EKONOMIKA a MANAGEMENT FINANČNÍCH INSTITUCÍ LS 2015

EKONOMIKA a MANAGEMENT FINANČNÍCH INSTITUCÍ LS 2015 Ing. Eliška Kvapilová

[email protected]

Reporting „Reporting“ znamená v doslovném překladu z anglického jazyka „výkaznictví“. V anglickém jazyce se toto slovo často také používá ve spojení „Financial Reporting“ což doslovně znamená „účetní výkaznictví“. „Reporting představuje komplexní systém vnitropodnikových výkazů a zpráv, které syntetizují informace pro řízení podniku jako celku i jeho základních organizačních jednotek.“ „Reporting je odvětvím účetnictví, které se zabývá přípravou dokumentů o finanční situaci podniku. Tyto dokumenty poskytují informace o finanční výkonnosti a finanční situaci podniku, kterým se zabývají a jsou užitečné pro široké spektrum uživatelů.“ Reporting je forma podnikového zpravodajství, které může, ale nemusí mít podobu výkazu (grafy, tabulky, procentuální podíly, absolutní čísla).

Reporting Zejména v období globalizace nabývá potřeba přesných informací neustále na významu. Získáváním a zpracováváním informací v ekonomickém a podnikovém prostředí se zabývá právě reporting. - Implementace do IS

- Jedná se o velmi důležitý vnitropodnikový systém výkazů a zpráv, sloužící k písemné (příp. ústní) informaci - do jaké míry dosáhly jednotlivé části společnosti svých předem stanovených cílů - jak a kvůli čemu se od těchto cílů odchýlily - jaká opatření řídící pracovníci zavedou, aby byly odstraněny tyto negativní odchylky

Reporting Poptávka po finančních reportech existuje, protože jejich uživatelé věří, že reporty jim pomohou při rozhodování. Potencionálním investorům pomáhají při rozhodování, zda investovat nebo ne. Dodavatelé se podle nich mohou rozhodovat, zda protistraně dodat zboží a s jakými platebními podmínkami. Management pomocí informací z těchto výkazů řídí výkonnost společnosti.

Reporting - cíle Vytváření zpráv a přenos informací – reporting se zabývá tvorbou reportů, což jsou zprávy v určité struktuře a formě. Reporting má úzkou návaznost na finanční účetnictví. Dokumentace – potřeba dokumentace vychází z právních předpisů a interních potřeb podniku. Podpora rozhodovacích procesů a jejich kontrola – kvalita rozhodnutí závisí na osobě, čase a hlavně na informacích, které slouží jako podklad pro rozhodnutí. Pro rozhodnutí jsou zapotřebí informace. Je umožněna zpětná vazba. Podpora procesů a pracovních postupů – v podniku denně probíhá množství činností: rutinní – za opakujících se podmínek o plánovité nahodilé – potřeba více detailnějších informací

Reporting Druhy reportingu se dělí v závislosti na frekvenci, ve které jsou výkazy poskytovány a v závislosti na tom, komu jsou tyto výkazy určeny. Podle frekvence poskytování pak hovoříme o standardním a mimořádném reportingu a podle jeho uživatelů se dělí na interní a externí reporting. Dále lze reporting dělit dle způsobu vytvoření, využití a jeho přínosu – statický, dynamický, ad hoc atd.

Statický – typ reportingu vhodný zejména pro vizualizaci informací standardní struktury a vzhledu (takřka neměnné vstupní parametry). Hodí se dobře pro finanční výkaznictví.

Dynamický – rozdíl je v tom, že uživatel může ovlivňovat obsah a formu reportu zadáváním vstupních parametrů.

Obsah 1) Řízení aktiv a pasiv; Druhy rizik; ALCO 2) RaD finančních institucí 3) OCP 4) Fondy KI

Řízení aktiv a pasiv Prostředí ČR • řízení aktiv a pasiv (Asset and liability management, “ALM”) je chápáno jako „soubor procesů zajišťujících řízení rizik bankovního portfolia“ Rizika vyplývají ze strukturálního nesouladu aktiv a pasiv v oblastech: úrokových měr, cizích měn splatností - Převážně o řízení tržního a měnového rizika bankovní knihy a o řízení rizika likvidity.

Bankovní portfolio Do bankovního portfolia se řadí zejména nástroje, které banka chce a je s to držet až do splatnosti. V realitě se jedná zejména o: úvěry poskytnuté klientům banky položky investičního portfolia + deriváty sloužící k zajištění rizik těchto instrumentů

Obchodní portfolio Opakem bankovního portfolia je portfolio obchodní. V obchodním portfoliu banky jsou umístěny nástroje, s nimiž banka chce obchodovat nebo jimi zajišťuje jiné z nástrojů obchodního portfolia Obchodovatelnost nástrojů v obchodním portfoliu není omezena nebo tyto nástroje je možné zajistit. - Sestává z instrumentů určených ke spekulativnímu obchodování, u kterých se nepředpokládá držení do splatnosti. Pro pozice, nástroje nebo portfolia nástrojů v obchodním portfoliu musí existovat jednoznačná strategie obchodování, schválená představenstvem, která obsahuje i očekávané období držení, a zároveň jsou jasně stanoveny postupy pro aktivní řízení pozic, podle kterých jsou stanoveny limity omezující podstupované riziko. Banka stanoví strategii a postupy pro zařazování nástrojů do svého obchodního portfolia a také pro jeho celkové řízení. Podle těchto postupů jsou pozice nástrojů denně přeceňovány tržními hodnotami.

Řízení aktiv a pasiv Řízení aktiv a pasiv = paleta činností směřujících k řízení rizik. 1. návrh organizační struktury umožňující oddělení řízení rizik od jejich zdrojů 2. tvorbu předpisové základny závazné pro celou banku, upravující spolupráci oddělení, stanovící pravomoci, odpovědnosti, povinnosti (+tvorba krizových plánů) 3. monitorování rizik 4. zajištění se proti identifikovaným rizikům

Legislativa řízení rizik Řízení tržních rizik z legislativního pohledu zahrnuje: • systémy měření a sledování tržních rizika • stresové testování • limity Vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry + její příloha 1

Výnosová křivka Výnosová křivka ukazuje, jak se mění úrokový výnos s měnící se dobou splatnosti. Obvyklý tvar je rostoucí = dluhopisy s delší splatností nesou větší kupón (z důvodu prémie za úrokové riziko)

Mohou existovat ale i ploché výnosové křivky, případně klesající.

