Ekonomie 1 RNDr. Ondřej Pavlačka, Ph.D. pracovna 5.052 tel. 585 63 4027 e-mail:
[email protected]
6. Ekonomický cyklus 6.1 Základní terminologie Ekonomický cyklus (angl. business cycle) = výkyv v ekonomické aktivitě v podobě opakovaného kolísání reálného produktu, tj. reálné HDP v jednotlivých obdobích roste nebo klesá. Ekonomické cykly mohou mít proměnlivou délku i výšku, nejsou pravidelné.
Podle délky trvání dělíme ekonomické cykly na: a) krátkodobé (Kitchinovy) cykly – délka trvání cca 40 měsíců, b) střednědobé (Juglarovy) cykly – délka trvání 8-10 let, c) dlouhodobé (Kondratěvovy) cykly – délka trvání cca 50-60 let, jsou vysvětlovány událostmi typu objev naleziště, nová technologie, klimatické změny. Nevyjasněnou otázkou v ekonomické teorii ovšem je, jestli krátkodobé a dlouhodobé cykly vůbec existují. Proto se dále budeme zabývat cykly střednědobými. Ekonomický cyklus se skládá ze 4 částí: 1. expanze (oživení) – 2 scénáře: AD roste nebo AS roste a) AD roste: Roste poptávka domácností po spotřebním zboží, popř. rostou vládní výdaje => firmám rostou zisky, začínají víc vyrábět => zaměstnávají
1
nové pracovníky => rostou mzdy, klesá nezaměstnanost, rostou investice => rostou náklady => roste cenová hladina P
b) AS roste: Růst AS může být způsoben poklesem cen surovin nebo novými technologiemi (ze stejného vstupu více výstupů), které způsobí pokles nákladů. Cenová hladin P v tomto případě klesá.
2. Vrchol (konjunktura) – firmy už nejsou schopny vyrobit větší množství zboží => produkt stagnuje => klesá výnosnost investic, firmy omezují nákup strojů a výrobních zařízení => pokles poptávky v daných výrobních odvětvích (lidé budou dostávat míň peněz a proto nebudou moct tak nakupovat) => nižší příjmy pracovníků v daných odvětvích => pokles agregátní poptávky. 3. Kontrakce (pokles) - 2 scénáře: a) Pokles AD: firmy mají potíže s odbytem, rostou zásoby => klesá reálný produkt, roste nezaměstnanost => klesá cenová hladina P
b) Pokles AS: Kontrakce může být způsobena i problémy na straně AS: růst cen vstupů (např. ropy) => pokles AS => růst cenové hladiny P (proto je tento typ kontrakce nebezpečnější – klesá výkon ekonomiky, lidé mají méně peněz a k tomu roste cenová hladina v ekonomice).
2
4. Dno – reálný produkt začíná stagnovat, v ekonomice je vysoká nezaměstnanost, levné VF => rostou investice (vyplatí se), firmy nabírají zaměstnance za nízkou mzdu (lidé jsou rádi za práci) => roste AD (nezaměstnaní už mají zaměstnání a tím pádem i příjem => můžou nakupovat) Speciálně pak nazýváme: Slumpflace = kontrakce + inflace (= růst cenové hladiny), jde tedy o případ 3. b) Stagflace = stagnace produktu (neroste ani neklesá) + inflace Recese = kontrakce trvající déle než 6 měsíců Krize (deprese) = obzvlášť dlouhá a hluboká recese (např. v USA 1930-1933).
6.2 Příčiny ekonomického cyklu Dá se říci, že ekonomický cyklus by neexistoval v ekonomicky ideálním světě, kde ceny zboží a výrobních faktorů jsou zcela pružné, lidé mají úplné informace o dění v ekonomice, vlády a odbory neregulují ceny, atp. Protože se ale reálný svět alespoň v jednom aspektu liší od takového ekonomicky ideálního světa, je ekonomický cyklus realitou v každé tržní ekonomice. Ekonomické cykly jsou spojovány s výkyvy agregátní poptávky (AD) nebo agregátní nabídky (AS) – viz možné scénáře ekonomického cyklu (změna AD nebo AS). Víme mnohé, jak se cyklus chová, ale o příčinách jeho vzniku vedou představitelé jednotlivých škol ekonomického myšlení diskuze. Neshodují se zejména v tom, zda při vzniku ekonomického cyklu hrají hlavní roli nabídkové nebo poptávkové šoky – hovoříme o poptávkových nebo nabídkových teoriích. Podle impulzů, jež vychylují AD a AS z jejich počátečních pozic, pak rozlišujeme teorie exogenních a endogenních příčin.
