éllcl: I :. i,.j S Y I ' >

1^

'/éllcL:

I

.J

i,

:.

I

'

>

',

S

Y

Ptirchased for the

LIBRARY of the

UNIVERSITY OF TORONTO from the

KATHLEEN MADILL BEQUEST

SEBRANÉ SPISY

Karoliny Svtlé XXIV.

ASOVÉ OHLASY

v PRAZE.

NÁKIiADEM 1903.

J.

OTTY.

ASOVÉ

OHLASY. OD

Karoliny Svtlé.

v PRAZE.

NÁKLiADEM 1903-

J.

OTT

Y.

m VKSKERA PRAVÁ VYHRAZENA.

-^^AKÝ fí

I.ÍÁR28 1968 ^^ÍÍ.TY Oí

Tiskem eské

^f^

gr;ifické

spolenosti

»UN]E«

v Praze.

PLEVNO. VNOVÁNO

MARII A BRONISLAVOVI GRABOWSKÝM.

I.

„I adlo?" ozvalo se za spuštnými záclonami alkovny v netrplivém toužebném rozechvní. „Ješt se Blažej z Prahy nevrátil," konejšiv znlo zpt vedle z pokoje alkovny. „Kde pak ten lovk zas dnes vzí?" „Musí nejspíše opt ekati. Stžuje si Blažej každodenn, že v redakcích noviny díve po íslech nevydávají,

dokud býti

si

na poštu neodbudou. Ostatn tu ješt není ani sedm hodin." jen taková výmluva, že musí v redakcích

zásilky

nemže, nebo ,,To

je

ekati, a zatím kdo ví kde se cestou zastavuje a posiluje, nic nedbaje mého napomenutí, aby aspo v téhle významné dob svého zpropadeného pití zanechal. Pec mne zná a ví, že až se vc rozhodne, mu jeho ranní pro-

jížky jak se patí vynahradím." Spolehni se na to, tatínku, že tu ješt býti nemže. Venku je dosud irá tma, a cesty jsou, jak víš, ted tak špatné, že mu nelze kon popohánti, jak by chtl." Nezdá se ,,Ty se ho vždycky zastáváš ale slyš ,,

.

ti,

jakoby

te

.

.,

povoz do dvora vjíždl?"

!

8

„Pjdu se podívat." Na ochotné nabídnutí

to

zašustiiy po

pokoji lehké

kroky, tapetní A^e zdi dvíka zavrzla, a za nimi z pi\Tiího patra pímo do pízemních jizeb vedoucí schdky zaskípaly pod spšnými skoky malých nožek.

Podobný hovor s nepatrnými jen odchylkami a prorozpádal se po celý podzim r. 1877 každé ráno v zámeku Lesnovském asi na míli od Prahy vzdáleném mezi jeho obyvateli, panem Jauem Srdeným a jeho je-

mnami

dinou dcerou Lubnou, kteráž mezi tím, co si otec ješt v alkom hovl, vedle v pokoji u stolu lampou ozáeného aj k snídaní pipravovala. Netroufal si pan Srdený za píinou své pakostnice tak záhy z rána z postele, avšak vypuzoval neodolatelnou svou 'touhou po zprávách z bojiš na poloostrov balkánském pravideln svou dceru, s toutéž toužebností jako on zprávy z Prahy oekávající, liknavému Blažeji na dvr vstíc.

Ale po mnoho již nedl k ,, Blažej veselou novinou sice ješt nepadlo." :

nmu již

se vracívala s ne-

pijel,

ale

—

PhAaio

Vysílal totiž pan Srdený svého nádvorníka každý den asn z rána na pryce do Prahy, aby mu odtamtud pinášel veškeré eské v Praze vycházející noviny; neb cekati Laž do poledne, když ze stanice železniní pošta kolem zámku jela, se zásilkami svými se zastaAiijíc ne, toho by nebyl snesl. I dnes vrátila se Lubna s noviiuuni v ruce, ale se sklopenou hlavou. „Ješt nepadlo," opt dnes si vzdychla, položivši zdola pinesené listy s mrzutým posufikem na stl a poínajíc

—

9

píkusky k aji na talíe s ervenými a inodrýini eským lvem, ony eskou korunou ozdobené. Xevytrpel totiž pan Srdený, horoucí a nad jiné osvdený to vlastenec z doby pedbeznové, ve svém dom žádný jiný talí, žádný jiný šálek, vbec žádnou jinou nádobu 3iež erveným a modrým proužkem okrášlenou a jakýmsi znakem slovanským opatenou. Totéž platilo o jeho nábytku, kobercích, alounech atd. Všude mly slovanské barvy estnou nad jinými pednost, a kamžkoH upel lovk zrak, odevšad se na zaskvl slovanský jaloviiali

ty

kraji,

kýsi symbol. Samo sebou se rozumí, že pi tomto smru jeho nebylo v pokoji jiného obrazu ani jiné sochy spatiti krom takových, jež se vztahovaly bud k djinám, k národu ínui, domácínui neb pírodnímu životu kmene toho, k nnmž že náleží, pana Srdeného nejvtší hrdostí a slastí

naplovlo. „To není možné

!"

rozkikl se

i

dnes, vztyuje se na

svém širokém, bohat vystlaném v alkovn

loži tak

prudce,

že jen solidní jeho konstrukci lze dkovati, že se s

ním

neproboilo, a navzdor výstražnému volání dceinu, že neukazuje teplomr ješt 18° tepla mu nevyhnutelných, jestli že vstávaje nemá nastydnouti, vrhl se do svého u stolu kesla, bera sám noviny do ruky, jakoby byl jist, 'že se musí zcela neho jiného v nich doísti než jeho Lubna, na jejížto bystrozrak pec jindy s dvrou skuten otcovsky slepou zlaté stavíval hrady. Ale (jeho ruka k lamp s novinan pozdvižená po petení telegram pádn na stl klesla. Nepadlo, skuten ješt nepadlo. Kdo by to byl ekl. podle verejších zpráv Znly tak nadjn, již vítzn, a dnes vše dosud pi starém," ,,

!

— — —

tém

10

zahoekoval pan Srdený plný upímného žalu. ,,Jak dlouho tam budou musiti ti nebozí pobratimci naši ješt pachtiti, trápiti, muiti s tmi pohany tureckými? Kolik šlechetné krve ješt tam se proleje? Kolik drahocenných život tam ješt zahyne, než poctivá vc zvítzí, pakli zvítzí se

—

vbec!" „Jak jen

mžeš

takhle mluviti, tatínku," plísnila dcera

zrakem planoucím. Pobratimci naši zvítzí, zaJsem o tom svatosvat pesvdena. Vždyí by pak ani lovka život tšiti nemohl, kdyby tolik hrdinství, tolik sebezapení, tolik obtavosti mlo pijíti na zmar. Žádný vk dle zdání mého nedoznal skutk tak skvle bohatýrských, tak opravdov rytíských. Co zamýšleli kdy jiní národové, pouštjíce se do válek, než výboj, rozšíení moci a slávy své vlasti ? Avšak tam v prsmycích balkánských se cedí bratrská krev za bratrskou krev, umírá bratr za mravní osvobození bratra svého. Nepodobá se ti, ote, že jen naši Husité, hynouce nadšen na bojišti za ro\aiost všech lidí a svobodu svdomí, mohou k nim býti pirovnáni, že jen oni stojí ješt výše, žádný národ jiný?" A Lubn zanikl hlas v slzách. Otec na ni zíral s velou láskou, s hlubokým pohnutím, a jeho pohled odvrátiv se od její mladistvé postavy, zabloudil k obrazu, jenž visel naproti nmu na stn nad pohovkou. Byla to táž mladistv lepá postava jako dceina, kteráž na nho s obrazu se zaskvla, v ervený jsouc odna kabátek téhož stihu, v jakémž si roku 1848 libovaly naše vlastenky. S hlavy jí splývaly rovnž tak otce se

jisté

,,

^vítzí.

tmavé, bohaté vrkoe jako jeho Lubn, jen že byly hojn propleteny stužkami v slovanských barvách; a tytéž to

11

byly hledy plamenné, kteréž zpod bílého, smle vyklenuse upíraly, a táž ústa tak jemn nachovtá tého íela jako ržové poup práv rozvité, kteráž jako u Lubny se usmívala. Každý, kdo na obraz ten se podíval, za podobiznu Lubninu jej považoval. „Poád matce podobnjší nejen co do tváe, ale co do srdce," zašeptal pan Srdený tak tiše, že slova ta mu splynula se rt pouze jako vzdech, a sklopil hlavu

na

na

i

na prsa. Pipomínal

v duši pln sladkého bolu, jak si ho to správíka na statku bohatého ujce, mezi celým houfem švarných a dobe postavených nápadník za ženicha zvolila pro vlastenecké jeho smýšlení, pro lásku jeho k národu. Jak zmužile to snášela, že se za píinou tou od\Tátila od ní celá její rodina, a ujec, jenž si ji byl vyhlídl za budoucí ddiku jmní svého, tak na ni zanevel, že od té doby nikdy již si

Lubnina matka, nepatrného

ji

neml

za bodnu pohledu.

Nesmíil se

s ní

za živa.

Teprve když umíral, na dcei splnil, co matce sliboval; odkázal Lesnov Lubn. Ba, ráda byla v bohatství v\'hýkaná slena vše snášela, lásk-^-pln se vpravujíc do skrovných svých pomr, neustále jej ubezpeujíc za tch málo Jet, které mu osud popál jí po boku prožíti, že není nad ní ženy šastnjší, spokojenjší. Bylo pak divu, že podruhé se neženil, mladému tenkráte ješt vdovci se všech stran nevsty pkné a zámožné se nabízely? Nebyl nikdy s to, aby na první a jedinou milenku srdce svého, na zbožovanou dnižku život-a. na ženu nade vše mu drahou dosud ani jediný okamžik zapomnl, a kdvby mu nebyla zstavila droruškii, kdfi ví, zdali by byl její ztrátu

a

vbec

pežil.

12

Musila ,Lubiia utci v tklivých onch upomínkách poliiíženému ,asi ptkrát pipomenouti, že mu aj zajisté vystydne, pakli jej nechá tak dlouho netknutý ped sebou státi, než se pomenutí.

opt

vzpamatoval, povšimnuv

si

jejího

na-

II.

Po sníd;mí navlékl pan Srdený svoje bufy, svj pokryl si hlavu ohromnou vydrovkou a ubezpeuje dceru, že nemá dnes vlastn do nieho chuti za píinou dosud nepíznivých z bojišt zpráv, šel se podívat na dvr, kterak se mafí jeho lidé ku práci. kožich,

Jedni hýli ve stodole pi mlátícím stroji, druzí dlali v pístodolku ezanku. Když se mezi nimi objevil, v práci i v hovoru náhle ustali, napjat na nj pohlížejíce. .Již vdli od Blažeje, jenž oišoval pod kolnou bryku, na níž se te tak piln projíždl, že je na bojišti balkánském vše pi starém, a tušili, jak to pana Srdeného asi zarmucuje, podle toho, jak je samy zpráva ta dopalovala. Dozvídali ,se od svého chlebodárce den co den, co válka byla zapoala, se jedná, jak se vci mají, eho lze oekávati, eho jest se obávati atd., nebo peítával a .vykládal jim sám nejdležitjší z novin lánky, situaci na Balkán líící, a každý odtamtud ruch zaléhající do tohoto zapomenutého zákoutí eského v vyvolával

o

nm

neupímnjší. Ale dnes nechával pán noviny v kapse, nejsa patrn naladn k obyejné politické své pednášce. Zamyšlen stál mezi svou eládkou a to tak dlouho a nehnut, že se cítil konen šafá jtovinna neutšené to mlení peruohlas

nejživjší,

:

13

šiti

a sklíenou

aspo

.oživiti.

niysi

Uinil

j)áiiíjvu

to

iiuvorem

ne-li

osvžiti, tedy

ovšem zpsobem rovnž vhod-

liým jak obratn-vaii.

„Poítám, že nepijde-li „jim" njaký potentát ku pomoci, do jednoho muže v tch roklích balkánských zahynou," ,s tázaxTm pohledem jej oslovil. Pan Srdený pokril truchliv ramenoma, ka „Skoro se tomu tak podobá." „Oni ^e nikoho o pomoc neprosí," kiel Blažej ze se proti své klny otevenými do stodoly vraty. „Ale pohaum na „n" nejdou, „nim" neobracejí, jich nezásobují dly, runicemi, koni." všude nenadržují, „Je to pravá hanba," pizvukoval mu šafá, ,.že všichni pomáhají, žo žádný národové Turkovi proti z nich pro kesanskou vc do boje se nehotovuje. Vru, podobá se, jakoby nebylo žádné víry práv mezi tmi. kteí nejvíce o ní hluku nadlají." šafáov ,,Ba, poznávají ti tam dole," kýval k mlatec Jakub, „jak lze spoléhati na lidskou poctivost, na lidský cit. Celý svt se proti nim puntuje, zdvihá, ozbroŽe se o to zasazují, aby jiným se dlo juje. A pro? po jejich svatém právu." „A pak se divme páteru Luciánovi," nesmle prohodil nejmladší z eledínu jménem Valentin.

a a tm

a a

kesanm

ei

nmu

se ozval nikoli ,,Kdo pak se mu diví?" proti bez ostrosti šafá. „Vždy práv ted jsem ekl, že není mezi lidmi žádné pravé víry. Nedopovdl jsem, co o ješt íci jsem zamýšlel, nebo zro^^la jsem vidl pana Srdeného pes dvr k nám picházeti." jste svj hovor o páteru LuciánoW „K vli perušiti nemusili." pravil pan Srdený. ,,.liž
nm

mn

14

nm

Zdržuje se dosud v Giuieíicích Znal jsem jej vlastn blíže jen jako mladíka, neboC te se stranil, jak známo, všech lidí a to i nme, a musím se vyznati, že jsem se setkal s málo lidmi tak dvtipnými a schopnými. Tuze jsem litoval, dozvdv se o jeho neblahé chorob." „Již má po všem trápení. Za njakou tvrthodinku zde okolo nás jej ponesou, aby se do Cimeic nikdy již o

nieliu neslyšel.

na statku rodiny své?

—

nevrátil."

„Ponesou? Jak to?" „Inu, má dnes poheb. Bude pochován na našem hbitvku, protož jsme si také na nj vzpomnli. Valentin samé jen spletené vci. I jal jsem se mu ví o tedy vykládati, jak vše v pravd s ním se dlo, kterak se 00 hoch do hezké dívky zamiloval, a když rodie její i jeho satku toum se vzpouzeli za píinou sporu o njaké záhony, o jiné dívce slyšeti nechtl a na knžPráv než jste ráil pijíti, k tomu jsem ství se dal. se dostal, jak poal vzbuzovati mezi svými posvcenými pány bratry v kláštee nemalé pohoršení, chtje, aby byly ve víe zavedeny jakési novoty, z ehož povstalo v eholi do blátakové jítení, že byl milý páter Lucián dán zince, aby jej tam z jeho vrtoch vyléili. Nemýlím-li se, tož tam ztrávil plných deset let."

nm

—

svdil mu

Jakub, „plných deset let žil jako prohlašovali lidé, že slyšeli má málokterý lovk tak bystrý rozum a tak dobrý náhled jak o vcech svtských, tak o vcech duchovních jako on." „Tak iSe asi jevilo pouze v nkterých jasných jeho okamžicích, jichž mívá každý choromyslný," rychle mu ,,Ano,"

blázen mezi blázny, od jeho hlída, že

a

pec

15

skoil ,pan Srdený do ei, nechtje patrn, aby se zpíma l)i'oneslo, ^e páter Lucián tam, kde ztiávil tolik let, vlastn dopraven Jjýti neml, obžaloba to, kteráž by se byla jeho dobráckého srdce velmi Citliv dotkla a již si tedy ne-

pál

míti

odvodnnu.

„Ale dopovzte pec, šafái, Valentinovi, jak se dále

mly, když po tom

vci

tak velice dychtí."

„Na puntík to ovšem nevím," pokraoval šafá ostýchavji než až posud, nobof vidl, že Jakubova zmínka o bystrém rozumu pátera Luciána v ústav choromyslných projevovaném byla od jeho pána velmi odmítav pijata. ,,Jest mi pouze známo jako každému jinému, že bývalá milenka jeho byla od rodi pemluvena k satku s nuižem v celé krajin nanejvýš neoblíbeným a že za nkolik let zemela, zstavujíc mu jediného synáka, taktéž Lucián nazvaného, což by arci o tom svdilo, že nepestávala

na pátera imeického vzpomínati.

„Ovšem, ovšem," soucitn

si

vzdychl Valentin. „Ale

jen dál."

mu šafá, ,,že vzat do své ehole, nýbrž poslán na statek rodiny své, aby prý tlesn díve jak se patí se posilnil, než úad svj posvátný opt nastoupí. „Jest

z blázince

mi jen ješt nebyl

již

dodati," vyhovoval

nazpt

Na svých procházkách

setkal

se prý

T.uciánem,

podle

jeho

jejž

poznal

náhodou s malým nápadné s nebožkou

matkou podoby. Oslovil jej, aby se pesvdil, že se nemýlí, a hoch prý již po prxmích slovech jeho tak k nnm pilnul, jako druhdy nebožka jeho matka, s tím však rozdílem, že se nedal již žádnou mocí od nho odtrhnouti.

Knz

si

ho vzal také do takové lásky, jakoby byl z vlastní konen musil Maluryn, tak se totiž jme-

jeho krve, a

u nu je oto Luciáauv, k tonni svolili, aby k nmu zcela se pisthoval." „Nehnval se asi na to," zasmál se Jakub, „nebo se podruhé oženil, a macecha synovi nepála, ponvadž byl statek, na nmž hospodaila, vlastn jeho po matce zddný a nikoli mužv, jenž však také má svých hezkých pár groš. Nejspíše se i ona na to také píliš nehnvala, když poal Lucián asem blednouti, hlavu všeti a nejen ke své rodin, ale i k ostatním lidem poád mén a mén se hlásili, když se již ani doma neukazoval, jakoby tam nenáležel, stále jen s páterem v knihách tak horliv se pehrabuje, že s ním nad tím zapomínal jísti, spáti a vycházeti, promuje se znenáhla z hocha iperného a hezkého v mladíka vyzáblého, vzezení nepohledného." ,,Co to budeme dlouho kroutiti," perval šafá Jakubovi

e.

,,

Propustili

knze

z blázince,

že

je

prý vy-

léen ,a on asi pec jen vyléen nebyl, emu ostatn nasvduje, ^e si ho do kláštera zpt nepovolávali, akoli Rozumoval nejjej .picházeli odtamtud obas navštívit. i

spíše

vci

,0

s chovancem, jenž mladý a mkký, na duchu

svých vrtochách

(ješt píliš

jsa

na takové

se pemrštil.

Jesti |te zpsob tak podivínských, plachých a nkdy i divokých, že se skuten zdá, jakoby byl zdravých pozbyl smysl. Poítám, že te, když synovi ochránce zemel, zajisté (nebude Maturyn leniti, aby jej dal prohlásiti za nepíetnéiio, aby se ^tal nejen jeho poruníkem, ale i správcem jeho statku, což pi jeho povaze vypoítavé a sprosté bude (Znamenati asi tolik, jako kdyby byl již sám nad ním

pánem." „Škoda,

[že

známo

není, jaké by byl

zavádti ve víe novoty,"

iníiiil

chtl páter Lucián

Valentin.

17 iDrý v nich nieho proti Bohu, žádné rousvatých vcí zlehování," ubezpeoval Jakub. „Spíše bylo všecko namíeno proti lidem, jejich neestem a špatným z nich plynoucím skutkm, a kterak by bylo lze na lepší je pipraviti cestu. Není se mu diviti, že mu takové pomysly v hlav kolotaly a pokoje nedaly, když vlastní rodie jen ze sobectví a svéhlavosti veškeré štstí života mu zniili a do kláštera ho veštvali, když rodie jeho milenky ji také jen ze svéhlavosti a sobectví k muži snad vykopali hrob, od nešlechetnému donutili, jí dítte, jež se mohlo státi pro ni zas útchou a radostí, takto ji odervavše, a když za nejlepší svou snahu, vymysliti, kterak by si mli knží poínati, aby v lidech

„Nebylo

hání,

ni

ím

—

city vzbudili byl uvznn." zas mluvíte, Jakube?" plísnil jej pan Srdený. „Kdo pak pátera Luciána vznil? Bylt mladý knz, jenž nešastnou láskou ochuravl, dán do pimeného ústavu k vyléení, což pece vazbou nazývati se nemže. Škoda, že jsem to vera nevdl, že bude míti

uením svým

„Jak pak

lepší to

páter Cimeický dnes poheb.

Byla by musila Lubna

k emuž te ovšem pozd. Pospíchám k ní, abych se podíval, co v dom máme, bychom vymrzlým a unaveným úastníkm prvodu pohebního pece nco na zub k posilnní mohli pro íunusníky upraviti

ádný obd,

již

podat."

,,Te neodcházejte, pane Srdený !" volal Blažej, jenž hezkou chvíli do dálky naslouchal. „Již jsou s ním tu. Hnedlinko budou v úvoze ped samými vraty." A již bžci, aby vrata otevel, aby nejen pan Srdený, ale i ostatní nepišli o vzácnou podívanou, nebo oekával vším právem, že poheb knze, lena to jedné z nejbyl již

K.

SVÉTLÁ: asové

ohlasy.

I.

2

:

18

zámožnjších statkáskýcli na se,

okolí rodin,

bude nejen

d-

okázalý. Neslyše ni hudby, ni zpvu, domníval že uinna ted pestávka, aby hudebníci a zpváci tím

stojný, ale

i

více se proslavili na hbitov. Avšak zmýlil se milý Blažej

i

ti,

kdož ve

jako on oekávali, že totiž uhlídají nádherný to v Lesnov divadlo.

dvoe

totéž

poheb, vzácné

Spatili na rozmrzajících y poledním vzduchu kolevozové cesty, vroubené poli plnými špinavého, mokvajícího snhu, nad nimiž nepokojn kroužilo hejno krákojích

rajících vran,

dovým obraz krajiny,

jížtd

pod olovným, zádumivým neb.MU

listopa-

tak neutšený, jakoby se byl zrodil z nálady se

stával

hlavním bodem

:

žebinový

vz

nejen neochvojený, ale i beze všeho znaku smutku, na sem tam se zmítala z erných prken prost sbitá rakev, na jejímžto víku byl žlutým pakostem naten kíž. Ped vozem kráeli pouze ministranti a fará lesnovský. Nikde stopy ni po muzikantech, ni po zpvácích, ba ni po tunusnících. Kráelo totiž za vozem jen dvé mužv. Jeden postava zavalitá, s hrubou, erven nabubenou tváí, se lstivýma malýma oima, neustále kolkolem slídícíma; druhý, nieho si nevšímající, vysoký, k uleknutí hubený, se svšenou hlavou, pokrytou pouze jen dlouhou hívou plavých, vtrem zcuchaných vlas svých, které z úplná tvá mu zahalovaly, nebo nebylo jediného tahu jeho urit

nmž

tém

rozeznati.

„To je Maturyn se s-^mem," .Takub Valentina pouoval. Sotva se piblížil podivný prvod ten ke dvoru na doslech, již zaal muž se zardlou tváí ni pana Srdeného, v ele jeho lidí se smeknutými apkami ve vratech jej

oekávajícího,

co

v

nm

lilasu

bylo,

volati

19

to chtl iníti. Co tomu iíkát;^? Vlastnozávti napsal, žo chce býti na zdejší libitov

„Takíové

run

tlo

donesen, že nemá býti pi jeho pohbu hudby, ni svtel, Jii áborii a píkiov, ni na rakvi zlatého kíže, že nemá býti poheb ni pátelm oznámen, ni žádný z nich vyzván, aby se ho súastnil. Nuže, tedy se mu vyhovlo. Vide umírajících má prý býti každému obzvlášt svatou. Ani já bych ho nedoprovázel, kdyby nebyl bratr jeho, jenž je churav, požádal, abych zde na fae vše za nj zapravil." „Dovolte, abych navzdor vli nebožtíkov tak ur't vyslovené pec jen jeho pozstatky k hrobu doprovo-

dovezen a ni

zpvu,

nikoli

ni

m

sml," pravil pan Srdený vážným hlasem a pohledem, ,,a zárove prosím, abyste se po vyízení svých na fae záležitostí s panem faráem a zde se svým panem pniv«)drím u mne na lžíci polévky zastaviti si neobtditi

žoval.'"

A pan Srdený vzkázav dcei po Valentinovi, aby chystala k obdu na hosty, kteréž mu jmenoval, následoval žebinový viiz a houpající se na rakev po boku onoho nei)íje!imélio mluvky, jenž pozvání jeho s pilinou (xdiotou a s hlubokými úklonami pijímal, kdežto jeho soudruh nebyl ani vzhlédnul, ba ani hlavu v stnuiu se

nm

zámku vtrem

obrátil,

nechávaje

si

neten bitkým východním

uchati a jejich drsnými, latýnd prameny tvá ošlehovati. Vyšel-li s njakým kloboukem, nebo

byl

vlasy

cestou ztratil; nl)of ruce jeho tak

blikli

se klátící,

j.ik;)I)y

mu

ani

n.

lém s

clumde-

epicí,

tož

ji

nemotorn podél

-náležely, byly prázdny.

20

III.

„Nejsem tré

host a

s

tecf

tebou spokojena, tatínku. Opovdls mi mi pivádíš jen jediného," zvolala Lubna

s vlídnou výitkou, když otec do jídelny vcházel skuten jen s hostem jediným. „Lituji, že bylo pouze jen zde panu Maturyno\d možno

moje pozvání pijmouti," odtušil otec, uvádje dcei ponkud lhostejn onoho zavalitého, hovoivého muže, jejž byl Jakub pi prvodu pohebním Valentinovi jakožto Luciánova otce oznail, a jenž vyzvdaným svým pohledem po všech v jídeln koutech bloudil mezi tím, co Lubnu s podlízavou, neohrabanou zdvoilostí pozdravoval. „Pan fará nás poctíti nemohl," dodal pan Srdený, „byv náhle k nemocnému povolán, a syn pán ^Nlaturynv nedal se žádnou mocí pohnouti, aby hrob zesnulého opustil. Musíš mu obd na pozdjší dobu uschovati. Valentin má naízeno, obas k nmu se podívati a sem cestu mu ukázati, až

svému žalu dostaten

Lubniny oi

bezdn

se

uleví."

zarosily.

„Jak vele asi váš syn nebožtíka miloval, když tak truchlí," pravila pohnut k jeho otci. „Však z té své lásky má, a my všichni s ním," nevrle Matur^Ti hlavou hodil, po pokryté tabuli nedokav se ohlížeje, nebo obady pohební, pi nichž byla sloužena erná mše, byly se nad oekávání prodloužily. Dá"\Tio minula hodina, kdež byl zvyklý obdvati, což ovšem k tomu patrn proti nebožtíkovi planepispívalo, nevoli v

pro

nj

nm

noucí zmírniti. „Bylt páter Lucián po dlouhá léta vychovatelem nejstaršího, ted na hbitov se obmeškávajícího syna pán

21

Lucián nazvaného," objasoval pan útok nikoli nžný svého hosta na city synovy, když zrak její tázavé k se obrátil.

Maturynova,

taktéž

Srdený dcei

nmu

„Avšak konal pipojil, veda

nejspíš;?

úlohu svou píliš

horliv,"

konené vyhladtivlého pana Matur^ma k

enému pro

ur-

místu xi stolu, jehož úpravy, dlouhé a chutné hodování pedpovídající, trpkost v proti soku kvasící ponkud zase zlahodnily. „Hnvá se náš host na zesnulého, že jeho chovanec, jak se podobá, následkem pílišného namáhání duševn zdáidiv ochabnul, kterýžto stav iouto nenadálou ztrátou zajisté aspo pro njaký as se lezlepší. Ale pi jeho mladosti a vlídném ošetování, jehož se mu od jeho rodiny beze vší pochyby v hojné míe dostane, mysl jeho co nevidt opt se vzpruží."

nm

„Pál bych si, abyste byl dobrým prorokem," zvolal hltav polévku do sebe srkaje „ale podobá se, že vaše vštba na mém s-^movi asi se nesplní. Jeho pstoun nebyl žádný šlechetný nešfastník, jak tak mnczí se domnívají, nýbrž lovk úskoný, jenž se mi mstil, že si vzala moje žena mne místo nho, otravuje mi za to duši syna, jehož bhví jakým umním byl k sob tak pilákal, že mu šel nad rodie, bratry a sestry, ba nad

-Maluryn,

;

Nechtl, aby z nho nco bylo a já radosti na se dožil. Churavého, na mysli pomateného slabocha mi vrací místo syna zdravého, krásného, nadjného, jehož jsem mu v nejapné dve, žef mužem božím, neopatrn svil." celý svt.

nm

Lubna pi si

kruté

pohební byla

s

obžalob

té

upustila

lžíci.

Bylaf

onom nebohém muži, jehož prvod okna s takovou upímnou soustrastí sic-

jiný obraz utvoila o

22

dovála slyšíc

ped

od

Valentina,

hosty

opovídajícího,

jí

co

nm

na dvore o od svých soudruh. Pan Srdený konejšiv na ni mrkal, snaže se dáti jí 5 tranou posunkem na srozumnou, aby všemu, co Maturyn

byl slyšel

chvílí

mluví, víry nepidávala. ,,Nezazlívejte mi,

lova chladnji

když se

vám vyznám,"

ujal se zase

odmenji,

než míval v obyeji s kým];oli, na I;) se svými hostmi mluviti, „že vaše mínní o páteru Luciánovi zcela nesdílím. Pipouštím, že se snad zmýlil v prostedcích, jejichžto pomocí chtl z vašeho syna udlati muže vzdlaného a užiteného ale že úmysl ten skuten ml, o tom' u mne ni u koho jiného, kdož onoho rovnž zajímavého jak nešastného muže ml píležitost j^n ponkud blíže znáti, není ani nejmenší pochybnosti. Ale te zaveme hovor o veselejším, mén vás i'ozihijícím. Povzte nám radji, co máte ve svém okolí nového, o tu ješt nevíme. Vždy jest vbec známo, že býváte vždy zasvcen do celé kopy napínavých tajností, kterým nepichází jiný tak hned ni stopu." a

;

—

nem

em

i*()ciilebenstvím tím, ovšem že málo upímn mínným, podailo se panu Si(l.'nému odvra ti liosta svého od úmyslu, k nmuž patrn úvodem svým pedešlým smoval, vylíiti mu synv duševní stav za beznadjný a uinili více mén przranou o tom zmínku, jak s ním naložili hodlá, pi emž by l)yla asi dmínka lesnovské eládky o jeho plánech do budoucnosti pišla ke skvlé

platnosti.

„Sám nevím, ím to jest," s hlunou chloubou zasmál mna si pi tom okázale ruce, aby lesk prsten velmi hojn je zdobící jeho hostitelm píchal do oí, „že pede mnou skuten nic dlouho nezstane tajno. se Maturyn,

23 J;ik se iia ve poilíváiii, již viilíin, CO na ní, co v ní, a sotva upru na lovka zrak, již mu hledím až na dno duše. Dobro máfe, pane Srdený, eho já se dopcátrám, nikdo jiný lak hned se nedopátrá, nebo spoléhám jen na sebe a nikdy na jiného, nedám se niím ošáliti a zpitomti, nikým za nos voditi a omámiti. Co vidím, to je, a co je, to mi nikdo nevymluví. Dlají ted na ])ríklad s tím jako s horkým koláem, že padne záložna v Libešicíh. Kdo o možnost tu jedinými jen slovem zavadí, toho by tam dali nejradji popraviti. A pece je

tomu

t
„Libešická

záložna

že

padne?"

nedviv

užasnul

pan Srdený. ,,

jsem

Sute

ml

sám, jak

rozmluvu

to s ní asi s

stojí,

až uslyšíte, jakou

tamnjším úetním. onehdy jsem

mu

,,

„Zapírejte,

byv pro ízení v Libešicích pes noc, a vraceje se veer s ním z hostince ,,co nevidti tu budete pece jen míti zempanského komisae, který vám to tu bude osteji l)r{)hlížeti než revisoi vaši a zcela jiné vci na boží svtlo vynese, než jaké jsou ve vaší úetní zpráv vytištny. Tslyšíme za krátký as, o kolik vaše pasiva pevyšují vaše aktiva.'" \'idl jsem pi msíku, jak úetní jak chcete, pánové," "

pravil,

jakési

;

bledne

.

.

.

ale

pane Srdený.

,,

nemýlím-li se, tož vy ponkud blednete, Což váš vklad tam obnáší více než pt i

set zlatých?"

eí

Pan Srdený se byl slíuten mezi svého hosta ve tvái ]K)nkud promnil, avšak vida, jak škodolib zrak svj upírá, a jak poíná následkem jeho poznámky i dcera nepokojn pohlížeti, snažil se, aby se opa-

na

na

noval.

24 „Jste také o

ten

tom dobe zpraven.

více vkladu než

pt

Nemám tam

set zlatých, a nebylo

sku-

by také

zle, kdybych tam ml více," odvtit roztržit „ale jsou mi známy osoby, které dvujíce ústavu tomu, v uložily jmní celé a to jmní jim pouze svené. Ale nevím, pro se nechávám tak hned podsiti. Vždy to ;

—

nm

ani není možné, aby se záložna libešická viklala, nebo je v rukách samých našinc, po okolí vlastenectvím proslulých, na jejichž slova a iny náš lid slepo pí-

muž

sahá."

„Bože, pane Srdený," kižoval se Maturyn teckým podivením, „což jste skuten dnešní?

s

pokryNevíte,

i vdti nechcete, že práv proto, že je vc ta neb jiná v rukou našinc, práv proto že bere za své? Že práv ti mužové, na jejichž slovka a skutky slep písahává náš lid,

jenž jsa jejich

jmény sveden, svuje podnikm, za

nž

prý ctí svou ruí, svých mozolovit a krvav nabytých nkolik groš, že práv oni hledí vc tu pro vlastní svoje zájmy vykoistiti, nebo ji neten ponechá-

bu

správ najatých sil, které pamtlivy jsouce jen zisku vlastního a spojenc svých, jednak nepoctivostí, jednak nedbalostí ji pivádjí k úpadku, ím, jak vám pece známo vají

býti musí,

nechcete-li

to

totiž

„vlastenecky" zamalovati,

pišlo sta a sta rodin na mizinu. A pro takové záležitosti, pro takové kivdy veejn na celém národ páchané nemají naše noviny ni místa, ni hlasu. Ba pomáhají vše udržovati pod poklikou. Kde bychom byli, kdyby se nás umli tak staten zastávati, jak neúnavn se znají mezi sebou potýkati, kdo nad kým má míti vrch, za ím to hlasem máme jíti a kdo z nich pede vším jest oprávnn nám poroueti, za sebou jako stádo ovcí nás voditi. Však již

25

dvrou

k nim valem

s kopce dol. pane Srdený, a škoda, že nechodíte, to byste slyšel, jak o tom zaínají rozumovati, co z toho mají, že skorém ticet let šli za svými vdci, kteí jim toho ví co naslibovali, z ehož se ani jediný puntík dosud nesplnil a také nikdy nesplní." Pan Srdený ve tvái jen jen hoel, také dcera jeho

to

jde

také

s tou

Kdybyste vy chodil mezi

lidi,

Bh

se zapálila.

Jen z

ohled

pohostinství, které byli J\Iatu-

k jeho drzému mudrování. ,, Takové vdnosti by se mli tedy dokati naši vdcové za svou vzornou, neúna\Tiou obtavost?" konen )an Srdený namítal chvjícím se hlasem. ,,Ale což jsou ršemohoucími ? Nelze jim pemáhati pomry finanní, jimiž netrpíme jen my, nýbrž celý ostatní svt." „Vidíte, ted jsem vás chytil!" vítzn zvolal pan Maturyn. ,,Když nemohou více než jiní lidé, nejsouce s to, aby dvtipem dále prorazili a vzdláním více dokázali, než ostatní, pro se staví v elo národa, pro nenechají tedy vci bžeti, jak bží, a každého jednati dle vlastní vle a. libosti, pro kií: ,, „Jen pod naším praporem, ó národe, kyne ti spása?"" Tu máte to jejich veliké, noodinitelné provinní." Vždy za nimi nikdo jíti nemusit a nemusí," vyjel pan Srdený již nanejvýš popuzen. „Nu nemusil, ale pece šel, ponvadž se mu to v novinách vyliovalo jako poAinnost jeho nejsvtjší; já také za nimi jíti nemusil a pece jsem za touto píinou jakožto ádný oban za nimi šel, ale více nepjdu, a sta, ba tisíce jiných také dále nepjdou. Kdo má otevené oi a zársLvý rozum, poznal konen, že je to pravda, co nám Nmci vyítají, že té slovanské krvi nco schází, a to rynovi nabídli, mleli

,,

:

26 co dlá velké muže z tch, v jichž žilách to Když máme statné nad sebou poruníky a velitele, to jsme také statnými praco^iiíky a vojáky, a není pak v tomto ohledu nad nás. Ale pro samostatnost,

práv

to,

krouží.

nám ostatn prý djepis ode dá\Tia dokazuje, my Slované naprosto se nehodíme, a to nejen v Cechách, nýbrž, jak události práv v nynjší dob tomu nejjasnji nasvdují, nikde jinde v tom našem svt, nejmén však v Rusku. Tam to sla\ni dopadá! Jak dlouho se bude ten bafuška car ješt blamovati a nás s sebou? ^lyslívalo se u nás obyejn, teba již z nás nic nebude, tož aspo Rusové že ze sebe nco udlají a že v národ tom má jist Slovanstvo budoucnost. Krásná to budoucnost, která mu kyne! Však to také lidé naši poznávají, jak uenci íkají, instinkti\'n, a kteí z nich se ješt cítili Slovany, tcd pi tom stálém nezdaru na bojištích ruskotureckých se zamyslili, pemítali o tom, jak by se synm vedlo, kam by ve svt dospli a eho se domohli, kdyby je v týchž -zásadách vychovali, jakými se dosud nechali vésti sami, a když s nimi ted po prázdninách jeli k zápisu do Prahy, -šmahem je zavádli do nmeckých škol." ,,To hrozné, hanebné, jestliže se tak skuten dlo a dje !" rozkikl se pan Srdený netaje se tím více, kterak jej host náhledy, bezohledností tak nestoudnou projevenými, roziluje. „Ale na jakém to nebezpeném svahu národního života našeho ostatn jsme se již octli, i kdyby onoho prjevu odpadlictví, o nmž se zmiujete, nebylo, když se ismí u nás veejn takto mkuáti a smýšleti, jak smýšlíte a gnluvíte vy, pane Matur\Tie." l'an ]\Iaturyn si však zjevnou výtku tu málo k srdci jak

bral,

pokrauje chvástav

27

vSe ješt zcela jiných vcí, nežli že eši zavádjí svoje dti do nmeckých uiliš! Pi píštích volbách (doznáte na urito a tak ješt nmozí s vámi, jimž se o tom dosud ani v noci nezdá, kolik u našeho lidu uhodilo. Již t:'d na to se umhjuvají v okresích kolem nás, až zase volhy se vypíšou, že pjdou za hejtmanem budoucn vždy jen -za hejtmanem. A tím bude najednou :i kducc všem tm šarvátkám, které páni novinái vždy ze spekulace rozdmychovali, za jedno aby jim šla jejich ísla na odbyt ,a zi druhé aby jejich strana, jak už jsem se o lom zmínil, dostala vrch nad ostitními. Pak af si štvou dle libosti, bude-li tu nkoho ješt dosti zpozdilého, kdo se jim štváti dá. Chtjí míti naši lidé nejen pokoj s nimi Vždy se a mezi {-sebou, ale konen také s úady. bál našinec «koro do toho kterého úadu vstoupiti, když se o villo, že je Cechem a že ve všem jde se stranou národní. Ted, když budeme voliti podle pání pana hejtmana, budeme míti na úadech všade zcela jiné oko. A to stojí za nmoho, pane Srdený, za velmi mnoho. Ale k emu vám to peetím, vždy o tom tak dobe víte jako já a každý z nás, co panská píze znamená." Luhna vidouc, že v otci vše se bouí, chtla hrozící výbuch spravedlivé jeho rozhorlenosti za každou cenu pedejíti, nebo hylo jí známo z nkolika sice ídkých, ale pádných pípadu, že z muže, o kterém lidé íkávali, že jest dobrý a mírný jako beránek, se stává, je-li tímto zpsobem jako ecl podráždn, pravý lev, neznající v hnvu svém ni mezí, ni hrází, j.ik to u lidí jemné, avšak pímé a .opravdivé povahy tak zhusta bývá. „Podobá se mi," zvolila náhle se sedadla vyskoivši,

„Dokáte

ísaini

i

i

nm

,.že

slyším Valcrilina

s

|i(i/.(lním

liustcin

iiašíin

pirházoti.

28

Prosím, tatínku, uprav mu ponkud pohodlnji vedle sebe Ci nebylo by lépe, aby se posadil sem na pohovku, kde by se mu to sna lépe odpoívalo po tolikahodinném v tom drsném, ošklivém poC-así venku se obmeškání? Jest vru se obávati, aby k smrti se nenastudil. Nemohu se ani dokati, ,aby mezi námi zasednul."

místo.

A Lubna se

tváíc

se,

jakoby byla

zaslechla

k jídeln kroky, spchala ke dveím.

A

ejhle

blížící !

stál

za nimi ^skuten Valentin, ale bez oekávaného hosta, rozpakuje se prý již hodnou chvíli, jak slen pošeptal, má-li zaklepati a panstvo rušiti, z kterýchžto nesnází kosvou nevinnnou lstí šastn ho vysvobodila.

nen

,,Jen pojd dál," pobízela jej, doufajíc, že onen nemilý výstup bude jeho objevením se snad ukonen a hovor v jinou stranu se obrátí, ,,a povz nám, pro jsi nám iešt nepivedl pana Maturyna mladšího. Tuším, že picházíš, abys nám opovdl, že pan fará vraceje se jej k sob pozval a k pám propustiti nechce. Vid, že je tomu tak? Po celý obd jsem podobný vzkaz z fary

dom

oekávala."

Sleinka se ráí mýlit," ostýchav se zajíkal Valentin cizím pánem, jenž nebyl na eládku zdejší práv nejpíznivjší uinil dojem. „Mladý pán, jehož jsem ze hbitova sem doprovoditi, sedí dosud vedle hrobu nasypaného na kamen náhodou tam povaleném, a zakrývaje si rukama tvá, jak poítám, ani neslyšel, kdykoli jsem k pistoupil, abych ho napomenul, že se má dostaviti sem k obdu. I pišel gsem se tedy otázat, co s ním mám dlati, nebo poíná se již nejen zde v pokoji, ale i venku valn smrákati, a nejspíše nám pižene vítr za krátko ,,

ped

ml

nmu

29

hodnou clmmelkn, kdež nebude cestu na krok

ped

sebe

znáti."

Kdyby

byl Valentin nav^eden býval, nebyl

lépe ve smyslu

Lubnin

mluviti,

by mohl

nebo pan Maturyn

o hrozící chumelce, rychle od stolu

slyše

vstal.

„Ceká na mne v hospod píležitost," omlouval se, chystaje se náhle k odchodu. „Mám mladé kon a nového koího, jenž ješt na okolních cestách není povdom. Pedešle by mne byl málem vyklopil do píkopu, pi

emž

by se byli kon iskoro splašili. Mohl by ^a tmy a pi metelce dneska do opravdy uiniti, co onehdy se nezdailo, nebo aspo nkam zavézti, kam nepatím; proež, mi budiž odpuštno, že spchám, abych se dostal ped nocí ješt dom." „Pro Luciána nerate tam toho mladého znova vysýlati," bránil panu Srdenému, jenž naizoval Valentinovi, aby ješt jednou za Luciánem se vydal, avšak tenkráte zajisté jej pivedl. „Radji a mi dojde pro píležitost. Mohu pak pro nho sám na hbitov se zastaviti." „Dobe máte, sleinko," na to zase k Lubn se obrátil, „že ten chlapec svou svéhlavost notn odstn. Mžete si podle toho utvoiti obraz, jakého je ducha a jakou máme s ním asi radost. Ostatn jsem rád, že zstal, kde jo když se mu tak líbilo, nu nech tam tedy mrznul a hladovl. Byl bych se musil za nj beztoho zde ped vámi jen stydti, takového mi ten ošemetný páter z nho naschvál vychoval divousa. Vždy ani neumí jak ^e sluší a patí mluviti, choditi, sedti, jísti, koukati vše, co koná, jako námsíník koná, a když lovk na kikne, tož sebou trhne a rozhlíží se. jakoby nepoznával, na jakém Tedy pro dnes má úcta, pane Srdený. to je svt.

m

;

;

—

bO

Ruku

pokraoval rozhánje se po svéin nedbaje slušného zpsobu, teprve v jídeln se >ebe svlékl. „Dkuji ponížen za uctní. Polovika toho, ba, co to nduvím, tetina, tvrtina, desátý díl toho, co pišlo na stíil, by bylo stailo. TakMe pipi'avované zelí, jako to, co bylo ke koroptvím, piznávám se, ješt jak živ jsem nejedl a pece bývám každou chvíli zván u osob, které dbají dobré tabule a Taktéž byl nákyp pejí si, aby byly [)ro ni vyhlášeny. non plus ultra. Kdo dostane jednou sleinku... inu darmo mluviti. Jestli že mi neslíbíte, pane Srdený, že podruhé se nmou takové okolky dlati nebudete, tož k vám již nikdy za istid si nesednu. Zstávám prozatím vaším dlužníkem. Vynasnažím se, bych vše oplatil, až k n;ini ])ijedete na pou nebo na posvícení, nel)o v inaso])iisl na njakv vneek. Ješt jednou m;l služba a nij dík!" líl)áiii,

svrchníku,

sl;'inku,"

který

byl,

A pan Maturyn, jenž, jsa svého skvostného zdraví nade vše jiné bedliv, byl se mezi dlouhým a útlocitaiým tímto louením pomocí Valentinovou do svého zinmíku zapínal, do svých šál a plaid zahaloval, jichž za ním byl koí jeho do dvora pivezl takové množství, jakoby se pán jeho, chystaje se na zpátení cestu do sousední vesnice, strojil kamsi na severní tonu, konen se vykoulel ze dveí, aniž pan Srdený uznal za dobré doprovoditi jej k jeho povozu. Bylo to dnes ponejprv, co byl pánem Lesnova, že se od inho vzdálil host, jemuž nebyl na zápraží svého domu stiskl ruku s pátelským naponíenutím, aby, kdykoli pojede mimo jeho dum. lu^dio se zastavil, nechce-li, aby na se rozhnval. ii

31

IV.

„Jaký

tu

sprostý lovk!" vzdychl si unaven do svého kesla. „Jak

nepiíjoiiuiý,

pan Srdený sklesnuv

to troufal mluviti o jnašich politických muedlnících, o našich vznešených náelnících, o fiaší svat? vci, o našich nadjích do budoucnosti. Nevím, zdali bych jnu ne-

si

dvée, kdyby na nebyl Valentin práv v oné vyízenou svou dostavil. A jakou mi to ke všemu

byl ukázal chvíli s

ješt posadil myš do hlavy

Mám

za

denní

to,

že v tom

klep, ale

s

tou libešickou

nevzí než zlomyslný

pece nemám od

té chvíle

záložnou?

tlach a ten-

žádného v

sob

kdyby na té vci pece nco bylo?" ,,Byl by to ovšem smutný pípad a pro naše okolí nad míru osudný," pizvukovala Lubna otci, pohlížejíc starostliv smrem k Libešicím do zatemujícího se okna, za nímž noc na perutích snhové, Valentinem pedpovídané boue s divokým hukotem své vlády nad krajinou zmocovali se jala. „Zasáhl by úpadek ten dále a hloubji než pouze do našeho okolí. Nkolik mých dobrých známých, odsud dosti vzdálených, má tam znané vklady, nebof nepožíval imed ústav podobný takové dvry za píinou z\-uných, tém po vlasti známých jmen jeho zakladatel. S Jiebopokoje.

hým

Jak,

Bkem

to však dopadlo nejhuic" tatínku?" „Jak se jen tak miižeš táziiti; což jsem ti nesíslnkrát nevypravoval, kterak jsem s ním jako student nouzi tel, jak jsme si vzájemn vypomáhali, jak spolu básnili, lidi k národnímu vdomi probouzeli a spolu jen tam na kávu clnidili, kde iii(''li iij,iký eský list?"

„Kdo

by

je to,

32 vím, to je ten tvj pedrahý, neocenitelný t vrného soudruha tvých studentských strastí a slastí vždy jen takto jmenovati, skoro jsem zapomnla, jaké má píjmení. A pro se práv o nho tak velice bojíš, vždy, jak dalece vím, jest malým jen úedníkem a nemá žádného vlastního jmní, o které by mohl ted v záložn pijíti?" „Slyšel jsem onehdy od starosty záložny, že jsa poruníkem jisté osielé rodiny, itam uložil její peníze domnívaje se, že mu nelze nikde lépe d,o plnoletosti jeho sv-

„Ach,

již

Vlastislav!

enc

je

obda

s

Slyšíc

mínní jsem

uschovati, kteréžto

ním

sdílel.

Nesmím

ani

na

to

až do dnešního pomýšleti, co by

ním dlo, kdyby úpadek záložny i jmní to pohltil. Udlal by si zajisté za píinou tou ^mrt. Proež mi vše se s

uchystej; nepojede Blažej

tam

s

zejtra

do Prahy sám, pojedu

ním."

„Dobe

tak uiníš, tatínku.

Poínám

míti ted

sama

o tvého pítele strach. Není-li pravda, že mu nabídneš ihned své pomoci, poznáš-li, že ten ošklivý Maturyn pec jen zcela nelhal?"

„To se samo sebou rozumí; ale ted pemýšlej se mnou, kterak bych mu objasnil ,svoje neoekávané u nho se objevení. Nevím ani sám, ,ap J;o je, že se již po celou adu let jinak nenavštvujeme, než blahopejnými k no-

vému roku

dopisy.

mu

Myslím, že jsem sám ponkud tím zejm svou nad tím citli-

kdysi píUš vost, ie mi stále odepírá ^itráviti vinen, projeviv

na erstvém ,u mne vzduchu nkolik nedl, neb aspo v náhradu za sebe mi poslati rodinu. Trvám, že bude nejlépe, když se budu tváiti, jako bych jej vyhledával, aby jeho syn, jenž ped krátkým asem udlal doktorát, a nemýlím-li se, pracuje

33

nejvýtenjších advokát, •mn v jisté záleDosud ovšem nemám o tom ješt ani zdání, jaké, ale nebude mi tžko pes noc si ji vymysliti." „I já mám za to," mínila Lubna horliv, „že pod touto záminkou nejlépe tam se uvedeš, a že se rozmluvami o právních záležitostech dostanete nejsnadnji tam, u jednoho

z

žitosti poradil.

kam

ti

tak velice záleží se dostati."

„Bude mi ovšem nutno velmi opatrn a zdrženliv si poínati, abych neztropil snad zcela zbytený v rodin pítelov poplach; nebof zdá se mi poád, že ten mluvka

pec

jen asi jiného nezamýšlel

." .

.

Nedokonil pan Srdený jsa vyrušen náhlým zaklepáním na dvée, v nichž po zvuném jeho „jen dále" šafá se objevil.

„Je tu kostelník, neví si fady," oznamoval svému pohlížejícímu strun a rychle s patrnou

pánovi tázav

na

napjatostí.

a

„Stalo se nco farái?" zalekl se pan tak rychle, jakoby chtl ctihodnému

Srdený

vstá-

svému píteli milovanému pastýi lesnovských oveek již již na pomoc

vaje

spchati.

„Nevím o panu farái

jiného,

nož že se dosud (lomu

Ale má hrobníka s sebou; ,ten, lovk jako skála, zajisté nedopustí, aby kdesi pišel k úrazu. Nejspíše že jej zdrželi za píinou špatného poasí tam, kde posluhoval, pes poc. Kostelník se sem pišel jen optat, co si poíti s mladým Maturynem, jenž leží na Jirob pana pátera Cimeického tuhý a nepohnutý jako kus ledu. Pokusil se ,0 to se ženou, aby ho pozdvihli a do fary dopravili, avšak nepoídili s ním nieho. Jak Uiké! vždyf jsou oba staí a chatrní jako dva vchýtky." nevrátil.

K.

SVTLÁ: asové

ohlasy.

I.

3

34

„Seberte se okamžit, kde jste Jcdo," velel pan Srdený, „a vydejte se, ti s lucernami, (pni § nosidly, na hbitov, naložte mladíka a hlete, abyste (se s ním co nejdíve Bože! on dosud tam, kde pod stechu sem dostali. ráno jsem jej opustil ... Co pak ,se otec pro nj ne-

Mj

stavil?" se prý na hbitov, když odsud odjíždl, na jeho naléhání, aby se pec konen umoudil a s ním dom se odebral, ani jieodpovdl. Odjel tedy sám žádaje kostelníka, aby jej pes noc na fae pohostili, že s ním ínebývá žádné ei, Jkdyž si takhle jako dnes svou hlavu postaví. Le kostelníkovi |Se prý zdá, že je vtom více než vrtoch; podobá se mu, jakoby chtl mladý Maturyn na hrob svého pítele pomocí ;té ledové noci bez povyku a násilí navždy usnouti." „Takový .úmysl by mu byl alespo podle všeho, co o nSm slyším, velice podobný," zvolal pan Srdený. „Proež gi pospšte. 'Dole v sednici visí u kamen moje veliká ^stavil

,,I

ale

syn

mu

opatrn

šuba, tou jej

a

ty,

Lubnko

pikrojte.

Pan .Srdený obraceje

jste

se k dcei,

nešastného mladíka uloží

mluviti, ka-m

byla

A

tu

s

ním hned,

..."

chtl

—

se

s ní

do-

,avšak kde již

Lubna!

sbhla, aniž otec toho pozoroval, onmi tapetními dvíky, kteréž se toily do yeliké pod jídelnou jizby, kdež ,se íkalo zkrátka a

Dávno

již

schdky v kout za prost y Byla

sednici. to

pan Srdený byl jakožto správce zámku majetkem jeho doery, obýval a kamž matka tak radostn k nmu pisthovala.

sí,

toho, jenž byl

se

byla

její

již

te

85

Dalte v ní jednoduchý, tehdáž s chotí používaný nábytek doplniti vším, co mu bývalo z dívjších ješt let mílo a památno. Tu u kamen stála ohromná ošumlá po ddekovi lenoška, v kout strožitná almara, kdež byla jeho pilná
mit

spravované a vybílené ukládala.

K

lOknu

byl

dal

na nmž byl otec jeho, bývalý na Lesnov poklasný, vždy s tak pracným a poctivým jiamáháním isvoje úty pro vrchnostenskou kancelá sestavoval,

postaviti stolek,

emž mu musil synáek svou vdou arithmetickou, sotva do školy vstoupil, pomáhati, a do výklenku u dveí byl 'dal všoupnouti svj studentský, notn .odený kufík, nad [nímž v uzounké zasklené pihrádce byla vedle sebe srovnána první vydání spis kisitelú literatury, iicjvtší to poklad pán Srdeného vedle ,dcery, jak každého ubezpeoval, skoupený s vítznou blažeností z penz, y kondicích za studentských let krušn a tžce vydlaných. Po

pi

stnách

visely v

erných jednoduchých tyhranných rám-

devorytby vojvod a král ,eských, nejvíce ze starých kalendá vystíhané, pedmty to úcty a pýchy jednolio z jeho strýc záhy zesnulého. Režný, erven a inode kostkov^aný na sedadlech povlak iylaf babika jeho miatky vlastnorun napedla a vnuce do vna dacích hrubé

rovala.

Obmeškával

'se

zde pan

Srdený velmi

rád

;

ninohem

Zdálo se skromnému nmži tomu, že vlastn ani jinam nepatí, zde že je dosud pravé místo jeho. V hoejších komnatách zavanul vždy jakýsi cizí studený dech; byly to pokoje manželina ujce, jenž byl na ni pro její satek tak velice zanevel, že lod oné chvíle ani jciliuni již v letních msících na

radji

jiež

kdekoli jinde v zámku.

na

3*

36

Lesnov nezavítal, jak druhdy bývalo každý rok jeho oby-

ejem. Kdyby nebyla rodina Srdených po pt pokolení jeho domu yždy co nejvrnji a nejnezištnji na Lesnov sloužila,

by

si

zajisté že

by byl

z chleba

vypovdl

smilce, který

byl troufal dobýti si srdce jeho neti.

