EKONOMICKÁ AKTIVITA V POLOVINĚ 17. STOLETÍ

EKONOMICKÁ AKTIVITA V POLOVINĚ 17. STOLETÍ Economic activity in the 17th century 1

Eva Kačerová

Abstract

The List of Serfs according to Faith of 1651, which includes not only serfs but also a large proportion of free inhabitants of many Czech dominions and towns. The List inform about name, status, age and profession. Profession givwe information on the types of trades and ways of earning a living in the area studied (Chrudim). Further members of a household have recorded in this column their relationship to the head of the household (wife, son, mother-in-law, granddaughter, etc), their standing in the household (foster child, orphan, servant) or in the case of labourers the name of their function (stableboy, ploughbouy, cowman, maid, nurse, etc.). Keywords

Economic activity, Bohemia, 17 th century, social structure, menials Klíčová slova

Ekonomická aktivita, Čechy, 17. století, sociální struktura, čeleď

Úvod

Studium ekonomické aktivity a sociální struktury ve věnném městě Chrudimi a ve vsích k němu patřících je zaloţeno na Soupisu poddaných podle víry z roku 1651. Ve zmiňované lokalitě bylo Soupisem zachyceno 1 854 osob, přičemţ nebyly zapsány děti tzv. předzpovědního věku. V samotném městě Chrudim bylo zapsáno 1 643 osob, 211 osob bydlelo na venkově ve vsích Kočí, Vestec, Pohled, Topol a Vlčnov. Soupis zaznamenával u kaţdé osoby jméno a příjmení, věk, povolání a vyznání [1]. Pro analýzu ekonomické aktivity v 17. století je důleţitý údaj o povolání, kde nacházíme i z dnešního pohledu zápisy velmi nezvyklé: manţelka, syn či dcera, bratr nebo sestra, sirotek. Děti či jiní příbuzní se nepochybně podíleli na chodu domácnosti. Specializované povolání je většinou uvedeno u hlavy domácnosti a u osob ve sluţebném postavení. Osoby v postavení hlavy domácnosti na venkově vykonávali povětšinou práci sedláka, chalupníka či zahradníka (coţ bylo i označení, které odpovídalo rozloze vlastněné půdy) nebo jsou uváděni obecně jako hospodáři. Muţi ve městě vykonávali rozličná povolání: apatykář, barvíř, bednář, branný, cihlář, handlíř, hospodář, hrnčíř, hrobař, hřebenář, klempíř, kloboučník, konvář, kovář, koţeluh, koţešník, krejčí, krupař, kupec, lazebník, malíř, mečíř, 1

Článek vznikl s podporou dlouhodobého výzkumného záměru 2D06026 „Reprodukce lidského kapitálu“ financovaného MŠMT ČR.

1

mlatec, mlynář, mydlář, myslivec, noţíř, ovčák, pekař, pernikář, posel, provazník, punčochář, rybníkař, řezač, řezník, semenář, sladovník, soukeník, švec, tesař, tkadlec, truhlář, uzdař, varhaník vinař, zámečník, zedník, zlatník. I ve městě nacházíme sedláky, chalupníky a zahradníky, podruzi bývali označení jako nájemníci či nádeníci. Ţeny v čele domácnosti bývaly většinou označeny jako vdovy, někdy bylo i uvedeno, čím se ţivily (selka, soukenice, švadlena, kuchařka). Co bylo náplní práce mezuláníka nebo jablečnice, nevíme. Úsměvně působí uvedení mladého 25letého muţe jako pacholíka. Mezi označeními jednotlivých čeledínů najdeme obzvláště na venkově pojmy, které z dnešní češtiny uţ téměř vymizely: volák, pluhař, voráč, kravař, skoták. Některá slova se během staletí neztratila, ale změnila význam: pacholek, děvka, holomek, sviňák, čeládka a ksindl (z němčiny Gesinde – čeládka). Sociální struktura

