14
Koně je třeba napřed poznat a porozumět jim
Řeč koní
Oči – téměř kruhový rozhled
Bystré smysly
Oči koně jsou umístěny po stranách hlavy a každé oko přijímá jiný obraz, takže mu umožňují téměř kruhový rozhled. Při příjmu krmiva může kůň současně rozeznat od zadu se plížící nepřátele i svoje kolegy při pastvě.
Kůň se svými smysly velmi přesně vnímá i nejmenší změny ve svém okolí. Stojí‑li například květináč v jezdecké hale v jiném rohu než je obvyklé, jsou mnozí koně zmatení a reagují odpovídajícím způsobem – strachem nebo útěkem.
Špatný výhled dopředu Pouze když se kůň dívá dopředu, přijímají a zpracovávají obraz obě oči. Prostorově ostré vidění je také možné pouze v přední oblasti. Přesto tato zvířata vidí špatně, když se něco děje přímo před jejich hlavou. Proto mnozí koně nemají rádi, když se něco pohybuje před jejich čelem. Lekají se, takže jezdec by se měl ke koni blížit vždy z boku.
Velké pozorné koňské oko, které prozrazuje pozitivní charakterové vlastnosti.
Je dobré vědět Znalec koní rozezná podle oka koně mnohou charakterovou vlastnost. Velké kulaté oko bez bělma ukazuje na inteligenci a vyrovnanost. Malé štěrbinové oči s bělmem odpovídají spíše horšímu charakteru.
Pozornost je zde vyjádřena jedním uchem dopředu a druhým dozadu.
Řeč koní Řeč koní mezi sebou a s člověkem je rozmanitější, než se na první pohled zdá.
Přitom mohou komunikovat výrazem obličeje, zvukově, postojem těla, držením ocasu a pohybem.
Intenzivní řeč těla
Mnoho napovídá poloha hlavy
Koně komunikují se svými kolegy už nejmenšími pohyby svalů a hlas – řeh‑ tání – používají spíše zřídka. Náladu nebo úmysly vždy signalizují celým tělem, při‑ čemž jednotlivé části těla mají zvláštní důležitost.
Na poloze hlavy lze ve spojení s výrazem obličeje a držením těla koně poznat jeho psychický stav. Například zvednutá hlava se široce otevřenýma očima, vysoce zdvi‑ žený ocas, vzpřímené uši a napnuté svaly prozrazují nejvyšší napětí. Jezdci se pak přirozeně doporučuje opatrnost!
Kůň se dívá ze svého boxu zaujatě a zvědavě, se vzpřímenýma ušima.
Ploše položené uši nám říkají, abychom raději udržovali od koně odstup.
15
26
Co je třeba vědět před ježděním
S dobrým základním výcvikem Pouze na školním koni s absolvovaným korektním základním výcvikem se žák jez‑ dectví může naučit dávat správné pomůcky. Měkký chod, který umožňuje začátečníkovi dobrý sed, má právě tak význam jako lehce ovladatelná chuť jít vpřed. Když jezdec pokročí, měla by existovat možnost naučit se na velmi dobře přijež děných koních jemnému ježdění a zlepšit svůj cit pro citlivé pomůcky. Také při skokovém výcviku je začátečník odkázán na spolehlivé koně tolerující chyby, kteří jsou v rychlosti dobře ovlada‑
Vlastnosti školního koně
telní, mají zkušenosti a rádi a ochotně skáčí. Právě na počátku skokového ježdění je důležité, aby kůň převzal zodpovědnost a sám nalezl vhodné místo odskoku. Tak se může jezdec koncentrovat na rovné vedení, na dodržování trasy, rovnoměrnou rychlost a dobrý sed.
Na jejich pohodu a šetrné využití musíme zvláště dbát, abychom zajistili udržení zdraví a zamezili duševnímu otupění. Pasení jako prostředek udržení pohody a láskyplné zacházení jsou u školních koní samozřejmostí!
