Èást pátá OD TØICÁTÝCH LET K DNEŠKU

Èást pátá OD

TØICÁTÝCH

LET

K DNEŠKU

Jsme v dobì postkomunistické, o které autor knihy „Dìjiny ženy“ pravdìpodobnì ani nevìøil, že pøijde. Komunisté v dìjinách ženy zpùsobili zásadní obrat – v žádných jiných ideologiích nebylo zrovnoprávnìní ženy zahrnuto jako jedna z hlavních podmínek. Nikde jinde také zájmy žen nebyly podøizovány zájmùm dìlnické tøídy coby nadøazené kategorii a zájmy dìlnické tøídy nebyly podøizovány zájmùm ideologie. Nikde jinde neskonèila emancipace tak rychle a rafinovanì, že si toho ženy ani nevšimly. Postavení ženy v socialistické spoleènosti lze nejlépe vyjádøit slovy: „Dìlejte to, co dìláme my, pøizpùsobte se nám a my vás pak uznáme za rovnoprávné.“ Jenomže socialistické spoleènosti jaksi odzvonilo, a bylo by možná dobøe podívat se nyní alespoò letmo a bez nárokù na úplnost, jak to vlastnì se ženou vypadalo a vypadá v posledních padesáti až šedesáti letech až k dnešku, pøedevším ovšem u nás. Žena se zaèleòuje do pracovního procesu. Zmìna hospodáøských pomìrù v dùsledku svìtové hospodáøské krize na pøelomu dvacátých a tøicátých let (tedy v dobì, kdy psal S. K. Neumann své Dìjiny ženy) pøivodila i v Èeskoslovensku sociální rozvrstvení obyvatelstva ve mìstech a mezi jednotlivými vrstvami vznikly pøíkré majetkové i vzdìlanostní rozdíly. Krize v Èeskoslovensku mìla ve srovnání s vìtšinou kapitalistických státù mnohem vleklejší a t잚í prùbìh. Heslem èeskoslovenských komunistù té doby bylo: komunismus – jediná záchrana, a za pøíklad si brali Sovìtský svaz, kde byla rozbìhnutá první pìtiletka a kolektivizace zemìdìlství. Povídka „První vítìzství“ Jiøího Stana, (jež oživuje archivní dokumenty o vìcech, které se dnes poslouchají jako bajky – roèenka Rudého práva 1964 – a jejíž dìj je umístìn právì do poèátku tøicátých let) charakterizuje snahy komunistù zapojit do svého programu co nejvíce rodin. Agitátoøi zasahují do rodiny a do vztahù mezi manželi, jejichž role v této povídce vytváøejí typický obraz o vzájemném postavení muže a ženy té doby v chudých vrstvách: „...V Pokludové se cosi vzbouøilo. Odjakživa byla tichá a pokorná, celý život trpìla, mlèela a dívala se na svìt tak, jak ho vidìla kolem sebe v koloniích. Bída ji nauèila spíš pokoøe než vzpouøe. A teï z ní vyšlehlo všechno zoufalství, které se støádalo dlouhé roky. Už nemohla dál. „Františku, nepodepisuj!“ Už to nevydržím, dìti ještì chodí do školy... Františku, proboha...“ Z oèí jí tekly horké slzy. „Vzpamatuj se, Františku, vždy to stejnì nezachráníš jedním podpisem. Zabiješ mne, celou rodinu.“ Pokluda položil tužku na stùl, vyprostil se ženina objetí a vstal. Agitátor Kozubík stál celý bledý u dveøí a díval se na Pokludovou. Pak šeptl, jako by se bál, aby svým hlasem nikomu neublížil: „Tak mi pùjdem, Františku...“ Tíživé vteøiny jakoby se propadaly lidem pod nohama. Pokluda hlasitì vykøikl: „Nikam nepùjdeš!“ Cítil, že se mu tím výkøikem ulevilo. Tiše dodal: Stejnì to není život... a tak, nebo tak...“

Obešel zhroucenou ženu a usedl ke stolu. Chvíli váhal, pak vzal tužku a podepsal... Agitátoøi odešli. Pokluda pøiklekl k ženì. Pohladil ji po vlasech. Usmál se sám sobì. Nevìøil by, že projevit nìhu je tak snadné. Nikdy to nedìlal...“ Pøes vysokou nezamìstnanost a hluboké tøídní propady si stále mnoho žen mohlo dovolit zùstat v domácnosti a starat se „jen“ o rodinu. Byly relativnì dobøe zaopatøené svými muži a nemìly nejmenší chu ani racionální dùvody, proè pracovat ještì navíc mimo domov. Manželem po celý život zaopatøovaná ètyøicetiletá žena z malého mìsta èi vesnice, zkušená a dokonale zacvièená v domácích pracích èi na statku a ve výchovì dìtí, se tìšila vážnosti, jako by pracovala mimo domov. Snad ještì více pozdìji, ve váleèných letech, kdy se rodiny z mìst, nebo alespoò jejich dìti, uchylovaly k pøíbuzným na vesnice, kde byla životní úroveò vzhledem k sobìstaènosti vyšší. Ale ještì pøed druhou svìtovou válkou bylo vzhledem k nezamìstnanosti vyloženì nežádoucí, aby šla zaopatøená žena pracovat. Žena v domácnosti se ocitla v tlaku – z jedné strany bylo její spoleèenské postavení snižováno, na druhou stranu, chtìla-li se seberealizovat mimo domov, byla osoèována z toho, že potøebným bere pøíležitost k práci. „...To jenom mìstské hospodynì jsou postiženy podezøením, že nemají nic na práci než se strojit, dobøe vypadat, bavit se a trochu uklízet. Pro vìtšinu se našlo oznaèení pavlaèových panièek,“ píše èasopis pro ženy z roku 1941. Právì z mìst však vyšlo volání po správném hodnocení žen – hospodyò. Nebezpeèí tøídní závisti mìlo pøeklenout obecné vzdìlání a obèanskou rovnoprávnost mužù i žen. Pøi pøehodnocování všech hodnot došlo i na ženu v domácnosti, na tzv. hospodynì, jejíž práce se oceòovala pøedevším z národohospodáøského pohledu. Ženské hnutí šlo z poèátku za vysvobozením ženy z bídy hmotné, duchovní i mravní, a za vhodné prostøedky považovalo vzdìlání, cílevìdomou práci a existenèní samostatnost. Vzrùstající bída neprovdaných a nezamìstnaných dívek a žen odsunula zájem o ženy v domácnosti – o hospodyni v pravém slova smyslu – ale i o mateøství z èelného místa. Nicménì nejen samy ženy poznaly nebezpeèí jakéhokoli snižování významu hospodyòství a mateøství, také spoleènost sama pochopila, že podceòováním ženy v domácnosti a pøedevším matky jsou ohroženy národohospodáøské zájmy. Žena zbavovaná péèe o domácnost byla okolnostmi nucena orientovat se na nakupování vìcí za vydìlané peníze – tedy už ne na výrobu tìchto vìcí doma. Idea žen – hospodyò však byla neudržitelná. Bylo samozøejmostí, že mladá dívka studovala, nemusela-li z ekonomických dùvodù hned po dosažení základního vzdìlání pracovat v továrnì. Tøicátá léta. Ve tøicátých letech tedy dorùstala nová generace žen, která poznala, jak nároèná je úloha matky zamìstnané za pultem obchodu, v kuchyni, v dílnì èi na poli. Na druhé stranì je pøirozeností matky, která si pøeje, aby se její dítì mìlo v životì lépe než ona. Co nestihla a èeho nedosáhla matka, mìlo naplnit dítì. Byloli to tedy jen trochu možné, dívka se vzdìlávala. Tøicátá léta zaznamenala návaly ženské studující mládeže do škol, vystudované pak smìøovaly do úøadù a výdìleèných povolání vùbec. Studia si mohla dovolit mládež buržoazie nebo tìch rodièù, kteøí si mìli co „odtrhnout od úst“. Zaopatøit dceøi co možná pohodlné, bezstarostné živobytí tak, aby po odbytí (èasto skuteèné

odbytí) svých pracovních hodin mohla se vìnovat jen a jen sobì a svým zájmùm, to bylo cílem mnoha rodièù, píše tehdejší tisk. Zastánci tradièních, pravých hodnot, které podle nich spoèívaly jen v obìtavé práci pro rodinu a tím pádem i pro spoleènost jako celek, se na tento trend dívaly velmi kriticky. „...mladé, vystudované dívky chtìly sloužit pøedevším své poživaènosti. Bylo tu mnoho pochybného, nezdravého, škodlivého. Dceruška, zázraèné dítì, doma uctívané, hýèkané a obdivované, žila si jako princezna, ani vìtøíèek životních strastí na ni nefoukl. To už ochotná maminka zaøídila, aby ze života bylo jí pøidìleno to nejlepší. Studovala. Nu, ano, to se pøeci samo sebou rozumí, bude svou paní, bude mít jednou krásné místo a s mužem dohromady dvojí pøíjem. Studie šly hravì, nebo nemusela na nic sáhnout, všecko se jí podalo, pøipravilo, zaplatilo, koupilo...“ Mladé vystudované sleèny z menších mìst odcházejí do velkomìst, tøeba za pár korun mìsíènì. Pùvodní rodina, rodištì není jedinou možností seberealizace. Velkomìstské sleèny pøijímaly svou samostatnost jako samozøejmost. Ona samostatnost byla èasto nahlížena jako povýšenost a u mnohých se ono náhlé sebevìdomí stalo skuteènì povýšeností nad rodièi. Vzdìlané dívky mají pøece jiné vzdìlání, vyrostly v nových pomìrech, mají pøed sebou jinou budoucnost! Úøady se plní sleènami bezvadnì obleèenými, uèesanými a nalíèenými, s nadsázkou øeèeno – kopie filmových hvìzd. Starší generace a dìlnická mládež, která v životì nic zadarmo nedostala, na tuto dobu vzpomíná jako na éru „bobeèkù“ – rozmazlených holèièek a chlapeèkù, které se derou na jejich místa, nepoznaly skuteènou nutnost vydìlávat peníze. Pøíval onìch „bobeèkù“ zpùsoboval vichøice v hlavách i poklopcích mnohých šéfù, kteøí zamìstnávali mladé a krásné sekretáøky. Jenže tehdy ještì neexistoval pojem sexual harrasment. O to vìtší to musel být šok. Nejen pro pány, ale i pro jejich manželky. Malom욝ácká morálka dostávala na frak a komunisticky smýšlející pozorovatelé spoleèenských jevù mìli další dùvod k odsuzování bohatších vrstev. Koho však mìli kritizovat døív? Pány šéfy, prominentní dcerušky- sekretáøky, nebo „ubohé panièky“ onìch šéfù?... „...V tu dobu byly manželky pánù šéfù tìchto módních figurek degradovány na bezplatné služebnice svých manželù, právì tak, jako maminky „bobeèkù“. Sleèny vytváøely nový sport. Být sekretáøkou vysoce postaveného šéfa bylo závidìníhodné postavení, zejména, nebralo-li se to s prací tak vážnì. Mnoho tìchto loutek, sobecky jen pøíjemnosti života mlsající, rozdupalo pìstìnýma nožkama stárnoucí srdce manželek svých šéfù a vzalo si na svìdomí znièení štìstí rodiny, ba i životù. Našla se i taková výteènice, „jejíž srdce vzkvétalo vždy dvìma kvìty“, která se po znièení syna a ženy svého šéfa usadila na místo té, která si pro její zloèinné jednání a ze žalu nad ztrátou syna vzala život. A krásná sleèna žije blaženì se svým bývalým šéfem, a pranic si nedìlá z toho, co zavinilo její sobectví...“ rozèiluje se redaktorka jednoho ženského èasopisu z roku 1939. V Americe se ve dvacátých letech v období velké prosperity rozmohl mezi dívkami „sport“ ponìkud drsnìjšího ražení – tzv. zlatokopectví. Nešlo o zamìstnání, nýbrž o velmi benevolentní americkou rozvodovou legislativu. V Evropì byl rozvod pro ženu hospodáøsky velmi málo výhodný, na rozdíl od Ameriky. Tam jsou soudem stanovené alimenty èi odškodnìní tak vysoké, že rozvedeným ženám zajistí ekonomickou nezávislost a mnohdy i bohatství do konce života. Golddigirl, zlatokopka se tedy provdala za dobøe situovaného muže a krátce na to se s ním rozvedla. Taková „zlatokopka“, jíž se podaøilo uskuteènit výhodný sòatek, uchová

