ECM květen

EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ SPOLEČNÉ VYZKUMNÉ CENTRUM Institut pro perspektivní technologické studie Udržitelnost v průmyslu, energetice, dopravě Evropský úřad IPPC

Integrovaná prevence a omezování znečištění Referenční dokument o ekonomii a mezisložkových vlivech Květen 2005 Kapitoly 1 – 2 Překlad po oponentuře (říjen 2005)

Edificio EXPO, c/ Inca Garcilaso s/n, E-41092 Sevilla - Spain Telefon: přímá linka (+34-95) 4488-284, centrála 4488-318. Fax: 4488-426. Internet: http://eippcb.jrc.es; Email: [email protected]

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

1

Tento dokument je jedním ze série dokumentů, jejichž vydání je připravováno. (V době zpracování pracovního návrhu nebyly pro některé dokumenty vydány ani pracovní verze): Plný název

kód BREF

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro intenzivní chov drůbeže a prasat

ILF

Referenční dokument o obecných principech monitoringu

MON

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro činění kožek a kůží

TAN

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro průmysl zpracování skla

GLS

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro průmysl papíru a celulózy

PP

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro výrobu železa a oceli

I&S

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro průmysl výroby cementu a vápna

CL

Referenční dokument o aplikaci nejlepších dostupných technik v systémech průmyslového chlazení

CV

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro chloralkalickou chemii

CAK

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro průmysl zpracování železných kovů

FMP

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro průmysl zpracování neželezných kovů

NFM

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro textilní průmysl

TXT

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro rafinerie minerálních olejů a plynu

REF

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro velkoobjemovou organickou chemickou výrobu

LVOC

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro čištění odpadních vod a odpadních plynů/systémy managementu v chemickém sektoru

CWW

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro potravinářský, nápojový a mlékárenský průmysl

FM

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro kovárny a slévárny

SF

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro emise ze skladování

ESB

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro ekonomii a mezisložkové vlivy

ECM

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro velká spalovací zařízení

LCP

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro jatka a zařízení na zpracování živočišného odpadu

SA

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro hlušinu a odpadní horniny v těžební činnosti

MTWR

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro povrchovou úpravu kovů

STM

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro průmysl zpracování odpadů

WT

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro velkoobjemovou výrobu anorganických chemikálií (amoniak, kyseliny a hnojiva)

LVICAAF

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro spalování opadů

WI

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro výrobu polymerů

POL

Referenční dokument o technikách energetické účinnosti

ENE

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro výrobu čistých organických chemikálií

OFC

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro výrobu speciálních anorganických látek

SIC

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro povrchovou úpravu s použitím rozpouštědel

STS

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro velkoobjemovou výrobu anorganických chemikálií (pevné a další látky)

LVIC – S

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách v keramickém průmyslu

CER

SOUHRN

SOUHRN Tento dokument byl vytvořen především proto, aby pomohl při určování nejlepších dostupných technik (BAT – best available techniques) dle Směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění [20, Evropská komise, 1996]. Koncepce BAT v rámci IPPC bere v úvahu pravděpodobné náklady na opatření a jejich přínos a zároveň usiluje o ochranu životního prostředí jako celku, aby pak při řešení jednoho environmentálního problému nevznikal nějaký nový a závažnější problém. BAT je v obecném smyslu určena zájmovými skupinami (technical working groups – technické pracovní skupiny (TWGs) a je prezentována v souboru referenčních dokumentů BAT (BREFs). BAT v dokumentech BREF slouží jako referenční bod, který pomáhá při stanovování podmínek pro povolení založených na BAT nebo při zavádění obecných závazných pravidel dle Článku 9 (8). Článek 9 (4) požaduje, aby podmínky pro povolení vycházely z nejlepších dostupných technik, ale aby byly zároveň brány v úvahu technické charakteristiky dotčeného zařízení, jeho geografické umístění a místní environmentální podmínky. Úvodní část 18 (Recital 18) navíc nechává na jednotlivém členském státě, aby si sám stanovil, jak mohou být tyto místní podmínky vzaty v úvahu. Tam, kde existuje potřeba stanovit, která varianta poskytuje vyšší úroveň ochrany životního prostředí v těchto místních situacích, mohou při takovém stanovení pomoci metody „mezisložkových vlivů“ uvedené v tomto dokumentu. V tomto dokumentu jsou probrány některé základní principy uvedené Směrnice, pokud souvisejí s tím, jak mají být brány v úvahu ekonomické aspekty BAT a životní prostředí jako celek (mezisložkové vlivy). Kapitola 1 – Obecné informace o ekonomii a mezisložkových vlivech“. Tato kapitola se zabývá terminologií použitou ve Směrnici a vysvětluje otázky, které řeší tento dokument. Následné kapitoly uvádějí řadu postupů, které je možné použít společně nebo v kombinaci při rozhodování v souvislosti se stanovením BAT. Předpokládá se, že postupy pomohou vyřešit rozdíly v názorech na rozhodnutí o BAT tím, že do diskuse vnesou řád. Účelem Směrnice je dosáhnout integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího při průmyslových činnostech uvedených v Příloze 1 Směrnice. Tato Směrnice stanoví opatření, jejichž cílem je předcházet emisím z těchto činností do ovzduší, vody a půdy, a není-li to možné, pak tyto emise omezovat, a to včetně opatření týkajících se odpadů, a dosáhnout tak obecně vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Jedním z principů této Směrnice je, aby zařízení byla provozována tak, že budou aplikována veškerá opatření na prevenci znečištění a především pak nejlepší dostupné techniky (BAT). Je probírána definice BAT v této Směrnici i principy, které je nutné brát v úvahu. Kapitola 2 – Postupy pro mezisložkové vlivy. Za účelem stanovení nejlepší dostupné techniky je třeba vybírat techniku, která nejefektivnějším způsobem dosáhne obecně vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Při dosahování tohoto cíle v praxi se budou pravděpodobně vyskytovat případy, kdy nebude jasné, která technika nabízí nejvyšší úroveň ochrany. V takových případech může být třeba provést posouzení s cílem určit, která technika je „nejlepší“. Kapitola 2 o mezisložkovývch vlivech (cross-media effects) uvádí metody, které by měly při takovém určování pomoci. Kapitola obsahuje čtyři postupy, která mohou uživatele provést procesem stanovení, která z uvažovaných technik je nejlepší z hlediska životního prostředí. Postup 1 objasňuje informace nutné pro vymezení rozsahu a identifikaci uvažovaných variantních technik. Postup 2 řeší sestavení přehledu emisí vznikajících při jednotlivých variantních technikách a zdrojů., které tyto techniky spotřebovávají. Takovýto přehled může být důležitým podkladem pro aplikaci následných postupů. Postup 3 objasňuje kroky nutné pro odhadnutí dopadů na životní prostředí. Obvykle zde bude škála emisí, vypouštěných látek nebo zdrojů využívaných při provozu a aplikaci zvažovaných variantních technik. Postup se zabývá způsoby vyjádření dopadů na životní prostředí tak, aby bylo možné DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

i

SOUHRN

jednotlivé varianty porovnávat. Jsou zde popsány výpočty, které umožňují vyjádřit široké spektrum znečišťujících látek tak, že je možné je porovnávat a seřadit podle 7 environmentálních témat – toxicita pro člověka, globální oteplování, toxicita pro vodní prostředí, acidifikace, eutrofizace, poškozování ozonové vrstvy a potenciál tvorby fotochemického ozonu. Postup se také zabývá hodnocením spotřebované energie a vyprodukovaného odpadu. Postup 4 popisuje způsob, jakým mohou být interpretována environmentální témata, která byla odhadnuta podle postupu 3. Podrobně rozebírá způsob, jakým mohou být porovnávány různé dopady na životní prostředí a jak může uživatel dospět k rozhodnutí o tom, která z variant nabízí nejvyšší obecnou úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Pokud se bude uživatel řídit postupy podle kapitoly o mezisložkových vlivech, měl by být při určování varianty, která nabízí nejvyšší úroveň ochrany životního prostředí, v lepší pozici. Použitá metoda také uživateli umožní své zdůvodnění logicky uspořádat, takže jeho zjištění mohou být kdykoli přezkoumána a ověřována. Kapitola 3 – Metoda stanovování nákladů. Směrnice rovněž požaduje, aby při určování BAT byly brány v úvahu pravděpodobné náklady a přínosy. Pro určování těchto nákladů je v kapitole 3 popsána metoda stanovování nákladů. Je zde uvedeno dalších 5 postupů, které uživateli umožňují transparentně určovat náklady, takže jednotlivé varianty mohou být rovnocenným způsobem ověřovány, přezkoumávány a porovnávány. Postup 5 je analogický k Postupu 1 metody mezisložkových vlivů v tom, že také požaduje, aby uživatel vymezil rozsah a identifikoval jednotlivé varianty. Postup 6 popisuje kroky, které musí uživatel učinit při shromažďování a ověřování údajů o nákladech. Postup 7 požaduje, aby uživatel definoval, které náklady jsou zařazeny do hodnocení. To bude vyžadovat identifikaci těch nákladů, které se vztahují k investičním výdajům, a těch, které se vztahují k nákladům na provoz a údržbu. V postupu se preferuje rozčlenění nákladů do co největších detailů tak, aby mohly být snadněji přezkoumávány a ověřovány. Postup 8 vysvětluje kroky nutné ke zpracování a prezentaci informací o nákladech a jsou popsány postupy pro oblast směnných kurzů, inflaci, diskontování a pro výpočet ročních nákladů. Postup 9 hovoří o tom, které náklady by měly být připisovány ochraně životního prostředí. Kapitola 4 – Hodnocení variant. Jakmile byly dle kapitoly 2 stanoveny dopady na životní prostředí a dle kapitoly 3 byly stanoveny náklady, musí existovat i nějaký způsob, jak je porovnávat. Kapitola se zabývá způsoby vyjádření účinnosti z hlediska nákladů (nákladové efektivnosti) a také tím, jak mohou být hodnoceny environmentální přínosy realizace dané varianty. To může být užitečné především proto, že je tak umožněno porovnání ekonomických nákladů na realizaci určité techniky a přínos, které tato technika bude mít pro životní prostředí. Může to tak pomoci odpovědět na otázku, zda realizace určité techniky představuje či nepředstavuje peněžní hodnotu oceněného environmentálního přínosu. Kapitola 5 – Ekonomická únosnost v odvětví. Definice BAT, která je uvedena ve Směrnici, zahrnuje v pojmu „dostupný“ požadavek, aby techniky, které jsou určeny jako varianty BAT, byly „vyvinuty v měřítku dovolujícím její zavedení v příslušném průmyslovém sektoru za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek.“ Tato kapitola poskytuje rámec pro posuzování ekonomické únosnosti. V tomto rámci jsou pak uvedeny podrobnosti k zásadním otázkám, které je třeba zvažovat, tj. „struktura průmyslu“, „struktura trhu“ a „odolnost“ sektoru. Pokud se zjistí, že realizace navrhovaných technik nenaruší únosnost sektoru, ale přesto přetrvávají námitky k jejich ekonomickým dopadům, pak je možné posouzením „Rychlosti realizace“ zhodnotit, zda by bylo možné zavedení usnadnit. Ačkoli posouzení únosnosti je nedílnou součástí určení nejlepší dostupné techniky, očekává se, že podrobné posouzení se provede pouze s cílem objasnit správnost tvrzení, že určitá technika (nebo kombinace technik) je příliš drahá na to, aby mohla být BAT. Takové tvrzení s největší pravděpodobností přijde z dotčeného průmyslového sektoru a tato kapitola stanoví rámec, v němž DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

ii

SOUHRN

mohou být předkládány argumenty. Povinnost dokázat takovéto argumenty mají ti, kdo mají námitky proti navrhované nejlepší dostupné technice. Přílohy – V přílohách jsou uvedena data a informace, které mohou být nezbytné při provádění postupů a metod popsaných v tomto dokument.

• •

přílohy 1 až 9 poskytují podpůrné informace pro posuzování mezisložkových vlivů. příloha 10 uvádí seznam některých užitečných zdrojů Evropských cenových indexů, které mohou pomoci při určování nákladů. • příloha 11 uvádí některé finanční ukazatele, které mohou být užitečné při hodnocení ekonomické únosnosti. • příloha 12 uvádí v souvislosti s kapitolou 4 a hodnocením jednotlivých variant externí náklady pro některé látky znečišťující ovzduší. • příloha 13 uvádí některé metody, které se v některých členských státech používají na podporu Směrnice • příloha 14 popisuje příklad, který byl použit při vývoji metody mezisložkových vlivů. • příloha 15 uvádí příklad snížení oxidů dusíku u spalovny komunálních odpadů a ilustruje tak aplikaci různých postupů popsaných v tomto dokumentu. I když metody, které jsou zde popsány, jsou podle možností zjednodušeny, bude provádění jednotlivých hodnocení i přesto obtížným procesem a nemělo by být zvažováno, pakliže zde není opravdový rozpor o tom, zda navržená technika (nebo kombinace technik) je, nebo naopak není nejlepší dostupnou technikou. Metody předkládané v tomto dokumentu pomohou uživateli hodnotit a objasňovat jak environmentální, tak i ekonomické důsledky zavedení nových technik dle Směrnice o IPPC. Základním účelem popsaných metod je transparentnost, která umožní, aby každá část procesu mohla být přezkoumána a ověřována. Dodržování struktury metod uživateli pomůže této transparentnost dosáhnout. Metody nemohou učinit rozhodnutí, ale mohou pomoci při následném odborném posouzení a poskytnout pevnější základ pro konečné rozhodnutí. Evropská komise vyhlašuje a podporuje skrze programy vědy a vývoje (RTD programmes) sérii projektů zabývajících se čistými technologiemi, nově vyvíjenými technologiemi nakládání s odpadními toky, recyklačními technologiemi a strategiemi hospodaření. Tyto projekty mohou potenciálně poskytnout užitečný příspěvěk k budoucím revizím BREFu. Čtenáře je tímto vyzván k informování Evropského úřadu pro IPPC o jakýchkoliv výzkumných výsledcích, které by byly relevantní záběru tohoto dokumentu (viz také předmluva dokumentu).

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

iii

SOUHRN

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

iv

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA 1. Statut dokumentu Pokud není uvedeno jinak, odkaz na "Směrnici" uvedený v textu odkazuje na dokument Směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění č. 96/61/ES (Council Directive of 24 September 1996 concerning integrated pollution prevention and control (96/61/EC)). Protože Směrnice se bez omezení vztahuje na Opatření Komise k ochraně zdraví a zajištění bezpečnosti na pracovišti (Community provisions on health and safety at the workplace), vztahuje se na ně i tento dokument. Tento dokument představuje část ze série výsledků výměny informací mezi členskými státy EU a průmyslovými odvětvími na téma nejlepších dostupných technik (BAT), přidruženého monitoringu a jejich vývoje. *[Je publikován Evropskou komisí podle článku 16(2) Směrnice a proto musí být brán při stanovování „nejlepších dostupných technik“ podle Přílohy IV Směrnice na zřetel]. *Pozn: závorky budou odstraněny po skončení publikační procedury Komisí.

2. Závažné právní závazky plynoucí ze Směrnice o IPPC a definice BAT Aby čtenář porozuměl právnímu kontextu, v němž byl tento dokument vytvořen, na úvod jsou uvedeny nejdůležitější ustanovení Směrnice IPPC, včetně definice „nejlepších dostupných technik“. Popis je nutně velice zjednodušený a je uveden pouze pro informaci čtenáře. Není právní formulací a nemůže v žádném případě omezovat nebo měnit účinnost opatření uvedených ve Směrnici. Cílem Směrnice je dosáhnout integrované prevence a omezování znečištění životního prostředí pocházejícího z činností uvedenými v Příloze 1 a to tak, aby výsledkem byla vysoká úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Právní účinnost Směrnice směřuje k ochraně životního prostředí. Při zavádění opatření plynoucích ze Směrnice je však nutné sledovat i další cíle Evropského společenství, jako je konkurenceschopnost průmyslu členských zemí a dosažení podmínek trvale udržitelného rozvoje. V užším pojetí je možné konstatovat, že Směrnice vytváří povolovací systém pro určitá odvětví průmyslu, který vyžaduje, aby jak provozovatelé, tak správní orgány k hodnocení a posuzování celkových důsledků pro znečištění prostředí a spotřeby surovin a materiálů v provozovně přistupovaly souborně. Konečným cílem tohoto integrovaného přístupu musí být zlepšení managementu a provozu průmyslových procesů takovým způsobem, aby bylo dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Klíčovým vodítkem v této činnosti je obecný princip uvedený v Článku 3 Směrnice (Article 3) stanovující, že provozovatel je povinen využít všech dostupných preventivních opatření k snížení znečišťování prostředí, zejména pak aplikací nejlepších dostupných technik k zvýšení environmentální výkonnosti zařízení. Termín "nejlepší dostupná technika" je definován v Článku 2(11) Směrnice, jako "nejúčinnější a nejpokročilejší stádium vývoje činností a jejich provozních metod dokládající praktickou vhodnost určité techniky jako základu pro stanovení mezních hodnot emisí, jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, a pokud to není možné, alespoň emise omezit a zabránit tak nepříznivým dopadům na životní prostředí jako celek". Článek 2(11) pokračuje vysvětlením definice následovně: "technikou" jak používaná technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, budováno, udržováno, provozováno a z provozu vyřazováno, "dostupnou" technika, která byla vyvinuta v měřítku dovolujícím její zavedení v příslušném průmyslovém sektoru za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, ať již tato technika je nebo není v příslušném členském státě používána či vyráběna, pokud je provozovateli rozumně dostupná, "nejlepší" nejúčinnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Dále, Příloha IV Směrnice (Annex IV) obsahuje seznam aspektů, „je třeba buď obecně anebo v určitých případech stanovování nejlepších dostupných technik, …se zřetelem k očekávaným nákladům DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

v

PŘEDMLUVA

a přínosům plánovaného opatření a se zřetelem k principům prevence a předběžné opatrnosti“. Aspekty zahrnují informace zveřejňované Komisí podle článku 16(2). Odpovědné správní úřady vydávající integrované povolení mají povinnost při stanovení podmínek, za nichž je vydáno povolení, brát v úvahu obecné zásady uvedené v Článku 3. Tyto podmínky musí zahrnovat emisní limity, doplněné nebo nahrazené ekvivalentními parametry nebo technickými opatřeními. Podle Článku 9(4) Směrnice tyto emisní limity, ekvivalentní parametry a technická opatření musí, aniž by byly dotčeny povinnosti splnit hodnoty norem kvality životního prostředí, vycházet z parametrů nejlepších dostupných technik, aniž je při tom provozovateli předepisován způsob řešení, tj. použití jisté technologie nebo použití jistého zařízení. Při stanovení limitů je však nutné přihlížet k technickým charakteristikám daného zařízení, geografickým podmínkám provozovny a místním environmentálním podmínkám. Ve všech případech však musí být při určování závazných podmínek brány v úvahu zdroje znečištění působící do velkých vzdáleností a zdroje působící přes hranice států. Ve všech případech je nutné zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Členské státy mají podle Článku 11 Směrnice zajistit, že zodpovědné správní úřady sledují informace a mají k dispozici informace o vývoji v oblasti nejlepších dostupných technik.

3. Cíl dokumentu Článek 16(2) Směrnice požaduje, aby Komise organizačně zajistila "výměnu informací mezi členskými státy a dotčeným průmyslem o nejlepších dostupných technikách, s nimi souvisejícím monitorováním a též o vývoji v obou zmíněných oblastech " a zajistila publikaci výsledků výměny informací. Účelem výměny informací je podle odstavce 25 Směrnice "vývoj systému výměny informací a výměna informací na úrovni Evropského společenství o nejlepších dostupných technikách, jejímž cílem je vyrovnat rozdíly v technologické úrovni v Evropském společenství a podpořit rozšiřování těchto informací o limitních hodnotách aplikovaných v Evropském společenství a technikách využívaných v Evropském společenství. Tento systém by měl napomoci členským státům při zavádění a plnění požadavků kladených Směrnicí. Evropská komise (Commision - Environment DG) ustanovila Fórum pro výměnu informací (IEF), jehož úkolem je napomáhat výměně informací činností definovanou Článkem 16(2). V souvislosti s tím byla ustavena pod zastřešující organizací IEF řada technických pracovních skupin. Jak IEF, tak technické pracovní skupiny jsou složeny ze zástupců členských států, jak požaduje Článek 16(2). Cílem vydávání této série dokumentů je zajistit přesně požadavek výměny informací, který je definován v Článku 16(2) a vytvořit referenční informace pro správní úřady vydávající povolení (pozn. překladatele: míněno tzv. integrované povolení), které jsou brány ve zřetel při stanovování závazných podmínek provozu. Poskytováním informací o nejlepších dostupných technikách by tento dokument měl vystupovat jako hodnotný nástroj pro zvyšování environmentální výkonnosti.

4. Zdroje informací Ddokument představuje soubor informací získaných z nejrůznějších zdrojů, včetně expertních informací poskytovaných zejména členy odborných skupin ustanovených za tímto účelem Komisí a ověřených službami Komise. Za všechny příspěvky jsou zde vyjádřeny díky.

5. Jak rozumět tomuto dokumentu a jak s ním pracovat Informace uvedené v dokumentu mají být použity při stanovování BAT. Při stanovování BAT a určování podmínek povolení založených na BAT musí být vždy zohledněn obecný cíl dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Zbytek této kapitoly popisuje typ informací uvedených v každé kapitole dokumentu. Kapitola 1 vysvětluje otázky, které jsou v tomto dokumentu řešeny, a také vazby na odpovídající články Směrnice. DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

vi

PŘEDMLUVA

Jedním z cílů Směrnice je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Tam, kde není jasné, která varianta nabízí vyšší úroveň ochrany, by byl užitečný některý ze způsobů jejich porovnávání. Kapitola 2 vysvětluje, jak by se mohlo posuzování mezisložkových vlivů (cross-media effects) provádět, aby se určilo, která z variant by vedla k vyšší úrovni ochrany. Směrnice také požaduje, aby se při určování BAT braly v úvahu pravděpodobné náklady i finanční přínosy dané techniky. Proto Kapitola 3 popisuje postupy, které se týkají transparentního shromažďování a zpracovávání údajů o nákladech na jednotlivé variantní techniky. Kapitola 4 se zabývá způsoby hodnocení jednotlivých variant a porovnávání zlepšení životního prostředí na jedné straně a nákladů na realizaci dané techniky na straně druhé. Definice BAT zahrnuje v pojmu „dostupný“ požadavek, aby „techniky byly vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek“ (podmínky ekonomické a technické únosnosti – pozn. překladatele). Kapitola 5 popisuje základní otázky ke zvážení skutečnosti, zda jsou podmínky splněny. Informace a data užitečná pro metody popsané v tomto dokumentu jsou uvedeny v přílohách, spolu se 2 příklady, které demonstrují aplikaci metod. Protože se BAT s časem mění a mohou být k dispozici lepší data nebo modely, bude dokument podle potřeby aktualizován a revidován. Veškeré připomínky a návrhy zasílejte, prosím, na adresu Evropského úřadu pro IPPC při Institute for Prospective Technological Studies: Edificio Expo, Inca Garcilaso, s/n, E-41092 Seville - Spain Telephone: +34 95 4488 284 Fax: +34 95 4488 426 e-mail: [email protected] Internet: http://eippcb.jrc.es

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

vii

OBSAH

Referenční dokument o ekonomii a mezisložkových vlivech Reference Document on Economics and Cross-Media Effects SOUHRN ................................................................................................................................................ 1 PŘEDMLUVA ........................................................................................................................................ 5 VYMEZENÍ ROZSAHU ...................................................................................................................... 11 1.

OBECNÉ INFORMACE O EKONOMII A MEZISLOŽKOVÝCH VLIVECH ........................... 1

2.

Postupy pro mezisložkové vlivy...................................................................................................... 9 2.1

Úvod....................................................................................................................................... 9

2.2

Techniky zjednodušení ........................................................................................................ 11

2.3

Postup 1 – Vymezení rozsahu a identifikace variant ........................................................... 12

2.4

Postup 2 – Přehled spotřeb a emisí ...................................................................................... 13

2.4.1

Kvalita dat........................................................................................................................ 14

2.4.2

Energie (elektřina a teplo) ............................................................................................... 14

2.4.2.1

Energetická účinnost............................................................................................... 15

2.4.2.2

Elektřina a teplo používané v procesu .................................................................... 15

2.4.2.3

Evropský elektrický a tepelný mix.......................................................................... 15

2.4.3 2.5

Odpady ............................................................................................................................ 16 Postupy 3 – Výpočet mezisložkových vlivů ........................................................................ 18

2.5.1

Toxicita pro člověka ........................................................................................................ 19

2.5.1.1

Posouzení návrhu z hlediska potenciální toxicity pro člověka ............................... 19

2.5.1.2

Otázky ke zvážení ................................................................................................... 20

2.5.2

Globální oteplování ......................................................................................................... 20

2.5.2.1

Posuzování návrhu z hlediska potenciálního vlivu na globální oteplování ............ 20

2.5.2.2


2.5.3

Toxicita pro vodní prostředí ............................................................................................ 22

2.5.3.1

Posuzování návrhu z hlediska potenciálu toxicity pro vodní prostředí................... 22

2.5.3.2


2.5.4

Acidifikace....................................................................................................................... 23

2.5.4.1

Posuzování návrhu z hlediska potenciální acidifikace............................................ 24

2.5.4.2


2.5.5

Eutrofizace....................................................................................................................... 25

2.5.5.1

Posuzování návrhu z hlediska potenciální eutrofizace............................................ 25

2.5.5.2


2.5.6

Poškozování ozonové vrstvy ........................................................................................... 26

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

viii

OBSAH

2.5.6.1

Posuzování návrhu z hlediska potenciálního poškozování ozonové vrstvy............ 26

2.5.6.2


2.5.7

Potenciál k tvorbě fotochemického ozonu....................................................................... 26

2.5.7.1

Posuzování návrhu z hlediska potenciálu k tvorbě fotochemického ozonu............ 27

2.5.7.2


2.6

Postup 4 – Interpretace mezisložkových konfliktů .............................................................. 29

2.6.1

Prosté porovnání každého z environmentálních témat .................................................... 29

2.6.2

Normalizace ve vztahu k celkovým evropským hodnotám ............................................. 30

2.6.3

Normalizace ve vztahu k Evropskému registru emisí znečištění .................................... 30

2.6.4

Screening lokálních vlivů na životní prostředí ................................................................ 31

2.7

Závěry k mezisložkovým vlivům......................................................................................... 32

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

ix

OBSAH

Seznam obrázků: Obrázek 1.1 Metoda mezisložkových vlivů ............................................................................................ 5 Obrázek 1.2 Metoda stanovování nákladů .............................................................................................. 6 Obrázek 1.3 Hodnocení variant............................................................................................................... 7 Obrázek 1.4 Ekonomická únosnost v odvětví ......................................................................................... 8 Obrázek 2.1 Tokový diagram metody mezisložkových vlivů............................................................... 10

Seznam tabulek: tabulka 2.1 Zdroje spotřebované a emise způsobené procesem, jehož roční spotřeba elektrické energie činí 10 GJ. ..................................................................................................................................... 16 tabulka 2.2 Celkové zátěže Evropy ....................................................................................................... 30

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

x

VYMEZENÍ ROZSAHU

VYMEZENÍ ROZSAHU Tento referenční dokument o ekonomii a mezisložkových vlivech byl vytvořen v rámci Evropského Fóra pro výměnu informací o nejlepších dostupných technikách v IPPC. Metody popsané v tomto dokumentu mohou pomoci jak Technickým pracovním skupinám (Technical Working Groups – TWGs), tak i těm, kdo vydávají povolení (pozn. překladatele – míněno tzv. integrované povolení), při zvažování environmentálních a ekonomických konfliktů, k nimž může docházet při určování technik, které mají být zavedeny dle Směrnice o IPPC. Technické pracovní skupiny možná budou potřebovat řešit tyto konflikty při stanovování BAT pro BREF (referenční dokument o nejlepších dostupných technikách). Úřady udělující povolení budou možná také potřebovat řešit některé konflikty při určování podmínek povolení IPPC pro jednotlivá zařízení (ty musejí vycházet z BAT dle Článku 9 odst. 4 Směrnice). Popsané metody dávají procesu rozhodování pevnou strukturu a stanoví jasný a transparentní rámec pro dosahování rozhodnutí a zvažování dopadů na životní prostředí i vynaložených nákladů. I když byly metody prezentované v tomto dokumentu vytvořeny primárně pro určování nejlepších dostupných technik na úrovni odvětví (tj. v dokumentech BREF), mohou se jejich postupy do určité míry uplatnit i na lokální úrovni – ačkoli je nutné poznamenat, že (a) Směrnice neobsahuje žádné ustanovení týkající se posouzení ekonomické únosnosti na jakékoli úrovni, s výjimkou průmyslového sektoru a (b) Směrnice v Úvodní části č. 18 (Recital 18) explicitně říká, že je na členských státech, aby určily, jakým způsobem mají být brány v úvahu technické charakteristiky zařízení, jeho geografická poloha a jakékoli další lokální environmentální podmínky. Dokument je zaměřený na vybrané klíčové principy Směrnice: 1.

Obecné informace o ekonomii a mezisložkových vlivech (Economics and Cross-media Effects - ECM) – Kapitola 1 je věnována terminologii užité ve Směrnici. Dále vysvětluje otázky, které jsou řešeny tímto dokumentem. Ačkoliv je záměrem pomoci uživateli, popis je nevyhnutelně neúplný a je uveden pouze pro informaci. Jakákoliv intepretace je bez právní platnosti, tvrzení zde uvedená žádným způsobem nemění či nežádoucím způsobem neovlivňují skutečná ustanovení Směrnice. Text se zde opakuje s textem předmluvy, ale je nutné vysvětlit pozadí vzniku tohoto dokumentu.

2.

Mezisložkové vlivy – Metoda mezisložkových vlivů je popsána v kapitole 2, což uživateli umožňuje stanovit, která z variantních technik, jež by měla být zavedena v rámci IPPC, představuje nejvyšší ochranu životního prostředí jako celku. Metoda je navržena jako transparentní metoda bilancování záměn dopadů, které může být nutné provést při stanovování nejlepší environmentální varianty.

3.

Metoda stanovování nákladů – V mnoha případech technika, která představuje nejvyšší úroveň ochrany životního prostředí, bude BAT, ovšem Směrnice také vyžaduje, aby byly posouzeny pravděpodobné náklady a přínosy zavedení techniky. Kapitola 3 popisuje metodu stanovení nákladů, což uživatelům či hodnotitelům umožní sestavit a prezentovat náklady na realizaci techniky transparentním způsobem.

4.

Hodnocení variant – Kapitola 4 se zabývá vybranými postupy, které mohou být použity pro bilancování ekonomických nákladů vůči environmentálním přínosům. Využívá informací sebraných v předchozích dvou kapitolách a umožňuje porovnání variantních technik, které přinášejí různé environmentální přínosy a které mají různé náklady.

5.

Ekonomická únosnost – Kapitola 5 rozebírá požadavek Směrnice zajistit, aby jakkákoliv technika stanovená jako BAT neohrozila ekonomickou únosnost průmyslového odvětví záváděním této techniky nebo technik. Tato kapitola bude relevantní pouze pro stanovení BAT (nikoli pro jednotlivá zařízení) a představuje rámec, v němž lze posoudit ekonomickou únosnost.

Přílohy uvádějí data a informace, které mohou být užitečné pro provedení vyhodnocení popsaného tímto dokumentem. DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

xi

VYMEZENÍ ROZSAHU

Předpokládá se, že metody budou použity pouze v případech, kdy z úvodních úvah není zřejmá nejlepší varianta. Kde je zřejmý závěr nebo kde je široký konsensus v tom, která varianta je preferovanou pro zavedení, není nutné popsané metody aplikovat.

Posuzovaná technika či kombinace technik je možnou BAT NE Nabízí obecně vysokou úroveň ochrany životního prostředí? ANO TWG a EIPPCB provedou odborné rozhodnutí?

ANO

ECM konflikt?

ECM metodiky/postupy

NE

BAT

BAT za určitých ECM podmínek

non - BAT

Role ECM metodiky při stanovování BAT na úrovni BREF odvětví

(ECM Economics and Cross-Media Effects)

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

xii

KAPITOLA 1

1. OBECNÉ VLIVECH

INFORMACE

O EKONOMII

A

MEZISLOŽKOVÝCH

Kapitola vysvětluje pozadí referenčního dokumentu o ekonomii a mezisložkových vlivech a vysvětluje propojení na relevantní články Směrnice. Text Směrnice je napsán kurzívou v následujících textových polích. Účel a dosah Směrnice IPPC je stanoven v článku 1. Článek 1 Účel a dosah Účelem této směrnice je docílit integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího v důsledku činností, které jsou uvedeny v příloze I. Směrnice stanoví opatření, která mají vyloučit anebo, pokud to není možné, snížit emise z výše zmíněných činností do ovzduší, vody a půdy, včetně opatření týkajících se odpadu, v zájmu dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, aniž by byla dotčena směrnice 85/337/EHS a další příslušná ustanovení Společenství. Za účelem napomoci dosažení tohoto cíle, průmyslové procesy, které spadají do záběru Přílohy 1 Směrnice musí odbržet povolení vycházející z nejlepších dostupných technik (best available techniques – BAT). Definice BAT je dána článkem 2. Článek 2 Definice Pro účely této směrnice se rozumí: "nejlepší dostupnou technikou" nejúčinnější a nejpokročilejší stádium vývoje činností a jejich provozních metod, dokládající praktickou vhodnost určité techniky jako základu pro stanovení emisních limitů, jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, a pokud to není možné, alespoň tyto emise omezit a zabránit tak nepříznivým dopadům na životní prostředí jako celek : - "technikou" jak používaná technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, budováno, udržováno, provozováno a vyřazováno z činnosti, - "dostupnou" technika, která byla vyvinuta v měřítku umožňujícím její zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, ať již tato technika je nebo není v příslušném členském státě používána či vyráběna, pokud je provozovateli za rozumných podmínek dostupná, - "nejlepší" nejúčinnější technika z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku; při určování nejlepší dostupné techniky je třeba věnovat zvláštní pozornost hlediskům uvedeným v příloze IV; Hlediska uvedená v Příloze IV Směrnice jsou uvedené na následující straně.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

1

KAPITOLA 1

PŘÍLOHA IV Při určování nejlepší dostupné techniky odpovídající definici v čl. 2 odst. 11 je třeba buď obecně anebo v určitých případech, se zřetelem k očekávaným nákladům a přínosům plánovaného opatření a se zřetelem k principům prevence a předběžné opatrnosti, vzít v úvahu následující : 1.

použití nízkoodpadní technologie;

2.

použití látek méně nebezpečných;

3.

podporu využívání a recyklace látek, které vznikají nebo se používají v technologickém procesu, případně využívání a recyklaci odpadu;

4.

srovnatelné procesy, zařízení či provozní metody, které již byly úspěšně vyzkoušeny v průmyslovém měřítku;

5.

technický rozvoj a vývoj vědeckých poznatků;

6.

charakter, účinky a množství příslušných emisí;

7.

předpokládané termíny spuštění nových nebo stávajících zařízení;

8.

dobu potřebnou k zavedení nejlepší dostupné techniky;

9.

spotřebu a druh surovin (včetně vody) používaných v technologickém procesu a jejich energetickou náročnost;

10.

požadavek prevence nebo omezení na minimum celkových účinků emisí na životní prostředí i na stupeň rizika jeho ohrožení;

11.

požadavek prevence havárií a minimalizace jejich následků pro životní prostředí;

12.

informace zveřejňované Komisí podle čl. 16 odst. 2 nebo mezinárodními organizacemi.

V rámci výměny informací organizované dle Článku 16 Směrnice je BAT určena v obecném smyslu, se vstupy přicházejícími především od evropských zainteresovaných stran. Výsledky výměny informací jsou zapracovány do dokumentů BREF (referenční dokumenty o nejlepších dostupných technikách – Best available techniques REFerence documents). Každý z těchto dokumentů je vytvářen s technickou pracovní skupinou (TWG). Závěry uvedené v dokumentech BREF o BAT v obecném smyslu slouží jako referenční bod, který pomáhá při stanovování podmínek povolení založených na BAT nebo při zavádění obecných závazných pravidel dle Článku 9 odst. 8. Při určování BAT může vyvstat potřeba rozhodnout, která technika nabízí v kontextu průmyslového procesu lepší environmentální profil. V tomto ohledu mohou vznikat kompromisy, kdy bude nutné zvolit mezi likvidací znečišťující látky do jiných složek životního prostředí nebo mezi různými vypouštěním do stejné složky životního prostředí. Například použití vody pro vymytí látky znečišťující ovzduší vede k přenosu tohoto polutantu z ovzduší do vody a ke spotřebě vody a energie použité pro vymývání. Tato spotřeba energie nepřímo znamená další znečištění v rámci stejné složky prostředí, tj. ovzduší. Kapitola 2 objasňuje metodu mezisložkových vlivů, která pomáhá tyto substituční vztahy řešit a určit, která varianta nabízí nejvyšší úroveň ochrany prostředí jako celku. Článek 9 odst. 4 požaduje, aby podmínky povolení vycházely z BAT, ale aby byly zároveň brány v úvahu technické charakteristiky daného instalovaného zařízení, jeho geografická poloha a místní podmínky životního prostředí. Úvodní část (Recital) č. 18 navíc nechává na členských státech, aby samy určily, jakým způsobem mohou být tyto místní podmínky (je-li to aktuální) vzaty v úvahu. Tam, kde existuje potřeba stanovit, která varianta poskytuje vyšší úroveň ochrany životního prostředí v těchto místních situacích, mohou při takovém stanovení pomoci metody mezisložkových vlivů uvedené v dokumentu. Vybrané prvky uvedených postupů, které by mohly být v místních situacích užitečné, jsou v textu rozebrány podrobněji. Článek 10 Směrnice stanoví, že pro zajištění souladu s normami kvality prostředí mohou být požadovány i podmínky, které jsou přísnější než BAT. DL/EIPPCB/ECM květen 2005 2

KAPITOLA 1

Článek 10 Nejlepší dostupná technika a normy kvality životního prostředí Pokud určitá norma kvality životního prostředí vyžaduje dodržení přísnějších podmínek, než jakých lze dosáhnout použitím nejlepší dostupné techniky, je především nutno tato mimořádná opatření v povolení uvést, a to bez dotčení ostatních opatření, která mohou být v zájmu dosažení souladu s normami kvality životního prostředí učiněna. Některé nástroje používané při screeningu, jehož cílem je určit, které emise možná bude třeba posoudit v místní situaci podrobněji, jsou popsány v oddílu 2.6.4. Pokud je při screeningu zjištěna problematická znečišťující látka, může vzniknout potřeba vytvořit podrobnější model dopadů a vzít v úvahu specifické lokální faktory jako například převažující povětrnostní podmínky, ředění, topografii a interakci s ostatními místními zdroji znečištění. I při použití těchto screeningových nástrojů je pravděpodobné, že bude nutná konzultace s místními úřady udělujícími povolení, protože mohou existovat specifické místní problémy, které zde nejsou brány v úvahu. Definice pojmu „dostupný“ (v rámci nejlepší dostupné techniky) v sobě zahrnuje požadavek, aby byly brány v úvahu náklady na realizaci dané techniky a její výhody. Kapitola 3 předkládá metodu stanovení nákladů, která umožní rovnocenným způsobem porovnávat náklady spojené s jednotlivými zvažovanými variantami. Je důležité, aby tyto náklady byly předkládány a zpracovávány transparentním způsobem, aby se do posuzování nevnášela žádná zkreslení. Směrnice hovoří o přínosech a výhodách. V rámci tohoto dokumentu pojem „přínosy“ odkazuje na přínosy nebo výhody tak, jak o nich hovoří Směrnice. Jakmile byly stanoveny dopady na životní prostředí a náklady na realizaci, je třeba porovnání těchto dvou faktorů provést metodicky. Kapitola 4 hovoří o postupech, které je možné použít pro porovnání a zvážení environmentálních dopadů určité techniky a zároveň i nákladů na její realizaci. V definici pojmu „dostupný“ je také požadavek, aby techniky, které jsou určeny jako varianty BAT, byly „vyvinuty v měřítku umožňujícím její zavední v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a techniky přijatelných podmínek“ Kapitola 5 rozebírá kritické faktory určování ekonomické únosnosti techniky, což pomáhá strukturovat diskusi o ekonomické únosnosti, která by mohla být při hledání BAT vyžadována. Kapitolu lze aplikovat pouze při určování nejlepší dostupné techniky; Směrnice neobsahuje žádné ustanovení týkající se nějaké zkoušky ekonomické únosnosti v místní situaci. V Přílohách jsou uvedena data potřebná pro různá hodnocení a další referenční zdroje, které mohou být potřebné pro vyhodnocení. Všechny metody popsané v tomto dokumentu byly vytvořeny jako praktické nástroje napomáhající procesu rozhodování, který bude nutně zahrnovat úsudek odborníka. K provedení posouzení je nicméně třeba věnovat čas, zdroje a odbornost a při vlastním rozhodování bude často třeba uplatnit určitý pragmatismus. Předpokládá se, že metody budou používány pouze v případech, kdy nejsou jasné preference nebo kdy existuje spor o to, která technika je optimální volbou. Jestliže v jakémkoli stádiu vznikne obecná shoda o tom, že určitá technika nebo kombinace technik je nejlepší dostupnou technikou a není třeba další posuzování, není nutné uplatňovat všechny zde uvedené metody, aby se toto prokázalo. Jednoduše zdůvodněte příslušné rozhodnutí. Ttest platí pro celý dokument, ať už se týká posuzování mezisložkových vlivů, metody stanovení nákladů nebo určování ekonomické únosnosti v sektoru. Metody popsané v tomto dokumentu jsou dále schematicky znázorněny. Logické pořadí, kterého je třeba se držet při aplikaci všech metod, je následující: (1) metoda pro mezisložkové vlivy je popsána postupy na obrázku 1.1 (2) metoda stanovení nákladů je uvedena na obrázku 1.2 (3) hodnocení variant je na obrázku 1.3 a (4) diskuse o ekonomické únosnosti v odvětví je na obrázku 1.4. Jak již bylo řečeno, jestliže v jakékoli fázi začnou být závěry zřejmé, pak není třeba aplikovat zde popsané postupy. Uživatel by měl závěry zdůvodnit a učinit příslušné rozhodnutí. Mohou existovat případy, kdy bude uživatel potřebovat posoudit pouze jeden aspekt své volby. Například je-li environmentální přínos určité techniky všeobecně známý, je možné použít separátně pouze metodu stanovení nákladů, DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

3

KAPITOLA 1

která určí náklady, aniž bychom museli sáhnout po kompletní metodě mezisložkových vlivů. Aby byly tyto metody co nejadaptabilnější, byly vytvořeny standardně a je možné je používat nezávisle na sobě.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

4

KAPITOLA 1

Postup 1 Vymezení rozsahu a identifikace variant

Metody mezisložových vlivů

Postup 3 Výpočet mezisložkových vlivů toxicita pro člověka globální oteplování toxicita pro vodní prostředí acidifikace eutrofizace poškozování ozonové vrstvy tvorba fotochemického ozonu

Kapitola 2

Postup 2 Přehled spotřeb a emisí vypouštění znečišťujících látek spotřeba surovin spotřeba enegie odpady

Postup 4 Interpretace mezisložkových konfliktů

Obrázek 1.1 Metoda mezisložkových vlivů

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

5

KAPITOLA 1


Postup 6 Shromažďování a ověřování údajů o nákladech

Kapitola 3

Postup 8 Zpracování a prezentace informací o nákladech směnné kurzy inflace ceny základního roku diskontní a úrokové míry výpočet ročních nákladů

Metoda stanovování nákladů

Postup 7 Definování složek nákladů investiční náklady náklady na provoz a údržbu přijmy, přínosy a nevynaložené náklady

Postup 9 Připisování nákladů ochraně životního prostředí

Obrázek 1.2 Metoda stanovování nákladů

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

6

KAPITOLA 1


Postup 8 Zpracování a prezentace informací o nákladech směnné kurzy inflace ceny základního roku diskontní a úrokové míry výpočet roč ních nákladů Postup 9 Připisování nákladů ochraně živ otního prostředí


Hodnocení variant – Kapitola 4


Metoda stanovování nákladů Kapitola 3


Postup 6 Shromažďov ání a ověřování údaj ů o nákladech

Metody mezisložových vlivů Kapitola 2



Analýza nákladové efektivnosti Rozdělení nákladů mezi znečišťující látky Bilance nákladů a přínosů pro životní prostředí

Obrázek 1.3 Hodnocení variant

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

7

KAPITOLA 1

Identifikace nákladů na zavedení souboru BAT variant v odvětví – Kapitola 3

Lze náklady převést na zákazníky a/nebo dodavatele? Kapitola 5.2 Struktura odvětví Kapitola 5.3 Struktura trhu

Kapitola 5.5 Rychlost realizace (je-li zjištěna potřeba stanovit přiměřené období na implementaci

Kapitola 5

Zjištění, zda jsou techniky ekonomicky únosné

Posouzení ekonomické únosnosti

Může odvětví absorbovat náklady? Kapitola 5.4 Odolnost

Obrázek 1.4 Ekonomická únosnost v odvětví

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

8

KAPITOLA 2

2. POSTUPY PRO MEZISLOŽKOVÉ VLIVY 2.1 Úvod Provozování jakéhokoli výrobního procesu spadajícího pod regulaci IPPC bude mít už ze své podstaty dopady na životní prostředí. Pro splnění požadavků Směrnice je třeba těmto dopadům předcházet, nebo, pokud to není možné, je minimalizovat, aby se tak zajistila vysoká úroveň ochrany prostředí jako celku. Pokud existují variantní techniky, které by mohly být v procesu IPPC zavedeny, a lze rozhodovat o tom, kde znečištění odstraňovat, měla by být vybrána varianta nejméně poškozující životní prostředí. Určit, která varianta nejméně poškozuje životní prostředí není vždy jednoduchý proces a při rozhodování může docházet ke kompromisům ohledně toho, která technika je nejlepší volbou. Pojem „mezisložkové vlivy“ (cross-media effects) je v dokumentu používán pro popis dopadů na životní prostředí uvažovaných variant. Vybírání z variantních variant by mohlo také znamenat volbu mezi vypouštěním různých znečišťujících látek do též složky životního prostředí (např. různé varianty technologie mohou uvolňovat různé látky znečišťující ovzduší). V jiných případech se může rozhodovat mezi vypouštěním do různých složek životního prostředí (např. použití vody pro vymytí emise v odpadním plynu vede k produkci odpadní vody nebo filtrování znečištěné vody, což vede ke vzniku tuhého odpadu). Při určování BAT by se mělo většině mezisložkových konfliktů snadno porozumět a bude proto jednoduché dospět k rozhodnutí. V ostatních případech bude dosahování kompromisu složitější. Účelem níže popsané metody je poskytnout postupy nutné pro rozhodování o tom, která varianta je nejlepší pro životní prostředí v těchto složitějších případech. Bude-li metoda použita, měla by pomoci uspořádat rozhodovací proces a zajistit, aby všechna rozhodnutí byla učiněna důsledně a transparentně. Metoda vychází z práce, kterou prováděla Technická pracovní skupina IPPC v oblasti ekonomie a mezisložkových vlivů, a kterou shrnula v dokumentu ‘Cross-Media Methodology for BAT Purposes’ [26, Breedveld, et al., 2002]. Metoda, tak jak je zde popsána, je upravenou verzí Analýzy životního cyklu, která byla uzpůsobena tak, aby se posuzování vešlo do hranic procesu IPPC. Je třeba mít na paměti, že termíny používané v tomto dokumentu neodpovídají plně terminologii používané v normách ISO 14040 pro analýzu životního cyklu. Pro zhodnocení mezisložkových vlivů jsou popsány postupy, které zahrnují sestavení přehledu emisí vznikajících v procesu. Jakmile byl přehled vytvořen, mohou být data kompilována tak, aby stanovila dopady variantních technik na životní prostředí. Dopady pak lze porovnat a určit nejméně škodlivou variantu. Termíny “emise” a “spotřeba” se v celém tomto dokumentu používají pro vyjádření všech dopadů na životní prostředí, což zahrnuje emise (tj. vypouštění emisí do ovzduší, odpadní vody, odpady, atd.) i zdroje spotřebované při daném procesu, tj. energie, voda a suroviny. Zde popsaný přístup by se také mohl využít při určování podmínek povolení individuálních zařízení, i když použité postupy a požadované podrobnosti se mohou podstatně lišit. Metodou mezisložkových vlivů nebudou řešeny lokální dopady na životní prostředí, nicméně v oddílu 2.6.4 jsou rozebrány některé screeningové nástroje, které mohou pomoci identifikovat znečišťující látky, které pravděpodobně způsobí v lokální situaci největší starosti. V mnoha případech bude třeba vytvořit podrobný model osudu a dopadů jednotlivých znečišťujících látek, které byly identifikovány pomocí screeningového nástroje. Obrázek 2.1 zobrazuje kroky představující metodu mezisložkových vlivů.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

9

KAPITOLA 2


Kapitola 2

Postup 3 Výpočet cross-media efektů toxicita pro člověka globální oteplování toxicita pro vodní prostředí acidifikace eutrofizace poškozování ozonové vrstvy tvorba fotochemického ozonu

Metody mezisložkových vlivů



Obrázek 2.1 Tokový diagram metody mezisložkových vlivů

Pozn. Je-li v jakémkoliv místě metody množství informace dostatečné k přijetí závěru, uživatel by měl v takovém místě zastavit hodnocení a připravit opodstatnění rozhodnutí. Metoda mezisložkových vlivů sestává ze čtyř kroků: 1.

Postup 1 – prvním krokem v tomto procesu je určit varianty, které jsou k dispozici a mohly by se realizovat, a vymezit jejich rozsah. V této fázi je třeba stanovit hranice procesu posuzování, přičemž se předpokládá, že se toto posuzování omezí na hranice procesu IPPC. Pokud v této fázi existuje dostatečný důvod dospět k určitému závěru, měl by uživatel postup přerušit a zdůvodnit dané rozhodnutí.

2.

Postup 2 – Přehled emisí: tento krok vyžaduje, aby uživatel sestavil pro každou uvažovanou variantu přehled emisí. Pokud v této fázi existuje dostatečný důvod dospět k určitému závěru, měl by uživatel postup přerušit a zdůvodnit dané rozhodnutí.

3.

Postup 3 – Výpočet mezisložkových vlivů: tento krok uživateli umožňuje vyjádřit potenciální dopady na životní prostředí, které se předpokládají u každé znečišťující látky polutantu v rámci sedmi environmentálních témat (tj. toxicita pro člověka, globální oteplování, toxicita

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

10

KAPITOLA 2

pro vodní prostředí, atd.). Díky tomu může být široké spektrum znečišťujících látek buď přímo porovnáváno nebo sloučeno a vyjádřeno jako celkový dopad. Jsou popsány dva přístupy, které umožňují, aby objemné emise jednotlivých znečišťujících látek byly vyjádřeny ve formě ekvivalentního dopadu (např. potenciál řady skleníkových plynů přispívat ke globálnímu oteplování lze vyjádřit jako kg ekvivalentního CO2). Díky tomu mohou být jednotlivé znečišťující látky sčítány a vyjádřeny jako celkový potenciální dopad v rámci každého ze sedmi environmentálních témat. Uživatel pak bude moci porovnávat varianty a odhadovat, která z variant představuje nejmenší potenciální dopad v rámci každého tématu. Pokud v této fázi existuje dostatečný důvod dospět k určitému závěru, měl by uživatel postup přerušit a zdůvodnit dané rozhodnutí. 4.

Postup 4 – Interpretace mezisložkových vlivů: tento krok se zabývá tím, jak může uživatel zjistit, která varianta nabízí nejvyšší úroveň ochrany prostředí. Jsou popsány různé postupy porovnávání výsledků posuzování mezisložkových vlivů.

Míra nespolehlivosti základních dat shromážděných dle Postupů 1 a 2 je poměrně nízká ve srovnání s nespolehlivostí po následném zacházení s těmito daty při aplikaci Postupů 3 a 4. Při přípravě návrhu IPPC může vzniknout paralelní požadavek na provedení hodnocení vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment), aby se tak splnily požadavky Směrnice 85/337/ES o posuzování vlivů určitých veřejných a soukromých projektů na životní prostředí (Směrnice o EIA) [19, European Commision, 1985]. Některé postupy obsažené ve metodě mezisložkových vlivů, jak je v dokumentu popsána, vyžadují podobné základní informace, jejichž shromáždění by mohlo být provedeno i pro splnění požadavků Směrnice o EIA. Některé z těchto základních informací by tedy mohly sloužit k oběma účelům (informace, které je třeba shromáždit dle Přílohy III Směrnice o EIA, jsou uvedeny v Příloze 9 dokumentu).

2.2 Techniky zjednodušení Metoda mezisložkových vlivů by pro dosažení rozhodnutí měla ve většině případů postačovat. , Jestliže se hledá řešení, které je spojeno s velmi složitým posuzováním, není možné vycházet pouze z psaných předpisů a norem Aby se zajistilo, že metoda je co nejpraktičtější a nejužitečnější, je nutné zjednodušit některé kroky, které je třeba učinit při její aplikaci. Uživatelé si musí být vědomi těchto zjednodušení a uvědomovat si, že za určitých okolností bude také třeba zvážit širší otázky, než jenom ty, které jsou zde zahrnuty. Kvůli těmto omezením budou uživatelé muset akceptovat fakt, že v hodnotícím procesu bude občas nutné dát větší váhu názorům odborníků. Aby se zachovala transparentnost rozhodovacího procesu musí být konečné rozhodnutí, po aplikaci celé metody, jejích částí anebo při využití názorů odborníků, vždy zdůvodněno. Techniky zjednodušení použité ve metodě mezisložkových vlivů jsou: Techniky zjednodušení

Definice hranic systému – hranice stanovené pro proces posuzování by se měly omezit na hranice stanovené pro dané zařízení ve Směrnici IPPC. Zařízení je Směrnicí definováno jako:

„…stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze I, a jakékoliv další s tím přímo spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s činnostmi probíhajícími v dotčeném místě a mohly by ovlivnit emise a znečištění;“ Cílem této metody není rozšiřovat svou působnost za hranice daného zařízení, ale mohou nastat případy, kdy procesy probíhající po nebo proti výrobnímu proudu (pozn. překladatele – míněny výrobní procesy, které buď předcházely nebo následují posuzovaný výrobní proces) mohou mít výrazný dopad na environmentální profil návrhu. V takových případech může být vhodné rozsah posuzování rozšířit, ale dojde k tomu pravděpodobně jen za výjimečných okolností. Má-li být rozsah posuzování rozšířen, musí být toto rozhodnutí v každém jednotlivém případě zdůvodněno. Např. DL/EIPPCB/ECM květen 2005 11

KAPITOLA 2

energie a odpady mohou být řešeny v rámci hranic daného zařízení, ale pouze obecným způsobem. U specifických případů může být rozhodnuto o podrobnějším posouzení vlivů spotřeby energie a/nebo zpracování nebo likvidace odpadů.

Akceptovat zřejmé závěry – jestliže v kterékoli fázi aplikace metody začne být závěr jasný, pak může být celý proces v této fázi zastaven a není třeba dále pokračovat. Uživatel pak bude muset vypracovat zdůvodnění závěru a rozhodnutí učiněného v této fázi.

Vyloučit společné faktory z hodnocení mezisložkových vlivů – při vymezování rozsahu a identifikaci jednotlivých variant může vyvstat možnost vyloučit společné faktory (bude např. možné vyloučit spotřebu energie, některé emise nebo spotřebu surovin, pokud mají všechny varianty v tomto směru stejné hodnoty). Je důležité mít na paměti, že jakékoli otázky vyloučené z hodnocení mezisložkových vlivů by při pozdějším posuzování mohly hrát velmi důležitou roli (např. při aplikaci metody stanovení nákladů) a také z důvodů transparentnosti by všechny společné faktory, které budou vyřazeny, měly být při vymezování rozsahu a identifikaci variant jasně určeny.

Vyloučit nevýznamné dopady – i když se při posuzování berou v úvahu hlavně hodnoty a jakékoli vyloučení by se mělo pečlivě zvažovat, mohou se vyloučit dopady, které nemají výrazný vliv na výsledek. Avšak i otázky, které jsou vyřazeny, protože jsou považovány za nevýznamné, musejí být při prezentaci výsledků oznámeny a zdůvodněny.

Standardní zdroje dat - jakmile jsou známa data určená pro přehled, mohou být využity faktory ekvivalence pro kvantifikaci mezisložkových vlivů. Obvyklá data určená pro přehled jsou uvedena v přílohách tohoto dokumentu a je možné je využít při výpočtu dopadů jednotlivých variant na životní prostředí. Databáze jsou odvozeny ze zavedených zdrojů a jsou považovány za dostatečně přesné pro porovnávání dopadů jednotlivých variant na životní prostředí.

Výpočet dopadů – výpočty by se měly provádět co nejtransparentnějším způsobem, aby byly co nejlepší informací pro odborné hodnocení při srovnávání variant.

2.3 Postup 1 – Vymezení rozsahu a identifikace variant Prvním krokem metody mezisložkových vlivů je definování variantních návrhů, které mají být zvažovány. Aby se předešlo nejasnostem nebo nedorozuměním jak v otázce rozsahu techniky tak hranic posuzování Je důležité, aby varianty byly popsány dostatečně podrobně,. Zvolenými hranicemi budou obvykle hranice typického zařízení (viz definice ze Směrnice na straně 10), ale pokud jsou zahrnuty i dopady v prostoru vně hranic typického zařízení, měla by tato skutečnost být jasně konstatována a vysvětlena. V některých případech se metoda mezisložkových vlivů používá s cílem posoudit různé techniky nebo kombinace technik, které jsou zaměřeny na omezování určitých znečišťujících látek, např. „oxidů dusíku“, „emisí tuhých znečišťujících látek“ nebo „biologické spotřeby kyslíku“. V jiných případech, kdy existují volby základní technologie či linií procesů, může být vhodnější zahrnout do rozsahu celou provozovnu, včetně instalovaných technik na kontrolu znečištění. Tak mohou být porovnávány celkové přínosy pro životní prostředí u každé varianty. Prioritu by měly mít techniky, které předcházejí emisím nebo je snižují, a čistší technologie, protože tyto postupy povedou k nejnižším dopadům na životní prostředí. Variantní techniky, které by mohly být zvažovány, jsou např. tyto: •

Návrh procesu – např. čistší technologie, změny v procesech nebo jejich nahrazení jinými zařízeními nebo vybavením, alternativní cesty atd.

•

Volba surovin – např. čistší paliva, méně kontaminované suroviny, atd.

•

Řízení procesu – např. optimalizace procesu, atd.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

12

KAPITOLA 2 •

Opatření podobná opatřením v domácnosti – např. režim úklidu, dokonalejší údržba, atd.

•

Netechnická opatření – např. organizační změny, školení pracovníků, zavedení EMS, atd.

•

Technologie end-of-pipe – např. spalovny, čistírny odpadních vod, adsorpce, filtrace, membránové technologie, protihlukové bariéry atd.

Aby mohly být jednotlivé varianty porovnávány na stejném základě, bude nutné při určování rozsahu posuzování a identifikaci variant pevně stanovit velikost a kapacitu návrhu. Ideálně bude pevná kapacita stanovana na základě variant, které vedou k produkci stejného množství výroby (např. budou posuzovány variantní techniky válcování za horka s produkcí 25 tun oceli za hodinu). Samozřejmě bude nutné řešit případy (např. je-li technologie pořízena bez možnosti zadat dodavateli úpravu kapacity), kdy není možné stanovit fixně velikost pro všechny varianty. V takovém případě musejí být všechny rozdíly mezi variantami jasně prezentovány, aby se předešlo zkreslení výsledků. V této fázi by mohly být uplatněny výše popsané techniky zjednodušení. Pro zajištění transparentnosti posuzování budou jasně uvedeny všechny společné faktory a nevýznamné dopady, které byly vyloučeny. Vyloučené vlivy ovšem mohou být nadále důležité pro vyhodnocení celkového environmentálního dopadu techniky nebo při použití metody stanovování nákladů, na což je třeba pamatovat. Je možné, že v této fázi budou mezisložkové konflikty a dopady na životní prostředí natolik zřejmé, že bude možné učinit rozhodnutí. Je-li možné dospět k závěru, pak i přesto musejí být důvody pro tento závěr vysvětleny a prezentovány. Pokračují-li však pochybnosti o tom, která z varint představuje nejvyšší úroveň ochrany prostředí, pak bude uživatel muset přikročit k dalšímu kroku, tj. Postup 2. V této fázi je možné, že mezisložkové konflikty a různé environmentální efekty jsou natolik zřejmé, že je možné provést rozhodnutí. V tomto místě by měl uživatel zvážit, zda je nadále potřeba podstupovat proces hodnocení metodou mezisložkových vlivů, či zda je dostatek důkazů pro učinění závěru. Lze-li dosáhnout závěru, pak důkazy pro takový závěr musí být zdůvodněny a zveřejněny. Tak je zajištěno, že si rozhodovací proces zachová transparentnost. Jsou-li nadále pochyby, která z variant poskytuje nejvyšší úroveň ochrany životního prostředí, uživatel bude muset pokračovat do další fáze, tj. podle Postupu 2.

