East European Information Centre, z.s.
Síly ATO – obránci Ukrajiny Tomasz Peszynski, místopředseda EEIC
Úvod: Následující text si neklade za cíl přinést vyčerpávající informaci o ukrajinských silách bojujících proti ruské agresi, ale přibližně ukázat jejich složení a strukturu. Většina vojenských informací o konfliktu se celkem logicky zaměřuje na důkazy přítomnosti ruských vojsk na Ukrajině, protože pro to existuje společenská objednávka a je to tak správné. O ukrajinských silách, navzdory tomu, že jsou nyní v centru pozornosti ukrajinského národa, existuje jen málo otevřených zdrojů, které by ukazovaly jejich celkový stav a strukturu. Je to dáno jednak tím, že volontéři, kteří podporují své vojáky, tuto informaci k tomu, co dělají, nijak zvlášť nepotřebují. Potřebuji informace hlavně o tom, že se jejich pomoc dostala tam, kam měla, že byla využita a ne zneužita a že daná jednotka vojáků ji obdržela. Volontéři podporují jednotky, se kterými navázali kontakt. Stejně tak jednotlivé regiony a města mají „své“ jednotky, které sledují, pomáhají jim, případně si připomínají jejich oběti. Ukrajinská média a sociální sítě vyprávějí příběhy o obráních Ukrajiny, o jednotlivých bitvách, vojácích či jednotkách a nepotřebují k tomu nějaké suché organizační přehledy. Rovněž tak ukrajinské ozbrojené síly mají jiné starosti, než je vytváření organizačních přehledů pro veřejnost, která to z výše uvedených důvodů ani nijak nežádá. Navíc jsou ukrajinské ozbrojené síly neustále ve fázi reorganizace, rozšiřování a přeměny, takže takovéto informace velmi rychle stárnou. Přesto snad bude určitě zajímavé podívat se na to, jak nyní vypadají ukrajinské síly po organizační stránce, jaká je jejich struktura a složení. Následující informace jsou zaměřeny na síly ATO, tedy síly, které bojují na východě Ukrajiny. Není to celkový přehled ukrajinských sil, úplně je vynecháno letectvo a námořnictvo, jejichž nasazení v ATO je minimální. Je vynechána pohraniční stráž, policie a podobně. Následující informace se pokoušejí přiblížit se realitě ATO, protože na začátku konfliktu média přinášela tabulky ukrajinské armádní organizace a výzbroje, které jsou však velmi zavádějící, protože se téměř okamžitě ukázalo, že tabulkové počty ukrajinské armády jsou ryzí teorie – skutečná využitelnost a nasaditelnost ukrajinské armády a jiných sil byla jinde. Složení sil ATO: Vlivem postkomunistického nepořádku do doby Majdanu a živelného rozvoje ukrajinské obrany po Majdanu je struktura ukrajinských sil pro obyčejného pozorovatele poměrně složitá, nejasná, a ví se o ní ještě méně než o struktuře rusko-separatistických sil na Donbase. Ale zhruba se popsat dá.
