dostupný z: FLYVBJERG, Bent; HOLM, Mette Skamris; BUHL, Søren. Underestimating Costs in Public Works Projects : Error or Lie?. APA Journal, s. 279-295. 526 IEA. World Energy Outlook 2009, s. 161 527 IEA. World Energy Outlook 2009, s. 267
84
Jak přibliţují Graf 3.3-9 a Graf 3.3-10, v budoucnu pravděpodobně nelze očekávat výrazné zvrácení trendu růstu poptávky po elektřině (zcela v souladu s očekáváním zvyšování blahobytu a tím i kvality ţivota obyvatel). Pro pokrytí tohoto nárůstu poptávky (i v případě absence tvorby nových zdrojů v současnosti by se zvýšila cena, tedy i ziskové příleţitosti a rostly by tak motivace ke vstupu do odvětví) lze tedy rovněţ predikovat rozvoj nových zdrojů v regionu, ať jiţ z ohledu včasného vyuţití příleţitosti nebo jako adekvátní reakce na cenový stimul. Graf 3.3-9: očekávaný vývoj netto spotřeby elektřiny vybraných zemí, bazický index, rok 2006 = 100 %
Graf 3.3-10: očekávaný vývoj spotřeby elektřiny v ČR u velkoodběru elektřiny
Převzato z: OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY
Převzato z: OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY
Protoţe jak připomíná Komise, stále nedostatečné kapacity propojení způsobují značný rozsah úzkých míst,528 lze mít pochybnosti o kapacitách potenciálního importu elektřiny z okolních zemí v případě spoléhání se na rozvoj zdrojů v okolních zemích (je potřeba mít na paměti, ţe přes podporu vzniku nových zdrojů bude mnoţství z nich (zejména intervencí indukované OZE) produkovat tzv. nepouţitelný výkon (non-usable capacity), coţ povede k poklesu očekávaného přebytku výkonu v regionu529). Na politické úrovni záměrně utvářet importní charakter české energetiky by tak s sebou neslo poměrně velké riziko výpadků elektřiny (omezená fyzická kapacita přeshraničních profilů) i růstu cen elektřiny. Přesto však připomeňme, ţe v obou přístupech, tj. importním i exportním, je pravděpodobný růst rizika, ţe v důsledku náhodných přebytků např. z německých větrných elektráren a narůstajícímu podílu OZE v celém regionu bude docházet k rozsáhlým výpadkům daným přetíţením hraničních profilů i celých soustav, a bude tak růst poptávka po zdrojích primární regulace – prostřednictvím plateb za systémové sluţby jde o další faktor, z velké části indukovaný státní intervencí, zvyšující cenu elektřiny. Zejména u Rakouska, Německa a Maďarska lze pak očekávat ještě silnější nárůst importních potřeb neţ v současnosti530, coţ můţe na ČR klást další nároky nejen z hlediska exportního charakteru, ale i z hlediska tranzitní pozice. S ohledem na očekávaný vývoj spotřeby elektřiny pak lze vyslovit názor, ţe další rozvoj významných domácích zdrojů základního zatíţení bude nejen pravděpodobný, ale i nezbytný. Pro relativně vysoké investiční i odborné nároky tvorby velkých zdrojů je velmi pravděpodobné, ţe i nadále bude ČEZ dominantním hráčem z hlediska trţního podílu, i co se týče výstavby a provozu jaderných zdrojů (avšak, jak jsme naznačili výše, neznamená to omezení konkurence, viz poznámka pod čarou č. 499). Určitým problémem, s ohledem na dosavadní vývoj pravděpodobně nepříliš kritickým, přesto však hodným pozornosti i revize, je jeden aspekt pozice státu v oblasti bezpečnosti JE, tj. hledisko omezení odpovědnosti za škody. Omezení odpovědnosti provozovatelů531 na výši 6 mld. Kč u jaderných zařízení pro energetické účely a skladů a úloţišť vyhořelého paliva,532 navíc spojené se státní zárukou přiznaných nároků na náhradu jaderné škody (povinná výše pojištění provozovatele je minimálně 1,5 mld. Kč) představuje pro provozovatele bezplatné zajištění rizik na stanovenou výši včetně poskytnutí ručitelství. 528
EUROPEAN COMMISSION - Competition DG. DG Competition report on energy sector inquiry, s. 172-187 OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 20 530 Viz např. Aktualizace SEK, s. 22, nebo OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. Dostupný z: , s. 17-18 531 Omezení výše odpovědnosti vychází z Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za škody, která umoţňuje omezit výši odpovědnosti, nikoliv však na méně neţ 5 mil. USD (v hodnotě amerického zlatého dolaru z 29.4.1963, tj. 35 USD za trojskou unci ryzího zlata (dnes odpovídá zhruba 3 mld. Kč)); existují návrhy zvyšující toto omezení, jako je např. revize Paříţské úmluvy (http://www.nea.fr/html/law/paris_convention.pdf), zvyšující omezení odpovědnosti (na min. 700 mil. Euro), doposud však nebyl ratifikován potřebným počtem signatářů, tedy nevstoupil ani v platnost 532 § 35 atomového zákona (č. 18/1997 Sb.) 529
85
Dle našeho názoru jde o zcela zbytečné ustanovení, navíc sniţující motivaci investora k dodatečným aktivitám k předcházení rizik. Omezení odpovědnosti konkrétní, navíc relativně nízkou částkou je, s ohledem na individuální charakter práv jednotlivců a tedy i stanovení „ceny“ případné újmy, zcela nesmyslná (opět zde vyvstává problematika individuálního vymezení vlastnických práv). Podstata tohoto ustanovení sice vychází z objektivní odpovědnosti provozovatele za vzniklé škody, avšak s ohledem na existenci trţních nástrojů zajištění z hlediska provozovatele ji shledáváme nadbytečnou a z hlediska poskytování bezplatného finančního produktu (zajištění), tj. redistribuce veřejných prostředků ve prospěch provozovatele, i nevhodnou. Graf 3.3-11: podíl jádra na výrobě elektřiny v roce 2004 a projekce v roce 2020 (%)
Graf 3.3-12: očekávaný vývoj kapacit jaderných zdrojů ve vybraných regionech
Převzato z: IEA. World Energy Outlook 2009 Zdroj: NEA. NUCLEAR ENERGY OUTLOOK 2008
K situaci tvorby jaderných zdrojů – přestoţe se v posledních letech mluví o tzv. jaderné renesanci, zejména z důvodů časové náročnosti povolovacích procedur a výstavby lze do roku 2020 očekávat ve světě (s výjimkou Číny, která zahajuje vládní program masivní výstavby jaderných zdrojů) jen relativně mírný nárůst jaderných zdrojů ve srovnání s jinými typy zdrojů (Graf 3.3-11). Jak jsme však zmínili jiţ dříve, např. IEA očekává přibliţně po roce 2020 změnu této situace a připojování cca 24 GW nových zdrojů ročně, coţ bude představovat, s ohledem na stávající kapacity výrobců a objemy těţby uranu, zvýšený tlak na růst cen dodávek (očekávané objemy kapacity viz Graf 3.3-12). Co se týče bezprostředních očekávaných investic v ČR v této oblasti, jednoznačně nejvýznamnější představuje rozšíření JETE. 30. 10. 2009 skončila lhůta pro podávání nabídek do výběrového řízení na dostavbu jaderné elektrárny Temelín (evidenční číslo veř. zakázky 60034603533). V současnosti jde o největší (aţ 500 miliard Kč) tendr v oblasti jaderné energetiky na světě.534 Tři hlavní hráči v otázce zakázky jsou ruský Atomstrojexport, francouzská Areva a americký Westinghouse.535 V další části se pokusíme ilustrovat dle našeho názoru největší „problém“ jaderné energetiky obecně – částečně pro fakt vyuţití štěpného materiálu a obav z proliferace jaderných zbraní, částečně pro důvody spojené s budováním mocenské základny se staví vlády do role určujících subjektů při rozhodování o vyuţití jaderné energie.536 Podotkněme, ţe podstatou „podpory“ jaderné energetiky (nejen) v ČR by neměly být finanční podpory nebo státní zásahy, ale pouze to, aby vláda „zajistila“ (tzn., nekladla překáţky takovému stavu), aby výstavba dalších elektráren probíhala jako realizace běţných podnikatelských příleţitostí.537 „Do procesu výběru dodavatele Temelína chce brzy vstoupit i vláda. Včera to pro ČT potvrdil vicepremiér a ministr obrany Martin Barták s tím, ţe vláda jako většinový majitel ČEZ musí mít „enormní“ vliv na toto rozhodování, protoţe je svým občanům povinna zajistit dostatek zdrojů a zajistit jejich bezpečnost.“ 538 Vměšování politiků do této záleţitosti v současnosti brání zákon o veřejných zakázkách539, který „politické“ či „státní“ zájmy neumoţňuje definovat jako kritérium veřejné zakázky.540 533
http://www.isvzus.cz/usisvz/usisvz01009Prepare.do?znackaForm=6003460305001 ZELENKA, Robert. ČEZ odstartoval největší tendr současnosti. Povede k dostavbě Temelína. Dostupný z: . 535 KŘÍŢ, Ladislav. Skupina ČEZ [online]. 2010, 10. 3. 2010 [cit. 2010-03-17]. První informativní setkání s uchazeči o dostavbu Jaderné elektrárny. Dostupné z WWW: . 536 Čímţ dochází ke konfliktu mezi ziskovým a byrokratickým mangementem 537 IEA. Energy Policies of IEA Countries : The Czech Republic 2005 Review, s. 135 538 KUBÁTOVÁ , Zuzana. ČEZ spustil největší atomový tendr na světě. Hospodářské noviny. 2.11.2009, s. 18 539 Zákon č. 137/2006 Sb. 540 PETŘÍČEK, Martin, KUBÁTOVÁ, Zuzana, KREČ, Luboš. ČEZ: Temelínskou megazakázku může řešit speciální zákon. Dostupný z: 534
86
V případě vyloučení uchazeče na základě kritérií jiných neţ stanovených v zadávací dokumentaci se pak stát vystavuje riziku arbitráţe a dle některých názorů je moţné, ţe k této moţnosti přispívají uţ i současná politická prohlášení na adresu Atomstrojexportu.541 V této souvislosti poukaţme na podobnou situaci, týkající se politických tlaků, jak by je rádi jejich předkladatelé vnímali „v zájmu ČR“ – Vzhledem k tomu, ţe se vyskytly problémy s dosavadním542 palivem od americké firmy Westinghouse543 provedl ČEZ změnu dodavatele paliva u JE Temelín (ruský TVEL nahradí americký Westinghouse). Pro úplný přechod (tj. vyřazení části stávajícího nevyhořelého paliva) bylo rozhodnuto neboť v opačném případě „by tak v reaktoru společně fungovala směs různých druhů paliva od různých dodavatelů, coţ je technicky náročnější, a licenční povolovací proces je proto sloţitější. ... Vzhledem k tomu, ţe je ekonomicky výhodnější rychlejší přechod na palivo TVEL a následné vyuţití moţnosti zvýšení výkonu elektrárny, bylo rozhodnuto i ve druhém bloku nepřecházet prostřednictvím směsné zóny, která zvýšení výkonu neumoţňuje“.544 Okamţitě se objevily politické spekulace (např. ze Strany zelených), ţe tak vzroste naše „závislost“ na Rusku a proto jde o špatné rozhodnutí, které zhorší naši situaci (dodejme však, ţe nyní např. zásoby paliva v JE Dukovany vystačí na cca 18 měsíců provozu545 a vzhledem ke kampaňovitému způsobu výměny paliva i jeho energetické koncentraci nepředstavuje otázka rozšíření a skladování zásob významnější problém (pomineme-li nerentabilní vázání kapitálu v zásobách), na rozdíl kupř. od zásob zemního plynu v tomto rozsahu). Je však na místě jedním dechem dodat, ţe titíţ lidé chtějí tuto „závislost“ vyřešit např. výstavbou dalších paroplynových elektráren (tj. na surovinu pocházející z Ruska ještě v mnohem vyšším objemu, u níţ jsou obtíţe spojené s dostatečným objemem zásob mnohem vyšší)546. Neměly by snad místo toho tyto obavy logicky vést k podobně ohnivým proklamacím o politické „podpoře“ (byť ve smyslu prosté absence odporu) domácí těţbě uranu, resp. přímo domácímu závodu výroby a obohacování paliva, tedy jakési noční můře těchto „odpůrců“? ČR má přirozeně jakoţto majoritní vlastník ČEZ moţnost aktivně ovlivnit hospodaření firmy. Je však na místě vznést otázku, co by mělo být přirozeným zájmem kaţdého investora, tedy i kaţdého akcionáře? Nejjednodušší a nejvhodnější odpovědí je docílit co nejvyššího zhodnocení své investice – jak podotýká Mises „kalkulace hodnoty a rentability je rozhodující nejen pro otázku, zda lze nějaký podnik vůbec zaloţit, nýbrţ kontroluje kaţdý jednotlivý krok podnikatele“547, neboť „kalkulace rentability je vodítkem oznamujícím jednotlivci, zda podnik, jejž provozuje, lze za daných poměrů vůbec provozovat a zda se provozuje co nejúčelněji, tj. s nejniţšími náklady“548 a ani ČR nemá důvod ve svém postavení akcionáře ČEZ vystupovat jinak neţ jako kterýkoliv jiný akcionář. Nesledování tohoto základního hlediska, a namísto toho upřednostňování pochybných zájmů jako je politická náklonnost nebo nelibost vede k narušení principu svobodného trhu a bylo by nesmírně nerozumné, pokud by došlo k aplikování podobných politických arbitrárních rozhodnutí pod záminkou „veřejného“ zájmu a „ochrany“ státu. Je zcela irelevantní, zda jde o výstavbu jaderných elektráren, volbu dodavatelů nebo podporu vybraných energetických zdrojů. Pokud se od podniku poţaduje „aby zohlednil jistá „národohospodářská“ a další hlediska ... a jestliţe do řízení takové momenty zasahují, je kaţdá kontrola rentabilitou vyloučena“.549 „Ţádný soukromý podnik se nikdy nestane kořistí pro byrokratické metody managementu, jestliţe usiluje o jediný cíl – dosaţení zisku. Jiţ jsme si ukázali, ţe při existenci ziskového motivu se kaţdý podnik, bez ohledu na svou velikost, snaţí organizovat celý podnik a kaţdou jeho část takovým způsobem, aby jej duch kapitalistického zisku prostupoval od střechy aţ po podlahu. Ţijeme ale ve věku všeobecného útoku na ziskový motiv. Veřejné mínění jej zavrhuje jakoţto vysoce nemorální a pro společnost nesmírně škodlivý. Politické strany a vlády prahnou po jeho odstranění a chtějí jej nahradit tím, co nazývají „sluţbou“ veřejnosti a co ve skutečnosti je byrokratický management.“550 Na druhou stranu, dnes asi nenajdeme stát, který rovněţ nevystupuje v paralelní roli „ochránce“ právě takových určitých „národohospodářských a jiných hledisek“ byrokratického managementu („boj“ proti změnám klimatu, „ochrana“ konkurenčního prostředí apod.). Činí tak zejména prostředky svých regulativů (např. stanovením cenové regulace pro oblast distribuce), resp. vyuţitím své pozice subjektu s výsostným postavením moţnosti ovlivňovat situaci na trhu. 541
PETŘÍČEK, Martin, KUBÁTOVÁ, Zuzana, KREČ, Luboš. ČEZ: Temelínskou megazakázku může řešit speciální zákon. Dostupný z: 542 Palivo od TVEL má být nasazeno v roce 2010 543 „Mezi insidery energetického průmyslu se šíří informace, ţe palivové pruty se v temelínských reaktorech ohýbají jako banány, a mohly by tak bránit zasunutí regulačních tyčí, které mají v případě potřeby zastavit jadernou reakci a reaktor vypnout. U jiných prutů se prý zase odírala ochranná vrstva a radioaktivní palivo se sypalo do chladící kapaliny v primárním okruhu.“ MATOCHA, Pavel. Jak vyměnit banány : Jaderná elektrárna Temelín. Euro. 19.10.2009, č. 42, s. 20 544 MATOCHA, Pavel. Jak vyměnit banány : Jaderná elektrárna Temelín. Euro. 19.10.2009, č. 42, s. 20 545 NEJEDLÝ, Petr. Zelení se obávají zvýšeného vlivu Ruska na energetiku ČR?. Dostupný z: . 546 PRAVEC, Josef, KOUDA, Jiří. Zachrání nás plyn. Dostupný z: 547 MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 65 548 MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 65 549 MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 87 550 MISES, Ludwig von. Byrokracie, s. 95
87
ČR není výjimkou a je zřejmé, ţe jde o postoj poměrně rozporný se svými zájmy jakoţto akcionáře ČEZ. Nabízí se prostá moţnost vyřešení této otázky „střetu zájmů“ (u jednoho konkrétního subjektu) prostřednictvím privatizace ČEZ (avšak tímto se nevyřeší „vůle“ státu ovlivňovat např. otázky jaderné energetiky), nebo zda by bylo vhodnější docílit vyřešení nejen tohoto „problému“ prostým upuštěním od konceptu státních zásahů do trhu a důslednou aplikací principů liberalismu. S ohledem na dnešní situaci je však otázkou, zda se přiklonit k takovémuto optimismu, nebo v souladu s Higgsovou teorií západky551 očekávat vývoj opačný, tj. další růst vlivu vlády na ekonomické a sociální záleţitosti552 a s ním neodvratně spojené negativní důsledky pro celou společnost. Přirozeně, nelze snadno určit, zda bude (i v případě absence intervencionismu i reálné internalizace externalit prostřednictvím vymezení vlastnických práv) v daném místě, čase a situaci nejefektivnějším zdrojem elektrárna jaderná, uhelná, plynová nebo jiná. Pomineme-li proces moţných omylů při realizaci investic, který jako dlouhodobý důvod takového stavu nelze obhájit, a vezmeme-li v úvahu, ţe technické rozdíly by při určení nejefektivnějšího zdroje hrály úlohu zejména doplňkovou, mohl by být jedním z vodítek k objasnění situace, proč globálně nepřevládá jediný zdroj, zákon klesajících mezních výnosů. Platnost tohoto zákona a priori však nijak neurčuje způsob centrálního určení „optimální“ kombinace (v daném časovém okamţiku). Tento způsob je tedy zásadně nevhodný stejně jako jeho směřování k tvorbě politik, které mají za cíl právě vytčení struktury zdrojů a ustavičnou snahu tento plán („scénář“) naplnit.553 Způsob „správného“ určení (resp. určování) této kombinace bude vţdy leţet na bedrech individuálních podnikatelů, kteří se právě mobilizací svých schopností a znalostí budou pokoušet prohlédnout „mlhou nejistoty“, kterou je zahalena budoucnost.554 Je proto na místě, chceme-li tohoto stavu, tj. nejlepší sluţby spotřebitelům, dosahovat, je potřeba ponechat všem zdrojům stejné výchozí podmínky.