2.4 Postup 2 – Přehled spotřeb a emisí Pro každou zvažovanou variantu je třeba vytvořit přehled a kvantifikaci významných úniků do životního prostředí a spotřebovaných zdrojů. Tento seznam by měl pokrývat vypouštěné znečišťující látky, spotřebované suroviny (včetně vody), spotřebovanou energii a vzniklé odpady. Některé užitečné zdroje informací, které mohou poskytovat údaje o uvolňovaných látkách a spotřebovaných zdrojích jsou: •

monitoring informací ze stávajících zařízení podobného typu nebo typu konfigurace

•

výzkumné zprávy

•

data ze zkoušek provozu pilotních zařízení

•

vypočítané údaje, jako např. informace o bilanci hmot, stechiometrické výpočty, teoretická účinnost nebo laboratorní výsledky přepočítané na skutečné objemy

•

informace z procesu výměny informací (Článek 16 Směrnice)

•

Informace od distributorů nebo výrobců zařízení.

Údaje by měly být co nejúplnější, aby byly započítány všechny emise, vstupy surovin, spotřebovaná energie i produkované odpady. Posuzovat je nutné jak bodové zdroje, tak i fugitivní emise. Kvůli transparentnosti by měly být uvedeny i podrobnosti o tom, jak byla data získána nebo vypočítána. Důležité je i zaznamenání zdroje dat, aby bylo možné jej v případě nutnosti kdykoli validovat a ověřit.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

13

KAPITOLA 2

V ideálním případě se použije množství vypuštěných emisí nebo množství spotřebovaných surovin (např. kg emitované za rok nebo kg emitované na kg produkce). Informace mohou být také k dispozici ve formě poměru, resp. míry vypouštění znečišťujících látek (např. uvedené jako mg/m3 nebo mg/l), což může být obzvlášť důležité pro vsádkové techniky nebo techniky provozované v cyklech, kdy v určitých fázích procesu mohou být koncentrace zvláště vysoké.

2.4.1 Kvalita dat Kvalita dat má v tomto posuzování zásadní význam. Uživatel by měl proto vyhodnocovat a zkoumat kvalitu dostupných dat a porovnávat data z různých zdrojů. V mnoha případech budou k dispozici kvantitativní ukazatele týkající se nejistoty, která může být s daty spojena, např. na základě přesnosti použitých analytických postupů (např. výsledky monitoringu emisí mohou být uvedeny jako 100 mg/m3 ± 25 %). Tam, kde jsou takové informace k dispozici, měly by být zaznamenány kvůli stanovení horního a dolního rozpětí pro analýzu citlivosti, která může být nutná v pozdějších fázích procesu. Nejsou-li k dispozici kvantitativní ukazatele, může se použít systém ratingu kvality dat, čímž se spolehlivosti dat přiřadí kvalitativní označení. Hodnota ratingu poskytuje zevrubnou informaci o důvěryhodnosti dat a může také pomoci stanovit, jak důkladná bude muset být analýza citlivosti. Níže popsaný systém ratingu kvality dat může jednoduše vyjádřit kvalitu dat a pomoci rozhodnout, zda by se data měla při rozhodování použít. Systém byl původně vyvinut pro EMEP/CORINAIR Emission Inventory Guidebook [5, EMEP CORINAIR, 1998]. Systém ratingu kvality dat Systém ratingu kvality dat A. Odhad založený na rozsáhlém souboru informací, které plně zobrazují situaci. Jsou známy všechny vstupní předpoklady tohoto odhadu. B. Odhad založený na významném souboru informací, které představují většinu situací a pro který je známa většina vstupních předpokladů C. Odhad založený na omezeném souboru informací, které představují některé situace. Znalosti vstupních předpokladů tohoto odhadu jsou omezené. D. Odhad založený na odborném výpočtu, který je odvozen z velmi omezeného množství informací o jedné nebo dvou situacích. Jsou známy pouze některé vstupní předpoklady odhadu. E.

Odhad založený na odborném posouzení odvozeném pouze ze vstupních předpokladů

Zde je důležité v hodnocení nepotlačit ani nevyloučit data „nižší“ kvality požadováním dat splňujícím pouze kvalitu „A“ nebo „B“. Kdyby byla méně spolehlivá data vyloučena, aplikace metody by se mohla stát bariérou inovace, místo aby byla prostředkem ke zlepšení environmentální výkonnosti. Inovační techniky svoji povahou nedisponují tolika daty jako zavedené techniky. Jsou-li dostupné pouze údaje nižší kvality, měly by být závěry přijímány opatrně. Závěry je ovšem možné přesto přijímat a mohou vytvořit základnu pro další diskusi nebo pro identifikaci zdrojů více spolehlivých údajů.

2.4.2 Energie (elektřina a teplo) Energie představuje kontinuální vstup do většiny průmyslových procesů. Může být dodávána z primárních energetických zdrojů (uhlí, ropa, plyn) nebo sekundárních zdrojů, které byly vytvořeny mimo hranici daného IPPC procesu a poté dodávány ve formě elektřiny nebo tepla. Primární energetické zdroje jsou již při hodnocení mezisložkových vlivů brány v úvahu ve formě surovin a emisí vzniklých při procesu a proto se zde o nich podrobněji nehovoří. V této kapitole je vysvětlen postup, s jehož pomocí jsou vzaty v úvahu dopady na životní prostředí ze sekundárních energetických zdrojů využitých při provozu IPPC procesu.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

14

KAPITOLA 2

2.4.2.1 Energetická účinnost Před hodnocením dopadů sekundárních energetických zdrojů je dobré zmínit požadavky Směrnice na minimalizaci vzniku odpadů a na účinné využívání energií. Článek 3 Směrnice zní: Článek 3 Obecná pravidla vymezující základní povinnosti provozovatele Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby příslušné orgány zajistily provoz zařízení takovým způsobem, aby: (a) byla učiněna všechna vhodná preventivní opatření proti znečišťování, zejména využitím nejlepší dostupné techniky;; (b)

nedocházelo k významnému znečišťování;

(c) se předcházelo vzniku odpadů v souladu se směrnicí Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech11; jestliže odpady vznikají, jsou využívány anebo, pokud využití není technicky a ekonomicky možné, jsou odstraněny s vyloučením či omezením jakýchkoliv dopadů na životní prostředí; (d)

byla energie využívána účinně;

(e) byla přijata nezbytná opatření, která mají předcházet výskytu havárií a omezovat jejich následky; (f) byla přijata nezbytná opatření, aby po úplném ukončení činností bylo možné zabránit jakémukoliv riziku znečištění a bylo možné místo ukončeného provozu navrátit zpět do uspokojivého stavu. Ke splnění ustanovení tohoto článku postačí, jestliže členské státy zajistí, aby příslušné orgány vzaly při stanovení podmínek pro udělení povolení v úvahu obecné zásady uvedené v tomto článku. Tato povinnost je udělena provozovateli. Aby bylo zajištěno, že energie je v zařízení využívána účinně, musí být vynaloženo veškeré úsilí. Postup popsaný níže neoslabuje ani není v rozporu s požadavkem na účinné využívání energie. Spíše určuje environmentální efekty užité energie tak, aby bylo možné varianty porovnat.

2.4.2.2 Elektřina a teplo používané v procesu Elektřina a teplo mohou představovat významnou část environmentálního dopadu IPPC procesu. Ve většině případů bude zdroj elektřiny nebo tepla tentýž, ať již bude zvolena jakákoli varianta. V takových případech postačí porovnat požadavky jednotlivých variant na elektřinu a teplo přímo, nejlépe jsou-li oba vyjádřeny v GJ. Žádná další analýza nebude třeba.

2.4.2.3 Evropský elektrický a tepelný mix. V ostatních případech se bude muset dosáhnout kompromisu mezi environmentálními dopady sekundárních zdrojů energie použitých v procesu a ostatními znečišťujícími látkami, které by mohly být vypouštěné. Dopad této energie na životní prostředí, bez ohledu na to, zda je ve formě elektřiny nebo tepla, závisí na technologii elektrárny a na palivu užitém pro její výrobu. Např. při posuzování koncového (end-of-pipe) zařízení na omezování znečišťování, které je poháněno elektřinou, environmentální dopad elektřiny dodatečně spotřebovávané k provozu tohoto zařízení musí být vztažen k znečišťujicím látkám, jejichž emise jsou omezovány. Jestliže má zařízení na omezování znečišťování značnou spotřebu elektřiny a snížení objemu znečišťující látky je přitom relativně malé, pak v souvislosti s environmentálními důsledky výroby elektrické energie může snižování objemu znečišťující látky znamenat menší ochranu životního prostředí jako celku. Je však známo jen málo případů, kdy dopad využívání elektřiny převáží přínos, který představuje snižování objemu dané znečišťující látky. “Evropský elektrický a tepelný mix” je zjednodušeným přístupem pro odvozování emisních faktorů, jehož cílem je započítat dopady použité elektřiny a tepla na životní prostředí. Byly odvozeny DL/EIPPCB/ECM květen 2005 15

KAPITOLA 2

multiplikační faktory pro emise SO2, CO2, and NO2 a pro spotřebu ropy, plynu a uhlí na GJ spotřebované elektřiny a tepla. Multiplikační faktory byly odvozeny zprůměrováním údajů za energetické zdroje v celé Evropě (viz Příloha 8). Například proces, jenž spotřebuje 10 GJ elektřiny za rok bude mít následující dopad vypočtený multiplikačními faktory Přílohy 8: Spotřebované zdroje Ropa (kg)

Emise

90,1 3

Zemní plyn (m )

69,2

Černé uhlí (kg)

157

Hnědé uhlí (kg)

346,4 SO2 (kg)

1

CO2 (kg)

1167,1

NO2 (kg)

1,6

tabulka 2.1 Zdroje spotřebované a emise způsobené procesem, jehož roční spotřeba elektrické energie činí 10 GJ.

Multiplikační faktory uvedené v Příloze 8 jsou samozřejmě zobecněním a v případech, kdy má environmentální dopad použité elektřiny a tepla pro výsledné rozhodnutí zásadní význam, bude vhodné zpracovat analýzu citlivosti nebo pro výpočet odvodit ještě konkrétnější data. Evropská kombinace energií není vhodná pro použití na jiné než evropské úrovni. Uživatel by měl být opatrný při pokusech odvodit více specifické informace, neboť to může představovat ohromný počet dat o zdrojích elektrické energie nebo tepla a o technologiích a palivech užitých pro výrobu. Spotřebovaná elektřina a teplo se mezi členskými zeměmi a mezi jednotlivými zařízeními liší. Může se také měnit se změnou cen za příslušný zdroj energie. Je-li energie spotřebována ve formě elektřiny z rozvodné sítě, jsou zde další komplikace, neboť zdroje elektřiny se v průběhu dne mění. Sběr více podrobných informací je pravděpodobně nutný v případech, kdy je elektrická energie a teplo využité v procesu kritickým pro učinění rozhodnutí. Navrhované novely Směrnic 96/92/ES a 98/30/EC týkající se společných pravidel vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem by mohly požadovat, aby dodavatelé dali svým zákazníkům k dispozici informace o dopadech jejich činnosti na životní prostředí. To by mohlo znamenat dostupnost užitečných informací pro hodnocení environmentálních dopadů energie použité v průmyslovém procesu. Bez ohledu na to, zda jsou použity multiplikační faktory Evropského elektrického a tepelného mixu či specifické informace, zdroj dat a způsob nakládání s nimi musí zůstat transparentní. Zde je nutné pro zajištění požadavku, aby všechny předpoklady týkající se spotřeby elektřiny a tepla byly jasné, postupovat opatrně. Jakémukoliv možnému zkreslení, které může být způsobeno těmito předpoklady, musí být jak uživateli, tak subjekty, které činí rozhodnutí, správně porozuměno.

2.4.3 Odpady Průmyslové procesy vedou ke vzniku pevného a kapalného odpadu, s nímž může být nakládáno nebo může být odstraněn v provozovně nebo může být z provozovny přepraven na jiné místo nakládání či odstraňování odpadu. Směrnice usiluje o zabránění vzniku odpadu kdekoliv je to možné podporou výběru technik, které využívají nízkoodpadové technologie a technik, které umožňují obnovu a recyklaci již vzniklých odpadů. Kde je technicky a ekonomicky nemožné vyhnout se vzniku odpadů, mělo by s nimi být nakládáno způsobem, jenž zamezuje či minimalizuje jakékoliv dopady na životní prostředí. Při porovnávání variantních technik generujících odpady, může být užitečná analýza množství, složení a pravděpodobných environmentálních efektů vzniklého odpadu. Níže je popsána jednoduchá metoda DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

16

KAPITOLA 2

obvykle pragmaticky postačující pro vyhodnocení, která z variant nabízí nejvyšší úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Jednoduchý postup: Při zjišťování přehledu lze odpady vzniklé z provozu různých variantních technik rozdělit do tří kategorií, tj. 1) inertní odpady 2) odpady neklasifikované jako nebezpečné 3) nebezpečné odpady Tyto kategorie by měly být vyjádřeny v kg vzniklého odpadu. Kategorie mají své definice v Článku 2 Směrnice 1999/31/EC [39, European Commission, 1999] o skládkách odpadů1 a měly by být použity (viz níže): Článek 2 Směrnice 1999/31/EC [39, European Commission, 1999] Definice Pro účely této směrnice se: a)

„odpadem“ rozumí jakákoli látka nebo předmět, na které se vztahuje směrnice 75/442/ES2;

b) „komunálním odpadem“ rozumějí odpady z domácností a rovněž ostatní odpady obdobné povahy nebo složení jako odpady z domácností; c) „nebezpečnými odpady“ rozumějí veškeré odpady, na které se vztahuje čl. 1 odst. 4 Směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech3; d) „odpady neklasifikovanými jako nebezpečné“ rozumějí veškeré odpady, na které se nevztahuje bod c); e) „inertními odpady“ rozumějí odpady, které nepodléhají žádným fyzikálním, chemickým nebo biologickým změnám. Inertní odpady se nerozkládají, nehoří a nejsou fyzikálně ani chemicky reaktivní, nejsou biologicky rozložitelné a nenarušují jiné látky, se kterými jsou ve styku, způsobem schopným vyvolat znečištění životního prostředí nebo poškodit lidské zdraví. Celkové množství vznikajících průsakových vod a obsah znečišťujících látek v odpadech stejně jako ekotoxicita průsakových vod musejí být zanedbatelné, zejména pak nesmějí poškozovat jakost povrchových nebo podzemních vod; V případech, kdy se otázka odpadů jeví jako velmi relevantní pro příslušné posouzení, bude nutné vytvořit podrobnější přehled o produkovaných odpadech. Je třeba mít na paměti, že podrobné posouzení bude složité, pokud nebudou k dispozici komplexní informace o vznikajících odpadech, jejich osudu a dopadu na životní prostředí. Většinou postačí použít jednoduchou zde popsanou metodu. Tento jednoduchý přístup však nerozlišuje mezi odpadem, který je částčně nebo úplně recyklován, a odpadem, který se musí odstranit.

1

Council Directive 1999/31/EC of 26 April 1999 on the landfill of waste (Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů).

2

Council Directive 75/442/EEC of 15 July 1975 on waste/as amended (Směrnice Rady ze dne 15. července 1975 o odpadech (75/442/EHS). 3

Council Directive of 12 December 1991 on hazardous waste (91/689/EEC) (Směrnice Rady ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech (91/689/EHS) ve znění Council Directive of 27 June 1994 amending Directive 91/689/EEC on hazardous waste [94/31/EC] (Směrnice Rady 94/31/ES ze dne 27. června 1994, kterou se mění směrnice 91/689/EHS o nebezpečných odpadech).

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

17

KAPITOLA 2

2.5 Postupy 3 – Výpočet mezisložkových vlivů Níže popsané postupy umožňují, aby různé polutanty uvedené v přehledu byly uspořádány do sedmi environmentálních témat, aby bylo možné posoudit dopady každé uvažované techniky na životní prostředí. Tato témata jsou založena na environmentálních dopadech, které tyto polutanty s největší pravděpodobností způsobují. Uspořádání polutantů do témat umožňuje jejich vzájemné srovnávání. U každého tématu může být dopad výhradně nebo primárně do jedné složky nbeo zde mohou být dopady do více než jedné složky, např. do ovzduší a vody. Je třeba brát pečlivě v úvahu všechny dopady v každém případě, který je předmětem jakéhokoli zjednodušení. Témata jsou tato:

• • • • • • •

Toxicita pro člověka Globální oteplování Toxicita pro vodní prostředí Acidifikace Eutrofizace Poškozování ozonové vrstvy Potenciál tvorby fotochemického ozonu Témata byla pečlivě vybrána tak, aby komplexně pokrývala nejčastější dopady na životní prostředí a zároveň zajistila, že posouzení zůstane v praktické a relevantní rovině. I když je pokrytí komplexní, nebylo možné definovat metodu, která pokryje každý možný dopad, jako např. v souvislosti s použitím méně škodlivých látek nebo s možností havárií. Uživatel by si proto měl být vždy vědom toho, že existují dopady na životní prostředí, se kterými se zde nepočítá, a měl by zajistit, že v konečném posouzení budou tyto vlivy i přesto zohledněny. Během vývoje tohoto dokumentu bylo zvažováno dodatečné téma (čerpání neživých složek). Udávalo by měřítko, v němž jsou přírodní zdroje procesem spotřebovávány a dovolilo by posouzení potenciálu čerpání přírodních zdrojů. Ačkoliv čerpání neživých složek zůstává důležitým tématem, byly zaznamenány významné námitky proti spolehlivosti faktorů odvozených pro jeho popis. Současně existoval pocit, že je nevhodné udělit tématu stejnou váhu, jako jiným tématům, jako je toxicita pro člověka či potenciál tvorby fotochemického ozonu. Ve výsledku bylo rozhodnuto nezačlenit čerpání neživých složek do této metody. Při výpočtu mezisložkových vlivů jsou použity dva odlišné přístupy pro různé vlivy: Při posuzování vlivů souvisejících s globálním oteplováním, acidifikací, eutrofizací, poškozováním ozonové vrstvy a potenciálem tvorby fotochemického ozonu mohu být jednotlivé znečišťující látky převedeny na ekvivalentní referenční látku pomocí multiplikačních faktorů. Např. mnoho skleníkových plynů lze vyjádřit jako ekvivalent CO2, který popisuje jejich “potenciál globálního oteplování” (GWP – global warming potential). Vyjádření jednotlivých znečišťujících látek pomocí referenční látky umožňuje jejich přímé porovnávání a také jejich sčítání, takže je možné posoudit celkový dopad jejich vypouštění do prostředí. Objem emisí každého skleníkového plynu vypuštěných při provozu jednotlivých variant se pak může vynásobit dle GWP pro daný skleníkový plyn a vyjádřit jako ekvivalentní vliv určitého objemu CO2. Jednotlivé skleníkové plyny pak lze porovnat a zjistit, které mají nejvyšší vlivy a je možné je sečíst, čímž je s využitím následující rovnice vypočten celkový ekvivalent oxidu uhličitého pro každou z variant (v kg oxidu uhličitého): potenciál globálního oteplování = Σ GWP znečišťující látky × množství znečišťující látky V případě toxicity pro člověka a vodní toxicity může být objem jednotlivé uvolněné znečišťující látky rozdělen podle prahu toxicity daného polutantu, čímž se získá objem vzduchu nebo vody, který je třeba k naředění emisí na bezpečnou úroveň v případě, že dojde k jejich vypouštění. Objem vzduchu nebo vody se pak může sčítat, čímž se získá celkový teoretický objem vzduchu nebo vody, který je zněčištěn až po svůj práh. Tím je také umožněno porovnávání jednotlivých variant.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

18

KAPITOLA 2

toxicita =

Σ

vypouštěné množství znečišťující látky mez toxicity znečišťující látky

Multiplikační faktory a meze toxicity užité v obouch přístupech jsou odvozené ze zavedených postupů, které byly vyvinuty na známých mezinárodních fórech. Kde neexistují zavedená fóra, multiplikační faktory byly odvozeny z běžné praxe uplatňované v členských státech. Přístup pro hodnocení celkového potenciálu toxicity pro člověka, tak jak je popsaný níže, se odlišuje od obecného postupu představeného nyní a využívá bezrozměrné faktory toxicity odvozené jako ekvivalenty olova. Tím je vypočten hypotetický celkový potenciál. Metoda mezisložkových vlivů může být využita pro posouzení variantních technik, které jsou posuzovány z hlediska BAT. Metoda umožňuje pro sedm environmentálních témat porovnat varianty podle jejich environmentálních vlivů. V lokálních situacích bude pravděpodobně nutné provést další posouzení a také bude nutné zajistit, aby emise z návrhu techniky neporuší soulad s normami kvality životního prostředí podle Článku 10 Směrnice. Při lokálním rozhodování budou obvykle dostupné detailnější informace o emisích a místním životním prostředí a tudiž bude možné detailnější posouzení provést. Typicky bude zahrnovat rozptylové modelování pro jednotlivé znečišťující látky a vyhodnocení jejich odpadu na místní životní prostředí. Navíc zde mohou být témata jako hluk, zápach a vibrace, které budou na lokální úrovni zařízení vyžadovat posouzení, ovšem tato nelze snadno vyhodnotit touto metodou. Limity užití metody mezisložkových vlivů na úrovni zařízení jsou v dokumentu diskutovány a v kapitole 2.6.4. je popsán screeningový nástroj pro identifikaci nejvýznamnějších znečišťujících látek. Screeningový nástroj lze použít k identifikaci nejvýznamnějších znečišťujících látek, takže je možné je detailněji posoudit tam, kde je to vhodné. Metody, které jsou užity pro stanovení závazných podmínek v povolení ve členských státech, jsou uvedeny v Příloze 13.

2.5.1 Toxicita pro člověka Eliminace nebo minimalizace možných toxických vlivů na člověka mají u všech navržených procesů IPPC vysokou prioritu. Potenciální toxické vlivy průmyslového procesu budou záviset na emitovaných chemických látkách, množství vypuštěných chemických látek a na toxicitě těchto látek pro člověka. Postup popsany níže využívá množství každé emitované znečišťující látky a faktor toxicity této látky k výpočtu hypotetické celkové toxicity srovnávaných variant. Přístup uživateli také umožňuje identifikovat znečišťující látky, které mají nejvýznamnější efekt na životní prostředí a proto by měly být prioritně omezovány.

2.5.1.1 Posouzení návrhu z hlediska potenciální toxicity pro člověka Existuje rozsáhlá legislativa, která stanoví prahové hodnoty pro polutanty ve vnějším ovzduší i legislativa na ochranu zdraví a bezpečnosti pracovníků před expozicí vůči chemickým látkám na pracovišti. Limity uvedené v této legislativě jsou dobrým základem pro posuzování potenciální toxicity jednotlivých variantních návrhů pro člověka. Přesněji řečeno, vědci se neshodli na žádném způsobu, jak sčítat různé toxické vlivy, protože některé z nich mají odlišné časové rozpětí působení a odlišný dopad na lidské zdraví. Přístup prezentovaný v tomto dokumentu nicméně poskytuje alespoň společnou strukturu pro provádění určitého srovnání mezi alternativními scénáři. Předpokládá přímou toxicitu pro lidské zdraví při vdechování, přičemž zjednodušuje skutečné cesty expozice pro člověka.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

19

KAPITOLA 2 potenciál toxicity pro člověka (kg ekvivalentu olova)

=Σ

vypouštěné množství znečišťující látky (kg) faktor toxicity znečišťující látky

kde: Potenciál toxicity pro člověka je indikativní hodnota (v kg ekvivalentu olova) za účelem porovnání variant, čím vyšší je tato hodnota, tím vyšší je potenciál toxicity; množství vypouštěné znečišťující látky v kg; faktor toxicity znečišťující látky je bezrozměrná hodnota (viz Příloha 1).

2.5.1.2 Otázky ke zvážení Na základě postupu může uživatel porovnávat variantní techniky, při kterých dochází k emisím různých znečišťujících látek, dokonce i když toxické vlivy těchto látek spadají do rozsáhlého intervalu. Uživateli také umožňuje zjistit, které znečišťující látky jsou nejproblematičtější z hlediska jejich potenciálu toxicity pro člověka. Toxicita je komplexní oblast a při posuzování a při hodnocení výsledků je nutné postupovat velmi opatrně. Faktory toxicity uvedné v Příloze 1 byly odvozeny z národních údajů OEL (pozn. překladatele - limity expozice na pracovištích) a původně měly odlišný účel. Postup je vytvořena výhradně pro porovnávání variant a není vhodná pro posuzování skutečných vlivů emisí jednotlivých zařízení na lokální životní prostředí. Fyzikální vlastnosti znečišťujících látek, jejich osud a dopady nejsou v tomto zjednodušeném výpočtu brány v úvahu. Výpočet stanoví hodnotu, která může být použita pouze pro porovnávání variantních technik. Uživatel musí porozumět limitům zjednodušeného přístupu. Je to užitečný indikátor pro srovnávání variant a pro identifikaci těch znečišťujících látek, které pravděpodobně způsobují největší problémy, ale více od ní nelze očekávat. Nejspíše bude nutné v jednotlivých případech provést další práci na stanovení skutečných environmentálních efektů těchto vypouštěných látek. Dochází-li k vypouštění látek, které nemají v Příloze 1 stanovenu mez toxicity, měly by být označeny odděleně a jejich efekty diskutovány v konečné zprávě.

2.5.2 Globální oteplování Rostoucí množství tzv. skleníkových plynů v atmosféře vede k efektu zachycování sluneční energie v atmosféře. Efekt je obvykle označován jako globální oteplování nebo jako skleníkový efekt. Předpovědi dopadů globálního oteplování zahrnují rostoucí teploty a změny zemského klimatu, které mohou mít implikace pro dešťové podmínky, dostupnost sladké vody, změny v zemědělské praxi, vzrůst hladin oceánu apod. Ke zpomalení dopadů globálního oteplování musí být redukovány emise skleníkových plynů. Preferovaná varianta při rozhodování, kterou z variant realizovat pro IPPC proces, by pak měla být vybrána po zvážení množství emisí skleníkových plynů všech variantních technik. Níže popsaný postup umožňuje porovnání efektů globálního oteplování porovnávaných technik. Detailnější vysvětlení a diskusi vědeckého pozadí a pravděpodobných dopadů globálního oteplování jsou čtenáři odkázání na „Third Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change“ (IPCC) [2, Intergovernmental Panel on Climate Change, 2001].

2.5.2.1 Posuzování oteplování

návrhu

z

hlediska

potenciálního

vlivu

na

globální

Znečišťující plyny (tj. skleníkové plyny), které způsobují globální oteplování, jsou předmětem rozsáhlého výzkumu na celém světě. IPCC tuto práci koordinuje a zavedlo pojem “potenciály globálního oteplování” (GWPs – global warming potentials) pro široké spektrum skleníkových plynů [2, Intergovernmental Panel on Climate Change, 2001]. GWPs jsou indexem pro odhad relativního DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

20

KAPITOLA 2

přispění jednoho kilogramu konkrétního skleníkového plynu ke globálnímu oteplování, a to ve srovnání s jedním kilogramem oxidu uhličitého (GWPs jsou vyjádřeny jako kg ekvivalentního CO2). Množství emisí jednotlivých znečišťujících látek, které byly zařazeny do přehledu sestaveného dle Postupu 2, mohou být vynásobeny svým GWP a vyjádřeny jako kg ekvivalentního CO2. Vypouštěné skleníkové plyny pak mohou být uspořádány a prezentovány jako celkový vliv ekvivalentního oxidu uhličitého, a to pomocí následující rovnice:

potenciál globálního oteplování (GWPtotal)

=Σ

GWP znečišťující látky × emitované množství znečišťující látky

kde: GWP(total) je součet potenciálů globálního oteplování za jednotlivé emise skleníkových plynů pro posuzovanou variantu (kg CO2 ekvivalentu); emitované množství znečišťující látky je množství jednotlivé znečišťující látky (sklenikovéo plynu) z tématu, např. CO2, CH4, N2O atd. (v kg).

Celkový potenciál globálního oteplování vyjádřený jako ekvivalent oxidu uhličitého pak může být mezi variantami porovnán.

2.5.2.2 Otázky ke zvážení Hodnoty GWP, které zde byly aplikovány (viz Příloha 2), předpokládají 100-letý horizont životnosti látky v atmosféře a byly publikovány fórem IPCC [2, Intergovernmental Panel on Climate Change, 2001] (strana 388). Předpoklad 100-letého časového horizontu životnosti byl zvolen kvůli tomu, neboť otevírá odpovídající časový rámec působení posuzovaného efektu bez nejistoty spojené se vzdálenějším časovým horizontem. Odpověď není úplná, neboť mnoho skleníkových plynů má životnost v atmosféře velmi vysokou. Uživatelé metody i ti, kdo činí rozhodnutí, by měli dávat velký pozor při výběru technik, které preferují plyny s nižším potenciálem globálního oteplení, ale s delší dobou setrvávání v atmosféře oproti technikám, při kterých se uvolňuje větší množství plynů s kratší životností v atmosféře. Při hodnocení variant mohou pomoci i údaje o životnosti skleníkových plynů v atmosféře uvedené v Příloze 2. Nedávná Směrnice EU (2003/87/ES) zavádí systém obchodování s emisemi skleníkových plynů v rámci Společenství, kterým se mění Směrnice Rady 96/61/EC (IPPC). Cílem této Směrnice je snížení emisí skleníkových plynů a splnění závazků vyplývajících pro Evropské společenství z Rámcové konvence OSN o klimatických změnách a Kjótského protokolu. Podmínkou pro zavedení systému obchodování je, že povolení IPPC nestanoví limity pro přímé emise skleníkových plynů ze zařízení, které spadá do systému obchodování. Tak se zajistí, že mezi těmito nástroji nebude žádný konflikt a nijak se to nedotýká ani požadavků Směrnice IPPC, které se týkají energetické účinnosti. Cílem zde popsaného hodnocení v rámci posouzení mezisložkových vlivů je rozhodnout, která ze zvažovaných variant nabízí nejvyšší úroveň ochrany životního prostředí jako celku. GWP je pro toto posuzování užitečný parametr, ale není vhodný pro přípravu nebo stanovování limitů v rámci povolení IPPC a mezi systémem obchodování se skleníkovými plyny a posuzováním mezisložkových vlivů by nemělo dojít k žádnému konfliktu.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

21

KAPITOLA 2

2.5.3 Toxicita pro vodní prostředí Vypouštění látek do vodních prostředí může mít toxický efekt na rostliny a živočichy žijící v takovém prostředí. Níže popsaný postup umožňuje posuzovat celkový vliv jednotlivých variant na toxicitu pro vodní prostředí a uspořádat tyto varianty podle rozsahu environmentálních škod, které mohou způsobit vodnímu prostředí. Výpočet používaný k určení vodní toxicity je analogický výpočtu, který se používá při stanovení potenciální toxicity určité varianty pro člověka. Objem vody, která je třeba k naředění vypouštěné odpadní vody na práh toxicity se vypočítá z odhadů koncentrace, při které nedochází k nepříznivým účinkům (PNECs - Predicted no effect concentrations), které jsou známé pro jednotlivé vypouštěné znečišťující látky.

2.5.3.1 Posuzování návrhu z hlediska potenciálu toxicity pro vodní prostředí Na vyhodnocení toxicity znečišťujících látek již bylo vykonáno mnoho práce a ve výsledku bylo mnoho látek z tohoto hlediska charakterizováno. Toxický efekt jednotlivých znečišťujících látek lze vyjádřit jako „odhad koncentrace, při které nedochází k nepříznivým účinkům“ (PNECs - Predicted no effect concentrations) v mg/l dané znečišťující látky, což je úroveň, při které nelze zjistit žádný toxický účinek. Teoretický objem vody, která by byla třeba k naředění odpadní vody pod její prahovou hodnotu PNEC, se vypočítá tak, že se objem uvolněného polutantu vydělí jeho příslušnou hodnotou PNEC. Objemy vody se pak mohou sčítat pro všechny znečišťující látky a vypočítat tak teoretický objem vody potřebné k naředění odpadní vody na hodnotu odhadu koncentrace, při které nedochází k nepříznivým účinkům, a to pomocí této rovnice: toxicita pro prostředí (m3)

vodní

=Σ

vypouštěné množství znečišťující látky (kg látky)×103 PNEC znečišťující látky (mg/l)×10-3

×0,001

kde: Toxicita pro vodní prostředí je objem vody (m3) potřebný pro dosažení odhadu koncentrace bez nepříznivého účinku; vypouštěné množství znečišťující látky je množství látky vypuštěné do vodního prostředí v kg (násobeno 103 kvůli převodu na gramy); PNEC znečišťující látky je odhad koncentrace bez nepříznivého účinku v mg/l, tj. koncentrace, při níž látka nevyvolává nepříznivé účinky (viz Příloha 3). Faktor 10-3 převádí výsledek na gramy; multiplikační faktor 0,001 převádí litry na m3.

Odhady koncentrací, při kterých nedochází k nepříznivým účinkům rozsáhlého souboru látek znečišťujících vodní prostředí a postupy, které byly pro jejich odvození použity, jsou uvedeny v Příloze 3.

2.5.3.2 Otázky ke zvážení Výpočet objemu vody potřebné na rozředění emise na úroveň PNEC tímto způsobem umožňuje přímé srovnání mezi posuzovanými variantními technikami. Příloha 3 uvádí seznam hodnot PNEC pro řadu látek. V případě, že pro určité látky zde není hodnota PNEC uvedena, měl by uživatel zajistit, že budou tyto látky jasně zmíněny ve zprávě, aby mohly být i přesto vzaty při posuzování v úvahu. Výše popsaný výpočet představuje teoretický objem vody nutné k naředění odpadní vody na hodnotu její PNEC, ale neznamená skutečný objem nebo koncentraci znečištěné vody, která by odcházela z daného procesu. V reálné situaci platí, že jeden litr vody asimiluje více než jednu znečišťující látku. Postup je vhodný pro rozhodování v obecné rovině, ale nebude postačovat pro posouzení vlivu konkrétního zařízení na životní prostředí. Při stanování BAT na úrovni zařízení bude zřejmě nutné provést podrobnější hodnocení vyžadující detailnější modelování ředění jednotlivých znečišťujících DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

22

KAPITOLA 2

látek. Také může být nutné posoudit synergické a antagonické účinky kombinací znečišťujících látek. Otázky jako je typ vodního tělesa (řeka, jezero, pobřežní voda apod.), dostupné ředění, pozaďová úroveň znečištění a jiné způsoby využívání vodního tělesa (pitná voda, plavání, rybaření apod.) bude nutné posoudit při stanovování individuálních podmínek povolení. Postup je analogický výpočtu potenciální toxicity pro člověka. Stručný přehled postupu odvozování hodnot PNEC je uveden v textu na konci Přílohy 3 a je podobný postupu, který je použit v rámcové Směrnici o vodě [10, European Commission, 2000]. V době vzniku dokumentu je nejpodrobnější dostupný seznam hodnot PNEC ten, jenž je uveden v Příloze 3. Interpretace výsledku musí být prováděna opatrně. Odvozování hodnot PNEC pro jednotlivé látky se provádělo pomocí mnoha postupů, přičemž byly uplatněny různé bezpečnostní faktory v závislosti na množství a typu dostupných informací o toxickém působení dané látky.i když se jedná o užitečný přístup, který je v souladu s principem předběžné opatrnosti, míra spolehlivosti těchto odvozených čísel se případ od případu liší. Posuzování vypouštěných odpadních vod jako celku může představovat užitečný prostředek k řešení vodní toxicity směsí látek, i když při používání dat o konkrétních odpadních vodách pro účely rozhodnutí v příslušných sektorech je třeba postupovat opatrně. Práce na odvozování hodnot PNEC nadále pokračují a postupy byly revidovány do podoby stávající metody, která je popsána v technickém pokynu [46, European Chemicals Bureau, 2003]. Pokyn byl vyvinut pro účely Směrnice Komise 93/67/EEC ze dne 20. července 1993, kterou se stanoví zásady posuzování rizik pro člověka a životní prostředí u nově oznamovaných látek 4 [47, European Commission, 1993], Nařízení Komise (ES) č. 1488/94 ze dne 28. června 1994, kterým se stanoví zásady hodnocení rizik existujících látek pro člověka a životní prostředí5 [48, European Commission, 1994] a Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh6 [49, European Commission, 1998]. Jak jsou hodnocení prováděna, hodnoty odvozené Evropským úřadem pro chemické látky nahradí hodnoty uvedené v tabulce Přílohy 3. Vyhodnocení celého odpadního toku může nabídnout užitečné prostředky pro zvážení toxicity pro vodní prostředí směsí látek, ovšem je nutné data o specifických odpadních tocích při rozhodování na úrovni odvětví užívat opatrně.

2.5.4 Acidifikace Bylo prokázáno, že depozice okyselujících látek z kyselých plynů v ovzduší způsobuje široký rozsah dopadů. Efekty zahrnují škody na lesích, jezerech a ekosystémech, poklesy rybích populací a erozi staveb a historických monumentů. Ačkoliv některé kyselé plyny mají přírodní původ, hodně jich pochází z antropogenních zdrojů, jako je doprava, průmyslové procesy a zemědělské aktivity. Omezování okyselujících emisí je v posledních letech prioritou a bylo vykonáno mnoho práce na lepším porozumění mechanismu kyselé depozice a vyjednání redukcí průmyslových emisí kyselých plynů.

4

Commission Directive 93/67/EEC of 20 July 1993 laying down the principles for assessment of risks to man and the environment of substances notified in accordance with Council Directive 67/548/EEC (Směrnice Komise ze dne 20. července 1993, kterou se stanoví zásady posuzování rizik pro člověka a životní prostředí u látek oznámených v souladu se směrnicí Rady 67/548/EHS (93/67/EHS)) 5

Commission Regulation [EC] No 1488/94 of 28 June 1994 laying down the principles for the assessment of risks to man and the environment of existing substances in accordance with Regulation [EEC] No 793/93 (Nařízení Komise (ES) č. 1488/94 ze dne 28. června 1994, kterým se stanoví zásady hodnocení rizik existujících látek pro člověka a životní prostředí v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 793/93 (Text s významem pro EHP))

6

Directive 98/8/EC of the European Parliament and of the Council of 16 February 1998 concerning the placing of biocidal products on the market (Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/8/ES ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh)

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

23

KAPITOLA 2

2.5.4.1 Posuzování návrhu z hlediska potenciální acidifikace Plyny, které mají nejsilnější acidifikační efekt, jsou oxid siřičitý (SO2), amoniak (NH3), a oxidy dusíku (NOx). Byly vypočítány “potenciály acidifikace”, které umožní vyjádřit každou znečišťující látku jako ekvivalent oxidu siřičitého [15, Guinée, et al., 2001]. Vynásobení množství vypuštěné znečišťující látky a potenciálu acidifikace jednotlivých plynů umožňuje vypočítat celkový acidifikační vliv uvažovaného návrhu a vyjádřit ho jako celkový ekvivalent oxidu siřičitého. Množství emisí, která byla zjištěna Postupem 2 v přehledu emisí, je sečteno užitím rovnice:

acidifikace

=Σ

AP(znečišťující látky) × emitované množství(znečišťující látky)

kde: Acidifkace je vyjádřena v kg SO2 ekvivalentu; AP(znečišťující látky) je potenciál acidifikace znečišťující látky v kg ekvivalentu oxidu siřičitého (viz Příloha 4); emitované množství(znečišťující látky) je množství jednotlivé znečišťující látky (v kg).

2.5.4.2 Otázky ke zvážení Potenciály acidifikace uvedené v Příloze 4 jsou převzaty z [15, Guinée, et al., 2001] a jsou průměrnými hodnotami, které jsou považovány za reprezentativní pro Evropu jako celek. Detailní modelování potenciálů acidifikace bylo provedeno v rámci ujednání UNECE „Convention on Long Range Transboundry Air Pollution“ 7 (pozn. překladatele - Úmluvy UNECE o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států ze dne 13. listopadu 1979) a hodnotí účinky acifikace, eutrofizace a přízemního ozonu. Geografické oblasti jsou rozděleny na jednotlivé plošné čtverce, které jsou pak posuzovány z hlediska jejich citlivosti na acidifikační vlivy. Toto vyhodnocení je založené na souboru faktorů zahrnujících typ půdy, vegetaci, kapacita tlumení vlivů (buffering capacity) a jak blízko je zátěž příslušného území od kritické úrovně kyselé depozice. Každý jednotlivý čtverec tak má rozdílný potenciál acidifikace pro jednotlivé znečišťující plyny. V používání tohoto postupu existují jistá omezení, protože ne všechny znečišťující látky, které způsobují acidifikaci, mají v seznamu uveden svůj acidifikační potenciál (chybí např. HCl a HF). Uvedené acidifikační potenciály jsou také podhodnoceny, protože neberou v úvahu acidifikaci vznikající mimo Evropu. Vliv kyselých emisí bude také kolísat podle toho, kde dochází k jejich uvolňování, podle rozptylových podmínek a citlivosti území, kde dochází ke konečné depozici těchto emisí. Tento postup je užitečným indikátorem při rozhodování o nejlepší variantě z hlediska životního prostředí v případě, kdy geografické umístění návrhu není známo, jako je tomu u určování BAT v rámci BREF. Je důležité mít na paměti, že průměrné hodnoty acidifikačního potenciálu nejsou vhodné pro případy, kdy je umístění návrhu známo. Při určování podmínek povolení pro konkrétní zařízení bude pravděpodobně třeba vytvořit podrobný model rozptylu, aby bylo možné posoudit vliv

7

Souhrn hodnotící metodiky Úmluvy Ekonomické komise Spojených národů pro Evropu o dálkovém znečišťování ovzduší (“United Nations Economic Commission for Europe” (UNECE) “Convention on LongRange Transboundary Air Pollution”) je k nalezení na adrese: http://www.iiasa.ac.at/~rains/dutch/pollueng.pdf.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

24

KAPITOLA 2

emisí. Platí to obzvláště tam, kde je ohroženo dodržení lokálních norem kvality ovzduší kvůli existujícím koncentracím pozadí, anebo v oblastech, kde se nacházejí citlivé receptory.

2.5.5 Eutrofizace Eutrofizace (někdy označovaná také jako nutrifikace) je proces obohacování živinami, ke kterému dochází tehdy, kdy znečišťující látky mohou fungovat jako živiny pro fotosyntetické organismy a jsou přímo nebo přímo dodávány do ekosystému. Zvýšené množství živin způsobuje nadměrný růst některých rostlinných druhů a zároveň mizení druhů jiných. Eutrofizace je problémem především v pobřežních a vnitrozemských vodách, kde může docházet k nárůstu řas a úbytku kyslíku ve vodě, což nepříznivě ovlivňuje rostliny, ryby a další formy života; tyto řasy jsou často toxické pro živočichy i lidi. Nadměrná depozice dusíku v půdě může zvyšovat koncentrace dusičnanů v podzemních vodách, což vede k tomu, že voda se stává nepoživatelná. Eutrofizace také způsobuje unikání dusíku z půdy a tím rostoucí acidifikaci povrchových a podzemních vod.

2.5.5.1 Posuzování návrhu z hlediska potenciální eutrofizace Sloučeniny, které způsobují eutrofizaci, jsou sloučeniny obsahující dusík a fosfor. Pomocí metody posuzování životního cyklu byly pro řadu sloučenin sestaveny potenciály eutrofizace, takže je možné vypočítat celkový vliv eutrofizace pro jednotlivé zvažované varianty. Efekt eutrofizace je možné vypočíst podle následující rovnice:

Eutrofizace

=Σ

potenciál eutrofizace(znečišťující látky) × emitované množství(znečišťující látky)

kde: potenciál eutrofizace(znečišťující látky) je vyjádřen jako kg ekvivalentu fosfátového intu PO43(viz Příloha 5); emitované množství(znečišťující z přehledu emisí podle Postupu 2.

látky)

je množství jednotlivé znečišťující v kg převzaté

2.5.5.2 Otázky ke zvážení Zde uvedené potenciály eutrofizace vycházejí z toho, jak vypouštění dané znečišťující látky přispěje k tvorbě biomasy. To je odvozeno z průměrného složení (poměr N/P) biomasy. Omezení spojená s aplikací tohoto postupu na určité zařízení jsou podobná jako u acidifikace. I když je postup užitečný při rozhodování v obecné rovině, není vhodný pro posuzování eutrofizačního potenciálu emisí u konkrétního zařízení ve vazbě na lokální životní prostředí. Nebere v úvahu lokální rozptylové charakteristiky, osud znečišťující látky po jejím vypouštění, charakter přijímajícího prostředí a citlivost místního životního prostředí vůči jednotlivým uvolněným znečišťujícím látkám. Postup vychází z metody používané při posuzování životního cyklu. Existují obavy ze sčítání emisí do ovzduší, vody a půdy (tj. environmentální vlivy v různých složkách životního prostředí), protože vědecká platnost takového postupu je problematická. Postup nicméně umožňuje rychlé a jednoduché posouzení eutrofizačního potenciálu uvažovaných variant. Uživatelé by však měli být opatrní a tam, kde nejsou výsledky zcela jasné, bude zřejmě nutné popsat osud znečišťující látky podrobněji a rozdělit emise na ovzduší, vodu a půdu. Při stanovování podmínek povolení pro jednotlivá zařízení, bude zřejmě nutné provést detailní rozptylové modelování pro jednotlivé znečišťující látky v místním životním prostředí (ovzduší/voda/půda). DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

25

KAPITOLA 2

2.5.6 Poškozování ozonové vrstvy Ozonová vrstva je vrstvou stratosféry, která napomáhá chránit živočichy a rostliny před UV zářením ze Slunce. Poškozování ozonové vrstvy je rozkladný efekt stratosférické ozonové vrstvy způsobovaný znečišťujícími plyny vypouštěnými při lidských aktivitách. Znečišťující plyny zahrnují chlorfluorované uhlovodíky, halony a další plyny, které mohou být vypouštěné při provozu IPPC procesů. Poškozování ozonové vrstvy může způsobovat škody na sklizních zemědělských plodin a jak u živočichů, tak u lidí zdravotní efekty, jako jsou šedý zákal a rakovina kůže. Pro omezení poškozování ozonové vrstvy je nutné přijmout strategii snížování emisí znečišťujících plynů, které způsobují narušení ozonové vrstvy.

2.5.6.1 Posuzování návrhu z hlediska potenciálního poškozování ozonové vrstvy Pro účely vypracování strategie snižování emisí znečišťujícíh plynů byly vyhodnoceny relativní efekty poškozování ozonové vrstvy pro široký soubor. Výsledky provedeného výzkumu byly sestaveny Světovým meteorologickým úřadem (World Meteorological Office) [3, World Meteorological Office, 1998]. Montrealský protokol z roku 1987 týkající se látek, které narušují ozonovou vrstvu [31, United Nations Environment Programme, 1987], uvádí seznam multiplikačních faktorů, takže je možné vynásobit údaje pro řadu plynů jejich “potenciálem ztenčení ozonu” a vyjádřit je tak jako ekvivalenty CFC – 11. Potenciály poškozování ozonové vrstvy řady plynů lze spolu sečíst a vyjádřit potenciál poškozování ozonové vrstvy následujícím výpočtem: Poškozování ozonové vrstvy

=Σ

potenciál poškozování ozonové vrstvy(znečišťující látky) × emitované množství(znečišťující látky)

kde: Poškozování ozonové vrstvy je součet potenciálů poškozování ozonové vrstvy posuzované techniky v kg CFC-11 ekvivalentů; potenciály poškozování ozonové vrstvy(znečišťující látky) jsou uvedeny v Příloze 6; emitované množství(znečišťující látky) je množství jednotlivé znečišťující v kg.

2.5.6.2 Otázky ke zvážení Efekt na ozonovou vrstvu a teorie v pozadí potenciálů poškozování ozonové vrstvy jsou relativně dobře prozkoumány a mezinárodně akceptovány. Úbytek ozonu není otázkou, která by měla místní vliv a i když minimalizace úniků chemikálií, které způsobují tento problém, má při udělování povolení vysokou prioritu, není pravděpodobné, že by toto téma bylo při hodnocení konkrétního zařízení posuzováno podrobněji, než jak je prezentováno v dokumentu.

2.5.7 Potenciál k tvorbě fotochemického ozonu Ozon v přízemních vrstvách atmosféry (nazývaný také troposférický ozon) je znečišťující látkou. Vzniká při komplikovaných chemických reakcích, které iniciuje sluneční světlo a ve kterých reagují oxidy dusíku (NOx, kde NOx = NO + NO2) a těkavé organické sloučeniny (volatile organic compounds – VOCs) za vzniku ozonu. Tyto chemické reakce nejsou jednorázové, ale probíhají v průběhu několika hodin nebo dokonce dní v závislosti na sloučenině. Jakmile dojde ke vzniku ozonu, může látka v ovzduší přetrvávat po dobu několika dní. DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

26

KAPITOLA 2

V důsledku toho může být ozon naměřený v určitém místě způsobený emisemi VOCs a NOx ze vzdálenosti několika stovek nebo dokonce tisíců kilometrů a může dále “cestovat” a ještě podobnou vzdálenost urazit. Maximální koncentrace jsou tudíž obvykle dosahovány v oblastech po směru větru vanoucího od zdroje emisí prekurzorové znečišťující látky. V městských oblastech, v kterých by mohla být vysoká koncentrace emisí z dopravy, oxid dusnatý (NO) z vypouštěných emisí může reagovat s ozonem a vzniká oxid dusičitý (NO2), čímž jsou koncentrace přízemního ozonu sníženy. Protože vzdušné proudění odnáší primární znečišťující látky pryč, dochází ke vzniku dalšího ozonu a jeho koncentrace v oblastech po větru rostou [7, European Commission, 1999]. Troposférický ozon může způsobovat škodu na lidském zdraví, jako jsou dýchací obtíže citlivých osob, škodu na vegetaci a korozi materiálů. Strategie omezování úrovní přízemního ozonu spočivá v redukci vypouštění NOx a VOC z průmyslových procesů.

2.5.7.1 Posuzování návrhu z hlediska potenciálu k tvorbě fotochemického ozonu Potenciál jednotlivých těkavých organických látek k tvorbě ozonu závisí na jejich struktuře a reaktivitě. Za účelem vyhodnocení celkového vlivu vypouštění různých těkavých organických sloučenin je v “Protokolu 8 o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu” Evropské hospodářské komise při OSN (UNECE) navržen koncept používání tzv. potenciálů tvorby fotochemického ozonu (POCPs – Photochemical ozone creation potentials). Použití POCP umožňuje vyjádřit řadu těkavých organických látek jako ekvivalent etylenu a sčítat je pomocí vzorce:

POCP(total)

=Σ

POCP(znečišťující látky) × emitované množství(znečišťující látky)

kde: POCP(total) je potenciál tvorby fotochemického ozonu jvyjádřený jako kg etylen ekvivalentu POCP(znečišťující znečišťujících látek

látky)

jsou potenciály tvorby fotochemického ozonu jednotlivých

emitované množství(znečišťující látky) je vypuštěné množství jednotlivé znečišťující, která má potenciál tvorby fotochemického ozonu vyjádřená v kg zjištěných podle Postupu 2.

Hodnoty POCP byly stanoveny pro řadu těkavých organických sloučenin i jiných látek a jsou uvedeny v Příloze 7.

2.5.7.2 Otázky ke zvážení Reakce, které se podílejí na vniku fotochemického ozonu, jsou komplikované a je složité je přesně modelovat, protože zde do interakcí vstupuje řada chemických látek, sluneční světlo a povětrnostní podmínky. Jednotlivé hodnoty POCP jsou do značné míry nejisté a předpovídání koncentrací ozonu, který se vytvoří, je složité. I přesto je popsaný postup užitečný pro porovnávání vlivů uvažovaných variantních návrhů.

8

Více informací o protokolu lze nalézt na adrese http://www.unece.org/env/lrtap/multi_hl.htm (pozn. překladatele - jedná se o Protokol o omezování acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

27

KAPITOLA 2

Vzhledem k používání organických rozpouštědel při určitých činnostech a v určitých zařízeních je také třeba vzít v úvahu požadavky Směrnice 1999/13/ES 9 o omezování emisí těkavých organických sloučenin [44, European Commission, 1999], která stanoví limitní hodnoty pro snížení emisí těkavých organických látek.

9

Směrnice Rady 1999/13/ES ze dne 11. března 1999 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

28

KAPITOLA 2

2.6 Postup 4 – Interpretace mezisložkových konfliktů Pokud bylo s využitím výše popsaných postupů provedeno posouzení, z něhož lze dosáhnout jednoznačného závěru, pak za podmínky, že byla provedena citlivostní analýza vstupních předpokladů, lze nyní předložit doporučení s odůvodněním založeným na zjištěních. Pokud nebylo kvůli zjištění zřejméno mezisložkového konfliktu dosaženo žádného jasného závěru, pak může být nutné prezentovat výsledky transparentním způsobem tak, aby ten, kdo činí rozhodnutí, mohl zhodnotit relativní přednosti zvažovaných variant. Dále jsou uvedeny tři možné postupy porovnávání variant a výsledků doposud provedených hodnocení. Tyto postupy mohou být použity jednotlivě nebo mohou být použity i společně:

•

první postup je zjednodušující postup porovnávání výsledků každého předem vypočítaného environmentálního tématu • druhý postup je složitější a umožňuje porovnávání dosud vypočítaných vlivů s Evropskými celkovými hodnotami pro každé z environmentálních témat • třetí přístup umožňuje, aby byly jednotlivé polutanty srovnávány s Evropským registrem emisí znečišťujících látek Výše popsané postupy jsou užitečné v tom, že prezentují informace transparentním způsobem, takže ten, kdo rozhoduje, může nestranně porovnávat jednotlivé varianty. V této fázi je třeba zkoumat přesnost dat a provádět analýzu citlivosti, což může vycházet z přesnosti použitých faktorů. V této fázi bude také třeba zvážit relativní priority spojené s environmentálními tématy nebo dokonce jednotlivými znečišťujícími látkami. Postupem nelze učinit rozhodnutí, postup je jen nástrojem, který uživateli umožní objasnit problémy tak, aby subjekt provádějící konečné rozhodnutí mohl nestranně posoudit všechny varianty. Žádný níže uvedený postup není dokonalý a k dokončení celého hodnocení bude třeba názor odborníků. Otázky, které by mohly být důležité (zeména v lokálních situacích [18, UK Environment Agencies, 2002], [62, Federal Environmental Agency Germany, 1999]), zahrnují mimo jiné:

• • • • •

příspěvek k environmentální vztažné hodnotě (benchmark): jestliže příspěvek určité látky z procesu je velmi nízký ve srovnání s její vztažnou hodnotou (benchmark), pak bude tato skutečnost při rozhodování méně důležitá, než kdyby byl tento příspěvek vysoký kvalita životního prostředí: tam, kde je stávající kvalita životního prostředí špatná, lze při posouzení relativního výkonnosti variant větší důležitost (obzvláště v typicky lokálních situacích) přiložit snížení příspěvku daného procesu příslušnému aspektu životního prostředí přítomnost citlivých receptorů: větší význam může být přikládán místům, kde se v blízkosti vyskytují receptory nebo přirozená prostředí, která jsou obzvláště citlivá na určitou látku nebo její vlivy povaha vlivů: dlouhodobé nevratné vlivy mohou být považovány za horší než vlivy krátkodobé a vratné velmi perzistentní, v organismech se kumulující, toxické a karcinogenní látky, které mají prioritu vzhledem ke svému potenciálnímu dlouhodobému a přeshraničnímu vlivu.

2.6.1 Prosté porovnání každého z environmentálních témat S pomocí hodnot vypočítaných podle Postupu 3 může být provedeno prosté porovnání s cílem zjistit, která z variant je v každém tématu nejlepší. Je to rychlé a jednoduché posouzení, které však nijak nestanoví velikost rozdílů mezi jednotlivými variantami. Bude proto třeba ještě další diskuse o tom, jak velké jsou rozdíly mezi danými variantami. Jak již bylo uvedeno, analýza citlivosti z hlediska komponent a příslušných faktorů zvyšuje objektivitu posuzování.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

29

KAPITOLA 2

2.6.2 Normalizace ve vztahu k celkovým evropským hodnotám Vlivy variant mohou být normalizovány ve vztahu ke společné referenční hodnotě. Touto společnou referenční hodnotou by mohl být příspěvek zvažované varianty ke konkrétním celkové zátěži Evropy (např. příspěvek zvažované varianty k celkovým evropským emisím 4,7×1012 kg ekvivalentního CO2). Normalizace může být použita jako mechanismus vyhodnocení významnosti různých environmentálních vlivů variant (jedná se o analogii kroku „analýza příspěvků“ z hodnocení životního cyklu). Největším problémem postupu je ustanovení společného referenčního bodu, vůči němuž se provádí normalizace. Již byla vykonána určitá práce na stanovení společných referenčních hodnot evropské zátěže. Ty, které byly odvozeny pro témata metody mezisložkových vlivů jsou uvedeny níže v tabulce 2.2. Environmentální téma

Jednotky

1

Celková zátěž Evropy (1994/1995)

Energie

MJ/rok

6,1×1015

Odpad1

kg/rok

5,4×1011

Toxicita pro člověka

není dostupné

Globální oteplování (100-letý časový horizont)2

kg CO2 ekvivalentu/rok

Toxicita pro vodní prostředí

4,7×1012 není dostupné

Acidifikace2

kg SO2 ekvivalentu/rok

2,7×1010

Eutrofizace2

kg PO43- ekvivalentu/rok

1,3×1010

Poškozování ozonové vrstvy(nekonečný horizont)2

kg CFC-11 ekvivalentu/rok

8,3×107

Potenciál tvorby fotochemického ozonu2

kg etylen ekvivalentu/rok

8,2×109

1

Vychází z [9, Blonk TJ et al., 1997] – odpady je lépe rozdělit na nebezpečné, neklasifikované jako nebezpečné a intertní, jsou-li údaje dostupné 2

Vychází z [8, Huijbregts, et al,. 2001]

tabulka 2.2 Celkové zátěže Evropy

Při používání této metody by uživatelé měli postupovat opatrně. Výše uvedené celkové evropské hodnoty jsou do značné míry nejisté a proto by závěry učiněné na jejich základě měly být velmi pečlivě přezkoumány. Doporučuje se tedy brát v úvahu především rozdíly, nikoli velikost.

2.6.3 Normalizace ve vztahu k Evropskému registru emisí znečištění Pro účely metody mezisložkových vlivů mohou být porovnávány známé hodnoty emisí různých znečišťujících látek vypouštěných při používání variantních technik s celkovými emisemi ze zařízení IPPC v rámci EU, jak jsou hlášeny do Evropského registru emisí znečišťujících látek 10 (European Pollution Emission Register – EPER). Porovnání může být provedeno s agregovanými hodnotami za

10

17. července 2000 přijala Komise Rozhodnutí 2000/479/EC o zavedení Evropského registru emisí znečišťujících látek (European Pollutant Emission Register – EPER) podle Článku 15(3) Směrnice o IPPC. V EPER budou dostupné informace o emisích 50-ti znečišťujících látek a jejich skupin nad určité stanovené emisní prahy ze zařízení spadajících pod Směrnici o IPPC. Poprvé byly členské státy povinny reportovat Komisi údaje o celkových ročních emisích za rok 2001 v červnu 2003 (dobrovolně i za 2000 nebo 2002). Pro další informace o znečišťujících látkách uvedených v EPER viz Rozhodnutí Komise 2000/479/EC (http://www.europa.eu.int/eur-lex/en/lif/reg/en_register_151020.html) Komise s pomocí Evropské agentury pro životní prostředí zveřejňuje údaje v registru EPER přes internet včetně informací o jednotivých provozovnách i o různých agregovaných hodnotách (http://www.eper.cec.eu.int)

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

30

KAPITOLA 2

všechny IPPC odvětví, nebo více příhodněji s agregovanými údaji za příslušné IPPC odvětví. Porovnání může být provedeno s údaji za celou EU nebo s údaji národními. Následující jednoduchý příklad může sloužit pro ilustraci toho, jak mohou být emise normalizovány. Jedna technika by mohla vést k emisím metanu do ovzduší v množství odpovídajícím 0,01% celkových emisí metanu do ovzduší v odvětví (za EU), a zároveň k emisím fenolů do vody v množství odpovídajícím 1% celkových emisí fenolů do vody v odvětví (za EU). Podobně by druhá technika mohla vést k emisím metanu do ovzduší v množství odpovídajícím 0,1% celkových emisí metanu do ovzduší v odvětví (za EU), a zároveň k emisím fenolů do vody v množství odpovídajícím 0,001% celkových emisí fenolů do vody v odvětví (za EU). Druhá technika vede ve srovnání s první technikou k 10 krát vyšším relativním emisím metanu do ovzduší, ale k 1000 krát nižším relativním emisím fenolů do vody. Při používání dat Evropského registru (EPER) je třeba mít na paměti, že data nebudou nevyhnutelně na 100% přesná a budou zatížena podobnou mírou nespolehlivosti jako hodnoty celkové zátěže Evropy. Doporučuje se tedy brát v úvahu pouze rozdíly v řádech.

