Empirie v ekonomické v d P ípad hypotézy permanentního d chodu
Roman Pazderník, IES FSV UK v Praze
Abstrakt: Jak p istupovat k nejr zn jším test m, které podpírají ekonomické teorie? V lánku p edstavujeme dva kritické p ístupy z protilehlých ástí ekonomické teorie: postkeynesiánské ekonomie (Marc Lavoie) a ekonomie hlavního proudu (Lawrence Summers). A koliv se oba auto i v teoretických východiscích velmi blíží, rozd luje je aplikace t chto východisek v p ípad hypotézy permanentního d chodu Miltona Friedmana. Tento lánek analyzuje, pro si Lavoie a Summers teoreticky rozumí, ale prakticky stojí proti sob . Ukazuje se, že a koliv tzv. pragmatický p ístup L. Summerse p edstavuje citlivý a realistický p ístup k empirickým výsledk m, od slov k in m vede i v tomto p ípad stále ješt dlouhá cesta.
I.
Úvod
Použití statistických metod v ekonomii
elí kritice od svých po átk . Nejzásadn jším
kritikem ekonometrie je Rakouská škola, jejíž p ístup je ur en principiálním odmítáním aplikace matematických metod v ekonomii jako takových. Další kritici ekonometrické metody úpln nevylu ují, kritizují však zp sob jejich aplikace i postavení, které ekonometrický výzkum v ekonomické v d zastává. Mezi tyto kritiky pat í i Lawrence H. Summers a Marc Lavoie. Tito ekonomové reprezentují hlavní schizma sou asné ekonomické teorie, které rozd luje ekonomy na obhájce neoklasického paradigmatu a na ty, kte í neoklasický p ístup odmítají a navrhují alternativní ešení. Summerse m žeme za adit do neoklasického hlavního proudu. Summers (1991) uznává za klasické ekonomické práce teorie, které tvo í základ základních u ebnic hlavního proudu: Friedmanovu hypotézu permanentního d chodu, Modiglianiho teorii užitku a spot eby,
1
Phillipsovu teorii vztahu mezi nezam stnaností a mzdovou inflací, Solow v model hospodá ského r stu, práci Friedmana a Schwartzové o monetární historii Spojených stát . Lavoie pat í do sou asné generace alternativy neoklasického hlavního proudu. Lavoie (1992) p edstavuje jeden proud postklasického ( i Nového klasického) výzkumného programu, konkrétn zásadn
postkeynesiánské ekonomie. Tato v tev ekonomie se v i hlavnímu proudu vymezuje. Proti (i) neoklasické instrumentální metod
(zam ené na výsledek)
postkeynesiánská ekonomie klade tzv. v decký realismus (d ležit jší než výsledky je vysv tlení); (ii) místo individualismu navrhuje organický p ístup; (iii) místo substanciální racionalit
prosazuje racionalitu procedurální; (iv) namísto sm ny je pro ni zásadním
problémem výroba. Cílem tohoto lánku je p edstavit a porovnat kritický p ístup k aplikaci ekonometrie v rámci a vn hlavního proudu. Nejprve v ásti II. a III. kritické p ipomínky Summerse a Lavoie p edstavíme. V ásti IV. se zam íme na shodu i rozpory t chto dvou autor na p ípadu Friedmanovy hypotézy permanentního d chodu.
ást V. a VI. diskutuje kritizované aspekty
Friedmanovy teorie. ást VII. uzavírá.
II.
Návrat k pragmatizmu
Summers rozd luje p ístupy k empirii do t í skupin. Zaprvé máme teorie, které mají k empirickým dat m odtažitý vztah a na testování nekladou d raz. Za druhé, v poslední dob se d raz p esunul práv na data, ke kterým se již nep istupuje z pevné p dy n jaké a priori hypotézy. Naopak, od empirické analýzy se o ekává, že práv ta odhalí jak hlavní vztahy, tak jejich konkrétní podobu. Proti t mto dv ma extrém m Summers obhajuje zlatou st ední cestu pragmatického p ístupu k empirii. Jinými slovy, jestliže pro první p ístup je ekonomie p edstavením jednoho herce – teorie – a druhý p ístup do hlavní role obsazuje naopak databázi, pak nám Summers íká, že empirii náleží vedlejší role, která je však p esto klí ová. Pro Summerse není malých rolí, jen malých herc . Nyní prozkoumáme, z eho tento postoj vychází. 1.
