Klíč k variantě E Fričův první kaktus Frič totiž jezdil na kole s kamarády trénovat na žižkovskou dráhu. Přitom zjistili, že vajíčka jsou tu levnější než jinde v Praze a že by jejich překupnictvím vydělali. Jelikož se na městské hranici platila daň od 15 ( patnácti ) kusů , převáželi kluci jen sáčky se 14 ( čtrnácti ) vajíčky. Jednou se však strážce daně rozzlobil a všem vajíčka rozbil. To volalo po odvetě. Místo vajíček dali chlapci příště do sáčku pichlavý kaktus. O tom, co následovalo, Frič říká: „ Plácnul si s chutí, z jeho úst se vyřinula řada nejšťavnatějších zakletí.“ Kaktus si pak Frič odnesl domů. Zprvu si ho příliš nevšímal, když ale vykvetl, začal jej ( ho ) pozorovat. ( Podle National Geographic, únor 2004, s. 142 )
A B C D A
A B C
Literatura - verze A / E
D
A
1. Ukažte, jak dovedete uvažovat o tom, co literární text znamená a jak je napsán. Charakterizujte (komentujte) připojený text, všímejte si, o čem vypovídá (myšlenky a pocity, motivy apod.) a jakým způsobem. Pokuste se jej rovněž zařadit do širšího literárního a kulturního kontextu (autor, dílo, směr, období, ohlas). Text uvádíme bez jména autora a názvu sbírky záměrně.
Komentář pro uchazeče: Když čtete zadání, berte každé slovo vážně. Zadání v sobě obsahuje kritéria, podle kterých bude vaše odpověď hodnocena. Vyplatí se nestrávit veškerý čas zkoušky na vyplňování políček v první, jazykové, části testu, ale nechat si dost času i na část literární. Co slova v zadání mohou znamenat?
Ukažte, = Opravdu se snažte ukázat, co všechno ve vás je. Nebuďte skoupí. Nenaznačujte, ale přesně pojmenujte a vyjádřete vše, co víte a co k básni patří. Chcete-li ukázat i to, že umíte být naopak i struční, musíte v odpovědi mít velmi mnoho údajů, soudů a jejich důvodů a šetřit místem jen na zbytečných povšechných frázích nebo na úvodních floskulích typu Spisovatelé musejí být hodně vynalézaví...
jak dovedete uvažovat = Nestačí předvést znalosti ze školy, ani pronést všeobecné soudy o básni. Že dovedete uvažovat, poznáme podle toho, které a jaké si nad textem položíte otázky a kde na ně hledáte odpovědi. Uvažovat znamená také zkoumat, dívat se na věci z více stran a uvádět důvody a důkazy pro své závěry.
Charakterizujte (komentujte) = Opravdu nemáte (pře)vyprávět. Máte skutečně uvést charakteristické znaky textu, a k nim můžete podávat své komentáře. Máte vystihnout to důležité, a tím je sdělení textu, způsob jeho výstavby a jeho příslušnost literárněhistorická.
co literární text znamená; ... o čem vypovídá (myšlenky a pocity, motivy apod.) = Očekáváme, že ukážete, jak a proč jste pochopili sdělení, které báseň předkládá čtenáři. Převyprávět „příběh“ nebo „scénu“ rozhodně nestačí, svědčí to spíše o tom, že si s interpretací této básně nevíte rady nebo že nevíte, jak se básně interpretují. Měli byste najít nějaká zásadní místa v textu, která více než jiná vyzrazují, o co v básni jde, podívat se třeba na název, na první a poslední verše, na různé zlomy v obsahu. Určitě si musíte všimnout nejen myšlenek a pocitů svých – jako čtenáře nad básní – ale také myšlenek a pocitů, které jsou v básni pojmenovány a vyjádřeny. Máte ukázat, že umíte najít ty motivy, které napovídají a navozují určité myšlenky a pocity, a ukázat, že vidíte, jak jich básník pro stavbu významu básně využil.