2.6.4 Screening lokálních vlivů na životní prostředí Článek 9 odst. 4 a Úvodní část (Recital) 18 Směrnice stanoví, že je na členských státech, aby se rozhodly, jakým způsobem vezmou v úvahu místní podmínky životního prostředí. Článek 3 Směrnice požaduje, aby zařízení byla provozována tak, aby nevznikalo žádné výrazné znečištění. Stanovení nejlepší dostupné techniky pro určitý sektor nemůže brát v úvahu detailní lokální otázky a tato kapitola popisuje způsob, jakým může být lokální význam odhadnut. Po celé Evropě se najdou značné odlišnosti v přijímajícím prostředí, v lokálních imisních koncentracích znečišťujících látek a v prioritách v oblasti životního prostředí. U kteréhokoli individuálního procesu může posouzení pravděpodobných vlivů příslušného návrhu vyžadovat podrobný model ředění a rozptylu jednotlivých znečišťujících látek. Níže uvedené faktory rozptýlení lze využít jako nástroj rychlého screeningu, který pomůže vyhodnotit, u které znečišťující látky by možná bylo nutné vypracovat podrobnější model pro lokální situaci. Různé techniky mohou být stejně vhodné v závislosti na postupech a normách kvality prostředí platných v jednotlivých členských státech. Níže uvedené faktory rozptýlení jsou považovány za faktory nabízející dostatečnou ochranu v mnoha případech [18, UK Environment Agencies, 2002] [45, Goetz, et al., 2001]. Mohou však nastat lokální situace, kdy určitá norma kvality prostředí pro určitou znečišťující látku je již překračován nebo je blízko své prahové hodnoty. V takových případech bude podrobné posouzení znečišťující látky i přesto vhodné pro odhad pravděpodobného dopadu. Mohou rovněž nastat případy, kdy je třeba zvážit rozptyl a dopady emisí s velkým dosahem. Podobně i odpadní vody vypouštěné z procesu IPPC mohou před vypouštěním do vodního toku procházet čistírnou odpadních vod a v takovém případě je faktorem, který je třeba zvážit, právě voda vypouštěná do vodního toku. I když se tato kapitola zabývá především emisemi do ovzduší a vody, na lokální úrovni mohou být významné i další oblasti, jako např. zápach nebo hluk. Konečná rozhodnutí o tom, který postup zvolit a zda je vhodný podrobný model, bude nutné učinit na lokální úrovni.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

31

KAPITOLA 2

Screening lokálních vlivů na životní prostředí Pro zjištění, zda jsou environmentální efekty na lokální úrovni pravděpodobně významné, je možné jako jednoduché vodítko použít následující metodiku: Rozptýlená koncentrace

=

emisní koncentrace (mg/m3 nebo mg/l) faktor ředění

Při absenci skutečných reprezentativních údajů se pro takový screening mohou použít standardní faktory ředění: •

pro vypouštění do vody – faktor ředění 1000

•

pro vypouštění do ovzduší – faktor ředění 100000 (založeno na vypouštění z komínu např. spalovacích zařízení)

Výsledné rozptýlené koncentrace pak lze porovnat s příslušnými normami kvality životního prostředí nebo podobnou vztažnou hodnotou (benchmarkem). Jestliže vypuštění znečišťující látky nevede k rozptýlené koncentraci vyšší než 1% příslušné normy kvality životního prostředí nebo podobné vztažné hodnoty, pak se tato emise někdy považuje za nevýznamnou (viz text nad touto tabulkou).

2.7 Závěry k mezisložkovým vlivům Postupy vysvětlené výše umožňují srovnání mezi varianty. Postupy jsou navrženy tak, aby vyhodnocení bylo co nejvíce transparentní. K zajištění účelnosti hodnocení byla potřeba uvést zjednodušení metod. Rovnováha je tak hledána mezi komplexitou hodnocení a zdroji potřebnými pro jeho provedení. Uživatelé musí porozumět této rovnováze a zajistit tak, aby konečné rozhodnutí nebylo narušeno těmito zjednodušeními. Mezisložkové postupy by měly být používány opatrně – omezení postupů byla v textu vysvětlena. Jedna z největších námitek je kladena volbě multiplikačních faktorů, což může významně zkreslit výsledky. Agregací multiplikační faktory různých znečišťujících látek klesá spolehlivost vypočtených výsledků. Námitky vůči odvození multiplikačních faktorů byly v textu uvedeny též. Jelikož s každým krokem je nejistota zvyšována, intervaly chyb se okolo čísel zvyšují. Ačkoliv je zde popsané posouzení mezisložkových vlivů souhrnné, není ani vyčerpávající ani jedinečné, neboť v jednotlivých případech mohou být důležité další faktory. Například může docházet k emisím znečišťujících látek, které nejsou pokryty environmentálními tématy zde rozebíranými. Může jít o další znečišťující látky, pro které ačkoliv mají vlivy v nějakém environmentálním tématu, nejsou odvozeny multiplikační faktory. Směrnice požaduje zvážení otázek, které nemohou být včleněny do hodnocení – hluk, vibrace, zápach, environmentální rizika a další. Uživatel by měl být pozorný a měl by zajistit, aby byly posouzeny jakékoliv další důležité environmentální vlivy, které se mohou objevit ve výsledné aplikaci navrhované techniky. Všechny otázky neposouzené plně nebo jakékoliv pochyby o platnosti údajů musí být řešeny jak uživatelem metody mezisložkových vlivů, tak subjektem, jenž činí rozhodnutí. Odborný úsudek bude pro hodnocení výsledků posuzování, která varianta je z hlediska životního prostředí preferována, nutný. Uživatel musí zajistit, aby byla zachována transparentnost hodnocení a přijatých rozhodnutí.

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

32

PŘÍLOHY

DL/EIPPCB/ECM

květen 2005

33

OBSAH

Referenční dokument o ekonomii a mezisložkových vlivech Reference Document on Economics and Cross-Media Effects 3.

METODA STANOVOVÁNÍ NÁKLADŮ ..................................................................................... 8 3.1

Postup 5 – Vymezení rozsahu a identifikace variant ............................................................. 9

3.2

Postup 6 – Shromažďování a ověřování údajů o nákladech ................................................ 10

3.2.1

Zdrojů údajů o nákladech ................................................................................................ 10

3.2.2

Zdokumentování nejistoty spojené s údaji ...................................................................... 11

3.2.3

Shrnutí Postupu 6............................................................................................................. 11

3.3

Postup 7 – Definování položek nákladů .............................................................................. 11

3.3.1

Kontrolní seznam položek nákladů ................................................................................. 12

3.3.2

Náklady, které je nutné uvést zvlášť................................................................................ 14

3.3.3

Faktory přepočtu dle velikosti (rozsahu) provozovny ..................................................... 15

3.3.4

Shrnutí Postupu 7............................................................................................................. 16

3.4

Postup 8 – Zpracování a prezentace informací o nákladech ................................................ 16

3.4.1

Směnné kursy .................................................................................................................. 17

3.4.2

Inflace .............................................................................................................................. 17

3.4.2.1

Stanovení cen podle základního období.................................................................. 17

3.4.2.2

Reálné a nominální ceny ......................................................................................... 18

3.4.3

3.4.3.1

Současná hodnota.................................................................................................... 20

3.4.3.2

Čistá současná hodnota ........................................................................................... 20

3.4.3.3

Diskontní a úrokové sazby...................................................................................... 21

3.4.4

Výpočet ročních nákladů ................................................................................................. 22

3.4.5

Nové umístění provozovny.............................................................................................. 23

3.4.6

Ostatní způsoby zpracování údajů o nákladech............................................................... 23

3.4.7

Shrnutí Postupu 8............................................................................................................. 23

3.5 4.

Diskontování.................................................................................................................... 20

Postup 9 – Připisování nákladů ochraně životního prostředí ............................................... 24

HODNOCENÍ VARIANT ............................................................................................................ 25 4.1

Analýza nákladové efektivnosti ........................................................................................... 26

4.2

Rozdělení nákladů mezi znečišťující látky .......................................................................... 26

4.3

Bilance nákladů a přínosů pro životní prostředí .................................................................. 27

4.3.1

Referenční ceny ............................................................................................................... 27

4.3.2

Externí náklady................................................................................................................ 35

4.4

Závěry hodnocení variant..................................................................................................... 37

OBSAH

5.

EKONOMICKÁ ÚNOSNOST V ODVĚTVÍ............................................................................... 38 5.1

Úvod..................................................................................................................................... 38

5.2

Struktura odvětví.................................................................................................................. 40

5.2.1

Popis struktury odvětví.................................................................................................... 40

5.2.2

Příklady struktury průmyslu ............................................................................................ 40

5.2.3

Závěr o struktuře průmyslu.............................................................................................. 41

5.3

Struktura trhu ....................................................................................................................... 41

5.3.1

Popis struktury trhu ......................................................................................................... 41

5.3.1.1

Analýza trhu pomocí Porterovy teorie pěti hybných sil.......................................... 42

5.3.2

Příklady struktury trhu..................................................................................................... 43

5.3.3

Závěr o struktuře trhu ...................................................................................................... 44

5.4

Odolnost............................................................................................................................... 44

5.4.1

Popis odolnosti ................................................................................................................ 44

5.4.2

Příklady odolnosti............................................................................................................ 46

5.4.3

Závěr o odolnosti ............................................................................................................. 48

5.5

Rychlost zavedení ................................................................................................................ 48

5.5.1

Popis rychlosti realizace .................................................................................................. 49

5.5.2

Příklady rychlosti realizace ............................................................................................. 49

5.5.3

Závěr o rychlosti realizace............................................................................................... 49

5.6

Závěry o ekonomické únosnosti v sektoru........................................................................... 50

6.

ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY........................................................................................................ 51

7.

REFERENCE ................................................................................................................................ 54

8.

GLOSÁŘ ....................................................................................................................................... 57

OBSAH

Seznam obrázků: Obrázek 3.1 Kroky začleněné do metody stanovování nákladů.............................................................. 8 Obrázek 3.2 Přístup 1 – Výpočet celkových ročních nákladů investice ............................................... 22 Obrázek 3.3 Přístup 2 – Výpočet celkových ročních nákladů investice ............................................... 23 Obrázek 4.1 Hodnocení variant............................................................................................................. 25 Obrázek 4.2 Rozhodovací proces hodnocení nákladové efektivnosti ................................................... 31 Obrázek 4.3 Nákladová efektivnost vybraných technik snížení emisí NOx. ........................................ 36 Obrázek 5.1 Vyhodnocení ekonomické únosnosti v odvětví ................................................................ 39 Obrázek 5.2 Kolísání cen vybraných ropných produktů ....................................................................... 44

Seznam tabulek: tabulka 4.1 Údaje o emisích a spotřebě pro dvě varianty technologie (1 a 2)....................................... 29 tabulka 4.2 Porovnání variant technologie 1 a 2 pomocí stínových nákladů ........................................ 30 tabulka 4.3 Porovnání nákladů a „přínosů“........................................................................................... 30 tabulka 4.4 Referenční hodnoty pro celkovou nákladovou efektivnost ................................................ 31 tabulka 4.5 Indikativní referenční hodnoty marginální nákladové efektivnosti .................................... 31 tabulka 4.6 Vyhodnocení nákladové efektivnosti pro techniky snížení emisí NOx a SO2 pro spalovací zařízení ve Vlámsku s použitím indikativních referenčních hodnot. ............................................ 34 tabulka 5.1 Odhad dodatečných nákladů na tunu obalového skla při instalaci SCR technologie za různých hodnot průtoku odpadního plynu..................................................................................... 47 tabulka 5.2 Výpočet nákladů na implementaci nízkoprašné a vysokoprašné SCR v cementářském průmyslu........................................................................................................................................ 48

KAPITOLA 2

KAPITOLA 3

3. METODA STANOVOVÁNÍ NÁKLADŮ Jakmile byly varianty seřazeny podle jejich environmentální výkonnosti, pokud ekonomické hodnocení nedojde k závěru, že technika je nedostupná, varianta s nejnižším dopadem na životní prostředí jako celek bude obvykle BAT [18, UK Environment Agencies, 2002]. Po posouzení mezisložkových vlivů může být nutné porovnat náklady variantních technik. S účelem konzistentního posouzení variant je důležité, aby informace o nákladech, které mohly být zjištěné z různých zdrojů, byly sebrány a zpracovány stejným způsobem. Níže popsaná pravidla vytvářejí rámec, v němž lze údaje o nákladech shromáždit, transparentně setřídit a zpracovat. Cílem je nestranné porovnání variant. Pří využívání údajů o nákladech je důležité uvědomit si, že se konvence účtování mezi státy Evropy a mezi podniky liší. V důsledku může být velmi obtížné provést nestranné porovnání informací o nákladech na zařízení, obzvláště pokud jsou údaje o nákladech zjištěny z různých zdrojů nebo byly zpracovány různými způsoby. Metoda níže popsaná je založená na práci technické pracovní skupiny pro ekonomii a mezisložkové vlivy (IPPC TWG on economics and crossmedia effects) a byla zveřejněna v dokumentu „Costing Methodology for BAT Purposes“ (Metodika stanovování nákladů pro účely stanovení BAT) [4, Vercaemst, 2001]. Práce vycházela z pokynu publikovaného Evropskou agenturou pro životní prostředí (European Environment Agency) pod názvem „Guidelines for defining and documenting data on costs of possible environmental protection measures“ (Pokyny pro definování a zdokumentování údajů o nákladech možných opatření ochrany životního prostředí) [6, European Environment Agency, 1999] a pokynu VDI – 3800 Guidelines [36, VDI, 2000]. Metoda stanovování nákladů vytváří rámec, v němž je možné sebrat a zpracovat údaje o nákladech na instalaci, provoz a údržbu procesu nebo techniky. Přijetím konsistentního přístupu tohoto typu je umožněno porovnání variant, i když jsou data sebrány u různých podniků, z různých odvětví, různých regionů nebo zemí. Postupy začleněné do této kapitoly jsou schematicky zobrazeny na obrázku 3.1. níže.


Postup 6 Shromažďování a ověřování údajů o nákladech

Postup 9 Připisování nákladů ochraně životního prostředí

Obrázek 3.1 Kroky začleněné do metody stanovování nákladů

Postupy zahrnuté do této kapitoly jsou:

Kapitola 3

Postup 8 Zpracování a prezentace informací o nákladech směnné kurzy inflace ceny základního roku diskontní a úrokové míry výpočet ročních nákladů

Metoda stanovování nákladů


KAPITOLA 3

1.

Postup 5 – Vymezení rozsahu a identifikace variant: postup je analogický Postupu 1 metody mezisložkových vlivů.

2.

Postup 6 – Shromažďování a ověřování údajů o nákladech: Postup provede uživatele kroky nutné ke shromáždění a ověření údajů o nákladech a zvládnutí jakékoli nespolehlivosti, kterou mohou být tato data doprovázeny.

3.

Postup 7 – Definování položek nákladů: stanoví se položky nákladů, které je třeba zařadit do posouzení a které je naopak třeba vyřadit. Při posuzování výsledků je užitečné, aby subjekt, jenž činí rozhodnutí porozuměl způsobu, jímž byly údaje o nákladech zjištěny a sestaveny a zda jsou údaje přiřazeny nákladům instalace nebo zda jde o náklady na provoz a údržbu. Postup vyžaduje, aby náklady byly publikovány v nejvyšší míře transparentnosti.

4.

Postup 8 – Zpracování a prezentace informací o nákladech: postup objasňuje kroky zpracování a prezentace informací o nákladech. Je třeba vzít v úvahu úrokové míry, diskontní míry, ekonomickou životnost zařízení a případnou hodnotu, kterou by toto zařízení mohlo poté mít jako odpad. Kde je to možné, náklady by měly být prezentovány v podobě ročních nákladů – výpočty pro to potřebné jsou vysvětleny v oddíle 3.4.

5.

Postup 9 – Připisování nákladů ochraně životního prostředí. Tato kapitola se zabývá tím, jak mohou být rozlišeny náklady na ochranu životního prostředí od nákladů na např. zdokonalování nebo účinnost procesu.

Cílem metody je učinit posuzování co nejvíce transparentní. Náklady by měly být rozděleny do postačujícího detaiilu, jímž bude doloženo, které náklady patří k investičním výdajům a které k provozním nákladům a nákladům na údržbu. Metoda uživateli nabízí určitou flexibilnost ve volbě úrokové a diskontní míry, které nejlépe vyhovují posuzovanému případu. Volba úrokové a diskontní míry musí být oprávněná a zvolené míry musí být užity stejným způsobem pro všechny varianty, které pak lze nestranně porovnávat. Užitím uvedených postup by jak uživatel, tak subjekt, jenž činí rozhodnutí, měli být schopni porovnat varianty transparentním a rovnocenným způsobem. V praxi se údaje o nákladech často odhadují a jen zřídka jsou k dispozici podrobně rozepsané podle jednotlivých složek nebo na úrovni, kdy mohou být změny v ročních nákladech prováděny rok od roku s jakoukoli mírou přesnosti.

3.1 Postup 5 – Vymezení rozsahu a identifikace variant Vymezení rozsahu a identifikace alternativních variant jsou analogické postupu popsanému ve Postupu 1 metody mezisložkových vlivů. V mnoha případech bude popis odvozený z Postupu 1 dostatečný, ale je pravděpodobné, že budou nyní k dispozici další informace pro doplnění popisu. Otázky jako technické charakteristiky variant včetně (očekávané) technické a ekonomické životnosti zařízení, provozní údaje jako je spotřeba energie, spotřeba přípravků, údržba, spotřeba vody apod. budou rovněž řešeny v této části. V této fázi by také mělo být možné popsat přínos pro životní prostředí, který nastane v případě realizace určité techniky. Je užitečné vyjádřit tento přínos jako srovnání s výchozím stavem nebo jako očekávanou účinnost dané techniky. Účinnost je často vyjádřena v procentech, např. dospalovací zařízení snižuje organické emise o více než 95%. Ne vždy to však pomůže, protože se přitom neříká, jaké budou neřízené emise. Je proto užitečnější prezentovat účinnost dvojím způsobem: 1.

jako emise výchozího stavu nebo faktor emisí pro dané zařízení spolu s procentuální účinností dané techniky, např.: „u procesu emitujícího více než 1000 mg rozpouštědel na m3 odpadního plynu bude mít dospalovací zařízení účinnost omezování emisí rozpouštědel minimálně 95%“.

A/NEBO 2.

jako údaje o profilu tj. emise nebo faktory emisí) pro dané zařízení po realizaci příslušného opatření, např.: „u procesu emitujícího rozpouštědla a vybaveného dospalovacím zařízením jsou emise rozpouštědel obvykle 10 mg rozpouštědla na m3 odpadního plynu nebo méně.“

KAPITOLA 3

První postup umožňuje odhadnout jak snížení emisí, tak i zbylé (výsledné) emise. Druhý postup poskytuje informace pouze o zbylých emisích. Protože je vytvářena základna pro sběr údajů o nákladech, nemělo by v tomto popisu dojít k žádné nejednoznačnosti. Je užitečné při popisu techniky a environmentálních přínosů z jejího zavedení postupovat co nejspecifičtěji.

3.2 Postup 6 – Shromažďování a ověřování údajů o nákladech Existuje mnoho zdrojů, ze kterých se mohou data o nákladech odvozovat a v závislosti na zdroji se také liší aplikovatelnost, časová i obecná platnost. Uživatel i subjekt, jenž provádí rozhodnutí, musí vědět o všech skutečnostech, které by mohly ovlivnit platnost údajů, protože to může mít zásadní dopad na závěry vyplývající z posouzení a tím i na konečné rozhodnutí. Cílem Postupu 6 je identifikovat zdroje údajů o nákladech, které budou dále využity, stanovit, jaké jsou mezi nimi vztahy, a poradit, jak se vypořádat s nejistotou údajů. Všechna data se původně vytvářejí proto, aby sloužila určitému účelu, a mohou proto obsahují určitý prvek subjektivity, který je třeba mít na paměti při používání dat pro jiné účely, než pro které byly původně určeny. V různých firmách i v různých zemích mohou být také uplatňovány jiné zvyky v účetnictví a formě podávání zpráv. Mohou také existovat nároky na důvěrnost obchodních informací a s tím je nutné zacházet poněkud citlivě. Zacházení s důvěrnými informacemi způsobuje, že posouzení může být těžké ověřit. Všechny tyto jevy mohou vyvolat obtíže validace hodnot nebo smysluplných porovnání, o která mohou uživatelé či subjekty činící rozhodnutí usilovat. Vždy, když se v této kapitole odkazuje na náklady, měli bychom mít na paměti, že je třeba vzít v úvahu i všechny úspory nákladů.

3.2.1 Zdrojů údajů o nákladech Údaje o nákladech lze získat z mnoha zdrojů, ale ať už jde o kterýkoli zdroj, uživatel by měl vždy o důvěryhodnosti dat kriticky uvažovat. Náklady mohou být nadhodnoceny i podhodnoceny [12, Pickman, 1998]. Data mají také svou „trvanlivost“, protože náklady a ceny se v čase mění. Například cena techniky může s inflací růst, ale také může klesnout kvůli přesunu technologie od experimentální do masově vyráběné techniky. Možné zdroje dat o nákladech jsou:¨

• • • • • • •

průmysl, např. stavební plány, dokumentace průmyslových projektů, žádosti o povolení dodavatelé technologií, např. katalogy, výběrová řízení úřady, např. v procesu udělování nového nebo měněného povolení konzultanti výzkumné skupiny, např. demonstrační výzkumné programy publikované informace, např. zprávy, odborné časopisy, webové stránky, závěry z konferencí odhady nákladů na srovnatelné projekty v jiných sektorech.

Pro posílení platnosti údajů by měl uživatel sbírat údaje o nákladech z více vzájemně nezávislých zdrojů. Zdroj a původ všech údajů by měl být zaznamenán. Tím bude umožněno v případě nutnosti údaje později dosledovat. Je-li zdrojem dat zveřejněná zpráva nebo databáze, bude pro tento účel dostatečná standardní bibliografie. Je-li zdrojem dat verbální nebo jiná nedokumentovaná komunikace, mělo by to být jasně uvedeno a zdroj a datum zaznamenány. Uživatel by se měl vždy snažit vyhledávat a používat co nejaktuálnější platné údaje. Vždy by měly být uvedeny rok, pro nějž data platí, a uplatněný směnný kurs. Náklady vy měl být prezentovány jako „skutečné výdaje“, tj. náklady je třeba prezentovat v roce, v němž skutečné výdaje byly nebo budou vynaloženy, dokonce i když jsou následně upraveny tak, aby braly v úvahu časový faktor. Takto bude zajištěna transparentnost a uživatelům umožněno v případě potřeby zpracovat údaje různými způsoby. Pokyn, jak upravit údaje o nákladech vzhledem k faktoru času, inflaci a směnným kurzům, je uveden v Postupu 8.

KAPITOLA 3

3.2.2 Zdokumentování nejistoty spojené s údaji Posouzení by mělo obsahovat přinejmenším diskuzi zásadních nejistot týkajících se údajů. V určitých případech může být řada nejistot týkajících se údajů o nákladech a provozní výkonnosti navrhované techniky dlouhá. Nejistoty mohou pramenit v neexistenci dostupných informací nebo v netransparenci základních předpokladů údajů o nákladech. Postup popsaný kapitole 2.4.1 o posuzování mezisložkových vlivů je užitečným vodítkem pro práci s nejistými údaji. V mnoha případech budou existovat kvantitativní ukazatele nebo intervaly nejistoty přislušející údajům. Pokud jsou tyto informace dostupné, měly by být zaznamenány, aby je bylo později v posuzování možné použít pro stanovení spolehlivosti v rámci dolních a horních mezí analýzy citlivosti. Pokud kvantitativní informace dostupná není, lze využít pro účely kvalitativního popsání spolehlivosti dat systém kvality dat. Skóre ratingu podává uživateli či čtenáři hrubou nápovědu o spolehlivosti údajů a naznačuje, jak podrobnou je potřeba provést citlivostní analýzu.

3.2.3 Shrnutí Postupu 6 V kontextu Postupu 6 jsou za důležité považovány tyto aspekty:

• • • • • • • •

původ informací by měl být jasně uveden (rok a zdroj) data by měla být co nejreprezentativnější údaje o nákladech by se měly shromažďovat z několika nezávislých zdrojů zdroj a původ všech dat by měl být co nejpřesněji zaznamenán měla by se používat nejaktuálnější platná data vždy by se měl uvádět rok platnosti údajů o nákladech a uplatněný směnný kurs náklady by se měly oznamovat jako skutečné výdaje je-li to možné, při popisu platnosti dat by se mělo uvádět kvantitativní rozpětí. Pokud to není možné, může se použít kvalitativní indikace.

3.3 Postup 7 – Definování položek nákladů Porovnání dat při reportování posouzení napomůže jasné uvedení, které nákladové položky byly do hodnocení začleněny. Cílem postupu je definovat, které nákladové položky by měly být začleněny nebo vyřazeny a dále popsat postup, jak začleněné položky reportovat. Rozčlenění nákladů na jejich komponenty, např. investiční, náklady na provoz a údržbu apod. je důležité z hlediska transparentnosti hodnotícího procesu, ačkoliv je v praxi často obtížné rozdělit náklady ty, které mají vztah čistě k průmyslovému procesu a na environmentální. Následující hierarchie je užitečnou úrovní disagregrace údajů o nákladech:

(1) Celkové investiční výdaje, celkové roční náklady na provoz a na údržbu a celkové roční finanční přínosy/výnosy by všechny měly být prezentovány odděleně. (2) Investiční výdaje by měly být rozděleny na výdaje na zařízení na omezování znečišťování a na výdaje spojené s řízením procesu nebo s instalací. (3) Pokud je to možné, měly by být roční provozní náklady a náklady na údržbu rozděleny na energii, materiály a služby, pracovníky a fixní provozní náklady a fixní náklady na údržbu.

Všechny náklady by se měly měřit ve vztahu k určité variantě. Touto variantou je obvykle stávající situace, neboli „výchozí stav“, kdy technika na ochranu životního prostředí nebyla ještě nainstalována. Výchozí stav bude stanoven metodou mezisložkových vlivů a náklady na jednotlivé varianty budou vyjádřeny ve vztahu k výchozímu stavu. U nových závodů bude třeba deklarovat náklady na všechny varianty.

KAPITOLA 3

3.3.1 Kontrolní seznam položek nákladů Disagregace údajů o nákladech do úrovně jednotlivých nákladových položek je užitečná a měla by být provedeno vždy, kdy je to možné. Níže uvedené tři seznamy obsahují některé položky nákladů, které jsou pro posuzování nejužitečnější. Seznamy zahrnují „investiční náklady“, „provozní náklady a náklady na údržbu“ a „tržby, nevynaložené náklady a finanční přínosy“. Seznamy nejsou vyčeprávající a v jednotlivých případech mohou jiné položky nabýt na významu.

Investiční náklady Výdaje na instalaci/pořízení: Bylo by užitečné, kdyby byly náklady rozčleněny do takové úrovně detailnu, kdy jsou známy následující položky:

• • • •

projektová činnost (definování, návrh a plánování) nákup půdy obecná příprava lokality stavby a inženýrské sítě (včetně základů, realizace stavby, elektrické rozvody, potrubní sítě, izolace, apod.) • dohled, výstavba a terénní výdaje • náklady na výběr dodavatele, poplatky dodavateli • testování provozu • náklady na spuštění • náklady pracovního kapitálu • náklady na vyřazení z provozu1. Pozn.: Investice mohou zahrnovat také ztrátu produkce v určitém časovém období, např. během výměny zařízení, nebo dočasných přerušení výroby. Často k tomu dochází tehdy, kdy jsou realizována opatření integrovaná do procesu. Tyto náklady mohou být specifické pro určité případy, a proto je nutné je uvést odděleně. Mohou existovat příležitosti minimalizovat ztráty produkce plánováním modifikací provozu takovým způsobem, že jsou ve shodě s plánovaným obdobím údržby. Existuje-li taková příležitost udržet náklady nízko, je tak užitečné uvést tyto náklady odděleně, aby mohly být vyhodnoceny. Kde je znám čas potřebny pro instalaci, měl by být uveden. Výdaje na zařízení omezující znečišťování:

• • • • • •

náklady na zařízení zařízení primárního omezování znečišťování pomocné vybavení přístrojové vybavení doprava vybavení a zařízení úpravy na jiných zařízeních.

Mimořádné náklady/rezervy, opravné položky (contingency allowance): Do odhadů investičních výdajů je někdy zahrnuta peněžní částka, či „rezerva“, která bude krýt výdaje, které nelze přesně odhadnout. Jde o jevy, o nichž se ví, že nastanou, ale nelze je definovat do takové úrovně přesnosti, že je lze ocenit a přičíst k odhadu. S pokračováním projektu a zpřesněním definice 1

Tam, kde jsou uvedeny náklady na vyřazení z provozu a náklady na konci životnosti, měly by být diskontovány na současnou hodnotu a zůstatková cena by měla být od těchto nákladů odečtena. Obvykle je vhodné uplatnit pro tyto náklady diskontní míru nižší, než jaká byla uplatněna pro zbytek projektu z důvodu vyšší nejistoty spojené s odhadem nákladů na vyřazení – ty budou podhodnoceny či nadhodnoceny s vyšší pravděpodobností, což by vedlo ke zreslení předpokladů o nákladech.

KAPITOLA 3

projektu se nejistota snižuje. Velikost rezerv je záležitostí úsudku a zkušeností a primárně bude záviset na stupni technické spolehlivosti ve fázi návrhu projektu. Obvykle je vyjádřena v procentech investičních výdajů. Všechny rezervy musí být uvedeny odděleně a aby byla zajištěna transparentnost, jsou-li uplatněny rozdílné rezervní poměry pro rozdílné variantní techniky, musí být rozdílnost odůvodněna.

Náklady na provoz a údržbu Spotřeba energie: • •

elektrická energie ropné produkty

• •

zemní plyn uhlí či jiná pevná paliva.

Pozn.: Uživatelé údajů o nákladech a subjekty, kteří činí rozhodnutí musí vědět, ke kterým surovinám jsou náklady vztaženy a jaké jsou jejich ceny. Např. zpráva by měla kvantifikovat množství spotřebované elektřiny, její jednotkovou cenu a celkové náklady na elektřinu – tedy „náklady na elektřinu činí 4000 € za rok (100000 kWh za rok při ceně 0,04 € za kWh). Kvalita paliva by měla být uvedena také, pokud je známa. Služby a spotřeba materiálu

• • •

náhradní díly pomocné materiály, jako chemické látky, voda environmentální služby, jako je čištění odpadních vod, odpadové hospodářství.

Pozn.: Může být užitečné uvést informaci jak o množstvích, tak o jednotkových nákladech. Stejně tak uvést i jakékoliv předpoklady o frekvenci oprav a náhrad, např. „katalyzátor bude měněn třikrát za 10 let“. Osobní náklady

• •

provozní, řídící personál, personál údržby školení personálu.

Pozn. Osobní náklady jsou spočteny vynásobením člověkolet za rok hrubou roční mzdou zaměstnance v příslušném odvětví. Pokud není známo, kolik pracovníků bude potřeba (včetně režie – probráno níže), osobní náklady lze odhadnout na základě procentního poměru k pořizovací ceně zařízení a souvisejícím nákladům. VROM [38, VROM, 1998] navrhuje 3-5%, naproti tomu zpráva UNICE 2025% [37, UNICE, 2003]. Jde o velice přibližné hodnoty a proto by měl původ procentního poměru být ve zprávě jasně uveden. Fixní náklady na provoz a údržbu:

• • • •

pojistné licenční poplatky krizová/havarijní opatření další obecná režie (např. administrativa).

Pozn.: Jsou-li známy osobní náklady provozu a udržby, lze režijní osobní náklady odhadnout jako procentní část osobních nákladů; např. VROM [38, VROM, 1998] navrhuje podíl 10-20% osobních nákladů provozu a údržby, UNICE uvádí 50% podíl [37, UNICE, 2003]. Opět platí, že jde o velice přibližné hodnoty a proto by měl původ procentního poměru být ve zprávě jasně uveden.

KAPITOLA 3

Následné náklady: Realizace nové techniky může vést ke změnám výrobního procesu, což zase může vést ke zvyšování nákladů, například poklesu účinnosti systému nebo horší kvalitě výrobků. Pokud je to možné, odvozené náklady by měly být posouzeny a při prezentování výsledků jasně označeny [36. VDI, 2000].

Tržby, nevynaložené náklady a finanční přínosy V případech, kdy zvažované varianty mohou mít i jiný než environmentální přínos, výnosy, nebo mohou vést k tomu, že některé náklady nebudou muset být vynaloženy, pak by toto vše mělo být uvedeno zvlášť, mimo investiční výdaje a náklady na provoz a údržbu. Příklady tržeb, nevynaložených nákladů a následných finančních přínosů jsou [6, European Environment Agency, 1999]: Tržby:

• • • •

prodej vyčištěné odpadní vody pro zavlažování prodej vyrobené elektrické energie prodej popela na stavební materiál zůstatková cena majetku/zařízení (viz výše).

Nevynaložené náklady:

• • • • • • • •

Úspory nákladů na suroviny Úspory nákladů na pomocné prostředky (chemikálie, vodu) a služby Úspory nákladů na energii Úspory nákladů na pracovní síly Úspory nákladů na monitoring emisí Úspory nákladů na údržbu Úspory nákladů na kapitál vzhledem k efektivnějšímu využívání provozů Úspory nákladů na odstraňování odpadů.

Doporučuje se, aby tyto dodatečné úspory byly uvedeny také ve „fyzické podobě“, tj.:

• • •

Množství uspořené energie Množství získaného a prodaného vedlejšího produktu Počet uspořených pracovních hodin.

Následné finanční přínosy: Realizace nové techniky může vést ke změnám ve výrobním procesu, což zase může vést k nižším nákladům, např. ke zvýšení účinnosti systému nebo lepší kvalitě výrobků. Pokud je to možné, odvozené náklady by měly být posouzeny a při prezentování výsledků jasně označeny [36, VDI, 2000].

3.3.2 Náklady, které je nutné uvést zvlášť Daně a podpory – Ekonomové někdy označují daně a podpory jako transferové platby, neboť nepředstavují pro společnost ekonomické náklady, ale pouze přesun – transfer zdrojů od jedné společenské skupiny jiné (příkladem daní jsou spotřební daně, majetkové daně, daně z paliv a jiného provozního materiálu, daň z přidané hodnoty a další – pozn. překladatele – daně z paliv jsou v ČR

KAPITOLA 3

zahrnuty mezi spotřební daně). Z výpočtu „společenských nákladů“ jsou obvykle vyloučeny (hodnocení nákladů pro společnost jako celek), ovšem při posuzování „soukromých nákladů“ (náklady provozovatele) jsou tyto náklady velmi významné. Daně a podpory by měly být uvedeny zvlášť, aby se zajistilo, že hodnocení bude transparentní (tato informace již může být uvedena ve zdroji převzatých údajů). Nepřímé náklady – Nepřímé náklady jsou takové náklady, které mohou být spojeny se změnami vyžadovanými trhem, a vlivy jako jsou změny výkonu nebo zaměstnanost. Nepřímé náklady by měly být z hodnocení nákladů vyřazeny. Pokud to není možné (protože jsou již zahrnuty ve zdrojových informacích), měly by být nepřímé náklady označeny a uvedeny zvlášť. Externí náklady – Externí náklady by měly být vyloučeny. Tyto náklady netvoří součást metody stanovování nákladů a nepoužívají se k určování nákladů na posuzované variantní techniky. Definice a použití externích nákladů jsou uvedeny v Kapitole 4.

3.3.3 Faktory přepočtu dle velikosti (rozsahu) provozovny V případě, že jsou známy náklady na provozovnu určité velikosti a je třeba učinit odhad nákladů na provozovnu jiné velikosti a vzít přitom v úvahu úspory z rozsahu, lze to provést pomocí postupu „velikostního exponentu“. Postup „velikostního exponentu“ se může použít pro zvětšení nebo naopak snížení nákladů na jednotlivé prvky provozovny i celých provozoven, a to na základě jejich velikosti. Postup je popsán níže. Postup velikostního exponentu Přibližnou výši nákladů na provozovnu postavenou v jiné velikosti ve vztahu k původnímu rozpočtu můžeme vypočítat pomocí následující rovnice. V rovnici Cx označuje náklady na provozovnu velikosti x (tato velikost může být měřítkem fyzické velikosti provozovny nebo její výrobní kapacity, musí však být vyjádřena ve stejných jednotkách pro obě provozovny); Cy označuje náklady na provozovnu velikosti y, které lze vypočítat pomocí rovnice:

 y C y = Cx   x

e

Kde: Cy

=

náklady na provozovnu y

Cx

=

náklady na provozovnu x

y kapacitu)

=

velikost provozovny y (ať už se jedná o fyzickou velikost nebo výrobní

x kapacitu)

=

velikost provozovny x (ať už se jedná o fyzickou velikost nebo výrobní

e

=

přibližný aproximační faktor (viz dále)

Hodnota exponentu „e“ se liší mezi jednotlivými provozovnami i jednotlivými typy zařízení. V průměru je hodnota exponentu „e“ 0,6 při celkové výši nákladů na provozovnu obsahující nejrůznější položky přibližně správná, pokud se jako parametr velikosti použije výrobní kapacita (jak platí pro většinu rafinérských a petrochemických provozů). Jestliže se kapacita provozovny zvětší navýšením výkonu hlavní jednotky, pak je pro exponent „e“ vhodná hodnota mezi 0,6 a 0,7. Pro velmi velké provozovny, kde jednotlivá zařízení musejí být zdvojnásobena, aby se navýšila velikost, může být tento exponent vyšší, např. je-li produkce zvýšena navýšením počtu výrobních jednotek, pak je vhodnější hodnota „e“ 0,8 až 1.

KAPITOLA 3

Uživatelé a subjekty činící rozhodnutí musí nést v patrnosti, že jde pouze o odhad. Uživatel bude muset jasně uvést použití tohoto postupu.

3.3.4 Shrnutí Postupu 7 V následujících bodech jsou shrnuty náklady, které by měly být v posouzení definovány a uvedeny: 1.

náklady by měly být uvedeny ve vztahu k výchozímu stavu

2.

musejí být uvedeny fyzické údaje a ceny

3.

náklady musejí být co nejvíce rozčleněny, alespoň na úroveň:

•

investiční výdaje

•

náklady na instalaci

zařízení na omezování znečišťování

rezervy

náklady na provoz a údržbu

náklady na energii

materiály a služby

osobní náklady

fixní provozní náklady a fixní náklady na údržbu

následné náklady

4.

tržby, nevynaložené náklady a finanční přínosy by měly být uvedeny zvlášť

5.

daně a podpory by měly být uvedeny zvlášť

6.

nepřímé náklady by měly být uvedeny zvlášť

7.

externí náklady by měly být v této fázi vyřazeny.

V případě, že podrobné údaje o nákladech nejsou k dispozici ve stejném rozsahu pro všechny porovnávané varianty, bude při konečném rozhodování třeba věnovat zvláštní pozornost tomu, aby nedošlo ke zkreslení v důsledku chybějících údajů.

3.4 Postup 8 – Zpracování a prezentace informací o nákladech Pakliže jsou informace o nákladech sebrány, je třeba je upravit, aby bylo možné alternativní varianty rovnocenně porovnat. Často je nutné řešit otázky jako různé doby provozní životnosti, úrokové míry, úrokové náklady splácení půjčky, účinky inflace či směnné kurzy. Uživatel také musí být schopen provést srování mezi náklady, které byly zjištěny v různých dobách. Níže jsou popsány vybrané postupy zpracování a vyjádření nákladů takovým způsobem, aby bylo možné provést nestranné porovnání. Postupy jsou převzaty z „Pokynů pro definování a dokumentování nákladů možných opatření na ochranu životního prostředí“ vydané Evropskou agenturou pro životní prostředí [6, European Environment Agency, 1999] (Guidelines for defining and documenting data on costs of possible protection measures). Nejzávažnějším tématem zpracování nákladů je požadavek, aby použité postupy a provedné kroky byly transparentní. Existuje zde jistá flexibilnost, např. použití různých úrokových měr a směnných kurzů podle okolností, ale v této fázi hodnocení musí uživatel odůvodnit svoji volbu a zajistit transparentnost všech výpočtů.

KAPITOLA 3

3.4.1 Směnné kursy V případě, že se uvádějí ceny v různých měnách, je často třeba je převést na jednu společnou měnu. Při tomto převodu musí uživatel uvést směnný kurs použitý při výpočtu, jeho zdroj a datum. Na významný zdroj evropských cenových indexů a směnných kurzu je podána reference v Příloza 10.

3.4.2 Inflace Všeobecná cenová hladina a relativní ceny výrobků a služeb (např. technik ochrany životního prostředí) se v čase mění vlivem inflace. Z tohoto důvodu je nutné nějakým způsobem porovnat různé náklady a přínosy vzniklé či realizované v různých časových obdobích. Také je nutné nějakým způsobem porovnat ceny alternativních variant, které mohou být citovány z různých let. Inflace může být také významným činitelem výpočtu nákladů z pohledu stavebníka/investora. Výstavba provozovny může zabrat řadu let od roku, kdy byl kapitál schválen k investici, která závisí na velikosti a složitosti provozovny. Osobní náklady a materiálové náklady během doby výstavby mohou vzrůst. Konečné náklady na provozovnu tak budou vyšší, než kdyby byla provozovna postavena v okamžiku, kdy byly výdaje skutečně uznané. Teoretické náklady provozovny pořízené a postavené v jednom okamžiku jsou známy jako její „indexované“ či „okamžité“ náklady. K odhadu konečných peněžních nákladů „dokončení“ provozovny je potřebná znalost fázování očekávané spotřeby kapitálu během odbobí výstavby spolu s očekávanou měrou inflace cen. Jsou-li kapitálové investice rozfázované, je možné také vypočíst současnou hodnotu v běžném roce (viz Kapitola 3.4.2.1). Níže popsané postupy uživateli umožní vyjádřit ceny udané platné v určitém roku na ceny ekvivalentní základnímu období (pozn. překladatele: ve statistické terminologii je originál „base year“ označován jako základní období, proto není použito doslovného překladu). Rozdíl mezi reálnými a nomináními cenami je vysvětlen v Kapitole 3.4.2.2. Více informací o využití diskontování a úrokových měr lze nalézt v Kapitole 3.4.3.

3.4.2.1 Stanovení cen podle základního období Údaje o nákladech, které jsou dostupné pro různé techniky ochrany životního prostředí mohou být vztažené k různým rokům. Např. kapitálové náklady na zařízení určitého systému omezování emisí může být vyjádřen v běžných cenách roku 1991, zatímco kapitálové náklady jiného systému mohou být vyjádřené v běžných cenách roku 1995. Přímé porovnání těchto dvou údajů by bylo zavádějící. Údaje o nákladech určitých opatření ochrany životního prostředí mohou být také dostupná pouze pro roky, které se odlišují od roku, kdy je prováděna studie. Např. reference může uvádět náklady jednotky zařízení omezování znečišťování jako 1,5 milionu DEM v roce 1992, ovšem základním obdobím studie, pro níž jsou data požadována je rok 1995. S očekáváním, že ceny za tuto dobu vzrostly, citované náklady použité přímo ve studii by byly podhodnocené. Opačně je-li základním obdobím studie rok 1990, citované náklady přímo použité ve studii by byly nadhodnoceny. Při porovnávání nákladů opatření snižování znečišťování je důležité zajistit, že všechny hrubé údaje o nákladech jsou vyjádřené na ekvivalentní cenové základně, tj. v cenách jednoho společného roku/období. Navíc mají-li údaje sloužit jako vstup pro ekonomickou analýzu, je doporučeníhodné, aby „společný“ rok korespondoval „základnímu roku“ analýzy. Procedura pro vyjádření hrubých údajů o nákladech v cenách vybraného roku je uvedená níže. Procedura je popsána v termínech „základního období“ studie, ale lze ji snadno využít pro jakýkoliv rok.

KAPITOLA 3

Pro přepočtení údajů o nákladech na cenový ekvivalent vybraného roku je nutné použít poměr cenových indexů („price adjuster“), jenž lze vypočíst následujícími kroky: Krok 1:

poměr cenových indexů

příslušný cenový index základního období analýzy =

příslušný cenový index platný pro rok, z nějž jsou hrubé udaje o nákladech

Krok 2: přepočtené údaje o nákladech = původní údaje o nákladech × poměr cenových indexů Významný zdroj evropských cenových indexů je představen v Příloze 10.

Pokud byly provedeny úpravy cen za účelem vyjádření údajů o nákladech ve zvoleném roce, měly by být jasně uvedeny indexy použité pro tyto úpravy.

3.4.2.2 Reálné a nominální ceny Doporučuje se v hodnocení použít „reálné ceny“ (označované někdy jako ceny konstantní), které jsou cenami přepočtenými na základní období tak, že zohledňují inflaci. Reálné ceny jsou protikladem „nominálních cen“, které jsou platné pro období, kdy byly zjištěny, tj. bez jakéhokoliv přizpůsobení inflaci. Reálné ceny lze odvodit přepočtem nominálních hodnot všeobecným cenovým indexem, jako implicitní deflátor „hrubého domácího produktu“ nebo „indexem spotřebitelských cen“.

Níže jsou uvedeny základní vztahy pro převod nominálních a reálných cen:

reálná cena =

nominální cena v daném roce cenový deflátor daného roku × 100

nominální cena = reálná cena v daném roce ×

cenový deflátor =

cenový deflátor daného roku

soubor nominálních cen daného roku soubor reálných cen daného roku

100

× 100

Použitý cenový deflátor a způsob, jak byl určen, by v hodnocení měly být uvedeny. Opět – zdroj informací o evropských cenových indexech je uveden v Příloze 10. Na následující straně je uveden příklad.

KAPITOLA 3

Příklad Vyjádření původních údajů o nákladech v cenovém ekvivalentu základního období [6, European Environment Agency, 1999] Posuzujeme systém omezování znečišťování dosahujícího ročních úspor nákladů za energii ve výši 5620 GBP (pozn. překladatele - liber šterlingů – britská měna) zaznamenaných v běžných cenách roku 1991, tj. systém uspoří 1 GWh těžkého topného oleje (TTO) ročně při ceně 0,00562 za kWh. Nyní předpokládejme, že je nutné vyjádřit údaje o nákladech (pozn. překladatele – úsporách nákladů) v cenách roku 1995, jenž představuje základní období studie o nákladech. Požadované úpravy následují: Krok 1: poměr cenových indexů

=

(

běžný cenový index (pro TTO) v UK průmyslovém odvětví (1995) běžný cenový index (pro TTO) v UK průmyslovém odvětví (1995)

)

 114,2  =   87,8  poměr cenových indexů = 1,301 Krok 2: nominální cena TTO (1995) = (nominální cena TTO (1991) × poměr cenových indexů = 0,00562 GBP/kWh (1991) × 1,301 = 0,00731 GBP/kWh (v roce 1995) Budoucí reálná cena v daném roce je rovna budoucí nominální ceně dělené jedničkou plus míra inflace, která panovala během uvažovaného období. S užitím sezónně očištěného deflátoru HDP v tržních cenách měřícího inflaci mezi roky 1991 až 1995: reálná cena TTO v roce 1995

=

(

nominální cena TTO v roce 1995 změna UK HDP deflátoru mezi roky 1991 - 1995

)

 0,00731GBP / kWh  =   119,8 / 106,5  = 0,00650 GBP/kWh Jmenovatel výše uvedené rovnice je roven:

(

sezónně očištěný deflátor HDP v tržních cenách (1995) změna UK HDP deflátoru mezi roky 1991 - 1995

)

 119,8  =  = 1,125  106,5  = 1 + míra inflace mezi roky 1991 až 1995 Nominální hodnota ročních úspor za energii v běžných cenách roku 1995 činí 7310 GBP (tj. 1 GWh × 0,00731 GBP/kWh). V reálných hodnotách představují úspory za energii 6500 GBP (tj. 1 GWh × 0,00650 GBP/kWh).

KAPITOLA 3

3.4.3 Diskontování 3.4.3.1 Současná hodnota Diskontování je mechanismus, kdy náklady a finanční přínosy, které vzniknou v různých časových okamžicích, jsou zváženy tak, aby mohly být vyjádřeny v témže roce a pak porovnány. Např. dnešní hodnota 1 eura se bude lišit od hodnoty 1 eura za rok (vzhledem k inflaci, změnám cen nebo jednoduše proto, že bychom raději měli tyto peníze dnes a nikoli za rok). Diskontování uživateli pomáhá porovnávat preference, zda vynaložit tyto peníze dnes nebo v budoucnosti. Hodnota odvozená při diskontování se nazývá „současná hodnota“.

„Současná hodnota“ se může odvodit podle následujícího vzorce: současná hodnota =

naklad n

(1 + r )n

Kde: Náklad n r

= = =

náklady na projekt za n let životnost projektu (v letech) diskontní (úroková) sazba

Pro sérii nákladů, které se vyskytnou za několik let se může použít následující vzorec: současná hodnota =

 naklad t   t  t =0   n

∑  (1 + r )

Kde: Nákladt t n r

= = = =

náklady v roce t rok 0 až rok n životnost projektu diskontní (úroková) míra

3.4.3.2 Čistá současná hodnota Při hodnocení a porovnávání alternativních investičních variant se používá metoda „čisté současné hodnoty“ (net present value – NPV). Je to hodnota investice vypočítaná jako suma diskontovaných budoucích plateb mínus současné náklady investice. Čistou současnou hodnotu lze vypočítat z: NPV = -(investiční výdaje) +

 ciste prijmy t   t  

∑  (1 + r ) 

Kde: t = rok 0 až rok n n = životnost projektu r = diskontní (úroková) míra Metoda čisté současné hodnoty bere v úvahu hodnotu peněz v čase. Platby v hotovosti a příjmy jsou zahrnuty bez ohledu na čas, kdy byly zaplaceny nebo obdrženy. Metoda je však do velké míry závislá na použité diskontní sazbě. Např. jednoprocentní jednotková změna diskontní sazby může výsledky podstatně zkreslit. Tento výpočet se často používá při posuzování komerčních investičních variant a než je určitá investice schválena se obvykle požaduje, aby byla dosažena kladná čistá současná hodnota. Při

KAPITOLA 3

posuzování environmentálních investic však toto pravidlo nelze uplatňovat, protože tyto investice mohou snadno vykazovat záporná čísla této hodnoty. Důvodem je to, že přínosy projektu pro životní prostředí se neprodávají na trhu, takže je nelze přímo zahrnout do výpočtu. Tento problém souvisí s otázkou stínových cen a externích nákladů a je vysvětlen v Kapitole 4.

3.4.3.3 Diskontní a úrokové sazby Náklady na kapitál jsou různé u různých investorů, takže se budou lišit i úrokové sazby v závislosti na tom, kdo provádí investici nebo poskytuje finance. Průmysl a komerční sféra, zemědělské investice, regionální správa a samospráva, centrální vláda a spotřebitelé – všichni nesou různé úrokové míry. Různé úrokové sazby jsou také obvykle uplatňovány za účelem zohlednit různé míry rizika projektů, přičemž pro rizikovější investice jsou nastavovány vyšší úrokové sazby. Uživatel by měl pro hodnocení zvolit nejvhodnější úrokovou míru a bude muset odůvodnit svoji volbu. Maje na paměti, jak podstatně může použití odlišné úrokové míry změnit výsledky a že zde existuje silná interakce s posuzováním ekonomické únosnosti, prostudujte kapitolu 5.5. Dále se doporučuje, aby se použila „reálná úroková sazba“. Je to úroková sazba, která byla upravena tak, aby se odstranil efekt očekávané nebo skutečné inflace. Alternativou je použití „nominální úrokové sazby“. Je to sazba, která nebyla upravena tak, aby se odstranil efekt očekávané nebo skutečné inflace. Ať už je použita kterákoli úroková sazba, mělo by to být v posouzení jasně uvedeno a tato sazba by měla být uplatňována jednotně v celé analýze. Reálné úrokové sazby se tedy používají v kombinaci s reálnými cenami zatímco nominální úrokové sazby se používají v kombinaci s nominálními cenami. Reálnou úrokovou míru lze vypočíst podle vztahu reálná úroková míra =

(

(1 + nominální úroková míra) (1+ míra inflace

)

-1

Textové pole níže uvádí tři příklady rozdílných diskontních měr užitých v různých situacích ohlašování. Tři příklady použití různých diskontních měr v různých situacích [6, European Environment Agency, 1999] „Byla použita reálná diskontní míra 6%, jak bylo doporučeno Ministerstvem financí. Míru lze popsat jednak jako míru časových preferencí a jako náklady kapitálu vycházející z dlouhodobých nákladů kapitálu před zdaněním nízko rizikového projektu v soukromém sektoru.“ Byla použita reálná míra před zdaněním 6,8% za předpokladu, že nominální výnos před zdaněním z poskytnutého úvěru je 10% a očekávaná míra inflace je 3%. Míra může být považována za soukromou spotřební míru diskontu nebo za soukromou míru časových preferencí.“ Byla použita reálná úroková míra před zdaněním 7,43%. Hodnota byla získána úpravou nominální míry výnosnosti (8,7%) nedávné vládní 10-ti leté obligace za očekávané roční inflace 2,3%. Výnos vládních obligací prokázal podobné trendy jako úrokové náklady kapitálu v průmyslu. Marže jednoho procentního bodu (v reálných hodnotách) byla přičtena za účelem reflektování průměrného dodatečného rizika spojeného s poskytováním úvěrů průmyslu a nákladů půjčovatele. Když se používají diskontní nebo úrokové sazby, je třeba poskytnout i následující doplňující informace:

•

použitá diskontní nebo úroková sazba by měla být jasně uvedena. Doporučuje se použití reálné úrokové míry, tzn. míry upravené efektům inflace. Východiska užité míry by měla být vysvětlena stejně jako jakékoliv výchozí předpoklady. Je-li míra specifická pro zemi, odvětví nebo podnik, mělo by to být uvedeno.

KAPITOLA 3

• • • •

zdroj sazby by měl být rovněž uveden pokud byly u použité sazby provedeny nějaké úpravy (např. změny rizika půjčovatele), pak by měly být tyto úpravy vysvětleny a odůvodněny pokud se předpokládá, že úrokové sazby jsou proměnlivé, pak by tato skutečnost měla být uvedena, spolu s obdobím, po které každá sazba platí diskontní a úrokové sazby by se také měly aplikovat před jakoukoli prací s daněmi, tj. předdaňová sazba by se měla aplikovat na předdaňové údaje o nákladech.

3.4.4 Výpočet ročních nákladů Údaje o nákladech by se měly přednostně počítat a prezentovat jako roční náklady. Při určování údajů o ročních nákladech by se měl zaznamenat postup, jenž byl použit k jejich odvození spolu se všemi předpoklady odvození. To se obvykle dosáhne převedením všech toků hotovosti (cash flows), k nimž došlo během ekonomické životnosti techniky na roční ekvivalentní náklady („equivalent annual cost“) (někdy označované alternativními termíny jako „rovnoměrné ekvivalentní roční náklady“ (equivalent uniform annual cost), „rovnoměrné ekvivalentní roční čisté příjmy“ (equivalent uniform annual net disbursements), „náklady v roční hodnotě“ (annual worth-cost) nebo „anualizované náklady“ (annualised cost). Existují dva postupy výpočtu celkových ročních nákladů na investici a tyto výpočty jsou uvedeny níže:

Přístup 1 Celkové roční náklady = současná hodnota celkového toku nákladů (investiční výdaje plus čisté náklady na provoz a údržbu) × faktor obnovy kapitálu, tzn.

(Ct + OCt )  r (1 + r )n    ∑ t n  t =0 (1 + r )   (1 + r ) − 1 

celkové roční náklady = 

n

Kde: t=0 = základní období hodnocení Ct = celkové investiční výdaje na návrh v období t (obvykle jeden rok) OCt = celkové čisté náklady na provoz a údržbu návrhu v období t r = diskontní (úroková) míra za období n = odhadovaná ekonomická životnost zařízení v letech Čisté náklady představují rozdíl mezi dodatečnými hrubými náklady vyvolanými realizací techniky a přínosy, příjmy a nevynaloženým nákladům, ke kterým realizace vedla. Tyto čisté náklady mohou být negativní, jde-li o ziskovou techniku. Obrázek 3.2 Přístup 1 – Výpočet celkových ročních nákladů investice

Přístup 2 Celkové roční náklady = roční náklady kapitálu (kapitálové náklady × faktor obnovy kapitálu) + čisté náklady na provoz a údržbu).

 r (1 + r )n   + OC n ( ) 1 + r − 1  

celkové roční náklady = C 0  Kde: C0 r n

= = =

náklady v roce 0 (základním období) diskontní (úroková) míra za období odhadovaná ekonomická životnost zařízení v letech

KAPITOLA 3

OC

=

celkové čisté náklady na provoz a údržbu techniky (konstantní pro všechna

období Obrázek 3.3 Přístup 2 – Výpočet celkových ročních nákladů investice

První přístup nabízí větší flexibilitu, neboť poskytuje rámec pro jednoznačné účtování efektů růstu reálných cen za položky různých nákladů na provoz a údržbu. Je zřejmé, že vypočítané celkové roční náklady se mohou značně lišit podle vstupních hodnot použitých v těchto rovnicích. Při uvádění údajů o ročních nákladech by měl být podrobně rozebrán postup, který byl použit k odvození ročních nákladů, spolu se všemi předpoklady, včetně:

• • • •

životnosti techniky, která byla použita při výpočtu časového období, které je nutné k instalaci zařízení na snížení znečištění použitá diskontní sazba(y) relevantní složky nákladů, včetně všech předpokladů týkajících se zacházení se zbytkovou hodnotou.

3.4.5 Nové umístění provozovny V současné době lze obecně předpokládat, že investiční náklady jsou podobné pro všechny země EU bez nutnosti korekce kvůli lokalitě. To však nemusí platit, pokud jsou údaje získávány z provozoven mimo EU [29, CEFIC, 2001]. V praxi se pak při srovnávání nákladů na provozovny instalované v různých zemích často používají koeficienty, které zohlední rozdíly. Pokud je tak učiněno, musí být kvůli transparentnosti jasně uvedeny všechny přijaté předpoklady a způsoby užití koeficientů.

3.4.6 Ostatní způsoby zpracování údajů o nákladech Ačkoliv se vyjádření údajů o nákladech ve formě ročních nákladů jeví pro hodnocení systémů omezování průmyslového znečišťování jako nejpříhodnější, existují i další běžné a užitečné způsoby vyjádření dat, jako např.:

•

•

náklady na jednotku výstupu/produkce – toto vyjádření může být užitečné, hodnotí-li se finanční dostupnost techniky ve srovnání s tržní cenou vyrobeného zboží. Náklady na jednotku lze vypočítat z ročních nákladů vydělených nejlepším odhadem roční průměrné produkce během období, které je posuzováno. náklady na jednotku redukovaného vypouštění znečišťující látky – toto vyjádření může být užitečné jako základ analýzy, jejímž cílem je posoudit techniku z hlediska efektivnosti vynaložených nákladů (viz kapitola 4.1).

3.4.7 Shrnutí Postupu 8 V následujících bodech je shrnuto, jak by se měly zpracovávat a prezentovat údaje o nákladech:

• • • •

vyjádřit údaje o původních nákladech v úrovni cen běžného roku použité diskontní nebo úrokové sazby by měly být jasně uvedeny měly by se používat „reálné diskontní sazby“ a „reálné ceny“ měl by být vysvětlen základ použité sazby včetně všech předpokladů Pokud je použitá skutečná sazba specifická pro určitou zemi, sektor nebo firmu, pak by tato skutečnost měla být uvedena, včetně odkazu na zdroj této sazby.

• •

diskontní a úrokové sazby by se měly aplikovat před zohledněním daní údaje o nákladech se přednostně počítají a prezentují jako roční náklady.

