Duševní hygiena v ţivotě manaţera

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomie a sociálních věd

Duševní hygiena v ţivotě manaţera Bakalářská práce

Autor:

Zbyněk Šindler Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. Ingrid Matoušková Ph.D.

Říjen, 2010

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předloţenou bakalářskou práci zpracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu pouţité literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Praha dne 1.10.2010

Zbyněk Šindler

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval PhDr. Ingrid Matouškové Ph.D. za vstřícný přístup k vedení bakalářské práce, praktické rady a podporu při jejím zpracování.

Anotace

Bakalářská práce se snaţí blíţe objasnit pojem a význam duševní hygieny. Jejím cílem je z pojmu udělat uchopitelnou aktivitu. Vede k prohloubení sebepoznání kaţdého z nás. To posléze pomůţe tomu, ţe duševní hygiena zvýší kvalitu jeho ţivota a vědomě ji k tomu uţívá. Práce přibliţuje specifičnost manaţerské práce a zvýšených nároků na manaţera. Dále seznamuje s tím, jaké by měl mít manaţer dovednosti, schopnosti a kompetence. V neposlední řadě je v ní vidět, jaké role manaţer zastává při své práci. Tomu, kdo se chce rozvíjet a posouvat sám sebe můţe pro začátek poslouţit jako vodítko při prvních krůčcích. Cílem je propojit teorii duševní hygieny s teorií manaţerské práce a převést ji do praxe. Za tímto účelem je v praktické části uvedena případová studie.

Klíčové pojmy: duševní zdraví, manaţer, osobnost manaţera, role manaţera, vedení pracovníků, komunikace, konflikty, time – management, ţivotospráva, ţivotní styl manaţera, duševní hygiena, image manaţera, motivace, Maslowova hierarchie potřeb, Herzbergova dvoufaktorová teorie, adaptace, psychická zátěţ, frustrace, stres, eustres, distres, sebepoznání, sebepřijetí, sebevýchova, DAP test, pozitivní myšlení, emoce, Jacobsonova progresivní relaxace, Schulzův autogenní trénink, RAM, jóga, Couéismus

Annotation

This thesis seeks to further clarify the concept and importance of mental hygiene. Its goal is to introduce the concept as a comprehensible activity. It leads to a deepened selfknowledge of each of us. Mental hygiene then can help to improve quality of life and consciously utilizes it to do so. This thesis deals with the specificity of managerial work and increased demands on managers. There are also introduced the type of skills, abilities and competencies a manager should have. Last but not least, there is an overview of what roles a manager takes in his or her everyday work. For those who want additional development it might serve as a guide for the first steps. The aim is to link the theory of mental hygiene with the theory of managerial work and bring it into practice. To serve this purpose there is a case study in the practical part.

Key words: mental health, manager, manager’s personality, manager’s role, leadership skills, communication, conflict, time management, diet, manager‘s lifestyle, mental hygiene, manager’s image, motivation, Maslow's hierarchy of needs, Herzberg‘s two-factor theory, adaptation, mental stress, frustration, stress, eustress, distress, self-knowledge, selfacceptance, self-education, the DAP test, positive thinking, emotions, Jacobson's progressive relaxation, Schulz‘s autogenic training, RAM, yoga, Couéismus

Obsah ÚVOD ................................................................................................................................... 8 A. TEORETICKÁ ČÁST ........................... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 1 POJEM, VÝZNAM A VÝVOJ DUŠEVNÍ HYGIENY .......................................... 11 1.1 Duševní zdraví a význam duševní hygieny ....................................................................................... 11 1.2 Specifika manaţerské profese ........................................................................................................... 12 1.2.1 Kdo je to manaţer .......................................................................................................................... 14 1.2.2 Osobnost manaţera ........................................................................................................................ 14 1.2.3 Manaţerské role ............................................................................................................................. 15 1.2.4 Kompetence manaţera a jejich rozvoj ........................................................................................... 16 1.3 Základní pojmy a definice duševní hygieny ..................................................................................... 17 1.4 Historie duševní hygieny.................................................................................................................... 18 1.4.1 Filozofie - Filozofické směry starověku ........................................................................................ 19 1.4.2 Náboţenské učení středověku – křesťanství .................................................................................. 20 1.4.3 Moderní pojetí duševní hygieny .................................................................................................... 21

2 MANAŢER VE SVĚTĚ PODNĚTŮ. NEGATIVNÍ PODNĚTY A JEJICH MOŢNÉ DŮSLEDKY. .................................................................................................... 222 2.1 Motivace, motivační proces ............................................................................................................. 222 2.1.1 Maslowova hierarchie potřeb ....................................................................................................... 244 2.1.2 Herzbergova dvoufaktorová teorie............................................................................................... 277 2.2 Adaptace ........................................................................................................................................... 288 2.3 Psychická zátěţ manaţera. Druhy psychické zátěţe. .................................................................... 300 2.4 Konflikty ........................................................................................................................................... 311 2.5 Frustrace a deprivace ...................................................................................................................... 344 2.6 Stres a jeho příčiny........................................................................................................................... 355 2.6.1 Eustres.......................................................................................................................................... 366 2.6.2 Distres .......................................................................................................................................... 366 2.6.3 Důsledky stresu ............................................................................................................................ 388 2.6.4 Stesory ........................................................................................................................................... 38

3

NÁSTROJE KE ZVLÁDÁNÍ STRESOVÝCH REAKCÍ .................................... 400

3.1 Základní nástroje ke zvládání tělesné reakce ................................................................................ 400 3.1.1 Relaxace ....................................................................................................................................... 400 3.1.2 Protistresové dechové cvičení ...................................................................................................... 411 3.1.3 Nechat proběhnout stresovou reakci v sociálně přijatelné formě ................................................. 411 3.2 Nástroje ke zvládání psychické reakce ........................................................................................... 422 3.2.1 Sebepoznání ................................................................................................................................. 422 3.2.2 Sebeakceptace - sebepřijetí .......................................................................................................... 433 3.2.3 Sebevýchova (autoregulace) ........................................................................................................ 444 3.2.4 Pozitivní myšlení ......................................................................................................................... 444 3.2.5 Práce s emocemi .......................................................................................................................... 455 3.3 Nástroje ke zvládání reakce projevující se v chování ................................................................... 466 3.3.1 Ţivotospráva – spánkový rytmus, jídlo, cvičení .......................................................................... 466 3.3.2 Time management ........................................................................................................................ 477

4

JAK DOSÁHNOUT ŢIVOTNÍ ROVNOVÁHY? ................................................... 49

4.1 Umění relaxovat ................................................................................................................................. 49 4.1.1 Jacobsonova progresivní relaxace .................................................................................................. 49 4.1.2 Schulzův autogenní trénink.......................................................................................................... 511 4.1.3 Machačova relaxačně aktivační metoda – RAM.......................................................................... 511 4.1.4 Jóga .............................................................................................................................................. 522 4.1.5 Couéismus ...................................................................................................................................... 52 4.2 Sport a pohybová aktivita ............................................................................................................... 522 4.3 Partnerské a rodinné vztahy, přátelské vztahy ............................................................................. 533

B. PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 544 5 METODA – PŘÍPADOVÁ STUDIE ...................................................................... 544 5.1 Vyhodnocení, konfrontace teorie a zkušeností manaţera ............................................................. 566 5.1.1 Manaţerské profese, distres, kompetence, adaptace, motivace.................................................... 566 5.1.2 Čas na duševní hygienu, Maslowova hierarchie potřeb, nástroje ke zvládání stresových reakci . 577

5.1.3

Prevence a předcházení stresu........................................................................................................ 58

ZÁVĚR ............................................................................................................................. 600 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ........................................................................... 622 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ............................................................................ 644 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................... 655

ÚVOD Máme-li se v příštích řádcích a stránkách věnovat duševní hygieně, je třeba uvědomit si, kde to všechno začíná, a zároveň i končí. K představě lze pouţít pro názornost trojúhelník z kaţdodenního ţivota nás všech: FIRMA – JÁ ZAMĚSTNANEC - JÁ RODINA. Na všech stranách tohoto trojúhelní najdete totoţnou poznámku: - „práce“. Kaţdý z nás totiţ stráví v práci velkou část svého ţivota a ta se i logicky stává hlavní ţivotní náplní a předurčuje úroveň i kvalitu našeho dalšího ţití. Ať chceme, nebo ne, práce má to privilegium, ţe jí v ţivotě dáváme prioritu mnohdy i nad rodinou, kterou by měla kromě nás samotných zajišťovat. První pohled je upřen na stranu firmy. Základem kaţdé úspěšné firmy na trhu jsou zaměstnanci. Na to, aby přirozeně uspěla v konkurenčním boji, potřebuje kvalitní, výkonné, kreativní a spolehlivé zaměstnance, kteří odvádějí dobrou práci. Aby zaměstnanci odváděli svou práci co nejlépe, je pro firmu ţivotně důleţité vytvořit jim odpovídající pracovní podmínky. Pod dobrými pracovními podmínkami si kaţdý z nás asi snadno dokáţe představit vzhled pracoviště, kvalitní vybavení, výši mzdy a délku pracovní doby. Je to však jen nejnutnější část toho, co kaţdý z nás ke své práci potřebuje, aby ji vykonával co nejlépe. Pokud se dnes podíváme do nejúspěšnějších firem u nás i ve světě, najdeme při zevrubném průzkumu ještě jednu poloţku. Nadstandardní programy pro zaměstnance, včetně vzdělávání a finanční podpory volnočasových aktivit, vedoucí k duševní pohodě a posléze vyššímu výkonu ve prospěch firmy. V mnohých firmách je dnes moţné nejen studovat angličtinu či jiné jazyky na náklady zaměstnavatele, ale získáte zde kromě vzdělávání moţnost setkání se zajímavými osobnostmi na jejich přednáškách, kromě dovolené navíc i dny zdravotního volna, Sodexo pasy a Vital pasy na nákup dovolené, léků, ale i masáţí a vzdělávacích kurzů. Toto je pohled ze strany firmy. Firmy, která chce dosáhnout velmi dobrého výsledku. Druhý pohled je zaměřen na stranu já zaměstnanec. Pokud se na problematiku duševní hygieny podíváme z opačné strany, očima zaměstnance, a zaměříme se v úspěšných firmách na jejich nadprůměrné lidi, zjistíme, ţe právě oni, stejně jako jejich firma, směřují za společným cílem. Chtějí být úspěšní, lepší neţ ostatní a mnozí z nich i nejlepší ve své práci či oboru, coţ jim přináší nejenom uspokojení vnitřní, ale i vyšší odměnu a moţnost