Bylt ,to oné kruté nepízn stín, jenž v hoejším skvostn zaízeném poschodí dosud kolem nho ,se míhal, a jenž jej odtamtud asto zapuzoval, a nikoli, jak dcei tvrdíval, obava, aby svou staromodní pavou dýmkou neublížil jejich krajkovým záclonám, tipytným zrcadlm a svžesti (alounu. S výmluvou tou

velmi asto uklouznul, a když tuž jí jiného nezbývalo, než pesthovati ise se svou prací ^a ním. Jakou míval z její návštvy v staré družné sednici vždy radost, opakuje jí po každé, zde teprve že je jak se patí jeho milákem, jeho zlatouškem, nejroztomilejší jeho idceruškou Jaké s ním zde trávívala veery plné sladkého míru! Procházeje se krokem volným a odmeným se svou nerozluitelnou „lulkou" mezi zuby z jednoho konce sednice k druhému, vypravovával pak obšírn a podrobn o vlasteneckých snech své mladosti, o nezapomenutelné dob své šastné k její matce lásky, o zlatých hradech, které stavíval se soudruhy do budoucna milovaného svého národa a Lubna s nadšenou blouznivostí poala znovu je stavti s ním. Svolavši služky naídila jim te, .aby rytopily pohostinský vedle sednice pokoj a v vystlaly co nejrychleji pro ubohého jinocha mkké, pohodlné lože.

mu chtla

na

býti

jí

blízku,

!

nm

37

Sama bžela

ke skínce, kdež byla uchována domácí

lékárna, a postavila na stolek vedle postele veškeré léky

a pístroje, o nichž se donuiívala, že jich bude míti otec potebí pi kísení oekávaného promrzlého, ztuhlého hosta. Na to spchala do kuchyn ke krbu, kdež vlastnorun pipravovala velé víno, aby se do zkehlých úd jinochových jím vrátila pružnost a síla.

Pospla

si

skuten eládka pana Srdeného.

Za

krátko spoívalo tlo jako mramor tžké a studené Luciána ^laturyna na snhobílých damaškových polštáích pro uchystaného lože, a pan Srdený se snažil mezi pevn zaaté jeho zuby dostati nuž, aby mu nakapal do úst nápoje teplého a sílícího, Lubnou mu podávaného, mezi

tím co Valentin a Blažej teli ztuhlé jeho ruce, a šafá zahíval velikou houní nohy.

mu

zuby

Jak dlouho, jak nekonen dlouho trvalo, bílé, jako ze slonové kosti vysoustruhované,

povolily

jemnému

násilí

pán

Srdeného,

než,

než ty

konen

poád

jsa

bez vdomí, ale pec jaksi ponoukán dosud neumoeným v sob pudem sebezachování, víno pijal, než se poaly ruce pohybovati a prsa pomalu zdvihati, než mohl pan Srdený dcei své pošeptati „Je vyhráno." :

Ale Lubna ho neslyšela. Stálaf jako nho s i)rázdným pohárem v ruce. Otec dotýkaje

se

zkamenlá vedle

zkoumav rukou ela Luciánova

nho odhrnul zvlhlé chomáe jeho hustých pi emž ped ní objevil tvá strašn vyhublou, byl s

vlasv,

snho-

avšak rysu jemných, do nichž byla vrytii bolest tak hrozná, nevýslovná, že ztrnulo Lubniiio mladé, útlé srdce v stejn hrozné, nevýslovné bolesti.

bílou,

.

.

38

Musil jí otec, pozoruje její neobyejné se zaleknutí, nkolikrát dtkliv opakovati, že jí již nemá u nemocného potebí, než byla s to, aby od tváe jeho odtrhla pohled, se vzchopila a pokoj opustila, na odpoinek k pání otcovu se odebírajíc. Ale nedotknul se po celou tuto noc spánek jejích víek. Sedíc na svém loži a naslouchajíc nevdomky úpnlivým zvukm boue dosud neutišené, zírala do tmy, kdež

vidla

stále

ped sebou

se vznášeti

onu snhobledou umu-

enou

tvá, a propast dosud netušená, nepovdomá, do níž si netroufala ztápti 2rak zdšený, ped ní se otvírala, pi emž 'COsi nenaznaitelného, dsného kídlem tžkým a kolem skrání horenat tejí planulo

nmým

pajících

.

.

Vždy neštstí

—

to bylo

dnes ponejprv, co spatila

zoufalost

.

ped

sebou

.

V.

Panu Srdenému dailo

se

skoro

na vlas jako dcei

Nenavštívil 'ho spánek po celou noc ani tvrt hodinky. Nemohl spáti stále o tom rozjímaje, zdali radno, aby se od nemocného tak dlouho vzdálil, a pec se mu zdálo nevyhnuteln nutným, aby dávnému píteli neodkladn sdlil, jest ohrožen. Nkolikrát za tuto nepokojnou noc si umínil, že to u nho odbude dopisem, ale jakmile jej zaal v hlav skládati, pokaždé nahlížel, že by v povdl píliš málo, nebo píliš mnoho, ímž by mu nebyl ani prospl, ba snad spíše všecko

jeho.

ím

nm

pokazil.

mluviti

bu

Pesvdoval osobn,

ale

se více a více, že musí s ním prov tom vždy zase se mu namanula;

39

neblahá

olcízka,

co

s

I.uciáiieiu, nebude-li

Co

ním

pak

doma, a

zhorší-li

mla

poíti slabá, nezkušená jeho dcera, nemajíc ku své podpoe než eládku, jí samé v pípadech takových ješt nezkušenjší? Chvíli na íto pomýšlel, povolati k jeho loži otce, ale v píštím již okamžiku myšlenku tu nejen zase zamítl, nýbrž za ni se vyplísnil, pedstavuje si pana Maturyna jako ošetovatele tžce onemocnlého. Byl by býval s to, aby pedráždeného a sesláblého jinocha svou nese stav jeho zdravotní.

s

si

ádn

šetrností a bezcitností

pímo

Zmítaje se stále mezi

v

náru

obma

smrti veštval.

povinnostmi,

stejnou

na poctivé srdce jeho naléhajícími, konen pan Srdený pece jen vstal, slyše Blažeje, an na dvoe pryku tíhou

k odjezdu pipravoval. Sestupuje do sednice, chtl se nejdíve pesvditi, jak to stojí s Luciánem, u nhož ponechal tuto noc na stráži Valentina i šafáe, a pak teprve na dobro se rozhodnouti.

Ale jaké bylo jeho pekvapení, když ve staré lenošce u velikých kamen, v nichž práv Valentin mohutný roztápl ohe, vidl Luciána se zahmouenýma oima, s ru-

kama kížem pes prsa peloženýma odpoívati. „Pro pak jste ho nechali vstáti?" kárav

pošeptal

hochovi.

Valentin pokril ramenoma. ,, Nemohli jsme se mu ubrániti," omlouval se s plachým po lenošce pohledem, ,,a radji jsme mu povolili, když se njechtl dáti žádnou mocí v posteli udržeti. Hekli jsme si, nui již není asi zle, je-li v tolik síly." I pan Srdený si musil totéž íci, a kámen se mu

nm

'/jc,

svalil

pi tom

se srdce.

40

,,Obstarejt;e

byl vlastní

mj

mi

tu

mladého Maturyna, jako by to svým lidem v eledníku,

syn," naizoval

promn

nm

patrné zpravte ihned dceru ji musiti teprve dlouho pobízeti, aby našemu hostu pispla ku pomoci. Neumí se upejpati a uváže se v ošetování jeho zajisté ihned, až se dozví, že jsem odjel. Tak nerad jako dnes jsem snad ješt nikdy z domu neodjíždl. Ale co naplat: musí to býti. Obmeškám se v Praze jen dle nejnutnjší poteby. Doufám, že do veera dávno zde zase budu. jsme do snídaní v Praze!" Hej, Blažeji, ,,a

o každé

mou.

Avšak jak

já

na

ji

znám, nebudete

a

Nemýlil se pan Srdený v dcei své. Slyšíc otce odjíždli, rychle z lože se vzchopila, .aby jeho místo v sednici zaujala, a ošetovatelé Luciánovi ji mli ihned po ruce, kdyby jim bylo toho i jiného k obsluze jeho pote bí.

Zkamenla však jako vera veer, když uinivši v jizb mdle osvtlené nkolik krok vped, najednou v jejím zatemnlém, ostrými pablesky z kamen prošlehaném pozadí zahlédla tutéž tvá, jejíž ,obraz ji po celou noc nebyl na jediný okamžik opustil. Ano, v Luciánovi ponejprv \adla ped sebou lonešastného, zoufalostí na kraj šílenosti a hrobu poštvaného. Jak se nemly nohy pod ní chvti a ruka hledali podpory? Dosud byla o neštstí a nešastnících jen slýchala, anebo v knihách ítala, ted teprve stával se pojem ten, dosud v její mysli dosti neuritý, zdrcující pro ni skuteností.

vka

Na matinu

ztrátu již se nepamatovala; a než k rozumu její význam, byl se otec již tak

dospla, aby chápala

dalece vzpamatoval, že

chtj e._ stj co stj mír a

klid její

41

mladosti zachovati, ihned každou chmuru zapuzoval, která mu chtla v její pítomnosti ,elo a mysl zastíniti. Po všechen as dtství jejího nebylo se v Lesnov nic závažného, truchlivého udalo, ni v tch nkolika rodinách sousedních statká, kamž si s ní otec nkdy na návštvu zajel. Kdo se byl posud rozstonal v okolí jejím, vždy zase bud šastn so byl uzdravil, aneb zemel-li, tož ho byl pemohl vk, a odchod jeho nezastavoval tedy žádných vášnivých pocit, nýbrž vždy jen tiché politování. Úmrtí ujce, jehož nebyla nikdy vidla, se jí taktéž

hluboce dotknouti nemohlo. Další svt krom své rodné ddinky a jejího okolí Lubna neznala. Nebyla v Praze na vychování. O mraAnií stránku postaral se u ní otec, o vzdlání její peoval fará, muž osvícený, lidumilný a uený, a povinnostem svým domácím piuila se od jeho ovdovlé sestry, kteráž mu hospodaila a Lubnu jako vlastní dceru do všeho zasvcovala, co do úkolu hospodyn náleží. Vinul se skuten dosud život mladé dívky jako stíbrojasný potek pod smavou oblohou mezi behy kvetoucími, svžími houštinami vroubenými, v nichž jenom ptactvo se ozývá. Vera poprvé sjel l)les;k k nohám jejín), pozniiní to, jakou tíž utrpíMií muže osud svaliti na srdce isté, bezúhonné, proti zákonm mravním v piem se neprovinivši. I zasvítila se v této chvíli nad hlavou jinochovou zírající a v myšlenpro dívku, s nejnžnjší úastí jeho života stopující, trojí koruna hlohová: znikách ená láska jeho nuitky, strašný osud jeho zesnulého pítele, a opuštnost a siroba jeho vlastní. Lubna sepjala bezdky ruce jako k modlitb.

na

bh

42

„Kéž by bylo lze ji sejmouti s hlavy tvé, o muedltu trojí korunu hlohovou," pomyslila si, pi emž veliké slzy jí kanuly po lících, ,,a položiti na elo tvoje Sólem zkrvácené rukou hojivou vnec z rží bez tmí, níku,

konen

abys i ty jako my ostatní jednou poznal, co je blaho, co je radost, co je mír!"

Snad byla nahlas

myslila,

nebo Lucián

provázela,

otevíral

i pání

své vzdechem

voln oi.

Nehnut, bez dechu zstala Lubna na míst svém o stl jednou rukou se opírajíc, v matné nejisté zái lampy na rychlo Valentinem zapálené, když Lucián mermomocí z lžka se zdvihal. státi,

Chvíli

roztržit,

nedviv

na

pohlížel

tu

štíhlou

díví postavu, malebn oplývanou bílými asami ranního, krajkami zdobeného županu, pes nž se vlnily v pvabném nelad temné prsténce jejích dosud neupravených vlasv. Nejspíše ji považoval za pelud snu, nepodailo zúplna se probrati, nebo pra\dl

z si

nhož

se

mu

oním dutým,

cizím hlasem, jímž hovoíváme ze spaní: „Hle žena! jak, miste, pravívals, mužova to kletba i zárove, ježto klesne tomu teba bez lásky v náru, po jehož boku jí kyne nejvíce pepychu a rozkoše, a kteráž se vzdává lehkovážn za to všech ducha svého

ob

práv,

jsou-li

mu

na pekážku.

A

jako

jí

nejsou

niím

vyšší zájmynidské, jako pro jeho pohodlí pohrdliv je zašlapuje v prach, tak sobecky a žárliv si žádá pak na

nm, toho,

aby

i

který

smoval.

on jiného nepoznal v život svém úkolu krom by jen k prospchu jejímu i jeho vlastnímu Nech se jí pak objeví ošemetníkem, bídníkeni,

zrádcem, pece

pi

nm

vytrvá, jen když dovede

choutkám

43 lahoditi, necítí se poníženu v okovech jeho podcož chlubn vrností nazývá. A takto zakládají ženy beze stydu a svdomí v tupé lenosti myšlenkové svtu stále nová pokolení ošemetníku, bídníkii, zrádc, neuvažujíce, jak pálí tento znak hanby elo syna toho, který ." po otci se nezvrhl A Luciánova ruka pejela tak rychle jeho elo, jakoby tam cítil podobný znak, nadarmo .se snaže odtamtud jej

jejím losti,

výminn

.

.

setíti.

„Který živoich bídnjší nad tyto ženy, v jichž smymá zkáza lidstva svj pvod a z nichž roditi se nepestává a zajisté nikdy roditi se nepestane?" znova sama sebe trpce se tázal „Pro mi tedy nechceš dopáti, ó miste, abych spoinul vedle tebe, pro jsi mne dnes v noci odstril od ader svých, která bý\^ala nejmilejší poduškou hlav mé, když znavena, ztýrána rojem myšlenek žhavých, bodavých, šeredných poala boleti, víti, slech

.

.

.

klesati."

A hlava Luciánova sklesla zpt na lenoch kesla, oi jeho znova se zavely, a ruce jeho tak úžasn vyzáblé jako u kostlivce opt kížem pes prsa se položily. vryta stála .Lubna ped ním. Jaká Jako do to byla slyšela píkrá, hanlivá ,slova, jaké to obvinní hrozné, až víe nepodobné? Byla to jen mysl chorá, kteráž mu je kladla na rty horenaté, nebo spoívalo v nich pesvdení jeho, kterého si dobyl vlastním pemítáním. i opakoval to pouze nauení ze zbloudilého ducha toho, jehož mistrem svým nazýval, vyklíené, z nešastné jeho lásky zrozené? Teprve když zaslechla, že kdosi z eledníku pedsíní ke dveím sednice se blíží, zalekla se, jakoby i ona, do

zem

!

44

tžkého jsouc ponoena snu, náhle procifovala, a letmo uhánla pes toité schody nahoru do své ložnice, kdež padla znova na svou postel. Do jakého to víru myšlenek, cit, pedstav, záchvv, zmatk dosud nepoznaných, dosud netušených se byla dostala od oné chvíle, co Lucián s ní pod jednou stechou prodléval i do duše její pnu setbu blud, z nichž takovou láskou uitelem svým nazýval, nejen obviován, ale, jak lidé tomu chtli, i pokutován vzením nad každé jiné nemilosrdným ,a hrozným? Byl páter Cimeický tenkráte snad odsouzen mezi šílence za trest, že v tom, emu uiti chtl, samá jen byla šílenost? Ci byly ženy skuten takovými, jakými Lucián ve svém zádumivém snní je spatoval, a mlo se to taktéž

Penesl nákazou

byl ten, jehož

i

s

s

muži?

Píliš málo dosud Lubna byla pemítala o sob, o svých spolusestrách, o jejich .a svých vztazích, pomrech a povinnostech ke spoleenstvu, než aby byla bývala tu

si

s to,

by ihned jasn n. urit na hlodavou otázku Otec chtl z ní míti pede vším vla-

odpovdla.

tlem

zasvcena jsouc jako otiny, kteráž byla stálým pedmtem jejich rozmluv, stesk a nadjí. Ostatními stránkami života k jeho píkladu nepomrn mén

stenku,

a tou byla

málo která eška v osudy

i

duší,

,své

tém

se zajímala.

Zstala tedy aspo pro dnes ,v jejím nitru nerozešena palivá záhada, je-li žena skuten mužovou kletbou i obtí zárove.

45 VI.

Vraceje se za souiniaku

dychtiv se vyptávaje, že dcera jeho nebyla u jak

ský,

s

šastn

velice

nho

dom

podivil

se

a na Luciána pan Srdený,

nastoupila úkol samaritán-

takovou jistotou oekával.

Dozvídaje se, že Lubna celý den z pokoje svého zprávu šafáovu, že mladý nevyšla, vyslechl jen Maturyn dosud svoje místo u kamen neopustil, že každé

zbžn

které

jídlo,

slena poruila

pro

ustrojiti,

mlelivým

po-

sukem

odmítl a že konen, když Valentin šel do kamen pikládat, kolemjdoucím do kapsy sáhnuv zmocnil

zase

erného chleba, z ní mu ouhajícího. Také prý jednou vstal a uchopiv se stolu prázdnou sklenici, došel si na dvr, aby u erpadla ji naplnil. se kusu

jí

se

Pan Srdený spchal starostliv k dcei a vida, jak z bledé tváe planou, rychle jí sáhl na tepnu, zdali

oi u

ní neohlašuje jakási choroba.

Ale

Lubna

se

snažila

rozptýliti

jeho

obavy,

živ

a švitoiv na úspch jeho cesty se ho vyptávajíc. „Jen se

pec

není, ale pranic,"

o

mne

.tak

Mn

nestrachuj, tatínku. nic otce, avšak nikterakž bez

ubezpeovala

zmatku. ,,Ztrávila jsem den ten až na trochu po tob stesku jak náleží dobe. Nezstala jsem jen proto dole jV sednici, ponvadž jsem se donmívala, že nemocnému by nebyla moje pítonmost snad .zcela píjemná, nebof není íisi dle všeho spolenosti ženské zvyklý. Mla jsem za to, že pod dozorem piužských svých ošetovatel bude klidnjším a poslušnjším. Ale ted mi pece povz, jak Jen konen o tom zani, jiik se ti v Praze jsi poídil. jistého

;

[46

dom se ^rdcem sklíeným i lehkým? Povídej, ach povídej, povídej!" „Poídil jsem nad oekávání dobe," otec konen jejímu pání vyhovoval, upínaje však pi tom na ni pohled ;Zvláštní, laskav zkoumavý a ,smav potutelný. S takovým výrazem nebyl dosud ješt nikdy na ni zíral. „Buek mne uvítal s otevenou náruí, s pravým plesem. V zá-

dailo, kterak pijíždíš

:

libešické nemá žádného vkladu více. Chéf jeho syna, jenž má po všech podobných ústavech svoje tykadla v tch kterých úedních osobách vystrená, záhy o tom se dozvdl, že se tam páší vci ne zcela kalé." Pi tchto slovech se jasná jeho tvá ovšem velmi

ložn

povážliv zachmuila, a mnohem váhavji pokraoval: „Nelhal ten zpropadený Maturyn, pec jen nelhal vše spje tam ne-ii k bankrotu, tedy aspo k likvidaci, o níž se má již na píští valné hromad jednati." „Ale to je hrozné !" zalekla ,se Lubna. ,,Ba že je to hrozné. Snadno si pedstavíš, jak jsem byl novinou tou ohromen. Nejen že pijde mnoho poctivých a hodných lidí pi úpadku tom o svoje tžce ale nepátelské nám listy neopomenou pípadu toho jako zbran proti nám a psobení našemu veejnému." „A o tom bohužel také není pochybnosti," dodala

vydlané zajisté

peníze,

použiti

Lubna

rozilen, „že uslyšíme s onch stran, dojde-li ke katastrof, co Maturyn tak drze tvrdil, totiž že není v eském kmenu nadání vyššího, opravujícího jej, aby

sám

nedovede samostatn si posvobody patin užívati, jí si vážiti, estn jí obhájiti, vbec skutky svými dokázati a osvditi, že je jí hoden: každým dnem prý více na svoje osudy

ídil,

ínati a poskytnuté

mu

jieb

47 jevo pichází doklady neomylnými, že jen k poslušnosti, ." pikaznosti, porobenství, závislosti stvoen ech .

.

,,Xechme toho, dceruško, nechme toho pro tu chvíli," snažil se pan Srdený rozechvlou dívku i svoje vlastní

zarmoucené srdce uchlácholiti. „asu dost se horšiti, až prožluklá ona záležitost více utajiti se nedá, a skuten propukne. Bude pak ovšem národní strana v okolí našem míti mnohou pernou hodinu a uslyší leccos nepíliš sladkého a príjenmého netoliko od nepítele, aJe také od inu darmo pítele. Podimá nám to ted vzešla planeta mluviti ... a na tom Balkán to dle dnešních zpráv také inu, jak pravím, práv nejlépe nestojí ... a to Plemo jiném." nechme toho pro tu chvíli a mluvme o „Dobe máš, tatínku," svdila Lubna otci lichotiv .

.

pi tom

ruce

mu

hladíc.

,,

Povídejme

.

si

.

.

.

nem o nem

veselej-

ším, než o oné ošklivé záložn."

„Povím odstrauje

ti

ihned o

nem

veselejším," sliboval otec,

nžným posukem

vlasy s blostného ela, a jeho tvá pi slibu tom se povyjasovala, „avšak k záložn mi jest pec ješt jediiou se vrátiti. Hodlá s její správa totiž zvoliti za svého zá,stupce Vlastislavova pedstaveného, a zkušený tento pá,n chce se díve pesvditi, zdali by nesklidil místo zasloužené mzdy pi této záležitosti jen trošku ;zlosti a ostudy, proež za mýšlí za málo dní pod jakousi záštitou ryslati dva ze svých zízenc do Libešic, aby stav vcí osobn vyšetili a tam do knih nahlédli. Zvolen za jednoho z vyshmcu tch Vlastislav ale nevím, zdali ti je povdomo, že takto se nazývá syn Buckv, jemuž dal íkati, jak sama sebe poktil, když národovec v se probudil? Jesti to mladík velice pkný, .iperný a duchaplný." jí

znan

—

nm

48

A pán Srdeného pohled dotknul se opt oním zvláštním zkoumav pívtivým a usmívav potmšilým výrazem tváe dceiny, aniž si tato i tenkráte toho povšimla. „Prohlížel jsem si jej u obda jak náleží, neb znal jsem jej dosud jen velmi povrchn," pokraoval nepestávaje tajemn se usmívati; „nechtl mne totiž Buek za živý svt do hostince pustiti, a nemohu íci, že bych cosi proti mysli své pozoroval, leda že se byl na

nm

na muže drobátko titrn jak

strojí, že na všecko pohlíží, patra a rád odsuzuje, co z jeho hlavy neZajisté není žádnou výjimkou. Taková te pi-

íkáme,

pochází. rozenost

s

tém

všech mladých osob studovaných i nestuto asi ve vzduchu, že se lidé n-^mí neradi uznávají, jedni nad druhé se vypínají neradi si vyhovují, neku-li aby se chtl jeden druhému zavditi! Kdežto za mého asu zas náleželo k dobrému jak se íká tónu, býti skromným, úslužným ke každému jak k bohatému tak k chudému, jak ke vzdlanému tak k nevzdlanému stejn vlídným a zdvoilým. Tehdáž bylt humanismus odznakem, požadavkem a cílem doby, kdežto je dovaných.

Vzí

odznakem a požadavkem jejím ." Pan Srdený ponkud rozpait se zamyslil, nevda v rychlosti, co by dob pítomné piknul za odznak, aby jí neukivdil a pece pravdu povdl. Bylt píliš

te

cílem,

dobrosrdený, aby bez obalu vykl, co se jejích

kou.

.

.

mu

jevilo cílem

snah.

„Nuže, nechme toho," dodal zamáchnuv nevrle ru„Nejsou te lidé sice tak upíímii, vlídni, jako jindy

sob bývali, poíná si to mladé pokolení, jak již praveno, trochu okázaleji, vyzývavji a pohrdlivji, než by

k

49

snad

práv

býti musilo; avšak za to se honosí velikou chválylioduou vdychtivostí a osvduje znanou až podivuhodnou vytrvalost, obírati se praktickými, málo zábavnými otázkami, o emž zas nebylo mezi mládeži mnoho slyšeti ped nkolika desítiletími, kdež si libovala v blouznní ne vždy plodném a úkolm jejím vdní prospšném. Ovšem dostaovalo za onch dosti skrovné, snaha málo usilovná, innost dosti jen mírná k dosažení pkného úadu, dobrého místa, k zaízení výnosného závodu. Vše plynulo tak lehce, snadn a mkce, že nebylo tehdáž vru s podivením, když v obcování spoleenském také více panovalo lahody, mírnosti a dobré

snaživoslí,

pomr

Buek

jedním slovem takovým, jamezi lidmíl obstál a tíím se dostal, kam smuje. Rád uslyším, co ty mu ekneš, miloušku, 4Ž do naší krajiny zavítá. Skoro bych byl zaponml ,zmíniti se o tom, že on jest vlastn píinou onoho malého nedorozumní mezi ranou a jeho otcem. Nechtíval pan Vlastislav jako student nikdy na prázdniny na venek. Žebronil otce vždy tak dlouho, až mu povolil výlet jikam do nkterého z velkých evropských mst, neb aspo na jakési místo svtové povsti, z ehož se mi ,onen' nechtíval vyznati a radji psáti mi pestal." „Již jsem se svým úsudkem o hotova," zvolala Lubna prudce. „Nemilovati venkova, nemilovati našeho

vle.

kým

Jestif Vlastislav

aby se

asi býti musí,

ctí

nm

eského venkova, jaká

lovíkem

to bezcitnost!

složná, že

tvj

Vla-

obratným, obroušeným, pro požadavky velkého svta dokonale vycvieným, ale na to spoléhej, txitínku, srdce dobrého, laskavého není. Což by mu nebylo jinak nade vše milo bývalo, než pozná jiného, poznati vlastní lid, než si vyjede do ciziny, aby jejím zástislav je

K.

SVÉTLÁ: asové

dosti

ohlasy.

I.

i

50

zrakm pojiti

si

se obdivoval,

duši

významem?

vyjíti

Ohledati

do vlastního kraje a na-

si

pedevším jeho

krásou,

a oceniti

jeho poesií, jeho

pedevším jeho poklady jeho pomníky historické,

pírodní, jeho památky kulturní, po vlasti naší v tak vzácném bohatství roztroušené, než se

Vydá k ocenní podobných poklad, památek a pomník Jsem ráda, že ho neznám, a také si nepeji ho

jinam?

poznati."

„To jsem si namíchal pknou kaši," zahoekoval pan ,,Ty ho nechceš se žalem nikterakž líeným. poznati, a já jej tak horliv k nám pozval a práv zvstí tou jsem t hodlal ted obveseliti. Nabídl jsem mu i prvodci jeho pohostinství .v dom svém, dokud budou v Libešicích zamstnáni, i kon svoje k nutným jim tam i odtamtud jízdám. Vlastislav návrh ten nad míru pijal hrozí se prý našich venkovských msteek a jejich hostinc." Mžeme býti skuten yelmi pyšnými na píinu, z jaké pan jdoktor Vlastislav Buek ráí pohostinství na

Srdený

vdn

;

,,

Lesnov

pijmouti," prohodila

Lubna

ironicky vztýivši

pohrdliv svou krásnou hlavinku. „Vru, syn tvého pítele poád více a více se mi líbí, více a více mne zajímá.

—

Ale nelekej se pece tak, tatínku," dodala chlácholiv, vidouc, že se pan Srdený skuten strachuje, kterak hosta, jehož si pozval, asi pijme. ,,Bud ubezpeen, že ti ne-

udlám ped oním

hejskem

—

pesvdena,

neb jsem

že ten Vlastislav jest z nejnesnesitelnjších hejsk, jakých jen lze si pedstaviti že ti neudlám ped ním žádnou hanbu a zejména že tebe ped ním nezahodím. Dokáži nm, že si kííždého vážím, koho ty si pozveš ale jen proto

—

;

a pro nic jiného.

:

51

nj zcela jinak hledti, až této nadji poznáš," lšil se pan Srdený slibu, neb vdl, co Lubna slíbí, že také skvle i jejíinu „Pibude sem Vlastislav se svým soudruhem co splní. nevidt. Myslím, že budou tam -naproti v modrém a erveném pokoji nejpohodlnji ubytováni." „Doufám, že budeš na

jej

osobn

i

,, Takový také náhled ni Lij. Dám je hned zejtra již pro pány pipraviti. Zajisté, že k tomu sám pihlídneš, tatínku, a co pro kuáky nutno, tam zaídíš, aby pan doktor, jenž je tužeb tak velkomstských, píliš mnoho v našem venkovském hnízd z pražského pohodlí svého nepostrádal."

,,To se rozumí, že tak uiním," dtkliv pan Srdený dcei svdil, „nebo peji si, aby jediný syn mého nejstaršího a nejlepšího pítele u našeho krbu i s druhem svým, jenž s ním 'bude sem vyslán, jako doma se cítil. Umínil si prý, že si zde popílí, aby se brzo do Prahy zpt dostali. Jsout totiž oba leny výboru veliký ples v masopust poádajícího a chtjí se osobn súastniti píprav k nmu, aby dopadl co možná skvle a uspokojiv. Pinesou ti také hned k nmu pozvání."

Lubna na

tato slova

do temna se zardla, dlouho

mlk^^a vážn ped sebe 'hledíc, nad

ím ,,

pán

Kdybys mi

konen

dovolil, Uitínku, tož

ani nepijala,

zpsob

než' otci (na ni dorážejícímu,

se tak náhle zamyslila,

nebo nehodlám

odtušila

bych pozvání tchto bál na žádný

jejich

navštíviti."

pro ne?"

užasl pan Srdený. „Vždy to bude povídám, nad míru krásný, kde bys zajisté co nejvýtenji se bavila a uhlídala, co tak hned vidti ne,,A

ples, jak

ti

4*

52

lze.

Jevilas

pec onehdy

dosti chuti y

masopust do Prahy

zavítati."

„Odpadla mi k tomu nadobro hu, k emu ješt ped málo dny chuti y sob jsem cítila," s opravdovostí, jíž otec dosud ,na ní íieznal, mu odpovdla. „Vyítá se nám ženám tak asto nesamostatnost, lehkovážnost a povrchnost, zejména však netenost poludlivá k zájmm vyšším, jíž velmi neblaze prý i na muže psobíváme. I jala jsem se o tom pemítati, jak dalece výtka ta oprávnna, a pišla jsem práv dnes v nepít(Omnosti tvé, kdež po celý den k rozjímání dosti psem mla asu, k náhledu,

nám ^si zcela nekivdí." „Aha," pohrozil jí pan Srdený prstem, „proto jsem shledal tak rozilenou. Zafilosofovala jsi si."

že se

t

,,

Dospla jsem k

kdybych

oi

já

poznání, že by bylo bezcharakterní,

kdy do Prahy na

ples si- zajela."

„Bezcharakterní?" podivil se pan Srdený, dobrácké svoje dokoán na dceru otvíraje.

Ale ona se jnásti nedala pokraujíc: „Ano, nejen bezcharakterní, ale i jiným bezcharakternost bych prominula, ímž by byli potvrzeni v pesvdení, že tak jako dosud i na dále poínati si mohou."

„Tomu omámen se

já naprosto jierozumím,"

pan Srdený všechen

vyznával.

mne vyslechnouti, objasním Byla jsem ješt poloviním díttem, když jsi si pál, abych navštívila jednu z národních zábav pražských. Dychtila jsem vždy Prahu a zejména vlastenecké její plesy poznati proež jsem byla pání tvému velmi povdna. Pamatuješ se ješt na to?" „Máš-li ješt

ti

trplivost

to ihned, .tatínku.

;

53

Pan Srdený kývl p inkud rozpait hlavou, naež pokraovala: „Dal jsi jednomu ze známých svých tuším, že to do komise, aby ti zaslal vstupenky byl pan Buek §ám

Lubna

—

—

jejž poádali nkteí studenti, s jejichžto otci navštvoval gynmasium, jsa za píinou tou jist. že jim budeš co host velice vítán. Poslali ti páni studenti, kvt a nadje našeho národa, synové to slavných demokrat, již se chystali vstoupiti do šlépjí otc zdárnýcl)' ba pediti je v uctivé lásce k lidu našemu, jsouce prý

do plesu,

jsi

pesvdeni,

že jen jeho vytrvalosti ušlechtilé pedevším dkujeme, že nám byl jazyk náš zachován, bez nhož národ pestává býti národem, poslali však jen tob vstu-

penku, a zárove §e ti ohlásilo, že se již zvací lístky pro dámy nevydávají. Ale slyšel pan fará od mladíka, jej o prázdninách navštívivšího, že mi nebyl proto lístek zaslán, ponvadž jsem se nehodila do dámské spolenosL pro onen ples sezvané, jsouc dc :'ra malého privátního úedníka, jímž tehdáž ješt byls. Nenamítej, tatínku, že t pánové ti neznali Pii sbírkách na národní vci, tož ti !

pánové vždy k tob se obraceli, to vdli o tvém vlastenectví, o tvých dávných neocenitelných zásluhách, to vdli o obtech, kteréž's již pinesl a zajisté hotov jsi i nadále pinnášeti a pec jsem nebyla já, dcera tvoje, již jsi odchoval v zásadách svých s láskou tak velou a úinnou a na niž nikdo nic zlého nevdl, za hodná uznána býti na roven postavena s dcerami zbohatlých bankrotá a jiných muž, kteí se sice mohou honositi svými domy, statky, továrnami, ale ani jediným skutkem ke cti a ve prospch národa podniknutým, z nichž prý dámské obecenstvo oudho národního plesu v pední pražští

—

.

.

.

54

ad

se skládalo, jak

kajicu onen mladý muž velebnému

pánovi se piznal."

Pan Srdený byl niezi dceinou eí svraštil elo. on tehdáž tžce nesl odstrení její a jeho píinu, ale nechtl jí toho dáti te ua jevo. ,,A^ždyf nemohou všichni za nkolik výstedník názor nejasných, pesvdení dosud neustáleného," konejšil dceru. „Jsem pesvden, že se od té doby mnohý náhled mezi onmi pány vytíbil, že to, co se nám stalo, ted již by se nestalo ." „N á m by se to, co tenkráte, ovšem ted již nestalo, nebo nepatrný správík neznámého privátníka, jímž byl náš ujec, vládne ted na Lesnov, nejvtší a nejvýnosnjší usedlosti v celém kraji," trpce se zasmála Lubna. ,,Ted by mi snad ovšem ten který výbor nejen uctivé zaslal pozvání, nýbrž by mu i velmi pochlebovalo, kdybych je ráila pijati. A možná, že by ten který pan doktrek po bohaté nevst pasoucí se velmi ped svými stejn^ ušlechtilými touhami ovládanými spolubratry tím pyšnil, kdybych se uvoliti ráila zahájiti s ním ples, za jehož prohlásiti na zákrálo\mu by se snad ne rozpakovali klad závti ujcovy, stanovující mne za paní tohoto zámku I

.

.

m

a všeho, co k

nmu

náleží."

Zase sklopil pan Srdený poctivé oi k zemi, nevda, co by dcei odpovdl. Avšak než se toho nadál, vyskoila se sedadla, zavsila se mu okolo krku a pokrývajíc jeho hla\ai, jeho elo, jeho líce stem polibk, zvolala s váš-

nivým pláem

:

„Vid, že jsem tvoje a že smím na vky jen tvou zstati, že nikdy spolu neopustíme ,svj drahý venkov?

Tvou aspo nebudu nikdy

ni

obtí

ni kletbou."

55

Pesleclumv, co v posledních slovech jejích bylo prou nesrozumitelného, cítil jen její k sob lásku a s nejvtším pohnutím k prsm ji pitisknuv, zašeptal nad ní v tichém !" žehnání ,, Poád matce své podobnjší :

vn. Nebylo panu Matuiynovi píliš príjcimio slyšeti od na faru vypravil, když odtamtud se mu nevracel, že na hrob uitele zesnulého omdlel a za nepítomnosti faráovy pijat byl u Srdených do ošetování. Neshodovalo se nikterakž s jehož plány, aby s^m, jehož jmní dosud bez odpovdnosti byl spravoval a jehož se chtl zmocniti na základ úedního usnesení prohlásivšího jej za neschopna, aby pro slabost duševní sám jím vládl, byl od soused okolních a to tak bystrozrakých a všeobecn vážených, jako byl Srdený, blíže poznán a aby vzbudil jejich soustrast a úast snad v takové míe, že by mu byli zazlili, kdyby ne\-tykal ješt njaký as, zdali duše\ni se nezotaví, kterážto možnost mla do sebe pravdpodobnosti, když se uvážilo, že je ted vymann z vlivu pítele, kteréhož jeho nejnadšenjší obhájcové sprostiti nemohli výtky blouznivosti a podivínství. Proež nelenil vydati se sám pro syna do zámku Lesnovského. Avšak Lucián trval se zarytou, nepohnutou mlelivostí ve své lenošce u kamen, když otec ped ním se objevil, žádaje, aby s ním dom se odebral, kdež prý celá rodina s velikou íoužebností jej oekává. Neotevel ani posla, kterého za s^mera

i

56

oí bátu

svých, když otec vida jeho nezlomnost vytáhl z kasvj ohromný pestrohedbávný kapesní šátek, aby

se mohl se ctí dáti do pláe, aniž by kdo pi tom si povšiml, že do nho skrývá oi suché, které snad nebyly zvlhly od ité doby, co mu matka jako chlapci odepela laskominy a na kterýž se dostati pamlsek, na njž nemohl, ponvadž opatrná paní ta znajíc ze zkušenosti, že jeho (touhy ihned provázeny bývají skutky velmi ne-

ml

ohroženými, pod zámek

byla uklidila. co nejveleji za vaši soustrast. Ach, nemýlíte se, bohužel; jsem skuten nejnešfastnjším otcem, který v slzavém údolí našem kdy trávu šlapal," ,obojetn dl k panu Srdenému, jemuž nebylo ani v nejmenším na mysl vstoupilo ho litovati, nebo dokonce za to jej považovati, co o sob tvrdil. „Inu ale Musí se každý lovk do vle boží vprajaká pomoc viti a pokorn na bedra svoje vzíti kíž, jímž jej navštíviti ráí. iVždyf je veškeré naše trápení jen zkouškou, proež také ,nereptáiní a hledím se vpraviti do svého osudu, že mám syna, jenž mi nechce býti synem, ba který ne,,

jej

Dkuji vám, pane Srdený,

!

rozumným lovkem, jak zajisté sám na oi každou hodinu více se pesvdujete, co v dom vašem mešká. Vždy vidíte, jak se zdráhá mne vyslechnouti a se mnou jednati. A tak, íak te ke mn, choval chce býti ani svoje

každému z vás, spláceje vaše pohostinství po divoustvím. Není divu, že kolují o krajin slechy málo pro mne i pro nho potšitelné a mi nelze jinak odpovdti než pokrením estné, na se zde asi ke

nevdným

nm

nž

ramenou."

Ac byla tato obžaloba patrn k tomu namíena, aby Luciánem zatásla a k njaké vášnivé obran jej pohnula.

f)7

pi kteréžto píležitosti zajisté doufal Maturyn, že bude moci rovnž tak pokrytecky jako k ostatním jeho zvláštnostem poukázati k pemrštnosti, již pi tom objeviti neopomene, pec Lucián ani pi tomto lstivém útoku brvou nepohnul, poínaje si stále jako ustrojená socha. Ale za nkolik okamžik sklesly mu ruce s prsou na opradla lenošky, jíž se poal tak pevn držeti, jakoby se byl obával, že otec zamýšlí odsud násiln jej odtrhnouti, e-

muž patrn se hodlal velmi rozhodn vzpouzeti. Posunk ten A^^mkmiji než cokoli jiného v^^zrazoval,

vdom i nevdom se dje, a s jakým odporem by následoval otce pod jeho krov, dáveno domov svj nespatoval, nemaje te,

co v Luciánovi asi \TiitiTiím

kdež

asi

již

akoliv ^yl vlastníkem velkého statku, nikde jinde útulku, kde by se mohl cítiti volným a pokojným. Panu srdenému bylo, když Lucián tak rozhodn staré jeho Lenošky se zachytil, jakoby se byl zachytil vlastního jeho srdce. Bylt si ihned umínil, že Luciána díve nepropustí, dokud se nepesvdí, mnoho-li v návykem podivínským mysli ze svta skuteného tak dlouho vyobcované, a jak hluboko u nho zasahuje onapepjatost duševní, o níž se byl jeho otec tak asto mezi lidmi zmioval, že byl Lucián od každého za choromyslného považován. ,,Což nepozorujete, jak je váš S'íti dosud mdlým, že jej chcete odsud mermomocí odvésti?" pravil k jMaturynovi snaže se svou nechu k nmu potlaiti. „Jen pohlédnte, jak se musí lenošky držeti, aby s ní nesklesnul. Když je v takovém stavu, tož bych vám ho vydati nemohl, i kdyby vás chtl následovati. Jednal bych proti svému svdomí, nebo jsem pesvden, že by vám ce-

nm

tém

58

ím

smysl, a že nemaje po ruce jej kíbyste vru pro se obávati, zdali se vám kdy ješt vzpamatuje." „Nedivte se otci, že se mu stýská po synovi a že peje si míti jej ted konen stále kolem sebe, když tak dlouho jej postrádal. A taktéž promite, vždy jste sám otcem, když nad touhou tou vše ostatní zapomíná a zdá-li se mu za píinou tou pemožitelné, co snad jiným pro tu chvíli nepemožitelným býti se podobá," úlisn ho žádal pan Maturyn, úkladn svýma jizlivýma oima každou projeho tváe stopuje a chtje asi vypátrati, má-li ped sebou pítele i nepítele. ,,Jsem pesvden o pravdivosti vašich slov," chladn mu odsekl pan Srdený, „a neteba jich více šíiti v záležitosti té. Krátce: Lucián zstane zde tak dlouho, až sám mi oznámí, že cítí v sob dostatených sil opustiti. Ale i když tak uiní, tož velmi opatrn jej zkoušeti budu, zdali tomu tak jest, a teprv když i já uznám, že bez dalšího nebezpeí konati delší cestu, stou pozbyl

siti,

ml

mnu

dm

mj

mže

pak

konen vám

jej

pošlu."

Pan Matur^m vida nezbytí a nechtje si pana Srdeného za žádnou cenu pohnvati, zaal svým podlízavým zpsobem se klanti a dkovati. ,,.Již vidím, že bych vás dalším odporem do opravdy urazil

a nerozpakuji se tedy ponechati

vám

rozhodnutí,

mým synem ted díti se má. Lepším rukám svt bez toho sviti ho nemohu; nebudu se

co a kterak

s

na celém tedy k nmu díve povoláte.

však

Prozatím

splatiti

vám

hlásili,

dokud k

nmu

zstanu dlužníkem.

laskavost vaši, až se k

podíváte na posvícení,

i

sám mne

Vynasnažím

nám

do

ne-

se

imeic

na pou, nebo na nkterý v ma-

59

sopusl vneek, a tolik duí, kolik jich inuj syn ztráví ted pod vaší stechou, tolik jich musí ztráviti vaše sleinka u nás, abychom se vyro\niali, byste nepišel s námi k žádné škod." Pan Srdený nevdl, má-li slovm tm se smáti nebo jiad nimi se rozzlobiti. Z ohledu k Luciánovi zstával však klidným namáhaje se, aby úskonému otci jeho nedal v

niem

znáti, že jej prohlíží a kterak

mu

je

protivným.

„Vy si dláte v každém ohledu píliš mnoho starostí, pime Maturyne," ubezpeoval jej s líenou vážností. .,Lucián v mém dom dosud jiného nepijal než kousek erného chleba. Není, jak vidíte, ni píliš obtížno, ani s výdajem spojeno jej stravovati. Ale vida, vždy vám psobím asi novou starost, vypravuje vám, že váš syn tak málo požívá. Nechme ale te vše stranou, co je a co by jinak býti mohlo a mlo, a tšme se radji že s jarem pijde vše do starých kolejí. Ano, oekávám pevn, až to milé, svaté jaro k nám zavítá, tu i Lucián náš zúplna se vzparozvije zdraví a veselost s mámatuje, a že se v jovými na stromích kvty. Zaraduje se zajisté s celou pírodou v zái pívtivého sluníka, a vy budete míti náhle po stesku a žalu." ,,Kéž mi to Pánbíek dá," vzdychl si pan ^laturyn dlaje nad Luciánem z daleka kíž a rukou pán Srdeného do omrzení tepaje chystal se kone^n k odchodu. Pan Srdený se sedadla se zdvihal, jakoby jej chtl provázeti, avšak když ho pan Maturyn dotírav žádal, aby se nenamáhal a s ním déle neobmeškával, zstal sedti, a pan Maturyn se strkal sám ke dveím, v nichž s novou koií úklouou a s oblíbeným svým: „Moje služba

nm

60

mj dík, zstávám až na další vaším dlužníkem," nesíslnkrát po sob .opakovaným konen zmizeti ráil se .srdcem plným peluky, že mu jest zde ponechati syna, nebof pravil mu jeho pud hlasem neklamným, že v panu Srdenéln nenalezne asi v jistých svých zámrech ni spoa

jence ni stranníka. S tichou soustrastí pohlížel pan odchodu na Luciána, jenž nepestával se držeti la v jehož tvái, již znal tak

Srdený po

jeho

keovit lenošky mramorov nepo-

keovit chvti se poalo. bys byl tomu ekl, ó miste," zamumlal mladík temn, domnívaje se nejspíše dle ticha jej obklopujícího,

hnutou, také cosi ,,Co

že opustil pan Srdený s otcem zárove sednici, „slyše, celá píroda že jaro je dobou svatou, jaro to, v opt pe probuzuje, aby tvorové, teplem ošemetného slunce z nevyvážitelného lna jejího k životu novému vyvolaní, se poali mezi sebou zase pronásledovati, nenávidti, vražditi, potírati, jak miliony pedchdc jejich iní po miliony

nmž

aby obhájili a na jiné penesli život ten? Rci, miste, schváln-li Ihou lidé, již tak tvrdí, neb je-li zrak jejich blmem potažen, že nevidí, co kolem nich se dje, nebo let,

jejich zatemnna a bludem ohromena, že neaby chápali, co smyslm jejich tak neodolateln se vnucuje? i jsou tak slaboduší, že se dají omámiti jemným šelestním vtví, tpytem pestrých mušek, stíbrem paprsk msíných, sladkou vní kvtin až k sebeklamu, že to, co kolem nich se vlní, neuprositelný ten boj všeho proti všemu, blahým mírem, radostí a rozkoší

snad mysl jsou s

to,

nazývají?"

S dojmutím sledoval pan Srdený každé to bezzvuné, pošmurné slovo svého hosta, otevírající mu neoekávan

61

lilubukv pohled do nitra jeho, a

na

jiij

pohlížel,

s

ješt

tíinléž dojuiutíra

když se byly rty jeho dávno

již

zase

pevn

sevely.

Konen opatrn vstal, ml bezdného posluchae

aby mladík nezpozoroval, že

pi samomluv

a

své,

vy-

do pokoje dceina, kdež sklesl zamyšlen proti ní íia sedadlo, a teprve po dlouhém jejím naléhání, co že se s ním dje, nebo dlo, mohl jí opakovati, co byl ped chvílí od Luciána slyšel. kradl se

„Není duch jeho chorý,"

tvrdil

urit,

snášel tíhu myšlenek tak hrozných, aby již podlehl, a zlomený, v jádru svém

by myšlenku k myšlence tak souvisle a

Neví,

Ale tím choejší jest jeho srdce.

jí

by ne-

„sice

nebyl dávno

zniený nemohl

dsledn

j)OJiti.

že vládne

vná

moudrost svtem, a že jsme se zrodili, abychom tu k dokonalosti dospívali, jejížto koruna nás ovšem jinde než v život vezdejším oekává."

„Tak smýšlími o Luciánovi i já," zašeptala Lubna odsmutn oi ód tváe otcovy a upírajíc zrak ven do ervánk, barvících nádechem sladkým ojínné v zahrad stromy, a nádech ten znenáhla se posunul až na vrátivši

její líce,

kteréž

poaly

tak

rumn

planouti jako to nebe

veerní, když dodala: „Ale jak a

ach

ím

marn pemítám

stechu

nebohé srdce o

vhodném

to

vyléiti?

Marn,

prostv^dku, co pod naši

zavítali."

aspo pro dnes na prostedek takový nepokril pan Srdený zarmoucen ramenonia. „Nevím vbec, zdali lze vyléiti srdce otrávené jedem takových „^Ine se

taž,"

pochybností,

jaké

se

kvasí

v

nebohém onom

lovku,

62

nhož

nad

skuten dosud jsem

nepoznal nešastnj-

šího."

„Vi, tatínku, že není nad nj lovka nešastnjšího?" zvolala Lubna, nejsouc si vdoma, že jí pi tchto slovech bohaté perle nejposvátnjšího soucitu z oí kapohledu, nou. „Poznala jsem to ihned pi prvním když v mramor ztuhlý pede mnou ležel s tváí tak beznadjn strnulou. Snad bylo skuten krutostí jej vzkísiti k novým útrapám."

na

pkn tém

„Ty

zaínáš

!"

rozhorlil

se

pan Srdený na

dceru do opravdy. „Mluvíš, jakoby to mluvil Lucián sám. Páter Cimeický stal se ve svém kláštee snáem a z Luciána neodchoval nic lepšího. Nema starý Maturyn zcela kivdu, když laje na knze, že mu syna pokazil. Mstí se te na mladíku, že jej vychovatel nepidržoval k žádné urité innosti, nebo píroda jsouc dlnicí neúnavnou, neuprositeln tresce toho, kdo ku píkladu jejímu není pilným, piinlivým, pracovitým. Hle tuším, pišel na nejpimenjší lék pro jeho že jsem te chorobu. inností sluje balsám ten, jímž by bylo asi lze jej vyhojiti, pakli pro ostatní jeho vrtochy vbec ješt možný k pístup, rozumná to innost." Dcera pemitav do otce se zahledla. „Ale jak pravím, kterak k ní jej povzbuditi, když již tak hluboce zabedl v zahálivé svoje blouznní? Já aspo pro svou osobu necítím v sob pro úkol ten ni dosti schopnosti, ni dosti obratnosti. To by musil býti umlec, který by vyzrál na takového podivína. Jakými !

man

nmu

dvody mu jakým

je,

nemže než poádku, když druhému, tvor když ustupuje tvoru, aby vše.

dokázati, že ten

svt jiným

býti

má-li se udržeti, že je to zcela v

jedno slouží

63

co je

života schopno,

tšiti,

že

jen

sobec

tu

život

chce

poznalo býti

a

vn

jemu se mohlo a nepeje po-

oni se také na tom krásném svt zaradovali a vyveselili? Jak pravím, musil by to býti mistr, aby mu všeho toho nutnost dokázal a Luciánovi odal možnost mu namítati, že lépe by bylo, kdyby svta na takových zákonech založeného ani nebylo, že život nemá té ceny, ." kterouž si za nj píroda žádá A pan Srdený najednou se zarazil. Zdálo se mu, že vlastními zbranmi proti sob bojuje. Bolestn se pousmála Lubna náhlým jeho nesnázím. „Vidíš, tatínku," vyítala mu, „že v Luciánov zádumivosti více ješt vzí než pouhá, zahálivostí vypstovaná jen vidina? Potebí mu ješt jiného léku než pouze jen innosti, poznání to jiné cesty k pravd, než které se dosud pidržoval. Ale kdož nm ji má objeviti, když mužové jako ty tak uiniti se zdráhají, tvrdíce, že toho nejsou schopni ? Kde jsou tedy ti duchové, kteí mají poznání to ve své držav ryzí, pesvdivé, neomylné? Ach, vidím ted znova, že jsem se dosud píliš málo o svt ten starala. V posledních cbiech narážím pi každém kroku na njakou tenmou v záhadu." Pan Srdený, neml tenkráte útchy pro její stesk; vztyil totiž náhle hlavu naslouchaje. Nemýlil se. Bylí to skuten koár, jenž zarachotiv v úvoze najednou ve dvoe zabrel; pi emž bujn a vesele zaehtali kon, k nimž asi zavanula zo stájí vábná hojn tam na-

tomkm, aby

.

.

tém

nm

vn

hromadného Pohlížeje

sena.

oknem

zvolal rados;tn:

a

„Již tu jsou! Lubnko, se mi menáš, af se mi vbec dnes jak náleží

s

veeí

vyzna-

dobe zachováš!

:

64

To

víš,

jak

rád

bych se

ped tmi

Pražany tebou po-

chlubil."

A

s tmito slovy odkvapil z dceina pokoje. Zaražena za ním hledla Lubna, a tvá její pelétl náhle stín. Neohlédla se dol na dvr, nemla pijíždjící z Prahy hosty jediného pátravého na uvítání pohledu za hodný. Nelíbilo se jí, co vytušila z otcova napomenutí, aby se jim hledla zachovati. Avšak brzo obrátily se veškeré myšlenky její opt k Luciánovi, a ona znova dumav zahledla se do er-

vánk. Najednou vášniv zvolala ruce

proti

rumnému

jich

svitu vztahujíc ,,Ó,

dejž mi, matko, srdcem dospti tam,

létnu (duchem svým, a

dopej

mi,

bych

zvratn 'dokázala, že není žena urena !" obtí a kletbou

kam

nedo-

aspo jemu

ne-

mužovou

jen

býti

VIII.

Modrý, pohostinský pokoj v zámku Lesnovském byl naplnn hustými kotoui vonného dýmu. Jeho nynjší obyvatel, pan dr. Vlastislav Buek, hezký mladý muž pibledlé tváe, jako havran erných vlnitých vlas a po francouzsku upravených vous, vedle toho v každé podrobnosti svého odvní i chování pravzor pražského eleganta, byl pohodln natažen na mkké pohovce z erveného plyše. Odbyv si svou siestu pustil se do kouení, "uznávaje vzornou horlivostí v innosti té velmi blahosklonn nadání pana Srdeného postarati se svým

65

hostm se

o nejvýtenjší doutníky, jichž bylo lze v Cechách

dopíditi.

„Máme práv jeho pítel

enk

ti hodiny," upozoroval jej zvolna Meran, vystupuje z druhého pokoje se

listin v ruce, kteréž tam byl pehlížel. Bylt protivou Vlastislavovou. Nezajímavý co do zevnjšku, skromný ve vystupování a nesmlý jak v jednání tak v hovoru.

svazkem

tém

Vlastislav neodpovídal.

„Bude

ješt pro dnes za to státi, abychom se do poal znova ješt mírnji a váhavji než ped tím. „Ponkud jsme se opozdili u obda." Vlastislav ospale se protáhl na odpoívadle. ,,Tys vru nesnesitelný, eku. Což nemžeš dáti lovku chvíli pokoje? Uril bych nám nejradji dnes za to

Libešic vydali?"

povinnost,

enk

abychom obd, který

vru

excelentní, zde a pohodlí," odvtil konen s oním napolo pohrdlivým, napolo rozmazleným pízvukem, jenž platí u nkterých pán za dokonale elegantní a svrchovan imposantní a Jenž má zárove naznaiti, že se snižuje mluví s výše své duchaplnosti k tomu, strávili

v

patiném

poklidu,

byl

teplu

nímž ráí hov^oiti. „iVle práv si pipomínám, že je nedle; to se v onom Kocourkov nepracuje, za to tuším, úaduje se v sobotu až do sedmi. Stojí to

s

zejtra

tedy za projížku, nebo žádoucno, abychom s tou patam pišli k njakým koncm. Kikni tedy oknem do dv^ora, aby zapahali." souhlase každým posukom s usnesením pítele, v patrn vidl a ctil duševnílio giganta, uinil k slojeho, naež se jal shledávati po stolech rozložené pehledy út, kteréž tam byl pítel rozházel, pebíraje štikou

enk

nmž

vm

K.