a jakým způsobem = Máte předvést, že si dovedete všímat toho, že všechny myšlenky a pocity v literárním textu jsou neseny a způsobovány řečí – básník nemá ani štětec, ani fotoaparát, ale vše, co vnímáte, dosahuje použitím slov a vět ve verších, zvukovou a rytmickou stavbou veršů, ale také kompozicí, prací s motivy a postupy rozvíjení textu – a to vše pro určitý účinek na city a myšlenky u čtenáře. Pouhé konstatování, že jde asi o báseň, která má za čtyřveršovou slokou jednu dvouveršovou, to je chabé. Jsou tu verše, které někdy zahrnují jen půl věty. Ale co to znamená pro naše chápání toho, co ve verši stojí? Vidíme, že tu scházejí rýmy. Proč asi? Jak o ovlivňuje spád veršů? A jaká je tu pravidelnost stavby verše? Je tu metrum jako kolovrátek, nebo jsou verše jakási krátká zastaveníčka, při nichž naše mysl doostřuje na zmíněný předmět a dojem, jako by byla zoomovým objektivem kamery? Měli byste se ptát, jak v textu roste význam: kde se objevuje důležité slovo, obraz? Kterými všemi prostředky se tu dosahuje například pocitu osamělosti, ticha? Můžete ukázat, že si umíte všimnout, jak se v básni zachází s tou vzpomínkou. Je tu oslovena v půli básně: Vzpomínko, památko malá, pak z tebe do ticha rostou – a na konci básně znova často tě potkávám. Myslíte, že se tu oslovuje tatáž věc? Kdo nebo co je ta památka? Vždyť hned
ve verši za oslovením je jakoby přirovnána sama k sobě: jako větvička z Šumavy. Je to možné? Anebo je tou skutečnou vzpomínkou něco jiného, co spatřená větévka v knize založená, jenom vyvolala? Co by jinak měl znamenat verš Zapomenutá píseň lásky? Musí v tom být nějaká ženská nebo mužský. Neubývá tu asi jenom písnička, ale také čísi tvář před očima – vzpomínka po čase vybledne, a člověk vidí jen tvář měsíce – ledaže by zavřel oči. Motivy a obrazy tu vlastně stopují to, co se děje s láskou, která mizí v čase. Zánik, asi zánik lásky, ale možná dokonce osoby milované, tu je skrytý ve dvou výrazech: utonulé lesy a z tmy hrobu. Ukažte nějak podobně – aspoň trochu, že umíte vidět, jak formální prostředky vždy upozorňují na důležitý významový prvek. Anebo své porozumění formě ukážete tak, že každé své tvrzení o významu či smyslu básně nebo o jejím dobovém zařazení podložíte dokladem z textu – např. „báseň vyjadřuje zklidňující se zármutek nad ztrátou lásky - používá se tu motivu vzpomínky, věcí zmizelých – utonulé lesy. Ale je možné, že jde jen o cit prožitý nad četbou! Proč jinak by báseň začínala otevíráním knihy? Jazykem báseň ukazuje na některého básníka moderního, tedy nejdříve z 20. století. Báseň je psána volným veršem bez rýmů, ale zároveň neobsahuje žádné módní prostředky, není např. „drsná“ obsahem ani slovem, nezabývá se drastickými traumaty ani nepochopitelnými dilematy postmoderní doby. Používá dosti přímých pojmenování nebo velmi průzračných metafor. Kdyby byl její jazyk maličko archaičtější, mohla by patřit Sovovi, ale je spíše blízká k Horovi, někomu z umírněných poetistů apod. Je totiž od K. Biebla.