KAPITOLA 3

3.5 Postup 9 – Připisování nákladů ochraně životního prostředí Prezentované údaje o nákladech by měly rozlišovat mezi zdroji, které spotřebují techniky realizované výhradně za účelem snížení nebo prevence emisí znečišťujících látek, a zdroji, které spotřebují techniky realizované z ostatních důvodů. Tyto ostatní důvody mohou zahrnovat investiční výdaje na úspory energie nebo technologie na minimalizaci odpadů, což může přinést komerční přínos, jež vyváží náklady na tyto techniky. V některých případech může být užitečné rozlišovat mezi náklady, které jsou vyváženy komerčním přínosem a náklady, které lze přisoudit ochraně životního prostředí. Obecně koncové techniky (end-of-pipe) nemají jiný účel, než redukovat či zabránit emisím znečišťujících látek. Kompletní investiční výdaje na techniky „na konci potrubí“, tj. na konci procesu, včetně provozních nákladů a nákladů na údržbu, mohou být považovány za environmentální náklady a mohou být připsány ochraně životního prostředí. Potíže naopak vznikají při posuzování environmentálních nákladů na opatření integrovaná do procesu, protože taková opatření se dotýkají celého výrobního procesu a mohou vedle snižování znečištění sloužit i jiným účelům. V takovém případě nemohou být náklady na zdroj v plné výši připsány výhradně ochraně životního prostředí, protože jsou zde i další přínosy jako např. zlepšení produktivity nebo lepší kvalita výrobků. Tam, kde tyto přínosy vedou k úsporám, které jsou vyšší než náklady na environmentální složku, pak by se měla nejprve zvažovat doba návratnosti daného opatření. Pokud je doba návratnosti kratší než tři roky, pak je projekt pro provozovatele ekonomicky atraktivní a mohl by tedy být pro účely připisování nákladů považován za projekt, který neslouží primárně environmentálním účelům [6, European Environment Agency, 1999]. V takovém případě není třeba jej dále hodnotit pomocí této metody. V případech, kdy je doba návratnosti delší, mohou být náklady na navržený projekt porovnány s náklady na podobné projekty, ve kterých nedochází k žádným příjmům souvisejícím se způsobenými environmentálními zlepšeními. Rozdíl mezi těmito dvěma částkami může být považován za environmentální složku. To komplikuje posuzování a pokud nejsou jasná srovnání možná, pak se bude muset provést posouzení vycházející z omezených dostupných informací. Jakmile byla určitá technika zavedena, může se snadno stát normou, a varianty, které jsou méně příznivé pro životní prostředí, by už mohly být nedostupné. Když k takové situaci dojde, není taková technika již dále spojována s výdaji na životní prostředí [6, European Environment Agency, 1999]. Ačkoliv připisování nákladů ochraně životního prostředí nemusí být vždy přímočaré, je důležité, aby byly všechny důvody a oprávnění užité k připisování nákladů transparentní. Uživatel by měl zajistit, aby všechny rozhodnutí či předpoklady přijaté v tomto bodě byly v hodnocení jasně uvedené.

KAPITOLA 4

4. HODNOCENÍ VARIANT Poté, co byly pro každou variantní techniku odhadnuty vlivy na životní prostředí i ekonomické náklady, je třeba je porovnat a určit, která z těchto technik (pokud vůbec nějaká) splňuje kritéria BAT. Jak již bylo v tomto dokumentu řečeno, bude konečné rozhodnutí spočívat na odborném úsudku, kterému mohou zde popsané postupy pomoci. Nákladová efektivnost určité techniky má pro určení BAT zásadní význam a z tohoto hlediska je užitečné zjistit, která technika nabízí za peníze (náklady) největší hodnotu (tj. přínosy pro životní prostředí). Kapitola popisuje způsoby určování účinnosti z hlediska nákladů pro každou variantu. Dále je popsáno, jak mohou určité vztažné hodnoty (benchmarks) nebo referenční hodnoty týkající se environmentálních přínosů pomoci při určování BAT. Hodnocení variant pomocí těchto postupů napomáhá transparentnosti a konzistentnosti tím, že je rozhodnutí zdůvodňováno a vysvětlováno. Způsob, jímž se spojují předchozí kapitoly o mezisložkových vlivech a metody stanovování nákladů do postupů diskutovaných v této kapitole schematicky zobrazuje obrázek 4.1 níže.


Postup 8 Zpracování a prezentace informací o nákladech směnné kurzy inflace ceny základního roku diskontní a úrokové míry výpočet roč ních nákladů Postup 9 Připisování nákladů ochraně živ otního prostředí

Analýza nákladové efektivnosti Rozdělení nákladů mezi znečišťující látky Bilance nákladů a přínosů pro životní prostředí

Obrázek 4.1 Hodnocení variant

Hodnocení variant – Kapitola 4



Metoda stanovování nákladů Kapitola 3


Postup 6 Shromažďov ání a ověřování údaj ů o nákladech

Metody mezisložových vlivů Kapitola 2



KAPITOLA 4

4.1 Analýza nákladové efektivnosti Analýza nákladové efektivnosti je známým postupem, který se často používá při přípravě nebo realizaci environmentální politiky. Základní koncept je jednoduchý: jedno euro se může utratit jenom jednou. V kontextu environmentální politiky to znamená, že cílem je z každého eura investovaného pro účely životního prostředí dosáhnout co nejvyššího výtěžku právě pro životní prostředí. Nejvíce explicitním způsobem porovnávání nákladů a přínosů určitého opatření je převést obojí na peněžní jednotky a porovnat je pomocí analýzy poměru vynaložených nákladů a výsledných přínosů (cost-benefit analysis - CBA). Když se při porovnání ukáže, že přínosy převáží náklady, znamená to, že toto opatření představuje hodnotnou investici. Když různé varianty vykazují kladné výsledky, pak varianta s nejvyšším výsledkem bude tou, která nabízí za peníze nejvyšší celkovou hodnotu. Analýza poměru vynaložených nákladů a výsledných přínosů však vyžaduje mnoho údajů a některé přínosy se jen těžko převádějí na peněžní jednotky. Analýza nákladové efektivnosti je v mnohém zjednodušená oproti analýze nákladů a přínosů (CBA), protože přínosy pro životní prostředí jsou v ní kvantifikovány, ale nikoli monetizovány (pozn. překladatele - převedeny na peníze, někdy se lze setkat s termínem „monetarizace“, ale jde v zásadě o nejednotnost škol). Tento typ analýzy se obvykle používá pro určení opatření, která jsou vhodnější pro dosažení konkrétního environmentálního cíle při nejnižších nákladech. Nákladová efektivnost (cost effectiveness – dále jen CE) techniky je obvykle definována jako: [61, Vito, et al., 2003]

CE =

rocni náklady (např. 5 €/kg redukovaných VOC) rocni snížení emisí

V kontextu určování BAT není použití konceptu CE přímočaré. I přesto je uspořádání možných nejlepších dostupných technik podle stoupající nákladové účinnosti užitečné, protože se např. vyloučí varianty, které jsou ve srovnání s výsledným přínosem pro životní prostředí neodůvodněně drahé. Návrhy, jak se s touto otázkou vypořádat, jsou uvedeny v kapitole 4.3.

4.2 Rozdělení nákladů mezi znečišťující látky Metoda stanovení nákladů BAT byla popsána v předchozí kapitole. V tomto odstavci jsou uvedeny některé další informace o tom, jak přiřadit náklady mezi znečišťující látky, jejichž vypouštění bude sníženo. Ve většině případů může primární environmentální efekt reprezentovat jediné číslo (např. pouze redukce NOx, pouze redukce CO2, pouze souhrnné lokální vlivy na ovzduší nebo souhrnné lokální vlivy na vodu). V případě, že existuje více znečišťujících látek, jejichž emise budou při realizaci určité techniky sníženy, pak zde musí být nějakým způsobem uplatněno rozdělení nákladů mezi jednotlivé znečišťující látky, které budou redukovány. Např. katalyzátory v automobilech snižují emise NOx, VOCs a CO. Toto opatření nebude tedy redukovat jen vliv na tvorbu fotochemického ozonu (což byl primární důvod pro jejich zavedení), ale může také znamenat snížení eutrofizace a acidifikace. Byly-li náklady vynaložené na techniku ochrany životního prostředí přiřazeny k jednotlivým znečišťujícím látkám, metoda přiřazení musí být popsána. Existují dva možné postupy rozdělování nákladů: (1) náklady na techniku mohou být v plné výši připsány problému se znečištěním, kvůli kterému se opatření původně plánovalo. U katalyzátorů to byly vlivy látek znečišťujících ovzduší na tvorbu fotochemického ozonu. Vlivy na další polutanty jsou pak považovány za přínos navíc, který nepředstavuje žádné náklady. (2) systém přiřazování může být navržen jako distribuce nákladů mezi příslušné vlivy na životní prostředí.

KAPITOLA 4

Při hodnocení technik IPPC je první z výše uvedených postupů (tj. (1)) užitečnější, protože je transparentnější. Je-li použit druhý způsob, je nutné uplatněný postup jasně popsat při prezentaci výsledků, čímž má být zajištěno, aby postup přiřazení nákladů byla v závěrečné zprávě transparentní a úplně vysvětlená.

4.3 Bilance nákladů a přínosů pro životní prostředí Při stanovování BAT je nutné provést bilanci nákladů a přínosů, neboli jinými slovy najít techniky, které jsou odůvodněně efektivní z hlediska nákladů. Tato kapitola přináší některé postupy posuzování toho, jaká nákladová účinnost je ještě odůvodněná a která už ne.

4.3.1 Referenční ceny „Referenční ceny“ jsou hodnoty, které byly použity jako nástroj pro rozhodovací procesy v různých členských zemích. Použitá terminologie, stejně tak jako metody používané pro odvozování těchto hodnot se liší, ale opět mohou být užitečným nástrojem při určení toho, zda investice do určité techniky představuje ve vztahu k vynaloženým prostředkům hodnotu nebo nikoli. Termíny používané pro hodnoty, které jsou odvozeny pro efekty znečišťování, jsou „stínové ceny“ (shadow prices), „referenční náklady“ (reference costs), „vztažné ceny“ (benchmark prices) a „poplatky“ (levies). Jakmile má uživatel hodnotu, která může být připsána určitému vlivu na životní prostředí, pak může být tato hodnota použita stejně, jak je níže popsáno ve schématu 4.3. Dále jsou popsány některé příklady odvozování a používání „stínových cen“ v některých členských státech. Dánsko Hodnoty (pozn. překladatele – zde peněžní) environmentálních efektů znečišťujících látek byly použity ve zprávě „En omkostningseffektiv opfyldelse af Danmarks reduktionsforpligtelse’ (Nákladově efektivní dosažení dánského závazku snížení znečišťování) 2003, v níž bylo analyzováno několik opatření na snížení emisí CO2 a na tato opatření odhadnuty náklady [50, Bjerrum, 2003]. V příslušných zprávách byla diskuse nad skutečností, že opatření na snížení CO2 také snižují SO2 a NOx a tudíž jsou tyto považovány za pozitivní vedlejší efekt. K odvození hodnoty vlivů znečišťujících látek se používají dva různé postupy oceňování (náklady na zamezení a náklady ze škod) (abatement costs a damage costs): (1) Snížení NOx a SO2 probíhá v elektrárně s cílem dosáhnout stropů/kvót pro obě znečišťující látky (stropy nelze převádět). Ekonomická hodnota NOx a SO2 odráží alternativní náklady provozovatele na splnění těchto stropů, (tj. mezní náklady na redukci emisí jiným způsobem). Pro SO2 jsou marginální náklady rovny poplatku za oxid siřičitý zavedeného v roce 2000 ve výši 10 DKK/kg SO2. U NOx jsou marginální náklady odhadnuty na 14,5 DKK/kg. Tato hodnota vychází z nákladů na pořízení a instalaci systému deNOx v elektrárně spalující uhlí. (2) Náklady jsou převzaty z ExternE a jsou stanoveny ve výši 30 DKK/kg pro SO2 a 35 DKK/kg pro NOx. Velká Británie Agentura pro životní prostředí Anglie a Walesu (the Environment Agency for England and Wales) v současné době odvozuje „vztažné náklady“ (benchmark costs) vycházející z nákladů na již provedené investice do podobných technologií. Agentura sestavuje databázi nákladů na zavedené a provozované technologie snižující znečišťování. Očekávají, že informace z této databáze pomohou zajistit konzistenci mezi investicemi očekávanými v různých průmyslových odvětvích. Náklady na technologie pro snižování emisí indikují historické výše výdajů na omezování emisí určitých znečišťujících látek a lze je použít jako určité pomocné hodnoty při určování toho, zda by budoucí investiční náklady mohly být přiměřené. Švédsko Pro ilustraci, jak byly ve Švédsku použity referenční hodnoty, následuje níže popis [58, Ahmadzai, 2003]:

KAPITOLA 4

Opatření na ochranu životního prostředí často vedou ke snížení/zamezení emisí znečišťujících látekk, které se projeví v několika složkách. Výpočet „nákladů na zamezení“ lze ilustrovat na následujících dvou příkladech: 1) Předpokládejme roční náklady 1 milion euro na snížení emisí NOx o 200 tun/rok, (tj. při nákladech 5 €/kg, což je přibližně o 1 €/kg více než je sazba poplatku stanovená ve výši 4 €/kg; tento poplatek je vybírán proto, aby bylo snižování emisí různých znečišťujících látek více podníceno a je přerozdělován zpět průmyslu). Navíc se předpokládá, že v tomto případě je i výrazně snížen zápach. Technika, která stojí až 4 €/kg NOx se obvykle jeví jako atraktivní, protože tím odpadnou náklady na poplatek. Rozdíl mezi skutečnými náklady a náklady, které by obvykle byly atraktivní, je zvažován oproti všem ostatním přínosům. V takovém případě se snížení 200 tun NOx za rok při nákladech 4 €/kg rovná ušetření 800 000 euro na poplatku. Lze-li argumentovat tím, že snížení zápachu při nákladech 200 000 € /rok (tj. 1000000 € – 800000 €) je žádoucí, pak lze investici jako celek považovat za oprávněnou. 2) Předpokládejme, že při ročních nákladech 1,2 milionu euro jsou emise NOx sníženy o 250 tun/rok a že jsou zároveň sníženy o 100 tun/rok emise síry (pozn. překladatele – míněn je zřejmě oxid siřičitý). S poplatkem za NOx ve výši 4 €/kg a poplatkem za síru ve výši 3 €/kg by posouzení bylo následující: Roční náklady na investici a provoz = 1 200 000 € Hodnota 100 tun síry při 3 €/kg = 300 000 € Zůstatek připsany snížení NOx = 900 000 € Jednotkové náklady na zamezení emisí NOx (900000/250000) = 3,6 €/kg (což je méně než sazba poplatku 4 €/kg) a investice je tak při vynaložených prostředcích přípustná. Závěr: Snížení vypouštění dalších znečišťujících látek do různých složek může být s ohledem na stínové ceny (poplatky) vzato v potaz a posuzováno ve světle kumulujících se výhod nabízených posuzovanou investicí. REF: Swedish EPA Report 4705 Beräkningar av kostnader för miljöskyddsinvesteringar; 1996/03 (Zpráva Švédské agentury na ochranu životního prostředí 4705, 1996/03) Ve Švédsku existují i hodnoty pro účely plánování. Následující klíčové hodnoty pro různé znečišťující látky jsou doporučeny ve zprávě „SIKA Report 2000:3 ‘ASEK Kalkylvärden i Sammanfattning’, April 2000“ (SIKA 2000:3, duben 2000), a jsou prezentovány s aktuálními hodnotami platnými v oblasti poplatků a daní ve Švédsku. [51, Ahmadzai, 2003]: Odhad látek znečišťujících ovzduší, SEK/kg (ceny z roku 1999 pro regionální vlivy): NOx = 60 SEK/kg (aktuální poplatek je 40 SEK/kg, a výběr je přerozdělen zpět průmyslu) SO2 = 20 SEK/kg (aktuální poplatek je 15 SEK/kg SO2 nebo 30 SEK/kg síry) VOC = 30 SEK/kg (není zaveden žádný poplatek, kromě toho, že 50 – 100 SEK/kg těchto látek je pro různé průmyslové sektory a aplikace považováno za „únosné“) = 1,5 SEK/kg CO2 Doporučuje se diskontní/úroková míra (reálná) ve výši 4 %. Následující příklad ilustruje to, jak může být použitím švédského postupu volba technologie, berou-li se v úvahu mezisložkové vlivy, usnadněna. Investiční náklady jsou pro určitou kapacitu průmyslového provozu. Jsou-li náklady vždy počítány v ročním měřítku, je brán v úvahu i faktor obnovy kapitálu Tabulka 4.1 uvádí jednotkové emise nebo spotřebu pro dvě variantní technologie, které nabízejí ekvivalentní post-projektové výrobní kapacity v tonáži, ale liší se v objemových kapacitách. Tabulka 4.2 srovnává tyto varianty pomocí stínových cen a poplatků, které jsou platné pro Švédsko. Tabulka 4.3 zobrazuje roční přínos, který jednotlivé varianty mohou přinést, a vztahuje je k ročním investičním nákladům na tyto dvě varianty. Tato tabulka také shrnuje poměr přínosu k investicím; tento poměr poskytuje nástroj pro rozhodování a posuzování variant. Otázky, které vyžadují podnět v průběhu

KAPITOLA 4

povolování, jsou v podstatě ty, které je třeba preferovat na úrovni lokálního rozhodování. Týká se to hlavně: • • • •

platné nebo pravděpodobné stínové ceny, která je vzata v úvahu znečišťujících látek, které mají prioritu pro určitou aplikaci relevantního faktoru ekonomické obnovy (považovaný za odpovídající s ohledem na provozovatele, institucionální účastníky řízení a úřady udělující povolení) příslušná kombinace výše uvedených Jednotky za rok

Před projektem

Varianta 1

Varianta 2

Produkce, m3

625000

1500000

1250000

Produkce, t

56000

59000

59000

SO2

250

168

82

NOx

30

30

10

CO2

24000

700

23000

Prach

380

100

280

Fenol

27

25

2

Amoniak

52

34

18

Formaldehyd

15

15

0

VOC

94

74

20

BSK5

100

10

15

Ptot

20

2

10

Ntot

50

5

20

Voda

23000

23000

10000

Odpady

100000

34000

30000

Energie v MWh/rok

44210

40000

44210

Environmentální parametry

tabulka 4.1 Údaje o emisích a spotřebě pro dvě varianty technologie (1 a 2) Stínové náklady

Jednotkové snížení za rok

Stínové náklady €/rok

Jednotkové snížení za rok

Stínové náklady €/rok

€/jednotku

Varianta 1

ekvivalent

Varianta 2

ekvivalent

SO2

1500

82

123000

168

252000

NOx

4000

0

0

20

80000

CO2

150

23300

3495000

1000

150000

Prach

10

280

2800

100

1000

Fenol

viz VOC

2

25

Amoniak

viz VOC

18

34

Formaldehyd

viz VOC

0

15

VOC

5000

20

100000

74

370000

BSK5

810

90

72900

85

68850

Ptot

23000

18

414000

10

230000

KAPITOLA 4

Ntot

11000

Voda

1

Odpady

100

Energie v MWh/rok

2

45

495000

30

330000

0

13000

13000

66000

6600000

70000

7000000

4210

8420

0

0

Celkové přínosy pro všechny složky €/rok

11311120

8494850

tabulka 4.2 Porovnání variant technologie 1 a 2 pomocí stínových nákladů Ukazatel

Varianta 1

Varianta 2

Celkové přínosy pro všechny složky

(€/rok)

11311120

8494850

Investice

(€)

30023000

31000000

Faktor obnovy kapitálu, 10 %, 10 let

0,16275

Anualizované investice

(€/rok)

4886243

5045250

2,31

1,68

Poměr přínosy/investice tabulka 4.3 Porovnání nákladů a „přínosů“

Závěr: Ve výše uvedeném případě nabízí varianta 1 lepší bilanci nákladů a přínosů, jak ukazuje vyšší poměr přínosů 2,31 oproti 1,68. Belgie Nizozemské „indikativní referenční hodnoty“ (termín používaný pro stínové ceny) byly použity pro určení rozpětí nákladové efektivnosti pro VOC, tuhé částice, NOx a SO2 [53, Vercaemst, 2003]. Rozpětí je založeno na vzorku redukčních opatření, která byla realizována v praktických případech v Nizozemí. Ukazuje, která výše nákladové účinnosti byla přijatelná v době, kdy bylo realizováno příslušné opatření. Postup byl použit k určení toho, jaká úroveň nákladové efektivnosti je ještě „odůvodnitelná“. Za tímto účelem bylo jasné, že pouze nejvyšší hodnota vzorkovaného rozpětí nákladové efektivnosti je kritickou a „indikativní referenční hodnoty“ jsou tudíž založené na těchto nejvyšších hodnotách. Hodnoty byly odvozené vyloučením opatření, která byla zavedena pro vysoce specifické účely. Postup indikuje, která opatření jsou z hlediska nákladů efektivnější než „indikativní referenční hodnoty“ a jsou tudíž teoreticky přijatelné a odpovídající. Opatření nebo techniky, které jsou z hlediska nákladů méně efektivní než indikativní referenční hodnoty, jsou považovány za teoreticky nepřijatelné a neodůvodněné. Referenční hodnoty je třeba považovat za „teoretické“ a „indikativní“, protože mohou poskytovat pouze určitou indikaci toho, co je přiměřené a co ne; nelze je použít za všech okolností jako opěrné body. Pro jejich aplikaci v konkrétních případech je nutné uplatnit jistou flexibilitu. Referenční hodnoty pro celkovou nákladovou efektivnost Položka

Indikativní referenční hodnota (€/kg redukovaných emisí)

VOC Tuhé částice

5a 2.5b

NOx

5

SO2

2,5

a b

Nejsou zahrnuta integrovaná opatření a případy, kdy jsou emitovány škodlivé VOC, jako je benzen.

Nejsou zahrnuty redukce specifických složek tuhých částic, jako jsou těžké kovy, a které tudíž mohou oprávnit významně nižší hodnoty přijatelnosti nákladové efektivnosti..

KAPITOLA 4

tabulka 4.4 Referenční hodnoty pro celkovou nákladovou efektivnost

Podrobné informace o odvození hodnot lze najít v dokumentu agentury Info-Mil [54, Infomil, 2001]. Referenční hodnoty pro marginální nákladovou efektivnost Mohlo by být nutné zvážit i marginální nákladovou efektivnost určité techniky. Marginální efekt (vliv) je zde definován jako rozdíl mezi efektem, ke kterému dojde při nahrazení nebo zdokonalení stávajícího opatření, a původním efektem stávajícího opatření. Marginální nákladová efektivnost je tak definována jako podíl marginálních nákladů a marginálního efektu. Následující tabulka uvádí dolní a horní limitní referenční hodnoty pro marginální nákladovou efektivnost. Limity jsou nastaveny jako 1,5, resp. 4 násobek indikativních referenčních hodnot tabulky 4.4. Pro nové zařízení je obvykle jediným kritériem celková nákladová efektivnost. Pro stávající zařízení, v němž jsou zlepšována či renovována stávající environmentální opatření, je nutné vyhodnotit jak celkovou, tak marginální nákladovou efektivnost. Položka

Spodní limit marginální nákladové efektivnosti

Horní limit marginální nákladové efektivnosti

(€/kg redukovaných emisí)

(€/kg redukovaných emisí)

VOC

7,5

20

Tuhé částice

3,75

10

NOx

7,5

20

SO2

3,75

10

tabulka 4.5 Indikativní referenční hodnoty marginální nákladové efektivnosti

Rozhodovací proces Obrázek 4.2 ilustruje použití referenčních hodnot celkové i marginální nákladové efektivnosti. Výpočet celkové nákladové efektivnosti

Ne

Celková nákladová efektivnost = indikativní referenční hodnota? Ano Výpočet mezní nákladové efektivnosti Ano Mezní nákladová efektivnost = 1,5 × indikativní referenční hodnota? Ne Mezní nákladová efektivnost = 4 × indikativní referenční hodnota?

Ano

Ne Nákladová efektivnost akceptovatelná

Odložit investici

Nákladová efektivnost neakceptovatelná

Obrázek 4.2 Rozhodovací proces hodnocení nákladové efektivnosti

Použití referenčních hodnot při určování nejlepších dostupných technik ve Vlámksu.

KAPITOLA 4

Od roku 1995 pověřují vlámské úřady institut Vito ke stanovování BAT na úrovni odvětví. Do roku 2004 publikovalo BAT-centre při VITO zprávy o BAT v 30-ti sektorech, převážně mimo IPPC. Pro každý sektor je uveden postup určování BAT krok za krokem. Jedním z těchto kroků je hodnocení ekonomické únosnosti dané zvažované varianty. Vito považuje určitou variantu za ekonomicky přijatelnou pouze v případě, že (i) je uskutečnitelná pro průměrnou, dobře řízenou firmu pracující v sektoru, kde se má technika realizovat, a (ii) ukazatel nákladové efektivnosti je přiměřený. Pouze v případech, kdy je ekonomická přijatelnost sporná, se provádí podrobná analýza. Jedním ze sektorů, kde byla ekonomická analýza nutná, bylo odvětví spalovacích zařízení. Tento příklad byl převzat ze zprávy ‘Beste beschikbare technieken voor stookinstallaties en stationaire motoren” (‘Best available techniques for combustion installations and stationary engines’)(Nejlepší dostupné techniky pro spalovací zařízení a stacionární motory). [52, Gooverts, et al., 2002] Tato zpráva hodnotí spalovací pece s kapacitou 100 kWth a vyšší a stacionární motory (plynové motory, dieselové motory, plynové turbíny) s minimálním výkonem 10 kW. Zaměřuje se na techniky, jejichž cílem je snižování emisí NOx a SO2. Pro uvažované alternativní varianty byly stanoveny celkové roční náklady (investiční a provozní náklady) i účinnost snížení emisí. Při hodnocení nákladové efektivnosti byly použity nizozemské referenční hodnoty celkové nákladové efektivnosti z tabulky 4.4. Příklad: • • • •

znečišťující látka zařízení technika nákladová efektivnost

NOx uhlí, >600 MW nizkoemisní hořák (low-NOx burner) 1,3 €/kg redukovaných NOx

Zkouška: 1,3 €/kg je méně než 5 €/kg, proto je nákladová efektivnost této techniky považována za přiměřenou (+). Následující tabulka uvádí výsledky analýzy prováděné pro Vlámsko.

KAPITOLA 4

Technika

Zařízení na uhlí s jmenovitým tepelným výkonem větším než v MW: 10

50

100

300

600

Zařízení na kapalná paliva s jmenovitým tepelným výkonem větším než v MW:

Zařízení na zemní plyn s jmenovitým tepelným výkonem větším než v MW:

10

50

100

300

600

10

50

100

300

600

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

-

+

+

+

-

+

+

+

+

-

-

+

+

+

NOx Recirkulace spalin (Flue gas recirculation) Přímá tepelná oxidace + recirkulace spalin (Overfire air + flue gas recirculation ) Hořák s nízkým i emisemi NOx (Low NOx burner) Hořák s nízkými emisemi NOx + přímá tepelná oxidace (Low NOx burner + overfire air) Vícenásobné spalování (reburning) Selektivní nekatalytická redukce (SNCR) Low NOx + recirkulace spalin (Low NOx + flue gas recirculation) Vícenásobné spalování + low NOx hořák (Reburning + low NOx burner) Low NOx hořák + SNCR (Low NOx burner + SNCR) Low NOx horák + přímá tepelná oxidace + SNCR (Low NOx burner + overfire air + SNCR) Low NOx hořák + recirkulace spalin + SNCR (Low NOx + flue gas recirculation + SNCR) Selektivní katalytická redukce (SCR) Low NOx hořák + SCR (Low NOx burner + SCR) Low NOx hořák + přímá tepelná oxidace + SCR (Low NOx burner + overfire air + SC)R SO2 Vstřik suchého sorbentu Dry adsorbens injection Polosuchá vypírka Semi-wet (or dry spray tower) Mokrá vypírka amoniakem (Wet ammonia scrubbing) Mokrá vypírka vápencem (Wet scrubber limestone) Morká vypířka dual alkali (Wet scrubber dual alkali) Regenerative Wellman Lord Kombinovaná technika redukcí NOx/SO2

+

+

+

+

+

-

-

+

+

+

-

+

+

+

+

-

-

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

+

+

+

+

-

+

+

+

+

-

+

+

+

+

-

+

+

+

+

-

+

+

+

+

-

-

-

+

+

-

-

-

+

+

-

-

+

+

+

-

-

+

+

+

-

-

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

-

-

-

-

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

-

-

-

-

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

-

-

-

-

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

-

-

-

-

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

-

-

-

-

+

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

-

-

-

-

KAPITOLA 4

Technika

Zařízení na uhlí s jmenovitým tepelným výkonem větším než v MW: 10

Aktivní ulhík (Activated carbon ) Vstřik alkali + (Alkali injection) DeSONOx-WSA-SNOx Nízkosirné palivo + (Low sulphur fuel) + : přiměřená nákladová efektivnost - : nepřiměřená nákladová efektivnost

Zařízení na kapalná paliva s jmenovitým tepelným výkonem větším než v MW:

Zařízení na zemní plyn s jmenovitým tepelným výkonem větším než v MW:

50

100

300

600

10

50

100

300

600

10

50

100

300

600

-

+

+

+

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

+

+

+

+

-

+

+

+

+

-

-

-

-

-

+

+

+

+

-

-

-

+

+

-

-

-

-

-

+

+

+

+

+

+

+

+

+

-

-

-

-

-

tabulka 4.6 Vyhodnocení nákladové efektivnosti pro techniky snížení emisí NOx a SO2 pro spalovací zařízení ve Vlámsku s použitím indikativních referenčních hodnot.

KAPITOLA 4

4.3.2 Externí náklady Jiným způsobem, jak vyhodnotit, zda je opatření nákladově efektivní, je porovnání nákladů opatření se společenskými náklady ze škody na životním prostředí, které je zamezeno realizací opatření. Aby bylo možné provést srovnání, musí být k dispozici mechanismus pro přiřazení ekonomické hodnoty znečišťování, kterému by mělo být zamezeno. Pro odvození ekonomické hodnoty účinků znečištění bylo vyvinuto několik postupů. Evropská komise, Generální ředitelství pro životní prostředí, odvodilo externí náklady pro vybrané látky znečišťující ovzduší. Součástí zpracování analýzy nákladů a přínosů Programu čistého ovzduší pro Evropu2 (Clean Air For Europe – CAFE program) byla zpracována zvláštní studie3 uvádějící jednoduchý výpočet odhadů externích nákladů znečištěného ovzduší. Externí náklady byly odvozeny pouze pro málo znečišťujících látek a nebyly počítány pro jiné složky životního prostředí4. Postupy použité pro odvození hodnoty sledovaly základní metodologie vyvinuté v projektu ExternE5, ale metodologie odsouhlasená pro hodnocení dopadů a oceňování v CAFE-CBA analýze byla předmětem zkoumání a revidování6 intenzivnějšího, než jak tomu bylo u předchozího projektu. Modelování, které bylo provedeno za účelem odvození hodnot odhaduje, že vygenerované výsledky představují velký zlomek celkových škod pro většinu posuzovaných znečišťovaných látek, ačkoliv byly některé nepochybně významné efekty vynechány. Znečišťující látkou, která byla vynechána a má nejvážnější účinky, jsou VOC. Vynechána byla kvůli nemožnosti započíst organické aerosoly a započíst dopady vyvolané dlouhodobou expozici ozonu. Efekt vynechání dopadů musí být nahlížen v kontextu úplného souboru nejistot hodnocení, který zahrnuje předpoklady modelu a statistické nejistoty, které mohou posunout výsledky jak nahoru, tak dolů. Je důležité zdůraznit, že externí náklady podle CAFE-CBA souvisí pouze s lidským zdravím. Externality v ekosystémech nelze monetizovat, neboť chybí údaje7. Odvození hodnot je komplexní proces a zahrnuje podrobnou analýzu pravděpodobných dopadů z emisí vybraných znečišťujících látek. Postupy pro výpočet hodnot sledují přístup „dráha dopadu“ (impact pathway), jenž zahrnuje sledování emisí od rozptylu a environmentálního chemismu k jejich dopadu na sensitivní receptory (vypočtený přes funkce dávka-odpověď). Hodnoty uvedené v Příloze 12 tohoto dokumentu jsou převzaty ze zprávy CAFE-CBA datované na březen 2005. V budoucnosti budou údaje revidovány a aktualizovány. V těchto analýzách bylo přijato mnoho předpokladů jak při určování pravděpodobných environmentálních efektů tak při odvozování hodnot těchto pravděpodobných efektů. Uživatel si musí být vědom závažných nejistot obstupujících odvozené hodnoty a údaje používat obezřetně. Při užití politiky se doporučuje začlenit intervaly hodnot a vyhodnotit citlivost, protože rozsáhlé nejistoty, které ovlivňují analýzu externích nákladů.

2

viz http://europa.eu.int/comm/environment/air/cafe/activities/cba.htm

3

Service Contract for Carrying out cost-benefit analysis of air quality related issues, in particular in the clean air for Europe (CAFE) programme – Damages per tonne emissions of PM2.5, NH3, SO2, NOx and VOC from each EU25 Member State (excluding Cyprus) and surrounding seas. březen 2005, AEA Technology Environment. 4

viz také http://europa.eu.int/comm/environment/air/cafe/ a http://www.cafe-cba.org/

5

Více informací o projektu ExternE lze nalézt na adrese http://externe.jrc.es/

6

Krupnick et al (2004), Peer review of the methodology of cost-benefit analysis of the clean air for Europe programme. Paper prepared for European Commission October 2004: http://europa.eu.int/comm/environment/air/cafe/activities/krupnick.pdf . 7

Service Contract for Carrying out cost-benefit analysis of air quality related issues, in particular in the clean air for Europe (CAFE) programme – Methodology for the cost-benefit analysis for CAFE: Volume 3: Uncertainty in the CAFE CBA: Methods in the first analysis. April 2005, AEA Technology Environment

KAPITOLA 4

S vědomím těchto nejistot jsou tyto vztažné hodnoty stále potenciálně užitečným vodítkem pro diskusi, zda realizace techniky představuje peněžní hodnotu. Ačkoliv jsou údaje omezeny na NH3, NOx, PM2,5, SO2 a VOCs, informace poskytuje vhodný výchozí bod pro diskusi. Obrázek níže ukazuje, jak mohou být hodnoty použity jako reference pro srovnání nákladové efektivnosti realizace různých opatření.

Obrázek 4.3 Nákladová efektivnost vybraných technik snížení emisí NOx.

Údaje použité v tomto grafu jsou pouze pro ilustraci (pokrývají řadu různých odvětví, které nemusí být nutě vzájemně porovávány). Data jsou odvozena z informací, které byly shromážděny pro přípravu BREFu pro rafinerie minerálních olejů a plynů (Mineral Oil and Gas Refineries BREF) [23, EIPPCB, 2001] a vycházejí z nákladů zveřejněných na konference NOxCONF v roce 20018. Postupy výpočtu nákladů předcházely vzniku tohoto dokumentu a proto nebyly validovány vzhledem k metodě stanovení nákladů zde popsané. Údaje nicméně poskytují úžitečnou ilustraci, jak lze porovnat údaje o nákladech s externími cenami. Uživateli je tak umožněno vyhodnocení, zda environmentální přínosy doručené realizací techniky mají peněžní hodnotu. Vyhodnocení variant tímto způsobem může být užitečné pro přípravu odůvodnění volby preferované techniky.

8

NOXCONF Conference 2001 (International Conference on Industrial Atmospheric Pollution – NOx and N2O emission control). http://www.infomil.nl/legsys/noxconf/index.html

KAPITOLA 4

4.4 Závěry hodnocení variant Uspořádání variant podle jejich nákladové účinnosti může být užitečným způsobem určení nejlepší rovnováhy mezi náklady na určitou techniku a přínosem, který bude její realizace znamenat pro životní prostředí. Výše jsou uvedeny některé navazující otázky ke zvážení, ale uživatel se bude muset rozhodnout, který postup je nejvhodnější. Hodnocení nákladové efektivnosti zvažovaných variant může být užitečné v tom, že poskytuje strukturovaný postup určování preferované techniky a vysvětluje důvody výběru této techniky. Metoda mezisložkových vlivů popsaná v Kapitole 2 uživateli umožní vymezit nejdůležitější environmentální otázky a stanovit tak v oblasti životního prostředí priority. Metoda stanovování nákladů popsaná v Kapitole 3 uživateli dovolí určit náklady na příslušné techniky a spravedlivě porovnávat náklady na jednotlivé varianty. Kapitola 4 se zabývá způsoby integrace vlivů na životní prostředí a nákladů. Vyhodnocení nákladové efektivnosti technik a hodnoty environmentálního přínosu ze zavedení techniky mohou být pro odůvodnění rozhodnutí užitečné. Hodnocení nákladové efektivnosti je dost přímočaré a velmi užitečné, jestliže je zvažováno několik technik. Jsou-li k dispozici externí náklady, pak je možné je využít jako užitečného vodítka v procesu rozhodování. Existuje několik vztažných hodnot (benchmarks) pro nákladovou efektivnost, např. externí náklady nebo stínové ceny. Ačkoli mohou být tyto odvozené hodnoty značně nespolehlivé, mohou být užitečné při hodnocení přínosů realizace určité techniky a při úvahách o tom, zda prostředky vynaložené na realizaci této techniky přinesou odpovídající hodnotu. Uplatnění postupu je samozřejmě omezeno na malý počet znečišťujících látek, pro které byly hodnoty odvozeny. Posouzení kompromisů, které se musejí udělat mezi vlivy na životní prostředí a náklady na jednotlivé variantní techniky, může být složité. Metodou, jako je tato, není možné předvídat všechny možné eventuality a její slabé stránky byly v textu zdůrazněny. I když je pravděpodobné, že při určování nejlepší varianty bude třeba i posouzení odborníka, postupy popsané v tomto textu by měly uživateli pomoci provést objektivní posouzení bilance nákladů a přínosů. Postupy také umožňují, aby bylo podáno jasné zdůvodnění, a pomáhají vytvořit transparentní základ pro případné přezkoumání kteréhokoli rozhodnutí.

KAPITOLA 5

5. EKONOMICKÁ ÚNOSNOST V ODVĚTVÍ 5.1 Úvod Definice BAT podle Směrnice stanovuje požadavek, aby techniky stanovené jako BAT jsou vyvinuty v měřítku, jež dovoluje jejich zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a techniky přijatelných podmínek (viz definice „dostupnosti“ podle Směrnice níže). Určení, zda zavedení BAT v odvětví je ekonomicky přijatelné (economically viable, dále ekonomicky únosné) je obtížné z důvodu různorodosti průmyslových odvětví dotčených Směrnicí. Tato kapitola může poskytnutím základního rámce napomoci strukturaci debaty nad otázkou, zda zavedení techniky je v odvětví „ekonomicky únosné“. Definice „dostupnosti“ nejlepších dostupných technik podle Směrnice: "dostupnou" technika, která byla vyvinuta v měřítku dovolujícím její zavedení v příslušném průmyslovém sektoru za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, ať již tato technika je nebo není v příslušném členském státě používána či vyráběna, pokud je provozovateli rozumně dostupná,

Posouzení ekonomické únosnosti je součástí určování nejlepší dostupné techniky v obecném smyslu na úrovni sektoru (BREF); Směrnice neobsahuje žádné ustanovení pro posouzení při určování podmínek povolení pro konkrétní zařízení. Podrobná analýza bude nutná jen v případě, kdy navrhované techniky budou zavádět do průmyslového sektoru zásadní změnu a/nebo když budou návrhy sporné. Důkazní břemeno, že technika není ekonomicky únosná, spočívá na straně, která vnáší námitky (obvykle průmysl), protože tato strana by měla znát důvody a mít nezbytné důkazy, nebo mít k těmto důkazům přístup, aby mohla své námitky podložit. Otázky, o kterých se hovoří níže, vytvářejí rámec, který umožňuje provádět posouzení ekonomické únosnosti a předkládat důkazy. Když je posouzení dokončeno, může jej zvážit příslušná Technická pracovní skupina (Technical Working Group) a rozhodnout, zda tyto otázky ovlivňují stanovení BAT nebo nikoli, případně jakým způsobem. V rámci procesu BREF hrály posudky odborníků při hodnocení ekonomické únosnosti významnou roli. Některé členské státy mají zkušenosti s využíváním strukturovanějších metod, z nichž některé jsou uvedeny v tomto dokumentu. Níže popsané čtyři faktory jsou považovány za nejvýznamnější otázky, které je třeba zvažovat při posuzování ekonomické únosnosti v sektoru: •

struktura odvětví

•

struktura trhu

•

odolnost

•

rychlost zavedení

KAPITOLA 5

Způsob, jímž tyto otázky zapadají do hodnocení únosnosti je zobrazen Obrázkem 5.1 níže. Rozhodnutí, zda jsou navrhované investice únosné závisí na kapacitě odvětví absorbovat dodatečné náklady či je přesunout na zákazníky nebo dodavatele. Schopnost odvětví převést náklady závisí na „struktuře odvětví“ a „struktuře trhu“, zatímco schopnost odvětví absorbovat náklady je odvislá od „odolnosti“ odvětví. Pokud po zvážení těchto otázek soubor variant BAT určen jako únosný, stále zde může být nutné zvážit časový rozměr zavádění technik, čímž lze usnadnit jejich uvedení v odvětví – tj. „rychlost zavedení“. Identifikace nákladů na zavedení souboru BAT variant v odvětví – Kapitola 3

Zjištění, zda jsou techniky ekonomicky únosné

Kapitola 5

Může odvětví absorbovat náklady? Kapitola 5.4 Odolnost

Posouzení ekonomické únosnosti

Lze náklady převést na zákazníky a/nebo dodavatele? Kapitola 5.2 Struktura odvětví Kapitola 5.3 Struktura trhu

Kapitola 5.5 Rychlost realizace (je-li zjištěna potřeba stanovit přiměřené období na implementaci) Obrázek 5.1 Vyhodnocení ekonomické únosnosti v odvětví

Každý z těchto čtyř faktorů je v dalším textu podrobněji probrán. I když zde nevyhnutelně budou i další otázky, které mohou být pro některé sektory důležité, zúžení diskuse na tyto čtyři klíčové faktory by mělo zlepšit objektivitu rozhodování a pomoci zajistit, aby se všemi sektory zacházelo jednotně a důsledně. Posuzování bude v mnoha případech procesem založeným na úsudku, a jak tomu často bývá, nemusejí být k dispozici komplexní údaje nebo mohou být zatíženy velkou nejistotou. Tato omezení bude nutné brát na vědomí již od začátku posuzování ekonomické únosnosti a kvůli transparentnosti bude rovněž nutné je ve zprávě jasně uvést.

KAPITOLA 5

5.2 Struktura odvětví Pojem „struktura odvětví“ popisuje sociálně ekonomické charakteristiky dotčeného sektoru a technické charakteristiky zařízení v tomto sektoru. Tyto charakteristiky umožňují blíže poznat strukturu odvětví i snadnost, s jakou mohou být nové BAT realizovány.

5.2.1 Popis struktury odvětví Při pokusu o popis struktury odvětví je dobré zvážit následující otázky: Velikost a počet provozoven v sektoru – v některých sektorech, jako např. v průmyslu železa a oceli nebo v rafinériích, jsou obvyklé velkokapacitní integrované provozy, zatímco v jiných sektorech, jako je např. intenzivní chov dobytka, jsou běžné mnohem menší provozovny. Sektor může být charakterizován i mixem malých a velkých provozoven, jako je tomu např. v textilním nebo papírenském průmyslu. Provozovny různé velikosti mohou různě reagovat na realizaci BAT – větší provozovny mohou těžit z úspor z rozsahu, ovšem kapitálové náklady na zařízení budou zpravidla vysoké a doba potřebná k výměně zařízení je obvykle dlouhá. Výměny v menších provozovnách a menších zařízení mohou být méně finančně náročné, ale doba splácení zařízení může být stejně dlouhá jako u zařízení pro velké provozovny. Technické charakteristiky zařízení – Infrastruktura, která již existuje u instalovaných zařízení, bude mít určitý vliv na typ BAT, která může být instalována a může ovlivňovat i výši nákladů na její instalaci. Zlepšení tzv. „na konci potrubí“, tj. na konci procesu, mohou být zpočátku relativně levná a lze je rychle instalovat, ale ve většině případů bude tato technologie představovat dodatečné provozní náklady a nenabídne lepší účinnost procesu, kterou by mohla přinést opatření integrovaná přímo do procesu. Na druhou stranu BAT, které jsou integrovány do procesu, anebo zavádění nízkoodpadových technologií, mohou být nákladné, protože je nutné zastavit výrobu a přebudovat proces. Úvodní vysoké náklady realizace opatření integrovaných do procesu lze v dlouhém období pokrýt vyšší účinnosti a sníženými provozními náklady, přičemž rozlišení nákladů na opatření integrovaná do procesu a na provozní náklady je pochopitelně mnohem obtížnější (viz Kapitola 3.5). Životnost zařízení – Některá odvětví mají provozovny a zařízení s dlouhými dobami životnosti, zatímco v jiných odvětvích běžné opotřebování a inovace procesu vyžadují nahrazovat zařízení častěji. V některých průmyslových odvětvích je ekonomická životnost určujícím faktorem pro investiční cykly. Rychlá realizace BAT v sektorech, které mají obvykle dlouhou provozní životnost zařízení, může pro tyto sektory představovat značnou finanční zátěž. V těchto případech může být načasování výměny zařízení za dokonalejší verzi tak, aby zapadalo do stávajících cyklů výměn a investic, účinným prostředkem k modernizaci na úroveň BAT a zároveň prostředkem efektivním z hlediska nákladů (viz kapitola 5.5). Překážky vstupu do sektoru nebo výstupu ze sektoru – pokud existují překážky, které brání vstupu nových subjektů na trh (vysoké náklady na zařízení nebo na licenci), nebo překážky, které existujícím subjektům brání trh opustit (nízký výnos z likvidace specializovaných aktiv atd.), pak může být tato skutečnost otázkou, kterou je třeba při posuzování zvážit. Podrobnosti jsou v kapitole 5.3.1.1.

5.2.2 Příklady struktury průmyslu Sektor rafinérií je charakterizován malým počtem relativně velkých zařízení, z nichž mnohé jsou ve starších provozovnách (viz citace níže [23, EIPPCB, 2001]. V tomto sektoru jsou technikami s nejvyšší nákladovou efektivností většinou takové, které při zlepšení environmentálního profilu staví na stávající infrastruktuře – je to např. modernizace jednotlivých komponentů v rámci procesu. „Důsledkem nadměrných kapacit evropského odvětví rafinerií bylo v posledních dvacetipěti letech postaveno velmi málo nových rafinerií ropy. Ve skutečnosti bylo v tomto období postaveno pouze devět

KAPITOLA 5

procent stávajících rafinerií a pouze dvě procenta v posledních dvouch letech. Ačkoliv většina rafinerií byla od doby zahájení užívání modernizována a rozšířena o nové jednotky, jejich všeobecná struktura a obzvláště jednotky, jako struktura kanalizačního systému, zůstavy v podstatě beze změn.“ Ve Směrnici o velkých spalovacích zařízeních (Large Combustion Plant Directive [22, European Commission, 2001] byl učiněno rozlišení hodnot emisních limitů pro zařízení různých velikostí. Například pro velká spalovací zařízení do 300 MWth byl stanoven limit 1700 mg SO2/Nm3 a pro zařízení s kapacitou vyšší než 500 MWth limit 400 mg SO2/Nm3, za proměnlivé velikosti limitů stanovených pro zařízení mezi těmito kapacitami.

5.2.3 Závěr o struktuře průmyslu Pochopení struktury průmyslu může při posuzování ekonomické únosnosti pomoci identifikovat jakákoli omezení, která mohou nežádoucím způsobem ovlivnit realizaci navržené BAT v daném sektoru. Při provádění hodnocení ekonomické únosnosti může porozumění struktuře odvětví pomoci identifikovat jakákoliv omezení, která mohou nežádoucím způsobem ovlivnit implementaci techniky navrhované jako BAT v odvětví. Ačkoliv neexistují žádné odsouhlasené či konzistentní deskriptory či statistiky, které by mohly být využity pro popis struktury odvětví, nebo jak by mohly ovlivnit stanovení BAT, vyhodnocení otázek diskutovaných výše může odvětví umožnit vybudovat svojí pozici proti určitému návrhu BAT.

5.3 Struktura trhu „Struktura trhu“ může ovlivnit schopnost provozovatele převést náklady na zlepšení životního prostředí spojeného s realizací BAT. Tyto náklady by mohly být postoupeny na zákazníky prostřednictvím zvýšení ceny výrobku anebo by mohly být postoupeny na dodavatele tím, že se tyto náklady použijí jako nástroj pro smlouvání o nižší ceně surovin. V situacích, kdy jsou mantinely úzké a náklady nelze postoupit, bude třeba, aby technická pracovní skupina zvažovala zavedení BAT s větší opatrností. Níže jsou popsané některé z nejvýznamnějších otázek pro IPPC odvětví a je zde uveden také popis, jak lze trh analyzovat využitím zavedeného nástroje, jakým je Porterova teorie pěti hybných sil.

5.3.1 Popis struktury trhu Existuje řada otázek, které je cenné při popisu struktury trhu v určitém sektoru posoudit. Mnohé z nich zahrnují kvalitativní posouzení, takže je složité předepisovat kdy a do jaké míry by tyto otázky mohly ovlivňovat stanovení BAT. Nicméně následující otázky jsou považovány za ty nejvíce relevantní. Rozsah trhu – „lokální trh“ existuje pro komodity, kdy je třeba, aby zboží nebo služby byly blízko zákazníkovi. K tomu dochází například na velkoobjemovém trhu hypochloritem sodným, neboť tento výrobek se skladováním a dopravou znehodnocuje. Lokální trh může také existovat v určitém odvětví např. kvůli „principu blízkosti“, což v sektoru odpadů znamená, že jakýkoli vyprodukovaný odpad by měl být zpracován blízko svého zdroje. V některých sektorech může být „regionální trh“, jako je např. ten, který existuje pro většinu chemických látek, které jsou vyráběny a prodávány v Evropě. Existuje také „globální trh“, kdy provozovatelé čelí konkurenci z celého světa. Na globálním trhu je často silný tlak ke snižování cen za účelem minimalizovat hrozbu importu. Porozumění rozsahu trhu může být důležité, neboť tak může být určena moc zákazníka ovlivňovat cenu. Na lokálním trhu se zákazník by mohl spoléhat na výrobce a může tak mít i omezený vliv na cenu. To už platí méně na globálním trhu, kde jsou ceny určovány na otevřeném trhu a evropští provozovatelé musejí udržet konkurenceschopnost vůči producentům mimo Evropu. Cenová elasticita – Pro provozovatele může existovat možnost přesunutí nákladů na zákazníka. Cenová elasticita je termín, kterým ekonomové popisují to, jak jsou zákazníci citliví na změny cen. U některých produktů, jako je např. benzín nebo léčiva, nemají zákazníci zvyšování cen rádi, ale toto

KAPITOLA 5

zvýšení nemá podstatný dopad na poptávku, takže ceny těchto produktů jsou označeny za neelastické. Jsou-li neelastické ceny charakteristické pro určitý sektor, pak bude v tomto sektoru relativně jednoduché postoupit náklady na zákazníka. Změny cen jiných komodit mohou mít mnohem větší dopad na poptávku a zákazníci mohou být na tyto změny velmi citliví. Ceny těchto komodit jsou označeny za elastické. Mezi jevy, které mohou ovlivnit cenovou elasticitu určité komodity patří úroveň konkurence v odvětví, moc zákazníků, moc dodavatelů a snadnost, s kterou mohou zákazníci přesunout svoji poptávku na substituty komodity (viz níže). Pokud je cena elastická, je obtížné přesunout náklady na zákazníky, takže výrobce musí nést hlavní zátěž jakéhokoliv zvýšení nákladů. Konkurence mezi produkty – V odvětví, kde je jen malá nebo vůbec žádná diferenciace mezi výrobky, které jsou dodávány velkým počtem výrobců, je konkurence ostrá. Za příklad by mohlo sloužit odvětví výroby železa, velkoobjemová výroba chemických látek, výroba cementu nebo výroba elektrické energie, v nichž jednotliví provozovatelé mají malé možnosti určovat nebo zvyšovat ceny. Tam, kde je hrozba konkurence velká, jsou možnosti přenést zvýšení nákladů na zákazníka omezené. Na druhé straně je-li sektor charakterizován více specializovanými výrobky a je možné odlišit výrobek konkrétního provozovatele od výrobku konkurence, pak cena nabízí více flexibility. V těchto situacích má provozovatel větší prostor k tomu, aby přenesl náklady na realizaci BAT na zákazníka. Neboť by Směrnice měla být uplatňována po celé Evropě, není tato otázka významná pro konkurence uvnitř EU. Může být ovšem významná, pokud je odvětví v závažném stupni vystaveno konkurenci mimo EU (viz výše popis „rozsahu trhu“).

5.3.1.1 Analýza trhu pomocí Porterovy teorie pěti hybných sil Existuje několik zavedených postupů analýzy trhu. Jednou z běžně používaných metod je Porterova teorie pěti hybných sil [40, Porter, 1980]. Konkurenční síly určují ziskovost průmyslu, protože ovlivňují ceny, náklady a nutné investice firem v určitém odvětví. Podle Portera jsou pravidla konkurence vtělena do pěti sil, které utvářejí strukturu a intenzitu konkurence: • • • • •

rivalita mezi existujícími firmami schopnost dodavatelů vyjednávat o cenách schopnost kupujících (nebo zákazníků) vyjednávat o cenách hrozba nahrazení výrobků nebo služeb hrozba vstupu nových subjektů na trh.

Mocnost těchto pěti sil se v jednotlivých odvětvích liší a může se měnit i v průběhu vývoje v jednom sektoru. I když byla metoda vyvinuta pro posuzování okamžitého stavu v odvětví a umožňuje manažerům dělat strategická rozhodnutí do budoucna (pro podrobné vysvětlení teorie viz [40, Porter, 1980[, jsou v tomto modelu určité prvky, které lze využít pro posouzení struktury trhu a pro pochopení schopnosti sektoru IPPC absorbovat náklady na realizaci nejlepší dostupné techniky nebo je přenést na zákazníka. Níže jsou diskutovány klíčové prvky teorie, které mohou ovlivnit stanovení BAT [42, Vercaemst and De Clercq, 2003]: Rivalita mezi existujícími firmami - mocná rivalita v určitém sektoru pravděpodobně vyústí v mocnou konkurenci cen a může také tlačit na ziskové marže a tím i na schopnost tohoto sektoru absorbovat náklady na realizaci nejlepší dostupné techniky nebo je přenést na zákazníka. „Konkurence“, „cenová elasticita“ a „rozsah trhu“, o kterých jsme již mluvili, mohou být rovněž významné. Koncentrace nebo počet hráčů na trhu mohou ukazovat na míru rivality v daném sektoru (ukazatelem koncentrace v odvětví může být např. Hefindahl-Hirschmannův index9). Pokud je výrobní 9

Herfindahl-Hirschmannův index: součet druhé mocniny tržních podílů v % za všechny podniky v odvětví. Trhy s HHI mezi 1000 a 1800 body jsou považovány za středně koncentrované, trhy s HHI nad 1800 bodu jsou považovány za koncentrované [41, Carlton, 1990].

KAPITOLA 5

kapacita odvětví nadměrná, pak budou příležitosti k získání podílu na trhu omezené (k tomu může docházet v odvětvích, kde jsou výrobky standardizovány, jako je např. cement, nebo velkobjemová výroba chemických látek). Také pokud existují velké překážky k opuštění trhu (např. vysoké náklady na ukončení provozu apod.), pak tyto faktory pravděpodobně povedou k silné rivalitě v daném sektoru. Schopnost dodavatelů vyjednávat o cenách – pokud v určitém sektoru podniká velký počet provozovatelů nebo je zde malý počet zákazníků, pak zde pravděpodobně bude velká konkurence v oblasti cen. Dodavatelé také mohou být v mocném postavení, jestliže je provozovatel omezen vysokými náklady na změnu vybavení (změna přístrojového vybavení nebo zvýšené dopravní náklady) a není schopen snadno změnit dodavatele. Je-li určitý sektor pro dodavatele jen malým odbytištěm, pak je dodavatel také v mocném postavení a může si diktovat ceny a snižovat tak schopnost sektoru IPPC vyjednávat o nižších nákladech. Schopnost zákazníků vyjednávat o cenách – je-li sektor charakterizován malým počtem zákazníků (termín „kupující“ používá Porter), kteří zajišťují velkou část tržeb, pak tito zákazníci bývají v silném postavení a mají větší vliv na cenu. Schopnost provozovatelů přenést náklady na BAT na zákazníka tak může být v takovém sektoru omezena. Zákazníci mohou být v mocném postavení také v případě, že náklady na změnu dodavatele jsou nízké a zákazník může snadno a rychle přejít k jinému dodavateli (například je-li výrobek standardizován, jako velkobjemová chemie). Na druhou stranu tvoří-li produkt jen malou část výdajů zákazníka, pak je větší prostor k přenesení nákladů na tohoto zákazníka. Hrozba nahrazení výrobků nebo služeb – V případě, že má zákazník možnost přejít na alternativní výrobek, může tato skutečnost představovat hrozbu pro příslušný sektor (např. hliník a plasty se stále více používají jako surovina pro výrobu aut jako substitut za ocel) a možnosti přenesení zvýšených nákladů na zákazníka jsou omezené. Zákazník nemusí být zpočátku ochoten přejít na alternativní výrobek kvůli nákladům na vybavení a změny procesu, které by s tím byly spojeny, ale s tím, jak rostou náklady na BAT a jak se tyto zvýšené náklady promítají do zvyšování cen výrobků, může tato hrozba nabývat na významu. V kontextu IPPC není tato otázka vždy tak významná jako např. přesuny podílu na trhu z jednoho odvětví do druhého (např. z ocelářství do sektoru neželezných kovů a chemických látek). Tato otázka však začíná být aktuální, uvažujeme-li jen o jednom konkrétním sektoru, nebo pokud existuje reálná hrozba, že konkurence stojící mimo EU nabídne náhradní produkty. Hrozba nových subjektů na trhu – Vysoce ziskové trhy lákají nové subjekty. Tato hrozba je menší, pokud existují velké překážky vstupu na takový trh (nové zařízení, přístup k distribučním kanálům, náklady zákazníků na změnu dodavatele, právní povolení atd.). Na stanovení BAT to však bude mít jen malý vliv, protože firmy působící na vysoce ziskovém trhu si pravděpodobně budou moci dovolit realizovat BAT a nové subjekty by musely realizovat BAT od samého počátku (a vysoké náklady na BAT jsou tudíž pro ně další překážkou).

5.3.2 Příklady struktury trhu Takto podrobná analýza nebyla dosud v plné míře provedena, ale konkurence byla jednou z otázek, kterými se zabývá BREF pro velkoobjemové organické chemické látky (LVOC BREF) [24, EPPCB, 2002], kde je uvedeno: „Konkurence. Základní petrochemické výrobky se obvykle prodávají spíše podle chemických specifikací než podle obchodních značek nebo vlastností při použití. V každém regionu mají různí výrobci různé náklady na výrobu podle rozdílů v objemech, zdroji a typu výchozí suroviny a podle výrobního zařízení. Pro diferenciaci produktů je jen malý prostor, takže výhody velkoobjemové výroby jsou obzvláště významné. Jako u ostatních komodit, i v základní petrochemické výrobě je typická konkurence v oblasti cen, přičemž náklady na výrobu hrají velmi důležitou roli. Trh s chemickými látkami je velmi konkurenční a o podílu na trhu se často uvažuje v globálním měřítku.“ Tuto skutečnost graficky znázorňuje následující schéma:

KAPITOLA 5

Obrázek 5.2 Kolísání cen vybraných ropných produktů

5.3.3 Závěr o struktuře trhu Posouzení zde popsaných otázek umožňuje strukturovanou debatu nad strukturou trhu a identifikaci otázek významných natolik, aby ovlivnily stanovení BAT. Posouzení může podat určitou indikaci schopnosti odvětví přesunout náklady na zákazníky. I když v mnoha případech bude posouzení kvalitativní a podrobné informace potřebné k provedené kompletního posouzení nebudou k dispozici, hodnocení struktury trhu pomůže zjistit všechny významné hrozby pro daný sektor a technické pracovní skupině umožní zhodnotit zda a jak to může ovlivnit určení BAT.