SVTLÁ:

Oasové ohlasy.

I.

5

6 v nich ped obdem, a jež bylo nutno s sebou vzíti. jicli hezký stoh. „To bude ješt dení," zívl si Vlastislav zavadiv o mrzut pohledem, ale jinak tak lhostejn na pítelovo konání pohlížeje, jakoby to bylo zcela v poádku, že se se

Bylf

mu

n

jiný o jeho

vci

stará.

„Ano," znova ochotn mu svdil enk, „máme ješt kus ádné práce ped rukama." Pi tom však se pousmál na písemnosti, na nž se byl Vlastislav tak zle zamrail, vejmi pívtiv, jakoby se na onen ádný kus práce vlastn tšil a nikoli jeho JMeran byl se obával. A bylo tomu skuten tak. praco\aiíkem neúmomým, ba nadšeným. Pocházel z ne-

enk

zámožné rolnické rodiny, již stálo znanou ob, dáti jednoho ze syn svých na studie, a enk, jenž nepoznal ve svém život jiné vášn než slouti panem doktorem, neml te svtjšího cíle na oích, než aby se rodicími tu odsloužil, staraje se o mladší bratry a sestry. za Chéf Vlastislavv a jeho platil mladé pány doktory v kan-

ob

enk

byl celái své zamstnané dle kusu, s ímž jediný spokojen, nebo ím byl pilnjším, tím více za svou práci klidil, a nebylo tedy nikterakž s podivením, že se na to

tšil,

co

Vlastislav

dením

poktil.

Až na

ctižádost

shora zmínnou, byl, jak již praveno, lovkem nad míru stízlivým, ba prosaickým, pro kteréžto vlastnosti stával se asto terem vtip svých soudi'uh; nicmén byl mezi nimi velice oblíben, nebo do eho se jim nechtlo, to jim vypracoval svou bájenou pilností v dob nejkratší za nejzáslužnjšího, nejlevnjší odmnu, a co bylo pi co pvodce jejich se nehlásil, pronikdy k výkonm ež jej poctíval zejména Vlastislav Buek zvláštní svou

nm

tm

67

Vzbuzoval tento pán

pízní. i

sice

svou genialností obdiv

závist mezi soudruhy, honose se za

píinou

tou

zna-

ným nad

nimi vlivem, ale nebylo nikterakž tajemstvím, jak je lenivý a rozmarný, a že nemá pilnjšího nad nj zákazníka.

enk

„Vlastn si z tuho dení tenkráte mnoho nedlám," dodal Vlastislav zapaluje si nový doutník mezi tím, co spisy shledané a poádané do desek skládal za nj to, stopovati, kterak slavná záa zavazoval. „Baví hradba národní", jedna prý z nejložna libešická, tato pevnjších, nejnedol)ylnjšícli, nejproslulejších v celé vlasti, kamž by byli málem lidé se vydávali na pou, aby se po-

enk

m ,,

tm, kdož

klonili

je

rovnž

tak

obtav

jak

dmysln

a vztyili jedin prý ku zdaru a prospchu svých rodák, kterak je až do svých nejtajnjších hlubin rozviklána, hotovujíc se k pádu stokrát ješt hlunjšímu, než byl okázalý její vznik." založili

enk

potásl rozpait hlavou pi závrku pítelovy

ei. „Již je ale zjištno, že tímto úpadkem pijde mnoho osob v okolí tom dosud nejvtší vážnosti požívajících a v ele ruchu politického stojících ne-li zcela o est, tedy aspo o dvru nmohých svých spoluobanv," troufal si

mu „A

na

oban ejné

práv

co nnie tší, že vyjde nezvratn^ velikáni ukázali spolus\^xh hodnými," oboil se Vlastislav. „Inu, pánové u nás nemohou si ani šupnouti, aby ve-

jevo,

jistí

namítati. to je

jak se

ti

to,

dvry

zdejší

na

listy ihned neoznámily, že tak iní ku zdaru a blahu národa svého, zaež se jim národ ten ovšem Uiké ihned s nejhlubší vdností podkovati nelení, vyvolávaje

;

68

je

za svoje pedáky.

lovk vru

tm, kteí ráí

neví^

komu

se

má

za nos voditi, anebo jemu, jenž se s takovým nadšením podrobuje tomuto prostocviku, který s ním se provádí. Avšak doufám, že tato roztomilá hra jest už v koncích, nebo hrnou se na obecenstvo eské pravé vodopády poprask podnik národních, jeho tak zvanými miláky založených a vedených, které by byly snad s to uhasiti plameny Danteova pekla, na to enthusiasmus lidí o svoje pole, domky, statky, peníze pipravených neschopností a ješitností nkolika kteí se z pouhé dtinské ctižádosti, jak se stalo zde. bez patiného vdní a vzdlání nabídli k povzneseni jeho hmotných zájm a jimž ku provedení úkolu toho schází, jak již praveno, vše, ale vše, jak i ty, chceš-li pravdu mluviti, doznati musíš." více smáti

:

zdali

lid

muž

„Nepopírám, že výbor libešické záložny a snad ješt výbor nkterého jiného podobného u nás ústavu tak ostražit si nepoínal, jak by bylo povinností jeho bývalo," uctiv se mu bránil enk, avšak ty vodopády' úpadk našich nezavinila jen neschopnost a nepimená ctižádost tch kterých osob, jimž bylo sveno nad nimi bdíti nezapomínej, že dlužno také pihlížeti k oné nešastné finanní katastrof, která stihla veškerý obchodní svt všech v celé Evrop a národo-hospodáským zemí zasadila nejkrutjší ránu." ,,

,

pomrm

„Vždy je dobe," zasmál se Vlastislav svévoln. „Podobnými frásemi o evropských katastrofách a svtových krisích se pec jen, holenku, nezamaluje, že tak mnozí otcové naší vlasti udlali na poli národního hospodáství takové fiasko v posledních létech jako v politice. Opakuji

69

ti, že clitli jen slávu bez namáhání a práce. Ten který velikán na p. so dá voliti za starostu, pokladníka, kontrolora, revisora toho neb jiného spolku a slibuje ve

skvlé

ei

jásajícímu lenstvu, že mu jmní svené dajmní vlastního. Alo mže-li se pak právem více žádati, než že jméno svoje závodu tomu

leko dražší

na

nm

obtav propjuje

a

nkdy

se

sastní schzí? Jen sm-

aby místo milého a obvyklého se obmeškání pi sklenici plzeského anebo láhvi burgundského v oblíbeném svém hostinci v kruhu známých, on sám každou chvíli knihy zkoumal a položky se zanesenými tam íslicemi porovnával, jen barbar mu zazlíti, když se pimlouvá, aby byla udlena pjka nkterému z jeho píbuzných nebo pátel ovšem bez jeho záruky, a initi mu výitky, když onen pítel nebo píbuzný svým povinnostem nedostojí, a .záložna nenalezne u nho nieho, na emž by se mohla hojiti." lec

si

troufá

chtíti,

t

„Pan chéf slyše tak hovoiti by zajisté ekl, že zase dnes jednou ostrý jako bitva," pronesl nesmle, vytíraje peliv potebovaná péra a klada je na kalamá. „Kdo by neznal a na slovo ti uviti chtl, ten by se musil zrovna dsiti."

enk

jsi

t

t

„Jen pokej, bitva ješt není jak se patí nabrouZdsíš se jí teprve, až dojde k tomu nejvtšímu fiasku, které však jest nevyhnutelné, mají-li vci u nás pijíti do pravých svých kolejí, aby lovk rozumný si mohl oddechnouti a poínati tak, jak si poínají rozumní lidé v zemích jiných !" vyhrožoval mu Vlastislav, a pi tom mu v7skoil takový škodolibý blesk z oí, že ve svém uklízení na stole zaražen ustal. šena.

enk

70

tém

„Jaké to fiasko myslíš?" zašeptal bezzviin, všecky veliké a vysoce postavené klienty svého pana chéfa

v duchu probíhaje. „Jaké jiné než to, které se tam na Balkán pipras novým zablesknutím v oích Vlastislav se

na

vuje,"

ušklíbl.

enk

polekan ped ním

ucouvl, nejsa schopen ani

hlesnouti.

„Ano,

nebude u nás díve pokoje,

dokud nebude

tma hlinnýma

svýma nohama na dobro na zem povalen a tím navždy pokoen. Ó, kéž by se to stalo, dokud zde ješt meškáme Jak rád bych se pokochal ten severní obr

s

!

v ustrnutí našeho hostitele Což pak se nechystá k jeho pokynu celé okolí pád Plevna oslavovati co vítzství práva nad násilím?" „JaJk mu jen mžeš takovou bolest páti," osmlil se !

zejmou lítostí mu vyítati, ,,vždyf je vi tob samá vlídnost?" „Pál bych mu toho, ponvadž náloží k tm výstedníkm, kteí nás obehnali ínskou zdí národnostního blouznní a rádi by nás takto od celého civilisovaného svta

enk samá

se

laskavost,

kdyby ." V tom se ozývalo ve dvoe práskání bie na zna-

odlouili,

mení, že

..

je

zapraženo.

„Pokyn pec tomu chlapíkovi, aby vyjel zatím ze dvora, že pijdeme za ním," velel znova píteli, ,,sice nám nebude pro jeho práskání vlastního slova rozumti. Ano, pál bych si, aby ,se neml pan Srdený ím chlubi'tíi a emu se tšiti za píinou svých slovanských vrtoch. Požívá ve zdejším okolí zvláštní úcty, ponvadž prý náleží do sboru kisitel našich, ímž také otec se ho-

mj

71

Alo co vzkísili ti pánové než samý nosmysl, který na délku asu udržeti nemže a nesmí? Mnohem lépe by nám byli posloužili, kdyby byli dopáli osudm našim pirozený jejich bh, kdyby byli nechali ten eský l)olek v nm-eckém moi se ztratiti, kdyby byli dovolili, aby eský živel klidn a bezbolestn splynul s živlem nmeckým, jímž je beztoho tak skrz naskrz prosáknut, že ani není jinak možná, mež aby jím byl nadobro pohlcen. K emu nám pipravili tenhle hrozný jazykový boj? Stojí to za to zápasiti s takovým úsilím, s takovým namáháním, aby zlomek obyvatelstva této zem ml svoje školy, v nichž by se uil ei, kteréž ostatní ob-yvatelstvo ani nerozumí a nikdy nebude ^chtíti rozumti, s níž se nemže vydati ani na hranice .vlastní své zem, aby tam nebyl jako v cizin prodán? Sotva jsem pišel ponkud k rozunui, již jsem poal nahlížeti, co se tu páše za pevrácenost, jíž otec se súasfuje s takovou vášní, s takov^ou vytrvalostí. Stokrát jsem byl sem na Lesnov pozván, ale nikdy jsem pozvání tomu nevyhovl, ponvadž jsem se i na našeho hostitele hnval, že otce ješt v jeho výstednostech potvrzuje. Nemohl jsem je poslouchati, když si vypravovali, kterak co studenti hudih Pražany ze sna, kterak zpívali v hostincích eské i)ísn, žádali eské noviny, kterak jen v tch krámech kupovali, kdež umli esky a podobné. Ó jak jsem se neml horšiti, když poínaje navštvovati vysoké školy jsem vidl, kterak moji spolužáci, kteí umli plynn nmecky, ve všem mají pednost, do jakých vznešených donn\ bývají zváni, jakou mají píze u profesoru, jaký ohled se na bére pi zkouškách, jakou mají ped sebou kariéru, kdežto pemýšlel-li jsem o své budoucnosti co Cech, jinélio ped sebou jsem jiosí.

se

n

72

mn

bylo inožno se vyznamenati a nespatoval, kde by k platnosti pijíti, než abych co vyslanec nkolika sedlák a chalupník na pražském snmu se hamonil, když nebude tu i tam njaká íeská paralelka povolena, neb njaký úad kdesi vrátí eské zadání a podobné mizérie více."

enk

o tob, že jsi démon," vzdychl si ,, íkají hluboká. „Ano, démon," zvolal Vlastislav náruživ, „démon, jenž chce rozkotati, co mu pekáží, rozraziti pouta zpozdilosti, do nichž mají býti jímáni lidé, kteí kdyby znali stav vcí, zcela jinak by si poínali, než si poínají, a místo vzpoužehnání by odpovdli svým oktrojovaným rou. Však se ped nimi rozbeskne, jaká to hra s nimi se provozuje, jen až ten medvd severní bude ležeti ped Turkem na kolenou a Evropa mu naídí, mnoho-li váz

vdcm

len

náhrady

mu

jest

povinen

platiti

v obnosu

zajisté

že se vyprázdní jeho pokladny na dno a že kláštery jeho budou musit vydati bájené svoje skvosty. i Co uinili Rusové pro civilisaci dosud? Nebyli ani s to,

takovém,

vojenská doprava ukazuje, laby dobrodiní její Není u ,nich ani dostatek železných drah, ani zbraní modern konstruovaných, ani jak jejich si

pivlastnili a ho použili.

by se mohly miti s lodmi zemí jiných, které by mohlo -závoditi s vojskem jiným. Denn to teme v novinách, tu Odyseu jejich nezdar. A což kdyby vyšlo všechno na jevo Jedinou zajímavost lodí,

ani

které

vojska,

!

mne mají

s nimi co nejže vypovídají veškerým pedsudkm, kteréž lidstvo slovem ideály oznauje, válku neuprositelnou. Dobe mají, že je národnost pedsudkem, neb nikdo za to nemže,

pro

veleji,

jejich nihilisté.

Sympatisuji

73

kde že se narodil, a nech vychovatelé svoje vychovance jazyku tomu, který je jim nejbližší a zárove nejrozpostarají, než se o nás pošíenjší. Tak se lépe o starali otcové naši, obtujíce nás smšné vidin, kt.^ráž pi každém kroku nám pekáží, jako galojnímu otroku jeho kovová koule na noze." A Vlastislav mluv takto, podobal se skuten .démonovi. .Jeho tvá zstala beze stopy barvy, jeho ka-

uí

n

deavé

vlasy,

kteréž

ml

uprosted

hla\'A^

rozdleny

,a

do nichž byl nkolikrát vjel vášniv rukou, zježily se mu okolo ela jako koruna z kroužících se had, a rty jeho pohrdliv vytažené objevovaly zuby blostné jako z perleti, jež zdánliv se hotovily zatíti se do ramena toho, jenž by se mu byl opovdl jako soupe. Nebyl k sobe ani podoben v této chvíli, a trvalo dosti dlouho, než tak dalece se vzpamatoval, že si svého soudruha zas povšiml.

mn

pec povz, pro se pokoušíš v prázdných ,,Jen svých hodinách básniti a spisovati po esku, když tak málo Cechem

se cítíš?" ozval se

v

stávaje 'tonouti

mýšlíš

veejn

„iním

moi

konen

enk

hrz\T)lného podivu.

,,Ci

nepeneza-

vystoupiti?"

ponvadž hodlám

použiti jediné výhody, jsem byl nucen se vzds cynickou bezohledností. „Každý lovk musí chtíti, aby nabyl vlivu nad ostatními; a komu lze nabýti rychleji a jistji vlivu toho než spisovateli, básníku? Kdybych psal nmecky, ml bychspoluzápasník o nejmenší vtviku vavín na kopy. Zdali by si mne kdo povšimnul? Kdo by ve množství tom chtl vzbuditi pozornost, to by už musil býti jak se patí kos;

mn

tak,

nmž

poskytuje jazyk, v lávati," vyznával se Vlastislav jíž

74

kdežtu u nás na mnoze dostaí správný verš, obraz odkudkoli vypjený, jen když je lahodný i žliavý, myšlenka stokrát jinde vyslovená, jen když z\T.in zahlaholí, aby byl lovk mezi sotva tucten"! spoluzávodník vyhlášen za básníka znamenitého. Nemám nejmenší pochybnosti, že až já vystoupím na Parnas, ihned budu slouti mezi nimi nejznamenitjším, nebo postarám se o to, aby byl smr prohlášen za svtový, jedin spasitelný, zcela nové, v poesii dosud netušené dráhy si razící. Tof se samo rozumí, že se nahromadí kolem mne ihned dvo-

mj

anstvo napodobitel, kteíž budou potom toužiti, aby také se stali svtovými, ... a tím udlám do té ínské zdi prlom, kterýž se více zaceliti nedá a nesmí, a kudy budou ti, v nichž je trochu talentu ,a ducha, unikati z té myší pasti národní obmezenosti do širošírého pole svtoobanství." Všímaje pítel

na

si

te teprve, s jakou neteajenou hrzou nahlédl Vlastislav, že šel ve své zpo-

však

patí,

vdi

píliš daleko, a snažil se svou nakvašenost pemoci. pronesl s nucenou veselostí: ,, Podobá se mi podle pohled, kteréž na mne metáš, že mi rýnské pana Srdeného píliš neslouží máš pravdu, mate mi hlavu. Nevím ani, co jsem te pravil. Dobe, že jsme se odhodlali pro vyjížku; erstvý vzduch I

;

m

osvží."

enk

pi tomto vyznání oividn okíval. jsi strašlivé vci; nemohu ti

,,Vru, mluvil tajiti.

Hned jsem

si

toho za-

myslil, že asi nevíš, co to pronášíš.

Nutno, .abys žádal o jiný druh vína, je-li ti rýnské píliš tžké. .Pakli bys toho opomenul, uiním zítra tak sám místo tebe."

75

na

„.Iciioin ne ped ní," znova Vlastislav se utrlil, a 'Opt se ol)j<JVÍl v jeho tvái ou,'U výraz, jejž byl nazval démonickým. „Ped kým tak nemám uiniti?" podiven se ho tázal enk, a když Vlastislav stále se mrae mu neodpovdl, dodal: „Nemžeš jiného mysliti než slenu domácí, která je k nám tak vlídná a laskavá jako otec její. Zajisté by se zarmoutila, kdyby slyšela, že ti to i jiné neslouží, a ty jen k vli ní se ostýcháš to projeviti." vlídná a laskavá, ta že by se „Ta že je ke rmoutila, kdyby vdla, že mí nco nejde k duhu? Naopak, bud ubezpeen, že by ji velmi tšilo, kdyby vdla, že mne cosi dráždí a mrzí," zabruel Vlastislav upíraje lOi do zem. ,,Jesti to vniá dcera otce svého, od mho odchovaná na eskou pannu orleánskou, která za jeho mládí byla u všech jemu podobných ideálem

enk

mn

muž

vznešené ženskosti." ,,To, co ted pravils, ješt mén ti jde oil srdce, než co pronášels ped tím," tvrdil poctiv poctivý enk. „Nelze si pomysliti diváky, která by se lépe k tob hodila než Lubna. Je krásná, zajímavá, píjemná, hospodárná a k tomu ke všemu neobmezenou páni na usedlosti, která hledá sob rovnou. Nemohl ti otec lépe poraditi, než abys o ni se ucházel, a tuším podle nkterých pokyn jeho, že starý Srdený si peje totéž. Jak výten rozumí vedle jiného na píklad kuchyni!" „To se jí musí nechati," pisvdil mu Vlastislav, vraceje se touto poznámkou znenáhla do kolejí obyejného svého rozmaru. „Vede ten zpsobem všeho uznání hodným, a za tou píinou hodlám jí také mnoho prominouti, ovšem nikoli vše. Musila by zpropaden nmoho vší

i

dm

;

76

venkovská sleinka, tahle polo^'iní selka, ráil uiniti krok vstíc. Doufám, že pozoruješ, jaJí s \'ysoka s ní jednáni. To by bylo zle, abych nenalezl dívku s tímže vnem, kdybych toho u našeho starého dost a hodlal se ženiti. Vždy víš, jak se všecko blázní, a jakou práci mám ubrániti se ženštinám po avšak nerad se namáhám, jak všem lidem známo, a pedevším nerad u dam, a když je Lesnov práv po ruce, nuže, snad se odhodláme pro Lesnov. Však uvidíme. Podej mi svTchník; po klobouku se neohlížej, ten mám zde. Tak, popustiti

tahle

než bych

jí

ml

mn

pojme líedy." A mladí muži

vstoupili konen z pokoje na chodbu, oken se upíralo odpolední slunce v plném svém lesku, a na jejímž to druhém konci práv v tomtéž okamžiku se otvíraly dvée a kdosi taktéž ke schodm se

do

jejížto

blížil.

níž oba mladí muži pekvapen oslnni jejím zjevem, odna v kožich z fialového aksamitu se širokými rukávy, tsn k vysoké a pružné

Byla

stanuli

to

postav

její

šiny,

Lubna, ped

tém

jíž

apka z téže svtlohndé kožeodv široce lemován, nebyla s to

piléhající.

byl

svrchní

pojmouti a skrýti bohaté její Vlaisy, kteréž své ražb unikaly ve dvou mohutných, daleko pes pas dosahujících pletencích.

„V tomto

od\'\i

mla byste se dát na každý zpsob konen Vlastislav styd se sám

fotografovati," pravil k ní

ped té

sebou, že se nechal objevením se venkovské sleinky, polo\"iní selky, tak uchvátiti, že ped ní tak dlouho

mlky

trval.

„Ubezpeuji vás, že by je na

kupovali domnívajíce se, že první knžice této zem a

nm

si

lidé

obraz váš

\TPodobnna

bu

zárove dosud nejslavnjší

77

—

krásná Libuše, neb pr\Tií bojovmoudrá a za ženská práva, hrdinská, nemén krásná Vlasta. Vaše apka je vru rozkošná! Tak neslušel zajislé ani Libuši její knížecí náelek, ani V'last její zlatá pílba." „^lyslila jsem, slyšíc Blažeje ze dvora vyjíždti, že jsou pánové již na cest do Libešic," úsen, s chladným pohledem Lubna mu odvtila. „Nech si jede dnes do Libešic sám," zvolal Vlastislav dráždn jejím píízvukem a zpsobem; „já si dovolím na vaši procházce vás doprovoditi. Povtí je tak skvle vábivé jako vaše spolenost." A pi tchto slovech se pitoil k její levé stran, hotovuje se ji skuten doprovoditi. Ale ona neuinila žádného kroku ku pedu. Vážn zdvihla proti ruku, odhrnujíc široký rukáv, jenž chránil zavšený na ní košíek plný hyacint, narcisk, chrysanthem a jiných v zim na oknech pstovaných. „Snad tušíte led cíl mé cesty a pochopíte, že si peji jíti sama," pravila k s takovým drazem, že Vlastislav tuše, že asi hodlá navštíviti hrob své matky, pozbyl své obyejné odvahy státi na svém a doléhati na slenu, aby pes námitku svou pec jen za prvodího jej pijala, když on toho jest žádostiv. Nechal ji mlky kolem sebe jíti, nepozoruje, jak pohlíží, kterak to s jeho chlubným pohrdávyjeven ním a k se snižováním v pravd dopadá, a že její

žena,

nice

enk

nmu

kvt

nmu

enk

na Lubn

skuten má pro tvrditi, že se v domácí slen cosi nepíznivého proti nmu ozývá. Bylt do této chvíle více ješt nož Vlastislav sám pesvden, že není žádná ženština s to, aby mu odolala.

78

IX.

Celý byl uplynul msíc od pohbu pátera Cimeickébo, a na Lesnov dosud o tom nebylo zmínky, aby

Lucián

dom

byl jinde

se vrátil.

svým podivínským zpsobem, jakoby nedoma než v sednici pán Srdeného, což tohoto

Poínal

si

o tom ped dcerou a eládkou by si ho nejradji zcela ponechal, kdyby otec v tom nespatoval snad jakýsi úklad a nikoli jen

tak

tšilo,

že nejednou

se vyjádil, že

soucitnou k synovi píchylnost.

Dosud trávíval Lucián dni a noci v pízemní sednici za kanuiy ve staré lenošce, dosud neodpovídal na pívtivé pozvání pana Srdeného, aby jej následoval do jídelny a s ním tam zasednul k obdu i k veei, dosud odmítal s nmou rozhodností každý pokrm, který mu odtamtud posýlal, dosud sáhal, byl-li hladov, Valentinovi do kapsy pro jeho erný krajíc, ale když se te zdvihal, aby si u studn na dvoe nabral vody, což aby jiný uinil, nižádným zpsobem pipustiti nechtl, tož n-

za

na kamen ped stojanem dlouhou zapomínaje se v pohledu na vž lesnovského kostelíka skronm se zdvihající nad osnženými vrcholky strom zámecké zahrady, jakoby sama sebe se kdy nechával

sklenici

chvíli petékati,

skuten ono jemu

tam vedle

zdali je

tázal,

místo, kde

nejdražší,

ní ve stínu staré zdi kostelní

spoívá

lovk

mezi všemi lidmi

jehož ztráta se ho byla tak pehluboce

dotkla.

Snad prosincové slunko tpytící se na obloze modrojasné s pívtivostí tak nevšední, jakoby místo svátk vánoních již velikonoce nastati mly, za onoho odpldne,

79 se svým pítelem opozdivše se u obda pece ješt do Libešic si zajeti, dodalo mu konen odvahy o tom se pesvditi. Zíraje ze dvora dlouho a nehnut smrem ke hbitovu

kdy Vlastislav rozhodli

se

najednou sebou lihl a pustil se velikými vážnými kroky rovnou arou pes zahradu, na jejímž konci peskoil nízkou zed, oddlenou jen cestou vozovou od vchodu hbitovního. to bylo místeko, to uovelké vedle kostela prokdež okolní obané chudí jak bohatí svorn a pokojn dímali vedle sebe pod pahrbkovitým drnem i v zim svže se usmívajícím pod lehkým popraškem snhovým, tišší a klidnjší než kterékoli jiné ve vesnici, emuž nasvdovala etná hejna švitoivého ptactva, kteréž pezimujíc ve starých trámech zetlelé stechy kostelní a ve vymletých pod okapy drách se tu vesele a hlun proletovalo, pochutnávajíc si na ervených a bílých korálech, jež se leskly tak vlídn na holých keích nad hroby, jakoby jim tím nahraditi chtly bohatství jejich listnaté, o kteréž je pipravily mrazy a vichice. S tváí uzardlou, s hárajícím zrakem ubíral se Lucián kolem zapadlých rov a vetchých kíž chudiny vesnické, mezi nimiž se zdvihal tu a tam nákladný pomník

Tiché

stranství,

nad

hrobem peliv

pstovaným

a

upraveným

nkte-

rého hodnostáe obecního neb zámožného statkáe, víc a více nabývaje o tom vdomí, že se skuten octnul tam, kam bolestná touha i>o celý as, co pod stechou svého dobrosrdeného pnznivce prodléval, tžkým závojem zpitomlosti jeho duši obestírající, jej byla neodolatelnou mocí vábila, aniž v sob nalézal dostatených sil, odhodlanosti a jasnosti mysli uiniti jí zadost.

80

Ano, tam to bylo u onoho zlobou povtí a asem ohlodaného pilíe kostelního, kdež jej byli spustih do jámy, již plnili zmrzlými hroudami, jejichžto duté rány na víko rakve dosud v jeho rozervaném nitru doznívaly, na nž narovnali onen pahrbek hlíny, kdež si zoufale pál klesnouti za pítelem nenahraditelným do lna vnosti, jejížto záhyby byl tento rukou tak neuprositelnou ped ním stále proud mladosti, jarosti, nadje, odhrnoval. Ztuhl v když pohlížel v její nmý, temný, vše pohlcující jícen, lovk se mu objevil tvorem nešastnjším každého jiného, jenž vidí nejen sob do hrobu, neznaje krom nho jiného cíle, nýbrž vidí i do bezmrného hrobu všehomíra, nevida nad ním se vznášeti jiné pravdy krom jistoty neodvratného zniení všeho po život marném, bezúel-

nm

ném...

-i*] ;

;

I

I

:

I

Ano, zde to bylo. Poznávali Lucián místo to podle plotu z krásných, vysokých jedlí, ohraniujících nkolik krok opodál dosti objemný tverhran okolo jiného hrobu, vidti. Byla se ona tak bujn a jehož nebylo pro

n

nadjn

tam lehce dechem v pamt vtiskla, a kdykoli zabloudil duchem zatemnlým k poslednímu stánku pítelovu, ona se na zazelenala, pronikajíc hrozné chmury duši jeho tížící, jako brána do onoho ráje, v njž dlouho již byl pestal viti. Sklesl vedle hrobu na kámen, jenž se byl z pilíe nejspíše následkem vlhkosti vymknul poskytuje mu sedadla, jako naschvál pátelskou rukou tam pro upravese

snhovým

zelenající

postiíbená,

ze,

jen

tu

a

bezdn mu

ného.

Dlouho se podobal Lucián smutení soše na hrob pítelov. Konen se probral ze své dunmé ztmulosti,

81

nžn

a chvjící se ruka jeho jala se hladiti tak a lichotiv zvlhlou prst, juko když hladíval temné, drsné roucho knžské vychovatele nade vše milovaného. Ale co to? Dotýkaje se mrtvé hlíny, najednou pod rukou chomá živých kvtin. Což byly z ní vypuely, jakožto setba horoucími slzami jeho z ní vylákaná? Znova o ostýchav a zkoumav zavadila jeho ruka. Ne, nebyly v hlín zakoenny, nýbrž na ni kýmsi položeny. Snadno je pozdvihl upíraje na pohled plný pohnutí, žalu a nevole. „Kdo tak nemilosrdn s vámi nakládati si troufal?" tak dtkliv se jich tázal, jakoby mu byly mohly poskytnouti žádané odpovdi, zdvihaje pi tom mnohem uritji hlasu svého, než míval dosud pi svých tichých samomluvách v obyeji, tik že každé slovo jeho v klidném kolem nho ovzduší zahlaholilo. „Ped mrazem a úrazem vás chránil a najednou vás urve z mateského stonku a "uvadnouti vás nechává. Ci myslil pstoun váš, že má k tomu právo, ponvadž tak iní ta, již lidé matkou svou nazývají, píroda, která nií jedním dechem, co po msíce, ba léta a vky chránliv vypstovala? Domníval se, že píkladem svým mu k tomu poskytuje dovolení? Ostatn, kvtiny zbablé, pro jste se nebránily ? Vždy lidé jen proto taJc krut s vámi nakládají, že tak smjí initi, nebo se vám nedostává k odporu zbraní. Jinak by bylo, kdyby z každého kvtu zde tch hyacintu, z každé korunky onch chrysanthem se vyplazilo žihadlo hadí, z nhož, kam se zapustí, smrtelný vytryskne jed. Snažte se takové zbroje si dobýti. Pak by se vám ovšem nedostávalo štstí za okny chránny býti ped mrazem, avšak ani neštstí, že vás urve, komu práv se zachce s vámi si

ml

n

n

zvun

K.

SVTLÁ: asové

ohlasy.

I.

O

:

82

bránil;

Co si žádá neumí, tomu

zhyne,

co

zahráti.

žíti,

jest

musí se

umt

zahynouti.

brániti,

Ba dobe

a co se tak!

i\.

bezbranného, mdlého pod sluncem! o jednu bídu mén a práv o tu nej-

slabého,

Bude pak aspo

bídnjší." Tu náhle se ruzklenula vedle nho jehlinatá houština, skropená záivými skvosty ledových diamantíi a perel, a mezi ní se objevála postava díví, postava to, již Lucián v poslední dob vídal nkdy zamihnouti se ve svých trudných snách, jako když nejstíbrnjší ze všech hvzd na okamžení proráží rozvaliny bouných mraen. Ne, nebyla to postava ta, nebyla to ni dívka jiná: byl to asi mladistvý jakýsi bohatýr, takový, o jakýchž ped mnohými již lety za šastného svého dtství v krásných ítával knihách, jak se vydává na pou svtem, aby osvobodil nebohé, • nevinné obti z vazby a zakletí píšer je trýznících a jenž se zlatou na hlav pílbou ped ním zrakem žárným, posukem velitelským se zastavuje, okííllenými k promlouval slovy

nmu

ten

„Bloudíš, Luciáne Maturyne, jestliže kvtu tch skulituješ; nebo jakého by se jim mohlo dostati úkolu

estnjšího, než zdobiti hrob muže nešastného a šlechetného a nahrazovati mu takto kvtiny, kterých osud jemu nedopál? Kdyby byly nadány vdomím, zajisté že by ti pravily totéž, co ti pravím te já, a kdyby mly svou vli, radji by zvolily uvadnouti zde jia poest zneuznaného vznešeného srdce, jiež uschnouti bez významu na kei

mateském." Lucián nebyl s

to, ^aby od kouzelného vidu zrak svij Ne, nebyl to bohatýr z hájky: jeden z archandl to byl, jenž se k snesl na posledních plamenných

odtrhl.

nmu

83

slunce paprscích s onéch palujících,

rud

oblak na západ práv

se za-

fialových, zlatem lemovaných, z nichž byl

utkán i jeho háv a náelek na hlav se rau tipytící. Ano, bloudíš, Luciáne ihituryne," zjev ten s horoucím vzletem pokraoval, ,, nebo dobe ti povdomo, že na zákonech temné té hmoty nieho nezmníš, marný žo jsou tvoje proti nim vzdory. Odvra se pec konen od toho, co nezvratné v osudu našemi, a do jasu budoucJsi mlád, bohat, mnohému nosti upírej zrak zanícený. jsi se piuil jak se odmuješ osudu za výhody ty ? Podobá se mi, žes ješt na to nepomýšlel, rovnaje se ženám, kteréž také nepomýšlejí, co by jim bylo konati, nechávajíce se voditi jen svými pudy, nemajíce smyslu pro vyšší lidstva snahy a stávajíce se takto, jak tvj mistr t uil, kletbou i obtí muž. Ty lituješ toho, co je beze zbran; ejhle: ozbroj svoje paže ve služb tch bezbranných, jejichž bídu sám ped chvílí jsi nazýval bídou nejbídnjší, a vzty prapor se vznešeným heslem: „Osvobozuj pomáhej !" Xepomžeš-li všem, pec pomžeš nkterým, a kdo ví, zda-li píkladem tvým jsouce podncováni, se k tob nepidají jiní a pak ješt jiní s tebou stejn cítící, až se utvoí ohromný po celém svt voj ochránc slabých. Viz v tch hrdinách na Balkán skvlý píklad toho, co ti podniknouti radím. Zalévají svou krví základy nového tam povstávajícího svta na zíceninách tisíciletí lidské bídy a hanby. Litujeme toho, kdož z nich klesá, avšak se srdcem vdným, jeho velikostí nadšeným; a kdyby nám bylo možno zvnlých bojovník se tázati, zajisté bychom od nich slyšeli, že blahoeí smrti své, z níž tolikerý nový, krásný, nadjný život vypuí. Ó, chtj se jim pec podobati a vyrovnati inností obtavou, ušlech:

!

84

Jménem tvého uitele, jménem lovka, jménem míru tvého srdce za to t žádám. Jen kdo svtu jist užiteným, ten na šastným se cítívá." Slunce jako ohromný ruhín práv za obzor se noavšak nekrvavou!

lilou,

tvé povinnosti jako

nm

ící zatopilo v tom okamžiku hbitov proudy rudozlaté záe, oslujíc Luciánv sesláblý a svtlu odvyklý zrak ohnivou mlhou. Když opt prohlédl, byla se v mlze té rozplynula postava, kteráž pedráždným smyslm jeho se zdála býti te peludem z nkterého sna, te zas obrazem z pohádky, a hned na to zjevením nebeským. Nemohl ani vstáti a cestu k nynjšímu domovu svému si hledati, pemožen jsa tím, co byl vidl, zaslechl a procítil. Snad by byl jak onoho veera po pohbu pítelov ve mdlobách na jeho hrob sklesl a jako tehdáž dojmutím a zimou v mramor ztuhnul, kdyby ho nebyli v zámku zdšen pohešili a v okolí hledati se jali. Valentinovi se podailo jej nalézti a šfastn zpt pivésti.

Nepokojnou s ním z

nho

se

umitelné

K

spánku,

Lucián klesaje každou prudkými výkiky zase

volaje

dlouhé,

z

do oken

smrem

ztrávil noc.

náru tžkého

v

chvíli

trhal,

vty

ránu teprve se

utišil

a

to

nejvtší ásti nesrozke hbitovu.

zpsobem

zcela

neoeká-

vaným. ,,

Nejsou andlé, ne, ne, nejsou!" ješt tím se rozkiknul.

s

vtší vášní

ped

než

Ale tenkráte Valentin

vda

urit,

o

bží,

mu

ne-

mlel. ,,Jak pak- nejsou," taktéž se

by

niti,

rozkikl proti

nmu.

,,Což

dovedli lidé vymalovati, ze zlata a stíbra vypodobkdyby se jim nebyli nikdy zjevili ?"

je

;

85

Lucián pfckvapvMi do iieho se zahledv umlknul Idavu o lenoch starého kesla oi ppt za-

naež opev^ mhouil.

Neslyše

jej

oddychovati, piihlížil za chvíli Valentin

polekan kahanec k jeho tváii. Dýchal Lucián, avšak tak tiše, jako dít ntovorozené, a pi tom prý spatil jeho strážce, jak ráno v eledníku pohnut vypravoval, kolem jeho úst pahlesk úsmvu tak tklivého, jaký se chvje jen na tvái spících dtí, jimž se prý zdá, že si hrají s

andly.

X Nehyla dnes v jídeln na zámku Lesnovském spolenost pi veei v tak dobré míe jako jindy. Hádávali se sice Lubna s Vlastislavem pravideln pi každém spoleném stolování od prvního setkání, a nikoli vždy zpsobem jen žertovným a hravým ale spory ty pispívaly spíše k zvýšení zábavný malého toho kruhu, než aby ji byly kalily. Cím více a neúna\niji mladí ti lidé spolu se hašteili o všech možných otázkách, nedocílivše v žádné z nich ani sebe menší shody, rozcházejíce se vždy ve všem, jak ve svých náhledech a úsudcích, tak ve svých zásadách a náklonnostech: tím pevnji byl pan Srdený pesvden, opíraje se o staré poekadlo, že kdož se milují, rádi se škádlí, že se co nejveleji o sebe zajímají a že ptkami tmi chtjí toho zakrýti, kteréžto domnní byl i do nedávná sdílel. Avšak nespouštl se mladý muž ten pece jen nikterakž nadje, že nastane, ba že nastati musí zmna, kteráž povede :

enk

86

ke kýženému

cíli a uiní z pítele, jemuž se v duchu klanl, pec jen pána jedné z nejkrásnjších usedlostí, o nichž v Cechách vdl. Pan Srdený v truchlivé zamyšlenosti dnes ped sebe pohlížel, pipomínaje si telegramy z ranního ísla novin, oznamující s opatrností tak vyhýbavou, že následníkovi ruskému se zdálo pimeno uiniti se svým vojskem jislý ústup na zad, že z nich mohl tená skoro vytušiti, že byl vojevdce ten nucen na místech velmi dležitých ped tureckými dly couvnouti. Lubna sdílela dnes výminen otcovy obavy a smutné

tak

upímn

pedtuchy, vedle

nho

ímž

Jakmoh'a on stedem,

Vlastislava nemálo dopalovala.

mysliti na

vci

jiné,

jichž nebyl

a ješt k tomu na vci takové, kteréž se mu až do hloubi duše protivovaly, a truchliti nad jejich nezdarem a brzkým jistým úpadkem, když on nad ním z plné duše jásal, k emuž se ovšem dosud zjevn piznati si netroufal, necít se

byl

na Lesnov ješt v té míe vládcem situace, aby se mohl odvážiti ke všem náhledm svým zpíma se

hlásiti.

enk

s panem Srdeným s dcerou jeho a pítelem. Litoval ruských voj, jejichž útok na pevnost plevenskou se zdál býti vítzn odražen, ro\mž jako pítele, jehožto útoky na panenskou pe\Tiost Lubnina srdce se mu zdály také málo úspšnými. I poal se dnes ponejprv na ni do opravdy horšiti, ovšem tak, jak toho mírná a skromná duše jeho schopna byla.

zárove

cítil

také

Což to sleno," otázal se bny, když byla ve spoleném z onch nepíjemných mezer, Neoceniti Vlastislava! ,,Nuže,

i

s

bylo vlastn možno? Vlastislav dosti oste Luhovoru nastala opt jedna kteréž se za dnešního ve-

87

nm

era lórn

neustále v vyskytovaly, „kterak jste se rozhodnouti ráila? J\Il jsem vera est vám oznámiti, že za málo dní dospje naše poslání v Libešicích ke svému konGi, a tedy mi za dotíravost vykládati nemžete, jsem-li dychtiv zaslechnouti z vašich pvabných úst, zdali hodláte bál, jehož jedním jsem poadatelem, ozdobiti zjevem svým, a smím-li se tšiti na nevyrovnané požitek prvního s ním tance."

konen

mi

,,Jest

s

podivením, že pan

dr.

Buek

])i

nadání

skvlém a mnohostranném byl pírodou aspo v jistých vcech daen pamtí dosti krátkou," Lubna netak

dbale mu odvtila. ubezpeiti, že ples

jsem se osmlila jej zjevem svým neozdobím, odepírajíc si s nemalým a snadno pochopitelným žaiem est a požitek prvního s ním tance." ,,A

to

sama mi

„Již nkolikráte

ten

že nedošlo sleny, když byla, jak ješt poloviním díttem, pozvání na

jen proto,

pravila,

pražský ádíiný ?" jistý

ples,

mladou mužskou

eskou

elitou

po-

„Ano, jen proto, ponvadž jakožto dcera podízeného hospodáského úedníka jsem pozvání toho za hodnu nebyla uznána, teba náležel otec mj mezi muže vzdosvícené a vlastence nejzasloužilejší své doby. On pohann, a pohanní to, více ted o tom pemítám, tím odpouštti je mi možno." lané,

byl ve

nm

ím

mén

ji pan Srdený, vždy jsem neprávem tak velice a dlouho

„Ale, dcerunko," krotil li

již

tolikráte

.'kl,

že

.,

nad oním pípadem se horšíváš. Kolikrát jsem ti od oné doby opakoval, že si' nícr noniužc do kažilého i)l(»su každý pozvati."

88

„To se samo sebou rozumí. Ale rozdíly inné jsou nespravedlivé, proež urážlivé. Bály, na kterých rozhoduje jen stav a jmní dam, které se mají pozvati, a nikoli smýšlení, vzdlání a smr otc jejich i jejich vlastní, jsou u mne bály kastovními a nikterakž zábavami poáda-

nými ku povzbuzení národního citu, k utužení vlasteneckého smýšlení a k obrození pkného, ušlechtilého spoleenského mravu. Rozhodnuto y poslední dob u mne nezvratn, že nikdy nevstoupím do takových spoleností, které otce mého .a mne posuzují dle našich píjm, našeho postavení a nikoli dle ceny naší \'iiitní, našeho jednání a psobení."

„Vy jste píliš písná," zamumlal enk, aby mu nemohl Vlastislav pozdji .vyítati, že jsa také lenem výboru onoho bálu, k nmuž slenu marn zval, jemu

samému ponechával Tžko by vám ,,

veškeré obtíže Tjoje toho. bylo mi toho dokázati navzdor tomu,

že jste právníkem," namítala mu jiných povahu a Jiiusím ji tedy iti, titi

v

zstávajíc

si

vrnou

v

Lubna. Žádám si na pedevším sama osvd-

onch

,,

zásadách, kteréž zvrá-

pádnými protidvody dosud jiným se nepodailo." „Ano, ano, Lubnko, pan dr. Meran má pravdu. Jevíš záležitosti

plesu

ponkud

více

setrvanosti,

než bys

mi se piznati, že panovala za mého asu v bálech nkterou eskou spoleností poádaných ponkud jiná pravidla než ted. Ovšem, byly to bály, abych tak ekl, tendenní, a kdož byl osvdeným pítelem ná-

mla. Avšak

jest

rodní vci, našeho lidu, našeho pokroku, sml se nejen hlásili o lístek, ale byl i se svou rodinou, jestliže se mu podobala, rád vidn. Arci, že i tentokráte leckterá vznešenjší panika, úednice i doktorka, nad tím krila no-

89 inla-li si zasednouti vedle choti emeslníkovy i živnostníkovy, ale zareptala si proti liberálnosti výboru jen potajmu, sic by byla velice narazila a píšt by ji byli pi pozvání jako hrdopýšku pominuli; nebo byl skusiii,

ten

všeobecn rozšíen mezi naším obecenstvem

ná-

vzdlání milovný vlastenec jest každé besed ku chloub a nikoli k hanb, teba nenáležel 'do vyšších, tak zvaných privilegovaných vrstev. Proto to šlo s námi také tak rychle ku pedu, že tolik poctivých, teba nikoli urozených rukou nám pomáhalo."

hled, lže poctivý, hodný,

Velice se mne dotýká klesání tohoto vyrovnávajícího mezi námi ducha a smru," vzdychla si Lubna nic nedbajíc, 'ze se elo Vlastislavovo poád hrozebnji a hrozebnji zatemuje. „Jest mi vždy, jako bych pocítila jakési v srdci uštknutí, pelétnu-li tu kterou zprávu o veejných umleckých tu a tam odbývaných výkonech a najdu-li v ní ubezpeení, že byly navštíveny obecenstvem vybraným, t. j. obecenstvem tíd zámožných. IMyslím, že by bylo mnohem potšitelnjší, kdyby se mohlo konstatovati, že tídy fiemajetné a následo^^l nikoli elegantní a vybrané také se pihrnuly u velikém potu, snažíce se porozumti velkým svým genim skladatelským, skladby ty jim tlumoícím." ,,

Vlastislav velmi

rozilen na

ncgalantn sedadlem svým zaskípal,

nm

sem tam

vcí

literatury naší,

se prohýbaje. nedala se zjevnou jeho nevolí másti. „Jesli to

osvžiti a posilniti,"

pemítav

svt,

ale

i

v

Lubna

onoho skleslého ducha

dodala.

„Moralisující literatura více ností nejen ve

Alo

a více se stává nemož-

Kocourkov našem eském,"

90

konen

Vlastislav

hnvu

«véniu ulevil; „pežila se u nás

jako literatura povlastenující

Otec slovy

tmi

i

nmu

dcera k bodnul. Tak

pec dávno

již

co pokrytecky

.

vzhlédli,

zejm

náhledm

nimi k svým

." .

piznal,

avšak

napovdl

la

je

sarkasticky

byl

ped

Lubna

prohlédla, a jeho smýšlení

staten známo. Byl by se hluboce y ohledu tom mu

kdyby

jako

se nebyl ješt nikdy

jej byla bylo z toho,

jí

nedopovdl,

do-

velice podivil poznávaje, jak

vnikla do nejtajnjšího duše jeho zákoutí. „Zavlastení-li si Cech," pronesl pan Srdený po dlouhém a 'trapném pomlení, nebo poalo se i jemu vnucovati, že snad Vlastislav pece v každém ohledu k tak se mdiodí, jak se mu bylo dosud zdálo a jak by si toho byl tak vele pál, kochaje se již v myšlence, že syn starého osvdeného pítele se stane i synem jeho, „tož tedy platí te, jak pozoruji, -asi ponkud za smšné. Ale kterak na to u nás se pohlíží, když si zavlastení kníže Bismarck a hrab Andrássy? Jak dalece mi známo, celý svt práv za toto vlastenení hojných jim již piknul

Lubn

vnc

vavínových, a národové jejich již zanesli jména zlatým písmem v adu svých nejvtších a dobrodinc." Vlastislav sklopil hlavu neodpovídaje. Nemlel jen proto, že nechtl hostitele patrn velice rozileného ješt více roztrpiti, nýbrž že skuten nevdl, co by na námitku tu odpovdl, neb nejednou se byl geniální obratnosti obou tchto státník velmi živ obdivoval, na pan

muž

jejich

Srdený te

také patrn narážel. „Rád bych ji znal, vru rád bych nynjší povlastenující literaturu," hoce

ji

se

znal,

tu naši

pousmál pan

91

Srdený.

„S Tylem zaala a

položila.

V

Tylem laké

hrobu se všecky ostatní pednosti pramálo vlastenectví shledávám. Což je lo již vlasteneckou povídkou, která je erpána z eských djin, nebo se odehrává v nkterém eském i na eském venkov? Býval jindy vlastencem, kdo psal esky, ale te, pánové, nejde z dl eských vždy na jevo, že byla sepsána vlastenci. Podobá se mi, že naši spisovatelé na tom pestávají, když píšou po esku." „Nedosti, když spisovatel pstuje pouze stránku jazykovou a národní," zvolal Vlastislav jizliv. Nanejvýš chvalitebno, že chce eský spisovatel konen nabyli širších rozhled, volnjších názor, že se snaží vstoupiti myšlenkami svými na djišt všeplatné, že hledí dobýti si stanoviska svtového, že si všímá ješt života jiného, než pouze života ,svého, že jej studuje, oceuje, do sebe vnímá, a že 3e osvžující vliv ten v pracích jeho zrcadlí, dodávaje našemu tak obmezenému, jednotvárnén-u jednobarevnému, jednozvunému písemnictví konen vzntu, rázu, ruchu a tím koloritu, živosti, zvunosti dosud potom,

co

s

dcera mi

pítává,

clo

prose

mst

—

,,

hešované." „Jest ovšem duležito," pikývl mu pan Srdený vážn, klada ruku na rameno dcery své, kteráž s planoucími tváemi se hotovila na míst nho k odpovdi zajisté rázné, ,,jestif

ovšem

se po

svt,

duležito pro naše spisovatele poohlédnouti seznámiti se s jeho krásami, nabýti v niui rozhledu, povšimnouti si, kterak národové jiní se svými statky duševními nakládají, jakými dláty svoje postavy modelují, jakými šttci malují, jakými prostedky dncihiji nejvtšího úspchu; ale za velikou chybu bych považova', kdyby barvy jejirh pohodln za barvy svoje pijali, kdyby

92

smry

snad vhodné a prospšné jen za tou pípenášeli, teba u nás se neosvdovaly, kdyby napodobovali postavy na jiné pud vy^rostlé, nám cizí, prohlašujíce je za naše jen proto, že jejich pérem, eským pérem byly opsány." Pan Srdený ustal v hovoiu, nebo Lubna nemohouc se déle zdržeti, kladla te zase ruku svou na ruku jeho, aby ji pustil místo sebe k slovu. „Jsem zcela náhledu pana dr. Bucka, abychom chodili k našim sousedm do školy a se uili od jiných národ," dla s trpkým drazem, jenž každou pronesenou vtou se stupoval. „Budeme-li žáky tak vnímavými, jak on si toho peje a jakým jest pedevším on sám, kam to za nedlouho dospjeme! Zapoínejme dle práva a poádku u nejbližších svých soused, u S jakou zbožnou úctou pohlížejí na .p. ke svým starým památkám, kteréž tak mnohému n^^mjšímu vlastenci našemu prý vylákají jen soucitný úsmv a výrok: ,,Co nám na tom starém liaraburdí vlastn záleží?" Jakým leskem obklopují každou svou historickou osobnost, kolikerým zpsobem jest každý závažnjší píbh z djin jejich Vypravován a zpracován, kolikrát každé jen ponkud poetické a významné místo ve vlastech jejich popsáno a opvováno. Každý hrad, každá víska má svého chronistu každý les, každá eka, každá skála svého básníka. A tímto zpsobem, že jim jejich spisovatelé dležitosti národní neustálo pipomínali, vykládali, se všech hlediš objasovali, až se jim nauili porozumti jako ásti ,své bytosti, jako emusi, co nejen jim, nýbrž i k nim náleží, co s nimi nejen srostlo, ale tím z ehož oni i vyrstali jako z nejvlastnjší pdy své

inou

jinde

k

nám

Nmc.

;

:

jedin se

stalo, že titíž

Nmci, na

jejichž vlahost a

neuv-

93

domlost národní za prvních napoleonských válek iiaíkáuo,

te

vynikají

zápalem vlasteneckým a

lolik

lirdoslí

národní.''

nm

Vlastislav chtl zprudka povstati, ale vel v takový proti horující dive hnv, že prese všechnu ohebnost svého jazyka íx pružnost myšlenkovou tenkráte nebyl s to, aby nalezl vhodná slova k odmíluiilí a pokutování jejích smlých narážek.

„Ano, ume se od nich, pánové !" pokraovala s opovržlivým posmchem. „Pakli toho opomineme, tož tuším podle mnohých a pevážných znak, v poslední dob i v nejbližším mém okolí pozorovaných, se stane národní cit u nás nejen terem potupy, nýbrž bude zpíma proskribován jako zráda zájm ist lidských. Ano, ume hospodám, se od nich a. pestávejme se podobati kteí se za isvou chudobu stydí a pece nechávají svoje pole nezorané, svoje ištpy proti zim neopatené, svoje záhony plné koukolu, zanedbávajíce vše, co jest jejich, aby pomohli pracovati svým sousedm v jejich zahradách, kupovali od nich jejich ovoce, výtžek jejich žní, spai

onm

tujíce y tom záhadném poblouznní obanskou povinbratrskou ctnost a zejména prjev pravé svobodomyslnosti. Ano, takovými se staneme piy Cechové co nevidti hospodái. Zanedbáváme svých sad, vydávajíce je více a více v plen housenkám netenosti, mrazu lhostejnosti! A tak práv se chováuie v dob vymáhající nejvtší innosti a opatrnosti! Kdežto všichni ostatní mirodové o pekot se snaží zabezpeiti si poklady své kultury: jistá u nás strana se poíná více a více vzpouzeti jako pehmatu v právu mezinárodním, abychom

nost,

tém

94

my

se hlásili ke

vodnosti,

svému

.vlastnímu vývoji, své národní

smru umleckému

la

vdeckému nás

p-

charakteri-

sujícímu, abychom obohatili nádhernou kytici písemnictví svtového o jeden z nejvonnjších kvt, o mladou rosnou rži poesie ryze eské a to prohlásili s hrdým sebevdomím za svoje, 'co v evropském vzdlání je našeho. Ale bohužel, dosud ani na to u nás nevzpomenuto pátrati po onch nesíslných zlatých troskách ze znieného chrámu

nkdejší vzdlanosti naší národní, kteréž v 17. století rozsela naše emigrace po celém tomto dílu zem a jež, kdyby byly sebrány a sroraány, by se ukázalý býti jed-

ním z nejhla\Tijších most tch, jimiž lidstvo se dostalo z temna stedovkého do budoucnosti vždy jasnjší a jasnjší. Ó nemžeme pec jen zapíti otrockým tímto smýšlením, otrockým tínilo jednáním, že po bitv blohorské

tém

vše,

co bylo

šlechetného,

z vlasti

se

vyobcovalo,

behm

zúrodujíc veškeré sousední ,zem až ke moským vlivem velebné 'své mravouky a osvíceného ducha svého, že v echách zbyla skoro jen plevel, nad níž v poslední dob, a jak jde ze všeho na jevo, jen na nkolik desítiletí zlaté sím vlastenectví nabylo vrchu a

te eskýma rukama opt

se

pone

asi

plíti

z role

ná-

rodního našeho snažení, laby plevel ;ia ní znova vybujela, se rozšiovala a vše dobré udusila. Hanba chránitelm a šiitelm plevele té, kteí pod kuklí svtanství a všelásky naši vlast zpustošiti se chystají pro nic jiného, než aby pipravili 'cizot útulný v ní stánek, v jehožto stínu by také jim se bydlelo píjemn, to jest bez po-

tm

vinnosti a práce vlasteneck é." A Lubna upela na Vlastislava pohled kavý, že nemohlo

ibýti

o

tak

proni-

tom nejmenší pochybnosti, že

05

pedevším adí mezi ony initele a nepátele samostatnosti, o nichž se .byla práv zmiovala. Vlastislav vyskoil se svého sedadla s posukem tak vyzývavým, jakým byl její pohled. ona

jej

eské

Ale pan

obma

nikoli

Srdený a Cenék Meran s rozhodnosti jim obyejnou {uchopili 3e slova, hledíce jako

nmž

se zakládal, celý tento výstup a hovor, na v samý jen žert a šprým a to s takovou úžasnou u nich obratností, rychlostí a jednomyslností, že pehlušili svým smíchem a svými rozmarnými poznámkami každé slovíko, které se chtlo ješt mezi Luhnou a Vlastislavem ozvati a snad i ozvalo, neslyšené zanikajíc. Takto se dostali na výši situace, z níž se nikterak se \lastislav o to nkolia již niím zatlaiti nedali, kráte pokusil. Konen týmže zpsobem podailo se jim dokázati Lubn, že chce míti pány z jídelny, ponvadž si chce prohlédnouti balík z knihkupectví dnešní poštou došlý, na jejím stolku ležící, a že za tou píinou jim íká roztomilé nepíjemnosti, kteréž prý velmi rádi slyší, neboC jak ona touží po svých knihách, tak prý touží oni dnes po svých iloutnících, jimž zakázáno domovské zd? právo, za kteroužto píinou jim nezbývá, než páli slen dobrou noc a .sestoupiti (dol do sednice, kdež jim dopána volnost jednání a glova.