3.4 Shrnutí Přiblíţili jsme si aktuální situaci na elektroenergetickém trhu v ČR z hlediska cen, přenosové soustavy a postavení ČEZ na trhu. Cenové hladiny jsou v dlouhodobém pohledu sbliţující se s ostatními zeměmi, avšak částečně v důsledku omezení propojení soustav lze stále spatřovat regionální rozdíly v úrovních cen. Věnovali jsme se problematice trţní koncentrace, s ohledem na přístup EU k tzv. tvorbě vnitřního trhu a liberalizaci jsme se pokusili krátce vyloţit problematiku přístupu, snaţící se pro dosahování konkurence ovlivňovat trţní struktury, a snaţili jsme se představit, proč jsou tzv. „protimonopolní zásahy“ pouze narušením procesu efektivní konkurence555 a identifikovat některé otázky týkající se regionální tvorby cen. Jak bylo ukázáno výše, neexistuje racionální opodstatnění pro volání po sníţení „příliš vysokých cen“, neboť tyto se v ČR zásadně neodlišují od cen v okolních státech (významný vliv na cenu má především burza EEX) a i při evropském srovnání jsou spíše z niţší části spektra. Významným prvkem hodným pozornosti je zváţit udílení výlučných licencí pro provoz přenosové soustavy. Zajímavým konceptem by mohlo rovněţ být uvolnit prostředí ke vzniku paralelních sítí zahrnujících jak výrobu, tak distribuci energie individuálními subjekty (vlastnicky ani jinak neoddělenými). ČEZ má v české energetice zvláštní pozici v několika oblastech, např. majoritu při výrobě elektřiny i v její distribuci, nebo fakt, ţe je jediným subjektem provozující jaderné nebo přečerpávací vodní elektrárny. Je rovněţ pravděpodobné, ţe významnou, snad aţ vůdčí pozici bude zaujímat i v budoucnu (nelze rovněţ vyloučit růst jeho významu v teplárenství). Neznamená to však, ţe je na tomto stavu něco „špatně“ a je potřeba jej změnit. Naproti tomu, přestoţe jsou veřejností opomíjeny, vládní intervence jakými je např. podpora OZE, regulace „činností přirozeného monopolu“ (doprava elektřiny) nebo EU ETS představují negativní faktor pro všechny spotřebitele, a omezují tak blahobyt spotřebitelů. Omezení v propojování trhů bude patrně nadále přetrvávat a vynucování pravidel jakým je např. poţadavek unbundlingu nijak nepřispěje k vytyčeným cílům politik zavádějících tyto intervence. Zvláštním prvkem je státní podíl v ČEZ. Ten by v případě liberálního přístupu k hospodářské politice nepředstavoval závaţnější problém, v případě existence byrokratického managementu však neodvratně bude docházet ke sniţování efektivity plnění přání spotřebitelů a jejím prostřednictvím i k omezování moţností růstu blahobytu. Řešení této otázky by mělo být systémové, zasahující celý koncept fungování státu, zejména ústup od intervencionismu. Snahy státu určovat v energetice, které zdroje mají či nemají být „podporovány“, to v jakém rozsahu nebo zda v krajním případě mají být vůbec vyuţívány, jsou vţdy pro společnost jako celek škodlivé. Státní „podpora“ energetiky nemá být v ničem odlišná od podpory podnikání v jakémkoliv jiném odvětví – tzn. utvářet právní řád, který zajistí moţnost ustavení, ochranu a vynucování vlastnických práv. Nic více a nic méně. 551
HIGGS, Robert. Crisis and Leviathan : Critical Episodes in the Growth of American Government, s. 57-74 HIGGS, Robert. Crisis and Leviathan : Critical Episodes in the Growth of American Government, s. 262 Není snad kontradiktorní pozice ČR jako akcionáře ČEZ (ziskový management) ve srovnání s pozicí ČR (resp. vlády) jakoţto tvůrce a vykonavatele energetické politiky (byrokratický management)? 554 KIRZNER, Israel. Jak fungují trhy, s. 8 555 ARMENTANO, Dominick T. Proč odstranit protimonopolní zákonodárství. Dostupný z: , s. 37 552 553
88
ZÁVĚR V první kapitole této práce jsme se zabývali vývojem a rozšiřováním pravomocí EU nad oblastí energetiky a snahu o rozšiřování míry intervencionismu v oblasti těchto politik. V druhé kapitole jsme se věnovali vybraným prvkům energetiky v ČR. Zabývali jsme se zejména Aktualizací SEK, tzv. evropskými cíli, která tato Aktualizace SEK nezbytně přináší, a pokusili jsme se postihnout některé problémy spojené s argumenty týkajícími se energetické náročnosti, energetické závislosti, obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky. V třetí části jsme se zaměřili na postavení ČEZ na zejména elektroenergetickém trhu a pokusili jsme se o výklad, týkající se cenového vývoje a problematiky byrokratického managementu. Jak jsme si částečně přiblíţili v první kapitole, sledujeme-li vývoj posledních let v Evropě, dokumentuje jej jakési přesvědčení o nutnosti „řídit“, „upravovat“ či alespoň „směřovat“ trţní procesy, ať jiţ na úrovni vlád nebo EU. Dokonce jej nalezneme nejen ve vnitřním prostředí (ať jiţ jde o rozvoj regulativů typu veřejné sluţby nebo diktáty environmentalismu) ale začíná převládat i pokřivený vztah nařizování nutnosti plnit společný plán vůči třetím zemím (viz např. „klimatické konference“, pravidla „eko-designu“ pro vstup výrobků na trh EU apod.), neboli to, co někteří nazývají eko-imperialismem.556 V souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy došlo k přesunu přesunu energetiky do oblasti sdílené pravomoci a je otázkou věcí budoucích, zda tento přesun přinese kromě dalších intervencionistických zásahů i nějaké pozitivní aspekty, avšak domníváme se, ţe optimismus není na místě. Jak bylo naznačeno, vývoj energetických politik jiţ delší dobu směřuje k centralistickému pojetí rozhodování (na úrovni EU) a nárůstu regulace a vládních zásahů (jako takové je nutné samozřejmě brát i rozhodnutí vzniklá na úrovni EU, neboť prostřednictvím legislativního systému jsou buď platná přímo, nebo jsou zprostředkovaně zahrnuta do legislativy členských států). Je potřeba si uvědomit, ţe tímto způsobem ztrácíme svobodu vlastního rozhodování a zříkáme se tak své suverenity a základních práv ústavního liberalismu. Je spíše příznačné, ţe vlády členských států jako takové se nebrání supranacionálnímu vlivu, neboť většina rozhodnutí na úrovni EU nepodléhá schvalování národními parlamenty, a vlády tak (svou účastí na politickém dění EU) získávají oproti domácí opozici relativně silnější pozici. Na úrovni EU tak Komise představuje silný subjekt, nesoucí mizivou odpovědnost vůči občanům národních států. Přesto v posledních letech získává stále větší prostor, a de facto funguje jako hlavní zdroj legislativy (jak návrhy a sděleními Evropskému parlamentu, tak samostatnou nařizovací a regulační činností, vyplývající ze Smluv) a i prostřednictvím neformálních557 a vágních vymezení rozšiřuje své pravomoci a nástroje.xxxvii Nelze rovněţ nezmínit EU ETS, který je (přes počáteční proklamace o nevytváření bariér vstupu na trh nebo diskriminačního prostředí) pod záštitou „boje“ proti změnám klimatu a přes své sporné premisy a pochybné výsledky stále prohlubován a rozšiřován, a nestává se prakticky ničím jiným neţ překáţkou plnou výjimek kladenou do cesty konkurenceschopnosti a rozvoji evropských společností, přestoţe „v současné době neexistuje důvod pro provádění jakýchkoliv vládních politik. Správnou vládní politikou k neexistujícímu problému je odvaha nečinit nic.“558 Ačkoliv se můţe zdát, ţe pokud svěříme nadnárodní instituci rozsáhlé pravomoci týkající se vyjednávání a rozhodování v určité oblasti, např. s argumentem nezbytnosti zaujmutí společného postoje vůči třetím zemímxxxviii (typicky jde o Rusko, jakoţto významného dodavatele surovinových zdrojů), byť by se jednalo o subjekt vytvořený s nejlepšími moţnými intencemi, pokud se přistoupí k nutnosti „dodrţování plánu“ a jeho vynucování, výsledek se bude potýkat se stejnými problémy, jaké postihne plánování na národní úrovni, pouze v ještě větším měřítku (a jak poznamenává Hayek, rovněţ zde můţeme spatřovat kořeny problémů sporů mezi národy559). „Pro plánování v mezinárodním měřítku ještě více neţ pro národní plánování platí, ţe nemůţe být ničím jiným neţ neskrývanou nadvládou donucení, kdy malá skupina ukládá všem ostatním pouze taková měřítka a činnosti, která plánovači uznají za vhodné.“560 556
DRIESSEN, Paul. Eco-imperialism : green power, black death. SOOMIN, Lim, SHIRLEY, Steven. Eco-Imperialism: The Global North’s Weapon of Mass intervention. In Journal of Alternative Perspectives in the Social Sciences.. Dostupný z: 557 Namísto formálního vymezení pravomocí legislativou, vyuţívání a budování své institucionální pozice např. tvorbou agend mezivládních jednání, rolí prostředníka při vyjednáváních nebo „zkoumáním“ oblastí, které dosud nebyly přesněji vymezeny ve Smlouvách 558 MONCKTON, Christopher W.. Climate Sensitivity Reconsidered. Physics & Society. Dostupný z: , s. 17 559 „Pokud je se zdroji různých národů nakládáno jako s výhradním vlastnictvím těchto národů jako celku, pokud nejsou mezinárodní ekonomické vztahy jiţ vztahy mezi jednotlivci, ale čím dál více vztahy mezi celými národy organizovanými jako obchodní seskupení, stávají se nevyhnutelně zdrojem třenic a závisti mezi celými národy. Jednou z nejosudnějších iluzí je ţe dojde k umenšení třenic mezi národy nahrazením soutěže na trzích nebo o suroviny jednáním mezi státy nebo organizovanými skupinami.“ HAYEK, Friedrich A., The Road to Serfdom, s. 226 560 HAYEK, Friedrich A., The Road to Serfdom, s. 229
89
Mises výstiţně shrnuje proces, kterým se postupně přemění „nezbytné“ zásahy (např. zde můţeme uvést poţadavky na unbundling, otázky trţní koncentrace, nařízení o eko-deisgnu spotřebičů s ohledem na energetickou náročnost ekonomik, EU ETS apod.) vlád v koncept totalitní organizace společnosti – „Pokud je v pravomoci vlády rozhodovat, zda určité podmínky v ekonomice opravňují její intervenci, pro trh nezbývá ţádné místo. Uţ to nejsou spotřebitelé, kdo rozhoduje, co má být vyrobeno, v jakém mnoţství, v jaké kvalitě, kým, kde a jak – činí tak vláda. Neboť kdykoliv vláda sezná, ţe se výsledek daný nerušeným působením trţních sil odlišuje od toho, který úřady povaţují za „společensky“ ţádoucí, vláda zasáhne. To znamená, ţe trh je svobodný pouze pokud dělá přesně to, co chce vláda. Je „svobodný“ činit to, co úřady shledají jako „správné“, ale ne to co shledají jako „špatné“. Rozhodování o tom, co je správné a co špatné leţí na vládě. Tudíţ teoretické a praktické uplatnění intervencionismu nakonec vede k zavrţení toho, čím se původně odlišoval od zjevného socialismu a úplnému přijetí principů totalitního všeobecného plánování.“561 Přestoţe, „veškeré politické moci je vlastní tendence bezmezně se uplatňovat a pokud moţno nejvíce rozšiřovat oblast svého vlivu,“562 měl by kaţdý mít na paměti, ţe ţádný politický systém, ve kterém byla upřeny svoboda rozhodování jednotlivcům, potaţmo trhu a přiřknuta vytyčené skupině se neukázal dlouhodobě proveditelným. Od dob centrálně plánované ekonomiky prošla česká energetika sloţitým vývojem aţ k dnešní podobě, kdy se s ohledem na stávající perspektivy s mírnou nadsázkou dá očekávat pozvolný návrat k tomuto řízení. Je mnoho důvodů k nespokojenosti s různými oblastmi energetiky, je a bude mnoho nevyřešených problémů. Růst intervencionismu, tak jej spatřujeme v posledních letech je však zdaleka nejzávaţnějším problémem. Na základě pochybných teorií jsou radostně přijímány rozhodnutí o rozsáhlých a nákladných intervencích, v duchu samolibé důleţitosti jsou stanovovány cíle, které nemají ţádné jiné opodstatnění neţ splnění vize plánovače, pod krásným názvem udrţitelnosti jsou přijímány rozhodnutí poškozující společnost, z důvodů „obav“ o narušení soutěţe jsou nařizovány trţní struktury apod.563 – na národni úrovni pak mnohé z nich snadno „obhhajitelné“ poukazem na rozhodnutí na „vyšší úrovni“, kterému je nutno se podřídit. Není pochyb o tom, ţe člověk by se měl v rámci svého souboru morálky snaţit nejen o uspokojování materiálních potřeb, ale směřovat i k duchovním hodnotám. Je-li jednou z nich úcta a respekt ke světu, ve kterém ţijeme, je nezbytností mít podobný vztah i k ţivotu člověka, k jeho rozumu, hodnotovým ţebříčkům, a svobodě. Zakládání politik na premise, ţe násilným donucením k souboru hodnot, který vybraná skupina shledává nejvhodnějším, docílíme objektivně lepší situace, však nelze akceptovat. Protoţe je hlavní prvek energetické politiky ČR, tj. (Aktualizace) SEK dokumentem, přinášejícím obsáhlé mnoţství opatření, a mnoţství z nich skutečně představuje snahu o řešení domácích méně či více naléhavých problémových okruhů v značně široké sféře, jakou je energetika, pokusili jsme se zaměřit na spornost, týkající se „nezbytnosti“ či „přínosnosti“ dominantních prvků, které se, alespoň dle našeho názoru, v obecné diskusi nedostává patřičné pozornosti (zejména s ohledem na akceptaci vlivu „vyšší“ úrovně evropských politik). Politika v podobě jakou přinesla EPE564, potaţmo v návaznosti na ní Aktualizace SEK, byť zejména druhá jmenovaná přináší i uţitečné prvky nedirektivního charakteru (např. záměr zjednodušení byrokratické zátěţe výstavby liniových staveb), nepředstavuje svým charakterem nutnosti vládního zásahu často nic jiného neţ násilnou realokaci ve prospěch privilegovaných skupin (dobrým příkladem můţe být např. vynucená podpora OZE565) a v neprospěch spotřebitelů. I v případech, týkající se otázek méně diskutovaných, jakými jsou např. otázky energetické náročnosti jde o problematiku s velmi nejasně odůvodněnou potřebou zavést politiky a se značnými pochybnostmi o pozitivním dopadu pro spotřebitele. Není kupříkladu „motto“ EPE „více energie za niţší cenu“ na jedné straně a rozpor tohoto výroku s dopadem každého z cílů 20-20-20 na straně druhé schizofrenním postojem? 561
MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 723-724 MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 62 Např. to, jak varovným bychom měli vnímat rozměry dnes běţných intervencí můţe přiblíţit Hayekova poznámka o socialistech – „jen málo z nich se odvaţuje obhajovat, ţe bohatším regionům by měla být odepřena část „jejich“ kapitálu na pomoc chudším regionům“ (HAYEK, Friedrich A., The Road to Serfdom, s. 144-145), ve srovnání s hlavním cílem Konvergence politiky hospodářské a sociální soudrţnosti EU… 564 Přirozeně, kořeny nalezneme jiţ v Bílé knize „Energie pro budoucnost - obnovitelné zdroje energie“ z roku 1997, avšak změnu z indikativních v závazné cíle přinesla právě EPE 565 Připomeňme však kupř. výrok Bastiata: „Není cosi ostudného v roli, kterou subvencionista nutí hrát společnost? Říká jí: „Musíš mi dávat práci, ba ještě více – lukrativní práci. Byl jsem hlupák, ţe jsem si vybral průmyslové odvětví, z něhoţ mám desetiprocentní ztráty. Jestliţe uvalíš daň 20 franků na mé krajany a dáš mi tyto peníze, moje ztráta se obrátí v zisk. Neboť já mám právo na zisk; je tvojí povinností mi jej poskytnout.“ (srovnej Graf 2.3-36) Společnost, která poslouchá tohoto sofistu, která na sebe uvaluje daně, aby ho uspokojila, která nevidí, ţe ztráta, jeţ se zahladí v jednom průmyslovém odvětví, nepřestává být ztrátou, jelikoţ jiná průmyslová odvětví jsou přinucena ji uhradit, tato společnost, pravím, si zasluhuje břemeno, které se na ni nakládá.“ BASTIAT, Frédéric. CO JE VIDĚT A CO NENÍ VIDĚT. Dostupný z: , s. 146 562 563
90
V druhé kapitole jsme proto uvedli důvody, proč představují politiky podpory OZE škodlivý prvek, krom investičních a provozních nákladů zmiňme např. otázky negativního vlivu na ţivotní prostředí nebo aspekt sníţení stability PS v důsledku jejich prioritního přístupu. Obdobně jsme přiblíţili problémovost jak zdůvodnění potřeby sniţování emisí (zejména ve spojitosti s EU ETS), tak jeho nákladovost (např. institut GWS je odhaduje na přibliţně 1,5 % HDP ročně), a pokusili jsme se přiblíţit, proč otázka energetických úspor nemusí konstituovat ekonomické úspory (v souvislosti s záměrem sniţování spotřeby energií, potaţmo sniţování energetické náročnosti rovněţ stojí za zmínku, ţe problematika určení energetické náročnosti se dosud potýká s významnými metodologickými problémy, a není tudíţ moţné, zakládat politiky na pouhém srovnání jednoduchých indikátorů). Často zmiňované problematice územně-ekologických limitů jsme se věnovali v souvislosti s energetickou bezpečností a závislostí, kde jsme poukázali na širší rozměr problému, např. v kontextu teplárenství, i na souvislost s problematikou absence vymezení vlastnických práv. S ohledem na časový rámec tohoto problému je moţné, ţe právě tato otázka bude klíčovou při ovlivnění dalšího vývoje energetiky v ČR. Je však nasnadě, ţe byrokratický management, jakkoli příhodný k realizaci politických cílů a proklamací, jaké ostatně stojí i v pozadí EPE, není a nemůţe být prostředkem k budování konkurenceschopné energetiky. Jak koneckonců uvádí i NEK: „Stát má přestat „překáţet“ v energetice a omezovat vyuţití určitých zdrojů (vylučovat z diskuse jadernou energetiku, tuzemské zdroje uhlí), případně přijímat nepřiměřené závazky v rozvoji jiných zdrojů, které implikují masivní dotace a narušují vyváţené trţní prostředí, či sniţují konkurenceschopnost českých výrobků a sluţeb. Zhoršená situace ve zdrojích energie ve světě tento luxus vylučuje.“566 Přesto tvoří dominatní prvky aktualizované energetické politiky na úrovni EU posvěcené „společné“ cíle, jako je sniţování emisí, sniţování spotřeby energií (úspory energií) a podpora OZE a biopaliv. Je nutno přiznat, ţe Aktualizaci SEK, ať jiţ bude novou vládou schválena či upravena, nedávají evropské politiky jinou moţnost, neţ přinést začlenění jejich záměrů, které razantně ovlivní českou (i evropskou) energetiku a jen těţko si lze představit, ţe k lepšímu. Současně je však na místě otázka, zda tyto záměry směřují k něčemu jinému neţ všeobecné újmě a zda by tedy nemělo být především vyvinuto úsilí k jejich přehodnocení, resp. přehodnocení samotné role EU (dle našeho názoru role jiţ nyní škodlivé a rozsáhlé). Jak je zřejmé, EU jiţ není společenstvím států, které by prostřednictvím společného trhu, spoluprací na tomto poli a odstraňováním překáţek přispívalo k růstu mezinárodní dělby práce a tím ke zvyšování blahobytu jejich obyvatel, ale byrokratický a intervencionistický moloch, který přebíráním (a především rozsáhlým uplatňováním) rozhodovacích pravomocí (dodejme, ţe k tomuto došlo jiţ před Lisabonskou smlouvou, přesun energetiky do oblasti sdílených pravomocí však tento proces spíše ještě prohloubí) deformuje trh a vzletnými slovy maskuje své sluţby různým zájmovým skupinám na úkor všech ostatních. Přiznejme, ţe změny energetické politiky v intervalech jako se tomu dělo doposud (na příkladu ČR: 2000, 2004, 2009) odráţí spíše chtivost politiků „řídit“ situaci neţ skutečnou potřebu – nebo snad, pokud je strategický dokument s výhledem na 30 let (SEK) potřeba kaţdých 5 let upravovat, není něco špatně? Ve svém dopadu jde o nerozum (a je pouze nechtěným důkazem skutečného směřování Evropy, ţe její intervencionismus má na této nutnosti značný podíl), neboť tak, namísto jediného moţného skutečného přínosu takovéto politiky, totiţ skutečně deklarovat, jakým směrem se chce stát v budoucnu ubírat, a tak částečně přispět ke sniţování nejistoty ve společnosti (coţ snáze umoţní dlouhodobé investice), tato spíše vzrůstá, v lepším případě se nemění.567 Energetická politika, ať jiţ na úrovni EU nebo úrovních národních má představovat nikoliv normu či plán, ale spíše deklarování jasné pozice státu v oblasti energetiky (tzn. zejména směr legislativního vývoje), jasný popis stávající situace, identifikaci moţností, jakými jsou nejen např. surovinové zdroje nebo infrastruktura, ale i potenciál vědeckého a technického rozvoje v budoucích letech a realistickou vizi, ke které může budoucnost energetiky směřovat. Pokud moţno bez toho, aby se ji stát svými zásahy (jakým je např. vynucená „podpora“ OZE568) pokoušel po socialistickém vzoru „naplánovat“. Bohuţel je nutno říci, ţe celkově se tomuto více blíţí Zpráva NEK, neţ skutečná Aktualizace SEK. Na druhou stranu, vneseme-li do srovnání např. domácímu prostředí relativně blízkou slovenskou energetickou politku, nezbyde nám neţ konstatovat, ţe přes veškeré výtky ke směřování domácí koncepce, je tato alespoň dokumentem, který poskytuje poměrně konkrétní a ucelený záměr vládního postupu v budoucnu (byť k jeho naplnění nemusí dojít ani v případě oficiálního schválení koncepce, jak dokládá zkušenost se SEK z roku 2004). 566
Zpráva NEK, s. 235 Jak připomíná např. IEA, „obavy ze změn klimatu a strukturální změny v průmyslu přinesly pro podnikatele v elektroenergetice nová rizika. Ve vztahu ke změnám klimatu je to zejména nejistota ohledně budoucích politika jejich implementace.“ IEA. World Energy Outlook 2008, s. 155 568 V souvislosti se kterou stojí za to připomenout varování RWI: „Za situace, kdy evropské vlády napodobují Německo v prudké podpoře OZE, by měli tvůrci politik přehodnotit logiku podpory energetických zdrojů, které by nedokázaly působit na trhu bez vládní asistence.“ FRONDEL, Manuel, et al. Economic Impacts from the Promotion of Renewable Energy Technologies : The German Experience. Ruhr Economic Papers, s. 20 567