Poddanské obyvatelstvo 17. století se z hlediska sociálního postavení dělilo v zásadě na dvě velké skupiny: obyvatelstvo usedlé a neusedlé. Neusedlým obyvatelstvem rozumíme ty osoby, které neměly vlastní dům či grunt a bydlely u nějakého jiného vlastníka nemovitosti, ať jiţ příbuzného nebo cizího. Především to byli podruzi, čeleď, tovaryši a učni. Mezi obyvatelstvo usedlé patřili majitelé gruntů na venkově, domů a pozemků ve městech a jejich rodinní příslušníci. Jednotlivá rodinná postavení, která jedinci zaujímali v rámci rodiny, nebyla v tradiční společnosti jen pozicemi rodinnými, ale i sociálními. Byl s nimi spojen určitý sociální status a zároveň to byly i kategorie právní [2]. Z tohoto důvodu však nelze za usedlé povaţovat všechny hospodářům pokrevně příbuzné osoby a dokonce ani všechny příbuzné, kteří s nimi na daném gruntě ţili. Mezi usedlé obyvatelstvo počítáme především manţelku hlavy domácnosti a jejich svobodné děti, které ještě ţily doma a neodešly do čelední sluţby nebo do učení. Z ţenatých synů a vdaných dcer byly mezi usedlé zahrnuty jen ty osoby ţijící u rodičů, u nichţ Soupis poddaných jasně uvádí jejich postavení syna a dcery, tedy „syn ţenatý“, „dcera vdaná“. Ostatní děti hospodářů a měšťanů ţijící v manţelství, ačkoli přebývaly u rodičů, zahrnujeme mezi podruhy. Podobný problém nastává, pokud s hospodářem a jeho rodinou ţil některý z jeho rodičů, popřípadě z rodičů jeho manţelky. Takové osoby byly zařazeny do kategorie podruhů. Jaké tedy byly základní sociální kategorie? Pro osoby muţského pohlaví to byla hlava domácnosti – takový muţ byl v Soupise uveden jako první z celé domácnosti. Podruzi s rodinami bývali uváděni v rámci jednotlivých domácností s označením podruh. Dále to byl syn, tedy chlapec či muţ uvedený jako syn hospodáře bez ohledu na věk a to, z kolikátého hospodářova manţelství vzešel, nebo byl-li to syn hospodářem vyţeněný. Následuje kategorie služebné postavení, kam patřili čeledíni, tovaryši a učni. Do kategorie podruhů byli zařazeni mimo muţů Soupisem označených jako podruzi i nájemníci a nádeníci. Jakousi podkategorií podruhů byli podruzi – synové, coţ byli chlapci zapsaní jako synové podruhů nebo podruhyň. Pro ţeny byly kategorie obdobné, pouze místo „hlava domácnosti“ byla manželka hlavy domácnosti, kam byly zapisovány i samostatně hospodařící ţeny nebo řemeslnice (setkáme se například s řeznicí). Mezi podruhyně byly zapisovány jak manţelky podruhů, tak i podruhyně-vdovy, ţeny jen s označením podruhyně nebo „ţeny samotné“. Kategorie dcera, podruhyně-dcera a služebné postavení byly vymezeny stejně jako u muţů, pouze mezi dívkami ve sluţebném postavení samozřejmě nenajdeme tovaryše a učně. Pro obě pohlaví pak ještě vznikla zbytková kategorie ostatní, kam spadaly osoby, jeţ se nedaly zařadit ani do jedné z výše uvedených kategorií. Například to byly manţelky ţenatých synů, kteří byli zahrnuti mezi syny, a proto by nebylo zcela správné uvádět jejich ţeny jako podruhyně. Dále odrostlí sourozenci hospodářů, u nichţ není jasné, zda je zařadit k synům a dcerám, čeledi nebo k podruhům. 2