Výnosová křivka

Druhy rizik

Druhy rizik Různí autoři – odlišné dělení Základní rozdělení: Úvěrové riziko Tržní riziko, jehož složkami jsou: měnové riziko úrokové riziko akciové riziko komoditní riziko riziko korelace a kreditní marže Riziko likvidity Operační riziko

Úvěrové (kreditní) riziko Úvěrové riziko je historicky nejstarším a nejpodstatnějším rizikem ve finanční oblasti. Plyne z možnosti nesplacení závazku obchodním partnerem, je tedy rizikem ztráty banky, vyplývajícím ze selhání smluvní strany tím, že nedostojí svým závazkům dle podmínek smlouvy. Vyplývá ze samé podstaty banky = prostředníka mezi přebytkovými a nedostatkovými subjekty. Poskytne-li banka klientovi úvěr a ten jej nesplatí, utrpí ztrátu. Tu však nemže jako prostředník přenést na střadatele → kreditní riziko představuje největší primární zdroj ohrožení existence banky.

Úvěrové (kreditní) riziko Úvěrové riziko představuje asi 50-70% všech bankovních rizik (Mejstřík, 2008). Lze jej rozdělit na očekávané a neočekávané. 1) Očekávané riziko je nedílnou součástí bankovního podnikání. Jeho dopad má být zohledněn ve výši úrokové sazby, poplatků za úvěr, v rezervách tvořených k portfoliu (následně formou odpisů postupně rozpouštěných). Očekávané ztráty by tak neměly narušit stabilitu a hospodaření banky.

Úvěrové (kreditní) riziko 2) Neočekávané riziko je takové, které nelze zachytit při tvorbě rezerv. - Nutno krýt kapitálem banky. Tomuto účelu slouží koncept kapitálové přiměřenosti. Nové metody pro výpočet tohoto kapitálového požadavku přinesl již Basel II. - 3 způsoby standardizovaný, přístup založený na interních modelech („IRB“) pokročilý přístup založený na vlastních modelech („AIRB“).

Úvěrové (kreditní) riziko 2) Neočekávané riziko je takové, které nelze zachytit při tvorbě rezerv. - Nutno krýt kapitálem banky. Tomuto účelu slouží koncept kapitálové přiměřenosti. Nové metody pro výpočet tohoto kapitálového požadavku přinesl již Basel II. - 3 způsoby standardizovaný, přístup založený na interních modelech (“IRB”) pokročilý přístup založený na vlastních modelech („AIRB“).

Úvěrové (kreditní) riziko Potřeba krytí neočekávaného úvěrového rizika kapitálem banky je považována za stále silnější. Basel III podmínky zpřísňuje. - Postupně bude navyšován požadavek na výši kapitálových zdrojů ke krytí úvěrových, tržních a operačních rizik. Současných 8 % bude postupně navyšováno až na 10,5 % v roce 2019, z nichž bude 2,5 % tvořit tzv. konzervační polštář (neboli conservation buffer) pro účely kapitálové rezervy nad rámec rizik.

Tržní riziko Tržní riziko se týká pohybu cen kursů či sazeb na finančních trzích. Člení se na následující složky: - Měnové (též kursové) riziko vyjadřuje možné snížení zisku spojené se změnou kursů cizích měn vůči měně, v níž jsou účty vedeny. - Úrokové riziko se týká snížení čistého úrokového příjmu změnou v úrokových sazbách na finančních trzích. - Akciové riziko, plynoucí ze změny cen akcií. - Komoditní riziko, vyjadřující možnost ztráty vlivem změn tržních cen obchodovaných komodit. - Riziko korelace a kreditní marže, odvozené riziko pozorované především v souvislosti s úrokovým rizikem.

Tržní riziko Tržní rizika vznikají v důsledku kolísání úrokových sazeb, směnných kurzů, kurzů akcií nebo komodit. Týkají se jak obchodních transakcí s denní tvorbou kurzu (obchodní kniha), tak i tradičního bankovního obchodu (bankovní kniha).

Úrokové riziko Riziko posunu výnosové křivky na hodnotu instrumentu, který má za následek ztrátu pro banku. Z pohledu kapitálové přiměřenosti lze v bankovní praxi rozlišit dva druhy úrokového rizika: •riziko bankovní knihy •riziko obchodní knihy Zdroji rizika obchodní knihy jsou instrumenty držené bankou v obchodním portfoliu za účelem dosažení spekulativního zisku.

Úrokové riziko Úrokové riziko bankovní knihy představuje strukturální riziko vyplývající z složení aktivní a pasivní strany bilance. Typickým zdrojem úrokového rizika retailové banky je financování dlouhodobých fixně úročených úvěrů vklady s pohyblivou sazbou a zpravidla krátkodobou splatností.

Akciové riziko Akciové riziko plyne z možné změny tržních cen akcií, jeho rizikovým faktorem je výnos na akciovém trhu. Nesou jej všechny nástroje s hodnotou odvozenou od tržní ceny akcií – okamžité a termínové pozice v akciích nebo v akciových portfoliích, deriváty (swapy, opce), které mají akcie nebo jejich portfolia či indexy jako podkladové aktivum. Akciový index je ukazatel celkového pohybu akciového trhu. Je založený na tržních cenách vybraných akcií a obvykle přímou úměrou odpovídá součtu tržních kapitalizací společností, zařazených do akciového indexu. Jednou z možností konstrukce akciového indexu je aritmetický průměr cen akcií vybraných společností.

Tržní kapitalizace Tržní kapitalizace vyjadřuje hodnotu firmy podle tržního ohodnocení cen jejich akcií. Je to součin všech vydaných akcií firmy a aktuální ceny akcií na trhu. Výpočet tržní kapitalizace Suma tržních kapitalizací všech podniků zaznamenaných na burze dává informaci o tržní kapitalizaci burzy. Tržní kapitalizace burzy často slouží jako srovnávací měřítko pro její "velikost". Může se stanovovat i pro jednotlivá odvětví nebo pro celý akciový trh.