zařadit do širšího literárního a kulturního kontextu (směr, období, autor, dílo, ohlas) = Při rozboru jazyka básníkova tak můžete dílo zařadit. Zde můžete projevit svůj odhad nebo zkušenost z četby: vybrali jsme báseň, která je pro určitou dobu, literární směr a autory typická. Chceme, abyste ukázali, jak umíte o zařazení přemýšlet, a proto vám nedáme báseň, která by byla netypická, nezařaditelná. Ale pouhé hádání nestačí – máte možnost ukázat, že „znát literární směry“ u vás neznamená jen umět je popořadě odříkat a jmenovat jejich představitele, ale že znáte významné rysy toho či onoho směru a umíte je rozpoznat v předloženém textu. Kromě toho zde máte ukázat, že opravdu o příslušném období něco víte: kdo tehdy byl významným tvůrcem, jaké byly poměry a hodnoty ve společnosti, pro kterou psal a která ho četla. Básně na jedné straně autenticky promlouvají k vaší duši, ale na druhé straně také nesou kulturní hodnoty celého národa. I to byste jako uchazeči o vážné literární studium měli vědět, a máte umět u zkoušky ukázat, že jste připraveni obě tyto složky ve svém čtenářství a studiu propojovat. My vás tomu na fakultě budeme učit, ale ten, kdo u zkoušky ukazuje jenom to, že má nad četbou silné prožitky, nebo ten, kdo si pamatuje jenom mnoho historických údajů, neprokazuje dost velkou studijní připravenost k oboru literárnímu. Ve výhodě je ten, kdo už si umí všímat – aspoň na úrovni osmnáctiletého člověka s maturitou - obou těchto stránek literatury.
VEČER Otvírám knihu jako dveře vedoucí do kraje. V světelných závějích vychází měsíc ze starého románu. V samotě očí zavřených stříbrné kolo zhasíná. Vzpomínko, památko malá jako větvička z Šumavy,
z tebe do ticha rostou utonulé lesy. Zapomenutá píseň lásky z tmy hrobu prosvítá. Písnička tichne, písnička ubývá v měsíčnou tvář. V samotě očí zavřených často tě potkávám. Nechceme podávat vzorový výklad textu, protože způsobů interpretace i vlastního pochopení básně může být vícero. Když uchazeč některou důležitou složku interpretace opomine, může dohnat ztrátu tím, že v jiné stránce svého přístupu projeví velkou hloubku, zkušenost, citlivost, informovanost. Nechceme také, aby se příští zájemci o studium snažili u zkoušky naplňovat jakési kadluby odvozené z této ukázky. Proto ponecháváme výklad širší i poněkud subjektivní, a uchazeč má u zkoušky projevit svůj vlastní přístup. Z následujícího výkladu o textu by uchazeč měl ve své odpovědi pokrýt aspoň základní složky, podle hledisek uvedených výše. Ty obsahové prvky, které by jeho odpověď v nějaké podobě opominout rozhodně neměla, vyznačujeme modře.
Tato báseň okouzluje tichou rezignovaností. Má smutné, ale ne trýznivé téma – zmizelou, odvátou lásku. Subjekt se o ní vyjadřuje jako o něčem pro něj cenném, co by si chtěl udržet, aspoň ve vzpomínce. Melancholie zní z mnoha prostředků, kterých básník použil. V básni nejsou rýmy a je psána volným veršem. Výpovědi subjektu tak plynou jako volně z jeho úst. Verše podávají čtenářovi informace tak, jak se asi lyrickému subjektu vybavují, když nad knihou vzpomíná. Verše jsou tu vlastně taková zastaveníčka, při nichž nám dojde, na co a proč oko lyrického subjektu právě pohlédlo. V každé sloce vidím nějak protikladnou nebo převrácenou dvojici motivů: dveře – vedoucí do kraje; měsíc - ze starého románu; v očích se zhasíná; z větvičky rostou lesy; písnička ubývá ve tvář; potkávám tě v samotě zavřených očí. Je to asi něco nemožného tě potkat, a přece se to – nad knihou se založenou větvičkou - děje. V básni se zachází zvláštním způsobem se vzpomínkou. Je oslovena v půli básně: Vzpomínko, památko malá, pak z tebe do ticha rostou – a na konci básně znova často tě potkávám. Zdá se mi ale, že nejde o tutéž oslovenou věc – Památka je hned ve verši za oslovením přirovnána sama k sobě: jako větvička z Šumavy. Větévka založená v knize vyvolala vzpomínku na nějakou lásku. Jenže ta láska je už zapomenutá, asi se odehrála dávno a subjekt tu sleduje, jak jeho vzpomínka na někoho milovaného pomalu mizí v čase. Báseň se jmenuje Večer. Možná to není jenom proto, že člověk si sedá ke knížce obvykle večer, po práci (aspoň my, kteří si ještě umíme číst), ale taky proto, že navečer na člověka často přichází smutek, vzpomínky, melancholie.