91
Co se týče postavení ČEZ na domácím trhu, je nesporné, ţe jde o subjekt, který představuje významnou část domácí energetiky, z pohledu elektroenergetiky dokonce představující majoritní část celého odvětví. Specifikem však je i státní vlastnictví rozhodujícího podílu v této společnosti, které někdy můţe zavdávat představy o, kdyţ ne nezbytnosti, tak alespoň vhodnosti prosazování „státních zájmů“ prostřednictvím uplatňování metod byrokratického managementu (tj. namísto sledování základního motivu rentability, který však na rozdíl od něj návazně, prostřednictvím trhu, dosahuje „souladu správně pochopených zájmů“569). Snahy o uplatňování byrokratického managementu a státního donucení, ať jiţ jde o pokusy uplatňovat „státní zájem“ u výběrů dodavatelů (např. jaderná energetika a ČEZ), realizaci „ekologických“ omezení typu územně-ekologické limity těţby, regulaci cen dopravy elektřiny jako „ochranu“ před „činnostmi přirozeného monopolu,“ (který je např. u PS zaručen udělením výlučné licence), snahy politiků o „zkrocení“ „příliš koncentrovaných“ trhů nebo udílení privilegií k porušování práv individuálních osob prostředky jakými je EU ETS, to vše představuje osudovou domýšlivost570 politiků, kteří se mylně domnívají, ţe svým konstruktivismem dokáţí upravit vše, co se jim zlíbí k „lepšímu“ a věří, ţe svým rozumem obsáhnou stejné, ne-li dokonce větší mnoţství informací neţ přirozený trţní řád. Nemohou-li takoví lidé snadno přesvědčit ostatní pouze na základě argumentu víry v kvalitu jich samotných, stále ještě jim zbývá moţnost záměrného vyvolávání strachu a obav, které pak poslouţí k všeobecné akceptaci zásahů do lidských svobod.571 Katastrofické vize – ačkoliv se vţdy potvrdily jako falešné – dochází v čase opakovaně popularity (Malthus, Ricardo, Jevons, Ehrlich, Římský klub, Kjótský protokol, aj.), a dokonce i dnes nacházíme pro toto smýšlení podporu na takřka všech myslitelných úrovních. Vţdyť jakým jiným způsobem lze vysvětlit, ţe plány jako 20-20-20 se stanou základním kamenem oficiální evropské energetické politiky? Vyčerpání zdrojů, scénáře katastrofy v případě, ţe stát nezasáhne572, reinkarnace Fourierova komplexu573 (nejen) u „bojovníků se změnami klimatu“, nezbytnost státního „dohledu“, potřeba „nového myšlení“ (prakticky vţdy však jde o recyklaci staré kolektivistické myšlenky zavrţení „nízkého ziskového motivu“ a jeho nahrazení „vyššími ideály“), to vše představuje pouze zastírání snahy o získání moci na úkor svobody jednotlivce. Takto intervencionisté „neustále bijí na své tamtamy a varují nás před stále novými nebezpečími – stačí se kterýkoli den podívat na hlavní body večerních zpráv – a ustavičně volají po nové vládní ochraně, jiţ vláda nikdy nemůţe zajistit a také nezajistí. Vláda však nikdy nepřestane tvrdit, ţe lidi chrání, a nezastaví tok ohromných zdrojů věnovaných na propagandu a balamucení lidí ohledně správnosti svých tvrzení.“574 Dokonce ani široké přijetí takovýchto volání po intervencích masami neznamená, ţe je vhodné se s takovýmto výsledkem spokojit. Jak podotkl Mises, „Demokracie zaručuje systém vlády v souladu s přáními a plány většiny. Nemůţe však zabránit většinám aby nepadly za oběť mylným idejím a nepřijímaly nevhodné politiky, které nejenţe selţou v naplnění vytčených cílů, ale skončí katastrofou.“575 Ačkoliv ji tak dnes často vnímáme, svoboda není samozřejmostí. Nelze neţ bojovat s mystifikacemi, vyzývajícími skrytě či otevřeně její porušování, ať jiţ jsou předkládány jakkoliv naléhavě, jakkoliv důleţitě, byť by byly předkládány jako nutnost okamţité akce, tak abychom byli s to zabránit hrozící katastrofě a ať uţ je jejich aktuální raison d’être stav proletariátu nebo ţivotního prostředí. Pokornou akceptací zásahů do své svobody ve prospěch intervencionistů se neodvratně odvracíme od ústavního liberalismu. Připomeňme nesmrtelná slova Misese: „Lidé si musí zvolit mezi tržním hospodářstvím a socialismem. Nemohou uniknout tomuto rozhodnutí přijetím „třetí cesty“, ať uţ ji dají jakékoliv jméno“576 („sociálně ekologické trţní hospodářství“?577). 569
MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 673-682 „Tak lidstvo, pyšnící se z vybudování svého světa jako by jej naplánovalo, a obviňující sebe sama, ţe ho nenaplánovalo lépe, nyní vyráţí přesně k takovému úkolu. Cílem socialismu není nic menšího neţ zrealizovat úplné překonstruování našich tradičních souborů hodnot, práva a jazyka, a na tomto základě vymýtit starý řád a údajně neúprosné a neobhajitelné podmínky, které brání zavedení rozumu, naplnění, pravé svobody a spravedlnosti.“ HAYEK, Friedrich August. THE FATAL CONCEIT : The Errors of Socialism, s. 67 571 Blíţe k této problematice viz např. HIGGS, Robert. Politická ekonomie strachu 572 Srovnejme např. „nutnost“ zavést nástupce Kjótského protokolu se závěrem Ausubela: „dekarbonizace probíhala po dvě století i bez politiky, která by ji vynucovala“ AUSUBEL, J. H. Renewable and nuclear heresies, s. 242 573 Úsilí o dosaţení převratu společenského řádu v podobu, jakou dotyční shledávají vhodnější, za jakoukoliv cenu, tj. i za cenu své vlastní újmy. „... jestliţe někoho pro jeho příznivější poměry natolik nenávidíme, ţe jsme ochotni vzít na sebe dokonce i těţkou újmu, jen kdyţ přitom dojde újmy i ona námi nenáviděná osoba. Mnozí, kteří bojují proti kapitalismu, dokonce dobře vědí, ţe jejich postavení bude za kaţdého jiného ekonomického systému méně příznivé; uvědomujíce si tuto okolnost zastávají se však reformy, například socialismu, protoţe doufají, ţe pod ním bude trpět i bohatý, jemuţ závidí. Velmi často slýcháme od socialistů, ţe v socialistické společnosti se bude snáze snášet i materiální bída, protoţe bude panovat vědomí, ţe nikdo na tom není lépe.“ Viz MISES, Ludwig von. Liberalismus, s. 22 574 HIGGS, Robert. Politická ekonomie strachu, s. 66 575 MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 193 576 MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 861 577 BARROSO, José Manuel Durão. Action, Imagination et Détermination. Dostupný z: , s. 2 FAJMON, Hynek. Slovníček evropských levicových pojmů. 14. SOCIÁLNĚ EKOLOGICKÉ TRŢNÍ HOSPODÁŘSTVÍ (Social and Ecological Market Economy). Dostupný z: 570
92
SEZNAM ZKRATEK ACER CBA CCGT CCS CDM CER ČSÚ
Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů Analýza uţitků a nákladů Plynová turbína s kombinovaným cyklem Zachycování a skladování uhlíku Mechanismy čistého rozvoje Certifikované sníţení emisí Český statistický úřad
EBRD
Evropská banka pro obnovu a rozvoj
ECOSOC EEA EEX EHS EIA EIB ENTSO
Ekonomická a sociální rada OSN Evropská agentura pro ţivotní prostředí Evropská energetická burza (v Lipsku) Evropské hospodářské společenství Posuzování vlivů záměrů na ţivotní prostředí Evropská investiční banka Evropská síť provozovatelů přenosových soustav
ENTSO-E
Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny
EPE EREC ERGEG ES ES ESUO EU
Energetická politika pro Evropu Evropská rada pro obnovitelnou energii Skupina evropských regulačních orgánů pro elektroenergetiku a plynárenství Evropské společenství Elektrizační soustava Evropské společenství uhlí a oceli Evropská unie
EU ETS
Systém obchodování s emisemi EU
EUA FME GECF HHI HLW IAEA IEA IPCC ISO ITO JE JEA JEDU JETE JI KVET LI LILW578 LLW MBE MFČR MPO MPSV MŢP NAP NEA NETS
Emisní povolenka EU Free-market environmentalismus Fórum zemí vyváţejících plyn Herfindahl-Hirschmanův index Vysoce aktivní odpad Mezinárodní atomová energetická agentura OECD Mezinárodní energetická agentura OECD Mezivládní panel pro změnu klimatu nezávislý provozovatele soustav nezávislý provozovatel přenosových soustav Jaderná elektrárna Jednotný evropský akt Jaderná elektrárna Dukovany Jaderná elektrárna Temelín Společně zaváděná opatření Kombinovaná výroba elektřiny a tepla Liberálně mezivládní přístup Nízko a středně aktivní odpad Nízkoaktivní odpad Market-based environmentalismus Ministerstvo financí ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo ţivotního prostředí Národní alokační plán Agentura pro jadernou energii Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu Nová evropská přepravní soustava
OECD
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
NEK
OPEC OTE OZE PDS PEZ PPS PPS (PPP) PSI
Organizace zemí vyváţejících ropu Operátor trhu s elektřinou Obnovitelné zdroje energie Provozovatel distribuční soustavy Primární energetické zdroje Provozovatel přenosové soustavy Standard kupní síly (parita kupní síly) Indikátor klíčového dodavatele
Agency for Cooperation of Energy Regulators Cost-benefit analysis Combined cycle gas turbine Carbon capture and storage Clean Development Mechanism Certified Emission Reduction The European Bank for Reconstruction and Development Economic and Social Council (UN) European Environment Agency European Energy Exchange European Economic Community (EEC) Environmental impact assessment European Investment Bank European Network of Transmission System Operators European Network of Transmission System Operators for Electricity Energy Policy for Europe European Renewable Energy Council European Regulators' Group for Electricity and Gas European Community (EC) European Coal and Steel Community (ECSC) European Union European Union Greenhouse Gas Emission Trading System EU Emission Allowance Free-market environmentalism Gas Exporting Countries Forum Herfindahl-Hirschman index High level waste International Atomic Energy Agency International Energy Agency Intergovernmental Panel on Climate Change Independent System Operator Independent Transmission Organization Nuclear power plant (NPP) The Single European Act (SEA)
Joint Implementation Cogeneration/Combined heat and power (CHP) Liberal Intergovernmentalism Low- and intermediate-level waste Low level waste Market-based environmentalism
National Allocation Plan Nuclear Energy Agency New European Transmission System Organisation for Economic Co-operation and Development Organization of the Petroleum Exporting Countries Renewables
Purchasing power standard (Purchasing power parity) Pivotal supplier index
578
Dále rozlišován na LILW-SL (Odpad s krátkým (short-lived) poločasem rozpadu) a LILW-LL (Odpad s dlouhým (long-lived) poločasem rozpadu)
93
PÚR PV RAO RSI SEA SEK SÚRAO TEN toe UNECE UNEP WEC YOLL
Politika územního rozvoje Fotovoltaika Radioaktivní odpady Index reziduální nabídky Strategické posuzování vlivů na ţivotní prostředí Státní energetická koncepce Správa úloţišť radioaktivního odpadu Transevropské sítě Tuna ropného ekvivalentu (cca 41,868 GJ nebo 11,63 MWh) Evropská hospodářská komise OSN Program ţivotního prostředí OSN Světový energetický koncil Roky ztraceného ţivota
94
Photovoltaics Residual supply index Strategic Environmental Assessment
Trans-European Networks Tonne of oil equivalent United Nations Economic Commission for Europe United Nations Environment Programme World Energy Council Years of life lost
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27]
[28] [29] [30] [31] [32]
[33] [34]
A.T. Kearney. Ownership Unbundling - Der richtige Weg für mehr Wettbewerb?. Berlin : [s.n.], 2008. 24 s. Dostupný z WWW: . ACQUIS COMMUNAUTAIRE - Právo Evropské unie [online]. 2004 , 01.05.2004 [cit. 2009-11-20]. Dostupný z WWW: . ARCHIBALD, David. Failure to Warm [online]. 2007 [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: . ARCHIBALD, David. Solar Cycle 24. City Beach, Australia : Rhaetian Management Pty Ltd, 2008. 70 s. Dostupný z WWW: . ISBN 978-0-646-50269-4. ARCHIBALD, David. The Past and Future of Climate [online]. 2009 [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: . ARIGONI ORTIZ, Ramon, et al. Energy efficiency in Europe : trends, convergence and policy effectiveness. [s.l.] : [s.n.], 2009. 34 s. MPRA Paper No. 15763. Dostupný z WWW: . ARMENTANO, Dominick T. Proč odstranit protimonopolní zákonodárství. Anna Kadeřábková, Josef Šíma. Praha : Liberální institut, 2000. 122 s. Dostupný z WWW: . ISBN 80-86389-04-9. AUSUBEL, Jesse H. Renewable and nuclear heresies. International Journal of Nuclear Governance, Economy and Ecology [online]. 2007, vol. 1, is. 3 [cit. 2009-07-23], s. 229-243. Dostupný z WWW: . BARROSO, José Manuel Durão. Action, Imagination et Détermination. [s.l.] : [s.n.], 2009. 3 s. SPEECH/09/212. Dostupný z WWW: . BASTIAT, Frédéric. CO JE VIDĚT A CO NENÍ VIDĚT. Ján Pavlík. Praha : Liberální institut, 1998. 181 s. Dostupný z WWW: . ISBN 80-902270-6-6. BAUMOL, William J. Microtheory: applications and origins. Cambridge, Massachusetts : MIT Press, 1986. 286 s. ISBN 0-26202245-1. BCPP. BURZA CENNÝCH PAPÍRŮ PRAHA [online]. 2010 [cit. 2010-03-16]. Trţní kapitalizace akciového trhu ke dni 15.3.2010. Dostupné z WWW: . BECHNÍK, Bronislav. Jaký je přiměřený pokles výkupních cen pro fotovoltaiku? [online]. 2009 , 19.10.2009 [cit. 2010-02-08]. Dostupný z WWW: . BECHNÍK, Bronislav. Podpora obnovitelných zdrojů a cena elektřiny [online]. 2010 , 18.1.2010 [cit. 2010-02-08]. Dostupný z WWW: . BELYUŠ, Marián. Kolik jsme ochotni platit za čistou energii? [online]. 2009 , 25.11.2009 [cit. 2009-11-27]. Dostupný z WWW: . BERAN, Antonín. Úvodní informace o energetické statistice v ČR [online]. 2006 [cit. 2009-09-29]. Dostupný z WWW: . BÍLÝ, Jaroslav. FUTUR/E/MOTION : energie zítřka. ČEZ news. 2009, červen 2009, s. 18-23. Dostupný z WWW: . BOOKER , Christopher. Climate change: this is the worst scientific scandal of our generation [online]. 2009 , 6:10PM GMT 28 Nov 2009 [cit. 2010-01-11]. Dostupný z WWW: . BRADLEY, Robert L., FULMER, Richard W. Energy: The Master Resource. Dubuque (Iowa, USA) : Kendall/Hunt, c2004. 235 s. ISBN 0757511694. BREUER, W., et al. Prospects of Smart Grid Technologies for a Sustainable and Secure Power Supply. [s.l.] : [s.n.], 2007. 30 s. Dostupný z WWW: . BROOKES, Leonard. Energy efficiency fallacies revisited. Energy Policy. 2000, vol. 28, is. 6-7, s. 355-366. BURKET, Daneš. TZB-INFO [online]. 12.6.2006 [cit. 2010-04-15]. Energetický mix budoucnosti. Dostupný z WWW: . Citi. New Nuclear – The Economics Say No : UK Green Lights New Nuclear – Or Does It?. [s.l.] : [s.n.], 2009. 14 s. Dostupný z WWW: . CITYPLAN spol. s r.o.. Blackout : Informační příručka. Praha : CITYPLAN, spol. s r.o., 2008. 20 s. Dostupný z WWW: . ISBN 978-80-254-3816-9. CORDATO , Roy. An Austrian Theory of Environmental Economics [online]. 2005 , March 09, 2005 [cit. 2010-02-03]. Dostupný z WWW: . CORDATO, Roy E. Market-Based Environmentalism and the Free Market : They\'re Not the Same. Independent Review. 1997, vol. 1, is. 3, s. 371-386. COSTANTINI, Valeria, et al. Security of energy supply : Comparing scenarios from a European perspective. Energy Policy. 2007, vol. 35, is. 1, s. 210-226. Dostupný z WWW: . COWI. An assessment of the Gas and Oil Pipelines in Europe [online]. 2009 [cit. 2010-01-15]. Dostupný z WWW: . CVRČEK , Miroslav. Katastrofy nám nehrozí. Reflex [online]. 2009 [cit. 2010-01-11]. Dostupný z WWW: . ČEPS [online]. 2009, 19.5.2009 [cit. 2010-03-04]. Rozvoj PS. Dostupný z WWW: ČEPS. Data do kapsy 2008. [s.l.] : [s.n.], 2009. 4 s. Dostupný z WWW: . ČEPS. Roční zpráva o řízení úzkých míst v přenosové soustavě ČR (congestion management). [s.l.] : [s.n.], 2008. 5 s. Dostupný z WWW: . ČEPS. Schopnost ostrovního provozu [online]. 2005 , 10.5.2005 [cit. 2010-02-17]. Dostupný z WWW: . ČEPS. Výroční zpráva 2008. [s.l.] : [s.n.], 2009. 124 s. Dostupný z WWW: .
95
[35] ČEZ postaví u Ševětína sluneční elektrárnu o velikosti 80 hřišť. Idnes.cz [online]. 9. ledna 2010 12:22, [cit. 2010-03-02]. Dostupný z WWW: . [36] ČEZ. CEZ GROUP STRATEGY [online]. [s.l.] : [s.n.], 2008 [cit. 2010-03-16]. Dostupný z WWW: . [37] ČEZ. Rozvoj jaderné energetiky ve světě [online]. [2008] [cit. 2009-10-31]. Dostupný z WWW: . [38] ČT24. Ekologové varují před přehnaným solárním boomem [online]. 2009 , 12. 12. 2009 16:16 [cit. 2010-01-13]. Dostupný z WWW: . [39] ČTK. BCG: ČEZ je pro akcionáře nejziskovější energetickou firmou [online]. Finanční noviny, 2009, 14.10.2009, 18:30 [cit. 2010-0225]. Dostupný z WWW: . [40] ČTK. Fischer: Jaderná energetika je jedinou alternativou uhlí a plynu [online]. Finanční noviny, 2009 , 29.05.2009 14:21, [cit. 200909-25]. Dostupný z WWW: < http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/energetika/zpravy/fischer-jaderna-energetika-je-jedinoualternativou-uhli-a-plynu/379555>. [41] ČTK. Hüner: Energetická koncepce by mohla být přijata do září [online]. Finanční noviny, 2009 , 01.02.2009, 14:02 [cit. 2009-0925]. Dostupný z WWW: . [42] ČTK. Studie: Biopaliva nové generace budou škodlivější než benzin [online]. 2009 , 22.10.2009 [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: . [43] DALRYMPLE, Theodore. Historii stále pohánějí velké ideje [online]. 2010 , 08.01.2010 [cit. 2010-01-20]. Dostupný z WWW: . [44] DE ROOVER, Raymond. The Concept of the Just Price: Theory and Economic Policy. The Journal of Economic History. 1958, vol. 18, no. 4, s. 418-434. Dostupný z WWW: . [45] DEMSETZ, Harold. Efficiency, Competition, and Policy. Oxford, NY : Blackwell Publishers, 1989. 320 s. ISBN 0-631-16197-X. [46] DILORENZO, Thomas J. The Myth of Natural Monopoly. The Review of Austrian Economics. 1996, vol. 9, no. 2, s. 43-58. Dostupný z WWW: . [47] DOUGLASS, David H., et al. A comparison of tropical temperature trends with model predictions. International Journal of Climatology. 2007, vol. 28, is. 1,. s. 1693-1701. Dostupný z WWW: <doi.wiley.com/10.1002/joc.1651>. [48] DRÁBOVÁ, Dana. Rizika a přínosy jaderné energetiky. PRO-ENERGY [online]. 2007, roč. 2007, č. 3 [cit. 2010-01-11], s. 58-62. Dostupný z WWW: . [49] DRIESSEN, Paul. Eco-imperialism : green power, black death. Washington : Merril Press, 2003. 193 s. ISBN 0939571234. [50] DRIESSEN, Paul. We don’t need no stinkin’ evidence [online]. [2009] [cit. 2010-02-03]. Dostupný z WWW: . [51] ECOSOC. Energy Security Dialogue : Indicators of Energy Vulnerability. [s.l.] : [s.n.], 2009. 15 s. COMMITTEE ON SUSTAINABLE ENERGY 18th Annual Session. Dostupný z WWW: . [52] Enerdata. 2020 Global energy forecasts [online]. 2008 [cit. 2009-07-22]. Dostupný z WWW: < http://www.enerdata.fr/enerdatauk/publications/pages/forecasts_2007.php>. [53] Enerdata. CO2 emissions from energy use in major countries [online]. 2008 [cit. 2009-07-22]. Dostupný z WWW: . [54] ENERGETICKÁ BURZA PRAHA. ROČENKA 2007 [online]. 2008 [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW: . [55] ENERGETICKÁ BURZA PRAHA. ROČENKA 2008 [online]. 2008 [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW: . [56] Energy Efficiency: A Worldwide Review Indicators, Policies, Evaluation : A Report of the World Energy Council in Collaboration with ADEME. London : World Energy Council, 2004. 102 s. ISBN 0946121176. [57] EREC. RENEWABLE ENERGY POLICY REVIEW : Romania [online]. [s.l.] : [s.n.], 2009 [cit. 2010-03-02]. Dostupné z WWW: . [58] ERTESVAG, Ivar S. Society exergy analysis : a comparison of different societies. Energy. 2001, vol. 26, is. 3, s. 253-270. [59] ERÚ. Často kladené dotazy - Ceny dodávky elektřiny a související podmínky [online]. 2010 [cit. 2010-01-20]. Dostupný z WWW: . [60] ERÚ. Často kladené dotazy : Ceny dodávky elektřiny a související podmínky [online]. [2009] [cit. 2009-10-10]. Dostupný z WWW: . [61] ERÚ. Údaje o instalovaném výkonu ve fotovoltaických zdrojích [online]. 2010 , 19. 1. 2010 [cit. 2010-02-08]. Dostupný z WWW: . [62] EurActiv [online]. 2008, 25.01.2008 [cit. 2010-02-25]. Regulátoři mají pochybnosti o evropské energetické agentuře. Dostupný z WWW: . [63] EurActiv [online]. 2009, 07.04.2009 [cit. 2010-02-25]. Zbyněk Boldiš: Blackout je pouze otázkou času. Dostupný z WWW: . [64] EUROPEAN COMMISSION - Competition DG. DG Competition report on energy sector inquiry [online]. 2007 [cit. 2010-03-01]. SEC(2006) 1724. Dostupný z WWW: , , , . [65] European Environment Agency. Greenhouse gas emission trends and projections in Europe 2007 : EEA Report No 5/2007 . Luxembourg : Office for Official Publications of the European Communities, 2007. 102 s. ISBN 978-92-9167-973-7. [66] Euroskop. Hospodářská a sociální soudržnost [online]. 2008 [cit. 2010-01-13]. Dostupný z WWW: . [67] Eurostat. Gas and electricity market statistics. Luxembourg : Office for Official Publications of the European Communities, 2007. 73 s. ISBN 978-92-79-06978-9. [68] Eurostat. Key figures on Europe 2009 edition. Luxembourg : Office for Official Publications of the European Communities, 2008. 236 s. Dostupný z WWW: . ISBN 978-92-79-11056-6. [69] Eurostat. Panorama of Energy : Energy statistics to support EU policies and solutions. Luxembourg : Office for Official Publications of the European Communities, 2009. 138 s. ISBN 978-92-79-11151-8. [70] EVANS, David. Are Carbon Emissions the Cause of Global Warming? [online]. 2007 , December 11, 2007 [cit. 2010-01-10]. Dostupný z WWW: < http://mises.org/story/2795>.