Tržní kapitalizace a akciové indexy Indexy → souhrnné finanční nástroje Dvě základní možnosti sestavení indexu: 1)Podíl konkrétního titulu na celkovém indexu je dán tržní kapitalizací společnosti Větší společnosti větší podíl na tržním indexu – hospodářské výsledky těch největších společností mají mnohem větší vliv na celkovou ekonomiku než činnost menších společností. 1)Cenově vážené indexy Konstrukce ignoruje celkové tržní kapitalizace společností. Počítá se jen s aktuálními cenami jednotlivých akcí. Čím vyšší bude cena akcií společnosti, tím vyšší váhu budou mít tyto akcie v indexu Příklad - Dow Jones Industrial Average

Tržní kapitalizace a akciové indexy 1) Společnost A - ERSTE na veřejných trzích se obchoduje s 421 395 017 706 akcií současná tržní cena (kurz) 1 akcie je 649,5 Potom tržní kapitalizace společnosti A je 421 395 017 706 (akcií) x 649,5 (tržní cena 1 akcie) = 273 696 640 000 000 Společnost B - KB na veřejných trzích se obchoduje s 38 484 889 151 akcií stávající tržní cena 1 akcie této společnosti bude 5521 Tržní kapitalizace B pak bude 212 475 073 000 000 Sestavení indexu – přidělení vah podle tržní kapitalizace Tržní kapitalizace Společnost A

273 696 640

Váha v indexu 0,562962905

Společnost B

212 475 073

0,437037095

Celkem

486 171 713

1

Tržní kapitalizace a akciové indexy 2) Společnost A - Apple na veřejných trzích se obchoduje s 5 820 mil akcií současná tržní cena (kurz) 1 akcie je 123,59 USD Potom tržní kapitalizace společnosti A je 5 820 mil (akcií) x 123,59 USD (tržní cena 1 akcie) = 719 000 mld USD Společnost B - Microsoft na veřejných trzích se obchoduje s 8 200 mil akcií stávající tržní cena 1 akcie této společnosti bude 41,38 USD Tržní kapitalizace B pak bude 339 316 mil Sestavení indexu – přidělení vah podle tržní kapitalizace Tržní kapitalizace

Váha v indexu

Společnost A

719 000

68% = 0,68

Společnost B

339 316

32% = 0,32

Celkem

1058316

1

Tržní kapitalizace a akciové indexy Jak ovlivní hodnotu tržního indexu stejné relativní změny obou titulů? A – Apple, váha 0,68; 5 820 mil akcií B – Microsoft, váha 0,32; 8 200 mil akcií „náš“ Index a 2 situace: 1) Cena akcie A vzroste o 10% 2) Cena akcie B vzroste o 10% Původní cena akcie

Cena akcie A vzroste o 10%

Cena akcie B vzroste o 10%

Tržní kapitalizace původně

Tržní kapitalizace situace 1)

Tržní kapitalizace situace 2)

Spol. A

123,59

136

123,59

719 000

791 520

719 000

Spol. B

41,38

41,38

45,5

339 316

339 316

373 100

1 058 316

1 130 836

1 092 100

Celkem

1 058 316

1 130 836

1 092 100

původně

růst ceny A

růst ceny B

rozdíl 72 520

rozdíl 33 784

Obecné příklady na:

Akciové riziko Akciové riziko je součástí celkové rizikové pozice. Při komplexním pohledu na hodnotu podniku tak mohou některé akciové pozice ve výsledku snižovat celkové riziko, a to díky své záporné korelaci s jinými typy rizik. Korelace je vzájemný lineární vztah mezi dvěma sledovanými veličinami, o síle a stupni tohoto vztahu vypovídá korelační koeficient, který nabývá hodnot od -1 do +1, kladná hodnota značí pozitivní vztah (pozitivně korelované veličiny), záporná značí negativní vztah (záporně korelované veličiny), nulová hodnota vypovídá o situaci, kde mezi veličinami nebyl objeven lineární vztah. -příklad-

Akciové riziko – měření Při měření akciového rizika se užívá obvykle metody VaR. Touto metodou se snažíme odhadnout vývoj cen akcií, příp. akciových indexů. Akciový trh se ve vyspělém světě vyznačuje velmi dlouhou historií, má tedy i nejširší statistický soubor dat. Většinu principů metody VaR obsahují různé teorie portfolia, především korelaci mezi jednotlivými akciemi a burzovními indexy.

VaR Metodou VaR je odhadována maximální ztráta, které je možné dosáhnout během určitého časového úseku obchodování v referenčním období. Měří maximální ztrátu – za předpokladu, že trh se chová normálně, tj. zisky/ztráty mají normální rozdělení dle hustoty pravděpodobnosti Gaussovy funkce. Maximální riziko ztráty reprezentuje zvolená hladina významnosti α, přičemž je vždy záhodno měřit na více hladinách významnosti. (např. α = 0,05) Třemi základními metodami VaR jsou (i) historické simulace (ii) variance-kovariance (iii) simulace Monte Carlo

Gaussova funkce VaR měří maximální ztrátu – za předpokladu, že trh se chová normálně, tj. zisky/ztráty mají normální rozdělení dle hustoty pravděpodobnosti Gaussovy funkce. Patří k nejdůležitějším rozdělením pravděpodobnosti spojité náhodné veličiny. Náhodné děje vyskytující se v přírodě či společnosti lze dobře modelovat právě normálním rozdělením. Řada dalších rozdělení se při dostatečně velkém vzorku k normálnímu rozdělení číselně blíží, takže lze využít tabelovaných hodnot distribuce.

VaR Třemi základními metodami VaR jsou (1) historické simulace (2) variance-kovariance (3) simulace Monte Carlo Monte Carlo je třída algoritmů pro simulaci systémů. Jde o stochastické metody používající pseudonáhodná čísla. Typicky využívány pro výpočet integrálů, zejména vícerozměrných, kde běžné metody nejsou efektivní. Základní myšlenka této metody je velice jednoduchá, chceme určit střední hodnotu veličiny, která je výsledkem náhodného děje. Vytvoří se počítačový model toho děje a po proběhnutí dostatečného množství simulací se mohou data zpracovat klasickými statistickými metodami, třeba určit průměr a směrodatnou odchylku.

VaR Nevýhodu VaR je možné spatřit v tom, že neukazuje maximální možnou ztrátu, jakou může investor utrpět. VaR není vpředhledící, modeluje na základě historických dat a v budoucnu může nastat překvapivý vývoj, značně odlišný od trendu – proto je vhodné doplnit VaR o stresové scénáře extrémních situací. Zobrazené riziko může být zdánlivě sníženo faktem, že je VaR počítána z hodnot na konci dne.