Teorie bez empirie
Na jedné stran Summers tedy kritizuje, že „v tšina makroekonomické teorie se stále více vzdaluje práci s pozorováním, což vede k jejímu p ece ování.“1 Tyto teorie si kladou za cíl
1
Summers (1991), str. 144.
2
konstrukci pseudosv t
alias laborato í politických rozhodnutí. Tento sm r je spojen
nap íklad se jménem Roberta Lucase. V teoriích-laborato ích se mají testovat kroky, jejichž skute ný test by byl p íliš nákladný. Taková teorie tedy „není souborem tvrzení o skute né ekonomice“2 a k empirii má velmi volný vztah. Není inspirována empirickým pozorováním, ani neposkytuje empiricky ov itelnou p edpov
. Typický postup spo ívá ve formulaci
p edpoklad , které se zdají být oprávn né. Tyto p edpoklady, z nichž jsou pak odvozeny záv ry, se však empiricky neov ují. Znepokojivé je to, že touto cestou lze vytvo it nekone n mnoho model , kterými lze podep ít jakoukoli empirickou p edpov Summerse lze pak s pomocí t chto model
. Podle
odvodit oprávn nost jakékoli politiky. „Bez
empirického testování i jisté snahy o p esv d ivost nám tyto modely o skute ném sv t ne íkají nic.“3 2.
Empirie v hlavní roli
Nebezpe n jší než teorie bez empirie je však pro Summerse opa ný p ípad. Zde empirická data hrají naopak hlavní roli. Práv tento trend posledních let Summers ozna uje jako v deckou iluzi empirické makroekonomie, nebo
tento populární p ístup k rozvoji
ekonomické v dy v podstat nijak nep isp l. V zásadních textech v d ích osobností v teorii nenacházíme tém
žádné odkazy na ekonometrické studie. Ekonometrové si stanovují
pravidla hry, ale jak se zdá, nikdo se podle nich ne ídí. A zatímco se sou asná ekonometrie vydala odvážnou cestou odhadu parametr
i testování hypotéz, pohled do historie odhaluje,
že jen velmi málo známých empirických studií se proslavilo práv touto cestou. Omyl v decké iluze nespo ívá ve stanovených cílech. Jde o dosažitelnost t chto cíl . Zatímco podle u ebnic je hlavním úkolem ekonometrie odhalit strukturální parametry, úsp šný zpravidla bývá spíše pouze pokus o odhad síly ur itého vztahu. Namísto specifikace konkrétního matematického modelu je realisti t jší pokoušet se spíše o verbální popis možné kauzality. Rozumn jší je rovn ž rad ji pe liv vybírat z dostupných p irozených experiment a vyhnout se sofistikovaným statistickým technikám. „[P]okud vztahy nejsou ur eny a priori, pak formální aplikace ekonometrie, kdy za pomoci jemné techniky aplikujeme teorii na data i se pokoušíme ur it sm r kauzality, v podstat vždy selhává.“4
2
Lucas (1980). Cit. podle Summerse (1991), str. 144. Tato kritika je kritikou instrumentálního p ístupu ve prosp ch realismu a slušela by i každému postkeynesiánskému ekonomovi. Summers dokonce tvrdí, že „není žádné um ní prohlásit to, co je uchopitelné, za to, co je správné. Jsme sv dky stereotypu, že protože sv t musí být konzistentní a protože všechny p ijímané a slavné modely postavené na optimalizujícím chovaní vycházejí ze stejného p edpokladu, pak tento p edpoklad prost musí do jisté míry platit. Tato nelogika je plodem moderního vývoje.“ Summers (1991), str. 145. 4 Summers (1991), Abstrakt. 3
3
Summers ozna il dva dominantní sm ry vývoje, jejichž ambice ozna uje za iluzi. Je to Sargent v p ístup hloubkového parametru – „deep parameter“ approach – a VAR modely Simse a jeho pokra ovatel . Oba tyto výzkumné programy se snaží být v decky rigorózní, oba programy dosáhly podstatného metodologického pokroku. Jejich p edstavitelé však podle Summerse trpí v deckou iluzí. Zam ují totiž metodologický pokrok za substantivní. O ten však jde p edevším. Jak je to tedy s empirií, která dob e hraje vedlejší roli? Když se podíváme zp t do historie ekonomické v dy, zjistíme, že platnost n kterých empirických prací je stále uznávaná. Pat í sem i Friedmanova a Modiglianiho práce v oblasti teorie spot eby, studie monetární historie USA Fridmana a Schwartzové, Phillipsova k ivka. U t chto prací Summers nachází spole né znaky, které podle n ho tvo í pragmatický empirický p ístup. Co významné empirické studie spojuje? Spole ným jmenovatelem t í hlavních znak jsou um ené ambice empirické práce. 