96
[71] EVANS, David. I Was On the Global Warming Gravy Train [online]. 2007 , May 28, 2007 [cit. 2010-01-10]. Dostupný z WWW: . [72] Evropská Komise. Energy infrastructure [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [73] Evropská komise. Slovník pojmů [online]. 2008 , 19/07/2008 [cit. 2010-01-10]. Dostupný z WWW: . [74] ExternE. Externalities of Energy : National Implementation. [s.l.] : [s.n.], 1999. 593 s. Dostupný z WWW: . [75] FAJMON, Hynek. Slovníček evropských levicových pojmů [online]. 21.06.2008 [cit. 2010-04-21]. 14. SOCIÁLNĚ EKOLOGICKÉ TRŢNÍ HOSPODÁŘSTVÍ (Social and Ecological Market Economy). Dostupný z WWW: . [76] FCPP. Dr. Tim Ball, Historical Climatologist [online]. 2004 , November 15, 2004 [cit. 2010-02-01]. Dostupný z WWW: . [77] FLYVBJERG, Bent; HOLM, Mette Skamris; BUHL, Søren. Underestimating Costs in Public Works Projects : Error or Lie?. APA Journal. Summer 2002, Vol. 68, No. 3, s. 279-295. [78] FOJTÍK, Vadim. Tošovský bez limitu : Energetická koncepce. Euro. 19.10.2009, č. 42, s. 16. [79] FOJTÍK, Vadim. Zelený strašák. Euro. 23.11.2009, č. 47, s. 52-53. [80] FREEMAN, Scott L.; NIEFER, Mark J.; ROOP, Joseph M. Measuring industrial energy intensity : practical issues and problems. Energy Policy. 1997, vol. 25, is. 7-9, s. 703-714. [81] FRIEDMAN, Milton. Capitalism and freedom. Rose D. Friedman. 2nd edition. Chicago: University of Chicago Press, 1982. 202 s. ISBN 0-226-26401-7. [82] FRIIS-CHRISTENSEN, E., LASSEN, K. Length of the Solar Cycle: An Indicator of Solar Activity Closely Associated with Climate. Science. 1991, vol. 254, no. 5032, s. 698-700. Dostupný z WWW: . [83] FRONDEL, Manuel, et al. Economic Impacts from the Promotion of Renewable Energy Technologies : The German Experience. Ruhr Economic Papers [online]. 2009, # 156 [cit. 2009-12-09]. ISBN 978-3-86788-173-9. Dostupný z WWW: . ISSN 1864-4872. [84] GHOURI, Salman Saif. Global Energy Outlook 2050 – Policy Options. In The 20th World Energy Congress Discussion Session Papers. [s.l.] : [s.n.], 2007. 23 s. Dostupný z WWW: . [85] Global Warming Petition Project [online]. [2009] [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: . [86] GNANSOUNOU, Edgard. Assessing the energy vulnerability : Case of industrialised countries. Energy Policy. 2008, vol. 36, is. 10, s. 3734-3744. Dostupný z WWW: . [87] Greenpeace. Štátna energetická politika [online]. 2006 [cit. 2009-09-30]. Dostupný z WWW: . [88] GRYGIEL, Jakub. Russian Strategy toward Central Europe. Washington : Center for European Policy Analysis, 2009. 11 s. Report No. 25. Dostupný z WWW: . ISBN 9780-9825117-3-2. [89] HAVEL, Ladislav. K novele energetického zákona - 158/2009 Sb. [online]. 2009 , 7.9.2009 [cit. 2009-10-02]. Dostupný z WWW: . [90] HAVEL, Ladislav. Základní pilíře zákona č. 458/2000 Sb.. Energetika [online]. 2005, č. 1 [cit. 2009-09-29]. Dostupný z WWW: . [91] HAYEK, FRIEDRICH A. Individualism and Economic Order. Chicago, Illinois, U.S.A. : THE UNIVERSITY OF CHICAGO PRESS, 1980. 271 s. ISBN 0-226-32093-6. [92] HAYEK, Friedrich August. THE FATAL CONCEIT : The Errors of Socialism. W. W. BARTLEY, III. London : Routledge, 1992. 180 s. ISBN 0-415-04187-2. [93] HAYEK, Friedrich August. The Road to Serfdom. New York : Routledge, 2001. 256 s. ISBN 0-415-25543-0. [94] HAYEK, Friedrich August. The Use of Knowledge in Society. The American Economic Review. 1945, vol. 35, no. 4, s. 519-530. Dostupný z WWW: . [95] HAZLITT, Henry. Economics in one lesson. New York : Harper & Brothers, 1946. 222 s. [96] HELMER, Roger. Climate Change Policy in the EU: Chaos and Failure [online]. 2007 [cit. 2009-08-10]. Dostupný z WWW: . [97] HEYMANN, Eric. EU emission trading : Allocation battles intensifying. Hans-Joachim Frank. Frankfurt am Main : Deutsche Bank Research, 2007. 12 s. Dostupný z WWW: . [98] HIGGS, Robert. Crisis and Leviathan : Critical Episodes in the Growth of American Government. New York, USA : Oxford University Press, 1987. 350 s. ISBN 0-19-504967-5. [99] HIGGS, Robert. Mýty, mýty, mýty aneb proč politici nechtějí, abychom znali pravdu. Terra Libera [online]. 2002, ročník 3, srpen – září 2002, [cit. 2010-03-08]. Dostupný z WWW: . [100] HIGGS, Robert. Politická ekonomie strachu. Praha : Alfa Publishing, s.r.o., společně s Liberálním institutem, 2006. 129 s. ISBN 8086851-33-8. [101] IAEA, NEA. Uranium 2007 : Resources, Production and Demand. Paris, France : OECD PUBLICATIONS, 2008. 422 s. ISBN 9789264047662. [102] IAEA. Decommissioning costs of WWER-440 nuclear power plants. Vienna, Austria : IAEA, 2002. 147 s. Dostupný z WWW: . ISBN 92-0-117802-6, IAEA-TECDOC-1322. [103] IAEA. World Distribution of Uranium Deposits (UDEPO) with Uranium Deposit Classification. Vienna, Austria : IAEA, 2009. 126 s. ISBN 978–92–0–110509–7. [104] IEA [online]. 2008, 08 December 2008 [cit. 2010-03-10]. IEA calls for “Clean Energy New Deal” to stimulate global economy and combat climate change. Dostupný z WWW: . [105] IEA. A Clean Energy New Deal : Ensuring Green Growth in a Time of Economic Crisis [online]. [s.l.] : [s.n.], 2008 [cit. 2010-03-10]. Dostupný z WWW: . [106] IEA. About the IEA [online]. c2010 [cit. 2010-01-13]. Dostupný z WWW: . [107] IEA. CO2 ALLOWANCE & ELECTRICITY PRICE INTERACTION : Impact on industry’s electricity purchasing strategies in Europe. [s.l.] : [s.n.], 2007. 86 s. Dostupný z WWW: . [108] IEA. Energy Policies of IEA Countries : 2006 Review. Paris, France : IEA PUBLICATIONS, 2006. 400 s. Dostupný z WWW: . ISBN 92-64-10979-X.
97
[109] IEA. Energy Policies of IEA Countries : The Czech Republic 2005 Review. Paris, France : IEA PUBLICATIONS, 2005. 156 s. ISBN 92-64-109-293. [110] IEA. ENERGY TO 2050 : Scenarios for a Sustainable Future. Paris, France : IEA Publications, 2003. 219 s. ISBN 92-64-01904-9. [111] IEA. Energy Use in the New Millennium: Trends in IEA Countries. Paris, France : IEA PUBLICATIONS, 2007. 168 s. ISBN 978-9264-03429--7. [112] IEA. Oil Crises & Climate Challenges. France : IEA PUBLICATIONS, 2004. 218 s. Dostupný z WWW: . [113] IEA. Shared Goals [online]. [2010] [cit. 2010-02-16]. Dostupný z WWW: . [114] IEA. World Energy Outlook 2008. Paris, France : IEA PUBLICATIONS, 2008. 569 s. ISBN 978-92-64-04560-6. [115] IEA. World Energy Outlook 2009. Paris, France : IEA PUBLICATIONS, 2009. 691 s. ISBN 978-92-64-06130-9. [116] Institute of Science in Society. Biofuels: Biodevastation, Hunger & False Carbon Credits [online]. 2006 [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: . [117] JAEHN, Florian, LETMATHE, Peter. The emissions trading paradox. European Journal of Operational Research. 2009, vol. 202, is. 1, s. 248-254. [118] JONES, Richard H. The Czech Energy at a Crossroads : The Global Energy Outlook, Czech IDR 2009 [online]. [s.l.] : [s.n.], 2009 [cit. 2010-03-10]. Dostupný z WWW: a . [119] KARPÍŠEK, Dan. ČEZ čeká boj o investory s polskou PGE. Hospodářské noviny. 2009, 11.11.2009, s. 26. [120] KAVINA, Pavel, JIRÁSEK, Jakub, SIVEK, Martin. Some issues related to the energy sources in the Czech Republic. Energy Policy. 2009, vol. 37, is. 6, s. 2139-2142. [121] KHO, Jennifer. Solar: Is the Czech Republic the Next Spain? [online]. [2009] [cit. 2009-11-04]. Dostupný z WWW: . [122] KIRZNER, Israel. Jak fungují trhy. Praha : Liberální institut, 1998. 90 s. Dostupný z WWW: . ISBN 80-902270-5-8. [123] KLAUS, Václav. 20 let poté - Očekávání a realita [online]. 2009 , 14.12.2009 [cit. 2010-01-26]. Dostupný z WWW: . [124] KLAUS, Václav. Modrá, nikoli zelená planeta : Co je ohroženo: klima nebo svoboda?. Praha : Dokořán, 2007. 164 s. ISBN 978-807363-152-9. [125] KLAUS, Václav. Where Europe and Central Europe are Heading? [online]. 2010 , 19.1.2010 [cit. 2010-01-26]. Dostupný z WWW: . [126] KLIMÁNEK, Oldřich. Šéf IPCC Rádžendra Pačaurí má z „ochrany“ klimatu dojnou krávu – vítejte v klimatickém průmyslu [online]. 2010 , 2.1. 2010 [cit. 2010-01-11]. Dostupný z WWW: . [127] KLOS, Čestmír. Tvrdá oponentura. Euro. 16.11.2009, č. 46, s. 58-59. [128] KRUGER, Joseph, OATES, Wallace E., PIZER, William A. Decentralization in the EU Emissions Trading Scheme and Lessons for Global Policy. Washington : Resource for the Future, 2007. 34 s. Dostupný z WWW: . [129] KŘÍŢ, Ladislav. Skupina ČEZ [online]. 2010, 10. 3. 2010 [cit. 2010-03-17]. První informativní setkání s uchazeči o dostavbu Jaderné elektrárny. Dostupný z WWW: . [130] KUBÁTOVÁ , Zuzana. ČEZ spustil největší atomový tendr na světě. Hospodářské noviny. 2.11.2009, s. 18 [131] KUBÁTOVÁ, Zuzana. Jiří Jež: Ve Stráži je pod zemí uran za 500 miliard korun [online]. 2009 [cit. 2009-10-31]. Dostupný z WWW: . [132] KUPKA, Václav. Česká energetika a některé mýty [online]. 2009 , 06.01. 2009 [cit. 2009-10-06]. Dostupný z WWW: . [133] KURC, Ladislav, PETRISKO, Miroslav. Manipulace s veřejným míněním : Ţivotní prostředí. Euro. 19.10.2009, č. 42, s. 90. [134] KUSÝ, Petr. Podpora OZE pro rok 2010 z pohledu ERÚ [online]. 2009 , 28.12.2009 [cit. 2010-02-08]. Dostupný z WWW: . ISSN 1801-2655. [135] KUTÍLEK, Miroslav. Globální oteplování a klimatické změny v minulosti [online]. 2007 , 10.04.2007 [cit. 2010-01-11]. Dostupný z WWW: . [136] KUTÍLEK, MIROSLAV. Klimatické strašení na hliněných nohou [online]. 2009 , 26. listopadu 2009 [cit. 2010-01-11]. Dostupný z WWW: . [137] LÉKÓ , István. George Olah: Island může být Saúdskou Arábií Evropy [online]. 2008 , 20/10/2008 10:53 [cit. 2009-11-06]. Dostupný z WWW: . [138] LI, Tao; SHAHIDEHPOUR, Mohammad; KEYHANI, Ali. Market power analysis in electricity markets using supply function equilibrium model. IMA Journal of Management Mathematics. 2004, 15, 4, s. 339-354. [139] LOMBORG , Bjørn. The Skeptical Environmentalist. Cambridge, UK : THE PRESS SYNDICATE OF THE UNIVERSITY OF CAMBRIDGE , 2001. 505 s. ISBN 0521804477 . [140] London Economics in association with Global Energy Decisions. Structure and Performance of Six European Wholesale Electricity Markets in 2003, 2004 and 2005. [s.l.] : [s.n.], 2007. 842 s. Dostupný z WWW: , , , . [141] LOTT, John R. Why You Should Be Hot and Bothered About \'Climate-gate\' [online]. 2009 , November 24, 2009 [cit. 2010-01-11]. Dostupný z WWW: . [142] LUTZ, Christian, MEYER, Bernd, JUNGNITZ, Ariane. Environmental and Economic Effects of Post-Kyoto Carbon Regimes : Results of Simulations with the Global Model GINFORS. Studie institutu Gesellschaft für Wirtschaftliche Strukturforschung mbH. [s.l.] : [s.n.], 2008. 18 s. ISSN 1867-7290. Dostupný z WWW: . [143] LYONS, Rob. Cool heads required [online]. 2005 , 11 February 2005 [cit. 2010-01-11]. Dostupný z WWW: . [144] MACKENZIE, D.W.. The Case against \"Smart Taxes\" on Carbon [online]. 2009 , April 22, 2009 [cit. 2010-01-12]. Dostupný z WWW: . [145] MACH, Petr. Debakl Lisabonské strategie. Euro. 1.3.2010 , s. 40. [146] MASSOUD, Amin, S.; WOLLENBERG, B.F. Toward a smart grid : power delivery for the 21st century. IEEE power & energy magazine. 2005, vol. 3, is. 5, s. 34-41. Dostupný z WWW: .
98
[147] MATĚJKA, Karel, KOBYLKA, Dušan. BUDOUCNOST JADERNÉ ENERGETIKY [online]. [2006] [cit. 2009-11-04]. Dostupný z WWW: . [148] MATOCHA, Pavel. Jak vyměnit banány : Jaderná elektrárna Temelín. Euro. 19.10.2009, č. 42, s. 20. [149] MATOCHA, PAVEL. Větrné šílenství. EURO. 14.12.2009, č. 50, s. 16. [150] MATOCHA, Pavel. Z pohledu do slunce bolí oči. Euro. 22.2.2010, s. 32. [151] MAYER, Sebastian. Path dependence and Commission activism in the evolution of the European Union\'s external energy policy. Journal of International Relations and Development. 2008, no. 11, s. 251-278. Dostupný z WWW: . [152] MCGEE, Robert, BLOCK, Walter. Pollution Trading Permits as a Form of Market Socialism, and the Search for a Real Market Solution to Environmental Pollution. Fordham University Law and Environmental Journal. 1994, no. 6, s. 51-77. [153] McKinsey&Company. Náklady a potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České republice. Praha : [s.n.], 2008. 96 s. Dostupný z WWW: . [154] MCLEAN, John. Fallacies about Global Warming. [s.l.] : [s.n.], 2007. 8 s. Dostupný z WWW: . [155] MEINERS, Roger E., YANDLE, Bruce. Jak common law chrání životní prostředí. Praha : Liberální institut, 2000. 38 s. ISBN 8086389-05-7. [156] MELILLO, Jerry M., et al. Indirect Emissions from Biofuels: How Important?. Science. 2009, vol. 326, no. 5958, s. 1397-1399. Dostupný z WWW: . [157] MFČR [online]. 2010, 2. března 2010 [cit. 2010-04-20]. Vývoj a současný rozsah cenové regulace. Dostupný z WWW: . [158] MISES, Ludwig von. Byrokracie. Tereza Urbanová. Praha : Liberální institut, 2002. 205 s. Dostupný z WWW: . ISBN 80–86389–22-7. [159] MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics. 4th rev. edition. San Francisco, CA : Fox&Wilkes, 1996. 906 s. Dostupný z WWW: . ISBN 0-930073-18-5. [160] MISES, Ludwig von. Liberalismus. Praha : Liberální institut, 1998. 186 s. Dostupný z WWW: . ISBN 80-86119-08-4. [161] MISES, Ludwig von. Liberty and Its Antithesis [online]. [2009] [cit. 2009-11-03]. Reprinted from Christian Economics, August 1, 1960. Dostupný z WWW: . [162] MITCHELL, Donald. A Note on Rising Food Prices. [s.l.] : The World Bank Development Prospects Group, 2008. 20 s. POLICY RESEARCH WORKING PAPER 4682. [163] MONCKTON, Christopher W.. Climate Sensitivity Reconsidered. Physics & Society. 2008, vol. 37, no. 3, s. 6-19. Dostupný z WWW: . [164] MONCKTON, Christopher W.. Consensus? What Consensus? : Among Climate Scientists, the Debate Is Not Over. [s.l.] : [s.n.], 2007. 21 s. Dostupný z WWW: . [165] MONCKTON, Christopher W.. Greenhouse warming? What greenhouse warming?. [s.l.] : [s.n.], 2007. 16 s. Dostupný z WWW: . [166] MONCKTON, Christopher Walter. Free Speech about Climate Change. Society. 2007, vol. 44, is. 4, s. 14-17. [167] MOTL, Luboš. Klimatická sametová revoluce [online]. 2009 , 02.12.2009 [cit. 2010-01-12]. Dostupný z WWW: . [168] MPO. Čtvrtletní analýza vývoje ekonomiky ČR a odvětví v působnosti MPO - 2. čtvrtletí 2009 [online]. [s.l.] : [s.n.], 2009 [cit. 201003-15]. Dostupný z WWW: . [169] MPO. Národní zpráva České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2007. [s.l.] : [s.n.], 2008. 56 s. Dostupný z WWW: . [170] MPO. Obnovitelné zdroje energie v roce 2008. [s.l.] : [s.n.], 2009. 40 s. Dostupný z WWW: . [171] MPO. Spolupráce ČR s IEA [online]. 2006 [cit. 2010-02-16]. Dostupný z WWW: . [172] MPO. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin [online]. 2009 , 7.9.2009 [cit. 2010-02-15]. Dostupný z WWW: . [173] MPO. Zpráva o plnění indikativního cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za rok 2008. [s.l.] : [s.n.], 2009. 29 s. Dostupný z WWW: . [174] NEA. Externalities and Energy Policy : The Life Cycle Analysis Approach. Paris, France : OECD PUBLICATIONS, 2001. 240 s. Dostupný z WWW: . ISBN 92-64-18481-3. [175] NEA. Nuclear Energy and the Kyoto Protocol. Paris, France : OECD PUBLICATIONS, 2002. 53 s. Dostupný z WWW: < http://www.oecdilibrary.org/oecd/content/book/9789264199149-en>. ISBN 9789264199149. [176] NEA. NUCLEAR ENERGY OUTLOOK 2008. Paris, France : OECD PUBLICATIONS, 2008. 460 s. NEA No. 6348. ISBN 978-9264-05410-3. [177] NEA. Nuclear Energy Today. Paris, France : OECD PUBLICATIONS, 2003. 114 s. OECD No. 53079 2003. ISBN 92-64-10328-7. [178] NEA. Nuclear energy today. Paris, France : OECD PUBLICATIONS, 2003. 114 s. OECD No. 53079 2003. ISBN 92-64-10328-7. [179] NEJEDLÝ, Petr. Zelení se obávají zvýšeného vlivu Ruska na energetiku ČR? [online]. 2009 [cit. 2009-11-11]. Dostupný z WWW: . [180] NEUHOFF, Karsten, et al. Network-constrained Cournot models of liberalized electricity markets : the devil is in the details . Energy Economics. 2005, vol. 27, is. 3, s. 495-525. [181] NILLESEN, Paul, POLLITT, Michael. Ownership unbundling in electricity distribution : empircal evidence from New Zealand. [s.l.] : [s.n.], 2008. 95 s. EPRG Working Paper 0820. Dostupný z WWW: . [182] NITOI, Ana Maria. Green energy obstacle due for lift by mid-year. The Diplomat : Bucharest [online]. 2010, Vol 6, no. 2, [cit. 201003-02]. Dostupný z WWW: . [183] NORTH, Douglass Cecil. Institutions, institutional change, and economic performance. Cambridge, UK : Cambridge University Press, 1990. 152 s. Dostupný z WWW: . ISBN 0-521-39734-0. [184] NOSKIEVIČ, Pavel, HYŢÍK, Jaroslav , KAMINSKÝ, Jaroslav. Efektivita vyuţívání obnovitelných zdrojů energie. Energetika [online]. 2006, č. 1 [cit. 2009-09-29]. Dostupný z WWW: . [185] NOSKIEVIČ, Pavel, KAMINSKÝ, Jaroslav. Fakta a mýty o obnovitelných zdrojích (I) [online]. 2004 [cit. 2009-11-04]. Dostupný z WWW: . [186] Observ’ER. THE STATE OF RENEWABLE ENERGIES IN EUROPE : 8th EurObserv’ER Report. Alain Liébard. [s.l.] : [s.n.], 2008. 144 s. 2008. Dostupný z WWW: . ISBN 978-2913620-45-2.