Začátek ekonomické aktivity byl zejména v méně majetných rodinách v 17. století spojen s odchodem do čelední sluţby, do níţ odházely mnohdy jiţ velmi malé děti. Soupis poddaných podle víry v Chrudimském kraji však děti eviduje aţ od 12 let. V době vzniku Soupisu se pojem čeledi vztahoval na všechny, i kvalifikované, pracovníky, kteří měli na smlouvě se zaměstnavatelem zaloţený dlouhodobý pracovní poměr. U některých Soupisem evidovaných osob není zřejmé, zdali patří mezi čeleď, dnešní terminologií bychom jim říkali zaměstnanci, ale pravděpodobně bychom je nezařadili mezi čeleď. Tito lidé se od běţné čeledi lišili jak volnější integrací do „domu“ svého zaměstnavatele, tak i faktem, ţe se běţně ţenili a sami mohli vlastnit dům a drţet čeleď. Další spornou skupinou jsou tovaryši. Více neţ tovaryši se běţným čeledínům podobali učni. Na Chrudimsku bylo v roce 1651 zapsáno 530 domácností a dalších 51 jednotek, u nichţ nelze jednoznačně rozhodnout, byla-li to samostatná domácnosti či nikoli. V naprosté většině domácností stál v čele muţ (tab. 1). Nejmladší muţe – hlavy domácnosti nalézáme ve věkové skupině 15–19 let, přičemţ všichni tvořili pouze jednočlennou domácnost a s ohledem na uváděná povolání (sviňák, ovčák, učedník) je sporné, zdali opravdu ţili a hospodařili sami. Ve srovnání s Choceňským panstvím, kde z 377 domácností byla pouze v 18 z nich v čele ţena [3], ve věnném městě Chrudimi a ve vsích k němu náleţejících byla v téměř 20 % domácností v čele ţena. Mladí muţi se stávali hlavami domácností zpravidla po smrti svého otce, resp. matky. Na celém Chrudimsku bylo pouze 11 domácností, v nichţ ţila i ovdovělá matka hospodáře. Tab. 1: Věk hlavy domácnosti na Chrudimsku u v roce 1651 Věk Muţi Ţeny Věk Muţi Ţeny

<15

15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 Celkem 0 5 15 38 64 59 90 49 46 15 0 0 2 5 11 10 16 16 21 7 60–64 65–69 70–74 75–79 80–84 85–89 90–94 95–99 100+ ? 21 13 6 0 4 1 0 1 0 2 429 8 4 1 0 0 0 0 0 0 0 101

Synové hospodářů byli nejpočetnější skupinou mezi chlapci mladšími 15 let (tab. 2). Jejich podíl se ve vyšších věkových skupinách sniţoval, neboť synové odcházeli do sluţby, případně se z nich po smrti otce stávali hospodáři. Mladší synové se poté, co zemřel jejich otec a starší bratr převzal hospodářství, stávali podruhy. Od 30 let věku byl muţ v synovském postavení vlastně výjimkou. Na Chrudimsku byly toho roku pouze dva takoví. Jeden byl ještě svobodný, ţil se svou ovdovělou matkou-soukenicí a byl také soukeník, druhý byl ţenatý a ţil s ovdovělým otcem. Jak jiţ bylo výše uvedeno, nejmladší hospodáři byli 15–19letí, uţ ve věku 20–24 let představovali muţi v postavení hlavy domácnosti čtvrtinu všech muţů toho věku a ve vyšších věkových skupinách byl tento sociální status u muţů nejčastější. Přes 90 % muţů stojících v čele domácnosti bylo ţenatých. Chlapci vstupovali do sluţby nepochybně dříve neţ v 10 letech věku, avšak údaje o osobách tzv. předzpovědního věku nejsou Soupisem na Chrudimsku zaznamenány, coţ znemoţňuje s rovnání s doposud zpracovanými lokalitami. Podíl muţů ve sluţebném postavení výrazně klesl ve věkové skupině 25–29 let, kdy mladí muţi přebírali domovské hospodářství či se dostávali do podruţského postavení. Nejstarším pacholkem byl 45letý Jiřík Krouţílek, který ţil v Chrudimi v Odpolní čtvrti u šafáře Jana Procházky.