Ukrajinské síly ATO jsou tvořeny jednotkami ukrajinské armády, teritoriálními jednotkami, jednotkami národní gardy a dobrovolnými bataliony. Jádro ukrajinské armády tvoří asi 10 mechanizovaných brigád. Ano, asi, protože některé jednotky byly rozpuštěny, jiné přečíslovány, další vytvořeny znova. Protože ukrajinské ozbrojené síly byly silami postsovětskými, je složení a tabulková struktura vojsk podobná té ruské. Stejně tak názvosloví a označování. Ukrajinská mechanizovaná brigáda se tak teoreticky skládá ze tří mechanizovaných praporů, tankového praporu a několika dalších dělostřeleckých a podpůrných jednotek. Brigáda má být tvořena tanky v tankovém praporu a pěchota by měla mít pásová nebo kolová obrněná vozidla. Jak se ale zdá, tyto jednotky na začátku nepřátelství v roce 2014 zdaleka nedosahovaly takovéto síly a organizace. Existuje podezření, že brigády měly často pod sebou jen jeden prapor, což znamenalo větší množství velitelství a štábů, které velely jen jedné taktické jednotce nebo menšímu počtu jednotek, než pro které byly určeny. Čili mnoho důstojníků a málo bojovníků. Rovněž nebylo dosahováno tabulkových počtů techniky, technika prostě nebyla nebo byla v nepoužitelném stavu a mnoho motostřeleckých jednotek byly obyčejnou pěchotou. Ukrajinské tanky, pokud byly pojízdné, byly ve špatném stavu. Například postrádají přístroje pro boj v noci a jejich osádky odmítaly noční nasazení, protože se rovnalo sebevraždě. Oni ruské tanky neviděli, zatímco Rusové je mohli likvidovat bez vlastního ohrožení. Tato neutěšené situace regulérní armády se během války velmi pomalu zlepšuje a napravuje. Jde to ale velmi pomalu a naprosto nedostatečně. Po začátku ruské agrese se velké množství Ukrajinců přihlásilo k obraně vlasti. Část z nich vytvořila několik desítek praporů teritoriální obrany. Nesou jména jako Charkov, Kyjevská Rus nebo třeba Zakarpatí, nejznámější z nich je patrně Ajdar. Tyto prapory dobrovolníků byly na podzim 2014 zařazeny pod ministerstvo obrany a použité k zesílení a vyztužení zmíněných mechanizovaných brigád. Prapory nebyly v těchto brigádách rozmělněny, ale staly se jejich součásti jako celky. Nyní tedy tvoří 60 % manévrových sil ukrajinské armády. Manévrové síly jsou pěchota, tanky, průzkumníci a podobně, tedy ty druhy vojsk, které se střetávají s nepřítelem tváři v tvář. Žádná armáda se však neobejde ani bez těch ostatních sil. Především dělostřelectva. Ukrajinská armáda má několik dělostřeleckých, raketových a protiletadlových brigád tvořených profesionálními vojáky, které jsou k vedení války nezbytné a jejichž podporu využívají i prapory dobrovolnické, které jinak měly k armádě velké výhrady. Ukrajinské dělostřelectvo je považováno za velmi kvalitní a Rusům způsobilo velké ztráty. Na Ukrajině jsou populární zejména dobrovolníci, ale bez těchto jednotek by se Ukrajina rovněž jinak, než partyzánským způsobem, bránit nemohla. Žádná válka se ovšem neobjede bez dalších podpůrných jednotek, jako jsou ženisté, spojaři, zásobování a další; na tyto specializované profese má rovněž výhradní monopol ukrajinská armáda, i když je pravda, že dobrovolníci organizují velmi účinnou zdravotní službu. Další složkou ozbrojených sil jsou výsadková vojska a specnaz. Ukrajinci mají cca 6 brigád/pluků těchto vojsk. Má to být elita, ale na začátku války měla parašutistická brigáda velké množství dezertérů. Dnes už je situace jiná a tyto