1. Data mají ilustrovat Za prvé, ve všech p ípadech bylo cílem poskytnout upravená fakta, která ilustrují ur itý aspekt našeho sv ta. Nešlo o odhady parametr ani formální testování bodové hypotézy. Ale i když šlo o pouhou ilustraci, tato ilustrace poskytla pevnou p du pro další zkoumání daného jevu. P íkladem je Friedmanova hypotéza permanentního d chodu, podle které hrají úspory d ležitou roli p i vyhlazení spot eby. Záv r pragmatické studie je z ejmý více i mén , ale vždy tu n jaký je. 2. O tuto ilustraci je možno se op ít p i dalších krocích Za druhé, pragmatické empirické studie se zabývají jevy, které jsou závažné i teoreticky. Jsou proto inspirativní a d ležité i pro formulování dalších hypotéz, nap íklad konkuren ních k té, která z t chto dat vychází. „Pohled na Phillipsovy záv ry se již n kolikrát zm nil, ale data, která jeho koncept ilustrují, se obejít nedají.“ 3. Jedna vlaštovka jaro ned lá Za t etí, úsp šné empirické studie si „nehrají“ na v du. Hlavní roli hraje teorie. Protože data obrázek dokreslují, používá se
asto více empirických pohled . Žádný test nemá být
rozhodující. Jednotlivé testy mají p isp t k p esv d ivému celkovému obrazu jako kamínky v mozaice.
4
Summers nás p i interpretaci výsledk práce s daty nabádá k opatrnosti. Jestliže je pro n které ekonomy ekonometrie mikroskopem, jehož rozlišení se neustále zvyšuje, Summers stále v í hlavn tomu, co vidí na vlastní o i: „V p ípad v tšiny uvedených [pragmatických] studií … se auto i prokazovali empirickými trendy, které byly tak evidentní, že k jejich odhalení formální techniky ani nejsou nezbytn nutné.“5
III.
Postkeynesiánci a kyselé hrozny empirických d kaz
Podle Lavoieho shrnutí postkeynesiánské ekonomie se ekonomové tohoto proudu staví k empirickému výzkumu rezervovan , nebo jsou si v domi jejich úskalí: „ ada ekonom mimo neoklasickou ekonomii jsou si natolik v domi metodologických problém spjatých s empirickým výzkumem, že si jeho využití rad ji rozmyslí.“6 Když v dec rezignuje na ov ení své teorie, tak snižuje její význam. Je totiž možné, že se nechce poušt t do konfrontace s empirií ze strachu, že jeho výsledky neobstojí. Nejsou tedy výtky postkeynesiánc
na adresu empirického výzkumu v ekonomii jen verzí bajky o
kyselých hroznech? Nyní shrneme hlavní argumenty postkeynesiánc proti sou asné ekonometrické praxi. Je pozoruhodné, že v ad aspekt kritiky se s Lavoiem shodne i Summers. Lavoie se ptá, jak je možné, že u naprosté v tšiny publikovaných výsledk
dopadla konfrontace s empirií na
výbornou, i když p íslušné teorie nejsou p íliš realistické, neboli nejde v nich soulad p edpoklad
se skute ností. „Jakoby se skute ný sv t choval podle t chto absurdních
hypotéz.“7 V rohodnost ješt zvyšuje metodologická zásada neoklasické ekonomie, podle které mají být teorie vystaveny neustálým pokus m o falzifikaci. Co lze vytknout škole, jejíž zásadou je snažit se odmítat své vlastní výsledky? 1. Falzifikace je rétorikou A koliv student ekonomie m že získat dojem, že ekonomové hlavního proudu se „neúnavn snaží falzifikovat vlastní teorie nebo teorie svých u itel ,“ i zastánci falzifikace jako Blaug
5
Summers (1991), str. 143. Lavoie (1992), str. 20. 7 Lavoie (1992), str. 20. 6
5
uznávají, že v ekonomii se ujala taková její verze, která nekouše. Lavoie cituje studii Canterburyho a Burkhardta, podle které z 500 lánk
v hlavních asopisech se pokus o
