Elektronické vydání pøipravili. Josef Koèmíd a Atheneum - virtuální knihovna

PO VÍD KY E. A. Poe

Elektronické vydání pøipravili Josef Koèmíd a Atheneum - virtuální knihovna

E. A. Poe - Povídky

ANDÌL PITVORNOSTI Bylo sychravé listopadové odpoledne. Právì jsem spoøádal neobyèejnì sytý obìd, v nìmž nikterak nepodstatným chodem byly tìžko stravitelné lanýže, a sedìl jsem sám v jídelnì, nohy na obrubì krbu, po ruce stolek, který jsem si pøisunul k ohni, na stolku pár skrovných zákuskù a rùzné láhve s vínem, pálenkou a likéry. Dopoledne jsem proèítal Gloverova Leonidase, Wilkieho Epigoniádu, Lamartinovu Pou, Barlowovu Kolumbiádu, Tuckermannovu Sicílii a Griswoldovy Kuriozity; neváhám proto pøiznat, že jsem z toho byl ponìkud pøipitomìlý. Pokusil jsem se vzchopit pomocí klaretu, ale když mi nepomohlo ani povícero sklenek, v zoufalství jsem otevøel pohozené noviny. Pozornì jsem si pøeèetl rubriku „Domy k pronajmutí“, pak rubriku „Zabìhnutí psi“ a pak dvì rubriky o uprchlých manželkách a uèních, potom jsem se neohroženì pustil do úvodníku. Když jsem jej pøeèetl od první do poslední øádky, aniž jsem porozumìl jediné slabice, napadlo mne, jestli není napsán v èínštinì, a tak jsem jej èetl pozpátku od poslední k první øádce, ale ani takhle jsem zvlášt nepochodil. Užuž jsem chtìl zklamanì odhodit“ten ètyøstránkový arch, to milé arcidílko, jež nepohaní ani básníci“, když mne zaujal následující odstavec: Cesty vedoucí k smrti jsou poèetné a prapodivné. Jistý londýnský list píše o muži, který zahynul z pøíèiny vskutku nevšední. Dotyèný ,foukal šipky‘, což je hra, pøi níž se dlouhá jehla omotaná kouskem pøíze fouká tenkou trubièkou do terèe. Muž vložil jehlu do nesprávného konce trubièky, a když se nadechoval, vtáhl si ji do hrdla. ,Šipka ‘ se zasekla do plic a za nìkolik dní nato muž zemøel. Když jsem tohle doèetl, popadl mne - aniž jsem vlastnì vìdìl proè - ohromný vztek. „To je hanebný podvod,“ zvolal jsem, „nehorázná kachna - z prstu vycucaný výplod nìjakého ménìcenného pisálka nìjakého zkrachovaného ubožáka, který smolí jakési báchorky z Šlarafie. Tihle chlapi sázejí na pøehnanou lehkovìrnost našeho vìku a brousí svùj vtip na nemožných, zhola nepravdìpodobných výmyslech 4

Andìl pitvornosti

na bizarních pøíhodách, jak tomu øíkají; jenže lidem bystøe uvažujícím,“ (jako jsem já, dodal jsem v závorce a bezdìky si položil ukazovák na koøen nosu) „lidem rozjímavého a vnímavého ducha je na první pohled zøejmé, že daleko nejbizarnìjší pøíhodou je okolnost, jak zázraènì se tyhle bizarní pøíhody poslední dobou rozmohly. Pokud se mne týká, nemíním od nynìjška uvìøit nièemu, co je jen trochu nevšední.“ „Mein Gott, to pyste pyl ale ochromny plásen !“ øekl mi na to jeden z nejpozoruhodnìjších hlasù, jaké jsem kdy slyšel. Zprvu jsem mìl dojem, že mi huèí v uších - což se èlovìku stává, když si notnì pøihne -, avšak vzápìtí mi ten zvuk pøipadal, jako když nìkdo udeøí silným klackem do prázdného sudu; a tímto výkladem bych se byl nejspíš spokojil, kdybych byl nerozpoznal artikulované slabiky a slova. Od pøírody nejsem ani trochu nervózní a tìch nìkolik sklenic klaretu, které jsem vysrkal, mì krapet rozkurážilo, takže jsem se vùbec nevyplašil, naopak, zvedl jsem jen nonšalantnì zraky a rozhlédl se kolem sebe po vetøelci. Žádného jsem však nespatøil. „ Chee !“ ozval se znovu hlas, zatímco jsem pátravì zíral po pokoji, „fy ale musite pyt namasány jak práse, dyž nefidyte, še tu setim srovna proty fámi.“ Potom mì napadlo, abych se podíval pøímo pøed sebe, a namouduši, rovnou pøed nosem, naproti u stolu sedìla postava vymykající se bližšímu zaøazení, ne však tak docela popisu. Její tìlo tvoøil vinný nebo rumový sud èi nádoba toho druhu a mìlo do sebe cosi nefalšovanì falstaffovského. Do dna byly zapuštìny dvì butely, sloužící nejspíš jako nohy. Místo paží se z horní èásti trupu klátily dvì znaènì protáhlé láhve, jejichž hrdla nahrazovala ruce. Pokud jde o hlavu, nezaznamenal jsem na nestvùøe nic víc než hesenský drátìný demižón, podobající se velké tabatìrce s dírou uprostøed víka. Tento demižón (završený trychtýøem jako husarskou èapkou sraženou do oèí) ležel na sudu naplocho s otvorem namíøeným na mne; a tímto otvorem, který se špulil jako ústa velice pedantské staré panny, vydávala ta kreatura dunivé, bruèivé zvuky, které zøejmì pokládala za srozumitelnou øeè. „Pofitám,“ øeklo to, „musíte pyt namasány jako práse, dyž fy sedyte 5

E. A. Poe - Povídky

tám a nefidyte mì sedìt táty; a taky pofitám, že musite pyt chloupìjší než husa, dyž fy nevìršite, co je èerny na pilym. Fšécko, každy slofo, co tam tyskli, je práfta.“ „Kdo jste, prosím vás?“ zeptal jsem se dùstojnì, tøebaže s jistými rozpaky. „Jak jste se sem dostal a o èem to vlastnì mluvíte?“ „Jak já sem taty tostal,“ pravila postava, „to fam po tom nyc nény. A o èem mlufim? O tom mlufim, co je potle mì dobže mlufit. A kto ja sem? No, proto sem táty pšišel, apyste na flastny oka fidìl.“ „Jste opilý pobuda,“ øekl jsem, „a já teï zazvoním a naøídím sluhovi, aby vás vykopl na ulici.“ „Checheche !“ smál se ten chlap. „Chuchuchu - to netokášete !“ „Nedokážu?“ øekl jsem. „Jak to myslíte - co nedokážu?“ „Sasvonit,“ odpovìdìl a snad se chtìl zašklebit tìmi svými malými poouchlými ústy. Nato jsem se pokusil vstát, abych svou pohrùžku uvedl ve skutek, avšak ten darebák se napøáhl docela ležérnì pøes stùl a hrdlem jedné té dlouhé láhve mne klepl do èela a srazil tak zpátky do køesla, z nìhož jsem se už napolo zvedl. To mne úplnì ohromilo a chvilku jsem byl na rozpacích, co poèít dál. On ale nerušenì pokraèoval: „No fidyte - nejlip dyš klidne sedyte. A tetka se vy dofite, kto ja zem. Topše se podyfejte! Já zem Antìl pitfornosty.“ „No, pitvorný jste dost,“ osmìlil jsem se odpovìdìt, „ale mìl jsem vždycky dojem, že andìlé mají køídla.“ „ Kšídla!“ zvolal znaènì popuzen. „Co pych delal ja s kšidlama? Mein Gott, copak mì mate sa nejake kùrže?“ „Ne - proboha to ne!“ odvìtil jsem polekanì. „Vy nejste ; kuøe ani zdání.“ „Tak topše, ale koukejte klidne setìt a hezky se chofat, ‘’ nebo fam sase jednu frazim. To kùrže ma kšídlo und sofa ma kšídlo und maly áplik ma kšídlo und ten tojfl Pelsepup ma kšídlo. Ale antìl nema ani jedno kšídlo a já sem Antìl pitfornosty.“ „A co vlastnì teï u mne pohledáváte -“ „Pochletaváte !“ vybafla ta vìc. „Fy ste ale nefycvalany choloprátek, dyš fy se ptate èentlmena a k tomu antìla, co tu pochletává !“ 6

Andìl pitvornosti

Takovéhle øeèi jsem si už nemohl nechat líbit, ani od andìla ne. A tak jsem se vzmužil, uchopil slánku, jež byla na dosah, ‘ a mrštil jí po vetøelcovì hlavì. On však bud uhnul, anebo já jsem špatnì míøil; podaøilo se mi právì jen to, že jsem roztøískal sklo, které krylo ciferník hodin na krbové øímse. Pokud se andìla týká, vyjádøil své mínìní o mém útoku tak, že mne zase jako prve nìkolikrát za sebou poøádnì klepl do èela. Tyto rány mne okamžitì pøivedly k poslušnosti a takøka hanebnì doznávám, že mi buï bolestí, nebo vzteky vyhrklo z oèí krapet slz. „Mein Gott!“ pravil Andìl pitvornosti, patrnì obmìkèen mou zkroušeností. „Mein Gott, ten šlovìk je pu felice namasány, anebo felice smutny. Ty nesmiš to pit tak silny - musiš do fina pšidat vótu ! Táty se napi, pu pašak chlap a nepreè - nepreè, žikám.“ Nato Andìl pitvornosti dolil mùj pohár (v nìmž bylo asi do tøetiny portského) bezbarvou tekutinou, která prýštila z jedné ruky v podobì láhve. Všiml jsem si, že tyto láhve mají na hrdlech nálepky, a na tìch nálepkách že je nápis „Kirschwasser“. Uznalá andìlova vlídnost mne naladila namìkko, a posilnìn vodou, jíž mi nejednou zøedil mé portské, ukonejšil jsem se posléze natolik, že jsem mohl klidnì naslouchat jeho nevšední pøednášce. Netroufal bych si vypovìdìt vše, co jsem se doslechl, ale z toho, co øíkal, jsem postøehl, že je to strážný duch, bdící nad „všemi maléry lidstva“, a že jeho posláním je poøádat pøíhody, nad jejichž pitvorností musí znovu a znovu žasnout všichni pochybovaèi. Když jsem se tu a tam opovážil vyslovit vážné pochyby o jeho smìlých výrocích, zaèal doopravdy bìsnit, takže jsem nakonec usoudil, že bude moudøejší mlèet a nechat ho, a si vede svou. Rozpovídal se tedy zeširoka, kdežto já jsem jen sedìl se zavøenýma oèima, zaboøený do køesla a bavil se žvýkáním hrozinek a cvrnkáním jejich stopek po pokoji. Avšak andìl si toto mé poèínání zaèal náhle vykládat jako nevážnost ke své osobì. Nepøíèetnì rozlícený vstal, narazil si trychtýø ještì hloubìji do oèí, strašlivì zaklel a pronesl jakousi hrozbu, jejíž smysl jsem pøesnì nepochopil, a nakonec se mi po pás uklonil a odporouèel se s pøáním, kterým poèastoval Gila Blase arcibiskup granadský: „Beaucoup de bonheur 7

E. A. Poe - Povídky

et un peu plus de bon sens!“ neboli : hodnì štìstí a o trochu víc rozumu. Ulevilo se mi, když odešel. Z tìch nìkolika málo sklenièek klaretu, jež jsem vypil, na mne teï šlo spaní, zachtìlo se mi zchrupnout si na patnáct dvacet minut, jak mám ostatnì po obìdì ve zvyku. V šest hodin jsem mìl dùležitou schùzku, kterou jsem za nic nechtìl zmeškat. Pøedchozí den vypršela má pojistná smlouva na dùm, který obývám, a protože vznikly jakési rozpory, dohodl jsem se, že v šest zajdu na øeditelství pojišovny a ujednám tam podmínky nové smlouvy. Vzhlédl jsem k hodinám na krbové øímse (na to, abych vytahoval kapesní hodinky, jsem byl pøíliš ospalý) a s potìšením jsem zjistil, že mám ještì pìtadvacet minut èasu. Bylo pùl šesté; do pojišovny dorazím hladce za pìt minut; a nikdy jsem chvilku siesty nepøetáhl pøes dvacet pìt minut. Mìl jsem tedy docela bezpeèný pocit a neprodlenì jsem se uvelebil k spánku. Když jsem si hezky pohovìl, opìt jsem vzhlédl k ciferníku nad krbem - a tu jsem málem uvìøil, že se tu dìje opravdu nìco velice pitvorného; shledal jsem totiž, že jsem místo obvyklých patnácti až dvaceti minut døímal pouze tøi minuty; nebo do sjednané schùzky zbývalo stále ještì dvacet sedm minut. Oddal jsem se opìt spánku, ale když jsem se probudil podruhé, bylo k mému krajnímu údivu na hodinách poøád ještì dvacet sedm minut do šesté. Vyskoèil jsem, abych hodiny prozkoumal, a zjistil jsem, že se zastavily. Mé kapesní hodinky ukazovaly pùl osmé, a ponìvadž jsem spal dvì hodiny, schùzku jsem samozøejmì zmeškal. „Nevadí,“ øekl jsem si, „ráno zajdu do kanceláøe a omluvím se ; teï by mne jen zajímalo, co se stalo s hodinami?“ Pøi bližší prohlídce jsem zjistil, že jedna hrozinková stopka, jak jsem je cvrnkal po pokoji za andìlovy vleklé pøednášky, prolétla rozbitým sklem ciferníku, uvízla jedineènou náhodou v dírce pro klíèek, a jak z ní koneèkem vyèuhovala, zastavila chod minutové ruèièky. „Á, už vidím,“ øekl jsem, „žádná záhada, to se rozumí - jenom náhoda, k jakým tu a tam dochází.“ Už jsem o tom dál nepøemítal a odebral jsem se v obvyklou hodinu na lùžko. Postavil jsem svíci na stojan v záhlaví postele v úmyslu pøeèíst 8

Andìl pitvornosti

si nìkolik stránek spisu Všudypøítomnost boží - želbohu jsem však do dvaceti vteøin usnul. Svìtlo jsem samozøejmì nechal hoøet. Ve spánku mì dìsila pøízraèná postava Andìla pitvornosti. Zdálo se mi, že stojí v patách lùžka, odhrnuje záclonky a dutým, odporným hlasem sudu mi slibuje ukrutnou pomstu za opovržení, s jakým jsem se k nìmu zachoval. Svùj dlouhý proslov zakonèil tím, že sòal z hlavy trychtýøovitou èapku, vrazil mi její úzký konec do hrdla a zahltil mne oceánem kirschwasseru, kterou v nepøetržitém proudu chrlil z protáhlé láhve, jež mu sloužila jako paže. Když jsem z tìchto nesnesitelných muk posléze procitl, staèil jsem zrovna zahlédnout krysu, jak pádí od stojanu s rozžatou svící, nestaèil jsem jí však zabránit, aby s ní nezmizela v díøe. Krátce nato zavanul do mého chøípí silný, dusivý zápach - rázem mi svitlo, že v domì hoøí. V nìkolika minutách se rozpoutal požár v plné síle a v neuvìøitelnì krátké dobì byl celý dùm v jednom plameni. Z pokoje jsem mohl uniknout pouze oknem. Zástup lidí však rychle sehnal dlouhý žebøík a pøistavil jej k oknu. Chvatnì, a zdálo se i bezpeènì, jsem po nìm slézal, když tu ohromný vepø který mi svým bachratým bøichem a vùbec celkovým vzhledem i fyziognomií pøipomínal Andìla pitvornosti - tedy tento vepø, jak øíkám, který až dosud klidnì døímal v blátì, si teï zèistajasna vzal do hlavy, že se potøebuje podrbat na levé lopatce, a nepøipadl na pøíhodnìjší drbadlo, než jaké mu skýtal spodek žebøíku. Rázem jsem se zøítil a pøi smùle, která mne stíhá, jsem si zlomil ruku. Tato událost - spolu se ztrátou nároku na pojistné a ještì vážnìjší ztrátou vlasù, které mi doèista sežehl oheò - na mne hluboce zapùsobila, ba tak mnou otøásla, že jsem se rozhodl, že se ožením. Znal jsem bohatou vdovu, která právì truchlila nad ztrátou svého sedmého manžela, a její ranìné duši jsem nabídl balšám svých slibù. Zdálo se, že mým prosbám váhavì podléhá. S pocity vdìku a opojného obdivu jsem poklekl k jejím nohám. Zapýøila se a sklonila hlavu, takže se její bohaté vrkoèe dotýkaly mé prozatímní kštice, dodané panem Grandjeanem. Nevím, jak se naše vlasy mohly do sebe zaplést, ale zapletly se. Povstal jsem bez paruky s holou bleskovkou, kdežto ona, plna opovržení a hnìvu, v záplavì cizí kadeøe. Mé vyhlídky na sòatek 9

E. A. Poe - Povídky

s vdovou se tedy zhatily nešastnou náhodou, kterou sice nebylo možno pøedvídat, jež však byla pøesto pøirozeným dùsledkem pøedchozích událostí. Nezoufal jsem však a odhodlal jsem se dobýti srdce ne tak neoblomné. Štìstìna mi byla opìt na krátký èas naklonìna, pak ale znovu vše zmaøila malicherná pøíhoda. Potkal jsem svou vyvolenou na promenádì, hemžící se mìstskou smetánkou, a zrovna jsem se jí chystal vyseknout co nejvybranìjší poklonu, když mi do koutka oka vlétlo jakési cizí tìlísko a na chvíli mne úplnì oslepilo. Než jsem znovu prozøel, paní mého srdce nenávratnì zmizela - nadobro uražena tím, že jsem ji minul bez pozdravu, vykládajíc si mé chování jako zámìrnou nezdvoøilost. Stál jsem dosud celý zkoprnìlý nad nenadálostí této pøíhody (která by ovšem mohla potkat kohokoli pod sluncem) a mùj zrak byl dosud ochromený, když mne oslovil Andìl pitvornosti a s neèekanou pøívìtivostí mi nabídl pomoc. Velice nìžnì i obratnì mi prohlédl postižené oko, sdìlil mi, že v nìm mám jakousi „kapièku“ (nevím, co tím myslel), a tu mi k mé úlevì odstranil. Usoudil jsem nyní, že je nejvyšší èas skoncovat se životem (když si na mne neštìstí tak tvrdì zasedlo), a zamíøil jsem za tím úèelem k nejbližší øece. Tam jsem odložil šatstvo (proè bychom nemìli umírat tak, jak pøicházíme na svìt?) a vrhl jsem se støemhlav do proudu. Jediným svìdkem tohoto osudného èinu byla opuštìná vrána, kterou zøejmì pøilákalo zrní napuštìné koøalkou - sotva si na nìm pochutnala, zbloudila od svého hejna. Jakmile jsem se ponoøil, tento pták si umanul, že uletí s nejnepostradatelnìjší souèástí mého obleèení. Odložil jsem proto zatím sebevražedný úmysl, vklouzl dolními konèetinami do rukávù kabátu a pustil se za padoušským ptákem s hbitostí, jakou pøípad vyžadoval a okolnosti dovolovaly. Avšak krutá osudová smùla se mi stále lepila na paty. Jak jsem se pøekotnì øítil vpøed, hlavu v oblacích, oèi upøené na zcizitelku mého majetku, zjistil jsem náhle, že se mé nohy nedotýkají pevné pùdy, že po pravdì øeèeno padám do propasti; a vìru by ze mne byla zùstala jen mastná skvrna, kdybych se byl naštìstí nezachytil konce dlouhého vodicího lana, visícího z balónu, jenž právì letìl nade mnou. 10

Andìl pitvornosti

Jakmile jsem se vzpamatoval natolik, abych pochopil, v jaké šlamastice vìzím èi spíše se vznáším, zaèal jsem o své choulostivé situaci z plných plic uvìdomovat vzduchoplavce nad sebou. Mohl jsem si však plíce vykøièet - buï mne ten blázen vùbec nevnímal, anebo mne ten darebák schválnì pøehlížel. Zatímco balón prudce stoupal, mých sil ještì prudèeji ubývalo. Užuž jsem se chtìl odevzdat smutnému osudu a bez hlesu klesnout do moøe, když tu se mùj duch opìt vzmužil : zaslechl jsem odkudsi shora dutý hlas, který jako by si ledabyle broukal jakousi operní árii. Vzhlédl jsem a spatøil Andìla pitvornosti. Se založenýma rukama se opíral o okraj koše; v ústech mìl dýmku, z které nenucenì bafal a budil dojem, že je jak sám se sebou, tak s vesmírem vùbec náramnì spokojen. Byl jsem pøíliš vyèerpán, abych mohl promluvit, a tak jsem na nìho jen úpìnlivì zíral. Ani on nìkolik minut nepromluvil, tøebaže ze mne nespouštìl oèi. Posléze, pøesunuv pìnovku uvážlivì z pravého koutku úst do levého, pøece jen se uráèil promluvit. „ Kto fy ste?“ otázal se mne. „A co tam donnerwetter tìláte?“ Na tuto drzost, krutost a licomìrnost jsem byl schopen vyrazit ze sebe jen jedno slùvko : „Pomoc !“ „Pomos!“ opakoval po mnì ten lotr. „Já? Akorát! Taty mᚠflašku - ta ty pomuše, a di mi z fóèi !“ S tìmito slovy upustil tìžkou láhev kirschwasseru, která mi dopadla pøímo na temeno hlavy - mìl jsem pocit, že mám mozek nadranc. Pod dojmem této pøedstavy jsem se chystal pustit lana a dùstojnì se rozžehnat se životem, avšak andìlùv køik mì od toho zámìru odvrátil. „Trž se !“ vybídl mne. „Naè ten spìch - poèkej ! Chceš eštì jeten flaštyèku, anepo si už natobro sèizlivy a maš rosum sase pochromadì?“ Na to jsem rychle dvakrát za sebou kývl hlavou: jednou zápornì tím jsem chtìl naznaèit, že prozatím o další láhev nestojím - a jednou souhlasnì - tím jsem mu chtìl sdìlit, že jsem opravdu støízlivý a mám dozajista všech pìt pohromadì. Zøejmì jsem si tím andìla ponìkud udobøil. „Na, už vìršiš?“ zeptal se mne. „Už kóneènì vìršiš, že se tìjou pitforny vìci?“ 11

E. A. Poe - Povídky

Opìt jsem pøikývl na souhlas. „A vìršiš taky na mì, Antìla pitfornosty?“ Znovu jsem pøitakal. „A usnavaš, že si totál namasány a taky plázen?“ Ještì jednou jsem pøikývl. „Tej si tedy prafou ruku do lefy kapsy od kalchot - na tùkaz, že se natopro potfoluješ Antìli pitfornosty!“ Tohle pøání jsem z oèividných dùvodù nemohl splnit. Pøednì jsem si levou ruku zlomil pádem ze žebøíku, takže kdybych se byl pøestal držet pravou rukou, pøestal bych se držet vùbec. Za druhé jsem nemìl kalhoty, nebo jsem doposud nedopadl vránu, která mi je odnesla. Byl jsem proto nucen k své veliké lítosti zavrtìt hlavou zápornì - snažil jsem se dát tím andìlu na srozumìnou, že je mi zrovna v té chvíli jaksi zatìžko vyhovìt jeho skromnému pøání ! Ještì se mi hlava ani nezastavila, když Andìl pitvornosti zaøval: „Tak tedy táhny k èertu, donnerwetter !“ Sotva to vyslovil, vytáhl ostrý nùž a pøeal jím lano, na kterém jsem visel, a protože jsme èirou náhodou byli právì nad mým domem (který mi za mého putování docela hezky pøestavìli), stalo se, že jsem sletìl po hlavì do širokého komínu a pøistál v krbu v jídelnì. Když jsem pøišel k sobì (pád mì úplnì omráèil), zjistil jsem, že jsou ètyøi hodiny ráno. Ležel jsem jak široký tak dlouhý tam, kde jsem dopadl z balónu. Má hlava se noøila do popela vyhaslého ohništì, kdežto mé nohy spoèívaly na troskách pøekoceného stolku, mezi zbytky všelijakých zákuskù, promísených novinami, støepy a rozbitými lahvemi, jakož i prázdným džbánem schiedamské kirschwasser. Tak se mi pomstil sám Andìl pitvornosti.

12

Andìl pitvornosti

13

E. A. Poe - Povídky

BERENICE Dicebant mihi sodales, si sepulchrum amicae visitarem, curas meas aliquantulum fore levatas. / Ibn Zijad (Øíkali mi duchové, že navštívím-li hrob své milé, mým strastem se trochu uleví). Strast má mnoho tváøí. Bída svìta mnoho podob. Klene se nad širým obzorem jako duha, má barvy právì tak pestré jako ten oblouk, právì tak èlenìné, a pøece právì tak dùvìrnì prolínavé. Klene se nad širým obzorem jako duha! Jak jen mohu z pojmu krásy odvodit pøedobraz ošklivosti? Ze znamení míru podobenství žalu? Ale tak jako v etice je zlo následkem dobra, tak v životì radost plodí žal. Buï je vzpomínka na minulou slast dnešní mukou, anebo se úzkosti, které prožíváme, zrodily z rozkoší, které jsme mohli prožívat. Mé køestní jméno je Egeus, rodinné jméno vám neprozradím. Ale v celé zemi není starobylejších zdí, než jsou dvorany mého ponurého, šerého rodného hradu. Øíká se o nás, že jsme rodem blouznivcù, a vìru je mnoho zarážejících a pøesvìdèivých dùkazù této povìsti - vnìjší podoba rodinného sídla, fresky v pøijímacím salónu, èalouny v ložnicích, tesané pilíøe v zbrojnici, ale zejména galerie starých obrazù, sama architektura knihovny a koneènì i prapodivný výbìr knih. Vzpomínky z nejranìjších let jsou spojeny s tímto pokojem a s jeho svazky - o tìch však nechci hovoøit. Zde zemøela moje matka. Zde jsem se narodil. Ale jak plané a pohodlné je tvrdit, že jsem nežil už døív, že duše nemá pøedživotní existenci. Vy to popíráte? Nechme to na pokoji! Sám jsem o tom pøesvìdèen, ale nemíním pøesvìdèovat druhé. Mám v sobì vzpomínku na éterické bytosti, na oduševnìlé, výmluvné oèi, na melodické, a pøece smutné tóny; vzpomínku, kterou nelze potlaèit, vzpomínku jako stín mlhavou, promìnnou, neurèitou, nestálou a jako stín nezapuditelnou, dokud bude svítit slunce mého rozumu. V tomto pokoji jsem se narodil, zde jsem procitl z dlouhé noci 14

Berenice

jistì jen zdánlivé nicoty pøímo do pohádkových konèin, do paláce fantazie, do pøeludných øíší mnišského rozjímání a uèenosti. A není divu, že jsem kolem sebe tìkal užaslým, dychtivým zrakem, že jsem v knihách proležel své chlapectví a prosnil mládí - ale je podivné, že léta míjela a zralý vìk zastihl mne dosud v sídle otcù, je podivuhodné, jaký kal zavalil prameny mého žití, podivuhodné, jaký závratný zlom nastal v povaze mého dennodenního myšlení. Skuteènosti svìta na mne pùsobily jako pøeludy a jen jako pøeludy, ale nespoutané pøedstavy z øíše snù se oplátkou nestaly obsahem mé všední existence, staly se vpravdì naprostou a jedinou mou existencí. Berenice byla má sestøenka - vyrùstali jsme spolu v otcovských zdech. Ale rostli jsme každý jinak - já s chatrným zdravím, pohroužen do chmur, ona èilá, líbezná, pøekypující svìžestí; ráda se toulávala po kopcích - já jsem si oblíbil osamìlé hloubání; já, uzamèen do vlastního srdce, tìlem i duší pohroužen do hlubokých, úmorných meditací zatímco ona lehce tìkala životem a nikdy nepomyslila na stíny køížící cestu nebo na tichý let èernokøídlých noèních hodin. Berenice! Zavolám její jméno Berenice! - a z šedých ruin pamìti rázem vyburcuji tisíce vzrušených vzpomínek. Ach, jak živý je teï její obraz pøede mnou jako v dávných dobách jejích bezstarostných radovánek! Ó nádherná a pøece tak fantastická kráso! Ó sylfo v kouzelných køovinách arnheimských! Ó najádo v jejích fontánách! A náhle vše zahalí tajemství a hrùza, ze všeho je pøíbìh, který lépe nevyprávìt. Choroba, smrtelná choroba zachvátila jako smrš její tìlo - pøed mýma žasnoucíma oèima ji pøepadla ta zmìna, prostoupila její mysl, vlastnosti, povahu a rozleptávala zákeøným, strašlivým zpùsobem i samu podstatu její osobnosti! Bìda - nièitelka pøišla a odešla - a obì - kam se podìla? Nepoznával jsem ji - anebo jsem ji už nepoznával jako Berenice! V té pøedlouhé øadì neduhù, které se pøidružily k oné osudné a hlavní chorobì, jež tak údìsnì zvrátila celou sestøenèinu bytost, byla snad nejmuèivìjší a nejúpornìjší jakási padoucnice, konèící mnohdy transem - transem, který se podobal skuteèné smrti a z kterého obvykle procitala s otøesnou náhlostí. A zatím má vlastní nemoc - bylo 15

E. A. Poe - Povídky

mi øeèeno, že svùj stav nemám zvát jinak - tedy má vlastní nemoc mne rychle zachvacovala a posléze propukla v dosud neznámé, podivné podobì maniacké posedlosti, která ve mnì hodinu co hodinu rostla a sílila a nakonec si mne nepochopitelnì zcela podmanila. Tato monománie, musím-li tomu tak øíkat, spoèívala v chorobné citlivosti onìch duševních vlastností, které metafyzikové oznaèují jako prvky soustøedìní. S nejvìtší pravdìpodobností mi nerozumíte, ale obávám se, že není prostøedkù, jimiž bych pouze prùmìrnému ètenáøi sdìlil pøedstavu o tom niterném, vášnivém zaujetí, s nímž se mé uvažovací schopnosti (abych nemluvil pøíliš odbornì) hroužily a propadávaly do pozorování i tìch nejobyèejnìjších pøedmìtù tohoto svìta. Hodiny a hodiny neúnavnì dumat nad nìjakou titìrnou drobností na okraji èi v tisku knihy; vìtšinu letního dne probloumat nad kuriózním stínem dopadajícím šikmo na èaloun èi podlahu; probdít celou noc civìním do nehasnoucího plamene lampy nebo žhavého popela; prosnít dny nad vùní kvìtiny; jednotvárnì opakovat nìjaké banální slovo, až ten zvuk vìènou repeticí pøestane mysli sdìlovat jakýkoli pojem; dlouhým, úporným znehybnìním ztrácet pocit pohybu èi fyzické existence - to bylo jen nìkolik z bìžných a ménì zhoubných vrtochù, které mi pøipravil mùj duševní stav - stav, který jistì postihl i jiné, ale který se vymyká jakémukoli rozboru èi vysvìtlení. Ale aby mi nebylo špatnì rozumìno: tuto nepøimìøenou, vážnou, chorobnou pozornost, probouzenou podnìty v jádøe nicotnými, nelze zamìòovat s hloubavým sklonem, vlastním veškerému lidstvu a zvláštì lidem s vnímavou obrazotvorností. A nebyl to ani - jak by se napohled zdálo - nìjaký vypjatý, pøehnaný stav takového sklonu, nýbrž od základu, v podstatì nìco odlišného. V prvním pøípadì se snílek nebo nadšenec zaujme obvykle nemalichernou vìcí a pak nevìdomky tuto vìc ve spleti závìrù a úvah ztrácí z dohledu, až na konci snìní - èasto velmi slastného - shledává, že initiamentum neboli prvotní podnìt jeho zahloubání mu nadobro zmizel a vyprchal. U mne byl tento podnìt neúchylnì malicherný, tøebaže se mému vyšinutému zraku jevil zkreslenì a neskuteènì významný. Ani jsem se nepokoušel o nìjaké závìry a tìch nìkolik, ke kterým jsem pøece jen došel, se vytrvale 16

Berenice

jako ke støedu vracelo k námìtu pùvodnímu. Moje meditace nikdy nebyly pøíjemné, a když blouznìní konèilo, jeho podnìt mi vùbec nezmizel z oèí, naopak poutal nepøirozenì mùj další zájem - tak pøíznaèný pro celou chorobu. Zkrátka, u mne se probuzené duševní síly projevovaly, jak už jsem øekl, soustøedìním, kdežto u ostatních snivcù pøemítáním. Má èetba z té doby, tøebaže duševní poruchu pøímo neprovokovala, pøece jen svou uvolnìností a nedùsledností do znaèné míry spoluvytváøela pøíznaèné rysy nemoci. Vzpomínám si zvláštì na pojednání vznešeného Itala Coelia Secunda Curia De Amplitudine Beati Regni Dei; na veledílo sv. Augustina Obec Boží; a Tertuliánovo De Came Christi; po mnoho týdnù svého nièím neuspoøádaného èasu jsem se marnì moøil s výkladem tohoto paradoxního výroku z Tertuliánova díla: Mortuus est Dei filius; credibile est quia ineptum est; et sepultus resurrexit; certum est quia impossibile est. (Zemøel syn boží; je to neuvìøitelné, nebo je to nemožné; a pohøbený vstal z mrtvých; je to jisté, nebo je to nemožné). Jak vidìt, podobal se mùj rozum, jejž srážely z rovnováhy jen nicotnosti, onomu ostrohu v moøi, o nìmž vypráví Ptolemaios Hephestion: ten útes vzdoroval náporùm lidské zloby i rozbìsnìným vodám a vìtrùm, ale chvìl se pod dotekem kvìtu jménem asfodel. Povrchnímu ètenáøi se patrnì zdá, že jsem v promìnì duševního stavu Berenice - zavinìné onou nešastnou chorobou - našel jistì èetné podnìty pro svou soustøedìnost, úchylnou pozornost, jejíž povahu jsem se vám snažil objasnit - ale zdaleka tomu tak nebylo. V jasných okamžicích mé nemoci mne její neštìstí opravdu rmoutilo, z hloubi duše jsem se trápil nad zkázou jejího krásného, nìžného života a èasto jsem s trpkostí pøemýšlel o prapodivných pøíèinách toho nepochopitelnì náhlého zvratu. Ale tyto úvahy nemìly nic spoleèného s mou chorobnou, výluènou vnímavostí - mohly se za podobných okolností zrodit v hlavì kteréhokoliv smrtelníka. Má rozháraná mysl, vìrna povaze své choroby, upínala se k ménì dùležitým, zato údìsnìjším zmìnám v tìlesném stavu Berenice - k tomu jedineènému, zarážejícímu rozpadu její osobnosti. 17

E. A. Poe - Povídky

V nejzáønìjších dnech její nevyrovnatelné krásy jsem ji - to vím jistì - nemiloval. Ve své záhadné zvrácenosti jsem city nikdy neprožíval srdcem a vášnì jsem vždy prožíval rozumem. Míhala se mi pøed oèima v šedavém jitøním oparu - v hradbì stínù poledního lesa - v ztichlé noèní pracovnì - vídal jsem ji ne jako živou, dýšící Berenice, ale Berenice vysnìnou; ne jako hmotnou pozemskou bytost, ale jako abstraktní pojem této bytosti; ne jako nìco, co je možno obdivovat, ale co musím analyzovat; ne jako pøedmìt lásky, ale jako téma pro temné, tìkavé pøemítání. Ale teï - teï jsem se chvìl v její pøítomnosti, bledl jsem, když se ke mnì blížila, s trpkou lítostí nad jejím zuboženým, zoufalým stavem jsem se rozpomínal, jak dlouho mne milovala, a v jedné nešastné chvilce jsem jí slíbil manželství. Když už se svatba blížila, sedìl jsem jednoho zimního odpoledne byl to jeden z tìch mimoøádnì teplých, klidných a zamlžených dní, kterým se øíkává kojné krásné Alkyoné - (Protože Jupiter dává v zimì dvakrát sedm teplých dní, nazvali tento mírný a vlahý èas kojnou krásné Alkyoné. [Simonides]). - ve vnitøní èásti pracovny a myslel jsem, že tu jsem sám. Ale zvedl jsem oèi a pøede mnou stála Berenice. A nevím, co to bylo - proè se obrys její postavy tak neurèitì chvìl - byla to snad jen má vlastní vzrušená fantazie - zamlžený vzduch šedé roucho, jež s ní splývalo? Nevím. Mlèela a já - já bych byl za nic na svìtì nepronesl slova. Kostmi mi projel ledový chlad, zachvátila mne nesnesitelná úzkost, duši zaplavila spalující zvìdavost. Klesl jsem do køesla a bez dechu, bez hnutí zíral upøenì na její postavu. Ó bìda - jak byla vyzáblá! Z døívìjších tahù nezbýval jediný stínek. Koneènì jsem upøel planoucí oèi na její tváø. Mìla vysoké èelo, velmi bledé, podivnì jasné, a pøes nì spadaly kdysi uhlovì èerné, dnes pronikavì žluté prstence kadeøí, stínily prohlubnì spánkù a svou pøízraèností neladnì kontrastovaly s truchlivým vzezøením celé tváøe. V oèích nebylo života ani lesku, zdálo se, že ani panenky v nich nejsou, a bezdìky jsem uhnul jejich skelnému pohledu a zadíval se na tenké, seschlé rty. Pootevøely se a v tomto tajemném úsmìvu se pøed mýma oèima zvolna odhalovaly zuby zmìnìné Berenice. Ó Bože, kéž bych je byl nikdy nespatøil, 18

Berenice

anebo spatøiv je, kéž bych byl zemøel! Vyrušilo mne zavøení dveøí - vzhlédl jsem - sestøenka z pokoje odešla. Ale z rozhárané kobky mého mozku - bìda! - neodešel a nikdo jej odtud nezažene - údìsnì bílý, spektrální pøelud jejích zubù. Nespatøil jsem na nich jedinou poskvrnku - ani stínek na jejich sklovinì - ani vroubek na jejich okrajích, a pøece se mi za tu chvilenku jejího úsmìvu vpálily do pamìti. Vidìl jsem je nyní dokonce zøetelnìji, než jsem je vidìl pøedtím. Zuby - zuby - zuby! Kam jsem jen pohlédl, všude byly, ve všech koutech, tak jasnì, tak hmatatelnì pøede mnou - dlouhé, úzké, nesmírnì bílé, a kolem nich se vlnily bledé rty jako pøi onom prvním strašlivém rozevøení. Tehdy plnì propukla má monománie, marnì jsem se bránil jejímu podivnému, podmanivému úèinku. Z tisícerých pozemských vìcí poutaly mou mysl jen ty zuby. Posedle, zbìsile jsem po nich toužil. Jediná jejich pøedstava pohltila vše ostatní, jakýkoli jiný zájem. Jen ony - jedinì ony se zjevovaly pøed mým duševním zrakem a svou výluènou jedineèností staly se podstatou mého duševního života. Bral jsem je pomyslnì do ruky, prohlížel ze všech úhlù, v každém osvìtlení. Studoval jsem jejich vlastnosti, hloubal o jejich zvláštnostech, blouznil nad jejich pravidelností. Dumal jsem o jejich promìnì a zachvìl jsem se, když jsem jim ve své fantazii pøiznával schopnost cítìní a vnímání a schopnost dokonce i bez pomoci rtù vyjadøovat myšlenky. O chùzi mademoiselle Sallové øekl kdosi výstižnì: ,,Que tous ses pas étaient des sentiments“ - a já jsem upøímnì vìøil o zubech Berenice, que tous ses dents étaient des idées. (Že všechny její kroky byly city; - že všechny její zuby byly myšlenkami). Myšlenky! Des idées - ach ano, proto jsem po nich tak šílel! Cítil jsem, že se jich musím zmocnit - mám-li mít klid, má-li se mi vrátit rozum. A tak mne zastihl veèer - a pak pøišla tma, chvíli nade mnou prodlela a odešla - vzešlo jitro - a již se znovu kupily mlhy druhé noci - a já jsem stále sedìl bez hnutí v opuštìném pokoji - stále pohroužen do meditací - stále v strašlivé moci pøízraku tìch zubù, pøízraku, který se s pronikavou, ohavnou zøetelností vznášel v promìnlivých svìtlech a stínech pokoje. Pak do mých snù dolehl výkøik hrùzy a dìsu a po 19

E. A. Poe - Povídky

chvilce se ozvaly vzrušené hlasy a mezi nimi tichý náøek zármutku èi bolesti. Zvedl jsem se z køesla, otevøel dveøe pracovny a spatøil jsem v pøedpokoji plaèící služebnou, která mi oznámila, že Berenice již není mezi živými! Èasnì zrána ji stihl záchvat padoucnice - a nyní na sklonku veèera je již pøipraven její hrob i všechno ostatní k jejímu pohøbení. Uvìdomil jsem si, že sedím v knihovnì a že zde opìt sedím sám. Pøipadalo mi, jako bych znova procitl z jakéhosi zmateného a vzrušeného snu. Vìdìl jsem, že je pùlnoc, a dobøe jsem si uvìdomoval, že Berenice je od západu slunce pohøbena. Ale o truchlivé dobì, která mezitím uplynula, jsem nemìl urèitou pøedstavu. Pøece však vzpomínka na ni pøekypovala hrùzou - hrùzou o to strašnìjší, že byla tak matná, a strachem o to údìsnìjším, že byl tak zmatený. V knize mého života byla to ohavná stránka - poèmáraná ohavnými, mlhavými, hnusnými, nesrozumitelnými záznamy. Snažil jsem se je rozluštit, avšak marnì. Pøitom mi v uších bez ustání zazníval jeèivý, pronikavý výkøik ženského hlasu jako duch již doznìlého tónu. Nìco jsem spáchal - co to bylo? Zeptal jsem se sám sebe nahlas a šepotavé ozvìny pokoje mi odpovídaly: Co to bylo? Na stole vedle mne hoøela lampa a blízko ní ležela malá skøíòka. Nebylo na ní nic zvláštního, vídal jsem ji už døíve - patøila rodinnému lékaøi. Jak se však octla zde, na mém stole, a proè jsem se zachvìl, když jsem na ni pohlédl? Nedovedl jsem si to vysvìtlit. Posléze jsem se zahledìl na otevøenou stránku knihy a na vìtu v ní, která byla podtržena. Byla to podivná, ale pøitom prostá slova básníka Ibn Zijáda: Dicebant mihi sodales, si sepulchrum amicae visitarem, curas meas aliquantilum fore levatas. Proè mi ale pøi ètení tìchto slov vstávaly vlasy na hlavì a krev mi tuhla v žilách? Na dveøe pokoje pak nìkdo lehce zaklepal - a po špièkách vešel sluha, bledší než umrlec. Mìl pohled šílený hrùzou a promlouval ke mnì tøaslavým, zastøeným, ztichlým hlasem. Co øíkal? Slyšel jsem jen úryvky vìt. Øíkal cosi o zoufalém výkøiku, který rozbouøil noèní ticho - o tom, jak se sbìhl celý dùm - jak všichni šli za tím zvukem. Náhle hovoøil s pøíšernou zøetelností - šeptal mi o znesvìceném hrobu o zohyzdìném tìle v rubáši, tìle, které dosud dýchalo dosud se chvìlo 20

Berenice

- dosud žilo! Ukázal na mé šaty - byly zablácené a zkrvácené. Mlèel jsem. Uchopil mìkce mou ruku - byly v ní vyryty otisky lidských nehtù. Upozornil mne na jakýsi pøedmìt opøený o stìnu. Chvíli jsem na nìj civìl - byl to rýè. S výkøikem jsem skoèil ke stolu a uchopil skøíòku, která na nìm ležela. Ale zaboha jsem ji nemohl otevøít a v rozechvìní jsem ji pustil na zem; rozlétla se na kousky a z ní s chøestivým lomozem vypadlo nìkolik zubaøských nástrojù a mezi nimi se po celé podlaze roztrousilo dvaatøicet drobných, bílých alabastrových korálkù.

21

E. A. Poe - Povídky

ÈERNÝ KOCOUR Neèekám a ani se nedomáhám, abyste tomuto šílenému, a pøece tak obyèejnému pøíbìhu, který tu vypíši, uvìøili. Byl bych vìru blázen, kdybych to èekal; vždy se to i mé vlastní smysly brání dotvrdit. A pøece nejsem blázen, ani se mi nic nezdá, o tom vás ujišuji. Zítra však zemru a dnes chci své duši ulevit. Nejdøíve bych rád seznámil svìt prostì, struènì a bez podrobných výkladù s pouhým sledem pøíhod v mé domácnosti. Dùsledky tìchto pøíhod mne dìsily - trýznily - a znièily. Ale nebudu se pokoušet je vysvìtlovat. Pro mne neznamenaly nic než hrùzu - mnohým nepøipadnou ani tak hrùzné jako spíše bizarní. Možná že se v budoucnu najde mozek, který mé pøízraky zredukuje na bìžnou, všední vìc - nìjaký chladnìjší, logiètìjší a ne tak vznìtlivý mozek, jako mám já, a ten nebude vidìt v okolnostech, které já líèím s hrùzou, nic víc než obvyklý postup docela pøirozených pøíèin a následkù. Již od dìtství jsem byl znám svou poddajnou a pøívìtivou povahou. Byl jsem dokonce tak nápadnì útlocitný, že si ze mne kamarádi tropili žerty. Zvláštì jsem miloval zvíøata a rodièe mne proto zanášeli všemi druhy mazlíèkù. Také jsem vìtšinu èasu trávil s nimi a nemohl jsem být šastnìjší, než když jsem je krmil a laskal. Tento povahový rys se mnou rostl, a když jsem dospìl, byl mi jedním z hlavních zdrojù radosti. Tìm, kdo si nìkdy oblíbili vìrného a chytrého psa, nemusím snad ani vysvìtlovat, jak nesmírné potìšení z toho plyne. V nesobecké, obìtavé lásce nìmé tváøe je cosi, co pøímo zasahuje srdce toho, kdo nejednou zakusil vratké pøátelství a chatrnou vìrnost pouze lidského tvora. Brzy jsem se oženil a s radostí shledal, že se v této zálibì se ženou shodneme. Když vidìla, jak si libuji v domácích zvíøatech, nevynechala jedinou pøíležitost, aby mi neopatøila právì ty nejmilejší. Mìli jsme ptáky, zlaté rybky, nádherného psa, králíky, malou opièku a kocoura. Ten kocour, to bylo zvíøe pozoruhodnì velké a krásné, úplnì èerné a tak chytré, že èlovìk žasl. Když pøišla øeè na jeho inteligenci, pøipomínala manželka, která tajnì vìøila na povìry, dávný lidový názor, podle nìhož jsou všecky èerné koèky zakuklené èarodìjnice. 22

Èerný kocour

Pochopitelnì to nikdy nemyslila vážnì a já celou tu vìc uvádím vlastnì jen proto, že jsem si na ni náhodou vzpomnìl. Pluto - tak se kocour jmenoval - byl mùj oblíbený mazlíèek a kamarád. Jen já jsem mu dával jíst, a kam jsem se v domì hnul, všude mi byl v patách. A dokonce jsem mu jen stìží zabránil, aby za mnou nechodil ulicemi. Naše pøátelství trvalo nìkolik let, avšak bìhem této doby nastal v mé celkové letoøe èi charakteru (stydím se to doznat) pronikavý zvrat k horšímu. Vším byl vinen bìs opilství. Den ze dne jsem byl mrzutìjší, nedùtklivìjší a bezohlednìjší k citùm druhých. Na svou ženu jsem si dovoloval; mluvil jsem s ní hrubì a nakonec jsem jí vyhrožoval násilím. Moji miláèkové ovšem také pocítili zmìnu v mé povaze. Nejenže jsem je zanedbával, ale mizernì jsem s nimi zacházel. Pro Pluta jsem si však zachoval ještì tolik ohledu, že jsem mu neubližoval, jako jsem klidnì ubližoval králíkùm, opici, ba i psovi, když se mi náhodou anebo z pøíchylnosti pøipletli pod nohy. Avšak propadal jsem své chorobì - a která choroba se vyrovná Alkoholu! - a posléze i Pluto, který stárl a byl proto trochu nevrlý - i Pluto zaèínal zakoušet následky mého mrzoutství. Když jsem se jednou v noci vracel znaènì opilý z jedné z mých oblíbených putyk kdesi ve mìstì, vzal jsem si do hlavy, že se mi kocour schválnì vyhýbá. Popadl jsem ho a on ze strachu, že mu ublížím, se mi lehce zahryzl do ruky. Okamžitì mne posedl ïábelský vztek. V tu chvíli jsem nevìdìl, co dìlám. Má pravá døívìjší duše jako by prchla z mého tìla a jeho každou žilku teï zavalila nestvùrná, koøalkou živená zloba. Vytáhl jsem z kapsy u vesty nùž, otevøel jej, popadl ubohé zvíøe za krk a chladnokrevnì mu vyøízl z dùlku jedno oko! Propadám se studem a odporem, když píši o této do nebe volající zlotøilosti. Když se mi s jitrem vrátil rozum - když jsem se vyspal z oparu noèního hýøení - pocítil jsem nad zlým èinem, který jsem spáchal, zpola hrùzu, zpola výèitky svìdomí, byl to však pocit matný a neurèitý a duše se nedotkl. Znovu jsem se vrhl na pití a brzy jsem veškerou vzpomínku na svùj vztek utopil ve vínì. Kocour se zatím pomalu zotavil. Na dùlek po ztraceném oku byla 23

E. A. Poe - Povídky

sice strašná podívaná, ale zvíøe už zøejmì netrpìlo. Chodilo po domì jako døív, ale pøede mnou, jak se dalo èekat, vydìšenì prchalo. Bylo ve mnì ještì kus nìkdejší nìhy, a proto jsem se zprvu rmoutil nad tím zjevným odporem tvora, který mne kdysi mìl rád. Ale tento cit byl záhy vystøídán podráždìností. A pak - aby mùj pád byl dovršen a zpeèetìn - posedla mne Zvrácenost. Filozofie tento pojem opomíjí. A pøece vím právì tak jistì, jako že žije má duše, že zvrácenost je jedním z primitivních pudù lidského srdce - jednou z nerozluèných prvotních vlastností a pracitù, jež øídí vývoj lidské povahy. Kdo se aspoò stokrát nepøistihl, jak se dopouští zlého èi pošetilého skutku jen a jen proto, že ví, že nemá? Cožpak nás cosi vìènì nepudí porušovat navzdory rozumu to, èemu øíkáme Zákon, jen proto, že to jako zákon chápeme? Tento duch zvrácenosti dovršil, pravím, mùj pád. Ta nezbadatelná touha duše štvát samu sebe - znásilòovat vlastní pøirozenost - køivdit jen pro køivdu samu - ta mne pudila, abych ubližoval dál, abych dokonal podlost, které jsem se dopustil na nevinném zvíøeti. Jednou ráno jsem mu s chladným srdcem hodil kolem krku smyèku a povìsil ho za vìtev stromu. Povìsil jsem ho s pláèem, s hryzením svìdomí, povìsil jsem ho, protože jsem vìdìl, že mì má rád, a protože jsem cítil, že mi nedalo dùvod k pohoršení, povìsil jsem ho, protože jsem vìdìl, že tím páchám høích - smrtelný høích, který tak ohrozí mou nesmrtelnou duši, že ji možná i vyjme - pokud je to vùbec možné - z dosahu nekoneèného milosrdenství Nejslitovnìjšího a Nejukrutnìjšího Boha. Téhož dne, kdy jsem provedl tuto hanebnost, probudil mne v noci pokøik, že hoøí. Záclony mého lùžka byly v plamenech. Hoøel celý dùm. Manželka, služka a já jsme jen o vlas ohni unikli. Všechno lehlo popelem. Požár pohltil veškerý mùj majetek a já jsem od té chvíle propadl zoufalství. Nesnažím se slabošsky dokazovat pøíèinnou souvislost mezi pohromou a podlostí. Ale øadím k sobì celý ten øetìz faktù a nerad bych nìkterý èlánek opominul. Den po požáru jsem se šel podívat na trosky domu. Až na jednu se všechny zdi sesuly. Tou výjimkou byla ne zvl᚝ silná stìna uprostøed domu, k níž bylo pøistaveno èelo mé 24