5.4 Odolnost Termín „odolnost“ popisuje schopnost sektoru absorbovat zvýšené náklady na realizaci BAT a zároveň zajistit, aby tento sektor zůstal životaschopný v krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé perspektivě. Za účelem zachovat životaschopnost, provozovatelé budou muset být schopni průběžně generovat dostatečné finanční výnosy, aby byli schopni investovat např. do vývoje procesů, vývoje produktů, bezpečnosti nebo environmentálním zlepšení. Jakékoli zvýšené náklady spojené s realizací BAT bude třeba buď absorbovat nebo přenést na zákazníka; odolnost popisuje schopnost sektoru tyto náklady absorbovat.

5.4.1 Popis odolnosti Existuje několik finančních ukazatelů, které se běžně používají při posuzování toho, zda firmě stojí za to investovat do zlepšení. Některé z těchto poměrů se mohou použít při hodnocení odolnosti, ale aplikovat je na celý sektor může být složitější ve srovnání s aplikací pro jednu firmu. Když bude

KAPITOLA 5

uživatel provádět posouzení, bude muset najít způsob jak definovat (hypotetickou) průměrnou firmu (např. zprůměrováním ročních účetních uzávěrek několika reprezentativních firem). Definování průměrné firmy může být snadno zkresleno výběrem podniků do vzorku a skutečností, že jednotlivé podniky finanční informace zaznamenávají a zveřejňují rozdílně. Tato zkreslení jsou pravděpodobnější pro odvětví, kde je málo provozovatelů nebo kde operují některé velmi špatně výkonné podniky. Tam, kde je to možné, by mohly být užitečné souhrnné údaje o příslušném sektoru na evropské úrovni. Za účelem vyhnout se zkreslením musí být zdokumentován zdroj informací a jeho analýza, takže jakýkoliv závěr z informací vyvozený bude možné zevrubně prověřit a validovat. V Příloze 11 jsou uvedeny nejužitečnější vzorce pro finanční vztahy v této analýze. Tyto finanční ukazatele popisují likviditu, solventnost a ziskovost firmy, přičemž: • • •

likvidita –je krátkodobé měřítko zdraví firmy a popisuje její schopnost plnit své okamžité platební povinnosti. Příloha 11 popisuje postup výpočtu jak běžné, tak rychlé likvidity, které jsou pro popis obvykle používány. solventnost –popisuje schopnost firmy plnit své závazky dlouhodobě. Výpočty solventnosti a úrokového krytí jsou uvedeny v Příloze 11 ziskovost –je měřítkem ziskových marží, které firma vykazuje. Pro firmy s vyšší ziskovou marží bude snazší absorbovat náklady na realizaci BAT. Finanční ukazatele pro hrubou ziskovou marži, čistou ziskovou marži, návratnost kapitálu a návratnost aktiv jsou uvedeny rovněž v Příloze 11.

Posouzení dlouhodobých trendů (5-10 let) je pro popis odolnosti odvětví užitečnější – tím je zajištěno, že krátkodobé kolísání a fluktuace nezkreslí stanovení BAT. Náklady na BAT v procentech ceny výrobku by mohly být užitečným parametrem při posuzování dopadu realizace nejlepší dostupné techniky. I když není předem určeno, kolika procenty se má BAT reflektovat v ceně, je to způsob jak vyjádřit finanční zátěž, kterou bude realizace BAT pro firmu znamenat a může být dobré tuto skutečnost zvážit při hodnocení odolnosti příslušného sektoru. Náklady na realizaci BAT by v této fázi měly být dobře známé, protože náklady již jsou zhodnoceny a zpracovány v rámci metody stanovení nákladů, která byla již rozebrána.

KAPITOLA 5

5.4.2 Příklady odolnosti V rámci procesu BREF nebyla odolnost dosud nijak hodnocena a nejsou k dispozici ani žádné finanční vztahy či poměry, které by byly vypočítány pro nějaký sektor. I když neexistují přímé příklady procentuálního podílu nákladů na BAT na zisku, následující citace mohou poskytnout určitou ilustraci: Panorama of European Industry 1997 [30, Eurostat, 1997] – Kožedělný průmysl “Náklady kožedělných firem v EU na životní prostředí se odhadují na asi 5 % jejich obratu …………...” Panorama of European Industry 1997 – Průmysl chemických látek “V roce 1993 činily v západní Evropě celkové výdaje na životní prostředí 3.9 % obratu. Celkové výdaje na životní prostředí sestávají z provozních nákladů (3.0 % obratu) a kapitálových výdajů (0.8 % obratu).” Procentní podíly citované výše byly přejaty z evropských databází a příspěvků průmyslových odvětví (všech odvětví, nejen IPPC zařízení). Kromě výše uvedených informací nejsou k dispozici žádné podrobné údaje o tom, jak byla tato čísla vlastně vypočítána. Výdaje na životní prostředí nebyly uvedeny ve vydání Panorama of European Business z roku 2000. V protikladu k výše uvedeným číslům je sektor spaloven, v němž vysoký podíl investičních nákladů je přímo spojen se splněním norem ochrany životního prostředí. Relativní podíl nákladů spojených s dosažením BAT v tomto sektoru je tudíž velmi vysoký. Např. při nedávné návštěvě EIPPCB v jedné spalovně bylo oznámeno, že 40 – 50 % investičních nákladů souviselo se zařízením na čištění odpadních plynů.

V Rakousku bylo provedeno určité stanovení environmentálních nákladů na instalaci selektivní katalytické redukce (SCR) ve sklářském a cementářském průmyslu [55, Schindler, 2003]. Výsledky jsou uvedeny v následujících tabulkách. Sklářský průmysl míra redukce 1200 mg/Nm3 NOX.

Předpoklady:

životnost katalyzátoru ve sklářském průmyslu je okolo čtyř let Náklady:

elektrická energie

€/kWh

NH4OH (25 % roztok NH3)

€/kg

NH3 kapalný

€/kg

2,31

3

15000

katalyzátor

0,07 0,12

€/m

Jednotky

Průtok plynu

odpadního

Nm3/h

Odhadovaná denní produkce (obalové sklo)

tuny/den

Roční produkce (doba provozu: 8000 hodin)

tuny/den

Redukční činidlo

NH3

Investice

€

Roční náklady

provozní

€/rok

Průtok odpadního plynu

60000

30000

10000

10000

530

280

100

100

177000

93000

33000

33000

25 % roztok

25 % roztok

25 % roztok

kapalný

1154000

769000

385000

231000

181600

93320

34480

91120

KAPITOLA 5

Celkové náklady Náklady na obalového skla

€/rok tunu

€/t

338390

197800

86789

122500

1,96

2,18

2,64

3,92

Dodatečné náklady SCR na tunu produktu ve sklářském průmyslu jsou zhruba spočítány na 0,2% pro domácnostní/speciální sklo a 2% pro obalové/ploché sklo. tabulka 5.1 Odhad dodatečných nákladů na tunu obalového skla při instalaci SCR technologie za různých hodnot průtoku odpadního plynu.

Cementářský průmysl Pro odhad nákladů na implementaci technologie SCR v cementárně byly přijaty následující předpoklady: • kapacita cementářské pece:

300 000 tun cementu/rok

• redukce NOx:

z 1000 na 200 mg/Nm3 při 10% O2

• odpadní plyn:

100000 Nm3 pro nízkoprašnou SCR

• odpadní plyn:

70000 Nm3 pro vysokoprašnou SCR

• doba odepisování

15 let

• úroková míra:

6% a 10%, počítána pro obě technologie Nízkoprašná SCR Východiska výpočtu

NOX – redukce

(10 % O2)

Investiční (€)

2906892

náklady

€/t cementu

Východiska výpočtu

€/t cementu

1000 to 200 mg/Nm3

1000 to 200 mg/Nm3 2398186

Specifické investiční náklady Katalyzátor

Vysokoprašná SCR

Doba provozu 10 let

1a

0.8a

1,5b

1,2b

0,13

Doba roky

provozu

3

0,5

Údržba a opotřebení

0,3

0,2

Osobní náklady

0,04

0,04

Průtok plynu

2,3 cementu

Pokles tlaku

25 mbar

Nm3/kg

1,5 cementu 8 mbar

Náklady na čištění katalyzátoru Energie dohřívání

na

Elektrická energie NH4OH, 25 hmotnosti Celkové náklady

%

Nm3/kg

Periodické čištění

0,15

77.6 MJ/t cementu

0,24

0

3.3 kWh/ t cementu

0,23

0.9 kWh/ t cementu

0,06

2.7 kg/ t cementu

0,34

2.7 kg/ t cementu

0,34

z 1000 mg/Nm3

na

200

2,2c 2,7d

z 1000 mg/Nm3

0

na

200

2,1c 2,6d

KAPITOLA 5

e

Celkové náklady

z 1000 mg/Nm3

na

100

2,7c 3,3d

a

úroková míra 6 %

b

vnitřní vypočtená úroková míra podniků 10 %

c

investiční náklady –10 %; per 6 %

d

investiční náklady +10 %; per 10 %

e

celkové náklady za 100 mgNOX/m3 HMW (c. + 20 %)

z 1000 mg/Nm3

na

100

2,0c 3,1d

Dodatečné náklady SCR na tunu produktu v cementářském průmyslu byly vypočteny v rozmezí 3-5% ceny výrobku (65 €/t cementu). tabulka 5.2 Výpočet nákladů na implementaci nízkoprašné a vysokoprašné SCR v cementářském průmyslu.

5.4.3 Závěr o odolnosti Představeny byly některé finanční indikátory, které by mohly pro analýzu být užitečné. Při jejich analýze je třeba (pokud nejsou k dispozici souhrnné údaje) odvodit soubor účetních charakteristik pro „průměrnou firmu“. Pak ovšem vzniká nebezpečí, že by nemusel být takový podnik reprezentativní pro celý sektor. Aby bylo zabráněno jakýmkoliv zkreslením, proces analýzy musí být zcela zdokumentován, čímž bude umožněna jeho validace a prověření technickou pracovní skupinou. Vyhodnocení odolnosti určitého sektoru je vhodné pro posouzení toho, zda by provozovatelé mohli absorbovat zvýšení nákladů v souvislosti se zavedením BAT. Až bude odolnosti příslušného sektoru zanalyzována, může technická pracovní skupina určit, jestli je tento parametr dostatečně významný na to, aby ovlivňoval stanovení BAT.

5.5 Rychlost zavedení Jestliže je po posouzení struktury průmyslu, struktury trhu a odolnosti sektoru balíček nejlepších dostupných technik označen za únosný, ale stále jsou předkládány námitky k jejich zavedení, může technická pracovní skupina zvážit posouzení rychlosti, s jakou má být BAT zavedena, protože právě tato rychlost může mít pro odvětví zásadní význam. Směrnice stanoví časové rozpětí pro implementaci ustanovení a udělování povolení, které se musí dodržet, ale modernizace na úroveň standardů BAT, zejména v sektorech, kde to vyžaduje značné investice, trvá určitý čas a je třeba ji plánovat. Okamžité modernizace mohou být náročné z hlediska jejich plánování a mohou způsobit odvětví potíže, pokud nebude možné harmonizovat tuto modernizaci se stávajícím cyklem podnikatelského plánování a investic. Techniky, které vyžadují významné kapitálové investice nebo významné změny provozovny a infrastruktury pochopitelně vyžadují také více času. Rychlost zavedení není obvykle problém pro nová zařízení, protože od těchto provozů se bude očekávat, že nejlepší environmentální techniky zavedou nebo se jejich zavedení snadno přizpůsobí. Je proto třeba při tomto hodnocení rozlišovat mezi novými a již existujícími zařízeními. Pro vyhodnocení rychlosti zavedení techniky je také užitečné posouzení mezních/marginálních nákladů modernizace směrem k BAT. Sektory, které v minulosti realizovaly velké environmentální investice mohou mít vysoké marginální náklady na dosažení BAT ve srovnání se sektory, které tak velké investice v minulosti nerealizovaly. Z hlediska nákladů může být efektivnější zaměřit se na ty podniky, které v minulosti investovaly méně, i když pro dosažení standardů BAT budou muset urazit „větší vzdálenost“. Snadnější zavedení BAT díky delšímu časovému období, které bude stanoveno pro jeho realizaci, by nemělo být považováno za příležitost odměnit liknavé firmy za jejich špatné chování v minulosti.

KAPITOLA 5

5.5.1 Popis rychlosti realizace Při určování rychlosti realizace je dobré zvážit následující časové horizonty: •

krátké období – (obvykle týdny až měsíce) u mnoha technik nebude časové rozpětí požadované pro realizaci představovat žádnou potřebu zvážit načasování jejich zavedení. Tyto techniky lze většinou realizovat rychle (a pravděpodobně i s nízkými náklady). Jsou to např. malé jednotky snižující znečišťování, jak separátory oleje, techniky v oblasti managementu nebo změny surovin (pro poslední příklad za předpokladu, že taková změna neznamená rozsáhlé úpravy provozního zařízení nebo změny ve specifikaci výrobku, což by obojí mohlo rychlou změnu narušit).

•

střední období– (obvykle měsíce až jeden rok nebo více let) – existují techniky, které potřebují trochu více času na realizaci z důvodu potřebných nákladů nebo plánování a nutnosti vytvářet nezbytné harmonogramy. Týká se to obvykle zařízení „na konci potrubí“, tj. na konci procesu, např. jednotky pro redukci znečištění jako jsou takninové filtry, které lze zpravidla instalovat bez nutnosti dlouhé odstávky procesu. I přesto však bude třeba určitý čas pro naplánování a zařazení do investičního cyklu podniku.

•

dlouhé období (obvykle mnoho let) – pokud jsou nutné výrazné změny výrobního procesu nebo konfigurace provozu, např. přestavba výrobních prostor nebo čistírny odpadních vod, pak budou pravděpodobné i velmi výrazné kapitálové investice. Předčasné odstavení provozu a přestavba výrobního procesu může pro odvětví být drahé, obzvláště pro ta, která využívají zařízení s dlouhým dobami životnosti. Načasování modernizace tak, aby byla v souladu se stávajícím cyklem výměn a investic, může být účinným prostředkem realizace určité techniky a způsobem, který bude efektivní z hlediska nákladů. Je však třeba udržet rovnováhu vzhledem k tomu, jaký by byl dopad opožděného zlepšení životního prostředí.

U všech těchto případů mohou být varianty, zpravidla techniky integrované do procesu, které mohou být v konečném důsledku nákladově efektivnější než jednotky instalované „na konci potrubí“, ovšem vyžadují více času na realizaci.

5.5.2 Příklady rychlosti realizace Jasný příklad lze nalézt v dokumentu BREF pro sklářský průmysl [25, EIPPCB, 2001]. Technická pracovní skupina se shodla na tom, že zatímco mnohá zlepšení provozu pece, včetně instalace sekundárních technik, jsou možná za provozu, hlavní změny technologie tavení lze uskutečnit nejúsporněji tehdy, když se budou časově překrývat s pravidelnými rekonstrukcemi pece. To samozřejmě znamenalo, že se zlepšení životního prostředí v souvislosti s BAT opozdilo, a to především v odvětvích, kde mají provozy dlouhou dobu provozní životnosti. Pracovní skupina zapojená do vzniku sklářského BREF dospěla k názoru, že frekvence, s níž jsou pece rekonstruovány (obvykle každých 8 až 12 let) a výše nákladů předčasného nahrazení technologií ospravedlňuje tento přístup.

5.5.3 Závěr o rychlosti realizace Rychlost, s jakou jsou nové BAT zaváděny, je pro průmysl jednou z nejdůležitějších otázek, což platí především pro realizaci dražších technik. V některých sektorech je běžná dlouhá provozní životnost zařízení a pokud je realizace BAT přinutí k předčasné odstávce a výměně tohoto zařízení, může to pro firmu znamenat značnou finanční zátěž. Krátké časové rozpětí pro implementaci drahých technik může způsobit odvětví problémy s tvorbou kapitálu a plánováním implementace techniky. Pokud je právě toto zásadní otázkou, pak může být načasování modernizace v souladu s cyklem běžných výměn a investic tím nákladově nejefektivnějím způsobem zavedení BAT. Pokud je rychlost realizace pro určitý sektor zásadní otázkou, pak budou ti, kdo provádějí posouzení, muset připravit případ tak, aby subjekt, který bude rozhodovat, mohl vybalancovat ochranu životního prostředí a vhodného umístění do cyklu plánování a investic v daném odvětví. Závěry analýzy struktury odvětví, struktury trhu a odolnosti zřejmě mohou podat náznaky, zda je rychlost zavedení kritickým tématem.

KAPITOLA 5

5.6 Závěry o ekonomické únosnosti v sektoru Zatímco základní koncepce je nedílnou součástí procesu stanovování BAT, podrobné posouzení ekonomické únosnosti by se nemělo provádět, pokud neexistují oprávněné pochyby o tom, které techniky na ochranu životního prostředí mohou být daném sektoru úspěšně realizovány. Neexistují žádná osvědčená a rychlá pravidila, která by se dala uplatnit v celém spektru průmyslových sektorů, kterých se Směrnice týká, takže tato analýza bude nejspíše komplikovaná a časově náročná. Faktory uvedené v této kapitole jsou považovány za nejvíce závažné otázky týkající se stanovování BAT a ekonomické únosnosti technik pro odvětví. Přetrvávají-li oprávněné pochyby o budoucí životaschopnost odvětví, pak by faktory popsané v této kapitole měly pomoci zaměřit diskusi na ty nejdůležitější otázky. V situacích, kdy je ekonomická únosnost označena za zásadní otázku, musí být při určování BAT zvážena pečlivěji. BAT často představuje realizaci souboru technik, z nichž ne všechny vyžadují investice a které často zahrnují i techniky mající povahu manažerských technik. V konečném důsledku jsou to celkové náklady na realizaci BAT, jak s vysokonákladovými, tak i nízkonákladovými položkami, které ovlivňují ekonomickou únosnost BAT. Stanovením delšího časového období pro zavedení vysokonákladových technik může být využita příležitost minimalizovat finanční dopad zavedení BAT. Zavedení techniky se pak může časově překrývat s pravidelnou rekonstrukcí provozu a zařízení. Porozumění kritickým otázkám pro odvětví umožňuje subjektu, jenž činí rozhodnutí, určit optimální kombinaci technik, které povedou k vysoké úrovni ochrany životního prostředí jako celku a nebudou představovat riziko pro ekonomickou únosnost. Pokud jsou pro odvětví závažné otázky analyzovány a podrobeny posouzení, očekává se, že technická pracovní skupina je bude moci prodiskutovat a rozhodnout o tom, zda a jak by měly ovlivňovat stanovení BAT.

KAPITOLA 6

6. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY Proces výměny informací v rámci přípravy tohoto dokumentu začal v květnu 2000 a pokračoval až do konce roku 2004. Práce na vývoji některých techničtějších postupů popsaných v tomto dokumentu byly provedeny v rámci odborných podskupin technické pracovní skupiny (TWG). První úplný návrh tohoto dokumentu byl ke konzultacím zveřejněn v listopadu 2002 a druhý návrh byl ke konzultacím zveřejněn v září 2003. Namísto vývoje nových metod řešení ekonomických a mezisložkových otázek spojených s koncepcí BAT bylo rozhodnuto zjistit, co je již k dispozici a co již bylo použito a spojit tyto metody dohromady tak, aby vyhovovaly požadavkům Směrnice na proces určování BAT na úrovni odvětví nebo případně pomohly při stanovování podmínek povolení pro konkrétní zařízení. Zde popsané metody jsou přijatelně robustní a strukturovaným způsobem provázejí uživatele rozhodovacím procesem. Rámec vytvořený tímto dokumentem by měl pomoci vyložit otázky transparentně a vyhodnotit náklady a přínosy zavedení variantních technik. Přesto prostá aplikace metod sama o sobě nebude dostačovat tomu, aby bylo možné učinit rozhodnutí a nadále bude třeba odborných posudků pro určení, které techniky jsou BAT. Potřeba odborných posouzení trvá po celou dobu rozhodovacího procesu, neboť metody mají svá omezení nebo v určitých případech může být nutné posoudit důležité otázky, které ovšem těmito metodami řešeny nejsou. Klíčovým požadavkem, který se táhne jako červená nit všemi postupy, je zachování transparentnosti. Transparentností se zajistí, že odůvodnění příslušného rozhodnutí může být v každé fázi procesu jasně patrné, lze mu porozumět, validovat a přezkoumat. Při vývoji metod hodnocení mezisložkových vlivů se vycházelo z metod „posouzení životního cyklu“, které jsou již zavedené a používané. Nastaly však určité potíže při používání tohoto postupu, protože bylo třeba vtěsnat posuzování do hranic procesu IPPC a byly zde také určité pochybnosti ohledně některých velmi obecných předpokladů, které byly učiněny při vývoji posouzení životního cyklu. Aby byly tyto pochybnosti odstraněny, byla zde popsaná metoda zdokonalena a rozšířena o některé postupy v současnosti používané v členských zemích. Při kompilaci těchto metod a přípravě metody mezisložkových vlivů pro tento dokument bylo třeba porozumět jejich omezení, ozřejmit je, určit všechny předpoklady a poté je transparentním způsobem vysvětlit. Uživatel by měl být schopen provést hodnocení bez použití softwaru, aby bylo použití snadné a umožňovalo stanovit výsledky transparentně a v případě nutnosti aby bylo možné je validovat. Zdroje informací potřebných pro uvedené postupy jsou v přílohách tohoto dokumentu. Značné úsilí bylo věnováno tomu, aby v těchto přílohách byly co nejaktuálnější, platné a relevantní informace. Čísla se však budou v čase měnit a všude tam, kde je to možné, najde uživatel odkazy na příslušné zdroje, v nichž může najít aktuálnější informace. Nalézt dobré příklady, které by ilustrovaly popsané postupy, a interpretovat informace které se pomocí postupů zjišťují, bylo obtížné. Pro ilustraci postupů uvedených v tomto dokumentu jsou jako přílohy zařazeny dva příklady, které jsou však opravdu jen ilustrativní. Při jejich sestavování byly zkoumány možnosti testování metod, zejména metody mezisložkových vlivů. V reálném světě bylo jen velmi málo příkladů, které by vyžadovaly zde popsané podrobné posouzení. Nejlepší varianty pro životní prostředí budou zpravidla určeny při jednoduchém zhodnocení možných variant. V takovém případě by mělo transparentní vysvětlení důvodů na obhajobu rozhodnutí postačovat. Při vývoji metody stanovování nákladů bylo třeba vzít v úvahu několik faktorů, např. to, že se postupy účtování nákladů v jednotlivých členských státech liší a i provozovatelé mohou náklady účtovat různým způsobem. Z tohoto důvodu mohou být srovnání velmi složitá, proto bylo třeba tyto postupy harmonizovat a umožnit spravedlivé srovnání zvažovaných variant. Při přípravě metody stanovování nákladů nastala příležitost stavět metodu na práci, kterou v minulosti vykonala Evropská agentura pro životní prostředí (European Environment Agency). Podskupina v rámci technické pracovní skupiny tuto práci revidovala a rozvinula tak, aby splňovala požadavky Směrnice o IPPC. Metoda stanovování nákladů byla následně dobře přijata a akceptována. Metoda osvětluje kroky nutné ke shromáždění a validaci údajů o nákladech, k určení položek nákladů a následnému zpracování a prezentaci informací o nákladech. I když je zde určitá flexibilita v tom, jak mohou být tyto kroky provedeny, klíčovým

KAPITOLA 6

požadavkem zde je (stejně jako v celém dokumentu), že informace je třeba prezentovat transparentním způsobem. Cílem je zajistit, aby každá z variant byla vyhodnocena spravedlivě a proces hodnocení mohl být v jakékoliv fázi přezkoumán. Jakmile jsou aplikací metody mezisložových vlivů vyhodnoceny vlivy na životní prostředí a jsou užitím metody stanovování nákladů shromážděny a prezentovány údaje o nákladech, bude zřejmě ntuné varianty porovnat. Kapitola 4 popisuje nákladovou efektivnost, což je dostatečně přímočarý postup porovnávání přínosů pro životní prostředí, které určitá technika představuje, a nákladů na realizaci této techniky. Tímto postupem se však nemusí získat informace postačující k tomu, aby bylo možné určit, zda jsou náklady přiměřené. Aby se tato otázka vyřešila, diskutuje se o některých postupech stanovení vztažných referenčních hodnot pro nákladovou účinnost technik v oblasti některých látek znečišťujících ovzduší. Ačkoliv hodnoty přínosů obklopují významné nejistoty, aplikace postupů může poskytnou informace, které mohou pomoci vyhodnocení a zjednodušit proces rozhodování. Velké pochybnosti byly vyjádřeny v souvislosti s dostupnými hodnotami externích nákladů. Postupy odvozování těchto nákladů a některé použité předpoklady vzbudily velkou kritiku. Při určování BAT bude možná třeba stanovit, zda techniky, které byly vyhodnoceny kladně, splňují definici „dostupnosti“ uvedenou ve Směrnici, která vyžaduje, aby byly „vyvinuty v rozsahu, který umožňuje jejich zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek.“ Kapitola 5 týkající se ekonomické únosnosti v odvětví se zabývá otázkami, které jsou považovány za nejdůležitější v procesu posuzování, a umožňuje, aby byla zahájena a rozvíjena strukturovaná diskuse. Při tomto hodnocení panovala jen velmi malá shoda v tom, co by se mělo při posuzování brát v úvahu. Pro řešení této situace byla vyvinuta metoda vycházející z diskusí a návrhů v rámci technické pracovní skupiny, z hodnocení v minulosti provedených rozhodnutí, z práce, kterou provedlo Generálního ředitelství pro podnikání (DG Enterprise) v oblasti dopadu BAT na konkurenceschopnost evropského průmyslu a z návrhů a úprav této kapitoly, které revidovaly a okomentovaly různé zainteresované strany v rámci procesu výměny informací. Kapitola 5 tedy vysvětluje, jak hodnotit, zda náklady na realizaci BAT mohou být absorbovány („odolnost“) nebo přeneseny na zákazníka („struktura odvětví“, „struktura trhu“). Ať už budou náklady absorbovány nebo přeneseny na zákazníka, ale stále budou panovat pochybnosti ohledně finančního dopadu zavedení nových technik. je možné posoudit, zda je realizace probíhající v delším časovém horizontu („rychlost zavedení“) reálnou možností, jak jejich zavedení usnadnit. Posouzení ekonomické únosnosti bude nutné pouze při stanovení BAT. Směrnice nestanoví jiné hodnocení ekonomické únosnosti, než hodnocení na úrovni sektoru. Podrobné posouzení by bylo očekáváno pouze v situacích, kdy je ekonomická únosnost identifikována jako závažné téma. Důkazní břemeno v prokazování, že techniky jsou případně ekonomicky neúnosné, nese ten, kdo proti technikám navrhovaných na BAT tuto námitku vznáší. Takové námitky se objeví pravděpodobně pouze tehdy, když jsou techniky považovány za příliš drahé (zpravidla od průmyslu, u něhož by se očekávala jejich implementace). Je očekáváno, že strana vznášející námitky je odůvodní strukturovaným způsobem popsaným v tomto dokumentu. Evropská komise prostřednictvím svých programů spouští a podporuje sérii vědecko-výzkumných projektů zabývajících se čistými technologiemi, technologiemi čištění odpadních toků, recyklačními technologiemi a strategiemi v oblasti managementu. Tyto projekty by mohly představovat prospěšný příspěvek k budoucím revizím BREF. Čtenáři jsou tedy vyzváni k tomu, aby informovali EIPPCB o všech výsledcích výzkumů, které se týkají témat tohoto dokumentu (viz též předmluva k tomuto dokumentu).

KAPITOLA 6

REFERENCE

7. REFERENCE 2

Intergovernmental Panel on Climate Change (2001). "Climate Change 2001: The Scientific Basis, Third Assessment Report", Cambridge University Press, 0-521-01495-6.

3

World Meteorological Office (1998). "Scientific Assessment of Ozone Depletion: 1998. Global Ozone and Monitoring Project - Report N0. 44", World Meteorological Organization, 92-807-1722-7.

4

Vercaemst, P. (2001). "Costing Methodology for BAT Purposes", Technical Working Group on IPPC Economics and Cross-Media Effects, 2001/IMS/R/114.

5

EMEP CORINAIR (1998). "Atmospheric Emission Inventory Guidebook", Second Edition.

6

European Environment Agency (1999). "Guidelines for defining and documenting data on costs of possible environmental protection measures. Technical Report No.27".

7

European Commission (1999). "Ozone Position Paper (final version)", Ad-Hoc Working Group on Ozone Directive and Reduction Strategy Development.

8

Huijbregts M, Huppes, G.; de Koning A, van Oers L, Sangwon S (2001). "LCA Normalisation data for the Netherlands 1997/1998, Western Europe 1995 and the World 1990 and 1995", Centre of Environmental Science, Leiden University.

9

Blonk TJ et al (1997). "Three references for normalisation in LCA: the Netherlands, Dutch final consumption and Western Europe", RIZA, Lelystad, Riza Document 97.110x.

10

European Commission (2000). “Directive (2000/60/EC) Establishing a Framweork for Community Action In The Field of Water Policy", Official Journal of the European Communities (2000) L327/1.

11

Guinée, J. G., M; Heijungs, R; Huppes, G; Klein, R; de Koning, A; van Oers, L; Sleeswijk, AW; Suh, S; de Haes, HAU. (2001). “LCA - An operational guide to the ISO-standards Part 2a: Guide".

12

Pickman, H. (1998). “The Effect of Environmental Regulation on Environmental Innovation", Business Strategy and the Environment, Buss. Strat Env. 7, 223-233 (1998).

15

Guinée, J. G., Gorreé, M; Heijungs, R; Huppes, G; et al. (2001). “LCA - An operational guide to the ISO-standards - Part 2b: Guide".

18

UK Environment Agencies (2002). "Integrated Pollution Prevention and Control (IPPC), Environmental Assessment and Appraisal of BAT", The Environment Agency for England and Wales, The Scottish Environmental Protection Agency, The Northern Ireland Heritage Service, Version 3.1, July 2002.

19

European Commission (1985). “Directive (85/337/EEC) On the assessment of the effects of certain public and private projects on the environment", Official Journal L 175 , 05/07/1985.

20

European Commission (1996). “Directive (91/61/EC) concerning integrated pollution prevention and control", Official Journal L257 24/09/1996.

22

European Commission (2001). “Directive (2001/80/EC) on the limitation of emissions of certain pollutants into the air from large combustion plants", Official Journal L 309/1 27.11.2001.

23

EIPPCB (2001). “Reference Document on Best Available Techniques for Mineral Oil and Gas Refineries", December 2001.

24

EIPPCB (2002). “Reference Document on Best Available Techniques in the Large Volume Organic Chemical Industry", February 2002.

26

Breedveld L, Beaufort, A., Dutton M, Maue G, et al. (2002). "Cross-Media Methodology for BAT Purposes", Technical Working Group on IPPC Economics and Cross-Media Effects.

REFERENCE

28

European Commission (2002). “Benefits table database (BeTa) - Estimates of the marginal external costs of air pollution in Europe (Version E1.02a)", Version E1.02a.

29

CEFIC (2001). “Comments on VITOs proposal for a costing methodology".

31

United Nations Environment Programme (1987). "The 1987 Montreal Protocol on Substances that Deplete the Ozone Layer", The Ozone Secretariat.

36

VDI (2000). "VDI 3800, Determination of costs for industrial environmental protection measures - Draft", December 2000 (draft).

37

UNICE (2003). "Response to the consultation on the first draft of the Reference Document on Economics and Cross-Media Effects", personal communication.

38

VROM (1998). “Kosten en baten in het milieubeleid - definities en berekeningsmethodes".

39

European Commission (1999). “Directive (1999/31/EC) on the landfill of waste", Official Journal of the European Communities L182/1 (16.7.1999).

40

Porter, M. E. (1980). "Competitive strategy: techniques for analyzing industries and competitors.", ISBN 0-684-84148-7.

41

Carlton, D. W. a. P., J.M. (1990). "Modern industrial organization", ISBN: 0321011457.

42

Vercaemst P. and De Clercq L (2003). "Porter's 5 forces proposal for Chapter 5", personal communication.

44

European Commission (1999). “Directive (1999/13/EC) on the limitation of emissions of volatile organic compounds due to the use of organic solvents in certain activities and installations", L85/1.

45

Goetz R. Wiesert P. Rippen G. and Fehrenbach H. (2001). "Medienübergreifende Bewertung von Umweltbelastungen durch bestimmte industrielle Tätigkeiten".

46

European Chemicals Bureau (2003). “Technical Guidance Document on Risk Assessment".

47

European Commission (1993). “Commission Directive 93/67/EEC of 20 July 1993 laying down the principles for assessment of risks to man and the environment of substances notified in accordance with Council Directive 67/548/EEC", Official Journal L 227, 08/09/1993.

48

European Commission (1994). “Commission Regulation (EC) No 1488/94 of 28 June 1994 laying down the principles for the assessment of risks to man and the environment of existing substances in accordance with Council Regulation (EEC) No 793/93 (Text with EEA relevance)", Official Journal L 161, 29/06/1994 .

49

European Commission (1998). “Directive 98/8/EC of the European Parliament and of the Council of 16 February 1998 concerning the placing of biocidal products on the market", Official Journal L 123, 24/04/1998 .

50

Bjerrum, J. D. (2003). "Valuing NOx and SO2 in calculating the costs of reducing CO2", personal communication.

51

Ahmadzai, H. (2003). "Swedish costs figures and reference.", personal communication.

52

Gooverts, L., Luyckx, W., Vercaemst, P., De Meyer G., and Dijkmans R. (2002). “Beste beschikbare technieken voor stookinstallaties en stationaire motoren ('Best available techniques for combustion installations and stationary engines')".

53

Vercaemst, P. (2003). “Use of reference values in member states - Belgium".

54

Infomil (2001). “Cost effectiveness of Environmental Measures".

58

Ahmadzai, H. (2003). "Economics and Cross-Media Effects, Draft 1 Consultation Comments", personal communication.

REFERENCE

61

Vito; Meynaerts, E.; Ochelen, S. and Vercaemst, P. (2003). „Milieukostenmodel voor Vlaanderen – Achtergronddocument („Environmental costing model for the Flemish region – Background document“).

62

Federal Environmental Agency Germany (1999). “Bewertung in Ökobilanzen", UBA-Texte 92/99.

GLOSÁŘ

8. GLOSÁŘ Termín

Term

Výklad/Explanation

Dodatečné náklady/výdaje

Additional cost/expenditure

Termín se vztahuje k rozdílu mezi všemi náklady spojenými s výchozím stavem a mezi náklady spojenými s realizací posuzovaných variant. This term refers to the difference between all costs incurred under the base case or existing situation versus those costs incurred when implementing the other options under consideration.

ADI

ADI

přijatelná denní dávka Acceptable Daily Intake.

výhody

Advantage(s)

viz přínosy See benefits.

roční kapitálové náklady

Annual cost

capital

Rovná nebo jednotná platba učiněná každý rok po dobu životnosti navrhované techniky. Součet všech těchto plateb má stejnou současnou hodnotu jako úvodní investiční výdaj. Roční kapitálový náklad určitého aktiva/jmění/majetku zobrazuje náklady příležitosti nesené investorem z titulu vlastnění tohoto aktiva/jmění/majetku. An equal, or uniform, payment made each year over the useful life of the proposed technique. The sum of all the payments has the same present value as the initial investment expenditure. The annual capital cost of an asset reflects the opportunity cost to the investor of owning the asset.

nevynaložené (anulované, uchráněné) náklady

Avoided costs

Hodnota jakýchkoliv úspor prácovních, energetických či materiálových nákladů vztažených k výchozímu stavu a plynoucích z aplikace techniky.

The value of any savings in labour, energy or materials input costs relative to the base case, resulting from operating the technique. výchozí stav

Base case

Stávající situace. Projekce z výchozího stavu je někdy označována jako "business-as-usual" nebo "baseline" scénář. The existing situation. The projection of the base case is sometimes referred to as the ‘business-as-usual’ or ‘baseline’ scenario.

základní období

Base year

V kontextu zpracování časově závislých údajů jako jsou náklady nebo emise, zakládním obdobím je míněn rok, který je vybrán pro sběr hrubých vstupních údajů/dat. Základní odbobí vystupuje jako rok, od něhož jsou prováděny projekce výchozího stavu. In the context of processing time-dependent data such as costs or emissions, the base year is the year selected for assembly of the raw input data. The base year serves as the year from which projections of the base case are made.

BAT

BAT

nejlepší dostupné techniky Best Available Techniques.

přínosy

Benefits

V tomto dokumentu jsou používány jako synonymum "výhod" (advantages) a znamenají pozitivní či negativní environmentální efekty považované za výsledek/následek aplikace určité techniky nebo jiného environmentálního opatření.

GLOSÁŘ

Termín

Term

Výklad/Explanation Used in this document synonymously with ‘advantages’ to mean the positive or negative environmental effects considered to be due to implementation of a technique or other environmental measure.

BREF

BREF

referenční dokument k nejlepším dostupným technikám BAT reference document.

faktor obnovy/reprodu kce kapitálu

Capital recovery factor

Faktor používáný pro výpočet ročních kapitálových nákladů techniky ochrany životního prostředí (environmentální technika). Faktor obnovy kapitálu může být použit také pro určení ekvivalentních ročních nákladů toku ročních peněžních odlivů (tj. úvodní investiční výdaj a série "čistých" ročních provozních nákladů a nákladů na údržbu), ke kterým dochází za dobu životnosti environmentální techniky. A factor used to calculate the annual capital costs of an environmental protection technique. A capital recovery factor may equally be used to determine the equivalent annual cost of the stream of annual cash outflows (i.e. the initial investment expenditure and the series of ‘net’ annual operating and maintenance costs) incurred over the useful life of an environmental protection technique.

tok hotovosti/cash flow

Cash flow

Pro určitý rok je tok hotovosti/cash flow spojený s provozem určité environmentální techniky či opatření roven rozdílu mezi peněžními platbami obdrženými a peněžními platbami vydanými. Jakmile je technika ochrany životního prostředí (environmentální technika) uvedena do provozu, tok hotovosti v běžném roce bude zahrnovat provozní náklady a náklady na údržbu snížené o výnosy z prodeje vedlejšího produktu a jakékoliv úspory nákladů spojené s provozem techniky. Podobně - než je technika uvedena do provozu, tok hotovosti bude zahrnovat pouze investiční výdaje. Toky hotovosti budou zahrnovat náklady v okamžiku, kdy jsou realizovány. Částky odpisů nejsou toky hotovosti. For a given year, the cash flow associated with an environmental protection technique or measure is the difference between money received and money paid out. Once the environmental protection technique is operational, the cash flow in a given year will cover the operating and maintenance costs less income from the sale of byproducts and any associated cost savings. Similarly, before the technique is operational, the cash flow will only include investment expenditures. Cash flows only include costs as they are incurred. Depreciation charges are not cash flows.

stálé ceny

Constant prices

viz reálné ceny See real prices.

analýza příspěvků/kontri bucí

Contribution analysis

Porovnání výsledků s využitím referenčního standardu, jako je celková evropská zátěž, s cílem poskytnou vhled na relativní významnost výsledků. Comparison of the results using a standard reference such as the total European load in order to give an insight into the relative significance of the results.

Mezisložkové konflikty/crossmedia konflikty

Cross-media conflicts

Řešení jevů, kde se spolu dostávají do rozporu environmentální vlivy/dopady nebo kdy je obtížné dopady vzájemně porovnat (např. redukce emisí NOx a spotřeba energie). Resolving issues where there are competing environmental effects, or effects that are difficult to compare (for example, NOX reduction versus energy consumption).

GLOSÁŘ

Termín

Term

Výklad/Explanation

Mezisložkové vlivy/crossmedia efekty

Cross-media effects

Výpočet environmentálních dopadů z emisí do vody, ovzduší nebo půdy, ze spotřeby energie, ze spotřeby surovin, z hluku, z odběru vody apod. The calculation of the environmental impacts of water, air or soil emissions, energy use, consumption of raw materials, noise and water extraction, etc.

běžné ceny

Current prices

viz nominální ceny See nominal prices.

deflace

Deflation

Pokles obecné cenové hladiny nebo vzrůst kupní síly peněz. A decrease in the general price level or an increase in the purchasing power of money.

DEM

DEM

německá marka German mark

částka odpisů

Depreciation charge

Kapitálové statky (např. zařízení snižující znečišťování) jsou obvykle spotřebovávány/používány během určitého časového období. Každým rokem je část užitečnosti aktiva odčerpána/znehodnocena, proto by část původního investičního výdaje měla být považována za roční (kapitálový) náklad. Pojem "odepisování" znamená systematickou alokaci nákladů na účetní období životnosti aktiva. Capital goods (e.g. pollution abatement equipment) are typically used up over a period of time. Each year, a portion of the usefulness of these assets expires, therefore a portion of the original investment expenditure should be recognised as an annual (capital) cost. The term ‘depreciation’ refers to the systematic allocation of the cost over the accounting periods of its useful life.

přímé náklady

Direct costs

Přímé náklady jsou představovány těmi náklady, které mohou být přímo přiřazeny navrhované technice, tj. přímé náklady měří hodnotu dodatečných zdrojů použitých k nákupu, instalaci, provozu a údržbě technik(y). Direct costs refer to those costs that can be primarily attributed to the proposed technique, i.e. direct costs measure the value of the additional resources used to purchase, install, operate and maintain the technique(s).

diskontní míra

Discount rate

Míra použitá k diskontování budoucích toků hotovosti na jejich současnou hodnotu. The rate used to discount future cash flows to their present value.

diskontovaný tok hotovosti

Discounted cash flow

Současná hodnota očekávaných budoucích toků hotovosti. The present value of expected future cash flows.

diskontování

Discounting

Proces, jímž je určována současná hodnota budoucích toků hotovosti. The process of determining the present value of future cash flows.

DKK

DKK

dánská koruna Danish krone

GLOSÁŘ

Termín

Term

Výklad/Explanation

ekonomická životnost

Economic life

Čas, v němž mezní náklady provozu a údržby techniky ochrany životního prostředí (environmentální techniky) překročí mezní přínosy vytvářené aktivem/statkem - obvykle kvůli jiným faktorům, jako jsou technologické změny nebo změny ekonomických okolností, se aktivum stává nadbytečným nebo nevhodným. Ekonomická životnost techniky ochrany životního prostředí se může lišit od technické životnosti; ekonomická životnost je obvykle kratší, než technická životnost. The time at which the marginal costs of operating and maintaining an environmental protection technique exceed the marginal benefits provided by the asset – usually because other factors, such as technological change or changes in economic circumstances, may render the asset obsolete or inadequate. The economic life of an environmental protection technique may differ from its technical life; the economic life is typically shorter than the technical life.

úspory z rozsahu

Economies scale

of

Vyšší efektivnost kvůli rostoucímu výstupu. Např. pokud provozovatel může snížit své výrobní náklady nákupem ve velkých objemech nebo zvýšením výrobní kapacity zařízení apod. Greater efficiencies through increasing outputs. For example, if an operator can lower its production costs by buying in bulk or increasing the capacity of the production line, etc.

efektivnost

Efficiency

Míra efektivnosti techniky v dosahování určitého výsledku. V určitých případech může být vyjádřena jako poměr výstupu ke vstupům. A measure of the effectiveness of a technique to achieve a particular result. In some cases it may be expressed as a ratio of input to output.

EIPPCB

EIPPCB

Evropský úřad pro IPPC European IPPC Bureau.

cenová elastiticita

Elasticity price

in

Popisuje změnu poptávky po určitém statku při růstu ceny. Pokud se při růstu ceny poptávka snižuje dramaticky, pak je statek elastický, pokud ne, je neelastický. Je-li procentní změna v poptávaném množství vyšší než procentní změna ceny statku, je statek cenově elastický. Může být vyjádřena jako bezrozměrné číslo [(∆D/D)/( ∆P/P)], kde ∆D je změna v poptávce a ∆P je změna ceny. Describes how demand for a commodity changes as the price increases. If demand reduces dramatically as the price increases, then the commodity is elastic, if it does not then it is inelastic. If the percentage change in the quantity demanded is more than the percentage change in price then the commodity is price elastic. It can be expressed as a dimensionless number [(∆D/D)/( ∆P/P)] where ∆D is the change in demand D and ∆P the change in price P.

emise

Emission

Přímé nebo nepřímé vypouštění látek, vibrací, tepla nebo hluku z bodových nebo difúzních zdrojů v zařízení do ovzduší, vody či půdy. The direct or indirect release of substances, vibrations, heat or noise from individual or diffuse sources in the installation into the air, water or land.

emisní faktor

Emission factor

Odhadnutá průměrná míra emisí určité znečišťující látky pro daný zdroj, vztažená na jednotky aktivity. The estimated average emission rate of a given pollutant for a given source, relative to units of activity.

GLOSÁŘ

Termín

Term

Výklad/Explanation

environmentální téma

Environmental themes

V tomto dokumentu je pojem používán pro popis efektů nebo dopadů, které mohou být spolu za účelem vyhodnocení porovnány. Metoda mezisložkových vlivů vyhodnocuje následující témata: toxicitu pro člověka, globální oteplování, toxicitu pro vodní prostředí, acidifikaci, eutrofizaci, poškozování ozonové vrstvy, tvorbu fotochemického ozónu, degradaci neživých složek. (abiotic depletion) Tato environmentální témata jsou analogická kategoriím dopadů podle normy ISO 14042 (ČSN EN ISO 14042 Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Hodnocení dopadů) Used in this document to describe the effects or impacts that can be collated together for assessment. In the cross-media methodology the following themes are used: -human toxicity -global warming -aquatic toxicity -acidification -eutrophication -ozone depletion -photochemical ozone creation -abiotic depletion. These environmental themes are analogous to impact categories referred to in ISO 14042.

ekvivalentní roční náklady

Equivalent annual cost

viz roční kapitálové náklady See annual capital cost.

EUR

EUR

euro Euro

výdaj

Expenditure

Skutečné hotovostní toky. Výdaj v určitém roce může být vztažen jak k investici (kapitálový výdaj), tak k provozním nákladům a spotřebě. The actual cash-flows. Expenditure in a given year can relate both to investment (capital expenditure) and to operating costs and consumption.

externalita

Externalities

Ekonomické náklady, které nejsou na trzích obvykle započítané či nevstupují do rozhodování tržních subjektů. Negativní externalitou je např. nutnost provést častěji nátěr povrchů z důvodu znečištěného ovzduší, které způsobuje znehodnocení natřeného povrchu. Za obnovu nátěru neplatí znečišťovatel, proto jde o externí náklad či externalitu. Economic cost not normally taken into account in markets or in decisions by market players. A negative externality would be, for example, where there is a need to repaint surfaces more frequently because of air pollution causing deterioration to the painted surface. It is not the polluter that would pay for the repainting, so it is an external cost or externality.

poplatky

Fees

Poplatky jsou placeny určité instituce či veřejné organizaci (poplatky za odpad, za nakládání s odpadními vodami, za dohled nad zařízeními na ochranu životního prostředí). Fees are to be paid to an institution or public establishment (fees for local waste and waste water disposal, fees for permission or supervision of environmental protection installations).

GBP

GBP

libry sterlingů Pounds sterling.

HDP

GDP

hrubý domácí produkt Gross Domestic Product.

GLOSÁŘ

Termín

Term

všeobecná cenová hladina

General level

Výklad/Explanation price

Vážená průměrná cena všech výrobků/statků a služeb v hospodářství vztažená k jejich cenám v určité pevné datum v minulosti. Všeobecná cenová hladina zobrazuje, co se s cenami děje průměrně, nikoli co se děje s cenami jednolivých statků. Změny všeobecné cenové hladiny jsou měřeny indexem spotřebitelských cen, základnímu období je přiřazena hodnota 100. The weighted average price of all goods and services in the economy, relative to their prices at some fixed date in the past. The general price level shows what is happening to prices on average, not what is happening to the prices of individual goods. Changes in the general price level are measured by the consumer price index with the base year assigned a value of 100.

GJ

GJ

Gigajoule (1GJ = 109 joulů). Gigajoule (1GJ = 109 joule).

TTO

HFO

těžký topný olej Heavy fuel oil.

IEF

IEF

Fórum výměny informací (neformální poradní sbor působící v rámci Směrnice IPPC). Information Exchange Forum (informal consultation body in the framework of the IPPC Directive).

nepřímé náklady

Indirect costs

Nepřímé náklady označují takové náklady, které jsou vyvolané změnami poptávky na souvisejících trzích nebo v souvisejících odvětvích hospodářství přes zpětné nebo následné výrobní vazby. Např. (přímé) výdaje na techniky ochrany životního prostředí mohou vyvolat změny v poptávce po určitých surovinách a zdrojích a souvisejících službách v celé ekonomice. Čistá hodnota těchto vyvolaných změn je nepřímým nákladem investice. Indirect costs refer to those costs associated with changes in demand in related markets or sectors of the economy through backward and forward production linkages. For example, the (direct) expenditures on an environmental protection technique may induce changes in demand for certain resources and related services throughout the economy. The net value of these induced changes is an indirect cost of the investment.

inflace

Inflation

Růst všeobecné cenové hladiny výrobků a služeb nebo pokles kupní síly peněz. An increase in the general price level of a product or service or a decrease in the purchasing power of money.

nákladové úroky

Interest cost

Platba za použití peněz (tj. úrok z půjčky nebo investice). Roční úroková platba nesplaceného kapitálového účtu je jednou z částí ročních kapitálových nákladů. Nákladové úroky představují platební povinnost z titulu úroků vůči bankám, dodavatelům, v případě půjček, finančních operací. Nepatří sem úroky, pokud se zahrnují přímo do pořizovací ceny nehmotného a hmotného investičního majetku. (definice podle ČSÚ, viz http://dw.czso.cz/pls/metis/TUCUK_N.TUCSTRPU?pikzu=45 ) A charge made for the use of money (i.e. the interest on loans or investment). The yearly interest charge on the unpaid capital balance is one part of the annual capital cost.

GLOSÁŘ

Termín

Term

Výklad/Explanation

úroková míra

Interest rate

Poměr úrokových nákladů v kterémkoliv časovém období k původnímu investičnímu výdaji. The ratio of the interest charged in any one time period to the original investment expenditure.

investiční výdaj

Investment expenditure

Celkový výdaj učiněný v určitém roce za účelem nákupu vybavení/zařízení k omezování znečišťování od dodavatele, a všechny výdaje spojené s instalací vybavení a jeho uvedení do provozu. Zahrnují nákup půdy, přípravu lokality a provozovny apod. The total expenditure made in a given year to purchase pollution control or plant equipment from a supplier, and all expenditures associated with installing the equipment and making it operational. This includes the purchase of land, general site preparation etc.

LC50

LC50

Nejnižší koncentrace látky ve vodě nebo v lokálním ovzduší vyjádřená v miligramech na litr postačující k vyvolání smrti 50% členů testovací populace v určitém časovém úseku (např. 96 hodin pro ryby, 48 hodin pro dafnie/perloočky). Střední smrtná (letální – uvádí ji příloha 1 vyhlášky MŽP č. 223/2004 Sb.) koncentrace - je statisticky vypočtená koncentrace látky, která pravděpodobně způsobí smrt do určité doby po expozici u 50% pokusných zvířat, exponovaných po definovanou dobu. Hodnota LC50 se udává jako hmotnost testované látky ve standardním objemu vzduchu (mg.l-1). (Zdroj: Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 443/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení toxicity chemických látek a chemických přípravků, příloha 1). Koncentrace škodlivé látky, kdy mortalita testovaných organismů je rovna 50%.***LC50 (krysa,inhal, 1h) je smrtelná koncentrace látky ve vzduchu pro polovinu počtu krys vystavených této dávce po dobu 1 hodiny. (Zdroj: VÚBP – OPPZH) Pozn. pojem mortalita označuje úmrtnost, nikoli smrtelnost (Zdroj: Koschin,F: Aktuárská demografie (úmrtnost a životní pojištění), VSE, Praha,1997). Nemocnost = Morbidita - Číselný údaj, který je vztažen pro danou nemoc k časovému úseku a počtu obyvatel. Je to počet nemocných za rok na 100 tisíc obyvatel. Smrtelnost = Letalita - Obvykle v procentech vyjádřený poměr počtu úmrtí na danou chorobu k počtu všech nemocných touto chorobou postižených. (zdroj: http://www.zdravecevy.cz/showdoc.do?docid=954) Lethal concentration 50. The lowest concentration of a substance in water or ambient air in milligrams per litre sufficient to cause death in 50 % of the test population within a defined period (e.g. 96 hours for fish, 48 hours for daphnia).

GLOSÁŘ

Termín

Term

Výklad/Explanation

LD50

LD50

Nejnižší dávka látky, která je dostatečná na to, aby způsobila smrt 50% členů populace živočišného druhu, které byla podána (např. myši či krysy), za učité časové období (ne více jak 14 dnů), vyjádřená v miligramech testované látky na kilogram tělesné hmotnosti. Střední smrtná (letální) dávka je statisticky vypočtená jednotlivá dávka látky, která pravděpodobně způsobí za definovanou dobu smrt 50% zvířat, kterým byla podána. Hodnota LD50 se udává jako hmotnost testované látky na jednotku hmotnosti pokusného zvířete (mg.kg-1 tělesné hmotnosti). (Zdroj: Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 443/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení toxicity chemických látek a chemických přípravků, příloha 1). Dávka škodlivé látky, kdy mortalita testovaných organismů je rovna 50%. (Zdroj: VÚBP – OPPZH) Vypočítaná dávka materiálu při které je očekávána smrt 50 % přesně definované pokusné populace zvířat. Dávka je určena z expozice k látce jakýmkoliv jiným způsobem než inhalací. (Zdroj: Oborový portál BOZPinfo (http://www.bozpinfo.cz).

Lethal dose 50. The lowest dose of a substance administered to species such as mice and rats sufficient to cause death in 50 % of the test population within a defined period (no more than 14 days), expressed in milligrams of test substance per kilogram of bodyweight. opatření

Measure

Technika nebo kombinace technik. Technique or combination of techniques.

MJ

MJ

Megajoule (1MJ = 1000 kJ = 106 joule). Megajoule (1MJ = 1000 kJ = 106 joule).

MTC

MTC

Nejvyšší tolerovaná koncentrace Maximum Tolerable Concentrations.

NOAEL

NOAEL

je zkratka pro "no observed adverse effect level" (hladinu bez pozorovaného nepříznivého účinku) Je to nejvyšší v pokusu použitá dávka nebo expoziční koncentrace, při které nedochází k zjistitelným toxickým příznakům. (Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 443/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení toxicity chemických látek a chemických přípravků, příloha 1). No Observed Adverse Effect Levels.

NOEC

NOEC

je zkratka pro "no observed effect concentration" - koncentrace, při které není pozorován nežádoucí účinek (Příloha č. 1 k vyhlášce č. 306/1998 Sb.) No Observed Effect Concentration.

nominální (běžné) ceny

Nominal (current) prices

Ceny měřené a vyjádřené přes kupní sílu peněz k určitému datu. Nominální ceny nejsou upravené o projevy inflace. Prices measured in terms of purchasing power of the date in question. Nominal prices have not been adjusted for the effects of inflation.

GLOSÁŘ

Termín

Term

Výklad/Explanation

nominální diskontní/úrokov á míra

Nominal discount/interest rate

Nominální či běžné diskontní míry označují míry, které platí v okamžiky, kdy jsou zjišťovány. Tyto míry nejsou upravené o projevy inflace. Nominal or current discount rates refer to the rates ruling when they were measured. Such rates have not been adjusted for the effects of inflation.

normalizace

Normalisation

viz analýza příspěvků. See contribution analysis.

náklady na provoz a údržbu

Operating and maintenance costs

Náklady na energii, práci, materiál a environmentální služby vyvolané provozem a údržbou navrhované techniky během jednoho roku. Provozní náklady a náklady na údržbu mohou zahrnovat fixní roční náklady spojené s administrací, pojistným a dalšími obecnými režijními položkami. Nezahrnují náklady spojené s financováním a znehodnocováním/odepisováním/amortizací zařízení/vybavení. Tyto jsou při určování ročních nákladů či ročních kapitálových nákladů pokryté faktorem obnovy kapitálu (capital recovery factor). Neboť jsou provozní náklady a náklady údržby vynakládány každoročně po dobu životnosti techniky, jsou označovány jako opakující se náklady. The cost of the energy, labour, materials and environmental services required to operate and maintain the proposed technique during a single year. Operating and maintenance costs can include fixed annual costs associated with administration, insurance premiums and other general overheads. However, they exclude any costs associated with the financing and depreciation of the plant or equipment. These are covered through the use of a capital recovery factor when determining total annual costs or annual capital costs. As operating and maintenance costs are incurred annually throughout the useful life of the technique, they are also known as recurringcosts.

náklady (alternativních) příležitosti, náklady obětované (ušlé) příležitosti, oportunitní náklady

Opportunity cost

Hodnota vzácného zdroje při jeho druhém nejlepším využití. Skutečný ekonomický náklad zdroje je dán jeho náklady příležitosti.

The value of a scarce resource in its next best alternative use. The true economic cost of a resource is given by its opportunity cost. kapitálové náklady přiležitosti

Opportunity cost of capital

Očekávaná míra výnosu, ke kterému nedojde kvůli provedení investice do navrhované techniky místo provedení nejlepší alternativní investice. The expected rate of return that is foregone by investing in the proposed technique rather than in the best alternative investment.

režijní náklady

Overhead costs

Režijní náklady jsou náklady, které není možné vztáhnout/přiřadit určitému objektu či nákladové jednotce. Obecně jsou zúčtovány podle toku času nebo procentními poměry k nákladovým centrům a posléze v kalkulacích rozdělené mezi výrobky a označené jako režijní náklady nákladové jednotky (např. administrativní náklady apod.).

GLOSÁŘ

Termín

Term

Výklad/Explanation Overhead costs are costs that cannot be related directly to an individual object or cost unit. Generally they are cleared as overtime rates or percentage rates to cost centres and later, in the calculations, are divided between the products, where they are booked as overhead costs of the cost unit (for example administration costs, etc.).

PNEC

PNEC

Pravděpodobná koncentrace látky, při níž nedojde k nežádoucímu účinku. Koncentrace při které není pozorován žádný toxický účinek. Odhad koncentrace, při které nedochází k nepříznivým účinkům (Vyhláška č. 223/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro životní prostředí) Predicted No Effect Concentrations. The concentration at which no toxic effect is observed.

znečišťující látka

pollutant

Látka nebo skupina látek, které mohou způsobit škodu na životním prostředí nebo jej ovlivnit. Individual substance or group of substances which can harm or affect the environment.

zdroj znečišťování

Pollution source

Zdroj emisí. Zdroje znečišťování lze rozdělit na (i) bodové či koncentrované zdroje, (ii) rozptýlené zdroje nebo zdroje fugitivních emisí a (iii) liniové zdroje zahrnující mobilní zdroje (z dopravy) a stacionární liniové zdroje. The emission source. Pollution sources can be categorised as (i) point, or concentrated sources; (ii) dispersed sources or fugitive emissions; and (iii) line sources, including mobile (transport) and stationary sources.

cenová elasticita

Price Elasticity

viz cenová elasticita See elasticity in price

současná hodnota

Present value

Množství peněz, které je dnes hodnoceno jako rovné budoucím očekávaným hotovostním přítokům a odtokům. Jde o diskontovanou hodnotu budoucích hotovostních toků. The amount of money today considered equivalent to a cash inflow or outflow expected to take place in the future. That is, the discounted value of future cash flows.

kupní síla

Purchasing power

Schopnost peněz zajistit nákup výrobků/statků a služeb. Pokud dochází k růstu všeobecné cenové hladiny, klesá kupní síla peněz. V období inflace je nutné zajistit více peněz pro udržení určité kupní síly. The ability of money to buy goods and services. As the general price level rises, the purchasing power of money declines. Thus, in periods of inflation, an ever-increasing amount of money is required to represent a given amount of purchasing power.

reálné ceny

(stálé)

Real (constant) prices

Reálné či stálé cenové proměnné upravují nominální proměnné o změny všeobecné cenové hladiny. Představují ceny, které byly upraveny o projevy inflace. Real or constant price variables adjust nominal variables for changes in the general price level. They are prices that have been adjusted for inflation.

reálná diskontní/úrokov á míra

Real discount/interest rate

Nominální diskontní/úrokové míry jsou upravené projevům inflace, aby reflektovaly vzestup kupní síly. Reálné diskontní či úrokové míry vyjadřují, jaké je hodnota dodatečné spotřeby v období 2, pokud se spotřebitel vzdá určité spotřeby v období 1.

GLOSÁŘ

Termín

Term

Výklad/Explanation A nominal discount/interest rate adjusted for inflation so that it represents an increase in purchasing power. The real discount or interest rate measures how much extra consumption you can have in period 2 if you give up some consumption in period 1.

příjmy

Revenues

(roční) příjem vytvořený např. prodejem uspořeného materiálu nebo energie vyrobené provozem navrhované techniky. The (annual) income generated through, for example, the sale of materials recovered or energy generated from the operation of a proposed technique.