si i po rozvodu vyšší sociální postavení. Zlatokopky však nemusely vždy usilovat o sòatek, staèilo bohatému milenci pohrozit skandálem, aby dostaly odškodné. Vrame se však do nižších spoleèenských sfér a do krajù evropských. Zde zatím leckteré chudé dìvèe marnì shánìlo práci, aby se uživilo a nebylo odkázáno na finanèní podporu rodièù. Pøílivem bohatých, zabezpeèených dívek, už zmínìných „bobeèkù“ do úøadù, se znaènì snížily možnosti mladých mužù jak na práci, tak na založení vlastní rodiny. Z toho vznikla nevraživost vùèi ženské rovnoprávnosti, poukazovalo se na „bobeèkovství“ protìžovaných zamìstnaných mladých žen a také provdaných žen zamìstnaných, dobøe placených manželù. Zájmy spoleènosti spoèívaly v tom, aby dívky z bohatších rodin, které nežene do práce bída, zùstávaly doma a dìlaly to, co jejich matky a babièky – vìnovaly se domácnosti a nebraly práci potøebným. Žena ve váleèných letech. Ještì druhá svìtová válka mìla v praxi znova vyzkoušet, nakolik je ženské pohlaví silné. Léta poznamenaná válkou byla pro postavení ženy ve spoleènosti prubíøským kamenem, na nìmž prokázala to, co už stejnì dávno vìdìla: že je s to nahradit muže v práci za nejt잚ích podmínek. Známe váleèné hrdiny, váleèné hrdinky pohøbila anonymita. Válka akademické otázky ženské zamìstnanosti a rovnosti s muži odsunula na pozdìjší dobu, na otázky nebyl èas, muži z celé Evropy rukovali na fronty a ženy si emancipaci vyzkoušely se vším všudy: Pracovaly ve zbrojaøském prùmyslu, v potravináøství, tìžkém kovoprùmyslu, nahrazovaly muže ve všech odvìtvích, která dosud byla jen doménou mužù. Stejnì významné ale bylo, že žena mnohdy zùstala sama na obživu celé rodiny vèetnì svých pøíbuzných a starých rodièù. Dohadují-li se sociologové, kdy v dìjinách lidstva zaèala skuteèná krize rodiny, veskrze se shodují v tom, že právì druhou svìtovou válkou. Aèkoliv, jak jsme vidìli, S. K. Neumann tuto krizi zaznamenával daleko døíve, ve válce asi nabyla zvl᚝ výrazné rysy. A to navzdory tvrzení, že vnitønì se rodina za války opìt pevnì semkne, její èlenové „drží pøi sobì“ bez rozdílu pohlaví a vìku. Zdánlivì ano. Rodina se stává jediným útoèištìm pøed hrozbami, které na jedince útoèí z venèí: hlad, zima, neustálý strach o sebe a své blízké. Rodina je nucena žít ve vzájemné pospolitosti: zima vìtšinou nahání všechny èleny do jediné vytopené místnosti (jeli èím topit), zákaz vycházení ve veèerních hodinách sdružuje rodinu u jednoho stolu, a tak dosud už jinak smýšlející mládež opìt naslouchá „rozumùm“ starší generace a naopak. Dìti, ženy, muži, staøí i mladí z buržoazních i dìlnických rodin – každý nìjak pøispívá k materiálnímu zajištìní celé rodiny. Kde chybí otec, který vìtšinou rozhodoval o tom, co kdo bude v rodinì dìlat, nastupuje dospìlý syn, a kde chybí i syn, stává se „hlavou rodiny“ matka. Tak to vypadá však pouze v krajích, které válka nepostihla bezprostøednì. V dobì, kdy žije v jedné místnosti namaèkána celá rodina – od dìtí až po starce, je intimita ve dvou témìø pøepychem. Ale láska nejen že kvete v každém vìku, ale také v každé dobì, a v dobách, kdy se zdá, že není místo ani chu pro romantiku, je tomu právì naopak. „Pro vznik pocitu lásky u obou pohlaví jsou nejpøíznivìjší údobí, ve kterých je emocionalita zvýšená.“ (Jaromír Janata, Dvojí svìt). Mùže jít jak o emoce pozitivní, tak negativní – strach, nebezpeèí, obavy. Z psychologických pokusù je známo, že lidé, kteøí jsou v nebezpeèné situaci, se snaží navázat kontakt

s ostatními lidmi. Strach také zesiluje sexuální pud. Bìhem válek se tedy lidé zamilovávají velice snadno. Láska mezi mužem a ženou byla (nejen) ve druhé svìtové válce èasto jedinou vírou, jedinou náplastí na strach z budoucnosti, byla potvrzením lidské hodnoty, která byla fašisty tak hluboce devalvována. Cítil-li nìkdo, že je milován, že je vážen a uznáván druhou osobou, bylo obtížnìjší nechat se ponížit v chudobì a strachu ze smrti. Milence okolnosti svìta, kde si nikdo není jist zítøkem, nauèily žít pro pøítomnost, nemyslet na budoucnost, sexuální rozkoš a láska byly jediným zdrojem pøíjemných pocitù. Bohatí chudnou a na situacích, které pøináší každodenní život, se ukazuje, že majetek není nutnì synonymem lakoty a zla, tak jak byla zjednodušenì vykládána buržoazní morálka. Všechny ženy spojuje stejný strach o své muže, dìti, rodinu a to kromì jiného napomáhá ke stírání spoleèenských rozdílù. Sdílení stejných prožitkù a tragédií lidi opatrnì, ale spíše jen zvenèí, pozvolna sbližuje. Na druhou stranu strach o „vlastní kùži“ sytí zbabìlost, udavaèství, ukazují se pravé charaktery, „není èas na hrdinství“. Základní a jedinou jistotou pro jedince však zùstává v tìchto èasech rodina, tím spíše, že totalitní fašistické èi nacistické režimy si rodiny neváží. Ono znevážení rodiny fašisté dovádìli do krajností. Ukájeli své zvrácené sadistické choutky tím, když se kochali psychickým utrpením z oddìlování žen od svých mužù a žen od svých dìtí, které pak buï postøíleli nebo pøed oèima svých blízkých utýrali k smrti èi ženy znásilòovali pøed svými muži. Nevážili si èlovìka jako jedince, zrovna tak jako židovské rodiny a jako kterékoli rodiny jiné. Za pìt let války jsou celé rodiny rozprášeny do rùzných koutù svìta. Filmy i literární díla nám ukazují dramatické okamžiky, kdy se miliony párù po letech násilného odlouèení zase shledávají, kdy se miliony žen s koneènou platností dozvídají, že jejich muž èi syn zahynul, desetitisíce párù se rozcházejí, miliony rodin jsou pøesídleny mimo rodné mìsto èi zemi. Krize rodiny tu pøichází nikoliv zevnitø, ale zvenèí- jako katastrofa, jako tragédie. Má však jeden dùsledek – otøásá rodinou jako jistotou, jako zázemím, jako bezpeèím. Je to jiný zdroj krize rodiny, než o jakém psal S. K. Neumann, dìsivìjší tím, že zasahoval bez výbìru, bez možnosti obrany, a to i rodiny, které pøedtím žádnou krizi nepociovaly. Válka zpùsobila, že pomìr žen a mužù v Evropì je ve znaèném nesouladu. Napøíklad v Nìmecké spolkové republice byl rozdíl zvláštì pøíkrý: V roce 1955 zde bylo o tøi miliony více žen než mužù. V Anglii o dva miliony více. Tento nepomìr není snad zpùsoben pouze váleènými ztrátami, protože pøebytek žen vzrùstá i v zemích, které neztratily muže za války. Pøíèinou tohoto fenoménu je snad okolnost, že ženy žijí v prùmìru déle, takže jich pøibývá, pøestože chlapcù se rodí více než dìvèat. (Výzkumy potvrdily pomìr 104 narozených chlapcù na 100 novorozených dìvèat.) Pováleèná žena. Po válce nastala velká populaèní exploze, èásteènì také díky tomu, že mladé páry mìly tendenci brát se pomìrnì velmi brzy. V USA se projevila jakási „protiemancipaèní“ vlna, která vyšla od samotných žen. Ženy, jež za války dokázaly, že jsou silné a schopné èelit krizím jako muži, se náhle cítily pøíliš emancipované a málo ženské, což psychologové dávali do souvislostí s váleèným napìtím, které prokázalo slabost a neurotismus amerických vojákù a z toho vyplývající nepøirozené postavení ženy v rodinì.

Proto americké sufražetky zaèaly hlásat návrat k ženskosti, k domovu, rodinì. Módní myšlenkou studentek, které opouštìly univerzity, bylo vdát se a zmìnit se v hospodynì, starající se o blaho manžela a dìtí. Tehdejší americká ideální rodina žila v domku se zahradou a psem a pøedstavovala otce, matku a ètyøi dìti s tím, že otec dennì odcházel do práce ve mìstì, zatímco manželka trávila èas pøepravováním dìtí mezi školou, tenisem a jinými zájmovými kroužky. Èasopis „Life“ z roku 1956 líèí ideální ženu ze støedních vrstev jako dvaatøicetiletou, hezkou a oblíbenou ženu v domácnosti, matku ètyø dìtí, která žije na pøedmìstí od svých šestnácti let, kdy se provdala. Je to vynikající manželka, matka, hostitelka a „manažerka“ domácnosti, která si sama šije šaty, organizuje roènì nìkolik veèírkù, zpívá v kostelním sboru a spolupracuje s rodièovským sdružením a se skautkami a je oddaná svému manželovi. Dále „Life“ píše: „V rámci svého denního programu chodí na klubové èi dobroèinné schùze, stará se o nákupy, vìnuje se keramice a chystá se uèit francouzsky. Také cvièí na trampolínì, aby si udržela figuru.“ Nìkteøí sociologové se domnívají, že odhodlání zmìnit se v hospodyni si dovolily jen ty ženy, které už prošly vzdìláním a urèitou fází emancipace, a jejich ideální ženství považují za hru, v níž se snažily umìle zbavit své aktivity a v roli podøízené se stát prostøedkem k tomu, aby muž získal ztracenou rovnováhu. V padesátých letech ve Spojených státech vìtšina žen nepracovala, i když pøedstava zamìstnané ženy nebyla tak neslýchaná. Èlánek v èasopise „Womans Home Companion“ (Ženin domácí spoleèník) z roku 1950, nazvaný „Chtìjí ženy opravdu pracovat mimo domov?“, pøináší výsledky ankety – 52 procent ètenáøek chtìlo zùstat v domácnosti, zatímco zbytek už se vrhal do zkrácených pracovních úvazkù, o zamìstnání na plný pracovní úvazek se neuvažovalo. Otec byl ve mìstì zamìstnán s nejvìtší pravdìpodobností u velké spoleènosti a oèekávalo se od nìj, že jako loajální èlen spoleènosti se drží její linie i za cenu èastého stìhování do rùzných èástí zemì. V roce 1954 se každý pátý obyvatel Spojených státù stìhoval jednou roènì. Zaèátek a konec emancipace èeskoslovenské ženy. Jinak tomu bylo v zemích, které nastoupily cestu socialismu. Váleèná léta ve vìtšinì evropských zemích znamenala další krok k faktické emancipaci ženy, a to daleko dùslednìjší, než tomu bylo pøed ètvrt stoletím, a emancipace se zredukovala na pouhé napodobování muže ve smyslu „co dovede muž, žena dokáže také“. Ženy nastoupily za druhé svìtové války na místa mužù ve více oborech a ve vìtším poètu na místa mužù a také si svá zamìstnání udržely i po válce, v komunistickém Sovìtském svazu a lidovì demokratických zemích dùslednìji než v zemích kapitalistických. Padesátá léta byla pøíznaèná vírou v nový vìk, v nìmž je možné cokoliv. K výrobì elektøiny se zaèínala využívat atomová energie, vìdci objevili strukturu DNA a na dosah mìli vakcínu proti obrnì. Zatímco v Americe se vìtšinì lidí naplòoval sen „domov pro každého“ (v pováleèných letech vzrostl poèet majitelù rodinných domkù víc než za posledních 150 let), v zemích, které se daly cestou komunismu, zùstal tento sen nenaplnìný do souèasnosti. Ženy pro zmìnu nabyly právní rovnoprávnosti, a jejich právo se v rámci soudružské loajálnosti stalo povinností. O povinnosti pracovat a volit jednu stranu se Amerièankám, Nìmkám èi Švédkám ani nesnilo. V Èeskoslovensku v padesátých letech emancipace nabyla svého vrcholu a (v rámci emancipace obèanské) také velmi rychle skonèila – eliminací demokratického

smýšlení formou politických procesù, které vyvrcholily popravou ètyø osob, mezi nimi právnièky Milady Horákové, odvážné ženy, odbojáøky, která byla témìø pìt let vìznìna nacisty, demokratky, která svou práci orientovala mimo jiné na rovnoprávnost žen. V souvislosti s procesem Milady Horákové se odehrálo dalších 300 politických procesù a bylo odsouzeno více než 700 bývalých èlenù Èeskoslovenské strany národnì socialistické, v letech 1948 – 1954 je poèet politických vìzòù stanoven na 200 000 osob, v zemi fungovalo 422 táborù a vìznic. Pøesto se socialistický systém snažil ve své nesvobodì zachovávat prvky „demokracie“. Hlavní otázkou už nebylo, zda se má žena držet spíše plotny nebo psacího stroje v kanceláøi. Komunisté vsadili na ženu jako na dùležitou pracovní sílu, která má národní hospodáøství pomoci postavit na nohy. Otázkou bylo, co by mìla žena pro obnovu hospodáøství udìlat, na co jí staèí síly. Postavení ženy ve spoleènosti nebylo otázkou žen samotných – jejich svobodného rozhodování na základì vlastního cítìní a chtìní, ale pøedmìtem politických diskusí, do nichž ženy samotné nemìly možnost prakticky zasahovat. Ostatnì proè také, když si jsou s muži rovny? Po únoru 1948 byly ženy masovì vyzvány, aby se zapojily do budování socialismu s tím, že spoleènost jim pro pracovní uplatnìní vytvoøí maximální podmínky. K tomuto úèelu jim v kvìtnu 1948 byla ústavním zákonem pøiznána rovnoprávnost. Postupnì klesaly platy mužù, takže zamìstnanost žen se z hlediska rodinného rozpoètu stala nutností. Slíbený rozvoj služeb pokraèoval velmi neuspokojivì a výchova dalších generací k rodièovství byla opomenuta úplnì. Slovo spoleènost se stává synonymem socialistické spoleènosti, státu, „nás všech“, „nás, pokrokovì smýšlejících“, „nás, kteøí jsme si všichni rovni – ženy i muži.“ A kdo smýšlí jinak, je proti nám, je reakcionáø, pozdìji zrádce. Rovnost mezi muži a ženami, jak ji pøedložil komunistický program po vzoru Sovìtského svazu, mohly ženy ze západních státù závidìt. Žena byla s mužem postavena naroveò, ovšem jen po stránce materiální, pracovní. Samotným ženám, ale ani mužùm, se tímto však život nezlepšil. Myšlenka, že emancipace nespoèívá jen v paragrafech, ale v respektování rozdílností pohlaví, které je podmínìno vyjasnìním si mezilidských vztahù, posílením rodinného života, nemohla být v komunismu naplnìna. Komunisté si rodiny nevážili, v totalitních zemích nahrazovaly rodinu Strana a Vlast, kolektivistické pøedstavy Lenina podporovaly volné svazky, od kterých pozdìji Stalin musel upustit. Krátce po øíjnové revoluci v Rusku vydala bolševická vláda zákon, který zrušil církevní sòatek, do té doby jedinou platnou formu uzavøení manželství, a nahradil jej úøední registrací. Souèasnì s tím vláda odsouhlasila rozvod, který byl formální záležitostí. Pouze v pøípadì, když s rozvodem jeden partner nesouhlasil, rozhodoval soud. Tento revoluèní èin vycházel z francouzského zákonodárství z roku 1792 a jeho cílem mìlo být odekonomizování sexuálního života, oddìlení hospodáøské závislosti od sexu. Vyvstala otázka, kterou se zabýval ve své knize i S. K. Neumann, totiž jsou-li lidé od pøírody monogamní èi polygamní, zda je rodina pøirozenou jednotkou, nebo jen výsledkem politických a hospodáøských systémù. Bedøich Engels byl pøesvìdèen, že v socialismu se stanou i muži monogamními. Sám byl zastáncem monogamie, ve svém spise „O pùvodu rodiny“ prohlásil: „Protože pak pohlavní láska svou povahou je výluèná – aèkoli tato výluènost je uskuteènìná veskrze jen u ženy – je i manželství založené na pohlavní lásce svou povahou monogamní.“ Vìøil, že jestliže v socialistickém