Školní koně potřebují nejlepší péči
Stavba koně
Výkon školních koní bychom měli vždy uznávat a pozitivně hodnotit, neboť právě jejich trpělivost umožňuje začátečníkovi vstup do jezdectví.
Pod stavbou koně, zvanou také exteriér, rozumí odborník na tato zvířata utváření těla koně a jeho proporce. Každý kůň je jinak utvářen a může tak odpovídajícím způsobem některé úkoly
Týl
Krk
zvládat lépe a jiné méně dobře. Výška koně – kohoutková míra hůlková (KVH) – se měří na kohoutku, malé vyvýše‑ nině na přechodu mezi krkem a hřbetem. Podle plemene dosahují koně kohoutkové hůlkové míry od cca 50 cm (minipony) až do 220 cm (shirehorse). Koně, kteří měří 148 cm a méně, se označují jako pony a jsou často využíváni dětmi. Velikosti odpovídá také celková váha, která je velmi rozdílná. Normální teplokrevník váží mezi 500–700 kg. Nyní je jasné, proč šlápnutí koně na nohu může být velmi bolestivé. Koně se mohou dožít 20–30 let, přičemž stáří silně závisí na chovu, využití a péči.
Kohoutek
Bedra
Čelo Záď
Jařmová kost
Nasazení ocasu Ocas
Nozdry
Žuchvy Bérce
Lopatka Loket Předloktí Carpus
Břicho Koleno
Hlezno
Přední holeň, metacarpus Spěnka Kopyto
Tento silný hafling je díky svému klidnému temperamentu a dobromyslnému charakteru vhodný také pro mladého žáka jezdectví.
Tělesnou stavbu koně odborník nazývá exteriér. Proporce jezdeckého koně prozrazují, k jakému využití je zvláště vhodný.
27
30
Co je třeba vědět před ježděním
trávě a užívat si volnosti, vyjadřují skákáním do vzduchu nebo také rádi vyhazují zad‑ níma nohama. Proto v zájmu vlastního bez‑ pečí otáčíme koně při vstupu na pastvinu vždy nejprve ve směru výstupu, necháme ho případně jít několik kroků zpět a teprve pak uvolníme vodítko z ohlávky. Tak nám zbývá ještě dost času k tomu, abychom se dostali do bezpečí. Pokud se nám přesto vytrhne kůň s vodítkem připnutým k ohlávce, necháme ho nejprve trochu vyřádit, než ho chytíme a vodítko ode‑ pneme.
Uvazování Koně s ohlávkou vždy uvazujeme pomocí vodítka s bezpečnostní karabinou k vazným kroužkům za použití speciálního uzlu. Přitom nesmí být kůň uvázán ani příliš
Péče o koně
volně ani nakrátko, protože jinak hrozí nebezpečí, že si vodítko přetáhne přes hlavu nebo se do něj zamotá. V někte‑ rých stájích se vyvazují na ohlávce vpravo i vlevo, aby se tento problém vyloučil. Koně se snadno cítí být omezeni a pak rychle začnou panikařit. Nikdy se proto nesmějí uvazovat k pohyblivým před mětům, jako jsou dveře boxu, sloupky oplocení apod. Pokud se vyděšený kůň utrhne z úvazu, mohou se tyto předměty uvolnit a koně je mohou táhnout za sebou.
Je dobré vědět Koně nikdy neuvazujeme za udidlo. Ani na minutu! Při utržení by se mohl velmi poranit.
31
Péče o koně V přírodě si zajišťují koně péči o svoji srst sami – válením, drbáním o kmeny stromů a vzájemným okusováním srsti, to podpo‑ ruje prokrvení kůže a zbavuje je much a případných parazitů. Vlivy počasí přispívají k přirozenému čištění.