SEK

SEK

švédská koruna Swedish krona.

TDI

TDI

Tolerovaná denní dávka Tolerable Daily Intake

technická životnost

Technical life

Odhadovaná "fyzická" životnost techniky, tj. čas, který uplyne, než je aktivum doslovně opotřebováno či znehodnoceno. Odhadovaná technická životnost techniky je funkcí předpokládaného způsobu údržby. Vhodná politika oprav může životnost aktiva prodloužit. The estimated ‘physical’ life of a technique, i.e. the time it takes for the asset to literally wear out due to ‘physical’ deterioration. The estimated technical life of a technique is a function of the assumed maintenance regime. A good repair policy may lengthen the life of the asset.

TJ

Terajoule (1 TJ = 1012joule).

TJ

Terajoule (1 TJ = 1012joule). celkové náklady

roční

Total cost

annual

Celkové roční náklady techniky korespondují s jednotnou roční platbou potřebnou pro krytí jak ročních nákladů provozu a údržby, tak ročních kapitálových nákladů (v podobě obnovy/reprodukce kapitálu a kapitálových nákladů). The total annual cost of a techniquecorresponds to the uniform annual payment required to cover both the net annual operating and maintenance costs, as well as the annual capital costs (in the form of capital recovery and the cost of capital).

PŘÍLOHY


POTENCIÁLY TOXICITY PRO ČLOVĚKA ..................................................................................... 6

2.

POTENCIÁLY GLOBÁLNÍHO OTEPLOVÁNÍ .............................................................................. 10

3.

POTENCIÁLY TOXICITY PRO VODNÍ PROSTŘEDÍ................................................................... 14

4.

POTENCIÁLY ACIDIFIKACE ......................................................................................................... 25

5.

POTENCIÁLY EUTROFIZACE........................................................................................................ 26

6.

POTENCIÁLY POŠKOZOVÁNÍ OZONOVÉ VRSTVY ................................................................. 27

7.

POTENCIÁLY TVORBY FOTOCHEMICKÉHO OZONU.............................................................. 32

8.

EVROPSKÝ ENERGETICKÝ MIX .................................................................................................. 37

9.

SMĚRNICE RADY (85/337/EEC) ..................................................................................................... 41

10.

EVROPSKÉ CENOVÉ INDEXY................................................................................................... 43

11.

FINANČNÍ UKAZATELE ............................................................................................................. 45

12.

EXTERNÍ NÁKLADY VYBRANÝCH LÁTEK ZNEČIŠŤUJÍCÍCH OVZDUŠÍ........................ 49

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

4

PŘÍLOHY

Seznam tabulek: tabulka 1.1 Faktory toxicity pro člověka....................................................................................................... 9 tabulka 2.1 Potenciály globálního oteplování ............................................................................................. 12 tabulka 2.2 Přímé potenciály globálního oteplování ................................................................................... 13 tabulka 3.1 Potenciály toxicity pro vodní prostředí..................................................................................... 22 tabulka 3.2: Hodnotící faktory pro odvození PNEC podle TGD ................................................................ 24 tabulka 4.1 Potenciály acidifikace............................................................................................................... 25 tabulka 5.1 Potenciály eutrofizace............................................................................................................... 26 tabulka 6.1 Potenciály poškozování ozonové vrstvy - Skupina A .............................................................. 27 tabulka 6.2 Potenciály poškozování ozonové vrstvy - Skupina B............................................................... 28 tabulka 6.3 Potenciály poškozování ozonové vrstvy - Skupina C............................................................... 30 tabulka 6.4 Potenciály poškozování ozonové vrstvy - Skupina E............................................................... 30 tabulka 7.1 Potenciály tvorby fotochemického ozonu................................................................................. 36 tabulka 8.1 Průměrné spotřeby primárních energetických zdrojů na výrobu 1GJ elektrické energie ......... 38 tabulka 8.2 Průměrné spotřeby primárních energetických zdrojů na výrobu 1GJ páry .............................. 40 tabulka 12.1 Mezní škody z emisí NH3 v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy. ............................................................................................................................................... 50 tabulka 12.2 Mezní škody z emisí NOx v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy. ............................................................................................................................................... 51 tabulka 12.3 Mezní škody z emisí PM2,5 v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy. ............................................................................................................................................... 52 tabulka 12.4 Mezní škody z emisí SO2 v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy. ............................................................................................................................................... 53 tabulka 12.5 Mezní škody z emisí VOC v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy. ............................................................................................................................................... 54 tabulka 12.6 Průměrné škody v eurech na tunu emisí NH3, NOx, PM2,5, SO2 a VOC pro EU25 (bez Kypru) a okolní mořské oblasti za různých souborů předpokladů. ................................................................. 55

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

5

PŘÍLOHY

1. POTENCIÁLY TOXICITY PRO ČLOVĚKA Seznam bezrozměrných faktorů toxicity pro vybrané znečišťující látky potenciálně vypouštěné do ovzduší. Faktory v tomto seznamu by měly být použity pouze pro vyhodnocení obecného účinku toxicity technik porovonávaných na odvětvové úrovni. Pro jiné účely by neměly být používány. Použití těchto faktorů pro výpočet potenciálu toxicity pro člověka je rozebráno v kapitole 2.5.1. Zjednodušení a omezení tabulky: Metoda spoléhá na jistá zjednodušení, jak je (a) neexistence rozdílů mezi různými typy toxického účinku; (b) nezačlenění analýzy synergických a vylučujících se účinků; (c) začlenění pouze chronických (dlouhodobých) účinků. Faktory mohou poskytnou pouze hrubý ukazatel relativní toxicity. Faktory jsou odvozené z německých limitů expozice na pracovišti (occupation exposure limits) vydělených příslušnou mezní hodnotou pro olovo. Referenční zdroj: TRGS-900. Technische Regeln für Gefahrstoffe. Grenzwerte in der Luft am Arbeitsplatz "Luftgrenzwerte". Stand April 2003. Německé TRGS-hodnoty = limitní hodnoty pro ovzduší na pracovištích (zahrnují hodnoty MAK založené na hodnocení rizika = maximální koncentrace na pracovištích, a hodnoty TRKs = hodnoty podle technických vyhlášek/metodických pokynů: hodnoty koncentrací na pracovištích, které je technicky možné dosáhnout. Látka

Faktor toxicity pro člověka

1

1,1,1-Trichloroethane

2

1,2,4-Trichlorobenzene

3

1,2-Dichlorobenzene

610,000

4

1,2-Dichloroethane

200,000

5

1,4-Dichlorobenzene

6

1,4-Dioxane

730,000

7

2,2'-Oxydiethanol

440,000

8

2-Aminoethanol

51,000

9

2-Butoxyethanol

980,000

10

2-Ethoxyethanol

190,000

11

2-Ethoxyethyl acetate

270,000

12

2-Methoxyethanol

160,000

13

2-Methoxyethyl acetate

250,000

14

Acetaldehyde

910,000

15

Acetone

16

Acetonitrile

17

Acrylaldehyde

2,500

18

Acrylamide

0,300

19

Acrylic acid

-

20

acrylonitrile

70,000

DL/EPPCB/ECM

11000,000 38,000

3000,000

12000,000 340,000

květen 2005

6

PŘÍLOHY

Látka


21

Ammonia

22

Aniline

23

Anisidine, o- and p-

5,100

24

Antimony and compounds

5,000

25

Arsenic and compounds

1,000

26

Benzene

27

Benzo-a-pyrene

28

Benzyl butyl phthalate

29

Beryllium and compounds (as Be)

30

bis(2-ethylhexyl) phthalate

100,000

31

Buta-1,3-diene

110,000

32

Butan-2-one

33

Butane

34

Butyl acetate

35

Cadmium and compounds

36

Carbon disulphide

300,000

37

Carbon monoxide

350,000

38

Carbon tetrachloride

640,000

39

Chlorine

40

Chlorobenzene

41

Chloroform

42

Chloromethane

43

Chromium VI compounds

0,500

44

Cobalt and compounds

1,000

45

Copper dusts and mists (as Cu)

46

Cresols, all isomers

47

Cumene

2500,000

48

Cyclohexane

7000,000

49

Cyclohexanone

50

Dichloromethane

51

Dimethyl sulphate

52

Dimethylamine

53

Dimethylaniline, NN-

250,000

54

Dimethylformamide

300,000

DL/EPPCB/ECM

350,000 77,000

32,500 0,050 30,000 0,020

6000,000 24000,000 960,000 0,150

15,000 470,000 1000,000

10,000 220,000

800,000 3500,000 1,000 37,000

květen 2005

7

PŘÍLOHY

Látka


55

Diphenylamine

56

Ethanol

57

Ethyl acetate

58

Ethyl acrylate

59

Ethylamine

60

Ethylbenzene

61

Fluoride (as F)

25,000

62

Formaldehyde

6,200

63

Hydrazine

1,300

64

Hydrogen chloride

80,000

65

Hydrogen fluoride

-

66

Hydrogen sulphide

140,000

67

Isocyanates (as NCO)

0,000

68

Lead

1,000

69

Manganese and compounds

5,000

70

Mercury and compounds, except mercury alkyls, as Hg

0,100

71

Methyl acrylate

72

Methanol

2700,000

73

Methyl acetate

6100,000

74

Methyl methacrylate

2100,000

75

Methyl-tert-butyl-ether

76

Naphthalene

77

n-Hexane

78

Nickel and inorganic compounds

79

Nitrobenzene

50,000

80

Nitrogen dioxide

95,000

81

Nitrogen monoxide

300,000

82

NN-Dimethylaniline

250,000

83

Ozone

2,000

84

Phenol

190,000

85

Phosgene

86

Propan-2-ol

87

Pyridine

88

Sodium hydroxide

DL/EPPCB/ECM

50,000 9600,000 15000,000 210,000 94,000 4400,000

180,000

500,000 1800,000 0,500

0,820 5000,000 160,000 20,000

květen 2005

8

PŘÍLOHY

Látka


89

Styrene

860,000

90

Sulphur dioxide

91

Tetrachloroetylene

92

Tin compounds, inorganic, except SnH4

93

Toluene

1900,000

94

Trichloroetylene

2700,000

95

Trimethylbenzenes, all isomers or mixtures

1000,000

96

Vanadium

97

Vinyl acetate

360,000

98

Vinyl chloride

50,000

99

Xylene, o-, m-, p- or mixed isomers

100

Zinc oxide

13,000 3450,000 20,000

5,000

4400,000 50,000

tabulka 1.1 Faktory toxicity pro člověka

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

9

PŘÍLOHY

2. POTENCIÁLY GLOBÁLNÍHO OTEPLOVÁNÍ Následující tabulka uvádí „přímé potenciály globálního oteplování“ (hmotnostní báze) plynů, jejichž životnost byla přiměřeně popsána. Potenciály jsou vyjádřené jako emise oxidu uhličitého.

Plyn

Oxid uhličitý

Chemický vzorec

Životnost v atmosféře (roky)

CO2

Potenciál globálního oteplování (100 letý časový horizont) 1,00

Carbon dioxide Metan

CH4

12,00

23,00

N2O

114,00

296,00

Methane Oxid dusný Nitrous oxide Chlorofluorouhlovodíky Plně halogenované alkany (Chlorofluorocarbons) CFC-11

CCl3F

45,00

4600,00

CFC-12

CCl2F2

100,00

10600,00

CFC-13

CClF3

640,00

14000,00

CFC-113

CCl2FCClF2

85,00

6000,00

CFC-114

CClF2CClF2

300,00

9800,00

CFC-115

CF3CClF2

1700,00

7200,00

Hydrchlorofluorouhlovodíky Částečně halogenované alkany (Hydrochlorofluorocarbons) HCFC-21

CHCl2F

2,00

210,00

HCFC-22

CHClF2

11,90

1700,00

HCFC-123

CF3CHCl2

1,40

120,00

HCFC-124

CF3CHClF

6,10

620,00

HCFC-141b

CH3CCl2F

9,30

700,00

HCFC-142b

CH3CClF2

19,00

2400,00

HCFC-225ca

CF3CF2CHCl2

2,10

180,00

HCFC-225cb

CClF2CF2CHClF

6,20

620,00

Hydrofluorouhlovodíky (Hydrofluorocarbons) HFC-23

CHF3

260,00

12000,00

HFC-32

CH2F2

5,00

550,00

HFC-41

CH3F

2,60

97,00

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

10

PŘÍLOHY

HFC-125

CHF2CF3

29,00

3400,00

HFC-134

CHF2CHF2

9,60

1100,00

HFC-134a

CH2FCF3

13,80

1300,00

HFC-143

CHF2CH2F

3,40

330,00

HFC-143a

CF3CH3

52,00

4300,00

HFC-152

CH2FCH2F

0,50

43,00

HFC-152a

CH3CHF2

1,40

120,00

HFC-161

CH3CH2F

0,30

12,00

HFC-227ea

CF3CHFCF3

33,00

3500,00

HFC-236cb

CH2FCF2CF3

13,20

1300,00

HFC-236ea

CHF2CHFCF3

10,00

1200,00

HFC-236fa

CF3CH2CF3

220,00

9400,00

HFC-245ca

CH2FCF2CHF2

5,90

640,00

HFC-245fa

CHF2CH2CF3

7,20

950,00

HFC-365mfc

CF3CH2CF2CH3

9,90

890,00

HFC-43-10mee

CF3CHFCHFCF2CF3

15,00

1500,00

CH3CCl3

4,80

140,00

CCl4

35,00

1800,00

CHCl3

0,51

30,00

CH3Cl

1,30

16,00

CH2Cl2

0,46

10,00

CH3Br

0,70

5,00

CH2Br2

0,41

1,00

CHBrF2

7,00

470,00

Chlorouhlovodíky (Chlorocarbons)

Bromouhlovodíky (Bromocarbons)

Halon-1211

CBrClF2

11,00

1300,00

Halon-1301

CBrF3

65,00

6900,00

0,01

1,00

SF6

3200,00

22200,00

CF4

50000,00

5700,00

C2F6

10000,00

11900,00

C3F8

2600,00

8600,00

Jodouhlovodíky (Iodocarbons) CF3I Plně fluorované druhy (Fully fluorinated species)

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

11

PŘÍLOHY

C4F10

2600,00

8600,00

c-C4F8

3200,00

10000,00

C5F12

4100,00

8900,00

C6F14

3200,00

9000,00

CH3OCH3

0,02

1,00

(CF3)2CFOCH3

3,40

330,00

(CF3)CH2OH

0,50

57,00

CF3CF2CH2OH

0,40

40,00

(CF3)2CHOH

1,80

190,00

Etery a halogenované etery (Ethers and halogenated ethers)

HFE-125

CF3OCHF2

150,00

14900,00

HFE-134

CHF2OCHF2

26,20

6100,00

HFE-143a

CH3OCF3

4,40

750,00

HCFE-235da2

CF3CHClOCHF2

2,60

340,00

HFE-245cb2

CF3CF2OCH3

4,30

580,00

HFE-245fa2

CF3CH2OCHF2

4,40

570,00

HFE-254cb2

CHF2CF2OCH3

0,22

30,00

HFE-347mcc3

CF3CF2CF2OCH3

4,50

480,00

HFE-356pcf3

CHF2CF2CH2OCHF2

3,20

430,00

HFE-374pc2

CHF2CF2OCH2CH3

5,00

540,00

HFE-7100

C4F9OCH3

5,00

390,00

HFE-7200

C4F9OC2H5

0,77

55,00

H-Galden 1040x

CHF2OCF2OC2F4OCHF2

6,30

1800,00

HG-10

CHF2CHF2OCF2OCHF2

12,10

2700,00

HG-01

CHFOCFCFCHFOCFCFOCHF2

6,20

1500,00

tabulka 2.1 Potenciály globálního oteplování

[2, Intergovernmental Panel on Climate Change, 2001] http://www.grida.no/climate/ipcc_tar/wg1/248.htm Následující tabulka uvádí „přímé potenciály globálního oteplování“ (hmotnostní báze) plynů, jejichž životnost byla určena pouze přes nepřímé způsoby místo laboratorních měření, nebo pro něž panuje nejistota ve znalostech o procesech jejich rozkladu. Radiační účinnost je definována s ohledem na celou oblohu.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

12

PŘÍLOHY

Plyn

Chemický vzorec

NF3

Odhadovaná životnost v atmosféře (roky)

Potenciál globálního oteplování (100 letý časový horizont)

740

10800

SF5CF3

>1000 *

>17500

c-C3F6

>1000 *

>16800

HFE-227ea

CF3CHFOCF3

11

1500

HFE-236ea2

CF3CHFOCHF2

5,8

960

HFE-236fa

CF3CH2OCF3

3,7

470

HFE-245fa1

CHF2CH2OCF3

2,2

280

HFE-263fb2

CF3CH2OCH3

0,1

11

HFE-329mcc2

CF3CF2OCF2CHF2

6,8

890

HFE-338mcf2

CF3CF2OCH2CF3

4,3

540

HFE-347mcf2

CF3CF2OCH2CHF2

2,8

360

HFE-356mec3

CF3CHFCF2OCH3

0,94

98

HFE-356pcc3

CHF2CF2CF2OCH3

0,93

110

HFE-356pcf2

CHF2CF2OCH2CHF2

2

260

HFE-365mcf3

CF3CF2CH2OCH3

0,11

11

(CF3)2CHOCHF2

3,1

370

(CF3)2CHOCH3

0,25

26

(CF2)4CH(OH)-

0,85

70

* Odhadovaný nižší limit založený na fluorované struktuře.

tabulka 2.2 Přímé potenciály globálního oteplování

[2, Intergovernmental Panel on Climate Change, 2001] http://www.grida.no/climate/ipcc_tar/wg1/249.htm#tab68

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

13

PŘÍLOHY

3. POTENCIÁLY TOXICITY PRO VODNÍ PROSTŘEDÍ číslo CAS

PNEC TGD (mg/1)

Látka

Faktor účinku LCA (l/mg)

Spolehlivost (reliability)

71-55-6

1,1,1-Trichloroethane

2,10E+00

4,80E-01

A&S/QSAR

634-66-2

1,2,3,4-Tetrachlorobenzene

2,30E-02

4,30E+01

A&S/QSAR

634-90-2


2,20E-02

4,50E+01

A&S/QSAR

87-61-6


6,40E-02

1,60E+01

A&S/QSAR

95-94-3


2,60E-02

3,80E+01

A&S/QSAR

120-82-1


7,90E-02

1,30E+01

A&S/QSAR

95-50-1

1,2-Dichlorobenzene

2,70E-01

3,70E+00

A&S/QSAR

107-06-2

1,2-Dichloroethane

1,40E+01

7,10E-02

A&S/QSAR

108-70-3


5,70E-02

1,80E+01

A&S/QSAR

106-99-0

1,3-Butadiene

7,13E-02

1,40E+01

TGD/1000

541-73-1

1,3-Dichlorobenzene

2,10E-01

4,80E+00

A&S/QSAR

106-46-7

1,4-Dichlorobenzene

2,60E-01

3,80E+00

A&S/QSAR

100-00-5

1-Chloro-4-nitrobenzene

3,20E-03

3,10E+02

TGD/100

634-83-3

2,3,4,5-Tetrachloroaniline

3,20E-04

3,10E+03

TGD/100

-


nejsou dostupné žádné údaje

58-90-2

2,3,4,6-Tetrachiorophenol

1,40E-03

7,10E+02

TGD/100*

634-93-5

2,3,4-Trichloroaniline

7,30E-03

1,40E+02

TGD/100*

3481-20-7


3,00E-04

3,00E+03

TGD/1000

1746-01-6

2,3,7,8-TCDD (dioxin)

1,20E-09

8,30E+08

TGD/10

87-59-2

2,3-Dimethylaniline

1,60E-03

6,30E+02

TGD/100

93-76-5

2,4,5-T

1,60E-01

6,30E+00

TGD/100

636-30-6


1,80E-02

5,60E+01

TGD/100*

95-95-4

2,4,5-Trichlorophenol

4,80E-03

2,10E+02

TGD/50

634-93-5


2,30E-03

4,30E+02

TGD/1000

88-06-2

2,4,6-Trichlorophenol

1,30E-02

7,70E+01

TGD/50

2683-43-4

2,4-Dichloro-6-nitroaniline

2,10E-03

4,80E+02

TGD/1000

554-00-7

2,4-Dichloroaniline

5,00E-02

2,00E+01

A&S/n=14

120-83-2

2,4-Dichlorophenol

5,80E-03

1,70E+02

TGD/50

95-68-1

2,4-Dimethylaniline

2,50E-01

4,00E+00

A&S/n=6

97-02-9

2,4-Dinitroaniline

9,60E-03

1,00E+02

TGD/1000

94-75-7

2,4 D (2,4dichlorophenoxyacetic acid)

9,90E-03

1,00E+02

A&S/n=19

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

14

PŘÍLOHY

číslo CAS

PNEC TGD (mg/1)

Látka



95-82-9

2,5-Dichloroaniline

2,90E-03

3,40E+02

TGD/1000

608-31-1

2,6-Dichloroaniline

1,00E-03

1,00E+03

TGD/1000

615-65-6

2-Chloro-4-methylaniline

3,60E-02

2,80E+01

TGD/1000

1121-87-9

2-Chloro-4-nitroaniline

2,00E-02

5,00E+01

TGD/10000

95-57-8

2-Chlorophenol

3,00E-03

3,00E+02

TGD/100

95-53-4

2-Methylaniline

2,30E-01

4,30E+00

A&S/n=6

95-51-2

2-Monochloroaniline

6,40E-04

1,60E+03

TGD/50

88-74-4

2-Nitroaniline

1,90E-02

5,30E+01

TGD/1000

95-76-1

3,4-Dichloroaniline

8,00E-04

1,30E+03

A&S/n=29

95-64-7

3,4-Dimethylaniline

1,60E-04

6,30E+03

TGD/100

626-43-7

3,5-Dichloroaniline

1,10E-02

9,10E+01

TGD/100*

95-74-9

3-Chloro-4-methylaniline

8,00E-03

1,00E+02

TGD/50

108-44-1

3-Methylaniline

1,00E-04

1,00E+04

TGD/100

108-42-9

3-Monochloroaniline

1,30E-03

7,70E+02

TGD/10

99-09-2

3-Nitroaniline

1,00E-02

1,00E+02

TGD/50

106-49-0

4-Methylaniline

2,00E-03

5,00E+02

TGD/100*

106-47-8

4-Monochloroaniline

8,00E-04

1,30E+03

A&S/n=7

100-01-6

4-Nitroaniline

4,30E-01

2,30E+00

A&S/n=6

98-07-7

α,α,α -Trichlorotoluene

2,70E-02

3,70E+01

TGD/1000

98-87-3

α,α-Dichlorotoluene


100-44-7

α-Chlorotoluene

1,30E-03

7,70E+02

TGD/1000

959-98-8

α-Endosulphan

2,00E-05

5,00E+04

TGD/10

319-84-6

α-Hexachloorcyclohexane HCH)

3,50E-03

2,90E+02

A&S/n=7

30560-19-1

Acephate

6,40E-03

1,60E+02

TGD/1000

107-02-8

Acroleine

7,00E-06

1,00E+05

TGD/1000

107-13-1

Acrylonitrile

7,60E-03

3,00E+02

TGD/1000

116-06-3

Aldicarb

2,00E-05

5,00E+04

TGD/50

309-00-2

Aldrin

2,90E-05

3,40E+04

A&S/n=6

-

Alkyldimethylbenzylammonium


7664-41-7

Ammonia

1,60E-03

6,30E+02

TGD/100

101-05-3

Anilazin

2,00E-04

6,00E+03

TGD/50

120-12-7

Anthracene

3,34E-05

2,99E+04

TGD/50

DL/EPPCB/ECM

(α-

květen 2005

15

PŘÍLOHY

číslo CAS

Látka

PNEC TGD (mg/1)



7440-36-0

Antimony

4,60E+00

2,20E+01

TGD/50

7440-38-2

Arsenic

2,40E-02

4,20E+01

A&S/n=17

1332-21-4

Asbestos


1912-24-9

Atrazin

2,90E-03

3,40E+02

A&S/n=23

2642-71-9

Azinphos-ethyl

1,10E-05

9,10E+04

TGD/100*

86-50-0

Azinphos-methyl

1,20E-05

8,30E+04

A&S/n=12

319-85-7

beta-hexachlorocyclohexane (beta-HCH)

6,10E-03

1,60E+02

A&S/n=6

7440-39-3

Barium

5,80E-02

1,70E+01

TGD/50

17804-35-2

Benomyl

1,50E-04

6,70E+03

TGD/100*

25057-89-0

Bentazone

6,40E-02

1,60E+01

TGD/1000

71-43-2

Benzene

2,40E+00

4,20E-01

A&S/QSAR

56-55-3

Benzo(a)anthracene

1,00E-05

1,00E+05

TGD/1000

50-32-8

Benzo(a)pyrene

5,00E-06

2,00E+05

TGD/1000

205-99-2

Benzo(b)fluoranthene

2,20E-06

4,50E+05

TGD/1000

191-24-2

Benzo(ghi)perylene

3,00E-05

3,30E+04

A&S/QSAR

207-08-9

Benzo(k)fluoranthene

3,60E-06

2,80E+05

TGD/100

7440-41-7

Beryllium

1,60E-04

6,30E+03

A&S/n=7

82657-04-3

Bifenthrin

1,10E-06

9,10E+05

TGD/100*

85-68-7

Butylbenzylphtalate

7,50E-03

1,30E+02

TGD/10

7440-43-9

Cadmium

3,40E-04

2,90E+03

A&S/n=87

6,1,2425

Captafol

2,80E-05

3,60E+04

TGD/1000

133-06-2

Captan

2,20E-05

4,50E+04

TGD/50

63-25-2

Carbaryl

2,30E-04

4,30E+03

A&S/n=17

10605-21-7

Carbendazim

2,00E-04

5,00E+03

TGD/50

1563-66-2

Carbofuran

2,00E-04

5,00E+03

TGD/50

75-15-0

Carbon disulphide

2,10E-03

4,80E+02

TGD/1000

75-69-4

CFK-11 (CFCL3)


26523-64-8

CFK-113 (C2F3CL3


1320-37-2

CFK-114 (C2F4Cl2)


76-15-3

CFK-115 (C2F5Cl)


75-71-8

CFK-12 (CF2Cl2)


75-72-9

CFK-13 (CF3Cl)


57-74-9

Chlordane

1,50E-06

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

6,70E+05

TGD/10

16

PŘÍLOHY

číslo CAS

Látka

PNEC TGD (mg/1)



470-90-6

Chlorfenvinphos

3,00E-03

3,00E+02

TGD/100

1698-60-8

Chloridazon

7,30E-02

1,40E+01

TGD/10

108-90-7

Chlorobenzene

6,90E-01

1,40E+00

A&S/QSAR

1897-45-6

Chlorothalonil

8,80E-04

1,10E+03

TGD/100*

101-21-3

Chlorpropham

3,80E-02

2,60E+01

TGD/100*

2921-88-2

Chlorpyriphos

2,80E-06

3,60E+05

A&S/n=9

7440-47-3

Chrome

8,50E-03

1,20E+02

A&S/n=55

7440-47-3

Chrome (III)

3,40E-02

2,90E+01

A&S/n=7

7440-47-3

Chrome (VI)

8,50E-03

1,20E+02

A&S/n=55

218-01-9

Chrysene

3,40E-04

2,90E+03

A&S/QSAR

7440-48-4

Cobalt

2,60E-03

3,80E+02

A&S/n=8

7440-50-8

Copper

1,10E-03

9,10E+02

A&S/n=89

56-72-4

Coumaphos

7,40E-07

1,40E+06

TGD/100*

21725-46-2

Cyanazin

5,00E-05

2,00E+04

TGD/100

52315-07-8

Cypermethrin

1,30E-07

7,70E+06

TGD/50

66215-27-8

Cyromazine

4,50E-04

2,20E+03

TGD/1000

72-54-8

DDD

2,40E-05

4,20E+04

TGD/100*

72-55-9

DDE

1,00E-06

1,00E+06

TGD/100

50-29-3

DDT

5,00E-06

2,00E+05

TGD/10

52918-63-5

Deltamethrin

3,00E-07

3,00E+06

TGD/100*

126-75-0

Demeton

1,40E-04

7,10E+03

TGD/100*

1014-69-3

Desmethryn

2,60E-02

3,80E+01

TGD/1000

117-81-7

Di (2-ethyl) hexylphthalate

2,60E-03

3,80E+02

TGD/10

333-41-5

Diazinon

3,70E-05

2,70E+04

A&S/n=11

84-74-2

Dibutylphthalate

1,00E-02

1,00E+02

TGD/10

75-09-2

Dichloromethane

2,00E+01

5,00E-02

A&S/QSAR

120-36-5

Dichlorprop

4,00E-02

3,00E+01

TGD/10

62-73-7

Dichlorvos

7,00E-07

1,00E+06

TGD/100*

60-57-1

Dieldrin

2,90E-05

3,40E+04

A&S/n=6

84-66-2

Diethylphthalate

7,30E-02

1,40E+01

TGD/50

I84-75-3

Dihexylphthalate

8,40E-03

1,20E+02

TGD/10

26761-40-0

Diisodecylphthalate

2,90E-03

3,50E+02

TGD/50

27554-26-3

Diisooctylphthalate

1,20E-03

8,10E+02

TGD/50

60-51-5

Dimethoate

2,30E-02

4,30E+01

A&S/n=13

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

17

PŘÍLOHY

číslo CAS

PNEC TGD (mg/1)

Látka



133-11-3

Dimethylphthalate

1,90E-01

5,20E+00

TGD/50

88-85-7

Dinoseb

2,50E-05

4,00E+04

TGD/10

1420-07-1

Dinoterb

3,40E-05

2,90E+04

TGD/100*

117-84-0

Dioctylphtalate

6,40E-03

1,60E+02

TGD/50

298-04-4

Disulphoton

2,30E-05

4,30E+04

TGD/100*

330-54-2

Diuron

4,30E-04

2,30E+03

A&S/n= 11

534-52-1

DNOC

2,10E-02

4,80E+01

A&S/n=16

72-20-8

Endrin

3,00E-06

3,00E+05

TGD/10

106-89-8

Epichlorohydrin

1,06E-02

9,43E+01

TGD/1000

-

Epoxiconazole


66230-04-4

Esfenvalerate

2,70E-07

3,70E+06

TGD/1000

13194-48-4

Ethoprophos

6,30E-05

1,60E+04

TGD/100*

100-41-4

Ethylbenzene

3,70E-01

2,70E+00

A&S/QSAR

74-85-1

Etylene

8,50E+00

1,20E+01

A&S/QSAR

96-45-7

ETU (ethyleenthioureum)

2,60E-01

3,80E+00

TGD/100*

122-14-5

Fenitrothion

8,70E-06

1,10E+05

TGD/10

13684-63-4

Fenmedifam

1,65E-02

6,06E+01

TGD/1000

55-38-9

Fenthion

3,10E-06

3,20E+05

A&S/n=4

206-44-0

Fluoranthene

2,40E-04

4,20E+03

TGD/50

133-07-3

Folpet

1,20E-04

8,30E+03

TGD/100*

50-00-0

Formaldehyde

2,10E-03

4,80E+02

TGD/1000

13171-21-6

Fosfamidon

5,00E-03

2,00E+02

TGD/1000

58-89-9

d-hexachlorocyclohexane HCH, lindane)

1,00E-03

1,00E+03

A&S/n=14

1071-83-6

Glyphosate

1,60E-03

6,30E+02

TGD/1000

76-44-8

Heptachlor

8,60E-06

1,20E+05

TGD/100

1024-57-3

Heptachlor-epoxide

4,00E-08

3,00E+07

TGD/1000

23560-59-0

Heptenophos

2,00E-05

5,00E+04

TGD/100*

87-68-3

Hexachloro-1,3-butadiene

5,00E-06

2,00E+05

TGD/100

118-74-1

Hexachlorobenzene

2,40E-03

4,20E+02

A&S/QSAR

193-39-5

Indeno(1,2,3,c-d)pyrene

1,80E-05

5,60E+04

TGD/100

7439-97-6

Inorganic mercury

2,30E-04

4,30E+03

A&S/n=38

36734-19-7

Iprodione

2,30E-03

4,30E+02

TGD/1000

98-82-8

Isopropylbenzene

6,00E-04

2,00E+03

TGD/1000

DL/EPPCB/ECM

(d-

květen 2005

18

PŘÍLOHY

číslo CAS

PNEC TGD (mg/1)

Látka



34123-59-6

Isoproturon

3,20E-04

3,10E+03

TGD/10

7439-92-1

Lead

1,10E-02

9,10E+01

A&S/n =42

330-55-2

Linuron

2,50E-04

4,00E+03

TGD/10

108-38-3

M-xylene

3,30E-01

3,00E+00

A&S/QSAR

121-75-5

Malathion

1,30E-05

7,70E+04

A&S/n=15

1,7,8018

Mancozeb

4,00E-04

2,50E+03

TGD/1000

12427-38-2

Maneb

1,80E-04

5,60E+03

TGD/100

94-74-6

MCPA (monochlorophenoxy acetic acid)

4,20E-02

2,40E+01

TGD/50

7085-19-0

Mecoprop (MCPP)

3,90E-03

2,60E+02

TGD/100*

7430-97-6

Mercury

2,40E-04

4,20E+03

A&S/n=38

41394-05-2

Metamitron

1,00E-01

1,00E+01

TGD/1000

67129-08-2

Metazachlor

3,40E-02

2,90E+01

TGD/10

18691-97-9

Methabenzthiazuron

8,40E-03

1,20E+02

TGD/1000

137-42-8

Metham-sodium

3,50E-05

2,90E+04

TGD/1000

74-82-8

Methane


16752-77-5

Methomyl

8,00E-05

1,00E+04

TGD/100*

-

Methyl-mercury

1 E-05

1,00E+05

A&S/n = 11

74-83-9

Methylbromide

1,10E-02

9,10E+01

TGD/1000

3060-89-7

Metobromuron

3,60E-02

2,80E+01

TGD/1000

51218-45-2

Metolachlor

2,00E-04

5,00E+03

TGD/10

26718-65-0

Mevinfos

1,60E-06

6,30E+05

TGD/100*

8012-95-1

Minerale olie


7439-98-7

molybdene

2,90E-02

3,40E+01

TGD/1000

121-72-2

N,N,3-trimethylaniline

5,00E-02

2,00E+01

TGD/1000

121-69-7

N,N-dimethylaniline

1,80E-04

5,60E+03

TGD/1000

100-61-8

N-methylaniline

7,60E-05

1,30E+04

TGD/1000

91-20-3

Naphthalene

4,20E-04

2,40E+03

TGD/50

7440-02-0

Nickel

1,80E-03

5,60E+02

A&S/n=15

139-13-9

NTA

1,14E-01

8,77E+00

TGD/1000

95-49-8

O-chlorotoluene

3,00E-01

3,30E+00

A&S/QSAR

95-47-6

O-xylene

4,00E-01

2,50E+00

A&S/QSAR

23135-22-0

Oxamyl

1,80E-03

5,60E+02

TGD/100*

301-12-2

Oxydemeton-methyl

3,50E-05

2,90E+04

TGD/1000

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

19

PŘÍLOHY

číslo CAS

Látka

PNEC TGD (mg/1)



106-43-4

P-chlorotoluene

3,30E-01

3,00E+00

A&S/QSAR

106-42-3

P-xylene

3,30E-01

3,00E+00

A&S/QSAR

56-38-2

Parathion-ethyl

1,90E-06

5,30E+05

A&S/n=10

298-00-0

Parathion-methyl

1,10E-05

9,10E+04

TGD/10

37680-73-2

PCB-101


-

PCB-118

3,80E-03

26601-64-9

PCB-138


35065-27-1

PCB-153

2,70E-02

-

PCB-180


7012-37-5

PCB-28


35693-99-3

PCB-52


527-20-8

Pentachloroaniline

1,00E-04

1,00E+04

TGD/100

608-93-5

Pentachlorobenzene

7,50E-03

1,30E+02

A&S/QSAR

82-68-8

Pentachloronitrobenzene

2,90E-04

3,40E+03

TGD/1000

87-86-5

Pentachlorophenol (PCP)

3,50E-03

2,90E+02

A&S/n=23

52645-53-1

Permethrin

3,00E-07

3,00E+06

TGD/10

85-01-8

Phenanthrene

3,20E-03

3,10E+02

TGD/10

108-95-2

Phenol

9,00E-04

1,00E+03

TGD/10

7723-14-0

Phosphate (as P)

PNEC TGD nebyl odvozen – viz pozn.

Pozn. Ačkoliv byla objevena některá toxikologická data, nebyla pro fosfát odvozena žádná hodnota PNEC TGD, neboť by to vedlo k nekonzistentním výsledkům (byl by odvozen extrémně vysoký faktor účinku). V důsledku toho fosfát nepřispívá k environmentálnímu tématu toxicity pro vodní prostředí. Je ovšem zastoupen v tématu eutrofizace.

14816-18-3

Phoxim

8,20E-05

1,20E+04

TGD/1000

85-44-9

Phtalic anhydride

7,80E-03

1,30E+02

TGD/1000

23103-98-2

Pirimicarb

9,00E-05

1,00E+04

TGD/10

1918-16-7

Propachlor

1,30E-03

7,70E+02

TGD/10

114-26-1

Propoxur

1,00E-05

1,00E+05

TGD/100*

75-56-9

Propylene oxide

1,70E-01

5,88E+00

TGD/1000

13457-18-6

Pyrazophos

4,00E-05

3,00E+04

TGD/100*

7782-49-2

Selenium

5,30E-03

1,90E+02

A&S/n=31

122-34-9

Simazin

1,40E-04

7,10E+03

TGD/1000

100-42-5

Styrene

5,70E-01

1,80E+00

A&S/QSAR

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

2,60E+02

3,70E+01

A&S/QSAR

A&S/QSAR

20

PŘÍLOHY

číslo CAS

PNEC TGD (mg/1)

Látka



56-35-9

TBTO (slaná voda)

1 E-06

1,00E+06

A&S/n = 15

56-35-9

TBTO (čerstv voda)

1,40E-05

7,10E+04

A&S/n=9

886-50-0

Terbutryn

3,00E-03

3,00E+02

TGD/1000

1461-25-2

Tetrabutyltin (slaná voda)

1,70E-05

5,80E+05

TGD/1000

1461-25-2

Tetrabutyltin (sladká voda)

1,60E-03

6,50E+02

TGD/1000

127-18-4

Tetra chloroetylene (perchloroetylene)

3,30E-01

3,00E+00

A&S/QSAR

56-23-5

Tetrachloromethane

1,10E+00

9,1 E-01

A&S/QSAR

7440-28-0

Thallium

1,60E-03

6,30E+02

TGD/100*

137-26-8

Thiram

3,20E-05

3,10E+05

TGD/10

7440-31-5

Tin

1,80E-02

5,60E+01

TGD/10

57018-04-9

Tolclofos-methyl

7,90E-04

1,30E+03

TGD/1000

108-88-3

Toluene

7,30E-01

1,40E+00

A&S/QSAR

2303-17-5

Tri-allate

8,00E-05

1,00E+04

TGD/1000

24017-47-8

Triazophos

3,20E-05

3,10E+04

TGD/10

56-36-0

Tributyltin-acetate (slaná voda)

1,00E-06

1,00E+06

A&S/n = 15

56-36-0

Tributyltin-acetate (sladká voda)

1,40E-05

7,10E+04

A&S/n=9

1461-22-9

Tributyltin-chloride (slaná voda)

1,00E-06

1,00E+06

A&S/n=15

1461-22-9

Tributyltin-chloride voda)

1,40E-05

7,10E+04

A&S/n=9

52-68-6

Trichlorfon

1,00E-06

1,00E+06

TGD/100*

79-01-6

Trichloroetylene

2,40E+00

4,20E-01

A&S/QSAR

67-66-3

Trichloromethane (chloroform)

5,90E+00

1,70E-01

A&S/QSAR

1582-09-8

Trifluralin

2,60E-05

3,80E+04

TGD/50

900-95-8

Triphenyltin-acetate (slaná voda)

5,00E-06

2,00E+05

TGD/100

900-95-8

Triphenyltin-acetate sladká voda)

+

5,00E-06

2,00E+05

TGD/10

639-58-7

Triphenyltin-chloride voda)

(slaná

5,00E-06

2,00E+05

TG 100

639-58-7

Triphenyltin-chloride (slaná + sladká voda)

5,00E-06

2,00E+05

TGD/10

379-52-2

Triphenyltin-fluoride voda)

(slaná

5,00E-06

2,00E+05

TGD/100

379-52-2

Triphenyltin-fluoride (slaná + sladká voda)

5,00E-06

2,00E+05

TGD/10

76-87-9

Triphenyltin-hydroxide voda)

5,00E-06

2,00E+05

TGD/100

DL/EPPCB/ECM

(sladká

(slaná

(slaná

květen 2005

21

PŘÍLOHY

číslo CAS

PNEC TGD (mg/1)

Látka



76-87-9

Triphenyltin-hydroxide (slaná + sladká voda)

5,00E-06

2,00E+05

TGD/10

7440-62-2

Vanadium

8,20E-04

1,20E+03

TGD/50

75-01-4

Vinylchloride

8,20E+00

1,2&01

A&S/QSAR

7440-66-6

Zinc

6,60E-03

1,50E+02

A&S/n=49

2122-67-7

Zineb

2,00E-04

5,00E+03

TGD/50

TGD = Technical Guidance Documents, číslo představuje použitý faktor hodnocení (viz níže), A&S = methoda Aldenberg & Slob QSAR = Quantitative Structure Activi Relationship

tabulka 3.1 Potenciály toxicity pro vodní prostředí

[21, Balk, et al., 1999] Berte na vědomí, že hodnoty uvedené v tabulce nahoře byly odvozené využitím různých metodik a je tedy obtížné provést srovnání mezi účinky různých znečišťujících látek (krátký souhrn o metodách odvození hodnot je uveden na následující straně). V čase vzniku tohoto dokumentu probíhalo odvozování hodnot QSAR pro soubor nových a stávajících chemických látek. Informace o těchto hodnotách bude dostupná na následujících webech: http://ecb.jrc.it/new-chemicals/ http://ecb.jrc.it/existing-chemicals/

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

22

PŘÍLOHY

Odvození účinků toxicity na vodní prostředí Následující část poskytuje souhrn o metodikách použitých pro odvození hodnot toxicity pro vodní prostředí uvedených v předchozí tabulce. Jak tabulka, tak text jsou převzaty z publikace ‘Effect factors for the aquatic environment in the framework of LCA’ [21, Balk, et al., 1999].

Dokumenty technických pokynů (the technical guidance documents – TGD) TGD jsou dokumenty pokynů, které doplňují legislativu hodnocení rizika nových látek (EC, 1003) a stávajících látek (EC, 1994) v Evropském společenství. TGD metoda je navržena s cílem chránit vodní životní prostředí. TGD metoda zahrnuje jak aplikaci hodnotících faktorů tak aplikaci statistických metod extrapolace v případě, že nejsou dostupné dostatečně spolehlivé údaje. V této části je pojednáno o TGD hodnotících faktorech. Aplikace hodnotích faktorů představená v TGD je poněkud komplikovaná. Odvození PNEC v rámci LCA využitím hodnotících faktorů by proto mělo být provedeno odborníkem/vědcem, jenž má zkušenost s hodnocením rizika. Následuje abstrakt metody TGD využívající hodnotící faktory. Plná verze hodnocení rizika pro vodní prostředí je uvedená v TGD (EC, 1993).

Dostupné informace

hodnotící faktor

nejméně jedna hodnota krátkodobé L(E)C50 1000 (a) z každé ze tří trofických hladin (úrovní potravinové pyramidy) základního souboru (ryby, perloočky a řasy) Jedna hodnota dlouhodobé NOEC (buď ryby nebo 100 (b) perloočky) Dvě hodnoty dlouhodobých NOEC pro druhy 50 (c) reprezentující dvě trofické hladiny (ryby a/nebo perloočky a/nebo řasy) Hodnota dlouhodobé NOEC pro aspoň tři druhy 10 (d) (obvykle ryby, perloočky a řasy) reprezentující tři trofické hladiny Terénní údaje nebo model ekosystémů

revidováno podle povahy případu (e)

Poznámky: (a)

Hodnotící faktor 1000 bude použit pro nejnižší L(E)C50 z datového souboru (ryby, řasy a perloočky) bez ohledu na to, zda je testovaný druh standardním organismem.

(b)

Hodnotící faktor 100 je platný pro jedinou hodnotu dlouhodobé NOEC (ryby nebo perloočky), je-li tato NOEC určená pro trofickou hladinu vykazující nejnižší L(E)C50 v krátkodobých testech. Hodnotící faktor je také platný pro nižší ze dvou dlouhodobých NOEC představující dvě trofické hladiny, pokud tyto NOEC nebyly určeny pro trofické hladiny s nejnižšími L(E)C50 při krátkodobých testech.

(c)

Hodnotící faktor 50 je platný pro nižší ze dvou NOEC představujících dvě trofické hladiny, pokud tyto NOEC nebyly určeny pro trofickou úroveň s nejnižší L(E)C50 při krátkodobých testech. Je také platný pro nejnižší ze tří NOEC představujících tři trofické hladiny, pokud tyto NOEC nebyly určeny pro trofickou úroveň s nejnižší L(E)C50 v krátkodobých testech.

(d)

Hodnotící faktor 10 bude obvykle použit pouze tehdy, kdy jsou dlouhodobé NOEC vyjadřující

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

23

PŘÍLOHY

toxicitu pro vodní prostředí dostupné pro nejméně tři druhy ze všech tří trofických hladin (např. ryby, perloočky a rašy nebo nestandardní organismy místo organismu standardního). (e)

Extrapolační faktor může být snížen, pokud jsou dostupné kvalitní terénní údaje nebo studie modelů ekosystémů.

tabulka 3.2: Hodnotící faktory pro odvození PNEC podle TGD

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

24

PŘÍLOHY

4. POTENCIÁLY ACIDIFIKACE Látka

Potenciál acidifikace v kg SO2 ekvivalentu

Číslo CAS

amoniak oxidy dusíku (jako NO2)

7664-41-7

1,6

10102-44-0

0,5

tabulka 4.1 Potenciály acidifikace

[15, Guinée, 2001] Hodnoty jsou odvozené ze Švýcarska. [15, Guinée, 2001]. Pro sumaci potenciálu acidifikace, emise SO2 jsou připočteny v ekvivalentu 1.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

25

PŘÍLOHY

5. POTENCIÁLY EUTROFIZACE Obecné faktory potenciálů eutrofizace charakterizující eutrofizující znečišťování ovzduší, vody a půdy.

Látka

Číslo CAS

amoniak

Ammonia

amonium

Potenciál eutrofizace (v kg PO43ekvivalentu/kg)

7664-41-7

0,35

Ammonium

14798-03-9

0,33

dusičnany

Nitrate

14797-55-8

0,1

kyselina dusičná

Nitric acid

7.2.7697

0,1

dusík

Nitrogen

7.9.7727

0,42

oxid dusičitý

Nitrogen dioxide

10102-44-0

0,13

oxid dusnatý

Nitrogen monoxide

10102-43-9

0,2

oxidy dusíku

Nitrogen oxides

10102-44-0

0,13

fosforečnan

Phosphate

7664-38-2

1

kyselina fosforečná

Phosphoric (H3PO4)

7664-38-2

0,97

fosfor

Phosphorus (P)

7723-14-0

3,06

oxid fosforečný

Phosphorus (V) oxide (P2O5)

1314-56-3

1,34

acid

tabulka 5.1 Potenciály eutrofizace

[15, Guinée, 2001] s určitými úpravami vychází z Heijungs et al., 1992

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

26

PŘÍLOHY

6. POTENCIÁLY POŠKOZOVÁNÍ OZONOVÉ VRSTVY Následující tabulka uvádí potenciály k poškozování ozonové vrstvy a jsou převzaty z Montrealského protokolu [31, United Nations Environment Programme, 1987].

Podle Přílohy A: REGULOVANÉ LÁTKY Skupina

Látka

Potenciál poškozování ozonu*

Skupina I CFCl3

(CFC-11)

1,0

CF2Cl2

(CFC-12)

1,0

C2F3Cl3

(CFC-113)

0,8

C2F4Cl2

(CFC-114)

1,0

C2F5Cl

(CFC-115)

0,6

CF2BrCl

(halon-1211)

3,0

CF3Br

(halon-1301)

10,0

C2F4Br2

(halon-2402)

6,0

Skupina II

* Tyto potenciály poškozování ozonu představují odhady založené na současných znalostech a budou periodicky přezkoumávány a upravovány. tabulka 6.1 Potenciály poškozování ozonové vrstvy - Skupina A

Podle Přílohy B: REGULOVANÉ LÁTKY Skupina

Látka

Potenciál poškozování ozonu

Skupina I CF3Cl

(CFC-13)

1,0

C2FCl5

(CFC-111)

1,0

C2F2Cl4

(CFC-112)

1,0

C3FCl7

(CFC-211)

1,0

C3F2Cl6

(CFC-212)

1,0

C3F3Cl5

(CFC-213)

1,0

C3F4Cl4

(CFC-214)

1,0

C3F5Cl3

(CFC-215)

1,0

C3F6Cl2

(CFC-216)

1,0

C3F7Cl

(CFC-217)

1,0

tetrachlormethan

1,1

Skupina II CCl4

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

27

PŘÍLOHY

Skupina III C2H3Cl3*

*

1,1,1-trichlorethan (methylchloroform)

0,1

Tento vzorec se nevztahuje na 1,2,2-trichlorethan.

tabulka 6.2 Potenciály poškozování ozonové vrstvy - Skupina B

Podle Přílohy C: REGULOVANÉ LÁTKY

Skupina

Látka

Potenciál poškozování ozonu1)

Počet isomerů

Skupina I CHFCl2

(HCFC-21)2) 2

1

0,04

CHF2Cl

(HCFC-22) )

1

0,055

CH2FCl

(HCFC-31)

1

0,02

C2HFCl4

(HCFC-121)

2

0,01 – 0,04

C2HF2Cl3

(HCFC-122)

3

0,02 – 0,08

C2HF3Cl2

(HCFC-123)

3

0,02 – 0,06

2

CHCl2CF3

(HCFC-123) )

–

0,02

C2HF4Cl

(HCFC-124)

2

0,02 – 0,04

2

CHFClCF3

(HCFC-124) )

–

0,022

C2H2FCl3

(HCFC-131)

3

0,007 – 0,05

C2H2F2Cl2

(HCFC-132)

4

0,008 – 0,05

C2H2F3Cl

(HCFC-133)

3

0,02 – 0,06

C2H3FCl2

(HCFC-141)

3

0,005 – 0,07

C2H3CFCl2

(HCFC-141b)2)

–

0,11

C2H3F2Cl

(HCFC-142)

3

0,008 – 0,07

2

CH3CF2Cl

(HCFC-142b) )

–

0,065

C2H4FCl

(HCFC-151)

2

0,003 – 0,005

C3HFCl6

(HCFC-221)

5

0,015 – 0,07

C3HF2Cl5

(HCFC-222)

9

0,01 – 0,09

C3HF3Cl4

(HCFC-223)

12

0,01 – 0,08

C3HF4Cl3

(HCFC-224)

12

0,01 – 0,09

C3HF5Cl2

(HCFC-225)

CF3CF2CHCl2 CF2ClCF2CHClF

DL/EPPCB/ECM

9

0,02 – 0,07

2

–

0,025

2

–

0,033

(HCFC-225ca) ) (HCFC-225cb) )

květen 2005

28

PŘÍLOHY

C3HF6Cl

(HCFC-226)

5

0,02 – 0,10

C3H2FCl5

(HCFC-231)

9

0,05 – 0,09

C3H2F2Cl4

(HCFC-232)

16

0,008 – 0,10

C3H2F3Cl3

(HCFC-233)

18

0,007 – 0,23

C3H2F4Cl2

(HCFC-234)

16

0,01 – 0,28

C3H2F5Cl

(HCFC-235)

9

0,03 – 0,52

C3H3FCl4

(HCFC-241)

12

0,004 – 0,09

C3H3F2Cl3

(HCFC-242)

18

0,005 – 0,13

C3H3F3Cl2

(HCFC-243)

18

0,007 – 0,12

C3H3F4Cl

(HCFC-244)

12

0,009 – 0,14

C3H4FCl3

(HCFC-251)

12

0,001 – 0,01

C3H4F2Cl2

(HCFC-252)

16

0,005 – 0,04

C3H4F3Cl

(HCFC-253)

12

0,003 – 0,03

C3H5FCl2

(HCFC-261)

9

0,002 – 0,02

C3H5F2Cl

(HCFC-262)

9

0,002 – 0,02

C3H6FCl

(HCFC-271)

5

0,001 – 0,03

1

1,00

1

0,74

CH2FBr

1

0,73

C2HFBr4

2

0,3 – 0,8

C2HF2Br3

3

0,5 – 1,8

C2HF3Br2

3

0,4 – 1,6

C2HF4Br

2

0,7 – 1,2

C2H2FBr3

3

0,1 – 1,1

C2H2F2Br2

4

0,2 – 1,5

C2H2F3Br

3

0,7 – 1,6

C2H3FBr2

3

0,1 – 1,7

C2H3F2Br

3

0,2 – 1,1

C2H4FBr

2

0,07 – 0,1

C3HFBr6

5

0,3 – 1,5

C3HF2Br5

9

0,2 – 1,9

C3HF3Br4

12

0,3 – 1,8

C3HF4Br3

12

0,5 – 2,2

C3HF5Br2

9

0,9 – 2,0

Skupina II CHFBr2 CHF2Br

DL/EPPCB/ECM

(HBFC-22B1)

květen 2005

29

PŘÍLOHY

C3HF6Br

5

0,7 – 3,3

C3H2FBr5

9

0,1 – 1,9

C3H2F2Br4

16

0,2 – 2,1

C3H2F3Br3

18

0,2 – 5,6

C3H2F4Br2

16

0,3 – 7,5

C3H2F5Br

8

0,9 – 14

C3H3FBr4

12

0,08 – 1,9

C3H3F2Br3

18

0,1 – 3,1

C3H3F3Br2

18

0,1 – 2,5

C3H3F4Br

12

0,3 – 4,4

C3H4FBr3

12

0,03 – 0,3

C3H4F2Br2

16

0,1 – 1,0

C3H4F3Br

12

0,07 – 0,8

C3H5FBr2

9

0,04 – 0,4

C3H5F2Br

9

0,07 – 0,8

C3H6FBr

5

0,02 – 0,7

1

0,12

Skupina III Bromochloromethane3)

CH2BrCL 1

) V případech, kde je vyznačen určitý rozsah potenciálu poškozování ozonu (ODP), se pro účely tohoto protokolu musí používat nejvyšší hodnota tohoto rozsahu. ODP, uvedený jako jediná hodnota, byl stanoven z výpočtů založených na laboratorních měřeních. ODP uvedený jako rozsah je založen na odhadech a hodnoty jsou méně jisté. Rozsah vztahující se na skupinu isomerů znamená: horní hodnota je odhad ODP isomeru s nejvyšším ODP, dolní hodnota je odhad ODP isomeru s nejnižším ODP.

2

) Označuje komerčně nejvýhodnější látky a u nich uvedenými hodnotami ODP, které je nutno používat pro účely tohoto protokolu.“.

3

)

Z Pekingského dodatku

tabulka 6.3 Potenciály poškozování ozonové vrstvy - Skupina C

Podle Přílohy E: REGULOVANÉ LÁTKY

Skupina

Látka

Potenciál poškozování ozonu

Skupina I CH3Br

Methylbromid

0,6

tabulka 6.4 Potenciály poškozování ozonové vrstvy - Skupina E

Pozn. překladatele – Kodaňský dodatek Montrealského protokolu uvádí pro methylbromid hodnotu potenciálu 0,7, nikoli 0,6, jak je uvedeno v originále BREFu o ekonomii a mezisložkových vlivech.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

30

PŘÍLOHY

(pro všechny tabulky poškozování ozonové vrstvy): [31, United Nations Environment Programme, 1987] http://www.unep.org/ozone/pdf/Montreal-Protocol2000.pdf http://www.unep.org/ozone/Beijing-Amendment.shtml http://www.unep.org/ozone/mont_t.shtml#annex_a Pozn. český překlad Montrealského protokolu (včetně Přílohy A) je dostupný ke stažení na adrese: http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPJAF9DKS5B/$FILE/montrealsky_%20protokol.doc B upravuje Londýnský dodatek (http://www.env.cz/AIS/webPřílohu pub.nsf/$pid/MZPJAF9DKS5B/$FILE/londynsky_dodatek.doc), přílohu C a E Kodaňský dodatek (http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPJAF9DKS5B/$FILE/kodansky_dodatek.doc).