státì odpadnou hospodáøské ohledy, pro které si nechávají ženy líbit nevìru, nastane osvobození ženy, které bude mnohem mocnìjší pákou, jež dosáhne toho, že se muži stanou skuteènì monogamní, než aby se ženy staly polygamními. Rozvod mìl být nouzovým východiskem ze vztahu, v nìmž se manželé pøestali milovat. Ne všichni souhlasili s tìmito zásadami, napøíklad nìkteøí ekonomové se obávali, že s monogamií udrží i starý rodinný egoismus, který nemìl nic spoleèného s kolektivním hospodáøstvím. Lenin se nakonec rozhodl zachovat rodinu na základì monogamního manželství, ale po jeho smrti v roce 1924 rozvoj kolektivizace opìt obnovil opozièní tendence. Rozpadly se miliony manželství, protože si manžel èi manželka našli práci v jiném kraji a mnohdy se tito manželé nesešli, protože navázali nové sexuální vztahy, aniž by došlo k rozvodu. Tøi roky po smrti Lenina zákonodárství ještì více usnadnilo rozvody a postavilo volné sexuální vztahy naroveò manželství. Manžel, který si našel jinou sexuální partnerku, nemìl povinnost žádat o rozvod, staèilo jeho prohlášení u registraèního úøadu. Jeho legitimní manželka dostala oznámení, že byla rozvedena. Takto se postupovalo i v pøípadì ženy, která navázala sexuální vztah s jiným mužem. Tomuto období se øíkalo „období rozvodových pohlednic“ . Tento systém byl èasto zneužíván a vedl k rodinným a milostným tragédiím, obyvatelstvo na tyto negativní jevy reagovalo s nevolí. Snížila se také porodnost a stát mìl samozøejmì zájem na tom, aby mìl dost dìlníkù a vojenského dorostu. V roce 1936 proto vydala vláda nový manželský zákon. Rozvod byl registrován v osobních dokladech, což bylo pro rozvoduchtivé nejnepøíjemnìjší, a platily se za nìj poplatky. Za první rozvod 50 rublù, za druhý 150 a za tøetí 300 rublù, na pomìry dìlníka èástka, kterou si témìø nemohl dovolit. Teprve v roce 1944 se rozvodová øízení v Sovìtském svazu zaèala podobat západoevropským kritériím – rozvody se dostaly pøed soud, s jehož pomocí se manželé pokoušeli o usmíøení. Rozvod byl povolen jen v pøípadì, že byly domluvy málo platné. Zatímco fašistický režim rozbitím rodiny sledoval snazší cestu k podrobení národù, komunistický režim vidìl v rodinì pùvodce nerovnosti a když už si byli „skuteènì všichni rovní“, obával se soudržné, neprùhledné rodiny jako potencionálního podrývaèe socialistické morálky. Ale pojïme zpátky do Èeskoslovenska roku 1949. Chtìla-li spoleènost zvýšit životní úroveò v krátké dobì dvou let, jak to pøedvídal dvouletý plán Gottwaldovy vlády, bylo její nejvìtší starostí, jak získat nutné pracovní síly, protože odešlo 800 tisíc nìmeckých pracovních sil z výroby a 500 tisíc pracovních sil ze zemìdìlství. V závodech stály dlouhé øady strojù bez obsluhy a venkov potøeboval nové pracovní síly. Splnìní dvouletky si žádalo zaøazení nejménì 250 tisíc nových pracovních sil a vláda i odborové organizace èinily vše, aby tyto pracovní síly získaly v co nejkratší dobì. Rezervy pracovních sil vidìla vláda jednak ve státní a veøejné administrativì, pøetížené nadbytkem úøedníkù, a dále mezi ženami a mládeží. Aktivní podíl na výstavbì mìly desetitisíce žen – pracovaly ve výrobì, dopravì, v distribuci a v zemìdìlství. Nìkteøí politici se stále ještì snažili dokázat, že žena nepatøí do výroby, ale že posláním ženy je být matkou a starost o domácnost. „Dìlají tak pøesto, že vìdí, jak hospodáøství potøebuje každou práce schopnou ruku a zároveò køièí, že ministerstvo zemìdìlství nedodává venkovu nutné pracovní síly. Lékaøi se obávají, aby ženy nebyly zdravotnì poškozeny nìkterými druhy pracovního zaøazení a jsou pøesvìdèeni, že jsou mnohá zamìstnání pro ženu nevhodná.“ (Tvor-

ba 1949). Názory jdou z extrému do extrému. Od zastáncù archaických názorù, že žena se hodí skuteènì jen k poslání být matkou, až po názor, že žena mùže dìlat vše, co dìlá muž. Polemiky zabírají celé sloupce novin. Na jednu stranu ženy nemohou pracovat v tiskaøství, protože hrozí otrava olovem a ohrožení plodivé schopnosti, na druhou stranu mohou pracovat v oboru tiskovém – a to mnohem nebezpeènìjším – hlubotisku, kde jsou ohroženy benzolem, nebo pracují jako asistentky u rentgenu, kde je možnost ohrožení fertility (plodnosti) vyšší. Pøíklad si mìli lékaøi vzít ze Sovìtského svazu, kde ženy pracují v profesích, která jsou pro èeské ženy tabu – napøíklad ve jmenovaném polygrafickém prùmyslu byly zamìstnány vìtšinou právì ženy. V SSSR byla emancipace žen z hlediska zamìstnání dotažena do dùsledkù: ženy jsou v této zemi zamìstnávány nejen jako sazeèky, ale i jako dìlnice v tìžebním a tìžkém prùmyslu, komunisté kopírující Sovìtský svaz odkazují èeskoslovenskou veøejnost na fotografie krásných žen pøi práci na stavbì moskevského metra, se sbíjeèkami v rukou a vrtaèkami. Proèež se politici snaží celkem nepokrytì, totiž v zájmu spoleènosti, prosadit ženy v takových zamìstnáních jako je napøíklad zedník. „... Nejsou napøíklad žádné dùvody proti tomu, aby se ženy uèily zedníky, zvláštì když víme, že tìžké pomocné práce na stavbách dìlají ženy velmi èasto i nyní. Co jsem vidìl na stavbách žen nosících tìžké náklady malty a cihel! Prostým pohledem laika jsem poznal, že práce zedníka na této stavbì, která se omezovala na kladení cihel, je lehèí než práce pomocnice,“ píše redaktor Tvorby 1949. A tak se uvìdomìlé ženy v padesátých letech vehementnì draly na místa mužù. Zednice, hornice, slévaèky, jeøábnice nebyly výjimkou. Ženy lámaly pracovní rekordy a teprve postupnì zjišovaly, pro jaká povolání se jejich pohlaví skuteènì hodí a jaké by mìly vzhledem ke své biologické odlišnosti spíše pominout. Ty nejpracovitìjší ženy, které plnily plány na mnohem více než sto procent, mìly šanci získat titul „úderník práce“. V roce 1949 byli ocenìni napø. úderníci v Pražském kraji. První údernicí byla pravdìpodobnì tehdy pìtadvacetiletá Nadìžda Bartùòková, jak uvádí èasopis Vlasta (1989), a dále o paní Nadì píše: „Dala se k èernému øemeslu, když republika zavolala a zvyšovala výkony z upøímné snahy vyrábìt více, lépe a levnìji. Tak to èetla v novinách, ve výkladních skøíních a nad branami továren. Nastoupila do slévárny ve Škodovce na Smíchovì. Naïa vzpomíná: ‘Plnila jsem normu na 200%, továrna mohla mít kus za 20 korun, ale já jsem ho dokázala udìlat za deset korun. Zbývající desetikoruna mìla jít na budování. Èehokoli. Na školství, zdravotnictví, dìtská høištì, to mi bylo jedno. Jenže – když jsem chtìla domù pøinést alespoò tolik, co pøedtím, musela jsem zase pøidat. Tak jsem poøád zpevòovala normu.’“ Pøíbìh Nadi je obyèejný, namátkou vytažený ze starých novin. Žen jako ona byly desetitisíce: dostávaly èestná uznání, pochvalné dopisy, pozvánky. Po práci chodily na pøednášky a se zápalem poslouchaly, jaké budou mít krásné nemocnice, zdravotní støediska, byty, vzorné a svìtlé školy. Nìkteré coby referentky krajských odborových rad o cílech strany samy pøednášely. Tìžko by tehdy vìøily, že jednou budou v nemocnici ležet na spartakiádním lehátku, nebo že boty budou stát polovinu jejich dùchodu. Jiná žena ve zmiòovaném èlánku zase vzpomíná: „Nemyslete si, že jsem mìla na mysli jenom budování republiky. Kdepak! Byla jsem mladá a sama s malým synkem. Proto jsem se stala sváøeèkou,“ popisuje pamìtnice a vzpomíná na pracovní podmínky: mìla osmaètyøicet kilogramù a vosí pas, na hlavì utažený šátek a pøes

nìj helmu, na sobì tìžkou koženou zástìru. Vzpomíná na dobu, „kdy šatna znamenala malý kamrlík s udusanou hlínou a korytem místo umývárny.“ Typické také je, že u své profese vydržela 33 let. Pracovala na detailech do tramvajových vozù, tehdy se sváøelo ještì elektrodou, což pro lidský organismus znamenalo ohrožení otravou. Její práce v dílnì, kde bylo 45 stupòù, vyžadovala až pìtsetkrát dennì stisknout sváøecí kleštì, což jí zpùsobilo zkracování šlach. V padesátých letech ještì neexistovala vyhláška, která právì ženám tuto práci nedoporuèuje. A jaká je celoživotní zkušenost ženy – sváøeèky? „Dneska to vím pøesnì. Žena by nemìla dìlat vyslovenì mužskou práci,“ øíká. Zní to docela upøímnì – lehèí a kvalifikovaná práce pro ženu! Samotné pøání ženy – vybrat si kvalifikovanou práci, fyzicky ménì nároènou, nejlépe v èistém prostøedí kanceláøe, ve školství èi zdravotnictví, stálo však až na posledním místì. Pokud politika budování státu prosazovala kvalifikaci žen, bylo to z dùvodu zcela prozaického: Jsou také branné dùvody, aby mìla spoleènost na kvalifikovaných místech ženy v lehkém i tìžkém kovoprùmyslu, také v jemné mechanice, radiomechanice a v elektronice. Aby muži v pøípadì nutnosti obrany státu mohli nastoupit vojenskou službu. Vzorem pro otázku vhodnosti zamìstnání pro ženy byly výsledky SSSR. Výsledky západní vìdecké literatury opírající se o psychotesty nemìly být od samotného poèátku brány na zøetel: „...Je nutno všímat si praktických výsledkù, to znamená opatøit si seznam povolání a zamìstnání žen v Sovìtském svazu, a podle toho zaøídit i naše vèleòování žen do pracovního procesu...“ Ti, co se odvážili prohodit tehdy otøepanou frázi, že co se hodí pro Sovìtský svaz, nehodí se pro nás, byli oznaèeni za zápecníky a reakcionáøe. Na rodièe, kteøí nechtìli posílat své dcery do továren, kterým se nezdálo ani to, že by se jejich dcera mìla stát kvalifikovanou obrábìèkou strojù, zednicí, strojvùdcem èi automechanikem, byl èinìn nátlak. Poukazovalo se na jejich tzv. neuvìdomìlost, s níž ovšem zastánci tìchto idejí blahosklonnì poèítají. Však ono se to poddá, jakoby prosakovalo mezi jejich slovy. Byli pøesvìdèeni, že vìtšina žen si je vìdoma, že právo na rovnoprávnost, které nabyly, jim ukládá zároveò rovné povinnosti. Hlavní povinností po válce je práce na výstavbì. Je to práce pro skuteèné blaho rodin a dìtí. Èím více výrobkù budou chrlit národní podniky, èím levnìji se bude vyrábìt, tím døíve se dostane rodinám všeho, co k šastnému a kulturnímu životu potøebují – tj. dobrá výživa, slušné ošacení a bydlení a kulturní život ve mìstech i na vesnicích. Bez práce žen toho nelze dosáhnout. „Desetitíce žen pracujících ve výrobì toto své poslání pochopily, jde ale ještì o další vrstvy žen, které mají pracovní schopnosti a mohou si svou domácnost organizovat tak, aby se mohly zapojit do práce pro všechny“, pøesvìdèuje ètenáøky ve svém èlánku „Ženy do výroby nebo domácnosti?“ tehdejší redaktor. Je pochopitelné, že takto prezentované nadšení „pro budování státu“ nesdílela každá žena, zvláštì ne dívka, která se v patnácti letech rozhodovala o svém povolání. „...skoro všechny chtìjí do kanceláøí, nechtìjí pracovat manuálnì...,“ píše se tehdy témìø s podivem. Rodièe i samy pracující ženy namítají, že žena v továrnì ani øemesle nedosáhne žádné kvalifikace, zvláštì ne té, která by mìla v budoucnosti zaruèit perspektivu vyššího postavení a vìtšího výdìlku. V závodech bývají vìtšinou ženy zamìstnány jako pomocné dìlnice. Jen nìkde, kde nejsou vedoucí podniku konzervativní, prosazují se i v provozu na kvalifikovaná místa, do té doby z tradice a z pøedsudkù