Komoditní riziko U komoditního rizika je rizikovým faktorem změna tržní ceny obchodované komodity. Podobně jako u měnových obchodů, i u obchodů s komoditami by měl být předmětem transakce přímo rizikový faktor. Pro trh s komoditami jsou však charakteristické značně vysoké náklady na manipulaci a držení fyzických komodit. Řešením je způsob obchodování – realizace probíhá především pomocí derivátů.

Riziko korelace a kreditní marže

Riziko korelace, potažmo riziko kreditní marže, patří do skupiny rizik odvozených. Tato rizika není možno pozorovat přímo, ale pouze jako součásti ocenění určitého obchodovaného nástroje. U rizika korelace je rizikovým faktorem změna předpokládaného vztahu mezi parametry ocenění tržních nástrojů. Často se při používání cen k analýze rizik vychází z předpokladu, že některé parametry oceňovacího modelu mají dlouhodobě neměnný vztah. Právě riziko změny takového pevného vztahu je nazýváno rizikem korelace. Jednou z jeho nejčastějších forem je riziko kreditní marže. Rizikovým faktorem rizika kreditní marže je rozdíl výnosu, o nějž se pohledávka s jistou pravděpodobností nezaplacení obchoduje nad hodnotou výnosu bezrizikového peněžního toku, který má stejnou dobu splatnosti.

Likviditní riziko •

Likviditní riziko vyjadřuje možnost, že banka nebude s to vyplatit své závazky, a to i v případě, že bude hospodařit se ziskem.

•

K této situaci se schyluje, mají-li pasiva banky kratší splatnost, než její aktiva.

•

Nemá-li banka dostatečnou likviditu, musí prodat svá aktiva i za cenu nižší než je jejich tržní cena, a tím utrpí ztrátu.

Dvě formy likviditního rizika a) Problém vlastní likvidity, jež je nazýván rizikem financování. Spočívá v možnosti, že podnik nebude moci uskutečnit obchodní transakci, protože k tomu nebude mít v daný okamžik dostatečné peněžní prostředky (tj. vlastní likviditu). - Též insolvence či platební neschopnost.

Dvě formy likviditního rizika a) Problém vlastní likvidity, jež je nazýván rizikem financování. Spočívá v možnosti, že podnik nebude moci uskutečnit obchodní transakci, protože k tomu nebude mít v daný okamžik dostatečné peněžní prostředky (tj. vlastní likviditu). - Též insolvence či platební neschopnost. Jako příklad ztráty likvidity banky v ČR lze uvést případ banky Bohemia, jež pod tlakem hromadných výběrů vkladů retailových zákazníků, způsobených zveřejněním zpráv o nesolidních garancích banky ve vztahu k zahraničním subjektům, přišla o veškerou likviditu, následně nebyla s to plnit své závazky a zkrachovala.

Banka Bohemia – ztráta likvidity http://www.ceskatelevize.cz/porady/10266819072vypravej/ve-stopach-doby/1994/573-zkrachovala-bankabohemia/

Dvě formy likviditního rizika b) Likvidita trhu, což je schopnost trhu uskutečnit požadovanou výměnu za běžných tržních podmínek. (Nastane-li situace, že je trh nelikvidním, může to být absolutní či relativní stav. Absolutní nelikvidita je způsobena nedokonalostí trhu. Při relativní nelikviditě trhu nelze obchod sjednat za běžných tržních podmínek, nakonec se ale najde protistrana, s níž jej sjednat lze, ale za podmínek pro poptávajícího méně výhodných.)

Tato varianta zvyšuje tržní riziko, a tudíž se riziko likvidity trhu obvykle řídí spolu s rizikem tržním.

*Dvě formy likviditního rizika Likviditní riziko tedy úzce souvisí s jinými typy rizik. U některých autorů se lze dokonce setkat s tím, že je riziko likvidity trhu zařazováno mezi tržní rizika a riziko financování mezi rizika provozní, přičemž likviditní riziko samostatně vůbec není uváděno.

______ Opatření ČNB – řízení likvidity http://www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2001/download/v_2 001_6.pdf

Operační riziko Operační (též provozní) riziko plyne z možných ztrát způsobených chybou, odchýlením od správných postupů nebo podvodem (ZIEGLER, 1997). Lze jej rozdělit na: - Riziko provozu (též interní operační riziko), které souvisí s personálním zajištěním a správností pracovních postupů uvnitř banky. - Riziko strategie (též externí operační riziko), kterým je možnost špatného nastavení strategie banky v souvislosti s vývojem vnějších faktorů (např. politická nebo daňová situace).

Kvantifikace rizik

Schéma rozdělení rizik Úvěrové riziko Tržní riziko měnové riziko úrokové riziko akciové riziko komoditní riziko riziko korelace a kreditní marže Riziko likvidity Operační riziko

Zajištění - přirozené a umělé V případě přirozeného zajištění probíhají běžné podnikatelské aktivity podniku směřující k minimalizaci rizik. Může jít např. o přizpůsobení struktury financování podmínkám aktivních obchodů. Přirozené zajištění je nejlevnějším způsobem zajištění rizik. Umělé zajištění – uzavírání obchodů čistě k zajištění.

Zajištění K zajištění jsou v praxi využívány finanční deriváty. - lze fixovat cenu nástroje k sjednanému termínu v budoucnosti, tedy k určité dané pozici se sjedná na derivátovém trhu takový obchod, jehož zisk, či ztráta se bude vyvíjet opačně k zajišťované pozici. Bude-li se znehodnocovat daná pozice, potom pozice na derivátovém trhu se bude zhodnocovat a naopak.

Zajištění – příklad Metody zajištění proti tržnímu riziku – použití swapů

Zajištění – příklad Metody zajištění proti tržnímu riziku – použití forwardu

ALM Cíl: Maximalizace rizikově očištěného výnosu akcionáře v dlouhém období (Uyemura, Van Deventer, 1993) Rizikově očištěného = cílem ALM je omezit reziduální rizika spojená s rolí banky jako finančního prostředníka mezi přebytkovými a deficitními subjekty.

