Efektivní využití ICT ve výuce

Efektivní využití ICT ve výuce Metodická příručka pro efektivní využívání informačních a komunikačních technologií ve výuce v počátečním vzdělávání Publikace vznikla v rámci projektu IET1 v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost CZ.1.07/1.1.02/010029

verze 1

říjen 2011

1

PREZENTACE V PROGRAMU MS POWERPOINT

1

1.1

Úvod

1

1.2

Zásady při tvorbě prezentace

1

1.3 Základní pojmy z prezentací 1.3.1 Ovládání programu PowerPoint

2 2

1.4 Jaké máme typy zobrazení prezentace a jak pracovat se snímky? 1.4.1 Typy zobrazení v programu PowerPoint

4 4

1.5 Jakým způsobem postupovat při tvorbě nové prezentaci? 1.5.1 Postup vytvoření nové prezentace 1.5.2 Vytvoření nové prezentace pomocí volby Ze stručného průvodce 1.5.3 Vytvoření nové prezentace pomocí volby Ze šablony návrhu

5 5 6 7

1.6 Jak zadávat a upravovat text v prezentaci? 1.6.1 Formátování textu z dialogového okna Písmo 1.6.2 Zápis textu do zástupných symbolů 1.6.3 Práce v osnově 1.6.4 Psaní odstavců

8 8 8 9 10

1.7 Vkládání textů, tabulek, grafů, diagramů a obrázků 1.7.1 Vkládání objektů 1.7.2 Vkládání textového pole 1.7.3 Vkládání tabulek 1.7.4 Vkládání grafů a diagramů 1.7.5 Vkládání obrázků

10 10 10 11 12 13

1.8 Jak v programu PowerPoint kreslit? 1.8.1 Postup kreslení jednoduchého objektu 1.8.2 Kreslení spojovacích čar 1.8.3 Výběr více objektů, přesouvání, kopírování a seskupování objektů

13 14 15 15

1.9 Jak oživit naši prezentaci? 1.9.1 Animace a přechody snímků, animační schémata 1.9.2 Přechody snímků 1.9.3 Vlastní animace snímku

16 16 17 18

1.10 Jak si zvolit časování a řízení běhu prezentace?

19

1.11 Na co nezapomenout na závěr?

20

2

21

POKROČILÉ FUNKCE V PROGRAMU POWERPOINT

2.1 Lze vytvářet prezentace v týmu? 2.1.1 Poznámky 2.1.2 Komentáře 2.1.3 Záhlaví a zápatí 2.1.4 Revize

21 21 22 22 23

2.2 Jak si můžeme usnadnit prezentování a tvorbu prezentace? 2.2.1 Předvedení elektronické prezentace

25 25

2.2.2 2.2.3 2.2.4 2.2.5 2.2.6 2.2.7

Možnosti při projekci Vkládání objektů Kontrola pravopisu Kopie formátu Odrážky a číslování Odsazení a nastavení tabulátorů

25 26 27 27 27 28

2.3 Osnova 2.3.1 Vložení osnovy z MS Word 2.3.2 Práce v osnově 2.3.3 Zápis nového snímku v osnově 2.3.4 Typy pro práci v osnově 2.3.5 Rozvinutí a duplikace snímků 2.3.6 Vytvoření souhrnného snímku 2.3.7 Vložit snímky

28 29 30 30 31 31 31 31

2.4 Usnadní nám práci vytvoření vlastní šablony? 2.4.1 Vytvoření vlastní šablony PowerPoint 2.4.2 Práce s předlohami prezentace 2.4.3 Předloha úvodního snímku a snímku

31 32 33 33

2.5 Může nám interaktivní prezentace usnadnit prezentování? 2.5.1 Hypertextové odkazy 2.5.2 Přiřazení akcí k objektům 2.5.3 Hudba na pozadí 2.5.4 Záznam mluveného komentáře

33 34 34 35 36

2.6 Jak se vyvarovat problémům při přenášení prezentace na jiný počítač? 2.6.1 Uložení prezentace 2.6.2 Vytvoření vlastní prezentace 2.6.3 Skrytí snímků 2.6.4 Balení pro disk CD-ROM

37 38 38 39 39

2.7 Co všechno lze vytisknout? 2.7.1 Tisk snímků 2.7.2 Tisk podkladů 2.7.3 Tisk poznámek a osnovy 2.7.4 Další nastavení tisku

40 41 41 42 43

2.8

43

Mohu jednoduše prezentovat na webu?

2.9 Jaký je rozdíl mezi Microsoft PowerPoint verze 2007/2010 a Microsoft PowerPoint 2003/XP? 2.9.1 Karty 2.9.2 Část příkazů z menu Soubor 2.9.3 Klávesové zkratky

44 45 46 46

2.10 Na co nezapomenout na závěr?

47

2.11 Kam dál

47

3

48

TVORBA A ZPRACOVÁNÍ VEKTOROVÉ GRAFIKY – MS VISIO

3.1

Spuštění

48

3.2

Otevření a uložení dokumentu

49

3.3 Tvorba výkresu 3.3.1 Volba velikosti a orientace stránky 3.3.2 Pravítko a mřížka 3.3.3 Ovládání aplikace MS Visio 3.3.4 Kreslení pomocí šablon 3.3.5 Obrazce 3.3.6 Kreslení vlastních obrazců

49 49 50 50 50 53 54

3.4 Úprava výkresu 3.4.1 Manipulace s obrazci 3.4.2 Textové objekty 3.4.3 Zarovnání obrazců 3.4.4 Vrstvy

59 59 60 61 62

3.5

Závěr

64

3.6

Kam dál

64

3.7

Zkuste si sami

64

4

ÚPRAVA FOTOGRAFIÍ - ZONER PHOTO STUDIO

65

4.1 Co nás čeká po spuštění programu aneb první dojmy 4.1.1 Navigátor 4.1.2 Průzkumník 4.1.3 Náhled 4.1.4 Akce

65 66 66 67 67

4.2 Získávání obrázků z různých zdrojů 4.2.1 Kopírovat ze zařízení 4.2.2 Získat ze schránky 4.2.3 Snímání obrazovky 4.2.4 Získat z DNG/RAW

67 68 68 68 69

4.3 Úpravy obrázků 4.3.1 Otočení a převrácení 4.3.2 Změna rozměrů 4.3.3 Přidání rámečku a změna okrajů 4.3.4 Vložení textu do obrázku 4.3.5 Hromadný filtr

69 69 69 71 72 73

4.4 Vylepšení obrázků 4.4.1 Vylepšení expozice 4.4.2 Projasnění stínů a odstranění přepalů 4.4.3 Histogram 4.4.4 Úrovně 4.4.5 Doostření obrazu

74 75 76 76 77 78

4.5 Nástroje Editoru 4.5.1 Nástroj ořez

79 79

4.5.2 4.5.3 4.5.4 4.5.5 4.5.6 4.5.7

Nástroje výběru Nástroj Klonovací razítko Nástroj štětec Nástroj žehlička Nástroj Výplň Vložení textu do obrázku

80 82 82 83 83 85

4.6

Způsoby prezentace fotografií

85

4.7

Kam dál

86

5

PREZENTACE OBRÁZKŮ NA WEBU - PICASA

87

5.1

Instalace Picasa

87

5.2

Složky a alba

88

5.3

Nahrání na web

89

6

TVORBA INTERAKTIVNÍCH TESTŮ - DOTEST

92

6.1 Začínáme 6.1.1 Instalace 6.1.2 Ověření licence programu 6.1.3 První spuštění 6.1.4 Základní nastavení programu

92 92 93 93 93

6.2

Tvorba otázek

95

6.3

Tvorba testovacích sestav

97

6.4

Jak zkoušet studenty

99

6.5

Závěrem, na co nezapomínat

LITERATURA

101 102

Úvodem Právě jste otevřeli Metodickou příručku pro efektivní využívání informačních a komunikačních technologií ve výuce v počátečním vzdělávání, která je produktem grantového projektu „Institut experimentálních technologií 1“ Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Jihomoravského kraje, řešeného na Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky FEKT VUT v Brně v období duben 2009 až březen 2012. Příručka je určena všem pedagogům, kteří mají zájem a chuť oživit výuku svého předmětu vlastnoručně vyrobenými didaktickými pomůckami, těm, které neopustila touha objevovat možnosti informačních a komunikačních technologií, uprostřed nichž žijí jejich žáci a vnímají je jako běžnou součást života. Poskytuje návod, jak vyrobit zdařilou prezentaci, upravit získané fotografie, či namalovat vlastní schémata. Odměnou pro pilné čtenáře a studenty je návod na využití technologií pro testování znalostí žáků. Při přípravě textu autorský tým akademických pracovníků Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky ve složení Ing. Michal Hadinec, Ph.D., Ing. Radim Kadlec, Ing. Radek Kubásek, Ph.D., Ing. Petr Marcoň, Ing. Jan Mikulka, Ph.D. a doc. Ing. Miloslav Steinbauer, Ph.D. vycházel z vlastních lektorských zkušeností získaných ve třech bězích třídenních workshopů, které byly k možnosti využívání komunikačních a informačních technologií ve výuce uspořádány vzdělávací agenturou Audica pro více než šedesát středoškolských pedagogů. Využíval i velmi dobře připravených materiálů konzultačního týmu lektorů firmy Audica Bc. Pavlíny Langerové, PhDr. Ivany Nekvapilové a Ing. Michala Borka a v neposlední řadě i cenných poznatků z pohledu praxe konzultacemi s firmou Elektronika, s.r.o. Laskavý čtenář zajisté promine, že text zdaleka nevyčerpává šíři ani hloubku problematiky, neboť jeho rozsah byl limitován předem zadaným a nepřekročitelným počtem stran v projektu. Autorský tým je však přesvědčen, že příručka bude přinejmenším pro účastníky workshopů připomenutím osvojené látky. Ostatním zájemcům poskytne základní orientaci v problematice a ty zapálené bude motivovat k dalšímu sebevzdělávání, výběru vhodného školení či návštěvě workshopu. S výběrem vhodné vzdělávací aktivity je autorský tým připraven poradit. Úspěšné studium a radost z dosažených výsledků přejí autoři Ing. Petr Marcoň (kapitola 1) Ing. Radim Kadlec (kapitola 2) Ing. Jan Mikulka, Ph.D. (kapitola 3) Ing. Michal Hadinec, Ph.D. (kapitoly 4 a 5) Ing. Radek Kubásek, Ph.D. (kapitola 6) Editor: doc. Ing. Miloslav Steinbauer, Ph.D.

Vysvětlivky

Takto jsou v textu zvýrazněny tipy, pro zjednodušení vaší práce.

Zeleně jsou v textu značeny doplňující informace a vysvětlení.

1. Prezentace v programu MS PowerPoint

1

PREZENTACE V PROGRAMU MS POWERPOINT

V této kapitole se dozvíte:        

Jaké jsou zásady při tvorbě prezentace a jaké základní pojmy z prezentací bychom měli znát. Jaké máme typy zobrazení prezentace a jak pracovat se snímky. Jakým způsobem postupovat při tvorbě nové prezentaci. Jak zadávat a upravovat text v prezentaci. Něco o vkládání textů, tabulek, grafů, diagramů a obrázků. Jak v programu PowerPoint kreslit. Jak oživit naši prezentaci. Jak si načasovat časování a řízení běhu prezentace.

1.1 Úvod V následujících kapitolách si ukážeme jak vytvořit zajímavou prezentaci snadno a rychle. K tomuto účelu budeme používat program PowerPoint 2003, což je grafický program pro tvorbu prezentací, který je součástí balíku MS Office od firmy Microsoft. V programu PowerPoint můžeme vytvořit a zobrazit sérii snímků, které obsahují text, fotografie, diagramy, kliparty, multimediální soubory a animované speciální efekty. Uvítáme ho například jako pomocníka při výkladu, jednání, prezentaci výrobků a služeb. Prezentaci můžeme navíc převést do podoby diapozitivů, fólií nebo tištěných podkladů (viz kapitola 2.7). Další možností je elektronické předvedení případně interaktivní publikování v síti WWW. Poznámka: Český výraz slova prezentace označuje jednak soubor aplikace PowerPoint se snímky, jednak i samotné „prezentování“ neboli předvedení hotové prezentace, a tedy i popisovaný typ zobrazení.

1.2 Zásady při tvorbě prezentace Než začneme s vlastní tvorbou prezentace, vysvětlíme si základní pojmy z prezentací a ovládání programu PowerPoint. Tip: Před tvorbou prezentace je vhodné si vytvořit scénář (náčrt na papír), kde si promyslíme, jaké téma je vhodné prezentovat touto formou, do kterého tematického celku zvolené téma zařadíme, jaké informační zdroje použijeme, časovou dotaci, kterou budeme prezentaci věnovat a případnou aktivitu, kterou budeme od studentů vyžadovat, a tomu vhodně přizpůsobíme volbu efektů (přechod snímků a animaci pro získání a udržení posluchačů). Při tvorbě prezentace se snažíme dodržet následující zásady:  Používáme atraktivní materiál s mírou.  Důležitá je jednoduchost - často méně je více.  Používáme živé a kontrastní barvy.  Omezíme počet číselných údajů na snímcích.  Používáme další obrázky a grafiku, ne jen ty dodávané s programem.  Důležité je, abychom si správně načasovali komentáře k zobrazeným snímkům.  Každý snímek by měl mít svůj nadpis. 1

Efektivní využití ICT ve výuce

 

Na jednom snímku bychom neměli psát více než 9 až 11 řádků textu. Používáme hlavně hesla a odrážky, krátké a stručné věty, nikoliv dlouhé věty či celé texty. V prezentaci používáme bezpatková písma, jako např. Arial, Calibri, Tahoma, Verdana. Pamatujme na to, že i pro posluchače v zadních řadách musí být prezentace čitelná! Proto volíme písmo nadpisů minimálně 32 bodů a větší a písmo běžného textu minimálně 24 body a větší. Celou prezentaci a její funkčnost si před použitím důkladně zkontrolujeme!

 



Při předvádění prezentace pak dbáme na tyto zásady:  Před prezentací provedeme nemilosrdné seškrtání údajů, které by mohly být matoucí či nezáživné.  Neopakujeme doslova zobrazené texty na snímcích prezentace. Zobrazené heslovité informace doplňujeme podrobnějším výkladem.

1.3 Základní pojmy z prezentací 1.3.1 Ovládání programu PowerPoint Po spuštění programu PowerPoint uvidíme úvodní okno aplikace (obr. 1.1). Prvotní okno je otevřeno v Normálním zobrazení, které zobrazuje snímek (G) a tři pracovní oblasti – kartu Osnova (A), kartu Snímky (B) a Podokno poznámek (H). Podle výchozího nastavení PowerPoint zobrazí také podokno úloh Začínáme (E), jehož nástroje nabízejí otevření stávající prezentace, vytvoření nové prezentace a vyhledání informací a zdrojů z webu Microsoft Office Online. C D A

B

E

G F H Obr. 1.1 Obrazovka programu PowerPoint po spuštění: karta Osnova (A), karta Snímky (B), hlavní menu (C), panel nástrojů (D), podokno úloh (E), tlačítka zobrazení režimů (F), snímek (G), podokno poznámek (H)

2


Součástí rozhraní programu PowerPoint jsou následující prvky, z nichž některé známe i z jiných aplikací Microsoft Office: 

Panel nástrojů (D) nabízí přístup k nejdůležitějším příkazům aplikace PowerPoint. Tlačítka na panelech nástrojů obsahují nejčastěji používané příkazy na jedno klepnutí; po zastavení ukazatele myši nad tlačítkem se zobrazí bublinová nápověda s jeho textovým popisem. Panel nástrojů Běžné úkoly ze starších verzí PowerPointu než 2002 byl nahrazen dvěma novými tlačítky panelu nástrojů Formát - tlačítko Návrh pro režim návrhu a tlačítko Nový snímek, z nichž každé otevírá příslušné Podokno úloh.



Možnosti vytvoření nové prezentace i práce se stávající prezentací se nacházejí v Podoknech úloh. Většinu těchto příkazů najdeme i v nabídkách, podokna jsou ale pohodlnější a rychlejší.



Stejně jako okna většiny ostatních aplikací obsahuje i aplikační okno PowerPointu tlačítka pro změnu velikosti (tedy pro minimalizaci, maximalizaci, obnovení a uzavření okna) a stavový řádek, do něhož se vypisuje číslo aktuálního snímku a typ vytvářené prezentace.



Svislý posuvník vidíme po pravé straně snímku, a to u prezentací s více než jedním snímkem. Pomocí jezdce se dostaneme z jednoho snímku do druhého, nikoli nahoru a dolů v jednom snímku jako třeba v dokumentu Word. Při tažení jezdce zobrazuje PowerPoint číslo a název snímku. Pokud máme snímek zvětšený a přesahuje aktivní okno, svislým posuvníkem se pohybujeme po snímku.



Dvě tlačítka se dvojitou šipkou u spodního okraje svislého posuvníku nabízejí další možnosti pohybu mezi snímky. Jedná se o přechod na předchozí, respektive následující snímek.



Tlačítka zobrazení režimů (F) umožňují rychlé přepínání různých zobrazení v programu PowerPoint. Každý z režimů zobrazení se hodí k něčemu jinému.

S oknem programu PowerPoint jsme se již seznámili a nyní se podíváme, z čeho se skládá typický snímek (viz obr. 1.2). 

Pozadí Snímek vytvořený podle určité šablony návrhu má již definovaný obrázek pozadí, výplně a barevná schémata. Všechny tyto atributy můžeme dále upravit.



Nadpis Většina snímku má svůj nadpis. Prezentace mívá obvykle také úvodní snímek s názvem prezentace a dalšími informacemi (například informace o autorovi nebo pro koho je určena).



Základní text Vlastní zapisovaný obsah, často ve formě seznamu s odrážkami nebo číslováním.



Zástupné symboly Obdélníky s čárkovaným obrysem, do nichž ve snímku vkládáme text a jiné objekty (například diagramy, tabulky, fotografie a multimédia). Některé symboly obsahují také úchyt pro otáčení, s nímž můžeme ve snímku manipulovat.

3




Zápatí Oblast u spodního okraje snímku. Zde zapisujeme například jméno organizace nebo téma prezentace, zápatí muže být ale také prázdné (viz kapitola 2.1.3)



Datum a čas Můžeme rovněž zobrazit u spodního okraje snímku. Tyto časové údaje mohou být automaticky aktualizovány.



Číslo snímku Implicitně se nachází u spodního okraje snímku, ale může být umístěno i jinam.

Program PowerPoint můžeme ovládat několika způsoby: myší, klávesnicí, dálkovým ovladačem. Téměř každou operaci lze provést minimálně dvěma způsoby.

B

A

E

C D

Obr. 1.2 Typické rozložení snímku v prezentaci. A – vložený obrázek, B – pozadí snímku, C – datum, D - zápatí, E – číslo snímku

1.4 Jaké máme typy zobrazení prezentace a jak pracovat se snímky? 1.4.1 Typy zobrazení v programu PowerPoint Abychom mohli plně využít možnosti programu PowerPoint při vytváření a úpravách prezentací, musíme poznat také režimy zobrazení. Klepnutím na tlačítko režimu zobrazení v levém dolním rohu aplikačního okna (viz obr. 1.1 F) můžeme zvolit některé z následujících: 

4

Normální zobrazení je ve verzi PowerPoint 2003 výchozím. Skládá se celkem ze tří hlavních podoken, z nichž jedno zobrazuje aktuální snímek, druhé obsahuje kartu Osnova se stručnou osnovou celé prezentace a kartu Snímky s miniaturami snímků. Třetí podokno slouží ke vkládání poznámek. V podokně úloh Normálního zobrazení můžeme v programu PowerPoint pracovat s textem, grafikou, zvukem, animacemi a dalšími efekty. Velikost podoken je možné změnit tažením hranic.




Zobrazení řazení snímků rozloží zmenšené snímky po celé obrazovce a máme v něm tedy možnost kontroly celé prezentace. Navíc zde můžeme snadno definovat a prohlížet přechody snímků.



Zobrazení prezentace je zobrazení, při němž se snímky zobrazují na celou plochu obrazovky. Zde přesně vidíme přechody snímků i animace a zvukové efekty.

1.5 Jakým způsobem postupovat při tvorbě nové prezentaci? 1.5.1 Postup vytvoření nové prezentace Zvolením příkazu Soubor  Nový máme možnost vybrat z několika možností vytvoření nové prezentace (viz obr. 1.3): 

Prázdná prezentace – vytvoří novou prezentaci s jediným, zcela prázdným snímkem. Dostáváme tak největší prostor pro vlastní tvořivost, ale zároveň musíme velice dobře vědět, co a jak budeme dělat. Podobu snímku můžeme definovat z podokna úloh Rozložení snímku.



Ze šablony návrhu – vytvoří prezentaci, kterou také zpočátku tvoří jediný snímek, ale na niž můžeme aplikovat šablonu návrhu. Součástí této šablony je předdefinované písmo, barevné schéma, pozadí a další prvky jednotného vzhledu snímku.

Obr. 1.3 Možnosti vytváření nové prezentace



Ze stručného průvodce – nejsnazší způsob vytvoření nové prezentace. Průvodce si od nás zjistí všechny potřebné informace a poté vytvoří sadu snímků na zadané téma s nejvhodnějším barevným schématem. Do Stručného průvodce můžeme také přidávat svoje vlastní prezentace.



Z existující prezentace – vytvoří novou prezentaci ze stávající, již vytvořené a uložené prezentace. Z existující prezentace, v níž stejně jako v dialogovém okně Otevřít vyhledáme prezentaci na vlastním počítači, na síti, nebo na intranetu či internetu. Poté z ní PowerPoint vytvoří samostatnou kopii.



Fotoalbum – zde můžeme vytvořit novou prezentaci z množiny grafických souborů (například ze skeneru nebo digitálního fotoaparátu, připojeného k počítači). Poznámka: Dalšími možnostmi, jak vytvořit prezentaci, je zadat text do pole Hledat online nebo hledat Šablony na webu Office Online. Oba prvky umožňují vyhledání online šablony ze stránek služby Office Online. Novou prezentaci lze vytvořit i z již hotových prezentací V mém počítači či Na mých webových serverech.

V následující části příručky se budeme zabývat pouze návrhem vytvoření nové prezentace Ze stručného průvodce a vytvoření prezentace Ze šablony návrhu. Při tvorbě prezentace, stejně jako při práci v různých vývojových programech, nesmíme 5


zapomínat na průběžné ukládání. Uložení provedeme klasicky Soubor  Uložit (jako) nebo klepnutím na ikonu . Formát souboru prezentace může být dvojí, buď *.ppt (klasicky), nebo *.pps (pro přímé spuštění v režimu prezentace). V programu PowerPoint je možné prezentaci ukládat i do tvaru HTML stránek. 1.5.2 Vytvoření nové prezentace pomocí volby Ze stručného průvodce Nejrychlejší cestou pro vytvoření prezentace je použití volby Ze stručného průvodce. Tuto cestu volíme zejména tehdy, pokud jsme v programu PowerPoint nováčky, nebo pokud jsme pod velkým časovým tlakem. Průvodce sestaví 8 až 12 snímků odpovídajícího vzhledu. Po klepnutí na příkaz Soubor  Nový vybereme v podokně úloh možnost Ze stručného průvodce. Pro pokračování v návrhu klepneme na tlačítko Další. Ve druhém okně průvodce vybereme pomocí jednoho z pěti tlačítek: Všechny, Obecné, Společnost, Projekty, Prodej a marketing, obecnou kategorii vytvářené prezentace. Pro pokračování v návrhu prezentace opět vybereme volbu Další. V dalším okně vybereme konkrétní typ prezentace ve zvolené kategorii a klepneme na tlačítko Další. V následujícím dialogovém okně průvodce vybereme výstupní styl prezentace, podle něhož průvodce přizpůsobí podobu snímku. Na výběr máme prezentaci na obrazovce či na webu, černobílé a barevné fólie nebo diapozitivy. Nakonec klepneme na Další. V posledním okně průvodce zadáme údaje pro úvodní snímek - přesněji řečeno název prezentace a její zápatí. Průvodce zde také nabízí naše uživatelské jméno (zápatí se ovšem podle konkrétní podoby snímku může nacházet také nahoře.) Po zadání informací klepneme na tlačítko Další a na poslední obrazovce již jen klepneme na tlačítko Dokončit. Na obr. 1.5. vidíme první snímek navržené prezentace. 6


Obr. 1.5 Kostra prezentace vytvořená pomocí průvodce

1.5.3 Vytvoření nové prezentace pomocí volby Ze šablony návrhu Nyní si ukážeme jak vytvořit prezentaci ze šablony. Všechny šablony najdeme mezi volbami podokna úloh Nová prezentace, jež vyvoláme příkazem Soubor  Nový a v panelu Nová prezentace (viz obr. 1.3) zvolíme jednu z možností šablony návrhu. Zvolením volby Ze šablony návrhu vytvoříme novou prezentaci s jediným úvodním snímkem, který je založený na šabloně návrhu. Po otevření nové prezentace se objeví podokno úloh Návrh snímku (viz obr. 1.4), kde můžeme změnit rozložení úvodního snímku a přidávat nové rozložení. Máme zde možnost volit z aktuálně používaných šablon a z šablon, které jsou předdefinované a k dispozici v okně Návrhu snímku. Kromě šablony návrhů můžeme zvolit barevné a animační schéma prezentace (viz obr. 1.4 nahoře). Tip: Pro přepínání Podoken úloh je možné klepnout vpravo na rozbalovací šipku u právě používaného podokna úloh. Rozbalí se nám menu všech podoken a klepnutím myši si pak zvolíme požadované Podokno úloh. V programu PowerPoint je také možné si vytvořit svou vlastní šablonu. Tato možnost je vhodná tehdy, když vytváříme hodně prezentací s podobným obsahem, podrobněji v kapitole 2.4.