vyhrazována mužùm. Není výjimkou spatøit v kanceláøi u psacího stroje muže a vedle nìho stejnì starou dívku, jak drhne podlahu nebo drátkuje parketovou podlahu. Republika se snaží osvobodit ženy od unavující domácí døiny tím, že slibuje budování široké sítì prádelen a správkáren prádla a šatstva, závodní kuchynì umožní stravování celé rodiny, matky malých dìtí budou moci pracovat bez starostí o dítì – v roce 1946 zaèaly být ve velkých závodech zøizovány dìtské jesle. Ještì stále se v budoucnosti poèítá se zavedením kolektivních domù, které „definitivnì osvobodí“ ženu od práce v domácnosti – domy, v nichž bude spoleèná jídelna, prádelna se sušárnou a mandlem pro všechny nájemníky. Žena tak nebude muset vaøit a prát, protože tyto povinnosti pøevezme služba k tomu urèená. Další zásah zvenèí do rodiny, pøipomeòme si však, že právì o takových domech snil ve své knize S. K. Neumann a právì z tohoto dùvodu, totiž aby oslabování rodiny pokraèovalo. Popravdì však tøeba øíct, že o nich snili i rùzní svìtoví architekti, i když z dùvodù jiných, napø. Le Corbusier, který jeden takový postavil v Marseille, a architekti naši, kteøí jej postavili v Litvínovì. Zatím zùstaòme u revoluèního skoku, který se jeví pøedevším v rozšíøení poètu mateøských škol. Za ministra školství Zdeòka Nejedlého bylo v Èeskoslovensku v roce 1946 zøízeno 1670 nových mateøských škol. V celé republice je jich tøi roky po válce ètyøi a pùl tisíce. Ideálem je mateøská škola ve vlastní budovì, vystavìná podle projektu zkušených architektù, se zahradou, høištìm, bazénem, se svìtlými, vzdušnými tøídami, hernami, jídelnami, koupelnou, terasou, kuchyní, bytem pro personál, s vysokoškolsky vzdìlanými vedoucími, s lékaøem. Samozøejmì že realita byla zcela odlišná. Kdejaká zamìstnaná matka nemohla sehnat pro své dítì místo. Jenom 25 % mìst mìlo svou mateøskou školu a mnoho jich bylo umístìno v nevyhovujících prostorách. Nejlepší a nejjednodušší bylo zøídit dìtská zaøízení ve zkonfiskovaných nemovitostech továrníkù, jak píše Tvorba v roce 1948: „...V Novém Bydžovì si pìstoval pan továrník v zimní zahradì kaktusy a jiné vzácnosti, dnes tam po obìdì odpoèívají batolata z jeslí – pìknì pod sklem – továrník by z nich musel mít radost. Koupají se v jeho zelené mramorové koupelnì a ve veliké, døevem obkládané hale vìtší dìti zpívají: Sláva buï, republiko, zdráva“. Rozmach školních zaøízení vytvoøil novou pracovní pøíležitost pro ženu, zpoèátku v nich chybìly uèitelky a zdravotní sestry, pedagogická fakulta poøádala prázdninové kurzy pro uèitelky, z pedagogických fakult vychází nìkolik stovek vysokoškolsky vzdìlaných uèitelek. Podíl žen na trhu práce ve svìtì pøed rokem 1989. Ženy žijící v socialistické spoleènosti se mnohem výraznìji podílely na trhu práce než ženy z kapitalistických zemí. Statistiky z roku 1981 napøíklad uvádìjí podíl pracujících žen v SRN, který èiní 51 %, zatímco v NDR je to 87 %, v SSSR dokonce 94 %. Není však pravda, ze by množství a kvalita vykonané práce byla finanènì stejnì ohodnocená jako práce mužù. Pøestože zásada stejné mzdy za stejnou práci byla formálnì uznávaná, v praxi se neuskuteèòovala, a to ani v kapitalistických, ani v socialistických zemích. Zde rozdíly dosahovaly zhruba 30%, byly tedy o nìco menší než napøíklad v USA, kde mìly ženy plat nižší o 40%, v Japonsku dokonce až o 50 %. Socialismus neznal hromadná propouštìní z podnikù, chybìl konkurenèní tlak, pracovní místa byla mnohdy udržována umìle a nezamìstnanost tedy neexistova-

la, protože každý mìl státem garantované právo na práci. Èlovìk bez práce byl stíhán za pøíživnictví a parazitování na celé spoleènosti. Pracovní morálka, produktivita práce byla ve srovnání se Západem ubohá. Oproti tomu kapitalismus, který vytváøel konkurenèní prostøedí, motivoval k stále lepším pracovním výkonùm. Z toho také vyplývalo, že jakmile došlo v podniku na propuštìní, první èasto odcházely ženy, které se tak cítily diskriminovány. Stále totiž platilo a mnohdy platí stále to, o èem psal i S. K. Neumann: že výdìlek ženy je pouhým doplòkem muže a že ženy pøedstavují v hospodáøském životì rezervní pracovní sílu. Základní podmínkou rovnoprávnosti žen a mužù jsou stejné šance pro získání práce. Tyto šance jsou podmínìny pøístupem ke vzdìlání a dále, což je aktuální i v dnešní dobì, uvádìní rovných podmínek do praktického života. Poskytnutí stejných podmínek pro odbornou pøípravu ženám jako mužùm bylo v socialistických zemích uèinìno zadost. Dívky mìly možnost hlásit se na jakoukoli školu. Nebylo neobvyklé pøijímání dívek na obory technického zamìøení, která pøesto zùstávala doménou mužù. Napøíklad školy „rodinného typu“ byly zrušeny hned po válce, což zase diskriminovalo dívky, které by se radìji orientovaly na rodinu a mateøství. Takováto orientace byla ovšem pokládána za druhoøadou a dohánìla se v rámci tzv. „druhé smìny“, po osmi a pùl hodinové smìnì v zamìstnání mimo domov. Na Západì byly dívky naopak smìrovány na tzv. ženské obory. V dùsledku toho si napø. v SRN mohly vybírat jen 16 z asi 500 profesí. Pøekážkou na cestì k dosažení vysoké kvalifikace bylo pro mnoho dívek i chlapcù na Západì nákladnost vysokoškolského vzdìlání. Pøi omezených finanèních možnostech v rodinì se pøednost dávala chlapcùm. V socialismu se zvyšoval poèet žen mezi vysoce kvalifikovanými pracovníky, v SSSR pak pøedevším v prùmyslu, kde podle pøedrevoluèních statistik ženy tvoøily 67 procent mechanikù a 40 procent pracovníkù obsluhující stroje a automatická zaøízení. Ženy zastávaly v osmdesáti procentní pøevaze profese ve školství, zdravotnictví a službách, pøièemž ve funkcích øeditelù a vedoucích pracovníkù byli pøevážnì muži. Omyl ženy 20. století. Postavení ženy jako pracovní síly je stále mylnì považováno za postavení ženy ve spoleènosti a co je ještì horší, za emancipaci, svobodu, osvobození. Úloha pracovního postavení nejen žen, ale i mužù, je z hlediska života jedince pøeceòována, práce je sice dùležitou, ale stále jen dílèí stránkou života. Hodnotit kvalitu života jen podle toho, nakolik je cenìna práce ženy èi muže okolní spoleèností, vede k povrchnosti a ztìžuje proces vnitøního osvobození, skuteèné emancipace od tlaku vyvíjeného požadavky doby 20. století, jímž jsou pøedevším peníze, které lze získat jen prostøednictvím spoleèenského úspìchu a postavení. Èím výše pracovník vyšplhá ve své kariéøe, tím lépe je hodnocen spoleèností, tím je uznávanìjší, tím více úcty si zaslouží, zkrátka „je lepším, kvalitnìjším èlovìkem“. Èlovìk se s pomocí konkurenèních tlakù tomuto pohledu na umìle vytvoøeném smyslu svého života podøizuje a práci èasto obìtuje vše. Práce a peníze nejsou prostøedkem jak si zkvalitnit život, ale jak ukázat spoleènosti svou kvalitu. Malom욝ácká, pokrytecká morálka 19. století pozvolna získává novou tváø. Moderní èlovìk „nemá na nic èas, protože musí pracovat“. „Èas jsou peníze“ a peníze jsou lakmusovým papírkem osobního štìstí – to je trend 2. poloviny 20. století.

Žena je obecnì v tomto trendu pozadu, protože nevydìlává tolik penìz jako muž, a tím je spoleèností její hodnota devalvována. Není-li možné zmìnit hodnoty ve spoleènosti, je snazší se jim pøizpùsobit. Žena se souèasným spoleèenským hodnotám pøizpùsobuje v tom, že se snaží vydìlat tolik penìz jako muž, a pøitom hledá svou identitu. Muž je pøipraven o pocity ženy, která pøivádí na svìt dítì, o tuto zkušenost, o tento duchovní rozmìr je ochuzen. Žena má proto obecnì blíže k duchovním hodnotám, blíže než k hodnotám vnìjšího svìta, a pøesto se jim podøizuje a snaží se získat úspìch a uznání od druhých. Øíká tomu osvobození. Na této základní, povrchní úrovni jí tento boj za osvobození rùzné spoleèenské systémy usnadòují èi ztìžují. Víme dobøe, že napø. socialistické systémy pøes svou snahu nezamezily tomu, aby se peníze a majetek staly fetišem, hodnotovým mìøítkem kvality života. Nenaplnìná touha po majetku byla kompenzována závistí, udavaèstvím, rozkrádáním státního majetku, pomluvami. Navenek byla závist a pomluva zakrývána vøelým pøátelstvím, udavaèství socialistickou ctí, rozkrádání bylo „hrdinským“ protestem proti „nim“, pøièemž „oni“ je paranoidním oznaèením pro jakousi moc shora, která mùže za vše, co èlovìka v životì potkává. Práce se pro ženu stala nejen právem, ale i nepsanou povinností. Existenèní jistoty zaruèoval stát, což oslabilo zodpovìdný pøístup k vlastnímu životu: žena byla na jednu stranu osvobozena od závislosti na muži tím, že vydìlávala své peníze, na druhou to nebylo její svobodné rozhodnutí, ale nutnost, protože muž by celou rodinu vìtšinou neuživil. V socialistických státech se žena vdávala a rodila velmi brzy: V pìtadvaceti už bylo podezøelé, nemìla-li vlastní rodinu, èi nebyla-li alespoò rozvedená. Nevyspìlost a nezodpovìdnost rodièù vedla k vysoké rozvodovosti, sociálním problémùm, a kruh se uzavírá. Jsme opìt u penìz. Je samozøejmì zbyteèné hledat systém, který podporuje nebo zamezuje procesu emancipace jak žen tak mužù, nezávislost ducha, vnitøní svoboda a tedy osobní štìstí se projeví bez ohledu na stavu penìžního konta èi uznání druhých. Ale žena je stále s nìèím nespokojená a protože samosebou není bytost dokonalá a nezávislá (zrovna tak jako muž), má tendence hledat svou vnitøní svobodu v systémech a globálních øešeních, která zaèínají chaosem, pokraèují možnostmi a konèí totalitou... S èím je žena 20. století stále nespokojená. V dobì, kdy bylo pro ženu ze socialistických státù povinností pracovat (v domácnosti a ve svobodném povolání zùstávalo jen kolem 10 % žen), žena na Západì mìla sice možnost chodit do práce, ale nebyla-li na práci existenènì závislá, vìtšinu svého èasu trávila doma a s dìtmi a její životní náplò se od padesátých let, kdy se razilo heslo „ženy zpátky do kuchynì“ nic nezmìnilo až do konce let šedesátých. Získat právo na práci a vstupovat do politického dìní, bylo výsledkem tzv. první vlny emancipace. U tohoto slova se pozastavme – objevilo se mnohokrát i u S. K. Neumanna, aniž by byl jeho význam podrobnìji vysvìtlen, nemluvì o tom, že jeho chápání se od té doby pozmìnilo. Øímské právo jím oznaèovalo právní jednání, kterým byla rušena otcovská moc, a to „dobrovolným propuštìním osoby jí podrobené.“ Až mnohem pozdìji se tímto slovem vyjadøuje „vymanìní se z nedùstojného postavení ve spoleènosti“ a teprve pak se ujímá ve smyslu osvobození ženy z tradiènì pojímaných rolí ve spoleènosti. Osvobozením ženy se jako první zabývají teoretici marxismu a je