ALM KB

Výroční zprávy KB http://www.kb.cz/cs/o-bance/vztahy-s-investory/vykazy-avysledky/vyrocni-zpravy.shtml KB Analýzy trhu: http://trading.kb.cz/ibweb/analysisList.do?ID=15 VZ 2013 http://contentviewer.adobe.com/s/Annual%20Report/eca09a ae-8617-544c-a34feb2a30df5337/KB_VZ2013_CZ/Risk%20Management.html VZ 2009 – řízení rizik http://www.kb.cz/file/u/about-bank/investorrelations/annual-reports/annual-report-2009/cz/07-zpravapredstavenstva.html

ALCO V praxi se stalo standardem vytvoření komise pro řízení aktiv a pasiv (Asset and Liability Management Committee, “ALCO”). Správně fungující ALCO má být produktivním diskusním panelem členů nejvyššího vedení, který se zabývá analýzou současné situace banky a rozvojem její strategie. - Nejen nástroj řízení rizik - Orgán, který výrazně ovlivňuje profitabilitu a stabilitu banky

ALCO Mnohdy je ALCO zároveň fórem pro vzdělávání členů nejvyššího vedení banky o záležitostech řízení rizik a ekonomického vývoje v zemích působnosti banky. Kvalitně fungující ALCO je organizované, řídí se přesně definovanými předpisy, každý z členů zná svou úlohu a přispívá do diskuse. Členové jsou znají principy používaných modelů a znají bankovní směrnice v oblasti řízení rizik. ALCO v tomto případě není jen nástroj splnění regulatorních požadavků, ale i nástroj pro rozvoj společnosti.

Obsah 1) Řízení aktiv a pasiv; Druhy rizik; ALCO 1) OCP 2) Fondy KI 3) RaD finančních institucí

OCP Hlavním právním předpisem upravujícím institut obchodníka s cennými papíry je ZPKT. Pojem OCP definuje právě tento zákon a to tak, že se jedná o právnickou osobu, „která poskytuje investiční služby na základě povolení ČNB k činnosti obchodníka s cennými papíry“

OCP Z hlediska ekonomického můžeme OCP obecně rozdělit na brokerské a dealerské společnosti, přičemž kritériem tohoto rozdělení je rozsah udělené licence. Brokerské společnosti = obchodují svým jménem, ovšem pouze na účet svých klientů, tedy pouze zprostředkovávají obchod (proto někdy označované též jako zprostředkovatelské společnosti). Dealerské společnosti krom zprostředkování obchodu provádí obchody svým jménem na svůj účet – vlastní své portfolio, z kterého jim mj. plyne i případný zisk. Toto rozdělení je stěžejní například v USA.

OCP - nebankovní a bankovní OCP - v rámci bankovních pak komerční a investiční banky - investiční se specializují na investování na kapitálovém trhu, na druhou stranu pro komerční je investování pouze jedna z mnoha činností

OCP Udělení povolení od ČNB - Akciová společnost, sídlo v ČR, průhledný a nezávadný původ počátečního kapitálu, důvěryhodnost, věcné, personální a organizační předpoklady pro výkon činnosti OCP

Povolovací a schvalovací řízení OCP Způsob, náležitosti a přílohy žádosti o povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry a související žádosti jsou stanoveny vyhláškou č. 233/2009 Sb. https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/le gislativa/vyhlasky/vyhlaska_233_2009.pdf

Povolovací a schvalovací řízení OCP Způsob, náležitosti a přílohy žádosti o povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry a související žádosti jsou stanoveny vyhláškou č. 233/2009 Sb. https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/le gislativa/vyhlasky/vyhlaska_233_2009.pdf

Povolení pro OCP Česká národní banka udělí povolení k činnosti OCP pouze akciové společnosti, nebo společnosti s ručením omezeným: - pokud se jedná o akciovou společnost, vydává pouze listinné akcie na jméno nebo zaknihované akcie - pokud se jedná o společnost s ručením omezeným, má zřízenu dozorčí radu a tato dozorčí rada má takové pravomoci, jako jsou pravomoci dozorčí rady akciové společnosti podle obchodního zákoníku, - má sídlo i skutečné sídlo na území České republiky, - má průhledný a nezávadný původ počátečního kapitálu včetně základního kapitálu

Investiční služby Investičními službami jsou hlavní investiční služby a doplňkové investiční služby poskytované podnikatelsky. Hlavními investiční služby a) přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů, b) provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka, c) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet, d) obhospodařování majetku zákazníka, je-li jeho součástí investiční nástroj, e) investiční poradenství týkající se investičních nástrojů, f) provozování mnohostranného obchodního systému

Investiční služby doplňkové Doplňkovými investičními službami jsou a) úschova a správa investičních nástrojů b) poskytování úvěru nebo půjčky zákazníkovi za účelem umožnění obchodu s investičním nástrojem, na němž se poskytovatel úvěru nebo půjčky podílí, c) poradenská činnost týkající se struktury kapitálu, průmyslové strategie a s tím souvisejících otázek, jakož i poskytování porad a služeb týkajících se přeměn společností nebo převodů podniků, d) poskytování investičních doporučení a analýz investičních příležitostí nebo podobných obecných doporučení týkajících se obchodování s investičními nástroji, e) provádění devizových operací souvisejících s poskytováním investičních služeb,

OCP Bezpodmínečná nutnost obezřetného podnikání Nutnost vést deník – evidence přijatých pokynů a podle nich provedených obchodů; elektronická podoba Zaměstnanci podstupují odbornou zkoušku https://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislati va/vestnik/2009/download/v_2009_09_21209560.pdf Poruší-li OCP své povinnosti – SPRÁVNÍ DELIKTY (§157) - především informační povinnost (ČNB, GF), povinnost vést deník, povinnost obezřetného podnikání Poruší-li FO – PŘESTUPKY (§166) - činnost bez povolení, informační povinnost, manipulace s trhem Dva druhy příjmů OCP – provize (nejvýhodnější transakce) a poplatky (za zprostředkování obchodu)

Garanční fond OCP Vznikl už v roce 2001, kdy byl upraven v zákoně o CP Současná úprava vychází ze zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na KT - zde i popsán způsob, jak vypočítat výši příspěvků, které OCP platí Garančnímu fondu - přijímá příspěvky od OCP, zajišťuje ověřování nároku a pak i samotné vyplácení náhrad 2% z objemu poplatků a provizí OCP za předešlý kalendářní rok. Náhrada je poskytována za majetek zákazníka, který mu nemohl být vydán z důvodů souvisejících s finanční situací OCP. Náhrada 90% částky, nejvýše do 20 000 eur, vyplacená Garančním fondem do 3 měsíců od ověření nároku. web gfo.cz