Obr. 1.4 Podokno úloh

Návrh snímku 7


1.6 Jak zadávat a upravovat text v prezentaci? Ať už novou prezentaci vytvoříme jakýmkoliv způsobem, musíme text zástupných symbolů nahradit vlastním textem (viz kapitola 1.6.2). Nyní se budeme věnovat zápisu textu prezentace – vkládání nadpisů, podnadpisů a seznamů s odrážkami. Text můžeme zadávat buď přímo v samotném snímku, nebo na kartě Osnova. 1.6.1 Formátování textu z dialogového okna Písmo Zejména při aplikaci několika efektů formátování najednou využijeme příkaz Formát  Písmo. Z tohoto standardního dialogového okna můžeme provést veškeré výše popsané změny formátu. Navíc zde můžeme definovat několik dalších speciálních efektů, jako je horní a dolní index nebo reliéf. V Panelu nástrojů je standardně zobrazena nástrojová lišta Formát, kde máme přehledně graficky zobrazené jednotlivé příkazy pro formátování textu. Tip: Pokud není nástrojová lišta formát zobrazena, zobrazíme ji klepnutím pravého tlačítka myši na Panel nástrojů a poté klepneme levým tlačítkem myši na příkaz Formát. Práce s textem v programu PowerPoint je velmi podobná práci s textem v programu Word. Pole pro nadpis bývají svým vzhledem odlišná od ostatních polí s běžným textem. Do polí pro normální text se automaticky vkládají odrážky (jde v podstatě o bodový seznam). Kromě klasického formátování (tučné písmo , kurzíva , podtržené písmo ), které známe z textových editorů, zde přibyla funkce stínu písma . Stín se objeví na spodní a pravé hraně znaku, které tím pádem dostanou prostorový vzhled. Zajímavější je ale stínování grafiky než textu. Dále máme možnost volit formátování odstavců, barvu písma a další. 1.6.2 Zápis textu do zástupných symbolů Zástupné symboly mají tečkované nebo stínované ohraničení a předem definovaný formát písma a velikosti (viz obr. 1.6).

Zástupný symbol

Okraj zástupného symbolu a možnost jeho zmenšení/zvětšení

Obr. 1.6 Zapisování textu do zástupných symbolů

Jejich text nahradíme v prezentaci vlastním textem. Velikost zástupného symbolu můžeme změnit pomocí úchytu pro změnu velikosti, který se objeví po najetí kurzoru myši na zástupný symbol. Rovněž lze zástupný symbol pomocí myši přesunout, 8


případně některé i otočit. Text v zástupném symbolu program PowerPoint obvykle zalamuje sám a klávesu ENTER potřebujeme jen pro zahájení odstavce. Zvolený Zástupný symbol tedy nejprve vybereme klepnutím, poté do něj zapíšeme text a nakonec klepneme kdekoli mimo. Tím naznačené ohraničení zmizí. Tipy pro umístění zástupných symbolů: Tip 1: Pokud se text nevejde do snímku, pokuste se nejprve změnit velikost a pozici ostatních symbolů a teprve poté přistupte ke zvětšení symbolu s textem. Při přemístění zástupného symbolu přejdeme kurzorem myši na jeho okraj, kde se ukazatel změní na čtyřstrannou šipku. Dále jej přetáhneme na libovolné místo snímku. Jestliže takto například zmenšíme zástupný symbol nadpisu nebo jej přemístíme nahoru, zůstane nám ve snímku více místa pro seznam s odrážkami. Tip 2: Vzhledem k automatickému zalamování textu můžeme pomocí změny velikosti zástupného symbolu také narychlo upravovat zarovnání textu. Rozšířením symbolu tak třeba zmenšíme odstavec ze dvou řádků na jediný řádek. Tip 3: Změnou velikosti nebo pozice zástupných symbolů můžeme ve snímku vytvořit volné místo pro objekty (například grafické), které nejsou v daném rozložení normálně definovány. Zástupné symboly lze nastavit pro celou prezentaci v návrhu podkladů viz odstavec 2.4. 1.6.3 Práce v osnově Místo zadávání textu do zástupných symbolů můžeme kostru prezentace uspořádat do takzvané Osnovy, kterou následně změníme na snímky.

Obr. 1.7 Formátování obsahu prezentace na kartě Osnova 9


Osnova je souhrnem celé prezentace a je uspořádána do nadpisů a podnadpisů. Užitečná je zejména u složitých prezentací, nebo při posuzování celkové struktury dokumentu. Šablony vytváříme a upravujeme v Normálním zobrazení na kartě Osnova, kterou vidíme na obr. 1.7. Přesnou pozici podokna s osnovou určíme přetažením příčky. Podrobněji o osnově v kapitole 2.3. 1.6.4 Psaní odstavců V prezentaci se obecně snažíme psát odstavce stručně, v bodech. Proto při psaní odstavců často používáme odrážky a číslování. Na začátek odstavce vložíme odrážku či číslo následujícím způsobem: 1. Kurzorem myši najedeme do oblasti, kde se nachází odstavec, nebo vybereme několik odstavců ve snímku. 2. V Panelu nástrojů  Formát klepneme myší na příkaz

Odrážky a číslování.

Obr. 1.8 Okno Odrážky a číslování

Zobrazí se nám stejné okno jako na obr. 1.8. Výběrem myší zvolíme vhodnou odrážku či číslování. Více se o odstavcích dozvíte v kapitole 2.2.6.

1.7 Vkládání textů, tabulek, grafů, diagramů a obrázků Zajímavou prezentaci můžeme sestavit využitím základních funkcí formátování v programu PowerPoint. Pro oživení prezentace je vhodné, abychom do prezentace doplnili tabulky a grafické objekty, pomocí kterých lépe vysvětlíme nejdůležitější myšlenky prezentace – např. obrázky, kresby, hotové diagramy Microsoft Office, zvláštní efekty (WordArt) a grafy. Navíc můžeme do prezentace vložit i videoklipy a zvukové záznamy nebo doprovodné ozvučení, viz kapitola 2.5. 1.7.1 Vkládání objektů Na obr. 1.9 jsou zobrazeny možnosti vkládání objektů z nabídky Vložit. Pomocí příkazů (viz obr. 1.9) můžeme vkládat Nový snímek, Číslo snímku, Datum a čas a také lze do snímku vložit Textové pole, Video a zvuk, Graf, Tabulka a další prvky. 1.7.2 Vkládání textového pole Do prezentace lze zadat text i jiným způsobem než do zástupného symbolu, jak je popsáno v kapitole 1.6.2, a to zvolením příkazu Vložit  Textové pole. Objeví se textové pole, které můžeme libovolně přesunout, zvětšit dle požadavků a zapsat do něj písmo zvoleného stylu a zvolené velikosti. 10

Obr. 1.9 Vkládání objektů do snímků


1.7.3 Vkládání tabulek Pomocí tabulek jsme schopni v prezentaci výborně poukázat na důležité trendy a vztahy mezi různými skupinami dat. Tabulky v programu PowerPoint vypadají obvykle nejlépe v malých rozměrech, kdy mají nejvíce zhruba tři až čtyři sloupce a čtyři až pět řádků. Důležité je, aby písmo bylo tak velké, aby bylo dobře čitelné i pro posluchače z posledních lavic. Nyní si ukážeme jak snadno vytvořit tabulku v prezentaci. Pro vložení tabulky máme dvě možnosti. Pokud budeme chtít na snímku pouze nadpis a tabulku, klepnutím myši vybereme Vložit  Nový snímek. Poté v pravém panelu Rozložení snímku zvolíme v sekci Další rozložení možnost Nadpis a tabulka (viz. obr. 1.10). Vybereme-li pomocí myši možnost Nadpis a tabulka, změní se rozložení nového snímku, jak ukazuje obr. 1.11. Snímek je rozdělen na dva zástupné symboly. Do horního zástupného symbolu vložíme po klepnutí myši nadpis a po dvojitém klepnutí myši na ikonu tabulky uprostřed snímku budeme mít možnost zvolit počet řádků a sloupců tabulky. Jakmile zvolíme počet řádků a sloupců, objeví se na snímku tabulka s požadovanými buňkami. Její velikost lze změnit tažením hran jednotlivých řádků a sloupců. Do jednotlivých okének tabulky zapíšeme potřebné údaje a tabulka je hotová. Příklad tabulky je na obr. 1.11 vpravo.

Obr. 1.10 V okně Další rozložení se nachází mj. ikona pro vytvoření tabulky

Druhou cestou, jak vytvořit tabulku, je příkazem Vložit  Tabulka. Stejným způsobem jako v předchozím případě vkládání tabulky určíme počet řádků a sloupců tabulky a vložíme požadovaný text. Postup pro vložení tabulky je následující: 

Zobrazíme snímek, v němž má být nová tabulka umístěna.



Klepneme na tlačítko Vložit tabulku z panelu nástrojů Standardní. Z jeho rozevírací mřížky vybereme uspořádání tabulky, tedy počet řádků a sloupců. Do snímku se vloží prázdná tabulka.

Obr. 1.11 Snímek pro vytvoření tabulky využitím Dalšího rozložení a výsledný snímek a tabulkou

11


1.7.4 Vkládání grafů a diagramů Jinou možností, jak zobrazit například naměřená data či data z výzkumu, je použít grafické znázornění. Stejně jako u vkládání tabulek, i zde existují dvě cesty vložení. My si ukážeme jen jednu cestu, a to vložení tabulky z možnosti Další rozložení. Druhou možnost vytvoření tabulky si vyzkoušejte sami (postupujte stejně jako u vkládání tabulky, ale volte možnost Graf). Pokud požadujeme na snímku pouze nadpis a graf, klepnutím myši vybereme příkaz Vložit  Nový snímek. Poté v pravém panelu Rozložení snímku zvolíme v sekci Další rozložení možnost Nadpis a graf (viz. obr. 1.10). Na snímku se nám objeví rozložení, které vidíme na obr. 1.12.

Obr. 1.12 Snímek pro vytvoření grafu využitím Dalšího rozložení a výsledný snímek s grafem

Po poklepání myši na ikonu grafu uprostřed snímku se objeví předdefinovaný graf a tabulka hodnot, které má graf prezentovat. V této tabulce máme možnost zvolit počet řádků i sloupců a vepíšeme zde hodnoty, které mají být graficky prezentovány. Pracovní postup vytvoření a úpravy grafu je stejný jako v programu Microsoft Excel. Na obr. 1.12 vpravo je příklad využití grafu v programu PowerPoint.

Obr. 1.13 Snímek s diagramem 12


Poznámka: Pokud nejste znalí základní práce v programu Microsoft Excel, sáhněte například po knize Excel 2003 od Pavla Navrátila [4]. Zde je stručně vysvětleno jak grafy vytvářet. Pro názorné vysvětlení tématu je někdy vhodné v prezentaci uvést také diagramy. Diagramy vkládáme do prezentace obdobným způsobem jako tabulky či grafy. Příklad diagramu je uveden na obr. 1.13. Zkuste si sami takový diagram vytvořit, postupujte jako při tvorbě tabulky či grafu. 1.7.5 Vkládání obrázků Pro oživení prezentace lze do snímků v programu PowerPoint vkládat také obrázky. Obrázky můžeme buď přímo vytvořit v programu PowerPoint (např. ve formě klipartů či promocí nástrojové lišty Kreslení, což je více rozebráno v odstavci 1.7), nebo vložit v různých formátech např. ve formě fotky. Abychom fotky mohli do prezentace vkládat, je dobré je nejdříve vhodně upravit - této problematice se věnuje kapitola 4. Jakmile máme fotku připravenu, vložíme ji do prezentace postupem uvedeným na obr. 1.14, tedy volbou příkazu Vložit  Obrázek  Ze souboru.

Obr. 1.14 Postup pro vkládání obrázku

Obr. 1.15 Obrázek ve formě fotografie vložený na snímek prezentace

Na obr. 1.15 je příklad snímku s vloženou fotografií do prezentace. Vloženou fotografii tažením přemístíme na požadované místo v prezentaci a tažením za hraniční body měníme její velikost.

1.8 Jak v programu PowerPoint kreslit? V této kapitole si ukážeme jak kreslit jednoduché objekty v panelu nástrojů Kreslení. Tento panel si zobrazíme zaškrtnutím příkazu Zobrazit  Panely nástrojů  Kreslení.

A

B C D

E F

G H

I

J

K

L

M

Obr. 1.16 Panel nástrojů Kreslení

V panelu Kreslení najdeme několik tlačítek pro kreslení grafických objektů. Na obr. 1.16 jsou zvýrazněny nejpoužívanější objekty:  A – Automatické tvary (viz obr. 1.17) 13


           

B – Kreslení přímky C – Kreslení šipky D – Kreslení obdélníku či čtverce E – Kreslení elipsoidu (kruhu) F – Vložení textového pole G – Vložení objektu WordArt (předdefinované graficky zajímavé druhy písma) H – Vložení diagramu I – Vložení klipartu J – Vložení obrázku K – Pomocí této ikony je možné měnit barvu výplně objektu L – Pomocí této ikony definujeme barvu čáry M – Pomocí této ikony definujeme barvu písma

1.8.1 Postup kreslení jednoduchého objektu Zde si ukážeme jak nakreslit jednoduchý objekt z panelu nástrojů Kreslení. Z jednotlivých možností panelu Kreslení si zvolíme nějaký tvar, který chceme kreslit, například Automatické tvary  Základní tvary a vybereme veselého smajlíka (viz obr. 1.17). Poté najedeme kurzorem ve tvaru kříže na zvolené místo, klepneme levým tlačítkem myši a diagonálně táhneme. Jakmile tlačítko pustíme, vykreslí se tvar v námi vymezené oblasti (od místa, kde jsme poprvé stisknuli levé tlačítko myši až po místo uvolnění levého tlačítka myši). Vybraný tvar je vykreslen na obr. 1.17 vpravo.

Obr. 1.17 Automatické tvary, které se nacházejí v panelu nástrojů Kreslení

Máme-li v úmyslu změnit barvu výplně vykresleného objektu, klepneme na ikonu označení písmenem K na obr. 1.16 a zvolíme požadovanou barvu objektu. Obdobně můžeme změnit barvu čáry ohraničující objekt, klepnutím na ikonu označenou písmenkem L na obr. 1.16. Tip: Přesný geometrický tvar (kruh, čtverec) nakreslíme se stisknutou klávesou SHIFT. Nakreslení tvaru od jeho středu umožní kreslení s CTRL. Obě funkce lze využít i současně podržením CTRL+SHIFT.

14


1.8.2 Kreslení spojovacích čar

Spojovací čáry nalezneme v Automatických tvarech (viz obr. 1.17). Oproti klasickým čárám se Spojovací čáry přichytávají k nakresleným objektům, čehož můžeme při kreslení různých obrazců (schémat, diagramů) využít.

Obr. 1.18 Snímek, ve kterém se využívá prvků z nástrojové lišty Kreslení

Postup pro vykreslení spojovací čáry je následující:  V panelu Kreslení vybereme Automatické tvary a některou ze spojovacích čar (na obr. 1.18) je použita spojovací čára zakončená šipkou).  Najedeme myší nad objekt, ke kterému chceme čáru připojit (objeví se možnosti přichycení).  Vybereme bod přichycení a na tento bod klepneme levým tlačítkem myši.  Najedeme myší na druhý objekt a po výběru záchytného bodu opět klepneme levým tlačítkem myši a spojovací čára se vykreslí. Na obr. 1.18 je ukázka různých tvarů, které jsou spojeny Spojovací šipkou. Na obdélníčku podél elipsoidu jsou vidět bílá kolečka, to jsou právě záchytné body, ke kterým se Spojovací šipka přichytí. Často chceme do objektů vepsat i text. To provedeme klepnutím pravým tlačítkem myši na objekt, do kterého chceme text vepsat. Zobrazí se nám menu, ve kterém vybereme levým tlačítkem myši možnost Přidat text a zadáme jej stejným způsobem jako do textového pole. Rovněž můžeme měnit velikost a barvu textu (viz kapitoly 1.6 a 1.7). 1.8.3 Výběr více objektů, přesouvání, kopírování a seskupování objektů Výběr více objektů najednou lze provést stisknutím tlačítka SHIFT (lze použít i tlačítko CTRL) a klepnutím levým tlačítkem myši vybereme požadované objekty, poté tlačítko SHIFT uvolníme.

15


Takto vybrané objekty je možné najednou přesouvat, kopírovat, nastavovat jejich vzhled a seskupovat. Pro přesun uchopíme označené objekty myší a přeneseme je na nové místo. Kopírování provedeme klasicky CTRL+C a CTRL+V (nebo dalšími známými způsoby). Existuje zde ještě kombinace CTRL+D, která označené rovnou duplikuje. Pokud chceme objekty seskupit a pracovat s nimi jako s celkem, vybereme objekty, které chceme seskupit a poté klepneme pravým tlačítkem na seskupené objekty. Zobrazí se nám menu, v němž zvolíme možnost Seskupování  Seskupit. Pokud bychom potřebovali objekt později rozdělit, zvolíme možnost Seskupování  Rozdělit.

1.9 Jak oživit naši prezentaci? Pozornost účastníků přitahují ve snímcích prezentace také různé animační efekty, které zpestřují prezentaci o zvláštní vizuální nebo zvukové efekty. Nadpis snímku se tak může například rozvinout ze zmenšené podoby za zvuku potlesku a podobně. 1.9.1 Animace a přechody snímků, animační schémata Nejen, že můžeme na snímcích prezentace použít už hotové animované obrázky (ve formátu GIF), ale také si můžeme v programu PowerPoint vytvářet vlastní animace. Jde o pohyby objektů po snímku, animace grafů i o přechody snímků a podobně.

Obr. 1.19 Panel Návrh snímku

Vhodnou animací textu a objektů v prezentaci můžeme upoutat pozornost účastníků na nejdůležitější informace. Nejjednodušší cestou jak vytvářet animace v prezentaci, je použít již předdefinovaná Animační schémata. Takováto schémata představují jistou množinu efektů a přechodů na celou prezentaci. To znamená, že již nemusíme zvlášť animovat každý jednotlivý odstavec a definovat přechody všech jednotlivých snímků. Jediným klepnutím můžeme schéma promítnout do vybraných snímků nebo do celé prezentace. Základní informace o předdefinovaném animačním schématu zjistíme v podokně Návrh snímku  Animační schémata podržením ukazatele myši na schématu, který nás zajímá. Vypíší se informace do bublinové nápovědy (viz obr. 1.19). Postup při aplikaci zvoleného animačního schématu je jednoduchý:  Otevřeme prezentaci, kterou chceme animovat a přepneme ji do Normálního zobrazení.

16




Příkazem Prezentace  Schémata animace vyvoláme podokno úloh Návrh snímku (viz obr. 1.19) se zobrazením Animační schémata. Zde vybereme a aplikujeme příslušné animační schéma.

Při aplikaci schématu na jeden nebo více jednotlivých snímků vybereme nejprve požadované snímky na kartě Snímky po levé straně okna prezentace (více snímků vybereme klepnutím za stisku klávesy CTRL). Poté v seznamu Použít u vybraných snímků klepneme na požadované schéma. Animace jsou rozděleny do kategorií Jednoduché, Pokročilé a Složité. Na celou prezentaci můžeme schéma aplikovat tak, že je vybereme v podokně úloh a poté klepneme na tlačítko Použít u všech snímků. Pokud je v podokně úloh Návrh snímku zaškrtnuta volba Automatický náhled, spustí PowerPoint vybranou animaci nad aktuálně zobrazeným snímkem, a to při první aplikaci animačního efektu nebo při změně výběru schématu. Animační schéma libovolného jiného snímku přehrajeme tak, že klepneme na příslušný snímek a poté ve spodní části podokna úloh Návrh snímku klepneme na tlačítko Přehrát. 1.9.2 Přechody snímků Prezentaci rovněž oživí různé grafické animace při přechodu z aktuálního snímku na snímek následující. Postup volby přechodu snímku je následují:  Otevřeme prezentaci, kterou chceme animovat a přepneme ji do Normálního zobrazení.  Příkazem Prezentace  Přechod snímku se zobrazí stejná nabídka jako na obr. 1.20. Zde máme možnost u vybraných snímků zvolit přechod. Při aplikaci schématu na jeden nebo více jednotlivých snímků vybereme nejprve požadované snímky na kartě Snímky po levé straně okna prezentace (více snímků vybereme klepnutím za stisku klávesy CTRL). Poté klepneme levým tlačítkem myši na zvolený typ přechodu. V sekci Změnit přechod můžeme volit rychlost přechodu z jednoho snímku na druhý a rovněž je možné vybrat zvuk, který bude spuštěn při přechodu snímku. Pokud vyžadujeme přechod z aktuálního snímku na následující snímek při klepnutí myši, zaškrtneme příslušné políčko. Jinou možností je zaškrtnou možnost Automaticky po a nastavit čas, za jak dlouho se má přejít z aktuálního snímku na snímek následující.

Obr. 1.20 Panel Přechod snímku

17


1.9.3 Vlastní animace snímku Na zvoleném snímku vybereme objekt, který chceme animovat, v našem případě je to nakreslený smajlík.  Otevřeme prezentaci a přepneme ji do normálního zobrazení.  Vybereme objekt, který chceme animovat a příkazem Prezentace  Vlastní animace zobrazíme stejnou nabídku jako na obr. 1.21. Zde máme možnost u vybraných snímků zvolit přechod.  Vyvolané podokno úloh v módu Vlastní animace umožní klepnutím na tlačítko Přidat efekt, kterým přidáme zvolený animační efekt.

Obr. 1.21 Ukázka vytvoření vlastní animace v programu PowerPoint

Pro názorné vysvětlení je uveden příklad, dle obr. 1.21. Na obrázku vidíme animaci vykresleného smajlíka, kterému jsme přidali helmu, kterou nosí dělníci v přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně (jak získat obrázek helmy z fotografie je popsáno v kapitole 4). Požadujeme, aby se tento smajlík pohyboval po zvolené cestě. Proto vybereme Cesty pohybu  Nakreslit vlastní cestu  křivka. Poznámka: vyzkoušejte si různé možnosti, které efekty přinášejí (Počátek, Zdůraznění, Konec, Cesty pohybu). Následně klepneme levým tlačítkem myši na pozici smajlíka a klepáním v požadovaných směrech vytváříme křivku, po které se bude smajlík pohybovat. Animaci si můžeme prohlédnout v rychlé verzi tlačítkem stiskem tlačítka . Jak bude animace reálně vypadat při prezentování lze vyzkoušet tlačítkem . Po zhlédnutí námi vytvořené animace se vrátíme zpět do Normálního zobrazení klávesou ESC.

18


Rychlost a moment spuštění animace můžeme nastavit v podokně úloh Vlastní animace. Levým tlačítkem myši klepneme na námi vytvořenou animaci, viz obr. 1.22. V našem případě je to skupina 3. Vybraná animace se orámuje a vpravo se objeví šipka, na kterou klepneme a rozbalí se nám menu. Klepnutím vybereme Možnosti efektu. Zobrazí se nám okno Vlastní cesta, viz obr. 1.23 (každý efekt vlastní animace má své podokno, ale s podobnou nabídkou). V záložce Časování můžeme zvolit, zda chceme spustit snímek při klepnutí, či ihned při přechodu na snímek s animací. Další zajímavá možnost je Rychlost animace, kterou můžeme zvolit například na 2 sekundy (středně rychle).

1

2

Obr. 1.22 Panel Vlastní

animace

Obr. 1.23 Okno Vlastní cesta

V případě potřeby máme možnost animaci změnit

nebo odebrat

.