jedním ze základních požadavkù socialismu. August Bebel (zmínìný i v poslední kapitole „Dìjin ženy“) a další socialisté, kteøí vycházejí z Engelsova pojetí, považuje emancipaci ženy za souèást všeobecného sociálního osvobození celé spoleènosti. Vychází z pøedpokladu, že k definitivní emancipaci dojde po odstranìní spoleèenských protikladù, protože sociální závislost a útlak pochází z ekonomické závislosti utlaèovaného na utlaèovateli. Teprve až se žena ekonomicky osamostatní, pøestane být závislá na muži, bude zaèlenìna do výroby a bude mít stejné pracovní podmínky jako muž, bude také vychovávána stejnì jako muž a rodina pøestane být hospodáøskou jednotkou spoleènosti, teprve pak, jak Bebel pøedpokládá, bude žena zcela emancipovaná: to je ostatnì stanovisko, které zastával ve své knize i S. K. Neumann. Jinak emancipaci pojímali myslitelé, kteøí vìøili v ideje buržoazní demokracie, napøíklad anglický filosof J. S. Mill (John Stuart M., 1806-1873) pøedpokládal, že se žena osvobodí, získá-li právní rovnoprávnost, tedy i právo volit, a svobodná konkurence vše èasem pøirozenì vyøeší. Bìhem století se tedy vyhranila dvì pojetí emancipace, která zdùrazòují rùzné roviny rovnoprávnosti – buï více formální, právní èi více hospodáøskou, ekonomickou. Právní stránka emancipace byla tedy splnìna... V socialismu byly setøeny spoleèenské rozdíly, ekonomicky se žena stala nezávislou na muži, pøesto, že stejné pracovní podmínky nebyly naplnìny, ale uvnitø rodiny jí kromì role živitelky zùstala nadále tradièní role hospodynì. V kapitalismu svobodná konkurence problém postavení žen také nevyøešila. Ženy na celém svìtì jsou se svým postavením nespokojené dodnes – pøestože mají právo na práci, právo volit a být voleny, právo pøerušit tìhotenství, necítí-li se ekonomicky èi duševnì pro splnìní mateøské role, mají spoustu dílèích práv ve vztahu se svým zamìstnavatelem, napøíklad nezúèastòovat se služebních cest, peèují-li o malé dítì apod., pøestože mají placenou mateøskou dovolenou a dnes dokonce po dohodì s manželem mohou péèi o novorozené dítì pøenechat svému muži a vìnovat se kariéøe. Na druhé stranì má totiž zamìstnavatel právo nezamìstnat kohokoli, kdo se mu jeví neperspektivnì. Má právo upøednostnit muže pøed ženou, u níž se pøedpokládá, že pracovní pomìr pøeruší, jakmile porodí dítì, která nenastoupí do práce, když dítì onemocní. Onen pøedpoklad je èasto podložen zkušenostmi, nedává ale rovné šance všem ženám – znevýhodòuje ty, které se rozhodly zajistit svùj život v období mateøství tak, že mohou pokraèovat v zamìstnaneckém pomìru za pomocí manžela, pøíbuzných èi „dívky k dìtem“ a zvládnout roli matky i pracovnice. Žena mùže pracovat do vysokého stupnì tìhotenství a v závislosti na tom, jaký druh zamìstnání vykonává, napøíklad mùže-li svou práci zèásti vykonávat doma, nebo je-li vázána na pracovištì, se mùže døíve èi pozdìji vrátit do zamìstnání. Matky s dìtmi a ještì více matky samoživitelky patøí však dnes do sociálnì nejslabších skupin a zamìstnatel musí poèítat s tím, že si nebudou moci najmout „dívku k dìtem“, až jim dítì onemocní, nemluvì o potížích se stanovením pracovní doby apod. Takové ženy jsou spoleèností diskriminovány právì proto, že se starají o její potomky. Dokazuje to nejvyšší nezamìstnanost žen matek, které žijí na hranici životního minima stanovené vládou, která však neumožòuje žádné další perspektivy a vymanìní se ze závislosti na pomoci pøíbuzných èi nefungujícího manželství. Onen pøedpoklad, který je podporován souèasným ekonomickým systémem,

se neobjevuje jen na trhu práce, ale ve vìtšinì oblastech života od ženina narození a feministické myšlenkové smìry vycházejí z toho, že žena je k tìmto pøedpokladùm vychovávána. Feminismus. Feministky kritizují pøedevším tradièní pøedpoklad, že dívka jednou bude matkou, proto tolik nezáleží na tom, aby byla podporována ve znalostech a dovednostech vedoucích k profesní kariéøe. Feministky kladou velký dùraz na zpùsob výchovy a dostávají se do konfliktu s otázkou, co je pøirozeností dítìte, a pohlaví mužského èi ženského, do jaké míry je možné orientaci dítìte ovlivnit zásahy zvenèí, vìdomou výchovou, a do jaké míry hraje pøi formování osobnosti roli vnitøní prožívání dítìte – tedy to, co se vymyká kontrole rodièovské autority, a nejenjejí. Dále jsou feministky nespokojené s tím, že je dívka vychovávána k roli podøízené, nìžné, hodné, poslušné bytosti, peèovatelky, stará se o mladší sourozence, hraje si s panenkami – ale není to tím, že pøirozenì napodobuje chování své matky, protože je také žena? Dítì napø. vidí, že se jeden z rodièù na druhého zlobí, když není nìco v poøádku, a pak samo pociuje urèité napìtí, jímž se ovšem jeho osobnost formuje. Má-li blíže k matce – pøiklání se k její roli, napodobuje napøíklad øešení konfliktù jako ona, ale mùže tomu být i obrácenì. Každé dítì chce být milováno, a proto se snaží od útlého dìtství naplòovat oèekávání rodièù. Chlapec naplní oèekávání tím, když se bude zajímat o auta, lézt po stromech a obèas se zúèastní nìjaké rvaèky, aby obhájil èest svou èi slabšího. Dìvèe zase bude více milováno, když bude „hodné“ – bude si hrát s panenkami, nebude se prát a bude pomáhat mamince v domácnosti. Snaha naplòovat tyto pøedpoklady vytváøí v dítìti podvìdomì obraz o tom, za jakých okolností bude milováno a pøijímáno spoleèností i v dospìlosti. Teprve v pubertì se zaèíná bouøit proti zabìhnutému øádu. Pubertální mládež tíhne k unisexu, k ideálùm svobody a rovnosti, bouøí se proti tradièním názorùm a myšlení. Feminismus lze pøirovnat k jakési pubertì, jeho další vlna se dostala ke slovu v letech nadmíru bouølivých – šedesátá léta se do dìjin zapsala jako desetiletí lidských práv. Feminismus v USA. V roce 1964 prezident USA podepsal zákon o obèanských právech, který zakazoval rasovou diskriminaci ve veøejných zaøízeních, což znovu rozhýbalo aktivisty za obèanská práva, o rok pozdìji ohlásil Martin Luther King (1929 – zavraždìn 1968, duchovní, laureát Nobelovy ceny, vùdèí osobnost amer. èernošského hnutí proti rasismu) kampaò za registraci volièù zamìøenou na tøi miliony èernochù na Jihu oprávnìných k úèasti ve volbách, téhož roku byl schválen zákon o volebním právu a koncem roku bylo zaregistrováno 250 000 èerných volièù. Mladí Amerièané, dosud vychováváni v kvetoucí konzumní kultuøe, se bouøí proti vzrùstající byrokracii a hierarchismu na univerzitách, ale jejich zamìøení se rychle zmìnilo v souvislosti s rùstem americké angažovanosti ve vietnamské válce. Mládež symbolicky pálí odvodní lístky a New Yorkem pochoduje pùl milionu lidí a køièí: „Hej Johnsone, kolik jsi dnes zabil dìtí?“ Nìkteøí èlenové studentského hnutí však zaèínají být militantnìjší, zapomínají na své døívìjší demokratické zásady o pasivní obèanské neposlušnosti, hlásí se k násilí a zaèínají být centralizovanìjší.

Hlavním nepøítelem se místo univerzitního vedení stal kapitalistický imperialismus. Nová levice jako politické hnutí pùsobila do roku 1971 a za tu dobu mìla na kontì mnoho násilí, pumových útokù na univerzity a vládní úøady. Øada studentù v šedesátých letech pøesunula svou pozornost od protiváleèných aktivit k ekologickým otázkám, jiní se od radikální politiky uchýlili k jiné formì odporu šedesátých let – k opozièní kultuøe. Hippies se pøiklánìli k hledání svobody a identity po vzoru harvardského profesora Timothee Learyho: „Povzbuï se drogou, vnoø se do proudu a na všechno se vykašli.“ Svobodomyslnost šedesátých let posílila také tažení za ženská práva. Tak jako nová levice, i nový feminismus vycházel z hnutí za lidská práva. Studentky, které bojovaly spolu se studenty za práva menšin, si uvìdomily, že i jejich postavení je menšinové, pøesto že žen je vìtšina (tvoøily 51% populace). Betty Friedanová provedla v roce 1957 výzkum mezi svými spolužaèkami a zjistila, že pøes øeèi o šastných manželkách z pøedmìstí jich vìtšina byla ve skuteènosti nešastná. V roce 1963 vydala knihu „Mystika ženství“ a zahájila tak novou vlnu ženského protestu. Podle Friedanové se americká domácnost støedních vrstev stala „pohodlným koncentraèním táborem, kde mohly ženy jen sledovat, jak se jejich individuální schopnosti rozpouštìjí v atmosféøe bezmyšlenkovité konzumnosti a blahobytné banality“. S Friedanovou se ztotožnily ženy z celé zemì. O tøi roky pozdìji založila Národní organizaci žen (NOW), jejímiž cíli bylo zrušení diskriminace žen v zamìstnání, legalizace potratù a získání podpory federálních a státních institucí pro mateøské školy. Zpoèátku byly feministky pøíliš revoluèní a snažily se prosadit za každou cenu, ale už v sedmdesátých letech se feminismus rozdìlil do nìkolika proudù – od radikálního, který považoval ženu za lepší èást lidstva, po feminismy liberální, komplementární, zdùrazòující jinakost ženy. Tyto rozkoly mezi pojetími feminismu zpùsobily na konci sedmdesátých let stagnaci reforem. Do té doby, poèátkem let sedmdesátých, NOW stihlo dotlaèit Kongres a Nejvyšší soud, aby pøistoupil k øešení problému rovnosti pohlaví, a tak v roce 1972 bylo univerzitám naøízeno, aby vypracovaly „vstøícné“ programy, které zajistí obìma pohlavím stejné možnosti pøi pøijímání studentù, profesorù a ostatního personálu. Byl také zrušen zákon zakazující potraty v prvních tøech mìsících tìhotenství. Pøes stagnaci a znechucení radikalismem okrajových feministických spolkù feminismus pøežil i osmdesátá léta, rostoucí politická moc a zapojení do pracovního procesu se staly jednou z nejpodstatnìjších zmìn doby. Po roce 1976 byla polovina vdaných žen a devìt z deseti absolventek vysokých škol zamìstnány, ale mnoho z nich se k feminismu nehlásilo. Byla-li emancipace završena reformami zákonodárství, hlavním cílem všech feminismù je dovést emancipaci do dùsledkù, to znamená vytvoøit podmínky k tomu, aby mohla být práva naplòována v praxi, v bìžném životì. Tím se vyznaèují feminismy osmdesátých a devadesátých let. Kritizují vše, co se ve spoleènosti projevuje jen „mužsky“, protože muži øídí svìt z nejvyšších pozic a podle mužského zpùsobu nazírání na svìt se formuje vše pøes politiku, obchod, zábavní prùmysl až po sexualitu – nebo od té se vše ostatní odvíjí, jak dokazuje další feministický termín sexual harrasment, s nímž se setkáme o nìkolik odstavcù dál. Feministky poukazují na to, že muž, pøestože je navenek ochoten uznat ženu za rovnocennou bytost ve všech oblastech života, není schopen se s tímto novým nazíráním na ženství ztotožnit, není schopen vykoøenit ze svého myšlení zastaralé