99
[187] OECD. Biofuel Support Policies : AN ECONOMIC ASSESSMENT. Paris, France : OECD PUBLICATIONS, 2008. 145 s. Dostupný z WWW: <www.sourceoecd.org/agriculture/9789264049222>. ISBN 978-92-64-04922-2. [188] OECD. Biofuels for Transport: Policies and Possibilities : Policy brief. [s.l.] : [s.n.], 2007. 8 s. Dostupný z WWW: . [189] OECD. Environmental Outlook to 2030. Paris, France : OECD PUBLICATIONS, 2008. 517 s. ISBN 978-92-64-04048-9. [190] OLBRICHOVÁ, Alice. Nouze s plnými zásobníky. Ekonom [online]. 2009 [cit. 2009-01-10]. Dostupný z WWW: . [191] OTE. OČEKÁVANÁ DLOUHODOBÁ ROVNOVÁHA MEZI NABÍDKOU A POPTÁVKOU ELEKTŘINY. [s.l.] : [s.n.], 2009. 202 s. Dostupný z WWW: . [192] PALÁN, Petr, KVÍTEK, Zdeněk. Unbundling : a jeho dopad na IT infrastrukturu distribučních společností. IT Systems [online]. 2006, č. 4 [cit. 2009-10-02]. Dostupný z WWW: . [193] PARKER, Larry. Climate Change: The EU Emissions Trading Scheme (ETS) Enters Kyoto Compliance Phase. [s.l.] : Congressional Research Service, 2008. 30 s. Dostupný z WWW: . [194] PASTERNAK, Alan D. Global Energy Futures and Human Development : A Framework for Analysis. Lawrence Livermore National Laboratory Report [online]. 2000, UCRL-ID-140773, [cit. 2010-02-26]. Dostupný z WWW: . [195] PATTERSON, Murray G. What is energy efficiency? : Concepts, indicators and methodological issues. Energy Policy. 1996, vol. 24, no. 5, s. 377-390. [196] PENNINGTON, Mark. Liberty, Markets, and Environmental Values: A Hayekian Defense of Free-Market Environmentalism. Independent Review. 2005, vol. 10, is. 1, s. 39-57. [197] PETERKOVA, Danuše. Energetika a EU [online]. 2005 , 21.12.2005 [cit. 2009-09-27]. Dostupný z WWW: . [198] PETŘÍČEK , Martin. Pozměňovací návrh za 800 miliard korun. Hospodářské noviny. 17.2.2010, s. 2. [199] PETŘÍČEK, Martin, KUBÁTOVÁ, Zuzana, KREČ, Luboš. ČEZ: Temelínskou megazakázku může řešit speciální zákon [online]. 2009 , 13. 11. 2009 [cit. 2009-11-13]. Dostupný z WWW: . [200] PETŘÍČEK, Martin. Stát a ČEZ rázně zastavily sluneční byznys. Hospodářské noviny. 17.2.2010, s. 1. Dostupný z WWW: . [201] PHILLIPS, Leigh. Energy industry warns EU climate plans reduce Europe\'s energy security [online]. 2008 , 07.02.2008 @ 09:22 CET [cit. 2010-01-26]. Dostupný z WWW: . [202] PÍTROVÁ, Lenka, et al. Co nového by měla přinést Lisabonská smlouva?. Vybrané práce Parlamentního institutu [online]. 2007 [cit. 2009-07-23]. Dostupný z WWW: . [203] Plynovod Nabucco. Energetika v EU : měsíční bulletin Skupiny ČEZ. 2009, roč. 2009, č. 7, s. 8. [204] Point Carbon. Carbon 2009 : Emission trading coming home. [s.l.] : [s.n.], 2009. 48 s. Dostupný z WWW: . [205] POLLITT, Michael. The arguments for and against ownership unbundling of energy transmission networks. [s.l.] : [s.n.], 2007. 36 s. EPRG Working Paper 0714. Dostupný z WWW: < http://www.eprg.group.cam.ac.uk/wp-content/uploads/2008/11/eprg0714.pdf>. [206] POUČEK, Jan. Energetická politika ČR. Energetika [online]. 2002, č. 1 [cit. 2009-09-29]. Dostupný z WWW: . [207] PRAVEC, Josef, KOUDA, Jiří. Zachrání nás plyn [online]. 2007 [cit. 2009-11-11]. Dostupný z WWW: [208] PXE. Co je PXE? [online]. 2009 [cit. 2009-10-20]. Dostupný z WWW: . [209] REGULATION ON EUROPEAN ENERGY MARKETS. In CESifo DICE Report : A quarterly journal for institutional comparisons. Christa Hainz, Wolfgang Ochel. [s.l.] : [s.n.], 2008. s. 62-63. Vol. 6, no. 4. Dostupný z WWW: . ISSN 1612-0663. [210] REISMAN, George. Greens versus Energy [online]. 2001 , May 21, 2001 [cit. 2010-02-08]. Dostupný z WWW: . [211] ROTHBARD, Murray N. MAN, ECONOMY, AND STATE: A TREATISE ON ECONOMIC PRINCIPLES WITH POWER AND MARKET: GOVERNMENT AND THE ECONOMY. [s.l.] : [s.n.], 2009. 1438 s. Dostupný z WWW: . ISBN 978-1-933550-27-5. [212] ROTHBARD, Murray N. Power and Market. [s.l.] : Ludwig von Mises Institute, 2006. 348 s. ISBN 1933550058. [213] ROTHBARD, Murray N. The Essential von Mises. [s.l.] : Ludwig von Mises Institute, 2009. 136 s. Dostupný z WWW: . ISBN 1933550414. [214] ROTHBARD, Murray N.. Jak odstátňovat, a jak neodstátňovat [online]. [2007] [cit. 2009-10-31]. Dostupný z WWW: . [215] ROTHBARD, Murray N.. Law, Property Rights, and Air Pollution [online]. 2006 , Saturday, April 22, 2006 [cit. 2010-02-02]. Dostupný z WWW: . [216] RWE Transgas Net. Popis plynárenské soustavy [online]. [2009] [cit. 2010-01-12]. Dostupný z WWW: . [217] SAUNDERS, Harry D. THE KHAZZOOM-BROOKES POSTULATE AND NEOCLASSICAL GROWTH. Energy Journal. 1992, vol. 13, is. 4, s. 131-148. [218] ScienceDaily. Cosmic Ray Decreases Affect Atmospheric Aerosols And Clouds [online]. 2009 , Oct. 6, 2009 [cit. 2010-02-02]. Dostupný z WWW: . [219] SIMON, Julian L.. Ultimate Resource II : People, Materials, and Environment [online]. 1998 , February 16, 1998 [cit. 2010-01-13]. Dostupný z WWW: . [220] Skupina ČEZ [online]. 2010 [cit. 2010-03-16]. Profil společnosti. Dostupné z WWW: . [221] SOLLARIS s.r.o.. Často kladené otázky [online]. [2009] [cit. 2009-11-04]. Dostupný z WWW: . [222] SOOMIN, Lim, SHIRLEY, Steven. Eco-Imperialism: The Global North’s Weapon of Mass intervention. Journal of Alternative Perspectives in the Social Sciences. 2009, vol. 1, no. 3, s. 846-860. Dostupný z WWW: . [223] Statement by Atmospheric Scientists on Greenhouse Warming [online]. [1992] [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: . [224] SÚRAO. Jak s radioaktivními odpady nakládáme 4 [online]. [2009] [cit. 2009-10-31]. Dostupný z WWW: . [225] SUTHERLAND, Ronald J. The economics of energy conservation policy. Energy Policy. 1996, vol. 24, no. 4, s. 361-370.
100
[226] Svaz průmyslu a dopravy ČR. Studie předpokládaných dopadů systému obchodování s povolenkami na emise CO2 po roce 2012 na ekonomiku ČR. [s.l.] : [s.n.], 2008. 131 s. Dostupný z WWW: . [227] SVENSMARK, H., FRIIS-CHRISTENSEN, E. Reply to Lockwood and Fröhlich – The persistent role of the Sun in climate forcing. [s.l.] : [s.n.], 2007. 6 s. Dostupný z WWW: . [228] ŠÍMA, Josef. TRH V ČASE A PROSTORU : Hayekovská témata v současné ekonomii. Praha : Liberální institut, 2000. 104 s. ISBN 80-86389-09-X. [229] ŠVEJNAR, Pavel, KLIMENT, Imrich. Problematika povolovacích procedur a její vliv na realizaci investičních akcí ČEPS. PROENERGY [online]. 2009, roč. 2009, č. 3 [cit. 2010-01-25], s. 9-13. Dostupný z WWW: . [230] ŠVRČEK, Marián, et al. Důsledky liberalizace trhu s elektrickou energií. Hospodářské noviny. 24.6.2008, s. 10. Dostupný z WWW: . [231] TENGS, Tammy O., et al. Five-hundred life-saving interventions and their cost-effectiveness. Risk Analysis. 1995, vol. 15, is. 3, s. 369-390. [232] The Commons Blog [online]. 2007 [cit. 2010-04-15]. Dostupný z WWW: . [233] The Heidelberg Appeal [online]. [1992] [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: . [234] The importance of energy [online]. c2006 [cit. 2009-07-09]. Dostupný z WWW: . [235] THE LEIPZIG DECLARATION ON GLOBAL CLIMATE CHANGE [online]. [2005] [cit. 2009-12-17]. Dostupný z WWW: . [236] THIES, Clifford F.. Climate Change and the Choice of Life [online]. 2008 , March 26, 2008 [cit. 2010-01-11]. Dostupný z WWW: . [237] UCTE. System Disturbance on 4 November 2006 : Final Report. [s.l.] : [s.n.], 2007. 84 s. Dostupný z WWW: . [238] UNECE. Investing in Energy Security Risk Mitigation : CHAIRMAN’S SUMMARY. [s.l.] : [s.n.], 2008. 4 s. Dostupný z WWW: . [239] UNEP. GLOBAL TRENDS IN SUSTAINABLE ENERGY INVESTMENT 2008 : Analysis of Trends and Issues in the Financing of Renewable Energy and Energy Efficiency. Paris : [s.n.], 2008. 70 s. ISBN 978-92-807-2939-9. [240] UNEP. Chemicals management, including mercury. [s.l.] : [s.n.], 2009. 17 s. UNEP/GC.25/5. Dostupný z WWW: . [241] UNEP. Proceedings of the Governing Council/Global Ministerial Environment Forum at its twenty-fifth session. [s.l.] : [s.n.], 2009. 79 s. Dostupný z WWW: . [242] URBÁNEK, Vladimír. Kurzy.cz [online]. 2009, 24.11.2009 10:28:32 [cit. 2010-02-25]. ČEKIA: TOP 100 EVA v ČR, nejvíce vydělává vlastníkům ČEZ, skokanem je OKD. Dostupný z WWW: . [243] URBÁNEK, Vladimír. Kurzy.cz [online]. 2010, 26.02.2010 09:00:48 [cit. 2010-03-03]. ČEZ zvýšil loni čistý zisk na rekordních 51,9 mld.Kč. Dostupný z WWW: < http://zpravy.kurzy.cz/212920-cez-zvysil-loni-cisty-zisk-na-rekordnich-51-9-mld-kc/>. [244] URBANOVÁ, Tereza. Tržní přístup k ochraně životního prostředí. [s.l.] : [s.n.], 2002. 46 s. Dostupný z WWW: . [245] VANDEZANDE, Leen, et al. Evaluation of Economic Merger Control Techniques Applied to the European Electricity Sector. The Electricity Journal. 2006, vol. 19, is. 6, s. 49-56. [246] VANĚK, Václav. Některé zkušenosti s deregulací elektroenergetiky. Energetika [online]. 2001, č. 10 [cit. 2009-09-29]. Dostupný z WWW: . [247] VLACH, Josef. Úspora paliv pro teplárenství teplem z jaderných elektráren. Energetika [online]. 2007, č. 3 [cit. 2010-03-10]. Dostupný z WWW: . [248] VYŠTEJNOVÁ, JIŘINA. Drahá česká nevšímavost. Euro. 5.10.2009, č. 40, s. 84. [249] Využití energií z jaderné elektrárny Temelín : 3.-4. října 1989 České Budějovice . České Budějovice : Dům techniky ČSVTS, 1989. 142 s. ISBN 80-02-99697-6. [250] WEC. Assessment of Energy Policy and Practices. London, UK : WEC, 2008. 24 s. ISBN 094612132X. [251] WEC. Energy Efficiency Policies around the World : Review and Evaluation. London, UK : WEC, 2008. 122 s. Dostupný z WWW: . ISBN 0946121303. [252] WEC. Europe’s Vulnerability to Energy Crises. London, UK : WEC, 2008. 102 s. Dostupný z WWW: . ISBN 0946121273. [253] Zahajovací projev Mirka Topolánka na summitu "Jižní koridor - nová hedvábná stezka" [online]. 2009 , 8.5.2009 14:21 [cit. 2009-0724]. Dostupný z WWW: . [254] ZAJÍČEK, Miroslav. Liberální institut [online]. 2010 [cit. 2010-03-16]. Spor mezi ČEZ a Czech Coal můţe mít pro zemi nečekané důsledky . Dostupný z WWW: . [255] ZAPLATÍLEK, Jan. Zásobování České republiky ropou. PRO-ENERGY [online]. 2007, roč. 2007, č. 2 [cit. 2010-01-13], s. 68-71. Dostupný z WWW: . [256] ZBOŘIL, Josef. OZE v EU do budoucna - motivační stimuly nebo striktní závazky?. PRO-ENERGY [online]. 2007, roč. 2007, č. 4 [cit. 2010-01-26], s. 38-43. Dostupný z WWW: . [257] ZELENKA , Robert. ČEZ chce vytápět Brno teplem z Dukovan [online]. 2009 [cit. 2009-11-06]. Dostupný z WWW: . [258] ZELENKA , Robert. E15.cz [online]. 4.2.2010 19:53 [cit. 2010-03-02]. ČEZ plánuje gigantickou solární elektrárnu na letišti u Milovic. Dostupný z WWW: . [259] ZELENKA, Robert. ČEZ odstartoval největší tendr současnosti. Povede k dostavbě Temelína [online]. 2009 [cit. 2009-11-13]. Dostupný z WWW: . [260] ZEMÁNEK , Josef. Zapomeňte na globální oteplování, možná přichází další malá doba ledová [online]. 2009 , 9.12.2009 [cit. 200912-17]. Dostupný z WWW: . [261] Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu. [s.l.] : [s.n.], 2008. 276 s. Dostupný z WWW: .
101
Statistické zdroje [262] Ceník produktů Skupiny ČEZ pro domácnosti na rok 2010 [online]. 2010 [cit. 2010-01-25]. Dostupný z WWW: . [263] ČSÚ. Bulletin ČSÚ za 4. čtvrtletí 2007: Kód: 1405-07 [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [264] ČSÚ. Energetická náročnost výroby vybraných výrobků (1988-2004) [online]. 2005 [cit. 2010-03-29]. Kód: 8104-05. Dostupný z WWW: . [265] ČSÚ. Kapacita elektráren, 2006 [online]. 2009 [cit. 2009-11-06]. Dostupný z WWW: . [266] ČSÚ. Statistická ročenka České republiky 2008 [online]. 2009 [cit. 2009-11-06]. Dostupný z WWW: . [267] E.ON. Ceník dodávky elektřiny platný od 1. 1. 2010 [online]. 2010 [cit. 2010-01-25]. Dostupný z WWW: . [268] EEA. Trends in total energy intensity, gross domestic product and total energy consumption, EU-27 [online]. 2009 [cit. 2010-01-28]. Dostupný z WWW: < http://www.eea.europa.eu/data-and-maps/figures/trends-in-total-energy-intensity-gross-domestic-product-andtotal-energy-consumption-eu-27-1>. [269] ERÚ. Roční zpráva o provozu ES ČR 2008 - ERÚ [online]. 2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupný z WWW: . [270] European Commission. Statistical pocketbook 2009. [s.l.] : [s.n.], 2009. 221 s. ISSN: 1725-1095. Dostupný z WWW: . ISBN 978-92-79-10728-3. [271] Eurostat. Combined heat and power generation [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [272] Eurostat. Electricity consumption by households [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [273] Eurostat. Electricity generated from renewable sources [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [274] Eurostat. Electricity generation by origin: nuclear [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [275] Eurostat. Electricity prices by type of user [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [276] Eurostat. Electricity prices for large industrial standard consumers [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [277] Eurostat. Energy consumption of transport, by mode [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [278] Eurostat. Energy dependency [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [279] Eurostat. Energy intensity of the economy [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [280] Eurostat. Final energy consumption of electricity [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [281] Eurostat. Final energy consumption, by sector [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [282] Eurostat. GDP and main components - Constant prices [online]. 2010 [cit. 2010-03-29]. Dostupný z WWW: . [283] Eurostat. Greenhouse gas emissions from transport [online]. [2009] [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [284] Eurostat. Greenhouse gas emissions from transport [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [285] Eurostat. Gross domestic product at market prices in Europe [online]. 2010 [cit. 2010-01-19]. Dostupný z WWW: . [286] Eurostat. Gross inland energy consumption, by fuel [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/product_details/dataset?p_product_code=TSDCC320>. [287] Eurostat. Implicit tax rate on energy [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [288] Eurostat. Market share of the largest generator in the electricity market [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [289] Eurostat. Total gross electricity generation [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [290] Eurostat. Total population [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [291] Eurostat. Value added at factor cost by sector [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . [292] Geofond. Přehled zásob a těžeb nerostných surovin v České republice za rok 2008 [online]. c2008 [cit. 2010-01-15]. Dostupný z WWW: . [293] Geofond. SUROVINOVÉ ZDROJE ČESKÉ REPUBLIKY : NEROSTNÉ SUROVINY (STAV 2005). [s.l.] : [s.n.], 2006. 262 s. ISSN: 1801-6693. Dostupný z WWW: . [294] GOERTEN, John, GANEA, Daniel Cristian. Electricity prices for second semester 2008 : Data in focus. [s.l.] : [s.n.], 2009. 8 s. ISSN 1977-0316. [295] IEA. KEY WORLD ENERGY STATISTICS 2008. France : IEA, 2008. 82 s. Dostupný z WWW: . [296] MPO. Primární energetické zdroje 1995 až 2008 [online]. 2009 [cit. 2009-11-01]. Dostupný z WWW: . Informační zdroje k právu EU [297] BusinessInfo.cz. Energetická politika EU a její nástroje [online]. 2009 , 16.06.2009 [cit. 2009-07-27]. Dostupný z WWW: .