Èerný kocour

postele. Omítka na ní celkem odolala žáru ohnì, což jsem pøièítal nedávnému nátìru. Kolem této stìny se nahrnul hustý zástup lidí a mnozí se zvláštì o jednu její èást velmi podrobnì a dychtivì zajímali. Mou zvìdavost podnítila slova jako „Podivné!“, „Jedineèné!“ a podobné výrazy. Pøistoupil jsem blíže a na bílé ploše jsem spatøil podobu obrovské koèky, jakoby vystouplou v basreliéfu. Otiskla se tam s pøesností vskutku podivuhodnou. Zvíøe mìlo kolem krku provaz. Když jsem ten pøízrak spatøil poprvé - pro mne to byl vskutku pøízrak -, zùstal jsem ohromen a zdìšen. Pak jsem si ale vše rozvážil a ulevilo se mi. Kocoura jsem pøece povìsil pokud se pamatuji, v sousední zahradì. Jakmile nastal poplach, nahrnulo se do zahrady plno lidí a nìkdo zvíøe podle všeho ze stromu odøízl a vhodil je otevøeným oknem do mého pokoje. Patrnì to provedl proto, aby mne vyburcoval ze spaní. Jak se pak zøítily ostatní stìny, vmáèkly obì mé podlosti do vrstvy rozmìklé malty a její vápno spolu s plameny a èpavkem zdechliny dotvoøily podobiznu, kterou jsem spatøil. Tøebaže jsem se s tímto údìsným zjevem rozumovì docela hladce vypoøádal - se svìdomím jsem to ovšem tak dobøe nesrovnal -, pøece jen to silnì otøáslo mou obrazností. Celé mìsíce jsem se nemohl zbavit toho koèièího strašidla a opìt se ve mnì zaèal probouzet jakýsi matný cit, ale nebyly to výèitky svìdomí, jak se mi zdálo. Dokonce jsem zaèal litovat ztráty zvíøete a ohlížet se v hnusných krèmách, do kterých jsem teï zapadal, po jiném takovém mazlíèkovi, prvnímu aspoò trochu podobném, jenž by mi ztrátu nahradil. Jedné noci, když jsem zase zpola otupìlý vysedával v kterési vykøièené špeluòce, pøilákal náhle mou pozornost èerný pøedmìt, ležící na jednom z ohromných sudù džinu èi rumu, z kterých se zaøízení místnosti vìtšinou skládalo. Hledìl jsem nìkolik minut upøenì na vršek sudu a tu mì udivilo, že jsem pøedmìt nezahlédl už døív. Pøistoupil jsem k nìmu a dotkl se ho. Byl to èerný kocour - ohromný - právì tak velký jako Pluto a ve všem mu navlas podobný, krom jedné vìci. Pluto nemìl na tìle jediný bílý chloupek, kdežto tento kocour mìl témìø pøes celou hruï velikou, rozmazanou bílou skvrnu. 25

E. A. Poe - Povídky

Jakmile jsem se ho dotkl, ihned vstal, zaèal hlasitì pøíst, lísal se mi k ruce a zøejmì se radoval, že si ho všímám. Nu, to je pøece potvùrka, jakou jsem hledal ! Hned jsem ho také chtìl od hospodského koupit, ten však prohlásil, že mu nepatøí - nic o nìm prý neví - nikdy pøedtím ho nevidìl. Hladil jsem zvíøe dál, a když jsem se pak mìl k odchodu, ukázalo se, že se mu zachtìlo jít se mnou. Dovolil jsem mu to a cestou jsem se obèas shýbl a pohladil ho. Když jsme došli domù, kocour tu okamžitì zdomácnìl a žena si ho také ihned velmi oblíbila. Já jsem však brzy shledal, že se mi zaèíná protivit. Pøedpokládal jsem pravý opak, pøesto však mì jeho oèividná pøíchylnost - nevím jak a nevím, proè to tak bylo - spíše odpuzovala a obtìžovala. Znenáhla se tento odpor a nedùtklivost vystupòovaly až k rozhoøèené nenávisti. Vyhýbal jsem se zvíøeti; urèitý pocit hanby a vzpomínka na døívìjší ukrutnosti mi bránily týrat ho. Nìkolik týdnù jsem ho neudeøil ani jinak netýral, ale znenáhla - opravdu znenáhla mne pøi pohledu na nì zaèal jímat nevýslovný hnus a radìji jsem od nìho mlèky prchal jako pøed morovou nákazou. Mou nenávist podnítilo nepochybnì i to, že jsem hned ráno, jak jsem zvíøe pøivedl domù, zjistil, že mu tak jako Plutovi chybí jedno oko. Tato okolnost je však tím víc pøiblížila mé ženì, která - jak jsem již øekl - byla prodchnuta onou laskavostí, kterou jsem míval i já kdysi v povaze a jež mi pøipravila tolik prostých, èistých radostí. Èím silnìji se mi však kocour ošklivil, tím byl ke mnì pøítulnìjší. Chodil mi v patách s takovou vytrvalostí, o jaké bych ètenáøe jen stìží pøesvìdèil. A jsem se kdekoli usadil, již se krèil pod židlí nebo mi vyskoèil na kolena a odpornì se ke mnì lísal. Jakmile jsem se zdvihl a chtìl jsem odejít, zapletl se mi pod nohy a málem mne porazil anebo se mi svými dlouhými, ostrými drápky zaal do kalhot a vydrápal se mi až na prsa. V takových okamžicích se mi chtìlo jedinou ranou ho zabít, avšak pøece jen jsem se ovládl; bránila mi v tom jednak vzpomínka na nìkdejší zloèin, ale hlavnì pøiznám se vám - nesmírný strach pøed tím zvíøetem. Tento strach nebyl v pravém slova smyslu strachem z nìjakého fyzického zla - a pøece si nevím rady, jak jinak to nazvat. Já se až 26

Èerný kocour

stydím pøiznat - ano, i v této zloèinecké cele se stydím pøiznat, že strach a hrùza, které mi zvíøe nahánìlo, byly vyvolány pouhopouhou chimérickou pøedstavou. Má žena mne nejednou upozoròovala na tvar bílé skvrny v chlupech, o níž jsem hovoøil a která vlastnì byla jediným viditelným znamením, jímž se cizí zvíøe lišilo od kocoura, kterého jsem usmrtil. Ètenáø si vzpomene, že toto znamení, aè velké, bylo pùvodnì velmi neurèité; avšak zvolna, témìø nepostižitelnì nabývalo - a mùj rozum se tomu dlouho vzpíral jako nìjaké smyšlence - pevného a urèitého obrysu. Nakonec dostalo podobu pøedmìtu, jehož jméno se dìsím vyslovit -pøedevším proto jsem si tu obludu hnusil, bál se jí a byl bych se jí i zbavil, kdybych si byl troufal - dostalo podobu, jak øíkám, ohyzdné, pøíšerné vìci - ŠIBENICE! Ó truchlivý, strašlivý nástroji, ztìlesòující hrùzu a zloèin - agónii a smrt! Jaký jsem to byl teï ubožák - ta nejubožejší troska lidství! Považte: pouhé zvíøe, nìmá tváø, jejíhož druha jsem zpupnì utratil - pouhé zvíøe pøipraví mnì - mnì, èlovìku, stvoøenému k obrazu Nejvyššího - tolik nevýslovných bìd! Ó již nikdy jsem nemìl poznat dobrodiní odpoèinku - ani ve dne, ani v noci! Ve dne mne zvíøe na vteøinu neopouštìlo; v noci pak jsem se co hodinu vylekanì probouzel z údìsných, strašidelných snù, avšak ta pøíšera mi dál horce dýchala do tváøe, tiskla mì ohromnou tíhou - vtìlená mùra, žádnou mocí nezaplašitelná - navìky zavalující mé srdce! Drcen tìmito mukami, nechal jsem v sobì vyhasnout i poslední špetku dobra. Už jen o zlu jsem pøemýšlel - nejpodlejší, nejtemnìjší myšlenky mne vùbec neopouštìly. Má dosavadní popudlivost vybujela v nenávist ke všem vìcem, k veškerému lidstvu; a náhlými, èastými a nezvladatelnými výbuchy hnìvu, do nìhož jsem se slepì hroužil, trpìla obvykle nejvíc - ó jaká hanba! - má trpìlivá, odevzdaná žena. Jednoho dne šla se mnou cosi obstarat do sklepa starého stavení, které jsme v chudobì museli obývat. Kocour se po pøíkrých schodech hnal za mnou a málem mne srazil dolù; to mne rozlítilo k nepøíèetnosti. Napøáhl jsem sekeru (zapomnìl jsem ve vzteku na dìtinský strach, který mi dosud krotil ruku) a chtìl jsem jedinou ranou zvíøe skolit. Kdyby ta rána byla dopadla, jistì by byla smrtelná, avšak mou ruku 27

E. A. Poe - Povídky

zadržela žena Vydráždìn tímto zásahem k ïábelskému hnìvu, vytrhl jsem paži z jejího sevøení a zaal sekyru do jejího mozku. Na místì bez hlesu klesla k zemi. Sotva jsem tuto obludnou vraždu spáchal, ihned jsem s naprostou rozvahou zaèal pøemýšlet, kam tìlo ukrýt. Vìdìl jsem, že z domu je ani ve dne, ani v noci nemohu odklidit bez nebezpeèí, že mì zpozorují sousedé. V hlavì se mi vyrojilo mnoho nápadù. Také jsem si jednu chvíli øíkal, že mrtvolu rozkrájím na drobné kousíèky, které pak spálím. Pak mì zase napadlo vykopat pro ni ve sklepní pùdì hrob. Anebo jsem uvažoval o tom, že ji na dvoøe hodím do studny - nebo ji jako nìjaké zboží uložím do bedny, zaøídím vše k odeslání a pak pošlu pro nosièe, aby ji z domu odnesl. Koneènì jsem pøipadl na nìco, co se mi zdálo mnohem vhodnìjší než všechno ostatní. Rozhodl jsem se, že ji ve sklepì zazdím - tak jako ve støedovìku zazdívali své obìti mniši. K takovému úèelu se sklep dobøe hodil. Jeho zdi byly stavìny nedbale a nedávno byly ohozeny hrubou omítkou, která ve vlhku ještì neztvrdla. Kromì toho z jedné stìny ènìl výstupek vytvoøený vìtrací šachtou èi krbem, a ten byl vyzdìn a pøizpùsoben ostatním stìnám. Byl jsem si jist, že zde mohu snadno vyjmout nìkolik cihel, do díry vložit mrtvolu a všechno zase zazdít jako pøedtím, takže tu nikdo neodhalí nic podezøelého. A tento výpoèet mne nezklamal. Hasákem jsem cihly snadno vyboural, opatrnì jsem mrtvolu pøitlaèil k vnitøní stìnì, v této poloze ji podepøel a pak jsem všechno bez potíží uspoøádal zas tak, jak to pùvodnì stálo. Obezøetnì, nenápadnì jsem si opatøil vápno, písek a štìtiny, namíchal jsem omítku, která se nelišila od staré, a nanesl ji velmi peèlivì na nové zdivo. Když jsem skonèil, mìl jsem uspokojivý pocit, že se vše vydaøilo. Zeï nièím neprozrazovala, že by se jí byl nìkdo dotkl; také smetí jsem peèlivì zametl. Pyšnì jsem se rozhlédl a øekl si: „Vida, dnes jsem namouvìru nepracoval nadarmo!“ Teï mi jen zbývalo dopadnout potvoru, která mi zpùsobila tolik bìd; koneènì jsem se odhodlal ji zabít. Kdybych byl na ni v tu chvíli padl, byl by její osud zpeèetìn, ale ukázalo se, že to prohnané zvíøe se tak polekalo mého bìsnìní, že se støeží objevit pøede mnou v mé nynìjší 28

Èerný kocour

náladì. Nelze vylíèit, nelze si pøedstavit ten hluboký, blažený pocit úlevy v mé hrudi, když jsem shledal, že ten hnusný tvor je pryè. Ani v noci se neukázal - a tak jsem aspoò jednu noc od jeho pøíchodu do domu tvrdì a pokojnì spal; ach ano, spal jsem, tøebaže mou duši tížila vražda! Minul druhý a tøetí den, ale mùj trýznitel nepøicházel. Opìt jsem dýchal jako volný èlovìk. Ta obluda prchla v hrùze navždy z mého domu! Víckrát už ji nespatøím! Jaké ohromné štìstí mne potkalo! Pocit viny za temný èin mne pøíliš netrápil. Vyslýchali mne, ale na všechny dotazy jsem bez nesnází odpovìdìl. Dokonce naøídili domovní prohlídku - ale nic pøece nemohli vypátrat. Hledìl jsem s jistotou vstøíc budoucí blaženosti. Ètvrtý den po vraždì mne naprosto neèekanì navštívili policisté a zaèali znovu celý dùm velmi podrobnì prohledávat. Byl jsem pøesvìdèen, že má skrýš je prostì nevypátratelná, a nepocítil jsem tedy ani stín rozpakù. Uøedníci mne vybídli, abych je pøi prohlídce doprovázel. Prozkoumali každièkou škvíru, každý koutek. Nakonec už potøetí nebo poètvrté sestoupili do sklepa. Nehnul jsem brvou. Srdce mi tlouklo klidnì jako èlovìku pohøíženému v nevinný spánek. Procházel jsem se sklepem z jednoho konce na druhý. Založil jsem si ruce na prsou a bezstarostnì bloumal kolem. Policisté byli prohlídkou naprosto uspokojeni a už se chystali odejít. Mé srdce pøekypovalo radostí, kterou jsem nedovedl ukrotit. Prahl jsem po tom, abych vyslovil aspoò jediné vítìzné slùvko a dvojnásob tak pocítil jejich pøesvìdèení o mé nevinì. „Pánové,“ øekl jsem, když už stoupali po schodech nahoru, „tìší mì, že jsem rozptýlil vaše podezøení. Buïte zdrávi a buïte o malièko vlídnìjší, pánové. Mimochodem - tohle je velmi dobøe stavìný dùm.“ (V zuøivé touze øíci nìco nenucenì jsem už sotva vìdìl, co vùbec povídám). - „Dá se øíci skvìle stavìný dùm. Tyto zdi - už jdete, pánové? - tyto zdi jsou dùkladnì stavìny.“ A tu, posedlý chvástavostí, zabušil jsem holí, kterou jsem držel v ruce, právì na onen kus zdiva, za kterým stála mrtvola mé drahé ženy. Ó Bože, proè jsi mne neochránil, proè jsi mne nevytrhl z drápù 29

E. A. Poe - Povídky

arciïasa! Ještì nedoznìla ozvìna mých úderù, a již mi z hrobky odpovídal hlas! Byl to pláè - zprvu tlumený a pøerývaný jako vzlykot dítìte, ale znenáhla propukající v táhlý, jeèivý a nepøetržitý køik, v zrùdné a nelidské vytí - kvílivý skøek hrùzy i triumfu, jaký se mùže jen z pekla ozývat, mnohohlasý skøek z hrdel zatracencù, zmítajících se v mukách, i satanù, jásajících nad jejich zatracením. Bylo by bláhové mluvit o tom, co jsem si tenkrát myslel. V mrákotách jsem dovrávoral k protìjší stìnì. Ti nahoøe na okamžik strnuli dìsem i bázní. Ale v pøíštím okamžiku již tucet statných paží strhávalo zeï. Zbortila se v jediném kuse. Pøed oèima policistù se zjevila vzpøímená mrtvola, již znaènì rozložená, støísnìná sedlou krví. Na její hlavì sedìlo s rozšklebenou rudou tlamou a jediným ohnivým okem ohyzdné zvíøe, které mne úskokem svedlo k vraždì a jehož zrádný hlas mne vydal katu. Zazdil jsem obludu do hrobky!

30

Èerný kocour

31

E. A. Poe - Povídky

ÏÁBEL VE ZVONICI Kolikpak máme hodin? (Staré rèení) Kdekdo celkem vzato ví, že nejznamenitìjší obec na svìtì je - èi bohužel byla - holandský mìstys Vondervotteimittiss. A pøece vzhledem k jeho ponìkud zastrèené poloze - leží dosti daleko od hlavních cest - jej patrnì jen velmi málo mých ètenáøù navštívilo. Bude proto na místì, obeznámím-li s ním ponìkud podrobnìji pøedevším ty, kteøí tam nebyli. A zdá se mi to po pravdì øeèeno nezbytné i proto, že zde hodlám - v nadìji, že vzbudím nejširší úèast s jeho obyvateli vylíèit neblahé události, které se v jeho zdech sebìhly. Kdo mì zná, nebude pochybovat o tom, že povinnost, kterou jsem si takto dobrovolnì uložil, splním co nejsvìdomitìji, že budu pøísnì nestranný, že obezøetnì prozkoumám veškerá fakta a bedlivì porovnám všechna svìdectví, jak má být ostatnì zvykem každého, kdo si chce øíkat dìjepisec. Na základì souhrnného studia mincí, rukopisù a nápisù mohu bezpeènì tvrdit, že mìstys Vondervotteimittiss existoval od svého vzniku pøesnì v takové podobì, jakou si zachovává i v dnešní dobì. O letopoètu jeho vzniku ovšem mohu mluvit - bohužel - jen s onou nezávaznou závazností, s jakou se obèas musí spokojit matematici u jistých algebraických vzorcù. Dá se tudíž øíci, že letopoèet vzhledem k své šeré dávnovìkosti nemùže být nižší než jakákoli urèitelná velièina. Pokud jde o pùvod jména Vondervotteimittiss, s lítostí doznávám, že jsem rovnìž na rozpacích. Z množství názorù na tento ožehavý problém - tu dùvtipných, tu pouèených, tu zas všechny pøesvìdèivì vyvracejících - nejsem s to vybrat jediný, který by mne jakžtakž uspokojil. Snad by byl s výhradami pøijatelný dohad Grogbumbalùv témìø totožný s Pivodonosovým. Zní : Vondervotteimittiss - Vonder, vyslov. Donder Votteimittiss, obdoba Bleitziz - Bleitziz, zastar. pro Blitzen. Tomuto výkladu napovídají, nutno pøiznat, i jisté pøíznaky elektrického fluida, patrné na špici vìže místní radnice. Nerad bych 32

Ïábel ve zvonici

ovšem pronášel ve vìci tak významné nìjaké smìrodatné soudy a odkazuji proto ètenáøe prahnoucího po bližších údajích na Dundergutzovo dílo ‘Oratiunculae de Rebus Praeter-Veteris’. Nech nahlédne i do Blunderbuzzardova spisu De Derivationibus, strana 27 až 5010 (fóliové vydání, gotické písmo, èernoèervené typy, neèíslovaná hesla) a tamtéž nech si proète marginální autografované poznámky Stuffundpuffovy s vysvìtlivkami Gruntundguzzelovými! Pøestože letopoèet založení i pùvod jména obce jsou zahaleny do temnot, není pochyby o tom, že Vondervotteimittiss bylo, jak jsem už pravil, od pradávna takové, jaké je nalézáme v souèasné dìjinné epoše. Jeho nejstarší obèan se nemùže upamatovat na sebenepatrnìjší zmìnu ve vzhledu kterékoli jeho èásti, ba vùbec jen zmínka o tom, že by nìco takového bylo možné, se tu považuje za urážku. Mìstys se rozkládá v dokonale kruhovitém údolíèku, mìøícím v obvodu asi ètvrt míle, obklopeném kolem dokola mírnými vršky. Temena tìchto kopeèkù si ještì žádný z obyvatel netroufl pøekroèit. Uvádìjí pro to celkem pádný dùvod : nevìøí totiž, že za nimi nìco existuje. Celá ta rovinka (vydláždìná plochými cihlovými dlaždicemi) je lemována souvislou øadou šedesáti domkù. Ty jsou zadní stranou obráceny k pahorkùm, takže jejich prùèelí smìøují pøirozenì do støedu planinky; tento støed je od všech vchodù obydlí vzdálen pøesnì šedesát yardù. Pøed každým domkem je malá zahrádka s kruhovitou pìšinkou, sluneèními hodinami a ètyøiadvaceti hlávkami zelí. Stavení sama jsou si tak navlas podobná, že se jedno od druhého nedá vùbec nièím rozeznat. Jejich architektura pùsobí svou nezmìrnou vìkovitostí ponìkud bizarnì, ale neubírá jí to nijak na podivuhodné malebnosti. Zdivo sestává z malých èervených cihel zvonivek s konci vypálenými doèerna, takže stìny se podobají zvìtšeným šachovnicím. Lomenice jsou natoèeny dopøedu a pøes okapy a domovní dveøe pøeènívají karnýsy vìtší než dùm sám. Okna jsou uzounká a hluboká a mají titìrné tabulky a mohutné rámy. Støechy jsou pokryty tlustou vrstvou tašek s bohatým vroubkováním. Døevìné èásti domkù jsou veskrze temného odstínu a jsou ozdobeny èetnými øezbami; v tìch však nacházíme jen velmi málo obmìn, nebo øezbáøi z Vondervotteimittissu nedovedli už 33

E. A. Poe - Povídky

od nepamìti vyøezat víc než dva námìty - hodiny a zelné hlávky. Ty však vyøezávali vìru dovednì a s jedineèným dùmyslem je uplatòovali všude, kde jenom našli kousek místa pro své dláto. Právì tak jako zvenèí jsou pøíbytky stejné i uvnitø a veškerý nábytek je zhotoven podle jednoho modelu. Podlahy jsou z ètvercových dlaždic, židle a stoly z naèernalého døeva a všechny mají tenké a zahnuté nožky zakonèené psími tlapkami. Øímsy nad krbem jsou široké a vysoké, a kromì hodin a hlávek zelí vydlabaných do èelních stìn stojí uprostøed na jejich deskách skuteèné hodiny, jež úchvatnì tikají, a na samých krajích jako ochranné bašty je po kvìtináèi se zelnou hlávkou. Mezi kvìtináèi a hodinami vykukuje tu ještì z každé strany jeden porcelánový panáèek, který má notnì vypouklé bøíško a v nìm velký kulatý otvor, z nìhož na vás hledí ciferník hodinek. Krby jsou prostorné a hluboké, vybavené divoce pokroucenými železnými kozlíky. Ustaviènì tu plápolá oheò, nad nímž je zavìšen kotel plný vepøového se zelím; tuto nádobu dbalá hospodyòka stále peèlivì opatruje. V každém domku je to malá, tlustá, stará paní s modrýma oèima a èervenými tváøemi. Na hlavì má ohromný èepec jako homoli cukru, ozdobený rudými a žlutými stuhami. Její oranžové šaty z tkaniny zpola lnìné, zpola vlnìné jsou vzadu bohatì nabrány, ale živùtek mají velmi krátký — ostatnì jsou celkovì velice krátké, nebo jejich suknì sahá sotva do poloviny lýtek. Ta jsou ponìkud tlustá, právì tak jako kotníky, ale žena je halí do pìkných zelených punèoch. Její støevíce - z rùžové kùže - jsou sešnìrovány žlutými tkanicemi, které si váže do kokardy ve tvaru zelné hlávky. V levé ruce drží malé, tìžké holandské hodinky, v pravé tøímá sbìraèku na kyselé zelí a vepøové. Vedle ní stojí tlustá strakatá koèka, které „hoši“ pøivázali k ocasu - jen tak pro švandu - pozlátkové repetýrky. Hoši - všichni tøi - jsou na zahradì a pozorují vepøe. Každý z nich mìøí rovné dvì stopy. Na hlavách mají tøírohé klobouky se zdviženou støechou, temnì rudé vesty jim sahají až ke stehnùm, dále nosí jelenicové podkolenice, èervené vlnìné punèochy, tìžké botky s bytelnými støíbrnými pøezkami a dlouhé svrchníky s velkými perleovými knoflíky. A každý má v ústech dýmku a v pravé ruce 34

Ïábel ve zvonici

baòaté hodinky. Co chvíli zabafá a rozhlédne se, pak se rozhlédne a zabafá. Vepø - vypasený a líný - se zabývá ožíráním lupenù, jež sem tam opadnou z hlávky a chvílemi mrskne nožkou dozadu po hodinkách z pozlátka, které i jemu pøivázali ulièníci k ocasu, aby vypadal právì tak hezky jako koèka. Hned u domovních dveøí sedí v koženém ušáku s vysokým opìradlem a ohnutými nožkami a psími tlapkami, jaké mají stoly, sám pøednosta domácnosti. Je to neobyèejnì bøichatý, malý, starý pán s velkýma kulatýma oèima a s tuènou dvojitou bradou. Obleèen je podobnì jako hoši - a nemusím k tomu snad už nic dodávat. Jediný rozdíl tkví v tom, že má o nìco delší dýmku než oni a umí z ní mohutnìji zadýmat. I on má hodinky, ty však nosí v kapse. Abych pravdu øekl, upírá pozornost k nìèemu dùležitìjšímu, než jsou hodinky - záhy vysvìtlím, co to je. Sedí s pravou nohou pøehozenou pøes levou, tváøí se velmi vážnì a nepøetržitì aspoò jedním okem bedlivì sleduje pozoruhodný pøedmìt uprostøed planinky. Ten pøedmìt je umístìn ve vìži radnièní budovy. Radní jsou vesmìs mròaví, baculatí, tuèní a inteligentní muži s velkýma vykulenýma oèima a tlustým podbradkem a kabáty mají mnohem delší a pøezky na støevících mnohem vìtší než bìžní obyvatelé Vondervotteimittissu. Za mého pobytu v obci svolali nìkolik mimoøádných schùzí a usnesli se na tøech dùležitých zásadách : „Že je nesprávné mìnit cokoli na dosavadním dobrém poøádku,“ dále „Že cokoli mimo obvod Vondervotteimittissu je nepøípustné,“ a koneènì „Že se budeme neochvìjnì držet svých hodin a zelí.“ Nad zasedací síní radnice je vìž a v té vìži zvonice, kde je a od nepamìti byla chlouba a div obce - veliké hodiny mìstyse Vondervotteimittissu. A právì k tomuto pamìtihodnému pøedmìtu se upírají zraky starých pánù sedících v kožených køeslech. Veliké hodiny mají sedm ciferníkù - každá ze sedmi stran vìže má po jednom - tak aby na nì bylo pohodlnì odevšad vidìt. Ciferníky jsou rozmìrné a bílé, ruèièky na nich tìžké a èerné. Mají tu i zvoníka, 35

E. A. Poe - Povídky

jehož jedinou povinností je starat se o hodiny; tato povinnost je ovšem znamenitou sinekurou - nebo hodiny vondervotteimittisské nemìly, pokud pamì sahá, nejmenší poruchu. Až do nedávna platilo pouhé pomyšlení, že by se to mohlo stát, za nìco kacíøského. Od nejšeøejšího dávnovìku, kam až se o nìm archívy zmiòují, odzvánìl velký zvon hodinu co hodinu pravidelnì èas. A nejinak odmìøovaly èas všechny ostatní hodiny a hodinky v obci. Nikdy nikde se tak pøesnì nedodržoval èas jako tady. Jakmile velké tlukadlo uznalo za vhodné oznámit „Dvanáct hodin!“, všichni jeho poslušní následovníci spustili souèasnì svá mluvidla a rezonovali jako vìrná ozvìna. Zkrátka a dobøe, bodøí m욝ané mìli rádi své zelí, ale na své hodiny byli pyšní. Všichni, kdo zastávají výnosná a pøitom bezpracná místa, tìší se celkem vzato vážnosti, a jelikož má zvoník vondervotteimittisský tu nejznamenitìjší sinekuru, jakou si lze pøedstavit, je také nejváženìjším mužem pod sluncem. Je nejvyšším hodnostáøem obce a dokonce i vepøi k nìmu vzhlížejí s pocitem úcty. Jeho šosy jsou mnohem, mnohem delší, jeho dýmka, pøezky bot, oèi a bøicho mnohem, mnohem t잚í, než má kterýkoli starý pán v mìsteèku; a pokud jde o bradu, nemá dva, ale tøi laloky. Nu, naèrtl jsem tu, jak šastnì si ve Vondervotteimittissu žili - jaká škoda, že se ten milý obrázek mìl jednoho dne pokazit! Mezi nejmoudøejšími obèany bylo odedávna v oblibì rèení, že „co sem pøijde pøes kopeèky, nic kloudného z toho nekoukᓠ- a vìru se ukázalo, že ta slova mìla do sebe cosi vìšteckého. Pøedevèírem, když chybìlo do poledne právì pìt minut, objevil se na temeni východního svahu jakýsi prapodivný pøedmìt. Taková událost vzbudila, to se ví, všeobecný zájem a všichni ti maliètí staøíci v kožených lenoškách, nespouštìjíce jedno oko z hodin na vìži, upøeli druhé oko vydìšenì na neobyèejný zjev. Posléze, když do pravého poledne zbývaly pouhé tøi minuty, vyklubal se z toho pitvorného pøedmìtu mròavý, cizokrajnì vyhlížející mladíèek. Sestupoval z kopce velmi rychle, takže si ho záhy mohl každý zevrubnì prohlédnout. Tak vyšòoøeného panáèka ve Vondervotteimittissu jaktìživi nespatøili. Mìl temnì brunátný oblièej, 36

Ïábel ve zvonici

dlouhý, zahnutý nos, hráškovì zelené oèi, široká ústa a nádherný chrup, kterým se zøejmì rád chlubil, nebo se stále šklebil od ucha k uchu. Jinak mu z tváøe nebylo pro kníry a licousy nic víc vidìt. Hlavu mìl obnaženou a vlasy mìl úhlednì natoèeny na papiloty. Na sobì mìl tìsnì pøiléhavý frak (z jehož kapsy povlával dlouhý cíp bílého kapesníku), èerné kašmírové kalhoty po kolena, èerné punèochy a špalkovité, neforemné lakýrky s ohromnými mašlemi z èerného saténu. Pod jednou paží nesl velikánský klobouk „na tøi facky“ a pod druhou svíral housle témìø pìtkrát tak velké jako on sám. V levé ruce držel zlatou tabatìrku, a jak skotaèivì, v nejroztodivnìjších figurkách poskakoval z kopce, ustaviènì z ní krajnì blaženým výrazem šòupal. Nu, pozdrav pánbùh - to byla pìkná podívaná pro poèestné obèany vondervotteimittisské! Øíkám bez obalu, že ten chlapík mìl v pohledu, tøebaže ustaviènì cenil zuby, cosi drzého a zlovìstného; a když dohopsal pøímo do mìsteèka, vzbouzely jeho špalkovité, neforemné lakýrky nemalé podezøení; a mnohý m욝an, který ho ten den spatøil, by byl dal nevímco za to, aby mohl nakouknout pod bílý batistový kapesník, který tak vyzývavì èouhal z kapsy jeho šosatého fráèku. Ale nejvíc je právem popouzelo to, že ten nezvedený hejsek, a už tanèil tu fandango, tu zas toèenou, nemìl zøejmì sebemenší potuchy o tom, co to je v taktu tìžká nebo lehká doba! Ti dobøí obèané nemìli však ani kdy poøádnì se rozkoukat, když pøesnì pùl minuty pøed dvanáctou vpadl ten šibal, jak øíkám, pøímo do jejich støedu, pøedvedl tu ‘chassé’, tu ‘balancé’, zabaletil piruetu ‘a pas de zéphyr’ a pak jako holub vkroužil do radnièní zvonice, kde sedìl užaslý zvoník a s dùstojným i zkoprnìlým výrazem pokuøoval. Mròous ho rázem popadl za nos, kterým notnì zakroutil a zatøepal, narazil mu svùj ohromný tøírohák na hlavu, pøetáhl mu jej pøes oèi i ústa a pak zvedl ty velikánské housle a jal se jimi bušit do zvoníka; a protože to dìlal dlouho a dùkladnì a protože zvoník byl velice tlustý a housle velice duté, znìlo to namouduši, jako by ve zvonici vondervotteimittisské vìže celý regiment dábelských bubeníkù tloukl na basy parádní èepobití. 37

E. A. Poe - Povídky

Bùhví k jak strašlivé pomstì by byl tento nestoudný útok dohnal obyvatele, nebýt velevýznamné okolnosti, že do dvanácti hodin chybìlo jen pùl vteøiny. Zvon mìl právì zaèít odbíjet a pro každého bylo svrchovanì naléhavé a neodkladné, aby se dobøe podíval na hodinky. Bylo nicménì zøejmé, že právì v tomto okamžiku provádìl chlapík ve vìži nìjakou nepatøiènost s hodinami. Ponìvadž ale mezitím zaèaly tlouci, nikdo si jeho manipulací nestaèil pozornì všimnout - všichni totiž museli odpoèítávat údery vyzvánìjícího zvonu. „Jedna!“ oznamovaly hodiny. „Jetna!“ opakovali všichni maliètí staøíci ve svých kožených lenoškách ve Vondervotteimittissu. „Jetna!“ zopakovaly i jejich hodinky; „jetna!“, pravily hodinky jejich ženušek; a „jetna!“ øekly hodinky hochù a malé pozlátkové repetýrky na ocasech koèek a vepøù. „Dvì!“ pokraèoval velký zvon. „Tvì!“ opakovaly všechny opakovaèky. „Tøi! Ètyøi! Pìt! Šest! Sedm! Osm! Devìt! Deset!“ odbíjel zvon. „Tši! Štyži! Bìt! Sechst! Setum! Vózum! Tévìt! Téset!“ ozývaly se odpovìdi. „Jedenáct!“ hlásal velký zvon. „Jetenást!“ souhlasily malé. „Dvanáct!“ zabušil zvon. „Tvanást!“ odpovìdìly ostatní vespolek s náramným uspokojením a umlkly. „Tvanást - to štymuje!“ pravili všichni maliètí staøíci a zastrkávali své hodinky. Avšak velký zvon s nimi ještì nedomluvil. „Tøináct!“ pravil. „Der Teufel!“ hlesli bez dechu maliètí staøíci, silnì zbledli, upustili své dýmky a všichni sesunuli své pravé nohy ze svých levých kolen. „Der Teufel!“ pištìli. „Tšinást! Tšinást!! Mein Gott, je tšinást hodyn!!!“ Strašlivý výjev, který následoval, nelze vùbec popsat. Naè se o to tedy pokoušet? Nastal žalostný zmatek, Vondervotteimittiss byl rázem vzhùru nohama. „Vas ist los s tym mojim bžíchem?“ øvali všichni hoši. 38

Ïábel ve zvonici

„Mám uš pšes hodynu hlad!“ „Vas ist los s tym mojim sélim?“ jeèely všechny hospodynì. „Uš je hodynu udelany na cucky!“ „Vas ist los s tym mojim fajfkem?“ kleli všichni maliètí staøíci. „Donderblitzen! Už mám hodynu vykoužíno!“ - a s nesmírným vztekem si znovu nacpávali dýmky. Pak se opìt zaboøili do svých kožených køesel a bafali tak rychle a tak zuøivì, že se celé údolíèko okamžitì zahalilo do neproniknutelného èoudu. Mezitím všechny zelné hlávky doèista zrudly a všeho, co jen trochu pøipomínalo hodiny, jako by se zmocnil sám Belzebub. Hodiny vyøezávané do nábytku se jako oèarované roztanèily, kdežto ty skuteèné na øímsách krbù zaèaly øádit jako pominuté; bez ustání odbíjely tøináct hodin a jejich kyvadla se tak mrskala a svíjela, že èlovìka až obcházela hrùza. Ale ještì horší bylo, co koèkám a vepøùm vyvádìly plechové hodiny pøivázané k jejich ocasùm. Zvíøata už to nemohla vydržet a zaèala se bránit tím, že splašenì rejdila, škrábala, ryla, chrochtala a kvièela, mòoukala a vøeštìla, skákala lidem do oblièeje, vrhala se ženským pod suknì a tropila tak nehorázný povyk a vøavu, jakou si rozumný èlovìk sotva umí pøedstavit. A korunu té kalamitì nasadil ten poouchlý pidimuž ve vìži: zøejmì se do toho vložil opravdu nezøízenì. Tu a tam bylo možno mizeru skrze oblaka kouøe zahlédnout. Sedìl ve zvonici na zvoníkovi, který ležel bezmocnì na lopatkách. V zubech držel ten hasaèert provaz od zvonu, a jak škubal hlavou, vyluzoval takový rámus, že mì ještì teï brní uši, když si na to vzpomenu. Na klínì mìl ty své velehousle a obìma rukama na nich pekelnì falešnì - ten pitomeèek! ostošest vydrnkával známou irskou písnièku o Judy a Paddym. Když se to všechno takhle žalostnì zvrhlo, zhnusenì jsem se odtamtud vzdálil a nyní vyzývám všechny, kdo si potrpí na správný èas a chutné zelí, aby pomohli. Vypravme se jako jeden muž do toho mìstyse a obnovme odvìký poøádek ve Vondervotteimittissu! Staèí vyhnat toho mròouse z vìže!

39

E. A. Poe - Povídky

DÉMON ZVRÁCENOSTI Ve svých úvahách o vlastnostech a podnìtech lidské duše - o jejích prazákladních hnutích, jejích prima mobilia - se frenologové ani slovem nezmiòují o jednom sklonu, který pøed nimi právì tak opomíjeli moralisté, tøebaže se zcela zjevnì projevuje jako prvotní, elementární a nepotlaèitelný rys. Z èiré zpupnosti rozumu jsme jej pøezírali všichni. Dopustili jsme, aby jeho existence unikla našim smyslùm z pouhého nedostatku víry - z neschopnosti uvìøit tajemnému, a je to tøeba Zjevení, nebo Kabala. Naše mysl na nìj nepøipadla prostì proto, že byl nadbyteèný pro naše poznání. Pro tento sklon jsme necítili potøebné pohnutky. Nepostøehli jsme jeho nutnost. Nechápali jsme, totiž nebyli bychom s to pochopit, i kdyby se nám pojem tohoto primum mobile sám jakkoli vtíral - nebyli bychom s to pochopit, v jakém smyslu - a doèasném nebo trvalém - by mohl být prospìšný cílùm èlovìèenstva. Nelze pochybovat o tom, že frenologie a do znaèné míry všechny metafyzické soustavy byly vyspekulovány a priori. Byl to èlovìk spíš rozumového, logického založení než èlovìk vnímavý èi všímavý, kdo se jal Bohu podkládat a diktovat zámìry a cíle. Když takto k svému sebeuspokojení vyzpytoval Jehovovy úmysly, sestavil z tìchto úmyslù bezpoèet myšlenkových systémù. Pomocí frenologie jsme napøíklad nejprve vyvodili (bylo to celkem nasnadì), že je Stvoøitelovým zámìrem, aby èlovìk jedl. Naèež jsme èlovìku pøidìlili trávící ústrojí - a tímto ústrojím jako metlou nutí Stvoøitel èlovìka, aby chtì nechtì pøijímal potravu. Poté, jakmile jsme usoudili, že je vùle boží, aby èlovìk udržoval rod, objevili jsme ihned ústrojí rozmnožovací. A tak tomu bylo s pojmy jako výbojnost, ideálnost, pøíèinnost, tvoøivost - a tak to zkrátka dopadalo s veškerým ústrojím, a zastupovalo náklonnost, mravní cit, nebo schopnost abstraktnì uvažovat. A vyznavaèi frenologické nauky doktora Spurzheima, a se jakkoli snažili utøídit principy lidského poèínání, napodobovali v podstatì jen své pøedchùdce: jako oni dedukovali a urèovali vše z apriornì daného údìlu èlovìka a ze svých pøedstav o cílech jeho Stvoøitele. Bylo by bývalo moudøejší, bylo by bývalo spolehlivìjší tøídit (když 40

Démon zvrácenosti

už je nutno tøídit) spíš na základì toho, co èlovìk obvykle èi nahodile dìlal a vždycky nahodile dìlá, než na základì toho, co má podle našich vžitých domnìnek na pokyn Nejvyššího dìlat. Jestliže nedokážeme pochopit Boha v jeho viditelných dílech, jak ho máme pochopit v jeho nepostižitelných myšlenkách, která tato díla vyvolávají v život? Jestliže mu nemùžeme porozumìt v jeho ovìøitelných výtvorech, jak mu chceme porozumìt v jeho bytostných rozpoloženích a etapách tvoøení? Indukèní postup a posteriori byl by pøimìl frenologii k tomu, aby jako vrozený a prapùvodní princip lidského poèínání pøipustila cosi paradoxního, èemu z nedostatku pøiléhavìjšího výrazu mùžeme øíkat zvrácenost. V tomto smyslu je to vlastnì nutkání bez pohnutky, nemotivovaná pohnutka. Poslušni tìchto popudù jednáme bez srozumitelného úèelu; anebo mùžeme toto tvrzení, abychom se vyhnuli protimluvu, pozmìnit takto: jednáme z dùvodu, pro který bychom jednat nemìli. V teorii se sotva najde ménì zdùvodnitelný dùvod, avšak v praxi není dùvodu silnìjšího. Pro urèité povahy se za urèitých podmínek stává naprosto neodolatelný. Jsem si tak jist, jakože dýchám, že jasné vìdomí nesprávnosti nebo pochybnosti našich skutkù bývá nezvladatelnou a jedinou silou, jež nás èasto dohání k tomu, abychom skutek provedli. A toto nepøekonatelné nutkání páchat zlo pro zlo samo nelze analyzovat, nelze je rozkládat na podružné složky. Je to prazákladní, primární podnìt - prostì elementární. Dá se samozøejmì namítnout: nedáme-li se od nìkterých skutkù odvrátit jen proto, že cítíme, že bychom se od nich odvrátit mìli, pak je naše poèínání pouhou obmìnou toho, co frenologové nazývají výbojností. Ale letmou úvahou se mùžeme pøesvìdèit o mylnosti této námitky. Výbojnost v pojetí frenologù se v podstatì opírá o potøebu sebeobrany. Je to naše záštita proti hrozbám. Svou podstatou se pøièiòuje o naše blaho, o nᚠklid; a tak touha žít klidnì se v nás probouzí a rozvíjí souèasnì s touto vlastností, totiž s jakýmkoli sklonem, jenž je pouhou obmìnou výbojnosti, avšak v pøípadì toho, co nazýváme zvráceností, nejenže nevzniká touha žít klidnì, ale rodí se pocit krajnì protichùdný. Tuto sofistiku rozluštíme koneckoncù nejlíp, prozkoumáme-li vlastní ledví. Ten, kdo dùvìrnì vyzpovídá a prozpytuje vlastní duši, nebude 41

E. A. Poe - Povídky

mít chu vyvracet naprostou fundamentálnost zmínìného sklonu. Jak je nepochopitelný, tak je i rozpoznatelný. Není snad èlovìka, který by napøíklad nìkdy v životì nepocítil muèivé, neodbytné nutkání potrápit svého posluchaèe rozvláèností. Vypravìè si uvìdomuje, že nudí: má upøímnou snahu bavit; jindy bývá struèný, pøesný a jasný; užuž se mu derou na jazyk pádné a prùzraèné obraty; jen s námahou se krotí, aby je nepronesl; obává se hnìvu toho, s kým mluví, a v duchu jej zažehnává; a pøece mu hlavou bleskne myšlenka, že by mohl tento hnìv všelijakými spletitostmi, vsuvkami a odboèkami vyvolat. Jediný záblesk myšlenky staèí. Podnìt se vystupòuje v pøání, pøání v chu, chu v neovladatelnou žádost a žádost je (k lítosti i hanbì mluvèího a bez ohledu na následky) ukojena. Máme pøed sebou úkol, který musíme urychlenì splnit. Víme, že odklad zpùsobí pohromu. Nejrozhodnìjší okamžik našeho života v nás jako bøeskná polnice burcuje èinorodou energii. Planeme, hoøíme dychtivostí pustit se do díla a pøedtucha skvìlého výsledku nám zapaluje duši. Musíme je stùj co stùj dokonèit dnes, a pøece je odložíme na zítøek. Proè? Na to není odpovìï - mùžeme jen øíci, že máme zvrácený pocit, i když podstatì tohoto pojmu stejnì nerozumíme. A je tu zítøek a s ním ještì nedoèkavìjší, úzkostná snaha dostát své povinnosti, avšak právì s touto umocnìnou snahou pøichází i nepojmenovatelná, strašná, protože nezbadatelná touha po odkladu. Tato touha sílí, jak ubývá èasu. Nadchází poslední hodina, poslední hodina èinu. Jsme zmítáni urputností zápasu, který se v nás odehrává, zápasu mezi hmatatelnou skuteèností a nehmatatelným fantómem. Dospìl-li však svár až takhle daleko, je naše zápolení marné - fantóm musí zvítìzit. Hodiny bijí - je to umíráèek našim dobrým èasùm. A zároveò je to kuropìní zaplašující ducha, který nás tak dlouho dìsil. Odlétá - mizí - jsme volni. Nìkdejší energie se navrací. Teï bychom rádi pracovali. Ale bìda, je pozdì! Stojíme na pokraji srázu. Zíráme do propasti - motá se nám hlava, je nám špatnì. Nᚠprvní popud je couvnout pøed nebezpeèím. Z neznámých dùvodù zùstáváme. Pozvolna naše nevolnost, závra a dìs vplývají do jakéhosi oparu nepojmenovatelného pocitu. Tento obláèek ještì neznatelnìji nabývá urèitìjších obrysù - tak jako se pára 42

Démon zvrácenosti

z láhve v Tisíci a jedné noci zhmotnila v džina. Avšak nᚠobláèek na okraji propasti se zhmotòuje v podobu mnohem pøíšernìjší než kterýkoli džin nebo démon z pohádky, a pøitom je to pouhá myšlenka, tøebaže strašná, která nám mrazivì proniká do morku kostí barbarskou slastí své hrùzy. Není to nic než pøedstava o tom, co budeme prožívat za støemhlavého pádu z takové výšky. A po tomto pádu, po tomto pøekotném sebeznièení - právì proto, že vybavuje jednu z nejúdìsnìjších a nejohavnìjších vidin o smrti a mukách, jaké je naše pøedstavivost schopna - právì pro tu pøíèinu po nìm nyní tak úpornì prahneme. A protože nás rozum od srázu varovnì odhání, my se k nìmu o to zbìsileji pøibližujeme. Není vášnì tak bìsovsky nedoèkavé, jako je vášeò èlovìka stojícího zdìšenì nad propastí a blouznícího o skoku do hlubin. Kdyby si jen na vteøinku dovolil zapøemýšlet, byl by nevyhnutelnì ztracen; nebo úvahy nás nabádají k rozvaze, nutí nás ustoupit, a právì proto, tvrdím, ustoupit nemùžeme. Jestliže nás nezadrží pøátelská ruka nebo jestliže se s náhlým vypìtím všech sil nedokážeme vrhnout na pevný bøeh propasti, pak skoèíme a zahyneme. A probíráme toto a podobné poèínání z jakéhokoli zøetele, vždycky nacházíme jeho zdroj v duchu zvrácenosti. Chováme se nepøirozenì jen proto, že tušíme, že bychom se tak chovat nemìli. Jiné srozumitelné pravidlo v tom nebo za tím nevìzí; a mohli bychom v této zvrácenosti vidìt vìru úklady samého satanáše, kdybychom si neuvìdomovali, že obèas poslouží i dobré vìci. Rozhovoøil jsem se tak široce proto, abych mohl jakžtakž odpovìdìt na vaši otázku - vysvìtlit vám, proè tady jsem - uvést nìco, co by aspoò trošinku naznaèovalo dùvod, proè mám na rukou tato pouta a proè pobývám v této cele odsouzence. Kdybych nebyl býval tak rozvláèný, byli byste mi teï buï zcela neporozumìli, anebo byste mne jako ta nejhorší chátra pokládali za šílence. Takto snadno pochopíte, že jsem jednou z nesèetných obìtí Démona zvrácenosti. Pochybuji, že by byl nìjaký èin pøipravován dùkladnìji, s vìtším rozmyslem. Týdny, mìsíce jsem promýšlel jak vraždu provést. Bezpoèet plánù jsem zavrhl, protože jejich øešení skrývala možnost 43

E. A. Poe - Povídky

mého odhalení. Koneènì jsem pøi èetbì jistých francouzských memoárù objevil pøíbìh o madame Pilauové, která málem podlehla otravì zpùsobené jedem, jímž byla náhodnì napuštìna svíèka. Tato myšlenka rázem roznítila mou obraznost. Vìdìl jsem, že má obì èítává v posteli. A vìdìl jsem, že žije v tìsném a špatnì vìtraném bytì. Ale není tøeba, abych vás unavoval nepatøiènými podrobnostmi. Není tøeba líèit vám, jak jednoduchou lstí jsem zamìnil voskovici ve svícnu u jeho lùžka za svíèku, kterou jsem sám vyrobil. Pøíštího jitra ho nalezli na lùžku mrtvého a koronerùv výrok znìl: Zemøel z navštívení božího - smrt z rukou neznámého pachatele. Zdìdil jsem jeho majetek a po léta bylo všechno v nejlepším poøádku. Vùbec mi nepøišlo na mysl, že bych mohl být odhalen. Zbytkù vražedné svíce jsem se obezøetnì zbavil. Nikde jsem nezanechal ani stínek stopy, jejíž pomocí by mne mohli podezøívat, natož pak usvìdèit ze zloèinu. Nelze si pøedstavit, jak závratný pocit uspokojení mi zaplavoval hruï, kdykoli jsem se zamyslel nad svou absolutní bezpeèností. Dlouhý èas jsem se tímto pocitem opájel. Poskytoval mi víc skuteèné slasti než všechny toliko hmotné výhody, jež mi mùj høích pøinášel. Avšak posléze nastala chvíle, od které takøka nepostøehnutelnì zaèal pøíjemný pocit pøecházet ve vtíravou, znepokojující myšlenku. Znepokojovala proto, že se ustaviènì vtírala. Ani na vteøinku jsem od ní nemìl pokoj. Právì tak nás obtìžuje - a bývá to bìžné -, když nám protivnì zní v uších (èi spíše v pamìti) nìjaký banální popìvek nebo nezajímavý úryvek z opery. A netrpíme ostatnì o nic ménì, je-li to popìvek dobrý nebo operní árie vynikající. A tak jsem se nakonec znovu a znovu pøistihoval, jak hloubám o své bezpeènosti a jak si tichým polohlasem opakuji pro sebe vìtu: „Nic mi nehrozí.“ Když jsem se jednoho dne toulal ulicemi, zarazil jsem se pøi vyslovení tìch tøí navyklých slovíèek - zašeptal jsem je témìø nahlas. V návalu vzteku jsem je pak takto rozšíøil : „Nic mi nehrozí - nic mi nehrozí ano - pokud nebudu takový blázen, abych se sám pøiznal.“ Sotva jsem tato slova pronesl, pocítil jsem, jak se mi do srdce vkrádá ledový chlad. Pøedtím jsem už zažil nejeden takový záchvat zvrácenosti (jejich povahu jsem se tu pokoušel objasnit) a dobøe jsem 44

Démon zvrácenosti

se upamatoval, že jsem jejich náporu nedokázal ani jednou odolat. A nyní mé vlastní, bezdìèné, hypnotizující vnuknutí, že bych snad mohl být takový blázen a pøiznat se k vraždì, kterou jsem spáchal, strmìlo pøede mnou, jako sám duch zavraždìného - a mlèky mne zvalo do náruèe smrti. Zprvu jsem se pokusil setøást tu tíživou mùru. Ráznì jsem vykroèil - šel jsem rychle - stále rychleji a rychleji - dal jsem se do bìhu. Strašlivì se mi chtìlo køièet. Jako pøíboj na mne dotíraly myšlenky a každá nová vlna mne drtila novým dìsem, nebo bìda! - vìdìl jsem - pøíliš dobøe jsem vìdìl, že myslet v mém postavení znamená prohrát. Rozbìhl jsem se ještì rychleji. Pádil jsem jako šílenec pøeplnìnými ulicemi. Lidé se mne posléze vylekali a zaèali mne stíhat. Tehdy jsem si uvìdomil, že se mùj osud naplnil. Kdybych si byl mohl vyrvat jazyk - byl bych to udìlal - ale do uší mi stále zaléhal drsný hlas a ještì drsnìjší ruka mne popadla za rameno. Otoèil jsem se - a lapl po dechu. Chvilku jsem zakoušel muka rdoušeného; oslepl jsem, ohluchl, potácel se závratí; a pak jako by mne nìjaký neviditelný bìs udeøil tvrdou dlaní do zad. Dlouho utajované tajemství se mi vydralo z duše. Øíkají, že jsem mluvil zøetelnì a jasnì, avšak s nápadným dùrazem a vášnivým chvatem, jako bych se strachoval, aby mì nepøerušili døív, než dokonèím krátkou, ale smysluplnou výpovìï, jíž jsem se vydával do rukou kata a do bran pekel. Když jsem vylíèil vše, co by mì pøed soudem plnì usvìdèilo, klesl jsem v mdlobách k zemi. Ale proè ještì nìco dodávat? Dnes jsem zde a tíží mì øetìzy! Zítra budu bez pout! Ale kde?