2. Zformulujte v krátkém uceleném textu svůj názor na to, zda patří do poezie i výrazy nespisovné, slang, vulgarismy. Promyslete, které přínosy a které nevýhody má používání nespisovných slov i tvarů, a pokuste se při tom odlišovat, pro koho a pro co to jsou přednosti a nevýhody. Výstižně vyjádřete, čemu dáváte v poezii přednost vy a proč.
Komentář pro uchazeče:
Toto zadání vyžaduje od uchazeče, aby prokázal, že dokáže o literatuře (o dílech i o jejich účinku a vnímání u čtenářů) uvažovat samostatně, i bez opory v školských příručkách. Zato však vyžadujeme, aby zde projevil schopnost systematicky uvažovat, vyjadřovat se precizně. Každé slovo zadání je opět důležité.
v krátkém uceleném textu = Text souvislý co do stavby vět a odstavců, ale také ucelený co do pojetí věci samé. Krátký znamená nerozvláčný, ale ne tak krátký, aby v něm chyběly podstatné části informace.
patří do poezie = bude se uvažovat o básních, tedy ne o románech, o televizi ani filmu Výrazy nespisovné, slang, vulgarismy = když jsou tu tři slova, mohou znamenat tutéž věc, anebo tři věci různé, ale blízké. Ukažte, že si uvědomujete, že se máte nad každým termínem zamyslit – hrají v literatuře totožnou roli?
které přínosy a které nevýhody = takové zadání naznačuje, že máte nejen uvést, ale také porovnat to, co považujete za výhody a nevýhody. Ovšem měly by platit pro poezii. Neuklouzněte do stereotypních tvrzení o úpadku češtiny!
čemu dáváte v poezii přednost vy a proč = Slůvko proč je tu velmi důležité, jinak totiž ukážete jen svůj vkus, ale nikoli připravenost k přemýšlení o poezii...
Proti výrazům neobvyklým v slušné konverzaci se mnoho lidí, hlavně starších, ohrazuje. Ale myslím, že v poezii jde o něco jiného než v konverzaci. Taky nemám ráda sprostá slova, ale když je najdu v básničce od Krchovského, vidím, že to, co chtěl sdělit, by bez nich nesdělil. .že je život krutý, to se dá říct, anebo prožít. Prožít to, když váš život však krutý (naštěstí) není, však není lehké, a k tomu je dobrá básnička. Ovšem kdo není rád, když ho básník donucuje k trpkosti a smutku nebo hrůze, ten asi neocení ani ta drsná slova. Hodně mých spolužáků říká, že četba je hlavně pro relaxaci, že si čtou, aby si odpočinuli. Pak by jim ovšem měla vadit nejen drastická témata, ale taky drsná slova. Jenže oni nečtou poezii, a v románech nebo v magazínech to nevadí. Ale vulgarity nejsou všecko. Pro někoho je šok, že se v knize píše nespisovným jazykem. I když uznávám používání vulgarismů, u nespisovných koncovek slov (jako divokej, kous atp.) mívám pocit, že se do toho básník nutí, aby byl blíže mládeži. U Hraběte ten pocit nemám, protože ani tolik nespisovné tvary nepoužívá, ale slova někdy ano. U Kainara mi ty tvary vadí. Nedivím se, že se nespisovné výrazy a vulgarismy dostávají do jazyka básníků, když je těch slov plný film a romány, a ty jsou přece také umění. Ale já bych si ráda ponechala poezii jako svět krásy.