102
[298] Dokumenty EU [online]. [2009] [cit. 2009-07-15]. Dostupný z WWW: . [299] EUR-Lex : Přístup k právu Evropské unie [online]. [2009] [cit. 2009-07-16]. Dostupný z WWW: . [300] EUROPA. Glossary [online]. [2009] [cit. 2009-07-16]. Dostupný z WWW: . [301] Euroskop. AKTUALIZACE: Energetický balík [online]. 2009 [cit. 2009-07-27]. Dostupný z WWW: . [302] Expiry of the European Coal and Steel Community (ECSC) Treaty: an overview [online]. 2002 [cit. 2009-07-08]. Dostupný z WWW: . [303] Smlouvy a Evropský parlament [online]. [2009] [cit. 2009-06-26]. Dostupný z WWW: < http://www.europarl.europa.eu/parliament/archive/staticDisplay.do?language=CS&id=77>. [304] Treaty establishing the European Coal and Steel Community, ECSC Treaty [online]. 2005 [cit. 2009-07-08]. Dostupný z WWW: . [305] University of Pittsburgh. Archive of European Integration [online]. c2008 [cit. 2009-07-16]. Dostupný z WWW: . [306] Úřad vlády ČR - odbor kompatibility s právem ES . Informační systém pro aproximaci práva [online]. [2009] [cit. 2009-07-16]. Dostupný z WWW: . Evropské právo [307] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1228/2003/ES o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou [308] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1775/2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám [309] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 294/2008 kterým se zřizuje Evropský inovační a technologický institut [310] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 713/2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů [311] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 714/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou [312] Nařízení Evropského parlamentu a Rady 715/2009, kterým se mění nařízení (ES) č.1775/2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám [313] Nařízení Komise (ES) č. 244/2009 ze dne 18. března 2009, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o poţadavky na ekodesign nesměrových světelných zdrojů pro domácnost [314] Nařízení Komise (ES) č. 640/2009 kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o poţadavky na ekodesign elektromotorů [315] Nařízení Komise (ES) č. 641/2009 kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o poţadavky na ekodesign samostatných bezucpávkových oběhových čerpadel a bezucpávkových oběhových čerpadel vestavěných ve výrobcích [316] Nařízení Komise (ES) č. 642/2009 kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o poţadavky na ekodesign televizních přijímačů [317] Nařízení Komise (ES) č. 643/2009 kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o poţadavky na ekodesign chladicích spotřebičů pro domácnost [318] Nařízení Komise (ES) č.859/2009 ze dne 18. září 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 244/2009, pokud jde o poţadavky na ekodesign pro ultrafialové záření u nesměrových světelných zdrojů pro domácnost [319] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1230/2003/ES kterým se přijímá víceletý program činnosti v oblasti energie: „Inteligentní energie - Evropa“ (2003 - 2006) [320] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1364/2006/ES kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušují rozhodnutí 96/391/ES a rozhodnutí 1229/2003/ES [321] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1982/2006/ES o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 aţ 2013) [322] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES o úsilí členských států sníţit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti sníţení emisí skleníkových plynů do roku 2020 [323] Rozhodnutí Rady 93/500/EHS o podporování obnovitelných zdrojů energie v rámci Společenství [324] Rozhodnutí Rady 93/500/EHS o podporování obnovitelných zdrojů energie v rámci Společenství [325] Rozhodnutí Rady 94/804/ES o přijetí specifického programu vědeckého výzkumu a technického rozvoje včetně demonstrací v oblasti námořní vědy a technologie (1994 aţ 1998) [326] Rozhodnutí Rady ze 17. září 1974, zveřejněné v Úředním věstníku C153 09/07/1975 týkající se strategie nové energetické politiky pro Společenství [327] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na ţivotní prostředí [328] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů v podmínkách vnitřního trhu s elektřinou [329] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou [330] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES o energetické náročnosti budov [331] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/30/ES o podpoře uţívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě [332] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES [333] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, kterou se zrušuje směrnice 98/30/ES [334] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES, [335] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, o stanovení rámce pro určení poţadavků na ekodesign energetických spotřebičů a o změně směrnic Rady 92/42/EHS a Evropského parlamentu a Rady 96/57/ES a 2000/55/ES [336] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uţivatele a o energetických sluţbách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS [337] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/67/ES kterou se členským státům ukládá povinnost udrţovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů [338] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře vyuţívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES [339] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství
103
[340] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 [341] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES, kterou se mění Směrnice (ES) č. 54/2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou [342] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES, kterou se mění Směrnice (ES) č. 55/2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem [343] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou [344] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/11/ES, kterou se mění směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na ţivotní prostředí [345] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem [346] Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/81/ES o národních emisních stropech pro některé látky znečisťující ovzduší [347] Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů [348] Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny [349] Směrnice Rady 2006/67/ES kterou se členským státům ukládá povinnost udrţovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů [350] Směrnice Rady 2009/119/ES kterou se členským státům ukládá povinnost udrţovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů [351] Směrnice Rady 93/76/EHS o omezování emisí oxidu uhličitého prostřednictvím zvyšování energetické účinnosti [352] Usnesení Rady 86/C 241/01 ze 16. září 1986 o nových cílech energetické politiky Společenství pro rok 1995 a o konvergenci politik členských států Ostatní smlouvy [353] Amsterodamská smlouva (pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o zaloţení Evropských společenství a některé související akty) [354] Atomausstieg (Dohoda mezi spolkovou vládou a energetickými společnostmi ze 14. června 2000) [355] Bruselská smlouva (Druhá rozpočtová smlouva) [356] Evropská energetická charta, Dohoda k Energetické chartě a Protokol Energetické charty o energetické účinnosti a souvisejících environmentálních hlediscích [357] Jednotný evropský akt (JEA) [358] Kjótský protokol (protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách) [359] Lisabonská smlouva (Smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o zaloţení Evropského společenství) [360] Lucemburská smlouva (První rozpočtová smlouva) [361] Maastrichtská smlouva (Smlouva o Evropské unii) [362] Messinská deklarace [363] Niceská smlouva (pozměňující Smlouvu o EU, Smlouvy o zaloţení Evropských společenství a některé související akty) [364] Paříţská smlouva (Smlouva o zaloţení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) [365] Římské smlouvy (Smlouva o zaloţení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouva o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom)) [366] Smlouva o jednotných orgánech (Smlouva o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství) Sdělení a zprávy Komise, Zelené a Bílé knihy [367] KOM(2000) 769 Zelená kniha o zabezpečování zásobování energií [368] KOM(2005) 265 Zelená kniha o energetické účinnosti aneb Méně znamená více [369] KOM(2006) 105 Zelená kniha – Evropská strategie pro udrţitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii [370] KOM(2006) 545 Akční plán pro energetickou účinnost: vyuţití moţností [371] KOM(2006) 845 Zpráva o dosaţeném pokroku ve vyuţívání biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot v členských státech Evropské unie [372] KOM(2006) 848 Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udrţitelnější budoucnosti [373] KOM(2006) 851 Šetření podle článku 17 nařízení (ES) č. 1/2003 v odvětvích zemního plynu a elektrické energie v Evropě (závěrečná zpráva) [374] KOM(2007) 1 Energetická politika pro Evropu [375] KOM(2007) 2 Omezení celosvětové změny klimatu na dva stupně Celsia – Postup do roku 2020 a na další období [376] KOM(2007) 354 Zelená kniha – Přizpůsobení se změně klimatu v Evropě – moţnosti pro postup EU [377] KOM(2007) 723 z 22. listopadu 2007 – Evropský strategický plán pro energetické technologie (SET) – „Směřování k budoucnosti s nízkými emisemi uhlíku“ [378] KOM(2008) 772 Energetická účinnost: plnění 20% cílové hodnoty [379] KOM(2008) 781 Druhý Strategický přezkum energetické politiky [380] KOM(93) 700 Bílá kniha o konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti [381] KOM(94) 659 Zelená kniha o Energetické politice pro Evropskou unii [382] KOM(95) 682 Bílá kniha o Energetické politice pro Evropskou unii [383] KOM(97) 599 Bílá kniha „Energie pro budoucnost - obnovitelné zdroje energie“. [384] Tisková zpráva Komise IP/07/412 Obchodování s emise: 2007 ověřené emise z podniků EU ETS [385] Tisková zpráva Komise IP/08/787 Obchodování s emisemi: Komise přijímá rozhodnutí o českém a polském národním alokačním plánu na období 2008-2012 Zákony, koncepce a normy [386] [387] Aktualizace státní energetické koncepce (2009), předloţená MPO v říjnu 2009. Dostupný z WWW: . [388] Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 ze dne 3. listopadu 2009 [389] Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 5/2009 ze dne 23. listopadu 2009 [390] Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 7/2009 ze dne 25. listopadu 2009 [391] Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 ze dne 18. listopadu 2008 [392] Energetická politika schválená usnesením vlády České republiky ze dne 12. ledna 2000 č. 50 [393] Energetická politika SR. 2006 schválená usnesením vlády SR č. 29 z 11. ledna 2006. Dostupný z WWW: .
104
[394] EU-ETS: Národní alokační plán [online]. [2009] [cit. 2009-08-07]. Dostupný z WWW: . [395] Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem schválená usnesením Vlády ČR č. 487/2002 ze dne 15. května 2002 [396] Ministerstvo ţivotního prostředí. NÁRODNÍ ALOKAČNÍ PLÁN ČESKÉ REPUBLIKY NA ROKY 2008-2012 . [s.l.] : [s.n.], 2006. 44 s. Dostupný z WWW: <ec.europa.eu/environment/climat/pdf/nap_czech_final.pdf>. [397] MŢP. Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR. [s.l.] : [s.n.], 2004. 104 s. Dostupný z WWW: . [398] MŢP. POLITIKA OCHRANY KLIMATU V ČESKÉ REPUBLICE. [s.l.] : [s.n.], 2009. 146 s. Dostupný z WWW: . [399] Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR [online]. [2009] [cit. 2009-08-07]. Dostupný z WWW: . [400] Nařízení vlády č. 351/2002 Sb. ze dne 3. července 2002, kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí [401] Politika územního rozvoje ČR 2008, schválená usnesením Vlády ČR č. 929/2009 ze dne 20. července 2009 [402] Sněmovní tisk 968/0 : Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře vyuţívání obnovitelných zdrojů). Dostupný z WWW: . [403] Státní energetická koncepce (2004) schválená usnesením vlády České republiky č. 211 ze dne 10. března 2004 [404] Státní energetická politika, schválená usnesením vlády ČR č.112/92 dne 19.2.1992 [405] Vyhláška č. 150/2007 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen [406] Zákon č. 356/2003 Sb. o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, [407] Zákon č. 44/1988 Sb. o ochraně a vyuţití nerostného bohatství (horní zákon) [408] Zákon č. 124/2008 Sb. kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony [409] Zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách [410] Zákon č. 151/2002 Sb. kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, [411] Zákon č. 158/2009 Sb. kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů [412] Zákon č. 158/2009 Sb. kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správyv energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů. [413] Zákon č. 18/1997 Sb. o mírovém vyuţívání jaderné energie a ionizujícího záření (Atomový zákon), [414] Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře vyuţívání obnovitelných zdrojů energie [415] Zákon č. 186/2006 Sb. o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění [416] Zákon č. 189/1999 Sb. o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů [417] Zákon č. 212/2006 Sb. kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů [418] Zákon č. 222/1994 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci [419] Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů [420] Zákon č. 262/2002 Sb. kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) [421] Zákon č. 262/2002 Sb. kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) [422] Zákon č. 278/2003 Sb. kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) [423] Zákon č. 278/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) [424] Zákon č. 296/2007 Sb. kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím [425] Zákon č. 309/2002 Sb. o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon) [426] Zákon č. 342/2006 Sb. kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel a některé další zákony [427] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník [428] Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií [429] Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon) [430] Zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích (Energetický zákon), [431] Zákon č. 656/2004 Z.z. (SR) o energetice a o změně některých zákonů [432] Zákon č. 67/1960 Sb. o výrobě, rozvodu a vyuţití topných plynů (plynárenský zákon) [433] Zákon č. 670/2004 Sb. kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) [434] Zákon č. 670/2004 Sb. kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) [435] Zákon č. 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů. [436] Zákon č. 79/1957 Sb. o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon) [437] Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) [438] Zákon č. 89/1987 Sb. o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla [439] Zákon č. 89/1995 Sb. o státní statistické sluţbě [440] Zákon č. 91/2005 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) [441] Zákony ČR: Národní alokační plán [online]. [2009] [cit. 2009-08-07]. Dostupný z WWW: < http://www.alokacniplan.cz/zakony.html>. Ostatní [442] Rozsudek Soudu prvního stupně ve věcech T-183/07 a T-263/07. Pro vytváření citací byl pouţit portál http://www.citace.com.
105
SEZNAM GRAFŮ GRAF 1.2-1: SVĚTOVÉ EMISE CO2 V ROCE 2007 (CELKEM 27,3 GT CO2) ............................................................................. 17 GRAF 1.2-2: PREDIKCE NÁRŮSTU EMISÍ CO2 V ENERGETICE VE SVĚTĚ BĚHEM LET 2005-2020 (GT CO2) .................................... 17 GRAF 1.2-3: IMPLICITNÍ MÍRA ZDANĚNÍ ENERGIÍ V EU, 2007 ............................................................................................. 18 GRAF 1.2-4: VÝVOJ IMPLICITNÍ MÍRY ZDANĚNÍ ENERGIÍ V EU .............................................................................................. 18 GRAF 1.2-5: VÝROBA ELEKTŘINY V EU-27 (TWH)............................................................................................................ 19 GRAF 1.2-6: DEKARBONIZACE JAKO POKLES UHLÍKOVÉ NÁROČNOSTI SVĚTOVÝCH PRIMÁRNÍCH ENERGETICKÝCH ZDROJŮ .................. 19 GRAF 1.3-1: NÁKLADY DOSAŽENÍ KJÓTSKÝCH ZÁVAZKŮ ČLENSKÝMI STÁTY EU (MILIARD 1999 € ) .............................................. 23 GRAF 1.3-2: VÝVOJ CEN EMISNÍCH POVOLENEK, ZDROJ: POINT CARBON ............................................................................... 23 GRAF 1.3-3: VÝVOJ EMISÍ CO2 V ZEMÍCH EU................................................................................................................... 23 GRAF 1.3-4: VÝVOJ PLNĚNÍ KJÓTSKÉHO PROTOKOLU ČR, ÚROVEŇ ZÁKLADNÍHO ROKU = 100 ................................................... 25 GRAF 1.3-5: EMISE CO2 K CELKOVÝM PEZ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2006) ........................................................................... 26 GRAF 1.3-6: EMISE CO2 NA OBYVATELE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2006) .............................................................................. 26 GRAF 1.3-7: CELKOVÉ PEZ NA OBYVATELE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2006) ........................................................................... 26 GRAF 1.3-8: EMISE CO2 KU HDP VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2006) ....................................................................................... 26 GRAF 1.3-9: VÝVOJ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ Z DOPRAVY VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ............................................................... 26 GRAF 1.3-10: PODÍL SEKTORŮ NA PŘIDANÉ HODNOTĚ V PPS 2005 VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2007) .......................................... 26 GRAF 2.2-1: STRUKTURA A SPOTŘEBA OBNOVITELNÝCH A DRUHOTNÝCH ZDROJŮ ENERGIE ........................................................ 34 GRAF 2.2-2: VÝROBA ELEKTŘINY Z OBNOVITELNÝCH A DRUHOTNÝCH ZDROJŮ ENERGIE ............................................................. 34 GRAF 2.2-3: SROVNÁNÍ INVESTIČNÍCH NÁKLADŮ A ŽIVOTNOSTI VYBRANÝCH ZDROJŮ VE STÁLÝCH CENÁCH ROKU 2005 ................... 35 GRAF 2.2-4: CELKOVÉ PROVOZNÍ NÁKLADY VČETNĚ EXTERNALIT VÝROBY ELEKTŘINY, V EUROCENTECH/KWEL................................. 35 GRAF 2.2-5: ZDRAVOTNÍ RIZIKA ENERGETICKÝCH SYSTÉMŮ, ROKY ZTRACENÉHO ŽIVOTA ............................................................ 36 GRAF 2.2-6: STŘEDNÍ HODNOTA NÁKLADŮ UŠETŘENÉHO ROKU ŽIVOTA DLE OBLASTI INTERVENCE ............................................... 36 GRAF 2.2-7: PROCENTUÁLNÍ ZMĚNA HDP PŘI REALIZACI SCÉNÁŘE REDUKCE EMISÍ EU-27 O 20 % V ROCE 2020 (SCÉNÁŘ EU-1) VE SROVNÁNÍ S REFERENČNÍM SCÉNÁŘEM .................................................................................................................. 37 GRAF 2.2-8: VÝVOJ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI ČR DLE AKTUALIZACE SEK ............................................................................ 38 GRAF 2.2-9: VÝVOJ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI ČR ........................................................................................................... 38 GRAF 2.2-10: SROVNÁNÍ VÝVOJE ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI VE VYBRANÝCH ZEMÍCH .............................................................. 39 GRAF 2.2-11: VÝVOJ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI EU-27 ................................................................................................... 39 GRAF 2.2-12: SPOTŘEBA ENERGIÍ DLE SEKTORŮ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2007) .................................................................... 40 GRAF 2.2-13: INDEX ZMĚNY KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIÍ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH MEZI ROKY 2007 A 1996, DLE SEKTORŮ ............ 40 GRAF 2.3-1: ENERGETICKÁ NÁROČNOST, EU (2007) ........................................................................................................ 47 GRAF 2.3-2: ENERGETICKÁ NÁROČNOST, EU, V PŘEPOČTU DLE PPS (2007) ......................................................................... 47 GRAF 2.3-3: CELKOVÉ PEZ KU HDP VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2006) ................................................................................... 48 GRAF 2.3-4: HDP V PARITĚ KUPNÍ SÍLY VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2008) ............................................................................... 48 GRAF 2.3-5: PODÍL SEKTORŮ NA PŘIDANÉ HODNOTĚ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2006) .............................................................. 48 GRAF 2.3-6: PŘIDANÁ HODNOTA V EUR NA OBYVATELE DLE SEKTORŮ VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2006) ....................................... 48 GRAF 2.3-7: VÝVOJ SPOTŘEBY ENERGIÍ V ČR V DOPRAVĚ ................................................................................................... 49 GRAF 2.3-8: RELATIVNÍ VÝVOJ SPOTŘEBY ENERGIÍ V ČR DOPRAVĚ ........................................................................................ 49 GRAF 2.3-9: SPOTŘEBA ELEKTŘINY DOMÁCNOSTMI V ZEMÍCH EU (2007) ............................................................................. 49 GRAF 2.3-10: VÝVOJ KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE DLE SEKTORŮ V ČR ................................................................................. 49 GRAF 2.3-11: VZTAH MEZI EKON. ÚROVNÍ A ENERG. NÁROČNOSTÍ V ZEMÍCH EU (2007) ......................................................... 49 GRAF 2.3-12: VZTAH MEZI EKON. ÚROVNÍ A ENERG. NÁROČNOSTÍ V ZEMÍCH EU S VYLOUČENÍM EXTRÉMŮ (2007) ....................... 49 GRAF 2.3-13: ENERGETICKÁ ZÁVISLOST V ZEMÍCH EU (2007) ............................................................................................ 50 GRAF 2.3-14: DOVOZNÍ ZÁVISLOST V % VE VYBRANÝCH ZEMÍCH DLE DRUHŮ PALIV (2006)....................................................... 50 GRAF 2.3-15: ČISTÝ VÝVOZ ELEKTŘINY V ZEMÍCH EU (2005).............................................................................................. 51 GRAF 2.3-16: ČISTÝ DOVOZ ZEMNÍHO PLYNU V ZEMÍCH EU (2005)..................................................................................... 51 GRAF 2.3-17: OVĚŘENÉ ZÁSOBY ZEMNÍHO PLYNU VE SVĚTĚ (2008)..................................................................................... 52 GRAF 2.3-18: OVĚŘENÉ ZÁSOBY ROPY VE SVĚTĚ (2008).................................................................................................... 52 GRAF 2.3-19: KOMPOZITNÍ INDEX ENERGETICKÉ ZRANITELNOSTI VYBRANÝCH ZEMÍ (2007) ...................................................... 52 GRAF 2.3-20: HRUBÁ DOMÁCÍ SPOTŘEBA ENERGIE DLE PALIV VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2007)................................................... 53 GRAF 2.3-21: PROGNÓZA VÝVOJE CEN ENERGIÍ DO ROKU 2050 .......................................................................................... 53 GRAF 2.3-22: CELKOVÁ HRUBÁ VÝROBA ELEKTŘINA NA OBYVATELE V EU (2007) ................................................................... 54 GRAF 2.3-23: SPOTŘEBA ELEKTŘINY NA OBYVATELE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (2006) ............................................................... 54 GRAF 2.3-24: VÝROBA ELEKTŘINY Z JÁDRA V ZEMÍCH EU (2007) ........................................................................................ 55 GRAF 2.3-25: PODÍL ELEKTŘINY VYROBENÉ Z JÁDRA V ZEMÍCH EU (2007) ............................................................................ 55 106