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

31

PŘÍLOHY

7. POTENCIÁLY TVORBY FOTOCHEMICKÉHO OZONU Potenciál tvorby fotochemického ozónu

Uhlovodíky Alkany Methane

0,006

Ethane

0,123

Propane

0,176

n-butane

0,352

i-butane

0,307

n-pentane

0,395

i-pentane

0,405

Neopentane

0,173

n-hexane

0,482

2-methylpentane

0,42

3-methylpentane

0,479

2,2-dimethylbutane

0,241

2,3-dimethylbutane

0,541

n-heptane

0,494

2-methylhexane

0,411

3-methylhexane

0,364

n-octane

0,453

n-nonane

0,414

2-methyloctane*

0,7061

n-decane

0,384

2-methylnonane*

0,6571

n-undecane

0,384

n-dodecane

0,357

Cyclohexane

0,29

Cyclohexanone

0,299

Cyclohexanol**

0,5182

Alkeny Etylene

1

Propylene

1,123

but -1- ene

1,079

cis -but -2 – ene

1,146

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

32

PŘÍLOHY

trans - but - 2 - ene

1,132

methylpropene

0,627

cis - pent - 2 – ene

1,121

trans – pent - 2 - ene

1,117

pent - 1 – ene

0,977

2-methylbut-1-ene

0,771

3-methylbut-1-ene

0,671

2-methylbut-2-ene

0,842

hex - 1- ene

0,874

cis -hex -2- ene

1,069

trans - hex -2- ene

1,073

Styrene

0,142

1, 3 - butadiene

0,851

Isoprene

1,092

Alkiny Acetylene

0,085

Aromatické uhlovodíky Benzene

0,218

Toluene

0,637

o-xylene

1,053

m-xylene

1,108

p-xylene

1,01

Ethylbenzene

0,73

n-propylbenzene

0,636

i-propylbenzene

0,5

1,2,3-trimethylbenzene

1,267


1,278


1,381

o-ethyltoluene

0,898

m-ethyltoluene

1,019

p-ethyltoluene

0,906

3,5-dimethylethylbenzene

1,32

3,5-diethyltoluene

1,295

Aldehydy Formaldehyde

DL/EPPCB/ECM

0,519

květen 2005

33

PŘÍLOHY

Acetaldehyde

0,641

Propionaldehyde

0,798

Butyraldehyde

0,795

i-butyraldehyde

0,514

Pentanaldehyde

0,765

Benzaldehyde

-0,092

Ketony Acetone

0,094

Methylethylketone

0,373

Methyl-i-butylketone

0,49

Methylpropylketone

0,548

Diethylketone

0,414

Methyl - i – propylketone

0,364

Hexan -2- one

0,572

Hexan -3- one

0,599

Methyl -t- butylketone

0,323

Alkoholy Methanol**

0,1402

Ethanol**

0,3992

1-propanol**

0,5612

2-propanol**

0,1882

1-butanol**

0,6202

2-butanol**

0,4472

2-methyl-1-propanol**

0,3602

2-methyl-2-propanol**

0,1062

3-pentanol**

0,5952

2-methyl-1-butanol**

0,4892


0,4332


0,2282


0,4062

Diacetone alcohol

0,262

4-hydroxy-4-methyl-2-pentanone**

0,3072

Dioly Ethane-1,2-diol**

0,3732

Propane-1,2-diol**

0,4572

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

34

PŘÍLOHY

Etery Dimethyl ether**

0,1892

Diethyl ether**

0,4452

Methyl-t-butyl-ether**

0,1752

Di-i-propyl ether**

0,3982

Ethyl-t-butyl ether**

0,2422

Glykol etery 2-methoxy ethanol**

0,3072

2-ethoxy ethanol**

0,3862

1-methoxy-2-propanol**

0,3552

2-butoxy ethanol**

0,4832

1-butoxy-2-propanol**

0,4632

Estery Methyl formate**

0,0272

Methyl acetate**

0,0592

Ethyl acetate**

0,2092

n-propyl acetate**

0,2822

i-propyl acetate**

0,2112

n-butyl acetate**

0,2692

s-butyl acetate**

0,2752

t-butyl acetate**

0,0532

Organické kyseliny Formic acids

0,032

Acetic acid

0,097

Propionic acid

0,15

Nová okysličovadla Dimethoxy methane**

0,1642

Dimethyl carbonate**

0,0252

halogenové karbony (halocarbons) Chloromethane

0,005

Metylene chloride

0,068

Chloroform

0,017

Methylchloroform

0,009

Tetrachloroetylene

0,029

Trichloroetylene

0,325

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

35

PŘÍLOHY

Vinyl chloride*

0,2721

1,1-dichloroethane*

0,2321

Cis –dichloroetylene

0,447

Trans –dichloroetylene

0,392

Ostatní znečišťující látky Nitric oxide

*** -0,46 to 4,09

Nitrogen dioxide

*** -0,06 to 3,8

Sulphur dioxide

0,048

Carbon monoxide

0,027

* Derwent et al (ref 27) z H1. ** Jenkin and Hayman (ref 28) z H1. *** Dané rozmezí reflektuje důležitou, ale rozmanitou roli těchto látek při formaci ozónu.

tabulka 7.1 Potenciály tvorby fotochemického ozonu

[18, UK Environment Agencies, 2002]

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

36

PŘÍLOHY

8. EVROPSKÝ ENERGETICKÝ MIX Elektrická energie K vyrobení 1 GJ elektrické energie je průměrná spotřeba paliv a související emise za celou Evropu následující Elektrická energie

GJ

1 Evropský mix

Primární zdroje energie

GJ

2,57

Ropa

9,6%

Ropa

kg

9,01

Zemní plyn

9,5%

Zemní plyn

m3

6,92

Černé uhlí

18,3%

Černé uhlí

kg

15,7

Hnědé uhlí

10,5%

Hnědé uhlí

kg

34,6

Jaderná energie

36,0%

SO2

kg

0,10

CO2

kg

117

NO2

kg

0,16

Palivová ropa

IFEUVýpočet Elektrický proud

GJ


GJ

Ropa

kg

Zemní plyn

m3

Černé uhlí

kg

Elektrická energie ze spalování ropy 1,00E+00

3,69E+00

DL/EPPCB/ECM

Zemní plyn

9,22E+01

Elektrická energie ze zemního plynu

Černé uhlí

1,00E+00

2,90E+00

Elektrická energie z uhlí

Hnědé uhlí

1,00E+00

2,38E+00

1,00E+00

2,82E+00

7,88E+01

Elektrická energie z hnědého uhlí

Jaderná energie

1,00E+00

3,35E+00 4,19E-01

7,14E+01

5,33E+01

3,74E-01 8,48E+01

květen 2005

8,19E+01

37

3,03E+00

PŘÍLOHY

Hnědé uhlí

kg

3,19E+02

3,12E+02

SO2

kg

6,44E-02

2,43E-01

3,24E-03

2,88E-03

5,05E-02

1,48E-01

3,73E-03

2,22E-01

3,22E-02

CO2

kg

1,26E+01

2,47E+02

1,46E+01

1,32E+02

1,06E+01

2,17E+02

7,84E+00

3,16E+02

6,27E+00

NO2

kg

3,46E-02

3,68E-01

7,79E-02

1,51E-01

4,11E-02

1,10E-01

6,30E-03

6,14E-01

1,43E-02

tabulka 8.1 Průměrné spotřeby primárních energetických zdrojů na výrobu 1GJ elektrické energie

[33, Fehrenbach H., 2002] Tyto průměrné emisní faktory pro výrobu elektrické energie byly odvozeny z databáze ECOINVENT 1994.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

38

PŘÍLOHY

Pára K výrobě páry o energetické hodnotě 1 GJ je průměrná spotřeba paliva a související emise za celou Evropu následující: Pára

GJ

1


GJ

1,32

Ropa

kg

12,96

(odhadovaný mix)

Zemní plyn

3

m

10,46

Ropa

40%

Uhlí

kg

14,22

Zemní plyn

30%

Černé uhlí

30%

SO2

kg

0,10

CO2

kg

117

NO2

kg

0,16

Palivová ropa Teplo

GJ


GJ

Ropa

kg

Evropský mix

Teplo ze spalování ropy

Zemní plyn

1,00E+00

1,29E+00 3,24E+01

m

Uhlí

kg

SO2

kg

4,01E-02

9,95E-01

1,61E-02

CO2

kg

6,51E+00

9,22E+01

NO2

kg

1,77E-02

1,78E-01

Teplo

GJ


GJ

Ropa

kg

Zemní plyn

DL/EPPCB/ECM

3

3,49E+01

m

1,00E+00

1,28E+00


1,22E+00

2,81E+01 4,74E+01

4,14E+01

5,75E-04

4,76E-02

3,70E-01

7,16E+00

6,48E+01

5,82E+00

1,15E+02

3,47E-02

4,47E-02

3,77E-02

2,17E-01

Zemní plyn

1,00E+00

3,06E+01

Teplo z černého uhlí

2,75E+01

Zemní plyn

Palivová ropa

Černé uhlí

1,00E+00

1,41E+00

3

ECOINVENT

Teplo ze zemního plynu


Černé uhlí

1,00E+00

1,43E+00

Teplo z černého uhlí 1,00E+00

1,36E+00

2,60E+01 3,53E+01

květen 2005

3,00E+01

39

PŘÍLOHY

Uhlí

kg

SO2

kg

1,59E-02

1,41E+00

3,06E-02

CO2

kg

4,24E-01

9,16E+01

NO2

kg

8,24E-04

1,88E-01

GEMIS

Palivová ropa

Teplo

GJ


GJ

Ropa

kg


5,21E+01

4,17E+01

6,47E-04

6,98E-02

6,29E-01

7,29E+00

6,47E+01

6,36E+00

1,16E+02

3,18E-02

2,35E-02

5,50E-02

2,50E-01

Zemní plyn

1,00E+00

1,35E+00 3,42E+01


Černé uhlí

1,00E+00

1,39E+00

Teplo z černého uhlí 1,00E+00

1,20E+00

2,89E+01

3

Zemní plyn

m

3,44E+01

Uhlí

kg

SO2

kg

6,44E-02

5,78E-01

1,52E-03

CO2

kg

1,26E+01

9,27E+01

NO2

kg

3,46E-02

1,69E-01

2,63E+01 4,27E+01

4,12E+01

5,03E-04

2,54E-02

1,11E-01

7,02E+00

6,49E+01

5,28E+00

1,13E+02

3,76E-02

6,59E-02

2,05E-02

1,83E-01

tabulka 8.2 Průměrné spotřeby primárních energetických zdrojů na výrobu 1GJ páry

Zdroj: [33, Fehrenbach H, 2002] Tyto průměrné emisní faktory pro výrobu páry jsou odvozené jako průměry databází ECOINVENT a GEMIS.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

40

PŘÍLOHY

9. SMĚRNICE RADY (85/337/EEC) COUNCIL DIRECTIVE (85/337/EEC) On the assessment of the effects of certain public and private projects on the environment ANNEX III - INFORMATION REFERRED TO IN ARTICLE 5 (1) SMĚRNICE RADY ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (85/337/EHS) PŘÍLOHA III INFORMACE UVEDENÉ V ČL. 5 ODST. 1 1.

Popis záměru zahrnující zejména: – popis fyzikálních charakteristik celého záměru a požadavky na využívání půdy během výstavby a provozu, – popis hlavních charakteristik výrobních procesů, například druhu a množství použitých materiálů, – odhad typu a množství předpokládaného odpadu a emisí (znečištění vody, ovzduší a půdy, hluk, vibrace, světlo, teplo, záření atd.) vznikajících provozem navrhovaného záměru.

2.

V případě potřeby nástin alternativních řešení uvažovaných oznamovatelem a uvedení hlavních důvodů jeho výběru z hlediska vlivů na životní prostředí.

3.

Popis aspektů životního prostředí, které by mohly být navrhovaným záměrem významně zasaženy, zejména včetně obyvatelstva, fauny, flóry, půdy, vody, ovzduší, klimatických faktorů, hmotných statků včetně architektonického a archeologického dědictví, krajiny a vzájemných vztahů mezi těmito faktory.

4.

Popis (tento popis by měl zahrnovat přímé a jakékoliv nepřímé, sekundární, kumulativní, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, stálé a dočasné, pozitivní a negativní vlivy záměru) možných významných vlivů navrhovaného záměru na životní prostředí vyplývajících z: – existence záměru jako celku, – využívání přírodních zdrojů, – emise znečišťujících látek, vzniku rušivých vlivů a zneškodňování odpadu; a oznamovatelem vypracovaný popis předpovědních metod použitých k posouzení vlivů na životní prostředí.

5.

Popis zamýšlených opatření pro předcházení, snížení a pokud možno vyrovnání všech významných negativních vlivů na životní prostředí.

6.

Všeobecně srozumitelné shrnutí informací poskytovaných na základě výše uvedených bodů.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

41

PŘÍLOHY

7.

Uvedení všech obtíží (technických nedostatků nebo nedostatků ve znalostech) zjištěných oznamovatelem při shromažďování požadovaných informací.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

42

PŘÍLOHY

10. EVROPSKÉ CENOVÉ INDEXY Nejúplnějším zdrojem relevantních cenových indexů jsou pro EU data Eurostatu „Data pro krátkodobé (konjunkturální) ekonomické analýzy“, což je publikace vydávaná měsíčně. Údaje v těchto publikacích jsou čerpána z on-line databáze: New Cronos. Dostupné jsou následující indexy: 1)

Index cen průmyslových výrobců: a)

celý průmysl (nominální)

b)

zpracovatelský průmysl (podle odvětví, nominální)

c)

kapitálové statky (nominální)

d)

stavebnictví (nominální)

e)

hodinové mzdy v průmyslu (nominální a reálný)

2)

Index cen výrobců zemědělských produktů

3)

Index kupních cen zemědělských produktů

4)

Implicitní deflátor HDP (v € a národních měnách)

5)

Změna implicitního deflátoru HDP (v € a národních měnách)

6)

Index spotřebitelských cen (CPI) a)

CPI v € v zemích EU (podle výrobku/služby)

b)

Roční CPI v €

c)

Roční přírůstky CPI v €

7)

Směnné kurzy: a)

Roční průměrné směnné kurzy €

b)

Směnné kurzy na konci roku €

c)

Měsíční průměry směnných kurzů €

d)

Index směnných kurzů €

Dotazy ohledně koupě dat by měly být směrovány na adresu: Eurostat Data-shop 4 rue Alphonse Weicker L-2014 Luxembourg Tel: +352 4335 2251 Fax: +352 4335 22221 Domovská stránka Eurostatu je (http://europa.eu.int/comm/eurostat/).

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

43

PŘÍLOHY

Pozn. Přehled cenových indexů pro Českou republiku je možné nalézt na stránce Českého statistického úřadu: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

44

PŘÍLOHY

11. FINANČNÍ UKAZATELE Následující finanční ukazatele mohou být vhodné pro popis odolnosti odvětví [43, Vercaemst, 2003] (viz kapitola 5.4.1.).

Ukazatele likvidity Likvidita popisuje schopnost provozovatele uhradit své krátkodobé závazky. Může být měřena ukazatelem běžné likvidity (current ratio) a/nebo ukazatelem rychlé likvidity (quick ratio).

běžná likvidita =

oběžná aktiva krátkodobé cizí závazky

(current liquidity)

Oběžná aktiva jsou definována jako aktiva, která je možné snadno převést na hotovost (např. obligace, podílové listy, splatné pohledávky, apod.); položky jako technické vybavení nelze tak snadno prodat a jsou tedy klasifikována jako dlouhodobá či neoběžná aktiva. Krátkodobé závazky (current liabilities) jsou závazky splatné do 12ti měsíců (např. závazky vůči dodavatelům, mzdy, daně apod.).

rychlá likvidita =

oběžná aktiva - zásoby krátkodobé cizí závazky

(quick ratio) Ukazatele „rychlá“ a „běžná“ likvidita si jsou podobné, ovšem neboť zásoby je někdy obtížné prodat (hotovost, rezervy, splatné pohledávky a obligace jsou snadněji prodejné), v rychlé likviditě jsou zásoby odečítány.

Solventnost Schopnost provozovatele splatit v dlouhém období své závazky. Pozn. – v české ekonomické literatuře se o ukazateli solventnosti často hovoří jako o ukazateli krátkodobé finanční situace podniku (např. PhDr. Pavel Hejtman, CSc.: "Základy pro porozumění tržní ekonomice" vydání II, 2001. ISBN 80-7048-040-8). Ukazatel solventnosti je uváděn jako jeden z ukazatelů likvidity. Navíc je sestaven ze stejných položek, jako běžná likvidita v tomto dokumentu. Ukazatel uvedeny v tomto dokumentu odpovídá obrácené hodnotě ukazatele celkové zadluženosti (CZ=cizi zdroje/pasiva; měří podíl věřitelů na celkovém kapitálu).

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

45

PŘÍLOHY

solventnost =

celková pasiva celkové závazky/dluhy

Pasiva (equity capital) vyjadřují celkovou hodnotu aktiv podniku (tj. kapitál, jenž může být získán prodejem všeho majetku). Celkové závazky (total liabilities): dluhy a nevyrovnané finanční závazky podniku. Čím vyšší je solventnost, tím menší riziko budou investoři vnímat a tím zdravěji se podnik bude jevit. Pozn. podle Mezinárodních účetních standardů (IAS-15) je pojmem equity označeno jednoznačně vlastní jmění/kapitál podniku. solventnost (pro účely zákona o pojišťovnictví) - schopnost pojišťovny nebo zajišťovny trvale zabezpečit vlastními zdroji úhradu závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti (Zdroj: § 2 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví)

úrokové krytí =

provozní zisk finanční náklady

Provozní zisk: je veličina měřící schopnost podniku vydělávat běžným provozem. Jsou to výdělky podniku před odečtením plateb úroků a daní. Finanční náklady: fondy pro splácení půjček a úrokových plateb; náklady půjček. Úrokové krytí je dalším užitečným ukazatelem solventnosti. Čím vyšší je úrokové krytí, tím zdravěje se podnik jeví. Zdravější podniky jsou více schopné financovat environmentální investice. Pozn. Česká norma výkazu zisku a ztrát (příloha č. 2 k vyhlášce č. 500/2002 Sb., ve znění vyhlášky č. 472/2003 Sb.) uvádí položku „* Provozní výsledek hospodaření [zohlednění položek: „I. Tržby za prodej zboží“ až „I. Převod provozních nákladů“]“. Zde je míněn finanční analýzou ukazatel EBIT – earning before interest and tax – zisk před úroky a zdaněním. Je zjištěn odečtením od položky **** Výsledek hospodaření před zdaněním [součet položek „* Provozní výsledek hospodaření“, „* Finanční výsledek hospodaření“ a položky „ XIII. Mimořádné výnosy“, snížený o položku „R. Mimořádné náklady“], tzn. [* Provozní výsledek hospodaření + * Finanční výsledek hospodaření + (XIII. Mimořádné výnosy - R. Mimořádné náklady)] hodnoty N. Nákladové úroky. Již se ale nejedná o provozní zisk, nýbrž o celkový hospodářský výsledek zahnující jak finanční, tak mimořádné operace. Provozní hosp. výsledek je hrubý zisk z prodeje zboží a vlastních výrobků a služeb. Přidáme +/- zisk z finanční činnosti a máme hrubý zisk z běžné činnosti. Odečteme daň z příjmů z běžné činnosti a dostaneme čistý zisk za běžnou činnost. Upravíme jej o mimořádný hospodářský výsledek a dostaneme hospodářský výsledek za účetní období čili čistý zisk.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

46

PŘÍLOHY

Ziskovost Jsou-li ziskové marže vysoké, lze odvětví považovat za odolné. Provozovatelé jsou v lepší pozici z hlediska absorbce nákladů implementace BAT.

hrubá zisková marže =

hrubý zisk x 100 tržby

Hrubý zisk: někdy označován jako hrubý příjem je hodnota čistých tržeb před zdaněním minus náklady na prodané výrobky a služby. Tržby: příjem z prodeje (Pozn. jde o položku II.1. Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb.) Hrubá zisková marže je veličina marže dosažené výrobním procesem. Ukazuje, kolik výrobků je možné prodat a jaké náklady jsou neseny v souvislosti s jejich výrobou. Může být užitečná pro určení trendů v odvětví (klesající hrubé ziskové marže naznačují, že odvětví je pod tlakem). Pozn. Obchodní marže je rozdíl mezi tržbami za prodané zboží a náklady vynaložené na prodané zboží (zboží není vlastním výrobkem firmy) a je tedy dílčím ziskem obchodního podniku. Zde uvedená marže je veličinou „* Provozní výsledek hospodaření [zohlednění položek: „I. Tržby za prodej zboží“ až „I. Převod provozních nákladů“]. Hrubý zisk se vypočte prostým odečtením celkových nákladů od celkových výnosů. Hrubá zisková marže je pak podíl hrubého zisku k celkovým výnosům. čistá zisková marže =

čistý zisk před úroky a zdaněním x 100 tržby

Čistý zisk před úroky a zdaněním: vypočteny z příjmů (hrubé tržby) minus odpisy a dalšími výdaji učiněnými v souvislosti s podnikáním (tj. provozní náklady, vytápění, osvětlení, telefony, pojištění, apod.). Tento ukazatel je často považován za nelepší ukazatel provozní výkonností při porovnávání, neboť způsob financování podniku neovlivňuje hodnotu poměrového ukazatele. Pozn. Zde je terminologie použitá v dokumentu v nesoulad s běžným pojetím čistého a hrubého zisku – jako čistý zisk se označuje konečný hospodářský výsledek – tedy po zdanění. V dokumentu je míněn ukazatel EBIT.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

47

PŘÍLOHY

čistý zisk před úroky a zdaněním x 100

návratnost investovaného kapitálu =

cena podílu + rezervy + dlouhodobé dluhy

Návratnost investovaného kapitálu vyjadřuje vztah mezi čistým ziskem vytvořeným podnikem a velikostí dlouhodobého kapitálu investovaného do podniku. Je veličinou efektivnosti, s kterou jsou využity alokované zdroje. Je-li ukazatel vyšší, než náklady na kapitál podniku, pak je podnikání únosné v dlouhém období. Pozn. Cena podílu je v originále označena jako „share price“. Pravděpodobně je míněna obdoba ukazatele výnosnost kapitálu investorů (return on invested capital - ROIC), která se počítá podle vztahu:

výnosnost kapitálu investorů =

výnosnost celkových aktiv =

EBIT * (1-daňová sazba) vlastní jmění + dlouhodobé dluhy

čistý zisk před úroky a zdaněním x 100 celková aktiva

Tento ukazatel ukazuje, jak velké příjmy je podnik schopen generovat ze svého majetku. Pozn. v literatuře je ukazatel označován jako ROA a je počítán podle následujícího vzorce:

return on total assets (ROA) =

DL/EPPCB/ECM

čistý zisk pro společné akcionáře)

květen 2005

aktiva

48

PŘÍLOHY

12. EXTERNÍ OVZDUŠÍ

NÁKLADY

VYBRANÝCH

LÁTEK

ZNEČIŠŤUJÍCÍCH

Následující údaje jsou převzaty z „Cost-Benefit Analysis of Air Quality Related Issues (analýzy nákladů a přínosů souvisejících s kvalitou ovzduší) provedené v rámci programu Clean Air for Europu (CAFE Programme – viz http://europa.eu.int/comm/environment/air/cafe/activities/cba.htm). Údaje budou v budoucnosti revidovány a aktualizovány. Zpráva, z níž jsou převzaty tyto podklady, podotýká, že k intepretaci údajů je nutné brát na zřetel skutečnost, že velký počet účinků jako dopady na ekosystémy a kulturní dědictví byl z kvantifikace vyloučen. Úplný soubor nejistot včetně předpokladů modelu a statistických nejistot může hodnoty zvýšit i snížit. Glosář pojmů použitých v tabulkách – pro další detaily viz úplná zpráva • VOLY a VSL: ocenění mortality aplikací statistické hodnoty života (value of statistical life - VSL) a hodnoty roku života (value of a life year - VOLY). •

SOMO 0: suma průměrů nad 0 ppbV

•

SOMO 35: suma průměrů nad 35 ppbV

Pozn. ppbv: jednotka koncentrace – počet jednotek látky na miliardu (109) jednotek média jakéhokoliv objemu, velikost objemu plynu obsahujícího látku násobeného (109). Je-li 3 ppb CO2 v nádobě s plynem, pak z každé 1 000 000 000 molekul v nádobě jsou 3 molekuly CO2 „Core“ funkce dávka-odpověď jsou takové, které jsou kvalitně doložené. „Sensitivity“ funkce dávka odpověď jsou dobře doložené, ale mají nedostatečně popsanou dráhu dopadu.

Amoniak – v €/t PM mortalita

VOLY - medián

VSL - medián

VOLY - průměr

VSL -průměr

O3 mortalita

VOLY -medián

VOLY -medián

VOLY -průměr

VOLY -průměr

zdraví core?

Ano

Ano

Ano

Ano

zdraví sensitivity?

Ne

Ne

Ano

Ano

úroda

Ano

Ano

Ano

Ano

O3/zdraví ukazatel

SOMO 35

SOMO 35

SOMO 0

SOMO 0

Rakousko

12000

19000

24000

35000

Belgie

30000

47000

60000

87000

-

-

-

-

20000

31000

39000

57000

Dánsko

7900

12000

16000

23000

Estonsko

2800

4300

5600

8100

Finsko

2200

3400

4300

6300

Francie

12000

18000

23000

34000

Kypr Česká republika

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

49

PŘÍLOHY

Německo

18000

27000

35000

51000

3200

4900

6300

9100

11000

17000

22000

32000

Irsko

2600

4000

5100

7400

Itálie

11000

17000

22000

32000

Lotyšsko

3100

4700

6000

8800

Litva

1700

2700

3400

5000

25000

39000

50000

72000

8200

13000

16000

24000

Holandsko

22000

34000

44000

64000

Polsko

10000

15000

20000

29000

3700

5800

7400

11000

Slovensko

14000

22000

28000

41000

Slovinsko

13000

20000

25000

37000

Španělsko

4300

6700

8600

13000

Švédsko

5900

9000

12000

17000

17000

27000

34000

50000

Řecko Maďarsko

Lucembursko Malta

Portugalsko

Velká Británie

tabulka 12.1 Mezní škody z emisí NH3 v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy.

NOx – v €/t PM mortalita

VOLY - medián

VSL - medián

VOLY - průměr

VSL -průměr

O3 mortalita

VOLY -medián

VOLY -medián

VOLY -průměr

VOLY -průměr

zdraví core?

Ano

Ano

Ano

Ano


Ne

Ne

Ano

Ano

úroda

Ano

Ano

Ano

Ano

O3/zdraví ukazatel

SOMO 35

SOMO 35

SOMO 0

SOMO 0

Rakousko

8700

13100

16000

24000

Belgie

5200

8200

9100

14000

Kypr

-

-

-

-

Česká republika

7300

11000

13700

20000

Dánsko

4400

6700

8300

12100

Estonsko

810

1100

1600

2200

Finsko

750

1100

1500

2000

Francie

7700

12000

14000

21000

Německo

9600

15000

18000

26000

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

50

PŘÍLOHY

Řecko

840

1100

1400

1900

Maďarsko

5400

8100

10000

15000

Irsko

3800

5600

7500

11000

Itálie

5700

8600

11000

16000

Lotyšsko

1400

1900

2700

3700

Litva

1800

2700

3700

5000

Lucembursko

8700

13000

16000

24000

670

930

1300

1700

Holandsko

6600

10000

12000

18000

Polsko

3900

5800

7100

10000

Portugalsko

1300

1900

2200

3200

Slovensko

5200

7800

9700

14000

Slovinsko

6700

10000

13000

18000

Španělsko

2600

3800

5200

7200

Švédsko

2200

3200

4100

5900

Velká Británie

3900

6000

6700

10000

Baltské moře

2600

4000

4900

7200

530

760

990

1400

Severovýchodní Atlantik

1600

2400

3500

4800

Severní moře

5100

7900

9500

14000

Malta

Středozemní moře

tabulka 12.2 Mezní škody z emisí NOx v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy.

PM2,5 v €/t PM mortalita

VOLY - medián

VSL - medián

VOLY - průměr

VSL -průměr

O3 mortalita

VOLY -medián

VOLY -medián

VOLY -průměr

VOLY -průměr

zdraví core?

Ano

Ano

Ano

Ano


Ne

Ne

Ano

Ano

úroda

Ano

Ano

Ano

Ano

O3/zdraví ukazatel

SOMO 35

SOMO 35

SOMO 0

SOMO 0

Rakousko

37000

56000

72000

110000

Belgie

61000

94000

120000

180000

Kypr

-

-

-

-

Česká republika

32000

49000

62000

91000

Dánsko

16000

25000

33000

48000

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

51

PŘÍLOHY

Estonsko

4200

6500

8300

12000

Finsko

5400

8300

11000

16000

Francie

44000

68000

87000

130000

Německo

48000

74000

95000

140000

8600

13000

17000

25000

Maďarsko

25000

39000

50000

72000

Irsko

15000

22000

29000

42000

Itálie

34000

52000

66000

97000

Lotyšsko

8800

14000

17000

25000

Litva

8400

13000

17000

24000

41000

63000

81000

120000

9300

14000

18000

27000

Holandsko

63000

96000

120000

180000

Polsko

29000

44000

57000

83000

Portugalsko

22000

34000

44000

64000

Slovensko

20000

31000

40000

58000

Slovinsko

22000

34000

44000

64000

Španělsko

19000

29000

37000

54000

Švédsko

12000

18000

23000

34000

Velká Británie

37000

57000

73000

110000

Baltské moře

12000

19000

24000

35000

Středozemní moře

5600

8700

11000

16000


4800

7400

9400

14000

28000

42000

54000

80000

Řecko

Lucembursko Malta

Severní moře

tabulka 12.3 Mezní škody z emisí PM2,5 v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy.

SO2 v €/t PM mortalita

VOLY - medián

VSL - medián

VOLY - průměr

VSL -průměr

O3 mortalita

VOLY -medián

VOLY -medián

VOLY -průměr

VOLY -průměr

zdraví core?

Ano

Ano

Ano

Ano


Ne

Ne

Ano

Ano

úroda

Ano

Ano

Ano

Ano

O3/zdraví ukazatel

SOMO 35

SOMO 35

SOMO 0

SOMO 0

Rakousko

DL/EPPCB/ECM

8300

13000

květen 2005

16000

24000

52

PŘÍLOHY

Belgie Kypr

11000

-

16000

-

21000

-

31000

-

Česká republika

8000

12000

16000

23000

Dánsko

5200

8100

10000

15000

Estonsko

1800

2800

3600

5200

Finsko

1800

2700

3500

5100

Francie

8000

12000

16000

23000

11000

17000

22000

32000

Řecko

1400

2100

2700

4000

Maďarsko

4800

7300

9400

14000

Irsko

4800

7500

9500

14000

Itálie

6100

9300

12000

18000

Lotyšsko

2000

3100

3900

5700

Litva

2400

3600

4700

6800

Lucembursko

9800

15000

19000

28000

Malta

2200

3300

4300

6200

13000

21000

26000

39000

Polsko

5600

8600

11000

16000

Portugalsko

3500

5400

6900

10000

Slovensko

4900

7500

9600

14000

Slovinsko

6200

9500

12000

18000

Španělsko

4300

6600

8400

12000

Švédsko

2800

4300

5500

8100

Velká Británie

6600

10000

13000

19000

Baltské moře

3700

5800

7400

11000

Středozemní moře

2000

3200

4000

5900


2200

3400

4300

6300

Severní moře

6900

11000

14000

20000

Německo

Holandsko

tabulka 12.4 Mezní škody z emisí SO2 v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy.

VOC v €/t PM mortalita

VOLY - medián

VSL - medián

VOLY - průměr

VSL -průměr

O3 mortalita

VOLY -medián

VOLY -medián

VOLY -průměr

VOLY -průměr

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

53

PŘÍLOHY

zdraví core?

Ano

Ano

Ano

Ano


Ne

Ne

Ano

Ano

úroda

Ano

Ano

Ano

Ano

O3/zdraví ukazatel

SOMO 35

SOMO 35

SOMO 0

SOMO 0

Rakousko

1700

2600

3800

5200

Belgie

2500

3500

5300

7100

Kypr Česká republika

-

-

-

-

1000

1400

2300

3000

Dánsko

720

970

1600

2000

Estonsko

140

190

340

420

Finsko

160

220

390

490

Francie

1400

2000

3100

4200

Německo

1700

2500

3900

5100

Řecko

280

400

670

880

Maďarsko

860

1300

2000

2700

Irsko

680

950

1600

2000

Itálie

1100

1600

2600

3500

Lotyšsko

220

300

520

650

Litva

230

330

550

710

2700

4000

5900

8000

430

580

1000

1300

1900

2700

4100

5400

Polsko

630

900

1400

1900

Portugalsko

500

700

1200

1600

Slovensko

660

960

1500

2000

Slovinsko

1400

2000

3200

4400

Španělsko

380

510

920

1100

Švédsko

330

440

780

980

Velká Británie

1100

1600

2500

3200

Baltské moře

530

700

1200

1500

Středozemní moře

340

470

790

1000


390

540

900

1200

1900

2600

4000

5400

Lucembursko Malta Holandsko

Severní moře

tabulka 12.5 Mezní škody z emisí VOC v eurech na tunu emise v roce 2010 s třemi soubory citlivostní analýzy.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

54

PŘÍLOHY

Průměry PM mortalita

VOLY - medián

VSL - medián

VOLY - průměr

VSL -průměr

O3 mortalita

VOLY -medián

VOLY -medián

VOLY -průměr

VOLY -průměr

zdraví core?

včetně

včetně

včetně

včetně


bez

bez

včetně

včetně

úroda

včetně

včetně

včetně

včetně

O3/zdraví ukazatel

SOMO 35

SOMO 35

SOMO 0

SOMO 0

EU25 vyjma Kypru - průměry v €/t NH3

11000

16000

21000

31000

NOX

4400

6600

8200

12000

PM2.5

26000

40000

51000

75000

SO2

5600

8700

11000

16000

VOC

950

1400

2100

2800

NH3

n/a

n/a

n/a

n/a

NOX

2500

3800

4700

6900

PM2.5

13000

19000

25000

36000

SO2

3700

5700

7300

11000

VOC

780

1100

1730

2300

Moře - průměry v €/t

tabulka 12.6 Průměrné škody v eurech na tunu emisí NH3, NOx, PM2,5, SO2 a VOC pro EU25 (bez Kypru) a okolní mořské oblasti za různých souborů předpokladů.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

55

PŘÍLOHY


METODY POUŽÍVANÉ V ČLENSKÝCH ZEMÍCH ..................................................................... 7

14.

PŘÍKLAD TISKAŘSKÝCH PROCESŮ........................................................................................ 10

15.

PŘÍKLAD REDUKCE EMISÍ NOx ZE SPALOVNY KOMUNÁLNÍHO ODPADU................... 39

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

4

PŘÍLOHY

Seznam obrázků: Obrázek 14.1 Potenciál toxicity pro člověka z přímých emisí (bez spotřeby energie) ............................... 18 Obrázek 14.2 Potenciál toxicity pro člověka (včetně spotřeby energie) ..................................................... 19 Obrázek 14.3 Tiskové procesy ve srovnání s Evropskými celkovými hodnotami...................................... 30 Obrázek 15.1 Výchozí stav ......................................................................................................................... 40 Obrázek 15.2 Varianta 2 – Selektivní nekatalytická redukce (vstřik amoniaku) ........................................ 41 Obrázek 15.3 Selektivní katalytická redukce (vstřik amoniaku)................................................................. 41 Obrázek 15.4 Varianty vyjádřené jako procenta z Evropských hodnot ...................................................... 46

Seznam tabulek: tabulka 14.1 Porovnání dvou variant – tisk s rozpouštědly a tisk s vodou, flexografie 2400 tun papíru za rok (vychází z dat Oekopolu 2000). .................................................................................................... 12 tabulka 14.2 Emise a spotřeby související se spotřebou energie v procesu tisku s rozpouštědly................ 13 tabulka 14.3 Souhrn emisí a spotřeb souvisejících se spotřebou energie pro proces s rozpouštědly .......... 13 tabulka 14.4 Emise a spotřeby související se spotřebou energie v procesu tisku s rozpouštědly................ 14 tabulka 14.5 Souhrn emisí a spotřeb souvisejících se spotřebou energie pro proces s vodou..................... 15 tabulka 14.6 Souhrn emisí a spotřeb variantních tiskových procesů........................................................... 16 tabulka 14.7 Potenciály toxity pro člověka za dvě varianty tiskových procesů .......................................... 18 tabulka 14.8 Potenciály globálního oteplování pro dva tiskové procesy .................................................... 21 tabulka 14.9 Potenciály globálního oteplování pro dva tiskové procesy .................................................... 22 tabulka 14.10 Potenciály acidifikace pro dva tiskové procesy .................................................................... 24 tabulka 14.11 Potenciály acidifikace pro dva tiskové procesy .................................................................... 25 tabulka 14.12 Potenciály tvorby fotochemického ozonu pro dva tiskové procesy...................................... 27 tabulka 14.13 Potenciály tvorby fotochemického ozonu pro dva tiskové procesy...................................... 28 tabulka 14.14 Prosté porovnání za každý environmentální efekt................................................................ 29 tabulka 14.15 Tiskové procesy ve srovnání s Evropskými celkovými hodnotami...................................... 30 tabulka 14.16 Seznam příkladů kumulované spotřeby energie ................................................................... 33 tabulka 14.17 Potenciály degradace neživých složek.................................................................................. 37 tabulka 15.1 Přehled spotřeb (energie) a emisí ........................................................................................... 42 tabulka 15.2 Výpočet mezisložkových vlivů............................................................................................... 42 tabulka 15.3 Toxicita pro člověka ............................................................................................................... 42 tabulka 15.4 Globální oteplování ................................................................................................................ 43 tabulka 15.5 Acidifikace.............................................................................................................................. 43 DL/EPPCB/ECM

květen 2005

5

PŘÍLOHY

tabulka 15.6 Eutrofizace.............................................................................................................................. 44 tabulka 15.7 Potenciál tvorby fotochemického ozonu................................................................................. 44 tabulka 15.8 Emise normalizované přes Evropské celkové hodnoty .......................................................... 45 tabulka 15.9 Screening lokálních vlivů na životní prostředí ....................................................................... 46 tabulka 15.10 Imisní koncentrace jako % EQS ........................................................................................... 47 tabulka 15.11 Metoda stanovení nákladů .................................................................................................... 47 tabulka 15.12 Vyhodnocení variant............................................................................................................. 49

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

6

PŘÍLOHY

13. METODY POUŽÍVANÉ V ČLENSKÝCH ZEMÍCH Velká Británie Metody, které je možné použít pro stanovení podmínek povolení pro zařízení ve Velké Británii, jsou popsány v dokumentu „Environmental Assessment and Appraisal of BAT – IPPC H1 Horizontal Guidance Note“ (Environmentální vyhodnocení a posouzení BAT – IPPC H1 horizontální metodický pokyn) [18, UK Environment Agencies, 2002] (The Environment Agency for England and Wales, The Northern Ireland Environment and Heritage Service and the Scottish Environmental Protection Agency). Metoda je používána jako prvek povolovacího procesu a provází uživatele kroky, které jsou nutné pro vyhodnocení variant, pro kvantifikaci jejich environmentálních dopadů, pro vyhodnocení nákladů a konečně k určení, která z variant by měla být v provozovně realizována. Metoda je dostupná na internetu (odkaz níže) a je doprovázena softwarovým nástrojem, jímž jsou prováděny nutné výpočty. http://www.environment-agency.gov.uk/commondata/105385/h1extconsjuly.pdf

Belgie MIOW+ metoda je počítačovým programem, jenž je používán pro analýzu finančních efektů investice do budoucích environmentálních opatření na jednotlivé podniky. Výsledky analýzy MIOW+ jsou používány jako úvodní podklady pro vyjednávání mezi podnikem a úřady. Odhadnuté dodatečné environmentální náklady jsou srovnány se stávající finanční situací a s finanční situací, která by byla očekávána, pokud by opatření nebyla realizována. Toto je způsob, jímž je posouzena odolnost odvětví na předpovídané environmentální náklady. Finanční situace je popsána prostřednictvím souboru interních a externích indikátorů/ukazatelů. Vážený průměr hodnot interních indikátorů představuje skóre odolnosti („Weerstandsvermogen“ = „resilience“) a průměr hodnot externích indikátorů představuje skóre tržní situace. Hodnoty odolnosti a tržní situace určují schopnost absorbovat dodatečné environmentální náklady interně nebo schopnost přesunout je na zákazníky. Modelování a interpretace výsledků vyžaduje znalosti z finančnictví. Odborný názor je nutný zejména při posuzování budoucího vývoje a pro vyhodnocení konkurenceschopnosti.

Finsko Zpráva „Evaluation of environmental cross-media and economic aspects in industry – Finnish BAT expert case study“ (Posouzení environmentálních mezisložkových a ekonomických aspektů v průmyslu – Finská odborná případová studie BAT) [17, Vasara, et al., 2002] poskytuje základní informace pro integrované environmentální povolování ve Finsku. Identifikovány byly různé metody a přístupy pro ekonomické a mezisložkové vyhodnocení. Metody byly blíže prodiskutovány a demonstrovány na praktických příkladech z výroby papíru a výroby energie. Obzvláštní důraz byl kladen na praktické použití při povolování. Dokument je dostupný na serveru http://www.environment.fi http://www.environment.fi/default.asp?contentid=58397&lan=EN

a

na

adrese

Bylo poukázáno na několik mezisložkových konfliktů od těch jednoduších po ty složitější a na dostupné metody pro jejich řešení. Vyhodnocena a prodiskutována byla použitelnost metod. Záběr substitučních efektů a možných konfliktů zahrnuje ovzduší, vodu, půdu, energii, čas, kvalitu výrobku a náklady. Metody jsou zaměřené na místní úroveň, přičemž jejich použití na úrovni EU není podpořeno z důvodu významných odlišností v přírodním, antropogenním a technologickém prostředí mezi provozovnami

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

7

PŘÍLOHY

v rozdílných lokalitách EU. Popsány jsou i metodiky na vyhodnocení investicí (např. čistá současná hodnota) a alokaci nákladů (např. activity based costing – u nás manažerské účetnictví nákladů podle činností).

Německo V dokumentu „Cross-media assessment of environmental impacts caused by specific industrial activities“ (Vyhodnocení cross-media environmentálních dopadů způsobených specifickými průmyslovými činnostmi) [Goetz, Rippen et al. 2001] je popsáno rané úsilí na vývoji metody pro hodnocení mezisložkových vlivů. Dokument popisuje kroky vyhodnocení mezisložkových vlivů a sleduje následující strukturu: Krok 1: Přípravné práce Nejprve musí být vybrány dostupné technologie a musí být vyhodnoceno, zda jsou vzájemně zaměnitelné, tj. zda jsou pro provozovatele skutečnými variantami. Pro specifické technologie lze využít vylučovací kritéria. Např. techniky, které nebyly otestovány použitím ve velkém komerčním měřítku nebo které nesplňují mezinárodní environmentální standardy/normy, nebudou klasifikovány jako BAT a tudíž nebudou dále vůbec posuzovány. Krok 2: Identifikace složkového konfliktu Environmentální znečištění, které lze od technik očekávat, je kvantitativně posouzeno a porovnáno. Rozdíly mezi jednotlivými environmentálními výkonnostmi porovnávaných technik jsou jádrem posuzování, takže množství dat, které musí být vyhodnoceny, lze podstatně redukovat. Krok 3: Sběr dat V omezeném rozsahu, jenž je definován předem připravenou bilanční tabulkou, jsou shromážděna data o emisích kontaminantů (ovzduší a vody), spotřebě energie a pomocných materiálů a odstraňování odpadů. Spotřeby v uvedených třech oblastech údajů jsou spočteny na základě spotřeby primárních energetických zdrojů (či kumulované spotřeby energie – cumulated energy demand – CED). Krok 4: Standardizace a porovnání 4.1. Standardizace podle odvětví Výsledky bilancí emisí a CED jsou vztaženy k příslušné celkové zátěži prostředí (případně k celkové spotřebě energie v Německu či v EU např. na bázi populačních ekvivalentů). Pokud jsou vzhledem k příslušnému průmyslovému odvětví nalezeny mezi variantními technologiemi rozdíly, ukazuje to na kvantitativní významnost emisí či spotřeby energie. Zbývající technologie by pak měly být rozvíjeny. 4,2, Standardizace podle životního prostředí Nejprve je navržen standardní scénář vývoje kvality ovzduší nebo vodní masy při přímých emisích z typického provozu, v němž by byly použity posuzované technologie. Odhadnuté hodnoty imisní záatěže jsou porovnány s cíly imisního zátížení příslušných složek (referenční hodnoty imisí – na lokalitě nezávislé posuzování imisní zátěže). Krok 5: Konečné posouzení Pro identifikaci významných environmentálních aspektů jsou pro rozdíly mezi variantními technologiemi navrženy meze významnosti - rozdíly pro odvětví stanovené standardizačními procedurami. Pro standardizaci podle odvětví je jako mez významnosti výsledků standardizace doporučena hodnota 10 000 populačního ekvivalentu. Pro rozdíly zjištěné standardizací podle životního prostředí je doporučena mezní hodnota významnosti 1% překročení příslušného imisního limitu. Emitované látky nejsou při posuzování jejich ekologických účinků nijak váženy či srovnávány. Podobně jako rozlišení BAT/ne-BAT by mělo být toto vyhodnocení prováděno na odborné úrovni, s níž lze zohlednit i současné environmentálně politické aspekty. DL/EPPCB/ECM

květen 2005

8

PŘÍLOHY

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

9

PŘÍLOHY

14. PŘÍKLAD TISKAŘSKÝCH PROCESŮ Úvod Příklad napomůže ilustrovat použití různých postupů uvedených v dokumentu. Použitím metody mezisložkových vlivů jsou porovnány dvě variantní volby flexografického tisku. Porovnány jsou dvě variantní techniky tisku 2400 tun papíru za rok. Variantními technikami jsou (1) tisk inkoustem/barvivem s rozpouštědly a (2) tisk inkoustem/barvivem založeným na vodě. Hodnoty emisí uvedené v tomto příkladě jsou pouze pro ilustraci metody. Skutečné emise se mohou významně lišit v závislosti na tom, jaké je např. použito rozpouštědlo, na použitém tiskařském postupu či na kvalitě tiskařského vybavení. Ačkoliv byly z metod vyřazeny kumulované spotřeby energie (CED) a degradace neživých složek, zaujímají tato témata v příkladě své místo a jsou proto dále začleněny. Použití CED rozšiřuje posouzení environmentálních efektů za hranice procesu IPPC. Současně jsou předkládány námitky, že použití CED může vést k zdvojenému kalkulování určitých environmentálních účinků. Existuji také pochyby, že hodnoty použité v hodnocení degradace neživých složek jsou neplatné a opět překračují hranice procesu IPPC. Námitky proti začlenění tématu degradace neživých složek jsou následující: •

posouzení je dominováno spotřebou energie. Nejsou dostupné žádné faktory degradace neživých složek pro rozpouštědla spotřebovávaná technologií. Proto je výpočet proveden pouze pro paliva spotřebovaná pro výrobu energie spotřebované technologickým procesem;

•

řada arbitrárních voleb, které byly učiněny při zjišťování údajů (zejména pro výpočet dostupnosti neživého zdroje/složky/suroviny). Takto odvozené hodnoty je velmi obtížné verifkovat či validovat;

•

konečné vypočtené hodnoty závisí na velikosti pátrání po dostupnosti příslušného zdroje a na objemu výzkumu, jenž byl soustředěn na zjišťování dostupnosti zdroje/suroviny (celkových zásob zdroje/suroviny);

•

čerpání/degradace jednoho zdroje nemá nutně stejný dopad, jako čerpání jiného zdroje;

•

vědecká platnost vyhodnocení degradace neživých složek je velmi slabá, dostupných je několik alternativních tabulek, všechny se liší přijatými předpoklady výpočtu potenciálu degradace;

•

degradace neživých složek je jako kritérium posouzení nedosahuje stejné významnosti pro posuzovatele (decision-makers), jako jiná kritéria, jako je např. toxicita pro člověka, globální oteplování, acidifikace.

Pro úplnost jsou tabulky CED pro různé činnosti a potenciály degradace neživých složek pro vybrané látky uvedeny na konci této přílohy. Příklad dále následující je strukturován ve sledu postupů dokumentu.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

10

PŘÍLOHY

POSTUP 1 – Vymezení rozsahu a identifikace variant Jsou posuzovány dvě možnosti flexo-grafického tisku 2400 tun papíru za rok. Základní data variant jsou následující: Množství emitované nebo spotřebované Emise nebo spotřeba

Jednotky

Varianta 1:

Varianta 2:

rozpouštědla

voda

Ethyl acetate

(ovzduší)

kg

7368

1650

Ethanol

(ovzduší)

kg

7342

3977

Isopropanol

(ovzduší)

kg

4904

3501

Ethoxypropanol

(ovzduší)

kg

2669

Butanone

(ovzduší)

kg

1219

Methylisobutylketone

(ovzduší)

kg

1219

Toluene

(ovzduší)

kg

269

Xylene

(ovzduší)

kg

269

Benzín

(ovzduší)

kg

4880

Amoniak

(ovzduší)

kg

1400

(voda)

kg

0,028

(voda)

kg

69

Chrom

(voda)

kg

0,001

Měď

(voda)

kg

0,015

Nikl

(voda)

kg

0,0054

Amonium

(voda)

kg

0,87

Dusičnany

(voda)

kg

9,7

AOX COD (chemická kyslíku)

spotřeba

Odpady

kg

15700

5000

Energie, elektřina

(materiály)

TJ

12,2

6,8

Energie, elektřina

(primární spotřeba)

TJ

4,4

2,3

Energy, teplo


TJ

1,6

2,4

TJ

18,2

11,5

Celková energie Do hranic systémů byly začleněny následující procesy:

• pro tisk s rozpouštědly: výroba rozpouštědel, vazba, pomocné látky/přípravky, tiskový inkoust, tiskový proces a tepelné dospalování výparů rozpouštědel, energie a odpady. • pro tisk s vodou: výroba rozpouštědel, vazba, pomocné látky/přípravky, tiskový inkoust, tiskový proces, provoz interní a městské čistírny odpadních vod, energie a odpady. V obou případech je energie – elektřina (materiály) počítána z CED.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

11

PŘÍLOHY

tabulka 14.1 Porovnání dvou variant – tisk s rozpouštědly a tisk s vodou, flexografie 2400 tun papíru za rok (vychází z dat Oekopolu 2000).

Uplatněné techniky zjednodušení •

množství barviv je pro oba procesy stejné. Je proto vyloučeno z dalšího posuzování, neboť jde o společný faktor;

•

procesy odstraňování odpadů jsou z analýzy vyloučené. Odpad z procesu je považován za konečný odpad, u něhož není prováděna žádná analýza složení;

•

výrobní procesy rozpouštědel, vazby, pomocných přípravků a tiskového inkoustu jsou do analýzy začleněny, ale pouze vzhledem ke spotřebě energie (CED – neboť většina environmentálních aspektů souvisí se spotřebou energie).

Mezisložkový konflikt Prozkoumáním základních údajů je zjištěn mezisložkový konflikt mezi vyššími emisemi do ovzduší (VOC – ethyl acetate, ethanol, atd.) procesu s rozpouštědly versus větší vypouštění odpadních vod u procesu s vodou. Vliv spotřeby energie a vzniku odpadu je nadále nejasný.

Závěry z Postupu 1 V tomto bodě nemůže být učiněn žádný závěr o environmentální výkonnosti posuzovaných procesů, neboť varianta, která vede k vyšší úrovni ochrany životního prostředí není zřejmá. Analýza proto pokračuje Postupem 2.

POSTUP 2 – Přehled spotřeb a emisí Emise a spotřeby související s předcházející spotřebou energie pro proces tisku s rozpouštědly (pozn. překladatele – emise souvisejici s předcházející spotřebou energie – upstream energy related emissions – jsou míněny emise vyvolané se spotřebou energie v předchozích fázích průmyslové produkce) Multiplikační faktory ve sloupci 3 jsou převzaty z údajů Evropského energetického mixu Přílohy 8. Data sloupců 4, 5 a 6 byly spočítány násobením údajů o spotřebě energie (v GJ) z inventarizace multiplikačními faktory ve sloupci 3. 1

2

3

4

Multiplikační Elektřina faktory Přílohy (materiály) 8

5

6

Elektřina (primární spotřeba)

Tepelná energie (primární spotřeba)

Energie TJ spotřebovaná tiskem s rozpouštědly

12,2

4,4

1,6

GJ

12,2*103

4,4*103

1,.6*103

12200

4400

Elektrická energie

DL/EPPCB/ECM

GJ

1

květen 2005

12

PŘÍLOHY

Primární zdroje GJ energie

2,57

31354

11308

Ropa

kg

9,01

109922

39644

Zemní plyn

3

m

6,92

84424

30448

Černé uhlí

kg

0,13

1586

572

Hnědé uhlí

kg

34,64

422608

152416

SO2

kg

0,1

1220

440

CO2

kg

116,71

1423862

513524

NO2

kg

0,16

1952

704

Pára

GJ

1

1600

Primární zdroje GJ energie

1,32

2112

kg

12,96

20736

Zemní plyn

3

m

10,46

16736

Uhlí

kg

14,22

22752

SO2

kg

0,54

864

CO2

kg

97,2

155520

NO2

kg

0,18

Ropa

tabulka 14.2 Emise a spotřeby související se spotřebou energie v procesu tisku s rozpouštědly

Součty v následující tabulce jsou sumou spotřeby paliv a emisí znečišťujících látek ze spotřeby elektrické energie na výrobu materiálů (CED), elektřiny spotřebované přímo procesem a páry spotřebované přímo procesem. Byly vypočteny součtem údajů vypočtených ve sloupcích 4, 5 a 6 v předchozí tabulce. Proces s rozpouštědly Spotřeba ropy

kg

170302

Spotřeba zemního plynu

3

m

131608

Spotřeba uhlí

kg

23482

SO2 (emise)

kg

2524

CO2 (emise)

kg

1630706

NO2 (emise)

kg

2944

tabulka 14.3 Souhrn emisí a spotřeb souvisejících se spotřebou energie pro proces s rozpouštědly

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

13

PŘÍLOHY

Emise a spotřeby související s předcházející spotřebou energie pro proces tisku s vodou Multiplikační faktory ve sloupci 3 jsou převzaty z údajů Evropského energetického mixu Přílohy 8. Data sloupců 4, 5 a 6 byly spočítány násobením údajů o spotřebě energie (v GJ) z inventarizace multiplikačními faktory ve sloupci 3.

1

Energie spotřebovaná tiskem rozpouštědly

2

3

4

5

6

Multiplikační faktory Přílohy 8

Elektřina (materiály)

Elektřina (primární spotřeba)

Tepelná energie (primární spotřeba)

TJ s 6,8 GJ

Elektrická energie

GJ


GJ

Ropa

6,8*103

2,3 2,3*103

2,4 2,4*103

1

6800

2300

2,57

17476

5911

kg

9,01

61268

20723

Zemní plyn

3

m

6,92

47056

15916

Černé uhlí

kg

0,13

884

299

Hnědé uhlí

kg

34,64

249152

79672

SO2

kg

0,1

680

230

CO2

kg

116,71

793628

268433

NO2

kg

0,16

1088

368

Pára

GJ


GJ

Ropa

1

2400

1,32

3168

kg

12,96

31104

Zemní plyn

3

m

10,46

25104

Uhlí

kg

14,22

34128

SO2

kg

0,54

1296

CO2

kg

97,2

233280

NO2

kg

0,18

432

tabulka 14.4 Emise a spotřeby související se spotřebou energie v procesu tisku s rozpouštědly

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

14

PŘÍLOHY

Součty v následující tabulce jsou sumou spotřeby paliv a emisí znečišťujících látek ze spotřeby elektrické energie na výrobu materiálů (CED), elektřiny spotřebované přímo procesem a páry spotřebované přímo procesem. Byly vypočteny součtem údajů vypočtených ve sloupcích 4, 5 a 6 v předchozí tabulce. Proces s vodou Spotřeba ropy

kg

113095

Spotřeba zemního plynu

3

m

88076

Spotřeba uhlí

kg

35311

SO2 (emise)

kg

2206

CO2 (emise)

kg

1295341

NO2 (emise)

kg

1888

tabulka 14.5 Souhrn emisí a spotřeb souvisejících se spotřebou energie pro proces s vodou

Souhrn emisí a spotřeb pro oba dva tiskařské procesy Po výpočtu emisí a spotřeb souvisejících s předchozí výrobou spotřebované energie lze přehled emisí a spotřeb pro obě dvě variant porovnat: Emise nebo spotřeba

Ethyl acetate (air)

Varianta 1

Varianta 2

Tisk s rozpouštědly

Tisk s vodou

kg

7368

1650

Ethanol

(ovzduší)

kg

7342

3977

Isopropanol

(ovzduší)

kg

4904

3501

Ethoxypropanol

(ovzduší)

kg

2669

-

Butanone

(ovzduší)

kg

1219

-

Methylisobutylketone

(ovzduší)

kg

1219

-

Toluene

(ovzduší)

kg

269

-

Xylene

(ovzduší)

kg

269

-

Benzín

(ovzduší)

kg

-

4880

Amoniak

(ovzduší)

kg

-

1400

(voda)

kg

-

0,028

(voda)

kg

-

69

Chrom

(voda)

kg

-

0,001

Měď

(voda)

kg

-

0,015

Nikl

(voda)

kg

-

0,0054

Amonium

(voda)

kg

-

0,87

AOX COD chemická kyslíku

spotřeba

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

15

PŘÍLOHY

Dusičnan

kg

-

9,7

Energie

TJ

18,2

11,5

Odpady

kg

15700

5000

Spotřeba ropy

kg

170302

113095

m3

131608

88076

Spotřeba uhlí

kg

23482

35311

SO2 (emise)

kg

2524

2206

CO2 (emise)

kg

1630706

1295341

NO2 (emise)

kg

2944

1888

Spotřeba plynu

(voda)

zemního

tabulka 14.6 Souhrn emisí a spotřeb variantních tiskových procesů

Z inventarizace a výpočtů je zřejmé, že tisk s rozpouštědly vede k vyšším emisím rozpouštědel a vyšší spotřebě ropy a zemního plynu. Tisk s vodou spotřebuje více uhlí a má vyšší emise do vody. Tisk s rozpouštědly vede k vyšším emisím SO2, CO2 a NO2 kvůli spotřebě energie. Rozdíly ve spotřebě uhlí, ropy a zemního plynu jsou z důvodu vyšší energetické náročnosti tisku s rozpouštědly a rozdílnému energetickému mixu.

Kvalita dat Spotřeby a emise byly pro oba procesy zjištěny pro potištění 2400 tun papíru za rok. Data byla shromážděna pro tiskový proces, dospalování výparů rozpouštědel a pro provoz čistírny odpadních vod a představují průměrné hodnoty několika provozů v Německu. Podle systému kvality dat mohou být údaje z tohoto příkladu označena jako „C“, tj. údaje jsou odhadem založeným na omezeném počtu reprezentativních informací o vybrané situaci a jejichž předpoklady jsou omezené. Nebylo možné dosledovat a ověřit původní údaje.

Závěry pro Postup 2 Nadále setrvává mezisložkový konflikt. Uživatel a posuzovatel musí zvážit relativní významy vyšších emisí VOC do ovzduší a spotřeby energie u tisku s rozpouštědly oproti významu vyšších hodnot odpadních vod u tisku s vodou.

POSTUP 3 - Výpočet mezisložkových vlivlů

Toxicita pro člověka Potenciály toxicity pro člověka variantních technik jsou uvedeny v následující tabulce. Potenciály toxicity pro člověka Příklad: tisk s rozpouštědly vs. tisk s vodou Emise nebo spotřeba

Varianta 1

Varianta 2


Tisk s vodou

Velikost

DL/EPPCB/ECM

Mez toxicity

květen 2005

Objem vzduchu

Velikost

Mez toxicity

Objem vzduchu

16

PŘÍLOHY

emise

Ethyl (ovzduší)

acetate

pro člověka µg/m3

znečištěného na úroveň meze toxicity v m3

emise

pro člověka µg/m3

znečištěného na úroveň meze toxicity v m3

kg

7368

14600

504657534

1650

14600

113013698

Ethanol (ovzduší)

kg

7342

19200

382395833

3977

19200

207135417

Isopropanol (ovzduší)

kg

4904

3501

Ethoxypropanol (ovzduší)

kg

2669

-

Butanone (ovzduší)

kg

1219

Methylisobutylketone (ovzduší)

kg

1219

Toluene (ovzduší)

kg

269

1910

140837696

-

1910

Xylene (ovzduší)

kg

269

4410

60997732

-

4410

Gasoline (ovzduší)

kg

-

4880

Amoniak (ovzduší)

kg

-

1400

AOX (voda)

kg

-

0

COD (voda)

kg

-

69

Chrom (voda)

kg

-

0

Měď (voda)

kg

-

0

Nikl

kg

-

0

Amonium

kg

-

1

Dusičnan (voda)

kg

-

10

Odpad

kg

15700

5000

Energie, elektřina (materiály)

TJ

12

7

Energie, elektřina (primární spotřeba)

TJ

4

2

Energie, teplo (primární spotřeba)

TJ

2

2

6000

203166667

-

6000

-

180

7777777778

Inventarizační tabulka emisí a spotřeb spojených s energiemi v předcházejících procesech. CO2

kg

1630706

SO2

kg

2524

50

50480000000

2206

50

44120000000

NO2

kg

2944

40

73600000000

1888

40

47200000000

Uhlí (těžba)

kg

23482

35311

Ropa (těžba)

kg

170302

113095

DL/EPPCB/ECM

1295341

květen 2005

17

PŘÍLOHY

Zemní plyn (těžba)

m3

131608

88076

Celkový objem vzduchu znečištěného do úrovně meze toxicity v m3

125 x 109

99 x 109

tabulka 14.7 Potenciály toxity pro člověka za dvě varianty tiskových procesů

Z výsledků je zřejmé, že tisk s rozpouštědly má vyšší efekty toxicity pro člověka (125 x 109 m3 vzduchu znečištěného na hranici toxických účinků oproti 99 x 109 m3 u procesu tisku s vodou). Vzhledem k potenciálu toxicity pro člověka je preferován tiskový postup s vodou. Uživatel musí být opatrný při interpretaci výsledků – dominujícím zdrojem efektu toxicity pro člověka jsou ve skutečnosti znečišťující látky ze spotřeby energie. Alternativní zdroj energie by mohl zcela změnit bilanci rozhodnutí. Z grafické prezentace výsledků je zřejmé, že účinky toxicity pro člověka přímých emisí jsou dominovány emisemi amonia do vody procesem tisku s vodou. Pokud jsou zvažovány také emise ze spotřeby energie (viz druhý graf), dominantním efektem se stávají emise oxidu dusičitého a oxidu siřičitého majících původ v energii spotřebované procesem tisku s rozpouštědly.

Obrázek 14.1 Potenciál toxicity pro člověka z přímých emisí (bez spotřeby energie)

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

18

PŘÍLOHY

Obrázek 14.2 Potenciál toxicity pro člověka (včetně spotřeby energie)

Poznámky Následující odstavce představují a diskutují vybrané slabé stránky této metody. 1)

V příkladě dominují potenciálu toxicity pro člověka emise oxidu dusičitého a oxidu siřičitého z elektrárny. Kdyby byla elektrická energie vyrobená z alternativního zdroje (např. na zemní plyn nebo jádra), zcela by to změnilo bilanci. To se stane zřejmé, pokud jsou tyto údaje uvedeny odděleně (viz hodnoty výše). V takovém případě by byla první reakcí analýza citlivosti na spotřebu energie a na multiplikační faktory určující emise související se spotřebou energie. Pro učinění rozhodnutí to má kritickou váhu a výsledek může být značně zkreslen v závislosti na tom, zda je použit Evropský energetický mix nebo mix lokálních energetických podmínek.

2)

V příkladě byl pro SO2 použit potenciál toxicity pro člověka 50 µg/m3 (dlouhodobý britský expoziční limit pro pracovní prostředí). Kdyby byl použit krátkodobý limit, poměr mezi SO2 a NOx by se změnil, neboť poměr mezi dlouhodobými a krátkodobými limity není fixován. Rozdílné znečišťující látky mají různé krátkodobé a dlouhodobé účinky, což činí přímé porovnání obtížným. Při provádění hodnocení by krátkodobé a dlouhodobé hodnoty neměly být použity smíšeně. Není zřejmé, zda je vhodné použít krátkodobé nebo dlouhodobé hodnoty či zda mají být vyhodnoceny obě hodnoty.