8

kariérního postupu. K tomu, abychom svých cílů dosáhli, musíme vloţit do své práce mnohdy více energie neţ naše okolí. Proto je důleţité ji někde načerpat a udrţovat si pohodu. I my musíme pečovat sami o sebe. Výkon, který odvádíme ve prospěch firmy, je veden osobní motivací a osobním prospěchem. Třetí pohled uděláme ze strany já rodina. A zde se celý trojúhelník propojuje. Tak jako se dobře vytvořené podmínky ze strany firmy přenášejí do pohody zaměstnance, a zvyšují jeho výkon, tak se pohoda a úspěšnost zaměstnance přenáší do rodinného ţivota. V neposlední řadě se pohoda a kvalita rodinného ţivota opět propojuje s výkonem zaměstnance v čase, který alokuje svému zaměstnavateli. Stále častěji se ve svém profesním ţivotě proto setkáváme s duševní hygienou. Pro mnohé z nás to můţe být problematika, pod kterou si neumíme nic představit, nebo si myslíme, ţe jsme se s ní ještě nikdy nesetkali. Moţná, ţe setkali, ale nevědomky, protoţe jsme o duševní hygieně nikdy neslyšeli. I proto jsem se v této práci rozhodl věnovat pozornost tomuto tématu. Práce má za cíl, na základě teoretických zjištění ukázat, ţe je moţné a ţádoucí, aby kaţdý z nás svým vlastním přístupem a sebereflexí na sobě samém pracoval, zdokonaloval se a zkvalitnil tak nejen svůj pracovní, ale především i osobní ţivot. Ze svých praktických, osobních a teoretických zkušeností bych tedy rád našel částečně návod, jak si udrţet duševní zdraví a dosáhnout zkvalitnění svého ţivota na všech odvěsnách trojúhelníku. Samotný text práce je rozdělen na teoretickou a praktickou část. Hlavním předmětem teoretické části je vymezení pojmu jako takového, označení hlavních faktorů ovlivňujících duševní stav, duševní pohodu člověka, člověka manaţera. V praktické části je popsán pohled manaţera na duševní hygienu a význam sebeřízení. Být dobrým manaţerem znamená neustále se rozvíjet a zdokonalovat, jít dopředu. Aby člověk byl kvalitním manaţerem, je nutné sebepoznání, sebevzdělávání a sebevýchova. Ve svém profesním ţivotě jsem se s pojmem psychohygiena, nebo duševní hygiena téměř nesetkal. Vůbec psychologii je jako vědě věnováno příliš málo místa ve vzdělávání. Dokáţe být totiţ ve své podstatě vysvětlením pro většinu situací a naše chování. Dává nám šanci ovlivňovat nejen naše okolí, ale především nás samé. A tím je myšleno ovlivňovat k lepšímu.

9

Vědomá práce s psychologií se dá vyuţít v kaţdodenním ţivotě ať uţ pracovním či soukromém. No a psychohygiena je v tomto případě krásným začátkem pro kaţdého z nás. Vţdyť práce s duševní hygienou je příjemná a pozitivní. Pro mě osobně je to naštěstí jiţ následný krok, tím prvním bylo sebepoznání. A jsem přesvědčen, ţe například transakční analýzy jsou docela dobrou doplňkovou informací pro duševní hygienu. Proto jsem vůbec neváhal, kdyţ jsem uviděl toto téma. Nejde jen o bakalářskou práci, ale především o téma, které bude v budoucnu přínosné pro mě samotného, a pevně věřím, ţe i pro mé okolí. V rámci této bakalářské práce budu mít moţnost propojit dosavadní zkušenosti s hlubšími teoretickými poznatky, které budu čerpat. Porovnat názory jednotlivých autorů a na základě nich modifikovat vlastní pohled na duševní hygienu. V neposlední řadě očekávám, ţe tato práce a získané poznání mě samotného posune v péči o své duševní zdraví. Často si totiţ jako většina lidí uvědomuji, ţe není něco v pořádku, ţe jsem unavený a je toho na mě hodně. Jenţe od sebereflexe je ještě daleko k tomu, něco s tím udělat. A to jak pevně věřím, díky načerpaným informacím a posílenému vědomí v této oblasti začnu mnohem častěji dělat. Doufám, ţe v budoucnu uţ nebudu čekat a nečině se dívat, jak má pohoda den po dni mizí více a více, ale včas zareaguji a naordinuji si na základě správné diagnózy ten správný lék. Takţe kdyţ odpovídám na otázku, proč jsem si tohle téma vybral, nemohu se zbavit pocitu, ţe existují stejně jako duševno, které nikdy nikdo neviděl, cesty osudu, které vedly k tomu, ţe toto téma se v nabídce objevilo, počkalo na mě a poté si vybralo ono mě. Pro mě osobně to není jen téma bakalářské práce, ale moţnost udělat něco pro svou vlastní, hezčí, příjemnější, klidnější, a tím pádem i přívětivější budoucnost.

10

A. TEORETICKÁ ČÁST 1

Pojem, význam a vývoj duševní hygieny

1.1 Duševní zdraví a význam duševní hygieny Téma duševního zdraví není jen předmětem zkoumání úzké vymezené skupiny odborníků z řad psychologů a psychiatrů, ale tato problematika začíná více pronikat do běţného ţivota kaţdého z nás. Jak bylo jiţ v úvodu zmíněno, ve své práci chci dokázat, ţe manaţer si svou píli a snaţením můţe udrţet duševní pohodu. Proţívat tak spokojenější a šťastnější ţivot. Pro pochopení, jak nalézt optimální rovnováhu v ţivotě, je potřeba hned na začátku objasnit základní pojem úzce související s duševní hygienou a to pojem dušení zdraví. Na duševní zdraví se můţeme dívat v uţších, nebo širších souvislostech. Míček ve své knize Sebevýchova a duševní zdraví charakterizuje duševní zdraví jako to, které se „(…)prakticky ztotožňuje s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace, respektive s nepřítomností stresu;(…)“.1 Nesmíme přitom zapomínat na fakt, ţe být duševně zdraví není jen o pasivním předcházení a adaptování se daným podmínkám, ve kterých se pohybujeme, ale i o snaze do jisté míry si aktivně přizpůsobit své okolí. „Podle Světové zdravotnické organizace (WHO: World Health Organozation) je zdraví stavem úplné tělesné, duševní a sociální pohody.“2 „WHO“ chápe duševní zdraví ve smyslu dobrého postoje lidí k sobě samotným, pokud se cítí mezi jinými lidmi dobře a jsou schopni zvládnout poţadavky ţivota a prostředí, ve kterém ţijí. Duševní zdraví významným způsobem ovlivňuje i naše fyzické zdraví. „Duševně zdravý, vyrovnaný člověk bývá odolnější proti somatickým chorobám.“3 Toto tvrzení se dá prokázat na prostém faktu, ţe se lékař při diagnostice problému pacienta neptá jenom na příznaky fyzické, ale pátrá i po moţné příčině obtíţí způsobené psychickými problémy. Příkladem je onemocnění ţaludku a dvanácterníku – vředová choroba gastroduodena. Onemocnění způsobuje řada faktorů. „Zátěžové situace a závažné konflikty, do kterých se 1

MÍČEK, Libor. Sebevýchova a duševní zdraví. 5. dopl. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988. Úvod, s. 7. 2 MAYEROVÁ, Marie. Stres, motivace a výkonnost. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Stres v organizaci, s. 56. 3 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 13.

11

jedinec ve svém osobním životě dostává, patří mezi faktory podněcující vznik této choroby.“4 Jednou z moţných subjektivních příčin je psychický stres a náročné tempo ţivota. „Psychický stav a pracovní přetížení se též uvádí ve vztahu k onemocnění diabetes mellitus (cukrovka).“5 Další příklad je infarkt myokardu. Za vznik uvedeného civilizačního onemocnění se povaţuje zejména dnešní nezdravý ţivotní styl. Subjektivní příčinou akutního srdečního kolapsu ale můţe být i náhlé nashromáţdění různých úkolů (například pracovních), které spouští tuto patologickou reakci organismu v podobě infarktu. Člověk se slabší psychickou odolností se hůře vyrovnává s těmito podněty, a v konečném důsledku to vede k závaţnému poškození organismu. Příčinu, ale tak i důsledek, je moţné vidět v selhání principu duševní hygieny člověka. Je přitom nutné zdůraznit, ţe neméně významnou roli tady sehrává i míra predispozice, kterou nelze odstranit. Kaţdému z nás je do genetické výbavy zakódována jeho schopnost přijímat stres a snášet tlak. Kaţdý člověk má však jiný strop, kde pro něj tyto faktory začínají být nebezpečné. Tento strop je ovšem i v našich rukách a nejde vše svádět jen na přírodu. Hranice jsou od toho, aby se posouvali cílevědomou prací. Tento nástroj máme kaţdý ve svých rukách a i náš stop přijímání stresu, a akceptace tlaku, se dá o něco posunout. Avšak naši dispozici neobelstíme. Postoj k ţivotu a vlastní ţivotní styl je v rukou kaţdého člověka. Je na nás, jak svůj ţivotní styl ovlivňujeme, případně jsme-li ochotni, a schopni ho změnit. V souvislosti s duševní hygienou není vhodné chápat zdraví jako nepřítomnost jakýchkoli symptomů (příznaků) nemoci, ale jako stav fyzické, psychické, a taktéţ i sociální pohody člověka. Význam duševní hygieny je zřetelný i v sociálních vztazích.