45

E. A. Poe - Povídky

ELEONORA Sub conservatione formae specificae salva anima. / Raymond Lully (lat. - Zachováním zvláštní podoby bývá duše zachránìna). Pocházím z rodu, který se vyznaèuje bohatou fantazií a horoucí vášní. Lidé o mnì øíkají, že jsem šílený; ale ještì zdaleka není doøešeno, zda šílenství není vlastnì vrcholnou inteligencí, zda mnohé skvìlé hodnoty a všechno, co má niternou hloubku, nevyvìrá z chorobné, vyšinuté mysli, která je tak povznesena, že zatlaèuje bìžný intelekt. Ti, kdo sní ve dne, poznávají mnohé z toho, co uniká snivcùm pouze noèním. V šerých vidinách je jim pøáno nahlédat do vìènosti, pøi procitnutí pak žasnout úchvatným poznáním, že stanuli u samých bran velkého tajemství. Po drobtech uèí se znát moudrost, v níž vìzí dobro, ve vìtších doušcích èerpají vìdomosti, z kterých pochází zlo. Ale i bez kormidla a bez kompasu pronikají do širého oceánu „nevýslovného jasu“ a opìt jako dobrodruzi nubijského zemìpisce - „agressi sunt mare tenebrarum, quid in eo esset exploraturi“. ((lat.) - Zaútoèili na moøe temnot, aby zkoumali, co v nìm lze prozkoumat.) Øeknìme tedy, že jsem šílený. Alespoò pøipouštím, že se mùj duševní život rozpadá do dvou odlišných stavù:je to stav jasného rozumu, o nìmž nelze pochybovat, spjatý s pøedstavou dìjù, které vytvoøily první údobí mého života - a stav tísnì a pochyb, který se váže k dobì pøítomné a všemu, co pøipomíná druhou epochu mého bytí. Vìøte tedy tomu, co vám budu vyprávìt o prvním období; a z líèení doby pozdìjší si vyberte jen to, co se vám bude zdát uvìøitelné; anebo si pochybujte o všem; a nemùžete-li pochybovat, zahrejte si s tou hádankou na Oidipa. Ta, kterou jsem v mládí miloval a o které dnes klidnì a pøesnì mohu psát tyto vzpomínky, byla jedinou dcerou jediné sestry mé dávno zesnulé matky. Eleonora - tak se má sestøenka jmenovala. Stále jsme žili spolu pod tropickým sluncem v Údolí duhových trav. Do té doliny nikdo sám nezabloudil, nebo ležela daleko a vysoko mezi høebeny mohutných svahù, jež ènìly kolem ní a stínily její nejlíbeznìjší koutky. 46

Eleonora

Nablízku nebylo jediné vyšlapané cesty; a kdo by se chtìl dostat k našemu šastnému domovu, byl by se musel prodírat listovím tisícù lesních velikánù a drtit nádheru miliónù vonných kvìtù. A tak jsme si žili docela sami, nestarajíce se o svìt, který byl mimo naše údolíèko já, sestøenka a její matka. Z šerých konèin za kopci v horním cípu naší odlouèené øíše vyvìral úzký, hluboký potok, jehož èirost pøedèily jen oèi Eleonory; vinul se tichounce spletitým tokem a posléze mizel ve stinné rokli mezi svahy ještì chmurnìjšími, než z jakých pøitékal. Øíkali jsme mu Øeka mlèení, nebo v jeho plynutí jako by vše utichalo. Jediné šplouchnutí se neozvalo z jeho øeèištì a proudil tak nìžnì, že bìlostné oblázky hluboko v jeho lùnì, oblázky, na nìž jsme tak rádi hledívali, zùstávaly ležet, každý na svém odvìkém místì, v blažené nehybnosti, skvostnì svítící navìky. Bøehy naší øeky i mnoha blyskotavých potùèkù, které zátoèinami klouzaly do jejího koryta, jakož i svahy, táhnoucí se dolù do tùní tokù až k samým dnùm vykládaným oblázky, všechny ty kouty, ba celièké údolí od øeky k horám, které ji vroubily - všechno to vystýlal hebký, zelený trávník, hustý, nízký, pìknì vyrovnaný, provonìný vanilkou, a v nìm všude, kam jsme pohlédli, naseto kvìtù - žluté blatouchy, bílé sedmikrásky, nachové fialy a rubínové asfodely, a jejich nesmírná krása nám jásavì hlásala do srdcí lásku a slávu boží. Tu a tam probleskovaly z hájù, jako z houštin snù, fantastické stromy, jejichž dlouhé, útlé kmeny nestály zpøíma, ale sklánìly se ladnì k svìtlu, které v poledních hodinách nahlédlo do støedu doliny. Jejich kùra byla žíhaná svìžím, mìòavým jasem ebenu a støíbra a byla tak hladká, že jsem kromì líèek Eleonory nepoznal nic hladšího, a nebýt skvoucí zelenì rozložitých listù, které splývaly s jejich korun dlouhými, chvìjivými øadami v laškovné høe s vánky, mohli byste v nich vidìt obrovité syrské hady, vzdávající poctu svému vládci slunci. Patnáct let jsme se toulali s Eleonorou ruku v ruce tímto údolím, než do našich srdcí vstoupila láska. Bylo to jednou veèer, na sklonku jejích patnácti a mých dvaceti let, tulili jsme se k sobì pod plazivými stromy a shlíželi na své obrazy v hladinì Øeky mlèení. Do konce toho 47

E. A. Poe - Povídky

blahého dne jsme již nepromluvili a také pøíští den jsme pronesli jen nìkolik plachých slov. Pøièarovali jsme z té hlubiny boha Erota a teï jsme cítili, že v nás roznítil horoucí duše našich pøedkù. Vášeò a s ní fantazie, po staletí vyznaèující nᚠrod, draly se na povrch a vdychovaly opojené blaženství do celého Údolí duhových trav. Všechno se mìnilo. Podivné, nádherné kvìty jako hvìzdy puèely na stromech, na kterých dosud nic nekvetlo. Koberec svítil ještì sytìjší zelení a tam, kde uvadla sedmikráska, vykvetlo za ní deset rubínových asfodelù. Na každém kroku se probouzel nový život; štíhlý plameòák, dosud zde nevídaný, ukazoval na odiv své nachové peøí a s ním tisíce ptákù oslnivì žhoucích barev. Zlaté a støíbrné rybky se prohánìly v øece a z jejího lùna stoupal šum, který se pozvolna sléval v melodii tak konejšivou, tak božskou, jakou vyluzuje jen harfa Aiólova, líbeznìjší než cokoli na svìtì krom hlasu Eleonory. A od západu pøiplul ohromný oblak, který jsme již dávno v tìch hesperských konèinách vyhlíželi, zaskvìl se karmínem a zlatem a den co den se pokojnì snášel níž a níž, až se lehounce usadil na vrcholcích hor, rozptýlil, rozjasnil jejich ponurost, a jako by nás chtìl navždy uzamknout do kouzelného žaláøe vznešené nádhery. Pùvab Eleonory byl pùvabem serafa, ale byla to dívenka prostá a nevinná, tak jako celý její krátký život, který tu prožila uprostøed kvítí. Nedovedla lstivì zastírat horoucí lásku, planoucí v jejím srdci v srdci, jehož nejniternìjší taje mi odhalovala, když jsme spolu putovali Údolím duhových trav a rozprávìli o pøevelikých zmìnách, jež se v nìm nedávno udály. A jednou také v slzách promluvila o poslední smutné promìnì, která stíhá èlovìèenstvo; od té doby se stále vracela jen a jen k tomuto bolestnému tématu, proplétajíc jím všechny naše hovory, tak jako se v písních barda Šíráze opakují stále stejné obrazy v nových a nových jímavých variacích. Vìdìla, že je poznamenána spárem Smrti - že jako efemerida byla stvoøena do krásy, jen aby skonala; ale hrobu se dìsila z jednoho pomyšlení; øekla mi to jednou za soumraku u bøehu Øeky mlèení. Rmoutila se pøedstavou, že až ji pochovám v Údolí duhových trav, opustím navždy ty blažené kouty, a lásku, která nyní tak vášnivì patøí 48

Eleonora

jí, odnesu a dám ji nìjaké dívce v dalekém všedním svìtì. A tu jsem se vrhl k nohám Eleonory a pøísahou slíbil jí i nebesùm, že se nikdy s žádnou dcerou této zemì neožením - že se nikdy v nièem nezpronevìøím její drahé památce ani památce vroucné náklonnosti, jíž mne obšastnila. A vyzýval jsem všemocného vládce vesmíru, aby byl svìdkem mé zbožné, posvátné pøísahy. A svolával jsem na sebe takovou kletbu od Boha i od ní, té elysejské svìtice - kletbu, která mne mìla stihnout, kdybych slib zradil -, že se ani neodvažuji hrùzy tohoto trestu vylíèit. A jasné oèi Eleonory se pøi mých slovech ještì více rozjasnily; a povzdychla si, jako bych jí z hrudi sòal nesmírné bøímì; a chvìla se a pøehoøce plakala; avšak pøísahu pøijala (vždy byla pouhé dítì) a to jí velmi ulehèilo umírání. A nìkolik dní nato mi øekla, když tiše umírala, že za útìchu, kterou jsem vlil do její duše, bude tato duše, až ona odejde, nade mnou bdít, a bude-li jí to dovoleno, v hodinách noèního bdìní se ke mnì bude ve viditelné podobì vracet; není-li to však v moci duší v ráji, dá prý mi aspoò èasto znamení, že je u mne: veèerním vánkem na mne dýchne, naplní vzduch, který dýchám, vùnìmi z andìlských kadidelnic. A s tìmito slovy se rozžehnala se svým nevinným životem a uzavøela tak první epochu mého života. Až potud jsem všechno líèil vìrnì. Když teï ale míjím onen mezník v bìhu Èasu, kterým je smrt mé milované, a chci líèit druhou èást své existence, cítím, že mi jakýsi stín zavaluje mysl a já už nemohu spoléhat na pravdivost svých záznamù. Nu, ale pokraèujme. - Léta se vlekla a já jsem zùstával v Údolí duhových trav; udála se však další promìna. Kmeny stromù pohltily hvìzdné kvìty, které se už neukázaly. Barvy zeleného koberce pobledly a rubínové asfodely jeden po druhém uvadaly; a místo nich vyskoèily všude temné oèi macešek, které se ustrašenì choulily a vìènì je skrápìla rosa. A z našich pìšin vymizel život; štíhlý plameòák nestavìl již na odiv své šarlatové peøí, odlétl smutnì z údolí do hor a s ním i tisíce ptákù oslnivì žhoucích barev, kteøí jej provázeli. A zlaté a støíbrné rybky odpluly roklinou v dolním konci našeho panství a již nikdy nezdobily naši líbeznou øeku. A konejšivá melodie, nìžnìjší než vìtrná harfa aiólská, éternìjší než 49

E. A. Poe - Povídky

všechno na tomto svìtì krom hlasu Eleonory, pozvolna utichala v šumu slabším a slabším, až se proud opìt ponoøil do velebnosti døívìjšího mlèení; a nakonec se zdvihl i ten ohromný oblak, opustil vrcholky hor, které rázem potemnìly jako døív, zapadl opìt do západních konèin a odnesl z Údolí duhových trav i onu vznešenou, zlatavou, zázraènou záø. Eleonora však nezapomnìla na své sliby; slýchával jsem andìly kolébat kadidelnicemi a údolím vìènì vanuly nové a nové pøívany svaté vùnì; a v hodinách osamìní, kdy mi tísnivì tlouklo srdce, pøinášely mi vánky, ovívající mi èelo, nìžné vzdechy; a nezøetelný šepot plnil èasto noèní vzduch; a jednou - želbohu jen jedenkrát! - byl jsem probuzen ze spánku, jenž se podobal spánku smrti, dotekem nehmotných rtù, jež se pøitiskly k mým. Avšak prázdnota v mém srdci se ani takto nenaplnila. Toužil jsem po lásce, kterou pøedtím pøekypovalo. Nakonec mne údolí muèilo stálým pøipomínáním Eleonory a já jsem je navždy opustil pro marnou, vrtkavou slávu svìta. Octl jsem se v cizím mìstì a všechno, co se dálo kolem mne, mohlo snadno zahladit vzpomínky na sladké sny, které jsem snil tak dlouho v Údolí duhových trav. Pompa a okázalost vznešeného dvora, ohlušivý tøesk zbraní, oslnivá krása žen - to všechno ohromovalo a mámilo mou mysl. A pøesto má duše zùstávala vìrna pøísaze a v tichých noèních hodinách dosud pøicházela znamení, že Eleonora je u mne. Pak náhle všechno ustalo - a obestøely mne mrákoty. Žasl jsem, jaké spalující myšlenky mne posedly, jaká strašlivá pokušení mne zaèala muèit. Na veselý dvùr krále, v jehož službách jsem byl, pøišla odkudsi zdaleka, z neznámé daleké zemì dívka, jejíž kráse mé proradné srdce naráz podlehlo - k jejímž nohám jsem se v nejhoroucnìjším, nejpokornìjším milostném zbožòování bez váhání sklonil. Ano, jak bych jen mohl pøirovnávat svou lásku k dívence z údolí k tomuto blouznivému planutí a povznášejícímu zbožnému vytržení, s nímž jsem v slzách vylil celou svou duši k nohám nadzemské Ermengardy? Ó jasný andìl Ermengarda! Jakmile jsem ji poznal, nemohl jsem pomyslit na jinou 50

Eleonora

ženu. Ó božský seraf - Ermengarda! Jakmile jsem pohlédl do hlubin jejich nezapomenutelných oèí, musel jsem myslet jen na nì - a na ni. Oženil jsem se - kletba, kterou jsem na sebe svolal, mne nezastrašila, její ukrutnost mne nestihla. A jednou v tichu noci - ale jen jedenkrát - dolehly ke mnì møížovým oknem znovu ty nìžné vzdechy, které mne opustily, a slévaly se v známý a líbezný hlas, jenž øíkal: „Spi klidnì - nebo duch lásky vše ovládá a øídí. A protože jsi pøijal do svého horoucího srdce tu, která se zove Ermengarda, jsi nyní zproštìn slibù - proè, to poznᚠaž v nebi - jsi zproštìn slibù, jichž pøísahu jsi složil Eleonoøe.“

51

E. A. Poe - Povídky

HAVRAN Jednou o pùlnoci, maje horeèku a rozjímaje nad divnými svazky vìdy prastaré a záslužné když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání velmi jemné zaukání na dvéøe - a pak už ne. „Je to návštìva, èi zdání, bylo to tak nezvuèné jednou jen a pak už ne.“ Ach, již pøi vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lednu, každý uhlík vrhal stín jen pøede mne a dál už ne. Toužil jsem po kuropìní; - marnì hledaje v svém ètení ulehèení od hoøe nad Lenorou - již poslušné svìtice zvou Lenora - nad jménem dívky nadvzdušné, jež byla mou a teï už ne. Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohýbá je s hrùzou - již jsem do té doby neznal ani pøibližnì; abych skryl své polekání, øíkal jsem si bez ustání: „Je to host, jenž z nenadání zaklepal tak neslyšnì pozdní host, jenž z nenadání zaklepal tak neslyšnì jednou jen a pak již ne.“ Tu má duše vzmužila se; øek jsem bez rozpakù v hlase; „Prosím, pane, nebo paní, odpuste mi velmožnì; avšak byl jsem v polospaní, když jste pøišel znenadání, pøeslechl jsem zaklepání - je to skoro nemožné, že jste klepal vy“ - a poté otevøel jsem úslužnì venku tma a víc už ne. 52

Havran

Hledì dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a v strachu, dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimo mne; ale ticho bez rušení, ani slùvka na znamení, jenom plaché oslovení „Lenoro!“ zní zimniènì, to já šeptám „Lenoro!“ - a ozvìna zní zimniènì jenom to a víc už ne. Vrátil jsem se do pokoje, velmi divì se a boje, když jsem zaslech trochu silnìj nový šramot poblíž mne. „Jistì cos za chumelice padlo mi na okenice; podívám se ze svìtnice, co jsi zaè, kdo budíš mne ztlumím na okamžik srdce, najdu tì, kdo budíš mne;“ vítr a nic jiného už ne. Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí vstoupil starodávný havran z dob, jež jsou tak záslužné; bez poklony, bez váhání, vznešenì jak pán èi paní usadil se znenadání v póze velmi výhružné na poprsí Pallady - a v póze velmi výhružné si sedl jen a víc už ne. Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsmìvu vážným, pøísným chováním, jež bylo velmi vybrané „Aè ti lysá chochol v chùzi, jistì nejsi havran hrùzy, jenž se z podsvìtního šera v bludné pouti namane øekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!“ Havran dìl: „Už víckrát ne.“

53

E. A. Poe - Povídky

Žas jsem nad nevzhledem ptáka, jenž tak bez okolkù kráká bezobsažnou odpovìï, jež prozrazuje bezradné; velmi dobøe vím, že není skoro ani k uvìøení pták èi zvíøe, jež si lení v póze velmi záhadné na poprsí nade dveømi - v póze velmi záhadné a øíká si: „Už víckrát ne.“ Potom, sedì na mramoru, ustal havran v rozhovoru jako duše v jedno slovo samotáøsky zabrané až jsem si øek v duchu, takže nedošlo mu to až k sluchu: „Vìøím pevnì na pøedtuchu, osud èasto okrad mne jak mé nadìje, i on se k ránu odtud vykradne.“ Však havran dí: „Už víckrát ne.“ Zaražen an na mne hledí s pøiléhavou odpovìdí, øíkám si: „To bezpochyby pochyt velmi obratnì od pána, jejž osud vedl neštìstím a navždy svedl, takže nic už nedovedl zpívat než ty bezradné pohøební a smutné písnì, refrény, tak bezradné, jako je: Už víckrát ne!“ Když však havran bez ustání ponoukal mne k usmívání, pøistrèil jsem køeslo mysle, že mne nìco napadne, když se vhroužím do sametu ve vzpomínkách na tu vìtu, pøemýšleje, co as je tu, nad èím øek své bezradné, nad èím pøíšerný ten pták zde øíká svoje bezradné „už víckrát ne“. Tak jsem sedìl nad dohady, mlèky, marnì, bez nálady pod ptákem, jenž v hloubi prsou nepøestával bodat mne, kles jsem s zamyšlenou tváøí do podušky na polštáøi, 54

Havran

na niž padá lampa, v záøi matné, mdlé a malátné, ale do níž nevboøí své ruce, mdlé a malátné, ona víckrát, víckrát ne. Zdálo se, že u stínidla houstne svìtlo od kadidla, že bezpochyby andìl v zvoncích z nebe propadne. „Chudáku, tvùj Bùh ti v zpìvu posílá sem pro úlevu balzám na tvou starou nìhu, po nìmž navždy vychladne, po nìmž láska k Lenoøe v tvé mysli navždy zapadne“ však havran dìl: „Už víckrát ne.“ „Proroku,“ dím,“mene tekel, a jsi pták anebo z pekel, synu podsvìtí, a pøece proroku, pojï hádat mnì stateènì, by opuštìný žiji zaklet v této zemi, dùm mám hrùzou obklíèený, zda tvá vìštba uhádne, zdali najdu balzám v smrti, zda tvá vìštba uhádne“ havran dí: „Už víckrát ne.“ „Proroku,“ dím,“mene tekel, a jsi pták anebo z pekel, pøi nebi, jež nad námi je, pøi Bohu, jenž leká mne, rci té duši, jež žal tají, zdali aspoò jednou v ráji tu, již svatí nazývají Lenora, kdy pøivine, jasnou dívku Lenoru kdy v náruèí své pøivine“ havran dí: „Už víckrát ne.“ „Tos øek jistì na znamení, že se chystᚠk rozlouèení, táhni zpátky do bouøe a do podvìtí, satane! nenech mi tu, starý lháøi, ani pírka na polštáøi, neruš pokoj mého stáøí, opus sochu, havrane! 55

E. A. Poe - Povídky

Vyndej zobák z mého srdce, opus sochu, havrane!“ Havran dí: „Už víckrát ne.“ Pak se klidnì ulebedí, stále sedí, stále sedí jako ïábel na bìlostných òadrech Pallas Athéné; oèi v snìní pøimhouøeny na pozadí bílé stìny, lampa vrhá beze zmìny jeho stín, jímž uhrane a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane, nevzchopí se - víckrát ne.

56

Havran

57

E. A. Poe - Povídky

JÁMA A KYVADLO IMPIA TORTORUM LONGAS HIC TURBA FURORES SANGUINIS INNOCUI NON SATIATA ALUIT. SOSPITE NUNC PATRIA, FRACTO NUNC FUNERIS ANTRO, MORS UBI DIRA FUIT VITA SALUSQUE PATENT. (Dlouho zde øádila bezbožná cháska trýznitelù, nemohoucí se dosytit nevinné krve. Dnes, když je vlast v bezpeèí a sluj záhuby rozboøena, tam, kde byla hrozná smrt, vládne život a blaho). Ètyøverší složené pro tržní bránu, která mìla být postavena na staveništi Jakobínského klubu v Paøíži. Bylo mi zle, k smrti zle mi bylo z tìch dlouhých muk, a když mne koneènì odvázali a dovolili usednout, cítil jsem, že omdlévám. Poslední zøetelná slova, která jsem ještì zaslechl, byl rozsudek - strašný rozsudek smrti. A pak mi hlasy inkvizitorù splynuly v jediný snový, mátožný šum. Vyvolal ve mnì pøedstavu otáèení, snad že se mi ve fantazii sléval s klapotem mlýnského kola. To trvalo jen chvilku, nebo záhy jsem už neslyšel nic. Ještì okamžik jsem však vidìl - ovšem s jakou dìsivou zvelièeností! Spatøil jsem rty èernì odìných soudcù. Pøipadaly mi bílé - bìlejší než list papíru, na kterém toto píši - a až pitvornì tenké, tenké úporným výrazem pevné, neoblomitelné rozhodnosti a krutého opovržení k mukám èlovìka. Ještì jsem vidìl, jak tato ústa pronášejí rozsudek, který byl pro mne osudem, jak se kroutí tou smrtonosnou formulí. Vidìl jsem, jak pronášejí slabiky mého jména, a zdìsil jsem se, nebo se nic neozývalo. V tìch nìkolika vteøinách závratné hrùzy jsem ještì vidìl, jak se jemnì, sotva znatelnì zachvívají šeré drapérie, jež zahalují stìny místnosti; a potom padl mùj zrak na sedm vysokých svící na stole. 58

Jáma a kyvadlo

Zprvu se mi zdálo, že mi pøinášejí milost, že je to sedm útlých andìlù, kteøí mne zachrání; pak ale mé nitro zaplavila nièivá ošklivost, každá žilka se ve mnì zachvìla, jako bych se dotkl galvanického drátu podoby andìlù se promìnily v beztvaré pøízraky s hlavami z plamene - a já jsem poznal, že od nich mi pomoc nepøijde. A tu se mi do mysli jako lahodná melodie vkradla pøedstava o blaženém spánku, který mne èeká v hrobì. Pøicházela tichounce, nìžnì a dlouho jsem jí nemohl porozumìt; jakmile jsem se však do ní plnì ponoøil, postavy soudcù mi zmizely jako zázrakem z oèí, vysoké svíce se propadly do prázdna, jejich plameny pohasly, zavládla èernoèerná tma, všechny vjemy a pocity jako by pohltil šílený, støemhlavý pád, v nìmž duše klesá do podsvìtí. A vesmír nebyl nic než ticho a nehybnost a noc. Omdlel jsem; a pøece vím, že jsem neztratil vìdomí úplnì. Co mi z vìdomí zbývalo, to si netroufám blíže oznaèit, ba ani vylíèit; ale neztratil jsem je úplnì. Ani v nejhlubším spánku, ani v deliriu, ani v mdlobách, ani v smrti, ano, nikdy, ani v samém hrobì neztrácíme vìdomí úplnì! Jinak by pøece èlovìk marnì doufal v nesmrtelnost. Když se probouzíme i z nejtvrdšího spánku, trháme chatrné pøedivo nìjakého snu. A pøece si již za vteøinu nevzpomeneme (tak køehké je to pøedivo), co se nám zdálo. Ze mdlob se vracíme do života ve dvou stadiích; nejprve prožíváme niterné, duševní stavy, pak pocítíme existenci fyzickou. Kdybychom si dovedli vybavit pøi vstupu do toho druhého stadia dojmy stavù prvních, patrnì by nám tyto dojmy vypovìdìly mnohé dìje z té hlubiny tam na druhé stranì. A ta hlubina - co je ta hlubina? Kdybychom aspoò její stíny mohli jednou rozeznat od stínù záhrobí! I když však dojmy z toho, co jsem nazval prvým stadiem, nelze vùlí vybavit, nevynoøí se pøece jen po delším èase nezvány, samy? A neptáme se pak s údivem, odkud se vzaly? Èlovìk, který nikdy neupadl do mdlob, nevídá nikdy neznámé paláce a strašnì povìdomé tváøe v žhoucích uhlech; ten èlovìk nehledívá na teskná zjevení plující vzduchem - neviditelná ostatním; ten èlovìk nedumá nad vùní nevídaného kvìtu; ten èlovìk se nepozastavuje s úžasem nad melodií, která jej nikdy pøedtím neupoutala. Znovu a znovu snažil jsem se vzpomenout, usilovnì, s rozmyslem 59

E. A. Poe - Povídky

snažil jsem si pøipomenout aspoò nìjakou známku toho stavu zdánlivého nebytí, do nìhož má duše upadla - a již se mi chvilkami zdálo, že se mi to daøí. Opravdu, mìl jsem kratièké záblesky rozpomenutí, které se nepochybnì vztahovaly - jak mi jasný rozum z pozdìjšího údobí øíká - k onomu stavu zdánlivého bezvìdomí. Ty cáry pamìti mi mlhavì vybavují vysoké postavy, které mne zdvihly a mlèky snášely kamsi dolù - níž a níž - až mne pøepadla šeredná závra z pouhé pøedstavy nekoneènosti toho sestupu. Vybavují mi také neurèitou úzkost kolem srdce, vyvolanou právì jeho nepøirozeným ztišením. Pak jsem pocítil náhlé znehybnìní všeho kolem, jako by ti, kteøí mne nesli (ó strašný prùvod), sestoupili až kamsi za meze bezmezného prostoru a po úmorné práci odpoèívali. A ještì se rozpomínám na cosi plochého a vlhkého; ale pak už zbývá jen šílenství - šílenství pamìti, která se pøehrabuje ve vìcech zakázaných. Znenadání se mi do vìdomí vrátil pohyb a zvuk - zbìsilý pøekotný pohyb srdce a jeho tlukot v mých uších. Pak pøeryv slepé prázdnoty. Pak opìt zvuk a pohyb i hmatový vjem - šimravý pocit po celém tìle. Pak pouhé vìdomí, že jsem, vìdomí bez myšlenky - stav, který trval dlouho. Pak znenadání myšlenka a v ní údìsný strach i úmorná snaha pochopit vlastní skuteèný stav. Pak neodbytná touha opìt se pohroužit do tupých mrákot. Pak prudké probuzení k vìdomí a pokus o pohyb - který se zdaøil. A už je tu jasná myšlenka na proces, na soudce, šeré drapérie, rozsudek, na nevolnost, mdloby. Všechno další pak mizí v naprostém zapomenutí a teprve pozdìji jsem si z toho jen s krajním vypìtím cosi mlhavého vybavil. Až dosud jsem neotevøel oèi. Mìl jsem pocit, že ležím nespoután na zádech. Natáhl jsem ruku; dopadla tìžce na cosi vlhkého a tvrdého. Chvílemi jsem ji tam tak nechal a snažil se pøitom pøedstavit si, kde jsem a kdo vùbec jsem. Chtìlo se mi - a pøece jsem si netroufal použít zraku. Dìsil jsem se prvního pohledu na své okolí. Ale neobával jsem se tolik spatøit vìci hrozné, jako jsem se strachoval, že neuvidím nic. Koneènì jsem se zoufalým odhodláním chvatnì otevøel oèi. Mé nejhorší pøedstavy se naplnily. Obklopovala mne èerná tma vìèné noci. Lapal jsem po dechu. Neproniknutelnost tmy mne tížila, dusila. 60

Jáma a kyvadlo

Vzduch nesnesitelnì tísnil. Zùstal jsem tiše ležet a snažil se pøemýšlet. Rozpomnìl jsem se na inkvizièní øízení a z nìho jsem se pokoušel vyvodit, co se vlastnì se mnou dìje. Byl vynesen rozsudek a pøipadalo mi, že od té chvíle uplynula velmi dlouhá doba. Pøesto jsem ani na vteøinu neuvìøil, že jsem opravdu mrtev. Vždy nìèemu takovému uvìøit - i když se o tom doèítáme v beletrii - zcela vyluèuje vìdomí samého bytí. A pøece: kde jsem a co se se mnou dìje? Odsouzenci k smrti, pokud jsem vìdìl, bývají upalováni a jedno takové autodafé bylo uspoøádáno právì veèer v den mého soudu. Vsadili mne snad znovu do vìzení, kde mám èekat na pøíští popravy, které se budou konat tøeba až za nìkolik mìsícù? Tu myšlenku jsem však vzápìtí zavrhl. Vždy obìti bývají požadovány okamžitì. A kromì toho moje bývalá cela, jako ostatnì všechny cely odsouzencù v Toledu, mìla kamennou podlahu a bylo v ní aspoò trochu svìtla. A tu mi náhle údìsná pøedstava vehnala proud krve do srdce a nakrátko mne opìt obestøely mrákoty. Sotva jsem se vzpamatoval, vyskoèil jsem a chvìl se køeèovitì po celém tìle. Zbìsile jsem všemi smìry rozhazoval rukama. Nic jsem nenahmatal - a pøece jsem se bál na krok pohnout, abych nenarazil na stìny hrobky. Z každièkého póru mi vyrazil studený pot a v ohromných krùpìjích se mi usazoval na èele. Pak už jsem nevydržel muka napìtí a opatrnì, s rukama napøaženýma jsem pokroèil vpøed; tøeštil jsem oèi z dùlkù, abych zahlédl alespoò chabý paprsek svìtla. Postoupil jsem tak o nìkolik krokù - ale všude stále jen tma a prázdno. Vydechl jsem volnìji. Zdálo se, že mne pøece jen nepotkal osud nejobludnìjší. Ale jak jsem se opatrnì sunul dál, zaèaly se mi v hlavì rojit tisíceré temné povìsti o hrùzách Toleda. O zdejších žaláøích se vyprávìly podivné vìci - pouhé výmysly, øíkal jsem si vždycky - ovšem tak podivné a tak pøíšerné, že je lépe opakovat je jen šeptem. Nechají mne v tomto èerném podsvìtí zahynout hladem, anebo mne èeká ještì dìsivìjší údìl? Že je na konci smrt, smrt ukrutnìjší než bývá obvykle, o tom jsem nepochyboval - znal jsem pøíliš dobøe své soudce. Teï mne zajímala a zneklidòovala jen její podoba a její èas. Mé napøažené ruce narazily koneènì na pevnou pøekážku. Byla to 61

E. A. Poe - Povídky

zeï, patrnì kamenná - velice hladká, slizká a studená. Postupoval jsem podle ní, našlapuje obezøetnì, nedùvìøivì, jak mne k tomu nabádaly dávné povìsti. Takto jsem však nemohl zjistit rozmìry svého žaláøe; stìna byla zøejmì všude stejnì ztvárnìna, takže jsem ji mohl snadno obejít a vrátit se tam, odkud jsem vyrazil, aniž bych to postøehl. Hledal jsem proto nùž, který jsem mìl v kapse, ještì když mne odvádìli do inkvizièní sínì. Nùž však byl pryè - vymìnili mi šaty za jakousi kutnu z hrubého serže. Napadlo mì vrazit èepel do nìjaké škvírky ve zdivu a oznaèit si tak výchozí bod. Bylo jistì lehké tuto nesnáz pøekonat - a pøece se mi v mé rozhárané mysli zdála zprvu nezdolatelná. Utrhl jsem kus obruby ze své kutny a rozprostøel jej kolmo ke zdi. Pøedstavoval jsem si, že budu tápat kolem cely a až kruh dokonèím, jistì tento cár opìt nahmatám. Nepoèítal jsem však s rozlohou žaláøe ani se svou slabostí. Pùda byla vlhká a kluzká. Chvíli jsem vrávoral vpøed, pak jsem klopýtl a upadl. Byl jsem tak zemdlen, že jsem zùstal ležet a záhy mne na místì pøemohl spánek. Když jsem se probudil a natáhl ruku, nahmatal jsem bochník chleba a džbán s vodou. Neuvažoval jsem o tom, na to jsem byl pøíliš vyèerpán, jen jsem se chtivì pustil do jídla a pití. Zanedlouho jsem však už zase pokraèoval v obchùzce svého žaláøe a s námahou jsem posléze dorazil k útržku látky. Do chvíle, než jsem upadl, napoèítal jsem dvaapadesát krokù; než jsem pak došel k hadøíku, ušel jsem dalších osmaètyøicet krokù. Urazil jsem tedy dohromady sto krokù; poèítal jsem se dvìma kroky na yard, a tak jsem odhadl vnitøní obvod žaláøe na padesát yardù. Narazil jsem ovšem ve zdi na èetné hrany a nemohl jsem si tedy utvoøit pøedstavu o tvaru krypty, ano, krypty nezbývalo mi totiž, než to za kryptu považovat. Tyto výzkumy mnoho smyslu nemìly - nadìje nebyla pražádná a pøece mne jistá zvìdavost nabádala, abych pokraèoval. Odstoupil jsem od zdi a odhodlal se pøejít celý prostor napøíè. Zprvu jsem postupoval nesmírnì obezøetnì, nebo podlaha, tøebaže se zdála pevná, byla zrádnì kluzká. Koneènì jsem si dodal odvahy a vykroèil ráznìji; umínil jsem si pøejít prostor pokud možno pøímoèaøe. Tak jsem postoupil deset až dvanáct krokù, pak se mi však pøipletl pod 62

Jáma a kyvadlo

nohy cár, visící z mé roztržené kutny. Pøišlápl jsem si jej a prudce upadl na oblièej. Zprvu jsem byl pádem tak zmaten, že jsem si hned nevšiml ponìkud zarážející okolnosti, která mne však záhy poté, ještì když jsem ležel, zaujala. Bradou jsem se totiž dotýkal podlahy, kdežto rty i horní èást oblièeje, tøebaže zjevnì spoèívaly níže než brada, se nedotýkaly nièeho. A zároveò jako by se mi èelo hroužilo do lepkavého dýmu a do nozder mi stoupal podivný zápach tlející plísnì. Natáhl jsem ruku a zachvìl jsem se dìsem, nebo jsem zjistil, že jsem upadl tìsnì na okraj kruhové jámy, jejíž rozmìry jsem ovšem zatím nemohl odhadnout. Šmátral jsem po zdi hned pod roubením jámy a podaøilo se mi vydrolit malý úlomek; ten jsem pak hodil do prohlubnì. Po mnoho vteøin jsem slyšel, jak pøi pádu naráží o stìny propasti; koneènì se ozvalo duté žbluòknutí a po nìm zvuèné ozvìny. V témž okamžiku jsem zaslechl zvuk, jako by se mi nad hlavou rychle otevøely a právì tak rychle zavøely dveøe, a tmou jako by náhle probleskl slabý zákmit svìtla, který zase tak náhle pohasl. Poznal jsem, do jaké záhuby jsem se øítil, a zaradoval se z vèasné náhody, která mne zachránila. Staèil jediný krok a byla by po mnì veta. A právì takovou smrt - jaké jsem teï o vlas unikl - smrt z povídaèek o inkvizici, považoval jsem za bujnou smyšlenku. Obìti tyranské inkvizice mìly na vybranou: umírat buï za strašlivých muk tìlesných, anebo s obludnými hrùzami duševními. Mnì zøejmì urèili smrt druhou. Dlouhými útrapami jsem byl vnitønì tak rozerván, že jsem se tøásl už pøi zvuku vlastního hlasu a stal se tak v každém ohledu vhodným pøedmìtem pro druh muèení, který mne èekal. Drkotaje zuby, tápal jsem zpátky ke zdi a umiòoval si, že radìji zahynu tam, než abych riskoval hrùzy šachet, kterých se mi teï v obraznosti vyrojilo nìkolik v rùzných místech žaláøe. Za jiného rozpoložení mysli bych se byl odvážil skoncovat rázem svou bídu skokem do jedné z nich; teï však byl ze mne ten nejhorší zbabìlec. Také jsem ovšem nemohl zapomenout na to, co jsem èetl o tìchto jámách - jejich strašlivým úèelem není prý usmrcovat obìti náhle. Z pøílišného rozrušení jsem probdìl dlouhé hodiny; pak jsem však pøece jen usnul. Když jsem se probudil, našel jsem vedle sebe tak 63

E. A. Poe - Povídky

jako pøedtím chléb a džbán s vodou. Muèila mne palèivá žízeò a naráz jsem nádobu vyprázdnil. Jistì v ní bylo nìco omamného, nebo sotva jsem dopil, už se mi klížila víèka. Pøepadl mne hluboký spánek podobný spánku smrti. Nevím ovšem, jak dlouho jsem spal, ale když jsem znovu otevøel oèi, rozeznával jsem své okolí. V pøízraèné sirnaté záøi - nevìdìl jsem zprvu, odkud se linula - mohl jsem obhlédnout rozsah i tvar žaláøe. Pokud šlo o jeho velikost, znaènì jsem se zmýlil. Zeï nemìøila kolem dokola víc než dvacet pìt yardù. Tento objev mne na chvíli zcela zbyteènì potrápil; vìru zbyteènì - vždy v strašlivém postavení, v nìmž jsem vìzel, mohlo mít sotva nìco menší význam než právì rozmìry mé cely. Byl jsem však posedlý vyzkoumat každou malièkost a všemožnì jsem si chtìl vysvìtlit, jak jsem se pøi mìøení cely spletl. Koneènì mi svitlo. Pøi prvním pokusu napoèítal jsem dvaapadesát krokù do chvíle, kdy jsem klesl; dostal jsem se tehdy nepochybnì až na jeden nebo dva kroky k útržku látky - ve skuteènosti jsem tedy obešel témìø celou kryptu. Pak jsem usnul, a když jsem se probral, patrnì jsem se stejnou cestou vrátil - jedinì tak jsem se mohl domnívat, že obvod cely je dvakrát delší než ve skuteènosti. Byl jsem zcela vyšinutý, a tak jsem ani nepostøehl, že jsem na svou pou vyrazil se zdí po levici a skonèil se zdí po pravé ruce. Také v odhadování tvaru vìzení mne cosi zmátlo. Když jsem tápal vpøed, nahmatal jsem ve zdi množství hran, což mi vnuklo pøedstavu velké nepravidelnosti - tak mocný má úèinek naprostá tma na èlovìka, který procitá z letargie èi spánku! Byly to prostì hrany nìkolika porùznu rozložených, mírnì propadlých èi vyklenutých míst. Tvar žaláøe byl zhruba ètverec. Co jsem pokládal za zdivo, vypadalo teï jako obrovské pláty železa èi jiného kovu, a jejich švy a spáry vytváøely ony výklenky. Celý povrch tohoto kovového pásu byl poèmárán pøíšernými, odpornými výplody, vyvìrajícími z mnišských povìr o záhrobí. Postavy hrozících ïáblù, kostlivcù a mnoho dalších, vskutku údìsných obrazù pokrývalo a hyzdilo stìny. Všiml jsem si, že obrysy tìchto nestvùr jsou celkem zøetelné, jejich barvy jsou však patrnì úèinkem vlhka vybledlé a rozmazané. Také podlahy jsem si teï 64

Jáma a kyvadlo

povšiml. Byla kamenná. Uprostøed zela okrouhlá jáma, jejímuž jícnu jsem unikl; byla tu však pouze jediná. To vše jsem vidìl jen nejasnì a s velikou námahou, nebo mé postavení i poloha se bìhem spánku podstatnì zmìnily. Ležel jsem teï zcela natažen na zádech na jakémsi nízkém døevìném rámu. Byl jsem k nìmu pevnì pøipoután dlouhým pásem, který se podobal popruhu. Mnohonásobnì mi ovíjel údy a tìlo a ponechával trochu volnosti jen hlavì a levé paži, takže jsem se mohl jakžtakž krmit z hlinìné misky, která ležela po mém boku na zemi. S hrùzou jsem shledal, že džbán zmizel; ano, s hrùzou, nebo mne trýznila nesnesitelná žízeò. A moji muèitelé zøejmì zamýšleli tuto žízeò stupòovat - jídlo na misce bylo totiž palèivì okoøenìno. Hledìl jsem vzhùru a prohlížel si strop cely. Klenul se asi tøicet, možná ètyøicet stop nad mou hlavou a byl sestrojen podobnì jako postranní stìny. Na jedné desce mne silnì zaujala prapodivná postava. Byla to postava Èasu, tak jak se obvykle maluje, až na to, že místo kosy držela v ruce cosi, co jsem na první pohled pokládal za malovanou podobu ohromného kyvadla, jaká vídáme na starých hodinách. Ve vzhledu tohoto mechanismu mne však nìco nutilo k pozornìjší prohlídce. Jak jsem tak na nì vzhùru hledìl (kyvadlo viselo pøímo nade mnou), mìl jsem dojem, že se hýbá. Vzápìtí jsem shledal, že je to pravda. Kývalo se v krátkých kmitech a ovšem zvolna. Nìkolik minut jsem je tak pozoroval spíše s podivem než s bázní. Posléze mne jeho jednotvárný pohyb unavil a zadíval jsem se jinam. Zaslechl jsem totiž slabý šelest, a když jsem pohlédl na zem, vidìl jsem, jak se tu pohybuje nìkolik obrovských krys. Vylézaly ze šachty, kterou jsem mìl pøed oèima hned po pravici. A nedbajíce mého upøeného pohledu, hrnuly se sem v houfech s laènýma oèima; lákal je pach masa. Jen s velkým, soustøedìným vypìtím jsem je od nìho odhánìl. Po pùlhodinì (snad uplynula i hodina - mìl jsem nejasnou pøedstavu o èase) jsem opìt vzhlédl. A teï jsem spatøil nìco, co mne opravdu zmátlo a udivilo. Dráha kyvadla se prodloužila bezmála o yard. A jeho rychlost byla pøirozenì také mnohem vìtší. Ale hlavnì mne znepokojil 65

E. A. Poe - Povídky

dojem, že znatelnì pokleslo. Nyní jsem zpozoroval - netøeba dodávat s jakým dìsem -, že jeho spodní konec tvoøí srpek tøpytné oceli, dlouhý asi stopu od hrotu k hrotu, které trèí vzhùru, a že hrana srpku je zøejmì ostrá jako bøitva. A jako bøitva byl patrnì i bytelný a tìžký, nebo od ostøí vybíhal vzhùru do pevného, širokého tvaru. Byl pøipevnìn k mohutné mosazné tyèi, a jak se houpal, svištìl vzduchem. Již jsem vìdìl najisto, jaký konec mi pøichystala muèitelská vynalézavost mnichù. Pochopùm inkvizice neušlo, že jsem rozpoznal jámu, jejíž hrùzy mìl okusit tak zapøísáhlý kacíø, jakým jsem byl já jámu, ten symbol pekla, podle povìstí považovaný za nejzazší vrchol všech jejich trestù. Do této jámy jsem jen èirou náhodou neupadl a dobøe jsem vìdìl, že právì neèekanì, záludnì pøipravená muka dodávají tìmto vraždám v kryptách zvrácené pitvornosti. Když jsem tedy do propasti nespadl, nebylo už ïábelským zámìrem teï mì tam svrhnout, ale pøipravit mi záhubu (druhé volby zøejmì nebylo) jinou a mírnìjší. Mírnìjší! V svém žalu jsem se pousmál výrazu, jakým jsem oznaèil ten hrùzný pojem. Proè vykládat o dlouhých, pøedlouhých hodinách smrtelného, ba víc než smrtelného dìsu, kdy jsem odpoèítával svištící kmity oceli! Kyvadlo klesalo níž a níž - coul po coulu - zlomeèek po zlomeèku po stupních rozpoznatelných jen v intervalech, které trvaly vìky! Teprve po nìkolika dnech - ano, mnoho dní možná uplynulo - zaèínalo kmitat tak tìsnì nade mnou, že mne ovíval jeho bøitký dech. Do chøípí se mi tlaèil pach ostré oceli. Modlil jsem se - zapøísahal jsem do omrzení nebesa, aby urychlila sestup kyvadla. Bìsnil jsem, šílel, vší mocí jsem se zdvíhal proti švihùm strašlivého handžáru. A pak jsem se znenadání utišil a jen se usmíval na blyštivou smrt jako dítì na podivnou cetku. Znovu mne naèas obestøely mrákoty; byla to jistì jen chvilièka, nebo když jsem nabyl vìdomí, nezpozoroval jsem další pokles kyvadla. Ale právì tak mohla uplynout dlouhá doba - vždy jsem vìdìl, že tìm ukrutným ïáblùm neunikly mé mdloby a že stroj mohou zastavit, kdy se jim zlíbí. Když jsem se probral, bylo mi nadto nevýslovnì špatnì a mdlo, jakoby po dlouhém hladovìní. I v tomto èase smrtelné úzkosti prahla lidská pøirozenost po jídle. A s bolestným 66

Jáma a kyvadlo

úsilím, pokud mi to pouta dovolovala, natáhl jsem levou ruku a uchopil ubohý zbytek jídla, který mi krysy nesežraly. Jakmile jsem vsunul sousto mezi rty, bleskl mi hlavou jakýsi nedomyšlený nápad - byla v nìm radost i nadìje. Jakou jsem si však já mohl dìlat nadìji? Byl to, jak øíkám, nedomyšlený nápad, jakých má èlovìk mnoho a nikdy je nestaèí domyslit. Tušil jsem, že v nìm byla radost i nadìje; ale také jsem cítil, že se hned v zárodku rozplynul. Marnì jsem se namáhal dobrat se k nìmu, znovu si jej vybavit. Dlouhé útrapy znièily takøka nadobro mé nejzákladnìjší duševní schopnosti. Zhloupl jsem - byl ze mne idiot. Kyvadlo kmitalo v pravém úhlu k mému trupu. Vidìl jsem, že srpek jej køižuje nad krajinou srdeèní. Pozdìji roztøepí tkaninu mé kutny; vrátí se, znovu zachytí - znovu a znovu se bude vracet a sekat. Pøes dìsivé rozpìtí kyvu (snad tøicet i více stop) a neúprosné svištivé rázy, jimiž by rozalo i ty železné stìny kolem, rvalo by mi po nìkolik minut toliko šaty - nic víc. A u této pøedstavy jsem se zastavil - netroufal jsem si zatím pøemýšlet dál. Tak houževnatì jsem se do ní pohøížil, tak jsem na té myšlence ulpìl, jako bych jí mohl další sestup oceli zarazit. Nutil jsem se k úvahám o tom, jaký asi zvuk vydá ten srpek, až mi smýkne pøes odìv - o zvláštním, mrazivém záchvìvu, jaký asi probìhne nervy, až se ocel otøe o látku. Tak dlouho jsem se probíral tìmito malichernostmi, až mi stydla krev v žilách. Dolù - neustále dolù se šinulo. Zaèal jsem s bláznivou rozkoší porovnávat rychlost, s jakou klesalo, s rychlostí, s jakou kmitalo. Doprava - doleva - daleko vzhùru - se skøekem zatracence! S kradmým skokem tygra rovnou k mému srdci! Chvíli jsem se smál, chvíli zoufale naøíkal, jak ta nebo ona pøedstava ve mnì pøevládala. Dolù - neodvratnì, neúprosnì dolù! Jen tøi palce nad hrudí mi teï kmitalo! Zbìsile jsem se snažil vyprostit levou paži. Byla volná jen od lokte k prstùm. Stíží jsem dosáhl od mísy k ústùm - ani o vlas dál. Kdybych dokázal zpøetrhat pouta nad loktem, snad bych kyvadlo zachytil a snad bych ho i zastavil. Ale to bych se právì tak mohl pokoušet zastavit lavinu! Dolù - stále tak nepøestajnì - stále nevyhnutelnì dolù! Zalykal jsem se a svíjel pøi každém jeho kyvu. Choulil se v køeèi pøi každièkém 67

E. A. Poe - Povídky

švihu. S dychtivou, nesmyslnou, zoufalou nadìjí jsem na kyvadlo upíral oèi, když se rozmáchlo ode mne vzhùru; bezdìènì jsem je mhouøil, když klouzalo dolù - tøebaže smrt by mi pøinesla jen úlevu - ó jak nevýslovnou úlevu! A pøece mne do morku kostí mrazilo pomyšlení, že nepatrným posunem mechanismu se mi ta bøitká, lesklá sekyra zatne do hrudi. A proè mne tedy mrazilo, proè jsem se ještì chvìl a choulil? Byla to nadìje - nadìje i na skøipci triumfující, nadìje, která tiše promlouvá k odsouzencùm na smrt i v žaláøích inkvizice. Poznal jsem, že zbývá deset, snad dvanáct rozmachù a ocel se dotkne mého šatu - a jakmile jsem si to uvìdomil, prostoupil mé nitro onen zbystøený, soustøedìný chlad, jaký provází zoufalství. Po mnoha hodinách a snad dnech jsem zase pøemýšlel. Teï mì napadlo, že øemen, kterým jsem omotán, je z jediného kusu. Žádný provaz, nic jiného mne nepoutalo. Staèí tedy jeden úder bøitkého srpku do kteréhokoli dílce øemenu - a pouto je rozato; pak je mohu levou rukou snadno stáhnout z tìla. Ale jak hrozivì blízko by ocel švihala! Jen malinko se vzepøít znamenalo by smrt! Ale cožpak by pochopové inkvizice tuto možnost nepøedvídali? Cožpak by jí nezabránili? A køižuje se pouto na mé hrudi právì s drahou kyvadla? V pøedtuše, že se má chabá a patrnì poslední nadìje rozplyne, zvedl jsem hlavu natolik, abych si vidìl na hruï. Popruh obepínal mé údy a tìlo køížem krážem - jenom ne v dráze smrtonosné sekery! Sotva mi hlava klesla do døívìjší polohy, blesklo mi cosi myslí, co bych mohl nejspíš oznaèit jako druhou èást oné nedomyšlené spásné myšlenky, o níž jsem se zmínil, jejíž úryvek mi mlhavì prolétl myslí, když jsem k rozpáleným rtùm zdvihl pokrm. Teï už tedy byl nápad celý - sice temný, snad trochu šílený, nevyhranìný, pøece však úplný. S horeènou pílí zoufalce zaèal jsem jej okamžitì uskuteèòovat. Již dlouho se nejbližší okolí nízkého rámu, na nìmž jsem ležel, doslova hemžilo krysami. Byly divoké, drzé, laèné, civìly na mne rudýma oèima, jako by se nemohly doèkat, až se na mne vrhnou, jakmile se pøestanu hýbat. „Co asi jsou zvyklé žrát v té jámì?“ pomyslel jsem si. 68

Jáma a kyvadlo

Tøebaže jsem je vší mocí hledìl odehnat, zhltaly bezmála všechno mé jídlo. Bez ustání jsem nad miskou mával èi kroužil rukou, ale pro svou bezdìènou jednotvárnost pøestal pohyb posléze pùsobit. Ta žravá chamraï se mi co chvíli zahryzávala do prstù. Potøel jsem teï zbytky toho mazlavého ostrého pokrmu svá pouta, kam jsem jen na nì dosáhl; pak jsem zdvihl ze zemì ruku a zùstal strnule, bez dechu ležet. Zmìna - ta náhlá nehybnost - hladovou havì zprvu poplašila, postrašila. Nìkteré z krys bázlivì ucouvly, mnohé se vrhly do jámy. To však trvalo jen chvilku. Nadarmo jsem nespoléhal na jejich nenasytnost. Jakmile zpozorovaly, že se nehýbám, vyskoèilo jich pár nejdrzejších na mou pryènu a èichaly k popruhu. To byl zøejmì signál k hromadnému náporu. Nové a nové hordy se hrnuly z jámy. Vydrápaly se na rám, ztekly jej a po stovkách se vrhaly na mé tìlo. Pravidelný pohyb kyvadla je ani trochu nerušil. Uhýbaly jeho úderùm a hledìly si pomazaných pout. Jejich rostoucí houfy na mne nalehly, zaplavily mne. Svíjely se mi na hrdle, studenými èumáky mi oèichávaly ústa, dusily mne tìžkými tìly, drtily mi hruï hnusem, pro jaký svìt nemá jméno, zmrazovaly mi srdce neodbytným slizem. Avšak cítil jsem, že staèí ještì chvilku vydržet - a mám vyhráno. Zøetelnì jsem cítil, jak pouto povoluje. Vìdìl jsem, že se na nìkolika místech již rozpadlo. S nadlidským úsilím jsem zùstával bez hnutí ležet. A nechybil jsem ve svých výpoètech, nevytrval jsem nadarmo. Koneènì jsem pocítil, že jsem volný. Popruh mi v cárech splýval z tìla. Avšak kyvadlo již dotíralo na mou hruï. Rozalo tkaninu na kutnì. Proøízlo mi košili. Ještì dvakrát švihlo - všemi cévami projela mi ostrá bolest. Avšak nadešel okamžik úniku. Mávl jsem rukou a mé osvoboditelky se chvatnì rozprchly. Pak jsem se zvolna, neúhybnì, obezøetnì, jen boèním pohybem a pøikrèen, sunul z objetí pouta a z dosahu handžáru. Zatím jsem byl volný! Volný - v chapadlech inkvizice! Sotva jsem slezl z té pryèny hrùzy na kamennou žaláøní dlažbu, pøestal se pekelný stroj hýbat a vidìl jsem, jak jej neviditelná síla vytahuje stropem. To byla výstraha, která se mi zaryla do duše. Nepochybnì jim neušel jediný mùj pohyb. Volný! Zatím jsem unikl smrti za agonií jednoho druhu, ale jistì jsou pro mne 69

E. A. Poe - Povídky

pøichystána muka nová a horší než sama smrt. S tímto pomyšlením jsem se tìkavì rozhlížel po železném ostìní, které mne uzamykalo. S mým žaláøem se nìco stalo - nìco neobvyklého - jakási zmìna, kterou jsem zprvu jasnì nepostøehl. Chvíli jsem jen nepøítomnì bloumal, chvìl se a hroužil do planých, nesouvislých dohadù. Tu jsem si také poprvé všiml, odkud se line ta sirnatá záøe osvìtlující celu. Vycházela ze škvíry asi pùl palce široké, která se táhla kolem celé spodní hrany stìn. Tato škvíra jako by oddìlovala - a ukázalo se, že opravdu oddìluje - stìny od podlahy. Pokoušel jsem se, ovšem bez výsledku, tím otvorem podívat. Když jsem se vzpøímil, pochopil jsem náhle záhadnou promìnu své kobky. Již jsem se zmínil o tom, že obrysy postav na stìnách byly docela zøetelné, jen jejich barvy mi pøipadaly rozplizlé a neurèité. Barvy teï zaèaly intenzívnì prozaøovat, takže strašidelné, satanské postavy dostávaly výraz, jaký by rozdrásal i silnìjší nervy, než jaké jsem mìl já. Ze všech koutù, kde jsem pøedtím nic netušil, zíraly na mne tisíceré démonské oèi s tak zuøivou, údìsnou životností, hoøely takovým zlovìstným žárem, že jsem marnì pøemáhal obraznost, aby v nich vidìla nìco neskuteèného. Neskuteèného! Vždy jsem už pouhým dechem nabíral do chøípí pach rozžhaveného železa! Vìzení prostoupil dusivý zápach. Každou vteøinu žhnuly temnìji ty oèi, zírající na má muka. Obrysy krvavých hrùz rozlévaly stále sytìjší nach. Zalykal jsem se, lapal po dechu! Již jsem prohlédl zámìr svých muèitelù - tìch neoblomitelných, tìch nejsatanštìjších ukrutníkù! Uskoèil jsem pøed žhavým kovem doprostøed cely. Když jsem si pomyslil, jak se co nevidìt uškvaøím žárem, pøedstava studené studnì mne blažila jako balzám. Vrhl jsem se k jejímu zejícímu kraji. Ztrhaným zrakem jsem upøenì pohlédl dolù. Záøe z rozpálené klenby prosvítila její nejzazší kouty. Ale má mysl se ještì zoufalou vteøinu bránila pøijmout dosah toho, na co jsem hledìl. Nakonec si to však prodralo, proklestilo cestu do mé duše - propálilo se to do mého zdìšeného mozku. Ó kde je hlas, který to vypoví! Ó hrùzo! Ó radìji všechny hrùzy svìta - jen tuto ne! S výkøikem jsem prchal od propasti - zakryl si dlanìmi tváø a hoøce se rozplakal. 70

Jáma a kyvadlo

Žár rychle sílil. Opìt jsem vzhlédl - a roztøásl se jako v záchvatu zimnice. Žaláø se promìnil podruhé - tentokrát se zmìnil jeho tvar. Jako prve jsem se zpoèátku snažil pochopit, co se dìje. Ale dlouho mne na pochybách nenechali. Mùj dvojí únik podráždil pomstychtivost inkvizitorù a teï je tedy konec všem žertùm s Králem dìsu. Prostor býval ètvercový. Teï jsem vidìl, že dvì železné stìny tvoøí ostrý úhel - a dvì pochopitelnì tupý. S rachotivým, sténavým lomozem se dìsivá promìna dovršovala. Tvar kobky se ve chvilce zešikmil v kosoètverec. Ale tím promìna nekonèila - již jsem ani nedoufal, ba ani si nepøál, aby skonèila. Rád bych byl pøitiskl rudé stìny k své hrudi jako pl᚝ vìèného míru. „Chci smrt,“ øíkal jsem si, „jakoukoli smrt - jen ne smrt v jámì!“ Já blázen! Což mi dosud nenapadlo, že planoucí železo mì má zahnat právì do jámy? Cožpak bych vydržel ten žár? A kdybych i vydržel, mohl bych vzdorovat jeho tlaku? A kosoètverec se teï zužoval tak rychle, že už jsem nemìl èas uvažovat. Jeho støed a tedy i nejširší èást byly právì nad rozšklebenou prohlubní. Uskoèil jsem avšak svírající se stìny tlaèily mne neodbytnì dál. Mé zprahlé, uzmítané tìlo nemìlo posléze už ani coul pevné pùdy pod nohama. Pøestal jsem bojovat, má zmuèená duše však dobojovala ještì jediným mocným, dlouhým a posledním výkøikem zoufalství. Cítil jsem, že vrávorám na samém okraji - odvrátil jsem oèi - Ozval se zmatený šum lidských hlasù! Ryèný jek mnoha polnic! Dunivé rachocení tisícerých hromù! Natažená ruka zachytila moji ruku, právì když jsem v mdlobách klesal do propasti. Byla to ruka generála Lasalla. Francouzská armáda vstoupila do Toleda. Inkvizice byla v rukou svých nepøátel.