3

Ţenatých muţů ve sluţebném postavení bylo málo. Jednalo se většinou o ty, které bychom dnešní terminologií označili za zaměstnance. Ţenatý pacholek či tovaryš byla výjimka. Jedním z takových mohl být 20letý Havel souţící u Kateřiny Zumrové. Ten je uváděn jako pacholek, tedy povolání, které se vztahovalo ke sluţebnému postavení, ale zároveň je zapsán v oddíle podruzi. Ţenatého pacholka nacházíme ve chrudimské čtvrti Pudrkas – byl jím 30letý Jiřík, jenţ měl za ţenu 26letou Kateřinu. Ţenatý 31letý Jan Hořavka z téţe čtvrti je uváděn jako kovář-tovaryš, přitom má svoji domácnost a jiný kovář, u nějţ by mohl být tovaryšem v této čtvrti nebyl. Ve čtvrti Pudrkas ţil ještě jeden ţenatý kovář-tovaryš, kterému bylo jiţ 41 let. Podruzi byli mezi muţi v dané věkové skupině významněji zastoupeni aţ od 25 let, odkdy byl jejich podíl okolo 15 %. Přes 80 % podruhů bylo ţenatých. Do kategorie podruhů byli aţ na výjimky zařazeni ti muţi, u nichţ to bylo výslovně uvedeno. Příkladem výjimky je tovaryš Jan Babor, 21 let, ţil v obecním mlýně, byl zařazen mezi podruhy, neboť se zdá, ţe vedl samostatnou domácnost a ţil v domácnosti mistra. Tab.2: Sociální struktura mužů na Chrudimsku roku 1651 (v %) Věk 10–14 15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60–64 65+

Syn 43,24 28,23 25,26 4,17 1,87 – – – – – – –

Hlava domácnosti – 4,03 15,79 52,78 59,81 85,51 80,36 76,56 80,70 100,0 91,30 73,53

Sluţebné postavení 28,38 45,97 35,79 22,22 16,82 7,25 4,46 3,13 1,75 – – –

Podruh – 0,81 3,16 15,28 16,82 4,35 13,39 15,63 15,79 – 4,35 17,65

Podruh Ostatní Celkem syn 21,62 6,76 100,00 8,87 12,10 100,00 6,32 13,68 100,00 2,78 2,78 100,00 – 4,67 100,00 – 2,90 100,00 – 1,79 100,00 – 4,69 100,00 – 1,75 100,00 – – 100,00 – 4,35 100,00 – 8,82 100,00

Tab.3: Sociální struktura žen na Chrudimsku roku 1651 (v %)

Věk

10–14 15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60–64 65+

Dcera

47,92 33,12 10,43 2,22 – – – – – – – –

Manţelka hlavy domácnosti (hlava domácnosti) – 2,60 26,09 42,22 47,66 54,84 55,67 52,54 50,60 62,96 39,29 47,06

