JOSEF BĚLOHLAV
FRENŠTÁT A RADHOŠŤ
Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace 2012
Toto elektronické vydání vychází z textu Frenštát a Radhošť od Josefa Bělohlava, který byl vydán v roce 1913 v Praze Irenou Bělohlavovou v edici Vlastivědný sborník (rok 1913-1914, svazek 2, České monografie, sv. 52). ISBN 978-80-7054-143-2 (pdf)
Text díla a fotografie nejsou vázány autorskými právy. Elektronické vydání (typografická a grafická úprava) je poskytováno pod licencí Creative Commons.
2
Město Frenštát leží v severovýchodním cípu Moravy, uprostřed malebné kotliny moravských Bezkyd, věnčené horami Radhoští, Kněhyní, Javorníky, Ondřejníkem a j. Město protéká potok Lomná, jenž ihned pod Frenštátem se vlévá do Lubiny, přítoku oderského. Mimo půvaby přírodní, honosí se tento koutek naší Moravěnky i kouzlem starodávných zvěstí a zkazek, uchovaných z dávné minulosti. Památný Radhošť i jiná místa obestřena jsou věncem bájí. Vznik Frenštátu sahá hluboko do minulosti, vznikl na samém konci stol. XIII. Už tehdy až sem pronikla kolonisace Moravy. Tehdy biskup olomoucký Dětřich (1281–1302) udělil les, jímž zdejší krajina pokryta byla, synovi Vlka z Násilé, jménem Pod Radhoštěm. Farkašovi, v léno s podmínkou, aby jej vykácel, mlýny zřídil, role vzdělal a městečko založil. Toto bylo po svém zakladateli pojmenováno Farkasstad, z čehož se vyvinulo jméno nynější. Za to měli Farkaš i jeho potomci sloužiti kostelu olomouckému jako zbrojnoši. Pro sebe a své nástupce vyhradil si však biskup právo dolování na všecky kovy i na sůl. Ve válkách husitských dostal se Frenštát spolu s Hukvaldy, k nimž náležel, v ruce pana Jana Čapka ze Sán, jenž r. 1445 ku prosbě měšťanů obnovil jim listinou jejich práva a výsady, ač na dosvědčení jich mohli uvésti pouze výpověď starce více než stoletého. Ovšem, tehdy platilo čestné slovo a podání ruky Farní kostel ve Frenštátě. více, než pergameny s velikými pečetěmi. V roce 1467 vyplatil však proslulý biskup olomoucký Tas z Boskovic panství hukvaldské a tak i Frenštát dostal se po dlouhých dobách opět v držení biskupů olomouckých. Tas stál původně na straně Jiříka Poděbradského, účastnil se i jeho korunovace za Ulice ve Frenštátu. českého krále. Ale k rozkazu papežovu musil od Jiříka odstoupiti, ba dokonce i klatbu naň vynésti. Tyto okolnosti měly za následek i pohubení panství hukvaldského vojskem královským a městečko Frenštát utrpělo tolik, že mnohé živnosti městské byly opuštěny. Rozkvět města zastaven; teprve za Vladislava nastával ponenáhlý obrat k lepšímu. Šestnácté století přineslo městu mnohé svízele pro války s Turky za Ferdinanda.
3
Celkový pohled na Frenštát od západu, s horou Ondřejníkem v pozadí. V městě: v pravo »horní« kostel, uprostřed radnice, v levo »dolní« (farní) kostel.