1.10 Jak si zvolit časování a řízení běhu prezentace? PowerPoint umožňuje dopředu načasovat prezentaci naším vzorovým průchodem. V menu Prezentace  Vyzkoušet časování (viz obr. 1.24). Poté se prezentace řídí sama z námi vytvořeného časového záznamu. Menu Prezentace  Nastavení prezentace umožní časování dočasně vypnout. Další nabídky tohoto okna jsou také velmi zajímavé a užitečné, proto doporučuji si je vyzkoušet. 19


Obr. 1.24 Okno Nastavení prezentace

1.11 Na co nezapomenout na závěr? Abychom se naučili vytvářet kvalitní prezentace, nestačí si jen přečíst návody a postupy v příručce, ale je potřeba si všechno prakticky vyzkoušet v programu PowerPoint. Vyzkoušejte si udělat prezentaci podle vzoru, který je prezentován v příručce, a poté samostatně dle vaší fantazie prezentaci obměňujte.

20

2. Pokročilé funkce v programu PowerPoint

2

POKROČILÉ FUNKCE V PROGRAMU POWERPOINT

V této kapitole si ukážeme, jak naši prezentaci vylepšit o „pokročilé funkce“. Zkusíme si nastínit, jak bychom mohli urychlit vytváření prezentace s využitím informací, které jsme získali v kapitole předchozí a jak s maximální efektivitou prezentovat odvedenou práci. Také se zaměříme na to, jak se vyvarovat chyb při přenášení prezentace na jiný počítač, aby naše práce nepřišla na zmar. PowerPoint umožňuje ještě další pokročilé funkce, jako je využití maker, ale to je již nad rámec této příručky. V této kapitole příručky již nepůjde o systematickou práci na vzorové prezentaci, i když s ní budeme stále pracovat. V této kapitole se dozvíte:         

2.1

Jak lze vytvářet prezentace v týmu. Jak si můžeme usnadnit prezentování a tvorbu prezentace. K čemu slouží záložka Osnova. Jak si usnadnit práci vytvořením vlastní šablony. Jak nám může interaktivní prezentace usnadnit prezentování. Jak se vyvarovat problémům při přenášení prezentace na jiný počítač. Co všechno lze vytisknout. Zda můžeme jednoduše přenést prezentaci na web. Jaký je rozdíl mezi Microsoft PowerPoint 2007/2010 a Microsoft PowerPoint 2003/XP.

Lze vytvářet prezentace v týmu?

Při přípravě prezentace musíme uvažovat také nad tím, zda soubor prezentace vytváříme pouze pro nás, nebo pro více autorů, nebo zda se nemůže stát, když po roce vytáhneme prezentaci, zapomeneme, co jsme vlastně k určitému snímku chtěli říct. Pokud si chceme do prezentace zaznamenat informace, musíme se prokousat touto kapitolou. Jednou z možností je zapsat si ke snímku poznámky, které lze využít pro přípravu na přednášku, nebo pro tisk jako podklady pro prezentujícího, nebo pro posluchače. Druhou možností jsou komentáře, které jsou zobrazeny formou ikony na snímku. Tyto informace nejsou běžně ve spuštěné prezentaci zobrazeny. Kromě toho, že se v této kapitole naučíme vytvářet prezentace pro více přednášejících, vyzkoušíme nástroj pro revidování prezentace recenzentem. 2.1.1 Poznámky Poznámky můžeme vložit ve spodní části okna PowerPointu v podokně pro poznámky (Obr. 2.1 - A). V normálním zobrazení je možné přetažením příčky směrem nahoru zvětšit podokno poznámek. Na snímku si připíšeme poznámku, kdy jsme navštívili elektrárnu. Zobrazení rozložení stránky je možné zvolit jako poznámky nebo normální (příkazem Zobrazit → Normální zobrazení nebo Poznámky). Tyto poznámky je možné vytisknout společně se snímky prezentace pro posluchače nebo jako podklady pro přednášejícího. Jak poznámky vytisknout si povíme v kapitole 2.7. Zapsané poznámky

21


je možné zobrazit i během prezentace stisknutím pravého tlačítka myši → položka Obrazovka → Poznámky lektora. 2.1.2 Komentáře Komentáře jsou vhodné při sdílení prezentace s jinými autory. Vkládáme je příkazem

Vložit → Komentář (obr. 2.1 B) - [1] a [3]. Na snímku si takto můžeme popsat, odkud byla pořízena fotka horní nádrže (obr. 2.1 C). Po uzavření se ve snímku objeví pouze malá značka s číslem komentáře. Jméno recenzenta a jeho iniciály ve značkách komentářů je možné změnit příkazem Nástroje → Možnosti → karta Obecné.

Obr. 2.1 Obrazovka programu MS PowerPoint – poznámky a komentáře

2.1.3 Záhlaví a zápatí Do všech snímků také můžeme pomocí záhlaví a zápatí přidat informace o čísle a počtu snímků, datu vytvoření, názvu prezentace, autorovi atd. Záhlaví a zápatí zobrazíme pomocí příkazu Zobrazit → Záhlaví a zápatí, [1] a [3]. Příklad zápatí je na obr. 2.1 D. Všechna přístupná nastavení jsou na obr. 2.2. Pro zrušení záhlaví a zápatí je potřeba vyvolat opět dialog Záhlaví a zápatí. V něm je možné nastavit také vzhled zápatí pro tisk poznámek a podkladů, což může být důležité při tisku podkladů pro posluchače.

22


Obr. 2.2 Okno Záhlaví a zápatí

2.1.4 Revize Revize jsou vhodné při vytváření prezentace v týmu s jinými autory nebo recenzentem, případně když vám bude nadřízený nebo kolega do tvorby vaší prezentace aktivně vstupovat. Při této práci je vhodné otevřít panel nástrojů Revize obr. 2.3 A a Podokno revizí (obr. 2.3 B). Revize jsou v PowerPointu odlišné od revizí, jak je známe např. z MS Word. Pokud chceme poslat prezentaci k revizi, půjdeme přes příkaz Soubor → Uložit jako. Do pole Název souboru zadejte nový název prezentace tak, aby označoval recenzenta, kterému chcete odeslat danou kopii na revizi, např. „Dlouhé stráně_Novák“. V rozevíracím seznamu Typ souboru vyberte položku Prezentace k revizi a potom klepněte na tlačítko Uložit. Pokud prezentaci posíláte více různým recenzentům, vytvořte více kopií a uložte je všechny do jedné složky v počítači a odešlete jednotlivé kopie prezentace příslušným recenzentům. Pokud k prezentaci náleží více souborů (mp3, …) přiložte je do složky také. Soubor od recenzenta můžeme otevřít na libovolném místě v počítači, nebo překopírovat původní soubor určený k revizi. Pokud otevřete poté soubor se změnami, PowerPoint porovná data s původní verzí a zobrazí změny. Nejprve se vás zeptá (obr. 2.3 C), zda chcete sloučit změny provedené v dokumentu. Stisknutím tlačítka Ano, zobrazí PowerPoint změny zobrazením ikony v místě opravy na snímku (obr. 2.3 D) a v podokně revizí. Pokud stiskneme tlačítko Ne, změny se nezobrazí, ale při příštím spuštění nám budou opět nabídnuty.

23


Obr. 2.3 Obrazovka programu MS PowerPoint – revize

V podokně revizí (obr. 2.3 B) je na záložce Seznam okno Změny snímku, kde je seznam změn na aktuálním snímku a Změny prezentace, kde je seznam odstraněných snímků. Listovat mezi změnami lze v panelu Revize (nebo Podokno revizí) pomocí tlačítek Předchozí položka (nebo Předchozí) a Další položka (nebo Další). Přijmout nebo zrušit změnu lze zaškrtnutím zatržítka na ikoně ve snímku (obr. 2.3 D), nebo pomocí tlačítka Použít nebo Zrušit na panelu revize. Pomocí těchto tlačítek můžeme přijmout nebo odmítnout všechny změny najednou.

Obr. 2.4 Obrazovka programu MS PowerPoint – podokno galerie revizí

Další možností je používat záložku Galerie v Podokně revizí na obr. 2.4 B, kde vidíme náhled změněného snímku a můžeme pomocí zatrhávacího pole rovnou přijmout celé 24


změny snímku. Tento způsob zobrazení je nejpřehlednější, zvláště v případě několika recenzentů, protože můžeme vedle sebe porovnat původní (naši) verzi (obr. 2.4 A) a verzi recenzenta (obr. 2.4 B). Pokud máme více recenzentů, jde zobrazit, po otevření všech revidovaných souborů, všechny změny najednou.

2.2 Jak si můžeme usnadnit prezentování a tvorbu prezentace? V této kapitole si řekneme některé tipy, které nám usnadní vytváření prezentace i její tvorbu. Zkušenosti z této kapitoly nám pomohou během prezentace se cítit jistě a působit profesionálně. 2.2.1 Předvedení elektronické prezentace Vytvořenou prezentaci můžeme spustit několika způsoby. Jedním z nich je v Průzkumníku Windows (nebo jiném souborovém manažeru) klepnout na soubor prezentace pravým tlačítkem myši a vybrat příkaz Předvádění. Další způsoby jsou přístupné přímo z PowerPointu např. pomocí příkazu Zobrazit → Prezentace, příkazu Prezentace → Spustit prezentaci anebo jednoduše a rychle pomocí klávesy F5. Tip: Při vytváření prezentace, nebo pokud se v průběhu prezentace vrátíme do Normálního zobrazení ( ) v PowerPointu, je vhodné si zapamatovat, jak spustit prezentaci z aktuálního označeného snímku. To je možné buď - Prezentace jednoduše kombinací kláves (SHIFT+F5) nebo tlačítkem z aktuálního snímku v levém dolním rohu okna PowerPointu. V průběhu spuštěné prezentace, pokud nemáme nastavené automatické přechody mezi snímky, se ručně dostaneme na další snímek několika způsoby: klepnutím levého tlačítka myši, stiskem klávesy ENTER, stiskem mezerníku, (stiskem tlačítka Backspace na předcházející snímek), kolečkem myši (od sebe na předcházející snímek) stiskem šipky vpravo (šipkou vlevo na předcházející snímek) anebo zadáním čísla a stiskem klávesy ENTER na libovolný jiný snímek. Na libovolný snímek se také můžeme dostat přes menu po kliknutí pravého tlačítka myši → Přejít na snímek (obr. 2.5 A). Prezentaci můžeme kdykoliv ukončit klávesou ESC. 2.2.2 Možnosti při projekci Místní nabídkou (pravé tlačítko myši) nebo vlevo dole v oblasti s tlačítky můžeme do prezentace zasáhnut více, než jen přeskočit na jiný snímek. Pomocí těchto voleb můžeme do prezentace kreslit, zvýrazňovat texty, měnit vzhled kurzoru myši (ukazatele). Kresby aktivujeme místní nabídkou → Možnosti ukazatele (obr. 2.5 B). Ruční kresby, které vzniknou při projekci, nám budou v závěru nabídnuty k uložení. Přes tuto nabídku je možné vytvořené popisy a kresby vymazat. Ruční kresby můžeme také aktivovat pomocí ikony na obr. 2.5 C. Tip: Pomocí místní nabídky Obrazovka (obr. 2.5 D). lze během prezentace nastavit zčernání obrazovky (též klávesová zkratka CTRL+B), aby nás projektor při výkladu nerušil, nebo zbělání obrazovky (též klávesová zkratka CTRL+W), pokud projektor promítá snímky na tabuli, na kterou právě chceme psát. Přes místní nabídku můžeme prezentaci i ukončit (obr. 2.5 E).

25


Obr. 2.5 Obrazovka programu MS PowerPoint – možnosti při prezentaci

2.2.3 Vkládání objektů Do snímku můžeme vkládat i celé již vytvořené soubory z některých jiných programů MS Office a dalších (např. tabulky a grafy z Excelu). Zkusíme si vložit graf k tabulce, kterou jsme vytvářeli v kapitole 1.7.3.

Obr. 2.6 Obrazovka programu MS PowerPoint – vkládání objektů

26


V programu MS Excel si vytvoříme koláčový graf procentuálního zastoupení výkonu jednotlivých PVE v ČR a vložíme jej na nový snímek. Objekt ze souboru vložíme příkazem Vložit → Objekt (obr. 2.6 A). Program zobrazí okno Vložit objekt, kde v levé horní části aktivujete zaškrtávací pole Vytvořit ze souboru (obr. 2.6 B), stisknete tlačítko Procházet a nalezněte soubor pomocí k tomu určeného okna. Tip: Tabulku je možné v programu upravovat pomocí dvojitého poklepání levým tlačítkem myši na objekt, např. formát popisku dat na grafu (obr. 2.6 C) nebo hodnoty v tabulce. Tak je zpřístupněna i aktuální nabídka pro úpravu objektu (obr. 2.6 D) a můžeme graf přizpůsobovat potřebám snímku. 2.2.4 Kontrola pravopisu Kontrola pravopisu dokáže nejen ověřit případné překlepy, ale i upozornit na chybějící čárku ve větě. Důsledná kontrola pravopisu je u prezentace důležitá. Při standardním nastavení kontroluje PowerPoint pravopis hned při psaní a chybná slova podtrhuje červenou vlnovkou. Klepnutím pravého tlačítka myši a výběrem správného slova můžeme chybu ihned opravit, stejně jako v ostatní programech MS Office. Způsob kontroly pravopisu můžeme definovat příkazem Nástroje → Možnosti → karta Pravopis a styl. Tip: PowerPoint umí také kontrolovat text vytvořených snímků po dokončení prezentace příkazem Nástroje → Pravopis nebo stiskem tlačítka F7. Pomocí zobrazeného okna takto můžete zkontrolovat celou prezentaci a opravit případné chyby. 2.2.5 Kopie formátu Jednou z málo užívaných funkcí, ale přesto velmi užitečnou, je kopie formátu. Pro kopírování vzhledu a stylu určitého textu nebo jiného formátu slouží tlačítko Kopírovat formát z panelu nástrojů Standardní. Pro kopírování formátu vybereme text či objekt (stačí zde umístit kurzor) a klepneme na tlačítko Kopírovat formát. Poté označíme cílový text či objekt, do kterého budeme formát kopírovat. Formát bude upraven ihned. Poznámka: Chcete-li kopírovat formátování textu, vyberte část odstavce. Pokud chcete kopírovat formátování textu i odstavce, vyberte celý odstavec (včetně značky odstavce). Tip: Chcete-li změnit formát více vybraných položek v dokumentu, poklepejte (dvojklik) na tlačítko Kopírovat formát a kopírovaný formát bude aktivní i po aplikaci na první text. 2.2.6 Odrážky a číslování Prezentaci vytvořenou pokročilým uživatelem lze rozpoznat také podle správného užívání odrážek nebo číslování. Odrážku můžeme vytvořit buď pro jeden odstavec, nebo pro více, podle toho, zda umístíme kurzor do odstavce nebo označíme několik odstavců ve snímku. Vyzkoušet si to můžeme třeba na snímku „Funkce PVE Dlouhé stráně“. Odrážku vytvoříme nejjednodušeji stiskem tlačítka Odrážky nebo tlačítka Číslování z panelu nástrojů Formát (na obr. 2.7- A). Pokud chceme mít možnost detailnějšího nastavení, půjdeme přes menu Příkaz Formát → Odrážky a číslování 27


(obr. 2.7 B) a klepneme na příslušnou kartu, kde můžeme vybrat podrobnější nastavení a vzhled odrážky nebo číslování (obr. 2.7 C). Pro členité číslování je vhodné víceúrovňové číslování nebo odrážky. Změnu úrovně provedeme tlačítkem Zvětšit odsazení nebo Zmenšit odsazení (obr. 2.7 D).

Obr. 2.7 Obrazovka programu MS PowerPoint – odrážky a číslování

2.2.7 Odsazení a nastavení tabulátorů Častým problémem je změna odsazení odstavce např. při práci s odrážkami a číslováním. Pro tyto úpravy není v PowerPointu speciální okno, které je např. v aplikaci Word. V PowerPointu pro nastavení odsazení potřebujeme zobrazené pravítko. Pravítko zobrazíme příkazem Zobrazit → Pravítko. Přesuneme kurzor do odstavce, jehož odsazení budeme měnit (případně označíme odstavce, které chceme měnit). Na pravítku se zobrazí aktuální odsazení (obr. 2.7 E). Poznámka: Odstavec základního textu má pět různých sad odsazení (zobrazuje jen značky odsazení aktuální úrovně a vyšších úrovní). Tažením horního trojúhelníčku, měníme odsazení prvního řádku v odstavci. Tažením spodního trojúhelníčku měníme odsazení textu za odrážkou a zároveň odsazení všech následujících řádků v odstavci. Tažením spodní obdélníkové značky měníme odsazení celého odstavce beze změny relativního odsazení jeho jednotlivých částí.

2.3 Osnova V levé části obrazovky PowerPointu máme na kartě Snímky pod sebou zobrazeny všechny snímky prezentace. Tyto snímky nám slouží pouze jako náhled. Pokud se přepneme na kartu Osnova (obr. 2.8 A), dostaneme k dispozici několik užitečných nástrojů pro vytváření a úpravu prezentace bez nutnosti zdlouhavé práce v oknech na jednotlivých snímcích. V osnově můžeme přehledně a jednoduše snímky i upravovat. Namísto zadávání textu do zástupných symbolů (obr. 2.8 B) nebo současně s ním, můžeme nejprve uspořádat kostru prezentace do takzvané osnovy, kterou následně změníme na snímky. Osnova je souhrnem celé prezentace a je uspořádána do 28


nadpisů a podnadpisů. Přesnou velikost podokna s osnovou určíme přetažením příčky.

Obr. 2.8 Obrazovka programu MS PowerPoint – vložení snímků z osnovy

2.3.1 Vložení osnovy z MS Word Tato funkce je velmi užitečná, pokud máme osnovu a text prezentace nachystanou v aplikaci MS Word. Nachystaný text v odstavcích můžeme importovat z aplikace MS Word. V programu můžeme snímky importovat do již existující prezentace, nebo vytvořit novou prezentaci. My jsme naši prezentaci vytvářeli snímek po snímku, ale teď si zkusíme stejnou prezentaci vytvořit z již připraveného textu. Poznámka: Připravený text si můžeme stáhnout na stránkách IET1. V souboru „Dlouhé stráně_nadpisy“ je připravený text pro první variantu a v souboru „Dlouhé stráně_odsazení“ pro druhou variantu. Po zvolení příkazu Soubor → Nový vybereme položku Prázdná prezentace. V hlavní nabídce programu zvolíme položku Vložit → Snímky z osnovy (obr. 2.8 C). Zde naleznete uložený soubor z MS Word a klepnete na tlačítko Vložit. Snímky prezentace jsou zadány podle formátování ve zdrojovém textu. Jsou tři varianty: 

Podle stylů nadpisů dokumentu (obr. 2.8 D). Každý odstavec ve stylu Nadpis 1 bude odpovídat nadpisu nového snímku, každý text ve stylu Nadpis 2 první úrovni textu atd. Pro text, který budete chtít zahrnout do snímku, je třeba použít styl nadpisu. Pokud například pro blok textu použijete styl Normální, nebude text zahrnut do osnovy.



Druhou možností je použít text bez nadpisů, který je členěn zvětšeným odsazením pomocí tlačítka Zvětšit odsazení (obr. 2.8 E, stejně jako v aplikaci PowerPoint). Odsazení tabulátorem nestačí.



Neobsahuje-li zdrojový soubor žádné styly nadpisů ani odsazení (jedná-li se například o textový soubor obsahující pouze prostý text), PowerPoint vytvoří 29


osnovu na základě odstavců ve zdrojovém souboru. Tento způsob není ideální, protože budeme muset celou osnovu přeskládat. Poznámka: Pokud tedy nepřipravujeme text přímo pro použití na import osnovy, musíme si v textu upravit styly a odsazení, abychom v prezentaci měli text, který chceme použít. Tip: Touto metodou samozřejmě můžeme do prezentace snímky i přidávat, nejenom vkládat osnovu nové prezentace. 2.3.2 Práce v osnově Obsah prezentace na kartě Osnova můžeme upravovat pomocí běžných nástrojů:  zvětšit a zmenšit odsazení (neboli přesunout vybraný text na vyšší nebo nižší úroveň osnovy), jak je naznačeno v obr. 2.9 A,  sbalit a rozbalit obsah pod nadpisy (obr. 2.9 B),  zobrazit nebo skrýt formátování. Při této práci je vhodné otevřít panel nástrojů osnova (příkazem Zobrazit → Panely nástrojů → Osnova).

Obr. 2.9 Obrazovka programu MS PowerPoint – práce s osnovou

2.3.3 Zápis nového snímku v osnově Pro nácvik můžeme udělat totožný snímek, který už v prezentaci máme, abychom mohli porovnat různé způsoby vytváření. Zobrazíme kartu Osnova, kde je číslovaná ikona snímku. Pravým tlačítkem klikneme na snímek a vybereme položku Nový snímek. Vedle ikony zadáme text nadpisu. Práci v osnově zrychluje použití klávesnice místo myši. Klávesovou kombinací CTRL+ENTER vytvoříme odstavec s odrážkami. Pro vytvoření osnovy s několika úrovněmi použijeme tlačítka Zvýšit úroveň a Snížit úroveň (obr. 2.9 A) ze svislého panelu nástrojů osnova. Text může zasahovat do pěti různých úrovní osnovy. Klávesou ENTER přeskočíme na nový odstavec stejné úrovně jako předchozí nebo z nadpisu vytvoříme nadpis nového snímku.

30


2.3.4 Typy pro práci v osnově Pro výběr jednoho odstavce stačí v osnově přetáhnout ukazatel myši přes text. Pro výběr odstavce a jeho podřízeného textu klepneme vlevo od odstavce, kde se ukazatel myši změní na čtyřstrannou šipku. Pro výběr snímku klepneme na ikonu snímku. Souvislý výběr vybereme tak, že při druhém klepnutí stiskneme klávesu SHIFT. Na jinou pozici přesuneme vybraný odstavec přetažením myší, nebo pomocí tlačítek Přesunout nahoru a Přesunout dolů v panelu nástrojů Osnova (obr. 2.9 B). 2.3.5 Rozvinutí a duplikace snímků V osnově lze jednoduše rozčlenit odstavce jednoho snímku do několika nových, samostatných snímků. V textu, který jsme na začátku kapitoly importovali do osnovy, jsme měli chybu, takže si můžeme ukázat, jak ji napravit. Na posledních snímcích máme v oblasti základního textu nadpisy dalších snímků. Označíme si tedy část textu, kterou budeme přesouvat do nadpisu. Potom klepneme na tlačítko Zvýšit úroveň z panelu nástrojů Osnova (podle potřeby i opakovaně), až se z nejvyšší úrovně vybraných odstavců stanou samostatné snímky. Takto můžeme pohodlně přesouvat text mezi snímky a měnit jejich úrovně na vyšší nebo nižší, aniž bychom zasahovali do zástupných symbolů. V osnově také můžeme vytvořit identickou kopii vybraného snímku a to tak, že vybereme snímek a zadáme příkaz Vložit → Duplikát snímku. 2.3.6 Vytvoření souhrnného snímku Jednou z velmi užitečných funkcí osnovy je vytvoření souhrnného snímku. Je to vlastně snímek, který obsahuje odrážky s nadpisy všech, případně jen vybraných, snímků. Této funkce se využívá především při tvorbě obsahu prezentace. Tento snímek je vhodné vložit na úvod nebo konec prezentace. Pro vytvoření obsahu vybereme snímky na kartě Osnova, z nichž chceme vytvořit souhrnný snímek (obr. 2.9 C). V panelu nástrojů Osnova klepneme na tlačítko Souhrnný snímek (obr. 2.9 D) a nový snímek se vloží před první z původně vybraných. Obsah poté můžeme upravit. Poznámka: PowerPoint 2007 a 2010 tuto užitečnou funkci již nepodporuje, důvod výrobce programu neuvádí… 2.3.7 Vložit snímky Snímky nemusíme importovat pouze z textových dokumentů, ale také z již existujících prezentací. Nejjednodušší způsob je pomocí příkazu Vložit → Snímky ze souboru. V dialogovém okně najít příslušnou prezentaci a po otevření vybrat požadované snímky ve spodní části dialogového okna.