6.2.1 Teorie exogenních (vnějších) příčin Zastánci těchto teorií tvrdí, že ekonomický cyklus je vyvolán vnějšími vlivy, které by bylo možno alespoň částečně potlačit. a) poptávkové teorie: Větší význam je přisuzován poptávkovým šokům (změnám AD). Keynesiánský přístup:
vznik 30. léta 20. století,
rozkolísanost agregátní poptávky je způsobena výkyvy v investičních a spotřebních výdajích, které jsou způsobeny např. pesimistickým očekáváním podniků a domácností nebo výkyvy v bohatství (pokles cen cenných papírů),
dokázali, že výpadek těchto výdajů není nahrazen jinými výdaji, čímž popřeli tzv. Sayův zákon: „Jakákoliv agregátní nabídka si vytváří stejně velkou agregátní poptávku.“ (zastánci tohoto zákona – neoklasikové – nepřipouštěli, že může dojít ke krizi z nadvýroby),
závěr této teorie: vláda by měla stimulovat AD (hlavně pomocí vládních výdajů G) tento přístup dominoval až do 70. let 20. stol., kdy vznikla recese způsobená poklesem AS.
3
Monetaristický přístup:
vznik v 2. polovině 60. let 20. století, autor Milton Friedman,
změna AD je způsobena nevhodnou expanzivní nebo restriktivní politikou centrální banky.
Příklad: Centrální banka zvýší množství peněz v ekonomice (expanzivní politika). To má za následek zvýšení AD (rostou nominální mzdy pracovníků, lidé jsou schopni více utrácet), následně však vzroste rovněž cenová hladina. M. Friedman však předpokládá, že ceny výrobků a služeb rostou rychleji než nominální mzdy zaměstnanců. Protože pokles reálných mezd zaměstnanců znamená pokles reálných nákladů firem, firmám rostou zisky, jsou proto ochotné rozšiřovat výrobu, nabírat nové zaměstnance a zapojovat dodatečné výrobní faktory. To způsobuje růst produkce, čili růst HDP. Lidé si však po čase pokles svých reálných příjmů uvědomí, prohlédnou peněžní iluzi, tj. že i přes růst mezd na výplatních páskách klesá množství zboží, které si mohou koupit, a požadují proto zvýšení platů, které jim vykompenzuje ztrátu kupní síly. Firmy následně snižují poptávku po práci, neboť pominula dočasná výhoda nižších reálných mzdových nákladů. Tím klesá jejich produkce => pokles HDP.
závěr – centrální banka by se měla vystříhat opatřením vedoucích k náhlým změnám množství peněz v ekonomice,
tuto teorii rozvinul v 70. letech Friedmanův žák R. Lucas a jeho nová klasická makroekonomie.
Teorie politicko-ekonomického cyklu:
změny AD jsou způsobeny čtyřletým volebním obdobím,
před blížícími se volbami provádí vláda expanzivní politiku, jejímž cílem je pokles nezaměstnanosti a růst HDP (a tedy znovuzvolení této vlády), po volbách pak následuje restriktivní politika snažící se omezit vznikající inflaci,
závěr – nebezpečí tkví v tom, když je před volbami ekonomika „přehřátá“ (inflační mezera) a vláda i přes to provádí expanzivní politiku.
b) nabídkové teorie Větší význam přisuzují nabídkovým šokům (změnám AS). Přírodní teorie ekonomického cyklu:
vznik v 19. století,
změny AS (tj. množství nabízené produkce při různých cenových hladinách) jsou způsobeny vlivem střídajících se období úrody a neúrody v zemědělství,
toto střídání je připisováno vznikajícím slunečním skvrnám a planetárním pohybům, jež způsobují klimatické změny.
Teorie reálného ekonomického cyklu (Real Business Cycle neboli RBC):
jeden ze soudobých směrů v ekonomii, vznik v 80. letech 20. století,
4
odmítá význam vlivu kolísání nominální peněžní zásoby na AD, tvrdí, že vývoj peněz se pasivně přizpůsobuje vývoji produktu a nikoliv naopak,
rozlišuje 2 faktory způsobující ekonomický cyklus: o počáteční impuls – reálný šok, např. technologické změny, přírodní katastrofy nebo klimatický výkyv (vše následně ovlivní AS), o mechanismus udržování cyklů – udržování ekonomických cyklů je způsobeno rozhodováním ekonomických subjektů o výši jejich současné a budoucí spotřebě.