Obnovitelem a takřka druhým zakladatelem města stal se biskup Stanislav Pavlovský (1579–98), jenž listinou obnovil práva a výsady Frenštátských. Také některé vesnice byly přiděleny ku správě konšelů frenštátských. Stanovil však také biskup tento, že v městě nemělo býti trpěno nekatolíků. Připomenouti třeba, že od druhé polovice stol XVI. vyrábělo se v hutích frenštátských železo. Poslední léta stol. XVI. stihaly Frenštát povodně a mor. Připomenouti sluší, že letopisy frenštátské vůbec vypisují dlouhou řadu smutných příběhů, které stíhaly nešťastné město průběhem věků. Války, morové rány, neúroda, povodně, hlad byly městu stálým průvodčím. Také válka Střed města s ptačí perspektivy. Radnice, náměstí a farní kostel. třicetiletá těžce dolehla na chudé město a přímo je ožebračila. R. 1661 zpustošil město strašný požár a r. 1680 opět; tentokrát byl Frenštát zapálen Maďary. Století XVIII. přineslo městu rovněž více chvil truchlivých než radostných. Ke konci tohoto století počíná Frenštát nabývati na venek rázu německého, nastává – ostatně poměrně krátká – doba národního úpadku. Na magistrátě se úřadovalo německy, také
4
v obchodních stycích panovala němčina, ale v domácnostech mluvilo se »po našemu«. Probuzení národní začalo dosti záhy. R. 1836 sehráli zdejší ochotníci Klicperovy hry »Divotvorný klobouk« a »Doktora Fausta domácí čepička«. Později dováženy sem knihy a časopisy z uherského Slovácka a působily na obnovu a posílení národního cítění a smýšlení velmi příznivě. R. 1861 založena »Občanská Beseda«, z níž vyšlo r. 1863 národně uvědomělé obecní zastupitelstvo, jehož starosta Valentin Kostelník zavedl ihned úřadování české. Velmi důležitý význam měla také veliká cyrillo-methodějská národní slavnost roku 1862, četně navštívená z Čech, Moravy a Slezska. Dobře působilo také odhalení pomníku Františku Palackému v Rožnově r. 1879. R. 1893 pořádána ve Frenštátě zdařilá výstavka národopisná a r. 1898 vítalo město ohromné množství českých »Sokolů« a hasičů, přišedších sem Část náměstí s radnicí a (v levo) s okres. soudem. u příležitosti stého výročí narozenin Palackého. Památkami z dávné minulosti a významnými stavbami Frenštát se nehonosí. Přes to však stojí za prohlédnutí. Na náměstí frenštátském, jehož domy dříve vesměs bývaly opatřeny loubím, upoutá naši pozornost především nová, výstavná radnice. První radnice byla vystavěna ve stol. XVI., když obec s dovolením biskupa Pavlovského zdejší fojtství zakoupila. Nový okresní dům vystavěn byl r. 1796; ten od r. 1860 sloužil také účelům školním. R. 1889 však stará budova zbořena a na jejím místě vypíná se nyní radnice nová, jejíž stavba vyžadovala nákladu 80.000 zl. Část náměstí s kašnou. V pozadí farní chrám. a provedena jest ve slohu moderní renaisance. Nad prostředním obloukem loubí je vytesán městský znak: sv. Martin sedící na trůně a po jeho stranách husy k němu obrácené. S věže otevírá se překrásný rozhled po okolí. Ve věži je umístěno městské museum, vzniklé u příležitosti národopisné výstavy českoslovanské r. 1895. V radnici je mimo jiné umístěna i měšťanská škola dívčí a spořitelna. Uprostřed náměstí stojí kašna se sochou Neptuna, Budova c. k. tkalcovské školy. obklopena pěti lipami; městský vodovod zřízen r. 1840 v délce 808 sáhů. Na kašnu přispělo občanstvo celkem 1600 zl. V dolení části náměstí spatříme sochu panny Marie, postavenou r. 1683, v hoření části sochy sv. Jana Nepomuckého s kapucí z r. 1719 a sv. Floriána z r. 1773.
5
Kdy chrám frenštátský byl založen, nevíme; snad ve stol. XIV. Dle pověsti chodili prý první osadníci do kostela do Tiché. Po válkách husitských rozšířilo se ve zdejších
Část města s novou budovou obecné školy, za níž Sokolovna a (v levo od této) c. k. škola tkalcovská.
končinách kališnictví a udrželo se zde až do konce stol. XVI. přes odpor biskupů olomouckých. Kostel farní vyhořel r. 1661 a sotva byl obnoven, vyhořel r. 1680 po druhé. Kostel má podobu stejnoramenného kříže, polokruhovitá okna, rákosový strop; nejdrahocennějším předmětem chrámu je stříbrná gotická monstrance, 7 liber těžká, jež r. 1809, kdy kostelní stříbro musilo být postoupeno na vydání válečná, byla zachráněna kostelu jedině sbírkou mezi občany uspořádanou. Za kostelem spatříme starobylou sochu Kristovu, jež kdysi bývala na kostelní zdi. Vedle farního má Frenštát i kostel filiální, jehož stavba dokončena r. 1634. Věž zbudována Střelnice v letech 1717 až 1780, oratoře přistavěny r. 1769. Od r. 1630–1852 býval kolem kostela hřbitov. Nynější hřbitov ve své dolení části pochází z r. 1833, r. 1844 přikoupena horní část. Roku 1907 byl hřbitov značně rozšířen a vkusně upraven. Ježto »stará škola« frenštátská ve druhé polovici stol. XIX. již nevyhovovala, byly některé třídy umístěny na radnici a v domech soukromých. Po zřízení měšťanské školy chlapecké vystavěna r. 1876 nová budova školní, při níž je tělocvična a zahrada štěpařská i zelinářská. R. 1882 byla ve Frenštátě otevřena Pohled na horu Ondřejník od Kunčic.