1.2 Specifika manažerské profese Manaţerská práce je řazena mezi psychicky velice vyčerpávající profese. Jejím specifikem je nadměrné zatíţení úkoly, které vede ke zvýšené únavě a můţe dospět aţ k vyčerpání. Manaţer přichází denně do kontaktu s lidmi, ať uţ jsou to zaměstnanci, podřízení, nebo jemu nadřízení, zákazníci, dodavatelé, spolupracující firmy a jiní. K jeho práci tedy samozřejmě patří komunikace s nimi. V případě nadřízených je manaţer, stejně jako

4

MAYEROVÁ, Marie. Stres, motivace a výkonnost. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Stres v organizaci, s. 74. 5 MAYEROVÁ, Marie. Stres, motivace a výkonnost. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Stres v organizaci, s. 77.

12

ostatní zaměstnanci, nucen mnohdy přijímat úkoly a příkazy se kterými se neztotoţňuje, ale na rozdíl od ostatních pracovních pozic je manaţerská práce specifická v tom, ţe je nucena tyto úkoly, vize, mise, názory a pracovní postupy přenášet do praxe s pozitivním přístupem, a před svými podřízenými se dokonce za tyto názory stavět, navenek se s nimi plně ztotoţnit, a podporovat je. Jedině tak se dá taková myšlenka prosadit úspěšně do praxe. Manaţer tedy nejenom přijímá úkoly, ale mnohdy je v praxi nucen prosazovat myšlenky a stavět se za ně i přes to, ţe o nich není přesvědčen. Je velice psychicky náročné takové myšlenky obhajovat před lidmi, kteří navenek vyjadřují názor, který má manaţer ukryt ve svém nitru a nesmí ho nikde prezentovat. Je sloţité obhajovat takovou myšlenku před lidmi, jejichţ důvěru jste si získali kaţdodenní spoluprácí, a kteří věří tomu, ţe jste o tom, co říkáte přesvědčen a jsou ochotni Vás poté následovat, neboť jiţ v minulosti se přesvědčili, ţe i přes úvodní rozpaky cesta, kterou navrhnete, se poté ukáţe pro Vás i pro ně jako cestou k úspěchu. Důvěra lidí ve svého manaţera je totiţ nejlepším nástrojem manaţerského úspěchu. V případě, ţe lidí ve svého manaţera přestanou věřit a zjistí, ţe jim lhal, nastává nejen obrovský vnitřní i vnější stres pro obě strany, ale především problém v komunikaci. To sebou samozřejmě přináší řadu rizik v podobě konfliktů. Konfliktní podněty oslabují organismus, který pak hůře reaguje na další různé podněty. Jedinci s narušeným psychickým zdravím reagují na podněty podráţděně. Taková reakce můţe být buď úzkostlivá, plačtivá, nebo výbušná aţ agresivní. Tyto projevy se negativně podepisují na pracovních vztazích. V konečném, negativním důsledku se mohou konflikty z pracovního prostředí přenést i do soukromí jednotlivce. Další rizikové faktory související se sociálními vztahy a celkovou duševní pohodou manaţera, jsou napětí v interpersonálních vztazích, neúspěch, potřeba měnit pracovní stereotypy i nerespektování hranic manaţerských schopností. Je proto důleţité, aby si v zájmu zachování duševního zdraví manaţer našel čas pro oddych, načerpání nových sil, tedy čas pro duševní hygienu. Opačný pohled na problematiku je, ţe člověk, který se cítí duševně zdravý a vyrovnaný, celkově působí na své okolí pozitivně. Význam z hlediska manaţerské práce můţeme vidět například v tom, ţe jeho podřízení pro něj pracují rádi, plní dobře zadané úkoly, celkově se cítí v tomto pracovním prostředí dobře. Takový manaţer velmi často se svým týmem dosahuje úspěchu. V případě úspěchu je z okolí zájem dostat se do takového týmu a pro manaţera je to nástroj, jak tým zkvalitnit. Pozitivní a spokojený manaţer cítí nejenom důvěru v sebe samého, ale věří i ve schopnosti svých lidí. Poté se nebojí posilovat jejich 13

kompetence, vzdělávat je, a pomáhat jim v kariérním růstu. Tito lidé získávají obrovskou motivaci, která je základem jejich osobního úspěchu. Motivovaný zaměstnanec je tím nejsnazším nástrojem manaţera k jeho úspěchu. Není pro manaţera náročný na čas, udělá hodně práce, a to dobrovolně, a setkávání s ním bývá pro obě strany příjemné a přínosné. Navíc se taková důvěra neustále posiluje a prohlubují se vazby. Duševní hygiena úzce souvisí i s pracovním výkonem. Výstiţná je charakteristika Míčka: „Vyrovnaný člověk se dovede koncentrovat při práci a uvolnit při odpočinku, zatímco nevyrovnaný dělá obojí polovičatě a pracuje neefektivně.“6 Neméně významným důvodem, poukazujícím na významnou roli duševní hygieny v ţivotě manaţera, je subjektivní spokojenost kaţdého z nás. Spokojený a vyrovnaný člověk lépe reaguje na podněty prostředí, ve kterém se pohybuje. Význam duševní hygieny není v tom, aby nahrazovala odbornou psychologickou, nebo psychiatrickou pomoc a odstraňovala problémy. Význam vidíme v tom, ţe manaţer, který dodrţuje zásady duševní hygieny, má moţnost proţít svůj ţivot spokojeně a plnohodnotně. 1.2.1 Kdo je to manaţer „Manažeři jsou specifickou skupinou pracovníků, jejichž hlavním úkolem je dohled nad výkonem pracovních činností ostatních pracovníků organizace a využívání jejich disponibilních zdrojů.“7 Jedna ze zásadních věcí, která v této konkrétní specifikaci manaţera schází, je nejen vyuţívání disponibilních zdrojů, ale i jejich rozšiřování. Manaţer je člověk, který do organizace vnáší systém, přiděluje role jednotlivcům, určuje jejich pravomoci a rozsah odpovědnosti. Nastavuje pravidla spolupráce mezi členy týmu, a dle úrovně linie, pravidla spolupráce mezi útvary. Je to člověk, který je odpovědný za plnění cílů, které jsou mu nastaveny. Člověk, který je odpovědný za řízení výkonu členů týmu.

1.2.2 Osobnost manaţera Manaţer jako osobnost, pokud má být úspěšný, musí mít vrozené předpoklady. Jako klíčové předpoklady pro tuto práci lze uvést temperament, inteligenci a emoční inteligenci, 6

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 14. 7 PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. Vyd. 2. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2008. Základní pojmy a principy managementu, s. 10.

14

sebedůvěru, rozhodnost, silnou vůli a sociální schopnosti, které jsou pro tuto práci velmi důleţité. K inteligenci a intelektuálním schopnostem manaţera jako nedílná součást patří schopnost ptát se a klást otázky, vnímat, a odhalovat problémy a umět jim porozumět, stejně jako tomu, co si jiní myslí. Kromě empatie manaţer nutně potřebuje zdravý úsudek a vrozenou schopnost jasné a srozumitelné komunikace s druhými lidmi ve svém okolí. Jednou z dalších důleţitých charakteristik jeho osobnosti je touha být manaţerem a touha po odpovědnosti nejen za svou práci, ale i za práci a výkon druhých. Částečně musí být schopen vidět do budoucnosti a být i vizionářem. Dále mezi jeho odpovědnosti, ke kterým potřebuje nejenom vrozené dispozice, ale i naučené postupy a procesy, patří plánování a kontrola. U lidí v manaţerské pozici je extrémně důleţitá vlastnost být důslední. Tato vlastnost se nejenom projevuje v kaţdodenní činnosti, ale pro plánování a následnou kontrolu plnění cílů je naprosto nezbytná. Manaţer, který deleguje a plánuje úkoly, je musí i vyţadovat splněné v poţadované kvalitě a termínu. Bez kontroly a důslednosti by jeho lidé brzy pochopili, ţe úkol sice dostanou, ale ţe nedůsledných manaţer ho nekontroluje, a tak by jejich výkonnost klesla, úkoly by přestali plnit, nebo v lepším případě by klesla kvalita jejich plnění, a nebyly by dodrţovány termíny. V kaţdé organizaci dochází pravidelně ke změnám. Změna jako taková je na přijímání psychicky náročná a má svůj psychologický průběh ve vnímání lidí. Manaţer tedy musí být tím, kdo má pozitivní přístup ke změnám a je schopen je nejenom přijímat, ale i dále prosazovat a šířit v organizaci. Mezi základní kameny osobnosti manaţera patří hodnotová orientace. Kaţdý z nás má nastavená pravidla a hodnotový ţebříček. U manaţera je však hodnotová orientace obzvláště důleţitá, neboť je i jejím šiřitelem v organizace a ovlivňuje druhé. 1.2.3 Manaţerské role Odborná literatura nejčastěji dělí role, které manaţer zastává, následovně: Informační – tato role manaţera uvádí do pozice člověka, který lidem dodává informace o strategii, cílech a způsobu jak jich dosáhnout, ale téţ o tom, co se děje v ostatních strukturách organizace a ve vnějším světě mimo organizaci. Stává se tedy nejenom tím, kdo pozoruje dění, ale i tím, kdo šíří informace o tomto dění a dalších nezbytných krocích k pochopení fungování role jednotlivců, týmu a celé organizace. Interpersonální – manaţer je v mezilidských vztazích a komunikaci jako představitel týmu či organizace (zástupce organizace na plesech, slavnostních akcích atd.). Ve veřejném ţivotě mimo organizaci je nositelem a reprezentantem 15