2.4 Usnadní nám práci vytvoření vlastní šablony? Šablona aplikace PowerPoint je schéma či plán snímku nebo skupiny snímků, uložený jako soubor *.pot. Šablony mohou obsahovat rozložení, barvy motivu, písma motivu, efekty motivu, styly pozadí a také obsah. Můžete vytvořit vlastní šablony a uložit je, opakovaně je používat a sdílet s jinými uživateli. Informace o podobě snímků jsou uloženy v předloze snímků. Je to snímek na nejvyšší úrovni hierarchie snímků, ve kterém jsou uloženy informace o motivu a rozložení snímků v prezentaci, 31


včetně pozadí, barvy, písem, efektů, velikosti zástupných symbolů a umístění. Každá prezentace obsahuje nejméně jednu předlohu snímků. Hlavní přínos úprav a používání předloh snímků spočívá v tom, že umožňují provádět univerzální změny stylu u každého snímku v prezentaci, včetně snímků přidaných do prezentace později. Použitím předlohy snímků ušetříte čas, protože nemusíte zadávat stejné informace do více než jednoho snímku. Předloha snímků dobře poslouží zejména u mimořádně dlouhých prezentací s velkým množstvím snímků. My již máme podobu naší prezentace hotovou, ale můžeme si ji uložit jako šablonu pro další použití, nebo si upravit její předlohu do lépe použitelné podoby. 2.4.1 Vytvoření vlastní šablony PowerPoint Cílem tvorby vlastní šablony je, abychom si před začátkem tvorby prezentaci co nejvíce přizpůsobili. Umístíme sem společný obsah a formát, který potom v nové prezentaci jen mírně upravíme a ušetříme si tím práci. Pokud nechcete vytvářet vlastní šablonu, můžete použít již vytvořené, které vám také dodají profesionální vzhled. Pro vytvoření nové šablony vytvoříme nebo otevřeme prezentaci, která se má stát novou šablonou. Příkazem Soubor → Uložit jako otevřeme dialogové okno a vybereme Šablona návrhu (*.pot). V tomto případě dialogové okno Uložit jako otevře automaticky aktuální složku uživatelských šablon. Příkazem Nový je možné vytvořit prezentaci jen z takové šablony, kterou uložíme do této složky nebo podložky. Výchozím umístěním uživatelských šablon je adresář: C:\Documents and Settings\Uživatel\ApplicationData\Microsoft\Templates, kde Uživatel je aktuální přihlašovací jméno do Windows. Pokud ji uložíme na jiné místo, musíme šablonu spustit ručně ze souborového manažeru nebo pomocí příkazu Otevřít.

Obr. 2.10 Obrazovka programu MS PowerPoint – předlohy snímku

Šablona je také vhodná, pokud chcete zajistit jednotný vzhled prezentací vaší školy, nebo určitého předmětu. Šablonu, kterou chceme v prezentaci použít, vybereme 32


z nabídky Návrh snímku. K tomu musíme mít zobrazené podokno úloh (příkaz Zobrazit → Podokno úloh, viz obr. 2.10 A) a z nabídky v horní části okna vybrat položku Návrh snímku (obr. 2.10 B), kde jsou vyobrazeny různé šablony návrhu, roztříděné do použitých (obr. 2.10 C), používaných a k dispozici. Klepnutím na náhled šablony vybereme šablonu pro celou naši prezentaci. 2.4.2 Práce s předlohami prezentace Úpravami můžeme globálně měnit výchozí formát a rozložení různých prvků: 

Předloha nadpisu definuje výchozí formát úvodního snímku prezentace (obr. 2.10 D).



Předloha snímku stanovuje výchozí formát a rozložení jiných než úvodních snímků prezentace (obr. 2.10 E).



Předloha poznámek pro výchozí formát a rozložení stránek s poznámkami.



Předloha podkladů pro formát a rozložení podkladů k prezentaci (tištěná verze prezentace, obsahující až devět snímků na stránku).

2.4.3 Předloha úvodního snímku a snímku Předlohu zobrazíme příkazem Zobrazit → Předloha → Snímek (obr. 2.10 F. V podokně po levé straně okna prezentace klepneme na obrázek náhledu úvodního snímku, respektive náhledu běžného snímku (typ předlohy se vypíše do bublinové nápovědy). Pokud na snímky v jedné prezentaci aplikujeme více než jednu šablonu návrhu, bude v ní také více dvojic s předlohou nadpisu a předlohou snímku. V rámci formátu můžeme změnit písmo a formát odstavce textu – stačí vybrat text a změnit formát. Předloha označuje tyto zástupné symboly: Oblast nadpisu, oblast objektu (oblast textu), oblast data , oblast zápatí a oblast čísla (v příkazu Zobrazit  Záhlaví a zápatí). Dále můžeme upravit barevné schéma a pozadí snímku. Umístění a velikost zástupných symbolů můžeme změnit myší. Pro práci s předlohami je určen panel nástrojů Předloha snímku. Pomocí tlačítek na tomto panelu (obr. 2.10 G) můžeme ikonami z leva vložit novou předlohu snímku, vložit novou předlohu nadpisu, odstranit předlohu, zachovat předlohu, přejmenovat předlohu, přidat zástupný symbol na rozložení předlohy a zavřít práci s předlohami. Pokud do prezentace vložíme více předloh snímku, můžeme měnit vzhled aktuálních snímků nebo všech snímků v prezentaci. To provedeme stejně, jako u výběru šablon návrhu, přes Návrh snímku (obr. 2.10 B). Pro výběr předlohy pro celou prezentaci klikneme na příslušný náhled. Pokud chceme použít šablonu jen pro určitý snímek, klepneme na náhled pravým tlačítkem myši a vybere volbu Použít u vybraných snímků. Další volba je Použít u předloh snímků, kterou zaměníme předlohu aktuálního snímku a ta se projeví na všech snímcích s touto předlohou.

2.5 Může nám interaktivní prezentace usnadnit prezentování? Pomocí hypertextových odkazů si můžeme usnadnit práci s rozsáhlou prezentací, nebo jednoduše do prezentace začlenit externí videa či stránky. Jak vytvořit takovouto moderní prezentaci si ukážeme v této kapitole. Dále se naučíme, jak vytvořit automatickou prezentaci, která je v hodná při prezentaci školy na různých akcích bez 33


přítomnosti prezentujícího nebo pro prezentaci, kterou posíláme elektronicky a je pro ni nezbytný mluvený komentář. Zkusme se zamyslet, kdy bychom tyto prvky mohli využít. Takto propracovanou prezentaci pravděpodobně nebudeme vytvářet pro jedno použití. Při opakovaném použití, kdy se nám může stát, že si již přesně nepamatujeme, kde se v prezentaci co nalézá, nebo co jsme chtěli studentům ještě ukázat, se nám vynaložená práce určitě vrátí. 2.5.1 Hypertextové odkazy Pomocí hypertextových odkazů můžeme vytvořit v prezentaci spojení ze snímku do jiného snímku, do dokumentů, nebo do webových stránek. Hypertextové odkazy mohou být přiřazeny textovým nebo grafickým objektům. Nejdříve si vyzkoušíme vložení odkazů pro přecházení na různé snímky. K tomu nám nejlépe poslouží souhrnný snímek, který jsme vytvořili v kapitole 2.4. Pro vložení hypertextového odkazu vybereme příslušný objekt (v našem případě název snímku na souhrnném snímku viz obr. 2.11 A), příkazem Vložit → Hypertextový odkaz → Místo v dokumentu (obr. 2.11 B) a vybereme příslušný snímek. Tímto postupem můžeme také vytvořit odkaz, který spustí soubor na disku nebo webovou stránku, pouze v poli „Odkaz na“ vybereme ikonu „Existující soubor nebo web. stránky“. Na kartě pak pomocí ikony Procházet najdeme příslušný soubor, který chceme otevřít, nebo do pole Adresa napíšeme webovou adresu, kterou chceme spustit. Na obr. 2.11 A, B máme znázorněný návod, jak přidat webový odkaz obrázku na snímku.

Obr. 2.11 Obrazovka programu MS PowerPoint – vkládání odkazu na místo v dokumentu

Tip: PowerPoint vytváří implicitně hypertextové odkazy při každém zápisu webové adresy, což je vhodné, pokud chceme studentům na snímku zobrazit přímo webovou adresu. 2.5.2 Přiřazení akcí k objektům K objektu můžeme také přiřadit ikonu akce, která se provede při klepnutí během prezentace. Jako akci můžeme definovat přechod „hypertextovým odkazem“ na jiné 34


místo prezentace, spuštění programu nebo makra, případně přehrání zvuku. Tlačítka akcí a stejně tak i akce u jiných objektů mohou být užitečné zejména v prezentacích, které si uživatelé ovládají sami.

Obr. 2.12 Obrazovka programu MS PowerPoint – vkládání hypertextového odkazu

Vyzkoušíme si to přidáním ikony tlačítka pro znázornění spuštění videa, které odkazuje na soubor na webových stránkách. Tlačítko akce vytvoříme příkazem Prezentace → Tlačítka akcí → vybereme konkrétní podobu tlačítka (obr. 2.12 C). Následně klepneme ukazatelem myši do požadované pozice tlačítka a tažením vyznačíme jeho velikost (obr. 2.12 D). Poté se nám objeví nabídka Nastavení akce, kde jsou nachystány různé druhy akcí spouštěné buď při klepnutí myší na objekt, nebo při pohybu ukazatele myši nad objektem. K přiřazení webové adresy vybereme položku Přejít na cíl hypertextového odkazu a tam zvolíme Adresa URL… (obr. 2.12 E) a vyplníme ji (obr. 2.12 F). Později adresu nebo akci můžeme změnit přes příkaz Prezentace → Nastavení akcí. 2.5.3 Hudba na pozadí Častým požadavkem pro automatické prezentace je hudba na pozadí. Toto řešení je vhodné při prezentacích, u kterých není žádný přednášející a přitom není potřebný jiný zvukový doprovod. Pro vložení hudby [5], která se bude opakovat po celou dobu prezentace, zvolíme příkaz Vložit → Video a zvuk → Zvuk ze souboru (obr. 2.13 A). Na dotaz "Jak chcete zvuk v prezentaci spustit?" vyberte možnost Automaticky. Do prezentace bude automaticky vložena ikona. Klikněte pravým tlačítkem na ikonu (obr. 2.13 B) a vyberte možnost Vlastní animace (obr. 2.13 C). Klikněte pravým tlačítkem myši na název hudebního souboru a zvolte Možnosti efektu (obr. 2.13 D), v záložce Efekt změňte "Zastavit přehrávání" na takový počet snímků, jaký má vaše prezentace (pokud dopředu nevíte, nastavte libovolné vyšší číslo) (obr. 2.13 E). V záložce Nastavení zvuku zatrhněte "Skrýt ikonu zvuku při prezentaci". Zde si můžeme i přednastavit hlasitost zvuku, což je obzvláště vhodné, když chceme některé snímky obohatit mluveným komentářem. 35


Obr. 2.13 Obrazovka programu MS PowerPoint – vkládání hudby na pozadí

Tip: Prezentace hledá hudbu na tom samém místě, odkud jste ji do prezentace vložili. Kvůli odeslání výsledku své práce e-mailem potřebujeme, aby místo pouhého propojení hudby došlo k jejímu vložení. To provedeme příkazem Nástroje → Možnosti → záložka Obecné. Přepište hodnotu "Propojit zvuky se soubory většími než" na 10000 kB. PowerPoint odmítá přiložit k souboru formát MP3. Nečiní mu problém formát WAV (nejsou komprimované). Proto je vhodné hudbu upravit snížením kvality a tím i velikosti MP3 (např. Pak Audio Converter). Potom změníme hlavičku souboru, aby se MP3 tvářila jako WAV (např. pomocí programu CDex). Poznámka: V PowerPointu 2007 a 2010 je postup jednodušší. Při vkládání zvuku (obdobně i dalších multimediálních souborů, jako je video) lze zvolit Vložit nebo Připojit k souboru. Kompatibilita s formáty souborů je daleko lepší, navíc ji lze zkontrolovat a vylepšit v menu Soubor → Informace → Optimalizovat kompatibilitu médií. 2.5.4 Záznam mluveného komentáře Prezentaci můžeme doplnit o mluvený komentář, který se nejčastěji používá u samostatně spouštěných prezentací a ve webovém prostředí. Mluvený komentář nahrajeme příkazem Prezentace → Zaznamenat mluvený komentář (okno je na obr. 2.14). Tlačítkem Nastavit úroveň mikrofonu provedeme kalibraci mikrofonu. Kvalitu můžeme nastavit tlačítkem Změnit kvalitu a v dialogovém okně Výběr zvuku nadefinujeme formát a atributy záznamu.

36


Obr. 2.14 Dialogové okno pro záznam mluveného komentáře

Záznam spustíme tlačítkem OK, namluvíme hlasový doprovod k jednotlivým snímkům. Na další snímek přejdeme klepnutím levého tlačítka myši. Pro zastavení záznamu přejdeme pravým tlačítkem myši a z místní nabídky vybereme příkaz Pozastavit. Po dokončení se zobrazí dotaz, jestli má spolu s komentáři uložit také časování. Pro synchronizaci doprovodných komentářů se snímky je nutné časování uložit. Prezentace následně přejde do zobrazení typu Řazení snímků. V levém dolním rohu snímku je ikona s hvězdičkou, která naznačuje přítomnost komentáře. V normálním zobrazení je přidaný komentář zobrazený jako ikona reproduktoru v pravém dolním rohu snímku. Další možností, jak namluvit komentář je příkaz Vložit → Video a zvuk → Nahrát zvuk, tentokrát však ke každému snímku zvlášť.

2.6 Jak se vyvarovat problémům při přenášení prezentace na jiný počítač? Častým problém při užívání prezentace v PowerPointu je přenos hotové prezentace na jiný počítač. V současné době, kdy na většině počítačů je nainstalovaný PowerPoint 2003 nebo vyšší, nastávají již jen drobné problémy se speciálním typem písma apod. Pokud se chceme vyvarovat zbytečných stresových situací před začátkem prezentace, máme několik možností. Asi nejjednodušší je vytisknout prezentaci do formátu PDF. Tato volba je jednoduchá a velice spolehlivá. Prohlížeče formátu PDF umožňují některé funkce prezentace, ale pokud v prezentaci užíváme animace a podobná vylepšení, musíme je oželet. V tomto případě můžeme PDF použít alespoň jako zálohu. Existuje i možnost vytvoření animovaného PDF, např. pomocí programu Adobe Presenter, který je schopen přímo z prostředí programu PowerPoint vygenerovat PDF soubor obsahující všechny animace, přechody a další speciální efekty. K prohlížení tohoto souboru pak stačí bezplatný prohlížeč Adobe Reader. Další možností je využít balení pro disk, které uloží kromě prezentace i všechny typy použitého písma a prohlížeč PowerPoint. Tuto metodu si v této kapitole také popíšeme.

37


2.6.1 Uložení prezentace Na začátku příručky jsme si ukázali, jak prezentaci uložit standardním způsobem s využitím nativního typu souboru PPT. Dialogové okno Uložit jako nabízí další souborové formáty pro uložení prezentace - HTML pro webové prezentace, obrázky nebo formát vhodný i pro starší verze. Při ukládání prezentace na web může být užitečná funkce odstranění zapsaných osobních informací (Autor, …). Z prezentace tak budou odstraněny citlivé údaje. V komentářích se zároveň odstraní skutečné jméno uživatele a nahradí se slovem Autor. Toto provedeme pomocí volby: Nástroje → Možnosti → karta Zabezpečení, kde zaškrtneme políčko „Při uložení z vlastností souboru odebrat osobní údaje“. Tip: Pro individuální nastavení prezentace můžeme stanovit, které snímky budou zahrnuty do konečné prezentace, jak využijeme mluvený komentář a animace, a způsob přechodu snímků. Typ prezentace zvolíme: příkazem Prezentace → Nastavení prezentace. 2.6.2 Vytvoření vlastní prezentace Protože naši prezentaci můžeme předvádět jak studentům, tak i kolegům, je vhodné prezentaci rozdělit do různých verzí, kdy některé snímky budeme ukazovat pouze některé skupině posluchačů a jiným posluchačům počet snímků snížíme. Jak nás asi napadne, tak je toto možné udělat vytvořením kopie a v ní snímky promazat. Toto řešení není elegantní a ve větším počtu verzí nepřehledné a zbytečně pracné.

Obr. 2.15 Vytváření vlastní prezentace

38


Druhou možností je ze snímků aktuální prezentace definovat několik alternativních prezentací. Alternativní prezentaci vytvoříme příkazem Prezentace → Vlastní prezentace, objeví se dialogové okno se seznamem (obr. 2.15 A). Pro definici nové prezentace stiskneme tlačítko Nová a vyvoláme tak dialogové okno Definovat vlastní prezentaci (obr. 2.15 B). Do textového pole Název prezentace napíšeme požadovaný název např. „Pro studenty“. Dále vybereme jednotlivé snímky ze seznamu (nebo i více snímků najednou) a klepneme na tlačítko Přidat. V naší prezentaci bychom mohli přidat všechny snímky a potom odebrat snímek PVE v ČR, protože studentům chceme dát za úkol, aby si našli další přečerpávací elektrárny v ČR. Nakonec klepneme na tlačítko OK a Zavřít. Ořezanou variantu představíme posluchačům, po spuštění prezentace kliknutím na pravé tlačítko a vybráním položky Vlastní prezentace, následně vybereme název, který jsme zadali (obr. 2.15 C). 2.6.3 Skrytí snímků Do skrytého snímku můžeme uložit informace pro vybraný okruh účastníků, nebo jej budeme ukazovat jen za určitých okolností (například může být ve snímku připravený materiál pro odpověď na otázku, kterou očekáváte). Snímek můžeme skrýt klepnutím pravým tlačítkem myši na snímek na kartě Snímky a vybráním položky skrýt snímek nebo příkazem Prezentace → Skrýt snímek (funguje jako přepínač). V průběhu prezentace lze skrytý snímek vyvolat pomocí menu vyvolaného pravým tlačítkem myši a volbou Přejít na snímek. Tip: Pro pokročilé uživatele je také vhodné si zapamatovat, že snímek je možné zobrazit stisk klávesy H ve snímku, který skrytému snímku předchází. 2.6.4 Balení pro disk CD-ROM Jak jsme si již uvedli, je balení pro disk CD-ROM vhodné řešení pro přenášení prezentace z počítače na počítač. Toto řešení eliminuje i možnost, že zapomeneme připojit externí soubory, se kterými je prezentace propojena (videoklipy a zvukové klipy, nestandardní typy písma), navíc, pokud se cesta k souboru na CD liší od původní cesty, musíme cestu v prezentaci ručně upravit. V nejhorším případě není na cílovém počítači vůbec nainstalován PowerPoint, či pouze starší verze. Funkcí Balíček pro disk CD jsou zkopírovány soubory prezentace, všechny propojené soubory (a podle potřeby jsou upraveny automaticky jejich odkazy v prezentaci) a prohlížeč PowerPoint, s nímž můžeme prezentaci zobrazit i na počítači bez instalace PowerPoint. Balíček pro disk CD vytvoříme příkazem Soubor → Balení pro disk CD-ROM (obr. 2.16 A). V dialogovém okně (obr. 2.16 B) můžeme upravit balení hotové prezentace: název disku CD či složky na jiném médiu, tlačítkem Přidat soubory můžeme zabalit i jiné prezentace a tlačítkem Možnosti můžeme vybrat volby pro začlenění prohlížeče PowerPoint, propojených souborů a vložených písem. Najdeme zde také ochranu balíčku heslem. Pokud je k počítači připojena zápisová jednotka CD, můžeme použít tlačítko Kopírovat na disk CD. Jestliže kopírujeme do složky místního disku, nebo na jiné přenosné médium, klepneme na tlačítko Kopírovat do složky (obr. 2.16 C).

39


Obr. 2.16 Obrazovka programu MS PowerPoint – Balíček pro disk CD

Jak jsme již uvedli, další možností, jak přenést prezentaci, je využít formátu pdf. Tato funkce není v balíčku Office 2003 standardně nainstalována. Je součástí balíku Adobe Acrobat nebo si můžeme nainstalovat volně šiřitelný program, např. PdfCreator. Prezentaci pak vytiskneme přes příkaz Soubor → Tisk a vybereme nainstalovanou PDF tiskárnu. Poznámka: Ve verzi Office 2007 lze instalovat doplněk sady Microsoft Office 2007: Microsoft Uložit jako PDF nebo XPS. Pak lze v menu vybrat Uložit jako … a zvolit formát pdf. Od verze Office 2010 je tato funkcionalita standardní součástí instalace. Tip: Režim celé obrazovky v Adobe Acrobat: Zobrazení → Režim na celou obrazovku nebo klávesová kombinace CTRL+L.

2.7 Co všechno lze vytisknout? Tisk v programu PowerPoint samozřejmě neumožňuje pouze tisk vytvořených snímků, ale i tisk podkladů pro posluchače a tisk poznámek. V případě, že vás zaskočí staré vybavení učebny, tak není problém prezentaci přímo vytisknout na průsvitky pro zpětný projektor, nebo dokonce na diapozitivy. Rozsah tisku můžeme volit mezi tiskem celého dokumentu (vše), tiskem aktuálního snímku anebo vybrat konkrétní snímky (Snímky – oddělovat čárkou nebo pomlčkou) je patrné z obr. 2.17.

40


Obr. 2.17 Nastavení parametrů v okně tisku

2.7.1 Tisk snímků V PowerPointu je možné prezentaci vytisknout na papír nebo na průhledné fólie pro zpětný projektor. Změnu pro tisk fólií provedeme to příkazem Soubor → Vzhled stránky a v rozbalovacím seznamu Velikost snímků vybereme položku Fólie (obr. 2.18). Aplikace PowerPoint automaticky optimalizuje snímky pro tisk na vybrané černobílé nebo barevné tiskárně. Ve Vzhledu stránky můžeme také nastavit tisk diapozitivů nebo tisk na papír, například pro prezentaci na nástěnce. Pokud chceme zachovat formát snímků pro prezentaci na obrazovce, musíme ponechat volbu Velikost snímku jako „Předvádění na obrazovce“.

Obr. 2.18 Dialogové okno nastavení vzhledu stránky

2.7.2 Tisk podkladů Snímky můžeme také vytisknout na stránky po jednom až devíti snímcích (obr. 2.19). U rozložení se třemi snímky na stránku vytiskne po pravé straně linky, do nichž si 41


každý může zapisovat svoje vlastní poznámky během prezentace (obr. 2.19 vpravo). Tisk podkladů nastavíme výběrem Vytisknout a počet snímků na stránce a způsob rozložení zvolíme v oblasti podle obrázku obr. 2.17 A.

Obr. 2.19 Ukázka vytištěných podkladů, vlevo 6 snímků, vpravo 3 snímky na stránku

2.7.3 Tisk poznámek a osnovy

Obr. 2.20 Náhled tisku A – poznámek a B – osnovy

42


Kde se zapisují poznámky k jednotlivým snímkům, jsme se naučili v kapitole 3.1. Tyto poznámky můžeme vytisknout a připravit si tak podpůrný materiál k přednášce nebo materiály pro posluchače. Tiskem osnovy si můžeme připravit textovou část snímků, pro lepší přehled při rozsáhlejší prezentace, nebo když nechceme tisknout snímky včetně obrázků. Náhled na vytištěné poznámky a osnovu naší prezentace je na obr. 2.20 (A – poznámky, B - osnova). Poznámka: Velikost a typ písma pro poznámky můžeme měnit u každého snímku zvlášť, označením textu → klepnutím pravým tlačítkem myši → položka Písmo. 2.7.4 Další nastavení tisku Dále je možné v tisku nastavit: Stupně šedi – při tisku na černobílé tiskárně nebo jen černobíle, úprava podle velikosti papíru, orámování snímků (obr. 2.17). Poznámka: Vzhledy tisků pro mód Podklady a Poznámky lze upravit detailněji příkazem Zobrazit → Předloha.

2.8 Mohu jednoduše prezentovat na webu? V rámci širší distribuce můžeme prezentaci uložit do formátu webové stránky a publikovat ji. Součástí webové prezentace mohou být i všechny grafické objekty, videoklipy, přechody, animace a hypertextové odkazy. Prohlížeč zobrazí každý snímek spolu s poznámkami a zároveň ukáže osnovu celé prezentace, v níž se můžeme snadno pohybovat. To vše PowerPoint nastaví sám a my pouze uložíme vygenerovaný adresář na webový server a přiřadíme odkaz na vygenerovanou HTML stránku nebo předáme správci webu. Generování webové prezentace funguje spolehlivě.

Obr. 2.21 Obrazovka programu MS PowerPoint – vkládání hypertextového odkazu

V PowerPointu si můžeme zobrazit náhled prezentace ve webovém prohlížeči, pomocí příkazu Soubor → Náhled webové stránky vyvolá podobu prezentace ve webovém prohlížeči (obr. 2.21 A). Prezentaci můžeme uložit do webové stránky dvěma způsoby. 