pøedsudky o ženách ve smyslu, že žena je jakýsi doplnìk muže, bytost, která ho má zahrnovat péèí, kdykoli péèi potøebuje, být mu po vùli, kdykoli má sexuální touhu, vychovávat dìti a zodpovídat za spokojenost celé rodiny. Pøedsudky o tom, že žena není schopna logicky uvažovat, nemá nadání pro matematiku a další pøírodní vìdy, není schopna dobøe øídit automobil, organizovat vìtší poèet lidí a zastávat øídící funkce, o tom, že žena je pouhá sexuální obì a podle toho je možné se k ní také chovat. Hnutí proti sexismu. Z tìchto myšlenek usilujících o dosažení dùsledné rovnoprávnosti obou pohlaví ve všech oblastech života vychází tzv. sexismus. Termín je na Západì uvádìn ve všech slovnících zhruba od 70. let a vznikl spojením výrazu sex (pohlaví) s výrazem rasismus. Oznaèuje tedy sexuální rasismus – tedy jevy diskriminující ne na základì odlišné barvy pleti, etnika a jiných vnìjších znakù èlovìka, ale na základì odlišného pohlaví. Podstatou sexismu je pøedsudek, že schopnosti, zájmy a spoleèenské funkce èlovìka jsou dány jeho pohlavím. Je produktem jednopohlavní nadvlády, a to po staletí nadvlády muže nad ženou. Vládnoucí pohlaví je zvýhodòováno a privilegováno na úkor pohlaví druhého, které je udržováno v závislém postavení a považováno za „slabší pohlaví“, za ménìcenné pohlaví. Nadøazené pohlaví omezuje jeho uplatnìní podle individuálních pøedpokladù, pøièemž se vládnoucí moc nevyhýbá ani prostøedkùm fyzického terorizování a mrzaèení, únosùm žen a nucené prostituci, obchodu s „bílým masem“, podnes praktikované obøízce žen v Africe (o níž psal S. K. Neumann v I. díle „Dìjin ženy“), domácímu násilí aj. Uplatòování a prosazování jednopohlavní nadvlády podle feministek napomáhá rozdílná výchova mužù a žen, která každému jedinci pøizpùsobuje mechanicky pøedepsanou úlohu podle pohlavní pøíslušnosti, a to tak, že systematicky rozvíjí nebo naopak potlaèuje rùzné vlastnosti a zpùsoby chování, aby jedinec splnil svou spoleèenskou roli. Na jedné stranì posiluje poddanost a služebnost, na druhé sebepøeceòování a agresivitu potøebnou k vládì. Feministky považují tyto rozdíly za umìle vypìstované, kdežto vládnoucí pohlaví se podle nich tyto rozdíly snaží zdùvodòovat jako biologicky dané a nemìnné. Systém jednopohlavní nadvlády povyšuje subjektivní orientaci vládnoucího pohlaví, tedy mužské èásti spoleènosti, na objektivnì platné spoleèenské normy. Vládnoucí moc pøi tom klade nejvìtší dùraz na sexuální stránku podøízeného pohlaví a nutnost jeho fyzické pøitažlivosti. Feministky obviòují muže, že si vyhrazují právo na výbìr partnera a milostnou iniciativu, protože krása se vyžaduje jen u ženy. To podle nich vede k pøehnané snaze o sebekrášlení, k úsilí líbit se mužùm, což má u mužù za následek podceòování vlastního fyzického vzhledu a je to považováno za stejnou chybu, jako pøeceòování fyzické pøitažlivosti žen. Odpùrci sexismu dále poukazují na to, že monopolní nadvláda mužù zabezpeèuje jejich osvobození od nejvìtší zátìže týkající se reprodukce, tedy od nutnosti péèe o potomstvo. Muži pøenášejí tuto povinnost nejvìtším dílem na pohlaví podøízené a vštìpují mu od mládí, že peèovatelství o potomstvo je jeho hlavním životním posláním. Sexismus je tedy starý jako lidstvo samo. Jsou jím protkána témìø všechna známá stará filosofická, umìlecká díla a náboženská uèení. V tìchto formách pøetrvává dodnes, poznamenává soudobou literaturu, èinnost veøejných sdìlovacích prostøedkù, show byznys. Vztahy mezi muži

a ženami, ideály „ženskosti“ a „mužnosti“, jsou pojímány podle tradièních sexistických stereotypù, jak byly formovány v duchu systému jednopohlavní nadvlády, ustupující systému rovnoprávnosti. Za nejhrubší projev sexismu je považováno zneužívání ženské nahoty v zábavì a reklamì a pøedkládání ženy jako sexuálního objektu nejen mužùm, ale i ženám. V souèasnosti se nejvìtší feministická organizace NOW, založená v roce 1966 v USA, rozhodla zajistit ženám mocnìjší pozice v médiích a snaží se své pùsobení pøesunout do Hollywoodu, centra filmového prùmyslu a sdìlovacích prostøedkù. Jejich cílem je vymítit sexistické projevy z televizních obrazovek a filmových pláten a ukazovat ženy v rozmanitìjších podobách a v lepším, reálnìjším svìtle. Ne tedy v extrémních pojetích obìtí èi naopak dominantních semetrik. Vycházejí z pøesvìdèení, že zábavní prùmysl ovlivòuje veøejné mínìní, které se ve výsledku odráží v politice. Feministické tažení na Hollywood poèítá s reklamní kampaní vyzívající více než pìt set tisíc èlenek NOW k tomu, aby usilovaly o získání zamìstnání ve sdìlovacích prostøedcích. V prvním ètvrtletí roku 2000 by mìly být v Bostonu vyzkoušeny televizní šoty a tištìné reklamy, jejichž cílem bude ukázat feministky jako normální lidi. Poté se má kampaò rozšíøit do ostatních èástí USA. Reklamy by mìly ukázat, že feministky vypadají jako babièky, dcery, pøítelkynì. „Musíme ukázat, že feminismus není jen o ženských právech, ale o rovnoprávnosti. Pøi volbách mùže kandidátovi nebo kandidátce ublížit, když jsou spojováni s feminismem. To chceme zmìnit,“ nechala se slyšet pøedsedkynì NOW Patricia Irelandová. Není však jasné, jakým zpùsobem a jakými prostøedky chtìjí feministky svých cílù dosáhnout, i když spoleènostem, které budou veøejnosti dále ukazovat ženy podle feministek zkresleným zpùsobem, pohrozila pøedsedkynì NOW bojkotem jejich produkce. Není tento zpùsob prosazování zájmù v rozporu s tím, èemu chtìjí feministky NOW zabránit, totiž další radikalizaci hnutí, a tím prohloubení rozdílù ve smýšlení mužù a žen, k izolaci feministek? Hnutí proti sexismu usiluje o to, aby každé pohlaví dohonilo vše pozitivní, o co bylo v minulosti pøipraveno, a aby se obì pohlaví rovným zpùsobem dìlila o zodpovìdnost za své životy. Nejvìtšího úspìchu podle feminismu zatím dosahuje toto hnutí u mladé generace ve skandinávských zemích. Skandinávské zemì se honosí tím, že dosáhly mezi všemi zemìmi svìta nejvìtší rovnoprávnosti mezi pohlavími. Ve Švédsku jsou kvotací zvýhodòovány ženy v obsazování míst na vysokých školách. Kvotace, tj. urèitý poèet míst vyhrazených ženám, je však jakási blahosklonná povýšenost, která si libuje v podpoøe slabých èlenù spoleènosti. Ve skuteènosti se tím ženy znevažují, protože je jim naznaèováno, že by se nemohly uplatnit svými intelektuálními schopnostmi. Pøitom statistiky ukazují, že právì ve Švédsku mají ženy stále nižší platy za stejnou práci, jakou vykonávají muži. Mezi vedoucími pracovníky velkých podnikù je nepatrné procento žen, mnohem menší než v USA. Hnutí proti sexismu jako feministický smìr zcela opomíjí zmiòované biologicky dané odlišnosti obou pohlaví a vychází z názoru, že budoucí sociální role je podmínìna témìø výhradnì výchovou. Správná nebo nesprávná výchova, svého druhu kulturní determinismus, je podle tohoto názoru nejdùležitìjší, genetické vlohy jsou zanedbatelné nebo vùbec neexistují. Neexistuje prý chování, které je podmínìno pouze genetickými vlohami, protože každý organismus žije v urèitém prostøedí. Na druhé stranì však existuje pøedpoklad genetických dispozic, tj. urèitého genetického determinismu. A tak proti tvrzení, že pohlavní diskriminace je pou-

ze výsledkem rozdílné výchovy chlapcù a dìvèat, stojí tvrzení, že pohlavní diskriminaci nelze považovat za skuteènou diskriminaci, nýbrž za ono odlišné chování obou pohlaví, které vychází z genetických vlastností. Podle této teorie, která je na rozdíl od antisexistických idejí témìø identická s jevy pozorovatelnými v praxi, je napøíklad feminismem kritizovaná snaha žen líbit se mužùm, pøeceòování fyzického vzhledu ženy a snižování její osobnosti na pouhý sexuální objekt a z toho vyplývající podceòování fyzické pøitažlivosti mužù, tedy vládnoucí moci, pøirozeným chováním nutným k zachování lidského rodu. Co je podle antisexistù pøeceòování a co podceòování urèitých znakù? Sigmund Freud (v závìru „Dìjin ženy“ vystupoval S. K. Neuman nikoliv proti nìmu, ale proti jeho laickému zjednodušování a hlavnì zkreslování) tvrdil, že lidský život se toèí kolem sexuality a nic se na tom nezmìnilo a nezmìní. Tento fakt je znám i všem náboženským ideologiím. „Kdo nevidí náboženský smysl erotiky, tomu uniká podstata“, øíká francouzský filosof Bataille. Dnes je známo, že ženy a muži vidí svìt jinýma oèima, sdìlují si stejné vìci, ale „odlišným“ jazykem, a proto vznikají nedorozumìní. Na otázku, proè je „pøeceòována“ fyzická krása u žen a „podceòována“ u mužù a jak s tím souvisí lidská sexualita, naturisté poukazují na první pohled absurdní vysvìtlení: „Dvojí svìt, jak ho vnímají ženy a muži (kteøí podle toho jednají), závisí na poètu a velikosti zárodeèných bunìk, které mají obì pohlaví k dispozici... Tìchto zárodeèných bunìk vyrábí muž miliony dennì, takže jeho oplodòovací kapacita je nezmìrná a trvá do pozdního vìku. Muži jsou tedy rození rozhazovaèi, což je samozøejmì ženám známé, a proto se snaží mít kontrolu nad jejich financemi, ale i genetickými výdaji. ...je známo, že muži mohou mít nìkolik set potomkù.“ (Jaromír Janata, Dvojí svìt). Ženy jsou tedy podle biologù nositelkami tzv. vzácných genetických zdrojù, jelikož množství vajíèek, které za život vyprodukují a které mùže být oplodnìno, je velmi omezeno. Žena si proto podvìdomì mnohem peèlivìji vybírá sexuálního partnera, který se svými geny v pøípadì oplodnìní podílí na vlastnostech potomka. Záleží jí více na charakterových vlastnostech než na zevnìjšku. Kromì toho citová stabilita, vyzrálost, a tedy schopnost zùstat se ženou a starat se s ní o potomky nezávisí na zevnìjšku. Muž si naopak podvìdomì nevybírá sexuální partnerku jen podle duševních kvalit, ale i podle míry fyzické atraktivity. Má v sobì geneticky zakódováno, že své geny mùže rozmnožovat témìø donekoneèna, na rozdíl od ženy. Žena pøirozenì ví, že uspìje u muže, bude-li atraktivní, ale protože je vybíravìjší, chce svými vnadami upozornit co nejvíce mužù – potenciálních nositelù genù jejích potomkù. V dobì antikoncepce a možnosti interrupce, kdy se sex stal témìø výhradnì prostøedkem k rozkoši a kdy je zodpovìdnost za pøípadné potomstvo odsunuta do pozadí, se žena dostává v tomto smyslu s mužem naroveò. Pøesto se nevzdala touhy líbit se muži, pøesto v sobì cítí mateøský pud a nevzdá se dítìte, otìhotní-li s tím „nepravým“. Psychologie namítá, že výchova nespoèívá pouze v zámìrném vedení, ale pøedevším v možnosti prožívat rùzné role, jak jsme se tu už zmínili. Je pøirozené, že dcera pøi høe napodobuje matku a hraje si „na maminku“ a syn napodobuje otce a pøejímá jeho roli, aniž by jim to pøikazovala „odlišnᓠvýchova. Je pøirozené, že muž hledá ve své životní partnerce svou matku – ženu, která o nìj celé dìtství peèovala a zrovna tak žena podvìdomì hledá ve svém muži svého otce... Lze tìžko v rámci feminismu nabádat matku, bez ohledu na to, zda má v rodinì roli sub-

dominantní èi dominantní, aby vychovávala svou dceru k vìtší dominanci a agresi a svého syna k podøízenosti a jemnosti. Pravdìpodobnì napodobí dìti své rodièe tak, jak sami oni uznají za vhodné a jak je nasmìruje situace v rodinì. Že výchova je nepøedvídatelná, dokazuje mnoho pøípadù kriminálníkù a narkomanù, kteøí byli vychováváni ve slušné, spoøádané rodinì a mìli nejlepší pøedpoklady stát se úspìšnými, pøípady slavných umìlcù, kteøí vzešli z rozpadlých, sociálnì slabých rodin. Pokrytectvím americké morálky k totalitì: sexual harassment (tj. v dosl. pøekl. sexuální trýznìní, ale také stálé obtìžování). K sexismu – diskriminaci na základì pohlaví, se pojí další výraz – sexual harassment, èesky s posmìšným zabarvením sexuální harašení. Definici sexuálního harašení znají pouze feministky, co tento termín znamená, poøádnì nevìdí ani americké soudy, ani Kongres nikdy neschválil zákon, který by „sexual harassment“ výslovnì zakazoval. Oporou je pro justici zákon z roku 1964, který zakazuje znevýhodòování na základì vyznání, rasy, pùvodu a barvy pleti. Slovo pohlaví se do nìj dostalo na základì tlakù Národní organizace žen. Jako první se na tento zákon odvolala ètyøiaètyøicetiletá sekretáøka Carmita Woodová, která v roce 1975 odešla z Cornellovy univerzity kvùli sexuálním výbojùm svého šéfa. Chtìla podporu v nezamìstnanosti, ale úøad práce ji odmítl, protože ze zamìstnání odešla dobrovolnì a z osobních dùvodù. Feministky uspoøádaly demonstraci a vybízely ženy k tomu, aby o takovýchto køivdách hovoøily nahlas a vždy co nejdøíve. O rok pozdìji byla zveøejnìna studie, která vyrazila veøejnosti dech. Devadesát procent z 9 000 dotázaných žen, se považovalo za obìti sexuálního obtìžování na pracovišti. Na pøípadì Carmity Woodové podle svých slov prohlédla feministka a právnièka MacKinnonová a „pochopila, v èem spoèívá nerovnoprávnost mezi obìma pohlavími“. Napsala knihu „Sexuální obtìžování pracujících žen“, která je dnes jednou z nejvlivnìjších právních knih 20. století. Rozlišují se v ní dvì formy harassmentu, a o toto èlenìní se opírají soudci v soudních procesech. Jedním z forem harassmentu je pøímé vydírání „nìco za nìco“. Nebude-li se mnou podøízená spát, neumožním jí postup. Takovýchto pøípadù projednávají americké soudy ménì, protože vydírání tohoto druhu musí dokázat žalobkynì a nikde také není psáno, že k podobným taktikám nesahají ženy, aby dosáhly výhod. Mnohem èastìji se pøed soud dostává druhý zpùsob harassmentu – tedy tzv. „nepøátelské prostøedí“, zde totiž není nutné, a ani to nelze, dokazovat zpùsoby sexuálního obtìžování. Nepøátelské ovzduší mùže vytvoøit kolega i tím, když si povìsí nad stùl plakát s nahou ženou, nebo manželky v bikinách. Spolupracovnice mùže mít pocit, že je snižována její ženská dùstojnost. A tak napøíklad v Berkley odmítla èíšnice obsloužit hosta, který èetl èasopis „Playboy“ a soud jí dal za pravdu. V roce 1986 v jednom sporu zastupovala Mac Kinnonová bankovní úøednici Michelle Vinsonovou. Její šéf jí opakovanì navrhoval schùzku, ale byl opakovanì odmítán. Nakonec se podvolila a udala, že s ním mìla kolem padesáti pohlavních stykù. V žalobì uvedla, že byla pod tlakem a údajnì ji šéf nìkolikrát znásilnil. Soud žalobu zamítl s tím, nepøišla ani o práci, ani nebyla pøeøazena na horší pozici. Nakonec však Nejvyšší soud USA v odvolacím øízení rozhodl jednoznaènì ve prospìch Vinsonové a øídil se výhradnì argumentací Mac Kinnonové, podle níž mùže urèitý druh jednání a slovních projevù vytvoøit nepøátelské prostøedí, a tím se porušují obèanská práva postižené osoby.