falzifikaci objevil pouze ve t ech.8 2. Nep íznivé výsledky se nepublikují Další záhadou je, že neoklasické teorie mají vždy podporu n jakých empirických fakt. P itom dosp t ke shod teorie a empirie není tak snadné. Lavoie uvádí, že i n které diserta ní práce dosp jí k výsledku s nulovým R2. Skute nost, že empirie v ortodoxních asopisech vždy podporuje ortodoxní teorii, má p í inu v nechuti asopis publikovat nejasné výsledky. Auto i tam nerozhodné studie vlastn ani neposílají. Ta ást studií, která publikována je, není proto reprezentativní. Nevíme patrn
o mnoha neúsp šných pokusech, v etn
neúsp šného
prov ování již publikovaných model . 3. „Interakce“ teorie a dat Toto je typický postup práce s daty: (i) konstrukce teorie, (ii) zjednodušená forma funkce, (iii) p idání n kolika pomocných prom nných, (iv) ur ení nejlepší rovnice s pomocí po íta e. Problém spo ívá v posledním kroku, který se n kolikrát opakuje. Dochází p i tom k modifikaci p vodní teorie, vypouští se ásti dat, zavádí se 1-0 prom nné. Jako testovaná se prezentuje teorie, která se s p vodní teorií neshoduje. Jakou hodnotu mají výsledky p íslušných statistických test ? Tyto testy jsou zavád jící, nebo dodate nými úpravami se snižuje po et stup
volnosti. Jinými slovy, pokud by se postupovalo striktn
podle
statistických p ikázání, tak by jinak úsp šné modely nemohly projít. Takto lze verifikovat i nev rohodné teorie. Výb r t ch správných teorií nezávisí na objektivním testování a „[o]bvykle je potvrzeno a priori teoretické p esv d ení v tšiny, které vychází z neoklasické teorie.“9 4. Analýza asových ad je pochybná V makroekonomii se asto používají asové ady. Bylo prokázáno, že vysoké korela ní koeficienty vykazují i náhodné procházky, které jsou na sob zcela nezávislé. 5. Používání zastaralých test Všechny regrese jsou doprovázeny Durbin-Watsonovým testem, a koliv dnes jsou již mnohem ú inn jší testy. Tento test je vychýlen sm rem k p íjetí hypotézy žádné autokorelace,
8 9
Canterbury, E. R., Burkhardt, R. J. (1983). Cit. podle Lavoie (1992), str. 21. Lavoie (1992), str. 22.
6
všímá si p itom pouze reziduí prvního ádu. V d sledku toho D-W testem projde ada model , které by vysp lejší testy vrátily. Tyto testy však odborné asopisy nevyžadují. 6. Ekonomie bez teorie – VAR modely Metodika VAR model
i kointegra ních technik zcela napl uje instrumentální maximu
neoklasické ekonomie. Instrumentalismus po teorii požaduje pouze to, aby fungovala. „Obtížný problém setkání teorie a dat eší tento p ístup tak, že se obejde zcela bez teorie.“10 Nové metody jsou tzv. m kkou ekonometrií, validita výsledk
závisí na postupu, který
zvolíme. Nakonec je však p eci jen t eba n jaké vysv tlení p ijmout. Zde eká další zádrhel – empirický vztah lze asto interpretovat n kolika teoriemi. 7. Neporovnávají se alternativy P ijímání neoklasických model je usnadn no i tím, že modely jsou testovány proti nulové hypotéze. Nejsou tedy p ímo srovnávány konkurující si teorie. 8. Vzhledem k transformacím k p ímému testování v bec nedojde N kdy se stává, že testy, které jsou vydávány za ov ení teorie, se ve skute nosti vztahují k její modifikaci. Záv ry nemusí být pro p vodní teorii v bec pr kazné. Jde o to, že nap íklad vzhledem k nemožnosti zm it o ekávanou hodnotu prom nné se pracuje s její aproximací získanou kombinací minulých hodnot této prom nné. Pochybnosti o v rohodnosti tohoto p ístupu ješt vzrostou, uv domíme-li si, že tato kombinace m že nabývat nejr zn jších podob. 9. Ekonometrie neplní svoje hlavní poslání Nejzávažn jší výhradou postkeynesiánské ekonomie proti moderní ekonometrii je však to, že práce s daty neplní proklamovaný ú el – tedy falzifikovat i ov it p íslušnou teorii. Cílem velké ásti aplikací je spíše ekonometrický odhad parametr zvoleného modelu. To samo o sob je správné, ale až jako druhý krok. Kaldor po Pencavelim p ijal pro tento p ístup název „m ení bez testování.“
IV.