Obsah 1) Řízení aktiv a pasiv; Druhy rizik; ALCO 1) OCP 2) Fondy KI 3) RaD finančních institucí

Fondy KI Podstata kolektivního investování = shromažďování peněžních prostředků od předem neurčeného a neomezeného počtu osob -za účelem jejich použití k podnikání na základě principu rozptýlení rizika -Soustřeďování peněžních prostředků a jejich použití musí probíhat jen formami, které jsou zákonem povoleny, jinak musí být uloženy na zvláštním účtu u banky, která je označována jako depozitář

Fondy KI Fondem kolektivního investování se ze zákona rozumí právnická osoba se sídlem v České republice, která je oprávněna shromažďovat peněžní prostředky od veřejnosti vydáváním akcií a provádět společné investování shromážděných peněžních prostředků na základě určené investiční strategie na principu rozložení rizika ve prospěch vlastníků těchto akcií, a dále spravovat tento majetek, a podílový fond, jehož účelem je shromažďování peněžních prostředků od veřejnosti vydáváním podílových listů a společné investování shromážděných peněžních prostředků na základě určené investiční strategie na principu rozložení rizika ve prospěch vlastníků těchto podílových listů a další správa tohoto majetku.

Fondy KI Výhody ve spojitosti s investováním do fondů KI - je zabezpečena diverzifikace rizika spojena s obchodováním (každý fond má ze zákona povinnost co nejvíce snížit riziko) - fond, který shromažďuje finanční prostředky od široké veřejnosti, má dostatek financí k vytvoření diverzifikovaného portfolia - portfolio je spravováno profesionálním portfolio manažerem, který již má zkušenosti s obchodováním a přístup k moderním technologiím, které mu napomáhají při rozhodování, do kterých aktiv investovat.

Fondy KI Zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech Standardním fondem je fond kolektivního investování, který splňuje požadavky práva Evropské unie a jako takový je zapsaný v příslušném seznamu vedeném Českou národní bankou. Speciálním fondem je fond kolektivního investování, který nesplňuje požadavky práva Evropské unie a jako takový není zapsaný v příslušném seznamu vedeném Českou národní bankou (§ 511). Fondem kolektivního investování může být pouze a) podílový fond, nebo b) akciová společnost – investiční fond

Investiční fond s právní osobností Samosprávným investičním fondem je investiční fond s právní osobností, - který je na základě povolení ČNB oprávněn se obhospodařovat, popřípadě provádět svou administraci. Tedy obhospodařovatelem samosprávného investičního fondu je tento fond sám. (Může obhospodařování svého majetku svěřit investiční společnosti na základě obhospodařovatelské smlouvy.) Investiční fond s právní osobností nesmí obhospodařovat jiný investiční fond. Investiční fond je právnickou osobou, založenou na dobu určitou, která musí být uvedena ve statutu fondu - nejdéle na dobu 10 let (nejde-li o speciální fond kvalifikovaných investorů). Investiční fond shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti upisováním akcií. Akcie investičního fondu jsou veřejně obchodovatelné a stanovy společnosti nemohou omezit jejich převoditelnost.

Podílový fond Nemá právní subjektivitu, spravuje ho investiční společnost. Podílový list je cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, který představuje podíl podílníka na podílovém fondu a se kterým jsou spojena práva podílníka plynoucí z tohoto zákona nebo ze statutu podílového fondu. Otevřený podílový fond vs. Uzavřený podílový fond

Podílový fond Otevřený podílový fond - Podílové listy tohoto fondu vydává investiční společnost v neomezeném množství. Cena podílového listu odpovídá jeho podílu na majetku ve fondu, může však být zvýšena o přirážku. Podílové listy může podílník kdykoliv zpět prodat investiční společnosti, která je povinna odkoupit je za cenu odpovídající skutečné hodnotě majetku, jež na ně připadá. Částka však může být snížena o srážku. Označení otevřeného podílového fondu obsahuje slova "otevřený podílový fond". Uzavřený podílový fond - Investiční společnost tohoto fondu vydává pevný počet podílových listů. Podílník nemůže požádat investiční společnost o zpětný odkup podílových listů. Své podílové listy může pouze prodat na kapitálovém trhu podobně jako jiné cenné papíry. Cena je většinou nižší, než je skutečná hodnota majetku ve fondu připadajícího na podílový list. Označení uzavřeného podílového fondu obsahuje slova "uzavřený podílový fond“.

Druhy podle způsobu investování Způsob investování (skladba majetku a rozložení a omezení rizika spojeného s investováním) je přísněji upraven u standardních fondů kolektivního investování než u speciálních fondů kolektivního investování. Standardní fondy mohou být prakticky nabízeny bez výraznějších překážek na území celé Evropské unie. Mezi základní charakteristiky standardních fondů zejména patří: •mohou mít pouze podobu otevřeného fondu, •mohou investovat do investičních cenných papírů, nástrojů peněžního trhu, nových počátečních veřejných nabídek, cenných papírů jiného standardního fondu (max. však 10% portfolia), cenných papírů speciálních fondů, finančních derivátů, bankovních vkladů se splatností do 1 roku, •mohou investovat max. 5 % portfolia do cenných papírů a nástrojů peněžního trhu jednoho emitenta, přičemž existují následující výjimky (u 40 % portfolia mohou investovat až 10 % portfolia do cenných papírů a nástrojů peněžního trhu jednoho emitenta; do cenných papírů veřejného sektoru mohou investovat až 35 % portfolia; do bankovních dluhopisů jednoho emitenta mohou investovat až 25 % portfolia).

Druhy podle způsobu investování Speciální fondy mohou mít podobu investičních fondů, otevřených podílových fondů nebo uzavřených podílových fondů s výjimkou nemovitostních fondů (mohou mít pouze podobu otevřeného podílového fondu). Speciální fondy se dále rozdělují na: speciální fondy, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti (speciální fondy cenných papírů, speciální fondy nemovitostí, speciální fondy fondů) a fondy, které shromažďují peněžní prostředky od kvalifikovaných investorů (speciální fondy kvalifikovaných investorů).