úmluvou obrátiti

a

A pan Srdený zavsiv se Vlastislavovi za rameno ho nepustil a ^zmizel s ním v onch jistých ve zdi dvíkách, kteréž s mnohými vtipy ped nimi otevel a za nimi zase zavel, následuje jich do nejmilejšího hosti-

již

enk

telova

útulku.

96

XI.

a

zde v této jizb dlím nejradji, eledník mnoho nezadá," jal se pan Srdený co nejpívtivji hostm svým objasovati, navádje je do druhé své sednice, jíž dosud neznali, a snaže se trapný dojem v nich zstavený co možná brzo vyhladiti. Pi tchto slovech je uvedl ke své skínce urené pro poteby kuák, kdež ml narovnané celé stohy doutník, balík tabáku a itiad ní zavšené pravé museum dýmek a špiek, z nichž poal nkteré exempláe jim zvlášt schvalovati. ,,Zde jsem 'se narodil, zde jsem byl vychován, zde jsem žil 'jako nejšastnjší manžel. Valentine, dobhni do kuchyn a vyi tam, aby nás co nejdíve opatili njakým ádným punem. Jaký vám jde nejvíce k duhu, pánové? Prosím, rate to projeviti. Mám jich vždy velký výbr pro milé hosty svoje v zásob."

„Ano, pánové,

jí

mj

—

Ale Vlastislav nebyl dosud s to, aby hlasem pevným odpovdl, i uinil to za nj i za sebe pítel, poskytuje zárove Valentinovi nutné pouení, jakým zpsobem pun jím zvolený pipraviti se má. Protahoval schváln naueni své,

aby mezi jeho hovorem nabyl Vlastislav

asu

se

vzpamatovati. ,,Co je to tam za lovka?" zamumlal Vlastislav mezi zuby, po prosté jizb, kteráž mu byla patrn málo po chuti, se rozhlížeje a ukazuje pi tom ekovi do kouta u kamen, kdež Lucián v lenošce tak neten byl natažen, jakoby dosud sám byl pánem v sednici.

,,Jesti

pošeptal

to,

jak

mu enk,

jsem slyšel, výtený mladý muž," „syn jednoho z okolních statká.

9?

ponkud churavý a

teJ

jenž

chovatele,

„Ano,

jesti

mu to

fia

duchu zmalátnlý ztrátou vy-

zárove pítelem." výtený muž," pisvdil tichým byl

sem pan Srdený, pobízeje

nmž

hla-

svoje hosty k velikému stolu

svým patriarchálním a lžíce punové, kteréž byl z kredence vlastnorun vyndal, zaslechnuv ekovu zmínku o Luciánovi; „bohužel že churavý a za píinou tou nešastný." uprosted sednice, na

zpsobem sám

se jal

rovnali sklenice

,,Aha, to je asi ten pomatenec, o nmž si onehdy v Libešicích vypravovali, divíce se nemálo, pro práv na Lesnov se potuluje," hodil Vlastislav opovržliv lilavou, snaže se dáti panu Srdenému patrn na jevo, jaká to z jeho strany nešetrnost zavésti jej do místnosti, kdež hostí podobnou spolenost, o níž se v okolí jen s krením nosu vypravuje. A obrátiv se zády ke kamnfim, zaujal u stolu místo takové, aby na Luciána nevidl.

Pan Srdený

si

vzdychl.

Nabýval

pesvdení

po-

ád

uritjšího, že se asi plán, který byl s nejmilejším druhem svého mládí pi své poslední v Praze návštv s takovým radostným uspokojením umluvil, pec jen vnive rozpadne, že se pro Lubnu jeho asi nikdo mén nehodí než práv Vlastislav. Ach, ona to tušila pi první joho o zmínce neomylným pudem ženským. Vždy nechtla o ani vdti a mrzela se, že jej na Lesnov

nm

byl

nm

pozval.

nm

Nemohl Lucián slyšeti, co byl o Vlastislav proale pec se na svém sedadle narovnal s takovým prudkým hnutím, jakoby byl nejen zaslechl opovržlivá jeho slova, nýbrž i jim porozuml. hodil,

K.

SVTLÁ: asové

ohlasy.

I.

7

98 se s Luciánem veliká, rozhodná a v oích jeho mnohoslibná udala promna, co za onoho purpurového zimního veera byl ze hbitova do zámku znova ješt po Valentinem piveden. Jevila se sice na celé hodiny neskonalá duševní únava, na niž následovalo asto horenaté rozilení, v nmž si ulevoval, když byl beze svdkíi, svými dlouhými, úpnlivými samomluvami; ale naskytovaly se mezi tím chvíle, kdež nebylo na již znáti sebe menší pomatenosti a pepjatosti, kdež sice pošmurn, avšak nikoli již teštiv kolem sebe hledl, sleduje jednání tch, kdož práv mu dleli na blízku, nikoli jen s pozorností, nýbrž i s jistou úastí.

Byla

hostitele

nm

nm

S velikým potšením zpravoval pan Srdený svou dceru o každém kroku, který inil jeho chránnec na dráze zdravého, jasného rozumu ku pedu, a pokaždé vyslovoval zárove pání, aby i ona sestoupila zase jednou do sednice, by se na svoje oi o tom pesvdila, jak okívá. Vždy tomu bylo již nkolik nedl, co nebyla její práh pekroila. Jak jen to mohla snésti na tak dlouho z ní se vyobcovati a otce v ní bez své spolenosti zstavovati?

Lubna pi

tomto vyzvání a podobných výitkách opakovala otci totéž, ím se mu byla omluvila tehdáž, když mu bylo po první noci, kdež Lucián v zámku meškal do Prahy odjeti, totiž že se nechce tžkomyslným mladíkem bezprostedn obírati, ponvadž není spolenosti ženské zvyklý. Ale

vždy plaše se

zardívajíc,

Obzvlášt po onom výstupu na hbitov, kdež navštíjeho pítele kvtinami ozdobila i hrob

vivší matku, byla

a slyšíc

jej

skrytá plotem jedlicím tak srdcerývající

ste-

99

nmu

plna plamenné a opravdiv jej uchvátiti, aby se obrátil tam, kdož se dle jejího náhledu jediný pro prýšll zdroj útchy, obzvlášt od oné chvíle ostýchav ba i bojácn sednici se vyhýbala, vyítajíc si, že pekroila meze pohlaví svénm vytknuté v onom nenadálém s Luciánem výstupu. Ovšem byla si vdoma, že tak uinila v úmyslu nejistším, z pesvdení nejšlechetnjšího, vším právem pedpokládajíc, jestliže se jí nepodaí pedevším psobiti -na jeho obrazotvornost a ji zaujmouti svými slovy, svým jednáním, svým zápalem, že se jí vbec nepodaí na ve dne v noci myslila od oné chvíle, co jej bezduchého na pokraji hrobu ped sebou spoívati spatila. sky pronášeti, byla k touhy dotknouti se jeho

pes

Ale

to

svoje provinní,

citu,

vystoupila, tak

mocn

prese všecko nemohla

pedevším

si

dosud odpustiti

že oslovila tehdáž proti

ným zv-ykm a mravm mladého muže

bž-

takovou dvrností, jakoby nebyl pro ni cizincem, nýbrž náležel mezi nejbližší její píbuzné, ba jakoby byl býval vlastním jejím bratrem. Což mu netykala, unesena jsouc k nnui soustrastí, svou vášnivou snahou státi se jeho rádkyní, pítelkyní,

lékakou

.

.

s

.?

smlost, domnívavost a pýcha se jí to byla Nepoznávala se vru Luciánovi. Ne, nemohla si prominouti, co uinila, a za žádnou cenu by nebyla mohla vstoupiti mu ted na oi. Pakli si možnost lu pedstavila, tož se jí zdálo, že by se musila v okamžiku lom, kdež by ji, dosud mu osobn neznámou a nikdy jindy krom ve snách své mdloby spatenou, poJaká zmocnila

to

vi

!

znal,

až

do hlubin

zem

propadnouti.

lOD

medle opravovalo do osudu jeho s takovou Nebyl on oprá\nin uiniti k ní tutéž otázku? Kterak mu na ni odpovdti?

Co

ji

trouíanlivostí zasahovati?

Zvsti otcovy, jak zázran se poíná práv od onoho na hbitov výjevu zdravotní stav jeho lepšiti, jak pokrauje v duševním zotavení svém, ospravedlovaly ovšem svrchovan, co bylo snad penáhleného a odvážného i

v jejím zpsobu k Luciánovi se piblížiti, avšak zbývalo ve vzpomínce na Luciána navzdor tomu, co k obhájení svému sama ped soudnou stolicí svého svdomí pronášela, pec cosi záhadn neuspokojeného, ba hlodavého a navzdor všem nadjím otcovým, budoucnosti jeho se týkajícím, pro ni tak beznadjného, že nkdy, byla-li po delší as samotná, do hokého se dala pláe, nemohouc si dostaten objasniti, co ji to ted ješt souží, hnte a znepokojuje, když kráí Lucián pec urit a rychle novému životu

vstíc.

„Ted je naším," ším nebude."

nkdy

to

v ní zašeptalo, ,,pak na-

Jak se znova zastydla za toto osvdení takového „Nech je íkoli," pokárala se pak co nejpísnji, „jen bude-li zdráv a šasten. Což si mohu páti sobectví

!

ješt jiného

.

.

.

?"

Ale navzdor tomu, že si s nej\"tší uritostí opakovala, že jí nelze jiného a více si páti, že se nemže na Luciánovi radostnjšího dožiti, než svalí-li nov vzkíšenou silou balvan dlouholeté zádumivosti zúplna s trýznné duše své a uchopí-li se bujarou rázností a mužnou opravdivostí úkolu svého životního, pece nepestával onen ta-

jemný

trn

srdce jejího oste se

dotýkati.

—

101

Valuliii vrcátiv so z

skvle

v Vlítli

I,

postavil

kuchyn, kdež

byl svoje poslání

ped pana Srdeného

velikou ki-

víkem piklopenou nádobu, v níž vel

š(álovou,

jednaný jako tekuté

pun

ob-

zlato.

To se rozumí, že poal domácí pán svým hostm co nejrychleji velké štíhlé sklenice jejich naplovati, pobízeje

jich,

stojící

za

aby dokázali, se jsou, a nádobu ped ním ten s ním spolen aspo sedmkráte vy-

veer

prázdnili.

Avšak jen

enk

sliboval se smíchem, že se o to ze piiní, kdežto Vlastislav, se jal ihned velmi piln sklenici za sklenicí vyprazdovati, pi svém vzdor-

všech

a

sil

ném mlení

setrvával.

nevdl vru enk,

nezvyklý úastniti se zábav má s panem Srdeným a míti v nich první slovo, o si zahovoiti, nebof zásoba látek, již míval, co meškal n.a Lesnov, pro spoleenské veery pracn a namáhav upravenu, mu dnešním rozechvním mysli až do jedné ri^šla. Tu pohled jeho zavadil o starou u okna skí. Vda, Již

em

pan Srdený svých památek váží, jal se na stáí její se vyptávati, kdo byl díve jejím vlastníkem, kdo ji zhotovil, k jakým úkolm jindy

jak jí

velice

si

obdivovati,

sloužívala atd.

„Skí

tu jsem zddil po své matce," pan Srdený ním sdloval, patrn velmi lahodn, že stará záliby u hosta. ,,Ukládochází nejen pozornosti, ale

ochotn

skí

s

i

dávala zde svoje zásoby píze, plátna a prádla. Bývala na tento kus nábytku z výpravy své velmi brda, nebof byl to jednoho z píbuzných jejích, velmi dovedného pracovníka, kus mistrovský, hlušíte se na skí tu ve dne jsou dvée podívali, abyste vidl, jak i)racn a

pkn

;

102

u ní vykládány a jak

uvnit

ozdobn rohy u

ní

vyezávány;

dmysln

zaízena. Jen se podívejte, kolik má pihrádekl, a pec se v ní umisují velmi pohodln i kusy veliké a objemné." skí, A pan Srdený vstávaje, otevel ped aby se mohl o pravdovosti toho, co o milém tom náb\i:ku ochotn vstal, tvrdí, na oi vlastní pesvditi. aby svému hostiteli dokázal, že jej starožitná skí skuten jest

také

velmi

ekem

enk

zajima.

' '

,,Ba,

šuplátek visí celý loví zvolal,

skí

si

l,

::;;[

UJ;

Jak pohodln zde mezi tím množstvím

vru.

odv, ba

i

dámský

odv

bálový,"

prohlížeje.

,,To není odv loví," pousmál se pan Srdený, bera šedý kabát na všech švech a na prsou hojn er\^enostarý „svornostský" bílými šrami ozdobený. „To kabát z roku 1848," a pi tom vzal s plachým na Vlastislava pohledem kabát z almary, podávaje jej ekovi, chlupatá „svornostská" epice se svým ,,a zde k povstným erveným vakem ,a stíbrným tapcem na konci a tu kord obyejný, který jsem nosil v beznových dnech pi execírce, a zde ozdobný a pkný, jímž jsem se opá-

mj

nmu

pi

sával

slavnostních píležitostech."

podával jmenované pedmty jeden za do ruky, aby si je mohl jak se patí prohlížeti, což také uinil, pokládaje prohlédnuté vci na konec stolu, od nhož byl povstal, chtje tím Vlastislavovi ostýchav naznaiti, aby i on vcí tch, jejich hostitelm tak cenných, jako svaté pozstatky chovaných a s netajeným dojmutím ukazovaných si povšiml a pronesl o nich také njaké vlídné slovíko, k emuž

A pan Srdený

druhým

ekovi

enk

tém

ovšem

Vlastislav

se

neml,

nejev

se

zarytou

nevrlostí

103

pro jinélio smyslu, než pro kišfálovou nádobu a zlatý v ní tok. ,,A zde," pokraoval pan Srdený hlasem ješt mkím než dosud, „zde v tomto erveném atlasovém kabátku a v modré krepové té sukni tanila so mnou moje zesnulá cho r. 1848 o oné povstné besed, v sobotu dne 10. ervna ped svátky svatodušními na Žofín tak slavnostn odbývané, slíbivši mi pi mazuru o pl noci taneném, že nikoho jiného srdcem svým neobdaí než mne, ponvadž nikoho nezná, kdož by svou vlast tak svat miloval jako já Skvle, peskvle dostála sIo^^l ... O besed té bych mohl ostatn vám vypravovati celé kro." niky, tak byla zajímavá a významuplná Vytrhl pana Srdeného z hovoru hlas Valentinv ve dveích se ozývaje ,, Rate se na okamžik do eledníku podívati. Jest tady posel ze železniní stanice, kterýž má naízeno, aby dopis, jejž nese, jen do vašnostinýcli rukou odevzdal." „Co to mže býti?" podivil se pan Srdený. „Neekám odnikud žádné dležité zprá\'^^. Dovolte, pánové, abych na chvíli vás opustil a se podíval, co pozdní posel ten mi dobrého i nedobrého pináší." Sotva pan Srdený ve dveích zmizel, Vlastislav náruživým skokem se sídla svého se \Tmrštil. ,,Tyto kroniky by byly práv ješt dnes scházely. Zkouška mé trplivosti dostoupila takového vrcholu, že již poíná síly moje pesahovati," zvolal Vlastislav. „iMl ten pošetilý staroch nejvtší as mi jíti aspo na nkolik okamžik s oí. Jinak by byl ode mne konen uslyšel, za jej a jemu podobné považuji, pedevším však, za považuji jeho dceru. .

.

.

.

:

mn

.

104

enk

„Jen se umími," prosil jej tém se spjatýma rukama; „vždy je t slyšeti skoro až na dvr." „Ano, máš dobe, já se umírním!, pro dnes se umírním," vzdychl si Vlastislav zhluboka, klesaje na svoje sedadlo. „Tch nkolik dní, co se zde obmeškám, snad ješt /snesu muka slyšeti a vidti^ co mi jest na §v©t nejodpornjšího, ty blbé kousky a prpovídky onoho híšného kejklíství, kteréž vlastenectvím poktili a jež bují pod touto stechou takovou nestondnou smlostí, jako zajisté (málokde jinde. Co je ten národní cit, ta v^'^hlášená láska k hroud, na níž jsme se náhodou narodili, k jazyku, v jnmž jsme se náhodou prvmí slova žvatlati nauili, jiného než hromadná sebelibost, ješitnost ve velkých rozmrech\ A toto zejmé, nahé, smšné sobectví nazývají zpupn pudem posvátným!" ,,Jen mluv probh tiše," znova jej napo-

enk

mínal.

„Vždy ti stále slibuji, že se chci umírniti, neb doufám, že zítra, pozítí, nejdéle tohoto téhodne i sem zalehne ohromující zpráva o úplné porážce Rusv, o skvlém vítzství Turkv, a pohled na zoufalost otce i dcery nad tmito zprávami bude pro mne nejsladším balzámem, nejvítanjší mstou za to, co jsem pod tímto krovem od nich \^^trpl. Ó, jak chut se pustím pak do práce, aby to podryté echáctví pišlo konen zplna k vyhubení, aby jediného po pejí a semínka nezstalo, jímž by se mohlo dále plemeniti."

nm

„Nemluv

tak

rouhav,

Vlastislave,"

zapísahal

jej

pítel.

Neboj se, budu v každém ohledu opatrným, nebo náhlým a rázným odporem bývá vzbuzen protitlak, jenž ,,

105

a

by mohl dílo v pravd spasitelské opt, zajisté nikoli na delší as, zdržeti. Ale škoda každého dno, j;'jž našinci tato obludná vidina národní pevráconosti kalí, kolem nho se nadýmajíc, jakoby jí náleželo panovati Itudoucnosti. Nutno, aby poteno bylo až do poslední stopy, do posledního stínu, co v Cechách oznaují slovem „národní", aby, jak jsem onehdy pravil, rozumný lovk zde

již

mohl voln

oddechhnouti, dle chuti své žíti a dle schopa ocenným býti. Nesmyslem holým nechati se potlaovati a stále šlapati, býti terem vý'smchu a pedmtem opovržení, zakrnti, ožebraiti, hynouti jen k vli tomu, aby naše dti mohly s eským slabikáem choditi do školy odcizujíce se takto celému ostatnímu vzdlanému svtu. Ach, ta ínská zed, jíž nás obehnali, si

inným

nosti

nejdéle

stála

." .

.

„V tob vzí dnes nejen démon jeden, nýbrž aspo kopy," zahoekoval Conk. „Vždy se náš hostitel každou chvíli ve dveích objeviti a slyšeti. „Nechci býti svdkem hrzy jeho nad tvými blasfemiemi."

mže t

pl

„Již

mlím,

ale za to

vezmi tužku, vytrhni kus pa-

co ti budu diktovati." „Pedevším však mi povz, co mi chceš diktovali,"

píru ze svých zápisek

pravil

enk,

nické jeho

v

nmž

a

piš,

se bouilo

pi tomto rozkazu

svdomí, doklorská jeho

práv-

hrdost.

„Provolání budeš psáti." „Provolání?" žasnul enk. „Ty žertuješ."

a natrtal bych je sám, kdyby se mi prsty netásU^, a nenamáhal bych tvoji výsost."

„Nežertuji zlostí píliš

enk

Ale navzdor hrotu tomu nejevil tíik málo dvorn na ntmi žádané.

k služb,

mnoho

chuti

lOG

„Ješt ty mne zlob," znova se rozhorlil Vlastislav. „Ty zrovna dláš, jakoby za tím provoláním vzely njaké politické pikle, a pec nemže býti nic nevinnjšího nad provolání mnou zamýšlené. „Než zanu psáti, musím pece vdti, tu bží," pronesl s takovou uritostí, že Vlastislav chtje s ním pejíti co nejdíve k cíli, tenkráte výminen se mu podrobil a objasnil mu obšírn, mu jde. „Rozmlouvajíce s pátely stejn smýšlejícími, tob

o

enk

o

však velice nepodobným'!, o našich pomrech, kterak to, co se nám v nich nelíbí, zmniti a pelomiti," poal svýj výklad zalévaje jej hojn punem, „nikdy na jiný vhodnjší k tomu prostíedek jsme nepipadli, než abychom se usjednotili vydávati žurnál, který také musí od nového roku nevyhnuteln vycházeti. Nejhlavnjším úkolem asopisu toho, jenž by se vydával pod názvem Svatyn krásy" s tendencí na oko esthetickou, bude, vše co jinde skuten krásného v literaturách vy^chází, obecenstvu našemu aspo v jakémsi struném výtahu podati a pi tom široce se rozepisovati o pednostech díla toho, aby se v vzbudila chu poznati je celé a úplné, a to nejradji v jazyku pvodním, neb aspo v nkterém pi píležitosti té velmi vele schvalovaném pro umleckou zaokrouhlenost pekladu nmeckém. Probraly by se tímto zpsobem všechny literatury románské, germánské, orientálské atd. Psalo by se nejen o vcech nových, ale s týmž zápalem, s toutéž pietou o tch, které se již byly pežily. Ve všech, jak samo sebou se rozumí, se shledá cosi chvályhodného, ,,

nm

i

se tu

—

jen dojde-li na spis slovanský, tu asopis náš zdrženlivým, struným, úseným, uzná za povinnost konstatovati, aby bylo pravd zadost

\^''znai:auhodného,

stane

1(»7

uinno, ovšem

s nejvtším vždy politováním, s nejhlubší ba se slzami neupímnjšího žalu, že v duchu slovanském u porovnání s jinými není onoho vzntu, ni onoho vzletu, ni oné ráznosti, pvodnosti a mohutnosti, které, jak bylo dokázáno, lze všude jinde stopovati že není nic samostatného, bujarého, tvrího. jen v Na lánky ty se tším. Budu je psáti mí«;to pérem onou bitvou, která mezi vámi beztoho jest odznakem mým. Budou to pravé mistrovské kusy perfidnosti a pokrytectví." nemohl utlumiti povzdech bolestný, jehož si jeho pítel ovšem neráil povšimnouti, pokrauje s buj-

bolestí,

—

nm

enk

nou posupností: „Není mi snad dále teba

smr

listu

toho

vyklá-

ti

Vytknul si, krátce eeno, asi tentýž iikol, jen že v oboru jiném, jako veerní školy tch kterých továrník na pomezí eském. Heslem jejich šíiti vzdlání a osvtu mezi pracujícími tídami, zaež docházívají štdré chvály ve veejných listech avšak opravdu jim nejde vlastn o nic jiného, než aby dti školy ty navštvující se tam piuily každý den teba jen jedinému slovu nmeckému. Jak nevinn to zní, a pec jaký pi tom úspch Jaká, to zásoba slov za jediný rok a což tepn'' za let nkolik! dati.

;

!

Opouštjí dti eských mezi lidem

vdní

rodi

co hotoví

tato

—

semeništ dkladnjšího šííce nmectví,

Nmci,

pro jehož kultus obratnými svými uiteli byli beze vší okázalosti, stále jen pod škraboškou pokroku duše\mího získáni, nejen ve svých rodinách, ve svém okolí, nýbrž kamkoli se za praco\Tiílrv" dostanou. Podobn si, doufám, budou poínati tenái listu našeho, kterýž naše asopisectvo zajisté pijme s nejhlunjší chválou, co šiitele nejhumannnjších zásad, jichž lze si pomysliti, kte-

108

réž na roven nás postaví s národy nejosvícenjšími, a jehožto obratní redaktoi probouzejíce pod šlciaboškou nejušlechtilejšího nadšení pro krásu v nich úctu a lásku k plodm literatur jiných velikolepých, skvlých, v nich zárove seslabí zcela pirozeným zpsobem cit pro písem-

mezi nimi popelku, za niž brzo se odvrátí se asem od ní na dobro. stane se takto „Svatyn krásy" meem petínajícím voln

nictví

ponou I

domácí, i

tuto

stydti,

a

ale tím bezpenji gordický uzel zpozdilosti, pemrštnosti, kterýž spletli a zmótali naši tak zvaní kísitelé a jejich bláhoví stoupenci z našich spoleenských a politických pomr. Nelze nám se udržeti co zlomku národa tak malého, zmalátnlého a ochuzeného, le jako až dosud napjetím všech sil. A jak jsem již pravil, nestojí vc za úsilí, kteréž vyžaduje, nestojí vbec za pražádné namáhání, ba prohešuje se na sob a na svých spoluobanech, kdo vyzývá k další vytrvalosti, k dalšímu boji, neb te je v Cechách samý zmatek, samá rznice a hokost, a jestliže splyneme s našimi sousedy v jedno, jestliže pilneme s nimi k myšlence velkonmecké, biideii.e náležeti k znanému zempisnému celku, k mohutuénm v Evrop initeli, malicherné stranické ptky zaniknou, jazykové a plemenné šarvátky utichnou, bude se konen jednati vždy jen o zájmy ryze lidské, všude stejnou blahobytu se týkající, o jeho rou uznané, v první povznesení rázné se .zasazující, a takto se dožijeme a dokáme Všech onch výhod civilisace, t. j. dobrého a pohodlného života, jimž se tší Francouz a Anglian, a nebudeme se musiti již stydti, když v cizin každý na nás vyvalí posmšn oi, dáme-li na otázku, jaké jsme ná rodnosti, odpov: ,,Jsem ech." Nebo kdo ví co o Cesice,

ad

m-

:

109

kdo zná Cechy? Nikdo, pranikdo, ponvadž ta celá koruna svatováclavská niím není, nic neznamená a nikdy niím jiným nebude, než bublinou v nkolika obme." zených, pemrštných u nás hlavách ších,

.

.

^e ohlédl. Zdálo se mu již dlouhou chvíli, že kdosi za ním šeptá jakési dsné slovo, což považoval jen za pelud pedráždných punem Vlastislav nedokoniv,

voln

a zlostí iv.

Ale najednou pronesl temný hlas slovo

to s

durazr-m

uritým a hrozným a to práv vedle nho, že in^movoln hlavu v stranu tu obrátil. Couvl se sedadlem ^vým, tak

i

nejsa schopen hlasitého slova, neb obrátiv hla\'u byl se oima divoce planoucíma, s hrozným výsetkal se

dvma

razem do jeho tváe zabodanýma, a chvjící se rty opakovaly se zdrcující krutou jednozvuností „Vrahu, vrahu, vrahu !" I Genk vzhlédl pi hrobovém zvuku hlasu toho neuprositoln totéž slovo opakujícího a vyskoil so sedadla s takovým zdšením jako jeho pítel. „Vrahu," opakoval Lucián, nebo on to byl, který zaslechnuv rozhovor mezi pátely jeho si nevšímajícími, byl se vzchopil se sídla svého a potichu až ke stolu piblížil, kdež se Vlastislavovi zjevil jako strašidlo jeho vhtótního

svdomí.

„Ano, vraJiem

nebof chystáš se podvrátiti kmv'n, se tšíš, až zaslechneš šust zašlapati chceš v prach, z eho od narození svého jsi se živil, zavrhnouti jádro, z nhož myšliiky tvoje vyklíily, sprzniti popel svých pedk, otravovati srdce svých bratr, zlehovati poestnost svého otce, smáti se modlitb své matky, chystáš

z

nhož

jsi,

zlomysln vaxlnoucích na jim lupen; jsi

vyrostl

xi

:

110

se uškrtiti pravdu.

Vrahem

jsi

a jako vrah bys

ml

za-

hynouti."

A

nenadálým jednoho dosud na stole ležících, zamáchl jím v povtí tak vášniv, jakoby jej chtl až po jílec zahloubiti v prsa toho, jehož tak krutým poktil názvem, obviuje jej ze skutk a zámysl tak bohopustých. Zapomínáš, že jsi lovkem a že pední povinností tvojí cítiti se vším, co je slabé a bezbranné, v jehož služb máš ozbrojiti ducha svého a práv jeho se zastati, jako hrdinové na Balkán krví svou se zastávají slabých a bezbranných bratr svých." A Lucián opakoval hlasem poád silnjším a mohutnjším ona slova, jimiž byla Lubna onehdy veer na hbitov zatásla jeho duší, objevivši se mu mezi plotem jedlicím, jenž mu byl utkvl v dsných jeho vidinách nadjn V jnysli jako vchod do ráje, a kdež se mu byla zdála ppslem z vyššího jakéhosi svta. Vryla se mu v mysl každá vta její nesmazatelným písmem, znepokojujíc a pec sílíc a petvoujíc ji tou mrou, že Luciaii uchopiv se posuiikem

z kordii

,,

poala perut svoje rozepínati k letu, píšerám tžkomyslnosti, v jejichžto

zkoušejíc uniknouti

Z(akletí tak dlouho byLa úpla. I vztyil se mladík ped užaslými pátely v celé výšce své štíhlé p'ostiavy, pohlížeje na s takovou velebností, že se podobal se svou ušlechtilou tváí, se zrakem plným svaté nadšentosti, skuten jakémusi, vyššími mocnostmi zvolenému vykupiteli, Jídyž se vzrstající ho-

n

noucností zvolal „Hle, v ruce

mé prapor, na nmž napsáno hvzdným písmem: „Osvobozuj, pomáhej!" Neslyšíš, jak sladce mi nad hlavou šelestí? Andlem byl vtisknut v ruku mou.

iii

K boji se chystej, nebo já jsem ten, jenž lantím spasen povstává k spasení všech utiskovaných. ]\Ino následuj, aby ti odpuštno bylo vše, co Ejhle!

man

dlem

kdy jsi Ziímýšlel. Rychle se zdvihni, v šik se postavuj a udatností svou hled smýti úklady strojené Ivob podobnými ku zkáze národia, k jehož obran se hotiovuji. Ano, povstávám nx pomoc národu eskému, jenž jest ohrožen zmijí zrady, kteráž se líhne v srdcích vlastních jeho dtí. Hic, tento tasený k obhájení toho, ;o ty zahubiti jsi se chystal." A ziamáchnul Lucián kordem ped tváí zpitomlého p.odlého

me

Avšak jakoby se byl tento optoocele náhle vzpamatoval, tak stel-

jehí) drzostí Vlastislava.

vaným zablesknutím

hbit VA-skoil a sáhnuv

rychlostí myšlenkovou po kordu druhém, sám jím v povtí zamáchiml pohybem tak zruným a pádným, že Luciáno\a zbra z ruky vyrazil. Avšak nedosti na tom, že ho odzbrojil; ješt jednou napáhl ruku k rán, tenkráte nikoli "k obran, nýbrž k od-

vet

namíenou, a bez at do hlavy. tu dje?" zaznlo to

zuiv^é, mstivé

cián k zemi

—

„Co se

to

šen na

výši

schdk

z jídelny

hlesnutí sklesl Lu-

úzkostliv, postra-

do sednice se toících.

Byla to Lubna, která se na nich objevila podšená neobyejným v jizb pod ní hlukem i hlasy boulivými,

mezi nimiž se jí zdálo, že zaslechla hlas Luciánuv. „Mj Bože co to vidím ?" zalkala pikvapivši ke stolu, vedle nhož sklesla, kladouc si Luciánovu hla^1l !

do klína. Byly to ty rže bez trní, ty vidiké krpje krve z rány se mu linoucí, kteréž si pála spatiti nm na ele místo muednické jeho na koruny?

nm

112

zbrocený kord, podobal se zíral na svou ob. Ale za tjO sebral veškerou sílu vle své, aby píteli nápomocen, aby vybedl z hrozného svého Vlastislav

býti

opíraje

se

o

v kámen obrácený. Tak nehniit

enk

byl

stavu.

Lubn

„Náš hpstitel," pravil k tak urit, jakoby mluvil nejistší pravdu, ,,ukazi0val nám, než byl ven pov.olán, pamtní svoje zbran. Nešastný choromyslný mladík ten pio jeho odchodu taktéž se k nim piblížil, poínaje si jimi zahrávati, a než jsme se toho nadali, sám sebe neb,ohý poranil."

Tmito slovy vzal Vlastislavovi d,obajícímu kord z ruky, položiv jej i Na

dosud soše se pos

kordem Luciánem

pistoupil opt k píteli a šeptaje mu drazn do ucha: ,,Pi tom, co te jsi mne vyknouti slyšel, stj i ty rozhodn a nezvratn," dovedl jej k sedadlu od Luciána nejvzdálenjšímu, kamž jej vtlail. Nebylo mu k tomu mnoha úsilí potebí, neb Vlastislav byl tak zdrcen následkem svého hrozného inu, že nechal sebou vládnouti jako dít.

uchváceným na stl.

to

„Luciáne, drahý Luciáne," zaúpla Lubna, kloníc se nad bledou tváí mladíkovou.

On otevel oi, jakoby jej byla slovy tmi z vazby smrti vyprostila, a mdlý. úsmv mu zahrál kolem zsinalých rt, když se jeho blouzni^-ý pohled zahloubil v oi její, s tolika zoufalou láskou pohlížející.

na

„Ano, jsou andlé, milostiplní to andlé, s jejichžto rukou kane požehnání do nešastných srdcí lids-kých," zašeptal opt oi zamhouiv, ale prsa jeho již vlniti se nepestala.

113

V tom zprudka a do korán

se

otevely dvée, jimiž

vedral proud ostrého svétla a veselý, radostný hluk. Pan Srdený do nich vrazil v ele své eládky s dvma hoícími svtly v rukách, a každý ze služebník jeho taktéž nesl v Jcaždé ruce zapálenou ve svícnu svíku. sláva!" rozléhalo se to s tak hímavým já,, Sláva! až základy zámku otásaly, sotem po jizb, že se se

tém

ozvna ve dvoe, na svtla kmitati, šííce a míhajíce se odsud ve veselém, radostném reji po celém okolí, jak daleko bylo oku popáno je sledovati. „Sláva!" zvolal pan Srdený dosud si nevšímaje a

,

.sláva,

nmž

se

sláva!" odpovídala na to

poala

kleící

Lubny

jen k

pátelm,

taktéž

jeho

stolem skryté a obraceje se bledost a zaraženost v závrati

zralcu

jejichžto

blažené nepozoroval. „Plevno padlo Ze stanice železniní mi zaslali o tom schváln zprávu, expedujíce vítzné telegramy práv do pražských redakcí. Ple\Tio padlo, a na statisíce bratr našich, dosud v otroctví úpjících, osvobozeno obtavostí ])ratr svých. Sláva tm, kteí životem svým jim vykoupili volnost, lidské právo, vzdlání, štstí! Nehynoucí jim budiž Veliký svátek slaví dnes Slovanstvo a velebné sláva! vítzství lidskost. Poslední stopa poroby v Evrop vyhlazena navždy, a to krví kmene slovanského. Již nám nemohou vyítati nepátelé naši, že nikdy ješt dosud v djinách jsme nemli poslání civilisatorského." A eládka po jeho slovech se chystala rozptýliti se ze sednice po celém obydlí, kdež hodlala svícny k rozkazu !

jeho postaviti všude do oken

;

ale

najednou všichni polekan

stanuli. K.

SVTLÁ: asové

ohlasy.

1.

S

114

Bylt se pan Srdený konen ohlédnul a spativ skrvácenou LuciánoAoi lilaAai v klín své dcery na zemi skleslé, bolestn se rozkikl: ,,Co se tu

probh

stalo?"

xn.

eku

Zstalo pi tom, co Meranovi o onom výjevu v sednici za nepítomnosti pana Srdeného odehraném vypovdti se zachtlo. Lucián potáceje se po mnoho dní v tžkých mdlobách nebyl s to, aby jiného tvrdil a pravdu odhalil. Neodhalil jí, i když nabyl konen smysl, neb již se nepamatoval, co se bylo za onoho veera s ním udalo. Vše, co ped a za onou chvílí, co k zemi sklesl, leželo, jen tžkým se mu podobalo býti snem. Lubna pikvapila teprve již po závrku dramatu. I ona vila jako všichni ostatní v zámku, že Lucián zacházeje neobratn se zbranmi, jež si prý chtl proti své obvyklé zdrženlivosti blíže prohlédnouti, a neumje s nimi zacházeti sám se byl poranil, což nebylo pranikomu divné.

Vlastislava nikdo se na nic netázal, nebo jakmile pan Srdený provolal pád Plevna, svezl se bez sebe se sídla svého.

enk

mu vnoval všechen svj as, ponechávaje záložnu jejímu osudu, slibuje však jí i panu chéfovi, že vše, co ted promešká, s hojnými úroky jim libešickou

obma nabyl

nahradí.

Nehnul se od lože pítelova, dokud ne-

pesvdení,

že je již tak daleko

sama sebe mocen,

115

aby žádným zrádným výkikem, nebo penáhleným rokem ni -sebe ni jeho nekompromitoval.

vý-

Bylt to pohled proii nezapomenutelný, plný dsných, strašných otázek, který Vlastislav upel, když poprvé k úplnému Vdomí se probral.

na

„Je nejen živ," šeptal

ve

vrných oích,

,,ale

mu

konejšiv

rychleji

mu

dobá

se,

nebo

cokoli mluví, to pronáší led

lovk svém

ona ztráta krve

s.''

že

prý by ani neekl, že

je

enk

se slzami

pozdravuje než

ty.

Po-

mozek uvolnila, zeteln, urit, jasn. jaksi

to on.

Mžeš

býti v nitru

zcela pokojným." Vlastislav zavrtl s takovou vážností hlavou, ž^^^ítel

pekvapen na

nho

pohlédl.

ve svém nitru pokojným nebudu," pravil mu s tichou opravdivostí. „Jak mi tryskla do tváe jeho krev, tu jsem se zachvl nejen do hlubin své duše, nýbrž podobalo se mi, že se i zem pod nohama mýma až do hlubin svých zachvívá,. Nesmj se mi, eku. Vím, že je to dtinské, zpozdilé, ba hloupé, ale nech iním cokoli, pece nikdy již od té myšlenky si nepomohu, že jsem onou ranou zasáhl kamsi, kam zasáhnouti jsem neml, kdež vládne tajemná jakási mocnost, která ume bude do smrti za smlost mou výitkami svdomí pokutovati, záhada ti), již nevím, jakým jménem oznaiti, zdali ji mám nazvati Bohem, právem, pírodním zákonem, ale o jejížto jsoucnosti, bytosti a nezvratnosti jsem se ]msvdil. Jest mi poád o ní pemítati, neustále o ní pemítati; vše ostatní vedl(> myšlenky té se mi zdá mdlým, lhostejným, nejapným. Chci jí pijíti na dno, uui.sím jí pijíti až na dno. Zle by bylo, aby se mi to nepodailo."

„Nikdy

již

8*

116

skuten

plán, všech svých ostýchav a pec nadjn. „Ba že vzdávám," zamumlal Vlastislav, a mráz pi mimo voln ho pebhl. ,,Není s tím vzpomínce na nic, komukoli sáhnouti na život; jak pak teprve, jde-li pi tom o život celého národa. Te, kde ten obr severní ukázal, že je pec jen obrem, beztoho vše marné a zby„Vzdáváš se

plán?"

se

tázal

svých

enk

ho

n

nm

tené. Objevil svtu, že to byla hájka, kteráž o vypravovala, že má nohy hlinné. Dokázal naopak, že postaví a dá se na jsou ocelové, žulové; a když se na „Sva^m krásy" nuže, nechme toho. Krátce pochod by ted v našich kruzích došla na všechen zpsob mnosympatie, než jeho trimnfální pochody k Cahem ihradu. Ješt jsi mi beztoho nepovdl, co dlá „ona". doznívá to zaúpní jejího srdce, když Posud ve k se naklonila ... a jak jsem jej nkolik minut ped tím tak horovati slyšel, tož jsem si prese všechen vztek a rozilení pec jen íci musil, ti dva že jsou jedné krve, jednoho ducha, tito dva fanatikové že náleží

n

.

.

:

.

mén

mn

nmu

k sob."

„Podobá

„Vná ,,

se,

že

svými jsou," vzdychl

již

si

enk.

škoda Lesnova!"

Skuten

enk

jsou?"

Vlastislav

živ

se

otázal.

nebo

vyznívalo v pítelov otázce mnohem více a velejší úasti, než si byl onen vdom. Pozoroval, že ho nezajímal jen Lesnov, jak byl tak rád tvrdíval. Ale nebylo pomoci. Uznal enk, že bude nejlépe, když s celou pravdou se vytasí. sklopil oi,

„Povídá si eládka, jak mi Blažej svil, že Lucián povždy na Lesnov zstane a že za tou píinou již své

.:

117

rodin

statek po

zddný

se

Vlastislav

s

matce

na

všemi

právy od-

stoupil."

,,Tak?"

prohodil

náhlým a planoucím

uzardním.

sob nevdl,

tož prý volával, aby se mysle tím vždy slenu zámeckou." „Která zajisté neopomenula k nmu se snésti," smál se Vlastislav s oním zablesknutím oí, jehož se nk vždy zalekl.

,,Když o

andl

mu

objevil,

za-

e-

Ale tenkráte sotva se objevilo, ihned zas uhaslo, a Vlastislav dodal se svou veškerou nelíenou opravdivostí ,.Nechf se zobkají, já jim toho od >rdce peji. Já

pro svou osobu necítím pro takovou kratochvíli nejmenší chuti.

Mám

mn nkdy dosti milou

jiné

vci te na

mysli,

které mi spáti nedají, než milostné pletky ... to víš,

emu

na stopu musím tomu pijíti na stopu To by bylo zle, aby se to nepodailo." „Tof se rozumí, že se ti to podaí, a jak dokonale. Napíšeš o tom co neWdt skvlé dílo, uhlídáš! Veškeré tvoje pedchdce i souasné druhy na dráze metiifysické daleko necháš za sebou. Kdo pak má takovou hlavu jako ty, obzvlášt když si ji chceš jak se patí postaviti a nemilosrdn napnouti, jak dle všeho ted hodláš," ubezpechci pijíti

oval

jej

.

enk

.

.

.

mn

co nejhorlivji, snaže se

jej

tak

.

zamst-

aby se jeho pozornost neobrátila k oknu jen zpola zakrytému, o které byl ped cTivilkou náhodou zrakem zavadil a v okamžiku tom zahlédl, co aby Vlastislav také spatil, za žádnou cenu si nepál. Jasn svítilo polední slunce na chodníky snhem se tpytící zahrady zámecké, a na jednom z nich kráely

návati,

tsn

k

sob

se

tulíce

dv

vysoké,

štíhlé

postavy.

118

Byl

to

Lucián, jehož

vedla

Lubna

dnes ponejprv

na erstvý vzduch. Byla ustrojena v kožich svj z fialového aksamitu, zlatohndou kožešinou premov^aný, v nmž byla tehdáž z jedlové na hbitov klenby k nmu vystoupila, podobajíc se jeho oslnnému zraku nejdíve bohatýru z bajky za dtství ctné, jenž se vydává na cestu, nešastnou, aby vysvobodil ze zakletí jakési píšery a pozdji archandlu ve skvlém brnní, ze brány samého ráje k nmu vystupujícímu, ehož si ted Lucián patrn pipomínal, nemoha spustiti s jejího sliného zjevu oí

ob

z nichž záilo zdraví a štstí nevýslovné. ..Ovšem že jsou andlé," šeptal jí hlasem, jenž chvl se nejvelejším pohnutím ,,a tys mezi nimi nejlíbeznjším, ncjsvtjším. Cím bych se byl slai bez tebe. ú spasí telko. milenko moje?" ..Podobá se mi, že již nesdílíš pesvdení pítele a mistra svého, že by žena byla vždy jen bud obtí neb kletbou nmžovou," škádliv mu odpovdla, ale pi tom se jí vylinul z oí proud nejblaženjších slz. Byly posvceny památce matin, již byla tak ho-

svých,

roucn vzývala, aby nedolétne duchem.

jí

pomohla dospli srdcem tam, kamž

RODÁCI.

obd

r au Sýkora, rada ve výslužb, liovl si po v hedbávném županu na hedbá\nié pohovce pi výtené káv a nemén výteném doutníku. Totéž inil vedle nho jeho syn Emil. Hovli si tak upímn, že pešel klidný odpoinek u nich znenáhla, jako každý jiný den ve sladuunký Hpánek. Tu kdosi zticha ku pohovce pistoupil, a když pan rada nedával žádného znamení probouzejícího se v vdomí, onen kdosi dotknul se ješt ostýchavji rukávu jeho županu. Pan rada na to sebou škub], vykouliv velmi hnviv

nm

oi na

rušitele s\'ých sn. Bylt odvážlivcem tím jeho synovec Jaroslav, jenž v dom na jeho útraty studoval. Pan rada nehostil ho

u sebe, jak jeho

ctitelé se

donmívali, jenom z pouhé dobro-

—

a lásky píbuzenské takových výstedností byl po celý život dalek pijal synovce k sob jen proto, aby syn spoleníka stálého, korepetilora vždy pilného, a on sám vhodný hromosvod, dopálil-li ho Emil nkdy svými choutJvami, svou marnotratností, pedevším

myslnosli

—

ml

pak svou pohodlností pi studiích.

Ale pemiléinu

jedi-

122 jak krásné jmní otec spekulacemi se státními papíry, a proto nemohl nikterak srozumti, pro by si ml svou vždy co nejpelivji nakadeenou hlavu truditi uením a tím snad i podkopati drahocenné zdraví své. Což neádily nervové nemoci zpsobem strašlivým mezi osobami duchem innými, a nenaizovali lékai jakožto jediný platný prostedek, stežiti se všeho namáhání duchov-

uáku si

dobe povdomo,

bylo velmi

nastádal šastnými

nenapínati si mozek pemýšlením a hloubáním? to Jaroslav býval vždy mezi prvními, jak díve ve školách nižších, tak ted na vysokém uení. Vždy jeho otec, vlastní bratr pana rady, byl jen chalupníkem, musil tedy Jaroslav býti pilný, chtl-li, aby jednou z nho ního,

Za

co

bylo.

se

byl

Pomry mohl

mladých cítiti

lidí

lišily

puzena,

se

zvoliti

tedy píliš, aby Emil bratrance pi studiích

za píklad.

„o má

zahuel na nevítaného poád nemotonijším. Mám snad ponkud právo po tom všem, co jsem pro tebe uinil a ješt uiniti hodlám, abysi mi dopál nkolik minut odpoledního poklidu po tyicetileté namáhavé služb pro stát, tedy pro vás všechny." Emil leniv oima zamhoural a opt se dal do díliiícliuzího.

zase býti?" pan rada

,,Vru, Jaroslave, ty se stáváš

mání.

pana strýce vyrušiti," oailounávštva." „Návštva, práv po obd?" znova se hnval pan rada. „Je to asi tuze slušný lovk, ten tvj pan navštvovatel, jenž leze lidem na krk, sotva dojedli polévku. Jaký mže míti zde jiný úkol, než aby zval do nkterého ,,

Nebyl bych

val se Jaroslav,

si

,,ale

troufal

dostavila se

—

123

z

tch nesíslných plesv a koncert dobroinných,

jichž

poadatelm

v nejetnjších pípadech o jiného se nejedná, než aby pedevším sami na úet jejich se ošatili, po Praze se vozili a ten celý as, co pípravy trvají, dobe se mli. Ci mám se státi snad zase lenem jednoho z onch spolk podnikatelských, které vezmou pravideln za své, jakmile zakladatelé vyerpali základní fond? Prosím t, jdi a vezmi tam z mého psacího stolku zlatku

i dv,

vykup

m

z této

návštvy."

Ale Jaroslav trval na svém míst. ..Návštva, jež v pedpokoji uctiv eká, až pan strýc dovolí pedstoupiti, dostavila se sem ovšem s jakousi jí žádostí ale nejedná se jí o žádnou penžitou dávku." „Kdo tedy to jest?" Jaroslav sklopil oi; konené nui splynulo se rl: Rodáci naši." „Rodáci naši ?" pan rada opakoval po pln úžasu.

—

,,

nm

,,Jací

to

rodáci ?"

kdo jiný než sousedé z naší vesnice, kde vy já jsme se narodili. Jsou to nkteí lenové výboru Podlesnovské obce." „Na ty bych si nebyl do smrti vzpomnl," pan rada zavrtl hlavou. „Podobá se mi, jako bych dnes ponejprv o nich slyšel a že to ani pravda býti nemže, že v tom hnízd jsem skuten také spatil svtlo boží. Co pak u mne najednou chtjí ? Vždy mohou tušiti, že o nestojím, když jsem si, co jsem ženat, ani jednou mezi ne\TJel, abych synovi svému ukázal, kde stála moje kolébka a kde mu jest hledati koen svého rodu. Co je sem tedy pivádí? Mluv konen!" houkl si na synovce, .,Pane

z

té

strýce,

vesnice,

i

n

n

jenž opíral se o kredenci.

124

„Pejí si Podlesnovští svou žádost pednésti osobn," Jaroslav zajíkal se rozpait.

mi nepovídej Víš vše, ale chceš, aby bych nemohl se jim vymknouti, kdyby si co mi jest proti mysli."

..To

kvapili,

žádali,

!

m peneho

odpovdl jenom nmým pokrením rameOvšem vdl, eho budou na panu radovi žádati, nechtl to povdti, aby nel)ylo zle díve, než poJaroslav

nou. ale

tebí.

„Tedy ]di a zaved si ji sem, tu svou vrchnost z úvozu Podlesnovských. Zárove se postarej pro to panstvo o njakou kávu a doutníky. Není mi, jak vidím, jiné pomoci, než abych se podrobil osudu. Nevyslechnu-li ty Podlesnováky te, nadbhnou si kdesi v prjezde, neb u nkterého nároží, i dokonce v kavárn. Nech tedy beztoho pro dnes naši rodáci potrápí zde. O spánek

m

m

již

m

pipravili." Jaroslav již byl ze dveí.

Pokej, pokej !" volal za ním Emil, zdvihaje se pi svého místa. „Snad bysi je nechtl i na krk pivésti? Nemám ani nejmenší touhy seznámiti se s onmi duchaplnými osobnostmi, a budou-li se po ptáti, bda, vyzradíš-li, že jsem doma. Ale jak uklouznouti do svého pokoje, abych nesetkal se s nimi venku? Není mi pomoci, než abych se vedle v salonku na divan ješt trochu prospa.1 a díve k životu se nehlásil, dokud nebudou zase pes hory a doly." ,,

tom

se

mn mn

A Emil šoural se do vedlejší místnosti, aby tam vykonal hrdinský s\"j úmysl, pi emž neopominul otoiti klí v zámku, aby byl úpln jist ped Jnroslavem. kdyby

125 se mu zachtlo seznámiti „rodáky" s „rodákem" dosud nevidným. Pan rada si na pohovce pesednul. Pedstavoval si Podlesnovské sousedy dosud takové, jak je byl ped plstoletím opustil. Oekával, že se ozvou za dvemi sice tžké kroky nemilých navštvovatel, avšak pokorn nejisté, že se proderou z jejich prsou hluboké obdivné vzdechy nad tou mstskou nádherou, nesouvislé vty, z nichž

pece

patrno, jak nehodný se cítí súastniti se jí. Avšíik pan rada se mýlil. Zaslechl uritý postup, a za Jaroslavem vešli do jídelny ti opálení muži vysokých postav, bystrých hled, jarých pohyb, v temných litido

vysokých botách, v rukou beranice. Bez nejmenší známky údivu, pekvapení a nesnází piblížili se k hodbávné pohovce a k hedbávnému županu. ,,Doj Pánbh stálého štstí a zdraví!" jeden opakoval za druhým, potásaje pi tom panu radovi rukou s odvahou jemu nepochopitelnou. „Dkuji, dkuji," zajíkal se zaražen. „Musíte mi prominouti, vždy jsem mezi vámi již dávno cizincem, že nevím, kterak koho z vás pojmenovati." „To nic neškodí," potšovali jej, „na jménech nezáleží, když není mezi námi žádného rozdílu. Všichni smýšlíme stejn a také jednu a tutéž vc stejn horliv chceme." Pan rada s rO|Stoucím údivem si prohlížel neohrožené eníky. Tak za jeho nejen v Podlesnov, ale nikde jinde v Cechách se nemluvilo. „Jen si sednte, sousedé, a posilnte se douškem kávy," pobízel je nevda, co by jim vhodného odpo-

kabátcích,

asv

vdl.

126

Bylo mu mezi nimi nevolno a jal se pemítati, kterak by jejich návšt\ai ukrátil. Hledl si k tomu dopomoci malou nevinnou lží. „Máte-li,

jak Jaroslav

mi napovdl,

mnou je veerním vlakem

páaí, neotálejte se

jakési ke

Pravil

sdliti.

mn

mi pi tom,

zas odtud, nemáme tedy sebou." Venkované na sebe stranou pohlédli a na jejich tváích se zakmitl úsmv. Mladý jejich rodák stanul s pozdviženou v ruce konvicí, z níž práv kávy jim doléval, dosti dlouhou chvíli nepohnut slyše, že on mu prý povdl o jejich úmyslu, ješt dnes veerním vlaJcem zase

hodláte

že

mnoho asu ped

píliš

(lonifi

odebrati.

se

vás pohnulo k cest

,.Co II

do

PraJiy

a k

návštv

mne?" „Dležitá pro nás vc, pane „Nuže!" „Máme-li

i

my

mluviti

!"

zkrátka,

tedy

povíme vzác-

nému pánovi jedním slovem, že jsme si zajeli do Prahy za píinou školy. Pejeme si do naší vesa. došli sem nice školu s v o u."

pro

najednou do své vesnice Školu pan rada rodák se otázal a pi tom zmizela s jeho buclaté, peliv oholené tváe veškerá lasahá, chodily dti boda. „Když, jak dalece lidská z Podlesnova do ížkova do školy, pro lam najednou ,,A

svou?"

chcete

zostra,

pam

choditi

nemají ?"

„Jest

to

,,i3aleko,

daleko," a to

—

co je malá hodinka tam chodili a šlo

jste

obané

ozvali se nesmle. Do ížkova není dál než pro venkovské dti? Vy všichni I já tam svého asv chodil a

najednou? to to.

127

jsc-m tu ješt.

Myslím, že Cížkovské škole

nedlám žádné

hanby a že byste mohli i vy s ní býti -dosud spokojeni." „O tom nemže býti ted ei," ujal se slova nejstarší

oban,

vštvy

te rozdíl, co se týe asem minulým a nynjším.

,,veliký nastal

školy,

mezi

náRo-

poádn

die

jindy nepihlíželi k tomu, aby dti do školy chodily. V lét si je ponechávali doma, kdy se jim líbilo, by jim pi práci pomáhaly, a v zim, že na nemívali

n

co teplého dáti. Ale te, kdy rodie bývají stiháni penžitou pokutou, neposílají-li dtí do školy pravideln, ukázalo se, že jde žákm našim o zdraví, mají-li dvakrát

denn

broditi se hroznými snhovými závjemi, nebo pokaždým lijákem rozvodnnými. Také záškrt nemoc 11 nás dosud neznámá již kolikrát se objevil práv nejpilnjší žáky, kteí se zdráhaJi jediné pldne vynechati, nám sebral. K enui toto trápení, když to býti nemusí? K tomu jsou v Cížkovské škole okna malá, svt-

toky

nice

—

—

ii,

Jiízká, svtla, a vzduchu v ní nedostatek." „Nevídáno!" zvolal pan rada aa novo rozhorlen. „Jak

nemohou se te dti vesnické nikde jinde nauiti, leda v hrabcím paláci? A pak si stžujete na velké dan Dláte si je sami, ty pirážky, na které vaše noviny každou chvíli tak hrozn hubují. Školy chcete míti jako hrady, cesty kolem vesnice si upravujete jako císaské silnice, v zahradách si nasázíte samé drahé štpy z daleka, pro drbež, semena, ba i pro brambory píšete si pímo do ciziny, každý z vás chce míti co zvláštního, druh chce vynikati nade diiiha Ale co mi vlastn po tom? Vždyf z toho žádné šktxiy neiiiáni." „Spíše užitek, vzácný pane," usmál se eník; „krásnjšího ovoce, tunjší drbeže, šavnatjší peíuky, bse nii p'odobá,

nemu

!

.

.

.