Americké feministky tak dosáhly dalšího kroku: žena, která se sexuálním návrhùm šéfa podvolí a dá mu najevo, že s jeho nabídkami nesouhlasí, mùže na nìm pozdìji žádat náhradu škody. V rámci dùkazního øízení se mùže dostat na pøetøes soukromý život žalovaného, což otevírá problém dnešní Ameriky a jejího zákonodárství, které je ostøe kritizováno, protože si dìlá právo na souzení pocitù a myšlenek, nikoliv zlých skutkù, zasahuje do nejniternìjšího soukromí jedince, a tím omezuje jeho svobodu. V tomto se prostøedky feminismu jak docílit svého nijak neliší od totalitních systémù, které v zájmu svobody vytváøí nové a nové hranice, protože nejsou schopni bez tìchto hranic (a tedy ve svobodì) žít. Prvním takovým pøípadem, kdy se zkoumal soukromý život obžalovaného jen proto, že žalobkynì mìla urèitý pocit, který si nedokázala ohranièit sama, a proto se obrátila na soud, aby její pocit rozsoudil, byl „skutek“ èlena Nejvyššího soudu Clarence Thomase a jeho podøízené Anity Hillové, která Thomase obvinila, že ji sexuálnì obtìžoval, když jí pøi obìdech líèil scény z filmù a pronášel narážky, které si nedokázala vysvìtlit jinak než sexuálnì. Americká veøejnost se rozdìlila na dvì èásti. Jedna, v níž bylo více žen, se pøiklánìla k Hilové, druhá nemohla uvìøit tomu, že se nìèím podobným zabývá soud. Jeho nejvyšší instance nakonec Thomase zprostila viny, neprokázalo se, že by Hilová Thomase sexuálnì pøitahovala a i jeho dùkladnì prošetøená minulost byla bez poskvrny. Americké feministky však Thomasovi zazlívaly, že u soudu lhal, spolu s nimi i právnièka Hillary Clintonová a její manžel Bill také. Práva zkoumat osobní život muže, který ji údajnì poškodil, využila pozdìji Paula Jonesová, a tak se do hry dostala Monika Lewinská... Americké feministky víceménì nechtìnì otøásly pozicemi „mužského svìta“, ale ovlivnit politiku z nejvyšších pozic se jim nezdaøilo, ani když právì Paula Jonesová naøkla prezidenta USA ze sexuálního obtìžování, protože od ní ještì jako arkansaský guvernér za jakési politické akce v r. 1991 vyžadoval orální sex. Jonesová tehdy vypomáhala v recepci a angažovala ji demokratická strana, takže Clinton byl její nadøízený. Na to, jakou psychickou újmu jí zpùsobil, si vzpomnìla s dvouletým zpoždìním a žádala dva miliony odškodnìní. Ve vyšetøování celého pøípadu se odkryl další, v té dobì souèasný vztah se stážistkou z Bílého domu, Monicou Lewinskou. Celá aféra by se však asi nerozrostla do celosvìtového rozmìru, nebýt konzervativního republikána Kennetha Starra, kterého intelektuálové oznaèili za „fanatického vyšetøovatele“. A také nebýt patnácti dùležitých feministických skupin, jež se k nìmu pøidaly. Kenneth Starr, za Ronalda Reagana poradce ministerstva spravedlnosti, potom nezávislý vyšetøovatel, byl rozhodnut rozpoutat skandál a rozvést Clintonùv pøípad do detailù, a tak ho sesadit z prezidentské funkce. Hillary Clintonová je pøesvìdèena, že Clinton byl obìtí „obrovského pravicového spiknutí“, majícího za cíl ho znièit. Celý svìt zaplavily novinové zprávy s podrobnými popisy výpovìdí Moniky Lewinské „jak to má prezident rád“, rozebíraly se anatomické vlastnosti prezidentova penisu a sperma na modrých koktejlových šatech Lewinské. Prezident sklidil bouøi nevole, když se ukázalo, že pod pøísahou lhal, nikdo se však nepozastavil nad tím, že na takové otázky se ho nikdo nikdy nemìl ptát. Nikdo se nepozastavil ani nad tím, že Lewinská vydírala Clintona, když po nìm vyžadovala, aby jí sehnal lepší místo. Za sexuální harassment nebyla obžalována. Spiknutí proti Clintonovi bylo považováno za republikánské, pravicové.

Ale nebyla to pravice, kdo se zasadil o právo rozpitvávat intimní životy tìch, na které se ukáže. Byla to levice a feminismus pøedevším, kdo umožnil Starrovi inkvizièní proces, a ironií osudu je, že sám Bill Clinton tomuto právu napomáhal. Feministky pøece trvaly na tom, že protože se „nepøátelské prostøedí na pracovišti“ nedá dokázat, je tøeba zkoumat soukromí a minulost obžalovaného a dùkazy musí záviset na podpùrném svìdectví dalších žen. Prostituce v èeských zemích po roce 1989. Revoluèní rok vrhl èeskou spoleènost do chaosu a dezorientace. Je zaskoèena možnostmi, které jim svoboda projevu, podnikání a angažování se v politice po ètyøicetiletém duchovním a materiálním pùstu umožòuje. Lidé jsou fascinováni možností otevøenì hovoøit o sexu, o drogách, prostituci, ekologii, fyzicky a mentálnì postižených lidech. Jsou fascinováni sílou penìz. Otevírají soukromé firmy a zjišují, že tento zpùsob obživy vyžaduje jinou pracovní morálku, než na jakou byli zvyklí ze skomírajících státních podnikù. Pracují víc než dvanáct hodin dennì, nìkteøí se psychicky hroutí, rozpadají se manželství, protože „manžel se zmìnil od té doby, co podniká, vùbec nejeví zájem o sex“ . Mnoho žen v sobì objevuje touhu nìco dokázat a vrhá se do podnikání také (po roce devadesát je 21% podnikatelek se zamìstnanci), mládež studuje v cizinì jazyky, dívky odjíždìjí „na zkušenou“ do nìmeckých, anglických a amerických rodin peèovat o dìti. Ze Západu se k nám dostává „now how“ na všechno – poèínaje manažerskými kurzy a technikami správného líèení konèe. Do popøedí zájmu se mimo jiné dostává ženská krása a sex. Fetiš konzumu, uvolnìní mravních norem, otevøení hranic ze Západu pøinášející obousmìrný sexturismus, silný generaèní roèník sedmdesátých let (který vstupuje do období sexuální atraktivnosti), finance v rukou muže, rozpady manželství a také zrušení zákona o pøíživnictví, vyústily v boom prostituce. Zahranièní módní a reklamní agentury objevují „krásu slovanského typu“ a poøádají stovky konkurzù. Vìtšinou využívají naivity mladých dívek, které èasto více než krásou, jež by mohla uspìt na titulních stránkách svìtových módních èasopisù, vynikají nízkým sebevìdomím, chudobou a vidinou slávy a penìz. Vìtšina „módních agentù“ jsou však podvodníci, kteøí se rekrutují z øad obchodníkù s bílým masem – využívají nezkušených dívek k pornografii a prostituci. Oslovují je na ulici, pod záminkami obchodních jednání zvou na veèeøe a za to oèekávají noci plné vášní. Do prostituce jsou zainteresovány nejširší lidové vrstvy, roste nejen poèet prostitutek, ale také rozmanitost služeb, které se ve své podstatì sice nemìní, ale dnes dostávají nové a modernìjší formy, než byly ty, o nichž psal S. K. Neumann: Rùzné erotické a masážní salony, obchody s peep show, diskotékové bary „jen pro zvané“ movité zákazníky. Množství nabízených služeb, pøíliv zájemkyò o finanènì výnosnou práci zvýšil konkurenci a ještì více zvulgarizoval zpùsob nabízených služeb. Nejménì úspìšné prostitutky konkurence vytlaèila do ulic a na dálnice. Sexuální nabídka se záhy zaèala øídit zpùsobem typickým pro tuto oblast: do rukou ji vzali pasáci. Tìm ženy odevzdávají èást svých pøíjmù, ale nejsou jediní, z vydìlaných penìz živí pasáci i nìkolik osob, je proto logické, že prostitutka sama dostává nejménì. Poèátkem devadesátých let se noviny hemží inzeráty na práci taneènic, hostesek, spoleènic, barmanek, modelek a hereèek, slibují vysoké výdìlky a skvìlé za-

cházení, podobnì, jako jsme to mohli èíst v Neumannových „Dìjinách ženy“. Stovky dívek poté, co odjely za tímto úžasným jobem, do Nìmecka, Itálie, Øecka a dalších zemí na místì se zdìšením zjistily, že se jedná o práci prostitutek. Jenomže už bylo pozdì – z „hodných agentù“ se stali ozbrojení mafiáni, sebrali dívkám pasy a pod drogami a násilím je nutili k prostituci. Každá ètvrtá prostitutka v Nìmecku pochází z východní Evropy, pøedevším z Ruska, Èeské republiky, Polska, a Balkánu. Žena, která pod hrozbami a bitím pøežívala nìkolik mìsícù i let, zvykla si na ponížení a podaøilo-li se jí utéct do Èech, pokraèuje v prostituci dál. Má posunuté hodnoty, trpí psychickými poruchami a není schopna se zaøadit do normálního života. Mnoho žen je dosud nezvìstných, mnoho jich ale také odchází za prostitucí vìdomì a dobrovolnì, a nemusí chodit daleko. Ve velkomìstech má možnost pracovat v erotických salonech, ovšem je-li dost atraktivní a schopná vykonávat vyžadované služby, ulice je však pro ni zóna nebezpeèná, své pozice si zde hlídá konkurence v podobì pasákù, kteøí drží v podruèí i nìkolik prostitutek najednou. Èasto jsou to stejné nešastnice jako ony podvedené dívky „na inzerát“ – bez dokladù, pod vlivem drog a násilí. Pasáci si je prodávají mezi sebou, komunikace s „normálním“ svìtem je pro nì velmi obtížná a riskantní, jelikož jsou pod neustálým dohledem, žijí v neustálém strachu, že si je jejich pasák najde a jejich životní podmínky se ještì zhorší. Co èiní z ženy prostitutku? Psychologové pracující s tìmito ženami a streetworkøi, kteøí situaci prostitutek mapují pøímo v terénu, se shodují na tom, že je to nízké sebevìdomí, nevzdìlanost a ekonomická neúnosnost jejich situace. Zastánci feminismu dodávají, že jejich závislost a podøízenost muži za cenu absolutní ztráty vlastní dùstojnosti vychází z výchovy, která je podmínìná nejen rodièovskou péèí, ale i celospoleèenským klimatem, v nìmž je mimo jiné normou, že ženské tìlo slouží k ukojení mužského sexuálního pudu. V postkomunistické dobì je žena spoleèensky handicapovaná, – úspìch a moc financí ji válcuje. Je totiž pasivnìjší, ménì dravá, ménì orientovaná na spoleèenskou prestiž než muž. Prohlubují se nedorozumìní mezi manželi, zvláštì tam, kde se manžel vydal za úspìchem v podnikání. Na ženì zùstávají dùsledky selhání rodiny a vztahù, má-li dìti, má menší šance najít si práci. Rozvedené ženì na Západì se sníží spoleèenský statut, u nás se však ocitá na hranici bídy. Nezbývá jí nic než ponížené ženství. Protože nemá sebevìdomí, nemá sebejistotu. Sebejistotu ve svìtì, kde vládnou peníze a mužská žádostivost, je pro ni nejsnadnìjší nalézat tehdy, když jí nìkdo potvrdí, že je schopná, krásná, úžasná. Nejsebevìdomìjší a nejsvobodnìjší ženy nepotøebují potvrzení od nikoho, proto se nemusí napøíklad ani krášlit. Tìm nejubožejším mùže vlastní hodnotu potvrdit až teprve mužova ejakulace. Cítí se pak schopné a úžasné. Pøedevším prostituce a násilí páchané na ženách, tato nejpalèivìjší témata, jsou pøedmìtem zájmu èeského feminismu. Feminismus v èeských zemích po roce 1989. Feminismus v americkém stylu se v Èechách neujal. Akademicky se jím zabývají ženy (a velmi málo mužù z intelektuálských kruhù) studující katedry sociálních vìd. Ženským otázkám se v souèasnosti v ÈR vìnuje nìkolik organizací, jmenujme alespoò nìkteré: ProFem, La Strada, Bílý kruh bezpeèí, Gender studies. Èeské ženy pøijímají feminismus velmi vlažnì, pøestože prùzkumy potvrdily, že s nìkterými názory souhlasí a pro vìtšinu mají „ženské otázky“ existenciální charakter.