Jeden z nich je pomocí příkazu Soubor → Uložit jako webovou stránku. Prezentaci tak rychle převedeme na webovou stránku a uložíme na disk pod 43


výchozími možnostmi publikování. Doplníme název souboru, příponu v názvu vynecháme, PowerPoint ji doplní sám. V rozevíracím seznamu Typ souboru určíme formát webové stránky (obr. 2.21 B):  Webová stránka tvořená jedním souborem (*.mht; *.mhtml) včetně doplňkových dat.  Webová stránka (*.htm; *.html) - ukládá data do klasické webové stránky (další soubory uloží do podsložky). Tlačítkem Změnit název můžeme stanovit titulek webové stránky v prohlížeči (obr. 2.21 C). 

Druhý způsob je pomocí tlačítka Publikovat (obr. 2.21 D) na kartě Uložit jako webovou stránku. Zobrazí se okno (obr. 2.22 A), kde můžeme nastavit různé volby. Můžeme zvolit, kterou vlastní prezentaci chceme publikovat, nebo kterou část prezentace. Pod tlačítkem Webové možnosti (obr. 2.22 B) se skrývají další možnosti vytvářené webové stránky. Toto nastavení se týká především vzhledu webové prezentace. Když máme vše nastaveno, klepneme na tlačítko Publikovat (obr. 2.22 C) a PowerPoint vytvoří požadovanou webovou stránku.

Obr. 2.22 Okna pro nastavení webové prezentace

Poznámka: Pokud místo příkazu Uložit jako webovou stránku použijeme příkaz Soubor → Uložit jako a typ souboru zvolíme „Webová stránka“, tak se dostaneme ke stejnému formuláři.

2.9 Jaký je rozdíl mezi Microsoft PowerPoint verze 2007/2010 a Microsoft PowerPoint 2003/XP? Uživatel, který byl zvyklý na předchozí verze programu, bude jistě zprvu zaskočen novým vzhledem. V horní části okna je pro příkazy aplikace použita nová struktura. PowerPoint 2007 nebo 2010 bez problému otevře i uloží starší verze, ale je zcela odlišný v použití ovládacích prvků - [3]. Nemusíme se ovšem obávat kompletní rekonstrukce nebo změny způsobu ovládání příkazů. Cílem je ovládání zjednodušit, udělat je více intuitivní. Dříve bylo možné určitou funkci vyvolat pomocí příkazu nebo ikony, tedy často dvěma či více způsoby. Od verze 2007 se již mezi příkazy a ikonami nerozlišuje, neboť tyto ovládací prvky byly sjednoceny a nyní se každá akce provede jedním způsobem, jedním postupem s použitím k tomu určeného tlačítka.

44


Podle zkušenosti uživatelů je nový PowerPoint 2007 jednodušší na ovládání v případě použití základních příkazů. Při využívání sofistikovanějších nástrojů se prostředí zprvu může zdát nepřehledným. 2.9.1 Karty Nejznatelnější změna se nachází v horní části okna aplikace PowerPoint 2007/2010. Namísto nabídek a panelů nástrojů, které jsme viděli dříve, se táhne přes celou obrazovku pás, který obsahuje mnoho příkazů uspořádaných do skupin. Tento pás se nazývá pás karet a představuje nyní řídicí středisko vytváření prezentace (obr. 2.23 A). Cílem je, aby příkazy, kterým dáváme přednost a používáme je nejčastěji, byly neustále vidět a abychom je tedy nemuseli hledat. Tato sada nejpoužívanějších příkazů se nachází v první kartě „Domů“ (obr. 2.23 A). Tyto příkazy, které se zobrazují jako tlačítka, podporují časté úkoly, včetně kopírování a vkládání, přidávání snímků, změny rozložení snímků, formátovaní a umisťování textu a vyhledávání a nahrazování textu. Na pásu karet se nacházejí další karty. Každá karta je věnována jinému typu práce. Tlačítka na jednotlivých kartách jsou uspořádána v logických skupinách. Nejčastěji používaná tlačítka v jednotlivých skupinách jsou největší. Pás karet se skládá z několika karet. Kromě karty Domů na něm najdete následující karty: 

Vložení: Všechny položky, které můžeme vkládat do snímků – od tabulek, obrázků, diagramů, grafů a textových polí až po zvuky, hypertextové odkazy, záhlaví a zápatí.



Návrh: Nastavení úplného vzhledu snímků - návrh pozadí, písmo a barevné schéma.



Animace: Všechny efekty animace.



Prezentace: Všechna nastavení pro prezentování a zkoušení prezentace - výběr barvy pera, počátečního snímku, nahrát mluvené slovo nebo projít si prezentaci a provést další přípravné práce.



Revize: Zde nalezneme kontrolu pravopisu a službu zdrojů informací. Můžeme požádat kolegy z týmu, aby přidali při kontrole prezentace poznámky a potom si tyto poznámky projít.



Zobrazení: Umožňuje rychle přepnout do zobrazení Poznámky, zapnout mřížky nebo uspořádat všechny otevřené prezentace v okně.

45


Obr. 2.23 Obrazovka programu MS PowerPoint 2007

Když je v aplikaci PowerPoint u určité položky k dispozici výběr z mnoha možností, například u stylů tvarů, zobrazí se na pásu karet jen několik možností. Chceme-li zobrazit úplnou nabídku možností (obr. 2.23 C), klepněme na šipku Více (obr. 2.23 B). Další novinkou je, že když umístíme ukazatel myši na miniaturu galerie, zobrazí se vám tvar nebo efekt animace, jak bude vypadat při použití. Pokud se nám nelíbí, není třeba vracet žádnou akci pomocí tlačítka Zpět. Stačí pouze umístit ukazatel na jiné miniatury a klepnout na tu, kterou chceme použít. Je jasné, že existuje více příkazů a možností, než se vejde do skupiny. Pokud chceme příkaz, který se používá méně často, klepněte na šikmou šipku, která se zobrazí v dolním rohu skupiny (obr. 2.23 D). Zobrazí se další možnosti (obr. 2.23 E). 2.9.2 Část příkazů z menu Soubor Při práci na prezentaci provádíme některé akce, které jsou obecné nebo se opakují a které nemají nic společného s konkrétní fází vytvářeni prezentace, například s uložením souboru nebo vrácením zpět akce, kterou jsme nechtěli provést. U těchto akcí používejte panel nástrojů Rychlý přístup. Je to malá skupina tlačítek nalevo nad pásem karet. Obsahuje příkazy Uložit, Zpět, Opakovat nebo Znovu. 2.9.3 Klávesové zkratky Pokud při práci s aplikací PowerPoint používáte klávesové zkratky, tak budete překvapeni, že klávesovou zkratku má nyní každé tlačítko a klávesové zkratky často vyžadují stisknutí menšího počtu kláves. Pro zobrazení klávesových zkratek nejprve stiskněme klávesu ALT. V různých částech pásu karet se zobrazí jako malé bílé čtverečky číslice a písmena, které představují přiřazené klávesové zkratky. Písmena se zobrazí na všech kartách. Stisknutím jedné z určených kláves zobrazíte další příkazy a tlačítka. Například stisknutím klávesy U (někdy ů) zobrazíte všechny tipy ke 46


klávesovým zkratkám pro skupiny na kartě Domů. Potom stisknutím jedné z klávesových zkratek v tipech dokončete postup. Například stisknutí kláves ALT, U, L by bylo stejné jako klepnutí na tlačítko Rozložení. Tip: Staré klávesové zkratky začínající CTRL+ stále fungují a můžete je používat stejně jako ve starších verzích. I staré klávesové zkratky používající klávesu ALT+, které zpřístupňovaly nabídky a příkazy, nadále fungují. Poznámka: Pokud budete chtít tuto funkci použít poprvé, možná bude potřeba chvíli počkat, než se nabídka klávesových zkratek objeví.

2.10 Na co nezapomenout na závěr? Znovu si na závěr shrneme v několika bodech základní zásady tvorby prezentací - [2]:  Používejme atraktivní materiál s mírou.  Důležitá je jednoduchost (často méně je více).  Používejme živé a kontrastní barvy.  Omezme počet číselných údajů na snímcích.  Importujme další obrázky a grafiku (vlastní, ne jen dodávané s programem).  Před prezentací proveďme nemilosrdné seškrtání (matoucí a nezáživné pryč)  Při předvádění neopakujme doslova zobrazené texty na snímcích prezentace.  Správně načasujme svůj komentář ke snímkům.  Poskytněme posluchačům příležitost k odpočinku (třeba prázdným snímkem).  Tištěné materiály předejme posluchačům spíše až na konci prezentace (pokud nemáte připraveny podklady s místem připraveným na poznámky).

2.11 Kam dál Všechny podpůrné materiály pro vytvoření prezentace podle této příručky naleznete na stránkách projektu IET1. Na těchto stránkách také naleznete ukázkovou prezentaci, která je klíčem pro kontrolu správnosti vámi vytvářené prezentace. Protože tato příručka není přesným návodem, bude se Vámi vytvořená prezentace pravděpodobně lišit od vzorové. Ke zdokonalení práce v PowerPointu lze využít velké množství zdrojů na webu. Pokročilejší mohou využít přímo stránek Microsoft [7], kde najdou popis využití téměř všech funkcí. Pro začátečníky lze doporučit např. stránky [6]. Vhodný je také interaktivní elektronický kurz [8].

47


3

TVORBA A ZPRACOVÁNÍ VEKTOROVÉ GRAFIKY – MS VISIO

Při vytváření dokumentů je velmi důležité myslet na kvalitní grafické zpracování. Pomocí nástroje MS Visio lze velmi rychle vytvořit výkres nebo diagram pomocí obrazců a kreslících nástrojů. V následujících kapitolách se nejprve seznámíme se základními funkcemi Visia a následně budou ukázány jeho možnosti, kterých lze využít k vytvoření profesionální prezentaci. Popis se týká programu Microsoft Visio verze 2003. V této kapitole se dozvíte:     

Jak spustit a nastavit vhodný typ dokumentu aplikace Visio. Jak vytvořit a upravit výkres. Jak rychle kreslit pomocí šablon obrazců. Jak vytvářet vlastní obrazce. Kde najít další vzorníky.

3.1 Spuštění Aplikaci Visio spustíme buď z nabídky Start nebo poklepáním na ikonu aplikace na ploše Windows. Na obr. 3.1 je ukázané okno aplikace po spuštění.

Obr. 3.1 Pohled na okno aplikace Visio po spuštění

48

3. Tvorba a zpracování vektorové grafiky – MS Visio

Okno aplikace Visio se skládá z:  ovládacích prvků,  okna pro výběr typu výkresu Zvolit typ výkresu,  okna Začínáme pro rychlé otevření starších dokumentů, hledání apod.

3.2 Otevření a uložení dokumentu K otevření dokumentu můžeme v úvodní obrazovce využít okno "Začínáme". V případě, že otevíraný dokument v seznamu není uvedený, najdeme ho pomocí menu Soubor/Otevřít... . Dokumenty Visia mají příponu *.vsd. Při ukládání výkresu (menu Soubor/Uložit jako...) můžeme využít velké množství nabízených formátů. Můžeme je rozdělit do několika skupin:  formát Visio,  soubor vektorové grafiky (*.svg, *.dwg),  soubor pro webovou prezentaci (*.html),  bitmapový soubor (*.gif, *.jpg, *.bmp a další).

3.3 Tvorba výkresu Při vytváření výkresu máme dvě možnosti. Buď využijeme některé z mnoha šablon, které nám Visio nabízí ihned po spuštění aplikace v okně "Zvolit typ výkresu" v oblasti "Kategorie" nebo vytvoříme prázdný dokument pomocí menu Soubor/Nový/Nový výkres. 3.3.1 Volba velikosti a orientace stránky Velmi často je Visio používané pro tvorbu nejrůznějších plakátů, posterů, případně vektorových obrázků pro prezentace PowerPoint či jiné. Obzvláště v případě tvorby posterů, kdy se výsledný dokument tiskne, je třeba zvolit velikost a orientaci stránky. K nastavení stránky slouží menu Soubor/Vzhled stránky, kterým se otevře dialogové okno pro zadávání potřebných parametrů tak, jak to ukazuje obr. 3.2. V otevřeném okně vybereme záložku "Velikost stránky" a zvolíme možnost Předdefinovaná velikost, kde vybereme v roletce potřebnou velikost plátna.

Obr. 3.2 Volba velikosti a orientace stránky výkresu 49


3.3.2 Pravítko a mřížka Před tím, než začneme vytvářet výkres, je vhodné nastavit si pravítko a mřížku. Nastavení pravítka a mřížky najdeme v menu Nástroje/Pravítko a mřížka. Otevře se dialogové okno, které je ukázané na obr. 3.3. Pravítka jsou v prostředí Visia dvě vertikální a horizontální. U pravítek lze nastavit pouze jejich dělení ve třech stupních (jemné, normální, hrubé) a dále lze nastavit polohu nuly. Stejné dělení lze nastavit i u mřížky, u které navíc přibyla možnost pevné mřížky. U pevné mřížky můžeme nastavit konkrétní hodnotu v jednotkách délky, která je neměnná vzhledem k přiblížení dokumentu.

Obr. 3.3 Dialogové okno pro nastavení pravítek a mřížky

3.3.3 Ovládání aplikace MS Visio Před tím, než začneme v prostředí MS Visio vytvářet výkresy, je potřeba se seznámit s jeho ovládáním. Při vytváření výkresu je třeba se na ploše správně a rychle orientovat. Veškerý pohyb na plátně dokumentu lze provádět myší s pomocnými klávesami. Pro přehlednost uvedeme jednotlivé operace v bodech:  posun plátna nahoru a dolů: kolečkem myši,  posun plátna doleva a doprava: SHIFT + kolečko myši,  přiblížení/oddálení plátna: CTRL + kolečko myši,  označení oblasti: tažením levým tlačítkem myši,  označení obrazce: klepnutím na obrazec levým tlačítkem myši,  označení více obrazců: poklepáním na obrazce levým tlačítkem myši se stisknutou klávesou CTRL,  vyvolání kontextové nabídky: klepnutím pravým tlačítkem myši,  rotace obrazců (viz dále): CTRL+R. 3.3.4 Kreslení pomocí šablon Velmi stručně si ukážeme, jak jednoduchá je tvorba např. elektrotechnického výkresu pomocí šablony ze skupiny Elektrotechnika "Obvody a logika" a dále se budeme věnovat tvorbě nového dokumentu v prázdném souboru.

50


Po spuštění Visia zvolíme v okně "Zvolit typ výkresu" skupinu "Elektrotechnika". V oblasti "Šablona" klepneme na šablonu "Obvody a logika". Na obr. 3.4 je ukázka obrazovky, kterou bychom měli mít před sebou. V levé části okna se nachází oblast nazvaná "Obrazce". V této oblasti máme na výběr velké množství užitečných schématických značek, které na výkres můžeme umístit. Značky jsou rozdělené, jako u dalších šablon, do kategorií podle významu. V našem případě to jsou: analogová a digitální technika, součásti integrovaného obvodu, koncovky a konektory a cesty přenosu. Schéma kreslíme na výkres tak, že součástky postupně přetáhnutím levým tlačítkem myši přeneseme na oblast výkresu. Přenesený objekt můžeme jednoduše popsat tak, že na něj 2× klepneme levým tlačítkem myši. Pod objektem se objeví textové pole, do kterého vložíme popis.

Obr. 3.4 Pohled na okno aplikace Visio po výběru šablony Obvody a logika ze skupiny

Elektrotechnika

Každý objekt má tzv. spojovací body, tj. body, ke kterým lze jednoduše připojit jiný objekt spojnicí. Spojovací body jsou na obrazci zobrazeny malým křížkem a jejich počet většinou koresponduje s odpovídajícím počtem vstupů/výstupů daného objektu. Dva obrazce spojíme následovně:   

kreslení spojnic zahájíme klepnutím na ikonu v panelu nástrojů, klepneme na spojovací bod prvního objektu a táhneme ke spojovacímu bodu druhého objektu, pustíme myš na spojovacím bodu druhého objektu. 51


V případě, že chceme měnit vlastnosti spojnice (typ čáry, barvu čáry), klepneme na ni pravým tlačítkem myši a v menu zvolíme možnost "Formát/Čára". Zobrazí se okno pro výběr vlastností spojnice, které je ukázané na obr. 3.5. Můžeme zvolit typ čáry (vzorek, tloušťku, barvu, zakončení, průhlednost), zaoblení rohů a konce čáry (bez ukončení, šipka, atd.)

Obr. 3.5 Volba parametrů čáry spojnice

Obr. 3.6 Ukázka jednoduchého schématu vytvořeného pomocí šablony Obvody a logika 52


Výsledné schéma může vypadat např. tak, jak je to ukázané na obr. 3.6. Schéma obsahuje 4 popsané obrazce z šablonové palety. Tyto obrazce jsou spojené základními spojnicemi. V případě, že chceme tvořit výkres z oblasti, kterou nenajdeme v seznamu šablon, můžeme začít s prázdným dokumentem, který vytvoříme pomocí menu Soubor/Nový/Nový výkres, popř. se můžeme poohlédnout po šabloně, které jsou k dispozici na různých webových portálech na internetu. Můžeme volit z předdefinovaných velikostí stránky, případně velikost určit ručně. V dolní části okna můžeme zvolit orientaci stránky na výšku či na šířku. 3.3.5 Obrazce Kdykoliv během kreslení můžeme využít obrazců, které nabízí dostupné šablony Visia. Tyto obrazce můžeme vložit do našich dokumentů přes menu Soubor/Obrazce. Rozvinuté menu Obrazce je ukázané na obr. 3.7. Máme na výběr tři možnosti:  využít obrazce z předdefinovaných vzorníků,  otevřít soubor s novým vzorníkem z pevného disku,  vytvořit nový vzorník.

Obr. 3.7 Menu pro vložení obrazce do výkresu 53


Vzorníků dostupných na internetu je velmi mnoho a je třeba hledat vždy podle klíčových slov z dané oblasti. V případě neúspěšného hledání je vždy možnost vytvořit si vzorník vlastní. 3.3.6 Kreslení vlastních obrazců V případě, že si s obrazci předdefinovaných šablon nevystačíme, máme možnost kreslit obrazce vlastní. Zkusme si tvorbu vlastního obrazce na jednoduchém příkladu. Budeme kreslit blokové schéma přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Kreslení jednoduchých tvarů V horní části okna Visia máme k dispozici panel s nabídkou základních tvarů, pomocí kterých lze vytvářet tvary složitější. Pokud panel podle obr. 3.8 v nástrojové liště nevidíme, lze ho aktivovat pomocí menu Zobrazit/Panely nástrojů/Kreslení.

Obr. 3.8 Panel nástrojů pro kreslení základních tvarů

Pomocí tohoto panelu nástrojů lze kreslit obdélník, elipsu, čáru, oblouk a složitější křivky. Kreslení obrazce provedeme následovně:  klepneme na požadovaný tvar v panelu nástrojů,  klepneme na počáteční bod vybraného tvaru,  táhneme myší do koncového bodu (pozn.: pokud během kreslení obdélníku, resp. elipsy stiskneme klávesu SHIFT, výsledným tvarem bude čtverec, resp. kružnice),  pustíme tlačítko myši.

Obr. 3.9 Dialogové okno pro výběr barvy výplně obrazce

Nový obrazec je bílý a kreslený černou čárou. Je potřeba ho barevně vylepšit. Ukážeme si postup vybarvení a změnu okraje na obdélníku, který bude reprezentovat horní nádrž přečerpávací elektrárny. Postup je následující: 54


    

vybereme levým tlačítkem myši nakreslený obdélník, pro změnu barvy výplně klepneme na obdélník pravým tlačítkem myši a postupně z menu vybereme Formát/Výplň, v dialogovém okně Výplň vybereme barvu pozadí podle obr. 3.9, pro změnu barvy čáry klepneme na obdélník pravým tlačítkem myši a postupně z menu vybereme Formát/Čára, v dialogovém okně Čára vybereme barvu. Dialogové okno odpovídá oknu pro nastavení parametrů spojnice.

Okno velikosti a umístění Velmi užitečným nástrojem při kreslení je okno velikosti a umístění. Okno nám dává informaci o velikosti aktuálně vybraného objektu a jeho pozici. Během úpravy velikosti, resp. pozice objektu v tomto okně vidíme ihned tyto informace ve vztažných jednotkách (mm) a můžeme tedy objekt upravit podle našich požadavků. Okno zobrazíme pomocí příkazu v menu Zobrazit/Okno velikosti a umístění. Na obr. 3.10 potom vidíme toto okno ve spodní části Visia. jsou zobrazené parametry vybraného obdélníku.

Obr. 3.10 Okno velikosti a umístění vybraného objektu

Operace nad obrazci Při vytváření složitějších obrazců si velmi často nevystačíme s nabízenými jednoduchými tvary. Obvykle je třeba vytvořit obrazec, který vznikne např. spojením, 55


případně rozdělením více jednoduchých obrazců. Visio nabízí řadu operací nad obrazci, které připomínají množinové operace.

Obr. 3.11 Ukázka operace sjednocení dvou objektů (obdélníku a kružnice), původní obraz nahoře, sjednocení dole

Operace nad obrazci najdeme v menu Obrazec/Operace a jsou to tyto:  sjednotit,  kombinovat,  rozdělit,  průnik,  odečíst. Výsledek operace sjednocení obrazců můžeme vidět na obr. 3.11. Jsou zde spojené dva obrazce - obdélník a kružnice. Nahoře jsou původní dva objekty položené přes sebe, dole je výsledek operace sjednocení. Spojovací body obrazce Nyní budeme chtít vytvořené obrazce spojit spojnicí. Abychom mohli vytvořené obrazce jednoduše kopírovat a následně spojovat, je dobré zajistit, aby byly objekty spojeny vždy ve stejných bodech. To zajistíme vytvořením spojovacích bodů v obrazci, které již byly zmíněny. Spojovací bod k objektu přiřadíme následujícím způsobem:  56

klepneme na šipku u ikony spojnice

,


    

vybereme možnost vkládání spojovacích bodů označíme objekt, kterému chceme přidružit spojovací bod, stiskneme tlačítko CTRL na klávesnici - kurzor myši se změní na spojovací bod, přiblížením k hranici obrazce kurzor myši automaticky přeskočí na nejbližší bod obrazce, umístíme spojovací bod a klepneme myší.

Obrazce můžeme následně jednoduše kopírovat a spojovat, jak to ukazuje obr. 3.12. Vytvořené obrazce mají spojovací bod umístěný na zaobleném vrcholu. Změnou ikony pro vkládání spojovacího bodu na vkládání spojnic můžeme obrazce spojit.

Obr. 3.12 Spojení dvou vytvořených obrazců pomocí vytvořených spojovacích bodů

Výhodou spojení dvou obrazců je fakt, že posunutím jednoho z obrazců se automaticky překreslí i samotná spojnice. Tvar spojnice potom můžeme měnit pomocí menu zobrazeného pravým tlačítkem myši na spojnici. Máme tři možnosti tvarování spojnice - pravoúhlá, přímá nebo zakřivená, viz. obr. 3.13.

57


Obr. 3.13 Ukázka tvarování spojnice při přesunu obrazců a volba typu tvarování

Vložení obrazce do vlastního vzorníku Předpokládejme, že vytvořené vlastní obrazce budeme chtít používat i v budoucnu pro další výkresy. K tomu s výhodou využijeme možnost Visia tvořit vlastní vzorníky obrazců. Nejprve v dokumentu vytvoříme vlastní vzorník. To provedeme pomocí menu Soubor/Obrazce/Nový vzorník. V okně obrazce v levé části Visia se objeví nový vzorník nazvaný "Vzorník1". Vložení obrazce do vzorníku provedeme následovně:  označíme existující obrazec ve výkresu,  chytneme označený obrazec levým tlačítkem myši a přetáhneme ho do okna Obrazce,  uvolníme levé tlačítko myši. Nyní máme ve vlastním vzorníku svůj první obrazec. Obrazci je automaticky přirazena ikona ve vzhledu samotného obrazce a název Master.0. Nyní můžeme náš vzorník upravit a uložit. Pro úpravu ikony a názvu obrazce ve vzorníku provedeme následující kroky:  klepneme na ikonu obrazce pravým tlačítkem myši,  v menu klepneme na Přejmenovat předlohu pro změnu názvu obrazce,  dále můžeme změnit ikonu obrazce klepnutím na Upravit předlohu/Upravit obrázek ikony.

58


Nakonec celý vzorník uložíme klepnutím pravým tlačítkem myši na panel Vzorník1 tak, jak to ukazuje obr. 3.14 a vytvořený vzorník uložíme na pevný disk. Takto vytvořený vzorník můžeme v každém dalším dokumentu Visia otevřít a vytvořené obrazce použít pro kreslení.