128

mouky takto na stl se vám sem nedostavili, abychom se

Ale

vždy jsme

lejší

dostává.

se

pochlubili, kterak hodlá-

me

vše u nás zlepšiti a zvelebiti a kterak se nám to daí. Pišli jsme sem v píin školy, a ponvadž ta naše dosavadní nám nevyhovuje, chceme si za svoje peníze postaviti jinou na vhodnjším pro nás míst. Zadali jsme o ni již dvakrát, ale pokaždé jsme byli odmrštni, pánové pokaždé nalezli v zadání našem njaký chloupek, který dle našeho náhledu nestál nikdy za ec. I umluvili jsme se konen, jsme vdli, že budeme obtžovati, že zajedeme ku vzácnému pánovi, jenž pece jako rada císaský nejlépe ví, co býti smí a nesmí, nám to tedy ráí povdti, a nemže-li, nás pošle k njakému rádci spolehlivému, jemuž za jeho práci s námi budeme vdni." Pan rada si odkašlal. ,,Avšalš; ješt nco," dodal odvážlivec vesnický. „Prosíme snažn, aby vzácný pán ráil vzíti naši záležitost co nejdíve v úvahu, neb slyšeli o našem úmyslu páni s druhé strany a poslali k nám posla s návrhem, že nám postaví školu vlastní hned a že nás nebude státi ani

a

a

a

ale škola ta že bude nmecká." Jaroslav sebou trhl^ pan rada vzhlédl nadjn. ,,My na vzkaz ten odpovdli, jak se slušelo, ale nutno nám se piznati, že pec jen tu a tam mezi našimi lidmi ozývá se reptání, že to s tou naší školou jde tak voln ku pedu, že z ní snad ani nic nebude a naše dti že zstanou pozadu, a nebylo-li by tedy lépe, pijati tu školu nmeckou, když eské školy doprositi se nem-

krejcaru,

žeme." „Rodáci!" zvolal Jaroslav, všecek bez sebe. „Ó, že není nikdo mezi vámi, kdo by nad vámi bdl, vás v roz-

i2á

lioiliiýcli st^

ok.iiiižicícli

pouril,

co

dlužno

vám

initi,

elio

hyl

i)Ocítil

jako

vysliíliati !"

A

Jaroslav

uštknuti

liada

si

sálil

pi stesku

k srdci,

kdež

loni.

ano, hylo l)y ;náin viuice' moudrého tuze posvdili sousedé Jaroslavovi pes ujcv hnv. „Za-

,,Ano,

tebí,"

ínají se u nás nejen jia to otálení se školou durdit, ale nad tím skoro bouil. ,To se ti Nmci jinak o svoje rodáky starají než naši páni r,;»ši,' volají osoby, které k národu jinak vždy stály. .Slýcháme pes tu chvíli, jakmile kdesi v Nmcích si pejí školy, že jim není teba než dopsati jistému pánovi do Vídn. Ten sotva dostane dopis, hned vyšle na takové místo zedníky a bez dalšího jednání ]ionou se základy kopati, zdi vyhánti a do zimy bývá škola pod stechou, aniž jest obci potebí sáhnouti pro jediný trojníek svým poplatníkm do kapes. Jen nám pece povzte. i)ro nás ti ])áni v novinách stále vybízejí, abychom statn bojovali za svou národní, když nám nejsou k lomu nápomocni, jak by mli a mohli? Pro. když jim to vyítáme, nás napomínají k trplivosti a nám dávají vdti, že nemže býti pece vše jedním dnem vykonáno? í"o našinec má si z toho vybrati, když iiMi mluví jednak tak a hned z.ise na to jinak?'' „Mne se na to neptejte," |)an rada odvtil nevrle. vdti, že žádných inovin nepíšu a krom úed,, Mžete niil ani žádných jiných neítám. Já vás tedy nikdy ni k tomu ani k jinému nevybízel. Máte-li ta svoje .lejstra' s sebou, tedy mi je necht zde. pošlu jl' k nahlédnutí osobnosti, která mi ihned a na urito poví, co se s niijii dlati dá, a na pokyn vše uiní, co v mezích zákona provésti se mže, abyste mli konen po starosti, když i

i

vrn

e

mj

K.

SVTLÁ:

Oasové ohlasy.

I.

H

130

jinak dáti nechcete a na té své škole stojíte. nic, pranic neslibuji, to dobe

ješt ovšem

Avšak tím zapama-

si

tujte !"

Pan rada velmi nerad k tomuto ústupku se snížil, mu jiné pomoci není, aby se uvaroval ješt vtší nudy. Cím d-ále s obany se spouštl, ale již byl seznal, že

tím nezvratnjšího nabýval pesvdení, že do toho venkovského lidu již pranic není, že zásluhou tch prožlukíých noviná mu narostl notný heben. Hlavní eník vytáhl na toto vyzvání balík listin z náprsní kapsy svého kabátu a položil jej místo na njaký vedlejší stolek proti

všem pravidlm

etikety

pímo ped

pana radu až k samému kávovénm jeho šálku. „Dkujeme, jak vzácný pán sám si peje, prozatím jen za dobrou \^li," pravil ponkud potuteln. „Však jsme pesvdeni, že pro spravedlivou naši vc ráí vše uiniti, co bude v jeho možnosti. Již jest nejvyšší as Dlnické rodiny, zamstnané v okolních s tou školou. továrnách, již zaínají posílati dti do msta, kamž, jak vdti ráíte, mají ovšem blíže než do ížkova, a to do školy nmecké; ^1mlouvajít se, že se nám žádné vlastní nedostane. To eže pímo do srdce, když s tmi dtmi se potkáváme a ony nás pozdravují: ,Guten Tag'." Pan rada odhrnul tak povržliv ret, jakoby chtl íci, že on tuto vc za neštstí nepokládá, a Jaroslav chu, opt nco si znova tak bolestn vzdychl, že perného prohoditi. Ale spolkl vše velmi opatrn ješt

ml

v as. co se týe tch dlník," dodával soused, ostatními k odchodu, „to není v poádku. Nepoítají se mezi nás a pece jest tuze asto na nich

„Ano, povstávaje

s

131

že by rádi, abyclioiii so poítali k nim. A'kteí poínají obezele, ale jiní mívají zase prapodivné ei, na které mnohdy nevíme, co bychom odpovdli. Onehdy nám jeden z nich vykládal, že po smrti na nás neeká žádná odmna, ale také žádný trest; o ostíitním radji pomlím, abych vzácného pána tím neurazil. Také nám chtl namluviti, že to jedna vc, jakým jazykem hovoíme, k jinému, než abychom mezi sebou se dorozže není umli a dále že na ní nezáleží. To se rozumí, že neznáti,

si

e

pidáme

se k

nim nikdy.

A

oo se

týe

té

vnosti,

po-

jsme jim zpíma, nech to dopadá tak i onak, když jsme vyšší mocí na svt postaveni, že tu chceme žíti dle svdomí, které do nás vložila a jež nám káže, abychom naše statky poctiv spravovali jiným na jmní nesáhali a dti svoje k poctivosti piidržovali, až odtud jednou se odebereme, abychom si mohli íci, že jsme tu nebyli nikomu k pohoršení a škod."*)

vdli

,

Od kredence ozvalo

hlasité

se

V pohledu

stkaní.

pana rady se nejevil již hnv, nýbrž nejúplnjší, nejrozhodnjší pohrdání tím „bláznem".

„Vyprovo naše rodáky drsn, aby se

Jaroslav uinil, jak set minut, a již

ujce

se

místo

opt

si

mu

mne,"

zárove

sprostil s nimi

poruil

nui

jeho.

veleno, ale netrvalo ani de-

troufal

ped vznešenou

tváí

i);ii)a

objeviti.

„Co

tu zase

chceš?" rozkikl se na

nho

rada.

pímo

z úst slaton(''ho rolníka na lu-anicíii „uzana dkaz, že jfsl lid náš ilosud tím starým ilubokým myslilclcm. jím/, vždy t)vval. *)

veného

Vzato

území''

9*

:

132

„Vracím

mu je

se

mám

vSe

Jaroslav odvlil a ke komu si pejí, k blahu

pru zadání sous^^duv,"

smlým elem. „Rate

mi

odnésti, aby, jak oni tak

íci,

kam

vroucn

obce a jejího okolí bylo vyízeno." Tvá pana rady mla zvláštní, bojechtivý výraz. !" „Odnes je k doktoru Jelenovi ,,Smím mu jménem vaším vyíditi, že mu záležitost tu doporuujete s plnou dvrou, že se postará o její rychlé a píznivé vyízení ?"

nm

„Opovaž se!" pohrozil za dobré, až s ním

uznám

o

pan rada.

vci

té

uslyším, kterak se to s ní má. Nedám eti ani tmi nerozumci, co odešli, ani ." jenž po nich tu ješt zbyl :

.

„Uiním, co

sám promluvím

a

nikým porounerozumcem tím, si

.

Jaroslav svsil hlavu a uchopiv se listin^ jal se je pozorn prohlížeti, poítati a poádati mezi tím, co pan

rada nepestával brueti „Vru, pravý mor vypukl mezi tmito lidmi; každý baráník chce te míti ze syna uence, nikdo nechce, aby oral, vláel, sekal. Ale kdo to má dlati? Tuším, že ješt pijde as, kdy zstaneme bez chleba, bez bot. Nutno, aby tomu byla uinna pítrž a nám vzdlaného nejen po stech, ale po tisících nepiproletástva

ron

bývalo." „Ach, jaká to tžká, petžká otázka!" Jaroslav si vzdychl, zapisuje si do své tobolky, kolik píloh shledává vedle žádosti a jaký jejich obsah. ,,Že tžká?" pan rada znovai se vzpímil. „iMyslím, že jest. \i všech moudrých lidí dávno i-ozešena. Nech

zstane každý u svého se

otec."

brda,

syn

a

se

živí,

ím

živil

i:^3

by se byl zeptal, i)io pan sUýc sáui této Šalamounské rady, pro, jsa selským synkem, nechtl jiného než studovati na úedníka, by se stal velikým i)ánem, a to s trikovým iisilím, až ddictví vlastního bratra jeho scvrklo se o dv tieJarushiv

s

iiuileiu

iiezaclioval

podle

liny?

„Mn

zase zdá se nespravedlivé," jjostavil se strýci

neohrožen, „aby lidská spolenost, odsuzovala celé tídy pokolení za pokolením k téže práci, nech k n; jednotlivec mezi nimi jeví chuf i nechu. Vždy by sanm sebe zkracovala, kdyby svoje f.denty takovým zpsobem potlaovala

!'

„Ó, ty mudrlante Což se nemá eledín na njakém dvorci desetkráte lépe než diurnista u úadu, a nejsou selské dveky desetkrát zdravjší, proež hezí, než !

i

naše pražské pianistky, kreslitelky a profesorky?"

mezi sta\T jest ješt tak neurovnaný. by nedal ni syna ni dceru do nkterého dvoru, aby tam konali selskou práci, teba byl pesvden, že jest nad jiné nutná a zdraví jejich více než každá jiná prospšná. Tak se snad jednou v daleké teprve budoucnosti stane, až si bude lovk lovka stejn vážiti a k úkolu diiiha svého tak uctiv po„Ale

že

rozdíl

mšák

žádný

hlížeti

jako k svému vlastnímu. To jest všichni spti máme."

vlastJi

,. Prosím, lejstrech' co poád v tch Odejdi s nimi, rád si oddechnu." ,

,,Tedv

aby

ta

rov-

k níž

nost,

nesmím žádnvm zpsobem dra

se

pebíráš?

Jelena prositi,

." .

.

,,Ai)i

pomyšlení!

K

emu

hy

Ityl

zákon? Povinností

134

mou jest dosud, abych pedevším zákona šetil a k nému strýkování a kmotíkování se nesnižoval."

žád-

„Ale uvažte pece, pane strýce, dostanou-li tito lidé žádost svou zase zpt a to snad znova jen pro vc, které by se byli mohli snadno vyhnouti, kdyby ]e byl znatel na ni upozornil ..." ,,.Já si proto vru hlavu nestrhnu." ,,?\ení

možná, abyste myslil do opravdy, co

jste vy-

knul."

Myslím zcela do opravdy, abys

to jednou pro vždy pestal, že nebude zle, nedostane-li se jim, po s horoucností tak hloupou baží. A je-li jim té školy skuten tak nutn potebí, jak se tváí, nuže, a£ pijmou Jiávrh nmeckého spolku a budou ji míti, jak sami tvrdí, ihned, a to bez zbytených úti'at a obtžování jiných lidí." ,,

vdl

a

mne konen

trápiti

em

„Ráíte

žertovati,"

abyste takto smýšlel

Jaroslav zašeptal, Cech."

— jako

,,není

možná,

„Práv, že jsem Cech, tak smýšlím a mluvím," suše odbýval ho rada. ,,Vždyf mám pece dv zdravé oi a zdravý mozek v hlav, vidím tedy, kam to spjeme a co nás oekává. Durdi se dle libosti, ale já nevidím pro ten ,tvj" .eský národ žádné budoucnosti, a jak to s jeho minulostí stálo, práv jeho uenci celému svtu dokázati se snažili. Vše, co o jeho dá\aiém vzdlání se bájilo, jest podle nich vylháno, padláno. A konen, co se není dle mého zdání pranic lepší. Nac lopíše ted vk v té tak zvané novovké literatue eské pohlédne, jest odjinud v^T)jeno, sneseno, podle cizích vzor napodobeno, všude se jeví zmalátnlost, vysílení, jedním

—

135

slovem Vipadok. A zlivý .

má

stotožniti

Jaroslav mezi

s

osudem tikového národa osud vlastní?"

eí

strýcovou zesinal, ale

lovk opt

stí-

nedal

se odstrašiti. strýc ráil peliléilnouti, že dkazy onch uencelou adou našich nejpednjšícli vta za vtou co nejdkhidnji vyvráceny a minulost naše nepestala národu záiti v celé úchvatné velebnosti své. Ostatn mluvíte-li o vysílení národa našeho, bc/dí-fiA <áin ." tím pipouštíte nkdejší v sílu ,, Dosti, dosti, již jsem ti jtovdl svoje iiiiuciií; ihimaluj si je pro vždy."

c

„Pan

muž

byly

nm

.

.

„Pipouštím," pokraoval Jaroslav, „že v našem písemnictví ješt vždy a ve všem nejeví se ta pvodnost, která jest píznakem jiných národ, ale jen pece uvažlo: práv když zaali pracovati a vdu a umní pstovati, proud ten byl u nás náhle na celé vky zaražen. Inteligence naše liutf se zakrvácela na popravišti a bojišti, nebo byla z vlasti vyšívána, nebo se z ní vyobcovala sama, toužíc po volnosti svdomí a pesvdení. A když zase nabyli jsme vdomí, tu nám nebylo popáno, abychom se po onom smrtelném pádu zotavili." Pan rada jal se nctniliv po pokoji pecházeti, ale Jaroslav se nedal ješt vyrušiti. „Nastala nutnost ihned do práce se pustiti se slabou dosud rukou, s rozbolenou dosud hlavou. Avšak nebylo nám jen do práce se pustiti, nýbrž dvakrát tolik pracovati než všude jinde, neb co tiím .dávno odbyto, bylo nám teprve prodlati, votu uzpsobiti.

bratr, kteí by

svým zpsobem

A k tomu jsme nám byli laskav

si

pisvojiti,

svému

ži-

sami, nemli jsme pomáhali. Slované byli

byli

136

pro pílišnou vzdálenost a politické pomry nepíchtli-li jsme tedy pokraovati, nezbývalo než pihlížeti k sousedm nám nejbližším a od nich se pi-

nám

stupni

;

uiti."

„To svém, že

to jak to," smál se mu lada, ,,já trvám na eský národ svou úlohu dohrál, že to již nikdy

—

nepivede je k tonm, abych ti celou pravdu jedním slovem povdl píliš chd. Studuje-li Cech, kdy tak iní k vli Chytá se jí vždy jen pro ten kou-

dále

—

vd?

nedomohou se na dráž? pak nikdy pravého významu, na to skuteného úspchu. Nezbývá echákovi než všude se kriti, záda pokorn kiviti ... to jest sloužiti v, že vám neíkají tecT všude sek božího dárku, a takové osoby té

—

jen

nadarmo a beze všeho,

tak

zbude vám nic Jaidslav

nad

rada

,,^Iáš

pobízel

jej

tak

hrozn

se

zarazil.

tím

nejvyšší znovu.

as ,,

že

lokajové

jste

—

se

pi^omnil se

odebi^ati

Nebývá pozdji

v

tvái,

že

i

nm

již

doma."

Jaroslav neml se k odchodu. Bylo znáti, dozivává jakési mocné, dležité pedsevzetí.

,,Nuže,

ízení ,,

lud,

této

pro vci

Otálím,"

otálíš? Vždyt

že

pece na rychlém

vy-

ponvadž odcházeje

o;l-

ti

prý záleží."

tolik

pravil

Jaroslav,

hodlám navždy louiti „Co to blábolíš?" nVy jste mi jáil v té

se s

,,

domem

chvíli

—

se zapálil.

vaším."

otevíti oi.

že pijímaje vaše dobrodiní ješt déle, na lokaje." dále nepivedl než

Pan rada

j)aii

k doktoi'u Jelenovi,"

Ale v

ne-

než jimi zstati."

jinélio,

bych

to

tU)zuiuíin,

skuten

137

zamýšlíš puUipili urážkou lun: miir, svéluj iie'bo sebe samého, ty nevdníku?" „Nezamýšlím v lé clivíli jiného, než s hlul)okýin díopustili dum, kdož jako díle jsem byl pijat, a zvždy pamétliv toho, co zkušenosti životní jsem zde ,.Kolio

ilnhrodince,

kem stati

vyzískal." jej pemil chladným zrakem. „Jak chceš, jak chceš," konen jízliv se ušklíbl. „Když se ti zde pestalo líbiti, udláš ovšem nejlépe, odejdeš-li co nejdíve. Avšak uvidíš, co jsi to podjiikl, až zaneš živiti se hodinami." „Já hodinami živiti se nebudu," zprudka odvtil Ja-

Pan rada

roslav. ,,A

kterak se

hodláš

v ihilších

studiích

svých pro-

pošetile?"

tlouci,

- do „Odeberu se odsud Podlesnova." „A co tam?" „Dovdl jsem se od rodáku, co mi otec pi své

poslední návštv opatrn zatajil, že totiž se cílí slab a churav, a že hledá, komu by pronajal svoje polnosti. Pihlásím se za nájemce jejich." „Ty? ty? Což pozbýváš veškerého rozumu? Z:imýšlíš orati, vláeti, sekati?" .,.\no, a Iiudu práce ty konati nejen svdomit, ale i

rád."

„Neslýcháno," spráskl pan rada ruce, „aby lovk, který není beze vloh a má dosti dobré nadje do budoucnosti, s dráhy odboil a zvolil si za to pluh a cep! Jen zataj, že jsi byl u nme vychován, lidé by se mi vysmáli!" ,,A

ném

pece

zvolil

si

muž.

práv jenž

takový úkol životní i)ed nedávnáleží

uuv.i

nejpednjší

spiso-

138

valele všech

vk,

jenž jest šlechticem nejen rodem, ale

vznešeným svým srdcem." „Však u mne jest a na vždy zstane bláznem, tomu ;íkuten tak. Jak se jmenuje?" ,,Jest to Slovan ruský hrab, Lev Tolstoj."

i

je-li

— —

již se mu nedivím." „Ach, jest to pýcha všech Slovan!" „Blázen, hotový blázen," tvrdil pan rada rozilen. ,,Ano, pomáhati našemu lidu, jenž dychtí po pravd a sám se ohlíží, kterak by se jí co nejdíve a nejbezpenji domohl, lidu tomu dobrému, poctivému, pomoci k jasnjšímu, širšímu rozhledu po svt, podobá se i nejestnjší inností, již lze si pomysliti."

,,Když to Slovan

mn

Peji ti k jejímu provedení mnoho zdaru!" zasmál do Katepan rada. „Šastnou cestu, pane synovce inek !" A pan rada spchal z jídelny. ,,

—

se

ml

pi svých studiích míti úkol Dávno, dá\Tio jsem takový na oích," vzdychl si Jaroslav, sbíraje ted nadobix> listiny, obany panu radovi zstíivené. bude trápiti, že mi ho musiti moji rodáci teprve pipome,,

„Vn vkv

m

nouti."

V tom ekni ,,

se otevely

dvée

salonu a Emil vešel.

emu

jsi se pustil mi," tázal se ho mrzut, „k starým' do hádky, kterou jsem byl znova ze

naším spánku vyrušen?" „Nebylo hádky mezi mnou a otcem tvým," Jaroslav klidn mu odvtil. „Kdybys byl lépe nás poslouchal, byl bysi poznal, že jsme si jen vzájenm objasnili stano\aska, na nichž trváme a setrvati hodláme." s

,

139

„Zíuiiýšlíte-li v objasování tom snad i dále pokraovati, tož mi to povz zpíma, dám si pak vždy obd pinésti do svého pokoje." „Xoboj se, domluvili jsme dnes na vždy. Peslechl jsi, že se hotovím opustiti váš dm." „Nepeslechl, naopak slyšel jsem velmi urit, že se vzdáváš doktorského diplomu, ponvadž se ti zdá sedlaení mezi rodáky nejvznešenjším úkolem lidským. Však radím ti, milý bratránku, abys si to pece ješt rozmyslil snad ti nebylo u nás práv zle." „Xaopak," Jaroslav zvolal pln trpkosti, „ml jsem se zde až píliš, píliš dobe, tak dobe, že jsem zapomnl na nejpednjší své povinnosti." „Prosím, abys mi opt nepicházel s otepanými prpovídkami," žádal jej Emil, upravuje si ped zrcadlem zcuchané kadee. „Dkuji ti jednou pro vždy za kázání podobného obsahu. Nedám svou trplivost již déle na-

—

pínati

na skipec tvé pedanterie."

„Vidím, že práv v as jsem se odhodlal sprostiti váš dum ])ítomnosti své," dl Jaroslav smutn. Emil hrd pohodil hlavou. Bylt píliš uražen, že Jaroslav si svého dobrého bydla ve zdejším tak málo váží a že k vli radji všeho ostatního se nevzdává, pedevším svých zásad, jimiž jej skuten nu-

dom

nmu

dí val.

„Odnesu s dovolením tvého otce žádost Podlesnovkam mi udal," ozval se opt Jaroslav, ,,a pak se vrátím abych ti dal s Bohem." „Ui, jak ti libo," Emil pohrdliv pokiil ramenoma. „Nechceš-li se porovnati, bude ti snad lépe jinde než mezi námi. pak vlastn jednalo se mezi otcem a teských,

—

—

O

140

že jsi mu hned vypovdl? O pouhé, smsné nic! co jsme mli my dva mezi sebou? Xic jiného, než že jsme si obnovili isvj starý spor. Ty jsi mluvil o povinnosti a já se bránil, aby lovk, spoután již sterými hon,

A

okovy, pivymýšlel si k nim ješt nové, jimiž by sám sebe pipravil o poslední trošek svobody, která mu kjeho štstí i neštstí poskytnuta. Nikdy se tím tajiti nebudu, že stojím k oné škole ernohlídc, kteí tvrdí, že život se stane celému lovenstvu konen tak nesnesitelným, že pomocí taskavek pokusí se o to, aby nejen sebe, nýbrž

zemkouli zniilo."

celou

pes vážnost chvíle srden se zasmál. „Odpus mi mou nevasnou veselost," odvtil „tyto

Jaroslav

;

lovka

pírod

zdály se mi vživ velmi malicherný, vždy jsem cítil jejich zbytenost." ,,A zase tvoje resignace zdá se zbablostí. Jest mi hrozné, snášeti žezlo pírodní nutnosti, ale oprávnnost její pece jen tím neuznávám." na odporu tom setrvati?" tázal se Jaroslav ,, Chceš zamyšlen. „Nevíme ovšem, co se skrývá za ohromnou hradbou, již zoveme vností, obmezené smysly naše nemají do ní pístupu. Pro tu chvíli máme jen jedinou plnou titanské

vzdory

piuti

mn

jistotu."

Jaroshiv

se

odmlel.

Emil

obrátil

k

nmu

napjat

hlavu. ,,]\Iáme

jen jedinou plnou jistotu,"

slav vida, že

si

bratranec toho peje,

pokraoval

,,to

jest,

že

Jaro-

lovk

mravních zásad se spravující, pi všech tší spokojenosti zcela jiné než ten, jenž nemá jiného na zeteli, než aby hovl svým vášním; že správný emeshiík, jenž pracuje od rána do

šlechetný,

dle

útrapách pece jen se

141

veera, al)y nasylii ddi svoje, ubohá šika, která nasLavuje noci, aby uživila své sUiré rodie, na svt ten pohlížejí mnohem jasnji než rozkošníci, kteí dle stavu svého okrádají bud" kasy, neb duse jim svené o nejdražší skvosty, jimiž i)íroda je obdaila a bez nichž život se stává skuten nemožným o lásku k pravd, o ryzost v smýšlení a istotu ye chtní a jednání. Ano, nepopiratelnou vcí, kdo koná, co za povinnost si vytknul, že se cítí šíastnjší a radji žije n;'ž len, kdo každou povinnost zamítá. Není v tom kus pudu, to jest kus vle pírody, která lovku takto dává na jevo, eho si na peje .a tím zpsobem jej odmuje?" „Te bych já zase chu tob tak se zasmáli, jak :

nmé

nm

ml

Iv jsi se

smál ukázce mé

k níž se hlásím." ,,Snad budeš vidím, vše, co ,,

žije,

z

katechismu

]).'siiiiislické

skcdy,

smáti se mi ješt více, dodám-li, že že se nese k idoálu?"

Pesta, pesta!"

má

v sob patrn.)u touhu po dalším, spaJen viz stromy, kvtiny, traviny, kterak se rozkládají, mohutní, jak krásn jest barven jejich kvt,

„Ano, vše

nilejším vývoji.

utvoen

jak ušlechtile

hlodavdstí

len

její

životní, v nichž

nejuritji

si

mu

úpalem slunce, vtru. totéž. Neustává podmínky takové

jej'ch plod, netrpí-li

mrazu, shledáš zde

krutosii

zvíenu,

na

Polilédni

žádný

liniyzii,

vyhledávati lze

nejpknji

zachovati. Nevidíš v

si

prudkostí

se vyvinouti a ráz

tom skuten

svj

zcela uri-

tý popud k zdokonalení? A co se jeví v malém seménku, co v kalichu kvtinovém, v lidském srdci to zákon, jenž vhidne vším mírem. Vše tíhne k dovršení, to jest k ideálu, telia k spje cestami obtížiiýuu, záhadnými, na-

—

nmu

142

mnoze kivolakými, které asto v nás budí pochybnost, údiv a hrzu. A snaha ta jest pro mne tou jiskrou boží, skrytou v každé bytosti."

„Hnval

na

Emil perušil proud reci se nedostává pvodnosti, že vždy rádi se 'opií po jiných a cizí že jim jde stále nad vlastní, a pece 'jest 'to svatá pravda jak slyšíte o novém, již se pustíte do napodobování. etl jsi o hrabti Tolstém, a jeho výstednosti nedávají ti pokoje, spcháš za ním mezi pány rodáky. To pravá polmutka tvého odchodu." jeho,

,,když

jsi

ti

se

vyítal,

otce,"

že

Cechm

;

nem

—

,, Mysli si o mn, co chceš, pece jen zstane pravda, že ze své první brázdy lšiti se budu tak, jak on to po-

pisuje,

ubezpeoval ho Jaroslav. zdaru, pane orái," Emil vesele

,,]\Inoho

se

mu

po-

klonil.

Dkuji za pání," Jaroslav odpovdl, podávaje nni pátelsky ruku na rozlouenou. ,,Ano, odcházím odsud, do abych sil, a to nejen do prsou matky zem, nýbrž prsou dtí jejích, jejichžto bratrem spchám se stát vpluém smyslu slova toho, nebo budu s nimi sdíleti chléb my." šlenky vypstované, pro ve uzrálé Emil ješt hledl za bratrancem, 'když tento již byl dávno za sebou dvée zavel. ,,Kdo z nás dvou to zabloudil do slepé ulice?" tázal se polohlasit sama sebe a tvá jeho peletl vážný ,,

i

i

n

stín.

mn

.

.

VXEC

SLZICK0\'V.

r kojíku II

toho

aniia. II

sedla ve svém podkrovním po^ll vru roztomilé místeko okrouhlého okna, kolem nhož v bo-

.lindíiška

šicího

stolku.

je(linéiio

inavý, širokolistý betan. než panna Jindiška jako dít se se pisthovala, jedním z krajních vikýuv II pudy velkého slaiožitného domu, jehož zasmušilá tvánost svdila, že vidl asi veškeré vzteklice Poblohorské kolem sebe víiti. Jeho nynjší domácí pán za píinou jakési pirážky k domo\mí dani nznal pdu svou za píliš piostiannou. I dal ji s obou stran zúžili a z koutkuv tch upraviti byly, pi emž pro uvarování dalších výloh vikým ponechán pvodní jejich ráz. halýcli

úi)OM;'i(h

se

Hývalo okno svou rodinou sem

Ke

kolika

vinul

to,

požitkm domácí pán pomohl pann

dišce!

Jin-

Sousedila s vlaštovkami, hnízdícími pod okapy, pátelila se s pluky vialn, besedujícími za komíny. Na lieruíích laškovného vánku piletl vždy první vonný dech jara do jejího okna. A kdo slyšel klekání v takové veleb jako ona, vysoko nad vavou mstskou ? Když v sobotu veer všecky zvony 7iad 1'iahoii se rozzviicly, vyznívalo z nich pro ni vždy tklivé orodování sboru andlského, jemuž msto K.

SVTLÁ:

O.-.sov.'

ohl.isy

1.

10

146

v ochranu dáno, a se slzami provázela pak slavný jejich hlahol lichou modlilhou.

Nemohla bytu, s

ac

tciiinou

hého

sta

burácely

hyl

iioinyslili

jen

o

kucliyfikou,

si

krásnjšího a

a

k

nnni

rozvrzaných, píkrých letní

pimenjšího

jednom tom jednookném

pokojíku vedlo více než pldruschodi, kolem nho

a

bouky, podzimní lijáky, snhové vánice. zamnila za nejdražší v celém dom byt

Nebyla by jej v prvním poschodí, kde vše bylo co nejpelivji ped každým prvanem uzaveno, kde na stnách pokoj se leskl hedbávný aloun, na krljícli blostný mramor, na dveích zlatá ímsa, v okiiecli kišál, ale z nichž nebylo jinaiu vidti, než do zat.enmlé ulice, kde neustále se proudil ruch obchodní, kde lidé a povozy až pozd (jo noci v i)estré smsici se hemžili. Dnes panna Jindiška nešila. Kloníc se nad stolkem sama sebe se tázala, kolik by asi napoítala hodin od svého dvanáctého roku, kdy ze školy vystoupivši jako pomocnice matina k nmu pisedla, až do dnešního dne, kdy práv svj svátek po tyicáté slavila, co u nho piln až do úmoru nejiracovala ? Bylo by jí snadno bývalo, spoítati ly vzácné clivíle, zasvcené v nedli doliolcdiic pobožnosti a odpoledne procházce za brány mstské, \šak líni vélší oblíž by jí bylo zpsobilo, uriti, kolik kusu i)iádla zde za celou tu dobu zhotovila, na poátku pod dozorem své dobré matky a pak bez jejího laskavého návodn, bez její sladké chvály. .lak by byla snášela svou sir(d)U, kdyby dvakráte za den na starých schodech nebyly se ozývaly hopkující kroky žáka ze školy se vracejícího bratíkovy to kroky ?

—

]['

v díirii

mívala

ioiii

slracli(i\ ala, iiiicciia .\(',

lo

\

a

vcškci

v/.dy

lolik

iirciií

sláli.

lim,

a

živol

.lak nokdy so výdMku, aby nobyla sama jíli do služby!

jioliiimil

rím

jej

miisil

rodirc

sliidov^ali,

míli

clilí^di

:

indivl jaki) jiiidy pokrvl slohy Míslo in(li zdvihaly se na kupy kvMin, zahradní(di a polních, naplu-

slolck

nm

lálck.

ncjro/.maniljšíidi

.liiidišiM. Ne-

/.dar.

práv.

ý
chvíli

l(''l()

rnzslííliaiiýcli

se

sláli

jclm

do

se

iicsiiiMo

doslndiivali

ddkloicm

iikaiii

jej

(láli

IM',

na

iicž

míli

hiidc-li

celý

kiil\il

(lr;ili(''iii

iiivšlcnky,

jiiK-

Isný pokojík

lihou vní. panna .lindiška dnes ido/.ila povinnosl jinou, ne/, ohánli se jehlou a nu/.kami. lllcdMa na kvliny s Ivárí vyjasující se víc a více, a/, /akmill se jia

jíce

líylal

úsmv

si

ji'jílio uslaranrho <)l)lidvakrál dcscl lol. Šelmou rukou jala se koiUM^aie oddlovali kvliny od Teprve picd (divili vrálila se s loulo sel)e dle druhu. l)uvahnou žní z mimoádné vy(diázky. Polní kvílí nasbírala za hranou na míslefdi, kde s rodii ncjrailji a nejaslji se byla, prixdiázela, a zahradní si jiiinesla od za hradníka, j<Mi/, byl jejím zákazníkem. Kloré kvMiny mela volili na vnec, jej/, hodlala plésli? Vru, (ežká lo volba! Ta polní kvítka: zvoneky, mák, sl/iky, sedmikrásy zamlouvaly se jejínni cilu nejen že \ykvelly na míslecb, kdož býsvou nžnoslí, al(> vala s dr'abýnn rodii. Zvlášt slzikám právala od dtinství; bylaf si ji(di pinesla lolik, že je solva obma rukama, obeiiínala. .lak dojenm každá z nich na ni blodla, jakoby v kalíšku skulen skrývala slzu. Panna

ni

cjc

tak radoslný, že sciicl s

iémri-

i

.lindiiška

ry(hle

je

odložila.

Co

sj

slzikanuV

Dnešní

U8 den byl zasvcen

vn

radosli,

vyžadoval

kvt vnr plných, I

O bylo jich mezi karafiáty, jasmínem a liliemi! Rychle, rychle, klcié z nich jsou nejspanilejší, nejvonnjší, aby jimi oviniihi rámec bradový podobizny, která visela na stn bolialýcli,

opojné, piedevším tedy rží.

hi dosti

proli

šicinni

stolku.

Panna. .Jindiška pozdvihla zrak k o])razu. .láká

pkná,

výrazná tvá usmívala se odtamtud na ni. Kdo jejího Bohumila poprvé vidl, vstil mu krásnou a bohatou nevstu, než ješt dostuduje. Ale ne, ne! .liného mu bylo díve vykonati, než ohlížeti se po nevstách! Ó kéž by se nikdy neminul vznešených cíl, kteréž mu byla vyIknula a ped jejichž branami dnes šastn se ocítil! Panna Jindiška jala se zbožn vinouti rži k rži. Oci zarosily se jí pi tom. Kéž rodie by se byli dokali U)hoto slavného dne! Jejich jedináek byl dnes doj)(ilc(lne povýšen na hodnost doktorskou. Panna Jindiška náhle pestala vybírati rže, oi její miniovoln se obracely k vavínu, opodál se lesknoucímu. Bylo by neskromno bývalo, proplésti vnec svj nkterou z jeho vtví ? Bratr ovšem dosud nezasloužil si vavínu, leda píkladnou ])ilností, ale což si bo nedobude co nej-

díve jako zastánce

lidu,

obhájce jeho práv, poslanec jeho

obtovný? Pro by mu jej nesmla zpsobem prorokovati ve svém pokojíku,

osvícený, výmluvný,

dnes již tímto v úkrytu svého

sesterského

citu?

Jak mu to asi slušelos když skládal slavný slib! Litovala skulen, že ho pi lom nevidla, ^lla pece plné právo, dlíti dnes v jeho

V

té chvíli

byl již doktorem.

sotva zaslechla, že proslulý advokát, posledních msících k sob ho povolal jako po-

nejl)ližší blízkosti, ale

jenž

v

:

I Í-")

niooníka [i jisté dležité práci, jej iK)Zval k Iiustiiié, na poest jeliu dnes poiádané, ihned i)iání lu v sob potlaila a ])one]iala jej os<)I)nostein cizím. Jenom to ji mrzelo,

jeho

že

hostitel

nestál

na stran ná-

lozhodné

rodní.

mla

právo jen ima na tom si zakládoktorem? Kdn ví, kterak by byla provedla svj sesterský úkol, kdyby nebylo pátera Hlahonirava. Jemu, piedev.ším jeinu náležcda veškerá zásluha Vždy on teprv ji oilchoval na vya tudíž veškerý dík

Ostatn, což

dati,

že hratr se stal

!

bez nho by se snad byla hnala jako dívky jejího stavu a zamstnání do zábav, byla by dychtila po i)kném (tdvu. snad i po ctiteli. Ale když bratrovu,

chíjvatelku

matin

po úmrtí to,

co pro

k ní

ni

jako

i)išla k

zpovdm'k

šlechetnému knzi dkovat za uinil, tu s vážnou laskavostí

i)ravil

,,.\epla, dcero moje, neopustili

t

Budou k tob nadále nduviti

nmíváš.

rodie, jak se doa

ti

raditi

—

hle,

odtud."

tom ukázal na velikou sUirožituou almara a oteByla plna pihrádek a v nich kniha vedle knihy. „Odtud nebudou jen rodie k tob mluviti," dodal, tvoji nejvzácnjší i)redkové, odtud duch tvého nýbrž národa bude t osvcovati, potšovali a kroky tvoje ídili, posleclmeš-li vždy hlasu toho, pak po celý život srdci tvému zal)ezpecen mír a spokojenost." A páter Blahomrav vytáhl z jedné pihrádky knihu, na které etla nápis: Komenský. Knz ]iujil jí knihu diunu. Probírala se v jejích zažliinllých listech až do rána. Píští den jí neminul tak truchliv jako jeho pedchdcové; mla na se tšiti. Pii

vicl

,,

ji.

i

!

150

Když pišel veer, zasedla ke knize a ponoila, se v její Tak to šlo po celý týden až zase do nedle.

obsali.

pátera

Následujíc s

po

Blahonii^ava

vroucím díkem, avšak

s

tžkým

'mši

do jeho pokoje, odvádla knihu

'srdcem

tšitelku. x\le jaká byla její ladost, když knz sáhl do staré almary pro knihu jinou a píští nedli, když opt u nho

se

objevila,

vidlem, SI

zase

pro

vymovala. Tímto zpsobem

petenou

osielá

švadlena

A

kisitele národa za druhým.

konen

až

jinou,

že nedli jako nedli

se

stalo

pra-

knihu za jinou poznala jednoho

nedosti na tom: znenáhla památný v roce .den pe-

pesthovali se k ní. Každý dobrý páter Blahomrav posvtil pro ni darem z jejich ady. Hle, tam na tom prád plniku pod bratrovou podobiznou byly ty skvosty vedle sebe postaveny. Tam, ano, t am náležel pedevším vavín i

A a

delší

rychle

se

švadlena vybrala

vzchopivši,

nejsvžejší

ratolesti

a

dv

nej-

peklenula jimi své po-

klady.

S hlubokým povzdechem vrátila se ke své práci. Pii)omnla si, jak toho vždy litovala, že Bohumil míval tolik idoh, že' jí bylo možno jen málokdy s ním promluviti, co uznávala pro nho ze spis tch za zvlášt poutavé i

a

dležité.

Knihy za leidvráfe

—

její

bylo

lásku

tomu

hojn již

asi

se

jí

odmovaly, zvlášt

patnácte

let

—

co sou-

sedka se synem odtud tak nakvap se odsthovala. Bydlila rohu pdy a bývala k ní tuze s ním v druhém vlídná, asto picházela k ní si posedt a pokaždé chválila její pilnost. Vyptávala se na rodie a sama vykládala

151

o svých i)!»m6n'ch, zejména, jak její syn, jenž byl v njakém malém závode úetním, jest dobrý a hodný. Jednou sousedka pravila jí dúvérn, že by se jí syna luze líbila, práv takové nevsty že si k sob l)i'() peje, avšak i)olom že nutno, aby dala bratra na emeslo, nebo na vydržování studenta píjmy by nesUiily. Jindiška se dala do usedavého pláe. Plakala lak dlouho, až sousedka uražena se vzdálila, aby již nikdy nei)ckroila jejího prahu. Vyhýbala se Jindišce, kde mohla, a. syn také. Noc po onom dni, kdy sousedé bez rozlouení se slhovali, Jindiška strávila hlavu majíc openu o pelest postele, na jiíž dímal Bohumil. Hoch ovšem neml tušení, co se sestrou ve chvílích tch se dalo, a dosud nevdl, že mu obtovala kvt svého života. Ale z jejích knih kapal balsám osvdovalyt se jako její pátelé znova i te, kdy bratr nezasedával veer proti ní k lamp, aby studoval. Nechával ji Bohumil již jx) mnoho msíc veer samolnu, a znu'nila-li se mu, jakou má za nho náhradu, soucitn ise usmál. Bylo jí dobe vlomo, že dosud na její miláky nepohlíží s tou úctou, jako ona a páter Blahomrav. Trval pi dávné své k nim lhostejnosti. ;

vzdychla si Jindiška, ,,n(o za nco. Kdyby nebyl žil pouze svým studiím, kdyby byl sahal po jiných knihách, kdyby nebyl býval rozunmjší než jeho blouznivá sestra, dnes bych mu asi vnce toho ne,,liiu,"

l)olumiil

vila."

A

s

1'pevnivši

novou

horoucností pokraovala poslední rži do vnce, jala se

vemi vavíiujvvini.

Jaká

to

ve jej

své

práci.

ovíjeti

vt-

krásná shoda barev a tvar!

152

Vru, vnec skvle

vydail.

se

Není pochyby, že

zalíbí.

si

Zajisté uloží

jej

Bohuniiluvi

i

se

na památku.

Švadlena pistoupila ke stn a ovinula vnec koleni Chtla vyhnouti se slzám, odstrila svoje zapamatovaly, milované kvtiny, že svým jménem na a te padaly z jejích vrných oí do hlubin rží, na Ó nebyly ío slzy, pravé hoké lesklé lupení vavínu. slzy, byla to rosa, prýštící se ze srdce pekypujícího štpodobizny.

n

stím!

Najednou s(lio(k'c]i

Ano, byll kávala,

hlavu

obrátihi

ku

dveím.

Zaslechla na

kroky.

uklouzl

to

Bohumil, vrac(d se díve, než ho oe-

svým

páti'luni,

a

to

k

vli

ní!

Rychle odskoila od podolzny. Nechtla, aby ní

ji

ped

zastihl.

Dvée

rozletly se dokoán, a v nich se objevil ndadý zajímavjší, než ta fotografie na stn.

nniž,

na

Jindiška nemohla, uvítání, pitáhl

její

pohniilíiii si

sedadlo

pidin]u\i(i.

pímo

k

On neekaje Byl velice

ní.

rozilen. ,,

Nebudeš

povdt?"

se

zvolal,

na

iinie

bera

ji

hnvali za za

to,

co jsem

ti

pišel

ruku.

„Mám-li souditi dle tváe tvé, zajisté smulného," zašeptala tlumeným hlasem.

to

nebude nic

„Smutné to není," zasmál se, avšak pro tebe nePoslyš Vrátím se zas, odkud práv pioekávané j,

.

.

.

!

cházím. Hostina polední jest sice odbyta, však !" následovati slavnostní veee Stín

peletl elo panny Jindišky.

te

bude

153

„Aluj

píznivec iiiiie obsy|t;il diiv.s l;iku\ ýiiii dkazy lobe, sestiko, v ohledu žo hy snad byl

piícliyliiosti,

lom

i

a

iisji()ki)jil,

,..\<'pr<'ji

mu

pMliš

jinak

nei)ieješ."

nikomu, kdo jsa ecliem nestojí

urit

ku

svému praporu. ' Bolunnil míslo

odpovdi

odkašlal.

si

„Piál si, abych k veei se vrátil s tebou, ale já t ihned onduvil vím, že nemiluješ ni hluku, ni cizích lidí. \'id, že jsi mi za to ;

povdnaV

,,Ano,

jsem,

neb vím. že

mne tam

asi

pohešovati

nebudeš," odvtila chvjícím se hlasem. nebudu,"' zvolal Hobumil se vší bezohledroznutzleného miláka, .,bude tam tolik jiných dona nmc dorážeti. Ach, Jindiško, kdybysi vdla!'"

,,Nejsiu'š(' iiiistí

jmu

,,.h'n

se

zalekla,

abys

následkem

pozorujíc jeho

jich

neochuravl,"

Jindiška

rozilení.

- blahem".^" lidé také churavjí „Tys tedy dnes tuze, tuze blažen .-•" tázala se a její tvá se vyjasovala. „Dosud ješt nikoli," vzdychl si, „ale doufám, že se lak stane co nevidt." ,,Tedy jsi dokonal onen spis," doléhala s rostoucím zápalem, ,,na nmž jsem t asto tiini u té lampy pracovati vidla".'' O vím, že lo bude kniha taková, která jako ty tam na nu' skíni zustiiví stopu nevyhladilelnou v každém srdci, které jí obírati se bude." ...Myslíš skuten, že podobné vci, o nichž ted jsi SI' znnnila, jsou s to. by lovka vpravd oblažily?" „Podoltné vci'?" sestra s úžasem po opakovala. Vždy jsem se ti zmiiovala o nejslavnjších okamžicích, kicré v život vzdlaného národovce se vyskytují'?" ,,('ož

nm

,,

:

154

„Mýlíš se!" to,

k

ubezpeoval

bezprostedn

co

emu

ji.

„lovka

není potebí souhlasu jiných Opela se její se zvtšily. sedadla, mezitím co Bohumil

Oi svého hovoil

oblažuje jen

se ho týká, co stává se zcela jeho, lidí."

pevnji o lenoch

dvrn

k ní

za-

,té chvíle, co jsem byl u svého píznivce uveden, jsem, že nejsem jeho dcei zcela lhostejný. Poznání io lichotilo mi velice, nebo Aurelie jest nejen krásná, ale mezi dívkami svého stavu jednou z nejboliatších ddiek. ode dne ke dni veleji jsem si ji obliboval, zstal

,,0d

tušil

A

jsem v

jisté

vzdálenosti, domnívaje se, že otec s ní

plány, liež svoliti jmní a postavení."

jiné

ku

známosti

Ruka švadlenina vymkla klesla

na

její

se

z

s

má

právníkem beze

rukuu Inatrových a

klín.

„Ale mýlil jsem se v nm. Miluje dceru svou více, než jsem se nadál. Vida, že Aurelie mi naklonna jest, poal po se vyptávati. Slyše, že nikdo mne nemže ze žádné výstednosti viniti, umínil si, jak jeden z jeho dvrník dnes mi sdlil, že nebude mému s ní se sblížení na odpor. Uinil poátek dovoliv, abych pi veei vedl slenu k tabuli. Zárove mne vybídl, abych pijal místo v jeho kancelái s platem takovým, že jsem užasl. pjdu-li Pravil, že mohu asem býti jeho nástupcem ." s ním v nejhlavnjších vcech stejným smrem

mn

—

.

,

Pohled sestin utkvl na kytici stranou položených slziek. ,,Jesti

nuiž

nduvil

to

lovk

dále.

v každém ohledu poctivý," mladý „Hledí pouze v národním ohledu na

.

155

vt-ci diiiii

Jiež my, ale jest rozumným dvodoufám, že co nevidt... se shodneme." Jindiška zhluboka vzdychla.

jinak

|)t)(i("'l
piísliipeii,

Bohumil náhle se vzchopil. „Slunce pronesl puhiocí. li

vše

již zašh),

mám

nejvyšší as, abych se vrátil,"

kvapn. ,,S Bohem, již jdu a nevrátím se ped Neekej na nme, odeber se na odpoinek. Zítra dopovím."

A nevykav

sestiny odpovdi, kvapn se vzdálil. Dlouho, dlouho panna Jindiška sedla zamlklá, strnulá, a její tvá nabývala výrazu kamenné sochy. Teprve když nad protjšími stechami poal se objevovati bledý pruh msíce, pohnula sebou. Sáhla opt po kvtinách. Vila opt vnec Když úplnk pohlížel oknem ke stolku, vstala, pia savši s ní podobiznu stoupila opt ke protjší v rámci propleteném ržemi, zavsila na prázdné místo vnec slzikový. Ó matky, sestry, tlcery eské, kéž by nebylo žádné z vás souzeno, víti vnec podobný! .

stn

—

-^t/^

.

z NAŠICH (Psáno

r.

BOJ.

-883.)

1

sviij

o

rod (Ivaccii

ivil

prti

Ilv

iiovclislickv

]ii\iií

slollí

i>(t/,(lji

v

i)okiis.

uznám

Uv.c j.inií Kilit

za

(tonástvu práci podohnólio smerii

liy

dohr |)sala jsom mi byl ickl, že

vlmdiié a

podali

svóniu

lázu, jako jest ná-

slfMlujíí ?

Alla jsem za lo, jako snad všichni tclidcjší soudruzi že jsou otázky národiioslní dávno již mezi námi odbyly, ])KMnož('ny, podslala naší (cskoslovanské bytosti úphi a všeobecn uznána a zabezpeena, že nebude míli spis'óva1el jiné již u nás doliy, než ])nlilížeti v dílech svých k zájmm ist hdským, všem národm stejn (hV moji,

ležilýu)

a

])Osvátným.

Hyll

osudný klam.

Xáiadní vthiiní sice od oné nenabylo Idoubky, a caslo se mi podobá, že jsme byli bez žuinálu a poblického života tenkráte vyplnní svých ideálu nnudiem bb'že. Zajisté ten, kdo s výrokem tím nesouhlasí, neupre. že všude zejí rozsedliny a se objevvijí povážbvé tildiny kolem nás; a cílímedi, že povolují základy budovy naší íiáiddní samostatnosti, zdaž ra(bio si toiio nevšímati a dále jen ozdobovati její stny malbami, její stechu štíty, její nároží vžemi? Nekáže spíše povinnost poohlédnouti

doby vabi

to

se

i

rozšíili),

ale

]6U

jíž by se pukliny ty dsiv^é zaceliti daly? práce málo veselá, pro vykonavatele rovnž jako pid diváka, stejn unavující, a pece tak nutná, dokud se kdesi vyskytuje sebe užší skulina ve zdivu, jíž by se mohla. zi'ádn vlouditi vlhkost a plíse, celé dílo zniením ohrožující, že, komuž ta sLavba nade vše drahá, odloží pokorn šllec a hlásí se hoi'liv ku lžíci zednické.

se

.les

|)o

I

malt,

lo

nic

i

I.

.\lhín oleviel zjjrudka železnou zahradní míž, korunovanou hebenem pozlacených šíp, v odpolednním slunci osle se lesknoucích, .leho oko milo pi tom s netajenou nelri)li\^ostí spanilou pmsloru kvtinových záhon, mezi nimiž se skvly tu proudy stiíbrojasného vodotrysku, tam sousoší nad sníh blejší, tu zas veliká drátná klec, plná. ])estrého ptactva, dlící jej ješt od elegantní vily v houšlin slarých stron. napolo skryté, jež byla patrn cílem

nejen jeho cesty, ale

i

jeho louhy.

Práv

byl zahnul na, stezku lesklým pískem posypanou, klerá se kroužila smrem nejpímjším ku mramorovým

schodm, vedoucím ku sklenným, dokoán oteveným dveím pízemním; tu náhle stanul jakoby v sloup pro-

mnn. Co to? Zahlédl, zabloudiv náhodou pohledem tam šálil do onoho stinného stromoadí, výjev skutený? jej l() jen pízrak jakožto následek rychlou chzí rozproudiié krve mocn do skrání se mu hrnoucí? Neb zamihl se ped ním vábný obraz loho, ím bylo srdce jeho pe-

i

plnno?

IGl

klnilioii

k;)šal(iu

1'(k1

si

vážili'

jclcti

inoluilii ýcli

paruliy,

vclikýuii

s

na

kaštanu vykraoval

nmž

so

lionpala

l|)á (líví postava v l)Mostné íze, širokým zlatým

kadeí stokrát

pasem

nad zlato pasu |)i()udily se jí Noln pn hrdé šíji. Vysoký hustý vénoc, celý z cliip uvily, obepínal jako tcnuiá koruna její úblové celo, pod níuiz se usuuvaly oi nad chrpy vnce modejší a slinjší. Dhjuhý purpurový pláši, k ramenm sponami |ierlovými ])i'i])evnný, pláptdal kolem ní jako mohutná ohnivá peiiif. Shilia, l.ikl'/. v kioji fantastickém, spjaté.

IJiijih''

I)alrnon

i

jidena

vedl

staroliNJém, Te(í

vlny

jezdkyn

ztrmdost

za

tnšír

a

zlatý

zpoz;)rovala asi

její

lesklojisírh

ictz.

Vidouc jtdio hlasit se za-

piíchozího. |)iíinn,

smáhi. No, nebyl byla jen

lo

žáíhiý

to

skuten

ona.

|)elud, žádný viil, žádný klam, Tak šolkovit se zasmáti umla

llndolía.

„Kdy se konen odhodhite proldásiti se za mého nejponíženjšího štolbu?" zvolala dáma na jelene, když nebyl Albín nikterak s to, i)y se vzpamatoval, odpovídaje na její svévolný sniíeji z dálky jen nmou úklonou. \'yzvání lo pnsobibi. .jediným skokem byl u uí. Odstraniv žárlivým hnutím sluhu a nelit. |)iv se sám lánkovilé uzdy, jal se k návodu jejíuui jelena s kiásným jeho bemenem po slromoiadí

sem a tam sám ,,rr(tsím

rozilen, asi

dlo?

,,co

zdali

Ixlím

se

\'ítále

jako u vidní,

i

provázeli.

vás

a

hub, sleno," promluvil konen vámi dje a za mé nepíílonmosLi lakovým pickvapením, že jsem stále co jsem do zabraily té vstoupil, nevím, pro

to

m

s

sním."

K. S\'Éri.Á: (asovO

olil.isy.

1.

11

162

„Vy skuten nevíte, co se dje, ba ani netušíte?" slena se tveraivou nedvivostí. „estné slovo," ubezpeoval ji mladý muž, „netuším iiejiiicnšího a nemám o niem, co by mohlo býti ve spo-

podivila se

jeni

zde

s

vaší

„Nesmíte

,

kavalkádou, nejslabšího zdání." napomínala Huberta' tak popohánti,'"

slena ukazujíc ])ii tom na jelena. „Má se se mnou ubírati svým nejnuijestátnjším krokem. Vidle, roztomilé

nm mn

zaBaron Dobrovský si také iicinálo n,i HuJesti korunou jeho obory. Když byl ke bert' dopraven, sám jej doprovázel, ponechávaje u nho síním, jenž bývá j<'li<»
zvíe!

kládá.