celé obchodní či neobchodní společnosti. Stává se tedy zprostředkovatelem komunikace, spolupráce a předávání informací mezi subjekty. Rozhodovací – k základnímu rysu chování manaţera patří, ţe se chová jako vlastník firmy. Motivuje tedy lidi, podněcuje je k vyšším výkonům, navrhuje změny, plánuje a rozděluje pracovní činnosti, řeší negativní hrozby a situace, rozděluje případné zdroje a určuje výši odměn a mzdy členů týmu. Dále řídí čas lidí, jeho vyuţití a činnosti, které jsou v tomto alokovaném čase pracovníky prováděny a stává se vyjednavačem v týmu, mezi jednotlivci i navenek. 1.2.4 Kompetence manaţera a jejich rozvoj Co jsou to kompetence manaţera? Lze je shrnout jako schopnost a způsobilost úspěšně vykonávat manaţerskou činnost. Mezi základní kompetence manaţera patří odborné znalosti a praktické dovednosti. Odborné znalosti a praktické dovednosti získává manaţer dvěma způsoby. Vzděláváním a praxí. Vzdělávání má více podob a nejčastěji uţívané z nich jsou vysokoškolské studium, školení, různé semináře a samozřejmě samostudium. Tento způsob vzdělávání však u většiny manaţerů nebývá příliš populární, neboť ho povaţují za nepraktický. Vzhledem k roli manaţera se to dá pochopit, protoţe manaţer by měl být především praktický člověk. Avšak bez teorie to nikdy nejde. Pojďme se tedy podívat na další metodu získávání odborných znalostí a zároveň získávání dovedností, kterou je praxe. V praxi dnes většina středních a velkých obchodních firem vyuţívá koučování. Koučování je nejefektivnější moţnost získání zpětné vazby. Ani ten nejdokonalejší manaţer si není schopen vţdy plně uvědomovat s nadhledem své vţité stereotypní reakce a dát si dostatečnou zpětnou vazbu. Proto je tu kouč, či mentor. Je to člověk, který můţe sledovat manaţerovo jednání, a poté společně s ním udělat jeho analýzu a dovést ho k uvědomění si vlastních chyb, a jejich nápravě. Člověk, který je schopen získat si důvěru lidí z týmu příslušného manaţera a udělat si celkový obrázek o vnímání manaţera jeho lidmi. Proto není nic zvláštního, ţe ve firmách jsou zřízeny pozice seniorních konzultantů a koučů. Takový člověk nejen pomůţe si tyto chyby uvědomit, ale umí pomoci manaţerovi nastavit další plán aktivit jak se těchto chyb zbavit.

16

V neposlední řadě je třeba mezi kompetencemi zmínit i sociální dovednosti, které se týkají lidských kvalit, a jsou z části dědičné. Rozhodně mezi ně musíme započítat i kvality morální a etiku. Jako naprostou samozřejmost bereme bezúhonnost manaţera a očekáváme, ţe k lidem bude slušný, příjemný, ohleduplný, poctivý a jeho chování bude čestné. V rámci sociálních dovedností se očekává činorodost a aktivní chování. V této oblasti se objevuje i charisma. K rozvoji všech uvedených dovedností je vhodná nejen příprava po psychické stránce, ale vedle odborné praxe a teorie je ideální doplňkem fyzická příprava. Psychologie člověka souvisí bezprostředně s fyzickou stránkou. Pokud jste na tom dobře fyzicky, jste odolnější proti stresu, nemocem a tlaku okolí. Fyzická příprava a sport jsou však ve spojitosti s manaţerskou přípravou a rozvojem velmi podceňovány. V předešlých pasáţích jsme si nastínili, kdo je to manaţer a co se od něj očekává. Zároveň jsme si uvedli, ţe manaţerská práce je povaţována za velice psychicky náročnou a můţe výrazně ovlivnit rovnováhu a zdraví jedince. Pojďme se tedy společně podívat na to, jak v rámci rozvoje kompetencí manaţera vyuţít duševní hygienu. Pro její vyuţití, jak je uvedeno dříve, potřebujeme začít teorií.

1.3 Základní pojmy a definice duševní hygieny Pravidelná očista těla – mytí, byla odpradávna součástí kaţdodenního ţivota a to jiţ ve starověkém Egyptě. Slovo „hygiena“ je určitě známé kaţdému z nás. Denně nezapomínáme na očistu těla a naše první cesta po ránu vede do koupelny, kde nám přijde zcela automatické si umýt obličej, vyčistit zuby, učesat se a muţům případně i oholit se. Stejně tak bychom měli mít povinnost vůči sobě samým najít si chvíle i pro očistu duše. Se slovíčkem hygiena se setkáváme uţ od svého útlého dětského věku. Naše maminky nám od našich prvních dnů strávených na tomto světě kladli na srdce, jak je důleţité mýt si ruce před kaţdým jídlem, čistit si zuby před spaním a pravidelně pečovat o svůj zevnějšek. Nejdříve proti naší vůli, posléze jsme to přijali s povděkem za své. Jednoduše řečeno – čistota je půl zdraví. Slovo „hygiena“ pochází z řečtiny a překládá se jako zdravověda. Hygiena, jakoţto lékařský obor, je zaměřena na problematiku profylaxe a prevence fyzického zdraví. V odborné literatuře samotný pojem hygiena je všeobecně chápána jako soubor poznatků, 17

schopností, dovedností a aktivit, jeţ mohou ovlivnit podmínky lidského zdraví a ţivota. Tuto definici bychom mohli popsat jako návyky, nebo zásady chování, kterých dodrţování nám zaručí předcházení, sníţení, nebo odstranění rizik, které vyvolávají, nebo udrţují problémy, poruchy a nemoci. Hygiena je nápomocná k předcházení onemocnění. Pokud uţ jsme nemocní, dobrá hygiena můţe pomoci ke zlepšení zdravotního stavu a zabrání rozšiřování nemoci. Na druhou stranu přílišná hygiena vede ke sníţení odolnosti organismu a taktéţ zhoršení našeho zdraví. Kdyţ se ale snaţíme pečovat o svůj zevnějšek, proč se nezabýváme i otázkou péče o svůj vnitřek? Je přeci znám fakt, ţe fyzické zdraví jde ruku v ruce se zdravím dušením. Dokládá to i známé rčení: „Mens sana in corpore sano“ – „V zdravém těle zdravý duch“. Kdyţ je čistota jako taková jednou polovinou zdraví, co je tou druhou? Je moţné, aby tím byla duševní čistota, duševní pohoda? Základním pojmem duševní hygieny je v úvodu zmiňované duševní zdraví, jakoţto optimální stav, který je vědomě nebo nevědomě dosahován pomocí duševní hygieny. Dalším pojem je přizpůsobení se, tedy adaptace, jeţ je procesem na dosaţení duševního zdraví. Tento proces můţeme chápat jako pasivní adaptaci, kdy se jedinec přizpůsobuje podmínkám svého okolí, nebo aktivní adaptaci, a tedy snaha jedince přizpůsobuje do jisté míry prostředí sobě samému. Adaptace je vysvětlena v následující, druhé kapitole. V souvislosti s duševní hygienou nesmíme opomenout sebevýchovu, sebepoznání a sebeakceptaci. Těmto pojmům je věnovaná samostatná, třetí kapitola. Shrnutím těchto poznatků je Míčkova definice duševní hygieny jako „(…)systém vědecky propracovaných pravidel a řad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy.“8

1.4 Historie duševní hygieny Neţ začneme výčet jednotlivých konkrétních odkazů na duševní hygienu v historii, nesmíme opomenout prostý fakt, ţe kladení si a řešení otázek zabývající se vlastní podstatou určitého komfortního proţití ţivota člověka, jsou staré jak lidstvo samo. Vycházíme z toho, ţe člověk se v průběhu svého bytí kaţdodenně setkával s nelehkými problémy, které ho nutili k hledání co nejlepšího moţného způsobu jejích řešení a předcházení jim. Imanuel Kant se na sklonku svého ţivota vyjádřil, ţe svým dílem chtěl 8

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 9.

18

dát odpověď na tři otázky. Co můţeme vědět? Co mámě vědět? V co smíme věřit? Právě druhá zmíněná otázka se týká lidského jednání, jak bychom měli vést svůj vlastní ţivot, o co máme usilovat, jak se máme chovat k druhým lidem. Nalézt však takový model hodnocení, který by zaručoval správný výběr toho, co je všemi všeobecně přijímáno jako neţádoucí nebo nepříznivé, není jednoduché. Jako výhodnější se začalo jevit hledání té správné cesty k proţití plnohodnotného ţivota. Tento přístup je prosazován v dnešním moderním pojetí duševní hygieny. 1.4.1 Filozofie - Filozofické směry starověku Prvopočátky rozvoje duševní hygieny můţeme nalézt v myšlenkovém bádání starověkých filozofických kultur. Duševní hygiena jakoţto vědní disciplína hledající cestu ke spokojenému a šťastnému ţivotu čerpá své poznatky z filozofie. Co je filozofie? Vše, co se týče světa okolo nás a člověka, je moţné zahrnout do předmětu filozofie. Filozofie se snaţí poznatky zařadit do všeobecných souvislostí, a hledat v nich společný smysl, a utvářet jednotný obraz světa. Ve staré indické filozofii převládali otázky o smyslu ţivota, svobodě, nesmrtelnosti, boţstvech. Indická filosofie necílí svou pozornost jen na výklad světa, chtěla být také návodem na správný ţivot a dojití ke spasení. Čína tvoří osobitý a svérázný svět, hodně vzdálený a rozdílný od kultury Evropské. Myšlení starých Číňanů bylo zaujaté praktickými otázky ţivota společnosti a etikou. Základním principem čínského filozofického myšlení je snaha o dosaţení harmonie, soulad člověka s přírodou, ale i společností. Čínská filosofie nachází svůj cíl v návodu ke správnému chování a konání, stává se tedy v zásadě etikou. Z hlediska významu má obsaţeny prvky spadající do oblasti duševní hygieny. To, co je charakteristické pro všechny tyto náboţenství a v čem se nám nabízí souvislost s duševní hygienou je, ţe „(…)za základní důležitý moment v lidském životě v nich byla považována individuální aktivita každého jedince.“9 Řecká filozofie je nám nejbliţší. Tedy nejblíţe při řešení otázek spjatých s duševní hygienou nám byla antická filozofie. „Snad nejvíce k námětům spadajícím do oblasti

9

BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Pojem, vývoj a význam duševní hygieny, s. 23.