3)

Isopropanol a ethoxypropanol a methylisobutylketon nemají stanoven žádný potenciál toxicity pro člověka. Byly vyzkoušeny alternativní pojmenování látek, ale žádné faktory nebyly nalezeny.

a) pro isopropanol – alternativními názvy jsou isopropyl alcohol, 2-propanol, dimethyl carbinol, sec-propyl alcohol; :

b)

pro ethoxypropanol – alternativními názvy jsou propylene glycol and monoethyl ether;

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

19

PŘÍLOHY

c) methylisobutylketone – alternativními názvy jsou isobutyl methyl ketone, methyl isobutyl ketone, 4-methyl 2-pentanone, MIBK. 4)

Jak za takových okolností poradit uživateli? Faktory je možné odvodit použitím britské metodiky uvedené v Příloze 1 (1 setina expozičního limitu na pracovišti, 1/500 maximálního expozičního limitu) použitím doporučeného expozičního limitu REL z NIOSH databáze. Databáze je více komplexní a je dostupná na internetu.

http://www.cdc.gov/niosh/npg/npgd0000.html.

Potenciál globálního oteplování Potenciály globálního oteplování pro obě varianty jsou uvedené v následující tabulce. Potenciály globálního oteplování Příklad: tisk s rozpouštědly vs. tisk s vodou Emise nebo spotřeba

Varianta 1

Varianta 2


Tisk s vodou

Velikost emise Ethyl (ovzduší)

acetate

kg

Ethanol (ovzduší)

kg


kg


kg


kg


kg

Toluene (ovzduší)

Potenciál globálního oteplování

CO2 ekvivalent

Velikost emise

7368

1650

7342

3977

4904

3501

2669

-

1219

-

1219

-

kg

269

-

Xylene (ovzduší)

kg

269

-


kg

-

4880

Amoniak (ovzduší)

kg

-

1400

AOX (voda)

kg

-

0,028

COD (voda)

kg

-

69

Chrom (voda)

kg

-

0,001

Měď (voda)

kg

-

0,015

Nikl

kg

-

0,0054

Amonium

kg

-

0,87

Dusičnan (voda)

kg

-

9,7

DL/EPPCB/ECM

květen 2005


CO2 ekvivalent

20

PŘÍLOHY

Odpad

kg


TJ


TJ


TJ

15700

5000

12,2

6,8

4,4

2,3

1,6

2,4


kg

1630706

SO2

kg

2524

2206

NO2

kg

2944

1888

Uhlí (těžba)

kg

23482

35311

Ropa (těžba)

kg

170302

113095

3

131608

88076


Celkový ekvivalent

m

1

1630706

1295341

1

1295341

CO2 1630706

1295341

tabulka 14.8 Potenciály globálního oteplování pro dva tiskové procesy

Z vyhodnocení vychází technika tisku s vodou lépe, neboť dosahuje nižšího potenciálu globálního oteplování (tj. 1295341 kg CO2 ekvivalentu ve srovnání s 1630706 kg CO2 ekvivalentu u varianty tisku s rozpouštědly). Uživatel by měl věnovat pozornost tomu, že vypouštěné skleníkové plyny mají původ ve spotřebě energie a že i zde platí námitky k informacím, na jejichž základě byly emise odvozeny.

Toxicita pro vodní prostředí Potenciály toxicity pro vodní prostředí pro obě varianty jsou uvedené v následující tabulce. Potenciály toxicity pro vodní prostředí Příklad: tisk s rozpouštědly vs. tisk s vodou Emise nebo spotřeba

Varianta 1

Varianta 2


Tisk s vodou

Velikost emise

Ethyl (ovzduší)

acetate

Mez toxicity pro vodní prostředí µg/m3

Objem znečištěné vody m3

Velikost emise

kg

7368

1650

Ethanol (ovzduší)

kg

7342

3977

Isopropanol

kg

4904

3501

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

Mez toxicity pro vodní prostředí µg/m3

Objem znečištěné vody m3

21

PŘÍLOHY

(ovzduší) Ethoxypropanol (ovzduší)

kg

2669

-


kg

1219

-


kg

1219

-

Toluene (ovzduší)

kg

269

-

Xylene (ovzduší)

kg

269

-


kg

-

4880

Amoniak (ovzduší)

kg

-

1400

AOX (voda)

kg

-

0,028

kg

-

69

Chrom (voda)

kg

-

0,001

0,0085

117,65

Měď (voda)

kg

-

0,015

0,0011

13636,36

Nikl

kg

-

0,0054

0,0018

3000

Amonium

kg

-

0,87

Dusičnan (voda)

kg

-

9,7

Odpad

kg

15700

5000


TJ

12,2

6,8


TJ

4,4

2,3


TJ

1,6

2,4

Chemická kyslíku (voda)

spotřeba (COD)


kg

1630706

1295341

SO2

kg

2524

2206

NO2

kg

2944

1888

Uhlí (těžba)

kg

23482

35311

Ropa (těžba)

kg

170302

113095

3

131608

88076


m

Celkový objem znečištěné vody m3

0

16754

tabulka 14.9 Potenciály globálního oteplování pro dva tiskové procesy

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

22

PŘÍLOHY

Z výpočtu vychází tisk s rozpouštědly jako preferovaná varianta, neboť nemá žádné dopady na vodní prostředí, zatímco proces tisku s vodou má malý dopad.

Potenciál acidifikace Potenciály acidifikace pro obě varianty jsou uvedené v následující tabulce. Potenciál acidifikace Příklad: tisk s rozpouštědly vs. tisk s vodou Emise nebo spotřeba

Varianta 1

Varianta 2


Tisk s vodou


acetate

Potenciál acidifikace

SO2 ekvivalent

Velikost emise

kg

7368

1650

Ethanol (ovzduší)

kg

7342

3977


kg

4904

3501


kg

2669

-


kg

1219

-


kg

1219

-

Toluene (ovzduší)

kg

269

-

Xylene (ovzduší)

kg

269

-


kg

-

4880

Amoniak (ovzduší)

kg

-

1400

AOX (voda)

kg

-

0,028

COD (voda)

kg

-

69

Chrom (voda)

kg

-

0,001

Měď (voda)

kg

-

0,015

Nikl

kg

-

0,0054

Amonium

kg

-

0,87

Dusičnan (voda)

kg

-

9,7

Odpad

kg

15700

5000


TJ

12,2

6,8


TJ

4,4

2,3

Energie,

TJ

1,6

2,4

teplo

DL/EPPCB/ECM

květen 2005


1,6

SO2 ekvivalent

2884

23

PŘÍLOHY



kg

1630706

SO2

kg

2524

1,2

3028

2206

1,2

2647

NO2

kg

2944

0,5

1472

1888

0,5

944

Uhlí (těžba)

kg

23482

35311

Ropa (těžba)

kg

170302

113095


m3

131608

88076

Celkový ekvivalent

1295341

SO2

4500

6475

tabulka 14.10 Potenciály acidifikace pro dva tiskové procesy

Z tohoto výpočtu vychází tisk s rozpouštědly lépe, neboť má nižší potenciál acidifikace (4500 kg SO2 ekvivalentu), než tisk s vodou (6475 kg SO2 ekvivalentu).

Potenciál eutrofizace Potenciály acidifikace pro obě varianty jsou uvedené v následující tabulce. Potenciál eutrofizace Příklad: tisk s rozpouštědly vs. tisk s vodou Emise nebo spotřeba

Varianta 1

Varianta 2


Tisk s vodou


acetate

Potenciál eutrofizace

PO43ekvivalent

Velikost emise

kg

7368

1650

Ethanol (ovzduší)

kg

7342

3977


kg

4904

3501


kg

2669

-


kg

1219

-


kg

1219

-

Toluene (ovzduší)

kg

269

-

Xylene (ovzduší)

kg

269

-


kg

-

4880

Amoniak (ovzduší)

kg

-

1400

DL/EPPCB/ECM

květen 2005


PO43ekvivalent

0,35

490

24

PŘÍLOHY

AOX (voda)

kg

-

0,028

COD (voda)

kg

-

69

0,022

Chrom (voda)

kg

-

0,001

0

Měď (voda)

kg

-

0,015

Nikl

kg

-

0,0054

Amonium

kg

-

0,87

0,33

0,287

Dusičnan (voda)

kg

-

9,7

0,1

0,97

Odpad

kg

15700

5000


TJ

12,2

6,8


TJ

4,4

2,3


TJ

1,6

2,4

0,13

245

1,518


kg

1630706

1295341

SO2

kg

2524

2206

NO2

kg

2944

Uhlí (těžba)

kg

23482

35311

Ropa (těžba)

kg

170302

113095


m3

131608

88076

Celkový ekvivalent

0,13

PO43-

383

1888

383

738

tabulka 14.11 Potenciály acidifikace pro dva tiskové procesy

Z tomto připadě vychází tisk s rozpouštědly oproti tisku s vodou lépe.

Potenciál poškozování ozonové vrstvy Pro žádnou z variant nedochází k emisím látek poškozujících ozonovou vrstvu.

Potenciál tvorby fotochemického ozonu Potenciály tvorby fotochemického ozonu pro obě varianty jsou uvedené v následující tabulce.

Potenciál tvorby fotochemického ozonu Příklad: tisk s rozpouštědly vs. tisk s vodou Emise nebo spotřeba

DL/EPPCB/ECM

Varianta 1

Varianta 2


Tisk s vodou

květen 2005

25

PŘÍLOHY


acetate

POCP

POCP v kg etylen ekvivalentu

Velikost emise

POCP

POCP v kg etylen ekvivalentu

kg

7368

0,209

1540

1650

0,209

344

Ethanol (ovzduší)

kg

7342

0,399

2929

3977

0,399

1587


kg

4904


kg

2669

-


kg

1219

-


kg

1219

0,49

597

-

0,49

Toluene (ovzduší)

kg

269

0,637

171

-

0,637

Xylene (ovzduší)

kg

269

1,108

298

-

1,108


kg

-

4880

Amoniak (ovzduší)

kg

-

1400

AOX (voda)

kg

-

0,028

COD (voda)

kg

-

69

Chrom (voda)

kg

-

0,001

Měď (voda)

kg

-

0,015

Nikl

kg

-

0,0054

Amonium

kg

-

0,87

Dusičnan (voda)

kg

-

9,7

Odpad

kg

15700

5000


TJ

12,2

6,8


TJ

4,4

2,3


TJ

1,6

2,4

3501


kg

1630706

SO2

kg

2524

0,048

121

2206

0,048

106

NO2

kg

2944

0,028

82

1888

0,028

53

Uhlí (těžba)

kg

23482

35311

Ropa (těžba)

kg

170302

113095


m3

131608

88076

DL/EPPCB/ECM

1295341

květen 2005

26

PŘÍLOHY

Celkový POCP v kg etylen ekvivalentu

5738

2088

tabulka 14.12 Potenciály tvorby fotochemického ozonu pro dva tiskové procesy

Pozn. POCP je z Photochemical Ozone Creation Potential = potenciál tvorby fotochemického ozonu Z tomto připadě vychází tisk s vodou lépe oproti tisku s rozpouštědly, neboť má nižší hodnotu POCP.

Degradace neživých složek Potenciály degradace neživých složek pro obě varianty jsou uvedené v následující tabulce.

Degradace neživých složek Příklad: tisk s rozpouštědly vs. tisk s vodou Emise nebo spotřeba

Varianta 1

Varianta 2


Tisk s vodou


acetate

Potenciál degradace neživých složek

ADP v kg antinomu

Velikost emise

kg

7368

1650

Ethanol (ovzduší)

kg

7342

3977


kg

4904

3501


kg

2669

-


kg

1219

-


kg

1219

-

Toluene (ovzduší)

kg

269

-

Xylene (ovzduší)

kg

269

-


kg

-

4880

Amoniak (ovzduší)

kg

-

1400

AOX (voda)

kg

-

0,028

COD (voda)

kg

-

69

Chrom (voda)

kg

-

0,001

Měď (voda)

kg

-

0,015

Nikl

kg

-

0,0054

Amonium

kg

-

0,87

Dusičnan (voda)

kg

-

9,7

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

Potenciál degradace neživých složek

ADP v kg antinomu

27

PŘÍLOHY

Odpad

kg

15700

5000


TJ

12,2

6,8


TJ

4,4

2,3


TJ

1,6

2,4


kg

1630706

1295341

SO2

kg

2524

2206

NO2

kg

2944

1888

Uhlí (těžba)

kg

23482

0,0134

315

35311

0,0134

473

Ropa (těžba)

kg

170302

0,0201

3423

113095

0,0201

2273

3

131608

0,0187

2461

88076

0,0187

1647


m

Celkový ADP v kg antinomu

6199

4393

tabulka 14.13 Potenciály tvorby fotochemického ozonu pro dva tiskové procesy

Pozn. ADP je z Abiotic Depletion Potential = potenciál degradace neživých složek Tisk s rozpouštědly spotřebuje oproti tisku s vodou více neživých zdrojů, a proto je tisk s vodou preferovanou variantou.

POSTUP 4 – Interpretace mezisložkových konfliktů Prosté porovnání každého z environmentálních témat Výsledky vyhodnocení všech environmentálních témat jsou uvedeny pro tento příklad v následující tabulce. proces s rozpouštědly

proces s vodou

Potenciál toxicity pro člověka


Potenciál toxicity pro vodní prostředí



Potenciál poškozování ozonové vrstvy

-

-

Potenciál tvorby fotochemického ozonu

Degradace neživých složek

Energie

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

28

PŘÍLOHY

Odpady

pozn.: preferovaná varianta dosahuje nejnižšího environmentálního dopadu v příslušné kategorii tabulka 14.14 Prosté porovnání za každý environmentální efekt

V této fázi by měl uživatel uvést jakýkoliv environmentální efekt nebo znečišťující látky, které nebyly začleněny do vyhodnocení. V příkladě tiskových procesů nebyly posouzeny emise isopropanolu, ethoxypropanolu a methylisobutylketonu, neboť pro ně nebyly odvozeny žádné multiplikační faktory, i když mohou mít výnamný potenciál tvorby fotochemického ozonu a pravděpodobně efekty na toxicitu pro člověka. Nebyly vyhodnoceny emise benzínu do ovzduší pro proces tisku s vodou, neboť pro žádné environmentální téma nebyly odvozeny faktory účinku, i když může mít výnamný potenciál tvorby fotochemického ozonu a pravděpodobně efekty na toxicitu pro člověka. Pro emise ammonia do vody nebyly spočítány žádné efekty opět z důvodu absence multiplikačních faktorů, ačkoliv ammonium má pravděpodobně eutrofizační účinky. Naštěstí v tomto příkladě byly emise ammonia velmi malé. Při porovnání dvou příkladových tiskových procesů byl dominantním efektem zjištěna spotřeba energie a environmentální účinky spojené s její výrobou. Poukazujeme na komentář v kapitole 2.4:2 ke spotřebě energie v procesu. Z uvedených výsledků by byl proces tisku s vodou preferovanou variantou. Dosahuje nižšího environmentálního dopadu ve 4 z 8 kategorií dopadů, spotřebuje méně energie a vytvoří méně odpadů. Rozhodnutí je založené na prostém transparentním porovnání variant. Stejně jako je nápomocno identifikaci varianty s nejnižším environmentálním dopadem, transparentnost metodiky umožňuje identifikovat témata, které vyvolávají nejvíce rozepří. Nedostatkem tohoto přístupu je absence posouzení velikosti environmentálního efektu. Např. eutrofizace je pro obě dvě varianty značně malá, ale má stejnou váhu jako větší účinky dosažené u toxicity. Dalším krokem je porovnání s Evropskými celkovými hodnotami pro každé z environmentálních témat, které je uvedené následující tabulkou a grafem. Efekt

Jednotky

Evropské celkové hodnoty

Rozpouštědla

Celkem Potenciál člověka

toxicity

pro

m3 vzduchu

?

125 109

kg CO2 ekvivalentu

4,7 x 1012

m3 vody


x

Podíl na Evropských hodnotách

Voda Podíl na Evropských hodnotách

Celkem

?

99 x 109

?

1630706

3,47 x 10-7

1295341

2,76 x 10-7

?

0

?

16754

?

kg SO2 ekvivalentu

2,7 x 1010

4500

1,67 x 10-7

6475

2,4 x 10-7


kg PO43ekvivalentu

1,3 x 1010

383

2,95 x 10-8

738

5,68 x 10-8


kg CFC-11 equivalent

8,3 x 107

Potenciál tvorby fotochemického ozonu

kg etylen ekvivalentu

8,2 x 109

Potenciál oteplování

globálního

Potenciál toxicity vodní prostředí

DL/EPPCB/ECM

pro

0 5738

květen 2005

6,99 x 10-7

0 2088

2,55 x 10-7

29

PŘÍLOHY

Degradace neživých složek

kg Sb ekvivalentu

1,9 x 1010

6199

3,26 x 10-7

4393

2,31 x 10-7

Energie

TJ

6,1 x 1013

18,2

2,98 x 10-13

11,5

1,89 x 10-13

Odpady

kg

5,4 x 1011

15700

2,91 x 10-8

5000

9,26 x 10-9

tabulka 14.15 Tiskové procesy ve srovnání s Evropskými celkovými hodnotami

Obrázek 14.3 Tiskové procesy ve srovnání s Evropskými celkovými hodnotami

Z obrázku lze vysledovat, že potenciál tvorby fotochemického ozonu (POCP) je téma s nejvyšším dopadem vůči Evropské celkové hodnotě. Uživatelé a posuzovatelé musí mít na vědomí, že důvěryhodnost Evropských celkových hodnot je nejslabší místo postupu a v této fázi by mělo být vyhodnocování prováděno s velikou opatrností. Poznámky 1)

Evropské celkové hodnoty toxicity pro člověka a pro vodní prostředí budou teprve zpracovány;

2)

Nejistoty obklopující Evropské hodnoty jsou velmi vysoké. Pravděpodobně jde o nejslabší část metody právě kvůli nejistotám. V celém dokumentu je zdůrazňována nutnost učinit rozhodnutí, jakmile to posuzování umožňuje.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

30

PŘÍLOHY

3)

S postupem rozšiřovacího procesu EU se hodnoty změní. Není jasné, jak by mohly být aktualizace hodnot uplatněny.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

31

PŘÍLOHY

Kumulovaná spotřeba energie Seznam příkladů kumulované spotřeby energie („Cumulated energy demand - CED) Produkt/služba

Jednotka

CED

Reference

MJ na jednotku Sekundární energie elektrická energie z veřejné sítě (EU-15)

1

MWh

789

ifeu

elektrická energie z uhelné elektrárny

1

MWh

665

ifeu

elektrická energie z plynové elektrárny

1

MWh

560

ifeu

elektrická energie z jaderné elekrárny

1

MWh

901

ifeu

elektrická energie z vodní elektrárny

1

MWh

280

ifeu

pára spalováním uhlí

1

MWh

344

ifeu

pára spalováním zemního plynu

1

MWh

349

ifeu

Surová ropa

1

kg

42,6

TREMOD

Nafta

1

kg

42,8

TREMOD

Lehký topný olej

1

kg

42,8

TREMOD

Těžký topný olej

1

kg

40,4

TREMOD

Surový zemní plyn

1

m3

34

Upravený zemní plyn

1

m3

40,3

GEMIS

Uhlí (střední dodávka EU)

1

kg

29,1

ifeu

Uhlí (Německo, UK)

1

kg

29,8

ifeu

Uhlí (Jižní Afrika, Australie)

1

kg

26,6

ifeu

Lignite (Německo)

1

kg

9,1

ifeu

Dřevní štěpka

1

kg

8,9

ifeu

Řepkový olej

1

kg

9,3

ifeu

Vápenec

1

kg

0,053

Patyk

Nehašené vápno

1

kg

4,18

Patyk

Hydroxid sodný

1

kg

19,9

APME

Amoniak

1

kg

36

Patyk

Methanol

1

kg

42,9

ifeu

Ethanol

1

kg

56

ifeu

Acetone

1

kg

64,3

APME

Glykol

1

kg

64,8

ifeu

Benzen

1

Kg

61,9

APME

Paliva, primární energetické zdroje

ECOINVENT

Chemické látky/přípravky

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

32

PŘÍLOHY

Produkt/služba

Jednotka

CED

Reference

MJ na jednotku Toluen

1

kg

66,2

APME

Železo

1

kg

14,4

GEMIS

Ocel

1

kg

16,3

FFE

Hliník, primární

1

kg

196

GEMIS

Hliník, sekundární

1

kg

25,8

GEMIS

Měď

1

kg

53

GEMIS

Zinek

1

kg

70,6

GEMIS

Cement

1

kg

4,29

FFE

Beton

1

kg

0,66

FFE

Polyetylen (HDPE)

1

kg

65,3

APME

Polyproylen

1

kg

71,6

APME

PVC

1

kg

54

APME

PET

1

kg

71,7

APME

Doprava nákladním vozidlem (plně naložené)

1

t/km

0,81

TREMOD

Doprava dodávkou (plně naložená)

1

t/km

1,44

TREMOD

Spalování nebezpečného odpadu (nízkoenergetický)

1

kg

5

ifeu

Odstraňování nebezpečného odpadu skládkováním

1

kg

0,22

ifeu

Odstraňování inertního odpadu skládkováním

1

kg

0,056

ifeu

Kovy a stavební materiál

Umělé hmoty

Služby

tabulka 14.16 Seznam příkladů kumulované spotřeby energie

[34, Fehrenbach H, 2002] Poznámka: CED je konceptem agregace spotřeby energie procesem zahrnující energii spotřebovanou procesem přímo (primární spotřeba energie) a energii spotřebovanou výrobou materiálů pro proces. Koncept lze použít pro indikaci environmentálních efektů z procesu – globálního oteplování a acidifikace. CED vystupuje jako náhrada za environmentální zátěž výrobku. V dokumentu Spolku německých inženýrů 4600 (Verein Deutscher Ingenieure 4600) “Cumulative Energy Demand – terms, definitions, methods of calculation [16, VDI, 1997]” (Kumulovaná spotřeba energie – pojmy, definice, metody a výpočty) je uvedena definice: Kumulovaná spotřeba energie (CED) specifikuje celkovou sumu primární energie, která byla spotřebována při produkci bud přímo nebo kauzálně, při spotřebě a odstraňování ekonomického předmětu (výrobku a služby)“. Zdroje APME – Association of Plastic Manufacturers in Europe: Ecoprofiles of several plastic materials: http://www.apme.org/media/public_documents/20011009_164930/lca_summary.htm

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

33

PŘÍLOHY

ECOINVENT – Swiss Centre for Life Cycle Inventories, A joint initiative of the ETH domain and Swiss Federal Offices. http://www.ecoinvent.ch/en/ FFE – Forschungsstelle für Energiewirtschaft: http://www.ffe.de/index3.htm GEMIS – Gesamtemissionsmodell integrierter Systeme: http://www.oeko.de/service/gemis/ifeu – Institut für Energie- und Umweltforschung, Heidelberg: Updatable and generic Inventory data for energetic systems worked out by original specific data and literature (ECOINVENT, GEMIS, TREMOD, APME) Patyk et al. : Düngemittel - Energie- und Stoffstrombilanzen; Vieweg-Verlag Umweltwissenschaften; Braunschweig 1997 TREMOD - Transport Emission Estimation Model; software tool worked out by ifeu-Institute for Federal Agency for Environment, Several National Ministries, Association of the German Automotive Industry, Association of the German Petroleum Industry. Oekopol 2000 – Extract from the Oekopol sector specific database.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

34

PŘÍLOHY

Potenciály degradace neživých složek Tabulka a text níže jsou zcela převzaty z Části 2b pokynu k environmentálnímu posouzení životního cyklu (Part 2b of the guide on environmental life cycle assessment, Leiden University) [15, Guinée, 2001] (str. 51). http://www.leidenuniv.nl/cml/lca2/index.html Faktory ADP popisující abiotické zdroje založené na posledních zjištěných zásobách a mírách těžby/čerpání. Látka

cas no.

ADP kg antimon ekvivalentu.

DL/EPPCB/ECM

actinium (Ac)

7440-34-8

6,33E+13

aluminium (Al)

7429-90-5

1,00E-08

antimony (Sb)

7440-36-0

1,00E+00

argon (Ar)

7440-37-1

4,71E-07

arsenic (As)

7440-38-2

9,17E-03

barium (Ba)

7440-39-3

1,06E-10

beryllium (Be)

7440-41-7

3,19E-05

bismuth (Bi)

7440-69-9

7,31E-02

boron (B)

7440-42-8

4,67E-03

bromine (Br)

7726-95-6

6,67E-03

cadmium (Cd)

7440-43-9

3,30E-01

calcium (Ca)

7440-70-2

7,08E-10

cerium (Ce)

7440-45-1

5,32E-09

cesium (Cs)

7440-46-2

1,91E-05

chlorine (Cl)

7782-50-5

4,86E-08

chromium (Cr)

7440-47-3

8,58E-04

cobalt (Co)

7440-48-4

2,62E-05

copper (Cu)

7440-50-8

1,94E-03

dysprosium (Dy)

7429-91-6

2,13E-06

erbium (Er)

7440-52-0

2,44E-06

europium (Eu)

7440-53-1

1,33E-05

fluorine (F)

7782-41-4

2,96E-06

gadolinium (Gd)

7440-54-2

6,57E-07

gallium (Ga)

7440-55-3

1,03E-07

germanium (Ge)

7440-56-4

1,47E-06

gold (Au)

7440-57-5

8,95E+01

hafnium (Hf)

7440-58-6

8,67E-07

květen 2005

35

PŘÍLOHY

Látka

cas no.


DL/EPPCB/ECM

helium (He)

7440-59-7

1,48E+02

holmium (Ho)

7440-60-0

1,33E-05

indium (In)

7440-74-6

9,03E-03

iodine (I2)

7553-56-2

4,27E-02

iridium (Ir)

7439-88-5

3,23E+01

iron (Fe)

7439-89-6

8,43E-08

kalium (K;potassium)

7440-09-7

3,13E-08

krypton (Kr)

7439-90-9

2,09E+01

lanthanum (La)

7439-91-0

2,13E-08

lead (Pb)

7439-92-1

1,35E-02

lithium (Li)

7439-93-2

9,23E-06

lutetium (Lu)

7439-94-3

7,66E-05

magnesium (Mg)

7439-95-4

3,73E-09

manganese (Mn)

7439-96-5

1,38E-05

mercury (Hg)

7439-97-6

4,95E-01

molybdenum (Mo)

7439-98-7

3,17E-02

neodymium (Nd)

7440-00-8

1,94E-17

neon (Ne)

7440-01-9

3,25E-01

nickel (Ni)

7440-02-0

1,08E-04

niobium (Nb)

7440-03-1

2,31E-05

osmium (Os)

7440-04-2

1,44E+01

palladium (Pd)

7440-05-3

3,23E-01

phosphorus (P)

7723-14-0

8,44E-05

platinum (Pt)

7440-06-4

1,29E+00

polonium (Po)

7440-08-6

4,79E+14

praseodymium (Pr)

7440-10-0

2,85E-07

protactinium (Pa)

???

9,77E+06

radium (Ra)

7440-14-4

2,36E+07

radon (Rn)

10043-92-2

1,20E+20

rhenium (Re)

7440-15-5

7,66E-01

rhodium (Rh)

7440-16-6

3,23E+01

rubidium (Rb)

7440-17-7

2,36E-09

ruthenium (Ru)

7440-18-8

3,23E+01

květen 2005

36

PŘÍLOHY

Látka

cas no.


samarium (Sm)

7440-19-9

5,32E-07

scandium (Sc)

7440-20-2

3,96E-08

selenium (Se)

7782-49-2

4,75E-01

silicium (Si; silicon)

7440-21-3

2,99E-11

silver (Ag)

7440-22-4

1,84E+00

Sodium (Na)

7440-23-5

8,24E-11

strontium (Sr)

7440-24-6

1,12E-06

sulfur (S)

7704-34-9

3,58E-04

tantalum (Ta)

7440-25-7

6,77E-05

tellurium (Te)

13494-80-9

5,28E+01

terbium (Tb)

7440-27-9

2,36E-05

thallium (Tl)

7440-28-0

5,05E-05

thorium (Th)

7440-29-1

2,08E-07

thulium (Tm)

7440-30-4

8,31E-05

tin (Sn)

7440-31-5

3,30E-02

titanium (Ti)

7440-32-6

4,40E-08

tungsten (W); wolfraam

7440-33-7

1,17E-02

uranium (U)

7440-61-1

2,87E-03

vanadium (V)

7440-62-2

1,16E-06

xenon (Xe)

7440-63-3

1,75E+04

ytterbium (Yb)

7440-64-4

2,13E-06

yttrium (Y)

7440-65-5

3,34E-07

zinc (Zn)

7440-66-6

9,92E-04

7440-67-7

1,86E-05

Fosilní paliva

Fosilní energie

4,81E-04

Černé uhlí

Černé uhlí

1,34E-02

Lignit, hnědé uhlí

Hnědé uhlí

6,71E-03

Zemní plyna

Zemní plyn

1,87E-02

8012-95-1

2,01E-02

Zirconium (Zr) b

Ropa a

3

v kg antimon/m zemního plynu

b

v kg antimon/MJ fosilní energie

tabulka 14.17 Potenciály degradace neživých složek

[15, Guinée, 2001]

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

37

PŘÍLOHY

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

38

PŘÍLOHY

15. PŘÍKLAD REDUKCE EMISÍ NOX ZE SPALOVNY KOMUNÁLNÍHO ODPADU Úvod Jako druhý příklad ilustrující metodiky popsané v dokumentu jsou zde posouzeny varianty omezování emisí oxidů dusíku (NOx) ve fluidní spalovně komunálního odpadu [56, Dutton, 2003]. Tento příklad je založen na posuzování nového zařízení, ale je možné jej užít i pro úpravy existujících procesů. Kvůli zjedodušení a dostupnosti údajů se v příkladu odkazuje na jednotlivá zařízení/provozovny, což neznamená, že je metoda zaměřena primárně na lokální úroveň. Na úrovni odvětvového BREFu je stanovení reprezentativního příkladu komplikované. Údaje vycházejí z reality a kdekoliv jsou učiněny nějaké předpoklady, jsou v textu uvedeny. Některé údaje byly kvůli objasnění postupů zjednodušeny. Je důležité mít na vědomí, že účelem tohoto příkladu je ilustrace použití metody hodnocení ekonomických a mezisložkových vlivů. Nejde o stanovení techniky, která je pro spalování odpadu či omezování emisí BAT.

Aplikace Postupu 1 - vymezení rozsahu a identifikace variant Ostatní činnosti prováděné v zařízení (tj. činnosti jiné, než redukce emisí NOx – činnosti jako nakládání s odpady, činnosti předspalování odpadu, jiné emisně redukční vybavení nebo nakládání s popelem) vedou ke stejnému environmentálnímu dopadu a proto byly pro zde uvedené tři varianty z rozsahu posouzení vyloučeny. Předpokládá se, že složení popele ze spalování není ovlivněno způsobem, jímž jsou omezovány emise NOx. Uvedeny jsou výlučně takové emise, které jsou pro varianty odlišné. Jedinými dodatečnými spotřebami jsou amoniak a energie. Účinnost užití amoniaku je reprezentována stupněm netečného úniku („slip“), tj. té části použitého amoniaku, která nereagovala a byla vypuštěna do ovzduší a je tudiž považována za emisi. Účinky vzniku amoniaku nejsou nicméně včleněny do hranic systému a nejsou považovány za klíčové pro vyhodnocení/posouzení. Fluidní lože obvykle dosahuje emisí NOx okolo 200 mg/Nm3, ovšem další omezování emisí NOx není nemožné díky dalším možnostem/opatřením omezování emisí NOx. Spalovna bude muset splnit požadavky/standardy podle Směrnice o spalování odpadu, která pro tento typ spalovny stanovuje jako maximální emisní limit NOx hodnotu 200 mg/Nm3, což je vhodné zmínit. Pro uvedený příklad jsou varianty další redukce emisí NOx posuzovány vzhledem k výchozímu stavu. Spalovna zpracuje 100 000 tun komunálního odpadu ročně a již je vybavena polosuchým odsiřovacím zařízením (semi-dry acid gas abatement equipment). Následuje popis tří variant včetně popisu techniky. Aplikovány jsou stejné hranice systémů. Varianta 1 – Výchozí situace Varianta s fluidním spalovacím ložem bez dodatečných opatření omezení emisí NOx.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

39

PŘÍLOHY

Obrázek 15.1 Výchozí stav

Varianta 2 – Selektivní nekatalytická redukce (vstřik amoniaku) Dodatečné snížení emisí může být dosažené vstřiekm amoniaku do spalovacího prostoru. Ve srovnání s výchozím stavem tato varianta snížení emisí obvykle snižuje emisní koncentrace NOx o 10%.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

40

PŘÍLOHY

Obrázek 15.2 Varianta 2 – Selektivní nekatalytická redukce (vstřik amoniaku)

Varianta 3 – Selektivní katalytická redukce (vstřik amoniaku) Tato technika spočívá v průběhu selektivní katalytické redukce za stávajícím systémem čištění odpadních plynů. Opět je použit vstřik amoniaku, ovšem nyní probíhá oproti vstřiku do spalovacího prostoru selektivní katalytická redukce. Vrstva katalyzátoru zreaguje NOx na dusík (N2). Tato varianta snižuje emisní koncentrace NOx platné pro výchozí stav až o 68,5% (58,5% oproti variantě 2).

Obrázek 15.3 Selektivní katalytická redukce (vstřik amoniaku)

Z těchto základních informací může být shledáno, že varianty 2 a 3 jsou nákladnější a spotřebují dodatečnou energii a suroviny (amoniak).

Aplikace Postupu 2 – Přehled spotřeb (energie) a emisí Emise

Varianta 1 mg/m3

g/s

Varianta 2 mg/m3

t/rok

g/s

Varianta 3 t/rok

mg/m3

g/s

t/rok

NO2

200

19

591

180

17

532

63

6

186

N2O

5

0,5

1,4

10

0,9

2,7

10

0,9

2,7

NH3

0

0

0

2

0,2

0,56

3

0,3

0,84

Spotřeba energie

Varianta 1 MWh/rok

Tepelná a elektrická energie

DL/EPPCB/ECM

0

GJ/rok 0

Varianta 2 TJ/rok 0

MWh/rok

GJ/rok

40

květen 2005

144

Varianta 3 TJ/rok 0,13

MWh/rok 4600

GJ/rok 16560

TJ/rok 16,56

41

PŘÍLOHY

tabulka 15.1 Přehled spotřeb (energie) a emisí

Údaje o energii byly u tohoto příkladu dodány v MWh/rok a byly převedeny na GJ/rok převodním faktorem 3,6 (1TJ = 1000 GJ). Závěr – Varianta 3 jasně vykazuje nejvyšší snížení emisí NOx (NO2 + N2O). Přesto bude dále provedeno posouzení, neboť (a) došlo k nárůstu emisí NH3 a (b) jsou předkládány námitky, že varianta 3 je příliš nákladná, a tudiž není stále zřejmé, která varianta je nejlepší.

Aplikace Postupu 3 – Výpočet mezisložkových vlivů Zjednodušení – V tomto příkladě dochází k zjednodušení – bylo provedeno letmé hodnocení environmentálních témat, která jsou ovlivněna emisemi NO2 a NH3. Environmentální témata, která nejsou ovlivněna (nebo pouze nevýznamně) lze rychle přeskočit a neposuzovat. Environmentální téma

významnost

znečišťující látky

toxicita pro člověka

významné

NO2 a NH3

globální oteplování

významné

N 2O

toxicita pro vodní prostředí

nevýznamné

žádné emise do vody

acifikace

významné

NO2 a NH3

eutrofizace

významné

NO2 a NH3

poškozování ozonové vrstvy

nevýznamné

žádné emise látek poškozujících ozonovou vrstvu

tvorba fotochemického ozonu

významné

NO2

tabulka 15.2 Výpočet mezisložkových vlivů

Ačkoliv jsou v tomto dokumentu multiplikační faktory normálně vyjádřeny v kg, analýza bude provedena kvůli zjednodušení v tunách (převod na kg vynásobením 103). Vyjímka je učiněna u toxicity pro člověka, u níž je nutné vyjádřit emise v kg, aby byly kompatibilní s rovnicí, která je použita pro výpočet mezní koncentrace toxicity. Toxicita pro člověka Potenciály toxicity pro člověka byly takto (m3 vzduchu, který by byl teoreticky znečištěn na úroveň mezní koncentrace toxicity):

Potenciál toxicity pro člověka (m3)

Varianta 3 velikost emise (´tis. kg)


velikost emise (tis. kg)

Varianta 2


velikost emise (´tis. kg)

mezní koncentrace toxicity (µg/m3)

Varianta 1

NO2

40

591

1,48x1013

532

1,33x1013

186

0,46x1013

NH3

180

0

0

0,56

3,11x109

0,84

4,67x109

Celkový potenciál toxicity pro člověka (m3)

1,48x1013

1,33x1013

0,46x1013

Poznámka: Velikost emisí znečišťujících látek bylo před výpočtem potenciálu toxicity pro člověka přepočteno na kg. Z těchto výsledků je nejlepší varianta 3, neboť má nejnižší potenciál toxicity pro člověka. tabulka 15.3 Toxicita pro člověka

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

42

PŘÍLOHY

Globální oteplování Potenciály globálního oteplování v tunách CO2 ekvivalentu za rok byly vypočteny následující:

N2O

296

1,4

414,4

Celkový potenciál globálního oteplování(tis. kg CO2)

2,7

799,2

414,4

velikost emise (tis. kg) 2,7

potenciál globálního oteplování (tis. kg CO2)

Varianta 3



Varianta 2



potenciál globálního oteplování (kg CO2)

Varianta 1

799,2

799,2

799,2

Poznámka: Z těchto výsledků je nejlepší varianta 1, neboť má nejnižší potenciál globálního oteplování (GWP). tabulka 15.4 Globální oteplování

Toxicita pro vodní prostředí Mezi posuzovanými variantami nejsou žádné rozdíly v emisích do vody, a proto není nutné vyhodnocovat toxicitu pro vodní prostředí. Acidifikace Potenciály acidifikace byly vypočteny v tunách ekvivalentu oxidu siřičitého za rok:

potenciál acidifikace (tis. kg SO2)

Varianta 3 velikost emise (tis. kg)



Varianta 2



potenciál acidifikace (kg SO2)

Varianta 1

NH3

1,6

0

0

0,56

0,9

0,84

1,34

NO2

0,5

591

295,5

532

266

186

93

Celkový potenciál acidifkace (tis. kg SO2)

295,5

266,9

94,34

Poznámka: Z těchto výsledků je nejlepší varianta 3, neboť má nejnižší potenciál acidikace. tabulka 15.5 Acidifikace

Eutrofizace Potenicály eutrofizace vyjádřené jako tuny emisí ekvivalentu fosfátových iontů za rok vyšly ve výpočtu následovně:

NH3

0,35

DL/EPPCB/ECM

0

0

0,56

květen 2005

0,2

0,84

potenciál acidifikace (tis. kg fosfátovýc h iontů)




Varianta 2



potenciál eutrofizace (kg fosfátových inotů)

Varianta 1

0,29

43

PŘÍLOHY

NO2

0,13

591

76,83

Celkový potenciál eutrofizace (tis. kg PO43-)

532

69,9

76,83

186

24,18

69,36

24,47

Poznámka: Z těchto výsledků je nejlepší varianta 3, neboť má nejnižší potenciál eutrofizace. tabulka 15.6 Eutrofizace

Potenciál poškozování ozonové vrstvy Pro tento příklad nedochází k emisím žádných látek poškozujících ozonovou vrstvu. Potenciál tvorby fotochemického ozonu Vypočtené potenciály tvorby fotochemického ozonu vyjádřené jako tuny emisí etylen ekvivalentu za rok uvádí následující tabulka:

NO2

0,028

591

Celkový POCP (tis. kg etylen ekvivalentu)

16,55

532

16,55

14,9 14,9

186

potenciál tvorby fotochemickéh o ozonu (tis. kg etylen ekvivalentu




Varianta 2



potenciál tvorby fotochemického ozonu (POCP) (kg etylen ekvivalentu)

Varianta 1

5,21 5,21

Poznámka: Z těchto výsledků je nejlepší varianta 3. tabulka 15.7 Potenciál tvorby fotochemického ozonu

Aplikace Postupu 4 – Interpretace mezisložkových konfliktů Prosté porovnání environmentálních témat S informacemi získanými pro tento příklad lze učinit následující prosté srovnání: Environmentální efekt

Varianta 1

Varianta 2

Varianta 3

energie

1

2

3

odpad

nehodnoceno

nehodnoceno

nehodnoceno

toxicita pro člověka

3

2

1

globální oteplování

1

2

2

nehodnoceno

nehodnoceno

nehodnoceno

acifikace

3

2

1

eutrofizace

3

2

1

nehodnoceno

nehodnoceno

nehodnoceno

3

2

1

toxicita pro vodní prostředí

poškozování vrstvy tvorba ozonu

ozonové

fotochemického

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

44

PŘÍLOHY

Barevný klíč 1 preferovaná varianta 2 střední výkonnost 3 nejhorší výkonnost

Varianta 3 je preferovanou variantou pro většinu environmentálních témat, ale má nejhorší energetickou výkonnost. Normalizace podle Evropských celkových hodnot S vypočtenými údaji lze provést srovnání podle celkových emisí na úrovni Evropy (pozn. – pro toto posouzení byly všechny celkové emise převedeny z tun na kilogramy). Obrázek níže uvádí v grafické podobě výsledky, které ukazují, že varianta 3 se jeví posouzením pěti různých témat (odpady, toxicita pro vodní prostředí a potenciál poškozování ozonové vrstvy nejsou posuzovány a nejsou v grafu uvedeny) jako varianta s nejmenším všeobecným environmentálním dopadem. Jednotky

Varianta 1

Efekt Celkem

Varianta 2

% z Evropské hodnoty

Celkem


Varianta 3 Celkem


Energie

TJ

0

0

0,144

0,023x10-13

16,56

2,715x10-13

Odpady

kg

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

Potenciál toxicity pro člověka

m3 vzduchu

1,48x1013

?

1,33x1013

?

0,46x1013

?


kg CO2 ekvivale ntu

414,4x103

0,09x10-6

799,2x103

0,17x10-6

799,2x103

0,17x10-6

Potenciál toxicity pro vodní prostředí

m3 vody

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen


kg SO2 ekvivale ntu

295,5x103

10,94x10-6

266,9x103

9,89x10-6

94,34x103

3,49x10-6


kg PO43ekvivale ntu

76,83x103

5,91x10-6

69,36x103

5,34x10-6

24,47x103

1,88x10-6


kg CFC11 equivale nt

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

nehodnocen

Potenciál tvorby fotochemickéh o ozonu

kg etylen ekvivale ntu

16,55x103

2,02x10-6

14,9x103

1,82x10-6

5,21x103

0,64x10-6

tabulka 15.8 Emise normalizované přes Evropské celkové hodnoty

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

45

PŘÍLOHY

Obrázek 15.4 Varianty vyjádřené jako procenta z Evropských hodnot

Screening lokálních vlivů na životní prostředí Zde jsou emise posouzeny za účelem zjistit, které z nich mohou vyžadovat podrobnější vyhodnocení z hlediska vlivů na lokální situaci životního prostředí. Následující imisní koncentrace byly vypočteny užitím rozptylových faktorů (1:100 000 pro emise do ovzduší).

imisní koncentrac e (mg/m3)

emise (mg/m3)

emise (mg/m3)

Varianta 3


Varianta 2


emise (mg/m3)

Varianta 1

NO2

200

0,002

180

0,0018

63

0,00063

NH3

0

0,000

2

0,00002

3

0,00003

tabulka 15.9 Screening lokálních vlivů na životní prostředí

Standardy kvality životního prostředí (EQS – environmental quality standards) pro NO2 a NH3 jsou vyjádřené v µg/m3. Imisní koncentrace je nutné před jejich vyjádřením jako procenta EQS převést na stejné jednotky.

Látka

DL/EPPCB/ECM

EQS (µg/m3)

Imisní koncentrace jako % EQS

květen 2005

46

PŘÍLOHY

Varianta 1

Varianta 2

Varianta 3

NO2

40

5%

4,5%

1,5%

NH3

180

-

0,011%

0,016%

tabulka 15.10 Imisní koncentrace jako % EQS

Vzhledem k imisní zátěži jsou významné pouze emise NO2 a budou tudíž vyžadovat vyhodnocení na lokální úrovni. Závěry k mezisložkovým vlivům Posouzením environmentálních efektů tří variant tohoto příkladu se jeví varianta 3 preferována z hlediska potenciálů acidifikace, eutrofizace a tvorby fotochemického ozonu. Varianta 1 by byla preferována z hlediska globálního oteplování a spotřeby energie. Po srovnání hodnot s Evropskými celkovými hodnotami jsou tato dvě témata méně významná a tudíž je jim možné přiřadit menší váhu ve všeobecném hodnocení. Strukturováním hodnocení tímto způsobem lze napomoci následnému odbornému závěru při rozhodování o výměně. Metoda stanovení nákladů Kapitálové (investiční) a provozní náklady jsou uvedeny níže. Varianta 1 je brána jako výchozí stav. Náklady jsou vyjádřené jako dodatečné náklady výchozího stavu. Předpokládá se, že provozní náklady budou v jednotlivých letech konstatní. Náklady (tis. euro) Celkové investiční náklady (tis. euro) Celkové provozní náklady (tis. euro za rok)

Varianta 1

Varianta 2

Varianta 3

-

185

1475

-

188

670

tabulka 15.11 Metoda stanovení nákladů

Náklady zde uvedené metodu ilustrují, správně by zde mělo být uvedeno více informací pro kontrolu a ověření údajů. Pro vyhodnocení nákladů byly přijaty určité předpoklady. Za prvé, náklady za elekrickou energii jsou vypočteny z elektrické energie prodávané do veřejné rozvodné sítě (tj. ne konečná prodejní cena). Za druhé, náklady zahrnují výměnu zařízení po 25-ti letém období a pro variantu 3 výměnu katalyzátoru každé 3 roky. Náklady jsou rozdělené na investiční náklady a provozní náklady. Investiční náklady lze dále rozčlenit na náklady na instalaci (plánování projektu, náklady na pozemek, vyčištění lokality, příprava lokality, stavby, inženýrské práce, smluvní platby, náklady testování a zkušebního provozu), náklady na zařízení omezování emisí (primární redukční zařízení, dodatečné a pomocné zařízení, přístrojová technika, doprava na lokalitu, modifikace a přizpůsobení stávajícímu zařízení) a další náklady (podmíněné).

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

47

PŘÍLOHY

Provozní náklady jsou dále členěny na náklady na energii (elektrická energie, ropné produkty, zemní plyn, pevná paliva), materiálové náklady, náklady služeb (náhradní díly, chemické látky, environmentální služby), náklady na lidskou práci (zaměstnanci, školení), fixní náklady (pojištění, licenční poplatky, bezpečnostní a havarijní opatření, další režijní náklady), úspory nákladů či příjmy a další náklady. Z omezených informací dostupných pro tento příklad je možné vypočítat pouze celkové roční (anualizované) náklady. Roční náklady jsou zde uvedené jako náklady dodatečné k výchozímu stavu. Pro tuto část platí předpoklad 25-ti leté ekonomické životnosti zařízení (vychází se z výměny spalovací pece) a 6% diskontní míry (vychází se z toho, že odvětví není příliš rizikové a vykazuje nízké kapitálové náklady). Ekvivalentní roční náklady jsou vypočteny podle vzorce:

 r (1 + r )n  celkové roční náklady = C 0   + OC n  (1 + r ) − 1 Kde: C0

=

investiční náklady v roce 0 (základní období)

r

=

diskotní míra za období (rok)

n

=

odhadovaná ekonomická životnost zařízení v letech

OC

=

celkové provozní náklady

Proto

 0,06 × (1 + 0,06) 25   + 188 = 202tis.EUR 25  (1 + 0,06) − 1 

Celkové roční náklady (varianta 2) = 185 × 

 0,06 × (1 + 0,06) 25   + 670 = 785tis.EUR 25  (1 + 0,06) − 1 

Celkové roční náklady (varianta 3) = 1475 × 

Celkové roční náklady dodatečné k variantě 1 jsou: varianta 2 = 202 000 euro varianta 3 = 785 000 euro Vhodnější by bylo, kdyby bylo dodáno více informací pro posouzení a validaci nákladů. Bohužel více podrobností není dostpuné. V tomto příkladě lze všechny náklady přiřadit ochraně životního prostředí, neboť techniky jsou výlučně zaměřené na redukci emisí NOx. Vyhodnocení variant Pro zjednodušení vyhodnocení jsou posuzovány pouze emise NOx. Nákladovou efektivnost lze vyhodnotit na základě hodnoty nákladů na tunu redukovaných emisí NOx. Ve srovnání s výchozím stavem je nákladová efektivnost variant 2 a 3 následující: dodatečné roční náklady (tis. euro) podle metodiky stanovení nákladů

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

Varianta 2

Varianta 3

202

785

48

PŘÍLOHY

redukované emise NOx (tuny)

59

405

podle metody mezisložkových vlivů

(10% redukce)

(68,5% redukce)

3424

1938

Nákladová efektivnost (náklady na tunu redukovaných emisí NOx)

Výsledkem je 3424 €/t pro variantu 2 a 1938 €/t pro variantu 3. Varianta 3 má vyšší nákladovou efektivnost. tabulka 15.12 Vyhodnocení variant

Externí náklady podle ExternE jsou pro NOx v intervalu 1500 – 7100 euro. Obě varianty 2 a 3 spadají do tohoto intervalu (3424 euro a 1938 euro). Zatímco lze provést citlivostní analýzu pro více objektivní intepretaci výsledků, na úvod výsledky poskytují odbornému posouzení indikaci, zda nákladová efektivnost opatření splňuje kritéria BAT. Ekonomická únosnost odvětví Popis struktury odvětví Velikost a počet zařízení Velikost zařízení v odvětví spalování má tendenci být podřízena úsporám z rozsahu a strategii odpadového hospodářství převažující v členském státě. Například ve Velké Británii většina zařízení odstraňuje odpady pro populaci cca. 100 000 obyvatel a jejich kapacita je v rozmezí 50 – 150 kt za rok. Námitky proti uplatnění technik omezování NOx jsou zaměřeny především na menší zařízení, ovšem zavedení technik není obecně omezeno, neboť existuje dostatek velkých zařízení s velkou kapacitou. V odvětví tyto techniky mohou být aplikovány. Ve skutečnosti jsou tyto techniky v EU již mnohdy instalovány. Z toho vyplývá, že velikost zařízení není pravděpodobně hlavním vlivem na únosnost. Technické charakteristiky zařízení Odvětví je značně regulováno a podléhá nejen regulaci podle IPPC (v minulosti zejména Směrnice o spalování odpadu), takže je na zařízeních požadována lepší environmentální výkonnost. Navíc popsané technologie spalování a snižování emisí jsou zřejmě prověřené z hlediska technické dostupnosti a výkonnosti. Dále techniky lze upravit na většinu nových a stávajících spalovacích technologií, neboť jde o koncové (end-of-pipe) techniky. Kdyby bylo nutné techniky upravovat, bylo by nutné vyhradit jim přiměřený prostor. Zařízení technik není veliké a mnoho zařízení na spalování odpadu má prostor pro příjem odpadu a jeho zpracování, což vytváří prostor a flexibilitu pro zavedení nového zařízení. Technické vlastnosti by neměly být hlavním faktorem únosnosti. Životnost zařízení Životnost spalovny je relativně dlouhá a bezpečná (analýzu struktury trhu viz kapitolu 5.3.) a lze důvodně přijmout předpoklad 25-ti leté životnosti nové spalovny (výměna hlavního spalovacího zařízení). Tato dlouhodobá jistota provozu zvyšuje dobrou víru v to, že environmentální přínosy budou za dobu životnosti investice do opatření na ochranu životního prostředí maximalizovány. Životnost zařízení tak pravděpodobně není významným vlivem únosnosti. Bariéry vstupu a výstupu V současnosti je kapacita spalování odpadu v EU významná a poptávka se zvyšuje kvůli opouštění od skládkování. Trend je přinejmenším v krátkém období určen jako růst kapacity pro spalování, i když mezi členskými zeměmi se bude lišit podle národní strategie odpadového hospodaření. Jiné charakteristiky odvětví

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

49

PŘÍLOHY

Obecně řečeno se struktura podniků provozujících spalovny odpadů mezi členskými zeměmi liší. Několik aktivních podniků (přinejmenším ve Velké Británii) má kromě spaloven odpadů širší portfolio zařízení pro nakládání s odpady. Navíc některé podniky provozují zařízení ve více jak jednom členském státu. Závěr Obecně lze diskusi uzavřít tak, že bezpečnost nabídky, dlouhá životnost zařízení a známost technologie jsou pozitivními faktory, které nebudou nepříznivě ovlivňovat únosnost. Popis struktury trhu Struktura trhu byla pro odvětví spalování odpadu analyzována užitím Porterova modelu pěti hybných sil. Rivalita mezi existujícími firmami Konkurence mezi zařízeními na spalování (komunálního) odpadu je kvůli několika faktorům relativně nízká. Poptávka v některých členských zemích (např. Spojené království) po nových kapacitách spalování převažuje nabídku zejména kvůli silnému místními politickému odporu, což prodlužuje plánovací proces a tudíž zpomaluje výstavbu nových zařízení. Navíc provozovatelé spaloven odpadu mají tendenci uzavírat s úřady starajícími se o sběr a odstraňování odpadu relativně dlouhodobé bezpečné smlouvy pro vybraná zařízení v určitých lokacích. Konečně náklady velkoobjemové přepravy omezují nadměrné přesuny mezi variantními spalovnami. Schopnost dodavatelů vyjednávat o cenách Není otázkou pro toto odvětví. Schopnost kupujících (nebo zákazníků) vyjednávat o cenách Zákazníci a dodavatelé jsou v tomto odvětví považováni jako za tytéž – jmenovitě jde o úřady starajíci se o odstraňování odpadu. Relativně nízká konkurence popsaná výše znamená, že tyto úřady nebudou podstatně ovlivňovat ceny, které platí za odstraňování odpadu. Často s rostoucím regulačním omezením skládkování a pomalého vývoje recyklačního trhu je pro ně spalování jediným dostupným způsobem. Z toho vyplývá, že provozovatelé spaloven budou mít důvodnou příležitost převést dodatečné náklady na zamezení znečišťování na své zákazníky a že zákazníci nebudou mít jinou volbu, než přijmout novou cenu. Navíc tito zákazníci (úřady starající se o sběr a odstraňování odpadu) pak přenesou tyto náklady na původce odpadu (veřejnost a zpracovatelský průmysl). Tyto vysoké náklady na odstraňování odpadu pak podpoří diversifikaci způsobů odstraňování odpadu – recyklaci a omezení vzniku u původce. Rozsah, v kterém bude trh spalování odpadu redukován je v současnosti nicméně omezen (přinejmenším ve Velké Británii). Hrozba nahrazení výrobků nebo služeb Poptávka po alternativách odstraňování odpadu je díky Směrnici EU o skládkách odpadů rostoucí. Členské státy také v rámci svých odpadových strategií podporují rozvoj lepších alternativ ke spalování, jako jsou zařízení na využití odpadu, recyklaci či obnovu látek. Tyto možnosti jsou ovlivněné trhem a cenou obnovených materiálů a mnoho členských států shledalo, že je nutná za účelem přechodu od méně žádoucích alternativ ekonomická intervence. Míra a stupeň substituce je pro jednotlivé odpadové strategie určen členskými státy. V krátkém období je míra substituce vystavena vlivu nedostatečných kapacit alternativ pro skládkování a faktu, že spalování je stále varianta s nižšími náklady oproti současným alternativním zařízením pro nakládání s odpady. Můžou se objevit případné substituty spalování, které mohou ovlivnit únosnost technik omezování emisí, ale dojde k tomu v delším časovém horizontu. Hrozba nových subjektů na trhu. V současnosti je kapacita spaloven nedostatečná, což může podpořit vstup nových subjektů. Nové subjekty pravděpodobně podstatně neovlivní únosnost stávajících provozovatelů, neboť s vybranými lokálními zařízeními jsou uzavírány dlouhodobé smlouvy. DL/EPPCB/ECM

květen 2005

50

PŘÍLOHY

Závěr Z obecné analýzy vyplývá, že by mělo být relativně snadné přenést náklady na omezování znečišťování na zákazníky. V tomto případě bude každá vláda členských států muset vyhodnotit efekt nákladů na ekonomiku jako celek. Poptávka po kapacitách na spalování odpadu je zjevně cenově neelastická, ačkoliv to se může změnit, až se alternativní způsoby nakládání s odpady stanou více konkurenceschopné. Dopad této změny na elasticitu může také záviset na stupni, v kterém jsou provozovatelé spaloven schopni zavádět dostupné substituty do portfolií svých podniků. Výše rozvedená analýza ukazuje, že současná struktura trhu podpořuje schopnost odvětví nést náklady techniky ochrany životního prostředí a proto zavádění navrhovaných technik jak BAT by nemělo významně ovlivnit únosnost odvětví. V dlouhém odbobí může být únosnost snížena vstupem substitutů na trh. Odolnost Pro vyhodnocení odolnosti nejsou dostupná žádná data. Zisková marže provozovatelů spaloven odpadů je zřejmě relativně vysoká ve srovnání s ostatními průmyslovými odvětvími (např. zpracovatelským). Závěr Obecná analýza odolnosti (a dalších faktorů popsaných dříve) vyvozuje, že náklady na zařízení omezování znečištění by mělo být možné snadno převést na zákazníky. Poptávka po kapacitách na spalování odpadu je značně cenově neelastická, což se může případně změnit tehdy, až se substituty k nakládání s odpady (recyklace atd.) stanou více konkurenceschopné. Křížová cenová elasticita může také záviset na stupni, v němž budou provozovatelé spaloven zavádět dostupné substituty do svých podnikových portfolií. Dalším bodem ke zvážení snadnosti, s níž mohou být náklady převedeny, je jejich ekonomický efekt na národní úrovni. Rychlost realizace Tento aspekt je nejvýznamnější, pokud realizace BAT vyžaduje významné krokové změny v kapitálových investicích celého odvětví nebo vyžaduje restrukturalizaci odvětví. V odvětví spalování odpadu je míra zlepšování výkonnosti stále silně ovliňována Směrnicemi EU o spalování odpadu. Tyto směrnice obsahují přísné harmonogramy dosahování souladu, což může být hlavním faktorem nadcházející realizace environmentálních zlepšení podle regulace IPPC a historicky to v členských státech vedlo k významným přestavbám a restrukturalizi odvětví (např. ve Spojeném království v roce 1996). Zařízení v celém odvětví budou za účelem dosažení souladu přinejmenším účinnosti omezování NOx podle Směrnice o spalování odpadu vyžadovat další investice do technik. Jiným faktorem, který by měl být zvážen, je schopnost provozovatelů harmonizovat zavádění technik během podnikatelského cyklu (jako plán uzavření provozu a cykly údržby). V tomto případě to nemusí být hlavní otázka, neboť většina stavebních prací může být provedena bez narušení normálního provozu. Závěr Rychlost realizace je značně předurčena časovým rozvrhem jiných směrnic. Závěr k ekonomické únosnosti Povaha tohoto odvětví je taková, že je zde relativně solidní příležitost přenést náklady omezování emisí na zákazníky, takže další investice by neměla mít velký vliv na únosnost odvětví. Proto by bylo důvodné očekávat, že odvětví bude investovat do některé z variant 2 nebo 3 (tj. změní se výchozí stav). Jako závěr analýzy uvedené v tomto dokumentu je varianta 3 nákladnější oproti variantě 2, nicméně je varianta 3 více nákladově efektivnější (varianta 3 1 938 € na tunu omezených emisí NOx, varianta 2 3 424 € na tunu omezených emisí NOx, jak bylo vypočteno v kapitole 4). Protože varianta 3 může být realizována za přiměřené náklady (environmentálním přínosům, kterých bude dosaženo), je považována za preferovanou variantu. DL/EPPCB/ECM

květen 2005

51

PŘÍLOHY

Tyto závěry jsou čistě vztaženy ke vstupním informacím a v tomto příkladě účinnost redukce emisí NOx 10% pro selektivní nekatalytickou redukci (varianta 2) nemusí být typická pro tuto technologii. Tam, kde může být dosažena vyšší míra redukce (30 nebo 50%) uplatněním stejné základní technologie, závěry by byly zcela rozdílné. Proto, jak bylo řečeno na úvod tohoto příkladu, účelem bylo demonstrovat aplikaci metod ekonomických a mezisložkových vlivů podle tohoto dokumentu a závěry z příkladu nelze použit k úsudku, zda je určitá technologie obecným BAT.

DL/EPPCB/ECM

květen 2005

52

ECM květen

Recommend Documents