,

m

liicd mm)U v lumli) iiirsliojciií a na tomto bhounvx," vyítal jí se zrakem nedokavostí planoucím. ,,Vru, Albíne, vaše obyejná dvornost. pro kterou jste l;d< jiDvsluým mezi dámami, \ám dnes úžasným zpusiibcm selhává, zrovna jako bysl,' ji Ijyl za svého pobylu v l'iaze lam zapomnl," smála se mu míslo urité odpovdi jen s no\ ým výhnchcm svévole. Jindy vám vylákává každý [lohyb vjíie v nu e mé, každá vadnoucí ve vlasecli mých kvtina celé plívaly nadšených dithyramb, a led, kde hysle ml k nim stokrát více piíiny. neb jsem si vdoma, ž(^ jsem na Hubertu' pímo okouzlující, neuu'ile pro mu,' jedinéh;i slova olidivu a uznání." ,,.lak se jen nuižele domnívali, z.' ume neokouzlujete ? ,\le zdále se mi tak cizí, tak nepovdomou v tomto pesliojení, jehož úel mi pí)ád není jasný, že nenalézám jiných slov než oplovnou otázku, co to vše znamená?" ,,

,

1

,,]\íri.j

ly

I)OŽo,

(;:)

což jslc

byl

dv

ly

nccllo v

l*rnzfí

plácemi zasypán, že jste ncinol kdy podívali S(i do novin? Vždy jslc \i\m pece prý pro jiného nemeškal, než ahyslc uzavel za svou paní nialku koupi Aliletického ])ansl\í? To zkoumání smluv a podobných listin nemohlo lolika

picce sláti celý vás as. Ci n>'pove(lla se vaše cesta, nejsie Milclic, viMCÍte se k nám s nepoízenou a za-

získal

ponml

jsIe

oslaíního

si

nezdaeným plánem

nad

ve své mrziiíosli všímali?"

jsem Mileiice, ímž jsem dosáhl stésií vaším s;)usedem, za kteroužlo píinou jediné inalkii k nim jsem pícndouval. Noviny jsem etl denn, avšak nepamatuji se, že bych v nich byl nalezl ádku, který by mi vysvtlil, pro se s vámi shledávám trnící na jelene v ]'ouše královském, klerážto maškaráda napluje, aniž vím jiro, jakýmsi nepíjemným, té,,

hýli

Nikoli, získal

nejí)ližším

m

m

zlovstném

ixicilem."

když to, jak vidíte, dosud nevíte," vyhovovala konen jelio naléhání, avšak nikoli bez nádechu jislé nucenosli, „že poádá postupínský „(iesan.ííverein" k [)ocl svého novo zvoleného protektora, starého hrabte Cerekvického, dnes veer velikou slavnost, jež má býti zahájena skvlým prvodem osob historicky dležitých. Pipadlo mi V prfivod tom peds>.j,vovali Thusneldu po boku Heiiinanna, vr kterýžto úkol se uvázal baron Dobrovský, jenž, jak jsem již se /liiínila, Huberta' za Ion píinou sám k nám s opaírovatelem jeho pi,,\'zte tedy,

I

,

i

vedl a s píkladnou Irplivoslí jeho ume do našich úloh zasvcoval. Vám se led práv dostává cli, iiiílomnu býti i

hlavní

a

,,.lak

poslední iiKiliu

u

zkoušce." sbivm>sti

lé

vdli,

když,

jak

slen

164

povdonio, netu ni ,l?olipmie' ni ,Tagl)lall.u' ?" Lrpce pravil s Imvivýni pii lom pohledni na chrpovou korunu. (lobix-

„Prosím vás, Albíne," zvolala cillivo, „nepicházejte mi hneil na uvílanou se svými obv^yklýini výstednostmi! bála a Musím se vám zpíma vyznaíi, že jsem se na. že jsem i)iolo stále se tšila nadjí, že bude vše odbylo, než se vrátíte."

n

lak nevhod mi se stejnou dáma, náležející

,,Harle miloslive iiiomiiiouli, že jsem se dostavil,"

vyítavé se pousmál,

piímoslí,

zdali

že

myslíte,

jvovezte

,,a

|iiijala

iiy

kleréhokoli zpváckého spolku cskélio, aby se súasluila slavnosti jeho, pi níž

(l(»

spoleriidsli

hy

jí

i»iipadl

jiného!" lak vzdoi'n líudolla hodila

zcela,

hlavou,

div

že

s ní

jí

Nikdy k ní nebyl ješlé zvukem, s lakovým duiazem. spadl.

,,Smím mezi

j'ozdíl

slyšitelné

iieílbale

se

l)ysle

pidsiíi,

obéma

lémi

kladu, co

s

véiiieek

lakovým

ne])ií-

mi laskavé vysvéllili i-áila piípady?" žádal opél hlasem

se

nechvél

odpovdla, stásajíc

zmalkii,

(dii])Ový

])i(iinhivil

chvjícím.

Rudolfe

Ale

neb \'lastu?"

Lihuši

i)redstavovali

i'd;i)l

cosi

,,T()t

ovnenou

nmecké, vyzvání

jímž se

cílila

znamená

její

hlas

ani

dost

málo,

se sebe poslední stopu

když onoho

uchvácena na poátku svého vý])i-esliojení.

,,.)est v tom rozdíl ten, že dámy z eské spolenosti, jsouce pozvány hráti úkol estný pi slavnosti nmecké, se mohou cílili i)ovznešeny, kdežto dáma z nmecké spolenosti, ])rijímajíc pi slavnosti eské úkol podobný, s výše

své

znan

by sestoupila."

ir,5

,,S

piavílc?

výše,

S

jak

lo

výsc?"

v/.kiikl

Albín

vášnivé.

výše svého (lukcnialcjšihu, vš;'sli\mujšíliu vzdodvtila liudulía s chlíidnou rozhodností.

,,8

lání,"

pvabná a shxdká jsou s to pronesla urážku tak krvavou eského iiái-o(la, jehožto jste dcerou?" zvolal Albín všechen zdrcen. Podobá se mi, milý píteli," odtušila lUidola s vysoká, „že jste pi svém pobytu v Praze neetl nejeji ncvšind .mií ni ^,i)ohemie' ni ,Tagblattu', nýbrž jste si „A ústa

se otevíti,

vaše, tak krásná,

I)y

,,

eských."

listu

„Jak

myslíte?" zajíkal se Albín. si ])yl i)ovšind list eských, v dob poslední vyšlých," pouovala jej zostra, patnié odhodlána neuiniti mu v boji, jenž mezi nimi zaplanul, nejmenšího ústui)ku, ,,hyl byste p( ce nuisil na to pijíti, jaký se stal dležitý obrat v politice e^kých pedák, jaký výv život náznam te zcela veejn a zpíma práv uiroda eského pipisují, a že tedy výitka nná jest, jenme eeno, nespravedlivá. Ci neuinili vynikající národovci eští s.uni návrh, aby nikdo nebyl na vysokém uení dstojností doktorskou poctn, kdo nabyl svých vdom o^^dí jen v jazyku eském a nehonosí-li se rovnou mnui znalostí jazyka nmeckého, který titíž pedáci naši iti píležitosti té nazývají pokladem, jejž si má každý, nejen kdo chc:^ slouti uencein, nýbrž pouze jen vzdlancem, dopodrobna pisvojiti, což, jak tatínek a všichni jeho známí Ividí, se mlo vlastn již dávno státi? Který národ i)oslavují tedy Cechové sami výše: svj i nmecký, kdvž vdomost jazyka eského nemá ,,

to

Kdybyste

nmin um

i

tém 11

nich

žádného pro vyšší život význanui?"

:

166

Síp ten

boko

živ

veliin lidu ? Kiila,

iiirš>n.

Albín

lilavu hlu-

skb:)pil

psáno, že co zabloudí do per a ua rty kterých stran, vytrysklo zárove také ze srdce Nkdy to bývá pravý opak smýšleni ostabíího nácož snad se i u nás brzo ukáže." stojí

lch

lUidolfa

pes

l)ýti

obratn

dlouho neodpovídaje, ale najednou náru-

vyjel

„Kde

jej

Ijyl

k prsuni,

byla mezi tím odepjala plást a pehodivši hbit s jelena seskoila, že jí nemohl tom nápomocen. Znamenala, že tímto zp-

si

sedlo, tak

Albín

pi

solicm ])ec jen nedojde žádoucího cíle, že jí jest zmnili iioukud taktiku, aby jej doslala lam, kde jej míti

chtla.

Pokynuvši sluhovi dosud opodál stojícímu, aby zvíe odvedl, dala Albíuovi i>osuhkem na jevo, že si peje vedle nho ve stromoadí se procházeti.

Tžká chnmra

ela

spoleníka náhle zmizela paprskem nmu ješt nikdy prokázala, a to práv v okamžiku, kde by se toho byl nejmén nadál. Bylo srdce její pec jen stokrát s

jejího

se n^jen vyjasnila, nýbrž zazáila nejistšího štstí. Tak milostivou nebyla se k

a

Ivá jeho

mkí

než

její

krut

slova.

Vždy

si to pravil,

škádlila-li jej

nkdy

píliš

te

nabýval o tom nezvratného dkazu. Upjal na ni zrak plný nevýslovného zanícení. ;

Jak byla krásná v tom dlouhém, asnatém, bloskvouskvosty jejího zlatého cím rouše, jak se tpytily na vlasu, jakým kouzelným svitem planuly její sladké oi! Jak rád by byl ped ní poklekl, kdyby si byl troufal! Ale co si netroufal dnes, bude si troufati co nevidt. Již byl nejsvrchovanjší k tomu as. Až bude jeho, zcela

nm

167

yš

jeho,

pozmní; pak nebude mezi nimi

se

nedorozumní, .,Vy jste

jiejmenšílio

pec

nejmenšílio

sporu o cokoli.

jen strašlivý podivín.

Albíne," kárala

dvrn

ruku na jeho rám. Jakmile pijde na národu ist, kladr>te každé slvko na zlat vážky. V každém ohledu milo s vámi pojednati, jen v lom nikoli. Co to je V A pece jsem jista, kdybyste nme nechal vymluviti, že hychom se také ve vci t^ jednou pro vždy domluvili." ,, -Mysliti^?" ;Zašeptal, nívda v dpojení svého blaženého snhc, co-vlastn pronáší. jej

liclioliv položivši

e

,,

...Iscni

(»

tom

pi tom

pesvdena, ovšem

jen

tenkráte, kdy-

nme klidn vyslechl a nepDínal si pi každém nevinném .slov mém, jako bych vám sáhala na život. Váš odi)or nme vždy tak dopaluje, že pak pronáším, enui jen zpola neb dokonce nevím, jak jsem uinila ped byste

jste nenahlédl neb nahlédnouti nechtl, že býval nezpsob, kdybych l)yla odekla, jsouc vzdlané spolenosti pozvána, jen za tou píinou, že jest nmecká. Nemyslila jsem to tak zle, mluvíc, že ponížila, kdyby v eském spolku spoluúinby se kovali chtla; na;i]iak, odsoudila bych ji rovuž velice

chvílí,

když

by do

byl

l()

Nmkyn

písn, kdyby mítla

projevila

lak

málo

slušnosti,

pozvání spolku eského jen za

píinou

že

by od-

jeho eš-

slví." ,,V ohledu tom jedná si; však o více než o slušnost," namílal Albín Rutlolf s tváí znova se zai hmuující. ,,Ale nenduvte více o dnešní slavnosti a co s ní souvisí." ,,Xaopak," rychle do mu skoila, „vyerpejme otázku tu až na dno, aby se mezi námi již nikdy nevyskytla a my s ní byli pro vždy a nadobro hotovi. Ovšem,

ei

168

že

jedná o více než o slušnost v pípad takovém, aby dva kmenové, osudem vedle sebe do jedné vlasti

se

loliž

postavení, dokázali, že jsou s to ve svornosti vedle sebe žíti a si podati ruce k siníiu a smíru tomu vážnou obt pinesli, jak já uiniti liodlám, neb vzte, že jeu

konen

píina

m

ta

Thusneldy a a

pobnula

pijiiti

pro

dnešní veei' idohu rodem, vychováním

a se cítím, jak dobe víte,

mluvou eškou, v

této

postav pi

prvod

se

ob-

jeviti."

,.Smii! luíiiálc

luy

Albín bolestn. „Což zapojsou vám niím? í^ož máme neb jest povinností naší, smíru se dovt)lávati, Snn'r!"

na djiny

]i;)lel)í,

smír nabízeti, my,

zvolal

tuíše,

i

pd

nikoho na té neurazili, nemy, již nikomu nikdy iiieho neodejnuili, nikoho luniliskovali, nikoho nekatanovali V Ne, nemže byli ei díve o smíru, dokud se nám nedostane poslrkovali,

již

nezkrátili,

ze strany drulié pedevším zadostuinní za tu celou hroznou, krvavou, zoufalou minulost naši! Dokud lak se nestane, jest každé volání o smír z naší strany nedusloj-

zbablostí!" neb stiskla její ruka i-ám jeho tak nižn, lak k nevypsání nžn. ,,K emu se oddávati stále jen hlodavýin upomínkám a kojili v sob pání nemožná, jak vy to iníte?" pravila k nnui zpsobem tak pítulným, jehož by jí byl nikdy neml za schopnu. „Dlužno, aby rozumný, nepedpojatý, opravdu vzdlaný lovk vždy jen se pidržoval skutenosti a poítal nikoli s ideály a illusemi, nýbrž s fakty. Nestane se nikdy, co se st lo, a tedy nejlépe pro vždy na lo zapomenouti. Ostatn, což mohou nynjší Nmci noslí,

1'nilkl,

za

svoje

pedky?

Snad by

byli

na

jejich

míst

zcela

161)

spiavcdlivji a lnališlrji k iiáiii se chovali. Kdyneclial, milý All»ín(\ miiiulosl slianou a jcii se chtl obírati tím, co pinomimst piáví- [xxlává, In/o byste se cítil šfasliiojšíin a obšastiiil byste záioveu i... leckterou osobu vám ua blízku." .\emohlo býti pro Albína porbylmosli, koho mezi tyto osoby pocíhi. I zabušilo v uem srdce takovou mocí, že sebou Irbl a iiaklouiv se rychle k ruce, na rameni jeho milou oddaností spoívající, vášniy ji políbil. Co s lak by iicbyl ve chvíli té podnikl, aby uskutenil, eho lui lak nesmle a pec tak vele si žádala! Hudolía se pohnutí jeho nebránila. Naopak, když sám |iolckáii troufalostí, k níž ponejprv dnes se odvážil, pln bázn do oí se jí i)odíval, vyetl z nich tolik nadjného a povzbuzujícího, že políbení svoje opakoval. „Kdo vás vidí led," zašeptala pi tom, „zdali by uvil, jak se umíle durditi? A kdo by ekl, kterak jste se ped malou jen chvilenkou rozhorlil, ponvadž jsem |)ronesla pání, že bych ráda žila s nmeckými krajany svými v mim a in-álelském styku? Ano, peji si obcovati Vrstvám nmeckým, neb zbývá nám od nich mnoliénm se piuiti. Ihidle si)ravedliv. Albíne, a pirovnejte kruhy eské ke ki'ulnmi nmeckým, na ]). eský ples

jinak,

byste

nm

k

nmeckénui

plesu.

Kile

jenmjsí zi)Usoby, více zevnjšku lioslí: tu anebo

uvidíh'

Liklu v chování, více elegance v

lam?" Alhín se vedle ní vzpínnl s novou boukou na ele. Nmci ublazenoslí nad námi vynikají," zabuel, ,,jak daleee vynikají nad nimi zase Francouzi! Ne,,/dali

byk) by lépe, v/.íli si v ohledu tom m'irod ten za vzor, když eské dámy vzor elegance a jemných zpsob míti

170

musí, Jiejsouce s lu, l)y z vlastní (luševiií síly vzor samostatný, ryze slovanský vytvoily?" ,,Jsou nám Francouzové píliš vzdáleni," omlouvala se Rudolfa, ,, abychom od nich prakticky uiti se mohli; nutno pijati pouení tam, kde se nám nejblíže vyskytuje. Jest to totéž jako s literaturou. Nadarmo zstane volání:

„ume

frantin, angliin místo nmiiir." Uiní li tak to jími velmi skrovný i)o.,'l, neb rovneprakticky a tedy duchu naší doljy nepimeno se

vbec nkdo, bude

nž

do dálky, co nám leží jinak ped rutoho totiž naschvál m-vidli, a pi))racn, s dusii velikými nkwlky uiti se t('i»i've a výiídiami, nižcmc li se lonui piuili zdarma. Amina

sáhnouti pro

kama,

nco

ne(diceme-]i

nemu

bez odpoiii njlarjnjším a tudíž láviHÍm pro echa proste
je

nejinimenjším vzd-

Kdybych si n(d)yl v ilurlin slíbil, že vás k luání vašemu [)okojn vyslcdmu," zamumlal Albín, ..tcd l)y(li vám musil pozornost svou zpíma vypovdti." ,,

Nehnvala jclio

se

na, zasmála

se

pouze oi)t dnešní

nciialanlnosli. ,,

Lituji

vás

vi'lirc,

milý Albíne," ujala se

opt

slova

pedešlou nžností, „a vru, nedivím se, že jste se k nám vrátil v tak špatné míe, pedstavuji-li si, že se

vší

vámi ncnprosilcln zadiázejí veškeré hvzdy vašich národních ideálu, chcele-li totiž do opravdy otevíti oi, a že veškerým vlastenectvím svým a soudruh svých, chudáku, tak málo tonm zabráníte, jako byste se chtli vzpouzeli, by tam to naše slunce, k horám se sklánjící, za nkolik hodin za nimi aspo pro dnes neodvratn nezmizelo. Zákonm ])írodním marn se opíráme, a jedním z nejpednjších, jak vám beztoho lépe známo než

ped

171

veliká tlesa iiieiiší k sob v té míe pitahují, nimi stanou konen tlesem jedním. Osud ten liycli malé naše Cechy, neopomene zajisté stihnouti

mn,

žo

až se

s

a

i

k

vuH vám

Ijuii

ví

co za

l;»

aby tak se nestalo." panuj;' zákon mezi tlesy

dala,

,,\ y zapomínáte, že taki)\ý stejnorodými," zprudka Albín ji o|iravil. ..('Iiljle pece bvli tak u|iiíiimým ke mn, jak jsem já k vám." vybízela jej, ,,a vyznejte se, jedi ten eský svt více nmecký ci slovanský a ktrým z obou tch živlíi má ledy více jistoty býti pohlcen." ,,V jádru svém jest nepi)|iíialidn slovanský, lpí na tvrdil Albín poi)Uzen. jeji iiozlátko nmecké,"' ,,V cem vidíte ten samoslaliiý slovanský život v ústroji národa vašeho kolovali?" zvolala se vzrstající živostí. ['ohlédnte k jcdio vrcholu, zkoumejte, kterak si poílíozinluva mezi baronem Dobrovnají eští politikové! stran prvodu naposledy navštívil, a mým ským, když otcem uinila 'na nme v ohledu tom hluboký dojem. „Dostaí jediný píklad dosvditi, že se echové duševn pežili a že jsou již neschopni sami sob vládnouti," Dokázali toho, opustivše jedinou legální pravil bartm. pudu, kde jim bylo dovoleno práv svých až do kiajností

nm ,,

m

,,

—

hájili oi)Ustivše svj domácí snm celému rozumnénui svtu k nejvtšímu podivu a ponechávajíce po celá dlouhá

léta

osudy svého

pátelský. kázati

Ne,

lidu

kmenu,

nemohou

se ni

jejž

považují za

djiny

staié,

ni

sob

ne-

nové vy-

podobnou donquixotiadou."

Opt

sebou .Mbín trhl, a to tentokráte lak divoce, že se ruka slenina s jeho ramene svezla. X;'db ila toho, že jí neprosí, aby se znova o nj opela, bez vybídky ruku o])t na diívjší místo položivši.

172

„Nejvtší

národ nejsou prosti omylu osudných chyb," pouooval ji hornárodu, jenž po více než dv st let

státníci

všech

a dopouštjí se velmi

liv.

„Jakž

neml

zazlíti

politického

života,

mýlí-li

se

vdcové

jeho

tu

a

lam v cest, kterou jej k dobru jeho vésti se domnívali? Jsou ješt jiní initelé, než politický zdar i nezdar té které

dle

strany,

kterých dlužno posuzovati životní sílu

umní nejhlavnjší tepnou ústrojí !" Jak zkvétá naše literatura, naše umní Ale Rudolfa nepestala záporn potásati hlavou. „Nemám se za znalkyni vám dosti imponující," dla uštpan, ,, proež vám nepicházím s úsudkem svým. Ale editel karlovického cukrovaru, jenž jak víte, jest považován za nejsetenjšího lovka v celém našem okolí, tvrdil pi své pedverejší u nás návštv, že je to samý jen dozvuk, samá ozvna literatur jinojazyných, že by bylo velmi zajímavé, kdyby si nkdo dal práci, veškeré plagiáty ty konstatovati. A co není opsáno, neb padláno, jak je to prý fádní! Nadarmo v tom lovk hledá stopy pvodní, samostatné myšleneky. A naši hudebníci, naši malíi, kam ti prý chodili do školy? Uili se u jiných národ jako básníci. Co se mluví a tiskne v novinách o jejich pvodnosti, jest prý samá umluvená a snad i dobe zaplacená reklama." ,,Hudolfo, Rudolfo, ted jste byla pímo hrozná!" vyv

národ:

písenmictví,

jeho.

bezdn

tázati, Poslouchaje vás, musím se pravda, co tak mnozí tvrdí a co djepis nejednou dosvduje, že nemá Slovan dravjšího nepítele nad sebe samého. Pro zaínáte choditi k takovým odrodilcm do škol ? Jak mžete to, co ze srdce národa vašeho vyrostlo, pro co jste mla ješt ped málo

kMI
to

,,

skuten

zbožnólio uznání, lak rlilailnokrovno návodom zrádec rf)zskul)ávati ? Mluví lo z vás jcii roziuai', (\ piinoiiká vás ví<-<' iicž jindy chouíka nuic poškádlili, ncl) inluvílc lak za pí-íinou jakési osuilnr, v nitru vašem so prii)raviijí'í ziiiriiy? Kdyliycli vás lak dohe neznal, flny

tolik

(iiidIii)

se nrliyl lulikiál pisvdril, že jste Tleškon, že jiným než eškou nikdy hysle neílokázala, jaké lo picdslavy kruté liy se mi vnucovaly následkem toho všeho, fo jsem za lu hodinku, klerou mám po tak tesklivé vzdájeiiosli zase šlésll vedle vás strávili, z vašich úst slyšel!" ,,1'kne vílám z Prahy! Šastn jste lam poídil?" ozvalo se opodál, a slalecný obstarožní i)án jovialního vzezení. Rudolfin to olec, blížil se od vily ndadému jiárii lak rychle, jak lomu jeho znaná tloušfka dovoloAr hyl le(i velkostatkáem, snaže se v každém vala. ohle(lu nárokm svého slavn svým zevnjškem, chováním a. jednáním vyhovti, nad ímž pedevším dcera jeho co nejhorlivji bdla, nemohl piece bývalého ,,pana slarého v žádném ohledu dosud zapíti. „IVtídil jsem jak náleží," odvtil Albín, snaže se

kdyliyídi hýli

pemoci rid
jak

svoje

mu

m

i-ozcilení

a

piijímaje

lak

piívliv jeho

byla podána. lší, lo lší," nh!'zp"c;)val

m

,,To jej starý pán nejsrdenji. ,,(iraluluji vám k Mileticm, Alihd.icum k lakovému budoucímu iiánovi a mám k lakovému rozmilénui sousedu. Doufám, Rudollko, žes panu Albínovi již

co

povdla,

že s,myslíš a cílíš jako já. Ale co to? Tu mrak na c(de, tam mrak na cel;'. (' jsie si, milé dtiky, uder lály, že tak temn
ubezpeoval Albín starého pána.

174

Ale starý pán vrtl nedviv hlavou, vrhaje pi lom zpytavý a nikoli spokojený pohled na dceru. ,,

Skuten," odpovdla

Rudolfa, pochopujíc

význam

neb vyítal jí oitec velmi asto, že si padníkem, v každém ohledu vynikajícím, nkdy píliš

])i)hledu toho,

zahrávc'-,

,,

nedlo

so

pranic,

co

l>y

s

ná-

smle

zasluhovalo zvláštní

pouze o nynjších národních pomrech, ktvM-é, jak víš, panu All)í[aovi více než cokoli jinlin k srdci pilehají, naež se zasnnišil a já jemu k vli Zaliovoili jsme

zmínky.

si

laké." ,,Že se

pan Albín zasnnišil

upímn. „Vždy

nuv

práv

?""

Umí

podivil se k

bývalý sládek

tomu mnohem

mén

kdykoliv jindy. IVxlobá se, že konen dostanou se iiaší^ záležitosti na žádoucí kolej a že dospjeme tam, kde jsme již dávím býti mli. Já aspo a mnoho známýcli mých jsnu> velice šastni, ž>' naši vdcov zaboili tak staten a. rozhodn na
píiny než

Iroclni

výše,

uml nmecky."

na prsa, jakoby tam byl pocítil stelnou nynjší velkostatká se nedal másti. Rylt skuten všechen nadšen eskou politickou akcí. ,,l)okud jsem ml pivovar a jen s tmi nižšími tídami oiícoval, ovšean jsem necítil, co mi schází; byl jsímu tedy jen pro eštinu a dal jsem také dti v jazyku tom vychovati. Pišel jsem na to teprve, když jsem nechal A

Hlín si sáhl

lánu, ale

svého, zakoupiv zde tuto usedlost. Dost.il jsem náhle mezi zcela jiné lidi. Tu jsem byl zván na hmiliii, lam k tabuli, jinde zase k njaké schzi stran vdlliv v kurii velkostatká, mezi nž ted náležím. .Mj

závoíhi se

175 ty bože, jak jsoni so stydM. když jsem íu (oinu nob onomu slovíku nerozuml, když se iimsili ti pánové snížiti a se jedná, a se mnou zaíti po esku, abych vdM, mohl hlasovati, jak si pejí neb mi radí. „Jaká to byla liczká vc, kdyby v této zemi jako jinde panovala j> n jedna i-e," pomyslil jsem si nejedjiou. Ale bh chrah, nechtl jsoni pi tom eskou r«' zahoditi, vždyí jest to moje mateišlina, starý, slavný jazyk, jak dobe mi povdomo. Avšak byl bycli chtl jen tam státi, kde stojí jiní, aby se mi nemohli vysmáti a nniou pobrdati. Nuže,

o

teti

konen

to ukazuji'

vše k lepšínui.

Xaši

vdcové

sta-

abychom, co se týe vyšších záležitostí, užívali s Nmci jednoho jazyka spol<'néiio a nebude již lovk naknut jako zrádce národa, bude-li ho užívali a nechá-li dti v cviiti, ovšem pi tom tak, aby na svou matešliiui 7iezaponmly, neb nikdo z nás ])y iicclitl, jak jsem již pravil, <'štiiut zavibnouti. ted skl;'s!a ]ia mluvu selsk(tu, nduvívali v ní i)ece jindy králové." „Ne, nikdy bych se nebyl nadál, jakého osudného ohlasu vzbudí po celé zemi ono usnes<Mu' nkolika našinc v politický rucb náš zasaluijícich," vypravil Albín novují,

nm

A

kouen náš

ze

sebe.

,..\no,

an.t.

ková

a

lu

až

na

a

tam

nkolik

j.iko je na p. soused, vzbudilo oblas když se to objevilo v no-

rýpalu,

njaký

neji)íznivjší. .Ml jste tu ]>ýli, vinách; jaké tím nastalo u íuás linuli! 8 lidí jako])y byla spadla mra. .Mlyná dopsal okamžit do Prahy, nevím,

do kterélio liro

dcíMU.

rozmyslil

nmeckébo ústavu, aby si tam zabezpeil místo Kará cbtl poslali synovce do Prahy, ale

si

to

ibned

a

jiošle

ho jný do Vídn.

jenž zaniýšN'1 dáti scliovanku, která

má

velmi

Iitel,

pkný

hlas.

176

k ji

nkterému hudebnímu

mistrovi pražskému, stanovil, že pošle radji do Dráždan neb do Lipska, aby se tam

zárove

pravé

té

nmin

piuila."

Albín víc a více sinal.

„Tak

poínala ovšem jen

vesnická aristokracie," i bez oncb v novinách uvei-ejnných, nmeckého jazyka se týkajících vyjádení taklo s dlmi svými nakládala." „O, nikoli," skoil mu slarý pán kvaj)n do ei, bera pi tom šíiupec ze své zlaté piksly, „ti menší si poínali ješt rozhodnji než ti vtší. stemhlav vydali se naší chalupníci na cestu tam, kde vdli v Nmse

snažil

si

sám sebe

upokojiti,

,,

ta

která by snad byla

Tém

cích

o

njakém píbuzném neb nkdejším známém, aby

by pijali ten to které dve, onen zas hocha na rok neb více za skotáka, by se nauili u nich nm-

je i)ožádali,

in.

,,.\lr

k

rmu

lil?"

kiircl

konen

pr\iií

v

nbci radní,

sedlák Hradavika, vida, že zstane škola asi píští školní rok zpola prázdná, „.\echme si dti doma a žádejme,

promniti za nmeckou." Uitel lomu ovšem bránil, nebo jest jen zkoušen pro školy eské, ale myslím, že si pomže náš obecní výbor asi tím, že si bude žádati, aby vedle eské školy domácí mu zídil Schulverein ješt jednu nmeckou, ímž bude obma stranám nejlépe vyhovno." Již nebyl Albín sob podoben; jeho vzhled byl tak vzrušen, že se ho dcera i otec ulekli, poznávajíce, že aspo pro dnes nesmí o tchto záležitostech déle pokraabyclidin moldi školu naši

se

ovati. ,,Ale

Rudolfko, co to

je,

že

m necháš našeho

host domácími klepy astovati, místo abys vala

njakým poádným ajem

?"

káral starý

jej

milého asto-

pán dceru.

177

„Práv k'(l clilla js.-iii /.i lou piíiium pana Albína do doinu pozvali," omlouvala se Rudolfa, ukazujíc hosti so

svým

úsmvom

uojlíhoznojším

k vilo.

nelze mi pijati pio vašeho pozvání. Pišel jsem jen na iikolik minut, abycb se po cest pedstavil. Zstal jsem daleko pes as, který jsem si byl vymil. Nevyhnuteln nutaio, abych ješt dnes poslal za matkou do lázní, kde ddsud pnidlvá, zajíkal se Albín,

,,r.iluji,"

,,ale

iliies

nkteré

listiny

k ]K)di)isii.'

„Obmeškcjle se

jen,

co vypije!:' jediný šálek

aje,"

Rudolfa.

prosila

Nechtla lio v l(''l.) nál.id jiiopustili, neb, j;ik již byll to nápadník vzácný, rovn!ž bohatý jak

praveno,

pkný

duchaplný, ode všech pítelky jí krut závibylo u ní dávno rozhodnuto, že vykneli konen pravé slovo, s košem od ní neodv'jde. Ovšem, baron Dobrovský, který se k ní vždy lak zvlášt cralantn choval, byl šlechticem, avšak samý dluh. Vdlo se, že se nui do roka j(dm statek zajislé viil.di prodá a že mu pak jiného iiii' nezbude než j<'ho sel nicka <íážc. N£'chtla. aby se o ní íkalo jako o jiných zámožných dívkách, že si nuisila ženicha svým jmním kouiiiti. a

dný, a

,,

znova se

již

Spchám skulen její

pece

pi»zváuí,

,,alv'

do

a

opravdy,"

odiin'tal

déle se obmeškati."

,,Proc ?" ,,.Mále

vyzvídala

pi\'d

selciu

napjat. lak

did.'žitý

pro

veer

ten

odtušil s piíkrým duiazi-m, ,,že nutno, abyst(> se

pipravila rozkaz, ím by náleží

K.

.\lbín

kdyby toho nebylo, obával bych

i

SVTLÁ

:

asové

úkol,"

na

jak

panské své dala vidmi podroimý(di (oileílu ješt vhoduj vaší leidonskou

a

ohlasy

I.

\>

178

nco

k vli mne zapomnla Mohl zodpovídati ze híchu toho?" ,,Když je tomu tak, nuže tedy si jdte!" propouštla jej Rudolfa s žertovnou velkomyslností, tváíc se, jakoby hroty v jeho slovech skryté se jí nedotýkaly. „Ale za to vám ukládám za povimiost, abyste pišel zítra a strávil dovršila.

Jakž, kdybyste

byrh se pak

!

ped vámi

nás nejen odpiildne, nýbrž i veer." „Ano, ano, Inuleme vás dychtiv oekávati, svdil starý pán dcei, poínaje taktéž na Albína ponkud nepokojn pohlížeti, neb rovnž jako dcera oceoval i on veliké jmní jeho matky, jejížto byl jediným synem. „iNlusínie pece náležit oslaviti, že jste s? stal našim sousedem." Neml Albín na vyzvání to opt jiného než nmou úkloini, a než se toho otec i dcera nadali, již byl u míže zalil, kIiií. viliaje, než za ní zmizel, dlouhý pohled plný h()í'e a lásky na tu, která mu t\\]r> sv:ni zltožovannii itiknu u

""

Ityla zasadila tolik ran.

Hudolfa i otec náhlým tím odchoilem zaraženi, zastihli na štstí pohled ten a pousmáli se na sel.)e. „Pijde zajisté," pravil otec. ,,Ano, zajisté pijde," pokynula i ona s hrdým sebevdonH'm své nad ním nuici. „("o pak jste mí>zi sebou vlastn mli, že jste se sob tak epejili?" vyptával se jí otec zvdav. ])roti Vidl jsem z daleka, že to není mezi vámi v poádku, a spchal jsem, abych vás v as zkrotil, než by padlo ,,

njaké

slovíko, které se odvolati nedá." jsi se toho ihned nedomyslil ?" podivila se Rudolfa. ,, Vždy jsme se byli práv dnes v poledne usnesli, že nutno povdti Albínovi, ihned do opravdy, jakmile to

„Což

179

so vrálí, vali

ped

iiirilojšícli

ríiii

iu'1)

Midiiiy naší,

lim

nim,

jaic

iii.V

/„'iiiirru

sláti

se

lenem

na mne povinnost, nezakrýnadál smýšleti a zachovati se hodláme.

ví

iinlliá

slianníci jclii) kiinne veejn doTinávají, že živel Když nnicfký pcaád ii!'p<»i)íraleinji se stává živlem vládnoui

eím, že každý, kdo

má

postavení, jinení, ducha, jméno, více

nuisí k nenui hlásili, uechce-li

zstati nestydti musila za ženicha., který hy nalildmdili jiechtl, co mu ted initi Ieha, pstuji^ nadále jaksi nemožné iiehidy, a hýla hych na nejvýš jK'šCastm)u po jch.t hoku. Jest mi jiolhd)! žíti na výšinách naší spolenosti, cítím v soh povolání vlohy hráti tam úkol estný." ,,Xeiií :nejinenší pochyhnosli, že pijde co nejdíve z nplna k rozunni,'" tšil ji otec, „vždyf je ndndý, hohatý, ctižádostivý, iiehiidí' chtíti zstati dlouho za jinými. V lé chvíli ovšem jest patin ješt na váhách, ale brzo si to rozmyslí a snad již zítra se dostaví takový, jak jej míli si peješ, neb jest do fehe jako blázen zaljouchnul. Ale led rychle, rychle, aijys byla v as hrdova," dodal vytahuje z vesty hodinky a ukazuj(í jí je. „Co by se eklo, kdyhyclioni nechali jia sebe v Postupín ekati!" ,,.\no. ano, jest nejvyšší as k odjezdu. Obmeškali jsme se s .Mhínem déle, než jsem se domnívala," zah'kla se pozdní hodiny. Heklo by se, že nemáme žádných zpsoli a že se není lonm co diviti, ponvadž jsme eši." jako opeiiiliia ohavou lou spchala iluihilfa do -V a.

iD/Jiodneji

l)ovšinuiiil,

s(>

lož

hych se

vru

i

,,

vily.

130

II.

J.iko

spitý ubí/al se Aijjín k Aíiivíiicuai.

Jaký

to

rozdíl

mezi nynjším víením v jeho nitru

a pocity jej prochvívajícími, když se byl asi ped hodinou Jak byl t?nkráte šasten, že sídlo, toutéž cestou ubíral které mu byla Rudolfa tak asto naznaila jako nejpknjší dle vkusu jejílio v celém okolí za píinou starého !

hradu svými djinami povstného, jehožto býti vladakou by se jí prý bylo zdálo nade vše zajímavé, pešlo konen v majetek jeho rodiny, kam ji zavede jakožto ]>aní a královnu, až bude jist její lásky. Hrd se byl v poslední dob obzvlášt ped svým odjezdem domníval, že mu nezbývá v ohledu tom již velikých pochvbností. Ale jaké to hrozné sklamání Shledávaje se s ní, cílil se znenáhla jako ledovou pstí od ní oderván a kamsi vrž^en na píkrý jakýsi svah, o nmž se mu zdálo, že vede pímo do propasti. Srdcervoucí myšlenka, jíž pibývalo pokaždé bodavosti, kdykoliv znovu v jeho mozku zakolotala, že mu bylo uprchnouti od Rudolfy, aby dále neslyšel o tom, co v ní k píkladu houfu bezkarakterních, [nejapných lidí, kteí nikdy o tom ne])emýšleli, jaké mají k národu povinnosti, se dje.... v ní, kteráž se mu podobala býti tleným geniem národa eského, když se s ní ped rclv-em sešel na jednom z plesii, studentstvem krajiny té poádaném, za jehož nejpednjší ozdobu byla považována! .Tak vynikala krásou, libozvukem ei, vzletem a dmyslem, v každém jejím slov se jevícím, nejen nad každou pítomnou družku svou, nýbrž nad každou dívku, již byl kdy poznal Jak jej dojala, po])isujíc mu výmluvnými svými ústy, kterak i

!

181

miluje vcíiek a jak by jí bylo ir-iuužuíj uvykiiouli v té dusné Praze, kde se lidé mezi sebou neznají, kde tak ciziiisky iia sebe poblížejí a lak odpudlivé k sobe se cbovají.

tak ku koui se schýlila, bylo v Albínovi ujednáno, že nepjde tou dráhou života, již nui nebožtík otec luiziuicil a již byl Mas!!)Upil, stávaje se právníkem. I on již nechtl vdti o mst, i jemu se tam zdálo vše cizinské a odpudlivé, i on najednou zatoužil ])0 život venkovském, v jehož volnosti spoívalo pro nj náhle tisícero pvabíj. Vraceje se z onoho plesu do Prahy, ohlásil žasnoucí matce své, žo by bylo jeho siurtí, kdyby se státi advokátem, v nkterém i msteku se usaditi a tam se ši)initi lidskou špínou, hartusiti za právo i bezpráví zcela lhostejných mu lidí, a snad jednou vstoupiti na základ umle sestrojených a vystrouhaných k tm kterým volim do snmovny do ady onch karieristu, ped nimiž se vznášejí ády, hodnosti úední a snad ik< sla ministerská, jakožto nejvyšší a proto nejžádoucnjší íl

Než noc

pevn

ml

mst

eí

•

<

života veejného.

„Kdo si na íob žádá, abys svj úkol takto pojímal vykonával?' tázala se ho níatka nemile pekvapena náhlou tou zmnou v jeho smýšlení. Práv proto, že v povolání tom i)i pomrech tvých nezávislých ti bude jednou možno zcela samostatn vystupovati a zcela opravdu beze všech pohnutek státi se zaslancem toho, co jedin za právo považuješ, zasvtil t otec povolání lonui.'' a

,,

Ale

Albín

olínui, jenž býval n>'jlepším za tou i)íinou o
pítelem nebožtíkovým, smrleluéui

loži

v

jsa

182

luaiiželky,

clio

pojal,

již

k výsldviióuiu

nálile

práni

jciio

také

asem

za.

piiinluvxiJK).

„.IseiJi

pesvden, moje

kdy])y

zvnlý

draliá,'' pravil k clioli své, svého Albína takto uduviti slyšel, za'jisté by na sv.ém nestál, nýbrž se snažil, aby mu vyliovél. Vždy! je lo touha tak pékná a istá, chtíti pírod žíti co nejblíže, a stávaje se pítelem lidu na statku svém, mže úloze, otcem mu urené, rovnž tak dobe vyhovti jako na dráze právnické." ,,že

Ale matka Albínova dosud se rozpakovala.

„Což by nebyl uhiil kdyby byl tak smýšlel, jak

v ohledu tom opatení, donmíváš?" juimítala man-

jakási se

želovi. ,

.Nemohl tak uiniti,

i

jestli

na

to

pomýšlel, nechtje

v oích tvých zdáti se neskronmýrn, neb jmní vaše pocházelo celé pouze z tvé strany, a uriti, abys koupila synovi statek, aby se na jednou filantropickým svým náklonnostem oddati mohl, byl by považoval za obmezování tvé svobodné vle," objasoval jí; a konen

tém

nm

podobnými dvody jejími zvítzil. matka Albínova, aby se stal syn, jak na, pólo v žertu, napolo do opravdy ji žádal, sedlákem, dovolila mu i, ,aby se poohlédl plo usedlosti, která by ]nii byla nejvíce po chuti, a. když si zvolil Miletice, sviv konen, pro, tož mu slíbila již naped, že spanilou jí dívku, pro niž tak vášniv zahoel, tak ráda jako dceru svou tam uvítá, jak radostn on ji tam jako nevstu svou pivede; a jelikož se vyjednávání o koupi panství k)ho pro nepedvídané jakési pekážky s ddici nad oetaké nad

Svolila nejen

kávání do délky táhlo,

nemla

nic proti tomu, že se, aby

183

byl krasavici své na k ní

liijí/.drjc

.lakvnii

Id

svou,

(Imirnost

l)lí/,ku,

poiiz jen lioj'()iicínii

lainjšilio správce usídlil,

u

již

na

návšU-vu.

harvanii

si

maloval hiiniohuLuými piíjenuiym po-

hyi

kiácjo dnes ponejprv tmi

hvozdy, jimiž ho vedla k Rudolfe cesta, s že má na každý leii krásný zvláštní právo, náleží více než ke komukoli jinému. Jak je že k chtl šeliili, zvelebili, aby zstaly nadál ozdobou krajiny, zídlem vláhy, zárukou úrody! Jak se chtl starati o obyvatele tch tichých dóilinek a samot mezi nimi rozsetých! Jak toho dbáti, aby z tch ervenolícícli, jas-

pe

cilem,

nmu

plém zdravé, statné, pkné, že tolio všeho zajisté dokáže, že se každá podobná utopie jeho šlechetného, mladistvého ovšem jen pispsrdce co nejskvleji uskutení nookých

jejich

uvdomlé!

dtí vyrostlo

Jak byl

jist,

.

.

.

.

.

.

Svticí se mla státi životíi toho, jenž se zdál tak vnadyplným, že ani iKMUohl pochopiti, kterak

ním lak

jejím.

jej

bemenem, mukou, dohou petžkou, jeho oích rouhai. Hle jak lahodn

lunozi nazvali

rr.ví jej,

mu

v jim navzdor, oblétal

byli

to

jak(d)y

lžkaný vní

!

vlahý vtérek, obpryskyicovou, dechem jedlí a sosen, p(dem ten

kvt, usmívajících se skryt kdesi v liou])i-ošumných vamilím vlví a perutmi divokých

tolika spanilých štiiuu-h,

holubu

.

.

.

ach, kam se bylo vše to tak za krátkou jedinou hodinu podlo? Necítil kolem sebe tecT jiného než ránu morovou. Ano, rána morová se vznášela nad vší tou krásou, nad vší tou poesií, kolem nho ped chvílí se lesknoucí. V tenniých, dosud neviditelných chmurách, jež jen cítilo srdce jeho, valila se nákaza na krajiím tu. Cizota jmenoval se ten mor, který se chystal

Kam,

181

proniknouti vše, co v ní žilo a dýchalo, a podrobili ji navždy své kleté držav. Jak dloidio to bude trvati, co ])o píkladu mest zrádných umlkne eské slovo i na nivách a v hájích, co i ten prostý uldí, z jehož milíe tam opodál

v lese vystupoval

ki'ikne

dti

ten

modravý obláek koue,

svoje, piblíží. li se k

nmu

se

slovem

za-

eským

aby pec byly bedlivý ani no k hranicím zem té? Jak dlouho to bude trvati po t )iii co dnes slyšel a seznal, a píse onoho pastuchy, jež hlaholí tam z údolí, navždy umlkne, nebo zapoví mu pán zpívati píse domácí, národní, aby neurážel prostými

na

drsn

riech,

svéiio

prospchu,

je

s

napomínaje,

eí

tou že nedojdou nikam,

nápvy tmi

sluch kolemjdoucích a v nich nevzbudil donniní, že kraj ten dosud obýván plemenem nevzdlaným? Jak (IJouho to bude, ó ity dobrý bože, trvati, co nebude

eské domoviny vbec, tom

svt ...

cem,

co vyhyne navždy na široširém nejen cizinco bude Cech na vlastní

pd

nýjnž psancem?...

Albín smekl rychle klobouk, tak horenat se mu krev pi pedstavách tch k hlav, až se závrati lé zalekl. Nemohl, nesml je déle sledovali, musil se snažili, aby se ponkud zas upokojil.

valila

Vší

mocí hled se vzpamatovali, pokoušel se o

to,

pro

po-

sám sob

se

pousmáti,

že

ztracena klaail, zazáiti

vlast

.

.

.

nvadž se zachtlo krásce, jíž se dnes veer na slavnosti nmeckým spolkem poádané. Nebylo v tom ješt jiného než jen vlastenecká rozhorlenost, nebyla v tom vlastn pouze žárlivost, že se bude zdáti dnes veer tolika oím pvabnou, slinou, neodolatelnou? Ano, v tom vzel ten pravý koen jeho rozilení, jeho

:

185

všem kuuska in/.iiiiui ? Kam !<e rovnováha duševní V Ale nech se Alhín namáhal, jak chtl, nedokázal pec jen na dlouho sáin sebe podvádti a se piendouvati, on že má kivdu a nikoli Rudolfa, na ní že není žádné viny, avšak on že se stává nesnesitelným vitjchy, které se mu poínají z nieho nic zhledem k ní v hlav zahnizdovali. Jsa zvyklý vždy býti pímým jak k jiným lak k sob, nemohl konen pec jen jinak, než se vyznati, že nedorozumní jeho s lludolfou jest povahy nadmíru vážné, že se dotýká otázek, které docházejí u veliké ásti obecenstva eského náhle rozešení pro a s ním stejn smýšk'jící pímo zdrcujícího. Za y dv nedle, kdy byl meškal v Praze, všechea zamstnán ilileticemi, hoe nedokavostí, aby již již náležely jeho rodin, proti obyeji svému jen málo tobo dbal, co kolem nho ve veejnosti se dje. Vyjednávání s notái zaujímalo jej celého. Setkal-li se náhodou s nkterým pítelem, nevšímal si píliš toho, tázal-li se ho zasnmšile a teskliv „Co íkáš tm prkazm znalosti nmeckého jazyka, které se ponauknutím našinc na pjsluchaích eských vysokých škol pi zkouškách žádati budou? Což se tím liiirvu.

l)()il{'la

Z(l;iž

jeho

hýlu v tom

rozvaiia

a

t

neprohlašuje, me-li

že

povinností naší

státi

se

Nmci,

chce-

neb úadu domoci? Není že na základ našeho jazyka

se jakési vyšší hodnosti

pímé piznávání se, nikam nedojdeme, nieho se nedomužcme? Ale nejen že se pipravujeme ped svtem o svou dstojnost, uznávajíce vedle jazyka svého ješt potelm jazyka jiného ku zdokonalení a dovršení svého vzdlání: do jakého zmatku uvrlmjc se líni len náš ncbohv lid? I5ii(l" on védMi, to

186

že

jcliu poviniioslí iiatlále

nevznikne v

nm

se pidržovati jazyka svého a

pesvdení,

že

pi

lakové konstelaci

aby peoval o budoucí blaho svých dtí, posýlaje je houfn do tch nešfastných pelejváren, aby si tu nevyhnutelnou nminu co nevidt pisvojily V' ,,Ty a kdož jsou s tebou téhož náhledu, pojímáte vc tu píliš tragicky," byl Albín vždy píteli vyítal. „Není

jest povinností jeho,

to

ovšem

cosi,

na mžeme

býti pyšni, ta povinnost, vy-

kázali se co doktoi zpsobilostí ješt jiného jazyka, než svou pisvojili, ale jsme si je ten, v

nmž

vdu

mám

usnesení to vyzní v celé své závažnosti jen v kruzích naší inteligence, že bude míti na ostatní vrstvy jen velmi nepatrný vliv." Kdybys nebyl tak zabrán do svých JMiletic, že pro jiného te skuten smysle nemáš," dostávalo se mu rozhojlen za odpov, ,,již bys byl musil si povšimnouti, jaký dojem uinilo usnesení to práv na ony tídy, jimž za

že

to,

,,

íkáme

nejnižší.

Každý drožká, každá hokyn, každá

pra-

veškerou svou zásobu nmeckých slov, aby slušn ošaceného lovka v té zavržené eštin již osloviti nemusiti. A bude jich málo mezi nimi, kteí nebudou o tom pemýšleti, jak by svoje dti dostali do škol nmeckých. Uvidíš, že pestaneme te zpívati dithyramby na náš lid, že nám svou houževnatostí, jíž k jazyku svému lnul, poklad jeho zachoval, že se musily za tou píinou vznešené paniky pec jen piuiti aspo trochu té eštin, by se mohly dorozumti se svými služkami a s prodavakami na trhu, že byly v Praze celé okresy, kdež se neozvalo do roka nmecké slovo, že do Podskalí a na František se nemold žádný kovaný Nmec sám odvážiti, ml-li tam jakési ízení. Vše to se zmní dlena

i

meta na

ulici

sbírají

1N7

Ir

za málo iiisícu a snad se

pizpsobí

("•usm celé

echy

klidn, povoln a ochotn živhi nmeckému, jak se diididy piizpusohilo nmecké Elsasko pod vládou francouzskou živhi francouzskému." Albín nepestával ty, již podobné vštby k pronášeli, nazývati ernohledci. Teprve te, co k promluvila o záležitostech tch lUidolfa a otec její, objevily se mu ve svtic jiném, hrozebnéni a hrozném. I on poal nahlížeti, jako jeho z nenadání l)álelé, žv' se ocítila otázka národní pi obratu nadmíru dležitém, jehož ná.sledky a dslednosti byly pro vlast eskou nedozírného dosahu... Že nedozírného ? All)ín se tak hlasit zasmál, že se to v lese až rozléhalo. Vidl tak jasn jako slunce na nebi, co z toho se vyvine a nevyhnuteln vyvinouti musí. Jeho trpký, skoro divoký smích byl ohlasem tak zvláštním v houštinách kolem nho doznl, že se mimolak

nmu

nmu

tém

V

)ln

ohlédl, zdali se to s

ním zárove

tu

nezasmál jakýsi

Pi

oldédnutí tom teprve pozoroval, že se dostal na zcela jinou cestu, než kudy obyejn z ]\Iiletic k Rudolfe chodíval. Ješt nikdy, co se pamatoval, nebyl se na ní ocítil, byla mu zcela nepovdomá. Možná, že si na ní snad zajde. Ale co, bude ji pece sledovati, nechf vyboí ve kterémkoli príismyku, kde konen pozná, kterým smrem domu se ubírati. Co na tom, dojde-li tam o hodinu díve nebo pozdji? Co tam vlastn škodolibý

das.

na

dnes ekalo? Nový asi i)íval týchž myšlenek, s nimiž dosud bez výsledku válil. Jaká to perspektiva se to ped ním otevírala nejen luo dnešní veer, nýbrž pro mnoho veeru ješt jiných, ba pro vždy! Nikdy již nezavítiíjí

188

utšenjší, nadjnjší? Bylo mu mu bylo tak drahé? Mla Rudolfa pravdu, že veškeré hvzdy jeho ideál se sklánly k západu a za krátko že bude kolem nho Ima?... Co to blábohl, tma? Hvzda lásky její aspo nezajde s ostáními, nepestane mu svítiti, ba stane se led na obloze žití. jeho snad jediným sluncem, z nhož se budou prouditi paprsky nového štstí, nové síly, nových nadjí, vzbudí na tisíce které prohívajíce jeho srdce, v nových kvt! Což není vcí naprosto nemožnou, váliti s osudem a pouštti se se svtem v boj, ureno-li nevy-

k neiuu myšlenky

jiné,

skutené rozlouiti

se s tím, co

nm

zpytným ízením aby se uložili k

jeho,

které

již

velelo

tolika

národm,

vnému

spánku, jelikož úloha jejich na djišti planety té dokonána, že i národ jeho úkol svj dohrál? Ne, není s to, by nejkrvavjší svou zoufalosti vlasti své život míjející zachoval, neb kde trní ta moc, k níž by se obrátil, kde by orodoval za její další trvání? Nezná pružiny, jíž by síla v ní ochabující, mroucí, nové nabyla svžesti, když jí poaly všecky dti její vypovídali

vrnost a lásku... „Musím se osvditi mužem," vzdychl

..

.

zhluboka; se do

,,

si

koneni

jiného nezbývá, než abych vpravil, nechci-li za píiniou

vždy mi ostatn

pomr

stávajících

ochuravti a státi se hypochondrem, jenž jest obtíží a komu nejen sob, nýbrž celému svému okolí. bych tím pomohl a prospl? Nejpalivjším svým bolem nevrátím do srdce své otiny jedinou krpj té krve, ktei-á jí zlobou nezvratného fatalismu djin ubíhá. Zstane smutným pro vždy zákonem, že co brániti se nedovede, není s to udržeti se nadál v podob(a podstat své. Dokud jsem se za svého pobytu v Praze doiímíval, že jest pouze tou

emu

189

iiMse

burg<_'OÍsie

mecký

s inolilášcníni,

si);tkí)J<'iia

zet

jazyk

Cecilovi pro živol nevyhnutelný, chce-Ii slouti

n-

vzd-

lancem a n.árokú nabýti na njakou vyšší hodnost ci postavení, úlipn jsem se tomu usmíval; ale co se do {loho usnesení vpravnje náš jenž nám nepopíratehi

s takovou snadností, lid ten, jazyk zachoval, tn v tom poínám liišili insliiikl, jenž niii piaví, lenkráte že je )).) všem a že iiciz.' udrželi, cn jdin péí a náklonností tak i

dl(iiili(t

liyio

A dále a

Alhíii dáli',

lid

ildlžciio."

v

liché,

truchlivé

mén

cesty

si

se

uhíial jiniád

té

samonduv

všíniaje.

,,Slah se co stan, vždy nutno, by lovk vše jnipiaven a iidálostem se povalili a srdce v

zašlapati byl

si

Crchcni,

nedal,"

odiiárodíiovací,

sob

znova

znslaiic

jjese

jemuž snad jdeme

siniilný

vslíc,

na

„Vždyf kdo

doinluuval.

všechcm

byl

adrech

fen

])i('ce

prfxvs jen

na

dále tvorem cílícím, myslícím, kterýž liude míti více práva na úast než kdožkoli jiný. Nutno, abychom my, již se (ihl.MJu l.iui l)iali'v. ví''e ješl k Siib lnuti, více ješl napi)niáliali v duševní bidé té než kdy jindy, kdy jsme vili skálopevn ve skvlou budoucnost eskou.

cílíme v si

.\le

neb dnes

iu'<'lil'

Z'-e|,i

ot)i'álí v"i j.'šl k hoíšíími, ci nejhorSínm, neu, 'ká van k lepšímu, Jiap;)slei|y s ({udoltou

s(>

otázkách tch jsi>m pojednával, .laké lo byly nepíjemné okamžiky jiro nás oba! Jak drsn jsem se k ní »)

choval, když uzná\ala svoje,

náldiMly

lo

celé

palm lé

za sv;iu

sjíol.-no

:li,

povinnost, náhledy v

níž

teií

žij(\

mfi

abych se nemohl nadál klamati jakýmisi Hozlouil jsem se s ní vru zpsobem, pro vidinami který nemám Ir-d" jména, a hle! jak zahanl»ila s otc<'m ipiínia

olije\ili, !

svým srdeným

m

i

tím i»o/váním, abyidi se zílra zajisté u ni(di

190

Ijycliniii oslavili naše iiyii('jší l)]ízké sousedství. divoil neml za tolik prívetivosli ani ]i(\iineiišího slova díku! Ne, ona nesmí zn;(va lijtli za to, co nezavinila, co ji zajisté v Idduhi duše l;d; ti^ápí jakn nnie, t]'e])a lo nedává najevo, by nnie ješl více nezarmoutila a nepopudila. HiuhI zída n.'budu se tím tajiti, že jsem dospM /a to k úmyslu, filosoficky snášeti, co nelze zmniti,

(loslavil,

A

já

íií, al)y zbyten nepedstibovala událosíi nikdy a njkde ])ri ]indobn okázalé slavnosti lak jako dnes v popedí se n;'poslav(tvala." Štkot nkolika psu Alliína nálde vyrušil z peiin'tání

si

vyžádám na

a

již

folio,

málo veselébo.

i\Iinu)voliu':>

se oblédl.