71

E. A. Poe - Povídky

MASKA ÈERVENÉ SMRTI „Èervená smrt“ již dlouho pustošila zemi. Dosud žádná morová rána nebyla tak vražedná a tak obludná. Krev byla jejím zhmotnìným znakem a peèetí - èerveò a údìsnost krve. Pøicházely pronikavé bolesti, pak náhlé mrákoty, pak prudké krvácení z pórù a konec. Šarlatovými skvrnami na tìle a hlavnì na tváøi odsuzoval mor svou obì do klatby, zavíral jí dveøe pøed pomocí a soucitem bližních. Choroba èlovìka zachvátila, rdousila a v pùlhodinì sklála. Avšak princ Prospero byl šastný, neohrožený a prozíravý. Když byla jeho øíše již napùl vylidnìna, vybral si ze všech svých rytíøù a dvorních dam tisíc zdravých a veselých pøátel a uchýlil se s nimi do ústraní za vysoké zdi a cimbuøí odlehlého kláštera. Byla to rozsáhlá a nádherná budova - výtvor princova vlastního výstøedního, ale vznešeného vkusu. Byla obehnána mohutnou zdí. Ve zdi byly železné brány. Když sem dvoøané pøišli, pøinesli s sebou kováøské výhnì a tìžká kladiva a zatavili závory. Chtìli se opevnit proti náhlým záchvatùm zoufalství zvenèí a šílenství zevnitø. Klášter mìl bohaté zásoby. Dvoøané byli tedy zabezpeèeni a mohli smìle vzdorovat nákaze. Svìt venku a se o sebe postará! Jen blázen by se teï rmoutil a pøemýšlel. Princ pamatoval na rozmanité radovánky. Opatøil šašky, komedianty, byly tu baletky, byli tu hudebníci, byly tu krásky a bylo tu víno. To všechno a ještì k tomu bezpeèí - bylo uvnitø. Venku - Èervená smrt. Na sklonku pátého nebo šestého mìsíce tohoto odlouèení - právì když venku bìsnil mor nejzuøivìji - uspoøádal princ Prospero pro svých tisíc pøátel velkolepý maškarní ples. Byla to skvostná podívaná - ta maškaráda. Ale nejdøív vám vylíèím komnaty, v kterých se odehrávala. Bylo jich sedm - královské apartmá. V mnoha palácích vytváøí øada takových komnat dlouhý a pøímoèarý prùhled; posuvné dveøe bývají dokoøán rozevøeny témìø až ke stìnám, takže celý prostor lze snadno pøehlédnout. Zde to ovšem bylo docela jiné, jak se ostatnì pøi princovì zálibì v bizarnosti dalo oèekávat. Pokoje byly tak nerovnomìrnì rozmístìny, že bylo vidìt vždy sotva dál než do jednoho. Každých dvacet tøicet krokù stìna prudce 72

Maska èervené smrti

odboèovala a pøed divákem se otvíral nový a nový obraz. Uprostøed každé stìny bylo napravo i nalevo vysoké, úzké gotické okno vedoucí do pøilehlé chodby, která se vinula podél zákrutù celého apartmá. Tato okna byla z malovaného skla, které mìlo vždy takovou barvu, aby lahodila s barevným odstínem dekorace v komnatì. Nejvýchodnìjší pokoj byl napøíklad vyzdoben modøe - okna byla proto jasnì modrá. Druhá komnata mìla okrasy a èalouny purpurové, takže i tabulky okna byly z purpuru. V tøetí bylo všechno zelené okna též. Ètvrtá byla zaøízena i osvìtlena oranžovì, pátá byla bílá, v šesté pøevládala fialová. Sedmý pokoj byl zahalen do èerných sametových èalounù, které pokrývaly strop a visely ze stìn, spadajíce v tìžkých záhybech na koberec téže látky a barvy. Pouze v tomto pokoji nesouhlasila však barva oken s barvou výzdoby. Zde byly tabulky šarlatové - syté barvy krve. V žádné z tìchto sedmi komnat nebyla uprostøed záplavy zlatých ozdob, jež tu byly nahodile rozmístìny èi splývaly z klenby stropu, jediná lampa, jediný svícen. Uvnitø pokojù nehoøelo svìtlo, ale na chodbách, které se kolem nich vinuly, stála pøed každým oknem tìžká trojnožka s rozžhaveným uhlím, jehož plameny prozaøovaly zbarvené sklo a místnost oslnivì osvìtlovaly. Vznikaly tak pøepestré, fantastické obrazce a dojmy. Ale v západní, èerné komnatì, vyvolalo ohnivé svìtlo, proudící na temné závìsy krvavým sklem, opravdu pøízraèný úèinek; tváøe pøíchozích vypadaly v té záøi tak údìsnì, že se jen málokdo z celé spoleènosti osmìlil pøekroèit práh. A v této komnatì stály u západní stìny ohromné ebenové hodiny. Jejich kyvadlo se houpalo s temným, tìžkým, jednotvárným øinèením, a když minutová ruèièka opsala kruh ciferníku a hodiny zaèaly odbíjet, vydral se z kovových plic stroje zvuk, který byl sice jasný a zvuèný, hluboký i harmonický, ale pøitom tak podivnì jímavý a naléhavý, že hudebníci v orchestru hodinu co hodinu pøestávali na chvilenku hrát a naslouchali odbíjení; a tak se i tanèící páry bezdìky pøestávaly otáèet a celá ta veselá spoleènost trochu zrozpaèitìla, a jak hodiny odzvánìly, bylo vidìt, že ti nejrozmaøilejší pobledli a ti starší, usedlejší, si rukou pøejeli èelo jakoby v zmateném zasnìní èi zamyšlení; jakmile však 73

E. A. Poe - Povídky

údery doznìly, obecenstvo znovu propuklo v bezstarostný smích; hudebníci na sebe pohlédli a usmáli se vlastnímu zneklidnìní a bláhovosti, a šeptem se navzájem ujišovali, že pøi pøíštím odbíjení se už nedají tak dojmout a zmást - a pak uplynulo šedesát minut (do nichž se vejde tøi tisíce šest set vteøin prchavého èasu), hodiny zaèaly vyzvánìt znovu, a znovu se pøikradly rozpaky, neklid a zamyšlení jako pøedtím. Ale pøesto byl to ples bujný a velkolepý. Vévoda mìl prazvláštní vkus. Mìl vytøíbené oko pro barvy, znal jejich úèinek. Dekorace podle bìžné módy se mu nelíbily. Jeho návrh a plány byly smìlé, oslnivé, nápady pøekypovaly ohromující nádherou. Snad si nìkteøí myslí, že byl šílený. Lidé z jeho družiny si to nemysleli. Bylo tøeba ho slyšet, vidìt, dotýkat se ho - abyste si to opravdu nemysleli. K této velké slavnosti uspoøádal témìø sám celou tu promìnlivou výzdobu sedmi komnat a svým podmanivým vkusem sám urèoval výbìr masek. Byly to postavy skutku pitvorné - samý lesk a tøpyt, dráždivost a pøízraènost - pøipomínající Hugovy Hernani. Byly tu fantaskní postavy s údy a výstrojí, které k nim nepatøily. Byla tu šílená zjevení, jakoby bláznem vymyšlená. Mnoho podob krásných, mnoho rozmarných, mnoho bizarních, nìkteré strašlivé a nemálo též odporných. Byl to vìru zástup snových pøeludù, co se tu vláèelo po komnatách! A ty pøeludy se kroutily a ploužily, zbarvovány odstíny komnat, a šílené tóny orchestru jako by znìly ozvìnou jejich krokù. A tu se náhle v sametové síni ozve úder ebenových hodin a všechno na okamžik strne a všechno umlká - jen hodiny je slyšet. Pøeludy stojí jako pøimraženy. Avšak zvonivé údery doznívají - jen chvilenku to trvalo - a za jejich echem letí lehký, tlumený smích. A hudba se znovu rozvášní a pøeludy ožijí a znovu køepèí ještì rozmarnìji než døíve a zbarvují se záøemi z mnoha barevných skel, jimiž prosvítají zášlehy ohòù. Avšak ke komnatì tam na západì se teï už žádná maska neodváží pøiblížit, nebo noci ubývá a krvavým sklem line se svìtlo èím dál ryšavìjší a èerò šerých èalounù dìsí, a tomu, kdo vboøí nohu do šerého koberce, zazní blízký tlumený cinkot ebenových hodin naléhavìji a vážnìji než tìm, kteøí se baví v odlehlejších komnatách. 74

Maska èervené smrti

Tam se však hemžil hustý zástup, horeènì pulsoval život. Bujný kvas víøil dál a dál - až koneènì hodiny zaèaly odbíjet pùlnoc. Hudba tak jako pøedtím zmlkla, utichlo kroužení párù, všechno zas rozpaèitì znehybnìlo. Tentokrát však hodinový zvon zaznìl dvanáctkrát, a tak se asi stalo - protože bylo více èasu - že se do úvah tìch pøemýšlivìjších hodovníkù vloudilo o trochu víc ducha. A tak se snad také stalo, že ještì než poslední ozvìna posledního úderu zanikla v tichu, postøehli mnozí pøítomnost masky, které si dosud nikdo nevšiml. A když se šeptem rozneslo, že se dostavil nový host, ozval se v obecenstvu šum a reptání, zprvu vyjadøující nesouhlas a údiv posléze strach, hrùzu a odpor. V shromáždìní pøízrakù, jaké jsem vykreslil, by nìjaký obyèejný zjev sotva vzbudil takový rozruch. Vždy volba masek na tento veèer byla takøka neomezena; ale ta nová postava pøeherodovala samého Heroda a pøekroèila hranice i princovy bezbøehé fantazie. I ten nejotrlejší èlovìk má v srdci struny, které ho rozechvìjí, jakmile se jich dotknete. I èlovìk nadobro rozvrácený, jemuž je život i smrt jen pro smích, pøestává s nìkterými vìcmi žertovat. A opravdu: celá spoleènost zøejmì v skrytu duše cítila, že v kostýmu i vystupování vetøelce není nic žertovného, že je v nìm cosi nestoudného. Byla to vysoká, vychrtlá postava, zahalená od hlavy k patì do pohøebního hávu. Maska, která zakrývala tváø, byla zformována k tak pøesné podobì tuhé tváøe mrtvoly, že i nejpozornìjší pohled by sotva odhalil klam. Ale to všechno by rozjaøení hodovníci, když už ne schválili, tedy aspoò strpìli. Zakuklenec však zašel pøíliš daleko: vzal na sebe podobu Èervené smrti. Jeho rubᚠbyl potøísnìn krví - a jeho široké èelo, skránì i tváøe byly skropeny údìsným šarlatem. Když na tento strašidelný zjev poprvé pohlédl princ Prospero (maska zvolna, velebnì, snad aby zdùraznila, jakou hraje roli, procházela mezi tanèícími), bylo vidìt, jak se v prvním okamžiku køeèovitì otøásl hrùzou èi odporem; vzápìtí mu však tváø zrudla hnìvem. „Kdo se opovažuje?“ tázal se sípavì dvoøanù, kteøí mu stáli nablízku - „kdo se opovažuje urážet nás tímto rouhavým výsmìchem? Chopte se ho a strhnìte mu masku, a poznáme, koho za svítání povìsíme na 75

E. A. Poe - Povídky

cimbuøí!“ Princ Prospero stál ve východní, modré komnatì, když tato slova pronášel, ale nesla se zvuènì a jasnì dál, do všech sedmi pokojù nebo princ byl èlovìk statný a smìlý a hudba na jeho pokyn ihned umlkla. Stál v modré komnatì s družinou bledých dvoøanù po boku. Jakmile promluvil, vykroèili chvatnì smìrem k vetøelci, který v tom okamžiku nebyl daleko a teï již sám rozvážným, dùstojným krokem pøistupoval k mluvèímu. Ta šílená drzost nahánìla dvoøanstvu podivný, posvátný strach, takže se mezi nimi nenašel jediný, kdo by proti masce pozvedl ruku; a tak se cizinec, nikým neohrožován, pøiblížil až na krok k princovi; a pak, zatímco celý ten zástup jakoby z jediného popudu ucouvl ze støedù komnat ke stìnám, kráèel nerušenì dál týmž slavnostním, odmìøeným krokem, kterým sem vstoupil, prošel modrou komnatou a vstoupil do purpurové - z purpurové do zelené - zelenou prošel do oranžové - a tou opìt do bílé - a odtud ještì dál do fialové, a v žádné se nikdo nepohnul, aby ho zadržel. A teprve tehdy, šílený vztekem a hanbou z chvilkové zbabìlosti, se princ Prospero vzpamatoval. Vyrazil, hnal se zbìsile šesti pokoji - úplnì sám, nebo všechny zachvátil smrtelný dìs - pádil s napøaženou dýkou a již pøichvátal v nejzazší, sametové komnatì na tøi ètyøi kroky k odcházející postavì; ta se však náhle prudce otoèila a pohlédla svému pronásledovateli do tváøe. Ozval se pronikavý výkøik, zablýskla se dýka - a dopadla na èerný koberec, na který vzápìtí klesl mrtev i princ Prospero. Teprve pak se dav hodovníkù pozvedl k zbìsilé odvaze zoufalcù a hnal se do èerné komnaty. Když se však chopili zakuklence, jehož vysoká postava stála zpøíma a nehybnì ve stínu ebenových hodin, ustrnuli všichni nevýslovnou hrùzou - pohøební rubᚠa mrtvolná maska, na nìž se tak zuøivì vrhli, neskrývala v sobì žádný hmatatelný tvar. A teï každý vìdìl, že pøišla Èervená smrt. Vkradla se tiše v noci jako zlodìj. A bujaøí hodovníci padali jeden po druhém v hodovních síních, zbrocených teï krví, a každý zemøel tak, jak právì klesl k zemi; a z ebenových hodin odešel život s životem posledního rozmaøilce; a plameny v trojnožkách dohasly a tma a zkáza a Èervená smrt 76

Maska èervené smrti

rozprostøely nade vším svou bezmeznou moc.

77

E. A. Poe - Povídky

MEDAILÓN Egli é vivo e parlerebbe se non osservasse la regola del silenzio. / Nápis pod italským obrazem sv. Bruna (it. - Je živý a mluvil by, kdyby nezachovával pøíkaz mlèení). Již dlouho mne spalovala vysoká horeèka. Vyèerpal jsem všechny utišující prostøedky, které v tomto pustém apeninském kraji byly po ruce - avšak bez výsledku. Mùj sluha a jediný ošetøovatel v opuštìném zámku byl pøíliš neklidný a také neobratný, aby se odvážil pustit mi žilou; ostatnì v bitce s bandity jsem ztratil víc než dost krve. Také nebylo radno, aby ode mne odcházel shánìt nìkde pomoc. Nakonec jsem si vzpomnìl na balíèek opia, který ležel spolu s tabákem v pouzdru mé vodní dýmky; v Caøihradì jsem si totiž navykl kouøit s tabákem i tuto omamnou látku. Pedro mi podal pouzdro. Sáhl jsem dovnitø a našel narkotikum. Když jsem si však chtìl kousek ukrojit, zarazil jsem se. Pøi kouøení na tom zvl᚝ nezáleželo, jaké množství jsem ho požil. Obvykle jsem hlavièku dýmky naplnil do poloviny smìsí, složenou z dvou rovných dílù opia a tabáku. Stávalo se, že jsem vykouøil celý obsah a nepocítil pøitom žádný zvláštní úèinek; nìkdy však jsem nevykouøil ani dvì tøetiny dýmky a již se dostavily až zarážející pøíznaky duševní poruchy a varovaly mne, abych ustal. Jed ovšem úèinkoval jen pozvolna, takže požitek byl bez jakéhokoli nebezpeèí. Teï jsem ale stál pøed nìèím novým. Až dosud jsem opium nepolykal. Požíval jsem èas od èasu laudanum a morfium a pøed požitím tìchto narkotik bych nebyl zaváhal. Nemìl jsem však tušení, jak se zachází s tímto jedem v tuhém stavu. Pedro vìdìl o správném dávkování právì tak málo jako já, a tak jsem byl v nouzi odkázán na pouhý odhad. Pøesto jsem se nijak zvl᚝ nezneklidnil - prostì jsem se rozhodl brát lék postupnì. Øekl jsem si, že spolknu nejdøíve jen velmi nepatrnou dávku. Jestliže nezapùsobí, budu ji opakovat; a tak budu pokraèovat, dokud horeèka nepoleví, dokud se nedostaví spánek, po nìmž tolik prahnu a který již skoro týden neoblažil mé rozjitøené smysly. Není pochyby o tom, že právì táto zjitøenost smyslù, to tupé tøeštìní, jež mne již 78

Medailon

zachvacovalo, zbavilo mùj rozum souvislého vnímání a tak jej zatemnilo, že jsem už nerozeznával velké vìci od malých, nebo jsem je nemohl srovnávat podle ustálených mìøítek. V této chvíli jsem vùbec netušil, že to, co jsem pokládal za mizivou dávku opia, mohla být právì tak dobøe dávka pøemrštìnì veliká. Naopak, vzpomínám, jak jsem s jistotou odmìøil svou dávku tak, že jsem ji porovnal s celkovým množstvím opia, které jsem mìl. A tak dávka, kterou jsem nakonec spolkl - a spolkl jsem ji bez obav - byla zajisté jen malou èástí kusu, který jsem držel v ruce. Zámek, do kterého se mùj sluha odvážil vniknout násilím jen proto, že nechtìl pøipustit, abych s tìžkým zranìním nocoval pod širým nebem - byl jednou z onìch navršenin ponurosti a pompy, jaké se od nepamìti chmuøí v Apeninském pohoøí; a chmuøí se právì tak ve skuteènosti, jako v románech paní Radcliffové. Bylo zøejmé, že zámek byl jen doèasnì a pøed nedávnem opuštìn. Usídlili jsme se v jedné z menších, ne tak honosnì zaøízených komnat, která ležela v odlehlé vìži budovy. Místnost byla bohatì vyzdobena, všechno však bylo potrhané a staromódní. Na stìnách visely èalouny, pokryté rozmanitými a roztodivnými zbranìmi a trofejemi, jakož i neobvykle velkým poètem smìlých moderních obrazù v rámech s bohatými zlatými arabeskami. A tyto obrazy, jež visely nejen na hlavních stìnách pokoje, ale i v èetných výklencích, které si bizarní architektura zámku nedovedla odpustit, tyto obrazy mne patrnì vlivem zaèínajícího deliria nesmírnì zaujaly. Pøikázal jsem tedy Pedrovi, aby zavøel tìžké okenice - byla už beztak noc -, zažehl svíce vysokého kandelábru, který stál v hlavách mého lùžka, a rozhrnul dokoøán tøásnìmi zdobené závìsy z èerného sametu, které postel obklopovaly. Vyslovil jsem tato pøání proto, abych si mohl v pøípadì, že neusnu, alespoò støídavì prohlížet obrazy a proèítat svazeèek, který jsem nalezl na podušce a který se zabýval jejich popisem a rozborem. Dlouho, pøedlouho jsem èetl - a zbožnì, obdivnì se díval. Rychle a opojnì prchaly hodiny a blížila se pùlnoc. Když se mi pak poloha svícnu znelíbila, natáhl jsem s námahou ruku (nechtìje rušit døímajícího sluhu) a pøisunul svícen tak, aby jeho svìtla dopadala pøímo na knihu. 79

E. A. Poe - Povídky

To však mìlo naprosto nepøedvídaný úèinek. Paprsky èetných svící (a bylo jich mnoho) ozáøily náhle výklenek, na který jeden ze sloupù lùžka vrhal až dosud hluboký stín. Tak jsem spatøil v živém osvìtlení obraz, kterého jsem si pøedtím nevšiml. Byla to podobizna dívenky dozrávající v ženu. Jen letmo jsem pohlédl na obraz - a zavøel oèi. Co mne k tomu vedlo, to mi zprvu unikalo, ale s pøivøenými víèky jsem v duchu pøemítal, proè jsem vlastnì zavøel oèi. Byl to naléhavý popud, kterým jsem chtìl zøejmì získat èas na rozmyšlení, chtìl jsem si ovìøit, zda mne zrak neklame, chtìl jsem zklidnit a zkrotit svou fantazii pøipravit se na støízlivìjší a spolehlivìjší pohled. Za okamžik jsem se upøenì zahledìl na obraz. Teï jsem ani trochu nepochyboval, že vidím jasnì, nebo první záblesk svic na plátnì jako by rozehnal døímotné mrákoty jež obestíraly mé smysly, a vyburcoval mne rázem k plnému vìdomí. Øekl jsem již, že to byla podobizna mladé dívky, a jak tomu bývá u medailónù, zachycovala pouze hlavu a ramena. Byla malována stylem, jakým s oblibou maluje své hlavièky Sully. Paže, òadra i obrysy záøících vlasù vplývaly neznatelnì do nejasného, a pøece hlubokého stínu, který tvoøil pozadí celku. Rám byl oválný, bohatì zlacený, zdobený maurským filigránem. Jako umìlecké dílo nemohlo nic vzbudit vìtší obdiv než obraz sám. A pøece to bylo nìco jiného než dokonalost malby, než nesmrtelná krása zpodobené tváøe, co na mne tak prudce a tak mocnì zapùsobilo. Je také vylouèeno, že si má fantazie probuzená z polospánku zamìnila omylem tváø obrazu za tváø živé osoby. Rozeznával jsem pøece okamžitì pøíznaèné rysy malíøské školy a rámu - a to jistì tuto pøedstavu již v samém zárodku zaplašilo. Nad tím vším jsem se teï vážnì zamyslil a snad celou hodinu jsem tak napùl ležel, napùl sedìl, zíraje utkvìle na portrét. Koneènì se mi zdálo, že jsem poznal tajemství jeho úèinku, a klesl jsem opìt do lùžka. Poznal jsem, že èarovné kouzlo obrazu tkví v naprosté živoucnosti výrazu, který mne zprvu ohromil, potom zmátl, uchvátil a zdìsil. S niternou, posvátnou hrùzou jsem postavil svícen na pùvodní místo. Pøíèina mého hlubokého vzrušení zmizela mi tak z oèí a já jsem dychtivì sáhl po svazku, který pojednával o obrazech a líèil jejich historii. Vyhledal jsem 80

Medailon

èíslo, kterým byl oznaèen medailón, a èetl tato temná, podivná slova: „Byla to dívenka pøevzácné krásy, a jak byla líbezná, tak byla i plná šastné pohody. Neblahá však chvíle, kdy spatøila malíøe, kdy k nìmu zahoøela láskou, kdy si ho vzala za muže. On - náruživý, hloubavý a pøísný, mìl již jednu nevìstu: své umìní. Ona - dívenka pøevzácné krásy a právì tak líbezná, jako plná šastné pohody, rozjasnìlá, úsmìvná a dovádivá jako mladá srna, vše milovala, ze všeho se tìšila; nenávidìla pouze umìní, jež jí bylo sokem, dìsila se pouze palety, štìtce a ostatních ošklivých nástrojù, jež ji okrádaly o tváø milého. A tak tato paní vyslechla jistì s hrùzou pøání malíøe, namalovat portrét své mladé ženy. Ale byla pokorná a poslušná a sedávala odevzdanì po mnoho týdnù v temném, vysokém arkýøi, kam pouze shora prosvítalo trochu svìtla na šedavé plátno. Malíø však planul pro své dílo a dlouhé hodiny a dlouhé dny na nìm nepøestával pracovat. A byl to muž náruživý, nezkrotný a zasmušilý a svému zanícení propadal. Nevidìl proto, že svìtlo, tak dìsivì ozaøující osamìlou vìžièku, hubí zdraví i ducha jeho manželky; všichni ji vidìli chøadnout, jenom on ne. Ona se však stále usmívala a nestýskala si, nebo vidìla, s jakou horoucí a spalující rozkoší se malíø (tehdy již slavný) pustil do svého díla, jak se dnem i nocí lopotí, aby vytvoøil podobu té, která jej miluje, která však dennì umdlévá a slábne. A vskutku, kdo podobiznu spatøil, hovoøil zjihlým hlasem o vìrnosti podoby jako o zázraku, který dotvrzuje nejen malíøovo umìní, ale i jeho hlubokou lásku k ženì, kterou tak nepøekonatelnì zpodobil. Když však pozdìji práci dokonèoval, nikdo už do vìže nesmìl. Malíø byl teï již posedlý tvùrèím zápalem, nespouštìl z plátna oèi, ba i na tváø své ženy jen zøídkakdy pohlédl. A nevidìl, že barvy, které roztírá na plátna, ubírá z líèek té, která sedí pøed ním. A když uplynulo mnoho týdnù a zbývaly už jen malièkosti pøièinit, pouhý dotek štìtce na rtech, pouhý stínek barvy v oku, duch paní opìt vzplál jako plamen v nitru lampy. A potom se štìtec dotkl rtù, stínek zbarvil oko - a malíø stanul na okamžik pøed dílem, které vytvoøil. Ale v pøíštím okamžiku, zíraje dále na obraz, zaèal se chvìt a sinat a v údìsu zvolal: ,Toto je opravdu život sám!‘ 81

E. A. Poe - Povídky

Pak se prudce otoèil k své milované - byla mrtva!

82

Medailon

83

E. A. Poe - Povídky

METODA DOKTORA TÉRA A PROFESORA PÉRA Na podzim roku nepøíliš vzdáleného jsem se na cestách po nejjižnìjších provinciích Francie octl pouhých nìkolik mil od jistého maison de santé neboli soukromého blázince, o nìmž jsem mnoho slyšel v Paøíži od svých pøátel z lékaøských kruhù. Ponìvadž jsem nikdy podobné sanatorium nenavštívil, nechtìl jsem propást tuto pøíhodnou pøíležitost, a navrhl jsem proto svému spoleèníkovi (pánovi, s nímž jsem se náhodou seznámil pøed nìkolika dny), abychom asi tak na hodinu na dvì odboèili a ústav si prohlédli. Byl proti tomu - omlouvaje se pøednì, že pospíchá a za druhé že ho dìsí, což je zcela bìžné, pohled na lidi duševnì choré. Prosil mì však, abych se na nìho nijak neohlížel a klidnì ukojil svou zvìdavost, on že pomalu pojede dál, takže ho mohu ještì bìhem dne, nejpozdìji pøíštího dne dohonit. Když se se mnou louèil, napadlo mì, že pøístup do ústavu nebude možná tak snadný, a sdìlil jsem mu své obavy. Odpovìdìl, že neznám-li se osobnì s øeditelem monsieur Maillardem, nebo nemám-li nìjaký doporuèující dopis, mohu opravdu narazit na potíže, nebo pøedpisy tìchto soukromých blázincù bývají pøísnìjší než øady veøejných nemocnic. Sám se prý pøed nìkolika lety s Maillardem seznámil a pomùže mi aspoò tak, že se mnou zajede až k bránì budovy a pøedstaví mne; dovnitø mu však jeho vztah k duševním chorobám nedovolí vstoupit. Podìkoval jsem mu a hned jsme zahnuli z hlavní silnice na travnatou stezku, která se asi po pùlhodinì jízdy bezmála ztrácela v hustém lese, pokrývajícím úpatí hory. Tímto zavlhlým, ponurým porostem jsme projíždìli asi dvì míle a pak se pøed námi objevil zmínìný maison de santé. Byl to fantastický zámek, témìø na spadnutí, a sotva se dalo vìøit, že pro svou starobu a zchátralost je vùbec obyvatelný. Jeho vzhled mi nahánìl hrùzu; zastavil jsem konì a užuž jsem se rozhodl zamíøit zpátky; pak jsem se však za svou slabost zastydìl a jel jsem dál. Když jsme dorazili k bránì, všiml jsem si, že je pootevøená a že z ní vykukuje tváø nìjakého muže. Vzápìtí tento muž vyšel ven, oslovil 84

Metoda doktora Téra a profesora Péra

jménem mého spoleèníka, srdeènì si s ním potøásl rukou a prosil ho, aby sestoupil z konì. Byl to sám monsieur Maillard. Byl to statný, vzhledný pán staré školy, uhlazených zpùsobù a vyzaøovala z nìho jistá vážnost, dùstojnost a velmi výrazná autorita. Mùj známý mne pøedstavil a zmínil se o mém pøání prohlédnout si ústavní zaøízení. Jakmile ho monsieur Maillard ujistil, že se mi plnì vìnuje, rozlouèil se a už jsem ho víckrát nevidìl. Když odjel, zavedl mne øeditel do malého, velice úpravného salónu, v nìmž kromì mnoha jiných známek vybraného vkusu bylo množství knih, kreseb, kvìtináèù a hudebních nástrojù. V krbu plápolal pøívìtivý oheò. U klavíru sedìla mladá, velice krásná žena a zpívala árii z Belliniho; jakmile jsem vstoupil, pøestala zpívat a pøijala mne s milou zdvoøilostí. Mìla tichý hlas a celé její vystupování bylo zdrženlivé. Také jsem mìl dojem, že v její tváøi rozpoznávám stopy jakéhosi žalu: byla neobyèejnì bledá, i když to byla bledost - aspoò v mých oèích - ne nepùvabná. Byla v hlubokém smutku a probouzela ve mnì smíšené pocity úcty, zájmu a obdivu. V Paøíži jsem se doslechl, že ústav monsieur Maillarda se øídí zásadami, jimž se obecnì pøezdívá „utišující metoda“ - že se tu.vùbec nepoužívá trestù, že tu dokonce jen zøídkakdy nemocné zavírají, že pacienti, i když jsou tajnì hlídáni, požívají zdánlivì znaèné svobody a že se vìtšina z nich smí volnì potulovat po budovì a zahradách v obèanských šatech jako lidé se zdravým rozumem. To všechno jsem si uvìdomoval a v hovoru s mladou dámou jsem se mìl na pozoru - nebyl jsem si totiž tak docela jist, že je pøíèetná; ostatnì jakýsi tìkavý lesk v jejích oèích mi dával tušit, že není duševnì zdravá. Omezil jsem se proto jen na bìžné námìty, které by podle mého mínìní neznepokojily èi nepodráždily ani šílence. Na všechno, co jsem øíkal, odpovídala naprosto vìcnì, a dokonce i její vlastní originální postøehy znìly zcela rozumnì; avšak moje letitá zkušenost s iracionálními projevy šílenství mne nabádala, abych nevìøil podobným dùkazùm normálnosti, a proto jsem zùstal bìhem celé rozmluvy tak opatrný, jak jsem byl na zaèátku. Potom pøinesl elegantní sluha v livreji podnos s ovocem, vínem 85

E. A. Poe - Povídky

a jiným obèerstvením, z nìhož jsem si posloužil, a brzy nato dáma pokoj opustila. Když odešla, pohlédl jsem tázavì na svého hostitele. „Ne,“ øekl, „ach ne - ta patøí k rodinì - to je má neteø - skvìlá, vzdìlaná žena.“ „Promiòte mi prosím moje podezøení,“ odpovìdìl jsem, „ale vám jistì nebude zatìžko mi odpustit. V Paøíži velmi oceòují, jak výbornì si zde vedete, a domníval jsem se, že je docela možné - nu, rozumíte -“ „Ano, ano - už se neomlouvejte - naopak, je spíš na mnì, abych vám podìkoval, s jakou chvályhodnou obezøetností jste si poèínal. Málokdy se u mladých mužù shledáváme s takovou rozvahou a neuváženost ze strany našich návštìvníkù pøivodila nejednu trapnou mrzutost. Když ještì platila moje døívìjší metoda a pacientùm bylo dovoleno všude se volnì procházet, èasto je nerozumní lidé, kteøí si pøišli prohlédnout nᚠdùm, vydráždili k nebezpeèným záchvatùm zuøivosti. Proto jsem byl nucen zavést pøísná omezení a povoluji pøístup do ústavu jen osobám, na jejichž takt se mohu spolehnout.“ „Když ještì platila vaše døívìjší metoda!“ opakoval jsem jeho slova. „Mám tomu rozumìt tak, že ona utišující metoda, o které jsem tolik slyšel, se zde už neuplatòuje?“ „Je to nìkolik týdnù,“ odpovìdìl, „co jsme se rozhodli navždy s ní skoncovat.“ „Opravdu ? Já žasnu!“ „Došli jsme k nezvratnému závìru, pane,“ øekl s povzdechem, „že se musíme vrátit k nìkdejší praxi. Vážné nebezpeèí, které s sebou utišující metoda pøinášela, vytrvale hrozilo a její pøednosti byly znaènì pøeceòovány. Myslím si, pane, že v tomto ústavu - jestli vùbec nìkde - byla poctivì vyzkoušena. Udìlali jsme všechno, co je v rámci rozumné lidskosti možné. Škoda že jste k nám nezavítal døív - mohl jste to na vlastní oèi posoudit. Ale pøedpokládám, že jste obeznámen s utišující terapií - tedy, jak je praktikována.“ „Ne tak docela. To, co vím, pochází z tøetí ètvrté ruky.“ „Nuže, obecnì se dá o ní øíci, že je to metoda, pøi níž se pacientùm vyhovuje ve všem, naè si vzpomenou - jsou ménagés, jak øíkáme. 86

Metoda doktora Téra a profesora Péra

Žádnou smyšlenku, kterou si nemocný vzal do hlavy, jsme mu nevyvraceli. Naopak, byli jsme k jeho nápadùm nejen shovívaví, ale ještì jsme ho v nich povzbuzovali, a tak se nám podaøilo mnohé natrvalo vyléèit. Nic tak nerozruší chabý mozek choromyslného jako logické pøesvìdèování - reductio ad absurdum. Mìli jsme tu napøíklad muže, který si pøedstavoval, že je kuøe. Léèba spoèívala v tom, že jsme tuto pøedstavu brali jako skuteènost - vytýkali jsme pacientovi, že se to z hlouposti jako fakt zdráhá pøijmout - a také jsme mu týden odpírali jakoukoli jinou potravu, než jaká se bìžnì dává kuøatùm. A tak trocha zrní a drobného štìrku udìlaly divy.“ „A tento zpùsob uklidòování - to bylo všechno?“ „Zdaleka ne. Hodnì jsme spoléhali na prosté formy rozptýlení, jako je hudba, tanec, tìlocvik vùbec, karetní hry, èetba jistého druhu a podobnì. S každým jednotlivým pacientem jsme se snažili jednat, jako by byl postižen nìjakým bìžným fyzickým neduhem, a nikdy zde nepadlo slovo šílenství. Významnou úlohu hrálo i to, že jsme každého chovance povìøili, aby støežil poèínání všech ostatních. Projevit dùvìru v soudnost èi pochopení ze strany duševnì chorého, znamená cele si ho získat. Proto jsme se také obešli bez nákladného opatrovnického personálu.“ „A to jste vùbec své svìøence netrestali?“ „Naprosto ne.“ „A nikdy jste je nezavírali?“ „Velmi zøídka. Tu a tam, když se stav nemocného kriticky zhoršil nebo u nìho náhle propukla zuøivost, odstranili jsme ho do odlouèené cely, aby nenakazil ostatní, a tam jsme ho drželi tak dlouho, dokud jsme ho zase nemohli propustit mezi jeho pøátele - maniakální zuøivce tu totiž nemáme. Tyto pøípady bývají obvykle dopravovány do veøejných nemocnic.“ „Nu, a teï jste všechno zmìnili - myslíte, že k lepšímu?“ „Rozhodnì. Metoda mìla své nevýhody, a dokonce byla nebezpeèná. Naštìstí ji už ve všech francouzských soukromých sanatoriích zavrhli.“ „Velmi mì pøekvapuje, co se od vás dovídám,“ øekl jsem. „Byl 87

E. A. Poe - Povídky

jsem totiž pevnì pøesvìdèen, že dnes už se v celé zemi jinou metodou šílenství ani neléèí.“ „Jste ještì mladý, milý pøíteli,“ odvìtil mùj hostitel, „ale pøijde èas, kdy se nauèíte samostatnì posuzovat, co se dìje ve svìtì, kdy pøestanete spoléhat na tlachy druhých. Nevìøte nièemu, co slyšíte, a jenom polovinì toho, co vidíte. Pokud jde o naše soukromá sanatoria, zøejmì vám nìjaký ignorant nìco nakukal. Ale po veèeøi, až se zotavíte z únavy po dlouhé jízdì, vás milerád provedu po domì a seznámím vás s metodou, která podle mého názoru i podle mínìní všech, kdo ji zažili v praxi, je daleko nejúèinnìjší ze všech systémù, na jaké se až dosud pøišlo.“ „Je to vᚠsystém?“ zeptal jsem se. „Vy sám jste jej objevil?“ „Jsem hrdý na to,“ odvìtil, „že vám mohu pøitakat - mám na nìm svùj podíl.“ Takto jsem asi hodinu nebo dvì rozmlouval s monsieur Maillardem, který mi pøitom ukazoval místní zahrady a skleníky. „Zatím vám ještì nemohu pøedvést své pacienty,“ øekl. „Tato setkání pùsobí na citlivìjší povahy vždycky ponìkud otøesnì a nerad bych vám kazil chu k jídlu. Poveèeøíme. Mohu vám nabídnout telecí á la Saint Menehoult s kvìtákem v omáèce velouté a na zapití sklenku Clos de Vougeôt - to vám nervy dostateènì posílí.“ V šest hodin byla ohlášena veèeøe a mùj hostitel mne uvedl do prostorné jídelny, kde už byla shromáždìna poèetná spoleènost celkem pìtadvacet až tøicet lidí. Na první pohled patøili k vyšším vrstvám - nepochybnì lidé šlechtického pùvodu - aèkoli jsem mìl dojem, že jsou až pøemrštìnì vyšòoøení; jejich obleèení silnì pøipomínalo okázalou parádu starého dvora. Aspoò dvì tøetiny hostí, jak jsem si všiml, tvoøily dámy; a dnešní Paøížan by o nìkterých z nich sotva mohl øíci, že jsou obleèeny s vybraným vkusem. Mnohé dámy napøíklad, které jistì už pøekroèily sedmdesátku, mìly na sobì spoustu šperkù, náramkù a náušnic a paže i òadra nosily necudnì odhaleny. Také mi neušlo, že jen velmi málo šatù je dobøe ušito - nebo jich aspoò velmi málo padlo jejich majitelùm. Jak jsem se rozhlížel, objevil jsem onu zajímavou dívku, kterou mi v malém salónku pøedstavil 88

Metoda doktora Téra a profesora Péra

monsieur Maillard, ale k svému nemalému pøekvapení jsem zjistil, že má na sobì krinolínu, na nohou støevíèky s vysokými podpatky a na hlavì špinavý èepec z bruselské krajky, který byl tak objemný, že se pod ním její oblièej komicky ztrácel. Když jsem ji vidìl odpoledne, byla v hlubokém smutku, a ten jí slušel mnohem lépe. Zkrátka, v obleèení celé té spoleènosti bylo cosi pitvorného, co mne zprvu pøivedlo k mému pùvodnímu dojmu, že jde o „utišující metodu“, a vnuklo mi i podezøení, že monsieur Maillard mì chce po dobu veèeøe klamat, aby mne ušetøil nepøíjemného pocitu, že veèeøím s blázny; ale pak jsem si vzpomnìl co mi øíkali v Paøíži o obyvatelích jižních provincií, jací to jsou podivínští, výstøední lidé, zatížení spoustou zastaralých názorù; a když jsem se pak dal s nìkterými stolovníky do hovoru, mé pøedchozí obavy se záhy zcela rozplynuly. Jídelna sama, tøebaže se zdála dosti pohodlná a prostorovì vyvážená, neoplývala zrovna velkou elegancí. Na podlaze napøíklad nebyly koberce; ovšem ve Francii se dost èasto obejdou bez kobercù. Také okna byla holá, bez záclon; zavøené okenice byly bezpeènì zajištìny železnými tyèemi, upevnìnými napøíè, jak to vídáme u našich obyèejných krámských výloh. Místnost tvoøila, jak jsem si všiml, samostatné obdélníkové køídlo zámku, takže okna tu byla ze tøí stran a dveøe ve zbývající stìnì. Bylo tam všehovšudy deset oken. Tabule byla prostøena víc než bohatì. Byla obtížena mísami a pøímo pøetížena lahùdkami - hojnost témìø barbarská. Kupy jídel by staèily nasytit snad i bájné obry. Jakživ jsem nevidìl tak marnotratnì plýtvat takovými dobrotami. Èeho se ovšem znatelnì nedostávalo, byl vkus v uspoøádání; a mé oèi, pøivyklé mírnému svìtlu, žalostnì trpìly oslnivou záøí z ohromného množství voskových svící v støíbrných svícnech, jež byly rozloženy jak na stole, tak po celé místnosti - kde se jen dalo. Nìkolik èilých sluhù bylo neustále v pohotovosti a na velikém stole v odlehlejším koutì sínì sedìlo sedm nebo osm hudebníkù s houslemi, p횝alami, pozouny a bubnem. Tito chlapíci mi bìhem jídla co chvíli drásali nervy vyluzováním roztodivných zvukù, jež mìly být hudbou a které všem pøítomným kromì mne zøejmì velice lahodily. Celkovì jsem se nemohl ubránit dojmu, že ve všem, co kolem 89

E. A. Poe - Povídky

sebe vidím, je cosi bizarního - ale svìt se koneckoncù skládá z všelijakých lidí s nejrùznìjšími nápady, zpùsoby myšlení i tradièními zvyklostmi. Také jsem už pìkný kus svìta zcestoval, abych se dal nìèím jen tak pøekvapit - nil admirari je moje heslo. A tak jsem se docela klidnì posadil po pravici svého hostitele, a protože jsem mìl náramný apetyt, pustil jsem se s vervou do pochutin pøed sebou. Mezitím plynul živý, duchaplný hovor. Pøevládaly v nìm jako obvykle dámy. Témìø všichni èlenové spoleènosti, jak jsem brzy zjistil, byli velice vzdìlaní; a mùj hostitel byl hotovou snùškou bodrých anekdot. Mluvil zøejmì docela ochotnì o svém postavení øeditele blázince a duševní choroby byly vùbec - k mému nemalému údivu oblíbeným námìtem všech hostí. Vyprávìly se èetné historky dotýkající se vrtochù místních pacientù. „Mìli jsme tu kdysi chlapíka,“ pravil tlustý mužík vpravo ode mne, „chlapíka, který si namlouval, že je èajník. A mimochodem, není to zvláštní, jak èasto zrovna tahle podivnùstka vleze bláznùm na mozek? Stìží byste našli ve Francii sanatorium, kde by nechovali lidský èajník. Nᚠdžentlmen byl èajníkem ze starého cínu a každé ráno se dùkladnì leštil jelenicí a plavenou køídou.“ „A pak jsme tu mìli pøed nedávnem èlovìka,“ øekl vysoký muž pøímo proti mnì, „který si vzal do hlavy, že je osel - a obraznì øeèeno jím doopravdy byl. Hodnì se nás nazlobil a mìli jsme co dìlat, abychom ho udrželi na uzdì. Dlouho nechtìl jíst nic jiného než bodláky, ale brzy jsme ho z toho vyléèili: nedali jsme mu totiž vùbec nic jiného k jídlu. Potom zas bez ustání vyhazoval - takhle - tak -“ „Ale pane De Kocku! Krote se, prosím vás, buïte tak laskav!“ pøerušila ho stará dáma sedící vedle nìho. „Co to s tìma nohama vyvádíte? Vždy jste mi pokopal brokát! Copak je nutné ilustrovat tak názornì, co chcete øíci? Tady nᚠpøítel by vám jistì rozumìl i bez takových demonstrací. Jste namouvìru skoro stejný osel, za jakého se považoval ten ubožák. Pøedvádíte to ovšem vìrnì, to musím uznat.“ „Mille pardons! Mamselle!“ zvolal monsieur De Kock, když byl takto pokárán. „Tisíckrát prosím za odpuštìní! Nechtìl jsem vás urazit. Mamselle Laplaceová - monsieur De Kock by si pokládal za èest 90

Metoda doktora Téra a profesora Péra

pøipít si s vámi.“ Poté se monsieur De Kock hluboce uklonil, velmi obøadnì si políbil ruku a pøipil si vína se sleènou Laplaceovou. „Dovolte mi, mon ami,“ oslovil mì teï monsieur Maillard, „dovolte, abych vám nabídl kousek tady z toho telecího á la Saint Menehoult uvidíte, že vám zachutná.“ V témž okamžiku se tøem statným èíšníkùm šastnì podaøilo složit na stùl ohromnou mísu èi spíše vál s èímsi, co jsem pokládal za „monstrum horrendum, informe, ingens, cui lumen ademptum.“ (Strašlivá, hrozná obluda, oèí zbavená. [Z Vergiliovy Aneidy]). Pøi bližším ohledání jsem však zjistil, že je to jen telátko upeèené v celku, posazené na kolena, s jablkem v hubì, jak se podle anglického zpùsobu upravuje zajíc. „Ne prosím, dìkuji,“ odvìtil jsem. „Po pravdì øeèeno, nestojím nijak zvl᚝ o telecí á la Saint - už nevím který svatý - nesvìdèí totiž mému žaludku. Ale vymìním si talíø a okusím králíka.“ Na stole bylo nìkolik mís s vedlejším chodem, který vypadal jako obyèejný francouzský králík - je to delikatesa, kterou mohu vøele doporuèit. „Pierre,“ zvolal hostitel, „vymìò pánovi talíø a dej mu porci tady z toho králíka au-chat!“ „Porci èeho?“ øekl jsem. „Králíka au-chat - na zpùsob koèky.“ „Ó radìji ne - pøece jen jsem si to rozmyslel. Vezmu si jenom kousek šunky.“ U tìchhle provinciálních lidí èlovìk vùbec neví, co vlastnì jí, pomyslel jsem si. Toho jejich králíka au-chat ani neochutnám - a mámli být upøímný, i jejich koèku á la králík bych si odpustil. „A potom,“ ozval se mrtvolnì vyhlížející muž na konci tabule, navazuje nit hovoru, kde byla pøetržena, „potom - vedle jiných pomatencù - jsme tu mìli pøed èasem pacienta, který se velice zatvrzele vydával za cordobský sýr a s nožem v ruce obcházel pøátele a vybízel je, aby aspoò ždibet ochutnali z jeho lýtka.“ „Byl to bezesporu ohromný pitomec,“ vpadl kdosi do øeèi, „ale 91