19

duševní hygieny přispěla antická filozofie.“10 Tháles, první z miletskych přírodních filozofů, odpověděl na otázku, co je nejtěţší ze všech věcí – poznat samého sebe. Phytagoras, významný matematik, astronom a filozof věřil ve stěhování duší. Cílem ţivota je vysvobození duše a to disciplínou, střídmostí a zdrţenlivostí. Člověk měl kaţdý večer zpytovat svědomí a zkoumat, jakých chyb se dopustil. Představitelem vrcholného období řecké filozofie je Aristoteles. Z hlediska významu pro duševní hygienu můţeme povaţovat za velmi významnou logiku, jejímţ je zakladatelem. Logika je věda o správném myšlení, jak bychom měli při myšlení postupovat, abychom dospěli ke správnému výsledku. Jestli základem duševní hygieny je sebepoznání, tak k sebepoznání potřebujeme i logické myšlení. V mnohotvárné řecké filozofii se tedy uplatňují všechny otázky na duševní pohodu a duševní očistu. 1.4.2 Náboţenské učení středověku – křesťanství Šíření křesťanství započalo apoštolskou činností ţáků Jeţíše Krista v 1. století našeho letopočtu. Zprvu byli stoupenci pronásledování a náboţenství zakázáno. Křesťanství uctívá Boha, a chápe ho jako všemocného stvořitele, který stvořil svět a vše ţivé i neţivé na něm za 7 dní. Úkolem člověka je proto plnit vůli stvořitele, kterou Bůh projevil ve svém Boţím slově. Jádrem křesťanského učení je pokora před boţským stvořitelem a Pánem. Nejhorší neřestí je pýcha, troufalost, kterou se člověk staví na místo samotného Boha. Základní filozofií a oficiální církevní ideologií je potřeba poslušnosti, na jejímţ základě člověka čeká šťastný posmrtný ţivot, jakési znovuzrození s Kristem. Touto potřebou se křesťanství odvrací od světa. „Není tedy divu, že mnohé z podmínek a činitelů souvisejících s možností optimalizace života každého člena společnosti zůstali mimo hru.“11 Podstatnou pro další rozvoj duševní hygieny máme moţnost postřehnout v období renesance. Renesanci charakterizuje především individualismus, jako vysoké ocenění svobodné osobnosti jednotlivce a věda stavící na rozumu a zkušenostech. Rozvoj vědy přináší důleţité poznatky z medicíny a souvisejících přírodovědných oborů o anatomii, fyziologii člověka, o lidském mozku, ale hlavně důleţité poznatky jeho nervové a 10

BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Pojem, vývoj a význam duševní hygieny, s. 24. 11 BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Pojem, vývoj a význam duševní hygieny, s. 26.

20

psychické činnosti. Vzniká tak dílčí medicínský obor – psychiatrie a tedy studium a počátky léčby duševních poruch.12 V 19. století se vyvíjí další vědní obor, pro oblast duševní hygieny nepostradatelný – psychologie. „Termín je sám složen ze dvou řeckých slov, „psýché“ (duše, původně dech) a „logos“ (věda, původně slovo). Doslova tedy znamená vědu o duši.“13 Nezaměřuje se pouze na psychické poruchy a jejich léčbu, zajímá se o veškerou subjektivní zkušenost člověka, tzn. představy člověka, jeho cítění, jednání, myšlenky, a v neposlední řadě chování. Tím, ţe se psychologové v tomto období začínají zabývat především psychikou zdravého člověka, přispívají tak svými poznatky k rozvoji duševní hygieny, moţnosti sebeřízení a řízení vlastního ţivotního stylu.14 Psychologie nám tedy v mnohém můţe být nápomocná při hledání té správné optimální ţivotní cesty. 1.4.3 Moderní pojetí duševní hygieny Vnímání moderního pojetí duševní hygieny začíná na rozhraní 19. a 20. století zásluhou vzniku nových vědních oborů psychiatrie a psychologie. „Vědecký přístup k otázkám praktického života pod hlavičkou interdisciplinárně pojaté duševní hygieny tak vlastně nemá příliš dlouhou tradici, (…).“15 Velmi intenzivně se u nás věnoval problematice duševního zdraví Libor Míček, který vnímá duševní hygienu jako novou vědní disciplínu.16 Další ze známých českých psychologů doktor J. Doleţal povaţoval poznatky a prevenci ve vztahu k duševnímu zdraví za relativně samostatnou oblast všeobecné hygieny a nazývá jí hygienou duševní, nebo také mentální.17 Mezi významné české autory věnující se problematice mezilidských vztahů a konfliktů v souvislosti s duševním zdravím patří i Jaro Křivohlavý.

12

BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Pojem, vývoj a význam duševní hygieny, s. 26. 13 NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 1998. Část I. Teoretické základy psychologie, s. 12. 14 BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Pojem, vývoj a význam duševní hygieny, s. 26. 15 BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Pojem, vývoj a význam duševní hygieny, s. 27. 16 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 9. 17 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 9.

21

2

Manaţer ve světě podnětů. Negativní podněty a jejich moţné důsledky.

2.1 Motivace, motivační proces Základním předpokladem efektivního působení na jednání a chování člověka je pochopení problematiky motivace. Motivaci chápeme jako „vnitřní stav člověka, který jej aktivuje nebo uvádí do pohybu.“18 Řeší otázku „Proč?“ lidské činnosti. Janusz Reykowski, profesor psychologie Varšavské univerzity, definuje motivaci jako „(…) proces psychické regulace, na němž závisí směr lidské činnosti, jakož i množství energie, kterou je člověk ochoten obětovat na realizaci daného směru... motivace je vnitřní proces podmiňující úsilí dospět k určitému cíli.“19 Motivace je vše, co člověka ţene kupředu. Zahrnuje v sobě chování, jednání, úsilí a vytrvalost k dosaţení stanovených cílů. Z hlediska problematiky manaţerské pozice dobře motivovaný manaţer odvádí svou práci spolehlivě, dokáţe identifikovat důleţité cíle a orientovat se na ně. Důvodem, příčinou a smyslem chování a zaměření se na cíl je u člověka, „proč?“ v jeho jednání a konání, které vyjadřuje motiv. Motiv „Může být chápán jako psychologická příčina či důvod určitého chování či jednání člověka, individualizuje jeho prožívání a dává jeho činnosti psychologický smysl.“20 Motiv určuje směr, intenzitu a vytrvalost motivované činnosti. Způsob uskutečnění motivované činnosti je závislý od poznání a hodnocení situace, v níţ se člověk nachází, dále pak na jeho individuálním proţívání. Psychika člověka není ovlivněna v daný okamţik jenom jedním motivem, ale souborem motivů. Motivy zaměřené na shodný či obdobný směr se vzájemně posilují a podporují motivovanou činnost, naopak motivy protichůdné se vzájemně oslabují a narušují, nebo znemoţňují motivovanou činnost. Pro jednání a chování člověka je charakteristické rovněţ to, ţe nezná jeho skutečnou příčinu. V tomto případě hovoříme o nevědomé motivaci (je něco, co člověka ţene kupředu, ale neuvědomuje si co). A dostáváme se k dalšímu pojmu Incentiva. 18

DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 366. 19 NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 1998. Část III. Psychické procesy, s. 455. 20 BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 242.

22

Incentivy představují „(…) z vnějšku přicházející podněty vztahující se vrozeně nebo naučeně k impulsům, tedy podněty, které aktivují („uvádějí v život“) určitý motiv.“21 Incentiva záleţí na motivační struktuře konkrétního člověka. Obsahuje podmínky a hodnoty, které jsou motivačním faktorem pobízejícím k činnosti a uspokojení potřeby (například zvýšením a zlepšením pracovního výkonu za účelem kariérního postupu). Od motivace je nutné odlišit pojem stimulace, i kdyţ někteří autoři pojmy motivace – stimulace nerozlišují. „Stimulací rozumíme vnější působení na psychiku člověka, v jehož důsledku dochází k určitým změnám jeho činnosti prostřednictvím změny psychických procesů, především pak prostřednictvím změny jeho motivace.“22 Stimul je jakýkoliv podnět vyvolávající změny v motivaci (například aktivní jednání druhého člověka, které vede ke změně jeho činnosti). „Východiskem procesu motivace je neuspokojená potřeba.“23 Potřeba je subjektivní pocit nedostatku biologické, psychologické nebo sociální povahy, který má být odstraněn. Na to, aby kaţdý člověk proţil svůj ţivot v harmonii, je potřebné, aby denně uspokojoval své potřeby. Proces uspokojování potřeb lze vyjádřit následujícím jednoduchým vztahem: Obrázek 1: Motivační proces

SITUACE Zdroj: NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 1998. Část III. Psychické procesy, s. 455.

21

BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 243. 22 BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 243. 23 DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 368.