Shoda jen zdánlivá
I když Summers a Lavoie stojí na opa ných koncích spektra sou asné ekonomické teorie, jejich pohled na práci s empirií má adu zásadních sty ných bod :
7
Zaprvé, Lavoie i Summers vyslovují podez ení, že sou asná hegemonie neoklasické teorie možná neplyne z kvality argumentu, nýbrž z pozice síly, která plyne z po etní p evahy zastánc tohoto proudu. Za druhé, oba ekonomové se shodují v kritickém pohledu na nové ekonometrické techniky, konkrétn
se shodují na p íkladu VAR model . V obou p ípadech jde o nepr kaznost
výsledk t chto technik. Za t etí, Summers se svým p íklonem k realismu model a p edpoklad pozoruhodn p iblížil základnímu pilí i postkeynesiánského myšlení. Ekonomové hlavního proudu totiž obvykle p ijímají
metodologii,
kterou
formuloval
Friedman
a
kterou
ozna ujeme
jako
epistemologickou instrumentalitu. Hypotézy nemusí být realistické. Jediným kritériem jsou správné predikce. Realismus postkeynesiánc naopak klade v tší d raz na vysv tlení samotné než na výsledky. Jde o to pochopit, jak to skute n funguje. Summers požaduje, aby se p edpoklady testovaly, aby modely byly „p esv d ivé“ a poskytovaly informaci „o sv t , ve kterém žijeme.“ Tedy aby byly realistické. Za tvrté, Lavoie i Summers se shodují na tom, že práce s empirií dnes neplní svoji p vodní úlohu i na tom, v em tato úloha spo ívá. Pro oba autory je to namísto odhad parametr testování teorií. Nech se tená sám pokusí ur it, který výrok pat í p íslušníkovi hlavního proudu Summersovi a který postkeynesiáneci Lavoiemu: „Velká
ást aplikovaná práce spo ívá v ekonometrickém odhadu parametr
p íslušného
modelu. O pokus falzifikovat teorii, ze které model vychází, zde nejde. Odhadování má také smysl, nap . pro simulaci politik, nicmén p edtím bychom se m li p esv d it, že je teorie platná. … Podstatná ást empirické práce … je jednoduše cvi ením v odhadu parametr .“11
„Úsp šný empirický výzkum necharakterizuje odhad strukturálních parametr , nýbrž pokus o hodnocení síly vztah . Namísto explicitního matematického modelování má jít o slovní vystihnutí možného fungování kauzality, namísto ur ení p esného vztahu sofistikovanou statistickou technikou má jít o pe livý výb r p irozených experiment .“12
Shr me: Lavoie by souhlasil s ústupem empirických záv r do pozadí, což je hlavní bod Summersova pragmatického programu. Summers by souhlasil názorem Lavoieho, který varuje p ed p ijetím teorií hlavního proudu na základ provedených empirických studií.
10
Lavoie (1992), str. 24. Lavoie (1992), str. 25. 12 Summers (1991), str. 130. 11
8
Pokud se však zam íme na konkrétní p íklady, kterými oba auto i své názory ilustrují, narazíme na rozpory. Jednu teorii, kterou Summers za adil mezi nejv tší úsp chy pragmatického p ístupu, Lavoie dokonce zavrhuje jako odstrašující p íklad toho, jak by se empirická práce nem la d lat. Touto teorií je Friedmanova hypotéza permanentního d chodu.13 Summers Friedmanovu hypotézu oce uje zejména z hlediska prvního a t etího požadavku na pragmatickou práci s daty: 1. Friedman použil stylizovaná data zejména k ilustraci toho, jak funguje sv t kolem nás: „Ve Friedmanov p ípad [hypotézy permanentního d chodu] … je jedním ze záv r význam úspor pro vyhlazení spot eby.“14 2. Friedmanovy empirické d kazy si nehrají na v du, nejsou arbitrem validity hypotézy: „Žádný test není sám o sob rozhodující. Je zkoumáno mnoho r zných dat. Mayer (1972) spo ítal, že Friedman na podporu hypotézy permanentního d chodu uvedl 16 empirických argument . … [C]elkov
se však p ed námi objeví p esv d ivý
obrázek.“15 Lavoie naopak uvádí Friedmanovu hypotézu jako p íklad dvou h ích
proti v rohodné