E. A. Poe - Povídky

nedá se srovnat s jistým èlovìkem, kterého všichni - kromì tady toho cizího pána - dobøe známe. Mám na mysli chlapíka, který se pokládal za láhev šampaòského a ustaviènì vybuchoval a šumìl.“ Nato si mluvèí velmi neomalenì - jak se mi zdálo - strèil pravý palec do levého koutku úst, prudce jej vytáhl se zvukem pøipomínajícím bouchnutí zátky, pak obratnì pøitlaèil jazyk k zubùm a po nìkolik minut ostøe syèel a šumìl, napodobuje pìnivý klokot šampaòského. Bylo zcela oèividné, že se monsieur Maillardovi toto poèínání dvakrát nezamlouvá, ale nic na to neøíkal a hovor navázal velice hubený, drobný pán s mohutnou parukou. „A pak tu byl jeden idiot,“ øekl, „který si namlouval, že je žabák a také se mu mimochodem do znaèné míry podobal. Pøál bych vám ho vidìt, pane,“ obrátil se øeèník ke mnì, „to by vám srdce zaplesalo, kdybyste vidìl, jak pøirozenì si vedl. Jestli ten èlovìk nebyl žabák, pane, pak mi nezbývá než litovat, že jím doopravdy nebyl. Jeho kvákání - takhle : kuááák, kuáák! - to vám byl tón - tón hes - jaký v životì neuslyšíte. A když po dvou, po tøech sklenkách vína vystrèil lokty na stùl - takhle - a roztáhl ústa - takhle - a takhle vyvalil oèi a strašnì rychle jimi zaèal mrkat - takhle - pak vám namouduši øeknu, pane, že byste zkoprnìl údivem nad jeho skvìlým talentem.“ „O tom nepochybuji,“ øekl jsem. „A pak,“ pravil další muž, „pak tu byl Petit Gaillard, který si o sobì myslel, že je šòupec tabáku a upøímnì ho rmoutilo, že sám sebe nemùže nabrat mezi palec a ukazovák.“ „A pak tu byl Jules Desouliéres - a ten byl doopravdy geniální byl posedlý pøedstavou, že je dýnì. Poøád dotíral na kuchaøe, aby z nìho udìlal nákyp, což kuchaø uraženì odmítal. Já osobnì bych nechtìl pøísahat, že takový dýòový nákyp á la Desouliéres by nebyla znamenitá pochoutka.“ „Já žasnu!“ zvolal jsem a pátravì jsem se podíval na monsieur Maillarda. „Hahaha!“ smál se tento pán. „Hehehe! Hihihi! Hohoho! Huhuhu! To se namouduši povedlo! Jaképak žasnu, mon ami? Nᚠpøítel je šprýmaø - drôle - nesmíte ho brát tak doslova.“ 92

Metoda doktora Téra a profesora Péra

„A pak,“ spustil jiný èlen spoleènosti, „pak tu byl Bouffon Le Grand - další svérázná osobnost. Pomátl se z lásky a umanul si, že vlastní dvì hlavy. O jedné z nich tvrdil, že je Ciceronova; druhá se podle nìho skládala ještì ze dvou dalších: od temene po ústa patøila Démosthenovi, od úst k bradì lordu Broughamovi. Není vylouèeno, že se mýlil, ale byl by nás pøesvìdèil, že má pravdu - byl totiž neobyèejnì výmluvný. Byl to náruživý øeèník a nedokázal svou vášeò opanovat. Stávalo se napøíklad, že vyskoèil na jídelní stùl - takhle a - a -“ Tu mu pøítel, který sedìl vedle nìho, položil ruku na rameno a pošeptal mu do ucha pár slov; vypravìè okamžitì zmlkl a klesl zpátky do køesla. „A pak,“ øekl jeho šeptající soused, „pak tu byl Boullard, vlèek. Mluvím o nìm jako o vlèku, protože mu vlezl do hlavy groteskní, ale ne tak docela nesmyslný nápad, že se promìnil v dìtskou hraèku známou jako vlèek. Válel byste se smíchy, kdybyste ho vidìl, jak se vrtí. Hodinu se vám vydržel toèit na podpatku - takhle -“ A tu mu pøítel, kterého pøedtím pøerušil, prokázal stejnou službu také mu cosi zašeptal. „Ale vᚠpan Boullard,“ zajeèela stará dáma, „byl pøece blázen, v nejlepším pøípadì velice hloupý blázen, protože kdo kdy slyšel, smímli se zeptat, o lidském vlèku? To je absurdní. To madame Joyeusová, jak dobøe víte, nebyla takhle pominutá. Mìla sice svùj vrtoch, ale vedl ji instinkt se zdravým rozumem a pøinášela radost všem, kdo mìli èest ji znát. Po zralé úvaze pøišla na to, že jakousi náhodou se promìnila v malého kohoutka; ale jako kohoutek se taky umìla chovat. Úchvatnì tøepotala køídly - tak - takhle - tak - a co se kokrhání týká - prostì rozkošné! Kykyryký! Kykyry kykyry kykyrykýýýýýý!“ „Madame Joyeusová, krote se laskavì!“ pøerušil ji velmi rozzlobenì nᚠhostitel. „Buï se budete chovat jako dáma, anebo pùjdete od stolu - raète si vybrat.“ Dáma (kterou jsem po historce o madame Joyeusové, již právì vylíèila, slyšel s nemalým údivem oslovit jako madame Joyeusovou) se zaèervenala až po uši a zdálo se, že jí je pokárání krajnì trapné. 93

E. A. Poe - Povídky

Svìsila hlavu a už ani nehlesla. Avšak jiná, mladší dáma navázala na pøedchozí téma. Byla to moje krásná dívenka ze salónku! „Ach, madame Joyeusová byla opravdu blázen!“ zvolala. „Zato v názoru Eugenie Salsafettové jsem shledávala nìco skuteènì rozumného. Byla to pùvabná, nesmírnì skromná, cudná dívka, která pokládala bìžný zpùsob oblékání za neslušný a vždycky si pøála nosit šaty nikoli nalíc, ale naruby. Dá se to provést koneckoncù velice snadno. Staèí udìlat jen tohle - tak - a pak tohle - tak - tak - a potom takhle - tak - a potom -“ „Mon dieu! Mamselle Salsafette!“ vykøiklo nìkolik hlasù najednou. „Co to vyvádíte? Zadržte! To staèí - už vidíme, jasnì vidíme, jak se to dìlá! Dost! Dost“ A nìkolik hostù už vyskoèilo z køesel, aby zabránilo sleènì Salsafettové pøipodobnit se Venuši Medicejské, když celý výjev náhle a definitivnì zakonèilo nìkolik výkøikù - byl to spíš srdceryvný øev - ozývající se odkudsi z hlavního traktu zámku. Tento køik silnì otøásl mými nervy, ale ostatních mi v té chvíli bylo až líto. Jakživ jsem nevidìl spoleènost rozumných lidí tak strašlivì vydìšenou. Všichni zbledli jako mrtvoly, schoulili se do svých køesel, tøásli se a blekotali hrùzou a naslouchali, jestli se øev znovu neozve. Ozval se - tentokrát silnìjší a jakoby bližší - a pak potøetí - to už byl velmi silný - ale když se ozval poètvrté, jeho mohutnost zøejmì polevila. Jak zvuk pomalu dozníval, nálada spoleènosti se rychle vracela, všichni brzy okøáli a žertovali jako pøedtím. Osmìlil jsem se poptat po pøíèinì toho rozruchu. „To nestojí za øeè,“ øekl monsieur Maillard, „už jsme si na takové výlevy zvykli. Choromyslní propukávají obèas v takové hromadné vytí - jeden vyplaší druhého, jak se to nìkdy dìje u smeèky psù v noci. Sem tam se ovšem stává, že po takovém vycím unisonu následuje spoleèný pokus uniknout na svobodu - tehdy se ovšem s jistým nebezpeèím musí poèítat.“ „A kolik jich tu máte na starosti?“ „Teï jich tu nemáme víc než deset.“ „Pøevážnì ženy, nemýlím-li se.“ „Kdepak - jsou to do jednoho muži - a chlapi jako hory, to byste 94

Metoda doktora Téra a profesora Péra

koukal.“ „Skuteènì? Vždycky jsem si myslel, že vìtšina duševnì chorých patøí k slabšímu pohlaví.“ „Obecnì to platí, ale ne vždycky. Pøed èasem jsme tu mìli dvacet sedm pacientù a z toho bylo osmnáct žen. Ale pozdìji se pomìry, jak vidíte, znaènì zmìnily.“ „Ano - znaènì zmìnily, jak vidíte,“ vpadl do øeèi pán, který sleènì Laplaceové pokopal holenì. „Ano, znaènì zmìnily,“ zahlaholila sborem spoleènost. „Držte jazyk za zuby, všichni!“ zvolal velmi nasupenì mùj hostitel. Celá spoleènost zmlkla a témìø minutu zachovávala hrobové ticho. Jedna dáma se snažila poslechnout monsieur Maillarda doslova: strèila si obì ruce do úst a odevzdanì si pøidržovala svùj neposlušný jazyk až do konce hostiny. „A ta jemná dáma,“ oslovil jsem šeptem monsieur Maillarda, naklánìje se k nìmu, „ta milá dáma, která nám pøed chvilkou pøedvedla kokrhání - ta je doufám neškodná - zcela neškodná, že ano?“ „Neškodná!“ vybuchl v nelíèeném údivu. „Co - co tím proboha myslíte?“ „Jen malinko jí pøeskoèilo?“ øekl jsem a dotkl jsem se èela. „Pøedpokládám, že není nijak zvl᚝ - nijak nebezpeènì vyšinutá hm?“ „Mon dieu, co vám to jen vlezlo do hlavy? Tato dáma, moje stará dobrá pøítelkynì paní Joyeusová, je naprosto normální - jako jsem já. Má jistý sklon k výstøednostem, to pøiznávám - ale to víte, všechny staré ženy - všechny velmi staré ženy jsou víceménì výstøední!“ „Ovšemže,“ pøitakal jsem, „ovšemže - nu, a co ty ostatní dámy a pánové, ti - „ „Jsou moji pøátelé a zdejší opatrovníci,“ odpovìdìl monsieur Maillard a povýšenì se napøímil, „velmi dobøí pøátelé a pomocníci.“ „Jakže? Všichni?“ otázal jsem se. „I ženy -“ „Pochopitelnì,“ odvìtil. „Bez žen bychom se vùbec neobešli - jsou to nejlepší ošetøovatelky duševnì chorých, jaké si lze pøedstavit. Mají svùj osobitý pøístup, víte? Jejich prùzraèný pohled dìlá divy, fascinuje 95

E. A. Poe - Povídky

- nìco jako had, rozumíte? „ „Ovšemže,“ øekl jsem, „ovšemže! Chovají se trošinku divnì, nezdá se vám? Jsou trošku vyšinuté, nemyslíte?“ „Divné! Vyšinuté! To myslíte vážnì? Víte, my tady na jihu nejsme moc stydliví - dìláme si vìtšinou, co se nám líbí - radujeme se ze života, užíváme si, rozumíte -“ „Ovšemže,“ øekl jsem, „ovšemže.“ „A možná taky, že to naše víno stoupá drobet do hlavy - je trochu moc silné - rozumíte, hm?“ „Ovšemže,“ øekl jsem, „ovšemže. Mimochodem, monsieur, øíkal jste, pokud jsem správnì rozumìl, že metoda, kterou teï uplatòujete místo proslulé utišující metody, je velmi pøísná, velmi tvrdá ?“ „Vùbec ne. Zavøené pacienty musíme pochopitelnì pøísnì støežit, ale jinak je jim naše péèe - myslím lékaøská péèe spíš pøíjemná než co jiného.“ „A tu novou metodu jste vy sám objevil?“ „Ne tak docela. Podílí se na ní i profesor Tér, o kterém jste zajisté už slyšel; a také jsou v mém systému jisté modifikace, o které se zase zasloužil - rád a po právu mu je pøisuzuji - proslulý Pér, s nímž se, pokud se nemýlím, dùvìrnì znáte.“ „Se zahanbením musím doznat,“ odvìtil jsem, „že jsem dokonce ani jména obou tìch pánù jakživ neslyšel.“ „Pane na nebi!“ vykøikl mùj hostitel a zároveò se prudce i s židlí odstrèil od stolu a zvedl ruce nad hlavu. „Já jsem se snad pøeslechl! Pøece mi tu nechcete tvrdit - ne, to není možné -, že jste nikdy neslyšel ani o uèeném doktoru Térovi, ani o slavném profesoru Pérovi?“ „Musím se doznat k své nevìdomosti,“ øekl jsem, „ale proti pravdì se nelze prohøešit. Nicménì se stydím do krve, že neznám díla tìchto nepochybnì vynikajících mužù. Vyhledám co nejdøív jejich spisy a peèlivì si je prostuduji. Monsieur Maillarde, vy jste mne - musím se pøiznat - vy jste mne opravdu zahanbil!“ A skuteènì mi bylo hanba. „Dost už o tom, milý pøítelíèku, dost!“ pronesl laskavì a stiskl mi ruku. „Pojïte, napijeme se spolu Sauternes“ 96

Metoda doktora Téra a profesora Péra

Pili jsme. Ostatní následovali nᚠpøíklad a nijak se pøitom neomezovali. Breptali - žertovali - smáli se - vyvádìli tisíceré hlouposti - housle skøípìly - buben drnèel - pozouny buèely jako odsouzenci v mosazných býcích Falaridových (Falaris - øecký tyran na Sicílii (6. stol. pø.n.l.), který své nepøátele nechal podle povìstí upalovat zaživa v kovovém býku.) - a celý výjev, èím dál zmatenìjší, jak víno všechny zdolávalo, se posléze blížil jakémusi komornímu pandemoniu. Monsieur Maillard a já, nìkolik lahví Sauternes a Vougeôt pøed sebou, jsme v tom povyku udržovali velice hluènou konverzaci. Slovo pronesené v normální síle mìlo tak malou nadìji, že bude slyšeno, jako hlas ryby ze dna Niagary. „A pane,“ køièel jsem mu z plna hrdla do ucha, „zmínil jste se pøed veèeøí o nebezpeèí, které s sebou pøináší stará utišující metoda. V èem spoèívá?“ „Ano,“ odpovìdìl, „obèas hrozilo opravdu znaèné nebezpeèí. Rozmary šílencù bývají nevypoèitatelné a podle mého názoru a ve shodì s mínìním doktora Téra a profesora Péra je vždycky riskantní nechat je pobíhat jen tak bez dozoru. Choromyslný mùže být doèasnì ‘ukonejšen’, jak se tomu øíká, ale nakonec stejnì ztropí nìjakou výtržnost. Také jeho mazanost je pøísloveèná. Když má nìco nekalého za lubem, dovede to náramnì chytøe maskovat, a prohnanost, s jakou pøedstírá normální stav, to je jeden z nejt잚ích oøíškù, jaký se naskýtá metafyzikùm pøi studiu lidské mysli. Jakmile se šílenec zaène projevovat naprosto pøíèetnì, pak je namouduši .nejvyšší èas dát mu svìrací kazajku.“ „Ale já se ptám na nebezpeèí, vážený pane, o kterém jste mluvil na zaèátku, s nímž jste se osobnì setkal jako øeditel tohoto ústavu - máte nìjaký konkrétní dùvod domnívat se, že volný pohyb pacientù je pøíliš riskantní?“ „Zda jsem se já osobnì s nìèím takovým setkal? Nu, ano, dá se øíci, že ano. Není to napøíklad tak dávno, co zde, v tomto domì, došlo k pozoruhodné události. To se ještì provozovala utišující metoda a pacienti byli na svobodì. Chovali se vzornì - tedy až výjimeènì vzornì - a každého, kdo to má v hlavì v poøádku, mohlo napadnout, 97

E. A. Poe - Povídky

že kují nìjaké ïábelské pikle - právì proto, že se chovali až nápadnì dobøe. A opravdu: jednoho krásného rána se ošetøovatelé octli v poutech - byli svázáni na rukou i na nohou a zavøeni do cel, kde je pak jako blázny ošetøovali blázni sami - zkrátka, šílenci pøevzali násilím úlohu ošetøovatelù.“ „To se mi ani nechce vìøit! Jakživ jsem neslyšel nìco tak absurdního!“ „A pøece je to pravda. Spískal to všechno jeden omezenec - blázen, který si bùhvíproè vzal do hlavy, že vymyslel lepší správní systém, než o jakém se kdy komu snilo - myslím samosprávu choromyslných. Patrnì si chtìl svùj nápad vyzkoušet - a proto pøesvìdèil ostatní pacienty, aby se s ním spikli a spoleènì svrhli vládnoucí autoritu.“ „A skuteènì se mu to podaøilo?“ „Hladce. Ošetøovatelé a ošetøovaní si brzy museli vymìnit místa. Totiž ne tak úplnì - vždy šílenci byli pøedtím volní, kdežto teï všechny ošetøovatele okamžitì zavøeli do cel a zacházeli s nimi - to musím bohužel øíci - velice nešetrnì.“ „Ale doufám, že protiúder na sebe nedal dlouho èekat. Takový stav vìcí se pøece nemohl dlouho udržet. Venkované z okolí návštìvníci, kteøí si pøicházeli prohlédnout ústav - jistì kdekoho zburcovali.“ „Jste na omylu. Vùdce vzpoury byl náramnì mazaný. Nikoho nepustil dál - až na jednu výjimku: jednoho mladého pána, který vypadal tak pitomì, že se ho ani nemìl proè obávat. Dovolil mu krapet se tu porozhlédnout - zachtìlo se mu z nìkoho si pro zmìnu tak trochu vystøelit. Když ho jaksepatøí obalamutil, zase ho pustil, aby si šel po svých.“ „A jak dlouho tady ten šílenec vládl?“ „Ach, dlouho, velmi dlouho - aspoò mìsíc - a o kolik víc, to vám pøesnì nepovím. Blázni si zatím dávali poøádnì do nosu - na to mùžete vzít jed. Shodili své ošuntìlé šaty a navlékli na sebe všechno, co našli v rodinných šatnících, vèetnì šperkù. Sklepy zámku mají bohaté zásoby vína a ti blázni dovedou po èertech dobøe pít. Øeknu vám hezky si užívali!“ 98

Metoda doktora Téra a profesora Péra

„A co léèba - jaký speciální druh léèby vùdce vzpoury zavedl?“ „Inu, co se toho týká, blázen nemusí být vždycky padlý na hlavu, jak už jsem podotkl - a upøímnì øeèeno, jeho léèebný postup byl mnohem lepší než postup jeho pøedchùdcù. Byla to metoda vìru znamenitá - jednoduchá - šikovná - žádné mrzutosti - dokonce krajnì pøíjemná - byla zkrátka - „ Tu pøervaly hostitelùv výklad další zbìsilé výkøiky, podobné tìm, jaké nás polekaly už pøedtím, jenže tentokrát jako by povykovali lidé, kteøí se rychle pøibližují. „Dobrotivé nebe!“ zvolal jsem. „Blázni zøejmì uprchli z cel!“ „Velice se obávám, že máte pravdu,“ odvìtil monsieur Maillard a zesinal. Sotva to doøekl, pod okny se ozval øev a kletby a vzápìtí bylo jasné, že se nìkolik lidí násilím dobývá do místnosti. Dveøe se otøásaly pod údery ohromného kladiva, okenice byly neurvale páèeny a strhávány. Rozpoutal se strašlivý zmatek. Monsieur Maillard se k mému nesmírnému úžasu vrhl pod bufet. Èekal jsem od nìho vìtší srdnatost. Èlenové orchestru, kteøí byli poslední ètvrthodinu zøejmì tak opilí, že nemohli plnit své poslání, se rázem vzchopili, popadli své nástroje, vydrápali se na svùj stùl a spustili jako jeden muž americkou píseò Yankee Doodle, kterou pak po celou dobu všeobecné vøavy vyhrávali - sice trochu falešnì, zato s vehemencí pøímo nadlidskou. Mezitím vyskoèil na jídelní stùl mezi láhve a sklenky pán, jemuž to bylo pøed chvílí s takovou námahou pøekaženo, a jakmile tam nabyl rovnováhy, zahájil slavnostní øeè, která byla bezpochyby vynikající, až na to, že ji nebylo slyšet.. V témž okamžiku se roztoèil muž, který se shlédl ve vlèkovi, a s rozpøaženými pažemi zaèal zbìsile víøit po jídelnì, takže opravdu pùsobil dojmem vlèka a srážel každého, kdo se mu pøipletl do cesty. A když jsem zaslechl neuvìøitelné bouchnutí zátky a šumìní šampaòského, hned jsem se mohl pøesvìdèit, že pochází od chlapíka, který u veèeøe pøedvádìl láhev tohoto lahodného nápoje. A pak se zase rozkvákal muž žabák a kvákal tak, jako by spása jeho duše závisela na každém kváknutí, které ze sebe vydá. A všechno to pøehlušovalo nepøetržité hýkání osla. A má stará 99

E. A. Poe - Povídky

pøítelkynì madame Joyeusová vypadala tak vyjevenì, že jsem nad chudinkou málem zaplakal. Nedìlala však dohromady nic jiného, než že stála v koutì u krbu a ze všech sil vøeštìla : „Kykyryký, kykyrykýýýý!“ A pak pøišel vrchol - drama dospìlo ke katastrofì. Protože kromì hýkání a skuèení a kokrhání nebyl náporu obléhatelù kladen žádný odpor, bylo deset oken velmi hbitì a témìø souèasnì vytluèeno. Do smrti budu prožívat svùj vlastní úžas a hrùzu, s jakou jsem zíral, jak tìmito okny vpadla, vøítila se mezi nás a hlava nehlava kolem sebe mlátila, dupala, drápala a jeèela bojechtivá rota oblud, jež mi v tu chvíli pøipadaly jako smeèka šimpanzù, orangutanù nebo velkých èerných paviánù z mysu Dobré nadìje. Dostal jsem ukrutný výprask - po nìmž jsem se skulil pod divan a zùstal tam tiše ležet. Asi po patnácti minutách, kdy jsem s nastraženýma ušima naslouchal, co se v místnosti dìje, dospìl jsem k uspokojivému rozuzlení této tragické události. Když mi monsieur Maillard vyprávìl o šílenci, který podnítil své spolupacienty ke vzpouøe, líèil mi patrnì svùj vlastní dobrodružný poèin. Tento pán byl skuteènì pøed dvìma nebo tøemi lety øeditelem ústavu, sám se však zbláznil a tak se stal pacientem. O tom všem nic netušil mùj spoleèník na cestách, který mne k nìmu uvedl. Když pøepadení opatrovníci - bylo jich deset - podlehli pøesile, jejich pøemožitelé je nejprve dùkladnì natøeli térem, pak je peèlivì posypali peøím a pak je zavøeli do podzemních kobek. Tam je vìznili déle než mìsíc a po tu dobu jim monsieur Maillard štìdøe dopøával nejen téru a peøí (v tom právì spoèívala jeho metoda), ale poskytoval jim i trochu chleba a témìø neomezenì vody. Tou je dennì polévali. Nakonec jeden z vìzòù unikl stokou a osvobodil ostatní. Utišující metoda - náležitì upravená - byla na zámku opìt zavedena. Pøesto nemohu nesouhlasit s monsieur Maillardem, že jeho osobitá léèba byla svým zpùsobem znamenitá. Jak správnì poznamenal, byla „jednoduchá - šikovná a nebyly s ní žádné mrzutosti - v nejmenším.“ Chtìl bych jenom dodat, že aèkoli jsem ve všech evropských knihovnách pátral po dílech doktora Téra a profesora Péra, bylo mé úsilí do dnešního dne naprosto bezúspìšné; nesehnal jsem jediný výtisk. 100

Metoda doktora Téra a profesora Péra

101

E. A. Poe - Povídky

NIKDY SE S ÈERTEM NESÁZEJ O HLAVU! pøíbìh s mravním nauèením “Con tal que las costumbres de un autor,” praví don Tomás de las Torres v pøedmluvì ke svým Básním milostným, “sean puras y castas, importa muy poco que no sean igualmente severas sus obras” - což v prosté angliètinì znamená, že je-li autor mravnì bezúhonný, je úplnì jedno, jakou morálku hlásají jeho knihy. Jsme pøesvìdèeni, že za tento výrok je dnes don Tomás v oèistci. V zájmu vyšší spravedlnosti by bylo na místì nechat ho tam tak dlouho, dokud jeho Básnì milostné nebudou zcela vyprodány anebo pro nedostatek ètenáøù odloženy do regálù jako neprodejné zboží. Každý literární výtvor by mìl obsahovat mravní nauèení a kritikové, což je pro nás dùležitìjší, dokonce zjistili, že každý literární výtvor takové nauèení obsahuje. Filip Melanchton napsal kdysi dávno komentáø k øeckému eposu Batrachomyomachiá neboli Žabomyší válka a dokázal v nìm, že básníkovým zámìrem bylo podnítit odpor k veøejnému pobuøování. Pierre La Seine zašel ještì o krok dál: básník prý mínil doporuèit mladým mužùm støídmost v jídle a pití. A právì tak Jacobus Hugo došel k skálopevnému pøesvìdèení, že Euenisem chtìl Homér jinotajnì upozornit na Jana Kalvína, Antinoem osoèit Martina Luthera, prostøednictvím Lótofagù protestanty všeobecnì a Harpyjemi prý myslel Holanïany. Naši modernìjší scholastikové jsou neménì bystøí. Tito chytráci nám odhalují skrytý smysl v dílku Pøed potopou, podobenství v indiánském pøíbìhu Powhatan, neotøelé názory v pohádce o Raráškovi a nadsmyslno v Paleèkovi. Krátce a dobøe, bylo dokázáno, že nikdo nemùže vzít pero do ruky bez nìjakého hlubokomyslného zámìru. Autoøi jsou takto ušetøeni mnoha nesnází. Takový romanopisec se napøíklad vùbec nemusí starat o mravní nauèení. Je v díle - prostì, nìkde tam je a samo už se spolu s kritiky o sebe postará. Až nadejde vhodná chvíle, literární èasopisy jako Kompas nebo Posel z Maine vynesou na svìtlo všechno, co ten pán zamýšlel i co nezamýšlel, všechno, co podle nich 102

Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

mìl zamýšlet a nádavkem i to, co se zøejmì chystal zamýšlet - takže nakonec bude všecko jako na dlani. A proto výtky, jimiž mne zahrnuli jistí nedoukové - totiž, že jsem nikdy nenapsal mravouènou povídku èi pøesnìji øeèeno povídku s mravním nauèením - jsou naprosto neopodstatnìné. Tìmto kritikùm nebylo prostì dáno vyložit mé dílo a rozvinout mé mravní zásady zùstal jsem jim utajen. Však se také zastydí, až je ‘Severoamerický nezábavný ètvrtletník’ za nìjaký èas usvìdèí z jejich tuposti. Ale než se tak stane, nabízím jim - ve snaze odvrátit svou popravu i vyvrátit vznesená obvinìní - následující smutný pøíbìh, pøíbìh, jehož mravní nauèení pøímo bije do oèí, nebo i poloslepý si je mùže pøeèíst vytištìné velkými písmeny jako titul povídky. Za toto uspoøádání si zasloužím pochvalu, nebo je mnohem dùmyslnìjší, než jaké má La Fontaine a jiní, kteøí si umìlecký úèin schovávají až na poslední chvíli a morálku jako nìjaký cancour pøilepují na samý závìr svých bajek. ‘Defuncti injuria ne afficiantur’ (lat. - Zesnulí nezakoušejí pøíkoøí.) bylo zákonem dvanácti desek a ‘De mortuis nil nisi bonum’ (lat. O mrtvých jen dobøe.) je také skvìlé pravidlo - i když je dotyèný mrtvý jen zesnulá nula. Nemám proto v úmyslu oèeròovat svého zemøelého pøítele Tobiáše Mordiána. Žil hanebnì, to je pravda, a taky hanebnì zašel, ale za své neøesti nemohl. Vyvinuly se následkem jisté osobní vady jeho matky. Øezala sice malièkého Tobiáše, jak jen mohla - nebo její spoøádané mysli byla povinnost vždycky rozkoší, a dìátka jako tuhé øízky nebo øecké olivy se tluèením neomylnì vylepší - jenže ta nešastnice byla postižena leváctvím a je lépe dítì vùbec neøezat, než je øezat levaèkou. Svìt se otáèí zprava doleva. A nevyplácí se vyplácet dítì zleva doprava. Jestliže každá rána vedená správným smìrem vytlouká z dítìte špatnosti, pak zákonitì každý úder v opaèném smìru do nìho vpravuje patøiènou dávku zlotøilosti. Býval jsem èasto u Tobiášových výpraskù a už z toho, jak pøi nich kopal, jsem poznával, že to s ním bylo den ze dne horší. Posléze jsem se na vlastní oèi, zalité slzami, pøesvìdèil, že tomu nièemovi nezbývá už ani špetka nadìje, a jednoho dne, když byl spráskán tak, že zèernal v oblièeji, až byl málem k nerozeznání od nìjakého Afrièánka, a pøitom 103

E. A. Poe - Povídky

se dosáhlo jen toho, že si pøivodil záchvat, nemohl jsem to už déle vydržet, klesl jsem na kolena a pozdviženým hlasem jsem mu pøedpovìdìl zkázu. Jeho pøedèasná zkaženost byla bezesporu strašlivá. Ve vìku pìti mìsícù se nejednou tak rozvášnil, že nebyl schopen srozumitelného slova. V šesti mìsících jsem ho pøistihl, jak hryže balíèek karet. V sedmi mìsících propadl zlozvyku chytat a líbat robátka ženského pohlaví. V osmi mìsících kategoricky odmítl zavázat se podpisem, že se vystøíhá lihovin. A tak mìsíc co mìsíc upadal hloub a hloub do nepravostí, až na sklonku svého prvního roku nejenom že chtìl stùj co stùj nosit kníry, ale projevil se u nìho i sklon nadávat a klít a své výroky utvrzovat sázkami. Právì tato krajnì nedžentlmenská záliba vehnala nakonec Tobiáše Mordiána do záhuby, již jsem mu prorokoval. Rostla totiž a sílila, jak rostl a sílil on, takže když dospìl v muže, už témìø nedokázal vyslovit vìtu, aby ji neprošpikoval návrhem na hazardní sázku. Ne že by se chtìl doopravdy o nìco urèitého sázet, ani nápad! V tom se zas pøítele musím zastat: ani o zlámanou grešli by se nevsadil. Byly to u nìho jen takové floskule, nic víc - a nemìly vùbec žádný obsah. Byly to prosté, i když ne tak docela nevinné vsuvky èi obrazné fráze, jimiž zaokrouhloval své promluvy. Když øekl: “Vsadím se s vámi, že to a to,” nikoho nenapadlo brát ho vážnì; pøesto jsem chtì nechtì považoval za svou povinnost zrazovat ho od toho. Je to zvyk nemorální - a také jsem mu to øekl. A vulgární - o tom jsem ho snažnì pøesvìdèoval. Spoleènost jej neschvaluje - což byla jen a jen pravda. Zákon jej zakazuje - v tom jsem ho nemínil ani trochu obelhávat. Odvracel jsem ho - nic naplat. Obracel jsem ho - marnì. Zapøísahal jsem ho - usmíval se. Žadonil jsem - smál se. Kázal jsem mu - šklebil se. Pohrozil jsem mu - nadával mi. Kopl jsem ho - zaèal volat policii. Zatahal jsem ho za nos - vysmrkal se mi do dlanì a prohlásil, že se vsadí s èertem o vlastní hlavu, jestli si troufnu zkusit to ještì jednou. Jinou neøestí, kterou Mordiánova matka zásluhou své podivné tìlesné vady pøenesla na syna, byla chudoba. Byl odpornì chudobný, a proto se bezpochyby jeho mimovolné výzvy k sázení zøídkakdy 104

Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

stoèily k financím. Nemusím snad ani øíkat, že jsem ho jakživ neslyšel prohodit rèení jako: “Vsadím se s tebou o dolar.” Obyèejnì øíkal. “Vsadím se s tebou o co chceš,” nebo “Vsadím se, oè si troufneš,” nebo “Vsadím se s tebou o facku,” anebo, což bylo ještì pøíznaènìjší: “Vsadím se s èertem o vlastní hlavu!” Tato poslední prùpovídka se mu zøejmì nejvíc líbila - snad proto, že byla nejménì riskantní; nebo z Mordiána se stal ukrutný skrblík. Mìl malou hlavièku, takže kdyby ho nìkdo vzal za slovo, byla by i ztráta nepatrná. To je ovšem má osobní úvaha a zdaleka nechci tvrdit, že mu ji pøisuzuji právem. Buï jak bud’, nacházel v uvedeném úsloví den co den vìtší zalíbení bez ohledu na to, jak to zní nehoráznì, když èlovìk nabízí v sázku svùj mozek jako bankovky - jenže zvrácená pøítelova povaha mu bránila nìco takového pochopit. Nakonec upustil od všech ostatních obratù a sázel se s èertem o vlastní hlavu tak výluènì, s tak zanícenou vytrvalostí, že mne to nejen pøekvapovalo, ale i rozlaïovalo. Vždycky mne rozladí jevy, v kterých se nevyznám. Záhady nutí èlovìka pøemýšlet a tím mu škodí na zdraví. Je nesporné, že ve výrazu, s jakým pan Mordián obvykle pronášel své urážlivé výroky v pøízvuku, s jakým je vyslovoval - bylo nìco, co mne zprvu upoutávalo a pozdìji znaènì zneklidòovalo - nìco, co z okamžitého nedostatku pøiléhavìjšího oznaèení musím nazvat divné - co by však pan Coleridge nazval mystické, pan Kant panteistické, pan Carlyle hypokritické, a pan Emerson enigmatické. Doèista se mi to pøestávalo líbit. Duše pana Mordiána byla ohrožena. Rozhodl jsem vynaložit veškerou svou výmluvnost, abych ji zachránil. Zapøisáhl jsem se, že mu posloužím, jak podle známé irské kroniky posloužil svatý Patrik ropuše - totiž “osvìtlím mu jeho vlastní postavení”. Ihned jsem se pustil do díla. Opìt jsem se uchýlil k výstražným domluvám. Znovu jsem sebral všechny své síly a naposledy jsem se pokusil pøeèíst mu levity. Když jsem skonèil své kázání, zaèal se pan Mordián chovat velmi podezøele. Chvíli zùstal zticha, jenom se mi pátravì díval do oblièeje. Posléze však hodil hlavou na stranu a nápadnì povytáhl oboèí. Pak obrátil dlanì vzhùru a pokrèil rameny. Poté mrkl pravým okem. Pak 105

E. A. Poe - Povídky

týž úkon provedl levým. Potom obì oèi velmi pevnì zavøel. Naèež je otevøel tak dokoøán, že jsem se nemálo polekal pøípadných následkù. Pak si pøiložil palec k nosu a uznal zøejmì za vhodné zatøepat nepopsatelným zpùsobem ostatními prsty. Nakonec si dal ruce v bok a uvolil se odpovìdìt. Vybavuji si jen hlavní body jeho projevu. Bude mi prý vdìèen, nechám-li klapaèku zavøenou. O mé rady nestojí. Kašle na mé pøipomínky. Je už dost starý, aby se sám o sebe postaral. Myslím si snad, že je poøád ještì dìcko? Mám nìco proti jeho charakteru? Míním ho urážet? Nejsem blázen? Ví vùbec moje rodná máti, že jsem se vzdálil ze svého bydlištì? Tuto otázku mi prý klade jakožto èlovìku pravdomluvnému a rád by se doèkal odpovìdi. A znovu se mne výslovnì dotázal, zda moje matka ví, že jsem pryè. Mùj zmatek, øekl, mì prozrazuje, a vsadí prý se s èertem o svou vlastní hlavu, že to moje matka neví. Pan Mordián si však nepoèkal, co na to øeknu. Otoèil se jako na obrtlíku a s nedùstojným chvatem mne opustil. Mìl štìstí, že to udìlal. Nepìknì se mne dotkl. Dokonce mne rozhnìval. Tentokrát bych byl pøijal jeho troufalou sázku. Byl bych pro Satana vyhrál Mordiánovu hlavièku - nebo moje matinka moc dobøe vìdìla, že jsem si jen na chvilku odskoèil z domova. Avšak chodá šefá mídehed - nebesa popøejí útìchu - jak øíkají mohamedáni, když jim šlápnete na kuøí oko. Byl jsem uražen, když jsem plnil svou povinnost, a nesl jsem urážku jako muž. Usoudil jsem však, že jsem pro toho nešastníka udìlal všechno, co se dá, a rozhodl jsem se, že už ho nadále nebudu svými radami obtìžovat, že ho ponechám na pospas jeho svìdomí. I když jsem se však vyhýbal jakémukoli nabádání, pøece jen jsem se nepøimìl vzdát úplnì jeho spoleènosti. Zašel jsem dokonce tak daleko, že jsem mu trpìl jeho odpustitelnìjší zlozvyky, ba èas od èasu jsem se pøistihl, že si jako gurmán hoøèici, totiž se slzami v oèích, pochvaluji jeho škodolibé vtipkování - tak hluboce mne zarmucovaly jeho bezbožné øeèi. Jednoho krásného dne jsme si ruku v ruce vyrazili na procházku a zamíøili k øece. Rozhodli jsme se pøejít po mostì na druhou stranu. 106

Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

Tento most mìl støechu, která chránila chodce pøed nepohodou, a protože v ní bylo jen málo oken, byla tam nepøíjemná tma. Když jsme do tohoto tunelu vešli, rozdíl mezi jasným svìtlem venku a šerem uvnitø mne velmi sklíèil. Vùbec tak ovšem nezapùsobil na nešastného Mordiána, který se chtìl naopak s èertem vsadit o hlavu, že na mne padly tìžké chmury. On sám byl, jak se zdálo, v neobyèejnì povznesené náladì. Byl pøehnanì èiperný - tak živý, až se mne zmocnilo neblahé podezøení: není vylouèeno, že ho posedlo transcendentálno. S diagnózou této choroby jsem nebyl ovšem tak dobøe obeznámen, abych mohl mluvit zasvìcenì, a nemìl jsem bohužel nablízku žádného ze svých pøátel z èasopisu Kompas. Pøesto se o tom zmiòuji, nebo mého pøítele stihl zøejmì jakýsi druh akutní jankodikózy, který ho nutil dìlat ze sebe uèinìného blázna. Jako umanutý podlézal a pøeskakoval všecko, co mu pøišlo do cesty, hned hulákal, hned zase šišlal, žvatlal a žvástal páté pøes deváté a pøitom se neustále tváøil ukrutnì vážnì. Byl jsem vìru na rozpacích, mám-li ho zkopat nebo politovat. Když jsme posléze dorazili témìø na druhý konec mostu a pøiblížili se k chodníku, zatarasil nám cestu dosti vysoký turniket. Prošel jsem jím klidnì tak, že jsem jím docela normálnì otoèil. Jenže takovéhle otáèky nebyly nic pro pana Mordiána. Umínil si, že turniket pøeskoèí, a tvrdil, že to dokáže stylem plavmo. Inu, mám-li být upøímný, nevìøil jsem, že to svede. Mùj literární pøítel pan Carlyle ovládá ty nejkrkolomnìjší stylové pøemety, ale plavmo by turniket nezdolal, a proto jsem také pochyboval, že by se to povedlo Tobiáši Mordiánovi. Proto jsem mu bez obalu hezky od plic øekl, že je chvástal a že to nedokáže, kdyby se rozkrájel. Mìl jsem pøíležitost tìchto slov pozdìji litovat, nebo Mordián okamžitì prohlásil; že se s èertem vsadí o hlavu, že to dokáže. Už jsem mìl na jazyku odpovìï a bez ohledu na své nedávné pøedsevzetí ho za jeho bezbožnost vypeskovat, když tu jsem tìsnì u lokte zaslechl mírné odkašlání, které znìlo, jako by nìkdo pronesl: “Ehm!” Lekl jsem se a pøekvapenì se rozhlédl. Mùj pohled posléze sklouzl do výklenku v mostní konstrukci a zachytil tam postavièku chromého, a pøitom velmi dùstojnì vyhlížejícího staøíka. Tak ctihodný zjev se hned tak nevidí: nejenže byl od hlavy po paty v èerném, ale 107

E. A. Poe - Povídky

košili mìl èistou, bez poskvrnky a límeèek úpravnì pøehnutý pøes bílou kravatu a vlasy mìl vepøedu rozèísnuté jako holèièka. Ruce pøemítavì spínal na bøiše a obì oèi se mu obezøetnì hroužily do pøevislých brv. Když jsem si ho prohlédl pozornìji, všiml jsem si, že pøes svùj pøiléhavý obleèek má ještì èernou hedvábnou zástìru, a to mi pøipadalo velice divné. Ale než jsem staèil o této zvláštnosti cokoli poznamenat, pøerušil mì opìt tím svým : “Ehm!” Na tento projev jsem nebyl schopen okamžitì vyklopit odpovìï. Poznámky tak lakonické povahy jsou vpravdì takøka nezodpovìditelné. Znal jsem jistý literární ètvrtletník, jehož redakce doèista zkoprnìla nad slovem : “Žvást!” Proto se nijak neostýchám pøiznat, že jsem se obrátil na pana Mordiána, aby mi pomohl z úzkých. “Mordiáne,” pravil jsem, “co ty na to? Slyšíš mì? Ten pán øíká: Ehm!” Pøi tìchto slovech jsem na pøítele upíral pøísný pohled; byl jsem totiž nadmíru zmaten, a když je èlovìk nadmíru zmaten, musí vraštit èelo a tváøit se zuøivì, jinak bude - to mi vìøte - vypadat pitomì. “Mordiáne,” opakoval jsem - a zaznìlo to úplnì jako kletba, aèkoli mi v tu chvíli nebylo nic tak vzdálené - “Mordiáne,” vybízel jsem ho, “ten pán øíká: Ehm!” Nehodlám tu obhajovat hlubokomyslnost své poznámky; sám jsem ji za hlubokou ani nepokládal; ale již døíve jsem si všiml, že úèinek našich slovních projevù nebývá vždycky úmìrný významu, jaký v nìm sami spatøujeme; a kdybych byl Mordiána prostøílel jak øešeto nebo ho praštil pøes hlavu svazkem ‘Básnì a básníci Ameriky’, sotva by se byl vyjevil víc, než když jsem k nìmu pronesl tìch nìkolik prostých slov: “Mordiáne, co ty na to? Slyšíš mì? Ten pán øíká: Ehm!” “Nepovídej,” hlesl posléze, když vystøídal všechny barvy v oblièeji jako pirát vlajky, když ho stíhá váleèná loï. “Tohle že øekl? Víš to jistì? Inu, co dìlat, už na mì trhlo, musím se k tomu postavit chlapsky. Tak tedy - ‘ehm!’ ” To staøíka zøejmì - bùhsuï proè - velice potìšilo. Opustil své místeèko ve výklenku, elegantnì se pøibelhal k Mordiánovi, vzal ho za ruku a srdeènì mu ji stiskl - a pøitom mu neustále, s výrazem tak 108

Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

bezelstnì vlídným, jaký si lze jen pøedstavit, upøenì hledìl do oèí. “Jsem pøesvìdèen, že to vyhrajete, Mordiáne,” pravil s nejupøímnìjším ze všech úsmìvù, “ale musíme si to ovìøit - taková formalita, chápete.” “Ehm!” odvìtil pøítel, naèež si s hlubokým povzdechem svlékl pl᚝, opásal se šátkem a v jeho vzezøení, jak zkroutil oèi vzhùru a koutky úst stáhl dolù, se udála pøímo nepopsatelná zmìna. “Ehm!” opakoval po kratší odmlce a od té chvíle jsem od nìho neslyšel už nic jiného než ehm. “Aha!” pomyslel jsem si, nevyjadøuje se nahlas. “Tohle mlèení je u Tobiáše Mordiána krajnì pozoruhodné a je to nepodobnì dùsledek jeho døívìjší mnohomluvnosti. Jeden extrém plodí druhý. Rád bych vìdìl, jestli už zapomnìl na všechny ty nezodpovìditelné otázky, jež na mne vychrlil ten den, co jsem mu naposledy mluvil do duše. Buï jak buï, už ho pøešly ty jeho transcendentální choutky.” “Ehm!” odpovìdìl Tobiáš, zrovna jako by èetl mé myšlenky, tváøe se jako velice stará, velice zasnìná ovce. Starý pán ho uchopil pod paží a odvedl ho dál, do stínu zastøešeného mostu - nìkolik krokù od turniketu. “Mùj milý brachu,” øekl, “pro klid duše vám povolím menší rozbìh. Poèkejte tady, dokud nezaujmu své místo u turniketu, abych se pøesvìdèil, jestli ho ladnì a jaksepatøí transcendentálnì pøeskoèíte - musí to být stylovì èistý skok plavmo. Pouhá formalitka, chápejte. Øeknu: raz dva tøi a teï! Tak pamatujte, jak se ozve teï!, tak vyrazíte.” Poté se postavil k turniketu, chvilku jako by o nìèem pøemítal, pak vzhlédl, mírnì se pousmál - aspoò mi to tak pøipadalo - pøitáhl si šòùru u zástìry, pak se dlouze zahledìl na Mordiána a koneènì zavelel, jak bylo smluveno: “Raz - dva - tøi - - - teï!” Pøesnì pøi slovì “ted’!” vyrazil mùj nebohý pøítel prudkým cvalem. Nebìžel zrovna vznosnì, zdaleka ne tak stylovì, jak tøeba píše pan Lord, ale zase ne tak nestylovì jako recenzenti pana Lorda, takže jsem si byl témìø jist, že pøekážku zdolá. Ale co když ji nezdolá - to ona osudná otázka - co když ji nezdolá? “Jakým právem,” tázal jsem 109

E. A. Poe - Povídky

se, “nutí ten starý pán jiného pána skákat? Co je to vùbec zaè - ten pajdavý mròous? Kdyby chtìl na mnì, abych skákal, tak skákat nebudu, s tím a nepoèítá! A kdo to je - na tom mi èerta starého záleží!” Most byl, jak už jsem podotkl, klenutý a velmi grotesknì zastøešený a také v nìm neustále dunìla nepøíjemná ozvìna - ozvìna, která mi zaznìla obzvl᚝ nápadnì, když jsem pronesl posledních pár slov. Ale co jsem øekl, co jsem si pomyslel, co jsem slyšel, trvalo pouhý okamžik. Chudáèek Tobiᚠse vymrštil ke skoku necelých pìt vteøin poté, co se rozbìhl. Vidìl jsem ho, jak køepce utíká, jak velkolepì se odráží od podlahy mostu, jak se mu ve výskoku nohy jako strunky vypínají. Vidìl jsem ho vysoko ve vzduchu, jak se plavmo obdivuhodným obloukem vznáší pøímo nad turniketem - a pochopitelnì mne neobyèejnì zarazilo, že v letu nepokraèuje dál. Ale celý skok se odehrál ve vteøinì, a než jsem se staèil zahloubat, pan Mordián se zøítil rovnou na záda, a to na téže stranì turniketu, odkud vyrazil. A souèasnì jsem spatøil starého pána, jak úžasnou rychlostí hopká pryè, když pøedtím chytil a zabalil do zástìry cosi, co do ní tìžce žuchlo z temna klenby pøímo nad turniketem. Tohle všechno mne naplnilo úžasem, ale nemìl jsem èas o tom pøemýšlet, nebo pan Mordián ležel nezvykle tiše. Z toho jsem usoudil, že se ho to nìjak ošklivì dotklo a že potøebuje trochu povzbudit. Pøispìchal jsem k nìmu a zjistil jsem, že utrpìl dalo by se øíci - vážné zranìní. Fakt je, že pøišel o hlavu, jenže tu jsem nikde, a jsem hledal jak jsem hledal, nenašel. Rozhodl jsem se tedy, že pøítele vezmu domù a pošlu pro lékaøe, nejlépe homeopaty. Pøitom mi cosi blesklo hlavou; otevøel jsem prudce nejbližší okno mostního krytu - a smutná pravda mne rázem osvítila. Ve výši asi pìti stop pøímo nad turniketem pøetínala jako podpìra stropní oblouk mostu plochá železná tyè, zasazená širší stranou vzhùru a pøedstavující jednu z celé øady takových tyèí, jež po celé délce vyztužovaly støešní konstrukci. Bylo mi jasné, že právì s ostrou hranou této podpìry pøišel do styku krk mého nešastného pøítele. Svou hroznou ztrátu dlouho nepøežil. Homeopati mu pøipravili jen malou dávku lektvaru, ale on se i tu trochu, co mu dávali, zdráhal 110

Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

pozøít. A tak se mu daøilo èím dál tím hùø, až nakonec - jako výstražný pøíklad pro všechny výtržníky - skonal. Zkropil jsem jeho hrob slzami, do jeho rodinného znaku jsem dal pøimalovat jednu pøíènou tyè a velice skrovný úèet za pohøební výdaje jsem poslal transcendentalistùm. Ti darebáci jej odmítli zaplatit, a tak jsem dal pana Mordiána okamžitì vykopat a prodal ho jako žrádlo pro psy.