23

Motivace je chápána jako proces ústící v motivační stav označovaným potřebou. S potřebou je spjatý vzorec chování, který je závislý od situace, a směřující k uspokojení. Stav nedostatku se vyznačuje napětím a pohnutkou uspokojit řadu potřeb biologické, psychologické, nebo sociální povahy. „Neuspokojená potřeba způsobuje u člověka napětí (fyzické nebo psychické), které jej vede ke krokům směřujícím k uspokojení potřeby, a tím i ke snížení napětí.“24 Sníţení napětí uvolní energii a přesune pozornost na jinou činnost. Z uvedeného lze vyvodit závěr, „(…) že podstata motivace je emocionální.“25 Je to pocit, který přináší uspokojení, odstranění vnitřního napětí. Vysvětlením je jednoduchý vzorec: POTŘEBA (motivační napětí) – USPOKOJENÍ (dovršující reakce) – INCENTIVA (vlastnost nebo hodnota cílového objektu). Vše, co člověk činí, směřuje k uspokojení vzbuzených pohnutek, motivů. Vysvětlit příčiny lidského chování se nám snaţí mnoho teorií zaměřených na motivační proces. Tyto teorie můţeme rozdělit do dvou skupin, a to na teorie zaměřené na obsah, a teorie zaměřené na proces. Teorie zaměřené na obsah nám dává moţnost pochopit, co je příčinou lidského chování, tedy co lidi motivuje k jednání. Teorie zaměřené na obsah jsou Maslowova hierarchie potřeb a Herzbergova dvoufaktorová teorie. Teorie zaměřená na proces se snaţí popsat jednotlivé po sobě následující události zaměřené na lidské chování. Vysvětluje a popisuje „(…) proces toho, jak je chování vyvoláváno, řízeno, udržováno a nakonec ukončeno.“26 Mezi tyto teorie řadíme například Teorii spravedlnosti, Vroomovu expektační teorii a Stimulační teorii. 2.1.1 Maslowova hierarchie potřeb Nejznámější, a přínosnou z hlediska pojednávání problematiky duševní hygieny, je hierarchie lidských potřeb sestavena americkým psychologem Abrahamem Haroldem Maslowem.27 Jeho teorie motivace vychází z dvou předpokladů. Domnívá se, ţe uspokojená potřeba jiţ není motivátorem, a tak impulsem pro jednání se stává potřeba neuspokojená, tedy to co nám schází, po čem touţíme, čeho chceme dosáhnout. Druhý 24

DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 366. 25 NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 1998. Část III. Psychické procesy, s. 456. 26 DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 370. 27 ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Umění jednat s lidmi. : Cesta k úspěchu. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2003. Znalost lidí a jejich povah, s. 97-100.

24

předpokladem je to, ţe člověk má své potřeby hierarchicky uspořádány. Kdyţ je uspokojena potřeba na niţším stupni, můţe být uspokojena potřeba na stupni vyšším. Rozdělení jednotlivých lidských potřeb nám zobrazuje následující obrázek: Obrázek 2: Maslowova teorie hierarchie potřeb Potřeba seberealizace Potřeba uznání, úcty Potřeba lásky, přijetí, spolupatřičnosti Potřeba bezpečí a jistoty Základní tělesné, fyziologické potřeby

Zdroj: Maslowova pyramida. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 5.11.2008, last modified on 4.1.2011 [cit. 2011-02-28]. Dostupné z WWW: . Poznámka: První čtyři kategorie jsou potřebami nedostatkovými, to, co jedinec postrádá, je motivován získat. Pátá kategorie je potřeba růstová, vnitřní motivace k seberealizaci.

Maslowova hypotéza dále předpokládá, ţe není moţné uspokojit v daném okamţiku všechny potřeby. Nejprve jsou uspokojeny ty, které jsou první, nebo dominantní, teprve pak můţou být uspokojeny potřeby na vyšším stupni. Abraham H. Malsow vyjmenované potřeby dělí do dvou kategorií. Ty nejzákladnější potřeby, mezi které řadí základní fyziologické potřeby, potřeba bezpečí a jistoty, potřeby sounáleţitosti, lásky a přátelství, tedy potřeby sociální, označuje potřebami niţšího řádu.28 Potřeby uznání a ocenění, potřeba sebeúcty, seberealizace jako potřeby vyššího řádu.29 Za potřebu nejvyšší úrovně povaţuje seberealizaci, lidskou snahu o naplnění svých cílů a plné vyuţití svých schopností.

28

DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 372. 29 DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 372.

25

K základním fyziologickým potřebám Abraham H. Maslow řadí uspokojení pocitu hladu – potřebu potravy, uspokojení pocitu ţízně – potřebu vody, dále potřebu tepla, dostatek odpočinku - potřebu spánku. K potřebám bezpečí a jistoty řadí stabilní rodinné zázemí a relativní jistotu pracovního místa, zajištěné bydlení, ochrana před tělesným poškozením a ekonomickým strádáním. Na vyšším stupni jsou sociální potřeby. „Neuspokojení této úrovně potřeb může ovlivnit duševní zdraví jedince.“30 K sociálním potřebám, které ovlivňují jedince, zařazuje uspokojující partnerský vztah, moţnost zaloţit si rodinu a atmosféra v ní, vtahy na pracovišti, přátelé, příslušnost k určité sociální skupině. Potřebou uznání a ocenění člověk hodnotí sám sebe, je to jeho vlastní vnímání, odráţí celkový postoj k sobě samému. Vyjadřuje, jakou roli zastává jedinec v sociální skupině. „Uspokojení těchto potřeb vede k pocitu sebedůvěry a prestiže.“31 Za nejvyšší pilíř hierarchie Abraham H. Maslow pokládá potřebu seberealizace. „Maslow definuje tyto potřeby jako „touhu člověka být víc než je, být vším, čím je člověk schopen se stát“ (…).“32 Maslowova teorie je mezi manaţery velice známá a často uţívaná metoda. Nabízí vysvětlení základních faktorů, které jsou motivující pro podřízené. Prostřednictvím kvalitních pracovních podmínek, jako je vhodné osvětlení, vyhovující teplota v místnosti, dostatečný přívod čerstvého vzduchu, jsou pracovníkům uspokojeny základní fyziologické potřeby. Bezpečné pracovní podmínky uspokojují potřebu bezpečí. Pro samotného manaţera je důleţitý kvalitní pracovní tým, kterým jsou uspokojeny jeho sociální potřeby, manaţer svými dovednostmi uspokojuje svou potřebu uznání. V neposlední řadě moţnost povýšení, prostor pro rozhodování, nové pracovní výzvy, kterými je uspokojena nejvyšší potřeba hierarchie, potřeba seberealizace. Maslowovu teorii však není moţné brát jako pravidlo vztahující se na všechny. Na kaţdého jedince je nutné nahlíţet jako na osobitou jednotku, individualitu. Kaţdý jedinec můţe mít svou hierarchii potřeb sestavenou odlišně. Potřeby rovněţ souvisejí s věkem. Tak, jak se v průběhu ţivota jedinci mění, mění se i jejich potřeby.

30

DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 372. 31 DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 372. 32 DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 373.

26

2.1.2 Herzbergova dvoufaktorová teorie Frederic M. Herzberg publikoval v roce 1959 teorii, zaloţenou na studiu uspokojování potřeb u 200 techniků a účetních. Jeho teorie je známá pod označením dvoufaktorová teorie motivace.33 Studie spočívala ve zkoumání okolností, které vedou k dobrým a špatným pocitům v práci. Tyto okolnosti Herzberger rozdělil do dvou skupin - na udrţovací faktory a na vnitřní motivátory. Udrţovací faktrory, známé také jako hygienické faktory, nebo dissatisfaktory, výraznou motivaci nepřináší, ale „jsou nezbytné k udržení přiměřené úrovně spokojenosti.“34 Jsou to tyto faktory:35 -

podniková politika a správa

-

odborný dozor

-

vztahy s nadřízenými

-

vztahy s pracovníky stejné úrovně

-

vztahy s podřízenými

-

plat

-

jistota práce

-

osobní ţivot

-

pracovní podmínky

-

postavení

Uvedené motivátory jsou okrajové, a pokud jsou zaměstnanci motivování, nevadí jim nespokojenost (nepřítomnost můţe vyvolávat silnou nespokojenost) s těmito faktory. Důleţitější jsou vnitřní motivátory vztahující se přímo k práci:36

33

-

dosaţení cíle

-

uznání

-

povýšení

-

práce sama

-

moţnost osobního růstu

-

odpovědnost

DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 375. 34 DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 375. 35 DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 375. 36 DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 376.

L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha :

27

Přítomnost vnitřních motivátorů vyvolává silnou motivaci a spokojenost, jejich nepřítomnost naopak silnou nespokojenost a demotivaci. Dvoufaktorová teorie motivace je pro manaţera výhodná, protoţe se zaměřuje na práci. Je vodítkem ke zvyšování spokojenosti zaměstnance. „Praktickým přínosem Herzbergovy teorie je metoda motivování lidí známá jako obohacování práce.“37 Negativem Herzbergovy teorie je zaměření na zkoumání techniků a účetních. Při srovnání obou zmiňovaných teorií docházíme k závěru, ţe obě teorie jsou pro manaţerskou pozici velmi významné a z praktického pohledu pro motivaci zaměstnanců dobře vyuţitelné. Je však nutné podotknout, ţe manaţer není ten, kdo lidi motivuje. Člověk buď motivovaný je, nebo není. Je to jeho vnitřní motivace, která ho uvádí v činnost. Vnitřní motivace odráţí spokojenost, loajalitu a pracovní nasazení zaměstnance. S nemotivovaným člověkem je z hlediska manaţera lepší se rozloučit a neplýtvat na něj svou energií, znalostmi a časem na úkor ostatních členů týmu. Těch, kteří jsou motivovaní. U nich je tedy s uvedenými teoriemi potřeba ze strany manaţera tuto motivaci objevit a podpořit. V podstatě jde o to ji stimulovat a vyuţívat ke zvýšení pracovního výkonu, který pak u zaměstnance vede k uspokojování většího mnoţství svých potřeb a moţnosti uspokojování stále vyšších potřeb, stejně tak jako u manaţera.

2.2 Adaptace Člověk uspokojuje své potřeby. Tyto potřeby vznikají v závislosti na prostředí, ve kterém se v danou chvíli pohybuje. Jiné potřeby souvisejí se zaměstnáním (kariéra, vyšší mzda, lepší pracovní podmínky, jiná náplň práce, délka pracovní doby, začátek a konec pracovní doby atd.), jiné vznikají v rodině (děti, sexuální potřeby, volno časové aktivity, kam se pojede na dovolenou, na co se bude koukat v televizi atd.), jiné jsou závislé na postavení ve společnosti a podobně. Klíčovou roli v tomto procesu hraje adaptace. Z hlediska fyziologie je adaptace (přizpůsobení se) proces homeostázy, udrţování stabilního vnitřního prostředí organismu. V psychologii pojem označuje psychickou reakci, odezvu například na neúspěch, která pomáhá udrţet vnímání sebe sama, a racionálně se dívat na nezdar, prohru. „V psychohygieně pod pojmem adaptace rozumíme proces, v němž se osobnost 37

DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Motivace, s. 395.