6
škola tkalcovská, jež má nyní pěknou budovu vystavěnou nákladem obce, země a státu. V sousedství je pěkná budova Sokolovny (stála 25.000 zl.) s letním cvičištěm ve výměře 1600 m2. Třeba se zmíniti také o střelnici, vystavěné v letech 1849–51 nákladem 12.000 zl. Ježto půda není valně úrodná, živí se obyvatelstvo Frenštátu hlavně prací ve třech zdejších tkalcovnách, řemesly a živnostmi. Frenštát má stanici železné dráhy, která jej spojuje s Val. Meziříčím a Frýdkem. Co do nářečí leží Frenštát na přechodu nářečí valašského v nářečí lašské. Starodávných zvyků zachováno zde právě jako v celém okolí velmi mnoho. Okolí Frenštátu poskytuje příležitost k četným a vděčným, kratším i delším vycházkám. Asi 20 minut západně od města rozkládají se »Horečky«, malebné to předhoří Javorníku. Zde před nějakou dobou zřízeny byly pěkné chodníky, opatřené lávkami. S rozhledny »Milá Domovina« na Horečce Bartošově otevírá se pěkný pohled na Frenštát s Lysou Horou v pozadí. — Směrem k severu v údolí říčky Tichávky leží ves Tichá, velmi starodávná. Nejzajímavější budova jest zde starobylý dřevěný kostelík, pocházející asi z r. 1510. Chrámek tento si zachoval svůj starý Z nové cesty na Pústevny. ráz nejlépe ze všech kostelů moravských. Věž nad stříškou nade vchodem má podobu jehlance a ve výši hřebenu střechy kostela nese zvonici, jejíž základna jest širší než hoření plocha jehlanu; stěny zvonice jsou kolmé. Také mřížovitá okna nad oltářem jsou zajímavá a patří prý k nejstarším na Moravě. Blíže Tiché jsou »boží muka« z r. 1646. — Od úpatí Ondřejníka údolím říčky Ondřejnice táhnou se téměř až ke kopci hukvaldskému Kozlovice s půvabným okolím, odkud lze vystoupiti na střední vrchol Ondřejníka, Holubianku a jinam. Ondřejník je zajímavá hora, pojmenovaná dle zbojníka Ondráše, jenž tu žil počátkem stol. XVIII., a o němž zdejší lid až dosud si vypráví, jak se zastával poddaného, utlačovaného lidu proti Pohled k Javorníku (v pravo) ze Zadní Horečky. vrchnostem. Odbor klubu českých turistů zřídil na Ondřejníku r. 1906 pěknou útulnu. Na jižním úpatí Ondřejníka stojí lázně Skalka, chráněné před větry severními, s krásným parkem a pěknými procházkami. Lázně patří dru Mayovi a jsou zařízeny pro léčení vodou, elektřinou atd. Jiné místo, jež se doporučuje navštíviti z Frenštátu, jsou Hukvaldy, ves se starým a novým zámkem arcibiskupským a parkem; na vrchu stojí mohutné zříceniny hradu Hukvaldu, jenž byl zbudován ve stol. Scenerie pod horama.