GRAF 2.3-26: RELATIVNÍ VÝROBNÍ NÁKLADY V JEDNOTLIVÝCH TYPECH ELEKTRÁREN..................................................................56 GRAF 2.3-27: ŽIVOTNOST TYPŮ ELEKTRÁREN ...................................................................................................................56 GRAF 2.3-28: VÝVOJ CEN URANU VE SVĚTĚ......................................................................................................................57 GRAF 2.3-29: ROČNÍ PRODUKCE URANU VE SVĚTĚ (2004, 2005) .......................................................................................57 GRAF 2.3-30: ROZPAD NÁKLADŮ VÝROBY ELEKTŘINY V JE (V %) ..........................................................................................58 GRAF 2.3-31: SROVNÁNÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ Z VYBRANÝCH TYPŮ ZDROJŮ ..................................................................58 GRAF 2.3-32: PODÍL ENERGIÍ Z OZE NA PEZ V ČR (2008) .................................................................................................60 GRAF 2.3-33: VÝROBA ELEKTŘINY Z OZE V ZEMÍCH EU (2007) ..........................................................................................60 GRAF 2.3-34: SEZÓNNÍ TREND VÝROBY ELEKTŘINY VE FOTOVOLTAICKÝCH ELEKTRÁRNÁCH .........................................................62 GRAF 2.3-35: VÝKUPNÍ CENY A ZELENÉ BONUSY ELEKTŘINY VYROBENÉ Z VYBRANÝCH OZE, ČR (2010) .......................................62 GRAF 2.3-36: ROČNÍ VÝNOSY NÍZKORIZIKOVÝCH INVESTIC (2009) .......................................................................................63 GRAF 2.3-37: VÝVOJ NÁKLADŮ NA JEDNOTLIVÉ KATEGORIE OZE..........................................................................................63 GRAF 2.4-1: VÝVOJ SPOTŘEBY PRIMÁRNÍCH ENERGETICKÝCH ZDROJŮ SR ...............................................................................65 GRAF 3.2-1: CENY ELEKTŘINY V ZEMÍCH EU (2008) ..........................................................................................................72 GRAF 3.2-2: VÝVOJ CEN ELEKTŘINY PRO DOMÁCNOSTI VE VYBRANÝCH ZEMÍCH .......................................................................73 GRAF 3.2-3: CENY ELEKTŘINY V ZEMÍCH EU V PPS (2008).................................................................................................73 GRAF 3.2-4: VÝVOJ CEN ELEKTŘINY PRO PRŮMYSLOVÉ ODBĚRATELE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ......................................................73 GRAF 3.2-5: VÝVOJ CEN ELEKTŘINY PRO VELKÉ PRŮMYSLOVÉ ODBĚRATELE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH .............................................73 GRAF 3.2-6: OBJEM A KURZ OBCHODŮ NA PXE (2007) .....................................................................................................74 GRAF 3.2-7: OBJEM A KURZ OBCHODŮ NA PXE (2008) .....................................................................................................74 GRAF 3.2-8: VÝVOJ CEN NA ČESKÉ, NĚMECKÉ A FRANCOUZSKÉ ENERGETICKÉ BURZE (ROČNÍ FUTURES, BASELOAD, 2007-2009) ......74 GRAF 3.2-9: ÚZKÁ MÍSTA PŘESHRANIČNÍHO PROVOZU V EVROPĚ (2004, 2005) ....................................................................77 GRAF 3.3-1: NÁKUP ELEKTŘINY REGIONÁLNÍMI PROVOZOVATELI DISTRIBUČNÍCH SOUSTAV (RPDS).............................................77 GRAF 3.3-2: POČET ODBĚRNÝCH MÍST REGIONÁLNÍCH PROVOZOVATELŮ DS ...........................................................................77 GRAF 3.3-3: TRŽNÍ PODÍL NEJVĚTŠÍHO VÝROBCE ELEKTŘINY V ZEMÍCH EU (2007) ...................................................................78 GRAF 3.3-4: PŘEDPOKLÁDANÁ STRUKTURA VÝROBY A SPOTŘEBY ELEKTŘINY DLE AKTUALIZACE SEK ............................................79 GRAF 3.3-5: URČOVÁNÍ CENY „MEZNÍ ELEKTRÁRNOU“ (NEZAHRNUTY CENY POVOLENEK) ..........................................................79 GRAF 3.3-6: VZTAH MEZI TRŽNÍM PODÍLEM NEJVĚTŠÍHO VÝROBCE ELEKTŘINY A CENOU ELEKTŘINY V ZEMÍCH EU (2008) ................80 GRAF 3.3-7: SROVNÁNÍ MAXIMA, MINIMA A PRŮMĚRU CEN ELEKTŘINY PRO DOMÁCNOSTI A PRO PRŮMYSL V ZÁVISLOSTI NA REGULACI KONEČNÝCH CEN, EU-27 (2007) .........................................................................................................................80 GRAF 3.3-8: PREDIKCE INSTALOVANÝCH VÝKONŮ ELEKTRIZAČNÍ SOUSTAVY ČR V KRÁTKODOBÉM VÝHLEDU ...................................83 GRAF 3.3-9: OČEKÁVANÝ VÝVOJ NETTO SPOTŘEBY ELEKTŘINY VYBRANÝCH ZEMÍ, BAZICKÝ INDEX, ROK 2006 = 100 % ....................85 GRAF 3.3-10: OČEKÁVANÝ VÝVOJ SPOTŘEBY ELEKTŘINY V ČR U VELKOODBĚRU ELEKTŘINY ........................................................85 GRAF 3.3-11: PODÍL JÁDRA NA VÝROBĚ ELEKTŘINY V ROCE 2004 A PROJEKCE V ROCE 2020 (%) ...............................................86 GRAF 3.3-12: OČEKÁVANÝ VÝVOJ KAPACIT JADERNÝCH ZDROJŮ VE VYBRANÝCH REGIONECH ......................................................86
SEZNAM OBRÁZKŮ OBRÁZEK 1: PRIORITY ENERGETICKÉ POLITIKY SEK (2004) ..................................................................................................32 OBRÁZEK 2: PRINCIPY ENERGETICKÉ POLITIKY Z AKTUALIZACE SEK (2009) .............................................................................32 OBRÁZEK 3: CÍLE SEK A PRIORITY AKTUALIZACE SEK..........................................................................................................33 OBRÁZEK 4: MOŽNOSTI PALIVOVÉHO CYKLU DLE ZEMÍ ........................................................................................................52 OBRÁZEK 5: ÚZEMÍ VHODNÉ PRO UMÍSTĚNÍ NOVÝCH ZDROJŮ V ČR Z POHLEDU PS (2009) ........................................................76 OBRÁZEK 6: SCHÉMA ROČNÍCH TOKŮ ENERGIE ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE (2008) ....................................................................77
SEZNAM TABULEK TABULKA 2-1:VÝROBNÍ NÁKLADY, INVESTIČNÍ NÁKLADY A PLOŠNÁ NÁROČNOST VÝROBY ELEKTŘINY DLE ZDROJŮ .............................62 TABULKA 2-2: ZÁBOR PŮDY PRO ELEKTRÁRNU O INSTALOVANÉM VÝKONU 1000 MW .............................................................62 TABULKA 2-3: SWOT ANALÝZA ....................................................................................................................................66 TABULKA 3-1: VLASTNICKÁ STRUKTURA PŘENOSOVÉ SOUSTAVY............................................................................................75 TABULKA 3-2: INSTALOVANÝ VÝKON A VÝROBA ELEKTŘINY NEJVĚTŠÍCH VÝROBCŮ, ČR (2008) ....................................................78
107
VYSVĚTLIVKY i „Francouzský termín, který se pouţívá bez překladu i v jiných jazycích. Označuje souhrn všeho, čeho bylo v rámci Evropských společenství dosaţeno v oblasti právní úpravy, a to v nejširším smyslu. Je to tedy celkový souhrn veškerých práv a povinností členských států. Zahrnuje primární právo ES, sekundární právo ES, judikaturu soudních orgánů ES, mezinárodní smlouvy uzavírané ES s třetími státy, mezinárodní smlouvy sjednané mezi členskými státy navzájem, pokud se týkají činností Společenství (subsidiární smlouvy) a prohlášení a rezoluce přijaté orgány ES.“ ACQUIS COMMUNAUTAIRE - Právo Evropské unie. Dostupný z: ii Pro krátké objasnění zde přikládám krátký vývoj týkající se pozice energetiky v základních smlouvách (nynější) Evropské unie: Pařížská smlouva Prvopočátky vývoje energetické politiky lze nalézt jiţ při samotném zrodu Evropského společenství 18. dubna 1951 podpisem tzv. Paříţské smlouvy zástupci Belgie, Francie, Itálie, Spolkové republiky Německo, Lucemburska a Nizozemska. Cílem smlouvy, jak je uvedeno v Článku 2 (smlouvy), bylo přispět společným trhem uhlí a oceli k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti a zvyšování ţivotní úrovně (Treaty establishing the European Coal and Steel Community, ECSC Treaty. Dostupný z: http://europa.eu/). Průmysl uhlí a oceli byl jádrem této smlouvy, neboť byl tradičně hlavním prvkem národního zbrojního průmyslu (Expiry of the European Coal and Steel Community (ECSC) Treaty: an overview. Dostupný z: http://europa.eu/). Římské smlouvy Dne 25. března 1957 byly podepsány další dvě smlouvy – Smlouva o zaloţení Evropského hospodářského společenství (EHS), která sice v Článku 3 stanovuje mimo jiné „a) odstranění cel a mnoţstevních omezení dovozu a vývozu zboţí mezi členskými státy, jakoţ i všech ostatních opatření s rovnocenným účinkem, c) odstranění překáţek volného pohybu osob, sluţeb a kapitálu mezi členskými státy a f) vytvoření systému zajišťujícího, aby na vnitřním trhu nebyla narušována hospodářská soutěţ“, coţ nepochybně energetický trh ovlivnilo, ale přesto není energetické politice věnována zvláštní pozornost, ani není zahrnuta mezi společné politiky, a Smlouva o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom), v níţ bylo stanoveno „Posláním Společenství je přispět vytvořením podmínek nezbytných pro rychlé vybudování a růst jaderného průmyslu ke zvýšení ţivotní úrovně v členských státech a k rozvoji vztahů s ostatními zeměmi.“ Za nejdůleţitější prvky lze patrně povaţovat otázky jaderné bezpečnosti a standardů (Viz body b) a e) Článku 2 Smlouvy), včetně výkonu dozoru Komisí a dále také zřízení Zásobovací agentury, která „má opční právo na rudy, výchozí materiály a zvláštní štěpné materiály vyprodukované na územích členských států a výlučné právo na uzavírání smluv o dodávkách rud, výchozích materiálů a zvláštních štěpných materiálů pocházejících ze zemí uvnitř nebo vně Společenství“ (Článek 52), coţ lze chápat jako společnou politiku pro zásobování štěpným materiálem. Co se týče období následujících přibliţně 20 let, byla otázka energetické politiky odsouvána do pozadí a zastiňována otázkami slučování EHS, ESUO a EURATOM (Smlouva o jednotných orgánech), financování (Lucemburská a Bruselská smlouva) a rozhodováním o legislativních pravomocích a směřování k jednotnému trhu (Jednotný evropský akt (JEA)). Do hry dále vstupuje problematika ţivotního prostředí (viz např. článek 25 JEA: „Činnost Společenství v oblasti ţivotního prostředí sleduje následující cíle: udrţovat, chránit a zlepšovat kvalitu ţivotního prostředí; přispívat k ochraně lidského zdraví; zajišťovat šetrné a racionální vyuţívání přírodních zdrojů;“ – ke třetímu bodu však bylo současně připojeno toto prohlášení „Konference potvrzuje, ţe činnost Společenství v oblasti ochrany životního prostředí nesmí zasahovat do politiky jednotlivých členských států týkající se vyuţívání energetických zdrojů.“) a otázky udrţitelného rozvoje, z nichţ hlavní úlohu hrály zejména otázky řešení skleníkového efektu a emisních znečištění. Celosvětově významným momentem pak byly ropné krize v letech 1973 a 1979, které nastolily mimo jiné potřebu řešení otázek energetických úspor a efektivnosti (krize v roce 1973 představovala důsledek embarga OPEC na vývoz ropy v důsledku Yom-Kippurské války. V důsledku narušení dodávek ropy byla v roce 1974 jako koordinační orgán ustanovena Mezinárodní energetická agentura (IEA); krize z roku 1979 byla důsledkem paniky na trhu v důsledku poklesu produkce v souvislosti s Íránskou revolucí v r. 1979 a následně během Irácko-Íránské války). Vývoj cen fosilních paliv ve stálých cenách ve světě
Převzato z: IEA. Oil Crises & Climate Challenges Maastrichtská smlouva 1. listopadu 1993 vstoupila v platnost tzv. Maastrichtská smlouva neboli Smlouva o Evropské unii, která přestoţe svým rozsahem znamenala rozsáhlý přesun pravomocí členských států na evropskou úroveň a původně dokonce měla ambice řešit i energetickou politiku, opět tuto kapitolu ve svém schváleném znění neměla. Krom sporů týkajících se obav jednotlivých států z omezení své rozhodovací pravomoci v této oblasti, především ale proto, ţe opět byla tato otázka odsunuta do pozadí s tím, ţe je nutné nejprve vyřešit „důleţitější“ problémy. Ve smlouvě tedy náznaky energetické politiky můţeme nalézt jen jako jedno z opatření (s odkazem na článek 2 Hlavy II) v článku 3 Hlavy II, tj. „t) opatření v oblasti energie, civilní obrany a cestovního ruchu“ (v závěrečném prohlášení však nalezneme k tomuto bodu závazek, ţe otázka začlenění hlav, týkajících se uvedených oblastí bude posouzena na základě zprávy Komise nejpozději v roce 1996.), dále např. článek 130s, který v bodě 2 přiznává Radě rozhodovací pravomoc rozhodovat o „opatřeních významně ovlivňující volbu členského státu mezi různými energetickými zdroji a základní skladbě jeho zásobování energií“, ale především pak článek 129b a 129c Hlavy XII, týkající se Transevropských sítí (TEN), tj. zejména podporu propojení a interoperability vnitrostátních sítí a přístupu k nim a vymezení cílů, priorit a hlavních rysů opatření pro oblasti TEN. Z hlediska budoucího vývoje pak ještě stojí za zmínku článek 103a: „Aniţ jsou dotčeny jiné postupy stanovené v této smlouvě, můţe Rada na návrh Komise jednomyslně rozhodnout o opatřeních přiměřených hospodářské situaci, zejména kdyţ vzniknou závaţné obtíţe v zásobování určitými výrobky.“
Amsterodamská smlouva 1. května 1999 vstoupila v platnost tzv. Amsterodamská smlouva, pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o zaloţení Evropských společenství a některé související akty, která však, navzdory závěrečném prohlášení Maastrichtské smlouvy, energetickou politiku neřešila ani v nejmenším. Obdobně Smlouva z Nice, reformující institucionální uspořádání Evropské unie nepřinesla v oblasti energetické politiky ţádné změny, snad s výjimkou ustanovení článku 100, kdy jiţ není potřebný jednomyslný souhlas: „Aniţ jsou dotčeny jiné postupy stanovené v této smlouvě, můţe Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise rozhodnout o opatřeních přiměřených hospodářské situaci, zejména kdyţ vzniknou závaţné obtíţe v zásobování určitými výrobky.“ Lisabonská smlouva 13. prosince 2007 byla podepsána tzv. Lisabonská smlouva, v platnost vstoupila 1. prosince roku 2009. Zásadní změna této smlouvy se nachází v článku 2c, kde uvádí energetiku jako oblast sdílené pravomoci, tzn., ţe členské státy vykonávají svou pravomoc pouze v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala. Oblast energetické politiky je nově upravována v Hlavě XX, kde článek 176a stanoví tyto cíle: a) zajistit fungování trhu s energií, b) zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii, c) podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakoţ i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie a d) podporovat propojení energetických sítí. K dosaţení těchto cílů přijme Rada a Parlament řádným legislativním postupem opatření. Tyto se však dle ustanovení článku 176a nemají dotýkat práva členského státu stanovit podmínky pro vyuţívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií. V závěrečném prohlášení je dále zmiňováno, ţe se článek 176a nedotýká práva členských států přijímat nezbytná ustanovení k zajištění svého zásobování energií. K dokreslení významu, jeţ energetice tato smlouva přikládá pak můţe slouţit např. doplnění výše zmiňovaného článku 100 (Smlouvy z Nice) takto „... zejména kdyţ vzniknou závaţné obtíţe v zásobování určitými výrobky, především v oblasti energetiky.“ iii Dle http://www.cisstat.com/eng/cis.htm zahrnuje tento v současné době Arménii, Ázerbájdţán, Bělorusko, Gruzii, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádţikistán, Turkmenistán, Ukrajinu a Uzbekistán. iv Kjótský protokol byl přijat v prosinci 1997 na 3. Konferenci členů Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách (UNFCCC) na které se účastníci zavázali sníţit emise skleníkových plynů v průměru o 5,2 % ve srovnání s úrovní roku 1990 (příp. 1995 u vybraných zemí), prostřednictvím tří mechanismů: obchodování s emisemi (Emissions Trading), společně zaváděných opatření (Joint Implementation) a mechanismu čistého rozvoje (Clean Development Mechanism). Blíţe viz http://unfccc.int/kyoto_protocol/items/2830.php v Mezivládní panel pro změnu klimatu byl zřízen v roce 1988 Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Programem OSN pro ţivotní prostředí (UNEP). Dnes je jeho hlavní činností publikování zvláštních zpráv pro UNFCCC. Blíţe viz: http://www.ipcc.ch/ vi Bílá kniha „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci“ V úvodu opět nalezneme různé scénáře dopady změny klimatu, jakoţto opodstatnění potřeby opatření. Jak však uvádí Klaus, „neexistuje ţádný předem daný optimální stav světa, který máme povinnost chránit. Stav světa je spontánním výsledkem interakce obrovského počtu faktorů kosmických, geologických, klimatických (a mnoha dalších), včetně působení jednotlivých prvků ţivé přírody, které vţdy sledují zájem na zajištění maximálních podmínek pro svou reprodukci. Rovnováha, která v přírodě nastává, je rovnováhou dynamickou (a de facto pouze "trendovou", skládající se z obrovského počtu dílčích nerovnovah)“. (KLAUS, Václav. Modrá, nikoli zelená planeta : Co je ohroženo: klima nebo svoboda?, s. 22) Změnou oproti Zelené knize je přehodnocení čtyř pilířů takto: vybudování pevné znalostní základny ohledně dopadů a důsledků změny klimatu pro EU, integrace přizpůsobení do klíčových oblastí politiky EU, vyuţití kombinace politických nástrojů pro dosažení efektivního přizpůsobení a zintenzivnění mezinárodní spolupráce ohledně přizpůsobení. První pilíř tedy tvoří opatření zaměřující se na zřízení zvláštního informačního systému pro sdílení informací o dopadech změny klimatu, zranitelnosti a osvědčených postupech pro přizpůsobení. Druhý pilíř se zaměřuje na začlenění dopadů změn klimatu do ostatních evropských politik. Najdeme tak zde závazek do roku 2011 vypracovat pokyny a mechanismy dozoru pro zdravotní dopady změny klimatu, posílení stávajících systémů dohledu nad nemocemi zvířat, dopady změny klimatu a politik přizpůsobení na zaměstnanost a dobré ţivotní podmínky zranitelných sociálních skupin, začlenění opatření pro přizpůsobení a hospodaření s vodou do vnitrostátních strategií a programů rozvoje venkova, poskytování přiměřené podpory udrţitelné výrobě (zahrnující příspěvek společné zemědělské politiky k efektivnímu vyuţívání vody v zemědělství), aktualizace strategií v oblasti lesního hospodářství, vytvořit pokyny a sadu nástrojů na odolnost plánů povodí vůči klimatu a zohlednit změny klimatu při provádění směrnice o povodních, vypracování pokynů o přizpůsobení v pobřeţních a mořských oblastech, zohlednění dopadů změny klimatu v procesu strategického přezkumu energetické politiky, vypracování metodiky zvyšování odolnosti infrastrukturních, moţnost zavedení posouzení dopadů změny klimatu jako podmínky pro veřejné a soukromé investice nebo posouzení proveditelnosti začlenění dopadů změny klimatu do stavebních norem a do roku 2011 vypracovat pokyny, které zajistí zohlednění dopadů změny klimatu ve směrnicích EIA (Směrnice 97/11/ES, kterou se mění směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na ţivotní prostředí) a SEA (Směrnice 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na ţivotní prostředí). Třetí pilíř stanovuje jako opatření nutnost odhadnout náklady na přizpůsobení pro potřeby budoucích finančních rozhodnutí, podpořit partnerství veřejného a soukromého sektoru s cílem umoţnit sdílení investic, rizik, odměn a odpovědnosti mezi veřejným a soukromým sektorem při provádění činností pro přizpůsobení, prozkoumat optimalizaci vyuţití pojištění a dalších produktů finančních sluţeb pro sdílení rizika a vyuţití moţnosti pouţití příjmů z draţby povolenek v rámci systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (EU ETS). Poslední pilíř pak charakterizují opatření na zřízení řídící skupiny pro dopady změny klimatu a přizpůsobení, podpora vnitrostátních a regionálních strategií pro přizpůsobení (se zvaţovanou povinností takové strategie pro přizpůsobení od roku 2012) a také záměr začlenit přizpůsobení do všech vnějších politik EU, posílit dialog o otázkách přizpůsobení s partnerskými zeměmi a působit v rámci akčního rámce pro přizpůsobení v Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách. vii Celkem tvoří tento balíček následující sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu KOM(2006) 1 Energetická politika pro Evropu , KOM(2006) 841 Perspektivy vnitřního trhu se zemním plynem a elektřinou, KOM(2006) 843 Udrţitelná výroba energie z fosilních paliv: dosaţení téměř nulových emisí z uhlí po roce 2020, KOM(2006) 844 Jaderný ukázkový program, předloţený podle článku 40 Smlouvy Euratom ke stanovisku Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, KOM(2006) 845 Hodnotící zpráva o dosaţeném pokroku ve vyuţívání biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot v členských státech Evropské unie, KOM(2006) 846 Prioritní plán propojení, KOM(2006) 847 Směřování k Evropskému strategickému plánu pro energetické technologie, KOM(2006) 848 Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie – Obnovitelné zdroje energie v 21. století: cesta k udrţitelnější budoucnosti, KOM(2006) 849 Následná opatření k realizaci strategie vymezené v Zelené knize: Zpráva o dosavadním pokroku v oblasti elektřiny z obnovitelných zdrojů.