28

jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa.“38 Na proces, kterým se přizpůsobujeme svému okolí, nahlíţíme z dvou pohledů. První pohled je, ţe člověk je nucen k adaptování se v závislosti na měnících se ţivotních podmínkách. Toto přizpůsobení nazýváme pasivní adaptací. Druhý pohled říká, ţe opakem pasivní adaptace je asimilace, čili aktivní adaptace. „(…) životním podmínkám se člověk přizpůsobuje i tak, že aktivně zasahuje do svého životního prostředí a mění je.“39 Jedinec si přizpůsobuje prostředí tak, aby vyhovovalo jemu samému. Systém adaptace má svou vlastní strukturu. Navenek se projevuje aktivitami, v psychologii nazývanými jako psychické procesy, mající adaptivní smysl, jejichţ výsledným stavem je adaptovanost a přizpůsobenost. Vztah mezi psychikou organismu a ţivotním prostředím znázorňuje následující tabulka. Obrázek 3: Zjednodušený model vztahu mezi psychikou organismu a ţivotním prostředím aspekty adaptace

odpovídající psychické procesy

-

získávání, zpracování a sdělování informací

-

vnímání, představy, myšlení, řeč

-

hodnocení informací

-

emoce

-

příprava účelné akce

-

motivace

-

provedení akce

-

jednání

Zdroj: NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 1998. Teoretické základy psychologie, s. 63.

Z výše uvedeného obrázku je moţné vyvodit fáze adaptivního procesu: -

přípravná fáze – období, které obsahuje ţivotní podmínky před změnami

-

fáze orientace – začíná obdobím, kdy se mění ţivotní podmínky

-

fáze vědomé orientace – člověk plně vnímá změny a zastává stanovisko k těmto změnám

-

fáze reakce, vyrovnání se s novými poţadavky prostředí – vyrovnání je dočasné nebo trvalé, výsledkem je adaptace

38

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 25. 39 NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 1998. Teoretické základy psychologie, s. 62.

29

Při definici duševní hygieny v první kapitole je zmíněno, ţe základním pojmem duševní hygieny je duševní zdraví. Duševního zdraví není moţné dosáhnout bez správné adaptace. „(…) správná adaptace je proces, jímž se stav duševního zdraví realizuje.“40. „(…) je jedním ze základních projevů plného duševního zdraví, (…).“41 Důkazem duševního zdraví je co nejdokonalejší schopnost adaptace, tedy schopnost zvládat a čelit přicházejícím „stresorům“ (stresovým faktorům) a podnětům, s určitou dávkou nadhledu a lehkosti se s nimi vypořádat. „Při nedostatečné adaptovanosti žije člověk se svým prostředím v napětí, konfliktech, cítí se nespokojen a ohrožován.“42 V delším časovém úseku negativní důsledky toho stavu mohou způsobit změny v jeho fyzickém a duševním zdraví. Adaptace, pod kterou se skrývají změny, na něţ musíme běţně ve svém ţivotě přistoupit a to jak v soukromém ţivotě, tak v pracovním, je jedním z nejsloţitějších aspektů v ţivotě člověka. Většině z nás je totiţ od přírody dáno, ţe se neradi přizpůsobujeme změnám v procesech, na něţ jsme zvyklí, umíme je a vyhovují nám a to i ve chvíli, kdy jsou změny k lepšímu. Později, kdy změny bez emocí přijmeme a zadaptujeme se na ně, oceníme a pochopíme jejich přinos pro naši práci či nás ţivot. „Adekvátní adaptace umožňuje vytváření dlouhodobých sociálních vazeb, vyznačuje se citlivostí vůči druhým lidem a ohleduplností k jejich způsobu adaptace, sebekontrolu v interpersonálním styku, především v konfliktech, (…)“.43 Samozřejmě v případě, ţe se jedná o změny pozitivní. V případě negativních změn se i na tyto časem adaptujeme, ale rozhodně je asi v budoucnu moc neoceníme.

2.3 Psychická zátěž manažera. Druhy psychické zátěže. Jakákoli odchylka od neuspokojení byť jen jedné z řady potřeb, způsobuje diskomfort, čili určitý nerovnováţný stav, ve kterém se člověk stává zranitelným. Odchylky od rovnováţného stavu organismus pociťujeme jako zátěţ. S drobnými, malými zátěţovými situacemi se organismus dokáţe bez větších problému vyrovnat. Problémovými se však

40

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 26. 41 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 26. 42 NOVÝ, Ivan; SURYNEK, Alois. Sociologie pro ekonomy a manažery. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2002. Pracovní skupina, s. 148. 43 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 30.

30

stávají tehdy, pokud přesahují intenzitu a četnost přijatelnou pro daný typ organismu, nebo člověka. „Obecně řečeno, hlavní příčinou vzniku zátěže je jakákoli diskrepance mezi parametry situace a objektivními dispozicemi či subjektivními pocity daného člověka. Přitom platí, že člověk sám může svým jednáním (případně již úrovní své připravenosti ke zvládání náročnějších situací) objektivní „zátěžovost“ podmínek, v nichž se nachází, zvyšovat, ale také snižovat.“44 Pokud moţno, manaţer by měl odloţit důleţité jednání, vyhýbat se lidem, s kterými by hrozil moţný konflikt. Uklidnit se a relaxovat, protoţe v napětí a rozčílení dělá člověk nejvíce chyb a prohřešků. Základní druhy psychické zátěţe, jeţ se odráţejí na fyzickém a psychickém zdraví manaţera, jsou: -

konflikty

-

frustrace, deprivacce

-

stres

Je však nutno podotknout, ţe existují ţivotní změny, které mají pozitivní vliv na zdraví člověka. Takové změny jsou tím pádem vítány a pozitivně přijímány.

2.4 Konflikty K ţivotu člověka neodmyslitelně patří setkávání se s lidmi, ať uţ v práci, ve škole, v rodině, a komunikace s nimi. Při setkání ale někdy vznikají konflikty. „Slovo konflikt je odvozeno z latinského slova conflictus, které znamená „srazit se spolu“.“45 Konflikt chápeme „(…) jako srážku, soutěž nebo vzájemný střet proti sobě stojících nebo neslučitelných sil nebo vlastností (jako jsou myšlenky, zájmy nebo vůle).“46 Pro komunikaci je typická protichůdnost názorů. Tyto konflikty řadíme do skupiny interpersonálních (meziosobnostních) konfliktů. Odráţejí působení jedince s jeho vnějším prostředím a s jinými lidmi. Jsou to střety s druhým člověkem, skupinou, nebo střet různých skupin.

44

BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Psychická zátěţ a jak se s ní vyrovnávat, s. 79. 45 MATOUŠKOVÁ, Ingrid. Kompendium z psychologie. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2009. Část C - Konflikt koření ţivota, s. 133. 46 MATOUŠKOVÁ, Ingrid. Kompendium z psychologie. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2009. Část C - Konflikt koření ţivota, s. 133.

31

Konfliktní situace neprobíhá jen mezi lidmi, člověk řeší spor i sám se sebou. Tuto skupinu tvoří intrapersonální konflikty. Rovněţ je můţeme povaţovat za specifický druh frustrace, a tedy „(…) vnitřní psychické stavy člověka, charakteristické střetnutím dvou či více vzájemně neslučitelných tendencí (motivů) a provázené nepříjemnými emocemi.“47 K výsledkům vnitřních konfliktů patří nejistota, nerozhodnost, poruchy pozornosti, nespokojenost sám se sebou. Tyto lidé se navenek jeví jako nerozhodní, vnitřne nevyrovnaní, vyvolávají nepříjemné pocity a působí nepřátelsky. Typologie Lewina rozeznává následující motivační konflikty: 48 1. typ: apetence – apetence (přitahování – přitahování) - konflikt dvou pozitivních motivů, nemoţnost uspokojit oba motivy současně (kino versus divadlo), nejméně frustrující konflikt, jakákoliv alternativa přináší uspokojení 2. typ: averze – averze (odpuzování – odpuzování) - konflikt dvou negativních motivů, je ale nezbytné si jeden zvolit a dochází ke ztrátě 3. typ: apetence – averze - konflikt mezi pozitivním a negativním motivem, cíl má současně pozitivní i negativní motivační hodnotu (např. dítě by rádo pohladilo psa, ale bojí se ho) 4. typ: nechci, ale musím – cíl má pro člověka negativní hodnotu, ale je tlačen k dosaţení cíle (rodičem, společností, sociálními normami, …) 5. typ: chci, ale nesmím – cíl má pro jedince pozitivní hodnotu, ale zvenku je hodnota prezentována negativně K negativním důsledkům konfliktů patří zejména narušení vztahů a komunikace mezi lidmi, mající řadu dalších negativních dopadů na různé oblasti mezilidských vztahů. Konflikt není jen negativní, nabízí volbu mezi podněty a vybrat si tak lepší, pro jedince pozitivnější řešení. Nabízí se moţnost nastolit změnu tam, kde stávající systém nebyl funkční a výhodný. Efektivní řešení konfliktů Konfliktem označujeme střet dvou různých názorů či stran, které své stanovisko nechtějí opustit a neumí se dohodnout. Naprosto běţná situace v našem ţivotě, které se nikdo z nás nedokáţe úplně vyhnout. Situace, která je pro člověka přirozená a nemusí na ní být nic tak 47

BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 254. 48 BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 254.