Obr. 3.14 Uložení vlastního vzorníku obrazců

3.4 Úprava výkresu V předchozích kapitolách byl popsán postup pro kreslení pomocí šablon, pro tvorbu vlastního obrazce a vkládání obrazce do vlastního vzorníku. Nyní se naučíme s obrazci manipulovat na plátně dokumentu, zarovnávat a přidávat text. 3.4.1 Manipulace s obrazci Při tvorbě výkresu často používáme stejné obrazce, ale potřebujeme je různě natáčet, měnit jejich polohu atd. Obecně platí, že veškeré operace týkající se manipulace s objektem nalezneme v menu, které zobrazíme klepnutím na obrazec pravým tlačítkem myši. Jak ukazuje obr. 3.15, můžeme obrazce seskupovat v jeden obrazec, resp. zpětně dělit, překlápět nebo otáčet. Otáčet objektem můžeme také rychleji kombinací kláves CTRL+R. Visio umožňuje hromadnou manipulaci s obrazci. Představme si situaci, že potřebujeme otočit část výkresu doleva. Myší označíme ty obrazce, které chceme současně otočit. Následně pomocí stisku kláves CTRL+R, případně vyvoláním 59


kontextové nabídky pravým tlačítkem myši a volbou menu Obrazec/Otočit doleva vybranou část výkresu otočíme doleva.

Obr. 3.15 Manipulace s objektem - seskupování, otáčení, překlápění

3.4.2 Textové objekty Důležitým prvkem diagramů a výkresů jsou textové popisky, případně legendy apod. Visio podporuje vkládání textu pomocí textových polí. Můžeme vkládat nadpisy, kótovat výkresy, popisovat osy grafů atd. Pro vložení textového popisku do dokumentu postupujeme následovně:   

klepneme na ikonu pro vkládání textového pole , nakreslíme do dokumentu obdélník o přibližné velikosti textu, vepíšeme text (pro zalomení textu použijeme klávesu ENTER).

Nyní změníme vlastnosti písma:  klepneme na textový objekt pravým tlačítkem myši a zvolíme v menu možnost Formát/Text,  v dialogovém okně (viz obr. 3.16) změníme postupně font, styl, velikost a barvu písma v záložce Písmo. Výhodnou vlastností textového objektu je, že se chová stejně jako obrazec. Je tedy samozřejmostí, že vytvořený textový objekt je možné vkládat do vzorníků a použít ho tak opakovaně v dalších dokumentech.

60


Obr. 3.16 Okno pro změnu vlastností písma textového objektu

3.4.3 Zarovnání obrazců Aby byly naše výkresy graficky přesné a obrazce nebyly na plátně umístěny nahodile nebo od oka, je potřeba obrazce správně zarovnávat. K tomu máme ve Visiu nástroj, který najdeme v menu Obrazec  Zarovnat obrazce... . Nejprve je ale důležité správně označit obrazce, které chceme zarovnávat. Zde záleží na pořadí, ve kterém obrazce označujeme. Poloha obrazce, který označíme jako první bude brána jako referenční pro umístění dalších označených obrazců. Ukážeme si funkci zarovnávání na dvou obrazcích v naší přečerpávací elektrárně. Nejprve označíme spodní nádrž a se stisknutou klávesou CTRL přidáme do označení obrazec elektrárny. Vyvoláme dialogové okno pro zarovnání obrazců. Jak je ukázané na obr. 3.17, vybereme možnost vodorovného zarovnání podle vlastní osy (prostřední volba) a potvrdíme OK. Pokud jsme neumístili obrazec elektrárny přesně nad obrazec spodní nádrže, elektrárna se automaticky posune a zarovná podle pozice nádrže. Pozice nádrže zůstane neměnná.

61


Obr. 3.17 Zarovnávání obrazce spodní nádrže a elektrárny vodorovně

3.4.4 Vrstvy Vrstvy využijeme při kreslení složitějších výkresů. Pro větší přehlednost můžeme do definovaných vrstev zařadit ty obrazce, které k sobě logicky patří. Výsledný obraz je potom tvořen průnikem všech vrstev podobně jako bychom přes sebe překryly průhledné fólie. U jednotlivých vrstev potom můžeme nastavit např. viditelnost, průhlednost, barvu, povolit či zakázat její tisk apod. Abychom s vrstvami mohli začít pracovat, musíme je nejprve definovat. To provedeme vyvoláním dialogového okna Vlastnosti vrstvy v menu Zobrazit  Vlastnosti vrstvy, jak ukazuje obr. 3.18. Zde postupně definujeme nové vrstvy klepnutím na tlačítko Nová.... Po tom, co vrstvu přidáme, můžeme klepnutím na zatržítko u jednotlivých atributů měnit její vlastnosti. Pokud máme definované vrstvy, nezbývá, než do jednotlivých vrstev přidat patřičné obrazce. Rozdělme si obrazce takto:  vrstva Elektrárna: horní a spodní nádrž, přivaděč a obrazec elektrárny,  vrstva Popisky: všechny textové objekty,  vrstva Pozadí: zelené orámování přečerpávací elektrárny.

62


Obr. 3.18 Dialogové okno pro definování vrstev a nastavení jejich vlastností

Obr. 3.19 Výsledek potlačení vrstvy Popisky ve výkresu přečerpávací elektrárny

Jak do vrstvy jednotlivé objekty přidáme? Následovně:  postupně označíme všechny obrazce, které mají patřit do dané vrstvy,  klepneme na výběr pravým tlačítkem myši, 63


  

v kontextové nabídce vybereme možnost Formát  Vrstva, v dialogovém okně vybereme vrstvu nebo vrstvy, do které vybrané obrazce mají patřit, potvrdíme OK.

Pokud máme všechny obrazce zařazené do tříd, můžeme vyzkoušet např. potlačení viditelnosti textových popisků:  z menu Visia vyvoláme dialogové okno Vlastnosti vrstvy,  u vrstvy Popisky klepneme na zatržítko u atributu Viditelné,  potvrdíme OK. Na obr. 3.19 je potom ukázka výsledného výkresu přečerpávací elektrárny s potlačenou vrstvou popisků.

3.5 Závěr V této kapitole jsme se naučili velmi rychlou a jednoduchou tvorbu grafických doplňků pro profesionálně vyhlížející prezentace. Ukázali jsme si možnosti programu MS Visio včetně použití integrovaných obrazců a vzorníků. Na co nezapomenout?  Vždy je třeba zvolit vhodnou velikost výkresu a měřítka.  Používat barvy, které budou dostatečně kontrastní v konečné prezentaci.  Vhodně volit velikosti jednotlivých objektů a hlavně velikosti fontů v textových objektech.  Využívat možností zarovnávání, vrstev a manipulací s objekty tak, aby výsledný obraz vypadal profesionálně a případné úpravy nestály mnoho práce.

3.6 Kam dál V případě, že pro Vás standardní nabídka vzorníků a obrazců nebude dostatečná, je možné zkusit hledat na internetu. Jistě bude ke stažení mnoho dalších. Pro inspiraci je možné vyzkoušet přímo webové stránky Microsoftu.

3.7 Zkuste si sami Procvičit práci s Visiem si můžete jednoduchým doplněním stávajícího výkresu přečerpávací elektrárny např. o:  generátor mezi horní a dolní nádrž,  jednoduchý kontrolní panel s ručkovým ukazatelem,  textový objekt s historií přečerpávací elektrárny.

64

4. Úprava fotografií - Zoner Photo Studio

4

ÚPRAVA FOTOGRAFIÍ - ZONER PHOTO STUDIO

Program Zoner Photo Studio (ZPS) slouží k editaci a uspořádání obrázků, fotografií i videa. Popis se týká programu Zoner Photo Studio verze 11. Při práci s programem mějte vždy na paměti, že tento program pracuje se soubory přímo v souborové struktuře všech zařízení připojených k počítači, což umožňuje se soubory přímo a ihned pracovat, ale je také možné tyto soubory smazat nebo neobnovitelně upravit. Proto je vhodné, abyste hlavně zpočátku pracovali s kopiemi vašich obrázků a originální soubory raději zálohovali. Poznámka: V drtivé většině případů se vás program zeptá, jestli chcete prováděné změny skutečně uložit, takže nemusíte mít strach, že byste bez vašeho vědomí provedli nějaké nevratné změny. V této kapitole se dozvíte:    

Jak získávat fotografie z různých zdrojů. Jak přehledně třídit fotografie a dále s nimi pracovat Jak rychle upravovat a vylepšovat fotografie. Jak vystavit fotografie na webu.

4.1 Co nás čeká po spuštění programu aneb první dojmy Po spuštění programu ZPS vidíme několik uspořádaných oken (obr. 4.1), z nichž každé má svoji specifickou funkci. Abychom se hned na začátku neztratili, začneme pěkně ze široka a zaměříme se na položky Navigátor, Průzkumník, Prohlížeč, Náhled a Akce. Při popisu okna Průzkumník se naučíme chápat rozdíl mezi položkami Prohlížeč a Editor a využívat je. Tip: Okna lze přesouvat v rámci hlavního okna programu ZPS klepnutím a tažením myší za jejich titulkový pruh (lišta s názvem okna a nabídkou). Při tažení se obrys okna zabarví fialově a naznačujete tak svoji budoucí pozici. Tažené okno se „přichytává“ k ostatním oknům a okrajům hlavního okna. Po umístění okna na nové místo lze jeho velikost změnit tažením za okraje. K výchozímu nastavení oken se vrátíte klávesovou zkratkou ALT+0.

Obr. 4.1 Celkový pohled na prostředí programu Zoner Photo Studio

65


4.1.1 Navigátor V okně Navigátor (obr. 4.1 A) je zobrazen pomocí stromové adresářové struktury obsah všech disků v PC, včetně připojených periferních zařízení jako jsou USB disky, paměťové karty, síťové disky nebo kabelem připojené fotoaparáty. Klikneme-li na libovolný adresář s fotografiemi, je obsah adresáře zobrazen v okně Průzkumník. Okno Navigátor tedy slouží k rychlé orientaci ve složkách a výběru požadované složky umístěné na libovolném médiu v PC. V pravé části horní lišty Navigátoru lze v položce Strom nastavit, jaký obsah má být zobrazen. Lze se tak rychle přepnout do složky Obrázky, do které nejčastěji ukládáte své fotografie, případně je zde rychlý přístup do složek ZPS (Alba, HTML apod.) 4.1.2 Průzkumník Okno Průzkumník (obr. 4.1 B) slouží k výběru požadovaného souboru, se kterým chceme dále pracovat, a také umožňuje velmi rychle se zorientovat v obsahu vybrané složky s fotografiemi. Nejčastěji budeme Průzkumník používat k výběru skupiny fotografií, které chceme např. smazat, přesunout do jiné složky nebo dále upravovat. Poznámka: Pokud vám název Průzkumník připomíná jistý program, který znáte ze systému Windows, máte pravdu. Pokud tedy umíte používat Průzkumník ve Windows, bude pro vás práce se soubory v ZPS hračkou. Fotografie vybíráme kliknutím levým tlačítkem myši (obrázek se podbarví) a tažením ho můžeme přesouvat do libovolné složky v Navigátoru. Pokud chceme označit více fotografií, držíme při klikání klávesu CTRL. Pokud chceme označit skupinu fotografií, které následují po sobě, je lepší využívat přidržení klávesy SHIFT a kliknout na první a poslední obrázek ve skupině – tímto postupem označíme celou skupinu. Ve vlastním zájmu si vyzkoušejte tyto postupy, protože při velkém množství zpracovávaných fotografií značně urychlují práci. Po instalaci programu je nastaveno, že vidíme pouze soubory multimédií, tedy obrázky a videa. Výběr je velice ulehčen tím, že každá fotografie či video je zobrazeno jako miniaturní náhled (velikost miniatur můžeme kdykoliv měnit) a není si tedy třeba pamatovat jména souborů. V Průzkumníku lze provádět již základní úpravy vybraných fotografií, případně používat nástroje Editoru pro úpravu fotografií. K popisu těchto funkcí se dostaneme v dalších kapitolách. Velmi důležitou ikonou pro další práci s fotografiemi jsou ikony Prohlížeč a Editor. Vybereme-li obrázek v Průzkumníku a poklepeme na ikonu Prohlížeč, zobrazí se nám vybraná fotografie v plné velikosti, ale zároveň zmizí ostatní okna (Náhled, Akce atd.). Funkci této ikony tedy můžeme chápat jako lupu, která umožní zobrazit obrázek v plné kvalitě, přičemž máme zachovány funkce pro základní úpravu fotografie. Přepínat se mezi Průzkumníkem a Prohlížečem lze také klávesou ENTER. Samozřejmě se Prohlížeč hodí také v případě, že chcete fotografie někomu ukázat a je tedy vhodné je mít roztažené přes celou obrazovku. Všimněte si, že po otevření obrázku v Prohlížeči se ve spodní části zobrazí datum a čas pořízení fotografie, dále informace o nastavení fotoaparátu, tedy čas expozice, clona, ISO a ohnisková vzdálenost, případně ještě použití blesku. V prohlížeči lze fotografie posouvat pomocí ikon se šipkami nebo je možné používat kláves PageUp a PageDown. Klávesou F3 pak lze spustit prezentaci fotografií, což znamená, že se fotografie budou postupně 66


promítat s konstantním časovým odstupem za sebou. Při spuštění prezentace se fotografie automaticky zobrazí přes celou obrazovku, což lze provést také pomocí klávesové zkratky CTRL+F. Fotografie lze také kopírovat, mazat nebo otevřít z úplně jiné složky. Opět zde funguje otáčení fotografií stejně jako v okně Průzkumník. Pro lepší orientaci ve složce si můžete zobrazit panel s náhledy, případně panel s vašimi poznámkami k obrázku. Pomocí ikony s lupou lze obrázek přibližovat a oddalovat, případně jinak měnit měřítko. Další funkce pro práci s obrázkem lze získat při klepnutí pravým tlačítkem kdekoliv v obrázku – objeví se menu s položkami. Velice zajímavé okno se objeví po stisknutí klávesové zkratky SHIFT+ENTER. Okno obsahuje roletku, ve které lze vybrat položky Popis, Všeobecné informace, Klíčová slova, Původ, Zvuková poznámka a Uživatelské informace. Sami si můžete vyzkoušet, kolik informací lze ke každému obrázku zjistit a poznamenat. Z těchto položek jsou zajímavá především Klíčová slova, která se dají využít při třídění velkého množství fotografií. Pořídíte-li např. velké množství fotografií z exkurze, které se zúčastnilo více tříd najednou a chcete si fotografie uspořádat třeba i podle jednotlivých žáků, ale nechcete je přemísťovat do jednotlivých složek, pak není nic jednoduššího, než k prohlížené fotografii tlačítkem Přidat přiřadit klíčové slovo se jménem studenta. V Průzkumníku pak lze využít řazení podle klíčových slov a mít tak logicky související fotografie vedle sebe pro další práci, případně je dále filtrovat. Ptáte se, proč fotografie jednoduše nepřejmenovat? Důvodů je hned několik. Jsou-li všechny tematicky podobné fotografie v dobře pojmenovaném adresáři, tak přejmenování žádnou informaci nepřidá. Přejmenováním se poruší logická časová řada fotografií, takže je po editaci již podle času pořízení nesetřídíte. Podobným způsobem funguje přepnutí do Editoru, avšak s tím rozdílem, že v Editoru máme v úmyslu provádět pokročilejší úpravy obrazu a proto nám přibude v levé části obrazovky lišta s nástroji pro úpravy a vylepšení fotografií. Těmito nástroji se budeme zabývat v samostatné kapitole. 4.1.3 Náhled Okno Náhledu (obr. 4.1 C) v podstatě zvětšuje miniaturu, kterou vidíme pro příslušný soubor v okně Průzkumník. Může se totiž stát, že pro Vás bude příjemnější pracovat v Průzkumníku nikoliv s miniaturami obrázků, ale se seznamem souborů a potom okno Náhledu jistě využijete. V horní liště okna Náhled můžete přepnout mezi položkami Náhled a Informace. Po přepnutí na Informace se zobrazí nejen náhled daného obrázku, ale také jeho histogram, informace o obrázku a další užitečné podrobnosti. 4.1.4 Akce Okno Akce (obr. 4.1 D) může velice pomoci v případě, že víte přesně, co chcete udělat, ale nevíte, jaký nástroj nebo postup k tomu využít. Při rozkliknutí položek Získat, Upravit, Organizovat, Publikovat a Návody se rozbalí seznam nástrojů, které jsou pro danou operaci vhodné a stačí si jednoduše vybrat odpovídající položku.

4.2 Získávání obrázků z různých zdrojů Ještě předtím, než si začneme popisovat jednotlivé funkce programu a jeho prostředí, je důležité si ujasnit, jakým způsobem lze obrázky do počítače dostat. 67


Nejčastěji používaným způsobem je přímé kopírování obrázků z fotoaparátu připojeného pomocí USB kabelu k PC. Pokud je váš počítač vybaven čtečkou paměťových karet, je výhodné kartu z fotoaparátu vyjmout a zasunout do čtečky. Tento způsob má výhodu v tom, že nemusíte řešit komunikaci fotoaparátu s PC a navíc ušetříte baterie fotoaparátu, které se mohou v nejbližší době hodit pro focení nenadálých situací. Tip: Prostudujte si důkladně manuál k vašemu konkrétnímu fotoaparátu, abyste měli jasno, jakým způsobem lze z něho fotografie do PC nahrávat. Některé fotoaparáty se totiž po připojení k PC dokáží chovat jako externí disk, některé nikoliv. Nyní se podíváme, jaké možnosti přenosu fotografií a načítání obrázků umožňuje program ZPS. Všechny možnosti se rozbalí po zvolení roletky Získat v okně Akce 4.2.1 Kopírovat ze zařízení Volbou Získat → Kopírovat ze zařízení v nabídce okna Průzkumník se zobrazí dialogové okno obr. 4.2, kde je možné získat typ připojení fotoaparátu nebo cestu k fotografiím na paměťovém médiu. V dalším kroku se zobrazí okno s náhledy obrázků, které chceme do PC přenášet. K výběru všech snímků lze použít tlačítko Vybrat vše resp. Zrušit výběr. Vybrané položky můžeme potom kopírovat do vybrané složky. Poznámka: Program ZPS si pamatuje poslední použitou složku a při příštím vyvolání funkce Kopírovat ze zařízení program otevře stejnou složku, pokud tato existuje. 4.2.2 Získat ze schránky Volbou Získat → Získat ze schránky se otevře nové okno Editoru a obrázek je do něj vložen. Z Editoru je pak možné obrázek uložit např. volbou Soubor → Uložit. Podmínkou aktivace této funkce je, že již máme ve Schránce vložen nějaký obrázek (může být klidně i z jiného programu). Schránku si můžeme představit jako virtuální odkládací prostor, do kterého se vejde právě jeden obrázek. Obrázek se do schránky vkládá klávesovou zkratkou CTRL+C a vyvolá se Obr. 4.2 Menu pro získávání obrázků zkratkou CTRL+V. Pokud si chcete tuto funkci ihned vyzkoušet, nejjednodušší bude využít klávesu PrintScreen, která slouží k jednorázovému sejmutí aktuální obrazovky a umístění obrázku do schránky. 4.2.3 Snímání obrazovky Tuto funkci využijí především tvůrci uživatelských příruček a školních prací. Umožňuje snímání aktuálního obrazu na monitoru nebo jeho části. Tato funkce 68


značně rozšiřuje možnosti klávesy PrintScreen. Volbou Získat → Snímání obrazovky se nám otevře okno, ve kterém lze nastavovat parametry snímání. V panelu Režim snímání si vyzkoušejte různé možnosti snímání okna či obrazovky. Panel Obrázek umožňuje vybrat, jestli chcete obrázek otevřít v Editoru a mít ho tak k dispozici pro další práci či export nebo ho chcete rovnou uložit na disk. 4.2.4 Získat z DNG/RAW Tato funkce je určena spíše pro pokročilejší uživatele, resp. pro pokročilejší fotografy. Funkci naleznete v nabídce Získat → Získat z DNG/RAW okna Průzkumník a v nabídce Soubor → Získat z DNG/RAW okna Editor. Podmínkou aktivace této funkce však je, že máte v Průzkumníku již zobrazeny fotografie ve formátu RAW, jinak není povolena. Fotografii ve formátu RAW můžete zjednodušeně řečeno vyvolávat v počítači, tzn. že můžete v daleko větší míře ovlivnit expozici snímku, vyvážení bílé, sytost barev a další parametry. Většinu těchto operací lze samozřejmě provádět i s formátem JPEG, ale jelikož RAW obsahuje „syrová“ nezpracovaná data z fotoaparátu, snese fotografie např. korekci expozice v daleko větším rozsahu beze ztráty kvality. Daní za tyto výhody je mnohdy až pětinásobná velikost fotografií ve formátu RAW(ta se samozřejmě po převedení na JPEG zmenší) a často pomalejší odezva fotoaparátu při focení v tomto režimu. Poznámka: Program ZPS umožňuje ještě získávat obrázky ze skeneru pomocí rozhraní TWAIN a také umožňuje použít funkci Stáhnout obrázky z webu. Jelikož však zaměření této příručky nepředpokládá, že byste tuto možnost využívali, nebudeme se jí dále zabývat.

4.3 Úpravy obrázků Po převedení obrázků do PC můžeme začít s prvními úpravami. Základní úpravy lze provádět už v Průzkumníku, pokročilejší pak v Editoru. Ukážeme si tedy nejdříve úpravy, které budete zřejmě používat nejčastěji. 4.3.1 Otočení a převrácení Nejjednodušší způsob jak otáčet obrázky je přímo v Průzkumníku. Označíme obrázek nebo obrázky, které chceme otočit a v nabídce vybereme Upravit → Otočit vlevo CTRL+L nebo Otočit vpravo CTRL+R. 4.3.2 Změna rozměrů Pomocí změny rozměrů lze ovlivnit fyzickou velikost obrazových dat a nastavit tiskovou velikost při zadaném rozlišení. Změnu velikosti lze provést vybráním Upravit

→ Změna rozměrů CTRL+E. V levé části (obr. 4.3 A) vidíme původní obrázek, v pravé (B) pak obrázek s úpravou. Toto schéma je používáno při většině úprav v Photo Studiu a jedná se pouze o předběžné náhledy, takže nemusíte mít strach, že by tyto změny byly konečné. Vše se uloží až po stisknutí tlačítka OK a ještě předtím se program zeptá, jestli chcete skutečně upravit obrázek bez možnosti navrácení změny.

69


Obr. 4.3 Změna rozměrů obrázku

V části C nastavíme požadované rozměry obrázku v pixelech, případně jiných jednotkách (jednotky lze měnit roletkou napravo od pole Šířka). Pokud provádíte hodně velké zmenšení (např. na 40 % původní velikosti), je téměř vždy nutné zmenšený obrázek ještě doostřit – část D. Sami si můžete vyzkoušet, že zmenšený obrázek bývá nepatrně rozmazaný, což je způsobeno algoritmem zmenšování. Doostření nemusí být velké, vždy záleží na konkrétní fotografii, míře zmenšení i velikosti výsledné fotografie. Pokud budete chtít uložit všechny zde nastavené parametry a v budoucnu je zase použít, je možné nastavení uložit ikonou diskety (E). Při další úpravě můžete nastavení zase vyvolat z roletky.

70


4.3.3 Přidání rámečku a změna okrajů Pomocí této funkce lze přidávat k obrázku rámeček složený z až třech barevných obdélníků nebo čar v několika režimech. Při tvorbě prezentace tuto možnost možná používat nebudete, nicméně například fotografie ve vhodném rámečku působí na publikum mnohem lepším dojmem. Většinou se doporučuje využívat kombinaci černé a bílé barvy, ale fantazii se meze nekladou. Postup je tedy tento: V Průzkumníku nebo v Editoru zvolíme nabídku Upravit → Okraje a rámečky (CTRL+SHIFT+B).

Obr. 4.4 Menu pro tvorbu rámečků

Důležitý je režim (obr. 4.4 A) orámování fotografie. Vybereme-li položku Orámovat, zvětší se původní velikost obrázku o rámečky a tak vždy zachová fotografii takovou, jak byla pořízena. Režim Zachovat velikost překryje rámečky ze všech stran původní obrazová data a zachová tak původní rozměry obrazu. Režim Zachovat poměr stran překryje rámečky původní obrazová data pouze ve směru, kde je to nutné, a to tak, aby byl přesně zachován poměr stran. Položky orámované v poli B slouží k nastavení parametrů rámečku. 71


4.3.4 Vložení textu do obrázku Často se může stát, že budete chtít umístit do fotografie nějaký text na předem definované místo (zarovnaný např. na střed nebo k okraji), který se může, ale nemusí opakovat na dalších fotografiích. Vybereme tedy v Průzkumníku jednu nebo několik fotografií a zvolíme položku Upravit → Text do obrázku.