empirické argumentaci: 3. Tato hypotéza je jednou z teorií, které nebyly testovány proti své nejlepší alternativ : „Typickým p ípadem je Friedmanova hypotéza permanentního d chodu… Problém tohoto ov ování spo ívá v tom, že se nikdo nesnaží o odlišení této hypotézy od jednodušší a intuitivn jší teorie zapušt ných zvyklostí (Green, 1984). Pokud se o to pokusíme, zjistíme, že tato teorie sedí lépe než Friedmanova hypotéza (nebo v tomto p ípad Modiglianiho hypotéza životního cyklu, Marglin, 1984a, ch. 18).“16 4. Friedmanova hypotéza je i p ípadem, kdy k p ímému testování v bec nedojde: „Problém spo ívá v tom, že neoklasi tí auto i mluví o testování teorie A, ale ve skute nosti testují teorii B. Fridmanova i Modiglianiho hypotézy by m ly vycházet z budoucího p íjmu, jsou však testovány odhadem, jistou kombinací minulého p íjmu. Pochybnosti o t chto testech rostou když si uv domíme, že struktura kombinace
13
Friedman (1957). Summers (1991), str. 140. 15 Summers (1991), str. 140. 16 Lavoie (1992), str. 24-5. 14
9
minulých p íjm m že být v podstat jakákoliv. … [S] pomocí moderního po íta e není možné hypotézu permanentního d chodu neov it …“17 Summers a Lavoie v hodnocení empirického d kazu Friedmanovy teorie dosp li k opa ným stanovisk m. Podle Summerse Friedman skv le obsadil empirii do jeho vedlejší role. Data ilustrují, jsou však pr kazná a ve svém celku p esv d ivá. Podle Lavoieho ani u Friedmana empirie neslouží svému hlavnímu ú elu – íci n co podstatného o platnosti p íslušné teorie. Pr kaznost a p esv d ivost je jen zdánlivá. Friedman svoji hypotézu (i) nevystavil konkurenci jiných teorií a (ii) suplováním významné prom nné si otev el p íliš velký prostor pro ov ování.
V.
Permanentní d chod a jiné teorie
P i svém hodnocení hypotézy permanentního d chodu Summers erpá zejména z rozsáhlé studie „Permanent Income, Wealth and Consumption“ Thomase Mayera z roku 1972.18 Tato studie poskytuje vy erpávající pohled na empirické zázemí Friedmanovy hypotézy. Mayer mimojiné pe liv prov il všech 16 test , které Friedman na podporu permanentního d chodu uvedl. Pro nás je d ležité, že Mayer vyslyšel požadavek Lavoieho a testoval hypotézu nikoliv proti nulové hypotéze, ale proti hypotézám konkuren ním. Jaké jsou konkrétní záv ry Mayerovy studie? Jestliže Summers oce uje na Friedmanov empirické analýze um enost ambicí, Mayer se domnívá, že to ješt stále není dost: „Friedman nám p edstavil velký rozsah test , jejichž výsledky jsou v souladu s jeho teorií. Nic víc však v tšina jeho test ne íká: istá teorie permanentního d chodu není pro vysv tlení empirie nezbytná. Jde pouze o testy sm ru, nikoliv o rigorózní testování isté teorie. … Prezentované testy jsou opravdu geniální. … Moje kritika má pouze poukázat na fakt, že Friedman zašel p íliš daleko a že jeho d kazy jsou v souladu s mén zásadními záv ry, než ke kterým Friedman dosp l.“19
Mayer testoval hypotézu permanentního d chodu na stejných datech jako Friedman, provedl tedy tzv. replikaci testu. Novinka spo ívá v sou asném testování dalších hypotéz. Krom hypotézy permanentního d chodu (PI) vzal Mayer do úvahy teorii m eného d chodu J. M. Keynese (MIT), Duesenberryho a Modiglianiho teorii relativního d chodu (RIT) a zejména
17
Lavoie (1992), str. 25. Summers (1991), str. 140, 141. 19 Mayer (1972), str. 59-60. 18
10
vlastní konstrukci, teorii standardního d chodu (SI). V této teorii Mayer respektuje Friedman v p edpoklad, že trvalá zm na p íjmu ovlivní spot ebu více než zm na náhodná. Opouští však extrémní p edpoklad, že elasticita spot eby permanentního p íjmu je 1 a elasticita spot eby jednorázového p íjmu je 0. Vyžaduje pouze, aby mezi ob mi elasticitami bylo z etelné znaménko >. Uznává také jisté zpožd ní spot ební funkce, ale p edpokládá mnohem kratší období než Friedman i Modigliani. Za t etí nestanoví žádný p edpoklad o využití pen žního bohatství (nep edpokládá se odkaz pro potomky ani úplné využití). Mayer svoji teorii ozna uje jako syntézu teorií bohatství (PI, hypotéza životního cyklu) a teorie relativního d chodu. „V podstat jde o áste nou hypotézu permanentního d chodu.“20 Table 1
Shrnutí výsledk Mayerových test
Test Neplatný
Krom PI test podporuje i MIT
RIT
SI
x
x
x
1 2 3
x x
4 5
x x
6
x
x
7 8
x x
ást.