Sluţebné postavení 19,79 40,26 31,30 10,00 8,59 2,15 4,12 6,78 9,64 3,70 – 5,88

Podruhyně

1,04 4,55 21,74 37,78 38,28 39,78 38,14 35,59 34,94 33,33 39,29 41,18

PodruhyněOstatní dcera 29,17 9,09 1,74 2,22 0,78 – – – – – – –

2,08 10,39 8,70 5,56 4,69 3,23 2,06 5,08 4,82 – 21,43 5,88

Celkem

100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00

4

Dcery hospodářů byly mezi dětmi do 15 let zastoupeny o něco více neţ chlapci ve stejném věku. Je to moţná způsobeno tím, ţe dívky odcházely do sluţby později, o čemţ svědčí niţší zastoupení dívek ve sluţebném postavení v této věkové skupině. Dcery hospodářů starší 25 let ţijící u rodičů se vyskytovaly jen ojediněle (tab. 3). Nejmladší ţenu v postavení manţelky nalézáme jiţ ve věku 15 let. Jednalo se o Emílii Kateřinu, ţenu 29letého Adama Talacka, syna krajského hejtmana Hynka st. Talacka. Nejmladší ţeny, které skutečně vedly svoji domácnost, byly 18leté. Mezi ţenami staršími 60 let je jiţ velmi početné zastoupení kategorie podruhyně.. Ţeny se stávaly hlavami domácností téměř výhradně tehdy, kdyţ ovdověly a v rodině nebyl zatím dostatečně starý syn, který by toto postavení mohl převzít po svém zemřelém otci. Nebo se jednalo o jednočlenné domácnosti samostatně ţijících podruhyň, coţ je případ i nejmladší ţeny v čele domácnosti 20leté Anny Ţáčkové bydlící v Chrudimi ve čtvrti Pudrkas. Vyskytovaly se však i případy, kdy by syn byl jiţ relativně stár na to, aby vedení domácnosti a ţivnost převzal, a přesto zůstávala v čele ovdovělá matka. Zuzana Kuttmanová, 38 let, vdova, ţila se 18letým synem a 15letou dcera a 40letým ovdovělým bratrem, přesto je jako hlava domácnosti uvedena 38letá vdova. Mandalena Drajerka byla 41letou vdovou po pekařském mistrovi, která měla 18letého syna a dvě dcery ve věku 16 a 12 let, dále s nimi ţila 50 vdova-podruhyně. Ţeny se do podruţského postavení dostávaly nejčastěji poté, co ovdověly a hospodářství převzalo některé z dětí. Mezi podruhy a podruhyněmi bychom ale našli i sourozence těch, kteří stáli v čele domácnosti. Ţeny mladší 20 bývaly v podruţském postavení zřídka. Takovou podruhyní byla např. 18letá vdova Dorota Dometská, která ţila u hospodáře Jiřího Zuny ve vsi Topol. Mezi ţenami staršími 20 let začíná zastoupení podruhyň stoupat a je vyšší neţ u muţů, neboť do tohoto postavení se zařazovala většina ovdovělých manţelek hospodářů. Ve sluţebném postavení byly nejenom mladé dívky, pro něţ to byla cesta ke hmotnému zabezpečení, ale i ţeny, které ovdověly. To je případ 30leté Kateřiny, chůvy v domácnosti zlatníka Jana Vize. Mimochodem se tak dovídáme, ţe v této domácnosti bylo jistě aspoň jedno malé dítě, i kdyţ Soupisem není zachyceno, protoţe jinak by nemělo smysl chůvu zaměstnávat. Další takovou byla 49 chůva-vdova v domácnosti krejčího Eliáše Jeppera. Setkáváme se i ţenou, která je uváděna jako děvečka, ačkoli jí bylo jiţ 47 let. Navíc je uvedena jako samostatná jednočlenná domácnost, coţ by svědčilo spíše o tom, ţe byla v podruţském nikoli sluţebném postavení. Celkově se do výše uváděných kategorií nepodařilo zařadit 6 % muţů a ţen. Pro názornost si uveďme několik příkladů. V domácnosti sousedy-vdovy Doroty Rabinové nacházíme mimo jiných i 63letého ţebráka Jiříka Řeháka a jeho 24letou dceru Mandalinu. Povaha pramene nám nedovoluje posoudit, zdali zde trvale ţili, a pak by patřili mezi podruhy, nebo, coţ je ale méně pravděpodobné, byli jenom náhodnými nocleţníky. Ovčák Martin Bydţovský ţijící u primátora Chrudimi Daniela Šebestyana byl asi ve sluţebném postavení, ale otázka jak zařadit jeho ţenu a dceru, není jednoznačná. Podobně problematické je zařazení řezníka Jiříka Beštovského, který ţil v domácnosti dalšího řezníka Matěje Zundálka. V domácnosti 40letého ţenatého provazníka Adama ţil svobodný 22letý truhlář Daniel, není uváděn ţádný příbuzenský vztah k Adamovi či jeho ţeně, ale je nepravděpodobné, ţe by Daniel byl ve sluţebném či podruţském postavení vůči Adamovi. Pouštíme se do roviny spekulací, ale spíše to byly dva samostatně hospodařící řemeslníci, kteří bydleli v jedné domácnosti, resp. měli třeba společnou dílnu. V domácnosti 60letého tkalce Jana Pelikána je uveden také 40letý hrnčíř téhoţ příjmení. Ze struktury Soupisu není zřejmé, jestli je jednalo o hospodářova dospělého syna nebo výrazně mladšího bratra. Je otázkou, zdali ve sluţebném

5

postavení byli neţenatí sládci ve věku 26 a 27 let v domácnosti kupce Jana Máje v Domapilovské čtvrti. Sládek byla odborná práce, k níţ bylo třeba se vyučit. Rodinná struktura