Obr. 4.5 Menu pro vložení textu do obrázku

Do pole (A) v dialogové okně na obr. 4.5 zadáme text, který chceme mít v obrázku, pomocí položky Umístění (B) zvolíme pozici textu a případně nastavíme parametry textu (C).Výhodou tohoto postupu je, že text může být velice rychle umístěn do libovolného počtu fotografií a má stejné parametry. Zoner Photo Studio poskytuje ještě nástroj pro vložení textu v Editoru, který je vhodný pro specifické vkládání textu do jedné fotografie (např. budete chtít umístit jména pod skupinové foto účastníků exkurze nebo zájezdu). O tomto nástroji se dozvíme více v dalších kapitolách. 72


4.3.5 Hromadný filtr Jistě vás teď napadne, jestli by nešlo všechny uvedené úpravy provádět nějak najednou, aby nebylo třeba pořád vybírat fotografie a provádět postupně požadované úpravy. Funkce, která toto umožňuje, se nazývá Hromadný filtr. Budete např. vědět, že všechny fotografie chcete zmenšit na stejný rozměr, přidat ke každé stejný text a dát je všechny do stejného rámečku. Označte tedy v Průzkumníku všechny fotografie, a vyberte Upravit →Hromadný filtr (CTRL+Q). Otevře se okno obr. 4.6.

Obr. 4.6 Menu pro vložení textu do obrázku

V levé části okna (A) jsou vidět fotografie, na které budou aplikovány zvolené úpravy. Pomocí zeleného tlačítka se symbolem plus resp. červeného mínus (B) lze do seznamu filtrů (C) přidávat resp. odebírat libovolné další úpravy. V příkladu na obrázku jsou přidány filtry , které jsme se v předchozím textu naučili používat. Operace úprav budou prováděny v pořadí odshora dolů, přičemž pořadí lze měnit pomocí modré šipky. Tip: Dejte si pozor, abyste například obrázek nejdříve nedoostřili a pak nezmenšili, správný postup je přesně opačný. Po stisknutí tlačítka Aplikovat na vše jsou úpravy postupně provedeny na všech zvolených fotografiích. Pokud jste se podívali do seznamu filtrů, které je možné využívat, jste jistě překvapeni jejich množstvím a nemůžete se dočkat, až je všechny vyzkoušíte. Pojďme se tedy v následující kapitole podívat alespoň na ty nejpoužívanější.

73


4.4 Vylepšení obrázků Není pochyb o tom, že automatické měření expozice u současných fotoaparátů je velice přesné. Není však ani pochyb o tom, že velice často se automatika může splést nebo nepochopí úplně přesně váš objekt zájmu, který se tím pádem stane tmavším nebo naopak světlejším, než byste chtěli. Pokud tedy máte obrázky náležitě otočené a zmenšené, je čas se začít věnovat vylepšování obrázků, tedy jasu, kontrastu a barvám. Poznámka: Funkce které budeme nyní popisovat není vhodné používat, pokud jste již obrázek zarámovali nebo k němu přidali text. Rámeček či text by mohl nevhodným způsobem ovlivnit úpravy barev apod. Rámečky či texty tedy přidávejte až na konci všech vylepšení obrázků. Pokud se nechcete vylepšováním obrázků příliš zabývat, můžete použít funkci Automatické vylepšení. Pak v podstatě rezignujete na svoji vlastní iniciativu. Funkce sama analyzuje obraz a podle potřeby upraví sytost, kontrast, doostření a šum. Pokud máte málo času, lze tuto funkci doporučit, nicméně vězte, že výsledek nemusí vždy dopadnout podle vašich představ.

Obr. 4.7 Menu pro vylepšení expozice 74


4.4.1 Vylepšení expozice Při focení se velmi často stane, že automatika fotoaparátu nesprávně odhadne osvětlení scény a pokud si fotku neprohlédnete a neupravíte expozici při focení, nezbývá než doladit expozici v počítači. Vybereme tedy Upravit → Vylepšit expozici a dostaneme okno jako na obr. 4.7. Poznámka: pokud fotíte do formátu RAW, můžete expozici upravovat v daleko větší míře než při focení do JPEG. Nyní můžeme jednoduše ovlivňovat kontrast a jas fotografie (A). Volba Režim (B) definuje, jestli chceme ovlivňovat celou fotografii nebo pouze stíny či světla. Intenzitou ovlivníme sílu aplikovaného efektu. Můžeme vyzkoušet i automatické vylepšení obrazu, pokud si nejsme jisti, jak efekt správně aplikovat.

Obr. 4.8 Menu pro projasnění stínů

75


4.4.2 Projasnění stínů a odstranění přepalů Obojí lze provést výběrem Upravit →Projasnění stínů. Při tomto procesu je nejlepší experimentovat s různým nastavením projasnění a ztlumení, orientovat se podle náhledu fotografie a snažit se o dosažení co nejlepšího výsledku. Tato funkce je užitečná především tehdy, pokud fotíme např. v ostrém slunci a fotografie obsahuje hodně objektů, které vrhají stín. Dochází tedy k velkému kontrastu mezi světlými a tmavými plochami. S těmito kontrasty si lidské oko sice snadno poradí, pro fotoaparát však takovéto kontrasty představují většinou značný problém. Dá se využít i při focení v protisvětle, jak je vidět z příkladu na obr. 4.8. 4.4.3 Histogram Z výše uvedených funkcí je vidět, že jejich aplikace je snadná, ale nemáme příliš informací o tom, jestli jsme výsledný obraz po úpravě spíše nepoškodili a navíc je třeba poměrně dlouho zkoušet jakou intenzitu efektu nastavit. Proto je nutné se při vylepšování obrázků seznámit s pojmem histogram. Histogram je graf četnosti bodů v obrazu seřazený podle jejich jasu. ZPS zobrazuje histogram jako součást náhledu v Průzkumníku, stačí se pouze přepnout do režimu Informace. Na jeho vodorovné ose je zobrazena škála odstínů zvolené barevné složky nebo jasu. Na svislé ose je zobrazena četnost těchto složek v obraze. Obr. 4.9 ukazuje extrémní případy jasových histogramů pro černobílé obrázky. Je vidět, že extrémy jsou na okrajích histogramu a přechody jsou zobrazeny uprostřed.

Obr. 4.9 Příklady průběhu histogramu

Při exponování fotografie dochází v zásadě ke dvěma problémům. Buď jsou na ní přepálená místa velkého jasu (např. lampy, letní slunce) nebo naopak obsahuje příliš 76


mnoho tmavých míst (např. stíny). Z histogramu lze velice rychle poznat, která z těchto situací nastala a úpravou průběhu histogramu lze fotografii správně exponovat. Většina kvalitních fotoaparátů disponuje touto funkcí, takže můžeme fotografii kontrolovat hned po expozici. Pokud má histogram přemíru hodnot na levé straně (v tmavých tónech) a na pravé straně jich je naopak nedostatek, je snímek pravděpodobně podexponovaný. Pokud je většina hodnot na pravé straně, je fotografie pravděpodobně přeexponovaná. Běžná fotografie by ve většině případů měla využívat celé pásmo histogramu. Na obr. 4.10 je fotografie tunelu mezi dolní a horní nádrží přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně, která je osvětlena elektrickými světly.

Obr. 4.10 Histogram reálné fotografie

Z histogramu je vidět, že fotografie je spíše tmavší (těžiště grafu je vlevo). Vysoký počet bílých bodů (čára zcela vpravo na histogramu) naznačuje ztrátu kresby ve světlech, která jsou naprosto bílá. Všimněme si, že v histogramu jsou samostatně zobrazeny i základní barvy (kanály): červená, modrá a zelená. Je to z toho důvodu, že ač se celkový histogram může zdát v pořádku, může docházet k přepálení pouze u jednoho barevného kanálu a dojde tedy ke ztrátě kresby fotografie. Snahou při úpravě této fotografie by tedy mělo být odstranit přepálená bílá světla a zároveň přesunout těžiště histogramu více do světlejších tónů. 4.4.4 Úrovně Pokud již chápeme pojem histogramu, můžeme se pustit do úpravy fotografií pomocí úrovní. Uvidíme, že histogram nám na první pohled odhalí, jakou korekci provést a v jaké míře. Na obr. 4.11 je fotografie vodní hladiny. Z histogramu vidíme, že fotografie má velmi malý kontrast, na okrajích nejsou žádné čáry. Pokud tedy zjednodušeně řečeno posuneme hranice histogramu tam, kde začínají čáry, dosáhneme lepšího rovnoměrného histogramu. Posun je naznačen červenými šipkami. Z náhledu v pravé části je vidět, že fotografie má hned mnohem lepší kontrast. Můžeme samozřejmě použít i automatickou korekci barev, která však zafunguje velmi podobně.

77


Obr. 4.11 Úprava velmi malého kontrastu pomocí úrovní

4.4.5 Doostření obrazu Po procesu zmenšování fotografií je takřka vždy nezbytné provádět doostření. Vybereme tedy Upravit → Doostřit, případně stiskneme kombinaci kláves CTRL+5. V menu nastavíme algoritmus doostření (obr. 4.12 A) a hlavně sílu efektu (B). Pokud máme zaškrtnuté políčko Náhled, je efekt aplikován okamžitě při změně nastavení efektu. Pokud jsme s výsledkem spokojeni, klepneme na tlačítko Ok.

78


Obr. 4.12 Menu pro doostření obrazu

4.5 Nástroje Editoru Při pokročilejších úpravách fotografií se neobejdete bez nástrojů editoru. V Editoru lze provádět všechny úpravy fotografií, které jsme si dosud popisovali, nicméně umožňuje využívat ještě další nástroje. Smyslem Editoru je tedy zaměřit se na pokročilejší úpravu jedné konkrétní fotografie. Ukážeme tedy funkci nástrojů, které se k úpravám fotografií používají v Editoru nejčastěji. Všechny popisované nástroje naleznete v na levé straně obrazovky ve svislé liště, samozřejmě za předpokladu, že máte obrázek otevřený v Editoru. 4.5.1 Nástroj ořez Ač se to na první pohled nezdá, jednou z nejdůležitějších úprav fotografie je ořez. Pomocí ořezu lze doladit některé kompoziční chyby fotografie, případně lze dát fotografii zcela nový námět. Vybereme nástroj ořez (1), levým tlačítkem klikneme v obrázku do místa, kde chceme mít levý horní roh vyříznuté obdélníkové části a tažením vytvoříme oblast pro ořez (2). Tlačítkem Oříznout provedeme ořez a výsledek můžeme uložit pomocí menu Soubor → Uložit jako. Obr. 4.13 ukazuje, jaký vliv může mít ořez na výslednou fotografii. Poznámka: Při ořezu musíte mít vždy na paměti, že pokud z velké fotografie v rozlišení 8 Mpx vyříznete malý rámeček, je jasné že nemůžete počítat s tímto výřezem pro velkoplošný tisk.

79


Obr. 4.13 Použití nástroje ořez

4.5.2 Nástroje výběru Nástroje výběru fungují na podobném principu jako nástroj Ořez, počítá se však s tím, že vybranou oblast chceme spíše vykopírovat nebo upravovat. Proto tyto nástroje umožňují definici všech myslitelných geometrických tvarů, aby šlo vybírat nejrůznější objekty. Nástroje výběru jsou tyto  Obdélníkový výběr  Elipsový výběr  Laso  Polygonové laso  Magnetické laso  Kouzelná hůlka První čtyři nástroje lze použít k výběru objektů, které mají tvar jednoduchých geometrických obrazců, a lze tedy tento tvar jednoduše sledovat. Pokud je však tvar složitější, trvá definice hranic příliš dlouho. Pak je vhodnější využít nástroje Magnetické laso a Kouzelná hůlka. Tyto nástroje využijeme u výřezů, které mají barevně nebo jasově dobře definovanou hranici. Funkci sledování okraje objektu lze ovlivnit nastavením tolerance (Kouzelná hůlka) a citlivosti (Magnetické laso). Nastavení těchto parametrů se objeví v horní části obrazovky vždy po kliknutí na požadovaný nástroj. Klikneme-li kouzelnou hůlkou do obrázku na barvu, která ve zvoleném objektu pro výběr převažuje, udává tolerance limit pro výběr okolních jiných barev, které mají být ještě zařazeny do tohoto výběru. Nastavíme-li toleranci na nulu, vybere se pouze ta barva, na kterou jsme klikli. Zvyšováním hodnoty tolerance se bude výběr postupně rozšiřovat. Citlivost u Magnetického lasa udává, jak moc se 80


bude při ohraničování objektu kurzorem čára přichytávat k hranici objektu. Pokud je citlivost nulová, nepřichytí se laso nikam a funguje v podstatě jako spojnice mezi dvěma body. Zvyšováním citlivosti laso stále více reaguje na změny barvy na hranici objektu a vytváří tak automaticky hranici, která by byla jinak těžko definovatelná.

Obr. 4.14 Obrázek helmy před výřezem

Obr. 4.15 Helma ohraničená pomocí

Kouzelné hůlky

Práci s kouzelnou hůlkou si ukážeme na příkladu s oranžovou helmou. Budeme například chtít, abyste svoji prezentaci vytvořenou v PowerPointu vylepšili tím, že na každý snímek přidáte místo loga ochrannou oranžovou helmu, která se používá při exkurzích v elektrárnách. Budeme tedy chtít tuto helmu z obrázku vystřihnout a zkopírovat do schránky pro případné vložení do rozpracované prezentace. Obr. 4.14 ukazuje helmu na začátku úprav v Editoru. Nyní stojíme před problémem, jak vybrat z obrázku samotnou helmu bez okolí a to pokud možno co nejrychleji a nejefektivněji. Ukážeme to teď na příkladu. Začneme nástrojem Kouzelná hůlka, který vybereme z panelu nástrojů v levé části obrazovky v Editoru. S vybraným nástrojem poklepeme kamkoliv do oranžové oblasti helmy. Pokud máme štěstí a správně nastavené tolerance, ohraničí se nám helma bez okolí. Výsledek může vypadat podobně jako na obr. 4.15. Vidíme, že na helmě nejsou vybrány bílé skvrny od zářivek a logo jisté energetické firmy. Bílé skvrny nám v tuto chvíli nevadí (později je odstraníme), ale chtěli bychom vybrat ještě logo. Zmáčkneme proto klávesu SHIFT a klikneme kurzorem kamkoliv do loga (nástroj Kouzelná hůlka musí být stále aktivní). Tímto způsobem je logo přidáno do výběru. Nyní stiskneme CTRL+C a zkopírujeme tím výběr do schránky. Nyní stiskneme zkratku CTRL+N nebo vybereme Soubor → Nový a v zobrazeném okně poklepeme na tlačítko Ze schránky. Tím dostaneme nový oříznutý obrázek helmy, který může vypadat jako na obr. 4.16.

Obr. 4.16 Oříznutá helma

Obr. 4.17 Po úpravě nástrojem Klonovací

razítko

81


Je vidět, že výsledek ještě není dokonalý, vadí nám bílé skvrny a „otřepané“ okraje helmy. Začneme tedy s úpravou bílých skvrn, které odstraníme nástrojem Klonovací

razítko. 4.5.3 Nástroj Klonovací razítko Při použití tohoto nástroje zvolíme nejprve zdrojovou oblast (podržíme tlačítko CTRL a levým tlačítkem klikneme do požadované zdrojové oblasti). Poté pouze se stisknutý levým tlačítkem myši kopírujeme tuto oblast do cílového místa, tedy tam, kde máme umístěn kurzor. Při klonování je křížkem označena zdrojová oblast a kolečkem oblast cílová. Velikost cílového kolečka lze nastavit a tím i ovlivnit jak velkou oblast budeme nahrazovat. Tímto způsobem se postupně zbavíme bílých skvrn na helmě a výsledek by měl vypadat jako na obr. 4.17. Nyní nám stále vadí okraj helmy, který vypadá nepřirozeně, otrhaně. K úpravě okraje použijeme nástroje Štětec a Žehlička. 4.5.4 Nástroj štětec Funkce tohoto nástroje je analogická se štětcem z reálného světa. Kdykoliv budete potřebovat něco překrýt nebo zamalovat, není nic lepšího než štětec. V našem příkladu použijeme štětec k přemalování ostrých výstupků (opravdu jen těch nejvíce vyčnívajících) na hranách helmy. Vybereme nástroj z levého panelu (obr. 4.18-1), nastavíme parametry štětce (2), především průměr nástroje a krytí. Pokud chceme skutečně překrýt celý výstupek, je třeba mít krytí i hustotu na 100 %, jinak se výstupek na jedno kliknutí nepřekryje. Teď už můžeme aplikovat štětec na problematická místa obrázku (3).

Obr. 4.18 Práce s nástrojem Štětec 82


Obr. 4.19 Práce s nástrojem Žehlička

4.5.5 Nástroj žehlička Při přiblížení okrajů helmy je vidět, že hranice je značně zubatá. Částečně tuto skutečnost skryje fakt, že do prezentace bude helma v menší velikosti, ale i tak by mohla být zubatost vidět. Pro účely zjemnění tohoto přechodu se hodí nástroj Žehlička, který hranici mírně rozmaže a tím přechod zjemní. Vybereme tedy nástroj Žehlička (obr. 4.19-1), chvíli si musíme pohrát s optimálním nastavením rozmazání a vyhlazení (2) a poté aplikujeme nástroj na hranách helmy (3). Držíme levé tlačítko a táhneme myší po okraji helmy. V příkladu je použito velké zvětšení, aby byl efekt lépe viditelný, jinak je z důvodu rychlosti lepší provádět úpravy při menším přiblížení, aby byla vidět celá helma. Samozřejmě čím pečlivěji nástroje aplikujeme, tím lepší výsledek na konci dosáhneme. Nyní zbývá rozhodnout, jakou barvu budou mít stránky v prezentaci, abychom mohli stejnou barvou obarvit okolí helmy. K tomu nejlépe poslouží nástroj výplň. Pokud máte pozadí stránek bílé, není co řešit a obrázek můžete přímo vykopírovat či uložit. 4.5.6 Nástroj Výplň Funkce nástroje Výplň se dá přirovnat k rozlití barvy z kbelíku (v prvních grafických editorech se nástroj skutečně tak jmenoval a proto i ikonka představuje kbelík s barvou). Pomocí tohoto nástroje lze velmi rychle vyplnit libovolně velkou plochu, podmínkou však je, aby měla co nejvíce stejnou barvu. Míru přelití na barvy v okolí lze opět ovlivnit nastavením parametru tolerance. V případě upravované helmy je situace 83


poměrně jednoduchá, okolí máme bílé. Vybereme tedy nástroj Výplň, zvolíme požadovanou barvu a klikneme do bílé plochy v okolí helmy. Pokud si opět přiblížíme okraj, vidíme, že hranice není úplně ideální (obr. 4.20 B), což lze opět velmi rychle vyřešit nástrojem žehlička (obr. 4.20 A).

Obr. 4.20 Práce s nástrojem Žehlička po přelití okolí

Důvodem bílého okraje je skutečnost, že jsme polévali bílou barvu černou barvou, a když byla nastavena velká tolerance, na takto ostrý přechod to nestačilo. Výsledné logo „helma“ po všech úpravách je na obr. 4.21. Možná se vám může zdát výsledek poněkud kostrbatý a nekvalitní, nicméně pokud si představíte, že obrázek bude použit jako logo v horním rohu prezentace, bude několikrát zmenšen a drobné nedokonalosti na okrajích helmy se velmi rychle ztratí.

Obr. 4.21 Výsledná podoba loga helmy 84


4.5.7 Vložení textu do obrázku Pokud bychom chtěli k logu ještě přiřadit nějakou textovou informaci, např. rok, je možné využít nástroj Vložení textu. Vybereme nástroj z panelu (1), do otevřeného okna zadáme požadovaný text (2), nastavíme vlastnosti písma (3) a pokud jsme s výsledkem spokojeni, klikneme na tlačítko Použít.

Obr. 4.22 Přidání textu do obrázku

4.6 Způsoby prezentace fotografií Po návratu z exkurze nebo výletu se jistě budete chtít se svými fotografiemi předvést. V Průzkumníku v okně Akce klepněte na roletku Publikovat. Pokud chcete obrázky pouze Promítat např. na projektoru, poklepejte na položku Promítnout obrázky, případně Promítnout s nastavením, kde můžete ovlivnit výběr promítaných obrázků a další parametry. Užitečnou funkcí je položka Vytvořit HTML galerii. Aniž byste měli znalosti z programování webových stránek, je možné vytvořit kompletní galerii fotografií pro web. Po kliknutí na položku Vytvořit HTML galerii je spuštěn průvodce, který Vás provede nastavením jednotlivých parametrů galerie. Na závěr si můžete zobrazit náhled vytvořené galerie a potom si ji uložit na pevný disk. Výsledek může vypadat například jako na obr. 4.23.

85


Obr. 4.23 Příklad vytvořené HTML galerie

Tip: Zeptejte se svého správce sítě, jestli máte ve vaší firmě nebo škole přístup k vlastnímu serveru, na který by bylo možné vytvořenou galerii vystavit. Pokud máte vlastní FTP server, zeptejte se na přihlašovací údaje a budete tak moci nahrávat galerie přímo na web. V případě, že nemáte vlastní webový prostor pro vytvoření fotografií, bude pro vás lepší používat pro vytváření webových alb aplikaci Picasa – viz kapitola 5.

4.7 Kam dál Problematikou digitální fotografie a úpravy snímků v PC se zabývá např. velice dobře zpracovaný web [10]. Pro začátky s digitální fotografií dobře poslouží informace na webu [9].

86

5. Prezentace obrázků na webu - Picasa

5

PREZENTACE OBRÁZKŮ NA WEBU - PICASA

V případě že nemáte vlastní prostor pro vytvoření fotografií, bude pro vás lepší používat pro vytváření webových alb aplikaci Picasa. V této kapitole se dozvíte:  

Jak nainstalovat a nakonfigurovat program Picasa. Jak vytvořit a nastavit album fotografií.

5.1 Instalace Picasa Program Picasa od společnosti Google je bezplatný software, který umožňuje sdílení vašich fotografií na webu. Webové album je vytvářeno automaticky, uživatel rozhoduje pouze o jeho parametrech a obsahu. Software lze stáhnout na adrese http://picasa.google.com - obr. 5.1, instalace (A) je v češtině a postupně vás provede jednotlivými kroky. Pro vytváření alb na webu je potřeba mít ještě vytvořený emailový účet na serveru gmail.com (B). Účet je možné založit i při vytváření alba v programu Picasa.

Obr. 5.1 Vytvoření účtu a instalace programu Picasa

Po instalaci a spuštění Picasa jsme vyzváni, abychom zvolili složky s obrázky, které chceme prohledat. Dobře si rozmyslete, jestli chcete prohledávat všechny složky v počítači. Celá operace může trvat dlouho a můžete pak dlouho složky s fotografiemi promazávat. Daleko vhodnější bude naučit se přidávat do Picasa složky ručně a mít tak lepší kontrolu nad obsahem zobrazovaným v programu Picasa. Po stisknutí tlačítka Pokračovat se vám Picasa ještě budou snažit vnutit používání vestavěného prohlížeče fotografií a vytvoření pravidla pro otevírání fotografií v tomto prohlížeči. 87


Asi je lepší vybrat volbu Nepoužívat prohlížeč fotografií, protože k tomuto účelu lépe poslouží program Zoner Photo Studio. Nyní je tedy možné začít s programem pracovat.

5.2 Složky a alba Složku s obrázky, které budeme chtít později vystavit na webové album, je možné přidat postupem Soubor → Přidat složku do Picasa.

Obr. 5.2 Odebrání složky z Picasa

Zvolíme, jestli chceme prohledávat tuto složku při každém spuštění nebo stačí prohledat jen jednou. Obsah složek lze později přidávat do webového alba. Složky lze třídit a upravovat pomocí Nástroje → Správce složek. Na obr. 5.2 je ukázán postup odebrání složky z Picasa. Složky lze odebrat buď ve Správci složek označením alba červeným křížkem – volba Odebrat z Picasa nebo postupem Složka → Odebrat z Picasa. Odebrání samozřejmě nijak neovlivní složky na disku, takže se nebojme, že bychom odebráním o fotografie přišli. Pokud chceme v Picasa mít pohromadě fotografie z různých složek, je nejlépe používat Alba. Album vytvoříme postupem Soubor → Nové album. Album se objeví v levém sloupci nahoře nad složkami. Do tohoto prázdného alba (které se chová podobně jako složka) je možné tažením přemístit fotografie, které zůstanou fyzicky zachovány ve složkách, ale zároveň se budou v Picasa zobrazovat pohromadě v Albech. Tímto způsobem je tedy možné mít 88


přehled o všech fotkách v počítači (jsou zobrazeny ve složkách) ale zároveň si do Alb uspořádat fotografie, které chceme nahrát na web.