111

E. A. Poe - Povídky

PØEDÈASNÝ POHØEB Jsou jisté námìty, jejichž poutavost je strhující, a pøece jsou pøíliš hrùzné pro beletristické zpracování. Takovým tématùm by se mìl romantický autor zdaleka vyhnout, nechce-li své ètenáøe popudit nebo odpudit. Bez pohoršení se jich mùžeme zmocnit jen tehdy, posvìtí-li je a ospravedlní krutá vznešenost pravdy. Chvìjeme se napøíklad “slastnou mukou” pøi èetbì o Napoleonovì pøechodu Bereziny, o zemìtøesení v Lisabonu, o londýnském moru, øeži noci bartolomìjské nebo o udušení sto dvaceti tøí vìzòù v Èerné jámì kalkatské. Avšak co nás na tomto líèení vzrušuje, je pravda - skuteènost - historie. Kdyby si to všechno nìkdo vymyslel, pøijímali bychom to jen s ošklivostí. Jmenoval jsem jen nìkolik významnìjších dìjinných kalamit, ale v tìchto pøípadech pùsobí na naši obraznost právì tak živì jejich rozsah, jako jejich povaha. Nemusím ètenáøi pøipomínat, že z dlouhých a truchlivých výètù lidských bìd bych mohl vybrat èetné osudy jednotlivcù naplnìné hlubším utrpením, než je kterákoliv z tìch obecných hromadných pohrom. Skuteèná ubohost, vpravdì ta nejmeznìjší strast, je individuální, ne mnohostná. Za to, že nezmìrnou údìsnost agónie zakouší èlovìk jako jedinec a nikdy èlovìk jako masa - za to dìkujeme milosrdnému Bohu! Být pohøben zaživa patøí nespornì k tìm nejstrašlivìjším mukám, jaká mohou být údìlem ubohých smrtelníkù. Že se to dìje èasto, velmi èasto, mùže sotva popøít èlovìk uvažující. Rozhraní mezi životem a smrtí bývá neznatelné, matné. Kdo se odváží øíci, kde život konèí a kde zaèíná bezživotí? Víme, že jsou choroby, pøi nichž se všechny funkce živého organismu zastaví, a pøece se nezastaví nadobro, nýbrž se jen na èas pøeruší. Jsou to jen doèasné pauzy v chodu toho nepochopitelného mechanismu. Po urèité dobì jakýsi neviditelný princip opìt rozhýbe magické èepy a zakleté soukolí. “Provaz støíbrný” se tedy nepøetrhl navždy a “èíše zlatᔠnerozrazila se nenapravitelnì. Ale kde dlela zatím duše? Nezávisle na nevyhnutelném apriorním závìru, že jisté pøíèiny mají 112

Pøedèasný pohøeb

své zákonité následky - totiž že takové obecnì známé pøípady doèasného zastavení životních funkcí vedou nutnì tu a tam k pøedèasnému pohøbení - tedy nezávisle na této úvaze svìdèí dùkazy lékaøské a zkušenost bìžné praxe prokazatelnì o tom, že bezpoèet lidí bývá opravdu pøedèasnì pohøbeno. Mohl bych, kdyby bylo tøeba, uvést dlouhou øadu spolehlivì ovìøených pøípadù. K takové pozoruhodné události, jejíž okolnosti budou snad ještì v živé pamìti nìkterých ètenáøù, došlo pøed nedávnem v sousedním Baltimoru, kde vyvolala silné pohnutí a znaèný rozruch. Manželku jednoho z nejváženìjších obèanù - skvìlého advokáta a èlena Kongresu postihla náhlá a nevysvìtlitelná choroba, proti níž veškerý um lékaøský nic nezmohl. Po velkých útrapách žena umøela, totiž domnìle umøela. Nikdo vìru netušil a ani nemìl dùvod tušit, že není doopravdy mrtva. Jevila všechny obvyklé známky smrti. Rysy v oblièeji se jí stáhly a propadly. Rty jí mramorovì zesinaly. Oèi ztratily lesk. Její tìlo vychladlo. Tep ustal. Tøi dny ji nechali nepohøbenou a za tu dobu ztuhla jako kámen. Pohøeb byl zkrátka uspíšen, protože se domnívali, že rozklad znatelnì pokroèil. Dáma byla uložena v rodinné hrobce, která pak další tøi roky zùstala nedotèena. Po uplynutí této doby ji otevøeli, aby do ní zabudovali sarkofág - jaký údìsný otøes však èekal manžela, který sám kryptu otevíral! Když se køídla brány rozestoupila, jakýsi bíle odìný pøízrak se mu s chøestotem zhroutil do náruèe. Byla to kostra jeho ženy v dosud nezetlelém rubáši. Peèlivým rozborem se dospìlo k závìru, že krátce po pohøbu, snad do dvou dnù, mrtvá ožila a tak mocnì se v rakvi zmítala, že rakev sklouzla ze svého podstavce na podlahu a rozbila se, takže se z ní pohøbená mohla vymanit. Lampa plná oleje, kterou v hrobce náhodou zapomnìli, byla nalezena prázdná - olej se ovšem mohl také vypaøit. Na nejhoøejším stupni schodištì, jež vedlo do oné dìsuplné krypty, ležela velká štìpina z rakve - tou oživlá nejspíš bušila do železné brány v zoufalé snaze upoutat nìèí pozornost. Pøi tomto poèínání patrnì èirou hrùzou omdlela nebo podruhé skonala a pøi pádu se jí rubᚠzapletl do železného kování, jež vyènívalo dovnitø. Tak tam spoèinula 113

E. A. Poe - Povídky

a takto vzpøímená zetlela. V roce 1810 se ve Francii udál pøípad pøedèasného pohøbení za okolností, které nad jiné jasnì opodstatòují tvrzení, že pravda je fantastiètìjší než smyšlenka. Hrdinkou pøíbìhu je jistá mademoiselle Victorine Lafourcadová, velice pùvabná dívenka z proslulé a zámožné rodiny. Mezi jejími èetnými nápadníky byl i Julien Bossuet, chudý literát èi žurnalista z Paøíže. Svým nadáním i milou povahou si získal náklonnost dìdièky, která ho podle všeho upøímnì milovala; avšak její rodová pýcha ji nakonec pøece jen pøimìla, aby ho odmítla, a vzala si bankéøe a úspìšného diplomata, pana Renella. Po svatbì ji však monsieur nejen zanedbával, ale snad se k ní choval i vyslovenì krutì. Strávila s ním nìkolik truchlivých let a pak umøela - nebo aspoò upadla do stavu tak podobnému smrti, že o jejím skonu nikdo, kdo ji spatøil, nepochyboval. Pohøbili ji nikoliv do hrobky, ale do obyèejného hrobu v její rodné vsi. Její milenec, naplnìn zoufalstvím a dosud rozohnìn vzpomínkou na svou lásku, vydá se z hlavního mìsta do vzdálené provincie, kde leží vesnice - má romantický zámìr zmocnit se nádherných kadeøí své nìkdejší milé. Pøichází ke hrobu. O pùlnoci vyhrabe rakev, otvírá ji a už se chystá ustøihnout pramen vlasù, když spatøí, že jeho milovaná otevírá oèi. Ano, pochovali ji zaživa. Ale život z ní dosud zcela nevyprchal a její milenec ji nìžnými doteky probouzí z letargického spánku, který byl mylnì považován za smrt. Pološílený odnáší ji do najatého pøíbytku ve vsi. Uplatòuje své nemalé lékaøské znalosti a pomocí úèinných regeneraèních prostøedkù milou definitivnì køísí. Procitlá poznala svého zachránce a zùstala u nìho, dokud se plnì nezotavila. Její ženské srdce nebylo neoblomitelné a tento poslední dùkaz lásky je dokázal nadobro obmìkèit. Dala se cele Bossuetovi. K manželovi se už nevrátila, zatajila pøed ním své vzkøíšení a prchla s milencem do Ameriky. Po dvaceti letech se oba vrátili do Francie pevnì vìøili, že její podoba se èasem natolik zmìnila, že ji pøátelé nepoznají. Avšak zmýlili se - monsieur Renelle ji pøi prvním setkání poznal a èinil si na ni jako na svou ženu nárok. Ona se však postavila na odpor a soudní tribunál jí dal za pravdu - rozhodl, že na základì mimoøádných okolností i dlouhého rozmezí let zaniká nejen mravnì, 114

Pøedèasný pohøeb

ale i zákonnì jeho právo jakožto manžela. Lipský Chirurgický vìstník - kdyby chtìl tento vlivný a záslužný èasopis vydávat v pøekladu nìkterý americký nakladatel, jistì by nepochybil - otiskl v posledním èísle velice sklièující pøíbìh podobného ražení. Jistý dìlostøelecký dùstojník, muž mohutné postavy a skálopevného zdraví, spadl ze splašeného konì a utrpìl tìžkou pohmoždìninu na hlavì. Ihned ztratil vìdomí, ale pøestože mìl naštípnutou lebeèní kost, bezprostøední nebezpeèí mu nehrozilo. Provedli na nìm se zdarem trepanaci, pustili mu žilou a uplatnili další bìžné léèebné postupy. Avšak muž upadal postupnì do stále beznadìjnìjšího strnulého stavu, až nakonec, jak se všichni domnívali, zemøel. Poèasí bylo teplé a byl proto až s nepøimìøeným chvatem pohøben na jednom místním høbitovì. Pohøeb se konal ve ètvrtek. Pøíští nedìli zaplnily høbitovní prostory zástupy lidí. Kolem poledne nastal mezi nimi veliký rozruch; jakýsi venkovan prohlásil, že když sedìl u dùstojníkova hrobu, ucítil zcela zøetelnì, jak se pod ním pohnula zemì, jako by se tam dole nìkdo zmítal. Zprvu jeho tvrzení pøíliš nevìøili, ale pak na nì mužova nelíèená hrùza i umínìnost, s jakou stál na svém, pøece jen zapùsobila. Rychle pøinesli rýèe a v nìkolika minutách vyhloubili hrob (hanebnì mìlký) do té míry, že se z nìho vynoøila hlava pohøbeného. Na první pohled se zdál mrtvý, ale sedìl témìø vzpøímený v rakvi, jejíž víko zbìsilým náporem èásteènì odklopil. Ihned byl pøevezen do nejbližší nemocnice, kde zjistili, že dosud žije, tøebaže je ochromen asfyxií. Po nìkolika hodinách se probral, rozeznal jednotlivé známé a pøerývavì vyprávìl o svých mukách v hrobì. Z jeho líèení vyšlo najevo, že ještì aspoò hodinu po svém pohøbení si byl vìdom, že žije, a teprve pak upadl do mdlob. Hrob byl ledabyle a nalehko zasypán velice porézní hlínou, takže dovnitø pøece jen pronikal vzduch. Muž nad sebou zaslechl kroky chodcù a snažil se na sebe upozornit. Z hlubokého spánku ho zøejmì vyburcoval ruch na høbitovì, jakmile se však probudil, plnì si uvìdomil údìsnost svého 115

E. A. Poe - Povídky

postavení. Tomuto pacientovi, jak jsme se dovìdìli, se pak daøilo celkem dobøe a byl prý na nejlepší cestì k úplnému uzdravení, nakonec se však stal obìtí šarlatánského lékaøského pokusu. Když mu do tìla zavedli galvanický proud, podlehl náhle extatickému záchvatu, který bývá prùvodním jevem této léèebné metody. Zmínka o galvanickém proudu mi pøipomíná proslulý a velmi neobvyklý pøípad, kdy pomocí galvanické baterie byl vzkøíšen z mrtvých mladý londýnský advokát, který byl už dva dny pochován. To se stalo v roce 1831 a událost, a pøišla kdekoli na pøetøes, vyvolávala tenkrát hluboké vzrušení. Pacient, pan Edward Stapleton, zdánlivì zemøel na tyfus provázený nìkterými netypickými pøíznaky. Tyto pøíznaky vzbudily znaènou zvìdavost u ošetøujících lékaøù, kteøí požádali pøátele údajnì zesnulého, aby jim dovolili jeho posmrtné vyšetøení. Ti však odmítli. Lékaøi se tedy rozhodli, jak se v takových pøípadech dìje èasto, tìlo exhumovat a v soukromí je nerušenì podrobit pitvì. Snadno se dohodli s jednou z èetných tlup, které se zabývají unášením mrtvol k podobným úèelùm a jichž je v Londýnì plno, a tøetí noci po pohøbu byla domnìlá mrtvola vykopána z velice hlubokého hrobu a složena v operaèním sále jedné soukromé nemocnice. Lékaøi zahájili pitvu vìtším øezem v krajinì bøišní, pak jim ale svìží vzezøení mrtvoly bez jediné známky rozkladu vnuklo nápad použít baterie. Provedli øadu pokusù, jejichž úèinek se v žádném ohledu nelišil od bìžných reakcí - až na to, že tìlo v køeèovitých stazích projevilo tu a tam mimoøádný stupeò životnosti. Pøipozdívalo se. Nebylo daleko do svítání a lékaøi usoudili, že je naèase pokraèovat v pitvì. Jistý medik si však zvl᚝ dychtivì pøál ovìøit vlastní teorii a mermomocí chtìl zavést proud do jednoho z hrudních svalù. Naøízl tedy kùži a do rány vložil konec drátu. A tu pacient rychle, ale nikterak køeèovitì vstal ze stolu, pokroèil doprostøed místnosti; nìkolik vteøin se zaraženì rozhlížel a pak - promluvil. Nebylo mu rozumìt, co øíká, ale cosi pronesl; bylo slyšet hlásky. Když domluvil, klesl tìžce na podlahu. 116

Pøedèasný pohøeb

Na nìkolik okamžikù všechny ohromila hrùza - bylo však nutno rychle jednat a toto nezbytí jim záhy vrátilo duchapøítomnost. Bylo patrné, že pan Stapleton je živý, tøebaže v mdlobách. Po aplikaci éteru pacient procitl a zanedlouho se uzdravil. Mohl se vrátit do kruhu svých pøátel, lékaøi však pøed nimi jeho vzkøíšení utajovali tak dlouho, dokud si nebyli jisti, že se nemusí obávat recidivy. S jakým úžasem, s jakým vytržením ho pøátelé pøijali, si snad umíte pøedstavit. Nejotøesnìjší okolnost této trapné události je obsažena pøímo ve výpovìdi pana Stapletona. Tvrdí, že po celou dobu nebyl ani na chvilku zcela v bezvìdomí - že si matnì a zmatenì uvìdomoval vše, co se s ním dìje, od okamžiku, kdy ho lékaøi prohlásili za mrtvého, až do chvíle, kdy v nemocnici omdlel a klesl k zemi. “Jsem naživu,” byla ona nesrozumitelná slova, která ze sebe chtìl zoufale vypravit, když poznal, že je v pitevnì. Bylo by snadné pøipojit k tìmto historiím nesèíslnì dalších, ale radìji od toho upustím, nebo jich vìru není zapotøebí, abychom dokázali, že k pøedèasným pohøbùm dochází. Když si rozvážíme, jak zøídkakdy je v naší moci - už pro povahu vìci - takové pøípady odhalit, nezbývá nám než pøipustit, že se dìjí èasto, aniž o nich máme tušení. Kdykoli se na høbitovì provádìjí nìjaké vìtší práce, a už z jakéhokoli dùvodu, témìø vždycky se najdou kostry v polohách, které vzbuzují nejhrùznìjší podezøení. Podezøení hrùzná - o co však hrùznìjší údìl sám! Bez váhání se dá øíci, že není zážitku, který by byl uzpùsobenìjší pøivodit ta nejkrajnìjší tìlesná i duševní muka, než být pohøben pøed svou vlastní smrtí. Drtivý tlak na plíce - dusivé výpary vlhké prsti - pøilnavá lepkavost rubáše neúprosné objetí tìsného prostoru - èerná tma absolutní noci - ticho jako v podmoøské tùni - neviditelná, ale hmatatelná pøítomnost Èerva dobyvatele - to vše a k tomu pøedstava vzduchu a trávy nahoøe, vzpomínka na drahé pøátele, kteøí by nás pøispìchali zachránit, kdyby se nìjak dovìdìli o našem osudu, a zároveò vìdomí, že se o nìm nikdy nedoví - že jsme beznadìjnì odsouzeni k osudu èlovìka skuteènì mrtvého - všechny tyto vjemy a úvahy, pravím, vnášejí do srdce, které dosud tepe, tak obludný a nesnesitelný dìs, že se ho 117

E. A. Poe - Povídky

zalekne i ta nejtroufalejší fantazie. Na povrchu zemì neznáme nic trýznivìjšího - v útrobách pekelných si nedovedeme pøedstavit nic pøízraènìjšího. Proto také každé vyprávìní na toto téma vzbuzuje hluboký zájem; je ovšem pro samu hrùznou posvátnost námìtu zcela zákonitì podmínìn naší bezvýhradnou vírou v pravdivost líèené události. To, co nyní vypovím, jsem na vlastní kùži zažil a poznal - je to osobní, nezahladitelná zkušenost. Po nìkolik let mne sužovaly záchvaty zvláštní choroby, kterou lékaøi z nedostatku pøesnìjšího oznaèení nazývali katalepsií. Tøebaže jak náchylnost k tomuto neduhu, tak jeho bezprostøední pøíèina, a vlastnì i skuteèná diagnóza, zùstávají záhadou, jsou celkem dobøe známy jeho pøíznaky a prùbìh. Obmìny této nemoci spoèívají nejspíš v její intenzitì. Nìkdy postižený leží jen jeden den nebo i kratší dobu ve stavu jakési strnulé letargie. Je jako omráèený a znehybnìlý; ale tlukot jeho srdce je dosud slabì slyšet, tìlo úplnì nevychladlo, na lících má lehké rùžové skvrnky, a když mu ke rtùm pøiložíme zrcátko, mùžeme sledovat ochablou, nevyrovnanou, kolísavou èinnost plic. Jindy mùže takový trans trvat týdny nebo i mìsíce, zatímco se lékaøi sebedùkladnìjším vyšetøováním a sebepøísnìjšími zkouškami marnì snaží odhalit podstatný rozdíl mezi stavem ochoøelého a tím, co nazýváme absolutní smrtí. Pøed pohøbením zaživa zachrání pacienta obvykle jen to, že jeho pøátelé vìdí o jeho pøedchozích kataleptických záchvatech a vyvolají proto urèité pochybnosti, a pak je pøedevším dùležitá okolnost, že se na nemocném neobjevují známky rozkladu. Nemoc postupuje naštìstí pozvolna. První pøíznaky, tøebaže nápadné, nejsou nijak jednoznaèné. Záchvaty jsou postupnì výraznìjší a výraznìjší a každý další trvá déle než pøedchozí. V tom tkví nejspolehlivìjší ochrana proti osudnému konci. Nešastník, jehož první záchvat by byl mimoøádnì prudký - což se nìkdy stává -, by byl témìø nevyhnutelnì odsouzen k pohøbení zaživa. Má choroba se v podstatných rysech nelišila od pøípadù popsaných v lékaøských knihách. Nìkdy jsem bez jakékoli zjevné pøíèiny velice zvolna upadal do jakéhosi mrákotného polovìdomí èi bezvìdomí a v tomto bezbolestném stavu, neschopen se pohnout a v pravém slova 118

Pøedèasný pohøeb

smyslu myslet, ale s tupým, letargickým vìdomím života i pøítomnosti lidí kolem lùžka, jsem setrvával, dokud nenastala krize; po ní jsem se vždy rázem vzchopil a ihned jsem dokonale vnímal. Jindy mì nával srazil náhle a prudce. Udìlalo se mi zle, naráz mì pøepadla zimnice a závra, tìlo zmrtvìlo a já jsem se zhroutil. Pak jsem týdny živoøil v prázdnu, ve tmì a tichu, vesmír se promìnil v nicotu. Totální zánik nemùže být drtivìjší. Z takovýchto záchvatù jsem se však probíral oproti náhlosti, s jakou se dostavovaly, velice pomalu. Tak jako žebrákovi bez pøátel a bez domova, bloudícímu dlouhou, pustou zimní nocí ulicemi, zaèíná svítat den, tak liknavì, tak malátnì, ale zároveò tak povzbudivì se do mé duše znovu vracelo svìtlo. Pominu-li tento sklon ke kataleptickým stavùm, bylo mé zdraví celkem dobré, vlastnì jsem ani nepozoroval, že by je ona prevalentní choroba nìjak ovlivòovala - ledaže by se jí dal pøièítat zvláštní jev provázející mùj normální spánek. Kdykoli jsem se probíral z døímoty, nikdy jsem nemohl ihned úplnì sebrat smysly a nìkolik minut jsem jen vytøeštìnì a zmatenì zíral - mé celkové duševní schopnosti, a zejména pamì, byly naprosto utlumeny. Tìlesnì jsem pøitom netrpìl, zato jsem zakoušel nezmìrná muka duševní. Mou fantazii zaplavovaly mrtvolné obrazy. Má øeè se hemžila “èervy, hrobkami a epitafy”. Utápìl jsem se ve vidinách smrti, do mozku se mi ustaviènì vtíral pøízrak pøedèasného pohøbení. Údìsná hrozba, jež nade mnou visela, mne pronásledovala neúmornì. A za nocí jsem o ní pøemítal ještì trýznivìji než ve dne. Jakmile strašná tma zahalila zemi, tu jsem se pøi každém úzkostném pomyšlení zachvìl zachvìl jak zdobné chocholy na pohøebním voze. Teprve po tìžkém boji, když už další bdìní nebylo v moci lidské pøirozenosti, odhodlával jsem se usnout, ale do poslední chvíle jsem se zmítal strachem, že se probudím v hrobì. A když jsem nakonec pøece jen zdøíml, rázem jsem byl stržen do svìta pøeludù, nad nímž na obrovských, èerných, zlovìstných køídlech kroužila neodbytná vidina hrobu. Z nesèetných ponurých fantazmat, jež mne sklièovala v snách, uvedu jen jeden pøíznaèný výjev. Mìl jsem pocit, že jsem déle a hloubìji než obvykle pohøížen do kataleptické mdloby. Náhle se mého èela 119

E. A. Poe - Povídky

dotkla ledová ruka a nedùtklivý, huhòavý hlas mi zašeptal do ucha: “Vstaò!” Posadil jsem se. Byla nejèernìjší tma. Postavu toho, kdo mne probudil, jsem nevidìl. Nemohl jsem se upamatovat ani na okamžik, kdy mne záchvat pøepadl, ani na místo, kde jsem ulehl. Zùstal jsem chvíli bez hnutí, snaže se usilovnì rozpomenout, studená ruka však chòapla po mém zápìstí a vztekle jím zaškubala, zatímco huhòavý hlas mne znovu oslovil: “Vstaò! Poruèil jsem ti pøece, abys vstal!” “A kdo jsi ?” zeptal jsem se. “Nemám jméno v konèinách, kde pøebývám,” odpovìdìl hlas truchlivì. “Býval jsem èlovìk, teï jsem bìs. Býval jsem krutý, teï jsem ubohý. Cítíš, jak se tøesu. Zuby mi drkotají, když mluvím, ne však chladem noci - nekoneèné noci - ale odporem. Je to k nesnesení ohyzdné. Jak mùžeš klidnì spát? Ten agonický køik mne stále probouzí. Ta podívaná je nad mé síly. Vstaò pøece! Pojï se mnou do širé noci ukážu ti hroby. Není to strastiplná podívaná? Pohleï!” Vzhlédl jsem - nezøená postava, která dosud svírala mé zápìstí, neviditelným pokynem otevøela všechny mohyly svìta. Z každé vycházela matná fosforná záøe rozkladu a prosvìcovala až na dno útroby, kde jsem spatøil rubášem zahalená tìla, spící v truchlivém objetí s èervy. Ale bìda! Skuteèných spáèù bylo ménì, o milióny ménì, než tìch, kteøí nezamhouøili oka, kteøí se v hlubinách nesèetných jam chabì vzpínali a nepokojnì pøevalovali, až jejich pohøební roucha kormutlivì šelestila. A vidìl jsem, že pøemnozí z tìch, kdo napohled pokojnì odpoèívali, zmìnili - tu více, tu ménì - upjatou, strnulou polohu, v níž byli pùvodnì pochováni. A jak jsem tøeštil zrak, opìt mne oslovil ten hlas: “Není to - ach, není to žalostný pohled ?” Než jsem se však zmohl na slova odpovìdi, postava pustila mé zápìstí, fosforná svìtla pohasla a hroby se rázem uzavøely - jen zmì zoufalých stenù ke mnì znovu dolehla: “Není to - ó Bože - není to pøežalostný pohled?” Tyto fantazmagorie, jež se mi zjevovaly v noci, zaèaly na mne svou drásavostí úèinkovat i v bdìlých hodinách denních. Už jsem neovládal 120

Pøedèasný pohøeb

své nervy, byl jsem vydán na pospas nepøetržité úzkosti. Zdráhal jsem se cestovat, kamkoli chodit, zabývat se jakoukoli èinností, jež by mne odvedla z domova. Ano, ani jsem si už netroufal vzdalovat se z blízkého dohledu tìch, kteøí vìdìli o mé chorobì, nebo jsem se bál, že v pøípadì bìžného záchvatu budu pohøben døív, než bude mùj skuteèný stav rozpoznán. Pochyboval jsem o péèi i oddanosti nejbližších pøátel. Hrozil jsem se, že jednou, až zùstanu ochromen déle než obvykle, je nìkdo pøesvìdèí o tom, že už mne nelze vzkøísit. A protože mi pøipadalo, že jsem jim na obtíž, zaèal jsem se dokonce strachovat, že jednou uvítají nìkterý zvl᚝ tvrdošíjný záchvat jako dostateènou záminku k tomu, aby se mne nadobro zbavili. Marnì se mne nejoddanìjšími sliby snažili uchlácholit. Vymáhal jsem svatosvaté pøísahy, že mne za žádných okolností nepohøbí døíve, dokud rozklad nepokroèí do té míry, že další prùtahy budou naprosto neúnosné. Ale i pak zùstávala má vydìšená duše hluchá k rozumným domluvám a neochotná pøijmout útìchu. Pøichystal jsem celou øadu složitých preventivních opatøení. Mezi jiným jsem dal pøebudovat rodinnou kryptu tak, aby se dala otevøít zevnitø. Pøi nepatrném stisku dlouhé páky, jež sahala hluboko do hrobky, se rozevøela železná vstupní vrata. Také jsem zaøídil, aby dovnitø mohl volnì proudit vzduch i svìtlo a aby hned vedle rakve, do níž jsem mìl být uložen, stály pohotovì nádoby s jídlem a vodou. Tato rakev byla teple a mìkce vystlána a byla opatøena víkem vybaveným stejným mechanismem jako vchod krypty, zdokonaleným o pružiny, které by víko pøi sebemenším pohybu tìla bezpeènì odklopily. Kromì toho všeho byl do krovu hrobky zasazen velký zvonec, od nìhož mìl vést motouz otvorem do rakve a tam uvázán k ruce nebožtíkovì. Ale bìda - co zmùže všechna ostražitost proti osudu èlovìka? Ani tyto skvìle vymyšlené záruky nestaèí ochránit pøed ukrutnými mukami ubožáka, jemuž muka pøedèasného pohøbení osud pøedurèil! Nadešla chvíle - jako už tolikrát pøedtím -, kdy jsem opìt jednou procital z naprostého bezvìdomí do prvního chabého, neurèitého pocitu bytí. Pomalu - hlemýždím krokem - se pøibližoval mdlý, šedavý úsvit mého psychického dne. Malátná úzkost. Neteèné trpìní tupé 121

E. A. Poe - Povídky

bolesti. Stav, kdy se èlovìk o nic nezajímá, o nic nesnaží, v nic nedoufá. Pak, po dlouhé pauze, zvonìní v uších; pak uplyne ještì delší doba, a v údech zaèíná svìdit a brnìt; pak pøichází zdánlivì nekoneèné období slastného klidu, za nìhož se procitající pocity pracnì tvarují do myšlenky; potom kratièký návrat do nicoty, pak náhlé vzchopení. Posléze se mírnì zachvìjí víèka a vzápìtí tìlem jako elektrický otøes projede hrùza, smrtelná a neurèitá, která proudem hrne krev ze spánkù k srdci. A nyní pøichází první rozhodný pokus myslet. A první úsilí rozpomenout se. A èásteèný, pomíjivý zdar. A nyní pamì natolik ožilá, že si do jisté míry mohu uvìdomit svùj stav. Cítím, že se neprobouzím z obyèejného sna. Vybavuji si, že trpívám záchvaty katalepsie. A koneènì, jako by mne zavalil oceán, zkrušuje mou vydìšenou bytost ta posupná hrozba - ta pøízraèná, drtivá, neodbytná pøedstava hrobu. Když mne posedla tato domnìnka, zùstal jsem nìkolik minut bez hnutí. Ptáte se proè? Nesebral jsem dost odvahy k sebemenšímu pohybu. Nedokázal jsem napnout ani zlomek vùle, abych se pøesvìdèil o svém osudu - a pøesto mi v skrytu duše cosi našeptávalo, že je zpeèetìn. Zoufalství, k jakému èlovìka nedožene žádné jiné neštìstí, jedinì zoufalství mì pøimìlo, abych zdvihl svá ztìžklá víèka. Byla tma - naprostá tma. Vìdìl jsem, že záchvat pominul. Vìdìl jsem, že krize je už dlouho zažehnána. Vìdìl jsem, že jsem plnì nabyl zrakových schopností - a pøece byla tma - naprostá tma - hluboká, neprostupná, vìèná nesvitnost noci. Chtìl jsem vykøiknout - mé vyprahlé rty i jazyk se o to køeèovitì pokusily -, avšak z úst mi nevyšel žádný zvuk - na propadlých plících jako by mi ležela hora, pøi každém bolestném nadechnutí se vzpínaly spolu s rozbušeným srdcem. Nemohoucnost, kterou jsem pocítil, když jsem pøi tomto úsilí chtìl pohnout èelistmi, mne pøesvìdèila, že mám podvázanou bradu, tak jak se to dìlává mrtvolám. Také jsem mìl dojem, že ležím na èemsi tvrdém, a také ze stran jako by mne tìsnì svíralo cosi prkenného. Až dosud jsem se neodvážil pohnout údy - teï jsem však prudce natáhl ruce, které spoèívaly v zkøížené poloze na mé hrudi. Narazily na pevné døevìné pažení, jež se ve výši necelých šesti palcù prostíralo nad mou 122

Pøedèasný pohøeb

hlavou. Ted už jsem vìru nepochyboval, že ležím v rakvi. A v této chvíli nezmìrné sklíèenosti sestoupil ke mnì sladký cherub nadìje - rozpomnìl jsem se totiž na všechna svá pøedbìžná opatøení. Trhl jsem sebou a zbìsilými rozmachy jsem se pokusil odklopit víko; nepohnulo se. Sáhl jsem si na zápìstí, mám-li na nìm smyèku motouzu od zvonce; nenahmatal jsem ji. Vzápìtí odlétl navždy mùj andìl utìšitel a ještì drtivìjší zoufalství než pøedtím opanovalo mou bytost - nemohl jsem nepostøehnout, že neležím na poduškách, jimiž jsem tak peèlivì vystlal svou rakev, a do chøípí mi náhle zavanul pøíznaèný, ostrý pach vlhké prsti. Závìr byl nezvratný; nejsem ve své kryptì! Záchvat mne zastihl mimo domov, mezi neznámými lidmi - kdy a jak, to jsem už zapomnìl - a ti mne zakopali jako psa, zatloukli do nìjaké nuzné rakve - a hodili navždy hluboko dolù, do nìjaké sprosté, bezejmenné jámy. Jak tato strašlivá jistota neúprosnì pronikala do nejniternìjších koutù mé duše, napjal jsem ještì jednou všechny své síly, abych hlasitì vykøikl. Dlouhý, divoký, táhlý výkøik èi agonický ston se rozlehl øíší podsvìtní noci. “Hej, co je to tady?” ozval se nato drsný hlas. “Co má k èertu tohle znamenat?” pøidal se druhý. “Nech toho, povídám!” zvolal tøetí. “Co tì to napadlo - vøeštìt tady jako pavián?” øekl ètvrtý, naèež se mne chopila rota surovcù a bez okolkù mnou snad nìkolik minut lomcovala. Nevyburcovali mne ze spánku -výkøikem jsem už totiž plnì procitl -, ale vrátili mi a náležitì vzpružili mou pamì. Tato událost se pøihodila nedaleko Richmondu ve Virgínii. Vydal jsem se s pøítelem na loveckou výpravu podél bøehu øeky James. Urazili jsme proti proudu nìkolik mil, když nás zaskoèila bouøe. Už se schylovalo k veèeru a jediný úkryt nám skýtala zakotvená malá šalupa, naložená zahradní hlínou. Uvelebili jsme se v její kabinì, jak to jen šlo, a strávili tam noc. Spal jsem na jednom ze dvou lodních lùžek jak vypadají pryèny šalupy o šedesáti èi sedmdesáti tunách, nemusím snad ani popisovat. Lùžko, které jsem obsadil, bylo úplnì holé, bez jediné pøikrývky. Jeho šíøka nepøesahovala osmnáct palcù. Právì tolik mìøila vzdálenost od jeho spodku k podlaze paluby nad ním. Dalo mi 123

E. A. Poe - Povídky

velkou práci, než jsem se do nìho vtìsnal. Nicménì jsem spal tvrdì; a celé mé vidìní - nebo to nebyl sen ani noèní mùra - vzniklo z docela pøirozených dùvodù: jednak zapùsobilo prostøedí, v nìmž jsem uléhal, jednak má náchylnost k jistým myšlenkám, a vše dovršila nesnadnost, o níž jsem se již zmínil, s jakou ještì dlouho po probuzení z normálního spánku dávám dohromady své smysly a znovu nabývám pamì. Muži, kteøí mnou tøásli, byla posádka šalupy a nìkolik dìlníkù, kteøí skládali její náklad. Ten právì vydával onen zemní pach. Má brada vìzela v hedvábném šátku, který jsem si uvázal kolem hlavy místo noèní èepice, kterou obvykle nosívám. Avšak muka, která jsem vytrpìl, se nepochybnì zcela vyrovnala utrpení pøedèasnì pohøbeného èlovìka. Byla údìsná - byla nepøedstavitelnì hnusná, avšak toto zlo zplodilo i cosi dobrého, nebo právì jeho nadmìrnost pøivodila v mé povaze nevyhnutelný zvrat. Mé duševní zdraví se zlepšilo - nabylo rovnováhy. Vypravil jsem se do ciziny. Podnikal jsem namáhavé výlety. Vdechoval jsem svìží nebeský vzduch. Zaèal jsem pøemýšlet o jiných námìtech, než je smrt. Odložil jsem lékaøské knihy. Spálil jsem Buchana. Pøestal jsem èíst Noèní myšlenky, bombastické morbidity o høbitovech, strašidelné povídaèky a podobný škvár. Zkrátka stal se ze mne nový èlovìk, zaèal jsem žít lidským životem. Od oné pamìtihodné noci jsem se zbavil navždy záhrobních úzkostí a s nimi zmizela i má neblahá choroba. Možná že ty úzkostné stavy byly spíš její pøíèinou než následkem. Jsou okamžiky, kdy se i støízlivému oku rozumu jeví nᚠtruchlivý lidský svìt jako hotové peklo - avšak naše obraznost se nemùže jako Carathis beztrestnì ponoøit do všech jeho hlubin. Trudný zástup záhrobních hrùz, to není - bìda! - pouhopouhá smyšlenka - avšak tyto hrùzy musí spát jako démoni doprovázející Afrasiaba na jeho plavbì po Oxu, musí spát, sice nás pohltí - nesmíme rušit jejich spánek, nebo zahyneme.

124

Pøedèasný pohøeb

125

E. A. Poe - Povídky

SKOKAN Nepoznal jsem èlovìka tak laèného žertování, jako byl král. Žil snad jen pro šprýmy. Kdo umìl dobøe vyprávìt anekdoty, ten si ho bezpeènì získal. Není proto divu, že jeho sedm ministrù bylo sedm na slovo vzatých vtipálkù. Následovali krále nejen jako nepøekonatelní vtipálci, ale pøipodobnili se mu i svými postavami: byli jako on mohutní, tìlnatí, tuèní. Nikdy se mi nepodaøilo zjistit, zda lidé z vtipkování tloustnou, anebo zda je tlouška tak trochu k vtipkování pøedurèuje, ale jisté je, že hubený šprýmaø je bílá vrána. Na nìjakou vybroušenost nebo, jak tomu øíkal, “delikátnost” vtipu si ovšem král nijak nepotrpìl. Liboval si spíš v øíznosti, rozvernosti žertu než v jeho duchaplnosti. Rafinované vtipkování ho unavovalo. Jistì by dal pøednost Rabelaisovu Gargantuovi pøed Voltairovým Zadigem; a celkem jeho vkusu vyhovovalo daleko víc, když nìkdo nìkomu nìco vyvedl, než øekl. Mùj pøíbìh je z doby, kdy dvorní šaškové nevyšli ještì úplnì z módy. Nìkolik velkých evropských monarchií si dosud drželo své “blázny”, kteøí nosili strakatinu s èapkou a rolnièkami a kteøí na požádání - za pár drobtù spadlých z královského stolu - musili umìt vyklopit nìjaký bøitký vtip. Nᚠkrál si samozøejmì také choval šaška. Celkem vzato potøeboval trochu té pošetilosti - už proto, aby vyvážil hlubokomyslnou moudrost sedmi mudrcù, kteøí byli jeho ministry - nemluvì o jeho vlastní osobì. Jeho blázen èi dvorní šašek nebyl však jenom šaškem. Mìl v oèích krále trojnásobnou cenu - byl totiž navíc trpaslík a mrzák. Trpaslíci bývali v tìch dobách u dvora právì tak bìžní jako šašci, a mnohému monarchovi by bylo zatìžko trávit své dny (dny u dvora jsou ponìkud delší než jinde) bez obou: bez šaška, s kterým se mohl zasmát, a bez trpaslíka, kterému se mohl posmívat. Jenže šprýmaøi, jak jsem již podotkl, bývají v devìtadevadesáti pøípadech ze sta tuèní, bøichatí a nemotorní - a tak si nᚠkrál mohl co chvíli gratulovat, že ve Skokanovi (tak se šašek jmenoval) získal trojí poklad v jedné osobì. Domnívám se, že jméno Skokan nedali trpaslíkovi kmotøi pøi køtu, 126

Skokan

ale že mu je jednomyslnì pøiøklo sedm ministrù pro jeho neschopnost chodit jako ostatní lidé. Skokan se opravdu mohl pohybovat jen jakýmsi škubavým krokem - nìco mezi skákáním a plazením - a tyto pohyby skýtaly neomezenou potìchu a ovšem i útìchu králi, aèkoli krále i s jeho vydutým bøichem a vodnatelnou hlavou považoval celý dvùr za postavu vskutku nádhernou. Avšak Skokan, tøebaže se na znetvoøených nohou jen s ukrutnou námahou smýkal po zemi, mìl ohromnou sílu v pažích (jíž mu pøíroda patrnì nahradila nemohoucnost dolních konèetin), takže hravì pøedvádìl kousky úžasné obratnosti, byl-li jen po ruce strom, lano nebo cokoli, po èem se dalo šplhat. Pøi této akrobacii se vìru podobal spíš veverce nebo opièce než žabákovi. Nemohu øíci pøesnì, odkud Skokan pùvodnì pocházel, vím jen, že to byla jakási barbarská zemì, o které nikdo nic nikdy neslyšel, a že byla nesmírnì daleko od dvora našeho krále. Skokan a s ním mladá dívenka, témìø právì tak zakrslá (ovšem jinak krásnì soumìrná a k tomu skvìlá taneènice), byli uneseni ze svých domovù a posláni jako dar králi jedním z jeho vítìzících generálù. Není divu, že za tìchto okolností se oba malí zajatci dùvìrnì sblížili. Byli z nich brzy opravdu nerozluèní pøátelé. Avšak Skokan, tøebaže byl tak ohromným zdrojem zábavy, nebyl ani trochu oblíben a nemohl proto Tripettì prokázat mnoho služeb; zato ona byla pro svùj pùvab a nevšední krásu (i pøes svou titìrnost) každým obdivována a hýèkána a mìla u dvora znaèný vliv, kterého nikdy neopomenula užít ve prospìch Skokanùv. Jednou se král rozhodl uspoøádat na poèest jakési významné státní události - už nevím jaké - maškarní ples. A kdykoli se u dvora konala maškaráda èi nìco podobného, vždycky se skvìle uplatnil talent jak Skokanùv, tak Tripettin. Zvláštì Skokan byl tak vynalézavý v námìtech na všelijaké výjevy, v návrzích na zcela originální postavy i kostýmy pro maškarní plesy, že by se bez jeho rad snad ani nebyli obešli. Nadešla noc, na kterou slavnost stanovili. Pod Tripettiným dohledem byla nádherná dvorana vyzdobena dùmyslnou dekorací, která mìla maškarádì dodat patøiènì vznešeného lesku. Celý dvùr 127

E. A. Poe - Povídky

hoøel nedoèkavostí. Pokud se kostýmù a masek týká, byl každý samozøejmì už dávno rozhodnut. Mnozí si už pøed týdnem nebo i pøed mìsícem rozmysleli, co budou pøedstavovat, a nikde se neprojevil ani náznak nerozhodnosti - jen král a jeho sedm ministrù byli na rozpacích. Proè právì oni váhali, to mi nebylo jasné, ledaže by to dìlali ze šprýmu. Ale nejspíš na nic nemohli pøijít proto, že byli tak vypasení. A tak èi onak, èas utíkal, a nakonec v nouzi nejvyšší poslali pro Tripettu a Skokana. Když dva maliètí pøátelé pøedstoupili pøed krále, zastihli ho se všemi sedmi kabinetními ministry u vína; ukázalo se však, že mocnáø má mizernou náladu. Vìdìl, že Skokan víno nemá rád, podnìcovalo totiž toho chromého chudáka až k zuøivosti, a zuøivost není zrovna pøíjemný stav. Jenže král miloval své žertíky a bavilo ho, když mohl Skokana pøimìt k pití a “náladièce”, jak tomu øíkal. “Pojï sem, Skokane,” øekl, když šašek a jeho družka vstoupili, “nejdøív zhltni tady ten pohár na zdraví svých dalekých pøátel (Skokan jen povzdychl), a pak nás oblaž svým dùvtipem. Chceme masky - ale aby to byly skuteèné charaktery, èlovìèe - nìco originálního, co tu ještì nebylo. Už nás nudí dívat se vìènì na jedno a totéž. Pojï, napij se! Víno ti zjasní rozum.” Na takové pobídky se snažil Skokan jako obvykle vymyslet nìjakou vtipnou odpovìï, avšak dnes na nic nepøišel. Ten ubožák mìl totiž zrovna narozeniny, a rozkaz, aby pøipil vzdáleným pøátelùm, mu vehnal slzy do oèí. Do poháru, který pokornì pøijal z tyranovy ruky, padaly velké, hoøké krùpìje. Král øval smíchy, když trpaslík váhavì dopíjel víno : “Vidíš, co dokáže sklenice dobrého vína! Vždy se ti už lesknou oèi!” Ubohý èlovíèek! Oèi mu spíše sálaly, než se leskly, nebo víno zaúèinkovalo na jeho vznìtlivý mozek prudce a okamžitì. Neklidnì postavil èíši na stùl a pološíleným pohledem se rozhlédl po spoleènosti. Úspìch králova “žertíku”je všechny zøejmì náramnì pobavil. “A teï k vìci,” øekl ministerský pøedseda, neobyèejný tlusoch. “Ano,” øekl král, “musíš nám poradit, milý Skokane. Chceme masky - originální postavy, mládenèe - zkrátka, potøebujeme charaktery 128

Skokan

jeden jako druhý - ha, ha, ha!” a protože tohle myslel skuteènì jako žert, opakovalo jeho smích tìch sedm sborem. Skokan se také smál, ale jen chabì a jaksi nepøítomnì. “Nu tak,” øekl král netrpìlivì, “nic tì nenapadá?” “Pokouším se vymyslet nìjakou novinku,” øekl trpaslík roztržitì víno ho totiž vyvedlo z rovnováhy. “Pokoušíš se?” vykøikl zlostnì tyran. “Jak to myslíš? Á, už chápu. Jsi mrzutý a potøebuješ ještì víno. Tumáš, vypij to!” Nalil vrchovatì další pohár a podával jej mrzákovi, který jen nìmì zíral a zalykal se. “Pij, povídám!” køièel ten netvor, “nebo u všech ïasù -” Trpaslík váhal. Král zrudl zlostí. Dvoøané se šklebili. Tripetta, na smrt bledá, pøistoupila k mocnáøovu trùnu, padla pøed ním na kolena a zapøísahala ho, aby ušetøil jejího pøítele. Tyran chvíli jen žasl nad její smìlostí, jako by se rozpakoval, co poèít nebo øíci - jak nejvhodnìji vyjádøit svùj hnìv. Posléze ji beze slova od sebe odmrštil a obsah vrchovatého poháru jí vchrstl do oblièeje. Ubohé dìvèe se s námahou zvedlo, a aniž se odvážilo vzdychnout, vrátilo se na své místo na konci stolu. Na chvíli se rozhostilo hrobové ticho, v nìmž by byl slyšet i pád lístku èi peøíèka. Bylo pøerušeno tichým, ale protivným, táhlým skøípotem, který jako by se ozýval souèasnì ze všech koutù místnosti. “Co - co znamená ten zvuk? Proè to dìláš?” zeptal se král rozlícenì trpaslíka. Ten zatím zøejmì do znaèné míry vystøízlivìl, a hledì teï upøenì, ale klidnì do tyranovy tváøe, pouze hlesl: “Já - já? Jak bych to mohl být já?” “Ozývalo se to myslím zvenku,” poznamenal jeden z dvoøanù. “Mám dojem, že to byl papoušek za oknem, že si brousil o dráty klece zobák.” “Nejspíš,” øekl na to král, a tímto vysvìtlením jako by se mu velmi ulevilo, “ale byl bych pøísahal na svou rytíøskou èest, že jsem slyšel toho trhana skøípat zuby.” A tu se trpaslík zasmál (král byl tak osvìdèený šprýmaø, že smích 129

E. A. Poe - Povídky

nikomu nezazlíval) a odhalil pøitom øadu velkých, silných a velice odpudivých zubù. Navíc krále ujistil, že milerád vypije tolik vína, kolik bude králi libo. To mocnáøe utišilo; a Skokan, vyprázdniv další pohár bez zjevnìjšího úèinku, zaèal horlivì pøedestírat své námìty. “Nemohu øíci, jak to spolu souvisí,” prohodil s naprostým klidem, jako by v životì nevypil ani kapku vína, “ale vzápìtí nato, co Vaše Velièenstvo uhodilo dívku a vchrstlo jí do oblièeje víno - vzápìtí nato, a zrovna když se papoušek za oknem tak divnì ozýval, vzpomnìl jsem si na jedno bájeèné vyražení - je to naše národní zábava a èasto ji u nás provozujeme na maškarádách, ale zde by to byla úplná novinka. Bohužel je k tomu zapotøebí osmi lidí a -” “Je nás tu tolik!” zvolal král a smál se, jak pohotovì pøišel na tu náhodnou shodu. “Osm je nás nachlup - já a sedm mých ministrù. Tak ven s tím, jaké je to vyražení!” “Øíkáme té høe Osm spoutaných orangutánù,” odpovìdìl mrzák, “a je to opravdu nesmírnì zábavné, když se to dobøe sehraje.” “My to sehrajeme,” poznamenal král a pøitom vypjal hruï a pøivøel víèka. “Ta hra je rozkošná tím,” pokraèoval Skokan, “Jakou paniku vyvolá mezi dámami.” “Bájeèné!” zahømìl král jedním dechem s ministry. “Já vás vystrojím jako orangutany,” øekl trpaslík, “svìøte mi to. Podoba bude tak dokonalá, že vás spoleènost na plese bude mít za skuteèná zvíøata - a jistì je to nejen ohromí, ale také vydìsí.” “To je ale nádherné,” zvolal král. “Z tebe ještì nìco udìlám, Skokane! Uvidíš!” “Øetìzù se používá proto, aby øinèením zvyšovaly zmatek. Budete pøedstírat, že jste hromadnì utekli svým dozorcùm. Vaše Velièenstvo si ani nedovede pøedstavit, jak mocnì zapùsobí na maškarním plese takových osm orangutanù, které vìtšina lidí pokládá za pravé a kteøí s divokým øevem vtrhnou mezi vybrané a skvostnì obleèené muže a ženy. Takový kontrast nikdo nenapodobí.” “Nesmí,” øekl král a celý kabinet chvatnì povstal (také se již pøipozdilo), aby uskuteènil Skokanùv plán. 130

Skokan

Skokan pøemìnil skupinu na hlouèek orangutanù velmi jednoduchým, ale pro svùj zámìr krajnì úèelným zpùsobem. Tato zvíøata se v dobì, kdy se nᚠpøíbìh udál, objevovala v civilizovaném svìtì jen velmi zøídka; a protože napodobeniny, které trpaslík vytvoøil, byly dostateènì zvíøecí a víc než dostateènì ohyzdné, bylo možno uvìøit v jejich pravost. Nejdøíve byl král a jeho sedm ministrù vtìsnáno do pøiléhavých trikotù. Pak byli pomazáni dehtem. Nato jeden z ministrù navrhl, aby se použilo peøí; tento návrh však Skokan zamítl a všechny hned názornì pøesvìdèil, že srst zvíøete, jako je orangutan, se dá mnohem vìrnìji napodobit lnem. Na dehtový nátìr byla tedy nanesena silná vrstva lnu. A teï pøišel na øadu øetìz. Skokan jej nejprve ovinul královi kolem pasu a dùkladnì jej utáhl; pak kolem dalšího muže a opìt utáhl, a tak to provedl postupnì u všech osmi. Jakmile dokonèil práci s øetìzem, rozestavil jednotlivce co nejdále od sebe a utvoøil z nich kruh, a aby všechno vypadalo ještì vìrojatnìji, protáhl zbytek øetìzu dvakrát napøíè tímto kruhem v pravém úhlu - jak prý tehdy mìli ve zvyku lovci, když ukoøistili šimpanze èi jiné velké opice na Borneu. Sál, ve kterém se ples poøádal, byla velmi vysoká kruhová místnost, do které denní svìtlo pronikalo jen jedním oknem v kupoli. V noci byla ostatnì urèena hlavnì noèním zábavám - bývala osvìtlena ohromným lustrem, který visel na øetìzu ze støedu svìtlíku a býval spouštìn nebo vytahován pomocí závaží; to však i s lanem bylo umístìno (aby to nekazilo celkový vzhled) nad kupolí na støeše. Výprava sálu byla svìøena Tripettì, ta se ale v nìkterých drobnostech zøejmì øídila rozvážnìjšími pokyny svého malièkého pøítele. Byl to právì jeho nápad, aby lustr pro tentokrát odstranili. Kapky vosku z jeho svící - a v takovém teple se nedalo zabránit stékání vosku - by poškozovaly nádherné šaty hostù, kterých jistì bude mnoho, a nemohou se proto všichni vyhýbat støedu sálu - totiž místu pod lustrem. V rùzných èástech sálu byly rozmístìny nástìnné svícny a do pravé ruky každé karyatidy, jichž tu bylo podél stìn padesát až šedesát, byla zasazena pochodeò, která šíøila libou vùni. Na Skokanovu radu èekalo osm orangutanù se svým vystoupením 131

E. A. Poe - Povídky

trpìlivì až do pùlnoci, kdy sál pøímo pøekypoval hosty. Sotva doznìly údery hodin, již se všichni v jednom chumlu pøihnali èi spíše pøikutáleli - nebo skoro všichni se pøi vstupu zapletli do øetìzù, padali a klopýtali. Rozruch mezi maskami byl nesmírný a královo srdce plesalo radostí. Jak se dalo pøedvídat, pokládali mnozí hosté ty dravì vyhlížející tvory - když ne zrovna za orangutany - tedy za nìjaká skuteèná zvíøata. Dámy houfnì omdlévaly úlekem; a kdyby byl král obezøetnì nezakázal nosit v sále zbranì, bylo by všech osm brzy zaplatilo své vyražení krví. Jak už to v panice bývá, všechno se pøekotnì hrnulo ke dveøím, jenže král naøídil, aby po jeho pøíchodu byly dveøe okamžitì zamèeny a klíèe odevzdány Skokanovi, jak to ostatnì sám trpaslík pøedem navrhl. Když vøava vrcholila a kdekdo se staral jen o vlastní kùži - v tlaèenici rozèileného davu totiž opravdu hrozilo nebezpeèí - mohli jste spatøit, jak øetìz, na kterém visíval lustr a který byl této noci vytažen, zvolna klesá dolù, až se hák na jeho konci zastavuje pouhé tøi stopy od podlahy. Brzy nato král se svými sedmi pøáteli doklopýtal pøes celý sál až pod kupoli, pøímo k øetìzu. A tu trpaslík, který jim byl v patách a popichoval je, aby zvyšovali rozruch, popadl jejich øetìz v prùseèíku uprostøed kruhu a bleskurychle jej zavìsil na hák, na kterém býval zavìšen lustr. A poté jakási neviditelná síla vytáhla hák tak vysoko, že orangutani se rázem octli v tìsnì sraženém hlouèku, èely k sobì. Mezitím se obecenstvo z prvního otøesu už trochu vzpamatovalo; zaèínalo se teï na celou vìc dívat jako na podaøenou taškaøici a pøi pohledu na ošemetné postavení opic propukalo v bouølivý smích. “Já se o nì postarám!” jeèel teï Skokan a jeho pronikavý hlas pøekøièel snadno všechen ten povyk. “Však já se o nì postarám! Myslím, že je znám. Jen co si je poøádnì prohlédnu, hned vám øeknu, co jsou zaè!” Tu po hlavách obecenstva dohopsal ke stìnì, tam z ruky karyatidy vytrhl pochodeò, s kterou se vrátil do støedu sálu, vyskoèil hbitì jako opièka králi na hlavu a z ní se vyšplhal nìkolik stop nahoru po øetìze, sklánìje pøitom pochodeò, jako by si prohlížel hlouèek orangutanù, 132

Skokan

a stále pokøikoval: “Však já brzy zjistím, co jsou zaè!” Celý sál (i s opicemi) se svíjel smíchy, ale tu šašek náhle pronikavì hvízdl - a vzápìtí vylétl øetìz prudce nahoru, vyvlekl s sebou užaslé, zmítající se orangutany a nechal je viset v prostoru mezi kupolí a podlahou. Skokan, pøimknut k stoupajícímu øetìzu, držel se stále ve stejné vzdálenosti od osmi pitvorných masek a ustaviènì jim strkal k tváøím pochodeò, jako by chtìl pouze vypátrat, kdo jsou. Tento let vzhùru celou spoleènost tak ohromil, že na chvíli nastalo hrobové ticho. Pøerušil je onen temný, dotìrný skøípot, který tak zaujal krále a jeho rádce, když ukrutník vchrstl Tripettì víno do oblièeje. Jenže tentokrát nemohlo být sporu o tom, odkud zvuk vychází. Ozýval se ze zpìnìných úst trpaslíka, který skøípal zuby, zatínal své ohromné tesáky a s výrazem šílené zloby zíral do osmi tváøí, jež se k nìmu vzhùru obracely. “Aha!” øekl koneènì rozlícený šašek. “Aha! Už mi zaèíná svítat, co je to za lidi!” A tu krále naoko prozkoumával blíž a blíž, až pøiložil pochodeò k jeho lnìné srsti. Ta se rázem vzòala oslnivým plamenem. Za pár vteøin bylo všech osm orangutanù v jediném plameni. Dav pod nimi jeèel, zíral na nì ochromen dìsem, ale nemohl jim v nièem pomoci. Když potom plameny vyšlehly divoèeji, vyšplhal se šašek, aby jim unikl, o nìco výš; tímto pohybem upoutal pozornost zástupu, který se opìt utišil. A tu trpaslík ještì jednou promluvil: “Teï už vidím jasnì, jací lidé se skrývají za tìmito maskami. Je to mocný král a jeho sedm nejdùvìrnìjších rádcù - král, který se nebojí udeøit bezbranné dìvèe, a sedm rádcù, kteøí ho k takovým podlostem navádìjí. A já, já jsem prostì Skokan, šprýmaø, a tohle je mùj poslední šprým.” Sotva trpaslík skonèil svou krátkou øeè, bylo dílo pomsty - dík znaèné vznìtlivosti lnu i dehtu - dovršeno. Osm mrtvol se houpalo na øetìzech - smrdutá, zèernalá, ohyzdná, beztvará zmì. Mrzák po nich mrštil pochodní, lehce a klidnì se vyšplhal ke stropu a svìtlíkem v kupoli zmizel. Øíká se, že Tripetta, skrytá na støeše sálu, pomáhala svému pøíteli 133

E. A. Poe - Povídky

vykonat tuto plamennou pomstu a že se jim pak podaøilo uprchnout spolu do staré vlasti. Nikdo je totiž od té chvíle nespatøil.