Rodinné struktury byly mnohdy viděno dnešníma očima nestandartní. Povaha pramene je nedovoluje zkoumat podle Lasletovy typologie, neboť k tomu by bylo potřeba mít zaznamenány i děti. Například v jiţ zmiňované domácnosti ovdovělé Zuzany Kuttmanové z Pachovské čtvrti v Chrudimi ţily její dvě děti a téţ její ovdovělý bratr. U chalupníka-tesaře Matěje Moravce z Klášterské čtvrti v Chrudimi ţila jeho manţelka, syn a dcera, jeho sestra a také sestra jeho ţeny. Rodinné vazby jsou nejasné v domácnosti soukeníka Eliáše Kitzmegla, jemuţ bylo 50 let, s nímţ byla v domácnosti kromě děvečky i 18letá Kateřina Kyzmeglová, která, odhlédněme od nejednotně zapsaného příjmení, mohla být Eliášovou dcerou či ţenou. Případně také spolu vůbec nemuseli být příbuzní a Kateřině se prostě říkalo Kyzmeglová podle toho, u koho ţila. Čeleď

V době vzniku Soupisu se pojem čeledi vztahoval na všechny, i kvalifikované, pracovníky, kteří měli na smlouvě se zaměstnavatelem zaloţený dlouhodobý pracovní poměr [4]. Čelední sluţbu lze chápat jako jednu z fází ţivotního cyklu, kterou procházela velká část mladých lidí, obzvláště na venkově. Nešlo jen o existencionální zabezpečení dětí z početných a chudých rodin, do čelední sluţby vstupovaly i děti sedláků. Čelední sluţbu lze z tohoto hlediska povaţovat za formační fázi ţivota mládeţe před vstupem do manţelství, ve které měla získat zkušenosti i pracovní návyky. Čeleď byla podřízena hospodáři stejně jako jeho děti a on měl zase na starosti nejen dohled nad vykonávanou prací, ale i jejich výchovu [4]. Spornou skupinou jsou tovaryši. Jejich postavení bylo téměř shodné s postavením čeledi, ale součástí smlouvy byla jejich řemeslná kvalifikace a slib mistra nevyţadovat od nich jinou neţ tuto kvalifikovanou práci. Více neţ tovaryši se běţným čeledínům podobali učni. Mistr měl zodpovědnost i za jejich výchovu a vykonávali někdy také jinou neţ kvalifikovanou práci. Jak učedníci tak tovaryši byli najímáni dlouhodobě, a právě tím byli podobni ostatním slouţícím. Ne vţdy jasné je také postavení sirotků. Jako sirotci bývají zapsané děti, kterým zemřeli rodiče a byly dány do sluţby. Spíše však neţ o čelední sluţbu šlo v takovém případě o formu sociálního zabezpečení. Ovšem termín sirotek můţe znamenat i to, ţe dítěti zemřel pouze otec. Potom dítě v postavení syna nebo dcery někdy bylo označeno jako sirotek, zvláště kdyţ se jeho matka znovu vdala. Se sirotky se setkáme i u osob ve vyšším věku, a pak je můţeme pokládat buď za čeleď, nebo ty ještě starší za podruhy. Asi nejpřesnější by bylo třídit takto označené osoby zvlášť. Malé děti psané za hospodářem se ţenou, které by s ohledem na věk mohly být dětmi hospodářovy manţelky, byly zahrnuty mezi děti hospodáře, sirotci ve věku 10–35 let byli zahrnuti mezi čeleď a sirotci nad 35 let byli povaţováni za podruhy. Většina dívek se ve věku mezi 19 a 25 lety vdala a odešla ze sluţby. Počty děveček starších 25 let byly velmi nízké. Sloţitější situace byla ve městech, kde byla daleko větší převaha ţen. Některým ţenám se pak sluţba stala celoţivotním osudem. Stejně i mládenci se o něco později neţ děvčata oţenili a s osobami ve sluţbě staršími neţ 30 let se setkáváme téměř výhradně ve vrchnostenské sluţbě na zámcích a dvorech.