jednotky mají dobrou morálku a hrdost srovnatelnou s dobrovolnými prapory a rovněž postupně získávají v ukrajinské společnosti stejný respekt. Další ozbrojenou složkou ATO je Národní garda. Národní garda vznikla z reliktu sovětského bloku – vojsk ministerstva vnitra. O stálých jednotkách Národní gardy je ještě méně informací než o jednotkách pravidelné armády, ale lze předpokládat, že situace tam byla podobná jako v pravidelné armádě. Národní garda je samozřejmě mnohem méně početná a hůře vyzbrojená než pravidelná armáda. Speciální součástí národní gardy jsou dobrovolnické bataliony Azov a Donbas. Tyto prapory byly k Národní gardě přičleněny na podzim 2014. Další složkou bojující v ATO je ministerstvo vnitra, konkrétně policie. Nestalo se to ovšem tak, že by se Janukovičovi tlustí a zkorumpovaní policisté nadšeně hlásili do války s Ruskem, ale dalších několik desítek batalionů dobrovolníků bylo totiž podřízeno ministerstvu vnitra a stalo se tzv. speciálními prapory pořádkové policie. Nejznámější jsou prapory jako Dnipro nebo Kiev. Jak je uvedeno, těchto praporů jsou desítky, ale skutečný počet batalionů, které skutečně dosahují síly této jednotky, je asi 5. Zbytek jsou jednotky o síle od čety do počtu větší roty, které se však nazývají bataliony. Opět se jedná o lehkou pěchotu bez těžších zbraní. Dalo by se říct, že tvoří 100 % sil spadajících pod policii, které bojují proti ruské agresi. Poslední součástí ukrajinských sil jsou dobrovolnické prapory, které odmítly být zařazeny pod jakékoliv ministerstvo. Jedná se o prapor OUN a Dobrovolnický sbor Pravý sektor. Pravý sektor je tvořen dvěma početně malými prapory a dalšími jednotkami, které však až na zdravotníky nepůsobí v ATO, ale v zázemí, a oficiálně jsou určeny k výcviku dobrovolníků právě pro tyto dva frontové prapory. Ve skutečnosti tyto dva prapory Pravého sektoru odpovídají početní silou jednomu většímu batalionu. K tomu je nutno podotknout, že ne všechny prapory mají stejnou velikost. Jak již bylo zmíněno, desítky praporů neodpovídají velikosti skutečného praporu, tak jak jej definuje třeba názvosloví NATO. Na druhou stranu například prapor Azov, který se v současnosti už oficiálně nazývá pluk, je praporem velkým, který má vlastní dělostřelecké a tankové jednotky a odpovídá tomu, čemu se v NATO říká praporní úkolové uskupení, tedy posílenému praporu. Armáda vs. dobrovolníci? Z výše uvedeného vyplývá, že ukrajinské ozbrojené síly jsou v podstatě tvořeny dvěma druhy ozbrojených sil. Armáda a národní garda byly vytvořeny seshora a jsou doplňovány na základě odvodů. Dobrovolnické prapory, které spadají pod armádu, Národní gardu, policii, nebo nespadají pod státní strukturu, jsou tvořené dobrovolníky. Vzhledem k výše zmíněným okolnostem lze poměr dobrovolníků a odvedenců a profesionálů těžko spočítat. Přibližně však můžeme konstatovat, že v manévrových jednotkách, tedy těch, které bojují s nepřítelem tváří v tvář, je 1/3 odvedenců a 2/3 dobrovolníků. Pokud vezmeme v úvahu všechny síly, tedy i síly bojové a týlové podpory, je poměr odvedenců a dobrovolníků asi 1:1.
S dezercí se za začátku logicky potýkaly především regulérní jednotky armády a národní gardy, protože armáda byla na začátku velkou většinou tvořena nemotivovanými lidmi. Je logické, že dezerce z řad dobrovolníků byly minimální. Neochota odvedenců k boji je stále poměrně silná, protože ti, kteří chtěli bojovat, se přihlásili k dobrovolníkům. Přesto se však s tímto problémem daří úspěšně bojovat, disciplína řadové armády byla obnovena a počet dezertéru se dramaticky snižuje. Oslavovanou částí ukrajinských ozbrojených sil jsou dobrovolníci. Jejich morálka a odhodlání jsou skutečně vysoké a byly jedním z hlavních faktorů, díky kterému se podařilo zastavit ruský postup. Na druhou stranu bez technických složek ukrajinské armády a vojáků, kteří obsluhují těžké zbraně, zejména dělostřelectvo, by dobrovolníci proti ruské technické převaze sami uspět nemohli. Skutečnou páteří sil ATO jsou prapory teritoriální obrany tvořené