Ješt nevdl,

kde je, a iia])jatji, než byl dosud inil, poal so rozldíždi v llo nui nepoA^domé konin lesní, kamž, jak liyl jisl, nikdy ]mí svý(di procdiázkácdi nebyl zabloudil. Tu se nni zilálo, jakoby slroniy po jeho pravé stran shnicc víc;' probleskovala n,'ž jinde, a donuiívaje se, ž/' lani konen pijde do kýženébo prusmyku, odkud um bude Jzc na pravou cesiu k domovu se dostati, dal se smrem líni. Ale zcela z nenadání zandhla se ped ním, siilva uinil v jelilinalém bouští nco málo kroku, nn'slo jirusjnyku malá lozkošná paseka, již l)y byl zajisté obešel, ainž by byl n:ibyl o ní lušeuí. Tak byla skryta, lak bustou bi"adbu lv.>iily ki»leni uí kroviny, ba skoro s(» podobalo, že to iU'bylo jen náhodou, že se tak neproniknuleln mezi sebou proplélaly. S|)aliil opodál ]iod krovem nkolika iiuduiluýcli jedlí malou líhlednou inx-slivnu starožitnébo rázu, pravý to skvost v oboru svém, která snad byla obyvatelm svým útulkem tak drahým a posvátným, že pícliod k ní každé cizí noze slížiti se snažili.

l'Jl

lvi

jtifil

iiiysliviKtu

Ic novým,

Ijyli

jclio

píchod

ucíLili,

ozna-

štkotem, ktfrýni j)rilák;'in na páli myslivecký mládenec, aby se podíval, kdo to pichází. Avšak solva Alhína zoil, rychlostí imijícc jej

hicskii

do domku

.\ez ci

se Alhín

nikoli iicpátclskýni

iicouvl.

rozhodl, zdali

lak

z nevlídnosti

iiiiiil

ostýchavosti, ohjevila se na pialui iiiysliviiy osoba jiná,

postava, to ženská, kteráž s|)a1rivši

jej,

niklerak necouvla,

nýbrž kráela mu s dvornou duslojmislí ústrety. V prvním okamžiku domníval se Albín, že se mu blíží dáma. v nejlepších letech krásy dosud zachovalé, tak vyoský a piímý byl její vzrst, tak pružný její krok, barvena její nevšedn pravidelná tvá, oplývaná tak jako temnou mlhou záhyby velkého erného krajkového šálku pod bradou uvázaného. L(» když mu pišla blíže, tu vidl, že kryjí erné kiajky sice bohaté vlny vlasu, ale již jako stíbro bílých a že vysoké nad záícíma oima klenoucí se celo již se podobá svadlénm listu lili(i\éinu. „Náš mládenec,"' oslovila jej u.'ziiámá hlasem tak neobyejn zvuným a i)ece l.diiidiiýui, že se znova i)odivil, ,,v nejvtším kvapu nu pišel ohlásit radostnou zvst, že se prochází mladý i)an /latobianský zc(da na blízku naší myslivny. vzchopila jsem se, nejen abych jej I s uctivou srdeností uvítala jakotžo Inidoucílio ])ána našeho, nýbrž abych nui vyslovila, jak se cítíme potšenými, že již ted jménem své ])aní mat.^e nad námi na \

pkn

.Milelieírh

bdíti

bud".'-

..Dkuji za pívtivé itání a smýšlení." odvtil Allun jxiukud rozpait. Málo kdy ješt v život svém se cítil tak podivn dojal zjeveni ženským jako v této chvíli.

192 ta dáma ve svých zpsobech proeské hospodyn s nadšeným vzezením jakési dávné knžky. „Pedevším pak prosím, abyste mi povdla, s kým mne zde šastná náhoda svádí? Vím sice,

Soustedila prou stará

stomilost

že jsem ve hvozdech miletických, ale nic více neml jsem ješt asu seznámiti se s rodinami tch pán, kteí budou ^.e uuu)u psobili a starosti moje sdíleli.'' myslivn té jest lesmistrem muj synovec Velebín ,,V' ;

Bh

Jedlika, potomek ti) rodiny, jíž dopál zvláštního století milý domov po its-tí, že nalezla zde již svil starost o hoa innost. Jest dosud svoboden a spodáství svoje. Jsem taktéž svobodna a celé okolí jinak nepojmenuje než teta Albína. Budu se cítiti velmi šfastnuii, jestli ])an Zlatobranský názvem tím poctí." Ovšem že tak uiním' a to s velkou vdností," zvolal

tém

dv

mn

m

m

i

,,

mladý muž podávaje staré se jmenujete tedy Albína!

významné, že

slen vele ob

Jak

je

mj

to

milé!

ruce.

J',^st

„Vy

mi jméno

otec tak Vvdice miloval je dal, jinak blouznil Albín poktíti pro jména slovanská. Jsme tedy soujmenovci a povinností naší sláli se zvlášt dobrými pátel y." A Albín stiskl pi slovech tch znova dosud blostné a nžné ruce staré sleny, 0])t sám sebe se táže, co to je za kouzlo, které jej k' ní tak vábí, že se mu zdá, jakoby ji znal již mnohá léta, jakoby ode dávna souvisela s jeho osudem léta Albína upírala n in pohled lak zpytavý, jaAle koby se lázala v duchu svém sama sebe totéž. I on na ni patrn psobil jako starý, dobrý, dávno nevídaný, le bylo zápasiti v mysli chovaný známý. jí povždy I

o

])roto

a za tou

píinou

m

a

'?

i

vrn

I

i9o

se ziojiiiviii vroiícnr'

|Miliimlíiii,

když imi ruce

podaiu'' dloulio a

jí

liskhi.

„Zdá se mi nemožno, abysle nám neprokázal est odpoinouti si pod naší stechou," promluvila konen k ndadému muži s pohledem tak dtkliv prosebným, že l)y jí nei)yl mohl žádost její odíci a kdyby byla doma, kdo ví jaká práce na ekala. Jak teprve, když naopak návratu svého mezi svoje tyi steny se obával! Nebylo to tedy nikterak jen frásí, již zdvoilost na rty mukhuUa, nýbrž ryzí pravda, když ji ubezpeoval, že mu pichází její iiozvání nad míru vliod a že se stane tak rád jejím hoslin, ž«' by tomu ani neuvila, kdyby mu v srdce naiddnouli mohla.

Tla

.\

Hlína

Si'

ovšem co

ni\jvlí(lnji

na

slova

ta

usmála.

,,Vná

škoda, že Vclehín n;'ní doma," litovala,

cházejíc vzácnou návštc\ u

aby

(h)

sl.ivcní.

,,

ped-

Odešel do msta,

tam dal spraviti zbra a nevrátí se až nkdy noci. Jak se bude horšili, že cesiu tu neodnejsa pílomcn, když k nám ponejprv, ale bohdá nai)osled, zavítal ndadý pan Zlatobranský."

si

pozd y ložil,

nikoli

Chtl Albín starou slciui není

jmno

j<'hi»,

tak

že

otima, jehož však uvykl

se v

opravili, že Zlatobranský jmenuje jeho matka podle lé míe považovati za otce

vlastního, že se tonui nikdy nebránil, nazývali-li

jej

lidé,

po nm. Ano, byl nkteré drobné práce liteiáiiií a malé pokusy básnické tímto jménem .\le plav V lé chvíli otevela ped ním teta I>ode|)sal. .\lhina dv(M-e do prízennií jizby a on co zamýšlel, nevyknul, uudkaj(> náhle piekvaiiením píjemným. Podobalo

l)omr

len

n.-znající,

K SVTLÁ: aíové

ohl.sv.

i

I.

13

194 se mu totiž, že ješt nikdy nespatil roztomilejšílio hnízdeka nad to, do nliož jej te teía Albína uvádla. Bylo to vru útulné a zajímavé Zcákoutí, ta staro-

bylá svtnice, temným dívím chránliv vykládaná, by nenalezly nikde zimní vichice do ní prchodu. Práv metalo slunce nízkými jejími okny, révím zaclánnými, nejzlatjší svoje paprsky na oechový v ní nábytek, ernou vzorkovanou kozí potažený, jenž zajisté sloužil všem pokolením v ní se zrodivším, tak dkladná, ba umlá práce. Kdož by se nebyl rád zahledl do byla na tch širokých šatnic, jejichžto dvée byly ozdobeny umlým Jesknoucím se kováním, kdo by nebyl rád zkoušel, kterak se to sedí v tch leiioškách, jimž sloužily za nohy tlapy medvdí a jejichžto vysoké lenochy byly ozdobeny jako hoejší ast skíní parohy jeleními, neb sovími a lišími hlavami, pekvapujícími drastickou výrazností své (vJ)y. Taktéž byla veliká plocha okrouhlého stolu u]iroslicd svtnice, v níž byla zasazena šachovnice, podjH)rována kídly a nohami supími. Po temných stnách kolkolejn visely obrazy v rámcích, vyezávaných ve slohu

tm

nm

nábytku

pimicném.

Nevdl

porítil-li u srdce bodnutí radostné i nahodilém, bžném na pohledu v nich poznával podobizny nejstarších kisitel národa eskélio, téhož národa, o jehož budoucnost lonul práv te v moi pochybností tak nevýslovn trapných. Pemožen dojmy dnešního odpldné sklesl mdle vedle stolu do jednoho z nejbližších kesel. Stará slena pozorovala jeiio náhlé zl)l('(]uulí a pipisujíc je únav procházkou za tak parného srpnového dne, starostliv se ho tázala, íni by mu mohla posloužiti,

bolestné, když

Alhíii, i)o

n

IDó

nby so O^v/.il. vyjmonovavsi hy hýla s lo ruky obiácením si

Alhíu však dokoval pouze sklenici smetany,

mu

urit pi'o

celou iadu jíili-l, ktfrá pipraviti. za vše ostatní, vyprosiv

iiui

niž

pamia

Alliína také

ihned

spcliala.

Po odchodu jejím poal All)ín [joliledem znova tpo svtnici, v níž každá podrobnost nabývala proíi víco a víco zajímavosti! Hle, tam tcni šicí stolek mezi kati

okny, štíhlými srními bhy nescMiý, jehož si byl teprve letí povšiml, zajisté náložel tet Albíne, která se mu byla zde ohlásila jakí) jediná vládkyn. Co se to na ntíin rdlo mezi tmi košíky, plnými klubíek, drátu, zapoatých ženských prací? Zajisté lo byla zase jakási taková zvláštnost, jichž tu bylo všude plno. Také se ne-

aby se na pedmt ten blíže podíval, polštá na špendlíky a jehly z erveného sukna. Ale jaký to byl polštá! Spíše se podobal svým znakem štítu nkterého starého rytíe než jakési pomficce urené sloužiti nžným rukám dámy. l>ylj na vyšit bílým hedvábím lev oil]K)ívají'í s korunou eskou na hlav, granáty ozdobenou. Opt se ozvalo v Albínovi i)iedešíé podivné pohnuli, pro nž neml jména; v tom však padl jeho zrak na medaillon i»ráv pod polštáem visící. Skvla se na jiráce dávno z mody vyšlá, vnec z kvfJtin, vlasy umle všily, .hiké to byly krásné vl.isy! Dosud erné a lesklé jako |>ert havraní na slim
poznal,

Když že

vstal,

to

nm

nm

\

podobný(di jen otec j(dio ml takové p;idl,' kadee ve zlaté siluánce, již mn hyli malka k hodinkám darovala. ()lev(d ji lyíhle. \'rii, jakohy s nimi j.'diiv byly. 1 provnce hvln písmem ji/. \vhl:'dlým napsáno: ,,Xade sí e(! ;

19f)

ve a

žije

eská

vlast!"

Byly

se skrání, jimž bylo heslo to

vlasy ty zajisté ustiženy

nade vše drahé.

S okem zarosenýra Albín se odvrátil. Tu zavadil o cosi, co bylo o zadní ást stolku openo, aniž si byl toho díve povšiml, dokud to vedle nho uražen nezazvuelo. Byla to kytara s modrou A^ybledlou stužkou, na je-

když ji pozdvihl, zašlým zlatem vyhlaholí sladký z]iv ešívaná písmena: ,, Nech ský na nivách a v lesích našich!"

jichžto koncích etl,

vn

Postaviv starý hudební mástroj rychle na pedešlé hlubokém dojmutí zpt ku svému keslu. Práv te, práv dnes všude tato slova, tylo tužby, lylo upomínky! Což inu je chystala náhoda na posmch? místo, potácel se Albín v

V tom vešla panna Albína s kišálovým pohárem staromodního, avšak velice ušlechtilého útvaru, phiým pnící se smetany. Více aby svj zmatek utlumil, než aby svou žíze uhasil, povznesl jej Albín k úslm, pi emž zpozoroval, že j^olem

mimovoln Inišinu

etl:

,,

nho

Vná

jest vryt jakýsi nápis, a

sláva národu

Pemyslovu

tém a

Li-

!"

Kam

to byl

zabloudil?

oni

skílkové ešh', kteí

kde

již

se do toho zátiší uchýlili

B;,di Ijyli

jinde

vyplašeni od

ki]),

byla zasedla cizota?

Teiu

All),ínu

pil

ni

lšila

po7/iiiinsK

ji/,

vénovnl

])i)háru.

len ceti ni

,,Není nad eské sklo," pravila svému hosti. „Pohár mi byl vnován rukou p;'drahou ped více než tyilety jednou k sválku, a lile! ne|)(tzbyl ni |)ruzianosli,

jasnosti, ni lesku."

rj7

,,l'ic(l

ilivciir

|)i)

více ní.

tyiiceli

iR'ž ,,.\.

to

8 líiiilo

opakoval Albín i)0nápisem, lak velo vlaste-

k'ly?"

iíckýiii ?'

Tvá slaié slcriiy i)ií.-léll iiimii a její význauiiié liid zaplaiHili) na tazatele. „Jak lo niyslíleV vyzvídala. ,,Snad nespoívá ve slovech vašich (loiuiiiika, že pokolení tehdejší melo v sob niéne nadšení a lásky pio národ a vlast než to naše nyuki)

njší ?" .\ll)íii

co

by

slena

jí

ii;i

svém

sídle

rozpait sebou

vulpovdi, neb nechtl se

pi»hnul

i)iznati,

nevda,

že se stará

n.-niýlí.

bylo nás mén, kteí jsme se k služb Jepokraovala horliv, ,,ale za to cítili jsme lak hlidjiice, tak vrn a opravdiv, nehnvejte se j)ro výrok len na nme, pane Zlatobranský tcb nkidik set tv^hdejších nároovc vážilo svou láskou Inlik jako led ty statisíce, ba miliony, které k nim se hlásí. \ždyt jcsl to ostatn patrné pro svdka nepiediiojatého. Pipravovalo ono pokolení tenkráte rok 1848. Co od oné doby vyrovnal;) se jeho žái-u, jeho mohulnosti? Všecky ,,n\šein,

jich

hlásili,"

ž/';i

—

—

-

vyni!)žen;)s!i j^(/ll j* n bledými sliny proli tm, na jeho požehnaném slunci tak náhle uzrály." ,,.\ch, iielinvám se, sleno,'' vzdschl si Albín; „zdali se tvái- má jnimovoln te zatenmila, bylo to vlivem zcela jiného citu. Ne, nehnvám so, ale vy se také nesmíte hnvati, když se vás Jia lo i jiné o[)tám, co se vám snad líbili nebude." hidila slena, ,,ale ct) by lo ,,|{áda lak slibuji," mohlo býti zi. ')l'!zky, o ni'hž se domníváte, že by ii"'-

[/ozdjší které

l)()liuršily ?"

lys

zisi-diite

„Piosíiii,

mladý

nuiž,

tíin napioli uui,"

si

„máte-li jen

ponkud

k tomu asu.

vybízel

ji

Ani ne-

jaké mi prokážete dobrodiní, vyhovíte-li mi. Jsem dnes v tak špatné míe; zažil jsem vc nczcela píjemnou. V takovýcdi pípadech se nikdy jinak nevyléím, než klid-

víte,

dvrným

ným,

hovorem

s

nkterou pátelskou

duší."

Dkuji vám," pravila slena s okem zaroseným, patrn hluboce pohnuta jeho zpsobem i jeho slovy, pi emž proti nmu k pání jeho se umístila, tahy jeho ve chvíli byste zpytujíc. Jak byly pkné, sympatické, ,,

a

Bezdn

dosti rozervané.

té

byla

podobn bolestn vzrušený

již

mohla ,,

í to tvái výraz stopovala? Neasi již dávno, velmi dávno.

se zamyslila, v

si

vzpomenouti. Bylo

Nebudu

s

lo

vámi, sleno, rozebírati, jaká to mocnost

k životu povolala, stalo-li se tak skuten uvvlastenecky smýšlejících hlav v každé té zemi, v níž jako dávno kýžené svtlo zaplanul, neb vyplynul-li z nutnosti djin, i byl-li výsledkem tch kterých politických pomr. Ale piznávám se vám zcela

ruk

48.

domlým piinním

piet k svým pedchdcm se do myšlenky, že v nich žilo více vlasteneckého citu než v jejich nynjších potomcích. Vidívám ve vypravování o jejich nevyrovnaném nadšení,

zpíma, že navzdor

nemohu nikterak

o

jejich

hou k

báj,

vclkodušné obtavosti z nejvtší ásti jen pouurenou, aby cit nynjších národovc podnítila

vtšímu

budete,

vší

vpraviti

.a.

zápalu. hle

!

Vidíte,

slíbila

jak jste se mezi

že se

jste,

mou

eí

a

hnVati

ne-

opt zardla."

jsem již nastou,,Ml byste se mi vysmáti, že jsem ješt tak popudlivá, jako když mi bylo sednuiácl let," omlouvala se tetii Albína l)ila

šesté desítiletí života svého,

19!J

a pejela si rukou tvá skuten všecku horoucí. „Ne, není to žiulná zbožná háj, co se vypravuje o vroucím vlastenectví pedešlého pokolení; naopak, dly se vci v ohledu tom, o nichž jen velmi málo lidí zvdlo, které jsou ted naprosto zapomenuty a z jejichž následk do-

sud tžíme. Znala jsem osobn muže, kteí vnovali veškeru svou innost a tudíž svj blahobyt a jmní, které mohli na základ innosti té nastádati, jen myšlence národní. Nebyli to žádní vzdlanci a uenci, nýbrž z nejvtší ásti prostí jen prmyslníci, emeslníci, obchodníci, kteí uspokojivše se s malým výdlkenr v závodech svých, svj as hlavn vnovali, by jiných povzbuzovali, pouovali, rozncovali, což tenkráte jinak nešlo než pomocí živého slova; neb v tch dvou, tiech skro\aiých asopisech, tehdáž vycházejících, nic podobného ozývati se nesmlo. Poádali jak v jnstech, tak na vesnicích, všude, kde jim to tulié politické pDmry jen ponkud dovolovaly, divadelní pedstavení, hudební akademie k povzbuzení ostatních, jichž nebyl dosud duch svatý osvítil, z nichž mnozí pi píležitosti té prokoukli a na svt jinak pohlížeti se jali. Jiní opt, zámožnjší, obtovali tmto pokubuditelským, této snaze kisitelské celé své jmní, doplácejíce, kde se to i jiné, v zájmu národní myšlenky podniknuté, nevydailo,' živíce štde a velkomysln osoby, které se jim zdály vhodné, aby šíily evangelium národní jejich víry. Nemohlo se jinak díti, než že byli také sem

sm

tam podvedeni, klamáni, zneužíváni, že se vydávali za stoupence a jejich lidé, kteí nemli na mysli než je vyerpati, ale pomrn byly píi)ady takové pec jeií ídké á 'nemohly v niem zatemniti šlechetný úmysl onch

un

nadšenc."

2uO

Teta Albína se na dluuho iiolinut udmlela, než byla pokraovati. „Když se doítám v našich novinách o slavnostech, poádaných na poest tch lonch národovou, vždy se táži, kdy že lid eský konen si vzpomene na tylo nejstarší, nejpednjší neznámé dobroditele své, kdy ocení jejich zásluhy, kdy oslaví pamt jejich? Ach, kdyby tak státi se mlo, tož by musil vyrovnati vlastníma rukama mohylu až k samému blankytu nebeskému a nesmlo Ly na ní zstati jediné píd zem, na níž by se nezelenal vavín. O, vte mi, že nynjší innost národní, ihned uznaná, ihned ocenná, ihned i hmotn odmnná, nese pirovnati k toum, co jindy v ohledu tom konáno bez nejmenší nadje na jakoukoli náhradu. Kolik je íed osob, které se pidržují praporu národního, ponvadž jim to poskytuje zisk? Jsou eskými uiteli, eskými spisova-

s

to

mže

teli,

eskými

vnnlci,

meckých není pro

ponvadž v peplnných adách n-

n žádného místa; kdežto tenkráte každý,

kdo píliš hlasit, hrd a smle k praporu se piznával, hrál o svou svobodu, ba o svj život. Na prosté udání sešlé njaké osobnosti s ním ihned naloženo jako s velezrádcem, který má na mysli nikoli povznesení postreného národa, nýbrž pevrat celého slátu. Jaká síla k tomu náneklesnouli, vytrvati, aiezoufati a dále pracovati tam, kde bylo dílo jinému mocn vyrváno neb kde iikbni!" zlo mroucí ruce jeho Zase sebou Albín nepokojn pohnul. „Vy ráíte mluviti o samých jen mužích," namítal konen váhav. „Povzte mi však také zárove, kterak se zachovalo pohlaví vaše?" Stará slena zasnmšile se pousmála.

ležela

201

(livkaiiii

iii('/.i

.,1

a

žciiaiui

Iclulejšími

nkolik

Ijylu

právo iiáioda svólio, že h\ snad stoupcnkyn stejným duchoni prodtlniuté marn mezi nynjšími vl.istcnkami hledal,"' opt po delší pestávce mu odvtila. .,('.i neliylo to na tehdejší dobu projevem dosti hrdinským, odmítla-Ii nkterá slena taneníka v plesu k ní se hlásícího jen proto, že k ní pronduvil po nmeku, a nezatancila-li teba po celou noc ani jedinkrát, než by si byla zatanila s nkterým z odrodilých Cech? To by se tec! zajisté již nestalo, n?b jak se mi podobá v odlouenosti mé od svta, ovšem jen podle toho, co slyším, tož si eské dámy na tom te práv nemálo zakládají, lak liorlivýh bojovnic za

chovají-li

se

k

taneníkm svým nmeckým i ponmi-

lým co nejliberálnji, hovoíce toho

pejí, a že

si

mnohem

více,

nimi

s

zakládají

si

mimovoln

hlavou.

„Prosím, pokraujte, i)okraujte

slenu, zatínaje zuby pi

nm

pánové

nmin

než na plynné eštin."

Albín pokynul

v

tak, jak oni

na své plynné

!"

myšlenkách

naléhal na její

stai(»ii

úvahou opt

se vzbuzujících.

,.rr<»jevila

svou lásku

k vlasti

nejedná

z tehdejších

ovšem zi>usobem nMiohem vážnjším," vykládala teta Albína tedy dále, a její tvá se stávala pi každém slov taktéž vážnjší. Dávala velmi zhusta pednost nápadníku neniajiMnému, avšak smýšlením jí píbuznému, ped žeriichem bohatým, le lunivdomlým, po jehož boku by byla došla skvlého zaopatení." ('.esek

,,

lekla

Vypravovatelka náhle onmla, jakoby se l)vla vypoítávám' ješt obtí jiných, zajisté tžších. ,,Siiail

iiechcele již

ustati'.^"

zvolal

za-

Albín živ. .,Xe-

202

dám vám

pokoje, dokud mi nepovíte vše, ale vše, na co ješt zajímavélio v óliledu tom vzpomenete." „Pokaždé se rozhorlím," teta Albína mu vyhovovala, ,,dotu-li se tu a tam, že musí naši básníci a spisovatelé sahati k látkám cizím, ponvadž jim naše pomry neposkytují dosti pípadných, zajímavých a úchvatjiých. í.Iže-li pak býíi látky polmutlivjší nad to naše postrené, opovržené a pícce zase vší mocí svého dobrého práva, se deroucí ešství? Lze-li si pomysliti cosi poetitjšího se deroucí ešství ? Lze-li si pomysliti cose poetitjšího a romantitjšího nad steré jeho boje s živly mu nepátelskými, v nichž zstává pec jen vždy vítzem mravním, s nímž musí sympatisovati každé citlivé srdce lidské, každá duše jasná a poctivá? ,Není jen slavná naše minulost,' rá(hi bych na tyto kacíe zvolala, ,mámj rovnž lak slavnou pítomnost, jen že nám jest jninulost si

pítomnost nám te])iVv' uznati dlužno, až se známa nepedpojat v každém svém hnutí a zjevu prozkoumá.' Vždy bych já, žena stará a nevdomá, mohla z toho, ;i

co

jsem

jiné

adu román,

zažila

a

procítiti

vidla,

zosnovati

celou

kdyby se mi uenosti a básnického vzletu dostávalo, epos, dramat a hymen, které by se vyrovnaly všemu, co v ohledu tom jinde psáno, ba které by pekvapily novoslí a pvodností svou každého tenáe, nebo co se dlo a dje u nás, o tom nemají a

tém

ani zdání." národové, snad krom Iran, A zas teta Albína mlky se zamyslila, zas ji musil její hosL du tkliv napomenouti, aby mu pece stála k slovu a dychtivost jeho aspo dle možnosti dnes ukonejšila. ,, Nechtla jsem se vám zmíniti o horoucí lásce k vlasti jedné z mých pítelky," chopila se na jeho pobídku tedy jiní

203 ()l)t slova, alo váliavji a jcšl opravdivji, než byla dosud inila, „abysle inMiiyslil, že dobu svou píliš vy(livaluji; avšak led" lak pece uciuíui a budu vám vypravovali její román, za jebož každou podrobuosl vám clí svou ruím. Poznejle aspoi vy, eho byla lenkrále slabá, prostá, nevzdlaná dívka eská schopna, a poukažle k lomu jiným nevícím, aby sami zkoumali a maleriál len k djinám nové doby bedlivji, než se posud dlo, sbírali, by lak mnohá perla, tak mnohý skvost, o vzácnosti povahy eské svdící, nezapadl navždy v [)rach zí.po-

menulí." usp,)k.»je!i.i Alljíiia zela zltožnuu projevovala Ivái- jejího host, když román mu slíbený zai)oala „Pítelkyn moje byla venkovanka. IJraIí její studovali v Praze, pivádjíce o každých prázdninách nkolio ze svýcli známých pod stechu otcovskou, .lednou byli provázeni mladíkem v každém ohledu výteným, jehož považovalo dle jejich celé studentstvo e.ské za svého vdce. On lo byl, který i v nich dímající sím lásky k vlasti probudil, který je promnil v núrodovce uvdomlé, upiínmé, inné. Tak uinil i pi seste jejich. Za málo nedl planul tentýž posvátný ohei istého vlastenectví v její duši zárove s plamemMU nžné k n|!nu lásky, .\ebyly to poslední prázdniny, které trávil u krbu Pišel jikolikráte po sob, netaje se, že ho její rodiny. již nevábí jen púval) pírody, náklomiosl jeho pátel, nýbrž pedevším a vlastn jedin jen ona." Teta Albína opt onmla. .liž neplanuli její ušlechtilá tou pokryla hlul).)kou bletvá. Byla se mezi dostí. Mladý muž na ni pí)hlížel s nejvtší úastí.

Mohla

l.)ýli

tla

napjatostí, kterou

:

eí

eí

20-1

nebyla dívka lak milována, jako pítelnikdy zajislé nemilovala dívka jiná tak vele liluboce a vášniv jako ona... Vše se chystalo již ku satku. Nekynula sice snoubencm budoucnost skvmla býti lá, nebof malé bylo jmní ženichovo, na založena, a ješt skrovnjší bylo vno, které mohli rodie nevst poskytnouti. Ale oba byli jisti, že vše peiiíoliou a nade vším zvítzí obapolnou skalope\aiou k sobe nákluujioslí. Tu vypravoval bratr seste zcela náhodou, že se do snoubence jejího zamilovala dcera bohatého statkáe, u jejichžto malých bratr byl A-ychova tlem, a cit žef tak upínmý, že z toho až ochuravhi, její k pozorujíc, že jej neoptuj:^ a optovati nehodlá. Rodie ovšem prý neschvalovali lásku její, která jim pestala již býti tajemstvím, ale vidouce, jak chadne a že skuten bývalého vychovatele miluje, nechtjíc o jiném nápadsvolení, kdyby níku slyšeti, nebyli by snad odepeli k se byl o ruku její hlásil. ,Jak ráda bych se stala eškou,' íkávala prý slena své dvrníci, ,jak ráda bych vnovala svoje jmní zájmm, které mu jsou tak svaté! Jak bych

„Nikdy

kyn

Jiioje,

«iuid

a

nmž

nmu

nmu

chtla piiniti, aby S3 to celé velké, zámožné píbuzenstvo moje nachýlilo jeho myšlenkám, petvoilo k jeho za hoduu života po boku svém.' pání, kdyby Pítelkyn moje ztrnulá na zvst tu až do hlubin duše, ale nerozpakovala se. Vdla, co jí je dlužno uiniti. Po nkolika ovšem stiašných bojích, proplakaných nocích dopsala svému snoubenci. Vyjevila mu, že ví vše, pi tom jej zapísahajíc, aby nebral ni na sebe ni na ni nejmenšího ohledu, nýbrž aby uinil, co v tomto pípad povinnost k vlasti neodkladn mu káže. Místo odpovdi pijel sám. Nemohl vili, že to, co nui psala, doopravdy mínila, se

m

ml

:

205

iádky jakousi nenadálou piekážku, ku nechce i nemže. Ale podle jejího pláe, jejího hoe, její nelíené zoufalosti brzy poznal, že v tom jiného není než to, co mu udává, že se chce obtovati, aby on se dostiil do bohaté, široce rozvtvené rodiny, by ji poeštil, a jmní veliké, jímž vládla, bylo vnováno úkolm vlasteneckým. Nadarmo prosil, domlouval, dokazoval, že takové obti nemže žádná povinnost na nich si žádati, leda kdyby snad rodiiim neb bratru i seste tím život i est zachovali. Nepohnut zstala na svém výroku státi. Odejel, doufaje, že si vc a

liisil

které

zii

se

jejími

mu

piiziuili

si ji jinak nerozmyslila. V každém dosvém opakovala mu totéž, trvajíc nezvratn na svých dvodech, \i svém pesvdení; a když ušila, že se

rozmyslí, ale ona

pise

1

chystá k nové k ní návštv, tu zmizela z domu otcovského, aniž se domysliti mohli, ku kterým z pátel neb známých se utekla. Nedokal se jí zoufalý ženich, a nezbývalo mu, než jí konen povolili." Teta Albína z hluboká si oddychla, než dodala „Stal se po asv'í ších

,,A slal se také s

skuten manželem

sestry nékd'*j-

svých žák."

drazem,

ale

šastným

V

lázal se

.Vlbín

po divili

bezzvun.

„Myslím, že stal, jako každý, kdo cítí. že koná svou odvtila slena. „Ostain byla cho jeho prý bytost v každém olihnlu ušlerhlilá. Skvle dostála slovu pDviniHist,"

nui danému, horlivou byla ('.:>šk.iu a strhla šfasln asem celou rodinu za sebou." „Kde t;HT žije rodina ta?" napjat Albín vyzvídal. ,,i\evím," dla slena, skl(i]»ivši truchliv hlavu. „Noslvšela jsem o ní ji/, dávno vice, než že bývalý snou-

20G

benec mé pítelkyn tak povážliv ochuravl, že s cliotí na dlouhý as do Itálie odcestovati musil. Ale i podnebí to již nemlo pro cliorá prsa jeho dosti léivé moci. Odebral se do Egypta, kdež prý zemel." „Mj otec zemel také v Egypt prsním neduhem," vzdychl si Albín. „Abych nebyl vyrušen ze svých studií, které jsem konal k pání jeho v jazyku eském na eských uilištích, byl jsem zstaven u rodiny jeho nejlepšího pítele, jenž k poslednímu pání otce, jehož jsem Pamatuji so na drajiž nespatil, se stal mým otimem. hélio nebožtíka jen neurit, což velmi bolestn nesu. ZiiAin jej pouze z jeho dopisu. Jaké jsou to dopisy!... Ah' jaký osud mela ona hrdinská nevsta? Za kterého rázného vlastence se provdala?" Temný žár šlehl opt do tváe tety Albíny. ,,Za koho že se provdala?" tázala se, tak majestátn se

vztyivši,

že se

cítil

ped

ní

tak,

ale

tak

malým

a

zahanbeným, že by byl v lé chvíli nejradji pod zemi se propadl, aby nemusil snášeti blesky uraženého hnvu z oí jí

sršící.

„Mj

bože, sleno, odpuste mi," žádal ji skroušen, ní ruce jako kající syn ped matkou. „.leštit skutek oiu' pítelkyn vaší tak vzácný, lak velikolopý, že mi vru zazlíti nemžete, pakli o podstat jeho, zajisté spínaje

ped

pec jen ponkud pochybovati jsem si Nemohu uviti, naskytovala-li se jí aspo pomrn dstojná náhrada za ztraceného, by aspo tu nebyla od osudu pijala. Vždy je to vru neslýchané, aby mladá zcela nesobecké, troufal.

dívka se vzdala vášnivé lásky, blaha rodinného, šastného sláií po l)i)ku nianžehiv v kruhu svých dítek jen proto, al)y získala myšlence, pro kleron zahoela, o nkolik vy-

207

znavn (•(•iioii

více,

al)y

životem

než

prospla svýin,

vlasti,

vykoupivši

l);)liat(''lio,

jí

vtší

ohtavého služeb

nika."

nadobro, elio byla tebdáž Oška rozené královny teta Albína zvolala. šuplík a Piblíživši se k šicímu stolku, otevela v zatlaivši na péro v pozadí, ob.i(>vila pilirádku, naplnnou zažloutlými aicliy pai)íru. abych vás pesvdila o tom, co jsem vám ,,.len vypravovala, ukáži vám, co ješt nikomu jsem neukázala, ,,Xuže, dokáži

scbopna,"

vám

s lirdostí

nm

oko nikdy vidti nemlo," pravila, zajejich berouc a ped nj je pokládajíc. „Tu tte sám, když slovm mým nevíte! Jsou to dopisy ženicha mé i)ílelkyn, kteréž mým rukám

co žádné žloutlé

lidské

listy

ty

ze zákrytu

svila." Ale Albín nemohl rozkazu jejímu vyhovli. Patícímu na doi)isy dlaly se ped oima ohnivé mžitky. ,,Pro se list tch nedotýkáte?" tázala se ho teta Albína citliv. „Nechcete se schváln pesvditi, jak šlechetný ten muž ocenil konen obt nkdejší své snoubenkyn, rozhodnuv se pro totéž odíkání jako ona? Vzdal se, ovšem že se srdcem krvácejícím, své lásky k ní. uvoluje se žíti jí vzdálen po boku ženy, již pouze dil, jen pioto, aby se dle sil a možnosti ohroženému svénni národu zavdil. Xechcele se o tom pesvditi,
208

pec

prohráno,

jen vše nejen ztraceno nebylo,

by nastal nový vznt, nový život

.

.

vzlet,

nýbrž že

nový nadjný ve všem

.?"

Teta Albína nálile se zarazila. Její host byl padl tváí na dopisy, které byla velitelsky práv ped nOš posunula.

„Co

vám?"

je

zdšen

zašeptala,

na

nj

zírajíc.

Ale trvalo nkolik minut, než Albín tak daleko se vzpamatoval, že mohl, ukazuje na dopisy, odpovdti: „Poznávám písmo zvnlého :otce svého." Teta Albína potácejíc se, sklesla do kesla, z nhož byla povstala, bledá jako mrtvola, s oima daleko z

dlk

vypoulenýma. „To není možná," zaúpla, „ne, to možná není. Nikdy o tom jsem neslyšela, že má syna. Zemel v cizin, nezstaviv vlasti žádných ddic své k ní lásky." ,,Není o tom pochyby," tvrdil j\lbín, bera se zbožnou úctou dopis za dopisem do rukou a pelétaje je zrakem vlhkým, „v tchto Jistech kus srdce mého otce pohbeno, vlastního otce mého, jieb není jméno moje Zlatobranský, lak se nazývá mj otim, nýbrž Záruba, jak jsou dopisy ty podepsány." Teta Albína zatkala, jakoby jí chtlo v prsou srdce puknouti. ." šeptala jako v horece. jeho syn syn sebou... jeho syna... jeiio krev. Kam jen jsem dala dosud oi?"... Ale Albín iií-slyšel j:'jího st;v-;ku, vášniv v dopisech

,,.Teho

,A idím

.

.

.

.

.

ped

se pebíraje.

„Jak

hoekoval.

mu

asi

,,Hle,

bylo,

jak

když je psal, odesýlal," pi tom pechM-ším bylo pi nu'st tom:

mu

20í)

,Ty nechceš tedy ani dovoliti, abycli nikdy na Tebe nechoval, nechceš ani žíti zapomnl, na vždy v srdci v duši mé, hoem zatemnné, a prozáiti ji slibem, že já zstanu myšlenkou Tvou nejmilejší, nejdražší? Nuže vypustím, dobe, slibuji Ti tedy, že nadobro z mysli že krom vlasti nechci znáti zájmu svtjšího nad chof svou, že ji budu milovati vší vrností srdce toho, jehož pevnost Ty nejlépe znáš, jinak bys nebyla mohla na

T

i

T

n

bím

tak tžké, tak hrozn zkoušeti pravdivost Ano, pravdu dí ten nebohý otec mj, jeho pesvdení nikdy nebylo tžší uvaleno rukou milovanou na srdce lidské." jsem ob„A co jsem uvalila na srdce vlastní, tížila pro celou tu životem pou bedra svoje, jest niím?" zaštkala teta Albína. „Já nieho netrpla, dávajíc jej v ob...?" Albín zrakem vyteštným k ní pohlédl, dloulio netomu. co slyšel. „Co to pravíte? Vám že svdí tyto dopisy? Vám ? Vy jste ona krutá a pece vznešená je psal otec žena, která nad jeho životem s takovou bezohledností strašnou a pece svatou rozhodla?" trhav z prsou se mu vyrvalo. „Nevím, co vám mám íci: odsouditi vás, že jste se na otci provinila, i žehnati vám, že jste matce mé popála, aby byla nejšfastnjší mezi ženami, dokud mu žila po boku ? Ach, ne stokrát, tisíckrát mi opakovala, že takového blaha, jakým ji první chof dail v každém okamžiku manželství jejího, zajisté žádná smrtelnice ješt nezakusila. Mám vám žehnati, že jste mi darovala t;ik dobrou matku, že vy jste z ní udlala tak velou vlavložiti

.'

.

.

bím

ím

dvuje

mj

stenku, dopávajíc K.

SVTLÁ:

asové

jí

otce

ohlasy.

I.

mého

a že jste

skuten 14

celé

210 její vlivem .otcovým pivedla k poznání národní povimiosti, které dosud také vždy koná?'' Teta Albína pohlížela plna bázn a zmatku na horujícího mladíka, jaký ortel nad ní konen vykne. Jsouc svdkyní jeho velikého hoe, jeho hluboké lítosti nad úkolem, který pijati byla otce jeho bez milosrdenství do-

píbuzenstvo

nutila,

ponejprv dnes

mla

pocítila,

že

snad

více

si

troufala,

smla. „Ano, ženo nad

než

i

jiné velebná, jest mi ti žehnati jako své nejvtší," konen Albín se rozhodl a veliké žhavé krpje mu padaly pi tom z oí. „VjZ, že Ipráv, než jsem sem zavítal, než jsem práh ten pezapoal hoj. kroil, veliký a rozhodný se byl ve jak by byl zakonil, nebo vidl jsem na roli (VÍ, národa samý jen zmar, nadjné osení zpupnými, nešetrnými inohami vlastních dtí udupané, aby nikdy již nevymetalo, nerozkvetlo. Neinn jsem se chtl již vzdáti osudu, prav sám sob, že jednám jako mudrc, jenž se se smšnou zpuniostí nestaví duchu asu vstíc. Ale co jsem pekroil, tebou doprovázen, práh domu toho, co tak zbožnou jsem jvidl všecky ty staré památky v rukou stežené, na každém pedmtu stopu srdce láskou kvasilo, a k vlasti pekypujícího, mocn se to ve úast, kterak otec co te vím, jakou v nich se zachoval, nemožno mi zstati pod ním, potupili upomínku jednáním sobeckým, a tudíž zbablým. I já on se klanl, i já chci nechci jiného znáti,, než žíti tomu, co za nejsvtjší povinnost svou považoval, i já se chci vzdáti všeho, všeho, jen ne sebe, úcty k so-

dobroditelce

mn

Bh

nm mn

mj

ml

na

emu

b

..

byl

.

Ano, tys

poktn,

to,

kteráž

po níž

m

—

te

to

dobe vím

darovala znova

vlasti,

—

jsem

nad níž

211

jsem chlOl jen se do liroljii."

A

jakuhy

truchlili,

so

holoviia

f)ol<)žili

vyskoiv, klesl staié slen k uoliáin, pochvjící se ruce stem polibku. Svazek srdcí

Ailiíii

krývaje jejich

již

její

byl navždy

uzaven

a

posvcen.

Slavnost v Postupín se byla, jak každý z úastníku pedvídal, co nejskvleji vydaila. Histínický |mu-

jejích

nm

vynikali vod byl vru velkolepý, ale pedevším v Herrmann a Thusnelda, zejména však okouzlující Thusnelda, která svou krásou, svou toiletou a svým jelenem

dlala pravé

furore.

„Umínila jsem si,'' pravila k otci, upravujíc odpuldne na to v pízemním salonu vily stolek k aji, aby bylo vše uchystáno, než oekávaný host k nim zavítii, ,,že budu z ocele a žuly, zapone-li Albín dnes znova blouzniti. \' tom verejším ruchu a lesku zdálo se mi pravou šíleností doufati, že eská strana ješt kdy v zemi té se povznese. V mne S kýmkoli jsem pi

vítzství

strany

nmecké speetno. v mínní

slavnosti mluvila, každý

m

tom zcela potvrdil. Nezbývá eské inteligenci, než aby se v as rozpomenula a pijímajíc velkomysln pomocné ruky strany nmecké, s ní co možná nejrychleji v jedno si)lynula. jinak nevím vru, co bude za nkolik let z té hrstky lidí, která se svéhlav pidržovati chce jazyka a národnosti umle .vytvoené, která nemá nikde a koene než ve vlastní doinnívav(isti.""

již

opory

212

„Jsem zcela tvého .náhledu," svdil jí otec taktéž opojen verejší slávou dceinou, pípitky, vštbami, písnmi a emi, germánským duchem prosáklými. „Uinili ]>Vchom se vru smšnými, kdybychom se pi této konstelaci chtli ješt pidržeti toho, eho jsme se pidržovali ped léty, kdy vanul zcela jiný vítr a kde se lovk mohl nadíti jiného obratu v našich pomrech. Co bylo lenkráte

—

na ase,

stalo

se

ted nemístné a

nepimené.

ml

by tu již býti." Albín váhá, „Snad je churav, nebo má stran koup statku njaké zápletky, které mu nedovolují pijíti," mínila slena, níc ponkud barvu, nebo pohlédnuvši náhodou oteveným Ale, hle!

m-

oknem do zahrady, vidla,

že

posýlaje

jej

lu-adníkovi

v

nm

lístek,

dává njaký s

ním \

vile.

sloužící

za-

Poznávala

sloužícího Albínova.

Za nkolik vtein pinesl zahradník skuten dopis, který svdil slen, od pana Záruby, jemuž prý nemožno k velké

lítosti

jeho,

aby k slíbené

Rudolfa nedokav obálku sledujícího obsahu: ,,

Cítiiu

soužil, že

Vysoce ctná sleno

lak

mi

návštv

ilopisii

se

roztrhla.

dostavil.

Byl ná-

!

hluboce, kterak jsem Vás vera nudil a nelze, abych se odhodlal, podrobiti Vás

vru

dnes podobným mukám. Jsem jist, že co nevidt bychom verejším proudu nemilých a jalových spor. Pravím schváln, že jalových, nebo tuším, že Vy, sleno, k jinému poznání a pojímání vci,' než jste mi již tak asto projeAla, od verejška jsic nedospla; rovnž jako jsem se já náhledu svých -* ilulržitustech našich národ-

plynuli ve

2ib

nevzdal a také nikdy nevzdám. Jestliže se mýlím, myslíte, že bychom si mohli pec lépe rozumti a snad kimen úpiii se duhodiionii, tož mi ío rncle milostiv oznámili, ai)ycli [líilóll k nohám Vašim. nich

jestliže

Váš nejoddanjší

ctitel

Albín Záruba."

Slena byla dopis etla z ticha, odevzdávajíc jej ubledlýma lícema, s chvjícíma se rtoma otci, jenž pelétnuv jej zrakem, malomysln se jí tázal: ,,To se podobá navlas roztržce. Co ted?" s

.\le

slena se dlouho nerozpakovala.

„Budeš hledti, abys co nejdíve

sešel se s

baronom

zpupn

hlavou, a temný žár objevil se pi toin na ele jejím. Nebyla se nadálá, že je Albín schopen takového jednání; byla jako její otec dosud pesvdena, že je do ní jako blázen zamilován. Avšak práv proto neml míti nejmenšího o tom tušení, kterak dopis jeho na ni psolbil, v jaké míre ji pobouil a za-

Dobrovským,'' hodila

hanbil.

Ani otec

nesml

míti

o

tom nejmenšího zdání.

samý dluh," zašeptal starý pán s elem zkormouceným. „Ale je pece jen šlechtic." „To ovšem pravda." „Budou ti to lidé pec jen závidti, staiie-li se b.uon tvým zetm." ,,Je

,,A bude-li z tebe

samolib a

zcela

již

baronka," usmál se bývalý pan starý

spokojen.

234

Albín se nedokal dopisu od Rudolfy, který ostatn nebyl ani jediný okamžik doopravdy oekával, ehož dkazem, že si chystal vše k odjezdu do Prahy, kdež hodlá zakoniti svoje románem svým zamilovým náhle pervané ozbrojen vydati na kolbišt; studie, aby se mohl boj našich národních dle pání zesnulého otce a k nevýslovné radosti tety Albíny, která se nebyla nikdy nadálá, že bude její odíkání tak plodné, její obt ve smyslu

ádn

nejvíce

*)

žádoucím tak hojn

Otištno poprvé v

r.

odmnna.

1883.

*)

POZD?

btále

oekávám, kterak

pkn

jsem

m

za to pochválíš, dceruško,

nepítomnosti tvé návštvnu naši dosud ekám nadarmo." upraviti, ale Tak vyítal statený šedesátník dobromyslné tváe krásné blondýnce, jež sedla s ním a mladým mužem pi svain u kávového stolku, na nmž kišíál a stíbro závodily v lesku a tpytu. Dívka pozvedla oi temné a zádumivé jako hledy srnky, i poala se po návštvn roztržit rozhlížeti. Bylo na ní znáti, že si skuten ted teprve povšimla, žeí znova bohat zaízena ve slohu stedovkém.

jak

.

.

dal

za

.

„Ach, opravdu," vzdychla si z hluboká, „odpust, že jsem toho díve nepozorovala. že si laskavosti tvé velice vážím, ale ke zárove dovol, abycli smla býti zcela upímnou," dodala srden k otci se obracejíc. „Tento ráz starožitnosti, jenž se našim bytm te tak mocn vnucuje, není podle mé mysli. Pála bych si, aby mly SVJ pvodní, vlastní, v nmž by se zraila doba naše se svými návyky, náklonnostmi a zvláštnostmi, z nhož by se dal zpsob našeho života tak urité vytušiti, jako z uspoádání domácnosti dob již minulých. Ovšem, vk náš v ohledu tom ješt nepromluvil, a to snad bohužel jen proto, ponvadž

V,

mn

,

.

.

218 se

mu

eský

nedostává živel

vhodných

k tomu

výraz,

totiž

forem,

dosti karakterisujících."

Spoleník otce a dcery, na znáti cholerika dle

nmž

bylo na první pohled

živ barvené, výrazné, temným vousem

ramenaté postavy a hrd vyklenutého ela, pod nímž háraly erné pánovité oi, netrpliv pi výroku tom sebou na kesle svém pohnul. zarostlé tváe, bujaré

„Nemýlím-li se," pravil hlasem mocn pitlumeným, „tož slena ráila k nám vrátiti ješt ortodoxnjší ve svých náhledech než ped plletém s námi se rozlouila." Srnooká blondýna jej vážn pemila. se

„I já se snad nemýlím,"

pes

její snahu bolestnému hnvu na vlas se podobalo, „domnívám-li se, že pan Lešina za polouletí to rovnž dost málo se nezmnil. Zstal asi (íni, ím býval po celou dobu, co mi dopáno ho znáti,

ktidnou

totiž

se

zdáti

pronikalo

prohodila, ale jejími

slovy,

co

svrchovan umínným."

Lešina se zardl a ruka jeho odstrila daleko od sebe porculánový šálek przrané jemnosti, který mu slena

ped

chvílí byla

naplnila.

napomínal dceru starý pan Horov, jenž byl chefera velikého obchodu a po Praze všude znám a ctn jakožto muž rovnž zámožný, jak lidumilný. „Snad nechceš zapoíti ty staré dtinské svoje hádky, jimiž jsi pana Lešinu druhdy zajisté tak málo bavívala jako mne. Jest mi t upozorniti, tane li ti cos takového na mysli, že se stal v dob tvé vzdálenosti spoleníkem mého závodu, a že má tudíž plné právo, kdykoli zavítá do našeho kruhu rodinného, na takovou šetrnost, jako by úpln k domu „Celesto!"

našemu

náležel."

219

„Pro

nedodáváš,

tatínku,"

píinou by

namítala Celesta

citliv,

ml

pan Lešina ted, kdy nás pomry tedy asi astji svedou než jindy, odvyknouti mne provokovati, jak bývalo u nho zvlášt milým zvykem." „Jsem vru nešasten, sleno," zvolal Lešina nemén citliv než ona, „že již pi našem prvním setkání jsem opt terem nespravedlivého od vás obviováni." „že za touže

Celesta

si

odpovdi

místo

šálila

si

za

pas

pro

svoje

hodinky.

„Co chceš s hodinkami?" tázal se otec patrn s jejím chováním nespokojen. „Snad neslibilas již komusi návštvu, sotva

jsi

se

dom

vrátila?"

„Neslíbila jsem sice

veer skuten

cestu

ped pozd

nikomu návštvu, ale mám tento sebou, a to za úkolem dležitým.

jjišla tam, kam hodlám." „Slyším dnes ponejprv z tvých úst, dcero moje, že uznáváš ješt dležitjšího úkolu nad svou povinnost hospodyskou a dtskou. Jindy tak nebývalo", mínil s drazem

Nerada bych

starý pán.

Celesta

tom zjevném

sklopila její

oi,

a

rmn

pelétl

pi

pokárání

elo.

Nastala nepíjemná pomlka. Lešina cítil, že on vlastn zavinil trapné napjetí to poddávaje se píliš popudlivé své letoe a hledl, aby chybu svou co nejrychleji napravil. I otázal se za tou píinou vší možnou mu hladkostí, aby hovoru \ytknul jinou dráhu: „Doufám, sleno, že se vaše paní teta, jíž jste po tak drahný as se vzornou péí se vnovala, skutené úpln pozdravila."

„Tak elo.

jest,"

hodila Celesta hlavou, svraštivši

pi tom

220

s

„Dovolte, abych se zároveú otázal", pokraoval Lešiua naléhavostí, „zdali se vám líbila krajina

touže dvornou

továrnu vašich ctných píbuzných tak velice Byl jsem vru nadšen navštíviv ji minulého roku. To imposantní stavení pyšnému hradu se podobající na behu té divoké eky, která se valí s hor v nesetných šumných vodopádech, uinilo na mne mocný dojem." „A na mne zas uinilo mocný dojem, co mezi zdm onoho imposantního stavení tak romanticky položeného obklopující

mn?

jako

se

dlo."

pi tchto slovech náhle hlavu a stela oka zasáhla Lešinu takovou silou, že bezdné

Celesta pozvedla z jejítio

couvl.

„A co, milé dít, t tam tak hluboce dojalo?" tázal pan Horov snaže se ted o své ujm rozptýliti to boulivé ovzduší, jež se bylo nakupilo v návštvn, již dal ku poct dceina návratu s tak 5.panilomyslnou starostlivostí upraviti, jak se podobalo, patrné v nadji, že se v ní budou odbývati výjevy asi jiného druhu a významu. „Ty, ote, ty se mne na to tážeš?" „Jest mi se vyznati, že nevím a domysliti se nemohu, se

na co narážíš." „Tys skuten ihned neuhodl, že to byly prvody tch, kteí z rána se pisthovali do toho pyšného hradu se ženami a dtmi jako duchové z hrobu se zdvihající, aby veer možná-li ješt bledší se potáceli nazpt do svých mizerných píbytk, kdež bývá vzduchu sotva pro dv osoby a v nichž jest se umístiti celým etným, prací schváceným rodinám, které z pravidla vstávají bez snídan a lehají bez

veee." Otec

i

spoleník jeho

sklopili hlavu.

221

a

seznala; ale mi to osudu, že tak se stalo. Ted aspo vím, kterak každého odmítnouti, kdo by si chtl ješt troufati mi namluviti, že není los našeho dlnictva

„Ó bylo

srdce rvalo,

to

hrozné,

co

jsem

pece jsem povdéna

jak to prý malují jisté noviny spekulující na .^ nezkušenost svého nepraktického tenástva „Tato výtka platí patrn mn," vyjel Lešina s planoucí tváí. „Nezapírám, že platí," svdila mu Celesta s hrdou pímostí, „a tší mne, že jste tedy ješt nezapomnl na naše minulé rozmluvy a asi dobe se pamatujete, že kdykoli byla o osudu tid chudších, jenž mne dojímá, co k rozumu jsem dospla, jak jste mne konejšil, když jíem na naíkati se jala? Vši výmluvností svou lepší vci hodnou jste mi dokázati se snažil, kterak jsou lehkovážní, nešetrní, kterak majetník kapitálu, jenž poskytuje chleba na sta lidem, se jim více obtuje než oni jemu. Padne-li jeho podnik, tož jej pracovník prý zamní za jiný, kdežto držitel tak krt}',

.

.

e

se stává žebrálcem.

mu

I

pirozeno tedy

za

píinou

tou,

pi-

veškerou starost a tžkou zodpovdnost, kteráž pouze jen na jeho bedrách spoívá, pebytek výdlku po zapravení mzdy. jste zárove tolik o nectnostech pracujících tid, tvrd, že by to zcela jinak s nimi dopadalo, kdyby chtly zvyknouti poádku, že jsem se dala tím vždy ukrotiti. Jaké to štstí, že mne mla teta potebí, strýc k jejímu loži povolal a otec dovolil, abych že ošetovala milovanou jeho sestru. Mohla jsem se konen sama na svoje oi v továrn vzorn prý zaízené a vedené pesvditi, jaké tam panují pomry, ó vte mi, že jsem se tam nejednou za to stydla, že jsem lovkem, že lidé ti k strojm pipoutaní, sami zvolna v stroje bezduché. padne-li

za

Vdl

m

222 bezcitné se mnící, jsou též tvorové jako já, jedné se mnou krve, jednoho se mnou srdce, že o nich pravívám, že to

jsou moji bližní a náboženství zeje zove „Zdali jste se o

pomrech tch

tak

mými bratry..."

dkladn pesvd-

jak pravíte," zakyplo z úst Lešinových, „tož jste musila nevyhnutelr na to pijíti, co jsem tvrdíval, totiž lehkovážností promaruují muži mnohdy za jediný s jakou veer asto hned po samé výi)lat výdlek celého téhodne, kterak ženy nedbají ni domácnosti, ni dtí, jak by mly,

ila,

v jiném nenalézajíce zóliby, než taktéž jen v

mimo dm. dosplí

A

kterak

si

poínají

ty

zábav

dívky,

li

zhejralé

hoši

sotva

!" .

.

.