134

Skokan

135

E. A. Poe - Povídky

SUD VÍNA Bezpoèet pøíkoøí, jimiž mne Fortunato sužoval, jsem snášel trpìlivì; jakmile se však opovážil urážet mì, zapøisáhl jsem se, že se mu pomstím. Vy, kteøí tak dobøe znáte mou pravou povahu, zajisté nepøedpokládáte, že jsem svou hrozbu vyslovil nahlas. Jednou, až nastane èas, pomsta pøijde - to jsem si nezvratnì umínil; a právì nezvratnost tohoto rozhodnutí mi zapovídala riskovat nezdar. Musím nejen trestat, musím trestat beztrestnì. Køivda zùstává neodèinìna, jestliže se odplata vymstí tomu, kdo odplácí. A právì tak zùstává neodèinìna, jestliže se mstitel neodhalí jako mstitel tomu, kdo se køivdy dopustil. Fortunatovi jsem tedy pochopitelnì ani slovem, ani skutkem nezavdal pøíèinu k pochybám o své pøízni. Dál jsem se na nìho, jak jsem byl navyklý, pøívìtivì usmíval a on nepostøehl, že mùj nynìjší úsmìv platí již obìti mé budoucí pomsty. Mìl jednu slabou stránku - tenhle Fortunato - tøebaže jinak budil respekt, ba nìkdy i strach: byl velice pyšný na to, jak se vyzná ve vínech. Jen málo Italù má opravdu vytøíbený vkus. Vìtšinou se jejich znalecké zanícení pøizpùsobuje dobì a pøíležitosti - slouží èasto jen tomu, aby omráèilo britské a rakouské milionáøe. Pokud se týká obrazù a šperkù, byl Fortunato jako jeho krajané šarlatán - ale u starých vín rozpoznal pravou hodnotu. V tomto ohledu jsem se s ním celkem shodoval; sám jsem mìl dobrý èich pro vzácná italská vína a nakupoval jsem je, kde se jen dalo. Potkal jsem pøítele jednou veèer, témìø už za šera, v dobì, kdy vrcholilo bláznovství karnevalu. Oslovil mì s vøelostí, která prozrazovala, že už hodnì vypil. Byl v šaškovském úboru. Mìl na sobì pøiléhavý, strakatì pruhovaný trikot a hlavu mu zdobila kornoutová èepièka s rolnièkami. Byl jsem tak rád, že ho vidím, že jsem si až pøál, abych mu byl nikdy v životì nestiskl ruku. Øekl jsem mu: “To je ale štìstí, mùj milý Fortunato, že vás potkávám. Vypadáte dnes opravdu skvìle. Ale poslyšte, získal jsem sud vína, má to být amontillado a já jsem trochu na pochybách.” 136

Sud vína

“Cože?” zvolal. “Amontillado? Sud, øíkáte? Vylouèeno! Teï, uprostøed karnevalu!” “Mám jisté pochyby,” odvìtil jsem; “a byl jsem ke všemu tak hloupý, že jsem zaplatil plnou cenu, aniž jsem se s vámi poradil. Nebyl jste nikde k nalezení a já jsem se bál, že z koupi sejde.” “Amontillado!” “Amontillado!” “Mám jisté pochyby.” “A musím je rozptýlit.” “Amontillado!” “Vy ale na mne nemáte èas. Nu, zajdu za Luchesim. Jestli nìkdo umí kriticky posoudit víno, pak je to on. Však mi øekne –” “Luchesi nerozezná amontillado od sherry.” “A vidíte: nìkteøí blázni tvrdí, že se jeho koštéøské schopnosti vyrovnají vašim.” “Nu, pojïme tedy.” “Kam?” “ Do vašich sklepù.” “Ne, ne, pøíteli, nemohu zneužívat vaší dobroty. Vidím, že jste se už nìkde zadal. Luchesi -” “Nikde jsem se nezadal. Pojïte.” “Ne, ne, pøíteli. Snad jste se tedy nezadal, ale jak pozoruji, jste ošklivì nachlazen - a mé sklepy jsou nesnesitelnì vlhké. Stìny jsou povleèeny ledkem.” “Nevadí, pojïme! Nachlazení nestojí za øeè. Amontillado! Podvedli vás. A co se Luchesiho týká, ten èlovìk nerozezná sherry od amontillada.” Pøi tìchto slovech mne Fortunato pevnì uchopil za paži. Nasadil jsem si èernou hedvábnou masku, zahalil se co nejúžeji do své pláštìnky a dal se chvatným krokem vésti do svého paláce. Služebnictvo v domì nebylo; potají se odtud vykradlo užívat masopustních radovánek. Oznámil jsem jim, že se do pøíštího rána nevrátím a výslovnì jim pøikázal, aby se na krok nehnuli z domu. Dobøe jsem vìdìl, že tento pøíkaz je pro nì dostateèným pokynem, aby 137

E. A. Poe - Povídky

okamžitì do jednoho zmizeli, jakmile vytáhnu paty. Vzal jsem z nástìnného svícnu dvì pochodnì, jednu jsem podal Fortunatovi a øadou komnat jsem ho odvedl ke klenutému prùchodu, jímž se vcházelo do sklepení. Požádal jsem ho, aby mì obezøetnì následoval, a vykroèil jsem dolù po dlouhém toèitém schodišti. Koneènì jsme stanuli na vlhké pùdì katakomb rodu Montresorù. Mùj pøítel nešel pøíliš pevným krokem a rolnièky na jeho èapce pøi chùzi pocinkávaly. “Co ten sud?” otázal se. “Je ještì o kus dál,” øekl jsem; “ale podívejte, jak z tìch dutin ve zdi záøí bílé pavuèiny!” Otoèil ke mnì hlavu a upøel na mne dvì kalné bulvy, zalité mázdrou opojení. “Ledek?” zeptal se po chvíli. “Ledek,” odvìtil jsem. “Jak dlouho už máte ten kašel?” “Uf, uf, uf! Uf, uf, uf!” kašlal mùj nebohý pøítel a nìkolik minut se nezmohl na odpovìï. “To nic není,” øekl posléze. “Pojïte,” øekl jsem rozhodnì, “vrátíme se. Vaše zdraví je drahocenná vìc. Jste bohatý, vážený, obdivovaný, milovaný; jste šasten, jak jsem býval i já, jste èlovìk, kterého by tìžce postrádali. Na mnì teï nesejde. Vrátíme se - vždy se roznemùžete, a to si nemohu vzít na svìdomí. A kromì toho je tu ještì Luchesi -” “Nechte toho,” øekl, “ten kašel nestojí za øeè, nezabije mì, nebojte se. Na kašel nezemøu.” “Tak - pravda,” øekl jsem. “Nechtìl jsem vás namouvìru zbyteènì plašit, ale pøesto byste si mìl dát na sebe dobrý pozor. Doušek tady toho médoku nás ochrání proti vlhkosti.” Pøitom jsem urazil hrdlo láhve, kterou jsem vytáhl z dlouhé øady jejích družek rozložených po zemi. “Pijte,” øekl jsem a nabídl mu víno. S potutelným úsmìvem zvedl láhev ke rtùm. Na chvilku se odmlèel a dùvìrnì na mne kývl - rolnièky opìt zacinkaly. “Pøipíjím tìm,” pravil, “kteøí tu kolem nás leží zakopáni.” 138

Sud vína

“A já na vaše zdraví - a dlouho žijete!” Znovu mne uchopil za paži a kráèeli jsme dál. “Tyhle kobky,” pravil, “se táhnou daleko.” “Montresorové,” odvìtil jsem, “byli velký a poèetný rod.” “Nevzpomínám si na vᚠerb.” “Je to velká zlatá noha na azurovém poli; noha drtí vzpínajícího se hada, jehož zuby se zatínají do její paty.” “A heslo?” “Nemo me impune lacessit.” (lat. - Nikdo mne neurazí beztrestnì.) “Skvìlé!” pravil. Víno mu jiskøilo v oèích, rolnièky na èapce cinkaly. Médoc mi roznìcoval fantazii. Procházeli jsme podél valù nakupených kostí, podél zdí lemovaných sudy a soudky, do nejodlehlejších koutù katakomb. Opìt jsem se zastavil a tentokrát jsem se osmìlil uchopit Fortunata za paži nad loktem. “Ledek!” øekl jsem. “Vidíte, pøibývá ho. Lne ke klenbì jako mech. Jsme pod úrovní øeèištì. Mezi kostmi prosakuje vlhkost. Pojïte, vrátíme se, než bude pozdì. Vᚠkašel -” “To nic není,” øekl, “pojïme dál. Ale pøedtím bych se posilnil ještì jedním douškem médoku.” Otevøel jsem jako prve láhev de Gráve a podal mu ji. Celou ji naráz vypil. V oèích mu divoce zablýsklo. Zasmál se a vyhodil láhev ke stropu s posunkem, kterému jsem nerozumìl. Pøekvapenì jsem na nìho pohlédl. Zopakoval ten pitvorný pohyb. “Pochopil jste?” “Ne, nepochopil,” odvìtil jsem. “Pak nepatøíte k bratrstvu.” “K jakému?” “Nejste svobodný zednáø.” “Ale ano, jsem, jsem,” ujistil jsem ho. “Vy? Vylouèeno! Zednáø?” “Zednáø,” pravil jsem. “Znamení,” øekl, “znamení.” “Zde je,” pravil jsem a vytáhl ze záhybu svého rokeloru zednickou 139

E. A. Poe - Povídky

lžíci. “Vy žertujete,” zvolal a o nìkolik krokù ucouvl. “Ale pojïme dál musíme za tím naším amontilladem.” “Budiž,” øekl jsem a ukryl nástroj znovu pod pl᚝. Fortunato se ztìžka opøel o mou paži, kterou jsem mu opìt nabídl. Vykroèili jsme na další pou za sudem amontillada. Prošli jsme øadou nízkých prùchodù, sestoupili níž, znovu se proplétali chodbami a koneènì nás cesta svedla do hluboké krypty, kde byl tak dusný vzduch, že zde pochodnì spíš jen doutnaly, než planuly. “ V nejzazším konci krypty byla ještì jedna, ne tak prostorná hrobka. Její stìny byly vroubeny lidskými pozùstatky, naskládanými vysoko do stropní klenby na zpùsob povìstných katakomb paøížských. Tøi stìny této vnitøní hrobky byly dosud takto vyzdobeny. Ze ètvrté byly kosti strhány a válely se volnì po zemi; na jednom místì se kupily do rozmìrné haldy. V této obnažené, kostí zbavené zdi bylo vidìt další výklenek, hluboký asi ètyøi stopy, široký tøi a vysoký šest až sedm stop. Nebyl zøejmì zbudován k žádnému zvláštnímu úèelu, mìl pouze vyplòovat mezeru mezi dvìma obrovskými podpìrami katakomb. Za ním se tyèila mohutná žulová stìna, která katakomby kolem dokola obepínala. Marnì zvedal Fortunato matnou pochodeò, marnì napínal zrak, marnì mžoural do nitra výklenku. V chabém svìtle nedohlédl na jeho slepou stìnu. “Jen dál,” øekl jsem, “amontillado je na dosah. Luchesi ovšem -” “Luchesi je žabaø,” pøerušil mne pøítel a zavrávoral vpøed. Byl jsem mu v patách. Za okamžik se octl na konci mìlkého prostoru, a když seznal, že má pøed sebou kámen, vyjevenì zùstal stát. Vzápìtí jsem ho pøipoutal k žulové stìnì. Ènìly z ní dvì železné svory, vzdálené od sebe asi dvì stopy. Z jedné visel krátký øetìz, z druhé visutý zámek. Pøehodil jsem mu øetìz kolem pasu a ve vteøinì jej zaklínil do zámku a zamkl. Pøítel byl pøíliš ohromen, aby se bránil. Vytáhl jsem klíè a vystoupil z výklenku. Pøiložte ruku na stìnu,” øekl jsem. “Cítíte ledek? Je tu opravdu velmi vlhko. Naposledy vás zapøísahám: vrame se! Ne? Pak vás tu 140

Sud vína

tedy musím pohøíchu nechat. Døív vám ale musím prokázat nìkolik drobných úsluh - udìlám, co bude v mé moci.” “Amontillado!” vykøikl pøítel, který se z úžasu dosud nevzpamatoval. “Vidíte,” øekl jsem, “amontillado!” Pøi tìchto slovech jsem se obrátil k hromadì kostí, o níž jsem se zmínil. Rozhrnul jsem ji a záhy se pod kostmi objevilo množství stavebního kamene a malty. Vytáhl jsem zednickou lžíci a horlivì se pustil do díla: zaèal jsem zazdívat vchod do výklenku. Sotva jsem položil první vrstvu zdiva, povšiml jsem si, že z Fortunata opojení do znaèné míry vyprchalo. Prvním náznakem jeho vystøízlivìní bylo tiché zasténání z hloubi výklenku. Nebyl to náøek opilého èlovìka. Pak se rozhostilo dlouhé, úporné ticho. Položil jsem druhou vrstvu, pak tøetí a ètvrtou; a potom jsem uslyšel zbìsilé škubání øetìzem. Lomoz trval nìkolik minut, a abych mu mohl naslouchat s vìtším požitkem, nechal jsem práce a posadil se na haldu kostí. Když øinèení posléze utichlo, znovu jsem se chopil lžíce a bez pøerušení jsem položil pátou, šestou a sedmou vrstvu. Zeï dosahovala teï bezmála k mé hrudi. Opìt jsem ustal v práci, pozvedl pochodeò nad své dílo a matným svitem ozáøil postavu uvnitø. Ostré, jeèivé skøeky, jež vyrazily z hrdla spoutaného, jako by mne svou silou prudce odhodily od zdi. Chvilku jsem váhal - roztøásl jsem se. Vytáhl jsem z pochvy rapír a zaèal jím tápat po výklenku. Pak mi hlavou bleskla uklidòující myšlenka: položil jsem ruku na pevný kámen katakomb a opìt nabyl rovnováhy. Znovu jsem se pøiblížil ke zdi. Zaèal jsem znenáhla odpovídat na domáhavé výkøiky zazdívaného. Opakoval jsem je jako ozvìna - pøidával se k nim - pøekøikoval, znásoboval je v síle i prùraznosti. Poté køikloun utichl. Byla již pùlnoc a mé dílo spìlo k závìru. Osmá, devátá a desátá vrstva byly hotovy. Dokonèil jsem bezmála i poslední, jedenáctou vrstvu. Zbývalo položit a omítnout jediný kámen. Zápasil jsem s jeho tíhou. Zèásti jsem jej zasunul na urèené místo. Tu se však z nitra výklenku ozval tichý smích, pøi kterém se mi zježily vlasy na hlavì. Po nìm následoval truchlivý hlas, v nìmž jsem stìží rozeznával hlas 141

E. A. Poe - Povídky

vznešeného Fortunata : Hahaha! Hehehe! Podaøený kousek, namouduši, skvìlý žertík! Však se mu v paláci nasmìjeme - hehehe! - až si nalejeme vína hehehe!” “Amontillada!” øekl jsem. “Hehehe! Hehehe! Ano, amontillada. Ale nepøipozdívá se? Neoèekávají nás v paláci - signora Fortunato a ostatní spoleènost? Už abychom odtud zmizeli!” “Ano,” øekl jsem, “už abychom zmizeli.” “Pro lásku boží, Montresore!” “Ano,” øekl jsem, “pro lásku boží!” Na tato slova jsem však marnì èekal odpovìd’. Zaèal jsem být netrpìlivý. Zvolal jsem hlasitì : “Fortunato!” Žádná odpovìï. Opìt jsem zavolal: “Fortunato!” Stále nic. Prostrèil jsem pochodeò poslední zbylou škvírou a vhodil ji dovnitø. Místo odpovìdi zacinkaly jen rolnièky. Srdce se mi sevøelo - to asi ta vlhkost katakomb. Už aby bylo po všem. Chvatnì jsem zasunul poslední kámen do patøièné polohy a ohodil jej maltou. Podél nové zdi jsem znovu navršil starou hradbu z kostí. Pùl století se jí žádný smrtelník nedotkl. ‘In pace requiescat!’

142

Sud vína

143

E. A. Poe - Povídky

VRAH JSI TY! Zahraji si teï na Oidipa v záhadì rattleboroughské. Prozradím vám - jen já tak totiž mohu uèinit - tajemství úskoku, který pøivodil rattlebouroughský zázrak - ten jedineèný, zaruèený, všemi uznávaný, nikým nepopøený a také nepopiratelný zázrak, jenž jednou provždy skoncoval u rattleboroughských s nevírou a všechny nízké duše troufající si dosud pochybovat obrátil na skálopevnou víru našich pramátí. Tato událost - kterou bych velmi nerad líèil nìjakým nevhodným, zlehèujícím tónem - se zbìhla v létì roku osmnáct set a nìco. Pan BarnabᚠShuttleworthy, jeden z nejzámožnìjších a nejváženìjších obèanù mìsta, byl nìkolik dnù pohøešován za okolností, které dávaly tušit nìco nekalého. Jednoho èasného sobotního jitra vyrazil pan Shuttleworthy z Rattleborough na koni se zjevným úmyslem zajet si do vìtšího mìsta, vzdáleného asi patnáct mil, a vrátit se ještì týž den na noc domù. Avšak dvì hodiny po jeho odjezdu se kùò vrátil bez pána i bez tlumoku, které mu pan Shuttleworthy pøipoutal zrána ke høbetu u sedla. Kromì toho bylo zvíøe zranìno a celé od bláta. Pøátele pohøešovaného muže tyto okolnosti pochopitelnì notnì poplašily, a když se v nedìli ráno ukázalo, že se dosud neobjevil, celé mìsteèko se jako jeden muž zvedlo a vydalo se hledat jeho tìlo. Hlavním a také nejhorlivìjším iniciátorem tohoto pátrání byl dùvìrný pøítel pana Shuttleworthyho - jistý pan Charles Goodfellow, nebo jak se mu všeobecnì pøezdívalo Karlík Goodfellow, anebo žertovnìji Karlíèek Dobráèek. Nuže, doposud se mi nepodaøilo zjistit, zda je v tom jen úžasná náhoda, anebo zda samo jméno má nìjaký nepostøehnutelný vliv na povahu, ale je nesporným faktem, že se ještì nikdy nikdo nejmenoval Karel, aby to nebyl otevøený, srdnatý, poctivý, dobromyslný a bezelstný chlapík s jasným, zvuèným hlasem, který je radost poslouchat, s pohledem, který se vám vždycky upírá pøímo do oèí, jako by øíkal: “Já mám prosím èisté svìdomí, nikoho se nebojím, jsem na hony vzdálen jakékoli špatnosti.” A proto se také skoro všichni bodøí, žoviální, bezvadnì vystupující pánové na divadle jmenují Karel. 144

Vrah jsi ty!

Tak tedy starý Karlík Dobráèek, tøebaže v Rattleborough nebyl déle než nìjakých šest mìsícù a tøebaže o nìm, døíve než se v této konèinì usadil, nikdo nic nevìdìl, dokázal se bez nesnází seznámit se všemi lidmi, kteøí ve mìstì nìco znamenali. Každý byl záhy ochoten na jeho slova pøísahat, a pokud jde o ženy, ty se pøímo pøedhánìly, aby se mu zavdìèily. A to všechno jen proto, že ho rodièe pokøtili Karel, a v dùsledku toho vlastnil onu nevinnou tváø, která, jak praví rèení, je tím “nejlepším doporuèením”. Již jsem uvedl, že pan Shuttleworthy patøil k nejváženìjším obèanùm a byl nepochybnì nejzámožnìjším obèanem mìsta Rattleborough a že se s ním Karlík Dobráèek pøátelil tak dùvìrnì, jako by to byl jeho vlastní bratr. Staøí pánové bydleli hned vedle sebe, a tøebaže pan Shuttleworthy, pokud tak vùbec uèinil, zašel jen velmi zøídka k panu Goodfellowovi (a není známo, že by u nìho nìkdy nìco pojedl), nebylo to na pøekážku, jak jsem právì poznamenal, jejich dùvìrnì pøátelským vztahùm; nebo neminul den, aby Karlík aspoò tøikrát ètyøikrát nezaskoèil pozeptat se, jak se vede sousedovi, a velmi èasto se zdržel na snídani nebo na svaèinu a témìø pokaždé na obìd; a kolik potom pøi takovém posezení ti dva kmotøi spoøádali vína, to se dá vìru tìžko odhadnout. Karlíkovým oblíbeným nápojem byl Chateau Margaux a pana Shuttleworthyho zøejmì blažil pohled na toho starého bracha, jak do sebe obrací jednu ètvrtku za druhou; a tak jednoho dne, když s vínem, jak už to bývá, ubylo i trochu soudnosti, poplácal svého spoleèníka po zádech a øekl mu: “Nìco ti povím, Karlíku: co jsem živ, ještì nikdá jsem nekápl na tak pøíjemného mládence, jako jsi ty, a protože se umíš tak nádhernì nalejvat vínem, a se na místì propadnu, jestli tì neobdaruju ohromnou bednou Chateau Margaux. A mì hrom bací,” (pan Shuttleworthy mìl neblahý zvyk klít, tøebaže se zøídkakdy spustil dál než k nìjakému tomu “A mì hrom bací”, “U sta rohatých” èi “Spral to kat”) “a mì hrom bací,” pravil “jestli ještì dnes odpoledne neobjednám ve mìstì dvojitou bednu nejkvalitnìjšího roèníku a nepošlu ti ji prezentem! To udìlám, nic mi tu nenamítej, už jsem øekl, udìlám to a basta! Tak ji pìknì èekej - nìkterý z pøíštích dnù ji mᚠv domì, zrovna když se toho nejmíò nadìješ!” Zmiòuji se 145

E. A. Poe - Povídky

o tomto drobném projevu pánì Shuttleworthyho štìdrosti jen proto, abych ukázal, jaké vskutku dùvìrné porozumìní mezi obìma pøáteli panovalo. Nuže, sotvakdy jsem poznal èlovìka tak hluboce otøeseného, jako byl Karlík Dobráèek onoho nedìlního jitra, když zaèínalo být nabíledni, že se pan Shuttleworthy stal obìtí nìjaké nièemnosti. Jakmile uslyšel, že se kùò vrátil domù bez pána i bez pánových tlumokù, zbrocen krví od rány z pistole, jejíž støela prolétla hrudí zvíøete, aniž je nadobro usmrtila - jakmile tohle všechno uslyšel, zesinal, jako by pohøešovaný byl jeho rodný milovaný bratr èi otec, a jako v záchvatu zimnice se od paty k hlavì rozklepal. Zprvu ho pøíliš zmáhal žal, aby byl schopen cokoli podniknout, vzchopit se k nìjaké záchranné akci; a tak jen dlouze pøemlouval ostatní pøátele pana Shuttleworthyho, aby záležitost zatím nijak nerozviøovali, že prý bude nejlépe nìjaký èas vyèkat - øeknìme týden nebo dva, možná i jeden až dva mìsíce - a pøesvìdèit se, zda se ještì nìco dalšího neobjeví, èi zda se pan Shuttleworthy docela normálnì nevrátí a nevysvìtlí, proè poslal konì napøed. Této náchylnosti otálet a váhat jste si bezpochyby už nejednou povšimli u lidí, kteøí zápasí s nìjakou trýznivou bolestí. Jejich rozumové schopnosti jako by cosi utlumilo, takže se dìsí jakékoli pøedstavy èinnosti a nejradìji by potichu zalezli do postele a tam si, jak øíkají staré dámy, “hýèkali svùj žal”, zkrátka dumali o svých strastech. Rattleboroughští obèané mìli namouvìru v takové úctì Karlíkovu moudrou rozvahu, že se jich pøevážná vìtšina pøiklánìla k jeho názoru zatím vìc nerozviøovat, dokud se “nìco dalšího neobjeví”, jak se ten starý poctivec vyjádøil; ostatnì vìøím, že by pøi tomto rozhodnutí bylo zùstalo, nebýt krajnì podezøelého zásahu ze strany synovce pana Shuttleworthyho, mladíka znaènì uvolnìných mravù a i jinak dosti nevalného charakteru. Tento synovec jménem Pennifeather nechtìl zaboha slyšet o nìjakém “klidném vyèkávání” a trval na tom, aby se okamžitì zahájilo pátrání po “mrtvole zavraždìného”. Užil tohoto obratu a pan Goodfellow tehdy pohotovì upozornil, že je to “pøinejmenším prapodivný výraz”. Tato Karlíkova poznámka silnì na 146

Vrah jsi ty!

pøítomné zapùsobila a jeden muž z hlouèku se velmi dùtklivì otázal, “jak to pøijde, že mladý pan Pennifeather je tak zevrubnì obeznámen se vším, co souvisí se zmizením jeho bohatého strýce, a dokonce se cítí oprávnìn mluvit o strýci jasnì a jednoznaènì jako o èlovìku zavraždìném?” Nato mezi jednotlivci v zástupu padlo nìkolik hašteøivých, uštìpaèných narážek, zejména pak mezi panem Goodfellowem a panem Pennifeatherem - aèkoli slovní pùtka mezi tìmito dvìma nebyla nic neobvyklého. V posledních tøech ètyøech mìsících nevládla totiž mezi nimi právì ta nejlepší shoda; dospìlo to dokonce tak daleko, že pan Pennifeather, který u strýce bydlel, jednou strýcova pøítele doslova srazil k zemi pro jakousi údajnou nepøístojnost, které prý se Karlík v jejich domì dopustil. Øíká se, že Karlík tehdy projevil pøíkladnou zdrženlivost a køesanskou lásku. Po úderu se zvedl, urovnal si šaty a ani se nepokusil o odvetu - jen cosi zamruèel v tom smyslu, že se “pøi první vhodné pøíležitosti jak náleží pomstí”, což ovšem bylo jen pøirozené a zcela oprávnìné vzkypìní hnìvu, které nic neznamenalo a bezpochyby pominulo, jakmile mu napadený dal prùchod. A už pøedcházelo cokoli (s naším pøípadem to nijak nesouvisí), jisté je, že se rattleboroughští obèané, pøemluveni zejména panem Pennifeatherem, posléze rozhodli vyrazit ve skupinách do blízkého okolí a slídit po zmizelém panu Shuttleworthym. Podotýkám, že toto bylo první øešení, k nìmuž došli. Jakmile se definitivnì usnesli, že pátrání podniknou, pokládalo se témìø za samozøejmé, že se pátrající rozptýlí - totiž rozdìlí do hlouèkù - tak aby vùkolní kraj byl vskutku zevrubnì prohledán. Opomnìl jsem však øíci, že Karlíèek Dobráèek øadou dùmyslných argumentù shromáždìné pøesvìdèil, že takové poèínání by bylo velmi nerozvážné. Inu, pøesvìdèil je všechny - až na pana Pennifeathera - a tak bylo na závìr dojednáno, že obèané uspoøádají peèlivý a velmi dùkladný prùzkum okolí hromadnì a že je povede sám Karlík. A pro tuto roli se po pravdì øeèeno hodil sotvakdo lépe než právì Karlík, o kterém bylo známo, že má zrak jako rys. Nicménì, a je vodil do tìch nejzapadlejších dìr a koutù, po cestách, o jejichž existenci 147

E. A. Poe - Povídky

v okolí nemìl nikdo ani tušení, a tøebaže se v pátrání pokraèovalo dnem i nocí bezmála týden, nenašla se po panu Shuttleworthym jediná stopa. Øíkám-li “jediná stopa”, nemíním to ovšem tak doslovnì, nebo urèitá stopa tu pøece jen byla. Ubohý muž byl vysledován podle podkov svého konì (mìly pøíznaèný tvar) až k místu ležícímu asi tøi míle na východ od Rattleborough na hlavní silnici k vìtšímu mìstu. Tam stopa odboèovala na postranní stezku, jež se vinula partií lesa a pak znovu zahýbala na silnici, vytváøejíc tak asi pùlmílovou zkratku. Skupina se pustila po stopách kopyt a posléze vpravo od pìšiny objevila rybníèek, takøka obrostlý trnitým houštím; za touto louží stojaté vody už po dalších stopách nebylo potuchy. Bylo však zcela oèividné, že se tu odehrál jakýsi zápas - vypadalo to, jako by od stezky k rybníèku bylo vláèeno nìjaké mohutné a tìžké tìlo, mnohem vìtší a t잚í, než mùže mít èlovìk. Dno rybníèku bylo dvakrát køížem krážem prohledáno, avšak marnì; a když už se hledající vzdali nadìje, že nìco odhalí, a chystali se odejít, vnukla prozøetelnost panu Goodfellowovi šastný nápad celou kaluž odvodnit. Tento návrh všichni s nadšením pøijali a vychvalovali do nebe Karlíkùv dùvtip a rozvážnost. Protože s sebou mnozí obèané mìli lopaty pro pøípad, že by bylo tøeba exhumovat mrtvolu, byl trativod rychle a bez námahy vyhlouben; a sotva bylo vidìt dno, objevila se v bahnì, které tam zùstalo, èerná vesta ze sametu a hedvábí, vesta, v níž takøka všichni poznali majetek pana Pennifeathera. Vesta byla znaènì potrhaná a potøísnìná krví a v zástupu bylo nìkolik lidí, kteøí se s urèitostí rozpomnìli, že ji mìl její majitel na sobì právì toho rána, kdy pan Shuttleworthy odjel do mìsta; jiní zas byli hotovi dokonce odpøísáhnout, že zmínìný kus odìvu nemìl pan P. na sobì po celý zbytek onoho pamìtihodného dne; a mezi pøítomnými se nenašel nikdo, kdo by tvrdil, že vestu spatøil na panu P. vùbec nìkdy od chvíle, kdy pan Shuttleworthy zmizel. Celá vìc se teï velmi vážnì vyhrotila proti panu Pennifeatherovi a nepochybný dùkaz podezøení, které u všech vzbudil, byl spatøován i v tom, jak vùèihledì zesinal. Když ho pak vyzvali, aby se ospravedlnil, nedokázal ze sebe vypravit jediné slùvko. Poté se od nìho odvrátilo i tìch nìkolik posledních pøátel, kteøí mu pøi jeho rozmaøilém zpùsobu 148

Vrah jsi ty!

života zùstali vìrni, a halasnìji než jeho staøí, zavilí nepøátelé se domáhali, aby byl ihned zatèen. Tím záønìji, v pøímém kontrastu s jejich poèínáním, se ovšem zaskvìla velkodušnost pana Goodfellowa. Pronesl vøelou a neobyèejnì výmluvnou obhajobu pana Pennifeathera, v níž nejednou pøipomnìl, že tomuto prudkému mladému džentlmenovi - “dìdici majetku po váženém panu Shuttleworthym” - upøímnì odpouští urážku, které se tento mladý džentlmen nepochybnì ve výbuchu vášnì vùèi nìmu (panu Goodfellowovi) dopustil. Odpouští mu to, jak pravil, z hloubi duše, a co se jeho (pana Goodfellowa) týká, nemíní podezøení, jež tu proti panu Pennifeatherovi želbohu opravdu vyvstalo, rozvádìt do krajnosti, naopak, uèiní vše, co je v jeho moci, použije milerád veškeré své chatrné výmluvnosti, jíž vládne, aby - aby zmírnil, pokud mu dovolí svìdomí, neblahý dojem této vskutku neobyèejnì trapné epizody. Pan Goodfellow mluvil v tomto duchu ještì dobrou pùlhodinu a jeho øeè svìdèila o skvìlých vlastnostech jeho mozku i srdce, ale znáte to: tihle pøecitlivìlí lidé zøídkakdy vyhmátnou zrovna ten nejvhodnìjší obrat a v pøekotné snaze posloužit pøíteli plesknou èasto nìjakou nehoráznost èi protimluv a zabøednou do takových pøehmatù, že pøes nejlepší úmysly jeho vìci nepomìrnì více uškodí, než prospìjí. A tak to také - pøi vší Karlíkovì výmluvnosti - dopadlo v našem pøípadì: tøebaže se mluvèí velmi zanícenì podezøelého zastával, tak nìjak podivnì se to zvrtlo, že i každé slùvko, jež pronesl (s bezdìènou, ale neskrývanou tendencí nevynášet se v oèích svých posluchaèù), ještì prohloubilo podezøení vùèi muži, kterého hájil, a poštvalo proti nìmu hnìv zástupu. Jedním z nejnepochopitelnìjších omylù, jichž se øeèník dopustil, byla zmínka o tom, že podezøívaný je dìdicem váženého pana Shuttleworthyho. Na to lidé až dosud vùbec nepøipadli. Utkvìla jim v pamìti jen jakási strýcova pohrùžka, že synovce vydìdí, kterou vyøkl pøed jedním nebo dvìma roky (pan Shuttleworthy nemìl už jiného žijícího pøíbuzného), a toto vydìdìní pokládali od té chvíle za hotovou vìc - tak prostomyslní byli zdejší obèánkové. Avšak po Karlíkovì narážce se nad tou vìcí znovu zamyslili a najednou je napadlo, že 149

E. A. Poe - Povídky

zùstalo tøeba jen pøi pohrùžce. A vzápìtí naprosto logicky vyvstala otázka: cui bono - otázka, která ještì hmatatelnìji než nález vesty uvalovala podezøení ze strašného zloèinu na mladého muže. A teï abychom si správnì rozumìli - mi dovolte malièko odboèit. Chtìl bych jen upozornit, že tato prostá latinská frázièka se stále chybnì pøekládá a vykládá. Cui bono? Ve všech znamenitých románech a povídkách napøíklad v díle paní Gorové (autorky Cecila), dámy, která cituje ze všech jazykù od chaldejštiny až po èikasóské náøeèí a které podle potøeby tu a tam vypomùže svými obsáhlými znalostmi pan Beckford - tedy, jak pravím, ve všech znamenitých románech od Bulwera a Dickense až po Turnapennyho a Ainsworthe se tato dvì latinská slùvka tlumoèí “k jakému úèelu?” nebo (jako quo bono) “k jakému užitku?”. Jejich správný význam je nicménì “v èí prospìch?”. Cui - komu; bono - dobru? Je to výslovnì právnický obrat a hodí se pøesnì pro takový pøípad, jaký právì rozbíráme, kdy pravdìpodobnost, že nìkdo spáchal nìjaký èin, úzce souvisí s pravdìpodobností prospìchu, který pachateli z vykonaného èinu plyne. Nu, a nyní se tato otázka velmi ostøe vyhrocovala proti panu Pennifeatherovi. Jeho strýc mu zprvu odkázal majetek, pak mu pohrozil, že ho vydìdí. Hrozbu však ve skuteènosti nesplnil - na pùvodní závìti se zøejmì nic nezmìnilo. Kdyby se bylo zmìnilo, mìl by podezøívaný jen jedinou myslitelnou pohnutku k vraždì, a to prachobyèejnou pomstu, avšak i tento motiv by byl vyvážen nadìjí, že pøece jen ještì získá strýcovu ztracenou pøízeò. Protože však závì zùstala nezmìnìna a pohrùžka, že zmìnìna bude, visí synovci neustále nad hlavou, neodbytný podnìt k ukrutnému skutku je tu náhle nasnadì - tak rozšafnì aspoò usoudili ctihodní obèané rattleboroughští. Pan Pennifeather byl v dùsledku toho na místì zatèen a zástup se po kratším prùzkumu okolí vydal se støeženým mužem domù. Cestou však došlo ještì k další pøíhodì, která pøítomné v jejich podezøení ještì utvrdila. Pan Goodfellow, který se pøi své snaživosti držel stále o kousek pøed ostatními, náhle nìkolik krokù poodbìhl; bylo vidìt, jak se shýbá a posléze docela oèividnì zdvíhá z trávy jakýsi malý pøedmìt. Bleskurychle si jej prohlédl a lidé si všimli, jak se trochu 150

Vrah jsi ty!

rozpaèitì snaží ukrýt jej v kapse kabátu. Tento zámìr však nìkteøí, jak øíkám, zpozorovali a také ihned pøekazili. Ukázalo se, že pøedmìt, který pan Goodfellow zdvihl, je španìlský nùž, v nìmž aspoò tucet lidí okamžitì rozpoznalo majetek pana Pennifeathera. Na støence byly ostatnì vyryty jeho iniciály. Èepel nože byla otevøená a od krve. Teï už o vinì synovcovì nikdo nepochyboval, a jakmile dorazili do Rattleborough, ihned ho zavedli na komisaøství k výslechu. Tam to se zatèeným dopadalo právì tak neblaze. Když se ho zeptali, kde pobýval onoho rána, kdy pan Shuttleworthy zmizel, nerozpakoval se docela bez obalu doznat, že právì toho jitra èíhal s puškou na vysokou v bezprostøední blízkosti rybníèka, kde se díky prozíravosti pana Goodfellowa našla zakrvácená vesta. Tu pøedstoupil pan Goodfellow a se slzami v oèích požádal, aby ho podrobili výslechu. Neúprosná povinnost, kterou dluží nejen svým bližním, ale pøímo Stvoøiteli, mu prý nedovoluje smlèovat nadále to, co musí øíci. Vøelá náklonnost k tomuto mladému muži (pøesto, že se k nìmu, panu Goodfellowovi, nezachoval nejlépe) ho prý dosud vedla k tomu, aby se uchyloval k tìm nejbujnìjším dohadùm, jichž je fantazie mocna, dohadùm, který by mu nìjak vysvìtlily všechny ty podezøelé okolnosti, jež tak vážnì svìdèily proti panu Pennifeatherovi; avšak tyto okolnosti jsou teï až pøíliš neklamné, pøíliš usvìdèující - a pan Goodfellow prý již nemùže váhat, øekne vše, co ví, i kdyby mu mìl tento trudný údìl srdce utrhnout. Poté uvedl, že onoho posledního odpùldne pøed pánì Shuttleworthyho odjezdem se tento vážený starý pán zmínil svému synovci - pan Goodfellow to na vlastní uši slyšel -, že nazítøí hodlá ve mìstì uložit v Rolnicko-živnostenské záložnì mimoøádnì velký obnos, a pøi této pøíležitosti dal øeèený pan Shuttleworthy øeèenému synovci nepokrytì najevo své neoblomné rozhodnutí zrušit svou pùvodní závì a neodkázat mu prakticky ani šilink. Pan Goodfellow (jako svìdek) teï obžalovaného slavnostnì vyzývá, aby prohlásil, zda to, co teï pan Goodfellow (jako svìdek) uvedl, je nebo není do posledního puntíku pravda. Pan Pennifeather k nemalému údivu všech pøítomných otevøenì doznal, že to pravda je. 151

E. A. Poe - Povídky

Vyšetøujícímu komisaøi nezbývalo než poslat dva strážníky, aby prohledali pokoj obžalovaného v domì jeho strýce. Ti se z prohlídky témìø obratem vrátili a pøinesli dobøe známou kovanou penìženku z rudohnìdé kùže, kterou starý pán po léta nosíval. Byla však prázdná a komisaø se marnì namáhal ze zatèeného vytáhnout, co s jejím cenným obsahem provedl, kam jej ukryl. Pan Pennifeather dokonce tvrdošíjnì popíral, že o tom vùbec nìco ví. Kromì tašky objevili strážníci mezi pelestí a matrací nešastníkova lože košili a šátek na krk, obojí s monogramem zatèeného, obojí ohavnì potøísnìné krví jeho obìti. Do této situace pøišla zpráva, že kùò zavraždìného právì podlehl následkùm zranìní, která utrpìl, a pan Goodfellow navrhl, aby se úøední pitvou okamžitì zjistilo, nenašla-li by se v tìle mrtvého zvíøete náhodou kulka. Návrh byl pøijat a panu Goodfellowovi se po dùkladném pátrání v hrudní dutinì podaøilo nahmatat a jako nezvratný dùkaz viny obžalovaného vytáhnout odtud kulku nezvykle velkého kalibru, která jak bylo na místì ovìøeno - odpovídala pøesnì ráži pušky pana Pennifeathera a vùbec se nehodila do pušky kohokoli v mìstì èi jeho okolí. K úplnému dovršení jistoty se pak ukázalo, že drobný kaz na povrchu náboje má navlas tvar rýhy v jedné z matric, která podle vlastního Pennifeatherova doznání patøila obvinìnému. Jakmile se ten náboj našel, vyšetøující komisaø odvolal další svìdecké výpovìdi a okamžitì na zatèeného uvalil soudní vazbu. Rezolutnì odmítl propustit ho na jakoukoli záruku, tøebaže pan Goodfellow proti tomuto pøísnému postupu vášnivì protestoval a sám se nabídl, že složí kauci v potøebné výši. Tato šlechetnost byla v dokonalém souladu s Karlíkovým úèinlivým a rytíøským chováním, jež projevoval po celou dobu svého pobytu v Rattleborough. V tomto okamžiku se ten vzácný èlovìk dal do té míry strhnout vroucím soucitem, že zøejmì doèista zapomnìl, že na úhradu záruky, kterou mladému pøíteli nabídl, nemá na celém širém svìtì nic, co by stálo za dolar. Výsledek soudního øízení si snadno domyslíte. Když se pøi nejbližším zasedání kriminálního soudu pan Pennifeather za neskrývaného zatracování celé obce za svùj èin odpovídal, byl øetìz nepøímých dùkazù tak jednolitý a nezvratný (pan Goodfellow jej podepøel ještì nìkolika 152

Vrah jsi ty!

dalšími usvìdèujícími fakty, které pod tlakem svého citlivého svìdomí nemohl zamlèet), že porota ani neopustila soudní síò a okamžitì oznámila svùj výrok: Vinen vraždou z pohnutek nízkých a neèestných. Krátce potom byl nešastník odsouzen k trestu smrti a poslán do okresní vìznice, aby tu oèekával neúprosnou odplatu zákona. A zatím si Karlík Dobráèek svým ušlechtilým vystupováním ještì víc naklonil poèestné obèany mìsta. Proti døívìjšku se jeho obliba snad zdesateronásobila a pohostinnost, s kterou ho všude èastovali, vedla nakonec docela pøirozenì k tomu, že se - by s jistým sebezapøením - zøekl svého až pøehnanì skromného zpùsobu života, který si na nìm doposud vynucovala chudoba. Poøádal teï ve svém domì dosti èasto veèírky, které sršely vtipem a veselím - tu a tam ovšem zkaleným vzpomínkou na neblahý, truchlivý údìl, který co nevidìt dolehne na synovce hostitelova blízkého, nedávno oplakaného pøítele. Jednoho krásného dne byl tento velkodušný starý pán pøíjemnì pøekvapen tímto dopisem: Vážený pan Charles Goodfellow, Rattleborough Odesílatelé: B. C. M. a spol. Chat Mar. A - No.1. - 6 tuctù láh. (1/2 veletuctu) Vážený pane! Na základì objednávky, kterou naše firma obdržela asi pøed dvìma mìsíci od našeho ctìného zákazníka pana Barnabáše Shuttleworthyho, dovolujeme si dnes zaslati na Vaši adresu dvojitou bednu Chateau Margaux, druh Antilopa s fialovou peèetí. Bedna nese èíslo a oznaèení uvedené na okraji listu. K dalším službám vždy ochotni, porouèíme se s veškerou úctou Brock, Cvock, Mlock a spol. P. S. Bedna Vám bude doruèena nákladním vozem den po obdržení tohoto dopisu. Poruèení panu Shuttleworthymu. B. C. M. a spol. 153

E. A. Poe - Povídky

Jisté je, že od smrti pana Shuttleworthyho se pan Goodfellow vzdal veškeré nadìje, že slíbené Chateau Margaux ještì nìkdy dojde; a proto teï v daru spatøoval jakýsi jedineèný pøíznivý zásah Prozøetelnosti. Mìl samozøejmì nesmírnou radost a v návalu dobré pohody sezval na druhý den spoustu pøátel, aby s nimi na malé hostince naèal víno od toho starého dobráka Shuttleworthyho. Ne že by se v pozvánkách, jež rozeslal, o “starém dobrákovi Shuttleworthym” jakkoli zmínil. Hodnì o tom, pravda, pøemýšlel a nakonec se rozhodl o vìci pomlèet. Pokud si vzpomínám, nezmínil se vùbec nikomu, že dostal darem Chateau Margaux. Požádal jen pøátele, aby pøišli a pomohli mu vypít trochu moku vzácnì jemné chuti a lahodné vùnì, který si pøed dvìma mìsíci objednal a který má nazítøí obdržet. Èasto mi vrtalo hlavou, proè Karlík dospìl k závìru pomlèet o tom, že víno dostal od svého starého pøítele, nikdy jsem však dùvod jeho jednání plnì nepochopil, tøebaže nìjaký znamenitý a šlechetný dùvod k tomu nepochybnì mìl. Koneènì nastalo ráno a do domu pana Goodfellowa zaèala proudit vybraná spoleènost. Snad se tu sešlo pùl mìsta - i já jsem se dostavil - jen Chateau Margaux se k nemalé rozmrzelosti hostitele ponìkud opozdilo. Teprve k veèeru, když už hosté spoøádali uèinìnou horu jídla, jež jim Karlík pøedkládal, kýžený nápoj dorazil. Byla to bedna pøímo obludných rozmìrù, a protože byli všichni jak náleží rozjaøeni, jednomyslnì se usnesli, že ji vyzvednou na stùl a bez meškání vykuchají. Jak øekli, tak udìlali. I já jsem pøiložil ruku k dílu; a tak, než byste pìt napoèítali, ocitla se bedna na stole mezi láhvemi a sklenkami, z nichž mnohá pøi tom strkání vzala zasvé. Karlík, který už mìl pìknou špièku a ve tváøi byl rudý jako rak, usedl se strojenou dùstojností do èela tabule a zaèal zuøivì bušit karafou do desky, vyzývaje spoleènost, aby “pøi obøadu vykopávání pokladu” zachovala klid. Lidé ještì chvilku povykovali, pak se však pøece jen utišili, a jak se velmi èasto v podobných pøípadech dìje, rozhostilo se náhle hluboké, nápadné ticho. Požádali mne, abych vypáèil víko bedny, a já jsem samozøejmì “s nesmírným potìšením” vyhovìl. Zasunul jsem 154

Vrah jsi ty!

dlátko, lehce do nìj nìkolikrát ukl kladívkem, a víko odletìlo. V témže okamžiku se v bednì tváøí v tváø hostiteli prudce posadila zohavená, zkrvavená, takøka rozložená mrtvola zavraždìného pana Shuttleworthyho. Strnule, truchlivì upírala po nìkolik vteøin své kalné, hnilobné oèi pøímo na pana Goodfellowa a pronesla pomalu, avšak jasnì a dùraznì tato slova: “Vrah jsi ty!” Pak, jako by se jí tím nevýslovnì ulevilo, pøepadla pøes okraj truhlice a roztáhla po stole své roztøesené údy. Výjev, který následoval, se nedá vylíèit. Úprk ke dveøím a oknùm byl strašlivý, i docela statní mužové omdlévali na místì hrùzou. Avšak po prvním zbìsilém, vøeštivém záchvatu dìsu se všechny oèi obrátily na pana Goodfellowa. Kdybych žil tisíc let, nikdy nezapomenu na ten žalostný výraz, který jako smrtelná muka zkøivil jeho zsinalou tváø, ještì pøed chvílí tak brunátnou z úspìchu a vína. Dlouho sedìl nehybnì jako mramorová socha a vyhaslý pohled jeho oèí naznaèoval, že je zcela pohroužen do sebe, že úpornì zpytuje své zvrhlé, vražednické svìdomí. Tu mu šlehlo v oèích, a jako by se opìt vrátil do vezdejšího svìta, s prudkým trhnutím vyskoèil z køesla, pak hlavou a rameny tìžce dopadl na stùl a dotýkaje se mrtvoly zaèal ze sebe chvatnì a vášnivì chrlit pøiznání - do nejmenší podrobnosti se pøiznal k hnusnému zloèinu, za který byl pan Pennifeather uvìznìn a èekal v žaláøi na smrt. Vypovìdìl zhruba toto: Sledoval svou obì až k rybníèku, tam støelil z pistole po koni, pažbou své zbranì jezdce udolal, zmocnil se jeho náprsní tašky, a konì, kterého pokládal za mrtvého, s námahou odvlekl k houštinì u vody. Potom na svého konì naložil tìlo pana Shuttleworthyho a dopravil je pøes les do vzdálené a bezpeèné skrýše. Vestu, nùž, prázdnou penìženku a náboj podstrèil vlastnoruènì na místa, kde tyto vìci byly pozdìji nalezeny - aby se pomstil panu Pennifeatherovi. Také zakrvácený šátek a košili nastražil on. V závìru svého líèení, pøi nìmž nám stydla krev v žilách, se podlý zloèinec zajíkal, slova mu vázla, znìla dutì. Když koneènì zpovìï doøíkal, vstal, odpotácel se od stolu a padl mrtev k zemi. Prostøedky, jimiž jsem toto doznání z pana Goodfellowa naštìstí ještì vèas vynutil, byly pøes svou úèinnost vpravdì jednoduché. Jeho 155

E. A. Poe - Povídky

pøehnaná upøímnost mne odpuzovala a od samého zaèátku ve mnì vzbouzela podezøení. Byl jsem u toho, když ho pan Pennifeather udeøil, a posupný výraz, který se mu tehdy - tøeba jen letmo - mihl v oblièeji, mne pøesvìdèil, že svùj slib pomsty, jak to jen pùjde, nemilosrdnì splní. Byl jsem proto ve støehu a vidìl jsem Karlíkovo pleticháøské poèínání v docela jiném svìtle než dobøí obèánkové z Rattleborough. Záhy jsem poznal, že všechna inkriminující odhalení pocházejí, a pøímo nebo nepøímo, od pana Goodfellowa. Co mi však úplnì otevøelo oèi, byla pøíhoda s kulkou, kterou vlastnoruènì vytáhl z útrob pošlého konì. Já jsem na rozdíl od rattleboroughských nezapomnìl, že jednou dírou kulka do hrudi vnikla a druhou z ní vyšla. Jestliže byla nalezena ve zvíøeti, z kterého už jednou vylétla, je nasnadì, že ji tam nezbytnì vložil ten, kdo ji nalezl. Zakrvácená košile a šátek mi potvrdily myšlenku, kterou mi vnukl náboj - zkouškou jsem si ovìøil, že krev je jen znamenitý klaret, nic víc. Když jsem se pak zamyslel i nad tím, jak pan Goodfellow poslední dobou stupòuje svou štìdrost a výdaje, pojal jsem podezøení, které nebylo o nic mírnìjší proto, že jsem si je nechával pro sebe. Mezitím jsem zaèal na vlastní pìst soustavnì pátrat po mrtvole pana Shuttleworthyho. Z pochopitelných dùvodù jsem se na hony vyhýbal konèinám, kudy pan Goodfellow vodil svùj houfec pátrajících. Za nìkolik dní se dostavil výsledek: narazil jsem na starou vyschlou studnu, témìø úplnì zarostlou houštím, a na jejím dnì jsem objevil to, co jsem hledal. Èirou náhodou jsem pøed èasem vyslechl onen sousedský rozhovor, kdy se pan Shuttleworthy dal obloudit lichotivými øeèmi svého denního hosta a slíbil mu bednu Chateau Margaux. Na základì toho jsem pak jednal dál. Opatøil jsem si pevnou kostici, vsunul ji mrtvému do hrdla a tìlo jsem pak složil do staré bedny od vína - dávaje si záležet, abych je ohnul zároveò s kosticí; když jsem pøitloukal víko, musel jsem je násilím pøidržovat - samozøejmì jsem pøedpokládal, že v okamžiku, kdy budou uvolnìny høebíky, víko odletí a mrtvola se vymrští. Takto vybavenou bednu jsem ještì oèísloval, oznaèkoval a opatøil adresou, pak jsem jménem obchodníkù s vínem, s kterými pan 156

Vrah jsi ty!

Shuttleworthy obchodoval, napsal dopis, který už znáte, a nakonec jsem pøikázal sluhovi, aby na moje znamení pøivezl bednu na káøe pøed dùm pana Goodfellowa. Pokud jde o slova, která mìl mrtvý pronésti, spolehl jsem se plnì na své bøichomluvecké schopnosti, a pokud jde o jejich úèinek, byl jsem si jist, že otøesou vrahovým svìdomím. Myslím, že už nemám co vysvìtlovat. Pan Pennifeather byl ihned propuštìn, zdìdil po strýci jmìní, ze zkušenosti se jak náleží pouèil, obrátil kartu a vedl od té doby nový, spokojený život.