Speciální fond kvalifikovaných investorů Speciální fondy kvalifikovaných investorů nejsou určeny pro drobné investory, neboť cenné papíry vydávané speciálními fondy kvalifikovaných investorů mohou nabývat finanční instituce (např. banky, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry) a právnické a fyzické osoby, které písemně prohlásí, že mají zkušenosti s obchodováním s cennými papíry. Minimální vstupní investice jednoho investora je 1 mil. Kč a maximální počet investorů je zákonem stanoven na 100 (Česká národní banka může povolit výjimku pro překročení uvedeného počtu). Cenné papíry vydávané speciálními fondy kvalifikovaných investorů nesmí být veřejně nabízeny nebo propagovány, ale při založení může být uveřejněna propagační upoutávka. Druhy majetku, do kterého investuje speciální fond kvalifikovaných investorů, limity pro rozložení rizika a pravidla pro poskytování a přijímání úvěrů a půjček stanoví statut, který schvaluje Česká národní banka.

1/ Druhy podle investičního zaměření Fondy peněžního trhu investují zejména do krátkodobých, vysoce bezpečných dluhopisů tak, aby jejich průměrná doba splatnosti byla kratší než jeden rok. Pro své investování mohou rovněž využít termínovaných vkladů u bank. Kolísání kursu bývá zpravidla nízké, za vysokou míru bezpečnosti však investor platí relativně nízkým výnosem. Tyto fondy se hodí pro krátkodobé investice a úložky peněz. Dluhopisové fondy (obligační) investují především do dluhopisů. Dlouhodobé zhodnocení bývá obvykle vyšší než u fondů peněžního trhu, ale nižší než u akciových fondů. Jsou vhodné pro střednědobý investiční horizont. Akciové fondy mají převážnou část svého majetku investovánu do akcií, které se však vyznačují výrazným kolísáním kursu. Jsou to fondy s vysokým rizikem vhodné pro nejdelší investiční horizont, protože dlouhodobě mají nejvyšší zhodnocení.

2/ Druhy podle investičního zaměření Smíšené fondy (balancované) stojí mezi fondy akciovými a dluhopisovými. Investují do akcií, dluhopisů a nástrojů peněžního trhu současně a portfoliomanažer přizpůsobuje rozložení investic aktuální situaci na trhu, a to v mezích stanovených statutem fondu. Investiční politika některých balancovaných fondů je velmi flexibilní, čímž však může být pro investora málo předvídatelná. Tyto fondy mají střední až vysoké investiční riziko a tomu odpovídající vyšší zhodnocení. Jsou vhodné pro delší investiční horizont. Fondy fondů jsou fondy, které neinvestují přímo do akcií nebo dluhopisů, ale vytvářejí portfolio složené z jiných fondů kolektivního investování. Investice do podílových listů jiných fondů znamená pro podílníky lepší rozložení rizika spojeného s investováním. Zajištěné fondy (garantované) jsou fondy, které garantují investorovi návratnost části nebo celé investice a někdy i minimální zaručený výnos v přesně daném investičním období (většinou několik let). Výhodou je omezení možnosti ztráty, nevýhodou střednědobé vázání investičních prostředků.

Druhy podle distribuce zisku Výnosové fondy v pravidelných intervalech vyplácejí výnosy (dividendy). Takovou podobu mívají zejména fondy investující převážně do bankovních vkladů a dluhopisů. Růstové fondy výnosy nevyplácejí. Podílník může výnos realizovat kdykoliv prodejem podílových listů. Typické jsou pro rizikovější a dynamičtější akciové a balancované fondy. Většina fondů v České republice je koncipována z daňových důvodů jako růstové fondy.

Depozitář Každý fond kolektivního investování musí mít pouze jednoho depozitáře. Připouští-li stanovy tohoto fondu vytvoření podfondu, depozitář tohoto fondu vykonává činnost depozitáře i pro tyto podfondy. §69 Osoby, které mohou být depozitářem (1) Depozitářem fondu kolektivního investování může být pouze a) banka se sídlem v České republice, b) zahraniční banka, která má pobočku umístěnou v České republice, c) obchodník s cennými papíry, který není bankou a který 1. je povinen dodržovat kapitálovou přiměřenost podle § 9 a 9a zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu a 2. má povolení k poskytování investiční služby úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb, nebo d) zahraniční osoba, která 1. má povolení orgánu dohledu jiného členského státu k poskytování investiční služby úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb, 2. poskytuje investiční služby v České republice prostřednictvím pobočky obchodního závodu a 3. je povinna dodržovat kapitálovou přiměřenost srovnatelně podle § 9 a 9a zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu

Obhospodařování Obhospodařovatel fondu kolektivního investování při obhospodařování tohoto fondu zavede v rámci statutu tohoto fondu a udržuje a uplatňuje: a) pravidla pro skladbu majetku tohoto fondu - vymezení majetkových hodnot, které mohou být nabyty do jmění tohoto fondu, a investičních limitů, které je nutno dodržovat ve vztahu k těmto majetkovým hodnotám -ve vymezení limitů vážené průměrné splatnosti a vážené průměrné životnosti majetku fondu b) pravidla pro přijetí úvěru nebo zápůjčky c) pravidla pro použití majetku fondu k poskytnutí úvěru, zápůjčky nebo daru d) pravidla pro uzavírání smluv o prodeji majetku e) techniky k obhospodařování tohoto fondu, f) pravidla pro snižování rizika z použití derivátů, a jde-li o speciální fond, který využívá pákový efekt, také limity pro míru využití pákového efektu, h) pravidla pro výpočet celkové rizikové expozice fondu (Vybráno ze zákona)

Povolovací a schvalovací řízení ČNB Náležitosti a přílohy žádosti o povolení k činnosti investičního fondu Žádosti o povolení k vytvoření podílového fondu - vyhláška č. 233/2009 Sb.

https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/povolovaci_schvalo vaci_rizeni/fondy_kolektivniho_investovani/index.html

Kolektivní investování Kolektivní způsob investování nabízí několik výhod, je však spojeno nejen s výhodami, ale i s určitými riziky. Největším rizikem je tržní riziko – ztráta vlivem kolísání hodnoty investice Toto riziko nese plně investor a ani profesionální správa úspor nezaručí, že investice do fondů kolektivního investování budou přinášet pouze výnosy. POZOR v oblasti kolektivního investování neexistuje pojištění instrumentů kolektivního investování (rozdíl od pojištění depozit nebo pojištění zákaznického majetku u obchodníků s cennými papíry)

Kolektivní investování – výhody Velký výběr fondů Existuje široká škála fondů, které se od sebe liší svým investičním zaměřením, rizikem a investičním horizontem. Každý si může vybrat takový fond, který nejlépe odpovídá jeho investičním cílům. Vysoká likvidita – pohotový přístup k penězům Podílové listy je možné kdykoliv prodat investiční společnosti za aktuální kurs. Investiční společnost odkoupí podílový list bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti, nejdéle však do 15 pracovních dnů (u speciální fondu nemovitostí a speciálního fondu kvalifikovaných investorů je možnost realizovat zpětný odkup až do 6 měsíců).