dobrovolníky. Prapory jako Azov nebo Pravý sektor jsou z vojenského hlediska vysoce motivované a úspěšné jednotky, které jsou příkladem pro příslušníky dalších sil, ale zároveň díky svému politickému zabarvení tvoří především v zahraničí kontroverze k ukrajinským silám a ruská propaganda jim přednostně věnuje pozornost. Jak je ale vidět z výše zmíněného, jedná se ve skutečnosti jen o zlomek ukrajinských ozbrojených sil a jejich pozitivní i negativní vliv převyšuje jejich skutečnou velikost. Je však pravda, že v uplynulých bojích byly nasazovány na nejohroženější místa a do oblasti nejtěžších bojů. Jak je vidět, ukrajinské síly jsou poměrně složitý a roztříštěný organismus. Takováto diferenciace je výsledkem jejich živelného rozvoje daného nutností okamžitě reagovat na ruskou agresi. S přibývajícím časem se však takováto vícesložková armáda stává neefektivní. Roztříštěnost je ještě zhoršena vnitřní politikou, kterou jsou některé dobrovolnické jednotky zasaženy. Je pochopitelné, proč dobrovolníci odmítají větší integraci pod armádu, která je vedena sovětskými a postsovětskými důstojníky. Operační přestávku, která nyní nastala na Donbasu, by tak měly ukrajinské síly využít k pokračování vojenské reformy, která na jedné straně zvýší profesionalitu a bojeschopnost regulérní armády a na straně druhé povede k jasnější, jednodušší a kompaktnější organizační struktuře, která je pro každou armádu nezbytná. Závěr: Ukrajinské ozbrojené síly byly na začátku ruské agrese v nevýhodné až katastrofální pozici, ale díky iniciativě dobrovolníků a volontérskému hnutí se jim podařilo zastavit Putina tak, že ten drží jen 7 % ukrajinského území. Je však nezbytné pokračovat v jejich reformě, vytvořit homogennější armádu, která se nespoléhá na dobrovolnou pomoc jednotlivců, ale na fungující stát. To je však velmi dlouhodobý program. Dodatek – porovnání ukrajinských a ruských sil: Pokud porovnáme ukrajinské jednotky nasazené v rámci ATO (zahrneme fakt, že se musí střídat a odpočívat) a rusko-separatistické síly, vychází nám, že početně jsou tyto síly zhruba vyrovnané. K lokální převaze na některých bojištích tak
dochází kvůli přesunům jednotek za využití taktických schopností jednotlivých polních velitelů. Ruská převaha je spíše kvalitativní. Ruská vojska disponují modernějšími a silnějšími zbraněmi než Ukrajina. Mají k dispozici zázemí Ruské federace a její lidské a materiální zdroje. Rusko vysílá na Ukrajinu nejmodernější zbraně k testování a zkouší nové taktické postupy a vojenské metody. Ruská armáda je rovněž organizačně efektivnější a homogennější. Ruští vojáci prošli delším a lepším výcvikem a ruští profesionálové jsou lépe vycvičení. Je to dáno tím, že Rusko se připravovalo na expanzi prakticky od nástupu Putina k moci, kdežto Ukrajině se o válce nesnilo ani v tom nejhorším snu a musela improvizovat a narychlo organizovat obranu. Ukrajina tak má na své straně především odhodlání dobrovolných obránců a volontérů, kteří je podporují a zásobují. Sebeodhodlanější obránce s puškou v ruce však nemá šanci, pokud se stane terčem ruských raket ze vzdálenosti, na kterou nemá šanci nepřítele ani vidět, natož zasáhnout. Nemá šanci, pokud jej velitel pošle na špatné místo nebo do nesmyslného útoku. Ruská kvalitativní převaha nad Ukrajinci stále trvá. Ukrajinci mají převahu morální, danou nejen jejich odhodláním, ale také tím, že brání svoji zem. Pokud existují mezinárodní tlaky na Putina, které mu nedovolí plné a otevřené využití všech sil k porážce Ukrajiny, mají dobrovolníci šanci. Tato šance však není nekonečná a je nezbytné organizační a technické zlepšení a vyzbrojení ukrajinských sil. To je úkol nejen pro Ukrajinu, ale i pro Západ, za jehož hodnoty Ukrajinci bojují.