„Kdo tím vinen? Jaký mají chuasové ti píklad na oích? Ty dozorce a zízence továrny, kteí s nimi nakládají namnoze tak, jako druhdy ti zaoceánští otrokái se svými obtmi? Kdo je nauil znáti pravdu a dobro, kdo jim kdy povdl, co híchem a kivdou? Ten uitel ve škole, již navštvovali ron jen nkolik nedl, ba jen nkolik dn, kamž pestávali rodie cle ti posjlati, sotva na-

ruky jejich tolik obratnosti a síly, aby jím mohly pomáhati pi výdlku?" „Co školní návštva jest povinnou, stesky podobné úpln jsou neoprávnny. Ostatn teme každou chvíli o pednáškách pro lid uspoádaných, o knihovnách laciných o takových, kde se jim knihy zapjují zdarma. Mohou se tedy s dostatek pouiti, taková-li vle jejich, obzvlášt kdyby chtli náležit využitkovati veerních škol tam, kdež byly pro zaraženy. Ale nechí se tam slena otáže po výsledku, což nejspíše opominula!" „A vy myslíte skuten, že mozek utrmácený a nudný dvanácti- až trnáctihodinnou prací tžkou, jednotvárnou, byly

i

n

223 raá

sob

v

ješt

tolik

svžesti a

síly,

aby

s

prospchem

mu veer pednáší, když každý v nm iv prahne po odpoinutí? A volívá se k pednáškám tm vždy osobnost, která mimo znalosti odborné také ví, jak se mu dochápal, co se

stali

nm

nm

vzkísila, co v k srdci, aby jím pohnula a v napravila, co tam snad zmrzaeného, osvítila, v

dímá,

nm

zatemnlého? Ach, nepochopuji vás a s vámi stejné si troufáte tak krut rozhodovati nad osudem tolika tisíc osob, které jsou k životním požitkm pírodou Údlem técli povolány a oprávnny zrovna tak jako vy. co tam

smýšlející, že

chudobných nemá tedy nikdy jiného býti než tupá robota a osvta se jim povždy bude uštdovati jen po kapkách jako

z

milosti?"

Starý pán do horující dcery se zahledl. „Chybil jsem, velice jsem chybil, že jsem t k tele pustil," pravil vážn. „Znaje tvou blouznivou mysl mohl jsem tušiti, že odkázána jen na ložnici churavé paní, pijdeš tam na myšlenky, které ti svditi nebudou. Vždy jsem se

etbu

pimenou.

Vidíval jsem mi práv pro dívku nezamlouvají. Poád více a více cítím, že ti scházela matka, že jsem ji s nejlepší vli pi vychování tvém nenahradil." „ó kéž bys ml pravdu, ty dobrý ote, že sama jsem zavinila ten hlodavý v sob žal, nabyvši pouze etbou nesprávné názory o pomrech spoleenských. Kéž bys mohl mi dokázati, co z mysli vypuditi nemohu od té doby, co jsem prodlévala v té ohromné pracovn strýcov, co jsem slyšela ten šramot tch sta a sta cívek, skípot sta a sta kol, co jsem patila do tch sta a sta vyteštných a zkormoucených hled, co jsem sledovala tch sta a sta cest životních, tam se sbíhajících, na nichž nikdy nevykvete

obával, že volíváš

nikoli

ti

na tvých stolcích spisy, jichž názvy

se

224

rže, jež jsou vystlány jen hložím a kamením, kéž bys mi dokázal, že se m\iíra, že nestojíme, jak se mi podobá, nikterakž na sopce, která vychrlí snad již co nevidt jedem napojený proud všech tch hích od lidí na lidech páchaných, a proul ten zžíravý že otráví kolem uás vše, co puí, se zelená, záí, zpívá, jásá, krátce vše, co nás tší, oblapozuáší, veškerou naši vzdlanost, nadji v budoucna místo toho všeho že se vynoí z ohnivých hlubin podsvtí samého cosi nevyslovitelného, hrozného." A Celesta zaryla tvá v lenoch svého sídla. „Nechtj si pece hráti na Kasandru, dve!" zvolal otec všechen dojat. Celesta nadzdvihla hlavu „A ty, o^e, nechtj si nevzpomenout!, že Kasandra vstila hluchým srdcím." „Slena slyšela nepochybn od továrního lidu, mezi nímž, jak i já se obávám, více asu trávila než jí bylo pimeno, o jakémsi spoleenském pevratu, o nmž tak rádi blouzní," prohodil Lešina snaže se vypadati co možná nejžuje,

nost, a

upozorniti, že o podobných peovšem pál leckdo vykoistiti, se mluvívalo v každé dob, neb nespokojenc bývalo jako ted ve všech zemích hojnost. Možná ostatn, že dojde k jakýmsi promnám, ale krise bývaly ode dávna a to i tenkráte, kdy ješt nebylo potuchy o otázce dlnické. Podobá se valn,

Ihostejnji, ale dovoluji vratech,

kterých

by

si

si

obanský bez takových obasných záchvv více násilných a závažných ani obejíti se nemže, proež zbyteno jim pipisovati zvláštní dležitosti i dokonce z nich že

život

mén

n

viniti, kdož za tak málo mohou jako za déší a pohodu. Jsou pevraty takové asi tím, co v pírod bouky, jimž nelze ni se vyhnouti ni jim pedejíti."

225

Opt

Celesta hlavu.

zdvilila

„\elze-li

boukám

pedejiti," trpce

mu

namítala,

^tož

Což neopatujeme domy svoje hromosvody ped á
pece možno na

iié

se

pipraviti.

Lešina sebou trhl. „Již vidím zejmé, žejstesedala podsiti výhržkami njakých chytrák," tvrdil s prudkostí znova propukající, „kteí jiného nezamýšleli, než abyste sdlila se strýcem, co ped vámi prohodili a jej pimla takto k ústupkm, k nimž se odhodlati dosud neuznal za vhodné." „Mne nikdo nepodsil, nikdo cizí se mi ani nepiblížil, co u strýce jsem meškala," odporovala mu Celesta. „Naopak, každý se mi z pracovník jeho spíše vyhýbal, jakoby mi nebyl vil a ve tušil nepitelku pes vlídné moje pozdravy. Ale sama jsem se zhrozila toho, co asi mezi nimi se dje, sama jsem se toho domyslila, když jsem je slýchala mezi sebou hovoiti svou eí, již sami si vytvoili a nikoli jejich a mého národa. Bylo mi vždy, jako by se tím od nás ostatních vzdalovali, mimo jiné tídy postavovali, jako by se « eským lidem již jedno necítili, jako by se chystali vystoupiti proti tomu svtu, jenž se osvduje tak krutým proti nim." Lešina pohrdliv se zasmál. „ó nebojte se pec, sleno, tchto ubožák! Bude-li chtíti dlnictvo proti nám vystoupiti, však nalezne se moc,

mn

eí

která je zkrotí."

„Vy

jste

hrozný

!"

„Mne nazývá slena hrozným,

a co

odstrauje rakovinu a ránu vypaluje,

íká

lékai,

neotravovala, celé ústrojí nezniila y" K-

SVTLÁ:

Oasové

olila^v.

I.

jenž

aby nehnisala, krev

15

226 co by ekl pan Lešina se vyvinuje, vyvinouti

lékai, jenž pozoruje, že musí, nepemýšlí, kterak nemocného zachová, jakými prostedky zamezí zlo mu hrozící, krev jeho otravující a tím tlo jeho zniující, nýbrž nedbalostí i svéhlavostí, jíž nebezpeí uznati se zdráhá, hrozné chorob prchodu dopeje a tím nákazu i u jiných

„A

rakovina

umožuje

A

?"

Celesta se sršícíra

zrakem"]ped^ním

se vztýila.

„jen se pece tak nepedrážduj, Celesto, a zase klidn mezi nás si usedni," žádal ji starý pán nevda, kterak by neblahý spor ten zakonil. „Pál bych si ješt jeden koflík zajisté také."

kávy a pan Lešina

dkuji vám i slen," zajíkal se Lešina „Ne, tém bez sebe, že nemohl dvody svými dívku na útoící odraziti. „Ostatn nebudu déle pekážeti." já ne,

„Snad nás nechcete již opustiti?" zvolal pan Horov, uchopiv svého hosta za ruku, „Musíte se mnou nevyhnuteln ješt jeden šálek kávy vypíti. Díve vás nepropustím, ite co

ite,"

„Zstate pec žádostiv,

u otce, když jest spolenosti vaší tak domlouvala mu Celesta váhav, aby „Nebudu vás již dlouho zlobiti, vždyf

jak vidíte,"

zavdila. že hodlám odejíti." „Ty trváš tedy na svém úmyslu

se otci

pece

víte,

se vzdáliti?"

„Jen na hodinku, tatínku, ani ne na tak dlouho jako když bývám v divadle. Do veera dávno se vrátím. Ale hle, jest šest hodin, musím spchat, abych nepišla pozd." se otázati, kam tak velice se obáváte piprohodil Lešina, snaže se rozilení svoje skrýti úsmvem. „Zamýšlejí dámy pražské nás znova

„Dovoleno jíti

pozd?"

ironickým

227

pekvapili bazarem, i jedná se tenkráte o divadelní pedstavení neb koštumovaný ples?" „Nevím, hodlají-li nkteré dámy naše cosi podobnébo, což v zájmu našebo spoleenského života by mlo na všecben zpsob svj význam a svou oprávnnost," odvtila mu ledov, „já však se umluvila s nkolika pítelkynmi, s nimiž jsem si z venkova piln dopisovala, bychom se sešly k ped •

bžné úad." „K úad! „Ovšem,

s

Tedy pece k

.

.

.

vaším

i

úad

jakési!"

bez vašeho dovolení, a to k

úad,

jaké jsou pro tu chvíli nejnaléhavjší, nejdležitjší povink lidu našemu. Chceme je poznati nosti nás ešek v celém dosahu, a nejen poznati, ale i v každém ohledu a smru dle možnosti konati." „Již se nedivím, že slena se obává, by nepišla pozd. .

Jsem pesvden,

,

.

ctný pátelský kruh ten nejpalivjším dostane až na dno." „I já tak doufám! Teba se tak nestane ješt dnes, ni za msíc, ni za rok, konen pec jen se dopátráme, eho pedevším se máme uchopiti, aby dostál nejen náš kroužek, nýbrž všecky ženy eské svému úkolu, a nezvratn zvdly, ím jim je vlast, ím spoluobané, aby se konen našim otázkám

nauily

sloužiti

že

se

a se obtovati

i

mimo

rodinu,

mimo

dm

otcovský. „Ejhle, tedy se pece stalo, co jsem oekával," vyjel Lešina, zapomínaje v záchvatu evnivosti poád se stupující,

že dívku

na veškerou

zbožovanou

dámám

cosi jiného více zajímá než on,

povinnou

galantnost, na níž

si

jindy

vyspla na dokonalou emancipistku. Není pochyby, že pi svém duchu, svém vzdlání se dodlá na dráze té stkvlých úspch. Piiní se asi velice zakládal,

„slena

již

15*

228 dle

sil

abychom místo manželek, hospody, matek budou s to, by vytasily me k obrané práva obanského, které v pancíi a pilbici budou

svých,

získali bojovnice, jež vlasti a

prapor ped námi ponesou, toho hodnými. Jak budeme my muži

bojovati v našich šicích a snad ueuznají-li

nás

asem

i

Dostoupí eský národ snahou našich dívek dosud svtem nepoznané, jíž nás hodlala ovšem již jednou oblažiti Vlasta. Ale tenkráte nezstane jen pi pouhém nábhu, vaše energie, sleno, nám za to ruí. ó, zastkví se jméno vaše zajisté v djinách zcela jiným leskem než jméno vaší pedchdkyn, kterážto myšlenka vás asi zcela jinak uspokojí než kdybyste vdla, žet jen vepsáno, teba pro celý život v nkterém srdci mužském, vám sebe více oddaném, sebe více vás zbožujícím. hrdince, jakou jste vy, asi láska? Terem pohrdlivého výsmchu, i nejhlubšího politování, jen se bez ostychu k tomu konen piznejte." Celesta se opírala o svoje keslo, bílá jako lilie, cítila, že stojí na rozcestí života, píští chvíle že nad ním rozhodne. V tom se rozhrnuly svsny u dveí. „Pan úetní dává prositi, abyste jej ráil možná-li okamžit navštíviti, vyizoval sluha Lešinovi. se jedná?" tázal se tento, vstávaje tak penáhlen polekan zainely sklenice a koflíky, od stolu, že ua zpola povden této roztržce, zpola na ni rozhoen. I on byl cítil, že nastal jeden z tch okamžik, které rozhodují nad osudem lidským, a bál se, i byl zárove dychtiv, aby rozhodnutí to konen nastalo. Léta již Celestu miloval a o ni zejm se ucházel, ale vždy se byla jeho snaha, dobýti si jejího srdce, o skalisko rozkotala. Nemohli si

pak

šíastni

vrcholu

I

kultury

ím

*^^

„O

nm

229 se dohodnouti. On chtl býti rozhodn milován sám, kdežto ona chtla vedle nho cítiti se \ším, co bylo slabé, nebohé, nuzné, podpory jejího srdce i)0tebné. „Došly dležité telegramy." „Vyridte panu úetnímu, že se dostavím okamžit.'' A po chvatné úklon s nepopsatelným na Celestu j)0hledem plným lásky a hnvu ze dveí se vyítil, jako by si byl pál, býti náhle prost všech závazk, které jej poutaly ku komnat té, jako by se z ní sám na vždy vy-

porozumti,

obcoval.

Tžký „On

bezdn

vzdech vydral se

Celest

z

prsou.

zašeptala.

se asi již nevrátí/'

„Dost možná, že se nevrátí," hnval se otec. „Ale kdo tím vinen, pozbyde-li náš obchod takové znamenité opory. Nemá mezi kupci sob rovna a byl by ted, kdy sestárnu, zde jtedevším na svém míst. Jaké to bylo chování pi oslav tvého návratu, na který jsme se my oba, Nemohl se t on i já stejné tšili. Jak po tob toužil dokati. A ty s ním jednáš takovým zpsobem! Vždyt pece víš, vdti musíš, že t miluje, a to tak vroucn, jak jen on pi své povaze vášnivé jest s to milovati. Odporuje-li ti, jak nenahlédnouti, že tak iní a vždy jen inil !

z

podráždné

želiravosti,

vedle

že

nho,

vedle

jeho

citu

ješt cosi jiného, ba vyššího uznáváš. Zárove bych se chtl o bh ví co zasaditi, že tob nebyl nikdy lhostejným a snad do>ud není.** „Práv že mi není llios ejným, že vím, nmoho-li stkvlých vlastností hostí v sob ta vzdorná ji^ho mysl a ím by mohl býti, kdyby chtl pedsudk svých se vzdáti, jasn na svt hledti a spravedliv jej souditi, promluvila jsem k nému, jak jsi slyšel," mdlým hlasem se piznávala i

230

mn

„Chci nezvratn, aby zvdl, co ve se dje, žije. Poctiv jsem mu dala nahlédnouti do srdce svého, v nmž ted již nieho, slyšíš, ote, již nieho nikdy se nezmní. Nesmýšlí- li jako já pouze jen za zpupnosti mužské, jak ty tvrdíš, ponvadž chce, abych od nho pijala svoje zásady, i z pouhé hrdosti, ze bohatým pánem, jenž si nedá pedpisovati zákony chudinou, což by bylo ovšem dsné, pak zeje propast mezi námi, propast to nevyplnitelná, a im díve to uzná, tím lépe pro nás oba i pro tebe, ote. život jest navždy zasvcen snaze, by každý jiný v té míe jako já štstí a spokojenosti se dožil, a k cíli tomu bude smovati každý mj in, to vz! Odjela jsom v nadji, že za mé nepítomnosti stejué se mnou víry se dodlá, že není ani jinak možná, než aby dospl k týmž názorm o právu a pravd jako já, že se jim mlky pizpsobí a konen slovem i inem pizná. Ale vidím, že jsem se klamala. Zstal nezmnn. Nezbývá mi tedy než bud setrvati pi svém pesvdení, dj se mezi námi co dj, neb pod nátlakem jeho vle neuznávati vyššího zájmu nad svj vlastní, své rodiny a vrstevník svých. Snad se mne neotážeš, ote, kterak dopadne volba Celesta.

co ve

mn

Mj

moje?" vzpamatuj se pece!"

„Celesto, ní

prosebn ruce

„Co

toho nikterak zatajiti

má

jsi

— jest

skuten

—

a

s

tisícerými

a

ti

neženské. Lesina

poctiv,

bolestmi poznanou nad svou ná-

klonnost, nad svou hlubokou já jej miluji jiného milovati."

ped

nemohu

pravdu, vinili t z této výstednosti. „Tof tedy neženské, když stavím pravdu,

svdomit Neb

to

pán

spjal starý

ted pronesla, jest

nikdy

velou lásku k muži jedinému? do své nejdelší smrti upbudu

231

„Hle, jak zase emancipistka z tebe se ozývá. Staneš choutkou tou nešíastnou jako ty, které s tebou ji sdílí, i které k ní pemluvíš. Lešiua je zcela ve svém právu, není to jiné v pírod. Muž si žádá na žen jen nžnosti, oddanosti a obtavosti pro rodinu, o ducha, ráznost a zásady u vás žádný nestojí. Takové to jest, takové to bude, se

dokud

svt

ten

v

této

podob pes

Celesta skížila ruce

potrvá."

ped

prsa jako odsouzenec

popravou. že máš pravdu," zachvlo se jí na rtech po dlouhé pomlce, „možná, že se každá samostatn myslící žena bude ítiti povždy nešíastnou, shledá-li, že jí jest její snaha po vzdlání, její nezdolná láska k pravd jedinou pekážkou, aby byla milována jako jedna z tch, jejichžto duch zstal prázdným a která tudíž muže svého svými zásadami neobtžuje a nenudí. Možná, že se každý jiný pedsudek vyrovná, ale ten jediný že nezmizí, ponvadž, ." jak ty tvrdíš, píroda sama tomu se staví na odpor „Tak jest, tak jest," horliv jí svdil otec. „Nikdy se toho nedokáš, že pedsudek ten vymizí, ni ty ostatní Vlasty, Šárky a Libuše tvoje. Jen pece chtjte míti rozum! Co z vás bude, zstanete li na svém státi a uhne-li se vám každý muž, jenž dává na sob záležeti, zdaleka s cesty? Jen pec uvaž, co si ponete samy s tím životem a v tom

„Možná,

dlouhé,

.

.

život?" Celesta

ražen

se

pousmála takovým zpsobem, že otec za-

umlkl.

se tážeš, budeme-li samy na sebe podpory mužovy?" opakovala po nm. „Nuže slyš! Mládež jest nepopirateln naše, píroda sama ji vložila žen v náru a tím uinila všecky ženy

„Co že

odkázány,

si

bez

poneme, lásfey

a

23^2

srdcem matkami. Vychování mládeže, zušlechtní

její

bude

nejpednjší naší úlohou, jíž nepestaneme tak dlouho domáhati, dokud se na nás v nejširších rozmrech ne-

tedy se

penese. Rovnž nepopiratelné, že cítíme hloubji a živji než muži; neduživý, chudý duchem, štstím postreny tedy

nám než vám nemocnice, sirotince, opatrovny a podobné ústavy budou vedle škol psobištm nám všem náleží více

;

stejn milým. Nikdy ješt nám muži neupeli, že jsme nadány jemnjším vkusem než oni, nuže, použijeme této pednosti, abychom v umní a písemnictví nad tím bdly, by ho bylo v každém oboru šeteno, by ncvybujel hrubý materialismus tam, kde má býti zaražen stánek kráse a vztýen maják, aby na zaplanul ideál. Vidíš, tatínku, jak mnoho, mnoho nám zbývá práce mimo tu naši dosavadní domácí, jak dležité na nás ekají úkoly, teba se neprovdáme, ponvadž cíticí a myslící ženy mužm se proti-

nm

ó

vují.

neboj

se,

nebudeme

se

nuditi

Ale v tom selhal Celest hlas

i

.

.

.

samy ..."

síla.

„Ach," zavzlykala vztáhnouc k otci ob ruce jako bezbranné, „tatínku drahocenný, zdali pak tušíš, jako já, v perné této chvílí, že kdybychom nebyly dcerami, kdybychom nepoznávaly na svt tom otcovské lásky, otcovského porozumní, jak bídn by to s námi dopadalo? Jaké bychom ml} útoišt, vzpomínky, radosti? Jak bychom bjly skuten opuštny, postreny, chudobný! ó ekni mi pece, že ty aspo nikdy nepestaneš míti rád jen proto, že chci býti rozumnou, užitenou, že si mne nepeješ duchaprázdnou, licomrnou, zahálivou, jak by si toho žádal ten, jenž by mne chtl pojati za manželku?"

dcko

m

A

Celesta klesla

s

hlasitým

pláem na

prsa otcova.

2R3

S vlhkým zrakem, pln vroucnosti starý pán k sob ji pivinul, zas a zas líbal její vlasy, zlatými tásnmi to isté panenské elo její zpola zastiující. „Ano,

dobe máš," mezitím neunavoval

ji ubezpeovati, málo hid na tvou krásu, teba si o ní lidé v mst povídali, ale tim hrdjší j=em na tvoje mkké srdce, na tvou šlechetnou myil, na tvou skutenou ctnost."

„Nejsem

ani

dost

V tom zprudka

a bez opovézení se rozhrnuly

u dveí a když se otec

svsny

dcerou náhle ohlédli, oekávajíce, že se tam objeví sluha, aby Lešinu omluvil za píinou neodkladných prací, nutných následkem dležitých telegram, poznali, že tam stojí mezi temnými záhyby aksamitu sám. Ale jak to vypadal? Nebyl sob podoben, všechen schvácen, udýchán, bled. Chtje stolu se piblížiti náhle ustal, zadržev se záclony, jako stržen závratí. „Co s vámi se dje?" zvolal Horov. s

Lešina neodpovídal, kráeje volným, namáhavým kros balíkem dopis a novin v rukou ku pedu. Mdle klesl na dívjší svoje sídlo, jako by mu síly náhle vládu vypovídaly. Nejen starý pán, ale i Celesta se k nmu starostliv piblížili. Bylt patrn nanejvýš rozilen.

kem

„Jen pec konen povzte, co s vámi se dje," domlouval mu starý pán, pokládaje mu otcovsky ruku na rameno, „vždyt se celý chvjete? Podobá se mi, že vidím ped sebou jiného lovka než toho, jenž nás ped plhodinou pln síly a ráznosti opustil." Lešina se trpce pousmál.

„Snad

se

nemýlíte,"

zajíkal se a

rukou

skuten

se

chvjící si pejel nkolikrát elo, za nímž patrn myšlénky kruté víily.

234

„Nalezl jsem

pokraoval, ného,

nichž

o

v

útárn skuten

zprávy pedležité," nanejvýš závažné, dosahu netušese cítil povinen sám co nejrychleji

„telegranoy

jsem

zvst vám podati."

A

Lešina znova

z

hluboká v^dychl, jako by se

v

nm

srdce rozpoltiti chtlo.

„Prosím, stojíme jako v

úzkém

trní.

konen,

Zastavila

kdesi

spojení, náhle svoje platy,

nám

hrozí

pokraujte pec na

i

vždyt firma,

vidíte, s

níž

že

jsme

je to více než jedna,

veliká ztráta? Rychle, piznejte se,

odkud?"

„Netýkají se zprávy nás došlé bezprostedn našeho obchodu," konen Lešina ze sebe vypravil, avšak beze stopy dívjší popudlivosti a ostrosti v hlase a pohledu. „Týkají se celé veejnosti."

„Pro Bh, pestate pece mluviti v hádankách." „Došly nás zprávy z mnohých stran, ale všechny se táhnou k Belgii." „K Belgii? Tam nestojíme ovšem pro tu chvíli se .

.

.

žádným domem ve k vci

bližším spojení.

Nuže

dále, dále,

konen

''

!

s to mu vyhovti. Jeho pohled výrazem záhadným Celestu, jako by se to, co pronésti ml, vlastn týkalo v pední by jí, jako

Ale Lešina nebyl dosud

hledal

s

ad

mlo

pro ni nejvtší dležitost. I

ona nebyla

nosti,

s

to

oí od nho

odtrhnouti,

stávajíc

Nemohlo býti nejmenší pochybnm dje cosi kromobyejného.

a více nepokojnou.

se více

že se

„V

s

Belgii

ním

a v

propuklo povstání," zamumlal

slyšiteln.

Otec

i

dcera vykikli.

konen

sotva

235

„Propuklo neoekávau a náhle jedním rázem v továrnách i v dolech."*) „Tot ovšem zpráva neoekávaná," zvoIa' Ktarý pán pisedaje rozilen ku svému obchodnímu spoleníku. „Nabylo za málo hodin takových lozmr, že bylo nutno povolati vojsko," pokraoval tento, pi emž jeho pohled nepestal s touž tajemnou plachostí, jako díve, hledati tvá Celestinu, „ale dosud nieho nepoídilo. Nejen v dolech založeny požáry. že celé ady továren hoí, Lid si poíná podle všeho se zoufalou divokostí a nejhe poínají si ženy. Kde by chtli dnícil ustoupiti, tam matky a manželky tomu nepipouští." Celesta zachytila se za srdce vší mocí v ní buchající. Nenadálá se, že obavy její se stanou tak náhle více než pízraky, že nabudou tvánosti života a skutenosti, sotva je vyslovila pod otcovskou stechou. „Ty jsi se pec jen osvdila Kasandrou?" obrátil se k ní starý pán, s nímž patrn kolotala hlava. „Tvj díví soucit byl prozíravjší než mužský náš rozum? Nikdy bych se nebyl neho podobného nadál, nejmén však bych se byl nadál, že se vy-kytne taková výtržnost v Belgii, již každý vci znalý lovk dosud považoval za nejspoádanjší dlnických stát. Tys zvítzila nad námi, v ohledu Celesto! Ale zdá se, že t vítzství tvoje ješt mén tší i

—

pomr

než nás oba.

Melt

pravdu. Celesta podobala se více a více nebožce.

„A což ty ženy? Nenadsazují zpravodajové?" „Podobá se, že nenadsazují. Telegramy vyi)isují nkteré výstupy dopodrobna. "''

Míuiio

líiu

Nastavují

v/.ljouívní

ženy prý svoje prsa vojá-

na puátkii

r.

ISST.

236

km,

již

do

a nejeden

za ter,

stílí,

lidí

píinou

za tou

z

nich

zahodil

pušku."

„Takové výjevy nebývají pi bojích pouliních práv nic zvláštního.

bojn

Pi všech kravalech vystupují ženštiny ped nimi se obyejn dají na útk.

vý-

Ale vy máte, jak se mi podobá, ješt jiné zprávy, Lešino." a policisté

„Bohužel že mám. se prý

vtších

i

Podobné úkazy jako

v Belgii jeví

ve Francii a lze oekávati podle paliských, v nej-

mstech anglických rozházených

list,

že

i

tam

dodával poád váhavji, tišeji, „pak jest vru nejhoršího se nadíti, a ped námi se snad odehraje první akt tragedie, jejíhož zakonení ovšem nelze pedvídati pi zanedbaném vychování lidu ve všech zemích." A Lešiiia svsil hlavu. „Ano, není o tom poch}by," vzmužil se však náhle, zvítziv patrn sám nad sebou, „my jsme se nad lidem svým pece jen pozapomnli nedivím se, budeme-li za to

boue poád

se chystnjí.

Stane-li se tak,"

.

.

.

—

všichni pykati."

A

zraky mladých

lidí

chvíli té

v

se srazily

jako dva

blesky a tentýž plamen zbarvil jejich líce. Zdaž bylo možno, co se dlo V Nastávala skuten shoda mezi nimi? Poínali

stejn smýšleti a cítiti ? Oba kvapeni, stejn pohnuti.

byli

poznáním tím stejn pe-

„Podejte mi ty zlovstné noviny, Lešino, chci se na oi pesvditi, jaké nám pinesly dnes nadlení," žádal starý pán a nasazuje si svoje brejle zahloubal se do

svoje

osudných list.

„Slena neodejde?" tázal ostýchav za lenoškou otcovou

se Lešina, stojící.

pistupuje k dívce

237

v

Plna dosud nedvry a pec zas plna nadje, že se pec jen neklamala, žeí lásky její hoden, oi k nmu

nm

pozdvihla. „Jest pro dnes již pozd," zašeptala vyítav. „Možná, že pro dnes, ale jen pro dnes," odtušil vší svou rázností, „vy musíte pijíti vždy v as, vždy! Ba, vy jej musíte nadále vždy pedstihnouti andlskou tuchou srdce svého, jak jste jej pedstihla dosud." Zdaž by se byla Celesta nadálá

ješt ped tvrthodinkou, kdež nad jeho zarytostí si zoufala, jaké se jí to Belgie to v pladostane neoekávané proti ní pomocnice byl by se ten hrdý svéhlavec dal menech vzpoury! pesvditi jinou? Avšak jsa pesvden, neváhal ani okamžik k dosavadní pedpojatosti se piznati, snaže se nabloudil. Bylt tedy pec jen celým mužem. praviti, v

—

Le

em

„ó,

nemyslete,

horoucn

že

se

cítím

proto zahanbeným vedle

„naopak, j^em na vás ted teprve hrd. Ne, vy nesmíte nikdy pijíti pozd! ó, povzte mi pec, zdaž nepicházím s páním svým já sám již vás,"

ji

ubezpeoval,

—

pozd?"

A jí

Celesta položila místo

již

z oí vytryskl, když ji pitiskl s tajeným výjí nejvtšího štstí k ústm, která se tak neoekávan šleclietn vzdor svých proti ní ve svaté vci lidstva

slz,

jenž

kikem a

odpovdi ruku do ruky,

pln kajícné pokory podával a nebránila proudu blažených

vzdávala.

DOPISY KATHINV KROUŽILKOVÉ.

V(>loctný pane rodakloro! Ale odpustiti, že Vás tnjito ádky obtžuji. onehdy ve své listárn odpovdl jisté Maence, která se Vás na soulad barev nepochybn jen z marnosti optala, tož si dodávám zmužilosti poptati se Vás také na nco. a to na cosi stokrát dležitjšího a zajímavjšího. .Jen se nerate usmívati, však se o tom ihned pesvdíte. Nemjte mi však za zlé, neshledáte-li jinak v epištole mé vše, jak to má býti. Nechodila jsem totiž nikdy do

Rate

když

jste

eských škol. Maminka íkávala, že nejsou pro náš slav. Bylt náš tatíriek diurnistou. Považovala naši rodinu za úednickou a stálým heslem jejím

bylo: „.Jen nóbl!" Teprve muž ze mne ešku udlal. Bydlel naproti nám a padl mi hned nejen do oka, ale i do srdce. Pro bych se k tomu nepiznala, vždy to nebyl u mladého svobod-

mj

ného dvete pece žádný hích ? xMl vlasy a oi erné jako uhel, zuby jako sníh a bez skipce se nikdy ani neukázal. Když se ale v sousedství poalo trousiti, že si jinou nevezme, než vrnou dceru I^ibušinu, zaala jsem se stemhlav uiti esky ísti. S psaním jsem ale, jak vidti ráíte, tuze nepochodila. Nešly mi ty puntíky a árky již jak náleží do hlavy. Ale l)yla maminka na poátku

a

K.

bVÉTLÁ: asové

ohlasy.

I.

I.

známost mou tuze ráda vidla, neb jsem nieho nemla mj byl úetním u solidní firmy, zaala mi najednou bránit. A pro? Že byl nejen Cechem, ale i „Mladoa zvolenec

echem". „Co pak na tom?" podivila jsem se jí. „Co že na tom ?" na mne se rozhorlila. „Což nevíš, že k tm „Starým" se hlásí ti, kdož náleží k lepším tídám, a že ti „Mladí" jsou jen takoví ledabylí lidé, na nichž ni-

komu

nezáleží?"

Já ovšem nepopustila. Ale te konen k vci, abych Vás tuze neobmeškala. Pedstavuji si, že to bývá v redakcích den co den asi takové, jako u nás v kuchyni, když niámi! v pondlí prádlo: všude spch a vír. Vzte tedy, velevážený pane redaktore, že jak záleží té jisté Maence na barvách, které jsou práv v mode, tak záleží na naší literatue. Již velmi dobe vím, že kdyby eského národa taktéž by nebylo. Mám to, jak jí nebylo, jste se asi hned domyslil, od svého mužíka. Ale bohužel nemžeme jí tolik asu vnovati, jak bychom si páli. Mj ráno do pisárny, kdež trvá až do veera, muž musí a já se celý boží den batolím v kuchyni. Nedivte se tomu, máme se co ohánti s tmi pti stovkami platu. Naše ti dti jsou praví bukai. Jak pijdou ze školy, kií již na schodech: „Rohhk, chléb, jablko!" Vedle toho, že jim nedáme v niem nouzi, rádi je slušn šatíme, a aby se nemu nauily, inu, to nám jde nade. vše. Piiujeme se tedy dle možnosti a vždy míváme pány na bytu a strav. Tuze bývají u nás spokojeni. Nerada se chlubí vám, ale co je pravda, je pravda, zahanbit se nedám ani vycvienou ve spolku „Domácnost" kuchakou.

mn

asn

243

Te

práv máme dva nájemníky obzvlášt spoádané.

Nechodí veer nikam. jinak,

než

fašíruvané k

Moje

hostinská.

ta

rošfnky

plzcMskému nade

chutná jim

strava

prý zcela

Zvlášt vepové maso na piv a

se sardeionii, jak já je dl:im, jdou jim vše.

Zstanou-li doma, dají si vždy [irostíti mezi námi u jednoho stolu a s dtmi v jednom kuse žerlnjí. Ale tak uené pány jsme ješt nemli; proto si s nimi vedeme opatrn, má iníij muž dobrou hlavu a j;i laké nejsem dnešní. Tuze neradi l)y(.'l)oni se ped nimi zahodili. Také nechceme, aby ta naše drbež na o pišla, že vdí jiní lidé více než talínc^k a maminka: hvio by ihned u nich po respektu.

a

I

nejednou ponkud do nenadji, že Uiís „Vyšehrad" vždy vysvobodí. Hledí každ' otázce svých vyliovti, teba se týkala jen barvy pentle na ženském klobouku. Jak by nezodpovdl otázky naše, jež se k smru jeho zcela jinak hodí, jak okamžit se pesvdíte. Pišli jsme za tou [jíinoii

snází a

te máme

ejiile,

tená

Lituji však, že nevycházel „Vyšehrad" již v lét. Byl by mi uspoil mnoho trapných chvil, které dosud nepominuly. Prohlížel si totiž jeden z našich páni doktoru mezi obdem njaký asopis. Bývá to u nich zvykem. „Co to tu máš?" otázal se ho druhý.

„Nic zvláštního. Volá zde j)0uze zas jeden

básník: „Pry A pi tom

s

mu

podával onen

Oekávala jsem, rozdurdí, jaké

muž patrn

si

z

mladých

ideály!"

to

že

se

oba

list.

nad

tím

naši básníci zaínají

taktéž. Ale ani

rozesmjí

neb

žerty.

Mj

tropiti

pomyšlení. Mluvili o lom zcela 16*

244

lhostejn dále, jak se šik vyznava podobného pesvdení mezi nejmladším pokolením množí. Nemohla jsem se tentokráte ani dokati, až naši strávníci od obda vstanou a do svého pokoje odejdou. „Jen mi pec povz," pošeptala jsem mužovi, aby to dti neslyšely, „zdali jsem se peslechla, neb jestli tys se mýlil, když jsi mi vykládal, co to je ideál?" povdl?" „A co jsem ti o „Dle tvých eí jsem se domnívala, že to jsou i." jak bych to jen ekla ... že to jsou všecky vyšší

nm

.

.

.

vc

„Dobe

jsi

slyšela

!"

by se te mly sthovat ze svla? ekni mi, pro? Je to ostatn možné?" „Zdali to je možné?" pousmál se míjj muž uštpan. „Nevím, ale filosofové praví, že je vše možné pod sluncem, až na to, že by byl nkdo s to si ukousnouti špiku svého

„A

ty

vlastního nosu.«

Hnviv jsem utekla do kuchyn. Jak mne mohl práv dnes tak špatným vtipem odbyti, vždy pec vdl, jak jsem podráždna!

Abych

nezavedla další chtlo.

jej

e, a

pokutovala, se

již

mu patrn

jsem o své otázce

nkolikrát do

ní za-

V nedh byla slavnost ve Hvzd. Nehodlali jsme s(> tam vydati. Dobe víme, jaký má pro Cechy význam, ale dti nedaly pokoje. Nechtli a nechtli ti diblíci naši nahlédnouti, pro se nemají veseliti na kolotoi, kde prohráli jejich pedkové tak osudnou bitvu. Povolili jsme jim tedy, když popustiti nechtli, a byli jsme stejn pokutováni: oni za svou svéhlavost, my za svou poddajnost. Y tom jindy tak krásném lese byl za onu nedli takový ryk, že nic podobného ješt jsem nezakusila. Byli jsme v množství

24 rozháraném pivem a dovádkou sem tam strkáni, šlulcováni, otcikováni, až z loho šla hrza. A co jsme pi tom ješt vedlo toho vidli a slyšeli Imi, darmo nduvit. Nevdli jsme skuten mnohou chvíli, jsme-li mezi rodáky nebo mezi divochy. Konen se daly dti do hlasitého pláe a samy ii])nliv volaly, že chljí dom. Prchali jsme s nimi stemhlav z té Sodomy. Jak ti lidé pec jen sesprosaí, když jim o nic jiného nejde, než aby si udlali dle svých pojm dobrý den, a co |)ovažnjí pak za veselost a krato-

hrub

!

chvíli!

Celá

Zajisté asi

již

žií

vrn

a oi)šírii

názvem ,,Hvzd;íi" v „Národních

Tiislech".

slaviiosl

ta

vylíena pod jste

lehdáž

ji

byla

také etl.

úmysl

st;it

svého

asu

Jak pak iiel Vždy jste se redaktorem a pihlížel

ml jste

piln k veejnosti. Velice

jsem se obflivovala dovednosti

pana

pisatele

tch „Hvzdá". Vru, sama bych to byla nemohla lépe napsat. Jeti jednu vc aspo pro mne ve svém lánku vy-

Ml

ku konci íci: „lile, vy pánové, kteí snad aby se každá vyšší myšlenka vysthovala z lidského srdc(\ [)onvadž se v;ím zdá pitvornou, kteí se dosti možná smjete každé vznešenjší snaze a nazýváte ji pokrytectvím, kteí byste rádi nabádali svoje bližní jen k užívání tak si bude národ váš poínati, až pání vašemu vyhoví. Hloubji klesne pod zv. Sprostá zhojilost jeho, jíž se niiti bude, ohavnjším se slané zjevem nad. divokost dravc." pustil.

chcete,

—

Tak ovšem soudím

j;i,

|)i().-l;i,

neuená

ženština.

Avšak

co íkáte tomu Vy, vážený i)ane redaktore ? Mohu se tímto úsudk(Mn ped našimi p;iny doktory vytasiti? Ani nevíte,

jak mi

muž

již

tvrdí

jazyk svi-bí, abych jim povdla, co proto. .Miij rozhodn, že mohu, což se mi na nj líbí. Snažn

216

tedy žádám, abyste proukázal tutéž ochotu, jako onehdy té Maence, své nejpozornjší tenáce a ctitelce „Vyše-

jisté

hradu*

Katein

Velevážený

redaktore

[rduv

Kroužilkové.

!

Ne, tohle jste mi neml udlat! Myslila jsem, že na míst omdlím, když jsem spatila svj dopis ve feuilletonu „Vyšehradu" do posledního slovíka otištný. Nemohla jsem

mj

muž chvíli ani promluviti, a to u mne, jak prý již nco znamená. Podivil se, pro se toho tak lekám, že jsem se náhle ocítila mezi spisovatelkami. ,,Co pak nevíš," odpovdla jsem mu vyítav, „kterak

dlouhou í-ík;í,

se

vyjadují

,

naši

páni

doktoi o spisovatelkách?

zas o tom se zmínili, že jeden tuze slavný

Onehdy

lovk, Blinský,

mvslím, že ho jmenovali, tvrdil, že není daleko doba, kdy ženy nejen pestanou psát, ale ani vili lomu nebudou, že

kdy existovaly ženy-spisbvatelky." „Nemýlím-li se, tož tomu te pi-áv tyicet let, co náhled ten pronesl," potšoval mne mj muž. „Tnu, jestli všecko lak uhodl a prohlédl jako tohleto, tož by se nemusili naši dokloi práv jeho vhlasu dovolávat. Vždy rostou spisovatelky všude na svt a také u nás jako houby ))0 dešti. Ani jediná z nich dosud nejevila dost málo chuti zastydti se za svj cech." Uznala jsem, že má pravdu, a pestala jsem se na mi jen naši páni ješt jednou s takoVyšehrad horšit. vým prorokem pijdou!

A

247

Ráíil

jste

mi

na své korespondentce

rázn hájila svého stanoviska vše povdla, co ženský mj zuje a uráží.

A

a cit

raditi,

abych

svým nájemníkm od v našich

tak jsem také uinila.

plic

pomrech popu-

Pustila

jsem

se do

petení Vašich ádk za tepla hned u veee. Mli jsme práv telecí kotlety s mrkvikou. Libovali si, že je nich

j)o

mrkev jako cukr a to telecí jako kuátko. „Tší m, že aspo vám chutná," vzdychla jsem nad svým prázdným talíem. ta

si

„A vám nechutná?" „Ba nechutná." „Co se vám tak najednou stalo? Snad nejste nemocna? Vždy jste ješt o polednách byla jako ryba." „Nejsem nemocna; ale vstoupilo mi zas jednou do hlavy, jak jsme pibhli tenkráte ze slavnosti ve Hvzd jako

dom."

smysl

zbaveni

„Co

vám tehdáž pihodilo?

se

Již

se

na

to

nepama-

tujeme."

„Zdsili jsme se tch prostopášností, v nichž si tam mnozí výletníci libovali. O, jaká je to hrozná vc, když

—

svléknou lidé se sebe slušnost a vzdávají se jak by(;h to jen vyjádila všech vyšších vcí, neb, jak by tomu uenci ekli: všeho ideálu." Páni doktoi se mi srden zasmáh, ale já se nedala mýlit. Byla jsem se na kapiláln obrnila. Svil mi totiž náš kupec je to jak náloží hodný lovk a tuze si nás váží, že vždy hotov platíme svil mi ve vší tajnosti, žo se vedle v té malé hospdce schází kroužtík mladých lidí, jakýsi tajný spolek, jejž prý poktili „Sím

—

n

—

—

m

budoucnusli." Hned projelo jakési tušení. Také nezklamalo. Navedla jsem svého muže, aby se tam šel

mne pec

248

jodnon podívat a možná-li, se dopátral, jakou nám tam tedy chystají setbu. Za „dvoušesták" posadil jej sklepník za dvée pokojíku, v nmž schze se konaly. Slyšel každé slovo. Krásné pinesl zprávy. Dobe, že jsem jej tam poslala! Vždy bychom ani nevdli, co se s námi díti má. Každý opakoval skoro totéž. Rozumný lovk má jen z dychtit po blahobytu, ponvadž do všeho jiného nic není. Každá innost, která nesmuje k požitku lidstva, odsouzena za škodlivou, ponvadž nemže prý míti píroda jiného úkolu než rozkoš. Kdo tvrdí opak, jest nebezpený zpáteník. Husa, Jeronýma a každého, kdo sešel za svoje pesvdení se svta muednickou smrtí, dlužno považovati za

eník

hodného blouznivce. se mi ráíte tak u|)ímn smáti?" otázala jsem se našich pán špiat. „Rádi bychom vdli, kde jste slyšela vyzvánti o lom, politování

„Pro pak

co jste

te

pronesla?"

Vyzvání se takto více mén nahlas všude. Jak tomu dávno, co práv vy sami u toho stolu o tom jste rokovali, jak í.e te zvlilšt spisovatelé tch vyšších vcí více a více vzdávají?" Oba se zarazili. Pohlédli na sebe, a trvalo hezkou chvíli, než starší z nich mi odpovdl: „Nevzpomínám si již, kdy a jak jsme cosi podobného prohodili. Na všechen zpsob to bylo ale jinak mínno, než jak vy jste to pojala. Nejspíše jsme o tom mezi sebou „Již nevím.

mluvili, kterak se rozumným osobám poíná více a více hnusit pokrytectví, které se nejen v jednání, nýbrž u znané míe i ve spisech objevuje. Pejí si, aby všude zavládla pravda, jak v život, tak v knize. Nemá se tedy líiti lo-

vk

jako vyšší tvor, nýbrž takový, jak jest ve skutenosti.

249

Nech

se

noroztahuje

kojklíslví

v život

ni

ni

v píseni-

niclví."

„Tato zásada so mi luzo ííIjí," horliv jst^-ni pisvdila. „Nikdo nemá koj kle provozovali, iiojinéno spisovatel, vždy so íká, on žo vlastn tím pravým uitelem lidu." ,,llle,

tu

zas mále jeden z

tch

„Když

zastaralých klamných

vci' již jednou tak tuze zajínuite, mil;i paní Kroužilková, tedy vzte pro uvarování všech dalších omylu, že nová doba si žádá, a].)y byl každý spisovatel liikoli uitelem, nýbrž pedevším umlcem, což znamená, aby na vše bystrým, nepedpojatým zrakem pohlédl a práv tak, jak to spatí, nech je to krásné, nekrásn, špatné, nešpatné, svému tenástvu podal. Ano, pravda ])udiž UhJ heslem toho, kdo chce ke svtu mluviti, nic jiného, žádnií již strakatá vidina, žádná vzdušná smyšlenka! Pravda, to té budoucnosti, v níž má nastati lovenstvu šastnjší vk.'" niihlod,"

ušklíl)l

se

znova.

se o ty ,vyšší

sím

Významn jsme na sebe s mužem mikli. Tedy byla mezi našimi pány doktory a vedle tím kroužkem pec jen nepopiratelná píiniznost, a on nebvl svj „dvoušesták" nadarmo vydali ,.

lomu

Nejpednjší pizn:ivají,''

spisovatelé

všccli

národ

již

se k heslu

pokraoval drazn, „a uzpsobují podle

nho

svoje díla. ()l)jevují takto vci pímo ohromující. Ale nutno se piznali, slaboduchým lidem se ne vždy zalíbí. Nejednou již se z toho strhla v asopisech šarvátka jako na i)íklad o románu nejpednjšího spisovatele francouzského. Nazval jej ,Zem', sám se jmenuje Zola."

„Nechápu," zavrtla jsem hlavou, cosi nelibého napsati o té naší dobré

„že by mohl kdosi

malice

zemi.

Vždy

250

nás

hojn

nejen po celý rok

živí,

ale

svou krásou v

zim

v let potšuje.''

Pan doktor

si

odkašlal.

ovšem ono mistrovské dílo pokdož ve stálém a nejbližším s ní jsou styku, lid vesnicky. S jakou smlostí strhl této tíd s tváí škrabošku pokryteckého dobráctví, v níž bývala dosud vždy tenástvu pedvedena! Kdy se stane píkladem našim nejapným mazálkm, tak zvaným národním spisovatelm, kteí nedovedou venkov vylíiti jinak než v této farizejské kukli? Ale slyšte a sute sama, vždy pec znáte svt a lidi, je-li, i není-li Zolv román veliký, osvobozující in.« „Z

jato.

stránky není

této

Líí pouze

I

jal

se

ty,

mi ochotn román ten vypravovati.

Ale nedospl daleko. Na poátku jsem nevila svým uším: pustý zloin stíhal zloin, neuvitelná hanebnost hanebnost, nejhnusnjší nemravnosti se vystídaly. To nebyl lid, jejž nám pedvádl, nýbrž jeho vyvrhel, byli to tvorové, pro nž mluva lidská nemá jména. Dlouho jsem zstala

zkamenlá,

plna

hnvu

ale

konen

a ošklivosti proti

jsem

nmu

se

pec

vzpamatovala a

v^^skoila.

Dosti, dosti," vzkikla jsem, „jinak do smrti již s vámi k jednomu stolu nepisedan! Nikdy bych nemla za možné, že jest jeden z pedních vzdlanc národa svého s to se zálibou v takovém bahn se hrabati. Což necítil, jaké jedo,,

z nho pozdvihují, které jsou s to duše chabé nejen omámit, ale i otrávit? To není píroda ve své pvodnosti, nýbrž ve svém úpadu, to není život, který podává, nýbrž rozklad. A pak nás varují listy ped tak zvanými krvavými romány! Tento román bude nebezpenjší každého z nich, práv proto, že jej sepsal umlec, kdežto ony vyplývají z myslí hrubých, z per nemotorných."

vaté výpary se

251

In

;i

„Ale popisy tchto výjev pispívají k poznání lovka peslávíí každý ohled. Jsou nutné v zájmu vdy."

vdy nutné, nech se jak vyezává léka rakovinu, jenž také dbá, aby se jed z ní nerozstíkl a nákazu nešíil. Nepozve si k lomu každého, nýbrž jen osoby, které jeho umní ..Když je takové líení v zájmu

dje opatrn, šetrn,

tak,

pi nm pouiti se mohou. O takových vbec nemlo pojednávati zábavn a spisy o nich jednající nemly by se vázali do skvostných desek, al)y po nich sáhl, kdož nejmén k tomu povolán." 0])a páni doktoi se zardli hnvem. rozumjí

a

vcech by

[)i

ledy

se

..Nemjte za zlé, paní Kioužilková, ozval se mladší a lom chvl se mu hlas, „umíte sice upéci dokonalou

jablkovou štrudli a vyžehliti náprsenku, že je tuhá a bílá jako led, ale o podobných pracích pronésti platný soud, ne, lo nem' ve vaší moci, tu vám nezbývá než zstali posluchakou.'" že

,,Bohudíl\y,

Stydla bych si

nikomu,

A

tenhl(»

tu

nejsem

s

to

platný soud

pronésti.

ped celým svtem a netroufala bych svénni muži pímo do oí se podívati. že prý napsal Francouz? Vždy byla dosud

se za lo

ani

roniiin

jen jedna o lom

e,

že jest

n;irod

francouzský ten „nej-

manýrnjší" ze všech a že od nho teprve hulí ui-í. aby tenkráte se neuili." I)('j'/, .,.\cvy>lyší

osud nejspíše

va.ší

modlitby,

ti

ostatin'

se

ncl)

zaali

již

jinde v jeho šlépjích kráeti, a jak vy to nazýváte, v se hrabati. Spisovatel

nemén

sepsal divadelm' kus

s

taktéž .selský lid

úctou k pravd."

hrab. Lev

vtší, ruský

bahn

Tolstoj,

touže poctivou smlostí. Líí v

|)ísn dle skutenosti

s

nm

touž bezohlednou

252

A te Dailo se

málem „To

„Tohle zlý sen Tolstoj,

!

druhý

se dal zas

vypravování kusu se

z

mi pi tom zrovna jako

svezla

hrzou

možná,

není

pán

našich

strávník do

tolio.

a to

lítostí

ped

možná

není

Bvla hvch

tím.

se sedadla. !"

vzlykala

j,~;em.

nemže býti pravda, to pouhá smyšlenka, vidina, A snad onen hrozný kus nenapsal onen hrab o

nmž

jste

mi minule

povídali,

že ten ruskv lid

tak miluje, že bydlí zrovna v takové chaloupce jako on, že si

do

ní vyrobil

svj nábytek sám, san, a na své

díví, zhotovuje svoje si

žádá,

aby chodila

prádlo svoje máchala nost tak ráda

s ?

ostatními

Já ho

mla

že

tam

si

štípá

paní, rozené to

svoje

knžn,

selkami k potoku a tam za jeho svatou lidumil-

!"

„Tentýž to je,'' zuliil se doktor škodolib. „A mezi tím lidem, který mu je tak milý, že s ním obcuje jako se svou vlastní rodinou, nepišel na jiného, než co ve svém kuse podal? O, pro práv on o takových šerednostech se rozepsal a ješt jiné zarmucoval?" „Dokazuje tím, že je nejen velkým umlcem, ale zárove i velkým lovkem, jenž nezná malicherných ohledu, jedná-li se o pravdu, práv takovým, jakého každý národ nyní potebuje. Takovému velikánu jest látka jako látka, spracuje každou se stejnou pílí a svdomitostí, a podává nám skutenost, jak se mu jeví. Co se ostatn dje jeho divadelního kusu tak dsíte? Znám vás pece co velmi liorlivou tenáku rubriky ,Ze soudní sín'. Nikdy jste se tam nedoetla ehosi podobného?" „Pravda, že se odehrávají hrozné vci mezi lidmi, ale

zárove jsem pesvdena, kdyby spravedlnost jen po zloinech, aby je ztrestala,

nýbrž

s

nepátrala

touže horli-

253 v o s t í s p pídila po s k n c ch š o cli o d o z k o u m a 1 a takové k r á s n ý ch ch o m byli v š i ch ii i rádi na a t

1

I

ady

t

svt

s

A

jak

nazývali mezi sebou bratry.

n ý ch,

in,

b y se

že b y-

hrdostí

m

se

dojímá,

tm

kterak mi vykládáte umní. Nejde pánm o jiného, jak se mi podobá, než aby dokázali, s jakou obratností si každý z nich dovede vystrouhati loutku, kterou si zvolí,

nech

je v ní

v takovém

jádro. Odpuste mé prostot, ale nevidím jiného než kratochvíli odvážnou.

jakékoli

umní

Což tomu hrabti, takovému moudrému a šlechelnéTnu muži, té práci ani jednou na mysl, že snad tímto zpsobem docílí opak toho, co zamýšlí? Zajisté si peje, aby byla surovost v lidu zjemnna, a práv takto zdivoilost šíí, neb pestanou se jí lidé štítiti, lekati, zvyknou jí, když jim je mistrovskou rukou podána a jako výtvor znamenitý vychvalována. Jen mi ale povzte, od koho se máme

nevstoupilo pii

uiti tomu, co je krásné, co je dobré, kam máme choditi pro radu a útchu, když ne k hlavám mezi všemi nejosví-

cenjším ?"

„To zas takový [)edpotopní pojem, který snižuje básníka na kantora a kazatele. Básník nech žije jen svému žádáte, náleží do ítanek. Tím nadání. To, eho si na

nm

jej

snižujete

!''

Chystala jsem se toho náhle vložil páni

strávníci

již jdi

opt k muž.

krut

jsou

mírné povahy vše „Dosti

mj

obrátiti

si

vše,

Pjde

se

do

v žert. téhle

abys

tvé

strudle,

nám mohla

postaviti tu ])ravou jablkovou, o níž se

tím znn'nili

tu

že nejen já, ale i naši dopáleni, a lilcdl tedy dle své

máme, ženuško,

a uchystej

pichlavé odpovdi,

Vidl,

ti

teJ radji na stl

zítra

páni doktoi

ped

n;ím zcela jinak k duhu, uvidíš, než ta

251

máme na dlouhou dobu do sytá, pátelé?" Naši strávníei mu ovšem ihned pisvdili. Páli mi patrn, že drobátko kloíl. Nic jsem si z jejich úsmšku nedlala, vždy jsem já je klotla také a lo kapitáln, není-li pravda ? Snažn prosím, abyste mi povdl, co soudíte o tom Semeni budoucnosti". Nemohu se ubránili obav, že ujme-li se a dojdou-li jeho zásady obhby, nezvratn pijde najevo, že ml ten povstný ntíznaboii Darwin pec jen pravdu. Dokazoval totiž, zdali si práv v té chvíli na to vzpomenouti nemžete, že nepocházíme nikterak od Adama a Evy, nýbrž odpus pánbh od samýeli opic. Ilodlá-li to mladé pokolení každého, kdo za svoje pesvdení žije a život obtuje, jako naši dávní muedníci, prolilásiti za blouznivce i nebezpeného zpáleníka, a uzná li skuten, že jen užívání úkolem lovka a nikoli povinnosL, za knilkou dobu se svlee ze své lidskosti, uchýlí se zn(Mi:ihla k svým pedkm a bude konen s nimi chut skákali po stromech jako ty tlupy ohavných pavián dosud v praletvoje mudrlantská,

které

není-li pravda, vzácní

m

,,

—

—

moem.

sích

za

voslí

Co Vy, vážený pane ledakiore, lomu íkáte? S dychtiekií poznati Váš n;ihled o dležitostech tch Vaše nejoddanjší

tenáka Kateina Kroužilkov;!.

OBSAH. í~tiana

...

Plevno

Vncc

slzikový

Z našicl) boj l^ozd? Dopisy

7

119

Rodáci

Katoriny Krou/.ilkové

143 1<^^

"^15

239

^ PG 5038

Muzakova, Johana CRottova) ^e brané spisy Karoliny

M8 I8Q9 3 v. 2^

Svtlé

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY