¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 5
1
Nebylo to tak hrozné, tohle místo, které se mělo stát svědkem jejího prodeje za nejvyšší cenu. Bylo tu čisto, zařízení bylo elegantní. Salon, do kterého byla uvedena, mohl být součástí kteréhokoli domu kohokoli z jejich rodinných přátel. Byl to nákladný dům v lepší londýnské čtvrti, zdvořile označovaný jako dům lásky. Bylo to místo hříchu. Kelsey Langtonová pořád ještě nemohla uvěřit, že je tady. Když procházela dveřmi, svíral se jí strachem a hrůzou žaludek. Přesto vešla dobrovolně. Nikdo ji nemusel kopající a ječící vláčet dovnitř. Neuvěřitelné na tom bylo, že ji nikdo nemusel nutit, aby sem šla, souhlasila s tím – i když jen proto, že neměla jinou možnost. Její rodina potřebovala peníze – hodně peněz – aby se neocitla na ulici. Kdyby tak měli víc času, aby mohli vymyslet něco jiného. I manželství s někým, koho by sotva znala, by bylo lepší. Ale strýc Elliott měl nejspíš pravdu. Žádný džentlmen by se nerozhodl oženit se za pár dnů, zvlášť když bylo nutné zvláštní povolení. Manželství bylo zkrátka příliš stálou záležitostí, než aby do něj někdo skočil bez patřičného rozvážení. Ale tohle... Dobře, někteří muži často mění milenky z okamžitého popudu, dobře vědí, že dokážou být stejně drahé jako manželky, ne-li dražší. Zásadní rozdíl je v tom, že stejně snadno, jako milenku získají, se jí mohou i zbavit, bez zdlouhavých procedur a skandálu. Stane se něčí milenkou. Ne ženou. Kelsey neznala nikoho, koho by si mohla vzít, rozhodně nikoho, kdo by si mohl 5
¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 6
Johanna Lindseyová dovolit vyrovnat dluhy strýčka Elliotta. Znávala několik mladých pohledných šviháků, kteří se jí dvořili v Ketteringu, kde vyrůstala před Tragédií, ale jediný, který byl dost bohatý, se oženil se svou vzdálenou sestřenicí. Všechno se zběhlo tak rychle. Včera večer sešla jako obvykle do kuchyně, aby si ohřála trochu mléka, po kterém se jí lépe usínalo. Se spaním měla od doby, kdy se přistěhovaly se sestrou Jean do domu tety Elizabeth, trochu problémy. Její nespavost neměla nic společného s tím, že je najednou v jiném domě a v jiném městě, navíc s tetou Elizabeth. Teta byla zlatá žena, jediná sestra jejich matky, a milovala své neteře, jako by to byly její vlastní děti. Uvítala je s otevřenou náručí a se vším citem, který po Tragédii tak zoufale potřebovaly. Ne, Kelsey připravily o spánek noční můry, živé vzpomínky a stále se vracející pomyšlení na to, že mohla Tragédii zabránit. Teta Elizabeth jí nabídla teplé mléko, když si všimla tmavých kruhů pod Kelseyinýma očima a domyslela si jejich příčinu. A mléko pomohlo – alespoň většinou. Stal se z toho večerní rituál, kterým nikoho nerušila, kuchyň v tu dobu už bývala prázdná. Kromě včerejší noci... Včera večer tu byl strýc Elliott, seděl u jednoho ze stolů, ne nad pozdní večeří, ale u pořádně velké lahve kořalky. Kelsey ho nikdy neviděla vypít víc než jedinou sklenici vína, kterou mu teta Elizabeth dovolila k večeři. Elizabeth neschvalovala pití, takže přirozeně v domě nebyl žádný tvrdý alkohol. Ale ať už Elliott získal tuhle láhev kdekoli, byl s ní už víc než z poloviny hotov. A mělo to na něj hrozivý účinek. Plakal. Tichými, téměř neslyšitelnými vzlyky, s hlavou položenou na rukou, slzy mu kapaly na stůl, ramena se dojemně otřásala. Kelsey si pomyslela, že není divu, že Elizabeth nechce mít v domě žádný alkohol... Ale nebylo to pití, co bylo příčinou takové bolesti, jak zjistila. Ne, seděl tu zády ke dveřím a nenapadlo ho, že ho někdo vyruší při myšlenkách na sebevraždu. 6
¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 7
¤ekni, Ïe mû m iluje‰ Kelsey mnohokrát napadlo, jestli by to opravdu udělal, kdyby se prostě otočila a tiše odešla. Nevypadal jako přehnaně statečný muž, byl to společenský, žoviální člověk. Až její přítomnost ho přivedla na nápad, jak dokáže vyřešit své problémy, na ten nápad, na který by jinak nikdy nepřišel, a ona by na něco podobného určitě nikdy ani nepomyslela. Udělala jen jedno – zeptala se: „Strýčku Elliotte, co se ti stalo?“ Škubl sebou a otočil se; uviděl ji stát za sebou v nočním oděvu s hlubokým výstřihem, v ruce lampu, kterou si vždycky brala s sebou. Chvíli na ni zděšeně zíral. Ale potom mu hlava klesla zpátky na ruce a zamumlal něco, čemu nerozuměla, takže ho musela požádat, aby jí to zopakoval. Zvedl hlavu a zamumlal: „Jdi pryč, Kelsey, nechci, abys mě takhle viděla.“ „To je v pořádku, opravdu,“ řekla jemně. „Ale možná bych měla dojít pro tetu Elizabeth?“ „Ne!“ vyrazil ze sebe tak nahlas, že sebou trhla. Potom klidněji, i když pořád ještě rozrušeně, dodal: „Neschvaluje moje pití... a neví o tom.“ „Neví, že piješ?“ Neodpověděl hned, ale Kelsey předpokládala, že to tak myslel. V rodině se vždycky vědělo, že je ochoten udělat cokoliv, aby ochránil Elizabeth před nepříjemnostmi, zvlášť pokud byl jejich příčinou. Elliott byl silný, velký muž s hrubými rysy a vlasy, které teď, když se blížil padesátce, byly už skoro šedé. Nikdy nebyl vysloveně pohledný, ani když byl mladší, ale Elizabeth, hezčí z obou sester a i dnes ve svých dvaačtyřiceti letech krásná, si ho přesto vzala. Pokud Kelsey věděla, pořád ho ještě milovala. Za čtyřiadvacet let manželství neměli vlastní děti, což byl možná důvod, proč Elizabeth tak hluboce milovala své neteře. Matka se jednou zmínila před otcem, že děti chtěli, ale prostě jim nebyly souzeny. 7
¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 8
Johanna Lindseyová Kelsey to samozřejmě neměla slyšet. Matka si neuvědomila, že je dcera v doslechu. A Kelsey zaslechla během let i jiné věci, třeba že matka nedokáže pochopit, proč si Elizabeth vzala Elliotta, který byl upřímně řečeno dost jednoduchý a ani jeho majetek nestál za zmínku, když měla tolik jiných hezkých, zámožných nápadníků, ze kterých mohla vybírat. A krom toho, Elliott byl obchodník. Ale to byla Elizabethina věc a snad její volbu ovlivnilo i to, že vždycky měla míň štěstí. Matka také vždycky dodávala, že nikdo nemůže být odpovědný za lásku a podobné věci, které nejsou a nikdy nebudou ovládány logikou nebo pevnou vůlí. „Neví, že jsme na mizině.“ Kelsey zamrkala, vždyť od její otázky uplynula už hodná chvíle. A tohle nebyla odpověď, kterou očekávala. Ve skutečnosti tomu ani nemohla uvěřit. Jeho pití těžko mohlo být důvodem pro společenský krach, když tolik jiných pánů – i dam – na mnoha večírcích, které navštívila, pilo přes míru. Proto se usmála. „Ztropil jsi někde skandál, co?“ zahihňala se. „Skandál?“ Vypadal zmateně. „Ano, ten bude, to určitě ano. A Elizabeth mi nikdy neodpustí, že přijde o tenhle dům.“ Kelsey zatajila dech, ale ještě jednou sáhla po špatné kartě. „Prohrál jsi ho?“ „Proč bych dělal něco tak šíleného? Myslíš, že chci skončit jako tvůj otec? Ačkoliv bych možná měl. Tenkrát byla alespoň nepatrná možnost se zachránit, ale teď není žádná.“ Byla teď už úplně zmatená, spíš než zahanbená, i když vzpomínka na to, co provedl její otec, ji vždy vyvedla z míry. Zrudla až do výstřihu svého úboru a řekla: „Nerozumím ti, strýčku Elliotte. Kdo tedy nám vezme tenhle dům? A proč?“ Znovu si položil hlavu na ruce, nedokázal se na ni ani podívat, a začal tlumeně, přerývaně mluvit. Musela se 8
¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 9
¤ekni, Ïe mû m iluje‰ k němu naklonit, aby zachytila jeho slova, vystát přitom jeho dech páchnoucí po whisky. A když skončil, byla úplně zkamenělá šokem. Bylo to mnohem, mnohem horší, než si myslela, a opravdu to připomínalo tragédii jejích rodičů, i když oni situaci řešili úplně jinak. Ale Elliott neměl tak pevný charakter, aby přijal nezdar, zhroutil se a potom šel zase dál. Když Kelsey a Jean před osmi měsíci přišly, aby žily s tetou Elizabeth, byla Kelsey příliš ponořená ve svém zármutku nad smrtí rodičů, než aby si všímala čehokoliv jiného. Ani ji nenapadlo pozastavovat se nad tím, že je strýc Elliott tak často doma. Zřejmě nepokládali za nutné říct svým neteřím, že strýc Elliott ztratil po dvaadvaceti letech práci a je z toho tak rozrušený, že si zatím nedokázal najít jiné místo. A tak žili, jako by se nic nestalo. Krom toho teď navíc živili další dva krky, přestože měli sotva na to, aby se uživili sami. Kelsey by ráda věděla, jestli teta Elizabeth vůbec tuší, jak obrovské mají dluhy. Elliott žil na úvěr, což bylo u šlechty obvyklé, ale bylo také zvykem zaplatit věřitelům, než předají celou věc soudu. Elliott se však postupně zadlužil u všech svých přátel, aby si udržel věřitele od těla. Teď už mu nezbyl nikdo, na koho by se mohl obrátit. Celá situace se mu vymkla z rukou. Bylo jasné, že přijdou o dům tety Elizabeth, o dům, který Kelseyina rodina vlastnila celé generace. Teta Elizabeth ho jako starší sestra zdědila. A věřitelé hrozili, že ho zkonfiskují. Za tři dny. A proto se Elliott opil; doufal, že najde v lahvi odvahu ukončit svůj život, neboť neměl odvahu čelit tomu, co se má v několika příštích dnech stát. Bylo jeho povinností postarat se o ně – o svou ženu – a on v tom strašlivě selhal. Sebevražda samozřejmě nebyla žádné řešení. Upozornila ho, že mnohem horší by pro tetu byla nutnost čelit nejen vystěhování, ale ještě jeho pohřbu. Kelsey a Jean už jedno 9
¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 10
Johanna Lindseyová takové vystěhování zažily, i když tenkrát ještě měly kam jít. Tentokrát... Kelsey prostě nemohla dopustit, aby k tomu došlo. Teď byla ona odpovědná za svou sestru. Bylo na ní dohlédnout na Jeanino řádné vychování, s vlastní střechou nad hlavou. A jestli to znamenalo, že musí... Nebyla si úplně jistá, jak přišli na myšlenku ji prodat. Elliott řekl, že uvažoval ji provdat za někoho bohatého, ale tak dlouho váhal začít o tom mluvit, až bylo příliš pozdě, protože nikdo nerozhodne něco tak důležitého jen za pár dnů. Možná mu pití rozvázalo jazyk; začal vyprávět o svém příteli, kterému se stalo něco takového před mnoha lety, také přišel o všechno, ale jeho dcera zachránila rodinu tím, že se stala milenkou starého zpustlíka, který ocenil její panenství a byl ochoten za ně mimořádně dobře zaplatit. A potom, téměř jedním dechem, jí přiznal, že se obrátil na jednoho svého dobrého známého, aby zjistil, jestli by neměl zájem o mladou ženu. Odpověď zněla: „Ani náhodou se nechci oženit, ale hledám novou milenku. Zaplatím jí pěkných pár liber, když bude ochotná...“ Pak jí strýc začal líčit, jak jsou bohatí lordové ochotni slušně zaplatit za svěží mladé milenky, které mohou předvádět svým přátelům, zvlášť pokud to je dívka, kterou ještě nikdo z nich nezná, a zaplatí ještě víc, když je navíc nevinná. Ukazoval jí řešení, aniž ji přímo žádal, aby se obětovala. Byla opravdu šokovaná všemi těmi řečmi o milenkách, srdce ji bolelo nad jejich situací a při pomyšlení, jak je to všechny zasáhne, ale ze všeho nejvíc byla opravdu zděšená kvůli Jean a její budoucnosti. Kelsey by si asi našla práci, ale těžko takovou, která by je udržela nad hranicí bídy, zvlášť pokud by je musela podporovat všechny. Nedokázala si představit, že by mohla pracovat teta Elizabeth, a od Elliotta už vůbec nemohou čekat, že by si udržel jakoukoli práci, rozhodně ne delší dobu. 10
¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 11
¤ekni, Ïe mû m iluje‰ Byla to představa její mladší sestry, odsouzené k žebrání po ulicích, která ji přiměla k otázce, i když pronesené sotva slyšitelným šepotem: „Znáš nějakého muže, který by byl ochotný – ochotný zaplatit dost, kdybych – kdybych souhlasila s tím, že se stanu jeho milenkou?“ Bylo vidět, že v Elliottovi to vzbudilo novou naději. S ulehčením odpověděl: „Ne, neznám nikoho takového. Ale vím o jednom místě v Londýně, které navštěvují bohatí lordové, kde můžeš získat nějakou skvělou nabídku.“ Dlouho váhala nad tak závažným rozhodnutím a dělalo se jí špatně při pomyšlení, že to zřejmě je jejich jediná možnost. Elliott byl úplně zbrocený potem, když konečně přikývla na souhlas. Dokonce se ji potom pokoušel utěšovat, jako by to vůbec bylo možné. „Nebude to tak zlé, Kelsey, uvidíš. Žena si tak může vydělat spoustu peněz, když je dost chytrá, a může být úplně nezávislá – dokonce se později může i vdát, když chce.“ Na tom nebylo ani za mák pravdy a oba to dobře věděli. Její šance na dobré manželství se navždy rozplynou. Stigma, které tak získá, ji bude provázet po celý zbytek jejích dní. Nikdy se nebude moci vrátit do slušné společnosti. Ale byl to její kříž, který se rozhodla nést. Hlavně když tím své sestře zajistí budoucnost, jakou si zaslouží. Pořád ještě v omámení nad tím, s čím souhlasila, navrhla: „Nechám na tobě, abys o tom řekl tetě Elizabeth.“ „Ne! Ne, o tom nesmí vědět. Nikdy by to nepřipustila. Ale jsem si jistý, že vymyslíš něco, čím vysvětlíš svůj odchod.“ I tohle tedy musí udělat ona? Když dokáže myslet jen na tu děsivou věc, se kterou souhlasila? Když ho opouštěla, byla by schopná sama dopít tu lahev whisky. Ale musela vymyslet alespoň chabou výmluvu, kterou by řekla ostatním. Nakonec řekla tetě, že jí Anna, jedna z jejích přítelkyň z Ketteringu, napsala, že je vážně nemoc11
¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 12
Johanna Lindseyová ná a doktoři jí nedávají mnoho naděje. Kelsey ji samozřejmě musí navštívit a poskytnou jí tolik pomoci, kolik dokáže. A strýc Elliott se nabídl, že ji doprovodí. Elizabeth si nevšimla ničeho. Kelseyina sinalost mohla být přičítána starostem o zdraví její přítelkyně. A Jean ji bohudíky tentokrát neškádlila obvyklými stovkami dotazů, prostě proto, že jméno téhle zvláštní přítelkyně neznala. Za poslední rok hodně dospěla. Tragédie v rodině ukončila její dětství. Kelsey by možná i uvítala ty nekonečné otázky, kterými její dvanáctiletá sestra obvykle pokoušela její trpělivost. Ale Jean dosud truchlila. A co až se Kelsey nevrátí z návštěvy Ketteringu? O to se bude starat později. Uvidí ještě někdy svou sestru a tetu Elizabeth? Odváží se toho, kdyby odhalily pravdu? Nevěděla. Teď věděla jen jedno: Nic už pro ni nikdy nebude stejné jako dřív.
