E-Learning na Univerzitě Pardubice, rok: 0

E-LEARN 2002

E-Learning na Univerzitě Pardubice, rok: 0 Komárková Jitka, Šimonová Stanislava Štát, pracovisko : Česká republika, Ústav systémového inženýrství a informatiky, FES, Univerzita Pardubice Kľúčové slová : eLearning, technologiemi podporované vzdělávání, podpora distančního vzdělávání Key words : eLearning, technology enabled learning, support of distance learning Abstrakt: Na mnoha školách byla zahájena příprava studijních opor distančního vzdělávání. V této souvislosti se pochopitelně začala vynořovat řada problémů, které je potřeba průběžně rešit. Bohužel, zatím schází potřebné zkušenosti v daném oboru. Jedním z problémů je volba programových nástrojů, které budou využívány jako podpůrné prostředky pro tvorbu studijních opor i jako výukové a komunikační rozhraní. Nabídka je široká a výběr nelehký. Dále při tvorbě studijních opor schází odpovídající metodické materiály, které by respektovaly české poměry a mentalitu. Je otázkou, zda zahraniční metody a modely (převážně americké) jsou beze změny použitelné u nás. Nepříliš často a málo systematicky je také hodnocena kvalita výuky. V příspěvku nejsou k nalezení odpovědi, ale pouze otázky. Důvod je prostý: dokud si problémy nedokážeme přesně formulovat, budeme je těžko řešit. Abstract: Many schools have begun preparing electronic supports of distance learning. At that moment they have to begin solving many problems. One of them is which software tool is the proper one, which software meets all of their needs. Market offers many software tools which differ in prices, capabilities and spreading in the world, respectively. The question is if it is possible to create a market with ready-made tutorials in the Czech Republic or even across the whole world. Authors of the distance learning supports do miss a Czech methodology which would respect Czech conditions and mentality of Czech people. No one knows whether using American methods and ways as they are is the best idea. Systematic quality assurance procedures haven’t been implemented yet. There are no answers in this contribution, only questions. The reason is simple: we are in the beginning and it’s very important to know where the problems are and to be able to give them proper names.

1. Úvod

Elektronické vzdělávání, distanční vzdělávání a celoživotní vzdělávání patří k hojně skloňovaným pojmům v současném školství, a nejem vysokém. Na jedné straně lze stále častěji slyšet názory, že kdo nebude v dohledné době tzv. „e“, nebude za pár let vůbec; konkrétně uplatněno na naše vysokoškolské či obecně pedagogické zaměření – kdo plně neakceptuje způsob výuky ve formě elektronického 69