6.2.2 Teorie endogenních (vnitřních) příčin Jejich zastánci tvrdí, že je ekonomický cyklus generován tržním systémem spontánně, tudíž nelze tento jev odstranit. Inovační teorie:
nabídková teorie, autor Josef Alois Schumpeter,
příčiny cyklu jsou inovace (nové výrobky, nová naleziště, zisk nových trhů, lepší organizace výroby,…), které se objevují ve skocích, jsou masově aplikovány a vedou k dalším inovacím,
až se vyčerpá potenciál těchto inovací, dojde k útlumu,
vznik inovací je podmíněn cílem podniků dosáhnout zisku, ten je jednou z charakteristik tržního systému, proto se jedná o vnitřní příčinu.
Teorie interakce investičního multiplikátoru a důchodového akcelerátoru:
poptávková teorie, vznik ve 40. letech 20. století,
neokeynesiánská teorie, autor P. A. Samuelson,
ekonomický cyklus je způsoben s důchodovým akcelerátorem:
interakcí
investičního
multiplikátoru
o investiční multiplikátor: ΔY=k·ΔI, o důchodový akcelerátor: I=Ia+ID, ΔID=α·ΔY, o prvotní impulz je růst Ia (rozšíření výroby Y, nový objev) => růst ΔY=k·ΔI => růst ID: ΔID=α·ΔY => růst I: I=Ia+ID => růst Y: ΔY=k·ΔI … ekonomika dojde na hranici svých možností => růst P – zpomalí se růst Y => ΔID<0 =>ΔY=k·ΔID<0 => ΔI= α·ΔY<0 …
6.3 Náklady ekonomického cyklu a proticyklická politika Ekonomický cyklus je veskrze negativní jev. V období recese se firmám hromadí zásoby, zmenšují proto objem produkce a některé krachují. Roste nezaměstnanost, banky mají finanční potíže kvůli nesplaceným úvěrům, státní rozpočet se potýká s menšími příjmy z daní a většími výdaji na podporu nezaměstnanosti. Celkově klesá životní úroveň populace. Ani fáze přílišné expanze není bez negativ. Roste spotřeba výrobních faktorů, až začnou být nedostatkové, začne růst cenová hladina (inflace). To má za následek pokles reálných důchodů, menší výnosnost investičních projektů, a tedy zárodky kontrakce.
5
Ekonomický cyklus je regulován v rámci tzv. stabilizační (proticyklické) politiky. Ta je realizována vládou a centrální bankou. Rozlišujeme:
expanzivní politiku s cílem odstranit deflační mezeru a
restriktivní politiku s cílem odstranit inflační mezeru produktu.
O tom, zda se má stabilizační politika provádět, vedou jednotlivé školy ekonomického myšlení diskuze. Keynesiánci tvrdí, že stabilizační politika je nutná, dle neoklasiků vládní zásahy ekonomické cykly jen prohlubují, věří v „samoregulační mechanismy“ tržní ekonomiky. Předvídání hospodářských cyklů: Účinnost proticyklické politiky se zvyšuje, dojde-li ke správnému předvídání blížících se fází hospodářských cyklů. Nástrojem předvídání jsou 3 skupiny konjunkturních indikátorů, které pomohou zabránit chybě stabilizační politiky, např. použít restriktivní protiinflační opatření v době, kdy míra inflace dosáhla vrcholu, protože tak by se jen posílila nadcházející fáze kontrakce: 1) Předstihové indikátory - jejich stav napovídá, jak se bude v blízkých měsících vyvíjet průběh cyklu. Mezi nejdůležitější patří:
počty přijatých zakázek (hlavně v odvětvích, kde se vyrábějí investiční statky),
počty vydaných stavebních rozhodnutí,
indexy akciových trhů.
2) Souběžné indikátory – slouží k popisu právě probíhající fáze cyklu, např.
reálný HDP,
míra nezaměstnanosti, počty nezaměstnaných a počty volných míst,
ceny výrobců.
3) Zpožděné indikátory – znamenají doznívání určité fáze, např.
mzdy,
maloobchodní obrat,
spotřebitelské ceny.
6