Péče o koně na pastvě Jelikož je přírodě ponechaná srst nejlepší ochranou proti počasí, mělo by se čištění koní žijících na pastvině co možná omezit. Také hříva, kštice a ocas se nesmí stříhat, aby se koně mohli účinněji bránit proti mouchám. Delší osrstění spěnek má svůj účel, protože chrání jejich citlivé části před vlhkostí. Když jezdíme koně ustájeného pastevně, čistíme srst hrubým rýžovým kar‑ táčem ve směru jejího růstu, abychom odstranili nejhrubší nečistoty. Tak zabrá‑ níme v místech, kde leží sedlo, vzniku otlačenin a předejdeme tím tzv. sedlovým otlakům.
a spřátelit se se zvířetem. Mimoto můžeme při péči o srst objevit případné otlaky, které hned ohlásíme trenérovi.
Péče před ježděním Po navázání styku s koněm ve stáji a nasa‑ zení ohlávky otevřeme dveře boxu co nej‑ více je možné, aby se kůň při vyvádění ven nezranil. V některých stájích se v boxu čistí kopyta, aby se stájová ulička udržela v čis‑ totě. Koně vyvedeme na ohlávce a vodítku k úvazišti, kde ho uvážeme. Zpravidla má každý kůň vlastní čištění sestávající z násle‑ dujících předmětů:
Kufřík na čištění
Houba Stěrka
Péče o koně chované ve stáji
Uvazovací uzel lze v případě nouze rychle uvolnit tahem za konec vodítka.
Koně chovaní ve stáji jsou naproti tomu odkázáni na naši péči. Bez správné péče se žádný kůň necítí v pohodě a stane se náchylným k nemocem. Udělejme si tedy čas, neboť i tak si můžeme vybudovat vzájemnou důvěru
Hřbílko
Jemný kartáč Rýžový kartáč
Hřeben
Pomůcky k čištění koně
Háček na kopyta
Umělohmotný kartáč
42
Co je třeba vědět před ježděním
Příprava před ježděním
Příprava před ježděním Z bezpečnostních důvodů by měl být kůň při nasedlávání vždy uvázaný, nebo by ho měl držet pomocník. Mnozí koně nemají sedlání rádi, protože někteří jezdci házejí sedlo na hřbet koně hrubě nebo podbřišník hned utahují příliš pevně okolo břicha. Proto je namístě při sedlání neznámých koní vždy dávat pozor.
2 Podložku pod sedlem zkontrolujeme, aby nebyla shrnutá, zmuchlaná či přelo‑ žená, a na kohoutku ji poněkud nadzved‑ neme, abychom zamezili otlakům.
Sedlání
Potom přejdeme na druhou stranu koně a zkontrolujeme i zde dečku pod sedlem, spustíme podbřišník opatrně dolů, aniž by se dotkl končetin koně, neboť úder kovovou přezkou podbřišníku může být velmi bolestivý.
1 Poté, co koně oslovíme, zvedneme sedlo
3 Potom opět změníme stranu a upevníme
z levé strany a opatrně ho pokládáme na kohoutek koně. Pak sjedeme se sedlem a podložkou dozadu po směru srsti.
opatrně podbřišník do určených zápinek.
1
2
4 Správnou polohu sedla poznáme při zapnutí podbřišníku, protože ten má spočívat na šířku dlaně za loketním kloubem koně. Zpočátku utahujte podbřišník jenom tak pevně, aby sedlo při vodění neklouzalo, jinak se může kůň cítit ohrožený a reago‑ vat kopáním, kousáním nebo dokonce vyhazováním. Toto chování se nazývá „ohrožení sedlem“ a je způsobeno pouze příliš pevným utažením podbřišníku. Když kůň ujde několik metrů, může už následo‑ vat první dotažení podbřišníku. Nelekejte se toho, jak se po prvním dotažení pod‑ břišník uvolnil. Mnozí koně se vlivem rychlého zapínání podbřišníku naučili nafu‑ kovat se, a zvětšují tak objem svého břicha o několik centimetrů. Další dotažení může být provedeno ze sedla.
3
4
43
54
Co je třeba vědět před ježděním
„Velký kruh“ Kruh má průměr 20 m a dotýká se stěn jízdárny na kruhových bodech, bodu X ve středu jízdárny a jednoho bodu na krátké stěně – A nebo C (při velikosti jízdárny 20 × 40 m). Kůň nesmí kruh na otevřené straně zkracovat dovnitř, ale musí vyjet dráhu kruhu až k bodu X. Protože je každý kruh kulatý, nesmí být vyjížděny rohy.