E-LEARN 2002 vzdělávání, nebude v blízké době učit vůbec, neboť (údajně) tato forma výuky naprosto převládne. Tento názor zastávají samozřejmě především producenti informačních technologií, podle kterých musí všechny vzdělávací instituce urychleně začít poskytovat vzdělávání na dálku, podporované moderními informačních technologiemi, téměř bez nutnosti kontaktu studujícího s učitelem. Příkladem může být vystoupení zástupce firmy Microsoft na 2. semináři k otázkám implementace distančního vzdělávání na VŠ, pořádaného v listopadu 2001 v Hradci Králové v rámci Techfilmu. Tentýž názor bývá často vyslovován i v souvislosti s komerční sférou, především v oblasti rozvoje elektronického obchodování, ale i v jiných sférách. Toto mínění se však pochopitelně vyskytuje i mimo oblast producentů informačních technologií, tzn. nelze v tom spatřovat pouze promyšlený obchodní či marketingový tah, ale snahu o vyjádření určitých nezpochybnitelných a samozřejmě nezastavitelných trendů, se kterými je nutno rozhodně počítat. Na straně druhé si stále mnozí nedokáží představit plnohodnotný proces výuky bez kontaktu studenta s pedagogem (face-to-face), bez okamžité odezvy studentů a následné reakce pedagoga, bez možnosti měnit tempo a záběr výuky podle okamžitých okolností, apod. Každý z nás v pedagogickém procesu opakovaně zažívá, že „stejná látka vysvětlovaná stejným způsobem“ ve skupinách studentů stejného ročníku a stejného studijního zaměření není přijímána a chápána stejně, výuka musí být v každé pracovní skupině korigována podle aktuální situace (různá znalostní úroveň jednotlivých studentů, různá pracovní schopnost skupiny jako celku, různá kvalita aktuálního komunikačního „naladění“ mazi studentem a pedagogem, aj.). Tedy, výuka „stejné“ látky je podávána podle potřeby odlišně, i když se jedná o studenty stejného zaměření a stejného ročníku. A co teprve potom u studentů s různým studijním zaměřením, kdy „stejná“ látka (ve smyslu např. obsahu a rozsahu) musí být zprostředkována jak studentům s technickým zaměřením, tak studentům se spíše netechnickým zaměřením. Výsledkem diskuse mezi zastánci obou vývojových směrů jsou pak často absurdní tvrzení typu: „lékař se poprvé setká s živým pacientem až „na ostro“ na operačním sále; budoucí učitel tělocviku bude kotrmelce u zkoušky předvádět virtuálně na monitoru, děti to pak bude taky učit na monitoru, na závěr jim dá virtuální vysvědčení, … “. Kde leží pravda, dnes nikdo přesně neví. Snad někde uprostřed … 2. Metodické materiály Již k 1.10.1995 bylo jako součást Centra pro studium vysokého školství (CSVŠ) zřízeno Národní centrum distančního vzdělávání (NCDiV). Jeho úkolem je koordinovat využití distanční vzdělávací technologie ve vzdělávacích institucích včetně vysokých škol a školit pracovníky pro oblast distančního vzdělávání. Veřejnosti centrum nabízí průvodce studujících a zájemců o distanční studium a databázi programů a kursů, které lze v České republice studovat distančně, ovšem samozřejmě pouze těch, o kterých vědí (které jim byly nahlášeny k evidenci). Metodické materiály, které jsou pro autory studijních opor k dispozici, jsou podle našeho názoru zatím nepříliš dostačující a mají ještě své nedostatky. Materiály se například příliš nezabývají úrovní studentů – zda se jedná o studijní oporu pro posluchače studující 70

E-LEARN 2002 vysokou školu nebo pro studující všeobecného vzdělávácího kursu otevřeného pro kohokoliv (otevřené distanční vzdělávání). Další, podle našeho názoru nepříliš šťastnou volbou, je bezmyšlenovité kopírování amerických metod a postupů. Určitě by stálo zato respektovat českou mentalitu a zvyklosti – pokud si autoři sami nedokáží dost dobře představit, jak by se vzdělávali podle svého vlastního textu, ačkoli text je plně v souladu s metodickým materiálem, určitě je někde chyba. 3. Stupeň současného zapojení informačních technologií do výuky Informační a komunikační technologie mohou být do výuky nasazovány v různé šíři záběru, od uplatnění pouze určitých nástrojů až po plnohotnotné „zastoupení“ učitele ve smyslu e-learning. Jednoduché (či složitější) nástrojové aplikace představují oblast, když student užívá počítač jako osobní pomocné zařízení; např. student používá textový procesor ke kontrole pravopisu nebo gramatiky při psaní zpráv, jindy student používá počítač pro řešení matematických problémů; užití počítače studentem je v podstatě výsledkem jeho osobního rozhodnutí a není (přímo) iniciováno učitelem. Aplikace výukově orientované směřují ke zdůraznění a výkladu určitých pasáží výuky a/nebo k používání procvičovacích a drilovacích programů; tyto aplikace jsou vhodné v situacích, když potřebuje být zvládnut předmět zájmu (určitá oblast výkladu) nebo pro procvičování základních dovedností před přidáním vyšší úrovně učení. Aplikace „řídící výuku“ představují nejvyšší úroveň v možnostech nasazení výpočetní techniky do výuky; zahrnují oblast výkladu, učebních návodů a předpisů, nedílnou součástí je systematická kontrola, která je organizována testováním, diagnostikou dat, apod. Různé úrovně „pre“e-learningu jsou samozřejmě již delší dobu součástí výukového procesu, ať už se jedná o jednodušší dílčí nástroje (např. pro psaní testů – ať již pro osobní kontrolu studentů nebo pro potřeby pedagoga), složitější multimediální aplikace (předmětově orientované) či využívání různorodých možností Internetu pro potřeby výuky (diskusní tématické skupiny, účelné využívání zdrojů informací, apod.). 4. Podpora distančního vzdělávání informačními technologiemi Školy v současné době připravují studijní opory distančního vzdělávání. Informační a komunikační technologie patří k nejhojněji využívaným podpůrným prostředkům, protože umožňují jak přípravu a poskytování multimediálnách studijních opor, tak komunikaci mezi studujícími a vzdělávácí institucí. Hojně diskutovaná je otázka softwarových nástrojů. Trh nabízí poměrně pestrý výběr programových nástrojů a přitom prodělává neustálý bouřlivý rozvoj. Důsledky jsou zřejmé: těžko se vybírá správný programový balík, snadno lze některý produkt přehlédnout a zatím lze těžko hovořit o kompatibilitě mezi jednotlivými systémy a tím také institucemi, umožňující výměnu hotových kursů a snadný přechod studujícího z jedné školy na jinou. Při volbě programových nástrojů je potřeba se mimo jiné rozhodnout, zda upřednostnit světově rošířený produkt se vzdálenou vizí možnosti výměny hotových kursů nebo raději český produkt, který není tak rozšířen, ale na druhou stranu jeho cena je výrazně nižší. Nižší cena může být významným kladem, zvláště za situace, kdy nikdo přesně neví, co 71