viii
Pro ilustraci obtíţí spojených s takovým úkolem, tj. nahrazením nízkoemisních jaderných zdrojů OZE, uveďme krátký příklad: Jaderná energie zajišťovala v roce 2007 instalovaný výkon v ČR cca 3760 MW, tj. přibliţně 21,41 % celkové kapacity. Pokud bychom chtěli tuto kapacitu nahradit nízkoemisními elektrárnami spalujícími biomasu, potřebovali bychom pro to zábor území o rozloze cca 9 400 km2, tj. přibliţně celkovou rozlohu Moravskoslezského a Zlínského kraje dohromady (neboli téměř 12 % celkové rozlohy ČR). Pokud bychom chtěli vyuţít pro nahrazení větrné elektrárny, potřebovali bychom jich pro to cca 9400 ks, které, při stanovených minimálních technických rozestupech, by vytvořily nepřerušenou řadu o výšce cca 150 m, dlouhou 1316 km (tj. cca 2,6 násobek největší délky území ČR od západu k východu). Je nezbytné poznamenat, ţe tyto čísla jsou optimistickými odhady, neboť instalovaný výkon OZE musí kvůli charakteru jejich produkce několikanásobně převyšovat výkon, který je instalovaný ve zdrojích s vyšším koeficientem ročního vyuţití a současně musí být instalován další výkon v regulovatelných zdrojích (připomeňme, ţe OZE, s výjimkou biomasy, regulaci neumoţňují). Pro příklad vyuţity údaje z: ČSÚ. Česká republika v mezinárodním srovnání 2008 (vybrané údaje); AUSUBEL, J. H. Renewable and nuclear heresies; ČSÚ Statistická ročenka České republiky 2008; KLAUS, Václav. Modrá, nikoli zelená planeta : Co je ohroženo: klima nebo svoboda? ix Mapa Jiţního koridoru: http://ec.europa.eu/ten/energy/studies/doc/2004_brochure/natural_gas_network_03_en.jpg x K tomuto je vhodné poznamenat, ţe současně s tímto přezkumem vydala Komise další Zelenou knihu věnující se transevropským sítím: Zelená kniha – Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti 13. listopadu 2008 byla Komisí zveřejněna tato Zelená kniha, jejímţ tématem byly tentokrát především energetické sítě TEN-E, resp. posílení úlohy EU při budování energetických sítí. Tento dokument je rozdělen do dvou částí. V první se pokouší vymezit nové priority pro rozvoj sítí TEN, mezi nimi najdeme výzvu k větší podpoře strategických projektů, včetně finanční podpory investičních projektů, odstranění administrativních překáţek (rozdíly ve správních postupech v jednotlivých členských zemích), zlepšení koordinace při plánování a provozování sítí za zapojení ACER (Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů) a ENTSO (Evropská síť provozovatelů přenosových soustav) a další podporu integrace sítí v návaznosti na priority uvedené v Akčním plán EU pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární vyuţití. V druhé části dokument předkládá návrhy pro přístup EU k rozvoji energetických sítí. Mezi nimi nalezneme podporu informovanosti a veřejné diskuze, podporu solidarity (např. podpora projektů, které umoţní přenos energie z oblastí bohatých na zdroje do oblastí jiných), naplnění cílů 20-20-20, resp. začlenění těchto cílů do rozvodných sítí včetně podpory nových technologií (např. kogenerace, nebo zachycování, přeprava a skladování CO2), lepší vyuţití a rozvoj podpory projektů v rámci sedmého rámcového programu EU pro výzkum a rozvoj (Viz Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1982/2006/ES o sedmém rámcovém programu Evropského společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007 aţ 2013)) a v návaznosti na Strategický plán pro energetické technologie. V rámci mezinárodních energetických sítí podpora investic a záruk (EIB, EBRD), společné projednávání návrhů a vytváření mezinárodních dohod týkajících se strategických projektů k zajištění jejich slučitelnosti s právem EU. Pro vnitřní trh pak rozšíření spolupráce a působnosti ACER a ENTSO pro zvýšení efektivity vnitřního trhu, spojování sítí (NETS – Nová evropská přepravní soustava, iniciativa usilující o sjednocení středo a jihoevropské plynové přepravní sítě vytvořením společného provozovatele plynové přenosové soustavy) a zjednodušení schvalovacích postupů pro projekty sítí. Dále zde nalezneme návrh začlenění evropských prioritních projektů do národních strategických plánů s povinností členských států zajistit dodrţení dohodnutých harmonogramů těchto projektů. Pro oblast TEN-E je navrţen soubor hlavních směrů, týkajících se cílů, působnosti, plánování, koordinace a zdrojů financování (včetně koordinace mezi ostatními finančními nástroji EU a TEN). Dále návrhy na zlepšení, týkající se nefinanční podpory, vytváření synergie s jinými činnostmi v oblasti sítí (doprava, telekomunikace aj.), ale také poskytování podpory projektům, při kterých je přispíváno k veřejným neobchodním cílům (zvyšování volných kapacit, ochrana ţivotního prostředí aj.). Dále nalezneme uţ jen soubor 6 prioritních projektů dle Akčního plánu EU pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární vyuţití a jako v kaţdé Zelené knize soubor námětů k veřejné diskuzi na dané téma. xi Jde o Směrnici 2009/72/ES Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění Směrnice (ES) č. 54/2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, Směrnici 2009/73/ES Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění Směrnice (ES) č. 55/2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, Nařízení 713/2009 Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů, Nařízení 714/2009 Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1228/2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a Nařízení 715/2009 Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č.1775/2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám xii Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES o úsilí členských států sníţit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti sníţení emisí skleníkových plynů do roku 2020, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře vyuţívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES xiii „Teokracie je společenský systém, který pro svou legitimaci předkládá nárok na nadpozemský titul. Základní zákon teokratického reţimu je jasnozření, nepřístupné zkoumání rozumem a důkazu logickými metodami. Jeho konečnou normou je intuice, která poskytuje mysli subjektivní jistotu o věcech, které nemohou být pojaty rozumem nebo logickým úsudkem. Jestliţe se tato intuice vztahuje k některému z tradičních učení, zabývajících se otázkou existence Boţského stvořitele a Vládce vesmíru nazýváme ji náboţenskou vírou. Pokud se vztahuje k jinému systému, nazýváme ji metafyzickou vírou. Tudíţ systém teokratické vlády nemusí být zaloţen na jednom z velkých historických světových náboţenství. Můţe být výsledkem metafyzických dogmat, která odmítají veškerá tradiční náboţenství a pyšnit se zdůrazňováním svého nenáboţenského a nemetafyzického charakteru.“ MISES, Ludwig von. Human action : A Treatise on Economics, s. 155-156 xiv Předchůdkyně Římské smlouvy xv Dle Směrnice 2003/87/ES jde o tyto činnosti: spalovací zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším neţ 20 MW (s výjimkou zařízení pro spalování nebezpečných nebo komunálních odpadů), rafinerie minerálních olejů, koksovací pece, zařízení na praţení nebo slinování kovové rudy (včetně sirníkové rudy), zařízení na výrobu surového ţeleza nebo oceli (z prvotních nebo druhotných surovin), včetně kontinuálního lití, o kapacitě větší neţ 2,5 t za hodinu, zařízení na výrobu cementového slínku v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší neţ 500 t denně nebo na výrobu vápna v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší neţ 50 t denně nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší neţ 50 t denně, zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení větší neţ 20 t denně, zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, ţáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu, o výrobní kapacitě větší neţ 75 t denně, nebo o kapacitě pecí větší neţ 4 m3 a s hustotou vsázky větší neţ 300 kg/m3, a průmyslové závody na výrobu: a) buničiny ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a b) papíru a lepenky o výrobní kapacitě větší neţ 20 t denně.
A tyto plyny: Oxid uhličitý (CO2), Metan (CH4), Oxid dusný (N2O), Chlorfluorderiváty uhlovodíků (HFCs), Perfluorované deriváty uhlovodíků (PFCs), Hexafluorid sírový (SF6) xvi OECD Europe zahrnuje Rakousko, Belgii, Českou republiku, Dánsko, Finsko, Francii, Německo, Řecko, Maďarsko, Island, Irsko, Itálii, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Slovenskou republiku, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko a Spojené království xvii Mezinárodní energetická agentura (International energy agency), součást Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), je mezivládní organizací, která funguje jako poradce pro otázky energetické politiky pro svých 28 členských zemí s cílem zajistit spolehlivou, dostupnou a čistou energii pro své občany. Byla zaloţena během ropné krize v letech 1973-1974 a její původní rolí bylo koordinovat opatření v nouzových situacích dodávky ropy. V současné době je jejím mandátem tvorba vyváţené energetické politiky dle tzv. „3 E“, tj. energetická bezpečnost, ekonomický rozvoj a environmentální ochrana. Zaměřuje se na otázky změn klimatu, reformy trhů, spolupráce v oblasti energetických technologií a jejich rozšíření ve světě, obzvláště u hlavních spotřebitelů jako jsou Čína, Indie a Rusko a u států OPEC. IEA. About the IEA [online]. c2010 [cit. 2010-01-13]. Dostupný z WWW: xviii Dle zákona 265/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů Energetický regulační úřad a) vykonává působnost při uplatňování, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky, b) vydává právní předpisy pro regulaci, sjednávání a kontrolu cen v oblasti energetiky, c) vydává rozhodnutí o regulaci cen včetně pravidel pro klíčování nákladů, výnosů a hospodářského výsledku regulovaných a neregulovaných činností. xix Zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) je páteřním právním předpisem upravujícím práva a povinnosti v energetice, který v roce 2000 nahradil dříve platný předpis zákona č. 222/1994 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. V současné době je platná verze energetického zákona daná změnami provedenými zákony č. 151/2002 Sb. (kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního), č. 262/2002 Sb. (kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)), č. 309/2002 Sb. (o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon)), č. 278/2003 Sb. (kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)), č. 356/2003 Sb. (o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů), č. 670/2004 Sb. (kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)), č. 186/2006 Sb. (o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění), č. 342/2006 Sb. (kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel a některé další zákony), č. 296/2007 Sb. (kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím), č. 124/2008 Sb. (kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a č. 158/2009 Sb. (kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů). Dle HAVEL, Ladislav. K novele energetického zákona - 158/2009 Sb. Dostupný z: : Hlavní změny novely 158/2009 Sb. se zaměřují na sníţení počtu definovaných pojmů, úpravu podmínek udělování licence pro podnikání v energetice, vymezení dodavatele poslední instance zákonem dle působnosti v území (dříve jmenován ERÚ), rozšíření vymezení působnosti státních orgánů, zejména pak ERÚ, změny ve výkaznictví pro drţitele licence jako podklady pro regulaci cen ERÚ, rozšíření působnosti operátora trhu i na plynárenství, v souladu se zásadou podobnosti (pro energetická odvětví) aplikace obdobných povinností pro tyto odvětví, změna pojmů „oprávněný zákazník“ a „chráněný zákazník“, změny práv a povinností obchodníků, vypuštění regule § 31 upravujícího přednostní připojení OZE (řešen samostatným zákonem), zrušení podmínky státního souhlasu pro výstavbu nových výrobny elektřiny nebo tepla a jejich přímého vedení, drobné změny týkající se úhrad elektrických a plynovodních přípojek, přeloţek energetických zařízení a ochranných pásem energetických zařízení, upřesnění definice neoprávněného odběru a situace stavu nouze, přesnější definici náleţitostí smlouvy o dodávce tepla, úpravy sankcí a rozvoj působností Státní energetické inspekce také na oblast kontroly shody energetických spotřebičů. xx „Diverzifikace, účinnost a pruţnost v odvětví energetiky jsou základními podmínkami pro dlouhodobou bezpečnost zásobování energií: pouţívaná paliva a jejich zdroje by měly být co nejvíce diverzifikovány. Nefosilní paliva, zejména jaderné palivo a vodní elektřina, představují významný příspěvek k diverzifikaci zásobování energií členských států IEA jako skupiny. Ekologicky udrţitelné zásobování energií a vyuţívání energií je zásadní pro splnění těchto sdílených cílů. Orgány přijímající rozhodnutí v otázkách energetické politiky by se měly snaţit minimalizovat dopad energetických aktivit na ţivotní prostředí, stejně jako si uvědomovat důsledky ekologických rozhodnutí pro energetiku. Kde to bude moţné, tam by měly vlády uplatňovat zásadu, ţe "znečišťovatel platí". Energetické systémy by měly mít schopnost rychle a pruţně reagovat v případě krizových stavů. V některých případech to vyţaduje kolektivní mechanismy a akce: členské státy spolupracují prostřednictvím IEA v případě krizových stavů v dodávkách ropy. Je třeba podporovat ekologicky přijatelné energetické zdroje. Je ţádoucí vyuţívat fosilní paliva s maximální účinností a s minimálním dopadem na ţivotní prostředí. Prioritou je podpora vyuţívání nefosilních energetických zdrojů. Mnohé země se budou snaţit podrţet si v budoucnu alternativu jaderné energie za současného dodrţování maximální bezpečnosti provozu těchto zdrojů, jelikoţ jaderná energie neemituje skleníkové plyny. Obnovitelné zdroje energie budou hrát v energetické bilanci stále větší roli. Trvalé zvyšování energetické účinnosti bude přispívat k efektivní ochraně ţivotního prostředí i větší bezpečnosti zásobování energií. Je třeba podporovat výzkum, vývoj i realizaci výsledků výzkumu v praxi. K tomu účinně přispívá mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji. Ceny energií odpovídající nákladům na jejich získávání (včetně nákladů na ochranu ţivotního prostředí) přispějí ke správnému fungování trhů s energiemi. Průhledné trţní prostředí, jistota investic a odstraňování překáţek pro obchod s energiemi jsou předpokladem pro správné fungování trhů s energiemi.
Spolupráce mezi účastníky trhu napomůţe k vzájemnému porozumění a podpoří rozvoj účinných, ekologicky udrţitelných a pruţných energetických systémů.“ MPO. Spolupráce ČR s IEA [online]. Dostupný z: xxi Zvýšení efektivnosti vyuţívání zdroje vede ke zvýšené, nikoli sníţené, míře spotřeby tohoto zdroje xxii Je-li relativně snazší přeměnit energii A na energii B, neţ energii B na energii A, pak kvalita energie A je definována jako vyšší neţ kvalita energie B. Typickou energií vyšší kvality je elektřina. xxiii „Schopnost ostrovního provozu (OP) je schopnost elektrárenského bloku pracovat do vydělené části vnější sítě, tzv. ostrova. Ostrovní provoz se vyznačuje velkými nároky na regulační schopnosti bloku. Tato schopnost je nezbytná pro předcházení a řešení stavu nouze. Vyznačuje se značnými změnami frekvence a napětí v souvislosti s tím, ţe blok pracuje do izolované části soustavy.“ ČEPS. Schopnost ostrovního provozu. Dostupný z: xxiv Pro představu připojme následující obrázek, znázorňující importní regiony zemního plynu (2009)
COWI. An assessment of the Gas and Oil Pipelines in Europe xxv Pro názornost přiloţme následující znázornění zásobovacích tras: Schéma ropovodů v ČR (2007) Schéma plynárenské soustavy v ČR (2009)
Převzato z: RWE Transgas Net. Popis plynárenské soustavy xxvi
Převzato z: ZAPLATÍLEK, Jan. Zásobování České republiky ropou
„Míra do jaké není systém schopen poradit si s určitými nepříznivými situacemi.“ GNANSOUNOU, Edgard. Assessing the energy vulnerability : Case of industrialised countries. In Energy Policy. Dostupný z: , s. 3735 xxvii Elektrárna v reţimu základního zatíţení (base-load) je taková, která vyrábí energii pro nepřetrţité pokrytí části nebo celé poptávky po energii v regionu a vyrábí energii konstantním tempem (oproti elektrárnám v reţimu špičkového zatíţení, kdy se toto tempo v průběhu dne mění) a (obvykle) s niţšími náklady neţ jiné výrobní zařízení v systému. Nejčastěji jimi jsou jaderné a uhelné elektrárny. xxviii Výpadek elektřiny velkého rozsahu xxix „Při hodnocení efektivity kaţdého energetického zdroje hraje významnou roli skutečnost, do jaké míry je v průběhu roku vyuţíván jeho jmenovitý, instalovaný výkon. Vyjadřuje se koeficientem ročního vyuţití instalovaného výkonu k r, který lze jednoduše stanovit porovnáním skutečného mnoţství vyrobené energie s teoretickým, maximálním mnoţstvím, vyrobeným při celoročním provozu se jmenovitým výkonem.“ NOSKIEVIČ, Pavel, KAMINSKÝ, Jaroslav. Fakta a mýty o obnovitelných zdrojích (I). Dostupný z: xxx Přestoţe mnozí jim stále dopřávají sluchu, tyto analýzy nejsou (bohuţel) ničím novým. Je smutné, ţe pořád můţe být úspěšně uplatňována stále stejná mystifikace, kterou se oháněli intervencionisté jiţ za časů Bastiata.
„'Odhlasujte padesát miliónů (více nebo méně), aby se v Alţírsku vybudovaly přístavy a cesty, aby se tam mohli dopravit kolonisté, aby se tam pro ně mohla vystavět obydlí, vyklučit pole. Tím pomůţete francouzskému dělníkovi, poskytnete podporu práci v Africe a zvelebíte marseilleský obchod. To všechno bude představovat zisk.' Ano, je to pravda, pokud máme na mysli pouze to, co se s těmito padesáti milióny děje od té chvíle, kdy je stát vynaloží, pokud sledujeme, kam jdou, a nikoli odkud přicházejí; je to pravda, jestliže bereme v úvahu pouze dobro, které vykonají poté, co opustí pokladny daňových výběrčí, a jestliţe přitom nemyslíme ani na zlo, které bylo způsobeno tím, ţe tyto peníze byly přinuceny do oněch pokladen vstoupit, ani na dobro, které se kvůli tomu nemohlo realizovat. Ano, z tohoto omezeného stanoviska je to všechno zisk. Dům vystavěný v Barbarii je to, co je vidět, přístav vybudovaný v Barbarii je také to, co je vidět; práce vykonaná v Barbarii je rovněţ to, co je vidět; určité sníţení nabídky pracovní síly ve Francii je opět to, co je vidět; velká obchodní aktivita v Marseille je pořád ještě to, co je vidět. Je tu však něco jiného, co není vidět. Ţe totiţ padesát miliónů vydaných státem jiţ nemohou vydat poplatníci, kteří by tak učinili nebýt odhlasovaného zdanění. Od veškerého dobra, jež se připisuje veřejným výdajům, nutno odečíst veškeré zlo způsobené znemožněním výdajů soukromých – alespoň pokud nejdeme tak daleko a netvrdíme, ţe Dobroděj Sedláček by byl neudělal vůbec nic s pětifrankem, který získal ve vší počestnosti a o který ho připravila daň; je to tvrzení absurdní, neboť jestliţe vynaloţil námahu, aby si jej vydělal, učinil tak v naději, ţe mu poslouţí k uspokojení nějaké jeho potřeby. Byl by postavil kvalitní plot kolem své zahrady, avšak teď to jiţ nemůţe udělat; to je to, co není vidět. Byl by si opatřil pro své pole hnojivo, ale teď jiţ to nejde; to je to, co není vidět. Byl by zvýšil svůj domek o jedno patro, a jiţ nemůţe; to je to, co není vidět. Byl by si koupil dokonalejší nástroje, a hle, jiţ se to nedá; to je to, co není vidět. Byl by se lépe ţivil, šatil, dopřál by svým synům vyššího vzdělání, byl by zaokrouhlil věno své dcery, ale nic z toho teď není s to udělat; to je to, co není vidět. Byl by vstoupil do svépomocného spolku, ale teď jiţ nevstoupí; to je to, co není vidět. Na jedné straně jsou zde poţitky, které mu byly odejmuty, jakoţ i prostředky nezbytné k rozvoji jeho činnosti, které se jiţ nedostanou do jeho rukou, na druhé straně je zde práce nádeníka, tesaře, kováře, krejčího a vesnického učitele, kterou by byl stimuloval a která teď prostě neexistuje: to je ještě stále to, co není vidět.“ BASTIAT, Frédéric. CO JE VIDĚT A CO NENÍ VIDĚT. Dostupný z: , s. 135-136 xxxi „Termín «sluţby obecného hospodářského zájmu» se pouţívá v článku 16 a 86(2) Smlouvy. Tento termín není definován ve Smlouvě ani v sekundární legislativě. V praxi Společenství existuje všeobecná shoda v tom, ţe se tento termín vztahuje k sluţbám ekonomické povahy, ke kterým Společenství nebo členské státy přiřazují specifické povinnosti provozovatelů veřejných sluţeb podle kritéria obecného zájmu. Pojem sluţeb obecného hospodářského zájmu tak zahrnuje zejména určité sluţby poskytované významnými odvětvími infrastruktury, ke kterým patří například doprava, poštovní sluţby, energetika a komunikace. Tento termín se vztahuje i na případnou další hospodářskou činnost, k níţ se váţí povinnosti provozovatelů veřejných sluţeb.“ KOM(2004) 374 Bílá kniha o sluţbách obecného zájmu xxxii „Univerzální sluţba je koncept vypracovaný institucemi Společenství. Vztahuje se na sluţby ve veřejném zájmu, jako jsou např. telekomunikace a pošta, které musí fungovat v celém Společenství. Cílem je zajistit, aby všichni uţivatelé měli přístup ke kvalitním sluţbám za přijatelnou cenu. Evropská komise. Slovník pojmů. Dostupný z: xxxiii „Otevírání trhu s elektřinou probíhalo v České republice od 1. ledna 2002, kdy se postupně jednotlivé kategorie původně chráněných zákazníků stávaly oprávněnými zákazníky s právem volby dodavatele elektřiny. Trh s elektřinou byl otevírán pro jednotlivé kategorie zákazníků v následujících krocích: Od 1. ledna 2002 - zákazníci s roční spotřebou nad 40 GWh Od 1. ledna 2003 - zákazníci s roční spotřebou nad 9 GWh Od 1. ledna 2004 - všichni zákazníci s průběhovým měřením spotřeby mimo domácností Od 1. ledna 2005 - všichni koneční zákazníci mimo domácností Od 1. ledna 2006 - všichni koneční zákazníci včetně domácností“ ERÚ. Často kladené dotazy - Ceny dodávky elektřiny a související podmínky. Dostupný z: xxxiv „Podpůrnými sluţbami (PpS) se rozumí zejména výkonové rezervy na certifikovaných výrobních zařízeních a závazky subjektů se schopností regulovat svoji spotřebu na povel dispečinku ČEPS“ ČEPS. Výroční zpráva 2008. Dostupný z: , s. 35 xxxv RSI = (TS – Ci) / L , kde TS je celková kapacita všech dodavatelů (nabídka), Ci je kapacita analyzovaného (tj. zpravidla největšího) dodavatele a L představuje aktuální zátěţ (trţní poptávku) xxxvi Lernerův index má představovat popis trţní síly podniku, vyjádřené jako L=(P-MC)/P, s hodnotami od 0 do 1, růst hodnoty indexu má indikovat vyšší trţní sílu; uplatnění tohoto indexu k regulativním opatřením však opět vychází z předpokladu moţnosti získat veškeré relevantní informace na všech trzích (coţ je však předpoklad natolik nereálný, ţe jen jeho přijetí by implikovalo i takové moţnosti jako je proveditelnost centrálního plánování (viz např. Lange-Lernerův model)) xxxvii Jak např. uvádí Mayer, „Komise hrála aktivní roli v rozšiřování svých původně vágních a skromných pravomocí v energetice do míry, se kterou členské státy původně nepočítaly. Kromě vyuţití externích krizí vyuţila dynamiku path-dependence k uchvácení úřadů a k etablování sama sebe jako významného mezinárodního hráče na poli energetiky. Rozvíjející se neformální pravidla a metody Komise dláţdily cestu k jejímu formálnímu určení. ... Toto je v rozporu s představou liberálně mezivládního přístupu (Liberal Intergovernmentalism (LI)xxxvii) o racionálních vládách, které jsou si plně vědomy dopadů svých rozhodnutí. Pro úplnost, Mayer o LI uvádí: „LI je zaměřena na státy a obecně vnímá evropskou integraci jako výsledek mezivládního vyjednávání umoţněného konvergencí hlavních, strategicky vystupujících preferencí. Rozhodující činitelé jsou kalkulace nákladů a uţitků mezinárodní vzájemné závislosti, zaloţené na zájmech propojených na domácí úrovni. Delegování pravomocí na nadnárodní hráče je vnímáno jako pokus racionálně jednajících hlav států efektivně koordinovat snahy, redukovat transakční náklady a stabilizovat vzájemné interakce pro společné řešení problémů.“ MAYER, Sebastian. Path dependence and Commission activism in the evolution of the European Union's external energy policy. In Journal of International Relations and Development. xxxviii Uveďme zde některé výroky z EPE (KOM(2007) 1 Energetická politika pro Evropu): „Úkoly v oblasti zabezpečení dodávek energie a změny klimatu tak nemůže vyřešit ES samo nebo jeho samostatně jednající členské státy.“ (s. 18) „EU proto nyní musí tyto zásady převést do podoby skutečných kroků.“ (s. 19) „V příštích třech letech je třeba pomocí účinné vnější energetické politiky EU prosazovat tyto priority“ (s. 19) „Chce-li EU zaujímat vedoucí postavení, musí ... jakoţ i podniknout kroky na mezinárodní úrovni.“ (s. 17) „Při obchodních jednáních jiţ EU vystupuje jako jediný subjekt a její kompetence jsou jasně stanoveny.“ (s. 25)