2
„Tak pojď, zlatíčko, už je čas.“ Kelsey zírala na vysokého, hubeného muže stojícího ve dveřích. Řekl jí, aby ho oslovovala Lonny, když se mu včera představila. Byl majitelem domu – to on ji prodá nejvyšší nabídce. Nebylo na něm nic, podle čeho by se dalo usuzovat, že je dodavatelem neřesti a smyslnosti. Oblékal se jako pán. Vypadal dobře. Mluvil kultivovaným hlasem – alespoň dokud tu byl strýc Elliott. Když odjel, Lonnyho řeč občas sklouzla k ne tak vytříbeným výrazům, prozrazujícím jeho pravý původ. Ale stále byl laskavý. Vysvětlil jí, velmi opatrně, že když za ni má být vyplacena tak vysoká částka, nemůže si myslet, že bude mít stejné 12
¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 13
¤ekni, Ïe mû m iluje‰ postavení, jako milenky mívají. Muž, který si ji koupí, bude chtít záruky, že ji za své peníze získal na tak dlouho, jak bude sám chtít. Musela s tím souhlasit, i když jí to připadalo skoro jako otroctví. Bude muset zůstat s tím mužem, ať se jí bude líbit nebo ne, ať se o ni bude starat dobře nebo špatně, dokud se sám nerozhodne už ji déle nevydržovat. „A když to neudělám?“ odvážila se zeptat. „No, zlatíčko, radši nechtěj vědět, co by se pak stalo,“ odpověděl a v jeho tónu vycítila vážné varování. Ale pak pokračoval v dalším vysvětlování, trochu káravým tónem, jako by to všechno už měla znát. „Za ujednání, které připravím, osobně ručím. Nemůžu si dovolit zničit svou reputaci jen kvůli rozmaru děvčete, které se později rozhodne, že obchod, který uzavřelo, se mu nelíbí. Nikoho už by potom takové koupě nezajímaly, že ne?“ „Pořádáte něco takového často?“ „Tohle bude počtvrté, ale poprvé to bude někdo s tvým původem. Většina šlechticů, kteří padnou do takových nesnází, se snaží provdat své dcery za někoho tak bohatého, že může zapravit jejich problémy. Je to ostuda, že se tvůj strýc nepokusil sehnat ti nějakou dobrou partii. Nezdáš se mi jako typ na milenku.“ Nevěděla, jestli se tím má cítit uražena, nebo potěšena, a tak jen řekla: „Nebylo dost času zařídit svatbu, jak mi řekl strýc.“ „Ano, ale stejně je to škoda. No a teď tě někde uložíme na noc. Předvedeme tě zítra večer, přes den pošlu vzkazy několika pánům, kteří by mohli mít zájem. Myslím, že jedna z mých děvčat bude mít něco vhodného, co si vezmeš na sebe. Milenka musí vypadat jako milenka, jestli mi rozumíš, ne jako něčí sestra.“ A kriticky si ji změřil. „I když tvoje oblečení je možná roztomilé, drahoušku, hodí se spíš na zahradní slavnost. Ledaže sis přinesla něco vhodnějšího...?“ 13
¤ekni - zlom
6.11.2013
11.23
Stránka 14
Johanna Lindseyová Musela zavrtět hlavou, opravdu zahanbená, že vypadá tak... slušně. Vzdychl. „No dobře, tak něco najdeme, tím jsem si jist,“ řekl a odvedl ji ze salonu nahoru do pokoje, kde měla strávit noc. Stejně jako zbytek velkého domu, i tento pokoj byl velmi příjemně zařízený a Kelsey se o tom zdvořile zmínila. „Je moc hezký.“ „Čekala jsi něco laciného?“ Usmál se, její výraz mu to potvrdil. „Nakupuji podle dobrého vkusu, zlato, a zjistil jsem, že boháči jsou mnohem ochotnější rozloučit se se svými penězi, pokud se přitom cítí jako doma.“ Zasmál se. „Nižší třídy si při mých cenách nemohou dovolit ani se podívat přes dveře.“ „Chápu,“ řekla, i když to nebyla pravda. Muži si chtěli užívat potěšení, kdekoliv ho našli, a po celém Londýně byly rozeseté domy se špatnou pověstí, které to dosvědčovaly. Tohle prostě byl jeden z těch dražších. Ještě než Lonny odešel, znovu zdůraznil: „Pochopila jsi úplně všechno, o čem jsme mluvili, a hlavně jak se naše ujednání liší od podobných dohod?“ „Ano.“ „A že pro sebe nedostaneš nic jiného než občasné dárky, které se ten gentleman rozhodne ti dát po dobu, kdy budeš s ním?“ Přikývla, ale jemu to pořád ještě nestačilo, takže pokračoval: „Bude stanovena minimální cena, suma, kterou požaduje tvůj strýc, a tu dostane. Cokoliv bude zaplaceno nad tuto částku, z toho já dostanu svůj podíl za zařízení prodeje. Ale nic z toho nedostaneš ty.“ Věděla to a modlila se, aby bylo nabídnuto co nejvíc, alespoň tolik, aby se její rodina udržela nad vodou, dokud Elliott nenajde novou práci. Jinak by její oběť neznamenala nic víc než dočasné odložení pohromy. Ale cestou do Londýna jí strýc přísahal, že si najde práci a udrží si ji, i kdyby byla pod jeho úroveň, že už se nikdy nechce ocitnout v takové tísni. 14