x
x
9
x
x
10
x
x
11
x
12
x
13
x
x
14
x
15
x
x
x
16
x
x
x
P evzato z: Mayer (1972), str. 90 MIT = teorie m eného p íjmu, RIT = teorie relativního p íjmu, SI = teorie standardního p íjmu
20
Mayer (1972), str. 46.
11
Mayer zjistil, že ze šestnácti Friedmanových test nejsou t i testy platné, jeden test je áste n neplatný. Hypotézu permanentního d chodu, která p edpokládá nulovou a jednotkovou elasticitu spot eby do asného a permanentního d chodu, nepotvrdil žádný test. V tšina test se o to ani nepokouší a zabývá se pouze porovnáním t chto dvou elasticit (srovnej s druhou Lavoieho výtkou v bod 4 p edchozí ásti). Friedmanovu hypotézu proti teorii m eného d chodu (MIT) potvrzuje šest test . Tyto testy jsou však p íznivé i pro teorii standardního d chodu (SI). Mezi PI a SI nerozlišuje žádný Friedman v test. 16 Friedmanových test lze rozd lit do ty skupin: (i) neplatné testy, (ii) podporující PI i MIT, (iii) podporující PI a SI proti MIT a (iv) podporující PI proti všem ostatním hypotézám. Mayer v záv r zní, že skupina (iv) je prázdná.21 Tato analýza vrhá na empirické argumenty podpírající Friedmanovu teorii stín pochyb. Z toho plynou dva záv ry: (i) Mayerova studie dává za pravdu první Lavoieho výtce; (ii) Summers o tomto výsledku v d l (Mayera citoval), na jeho kladné hodnocení to však nem lo vliv.
VI.
Je hypotéza permanentního d chodu testovatelná?
Sám Friedman upozor uje na to, že hlavní veli iny jeho hypotézy nejsou m itelné: „Veli iny ´permanentní d chod´ a ´permanentní spot eba´, které jsou pro teoretickou analýzu klí ové, nelze pro žádného jednotlivého spot ebitele p ímo sledovat.“22 Friedman proto navrhuje zp soby, jak p esto hypotézu permanentního d chodu testovat: „Cílem následující formalizace vztahu mezi teoretickou konstrukcí a pozorovanou skute ností je umožnit aplikaci … empirických fakt . Základní myšlenka spo ívá v interpretaci empirických dat jako pozorovatelných indikátor teoretických konstrukt , které samotné nepovažujeme za p ímo pozorovatelné.“23 Toto suplování je nutné, protože Friedman chce svoji teorii konfrontovat s empirickými fakty. Jinak by se své hypotézy byl nucen vzdát: „Bu rovnici (2.6) zamítneme, … nebo se musíme uchýlit k nep ímému chápání vztahu mezi teoretickou konstrukcí a pozorovanou skute ností. Já navrhuji zvolit tu druhou možnost.“ 24
21
Mayer (1972), str. 59, 91. Friedman (1957), str. 20. 23 Friedman (1957), str. 21. 24 Friedman (1957), str. 20-21. 22
12
V jazyku Lavoieho druhé výtky Friedman testuje teorii B, aby nebyl nucen vzdát se teorie A. Testy jsou pak považovány za výpov I o této slabin
o teorii A.
Friedmanova argumentu Summers v d l, nebo na ni upozor uje sám
Friedman ve studii, kterou Summers vyzdvihuje. A ani tato slabina není pro Summerse podstatnou vadou na kráse.
VII.