„Kruhy změnit“ Tento cvik vede automaticky ke změně jízdy na pravou nebo levou ruku. Poté, co byl jeden kruh absolvován, vede jezdec u bodu X koně jednu koňskou délku rovně a pak mění směr na druhý kruh.
„V kruhu změnit směr“ To je již velmi náročný cvik, protože polo‑ měry obratů jsou pro koně velmi malé.
Ježdění v kryté jízdárně
J ezdec mění směr jízdy. Zůstává přitom na stejném kruhu. Mění se vždy z otevřené strany kruhu na uzavřenou. Po prvním polovičním kruhu jedeme na střední linii přímo rovně, abychom návazně vyjeli dru‑ hou polovinu kruhu, která končí na obvodu jízdárny.
„Malé kruhy“ a „oblouky“ Kruhy jsou malá kola, která, jak odpovídá stavu výcviku jezdce a koně, mají různé průměry. Tak jsou u začátečníků na
M
F
C
Můj tip Pro zapamatování písmen na drezur‑ ním obdélníku si můžeme pomoci například básničkou: A Když Emil Hodně Cválal, Musel Býti Fit.
B
A
H
E
K
B
F
Hnědá barva – „Kruhy změnit“ Modrá barva – „V kruhu změnit směr“
M
8m 10 m
C
A
10 m
H
Na povel trenéra se jezdci současně připravují k provedení malých kruhů.
Jízda s rovnoměrnými rozestupy od prvního jezdce, který právě úhlopříčně mění směr.
„Malé kruhy“ a „oblouky“
E
K
8m
55
130 Výcvik, trénink, závody
Stupnice výcviku koně 131
Kmih Pod pojmem kmih se rozumí energický odraz zadních nohou v klusu nebo ve cvalu. Svaly hřbetu propouští kmih tělem, takže jezdec je dobře vtažen do pohybu koně. Krok je způsob pohybu bez kmihu, pro‑ tože neobsahuje žádnou fázi vznosu. Takt, uvolněnost a bezpečné přilnutí jsou předpoklady pro kmihuplný klus a cval. Aby se vyvinul kmih u koně, doporučuje se mnoho přechodů a změn ruchů. Gymnastická práce umožňuje zadním končetinám koně vyvinout více posuvné síly dopředu. Opakované prodlužování a zkracování kroku vede nutně k pil‑ nému aktivnímu vykročení zadních končetin.
jako figury ježdění obratů či ustupování na obě ruce.
Shromáždění Pod shromážděním se rozumí zvýšené zatí‑ žení zadních končetin, které vznikne větším přiblížením kloubů (kyčel, koleno, hlezno). Zadní část koně se sníží a kůň jde „vzhůru“. Tím se přirozeně silněji zatížená přední končetina odlehčí a pohyby se stávají při kratším záběru přední končetiny vznosnější a důstojnější.
Srovnání
Ve cvalu zapadají kopyta zadních nohou koně do stop předních kopyt.
Zadní kopyta zapadají zřetelně vedle stop předních kopyt.
Pátým bodem stupnice výcviku je srov‑ nání koně. Kůň je nasměrován rovně, když zadní kopyta vstupují do stop před‑ ních kopyt. Také v obloucích nesmí zadní končetina vybočovat stranou a musí zůstat ve stopě. Pouze když je kůň na rovnaný, může se kmih plně rozvinout a jsou možné rovnoměrné obraty na obě ruce. U koně jdoucího šikmo jsou zadní nohy rozdílně zatíženy, což může z dlou‑ hodobého hlediska vést ke zdravotním problémům. Také zde mohou různé cviky přispět ke zlepšení sestavení koně do přímého směru. Narovnání například podporují
Křivě vpravo jdoucí kůň
Přímo sestavený kůň