E-LEARN 2002 bude za rok (např. ministerstvo zakoupí celostátní licenci jednoho konkrétního produktu pro všechny školy; k akreditaci budou vyžadovány studijní opory v jiné podobě, …). Volba světově rozšířeného produktu – WebCT, nabízí možnost vytvořit celostátní nebo dokonce celosvětový trh s hotovými kursy. Je otázka, zda se jedná o realizovatelnou myšlenku, či v jaké míře realizovatelnou. Implementovat jeden cizí kurs do svého uceleného programu znamená, že kurs musí do programu patřičně zapadat jak po stránce obsahové, tak alespoň částečně i po stránce vzhledové. Tato přitažlivá možnost v sobě bohužel skrývá hrozbu sjednocení nabídky jednotlivých škol, aby bylo možné snáze zahrnout cizí kurs do svého programu. Každoroční poplatek za programový balík WebCT ve výši 5000 USD pro rok 2001, zvýšený na 7000 USD pro rok 2002 také není za stávající situace příjemný – nepředstavuje jistou investici. CESNET sice nabízí na svém serveru školám pro školní rok 2001/2002 neomezenou licenci české verze programu WebCT pro tvorbu a ověření pilotních kursů, ovšem bez záruky, že tatéž služba bude přístupná i v roce dalším. ČVUT a CESNET se sice ve spolupráci snaží přesvědčit Ministerstvo školství a mládeže (MŠMT) o zakoupení celostátní licence pro všechny školy, žádný příslib však MŠMT dosud nedalo. Na druhou stranu jsou k dispozici výrazně levnější produkty, ať už domácí nebo zahraniční produkce (např. eDoceo, LearningSpace, ..). Některé zahraniční produkty nejsou česky lokalizovány a vzhledem k počtu licencí se o lokalizaci ani neuvažuje. Není však myslitelné, aby studijní prostředí bylo standardně v angličtině nebo jiném jazyce než je jazyk mateřský, čímž samozřejmě přestávají být zajímavé ty zahraniční produkty, které nejsou česky lokalizovány. Málo rozšířené (a tudíž málo „naostro v plném nasazení“ prověřované) domácí produkty v sobě mohou pro změnu skrývat různá nemilá překvapení ve formě drobných chyb (tzv. „bugs“), které jsou díky menšímu počtu uživatelů objevovány a odstraňovány pomaleji. Příznivá u domácích produktů a tudíž pro uživatele zajímavá může být cena – český produkt eDoceo stojí pro školy v minimální dodávané variantě pro 100 uživatelů (míněno studentů; tvůrci kursů, tutoři a správci se do tohoto počtu na rozdíl od WebCT nepočítají) 82 500,- Kč. 5. Kvalita výuky Nezanedbatelným problémem souvisejícím s e-learningem, respektive s výukou obecně, je její kvalita a systém hodnocení kvality výuky, který by umožnil objektivně srovnávat kvalitu výuky nejen v rámci školy, ale i mezi jednotlivými školami. Systém hodnocení kvality výuky by měl být jasný, průhledný, produktivní, motivační, pozitivní, jednoduchý a konzistentní. Zároveň by měl být standardní – držet určitý standard, ale na druhou stranu by se měl vyvíjet a měnit tak, aby odpovídal vývoji a změnám ve výuce. Takový systém zatím není k dispozici a ačkoli je seznam požadavků na něj relativně krátky, vývoj vyhovujícího a funkčního systému bude velmi pracný a časově náročný. Za hlavní přínos lze považovat jistotu studenta, který ví, na jakou školu se hlásí, a jistotu zaměstnavatele, který ví, jaké kvality může u budoucího zaměstnance předpokládat. Další zajímavou otázkou je, koho mají školy považovat za své zákazníky – studenty nebo jejich budoucí zaměstnavatele? Na jedné straně stojí student a jeho představy a na straně druhé zaměstnavatel a jeho potřeby. Student vynakládá nemalé úsilí a finanční prostředky, 72