Pragmatický p ístup: mýtus a skute nost
Lavoie a Summers mají na empirickou práci jiné požadavky. To vede i k uznání r zných druh empirie. Na rozdíl od p edního metodologa neoklasické ekonomie Marka Blauga se na konkrétním p ípadu hypotézy permanentního d chodu ukazuje, že fakta nejsou prost fakta .25 V ekonomii uznávaná empirická studie nemusí v bec spo ívat v ov ení teorie.
ada
empirických studií v ekonomii, které jsou uznávány dlouho po svém vzniku, v etn Friedmanovy hypotézy, má povahu empirické generalizace. Summers je nenazývá p ímo teoriemi, nebo „lepší ozna ení je možná neformální teorie.“26 P ínosem jiných empirických studií m že být pro Summerse zase to, že obohatily jazyk ekonomické argumentace. Máme tedy uzav ít, že co se tý e empirické práce, je pro Summerse podle postmodernistické maximy „všechno možné“? To by nebylo p esné ani spravedlivé. Myšlenka pragmatického p ístupu k empirii má nastavit v jednotlivých p ípadech la ku r zn vysoko. Pokud autor vezme ve svých záv rech v úvahu konkrétní vypovídací schopnost svých test , m že být taková empirická studie hodnotná navzdory tomu, že trpí nedostatky a nedosáhne na hlavní cíl empirické práce – ov it i odmítnout p íslušnou hypotézu. Jednou takovou studií s omezenou vypovídací schopností, která má však velký význam nap íklad pro vývoj teorie spot eby jsou patrn i Friedmanovy testy. U t chto test jsme poukázali na dv problematická místa. Jak zaprvé podotkl Lavoie a prokázal Mayer, pro ov ení této teorie bylo možné ud lat více a testovat hypotézu proti soupe ícím hypotézám. Výsledky takového testování k žádnému jednozna nému ov ení Friedmanovy hypotézy nevedou. Za druhé, samotná povaha hypotézy permanentního testování neumož uje, protože hlavní prom nné nejsou pozorovatelné. Na tento problém upozornil samotný Friedman.
25 26
Blaug (1997). Summers (1991), str. 133.
13
Marka Lavoie poukazuje na to, že „Friedmanova hypotéza permanentního d chodu … je oslavována jako jeden z hlavních úsp ch neoklasické ekonomie, který prošel ov ováním s istým štítem.“27 Dokládáme to úryvkem nového vydání ze Samuelsonovy a Nordhausovy Ekonomie: „Pr lomovými studiemi dlouhodobých vliv [p íjmových trend ] je práce Miltona Friedmana [hypotéza permanentního d chodu] a Franca Modiglianiho (model životního cyklu).“28
Pokud bychom tedy m li soudit podle hypotézy permanentního d chodu, má pragmatický p ístup k empirické práci p ed sebou ješt dlouhou cestu.
27 28
Lavoie (1992), str. 24. Samuelson a Nordhaus (2005), str. 454.
14
Odkazy Blaug, M. (1997), The Methodology of Economics: Or how economists explain, Cambridge University Press. First published as a second edition in 1992. Canterbury, E. R. a Burkhardt, R. J. (1983), What do we mean by asking whether economics is a science?, v A. S. Eichner (ed.), Why Economics is not yet a Science, Armonk (NY): M. E. Sharpe, 1983 Friedman, M. (1957), A theory of the consumption function, Princeton University Press, Princeton, 1957 Green, F. (1984), A critique of the neo-Fisherian consuption function, Review of Radical Political Economic Issues, 25(1), b ezen, 93-113. Marglin, S. A. (1984a), Growth, distribution and prices, Cambridge (Mass.): Harvard University Press. Lavoie, M. (1992), Foundations of post-Keynesian economic analysis, Edward Elgar, Hants, 1992 Lucas, R. E. (1980), Two ilustrations of the quantity theory of money, American Economic Review, 1980 Marglin, S. A. (1984a), Growth, Distribution and Prices, Cambridge (Mass.), Harvard University Press, 1984 Mayer, T. (1972), Permanent income, wealth, and consumption: A critique of the permanent income theory, the life-cycle hypothesis, and related theories, University of California Press, 1972 íkovský, M. (2001), Rakouská škola a její kritika standardního matematického p ístupu k ekonomii, Politická ekonomie, 5, 2001 Samuelson, P. A. a Nordhaus, W. D. (2005), Economics, McGraw Hill/Irwin, New York, 2005 Summers, L. H. (1991), The scientific illusion in empirical macroeconomics, Scandinavian Journal of Economics 93 (2), 121-148, 1991
15