6

Tab. 4: Struktura ženské čeledi Čeleď 10–14 15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 Děvečka 13 54 30 7 7 1 2 1 Chůva 4 5 1 0 1 1 1 2 Kuchařka 0 5 5 2 2 0 0 1 Skotačka 1 2 2 0 2 0 0 0 Sluţebnice 1 0 1 0 0 0 1 0 Ostatní 0 0 1 1 0 0 0 0 Celkem 19 66 40 10 12 2 4 4

50+ 6 4 2 1 0 1 14

Celkem 121 19 17 8 3 3 171

Tab. 5: Struktura mužské čeledi Čeleď 10–14 15–19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 Čeledín 3 2 0 0 0 0 0 0 Kuchař 0 0 0 0 0 2 0 0 Pacholek 2 7 14 7 8 2 2 1 Pohůnek 5 26 3 1 0 0 0 0 Tovaryš 0 8 12 5 6 0 0 0 Učedník 4 12 1 0 0 0 0 0 Skoták 4 0 2 0 0 0 0 0 Sviňák 2 0 0 0 0 0 0 0 Sluţebník 3 6 6 3 7 1 2 1 Ostatní 2 3 0 1 0 0 1 0 Celkem 25 64 38 17 21 5 5 2

50+ 0 0 1 1 1 0 0 1 2 0 6

Celkem 5 2 44 36 32 17 6 3 31 7 183

Dívka ve sluţebném postavení na Chrudimsku byla označována jako děvečka nebo děvka (tab. 4).Dále se setkáme s kuchařkou, chůvou. Skotačka měla na starosti krávy na pastvě, jedna mladá ţena byla označena jako sviňačka, i kdyţ starost o prasata byla spíše muţskou prací. Rozmanitější bývalo označení muţských slouţících. Kromě všeobecného čeledína nejčastěji narazíme na pacholka, často v páru s pohůnkem. Pacholek býval starší, tělesně zdatný mladík, jemuţ byla svěřena práce s potahem. Pohůnek mu potom při orbě pomáhal poháněním volů. Na to stačil i slabší chlapec. Pokud byl hospodář ještě při síle, potřeboval jen pohůnka a práci s pluhem obstaral sám. Podobně kdyţ zůstával doma hospodářův odrostlý syn, vykonával práci pohůnka on. Další muţská čeleď bývala označována podle svěřeného úkolu. Na chrudimsku bychom našli dva ovčáky, šest skotáků, tři sviňáky (tab. 5). Závěr

Ekonomická aktivita v čelední sluţbě začínala u některých dětí zejména z méně majetných rodin či u těch, kterým zemřeli rodiče, nepochybně jiţ před 10. rokem ţivota, avšak povaha analyzovaného pramene nám to nedovoluje potvrdit. Podíl čeledi na celkovém počtu obyvatelstva byl obvykle ve městech vyšší neţ na venkově. Do značné míry je to dáno počtem učňů a tovaryšů, jichţ bylo ve městech více. Přitom ale celkovou feminitu společnosti v reprodukčním věku ve městech ještě zvyšovaly venkovské dívky, které za sluţbou odcházely do měst. Při započtení tovaryšů a učňů mezi čeleď se převaha ţen sice sníţí, ale ne natolik, aby muţi byli zastoupeni větším dílem neţ ţeny. Věková struktura byla jiná u městské čeledi neţ u vesnické selské čeledi. Ve městech slouţilo méně dětí do 15 let věku a více osob starších 20 let.

7

Literatura

[1] PAZDEROVÁ, A. (ed): Soupis poddaných podle víry – Chrudimsko, 2002, Národní archiv, Praha 2002 [2] HORSKÝ, J. – SELIGOVÁ, M.: Rodina našich předků. Praha 1997 [3] KAČEROVÁ, E.: Sociální struktura a křestní jména obyvatel Choceňska v roce 1651. dostupné na www.demografie.info [4] MAUR, E.: Čeleď a tovaryši v Čechách v Soupisu podle víry z roku 1651. In: Historická demografie 23. Praha 1999, s. 85–133

Adresa autora

Eva Kačerová, RNDr. Katedra demografie FIS VŠE v Praze nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 [email protected]

8