E-LEARN 2002 aby získal vzdělání a titul. Se zvyšujícímí se náklady se mění a diferencují postoje studentů. Zatímco někteří chtějí lepší vzdělání, jiní chtějí snáze získat titul. Proti nim stojí potřeby a požadavky jejich budoucích zaměstnavatelů. Vzdělávácí instituce by měla najít způsob, jak vyhovět v některých případech protichůdným požadavkům svých zákazníků, protože pokud nebodu zákaznící spokojeni, ztratí zcela pochopitelně o služby vzdělávací instituce zájem. 6. Závěr V příspěvku jsou prezentovány osobní názory, postoje a první zkušenosti autorek se zapojováním elektronického vzdělávání do výuky tak, jak se vyvinuly v průběhu přípravy prvních studijních opor pro distanční studium. Pro další diskuse, hledání a vývoj zbývá k řešení spousta otázek, námětů a problémů, mimo jiné: • potřeba najít „míru distančnosti“; • nutnost vytvořit metodiku respektující národní poměry a zvyklosti; • stabilizace nabídky programových balíků; • kompatibilita systémů; • zajištění patřičné kvality výuky; • vytvoření systému hodnocení kvality výuky; • otázka výměny hotových kursů – dojde ke sjednocení nabídek v rámci škol? Literatura • Bednaříková I: Vytváření studijních textů pro distanční vzdělávání. Centrum otevřeného a distančního vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci, CODV UP Olomouc, 2001 • E-Doceo – homepage. [on-line], http://www.edoceo.cz/edoceo/cs/web/index.html • Hallet A.: A Guide to Quality Assurance Procedures in Huddersfield University Business School. Huddersfield University Business School, Huddersfield, Great Britain, 2000 • Národní centrum distančního vzdělávání. [on-line], http://www.csvs.cz/struktura/ncdiv/ncdiv.html • Průcha J., Míka J.: Distanční studium v otázkách. Centrum pro studium vysokého školství, Národní centrum distančního vzdělávání, Praha, 1999, [on-line], http://www.csvs.cz/struktura/ncdiv/pruvodce.pdf • WebCT.com. [on-line], http://www.webct.com/ Kontaktná adresa :

Jitka Komárková, Stanislava Šimonová ÚSII, FES, Univerzita Pardubice, Studentská 95, 532 10 Pardubice, Česká republika [email protected], [email protected]

73