7
XIII., a náležel k nejrozsáhlejším a nejpevnějším hradům na Moravě a byl tak pevný, že nikdy, ani za válek husitských, ani za války 30leté ho nemohlo býti dobyto. — Veliké Kunčice na východ od Frenštátu je poutní místo, kde u studánky se dle pověsti zdejšího lidu zjevovala sv. Máří Magdalena. — Dále na východ odtud nad Čeladnou leží vesnice Čeladná, založená ve stol. XIII. čeládkou z hradu Hukvaldského. Ze starých dob zbyla tu tvrz na Kozinci, výběžku to Kněhyně a »valašská cesta«, dnes pouhá pěšina vedoucí přes V. Kunčice, Kozlovice a Mirkovice na Hukvaldy. Čeladná má polohu velmi malebnou mezi Smrkem a Kněhyní, jest tu mnoho přezajímavých partií. Celkový pohled na hřeben Radhoště. Zdejší železárna byla zřízena r. 1796; husy se zde nákládají zvláštním způsobem. — Ve Trojanovicích, západně odtud zdržovávali se prý zbojníci, kteří u studánky »Zbojničky« prý ukládali své poklady. Při kopání byly zde nalezeny různé vražedné nástroje. — Za 1 ¾ hod. směrem severovýchodním stihneme z Frenštátu do rozkošného městečka Štramberka, rozkládajícího se v kotlině utvořené Kotoučem a Bílou Horou, na níž strmí zříceniny hradu štramberského se zbytky okrouhlé věže – Trúby – 38 m. vysoké. — Z Frenštátu přes Veřovice vystoupíme na lysou kupoli Velikého Javorníka (919 m.), odkud se Vrchol Radhoště s kostelíkem. pokocháme pěkným výhledem na Frenštát a pohoří Oderské. Za nejzajímavější však třeba považovati výlet na památný Radhošť. Jdeme nejprve podél potoka Lomné do hlubokých lesů na úpatí Radhoště. Od rokliny Ráztoka stoupáme serpentinovitými zákruty ke hřebenu, pod nímž stojí útulny, zvané »Na pústevnách«, kteréžto jméno pochází odtud, že Útulna na Radhošti. zde do r. 1784 sídlili poustevníci, na něž upomíná studánka, bukové stromořadí vedoucí k útulnám. Krásné tyto útulny jsou zařízeny moderně; lze zde přenocovati, jakož i koupiti různé upomínky a pohlednice. Také je zde pošta, telegraf a telefon. Nedaleko odtud na Stupních je Valašská chalupa v okolí Frenštátu. rozhledna »Cyrilka«, na Okrúhlém »Metodějka«. Asi ¼ hodiny cesty odtud je mořské oko. Příjemným pochodem za 1 ¼ hodiny po hřbetu hory vystoupíme na témě Radhoště (1130 m.), kde cyrillo-metodějská kaple se známou 8
valašskou madonnou a restaurace. Odtud otevírá se oku nádherný, šírý rozhled po okolí moravském, do Slezska rakouského i pruského, jakož i na uherské Slovácko. Radhošti dodávají zvláštní kouzlo také pověsti a báje, jež se k němu víží již od dob pohanských. Tu prý kdysi stávala zlatá socha Radigostova, jež prý je zakopána na tom místě, kde nyní stojí kříž. Na Radhošti bývá živo v létě a zvláště v den hlavních patronů moravských sv. Cyrilla a Methoda, kdy sem přicházejí nekonečné zástupy lidu moravského ve svých malebných krojích. V noci před sv. Janem Křtitelem zapalují se na Radhošti ohně a táboří tu sta turistů. Na východ zdvihá se hora Kněhyně (1251 m.) a dále k severovýchodu, již v Těšínském Slezsku, Lysá Hora (1325 m.), nejvyšší to hora v celém okolí. Na jižním úpatí Radhoště stojí město Rožnov, kde se nemocní léčí žinčicí. Lid v okolí frenštátském, ježto půda není příliš úrodná a kromě toho úroda trpívá rozvodněnými prudkými horskými potoky, nemá dostatečné obživy v polním hospodářství a proto hledá výživu jednak v továrnách, jednak v dobytkaření. Zdejší lid má rád svoje kravky, jimž dává Kaple Cyrillomethodějská na Radhošti. i charakteristická jména, jako babula, babuša bledě červeným s bílým obličejem, bazala, kravám bílým s velkými černými skvrnami na břiše atd. Ovce pěstují se zde po salašnicku, ač počet jich stále se menší. Z nedostatku lepšího plemene a i píce chová se zde nejšpatnější druh k vůli mléku a masu. Pro domácí potřebu vyrábí se máslo, ale hlavně ovčí sýr, t. zv. brynza. Ovčí syrovátky — žinčice — užívá se za nápoj; táž prodává se také Zříceniny hradu Hukvaldu. Dřevěný kostel v Tiché u Frenštátu. Obytné místnosti. nemocným do Rožnova. Původní, svérázný kroj zdejšího lidu vymizel v posledních několika desetiletích úplně. Kultura vše nivelisující odstranila i tento vzácný pozůstatek dob minulých.
Zříceniny hradu Hukvaldu. Třetí brána.
Salaš na Beskydě.
9
Josef Bělohlav FRENŠTÁT A RADHOŠŤ Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace Ostrava, 2012 Vydáno jako elektronická verze 1.0 knižního vydání z roku 1913. ISBN 978-80-7054-143-2 (pdf)
10