5.3 Nahrání na web Nejprve vybereme složku nebo album, které chceme zařadit do webového alba. Stiskneme ikonu Nahrát nebo klikneme pravým tlačítkem na složku/album a z menu vybereme Nahrát do webových alb Picasa. Pokud nejste přihlášeni, vyzve vás program k přihlášení k vašemu Google účtu. Poté se objeví nabídka pro nastavení parametrů nahrávání.

Obr. 5.3 Nahrání do webových alb

Z roletky (obr. 5.3 A) vybereme, do kterého webového alba chceme fotografie nahrát. Pokud nahráváte poprvé, tak nemáte ještě žádné album vytvořené, takže je nutné začít tlačítkem Novinka. Vyplňte název alba, případně jeho popis. Z roletky (B) 89


vybereme, jakou velikost budou mít fotografie v albu, čím bude fotografie větší, tím pomaleji se nahraje do alba a tím pomaleji se bude nahrávat i uživatelům, kteří si budou album prohlížet. S velikostí fotografie souvisí i její rozlišení. V roletce (C) můžete specifikovat, jestli bude album viditelné pro všechny uživatele internetu nebo bude zabezpečeno. Tlačítkem Nahrát (D) spustíme proces nahrávání fotek do alba. Okno s nahráváním můžeme během procesu skrýt a kdykoliv se k němu dostat pomocí Nástroje → Správce nahrávání. Když je nahrávání skončeno, lze poklepáním na tlačítko Zobrazit online album prohlédnou na webu. Přístup k webovým albům lze získat poklepáním na odkaz Webová alba v pravém horním rohu programu Picasa. Poklepáním se otevře internetový prohlížeč (pokud nejste přihlášeni k účtu Google, program vás k tomu vyzve) a již vidíte vytvořené album. Nyní potřebujeme zjistit, na jaké adrese se naše webové album nachází, abychom mohli naše přátele informovat, kde mají webové album najít.

Obr. 5.4 Zobrazení veřejné galerie

Adresu získáme poklepáním na Moje fotografie (obr. 5.4 1) a Zobrazit moji: veřejnou galerii (2). Tím se nám zobrazí webová galerie tak, jak ji uvidí i ostatní uživatelé. Stačí tedy zkopírovat adresu z prohlížeče, nejčastěji bývá uvedena ve tvaru https://picasaweb.google.com/NAZEV_UCTU. Nyní si představme, že budeme chtít z nějakého důvodu album z webu odebrat. Toto lze opět provést v prohlížeči.

Obr. 5.5 Odstranění alba z webu

90


Klikneme na album, které chceme smazat a vybereme roletku Akce → Smazat album. Tím je album odstraněno z webu. V roletce Akce lze také editovat vlastnosti alba, obal alba, popisky a další různé vlastnosti.

91


6

TVORBA INTERAKTIVNÍCH TESTŮ - DOTEST

Program DoTest [11] je určen k snadnému testování studentů. Můžeme v něm vytvořit databáze testovacích otázek různých typů (klasické testovací otázky s různým počtem správných odpovědí včetně obrázků, doplňovací, přiřazovací a uspořádací otázky). Tyto otázky následně můžeme různým způsobem zkombinovat v test, který můžeme tisknout, nebo můžeme studenty zkoušet přímo na počítači. Důvod, proč používat program DoTest, je jednoduchý, ušetří nám to práci a čas při testování a zkoušení studentů. V této kapitole se dozvíte:    

Jak vytvářet testovací otázky různých tipů a přehledně je řadit do databází. Jak z databáze otázek vytvářet variace testů. Jak testovat studenty, a to papírovou i elektronickou formou. Jak zpracovat a archivovat výsledky testů.

6.1 Začínáme 6.1.1 Instalace Při instalaci programu DoTest máme na výběr z poněkud více možností než bývá obvyklé. Jednotlivé možnosti si postupně projdeme: 

Instalace na lokální počítač: Jedná se o typickou instalaci při použití jednou osobou bez možnosti síťového přístupu. Program je nainstalován na zvolené místo, databáze otázek lze ukládat odděleně na jiné úložiště.



Lokální instalace na USB disk či USB flash: Při této instalaci vybereme za cílové místo instalace USB disk připojený k našemu PC. Program je nainstalován jako samospustitelný, tedy budete jej moci spustit na jakémkoli PC se stejným operačním systémem. Poznámka: například pokud nainstaluji Program DoTest pod MS Windows XP, pak jej bude možno spustit i pod MS Windows 7. Přínosem je především přenositelnost databází tvořených otázek a testů kamkoli sebou. Můžete tak pracovat na stejné databázi v práci i doma bez nutnosti aktualizace databáze např. pomocí import/export příkazu.



Síťová instalace: Je možno instalovat aplikační server jako službu nebo jako aplikaci, podle svých potřeb. Vlastní aplikační server je program, který obsluhuje komunikaci mezi jednotlivými body přístupu a programem DoTest. Typicky se instaluje na PC server, který běží nepřetržitě. Další možností je nainstalovat aplikační server na učitelské PC v učebně, kde bude pobíhat zkoušení. Před zkoušením je nutno mít toto PC zapnuté. Program DoTest je pak nutno nainstalovat na takové místo, odkud ho budou moci uživatelé spouštět. Typicky se jedná o síťový disk, který se automaticky mapuje daným uživatelům, studentům. Tip: Zeptejte se svého IT specialisty, správce školní sítě, jak provézt síťovou instalaci. Případně on sám vám instalaci provede a vysvětlí vám místní nastavení a filozofii sítě.

92

6. Tvorba interaktivních testů - DoTest



Síťová instalace na USB disk je obdobou klasické instalace na USB disk. Výhodou je především přenositelnost. Možné použití je například tam, kde existuje pouze lokální zasíťování PC v učebně s jednoduchou lokální správou účtů.

Obr. 6.1 Průvodce instalace programu DoTest

6.1.2 Ověření licence programu Licenční klíč spolu s vašimi údaji zkontroluje vzdálený server společnosti Dosli, jejíž je program DoTest produktem. V případě, že nemáte připojení k internetu, nebo je server nefunkční, musíte získat jiný klíč pro manuální aktivaci. Tento klíč obdržíte například po telefonické nebo mailové komunikaci s podporou programu. 6.1.3 První spuštění Při prvním spuštěním programu je potřeba přihlásit se pomocí defaultního administrátorského jména admin a stejného hesla, admin. Toto nastavení přihlašovacích údajů je třeba změnit, aby se nemohl přihlásit nechtěný uživatel. 6.1.4 Základní nastavení programu Po prvním přihlášení pomocí administrátorského účtu admin se zobrazí základní rozhraní programu DoTest, viz obr. 6.2. Menu v částí A přísluší podmenu v části B, ve kterém klinutím spustíme požadovanou akci. V části C jsou obsaženy moduly, které máme právo spouštět. Jelikož jsme přihlášení jako administrátor, máme k dispozici všechny moduly a můžeme měnit všechna možná nastavení programu. 

Změna hesla: Kliknutím na ikonu žlutého klíče levé horní části okna menu uživatel můžeme změnit heslo našeho tj. administrátorského účtu.

93


Obr. 6.2 Základní rozhraní programu DoTest



Nastavení způsobu přihlašování: V menu nastavení klikneme na nastavení parametrů organizace a přihlašovaní. V druhé záložce vybereme, jestli má mít každý student svoje jméno a heslo, nebo mají studenti používat jedno univerzální. V prvním případě, kdy má každý student svoje jméno a heslo, musíme všem studentům vytvořit účet s heslem a toto heslo studentovi sdělit. Toto je velmi pracné, a častěji využijeme druhou možnost, kdy se studenti přihlašují jednotným způsobem. Při testování každý student vyplní svoje jméno před spuštěním testu a tím je pak identifikován ve výpisu výsledků.



Nastavení uživatelských práv: V menu uživatel klikneme na nastavení uživatelských přístupových práv a hesel. Program DoTest rozlišuje tři skupiny uživatelů. Administrátor, učitel (zaměstnanec) a student. Administrátor jako správce programu může vše a nelze to změnit. Pro uživatele učitel a student je možno změnit práva spouštět jednotlivé moduly a měnit nastavení programu. Všimněte si, že student má defaultně právo spouštět pouze modul testování. Nemůže vytvářet ani měnit databáze otázek.



Vytvoření seznamu studentů a učitelů: V menu třídy a uživatelé můžeme vytvářet seznamy studentů a učitelů. Studenty pak dále můžeme rozřazovat do

94


tříd. V případě, že jsme v nastavení způsobu přihlašování zvolili, že každý student má svoje přihlašovací jméno a heslo, je nutné seznamy studentů vytvořit, jinak se studenti nebudou moct do programu DoTest přihlásit. Rozřazení do tříd není nutné, je pouze vhodné pro přehlednost správy výsledků. V případě, že jste jediný uživatel z řad učitelů a budete tento program i administrovat, pak není nutné vytvářet ani seznamy učitelů. Pokud bude program DoTest používat více učitelů, je vhodné každému vytvořit svůj účet. Při tvorbě databází či jiných činnostech bude jasné, kdo co vytvořil a učitelé nebudou navzájem zasahovat do svých nastavení.

6.2 Tvorba otázek Testovací otázky tvoříme v modulu Tvorba databází otázek. Při spuštění tohoto modulu uvidíme uspořádání obrazovky, jak je zobrazeno na obr. 6.3. V Části A můžeme přepínat mezi jednotlivými moduly (další moduly probereme v následujících kapitolách). V části C vidíme seznam skupin testovacích otázek tříděných do jednotlivých složek. Řazení je podobné jako například v průzkumníku MS Windows. K vytváření podsložek a jejich mazání slouží tlačítka v poli číslo B. Výběrem dané složky v poli C následně zobrazíme jejich podsložky a zároveň i jednotlivé testovací otázky D. Jejich seznam je vypsán v poli G. Pokud začneme tvořit novou skupinu otázek, zobrazí se pole prázdné a nebude v něm možno listovat. K vytvoření nové otázky či úpravě stávajících otázek slouží tlačítka v poli číslo E. Při podobnosti tvořené otázky s nějakou již vytvořenou otázkou v minulosti je výhodné vytvořit její kopii.

Obr. 6.3 Modul tvorba databází otázek 95


K dispozici máme celkem pět typů otázek, viz pole F. Jednotlivé typy si blíže rozebereme: 

Klasické otázky se zodpovídají zaškrtnutím správné odpovědi či odpovědí. Počet správných odpovědí se může lišit, tedy můžeme na studenty zkoušet i různé finty typu žádná či všechny odpovědi správné. Správné odpovědi je nutné vyznačit zaškrtnutím políčka hned vedle písma odpovědi. V našem případě je na obrázku vyznačena za správnou odpověď B, dvě turbíny. Vyplněním odpovědi se nám zobrazí prázdné pole na další možnou odpověď, tímto můžeme postupně přidávat další a další odpovědi k otázce. Jak zadání otázky, tak jednotlivé odpovědi mohou obsahovat, kromě textu i další objekty. Typicky se jedná o obrázky, rovnice, schémata, symboly a podobně. Můžeme vložit přímo daný objekt (podle toho, jaké programy máte nainstalovány, se vám zobrazí i seznam možných objektů) a tento objekt dále editovat. Daleko častější situací však je kopírovat to, co chceme a následně vložit (přes schránku CTRL+C a následně CTRL+V). Oproti dřívějším verzím programu DoTest se nevyskytuje problém s formátováním objektů a textu ani nebývají komplikace při jejich vkládání přes schránku. Zpravidla si program poradí se vším, co chceme do otázky nebo odpovědi vložit.



Otázky obrázkové předpokládají odpověď ve formátu obrázku, do odpovědi nelze vložit text. Otázka může být libovolná. Správné odpovědi se vyznačují stejným způsobem jako u klasických otázek. V podstatě lze stejnou obrázkovou otázku vytvořit i pomocí klasické otázky. Obrázková otázka ovšem nadbytečná není, při tvorbě testovacích sestav se dá volit různé generování testů i s ohledem na obrázkové otázky. Tímto zaručíme, že budou otázky od sebe odlišeny automaticky. Je tedy pouze na vás pokud budete dodržovat řazení obrázkových otázek do této kapitoly či nikoliv. Pokud ano, budete mít pouze více možností při sestavování testu.



Otázky přiřazovací jsou v principu založené na přiřazení dvou k sobě náležících možností. Typické je použití ve výuce jazyků a testování slovní zásoby. V českém jazyce pak ke zkoušení významové shody či neshody, antonym a synonym, v dějepise například přiřazení letopočtu daným událostem. Správné přiřazení je dáno chronologicky při tvorbě otázky, tj. odpovědi A přísluší odpověď 1. Při generování testu bude pořadí odpovědí u otázky náhodně zpřeházeno.



Otázky uspořádací nutí studenta seřadit otázky za sebou tak, aby vyhověly zadání. Příklad takové otázky může být seřadit státy podle počtu obyvatel od nejlidnatějšího po stát s nejmenším počtem obyvatel. Odpovědi je nutno seřadit dle států od nejlidnatějšího po stát s nejmenším počtem obyvatel, toto bude bráno za správnou odpověď. Vyznačení správné odpovědi je tedy chronologickým řazením odpovědí od jedničky po N.



Otázky doplňovací, jak název napovídá, po studentech bude chtít přímo doplnit správnou odpověď. Typicky se jedná otázky z dějepisu, např. otázka, ve kterém roce byl upálen Jan Hus, bude obsahovat jasnou správnou odpověď: 1415. Jako špatné odpovědi budou vyhodnoceny všechny ostatní, tedy například i 6. 7. 1415. Je nutno definovat otázku natolik jasně, aby vedla na právě jednu správnou odpověď. Pokud je možno odpovědět například číslovkou i slovně, nebo ve více

96


pádech daného slova, je nutné vypsat správných odpovědí více. Například zadat tři správné odpovědi 2, dvě, dva.

6.3 Tvorba testovacích sestav V modulu sestavení testů můžeme vytvořit testové sestavy, testy. Podobně jako v modulu tvorba databází otázek můžeme jednotlivé testy třídit do složek a podložek. Po zvolení nového testu či editace stávajícího se nám zobrazí okno jako na obr. 6.4. V části A lze provést nastavení generátoru otázek, tedy způsob jakým se budou otázky vybírat. Pokud nebude zatrhnuto pole Swap questuion separetly from different question bank, pak se otázky do testu generují náhodně z jednoho balíku všech otázek a každá otázka se vybere se stejnou pravděpodobností. Pokud toto pole bude zaškrtnuté, pak se nejdříve náhodně vybere okruh otázek, tematický celek. Následně se vybere otázka z tohoto celku. V tematickém celku s větším počtem otázek pak je pravděpodobnost vybrání dané otázky menší jak v tematickém celku s malým počtem otázek. V části B nastavujeme časový limit pro vypracování testu. Povolením listování mezi otázkami dáme studentům možnost listovat mezi otázkami a odpovídat v libovolném pořadí a taktéž možnost se k zodpovězeným otázkám vracet. Zaškrtnutím pole Zobrazení výsledku ihned po zodpovězení otázky se student o dané otázce pochopitelně vrátit nemůže.

Obr. 6.4 Tvorba nového testu 97


V části C vybíráme ty otázky, které chceme do testu zahrnout. Kliknutím na ikonu přidání otázek v levém horním rohu části C zobrazíme dialogové okno, viz obr. 6.5.

Obr. 6.5 Výběr otázek z databází přiřazených do testu

Obr. 6.6 Způsob výběru otázky

Z dříve vytvořených testovacích otázek seřazených do složek vybereme vždy celou složku či pod-složku. Které otázky z dané složky nebo pod-složky budou v testu obsaženy vybíráme dvojím způsobem. Náhodně ze všech povolených nebo přímým výběrem, tehdy je daná otázka obsažena v každém vygenerovaném testu. Výběr otázek se provede kliknutím na ikonu s třemi puntíky v pravé dolní části. Po kliknutí se zobrazí dialogové okno z obr. 6.6. V levé části je zobrazen seznam otázek spolu se způsobem výběru otázky. Každou otázku je možno vybrat náhodně, přímo, nebo můžeme otázku zakázat. Není nutno otázku mazat v modulu tvorba, pokud ji nechceme mít v testu obsaženou. Pro každý tematický okruh je možno omezit počet 98


odpovědí. Pokud má otázka více odpovědí, pak je několik špatných odpovědí zahozeno, případně vybrány jen některé kombinace u přiřazovacích otázek. Pokud má otázka méně odpovědí než je omezení, zobrazí se menší počet odpovědí, omezení je pouze shora, program si další odpovědi sám nevymyslí. Aby byl tento test viděn v modulu zkoušení pak je nutno zaškrtnout políčko publikovat vlevo od části D obr. 6.4. V části D obr. 6.4 můžeme nastavit omezení spouštění testu. Můžeme nastavit, od kdy do kdy může být daný test spuštěn. Například studentům sdělím že kdykoliv v příštím týdnu si na počítači napíší test ze základů elektrotechniky. Zde nastavím časové omezení na příští týden. Lze také omezit počet spuštění na jedno, aby si studenti test jen tak nezkoušeli. Nebo můžeme omezit spouštění pouze na některou třídu, aby nebyl test spouštěn kýmkoliv jiným z jiných tříd. V případě, že nemáme přiděleno každému studentovi heslo a jméno, je správná identifikace studenta poněkud obtížnější, a může velmi lehce test napsat někdo jiný pod cizím jménem. Z našich zkušeností doporučujeme psát testy se studenty osobně a hlídat je. Jak vy důvěřujete svým studentům?

6.4 Jak zkoušet studenty Studenty mohu testovat buď elektronicky nebo klasickou papírovou formou. V případě, že nemám možnost využít počítačovou učebnu k přezkoušení svých studentů, pak je dobré využít možnosti modulu 3A Tisk variací a testů. V části B a C v obr. 6.7 vybereme test, u kterého chceme vytvořit variace testů. V části A klikneme na Generovat a tisknout nové variace a zadáme požadovaný počet variací. Po jejich vytvoření se otevře okno pro jejich tisk. Sami si zvolte počet sloupců a formátování vzhledu variací testů podle toho, jak uznáte za vhodné. Záležet bude především na obsahu testu a použití obrázků. Po návratu se vygenerované variace testů zobrazí v části D. Pokud chceme přidat další variace testů, pak opět kliknutím na Generovat a tisknout nové variace vytvoříme další. Nakonec můžeme vytisknout vyhodnocovací tabulku, která bude obsahovat správné odpovědi všech vygenerovaných variací testů. Pokud budeme zkoušet více studentů po skupinách, například 300 studentů v deseti kroužcích, je vhodné, aby studenti psali odpovědi na zvláštní papír a ne do zadání testu, které využije všech deset kroužků studentů. K tomu jsou velmi vhodné zkoušecí kartičky, které je zde také možno vytisknout. Tip: Studenti se zpravidla neudrží a kroužkují odpovědi i do testů místo do vyhodnocovacích kartiček, či jiným způsobem testy znehodnocují. Je vhodné testy vložit například do foliových pořadačů. Pak test nepopíší. Pokud se jim přeci jen podaří nějaký test zničit, pak máme možnost danou variaci testu znovu vytisknout. Přesto doporučujeme si vytisknout do rezervy více variací testů, než je počet studentů ve skupině, zejména je-li počet zkoušených skupin studentů značný.

99


Obr. 6.7 Generování variací testů a vyhodnocovací tabulky

Obr. 6.8 Výsledky zkoušení studentů

Druhou a nutno říct, že mnohem jednodušší formou, jak studenty zkoušet, je elektronicky pomocí počítače. Student si po přihlášení do programu DoTest spustí požadovaný test. Pokud má každý student svoje přihlašovací jméno a heslo, pak je budeme i tímto přihlašovacím jménem identifikovat. V případě, že se budou studenti 100


přihlašovat jedním univerzálním heslem, pak svoje jméno vyplní vždy před spuštěním testu v dialogovém okně. Po vyplnění testů a jejich vyhodnocení se výsledky zapíší na server a my si je můžeme v modulu Výsledky zkoušení prohlížet (obr. 6.8). Tip: Vyzkoušejte si různé nastavení testovací sestavy abyste sami věděli, jak test vypadá a zároveň byli schopni studentům poradit. Nejzásadnější vliv na průběh testování mají nastavení v sekci B obr. 6.4. Je vhodné, aby studenti měli možnost spouštět pouze test, který s nim chceme aktuálně napsat. To lze nejjednodušším způsobem dosáhnout pomocí časového omezení platnosti testu v sekci D.

6.5 Závěrem, na co nezapomínat Postupem času, jak budeme tvořit další a další testovací otázky, se nejcennější částí stane databáze vytvořených otázek. Abychom o ni nepřišli je nutné ji zálohovat. Zálohu provedeme pomocí Záloha databáze v části B obr. 6.2. Vybereme místo kam se má databáze otázek uložit a poté vybereme, které složky či podsložky otázek se mají zálohovat. Pamatujte, čím více tvoříme tím častěji je vhodné zálohovat. Databáze otázek nebudou nijak veliké a zálohovat je snadné. Například na CD-ROM. Program DoTest není jediným programem vhodným, nebo přímo vyvinutým nástrojem pro tvorbu testů a testování studentů. Zajímavou alternativou je například program Hot Potato - [12]. Jeho výhodou je bezesporu volná dostupnost. Existuje pro něj spousta volně dostupných databází, kde najdete inspiraci. Nevýhodou však je převážně anglická jazyková verze otázek.

101


LITERATURA [1]

YOUNG, M. J., HALVORSON, M. Mistrovství v Microsoft Office System 2003: PowerPoint 2003. Brno: Computer Press, a.s., 2004.

[2]

VOSTRÁLEK, M. Microsoft PowerPoint 2003 – uživatelská příručka k podpoře výuky. [online] 2006. Dostupné na www: http://www.vostarek.com.

[3]

BERNÁŠEK, K. Metodika výuky programu PowerPoint pro základní školu. Brno, 2007. Bakalářská práce. Masarykova univerzita Pedagogická fakulta, katedra technické a informační výchovy.

[4]

NAVRÁTIL, P. Excel 2003 pro školy. Praha: Computer Media, 2006.

[5]

MÜLLER, S. Hudba na pozadí v PowerPointové prezentaci. PC [online]. 2009. Dostupný z www: http://www.slavkuv.net/pc/clanky/hudba-na-pozadi-vpowerpointove-prezentaci.

[6]

PowerPoint

[7]

Microsoft Office: Nápověda a postupy k aplikaci PowerPoint 2003 [online]. 2011

[online]. [cit. 2011-01-09]. http://www.jednodusenapc.czweb.org/index.html.

Dostupné

z

www:

[cit. 2011-09-01]. Dostupné z www: http://office.microsoft.com/cscz/powerpoint-help/CL010072915.aspx?CTT=97. [8]

Edu-learning pro MS Office Word, Excel a PowerPoint 2003 [online]. 2011 [cit. 2011-09-01]. Dostupné z www: http://www.slunecnice.cz/sw/edu-learningpro-ms-office-2003/.

[9]

Digimanie [online]. 2006 http://www.digimanie.cz.

[cit.

2011-08-31].

Dostupné

z

www:

[10] Fotoroman: Fotografování, fotoaparáty, techniky, triky. [online]. 2010 [cit. 201108-31]. Dostupné z www: http://www.fotoroman.cz/techniques2.htm. [11] Stránky programu DoTest. [online]. 2010 [cit. 2011-08-31]. Dostupné z www: http://web.dosli.cz/cze/produkty/dotest4/index.html. [12] Stránky programu Hot Potato. [online]. 2010 [cit. 2011-08-31]. Dostupné z www: http://hotpot.uvic.ca/.

102

Editor

doc. Ing. Miloslav Steinbauer, Ph.D.

Název

Efektivní využití ICT ve výuce vytvořeno v rámci projektu „Institut experimentálních technologií 1“ reg. č. CZ.1.07/1.1.02/01.0029

Vydání

první

Rok vydání

2011

Vydavatel

Vysoké učení technické v Brně, Antonínská 548/1

Nakladatelství

Entity Production, s.r.o.

Tisk

Entity Production, s.r.o.

ISBN

978-80-214-4317-4

Efektivní využití ICT ve výuce

Recommend Documents