Kolektivní investování – výhody Nižší transakční náklady Instituce kolektivního investování dosahují při správě majetku úspor z rozsahu, což umožňuje investorům spravovat úspory za nižších nákladů oproti individuálnímu investování. Jednodušší a pohodlnější správa úspor než individuální investování Investiční společnosti nabízejí širokou nabídku služeb, což výrazně ulehčuje správu úspor drobnými investory a šetří jejich čas. Dostatek informací Investiční společnosti podávají pravidelně podrobné informace o podílových fondech a výsledku jejich hospodaření, a tyto informace uveřejňují zejména na svých internetových stránkách. Daňové zvýhodnění oproti bankovním vkladům Při zpětném prodeji podílových listů po 6 měsících od jejich koupě neplatí investor, který je fyzickou osobou, daň z příjmu ze zisku vzniklého rozdílem mezi cenou podílového listu při nákupu a cenou při zpětném prodeji.

Obsah 1) Řízení aktiv a pasiv; Druhy rizik; ALCO 1) OCP 2) Fondy KI 3) RaD finančních institucí

RaD finančních institucí Larosièrova zpráva doporučila v roce 2009, aby byl Evropský systém finančního dohledu (ESFS) vytvořen jako decentralizovaná síť. To vedlo k vytvoření systému mikroobezřetnostního a makroobezřetnostního dohledu vykonávaného evropskými a vnitrostátními orgány dohledu. Mikroobezřetnostní dohled je tvořen Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA), Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy (ESMA) a Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA). (= 1. pilíř Bankovní unie – viz dále) Makroobezřetnostní dohled vykonává Evropská rada pro systémová rizika (ESRB).

= Součásti Evropského systému dohledu nad finančním trhem (ESFS) (+ příslušné vnitrostátní orgány dotyčných členských států)

RaD finančních institucí Krize – systémové slabiny Budování bankovní unie postupnou metodou, různou rychlostí - formování 4 pilířů: 1. single rulebook – jednotná pravidla bankovní regulace •Evropský orgán pro bankovnictví (European Banking Authority, EBA) se sídlem v Londýně •Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (European Insurance and Occupational Pensions Authority, EIOPA) se sídlem ve Frankfurtu •Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (European Securities and Market Authority, ESMA) se sídlem v Paříži - 3 nové dohledové orgány, které zahájily činnost v lednu 2011 ________ http://www.eba.europa.eu/-/eba-updates-its-risk-dashboard-for-eu-banking-sect1

RaD finančních institucí 2. Jednotný mechanismus dohledu (Single Supervisory Mechanism, SSM) -Spuštěn po roce příprav 4. listopadu 2014 Poprvé v historii evropské integrace vytvořen dohledový systém se skutečným evropským mandátem. Úkolem SSM je uplatňovat jednotný přístup ke každodennímu dohledu a zajišťovat konzistentní aplikaci dohledových nařízení a opatření. Budoucnost: 3. Jednotný mechanismus pro řešení bankovních problémů (Single Resolution Mechanism, SRM) - východiskem projednávaná směrnice Komise (Directive on Bank Recovery and Resolution, BRRD) s cílem sjednotit národní přístupy v EU při řešení problémů v bankovním sektoru. 4. Celková harmonizace – návrh směrnice o systémech pojištění vkladů

RaD finančních institucí Další instituce na mezinárodní úrovni: IOSCO (oblast kapitálového trhu) IAIS (oblast pojišťovnictví) IOPS (dohledu v soukromém penzijním sektoru )

______ http://www.financialstabilityboard.org/2015/03/fsb-and-iosco-proposeassessment-methodologies-for-identifying-non-bank-non-insurer-globalsystemically-important-financial-institutions/

Obsah 1) Řízení aktiv a pasiv; Druhy rizik; ALCO 1) OCP 2) Fondy KI 3) RaD finančních institucí 4) Kuponová privatizace

Kuponová privatizace Historie kolektivního investování v České republice je odlišná od vývoje v jiných zemích. Stejně jako kapitálový trh nevznikal spontánně jako v západní Evropě, USA a dalších rozvinutých zemích, nevznikl ani sektor kolektivního investování přirozenou cestou. Rozvoj kolektivního investování (stejně jako institucionalizace kapitálového trhu) je pevně spjat se způsobem privatizace v transformační éře devadesátých let. Byla to kupónová privatizace, resp. způsob privatizace státem vlastněných podniků kromě jiných způsobů i formou kupónové privatizace, co bylo důvodem vzniku a rozvoje subjektů kolektivního investování u nás, (přestože první subjekty vznikly ještě před kupónovou privatizací).

Kuponová privatizace Transformace na tržní ekonomiku, způsob privatizace a převod vlastnictví ze státu především na domácí subjekty a další specifika devadesátých let (nedokonalý právní systém, neinternalizované způsoby jednání především při výkonu správy cizího či svěřeného majetku, apod.) měly dopad jak na vznik a počáteční rozvoj subjektů kolektivního investování, tak především na požadavky na funkci těchto subjektů a jejich regulaci. Ve své krátké historii prošlo odvětví kolektivního investování v České republice bouřlivým vývojem. „Začarovaný kruh“ nedokonalé legislativy, tržních selhání a následné snahy o vylepšení regulace subjektů kolektivního investování je pro tento sektor charakteristický od samého počátku a setrvával po dlouhou dobu.

Mezníky – zákony (z. o podnikání na KT), CD http://www.centraldepository.cz/index.php/cz/ (historie)