157

E. A. Poe - Povídky

WILLIAM WILSON Co o tom øíci? Co øíká kruté svìdomí, ten pøízrak na mé cestì? W. Chamberlayne, Pharonnida Dovolte mi, abych si pro tuto chvíli øíkal William Wilson. Èistý list, který mám pøed sebou, netøeba poskvròovat mým pravým jménem. Pøineslo mému rodu už pøíliš mnoho zášti a hrùzy a opovržení. Nerozvály snad rozkacené vìtry jeho hanebnou povìst do nejzazších koutù zemì? Ó nejzavrženìjší ze všech zavržených! Nejsi snad navždy mrtev pro tento svìt, pro jeho pocty, pro jeho kvìty, pro jeho vznešené tužby a cíle? Nevisí snad navìky hustý, šerý, nekoneèný mrak mezi tvými nadìjemi a nebem tam nahoøe? Ani kdybych mohl, nebudu dnes na tomto místì líèit nevýslovná muka a neodpustitelné zloèiny svých nedávných let. V tomto údobí v tìchto posledních letech - se má zvrhlost náhle prudce vystupòovala, a já si teï nepøeji nic jiného, než odhalit její pøíèinu. Lidé upadají mravnì vìtšinou pozvolna. Ze mne spadla veškerá ctnost naráz jako pl᚝ z ramenou. Ze zkaženosti celkem nezávažné povahy jsem skokem dospìl k zhýralosti nestoudnìjší, než jakou proslul Elagabalus. Poshovte mi prosím, vyslechnìte, jaká náhoda, jaká ojedinìlá událost pøivodila tuto pohromu. Smrt se blíží a stín, který je její pøedzvìstí, mìkce obestírá mou duši. Kráèeje chmurným údolím, prahnu po úèasti - øekl jsem bezmála útrpnosti - svých bližních. Rád bych je pøesvìdèil, že jsem byl do jisté míry otrokem okolností, jež se vymykají vùli a vlivu èlovìka. Pøál bych si, aby v pøíbìhu, který tu dopodrobna vylíèím, nalezli pro mne v té pustinì høíchu aspoò malou oázu sudby. Chtìl bych, aby pøipustili - a sotva mohou nepøipustit -, že jakkoli silná pokušení existovala pøede mnou, ještì nikdy nikdo nemusel odolávat takovému pokušení, jakému jsem byl vystaven já, a nikdo tak jako já ještì žádnému pokušení nepodlehl. A je to snad proto, že nikdo jako já dosud netrpìl? Cožpak jsem všechno neprožíval ve snu? A neumírám teï jako obì hrùzy a záhady nejpøízraènìjší ze všech pozemských vidin? 158

William Wilson

Pocházím z rodu, který byl odedávna proslulý svou pøedstavivostí a lehce vznìtlivou povahou, a já jsem již v raném dìtství dával neklamnì najevo, že jsem tyto rodinné rysy plnì zdìdil. S pøibývajícími lety se projevovaly silnìji a pùsobily z mnoha dùvodù vážné starosti mým pøátelùm a znaèné škody mnì samému. Byl jsem èím dál svéhlavìjší, liboval jsem si v nejbujnìjších rozmarech, propadal jsem nezkrotným náruživostem. Moji rodièe, nerozhodní, postižení podobnými vrozenými slabostmi jako já, se marnì potýkali se špatnými sklony, jež se u mne prosazovaly. Nìkolik chabých, pochybených pokusù o nápravu skonèilo naprostým nezdarem z jejich strany, zato já jsem triumfoval. Od té doby byl mùj hlas v domì zákonem - ve vìku, kdy jen málo dìtí bývá bez dozoru, jsem si mohl poèínat, jak se mi zlíbilo, a stal jsem se témìø doslova pánem svých skutkù. Mé nejstarší vzpomínky na život ve škole jsou spojeny s rozlehlou budovou v alžbìtinském slohu v zamlžené anglické obci, kde bylo bezpoèet obrovských, sukovitých stromù a kde všechny domy byly nesmírnì staré. Toto starobylé, úctyhodné mìsteèko bylo spíš jakýmsi pøeludem a uklidòovalo duši. Ještì teï živì pociuji osvìžující chlad jeho stinných alejí a vdechuji vùni nesèetných keøù a znovu s nepojmenovatelnou slastí naslouchám, jak temnì duní kostelní zvon, který každou hodinu s prudkým a ponurým rachotem vpadne do ticha šerého pøítmí, v nìmž ponoøena spí zdobná gotická vìž. Nic mi snad v této chvíli nemùže pøinést vìtší potìšení, než si vybavovat drobné vzpomínky na školu a na vše, co s ní souvisí. Budiž mi odpuštìno, že v bídì, do které jsem zabøedl - ach, pøíliš skuteèné - hledám úlevu, jakkoli chabou a doèasnou, v hrstce nesourodých malièkostí. Jsou to všechno pouhé nicùtky a samy o sobì i smìšné, ale v mých pøedstavách nabývají bezdìky závažnosti ve spojení s dobou a prahy osudu, který na mne pozdìji tak tìžce dolehl. Budu tedy vzpomínat. Dùm, jak jsem již øekl, byl starý a nepravidelného tvaru. Mìl rozsáhlý pozemek, obehnaný vysokou, bytelnou cihlovou zdí, pokrytou nahoøe vrstvou malty se støepy skla. Tento žaláøní val vymezoval hranice 159

E. A. Poe - Povídky

našeho svìta; za ty jsme smìli nahlédnout jen tøikrát do týdne - každou sobotu odpoledne, kdy jsme pod dohledem dvou poduèitelù mohli hromadnì vycházet na krátké toulky po sousedních loukách - a dvakrát bìhem nedìle, kdy nás opìt tak sešikované odvádìli na ranní a veèerní bohoslužby do jediného místního kostela. Øeditel naší školy byl v tomto kostele zároveò pastorem. S jakým úžasem a zmatkem jsem ho sledoval z naší odlehlé lavice pod zadní klenbou kostela, když vznešeným, volným krokem vystupoval na kazatelnu! Je to možné, aby tento pán s výrazem tak šlechetným a vlídným, s rouchem tak hladce, tak nábožnì splývavým, s parukou tak nehybnou, mohutnou, tak peèlivì napudrovanou - byl týmž mužem, který ještì pøed chvílí s nevrlou tváøí, v ušòupaných šatech, s rákoskou v ruce uplatòoval drakonické zákony svého ústavu? Ach, jaký paradox - pøíliš nestvùrný, abychom do nìho pronikli! V jednom výklenku dùkladné zdi se chmurnì tyèila ještì dùkladnìjší brána. Byla snýtovaná a pobita železnými høeby a nahoøe se zubatily železné hroty. Jakou posvátnou hrùzu v našich hrudích probouzela! Otvírala se pouze za našich tøí pravidelných odchodù a pøíchodù, o nichž jsem se zmínil, ale v každém zaskøípìní jejích tìžkých stìžejí jsme tehdy tušili hluboké záhady, nalézali nepøebernì námìtù k ponurým poznámkám nebo ještì ponuøejším úvahám. Rozsáhlý areál mìl nepravidelný pùdorys s èetnými prostrannými výbìžky. Tøi nebo ètyøi nejvìtší z nich sloužily jako høištì. Pùda zde byla rovná, vysypaná jemným, tvrdým štìrkem. Dobøe si pamatuji, že nikde nebyly stromy, lavièky nebo nìco podobného. Høištì bylo ovšem za budovou. V jejím prùèelí byl francouzský parèík, osázený zimostrázem a jinými keøi, ale tímto posvátným prostorem jsme procházeli opravdu jen zøídka - pouze pøi prvním vstupu do školy a pøi posledním odchodu z ní nebo pøed vánocemi a letními prázdninami, kdy si pro nás pøijel nìkterý z rodièù èi pøátel a my jsme se s jásotem navraceli domù. Ale ten dùm! Jaké prapodivné staré stavení to bylo - pro mne však se vším všudy zakletý zámek! Jeho klikatým chodbám, jeho nepochopitelnì rozèlenìným pøístavkùm a traktùm vskutku nebylo 160

William Wilson

konce. Sotva se dalo bezpeènì urèit, v kterém ze dvou jeho pater èlovìk právì je. Mohl si být jist, že v každé místnosti najde tøi ètyøi schody vedoucí nahoru nebo dolù do dalšího pokoje. Také pøíèné, postranní chodbièky byly tak èetné, nepøehledné a vzájemnì se protínající, že naše nejurèitìjší pøedstavy o celé stavbì se pøíliš nelišily od našich pøedstav o nekoneènosti. Bìhem pìti let, která jsem tu strávil, se mi nikdy nepodaøilo pøesnì stanovit, v které odlehlé èásti domu leží malá ložnice, kterou jsem sdílel s osmnácti až dvaceti jinými studenty. Uèebna byla nejvìtší místností v domì - a nemohl jsem se ubránit pøedstavì, že také nejvìtší na svìtì. Byla velice dlouhá, úzká a tísnivì nízká, s lomenými gotickými okny a dubovým stropem. V odlehlém, strašidelnì pùsobícím koutì byl ètyøhranný výklenek, hluboký asi osm až deset stop, kde mìl nᚠøeditel, ctihodný pan doktor Bransby, po dobu vyuèování svùj “svatostánek”. Byla to bytelná stavba s tìžkými dveømi, a než by ji byl za nepøítomnosti “principála” kdokoli z nás otevøel, radìji by podstoupil muka pekelná. V dalších výklencích byly dvì podobné komùrky, které nebyly zdaleka v takové vážnosti, ale pøesto nám nahánìly hrùzu: Jedna sloužila jako katedra uèiteli klasických pøedmìtù, druhá uèiteli angliètiny a matematiky. Po celé tøídì bylo køížem krážem bez ladu a skladu nakupeno množství èerných, starodávných, ošoupaných škamen, pøecpaných nepøebernými hromadami knih a tak zbrázdìných iniciálami i celými jmény, groteskními kresbami a spoustou jiných øezeb, že nadobro ztratily i tu trošku pùvodní formy, jíž se snad v dávné minulosti honosily. Ohromné vìdro s vodou stálo v jednom rohu místnosti, hodiny obludných rozmìrù v druhém. Za hradbou mohutných zdí této ctihodné koleje jsem strávil - nikoli v nudì, ani s odporem - dobu mezi desátým a patnáctým rokem svého života. Vnímavý mozek dítìte nepotøebuje události vnìjšího svìta, aby se zabavil èi zaujal; a zdánlivì otravná jednotvárnost školy byla nabita silnìjšími vzruchy, než jaké mé zralejší jinošství nacházelo v pøepychu nebo mùj mužný vìk v zloèinu. Pøesto se musím domnívat, že mùj raný duševní vývoj probíhal dost neobvykle, že v nìm bylo 161

E. A. Poe - Povídky

i cosi bizarního. Valná vìtšina lidí si z událostí útlého vìku nezachová do doby dospìlosti nìjaký urèitý dojem. Ze všeho zbude šedivý stín, chatrná, nesouvislá vzpomínka, nejasné vybavování sporých radostí a fantazmagorických útrap. U mne je to jiné. Nepochybnì jsem v dìtství prožíval s intenzitou muže to, co teï nalézám vryto do pamìti rýhami tak živými, tak hlubokými a tak trvalými, jakými jsou vyraženy nápisy na kartaginských mincích. A pøece ve skuteènosti - ve skuteènosti nazírané oèima svìta toho bylo pramálo k zapamatování! Ráno budíèek, veèer nás honili do postele; døení lekcí, zkoušení; pravidelná volná odpoledne, procházky; høištì a jeho šarvátky, hry a pletichy - to všechno jakási dávno zapomenutá duševní magie pøetvoøila v blouznivá rozjitøení, v svìt pøekypující dìním, ve vesmír pestrých dojmù, vzrušivých zážitkù podnìcujících srdce i ducha. “Oh, le bon temps, que ce siécle de fer!” (fr.) - Ó krásné èasy, toto železné století! Má horlivost, nadšení a panovaènost mi vpravdì zajistily už velmi záhy významné postavení mezi spolužáky a pozvolna, ale docela pøirozenì jsem získával pøevahu nade všemi, kteøí nebyli o mnoho starší než já - nade všemi kromì jednoho. Touto výjimkou byl žák, který, tøebaže jsme nebyli pøíbuzní, mìl stejné køestní jméno i pøíjmení jako já - okolnost, která vlastnì není nijak pozoruhodná, nebo pøes mùj urozený pùvod bylo mé jméno z nejbìžnìjších a už od nepamìti bývalo (zøejmì z práva daného zvykem) spoleèným majetkem nízkých vrstev. Proto jsem si v tomto vyprávìní dal jméno William Wilson smyšlené jméno, které se pøíliš neliší od mého pravého. Mùj jmenovec, jediný z tìch, kteøí podle studentské hantýrky patøili do “naší party”, si troufal soupeøit se mnou ve studiích, ve sportu i rvaèkách na høišti, odmítal slepì vìøit tomu, co jsem tvrdil, podøizovat se mé vùli, odvážil se dokonce všemožnì zasahovat do mých despotických rozkazù. Jeli na zemi nìjaká svrchovaná a neomezená krutovláda, pak je to krutovláda chlapecké tyranské povahy nad ménì ráznými kamarády. Wilsonùv odpor mne uvádìl do znaèných rozpakù, o to trapnìjších, že jsem pøi vší nadutosti, s jakou jsem pøed ostatními odbýval jeho 162

William Wilson

domnìlé nároky, v skrytu duše cítil, že se ho bojím, a v okolnosti, že se mnou ve všem tak snadno udržuje krok, jsem chtì nechtì spatøoval dùkaz jeho skuteèné pøevahy; musel jsem se neustále štvát, aby mne nepøedstihl. A pøece tuto pøevahu - nebo jen vyrovnanost sil nepozoroval vlastnì nikdo mimo mne; naši druhové v jakési nevysvìtlitelné zaslepenosti zøejmì nic takového ani netušili. Jeho soutìživost, jeho vzdor a zvláštì jeho nepøístojné a umínìné zásahy do mých plánù nebyly mínìny po pravdì útoènì, byly spíš povahy soukromé. Pøipadalo mi, že mu schází jak ctižádost, tak náruživý elán, které mne pohánìly a umožòovaly mi vynikat. Možná že ho v jeho rivalitì popouzela jenom jakási rozmarná chu oponovat mi, ohromovat nebo zahanbovat mne - aèkoli jsem obèas s pocitem údivu, pokoøení i vzteku musel postøehnout, že v jeho jízlivých narážkách èi nesouhlasu je i dávka velice nevhodné a krajnì nevítané pøíchylnosti. Pohnutkou k tomuto podivnému chování nemohlo být podle mých pøedstav nic jiného než bezmezná domýšlivost, tváøící se nestoudnì jako zastánlivá ochrana a pøízeò. Snad tento rys Wilsonova chování, jakož i shoda našich jmen a k tomu i náhoda, že jsme na školu vstoupili týž den, daly vzniknout mezi žáky vyšších roèníkù domnìnce, že jsme bratry. Starší chlapci se obvykle nezajímají tak zevrubnì o své mladší druhy. Již jsem øekl, anebo jsem mìl øíci, že Wilson nebyl ani vzdálenì spøíznìn s mojí rodinou. Kdybychom však opravdu byli bratry, byli bychom nepochybnì dvojèaty, nebo, jak jsem se po svém odchodu z ústavu doktora Bransbyho náhodou dovìdìl, narodil se mùj jmenovec 19. ledna roku 1813 - což je shoda dosti nápadná, protože toho dne jsem se narodil i já. Snad se to mùže zdát podivné, ale pøes trvalé napìtí, jež ve mnì Wilson svým vìèným soupeøením a nesnesitelným oponováním vyvolával, nedovedl jsem ho poctivì nenávidìt. Témìø dennì jsme spolu mìli nìjaký spor, v nìmž mi sice veøejnì pøiznával palmu vítìzství, ale vždycky to zaonaèil tak, abych mìl pocit, že vlastnì patøí jemu; a pøece jsme spolu díky mé pýše a jeho opravdové dùstojnosti nikdy nepøestávali “mluvit”, a v mnoha ohledech byly si naše povahy 163

E. A. Poe - Povídky

dokonce tak blízké, že ve mnì probouzely pocity, jimž snad jen naše vzájemné postavení nedovolilo dozrát v pøátelství. Je mi vskutku zatìžko blíže urèit nebo jen vylíèit mé pravé city vùèi nìmu. Byla to pestrá, rùznorodá smìsice pocitù; trocha popudlivé nevraživosti, která nepøekroèila míru nenávisti, nìco obdivu, víc úcty, hodnì báznì a hora trýznivé zvìdavosti. Pro moralisty ještì musím dodat, že Wilson a já jsme byli nerozluèní kamarádi. Z tohoto nepøirozeného vztahu mezi námi dvìma nepochybnì vyplývalo, že všechny mé výpady proti nìmu (a bylo jich mnoho, a už otevøených nebo zastøených) vyúsovaly spíš v proud posmìškù a neomaleností (jež zraòovaly, i když se tváøily jako nevinné škádlení) než v nìjaké vážné, zapøisáhlé nepøátelství. Mé nápady v tomto smìru, a jsem je sebedùmyslnìji propracovával, nebývaly vždy stejnì zdaøilé; nebo mùj jmenovec byl obdaøen onou nenápadnou, tichou sebekázní, která, jakkoli se dovede radovat z bøitkosti vlastních žertù, nemá sama žádné slabiny a naprosto vyluèuje posmìch na svùj úèet. Objevil jsem u nìho vlastnì jen jedno zranitelné místeèko, a protože to byla zvláštnost podmínìná patrnì konstituèní vadou, byl by ji jiný, ménì bezradný protivník, než jsem byl já, respektoval - mùj sok mìl zøejmì neduživý hrtan èi hlasivky, takže nikdy nedokázal mluvit hlasitìji než tichým, nezvuèným šepotem. Tohoto nedostatku jsem nikdy neopomenul, jak jen to bylo možné, využít ve svùj pochybný prospìch. Wilson mi odplácel nejrùznìjším zpùsobem; a obzvl᚝ jeden druh jeho žertování mne až nepøíèetnì popouzel. Jak se vùbec mohl dovtípit, že mì taková malichernost mùže zlobit, to mi zùstane navždy utajeno; jakmile to však postøehl, napoøád mì tím dráždil. Od vždycky se mi protivilo moje neurozené pøíjmení i moje obyèejné, ne-li plebejské køestní jméno. Zvuk tìch dvou jmen mi drásal uši, a když v den mého pøíchodu pøibyl do koleje další William Wilson, zazlíval jsem mu, že se tak jmenuje; a dvojnásob se mi to jméno hnusilo, protože je nosil cizí èlovìk, kvùli kterému je teï budu slýchat dvakrát tak èasto, který mi bude ustaviènì na oèích, a jehož záležitosti, jak už to v bìžné školní praxi bývá, budou následkem té ohavné shody nevyhnutelnì a èasto zamìòovány s mými. 164

William Wilson

Takto podnícená rozladìnost sílila, kdykoli se objevila sebemenší známka duševní nebo fyzické podobnosti mezi mnou a mým sokem. Tehdy jsem ještì netušil, že jsme navlas stejnì staøí; ale neuniklo mi, že jsme stejnì velcí a všiml jsem si, že jsme si dokonce jedineènì podobni celkovým vzezøením i rysy ve tváøi. Také mne dopalovaly povìsti o našem pøíbuzenství, které kolovaly ve vyšších tøídách. Zkrátka, nic mì nemohlo silnìji pobouøit (i když jsem to úzkostlivì tajil) než jakákoli narážka na podobnost našich povah, zevnìjšku èi na nᚠvzájemný vztah. Ale po pravdì jsem se nemusel ani trochu obávat (jedinì snad øeèí o našem pøíbuzenství a pak Wilsona samého), že je tato podobnost nìkým pøetøásána nebo že ji naši spolužáci vùbec zpozorovali. Že ji v celém jejím rozsahu a právì tak pozornì zaznamenal on, bylo zøejmé, ale že si v této okolnosti nalezl tak bohatý zdroj špièkování, mohu pøièíst, jak jsem už døíve pravil, jedinì jeho mimoøádnì bystrému postøehu. Umanul si, že mne bude jak v øeèi, tak v jednání dokonale napodobovat; a svou úlohu hrál vìru znamenitì. Pøizpùsobit se mi v oblékání bylo velmi snadné; mou chùzi i celkové vystupování si osvojil bez nesnází; pøes jeho vrozený neduh mu neunikl dokonce ani mùj hlas. O mé zvuènìjší tóny se ovšem nepokoušel, zato intonace byla totožná a jeho podivný šepot se stal vìrnou ozvìnou mého hlasu. Nemíním zde líèit, jak krutì mne toto skvìlé zpodobování (sotva bych je mohl nazvat karikaturou) trýznilo. Utìšovalo mne pouze vìdomí, že zøejmì jen já tu hru pozoruji a že nemusím snášet potutelné a podivnì jízlivé úsmìvy od nikoho jiného než od svého jmenovce. Spokojen patrným úèinkem, který ve mnì zamýšlel vyvolat, jako by se tajnì pochechtával ránì, již mi zasadil, a naprosto nestál, jak bylo pro nìho pøíznaèné, o veøejné uznání, jehož by svými vtipnými výkony tak snadno dosáhl. Proè naši spolužáci nevytušili jeho zámìry, nepostøehli jejich provedení a neúèastnili se jeho pošklebkù, zùstalo pro mne po mnoho tísnivých mìsícù nevysvìtlitelnou záhadou. Možná že své nápodoby uèinil ménì nápadné tím, že je rozvíjel pozvolna, anebo ještì spíš jsem vdìèil za své bezpeèí virtuóznímu poèínání napodobitele, který podobnì jako kopista obrazù opovrhl vnìjší 165

E. A. Poe - Povídky

formou pøedlohy (jediné, co neznalec na obraze rozpozná) a zprostøedkoval dokonale ducha originálu - k mému soukromému posouzení i vzteku. Již nejednou jsem se zmínil o jeho protektorském chování vùèi mnì a o jeho ustavièném, dotìrném vmìšování do mých zámìrù. Tyto zásahy mívaly èasto nepøíjemnou podobu rady, rady nikoli otevøenì vyslovené, ale jen naznaèené nebo napovìzené. Pøijímal jsem je s odporem, který sílil, èím jsem byl starší. A pøece musím dnes, po tak dlouhé dobì, upøímnì a po právu pøiznat, že si nevzpomínám na jediný pøíklad, kdy by mi mùj sok doporuèil nìco neuváženého, nìjakou ztøeštìnost, tak pøimìøenou jeho nedospìlosti a zdánlivé nezkušenosti; že aspoò jeho mravní smysl, ne-li jeho širší vlohy a praktické znalosti, byl mnohem pronikavìjší než mùj ; a že bych byl dnes lepší a tím i šastnìjší èlovìk, kdybych nebyl tak èasto odmítal rady sdìlované mi tím významným šepotem, který jsem tak ze srdce nenávidìl a jímž jsem tak zarputile opovrhoval. A tak jsem se èím dál víc vzpouzel jeho dotìrnému dohledu a den co den jsem otevøenìji dával najevo, jak se mi protiví jeho (podle mého mínìní) nesnesitelná nadutost. Øekl jsem, že v prvních letech našeho studentského soužití by byly moje city k nìmu snadno uzrály v pøátelství; ale v posledních mìsících mého pobytu v koleji, kdy se jeho dotìrnost v bìžném denním styku oèividnì mírnila, se mùj vztah k nìmu bezmála stejnou mìrou mìnil v nepochybnou nenávist. Pøi jedné pøíležitosti to patrnì zpozoroval a od té chvíle se mi vyhýbal nebo pøedstíral, že se mi vyhýbá. Pøibližnì ve stejné dobì, pokud si pamatuji, ztratil pøi jednom prudkém støetnutí svou obvyklou rozvahu a zaèal mluvit a jednat s otevøeností ponìkud cizí jeho povaze - a tu jsem v jeho pøízvuku, v jeho postoji i v celkovém výrazu objevil - aspoò se mi zdálo, že jsem objevil - cosi, co mne zprvu vylekalo a pozdìji hluboce zaujalo, co mi oživilo matné vidiny mého nejútlejšího dìtství, divoké, zmatené, pøekotné vzpomínky na dobu, kdy se pamì sama ještì ani nezrodila. Nemohu lépe vystihnout vzrušení, jež mne zaplavilo, než pøiznáním, že jsem ze sebe jen stìží setøásl dojem, jako bych se s bytostí stojící 166

William Wilson

pøede mnou znal už dávno pøedtím, v údobí nekoneènì vzdálené minulosti. Tato iluze se však rozplynula právì tak rychle, jak se zjevila, a zmiòuji se o ní jen proto, abych urèil den poslední rozmluvy se svým jedineèným jmenovcem. Rozlehlá stará budova s mnoha postranními trakty mìla nìkolik velikých místností, jež spolu souvisely a v nichž spal vìtší poèet studentù. Byla tam ale i spousta všelijakých zákoutí, výklenkù a pøístavkù (což u budovy tak hudlaøsky postavené bylo nevyhnutelné) a ty doktor Bransby, veden svým obchodním dùvtipem, zaøídil také jako ložnice; byly to pouhé komùrky, ale jeden èlovìk se tam vešel. A jednu z tìchto komùrek obýval Wilson. Když jsem v noci bezprostøednì po zmínìném støetnutí (dokonèoval jsem tehdy již svùj pátý rok na škole) zjistil, že všichni tvrdì spí, vstal jsem z lùžka a s lampou v ruce jsem se kradl bludištìm úzkých chodeb do ložnice svého soka. Už dlouho jsem se chystal vyvést mu jeden z tìch zlomyslných žertíkù, s nimiž jsem až dosud znovu a znovu ztroskotával. Umínil jsem si, že tentokrát svùj zámìr stùj co stùj uskuteèním a dám svému protivníkovi plnì pocítit všechnu z᚝, jíž planu. Když jsem došel k jeho pokojíku, neslyšnì jsem vstoupil; zastínìnou lampu jsem nechal pøede dveømi. Pokroèil jsem blíž a naslouchal jeho klidnému oddychování. Když jsem si ovìøil, že spí, vrátil jsem se pro svìtlo a s ním jsem se znovu pøiblížil k jeho lùžku. Pomalu a tiše, jak jsem si to pøedem promyslel, jsem odhrnul závìs kolem postele a svìtelné paprsky jasnì ozáøily spáèe. V témž okamžiku spoèinuly i mé oèi na jeho tváøi. Zahledìl jsem se na ni a mým tìlem projel vzápìtí ochromující, zmrazující pocit. Prsa se mi sevøela, kolena se mi roztøásla, celého mne posedla bezdùvodná a pøitom nesnesitelná hrùza. Lapaje po dechu, pøisunul jsem lampu ještì blíž k jeho oblièeji. Jsou tyto rysy - tyto rysy pøed mýma oèima - opravdu Wilsonovy? Ano, jsou, to jsem vidìl, ale jako v záchvatu zimnice jsem se zachvìl pøedstavou, že nepatøí Williamu Wilsonovi. Co se to s nimi pøihodilo, že mì takhle mátly? Zíral jsem na nì, zatímco mi mozkem víøil bezpoèet nesouvislých myšlenek. Ne, takhle pøece nevypadá, když je vzhùru! Totéž jméno! Tatហtváø, rysy! Týž den 167

E. A. Poe - Povídky

pøíchodu do koleje! A pak to umínìné, nesmyslné napodobování mé chùze, mého hlasu, mých zvykù a zpùsobù! Je skuteènì v mezích lidských možností, aby to, co teï vidím, bylo jen a jen výsledkem tohoto dennodenního sarkastického napodobovaní? Otøesený, zdìšený jsem zhasl lampu, po špièkách jsem se vytratil z pokojíku a poté jsem bez meškání opustil prostory staré koleje, abych do nich už víckrát nevstoupil. Po nìkolika mìsících, které jsem strávil doma v naprosté neèinnosti, ocitl jsem se na škole v Etonu. To krátké mezidobí staèilo oslabit mé vzpomínky na události u doktora Bransbyho, anebo aspoò podstatnì zmìnit povahu pocitù, s nimiž jsem na nì vzpomínal. Pravda - tragika z dramatu vyvanula. Mohl jsem teï bez zábran pochybovat o spolehlivosti svých smyslù a zøídkakdy jsem si onu zkušenost pøipomínal jinak než s podivem nad nekoneènou lidskou lehkovìrností a s úsmìvem nad bujnou pøedstavivostí, již jsem podìdil. A zpùsob života, jaký jsem vedl v Etonu, mohl sotva tuto skepsi zaplašit. Vír nerozvážných bláznivin, do nìhož jsem se tak chvatnì a tak slepì vrhl, smyl z minulých èasù vše kromì pìny na povrchu, pohltil rázem všechny hlubší, vážnìjší dojmy a z mé døívìjší existence zanechal v pamìti jen samé plytkosti. Ale nechce se mi tu široce rozvádìt pøíbìhy mé nièemné rozmaøilosti - rozmaøilosti, jež se vysmívala zákonùm a unikala bdìlým øádùm uèilištì. Tøi léta plná pošetilostí utekla bez užitku, zakoøenila ve mnì sklony k neøesti a do znaèné míry dala zbytnìt mému tìlu. Jednou, po týdnu bezduché zábavy, jsem k sobì pozval malou spoleènost nejzhýralejších studentù k tajné pitce. Sešli jsme se pozdì v noci, nebo nᚠflám se mìl jako obvykle protáhnout až do rána. Víno teklo proudem a nechybìly ani jiné a snad i nebezpeènìjší svody, a tak se na východì již matnì šeøilo, když naše nespoutané hýøení vrcholilo. Šílenì rozjaøený kartami a alkoholem, právì jsem se chystal pronést jakýsi obzvl᚝ peprný pøípitek, když moji pozornost náhle upoutalo prudké otevøení dveøí a naléhavý hlas sluhy za nimi. Øíkal, že v hale je nìjaký èlovìk, který má zøejmì velice naspìch a chce se mnou neodkladnì mluvit. Toto neèekané vyrušení mne v mém zjitøelém opilství spíš potìšilo, než pøekvapilo. Vyvrávoral jsem z místnosti a nìkolika rychlými kroky 168

William Wilson

jsem dorazil do vestibulu. V tomto nízkém a tìsném prostoru nevisela žádná lampa a jediné svìtlo, které teï rozptylovalo naprostou tmu, byl bledý rozbøesk, matnì prosvítající lunetovým okénkem. Sotva jsem stanul na prahu, rozpoznal jsem postavu mladíka asi mojí výšky, v bílém, kašmírovém ranním obleku, støiženém podle poslední módy, jaký jsem mìl v té chvíli na sobì i já. To jsem v chabém svìtle staèil postøehnout, ale rysy jeho tváøe jsem nerozeznal. Jakmile jsem postoupil dál, chvatnì se ke mnì pøiblížil, s nedùtklivým gestem mne uchopil za paži a zašeptal mi do ucha: “Williame Wilsone!” Ihned jsem dokonale vystøízlivìl. V chování neznámého i v posunku jeho zdviženého, chvìjícího se ukazováku, jak jej varovnì držel mezi svìtlem a mýma oèima, bylo nìco, co mne naplnilo nevýslovným úžasem; ale to mnou tak hluboce neotøáslo. Byla to váha temné výstrahy obsažená v tìch dvou slovech, pronesených pøíznaènì tichým, sykavým hlasem; a pøedevším to byl témbr, tónina tìch nìkolika prostých, povìdomých, a pøece zašeptaných hlásek, jež ke mnì dolehly s pøívalem vzpomínek na zašlé dny a zasáhly mé nitro jako elektrický proud. Než jsem se vzpamatoval, byl neznámý pryè. Tøebaže tato pøíhoda živì zapùsobila na mou vyšinutou obraznost, zanechala dojem právì tak živý jako prchavý. Pravda, po nìkolik týdnù jsem po neznámém usilovnì pátral anebo se hroužil do morbidních úvah. Nicménì jsem si nijak nezastíral, že znám totožnost toho záhadného èlovìka, který se tak vytrvale plete do mých záležitostí a obtìžuje mne svými vtíravými radami. Ale kdo, co to je zaè - ten Wilson? Odkud vùbec pøišel? A jaké má cíle? Na žádnou z tìchto otázek jsem nenacházel odpovìï - pouze jsem si ovìøil, že kvùli jakési náhlé nehodì v rodinì musel opustit ústav doktora Bransbyho odpoledne téhož dne, kdy já jsem z nìho uprchl. Ale zanedlouho jsem pøestal o této epizodì pøemítat, nebo jsem celou svou pozornost plnì zamìøil k zamýšlenému odjezdu do Oxfordu. Tam jsem také záhy odjel díky rozhazovaèné ješitnosti mých rodièù, kteøí mi poskytli veškerou výbavu i roèní apanáž, umožòující mi užívat do sytosti pøepychu, v nìmž si mé srdce tak hovìlo, a soupeøit v marnotratnosti s nejpyšnìjšími 169

E. A. Poe - Povídky

dìdici nejbohatších panství ve Velké Británii. Má vrozená náruživost, podnìcovaná tìmito prostøedky, propukla dvojnásobnou silou a ve své posedlosti po pustých zábavách jsem odvrhl i základní pravidla slušnosti. Ale mìlo by pramalý smysl zabývat se podrobnìji mými výstøednostmi. Snad staèí øíci, že ve vyhazování penìz jsem pøeherodoval samého Heroda a že jsem osobnì zavedl èetné skandální novinky, jež podstatnì obohatily široký repertoár výtržností, tehdy bìžnì poøádaných na nejzkaženìjší evropské univerzitì. Sotva mi však uvìøíte, jak hluboce jsem i zde klesl pod úroveò džentlmenské cti: seznámil jsem se s profesionálními karbaníky; a když jsem si dokonale osvojil toto z nejpodlejších øemesel, praktikoval jsem je bìžnì na úkor lehkovìrnìjších kamarádù z koleje, jen abych si rozmnožil svùj beztak ohromný pøíjem. Ano, øíkám pravdu. A právì obludnost této urážky všeho mužného a èestného byla nepochybnì hlavní, ne-li jedinou pøíèinou beztrestnosti mého poèínání. Vždy i ti nejzhýralejší z mých druhù by spíš pochybovali o neklamném svìdectví svých smyslù, než by z nìèeho takového podezøívali toho veselého, pøímého, štìdrého Williama Wilsona - toho velkorysého, nejšlechetnìjšího ze všech nezávislých studentù v Oxfordu - jehož hanebné kousky (jak øíkali jeho pøíživníci) jsou jen výstøelky mládí a nezkrotné fantazie - jeho pøehmaty jen originální rozmary - jeho nestoudné podlosti jenom nenucené, neodolatelné výboje! Provozoval jsem s úspìchem tyto nekalosti již dva roky, když na universitu vstoupil mladý, nedávno povýšený šlechtic Glendinning, který - jak se proslýchalo - byl bohatý jako Herodes Atticus a právì tak snadno jako on se prý domohl svého majetku. Brzy jsem zjistil, že nevyniká inteligencí, a vybral jsem si ho pochopitelnì jako vhodný terè své zruènosti. Èasto jsem ho vyzýval ke høe a podle vzoru øemeslných hráèù jsem ho zprvu nechal vyhrávat znaèné èástky, abych ho pak tím bezpeènìji vtáhl do svých sítí. Když koneènì mùj plán uzrál, setkal jsem se s ním (najisto jsem pøedpokládal, že to bude schùzka poslední a rozhodující) v kolejním bytì jiného studenta (pana Prestona), který se s námi obìma znal stejnì dùvìrnì, který však 170

William Wilson

budiž k jeho cti øeèeno - nemìl o mých zámìrech sebemenší tušení. Abych je lépe zamaskoval, sezval jsem ještì dalších osm až deset kolegù a velice jsem si dal záležet na tom, aby se karty zaèaly hrát jakoby náhodou a aby ke høe dala popud sama vyhlédnutá obì, mùj hejl. K této hanebné historce bych jen struènì dodal, že jsem nevynechal jediný z podlých trikù, jež jsou pøi podobných pøíležitostech tak bìžné, že je až kupodivu, jak se mùže najít nìjaký tupec, který jim naletí. Protahovali jsme veèírek dlouho do noci, až se mi posléze podaøilo takticky pøimìt Glendinninga k partii, v níž byl mým jediným protihráèem. Nadto se hrála má oblíbená écarté. Ostatní èlenové spoleènosti, zaujati naší hazardní hrou, nechali svých karet a obklopili nás jako diváci. Glendinning, který si už zveèera, záludnì mnou povzbuzován, notnì nahýbal, míchal teï, rozdával a hrál tak roztržitì, že jsem jeho nervový stav nemohl pøièítat výluènì opilosti. Zanedlouho mi byl dlužen znaèný obnos. Pak se dlouze napil portského a udìlal pøesnì to, co jsem chladnì pøedvídal - navrhl, abychom zdvojnásobili už beztak pøemrštìné sázky. S dobøe pøedstíranou neochotou jsem nakonec svolil, ne ovšem døív, dokud jsem ho nìkolikerým odmítnutím nevydráždil k zlostné poznámce, která mi dovolila dát souhlasu nádech dotèené pýchy. Výsledek jasnì potvrdil, jak dokonale byla koøist v mých nástrahách: za necelou hodinku se jeho dluh zeètyønásobil. Už chvíli ztrácela jeho tváø zarudlou barvu, již do ní vehnalo víno, ale nyní jsem s úžasem zpozoroval, že zbledla pøímo strašidelnì. Øíkám: s úžasem. Glendinning mi byl na mé všeteèné dotazy líèen jako nesmírný boháè, a èástky, které až dosud prohrál, i když byly ohromné, nemohly ho podle mého mínìní vážnì znepokojit, natož aby ho takhle vyšinuly. Nejpravdìpodobnìjší se mi zdálo, že ho zmohlo právì vypité víno, a už jsem se chystal - spíš proto, abych si v oèích svých druhù udržel dobrou povìst, než z pohnutek ménì sobeckých - trvat rozhodnì na pøerušení hry, když jsem z nìkolika poznámek kolemstojících a z Glendinningova zoufalého výkøiku vyrozumìl, že jsem toho èlovìka pøivedl na mizinu, a to za okolností, které mu získaly obecnou úèast a byly by ho chránily pøed úklady tøeba i ïábla. 171

E. A. Poe - Povídky

Tìžko øíci, jak jsem se v té chvíli mìl zachovat. Žalostný stav mé obìti vzbudil ve všech sklièující rozpaky a na nìkolik okamžikù zavládlo hluboké ticho, v nìmž jsem bezdìky cítil, jak mne pálí tváøe pod mnoha sžíravými pohledy výèitek a opovržení, jež na mne upírali ménì otrlí kolegové. A neváhám dokonce pøiznat, že nesnesitelnou tíhu úzkosti sòalo z mé hrudi na krátký okamžik náhlé, podivné vyrušení. Široké, tìžké dvoukøídlové dveøe pokoje se znenadání dokoøán rozletìly a mocný, prudký náraz jakoby kouzlem pozhasínal všechny svíce v místnosti. V jejich zkomírajícím plápolu jsme staèili zahlédnout, jak dovnitø vstoupil neznámý èlovìk, asi stejnì vysoký jako já, tìsnì zahalený v pl᚝. Poté však nastala úplná tma a my jsme mohli jen tušit, že stojí v našem kruhu. Døív než se kdokoli z nás mohl vzpamatovat z krajního úžasu nad touto neomaleností, uslyšeli jsme vetøelcùv hlas. “Pánové,” pronesl tichým, výrazným, nikdy nezapomenutelným šepotem, který mi pronikal až do morku kostí. “Pánové, neomlouvám se za své chování, protože plním jen svou povinnost, když si takto poèínám. Nejste zøejmì pouèeni o pravé povaze muže, který dnes v noci vyhrál v écarté veliký obnos na lordu Glendinningovi. Poskytnu vám proto rychlý a zaruèený návod, jak získat toto nezbytné pouèení. Prohlédnìte si prosím, kdykoli se vám bude hodit, podšívku manžety jeho levého rukávu a nìkolik balíèkù, které najdete v ponìkud objemnìjších kapsách jeho vyšívaného županu.” Když mluvil, bylo takové ticho, že by bylo slyšet špendlík upadnout na podlahu. Sotva domluvil, zmizel; odešel právì tak ráznì, jak pøišel. Mohu - dokáži vùbec - vylíèit své pocity? Musím snad øíkat, že jsem prožíval všechny hrùzy zatracencù? Mìl jsem vìru pøíliš málo èasu k úvahám. Okamžitì mne popadlo snad deset rukou a vzápìtí byly znovu rozsvíceny svíce. Pak mne prohledali. V podšívce rukávu našli všechny karty vyšších hodnot dùležité pro écarté a v kapsách županu nìkolik balíèkù kompletních her, jež byly k nerozeznání od tìch, s nimiž jsme hráli své partie, až na to, že moje byly poznamenané - odbornì se jim øíká arrondées - a to tak, že nejvyšší karty byly mírnì vypouklé na úzkých stranách, kdežto nízké na širších. Pak ovšem podvádìný 172

William Wilson

dùvìøivec, který snímá, jak se to dìlává, po délce karet, pøihraje svému protivníkovi pokaždé vysokou kartu; kdežto falešný hráè, snímající po šíøce, neobrátí své obìti pochopitelnì nikdy nic, co by ve høe mohlo nìco znamenat. Sebevìtší výbuch hnìvu nad tímto odhalením by se mne nedotkl tolik, jako mlèenlivé opovržení a sarkastický odstup, s nimiž bylo pøijato. “Pane Wilsone,” øekl nᚠhostitel a shýbl se, aby zvedl pøepychový pl᚝ z vzácných kožešin, který ležel u jeho nohou, “pane Wilsone, toto je vᚠmajetek.” (Bylo chladno, a když jsem odcházel ze svého pokoje, pøehodil jsem si pøes župan plášt, který jsem pak odložil.) “Pøedpokládám, že by bylo zbyteèné hledat i zde (mìøil si s trpkým úsmìvem záhyby kožichu) nìjaký další dùkaz vaší dovednosti. Shledali jsme jich vìru dost. Uznáte, doufám, že vám nezbývá, než opustit Oxford - než opustit v každém pøípadì mùj byt.” Byl jsem tak bezmeznì ponížen, pokoøen, že bych se byl tìmto sžíravým slovùm vzepøel patrnì násilím, kdyby veškerou mou pozornost nezaujal v tu chvíli podivnì zarážející fakt. Pl᚝, který jsem tehdy nosil, byl z neobyèejnì vzácné kožešiny - jak vzácné a jak závratnì drahé, si ani netroufám øíci. Také jeho støih byl podle mého fantastického návrhu, nebo v tìchto triviálnostech jsem byl pošetile, pøímo hejskovsky vybìravý. A proto, když mi pan Preston podával pl᚝, který zvedl z podlahy poblíž dvoukøídlových dveøí, s úžasem, ba bezmála s hrùzou jsem si uvìdomil, že mi mùj vlastní pl᚝ už visí pøes ruku (jak jsem si jej pøes ni zøejmì nevìdomky pøehodil) a že ten, který je mi nabízen, je do nejmenších podrobností jeho pøesným duplikátem. Záhadný muž, který mne tak drtivì odhalil, mìl na sobì jak jsem si uvìdomil - pl᚝; a mimo mne jej z celé spoleènosti nemìl už nikdo. S poslední špetkou duchapøítomnosti jsem pøijal pl᚝, který mi Preston podával, a nenápadnì jej položil pøes svùj. S výrazem nasupeného vzdoru jsem opustil byt a hned ráno ještì pøed úsvitem jsem se chvatnì vydal na cestu z Oxfordu na pevninu, doprovázen mukami hrùzy a hanby. Prchal jsem marnì. Mùj nelítostný osud mne jakoby v zaníceném opojení pronásledoval a pøitom se jeho záhadná 173

E. A. Poe - Povídky

moc, jak se brzo ukázalo, teprve zaèínala projevovat. Sotva jsem vkroèil do Paøíže, shledal jsem se s èerstvým dùkazem neblahého Wilsonova zájmu o mé záležitosti. Léta plynula, já jsem ale nepoznal chvíle oddechu. S jakou nevkusnou a zároveò až údìsnou vlezlostí mi ten darebák v Øímì zhatil mé velkorysé zámìry! A právì tak ve Vídni, v Berlínì a v Moskvì! Kde všude jsem nemìl dùvod trpce ho proklínat? Pøed jeho nezbadatelnou tyranií jsem nakonec zdìšenì prchal jako pøed morem a do všech koutù zemì jsem prchal marnì! A znovu a znovu jsem si potají, v niterných samomluvách kladl otázky: “Kdo je to? Odkud pøišel? Co zamýšlí?” Leè odpovìdi jsem nenacházel. A pak jsem dopodrobna, peèlivì zkoumal postupy, formy a pøíznaèné rysy jeho nestoudného dozírání. Ale ani tady jsem neuspìl, bylo toho pramálo, oè jsem mohl opøít své dohady. Neuniklo mi ovšem, že kdykoli mi v poslední dobì zkøížil cestu - a tìch pøípadù stále pøibývalo - uèinil tak vždycky jen proto, aby zmaøil takové zámìry a zabránil takovým skutkùm, které kdybych je byl dokonèil, by napáchaly mnoho zla a bolesti. Je to vìru ubohé ospravedlnìní autority, které se uzurpátorsky zmocnil! Ubohé odškodnìní za pøirozené právo na svobodnou vùli, které mi tak urputnì, pak potupnì upíral! A pochopitelnì jsem si všiml i toho, že mùj trýznitel, kdykoli násilnì zasahoval do mých zájmù, nastrojil to vždycky tak, abych ani na vteøinku nespatøil jeho tváø - tøebaže z jakéhosi osobitého rozmaru tak úzkostlivì a s dovedností pøímo zázraènou napodoboval mùj odìv. A už byl Wilson kdokoli, toto byla falešná póza nebo pošetilost. Jak se mohl, tøeba jen na okamžik, domnívat, že bych v muži, který mne varoval v Etonu - znièil mou èest v Oxfordu - zmaøil mé ambice v Øímì, pøekazil mi pomstu v Paøíži, vášnivou lásku v Neapoli - obvinil mne neprávem z lakoty v Egyptì - že bych v tomto svém úhlavním nepøíteli a démonickém rádci nepoznal Williama Wilsona, svého spolužáka, jmenovce, spoleèníka, soka - nenávidìného a obávaného soka z koleje doktora Bransbyho? Bláhovost! - Ale pøistupme již rychle k poslední osudové scénì dramatu! Až dosud jsem se trpnì podvoloval této despotické nadvládì. Nábožná úcta, s jakou jsem bezdìènì vzhlížel k Wilsonovì mravní 174

William Wilson

povznešenosti, dùstojné rozvaze, zøejmé všudypøítomnosti a všemohoucnosti, spolu s pocity hrùzy, jimiž mne naplòovaly jiné povahové rysy i jeho troufalé pøetváøky, ve mnì až dosud probouzely pøedstavu vlastní nemohoucnosti a bezmocnosti a vnukaly mi, abych se bezvýhradnì, i když s trpkou nechutí, podroboval jeho nesmlouvavé vùli. Avšak v poslední dobì jsem zcela propadl vínu a jeho obluzující vliv na mé zdìdìné sklony zpùsobil, že jsem snášel èím dál netrpìlivìji dozor nad svým životem. Zaèal jsem reptat, váhat, vzdorovat. A snad to nebyla jenom iluze, snad jsem si jenom nenamlouval, že jak sílí má vùle, slábne stejnou mìrou moc mého muèitele. Buï jak buï, pocioval jsem poznenáhlu pøíliv povzbudivé nadìje a posléze ve mnì tajnì uzrálo pevné a zoufalé odhodlání nepodlehnout už nikdy té zotroèující moci. Jednou v Øímì jsem se v dobì karnevalu úèastnil maškarního plesu v paláci neapolského vévody Di Broglia. Dopøával jsem si vína ještì hojnìji než jindy a dusné ovzduší pøeplnìných sálù mne nesnesitelnì roznìcovalo. K mé popuzené náladì pøispìlo nemalou mìrou i to, že jsem si musil svízelnì razit cestu spletí hustého zástupu; hledal jsem totiž dychtivì (netøeba øíkat z jak nízké pohnutky) mladou, veselou, krásnou cho staøièkého a dìtinského Di Broglia. S bezostyšnou dùvìrností mi pøedtím vzkázala, do jakého kostýmu bude pøestrojena, a jakmile jsem nyní zahlédl její postavu, nedoèkavì jsem se k ní zaèal prodírat. V tomto okamžiku jsem ucítil lehký dotyk ruky na rameni a zaslechl nezapomenutelný, tlumený, zloøeèený šepot. Rozbìsnìn nepøíèetným vztekem, otoèil jsem se bleskurychle k rušiteli a zuøivì jsem ho popadl za límec. Byl obleèen, jak jsem oèekával, do kostýmu, který se ve všem shodoval s mým; mìl na sobì španìlský pl᚝ z modrého sametu, obepnutý karmínovým pásem, v nìmž vìzel rapír. Èerná hedvábná škraboška zcela zakrývala jeho tváø. “Darebáku!” sípal jsem zlostí a každá hláska, kterou jsem ze sebe vyrazil, jako by mì ještì víc rozbìsòovala. “Darebáku! Komediante! Nièemný lotøe! Já ti nedovolím, abys mì uštval k smrti! Pojï se mnou - nebo tì na místì probodnu!” A již jsem si klestil cestu z plesové sínì do malé pøilehlé komnatky a vlekl ho neúprosnì s sebou. 175

E. A. Poe - Povídky

Jakmile jsme osamìli, vztekle jsem ho od sebe odstrèil, až zavrávoral ke zdi. Zaklel jsem a pøirazil dveøe. Pak jsem ho vyzval, aby tasil. Zaváhal, ale jen na vteøinku; pak s mírným povzdechem mlèky vytasil zbraò a pøichystal se k obranì. Souboj byl vìru krátký. Byl jsem posedlý, šílenì vzrušený a v jediné paži jsem cítil nezdolnou moc zástupu. Hrubou silou jsem ho v nìkolika okamžicích zatlaèil k ostìní pokoje, a když mi byl takto vydán na milost a nemilost, s ukrutnou zbìsilostí jsem mu vrazil rapír do hrudi a znovu a znovu jsem jej tam noøil. Vtom se kdosi pokusil otevøít dveøe. Rychle jsem k nim pøiskoèil, abych mu v tom zabránil, a pak jsem se ihned vrátil k umírajícímu soupeøi. Ale žádný lidský jazyk nemùže vypovìdìt ohromení a dìs, jež se mne zmocnily pøi pohledu, který se v tu chvíli naskytl mým oèím. Krátký okamžik, kdy jsem odvrátil zrak, staèil patrnì k tomu, aby se v uspoøádání hoøejšího èi vzdálenìjšího konce pokoje odehrála podstatná zmìna. Spatøil jsem tam veliké zrcadlo - tak mi to zprvu v mém zmatku pøipadalo - aèkoli tam pøedtím vùbec žádné nebylo, a když jsem k nìmu v neskonalé hrùze zamíøil, vykroèil mi vstøíc malátným, potácivým krokem mùj vlastní obraz, má bledá a krví potøísnìná podoba. Tak mi to pøipadalo, øíkám, ale nebylo tomu tak. Byl to mùj sok byl to Wilson, kdo tam tenkrát stál pøede mnou v agónii smrti. Jeho maska a pl᚝ ležely na zemi - jak je tam odhodil. Nebyla jediná nitka na jeho odìvu, jediný tah v jeho výrazné, osobité fyziognomii, které by se naprosto beze zbytku neztotožòovaly s mými. Byl to Wilson; ale už nemluvil šeptem, a zdálo se mi, že promlouvám já sám, když øíkal : “Zvítìzil jsi, podlehl jsem. A pøece jsi od této chvíle i ty mrtev - mrtev pro svìt, pro nebe i pro nadìji! Existoval jsi ve mnì - a hle, moje smrt ti v tomto obraze, který je tvým obrazem, zjevuje, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe.

176

William Wilson

177

Obsah ANDÌL PITVORNOSTI .......................................................... 4 BERENICE ............................................................................. 14 ÈERNÝ KOCOUR ................................................................. 22 ÏÁBEL VE ZVONICI ............................................................ 32 DÉMON ZVRÁCENOSTI ...................................................... 40 ELEONORA ........................................................................... 46 HAVRAN ................................................................................ 52 JÁMA A KYVADLO .............................................................. 58 MASKA ÈERVENÉ SMRTI ................................................... 72 MEDAILÓN ........................................................................... 78 METODA DOKTORA TÉRA A PROFESORA PÉRA ......... 84 NIKDY SE S ÈERTEM NESÁZEJ O HLAVU! .................... 102 PØEDÈASNÝ POHØEB ....................................................... 112 SKOKAN ............................................................................. 126 SUD VÍNA ............................................................................ 136 VRAH JSI TY! ...................................................................... 144 WILLIAM WILSON ............................................................. 158

178

Atheneum - literatura na webu http://atheneum.zde.cz