Nicménì vìtšinou nemají zájem organizovat se a veøejnì poukazovat na jevy, které se jim nelíbí. Žily ètyøicet let ve státì, který pøebíral zodpovìdnost za jejich existenci tím, že snižoval závislost žen na jejich manželích a rùznými mechanismy, zvláštì ve formì rùzných dávek, zvyšoval závislost na nìm samém. Ženy nebojovaly za svá práva jako ženy na Západì, byly organizované samotným státem, ne ve spolcích: komunisté napøíklad po válce rušily ženské spolky, protože je považovaly za buržoazní pøežitek. Z moci státu vznikl Svaz èeskoslovenských žen, jehož hlavní náplní bylo zúèastòovat se obøích sjezdù a udržovat ženy v blahé nevìdomosti zaštítìné „pokrokovým smýšlením“. Západní feminismus je pro èeské ženy tedy pøíliš ideologický a vidí v nìm tendence hledat jednotné øešení ženské otázky pro ženy celého svìta, což jejich konkrétní problémy neøeší. Mezi odpùrkynì feminismu nepatøí jen ženy, které jsou smíøeny s tím, že nejsou pøíliš šastné a svùj osud pøijímají se slovy „to je údìl ženy“, ale i ty, které si tzv. „ženskou otázku“ vyøešily samy a po svém. Zaujímají vysoká postavení (lékaøky, øeditelky velkých firem, umìlkynì) a zvládají nejen kariéru, ale i rodinu. Tøicetiletá manažerka mezinárodního festivalu a matka dvou dìtí øíká: „Jsem velkou odpùrkyní feminismu. Vadí mi jeho zatvrzelost a fakt, že se pak muži bojí k ženám pøiblížit.“ Jiná žena, majitelka velké kosmetické firmy, zase zastává názor, že feminismus je jako nadstavba, kterou se mohou zabývat ženy, které nemají jiné starosti. Náèelnici štábu stíhací letky feminismus pøipomíná pøehnanou komedii, která u nás nemá velký úspìch, ale souhlasí s tím, že diskriminace žen v povolání u nás existuje. Vùèi západnímu feminismu mají výtky i zasvìcené èeské feministky, kterým se nelíbí jeho levièácké zamìøení a tendence „orientovanost na socialismus, kterého my jsme se právì zbavily, a jejich (tj. západních feministek) kritika západní demokracie nás znejišuje, nebo to je cíl, kterého chceme teprve dosáhnout, zatímco ony ho kritizují,“ vysvìtluje ve svém èlánku „Má feminismus v Èechách šanci?“ socioložka a uznávaná feministka Jiøina Šiklová. Dále je toho názoru, že „nedorozumìní zpùsobuje i to, že mnohé západní feministky se domnívají, že socialismus našel øešení rovnoprávnosti žen a že pád socialismu vlastnì ženy ‘hodil zpátky’ do minulosti. Vytýkají nám, proè nebojujeme za zachování ‘výdobytkù’ socialismu, které tehdejší stát uštìdøil ženám“. Za ony výdobytky považují západní feministky možnost získat stejné vzdìlání jako muži a pracovat i na stejných pozicích, a tím dokázat, že jsou ženy stejnì jako muži schopné a tedy dokonalé. V postkomunismu si však lidé váží více svobody podnikání a svobody slova, než „mantinelù“, které stanovoval socialistický systém. Pracovní diskriminace. Èeských žen se nejpalèivìji dotýká diskriminace v zamìstnání. Ta zaèíná pøi hledání práce na inzerát. Inzerenti v nich jako hlavní kritérium pro novou pracovní sílu udávají: 1. pohlaví, 2. vìk, 3. atraktivitu, 4. rodinný stav, teprve pak následuje výèet schopností a zkušeností. Pøíklad takového inzerátu: „Hledáme atraktivní, bezdìtnou ženu ve vìku 20 až 25 let do recepce, znalost PC, dvou svìtových jazykù, pøíjemné vystupování podmínkou.“ Pøi osobních pohovorech, ovìøujících perspektivnost budoucí zamìstnankynì, jsou na prvním místì otázky typu: Máte dìti? Kolik máte dìtí? V jakém jsou vìku? Pokud se se ženou po první sérii dotazù rovnou nerozlouèí, pokraèuje dalším prùzkumem soukromí: Jste vdaná? Kdo vám bude hlídat dìti, když onemocní? Jak èasto bývají nemocné? Je-li žena svobodná a bezdìtná, zamìstnavatel se bezostyšnì ptá: Hodláte se v nejbližší dobì vdát? Založit rodinu?

Jeden hlas za všechny: „Ve svých dvaceti osmi letech jsem už asi stará a neperspektivní, protože jakmile se dozvìdí, že mám malé dìti, zavírají pøede mnou zamìstnavatelé dveøe,“ øíká matka dvou dìtí, která hledá práci tøi roky. Problémem starších žen, ale i mužù, je nižší vzdìlanost a nezkušenost v nových oborech a technologiích, které pøináší stále zrychlující se pokrok. Nejhùøe jsou na tom lidé po ètyøicítce, kteøí vìtšinu života pracovali u jednoho státního podniku a nejsou zvyklí uèit se novým vìcem. Mezi sociálnì nejslabší však patøí kromì dùchodcù rozvedené matky se støedoškolským vzdìláním s dìtmi v pøedškolním a školním vìku, které i nìkolik let hledají práci, jež by zajistila výdìlek vyšší než životní minimum. Napøíklad matka samoživitelka s dvìma dìtmi, jedním pøedškolního a druhým školního vìku, žije z pøídavkù na dìti, které èiní kolem 3 000 Kè, z alimentù 2 000 Kè, které jsou èasto v praxi z manžela nevymahatelné, a ze sociálních dávek, protože po pùl roce nezamìstnanosti nemá nárok na podporu v nezamìstnanosti. Živí tak sebe a dvì dìti ze 7 000 mìsíènì, platí-li manžel alimenty. Tyto peníze sotva staèí na nájem, energii, stravu, ošacení, chodí-li dìti do školy, rùzné školní výdaje. V její domácnosti není ani tak bìžná vìc, jako je rychlovarná konvice, a o návštìvì kina, divadla nebo restaurace si mùže nechat zdát. Jaké perspektivy tyto ženy mají: rekvalifikovat se na atraktivnìjší obor, pøièemž kurzy rùzných kvalit stojí od 5 000 do 20 000 Kè, netrvají ménì než 12 mìsícù, jsou jen ve velkých mìstech a jejich absolvování, by potvrzené razítkem, vùbec nezaruèují pøijetí do zamìstnání, dále zaèít podnikat, ovšem ze sedmi tisíc mìsíènì se potøebný poèáteèní podnikatelský kapitál dává dohromady tìžko. Další a nejvìtší nadìjí, jak vyøešit životní situaci nezamìstnané matky, je najít si partnera, který jí pomùže ze samoty a z finanèních problémù. V oblastech s nejvyšší nezamìstnaností zaznamenávají porodníci vysoký poèet mladých žen, které neudávají jméno otce. Nìkolik jich potvrdilo domnìnku sociálních pracovníkù, že mateøstvím øeší pocit nepotøebnosti, protože delší dobu nemohou sehnat práci, což pøispívá k jejich nízkému sebevìdomí, a krom toho získají od státu vyšší sociální dávky. Ideál krásy konce tisíciletí. Žena, která teprve hledá svou identitu, svou úlohu ve spoleènosti, a balancuje mezi profesní kariérou a svým mateøským posláním, mezi extrémy sexuálních rolí danými spoleèenskými tradicemi, je snadnìji manipulovatelná. Víc než muž, který je ve svém postavení mnohem vyrovnanìjší. Vìdí to mediální magnáti, lidé pohybující se kolem módy, kosmetické firmy, tvùrci reklamy. Žena je v tìchto sférách hlavním konzumentem, klíèovou kupní sílou. Média vytváøí zvláštní ženský svìt, zrovna tak jako svìt dìtský a mužský, ženský však pøevažuje, protože obchodní strategie vychází z toho, že právì žena je „stále s nìèím nespokojená a chce nìco mìnit“, a je tedy pøístupná všemu novému, co jí dává nadìji. Stává se snadnìji obìtí vrtkavé módy a nových trendù, zdravým životním stylem poèínaje a oblékáním konèe. Pro tvùrce reklamy, zábavního prùmyslu a módy je navíc žena jako sexuální symbol prostøedníkem ke komunikaci s mužem: napøíklad ženské vnady propagují nejnovìjší modely automobilù, pánskou kosmetiku, alkohol. Všechny tyto svìty, pøestože se prolínají, však existují samy pro sebe, samoúèelnì, v neprospìch všech, kteøí se na nich podílejí svým zpùsobem myšlení.

Ideální obraz ženské krásy se v kontextu s historií za posledních padesát let pøíliš nezmìnil a nejvíce ho poznamenala ženská emancipace a její pojetí. Módu posledních dvaceti let charakterizuje svoboda ve volbì stylù, smìs gotiky, romantiky, exotiky etnických menšin a náboženských smìrù a dekadence, která zatím konèí u poloodhalených òader v prùsvitných blùzách a v rámci rekreace u rozšiøujícího se zájmu o nudismus. Šedesátá léta, kdy byla emancipace ve fázi vyrovnání se mužùm a snahy potlaèit duševní i fyzické rozdíly, kdy se mládež bouøila proti všemu starému, se žena zaèínala oblékat jako muž, kalhoty se prosazovala nejen ve sportu, ale i v zamìstnání a ve školách, mládež se obracela k uniformitì džínsù stírajících spoleèenské, pohlavní, národnostní a generaèní rozdíly. Provokativní vlna zájmu o sex naopak pøinesla odhalování zad a hrudníku, minisuknì, jejichž délka se v prùbìhu desetiletí pohybovala od poloviny stehen do proužku zahalujícího jen to nejdùležitìjší. Obecnì ideálními ženskými tvary od šedesátých let zùstávají ty, jež jsou prosty kyprosti a oblosti a vyznaèují se nevyspìlou postavou, „køehkou chlapeckostí“, v posledním desetiletí navíc ovlivnìnou myšlenkovou destrukcí ve výstøelcích módních vizážistù. Ti ideál krásy pøedurèují výbìrem na kost vyhublých modelek, které se po pøehlídkových molech plouží jakoby byly pod vlivem drog, a jejichž bìloskvoucí líèení zdùrazòuje vyhublost a kruhy pod oèima a záøivé barvy vlasù v odstínech od oranžové po modrou. Tato unylá, polomrtvá image stojí v ostrém protikladu proti erotickému prùmyslu a pornografii, jejíž zbraní je stále typ „ženy sexbomby“ s pevnými oblými tvary, s opálenou pletí a zdùrazòující velká òadra a smyslné, plné rty. Sexsymbolem je dlouhonohá, prsatá blondýna s modrýma oèima. Dalším trendem je návrat k pøírodì, ekolologické smýšlení, jehož opìt využívají kosmetické firmy a zamìøují se na zdraví, mládí, pøirozenou krásu, pøièemž ke své propagaci opìt používají modelky, jejichž vzhled je pro obyèejnou ženu nedosažitelný a pro nì tedy nepøirozený. Propagují nejnovìjší kosmetické pøípravky, které se pøedhánìjí ve schopnosti zahlazovat vrásky, zmíròovat vlivy sluneèního, ultrafialového záøení a líèení, „které není na tváøi poznat“. Elixírem mládí se stávají plastické operace upravující uši, ochablá oèní víèka, nosy, tvarující prsa do žádaného vzhledu a další chirurgické zákroky, jež vyhlazují vrásky, stahují ochablou ple, odsávají z tìla tukové polštáøe. Znakem zdraví a spoleèenského úspìchu je zlatistvì hnìdá, opálená ple, èehož lze v zimì dosáhnout pod solárii, jejichž majitelé „zaruèují“ zdravotní nezávadnost v souvislosti s nebezpeèím rakovinotvorných nádorù. Ženy za honbou dosáhnout pøedstavy o tom, jak mají vypadat, vystavují svùj organismus nebezpeèí drastickými dietami, což se projevuje novodobou psychickou motivací mladých dívek pøi poruchách pøíjmù potravy, jako je anorexie a bulimie, vedoucích èasto k totálnímu vyèerpání a smrti. Vizážisté pøi tom vymýšlejí stále nové a nové zpùsoby, jak vylepšit nebo zmìnit, co pøíroda ženì nadìlila èi nenadìlila. Novým hitem pro marnivé ženy se stává „prodlužování vlasù“, které spoèívá v tom, že na pravé, krátké nebo øídké vlasy se našijí vlasy nové, „pravé“, ale od jiné ženy, vizážisté vydìlávají i na nalepování umìlých nehtù, umìlých øas, a jejich trvalé barvení. Ženy podstupují techniky trvalého mejkapu spoèívající v povrchové tetáži zdùrazòující tvary a barvu rtù, oèí, oboèí i celých ploch. Za to všechno platí a vìøí sloganùm, které tyto technologie zahalují do roušky pøirozeného vzhledu a trvalého mládí. Ti, kteøí na „návratu

k pøírodì“ vydìlávají, apelují na ženské sebevìdomí ve smyslu: Zvýšíte si sebevìdomí, když si koupíte pøípravek, který vám umožní vypadat tak, jak chcete. To co chcete vy, je pøece vaší pøirozeností. Sebevìdomí je však složeno ze slov „sebe“ a „vìdomí“, uvìdomìní si sebe sama, pøijetí sebe sama. Hledá-li žena pøijetí ve svém okolí, nachází pouhou sebejistotu. Taková žena bude vždy obìtí svých vlastních iluzí o tom, jaká by mìla být a jaký by mìl být svìt kolem ní.