32

špatného. Konflikt ale můţe být zároveň i tím, co naši duševní rovnováhu dokáţe výrazně nabourat. To, do jaké míry se nás daný konflikt dotýká a jak se bude vyvíjet je určeno několika hledisky: 1. hloubka konfliktu 2. intenzita konfliktu 3. osoba (osoby) dotčená konfliktem a náš vztah k ní 4. téma konfliktu a náš vztah k němu 5. schopnost nadhledu a sebereflexe 6. psychický stavu v době konfliktu 7. dispozice naší osobnosti Kaţdá konfliktní situace prochází vývojem. To jak hluboký bude daný konflikt, kam aţ zajde a jaké bude mít důsledky, ovlivňuje náš přístup a postoj k němu. Jednodušeji se to dá vyjádřit tím, ţe klíčové je přístup k řešení a jakou zaujmu roli. Pro eskalaci konfliktu není dobrý způsob řešení nátlak, který je bohuţel často pouţíván některou ze stran. V případě nátlaku je moţné, ţe se tímto způsobem konflikt vyřeší, ale vítězem bude pouze jedna strana. Poraţená strana pak na rozdíl od té vítězné můţe v konfliktu pokračovat a to nikoli ve formě vnější, ale vnitřní. Účinným řešením konfliktu bývá vyjednávání, které vede k vítězství a uspokojení obou stran v podobě kompromisu. K takovému jednání je však nutné oddělit faktický problém, a člověka, mít pro řešení konfliktu připraveno více alternativ, které nás uspokojí a vezmou v úvahu naše zájmy, stejně jako zájmy druhé strany. K předpokladům úspěšného zvládání konfliktních situací „(…) patří především vyšší míra osobnostní zralosti, rozhodnost, schopnost uplatnit svou vůli, obesně pak charakterové, částečně i temperamentové vlastnosti osobnosti.“49 Avšak pro dosaţení ţivotní rovnováhy je důleţité nejen umět konflikty řešit, ale především jim předcházet. Předcházení konfliktům je velice náročné a v důsledku znamená, ţe v nastalé situaci zpozorujeme moţný náznak budoucího konfliktu. Důleţitý je ovšem i náš přístup k lidem a k jednání s nimi. Základem pro nekonfliktní jednání je, ţe u druhé strany očekáváme dobrou vůli a jsme přesvědčeni, ţe jedná v dobré víře, upřímně a nejde jí o sobecké prosazení svých vlastních cílů na úkor našich. Zkusme být empatičtí a podívat se na to očima druhých. Tak předejdeme konfliktu nejlépe. 49

BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 255.

33

2.5 Frustrace a deprivace Kaţdá činnost, kterou člověk vykonává, je něčím motivovaná. Směřuje k určitému cíli, obvykle uspokojování potřeb, které je provázeno proţitky vnitřního naplnění a nabízí moţnost vzniku nových, vyšších potřeb. Ne vţdy je moţné uspokojit potřeby okamţitě a bez problémů. Mohou se vyskytnout takové okolnosti, které brání nebo dokonce znemoţňují uspokojení potřeb. Pojem frustrace (z latinského frustrá = marně) označuje jednak „(…) určitou specifickou, objektivně definovatelnou situaci, (…)“50, kdy někdo nebo něco brání uspokojení potřeby, dále také„(…) určitý vnitřní, subjektivní prožitek či stav, který je důsledkem frustrační situace.“51 Tento psychický stav je například pocit nezdaru, neúspěchu, neuspokojení, zklamání, nelibosti, rozčilení, vztek, agresivita. Uvedená definice rozlišuje dva typy příčin frustrační situace: -

chybějící ţádoucí skutečnost, která je cílem motivace, umoţňující uspokojení potřeby

-

přítomnost překáţky bránící v realizaci motivované činnosti. Překáţka můţe být vnější (objektivní), nebo vnitřní (subjektivní).

Reakce na frustraci má projevy: -

agrese, útoku

-

zvýšené úsilí na překonání překáţky (kompenzace)

-

regrese – návrat k niţším formám chování

-

pasivní reakce v podobě deprese, rezignace, odevzdanosti

-

stereotypie – přechází mnohdy do lhostejnosti aţ apatie

Od frustrace je třeba odlišit pojem deprivace, jakoţto „(…) psychický stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost k ukojení některé jeho základní (vitální) psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.“52 K základním znakům deprivace patří dlouhodobá nemoţnost uspokojení základních potřeb a má zřetelný negativní vliv na utváření a fungování osobnosti člověka, brání duševnímu vývoji osobnosti. Deprivace člověka omezuje v citovém, emocionálním projevu, brání uspokojení základních biologických potřeb (spánku, jídla, odpočinku), omezuje potřebu 50

BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 251. 51 BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 251. 52 BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 252.

34

stýkat se druhými lidmi a dále omezuje smyslové podněty potřebné pro harmonický rozvoj osobnosti.

2.6 Stres a jeho příčiny Stres bývá v odborné literatuře spojován se situacemi obtíţnými, ohroţujícími, narušujícími rovnováhu organismu a vyvolávajícími závaţné změny. Je moţné ho dále chápat jako specifický případ obecné zátěţe. Jde o stav, ve kterém míra zátěţe přesahuje hranici adaptačních moţností organismu. „Stres je anglický termín vyjadřující zátěž, obtíž, břímě, tlak, nátlak na osobu nebo věc, a to ve smyslu fyzikálním, biologickém, psychologickém nebo i sociologickém.“53 Člověk je neustále obklopován různými druhy podnětů. Stres je reakce na podněty vnímané jako nepřiměřené nebo ohroţující, které ho nutí uplatnit mimořádné způsoby vyrovnání se s nimi. Organismus na podnět odpovídá poplachovou reakci mající za cíl odstranění problému. Zbavení se problému je pozitivní. Negativní se ale stává, pokud reakce trvá a vyčerpává celý organismus, čímţ mu bere všechnu energii. Pojem „stress“ pouţil Hans Selye koncem třicátých let pro označení nespecifické fyziologické reakce organismu na podněty narušující homeostázu, probíhající jako „generální adaptační syndrom“ (GAS).54 GAS má tři hlavní stadia reakce: -

„ALARM“ – poplachová reakce znamenající odstranění problému za pomocí všech dostupných mechanizmů. Stresovým faktorem je například ztráta zaměstnání. Poplachová reakce vyvolává v těle různé biochemické změny, které souvisí s emocemi. Výsledkem je symptom projevující se například jako bolest hlavy, nechuť k jídlu, únava a celkový pocit schvácenosti.

-

„REZISTENCE“ – znamená specifické způsoby obrany organismu, kdy poplachová reakce je sníţená a dochází k postupnému vyčerpávání rezerv. Organismus se jednoduše snaţí vyvíjet odolnost vůči stresoru, čili podnětům produkujícím stresové reakce, příznaky mizí a snaţí se adaptovat.

53

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Základní pojmy duševní hygieny, s. 27. 54 HOŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. Vyd. 2. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky tělesné výchovy a sportu, 1999. Odezva na stres (GAS), psychický stres, s. 21.

35

- „EXHAUSCE“ – stadium vyčerpání, organismus selhává po vyčerpání rezerv. Nastává tehdy, pokud stresor nadále působí na organismus a ten uţ dále není schopen rezistence, tedy odolávat a přizpůsobit se mu. Objevují se opět příznaky z první reakce. V některých případech vyčerpání organismu můţe způsobit smrt. Další teorií zabývající se stresem je homeostatická hypotéza formulovaná americkým fyziologem W. B. Cannonem v roce 1915. Jeho biologický výklad motivace lidského chování zní následovně: „Narušením optimálních (rovnovážných) vnitřních, fyziologických podmínek fungování organismu vznikají biologické pochody – včetně chování, které směřují k obnovení porušené rovnováhy a které končí jejím znovudosažením, event. zánikem (smrtí) jedince.“55 Z psychologického hlediska je teorii moţné chápat jako narušení psychické rovnováhy člověka vyvolávající vnitřní napětí, které člověka směřuje s vyuţitím poznatků a zkušeností k odstranění vzniklé potřeby a obnovení rovnováhy a klidu. Se stresem se setkáváme od narození aţ do stáří a je nedílnou součástí našeho ţivota. Je moţné se na něj dívat nejen v negativním, ale i v pozitivním smyslu. Stres z hlediska kvalitativních stránek dělíme na eustres (pozitivní stres) a distres (negativní stres). Bohuţel negativní stres se stává strašákem dnešní doby. 2.6.1 Eustres Zátěţ, která nás v přiměřené míře stimuluje k lepším, nebo vyšším výkonům. Eustres máme moţnost vnímat tehdy, pokud stimuly nebo impulsy na nás vytvářejí tlak a tím nás podněcují se těmito stimuly zabývat. Vede nás k řešení podnětů s nasazením, účinně a efektivněji. Řešení vzniklých problémů lidově řečeno pod tlakem, vede některé jedince k mnohem vyšším výkonům a náročné situace vnímají jako stimulující. 2.6.2 Distres Distres je opakem stresu pozitivního. Je to nadměrná zátěţ, která nás můţe poškodit, vyvolat onemocnění v extrémních případech dokonce smrt. „Negativní stres je spojován nejen s vnějšími faktory, ale i s vnitřními problémy, jako jsou konflikty, strach, úzkost, emocionální a afektivní stav, psychoemocionální dlouhodobě působící zátěž, mezilidské 55

BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Ovlivňování v pracovním procesu, s. 264.

36

problémy.“56 Podněty vytvářejí takové situace, které jsou pro jedince silně nepříznivé, škodlivé, nebo dokonce způsobující změny a poškození organismu. Nastává stav útlumu, zklamání aţ zhroucení. Při dlouhodobém působení negativních podnětů jiţ jedinec není schopen zvládat jakýkoli sebemenší podnět. Za negativně působící povaţujeme zejména váţné onemocnění, ztrátu blízkého člověka, ztrátu zaměstnání, rozvod, finanční problémy, a jiné. Obrázek 4: Zjednodušený model vztahu stresu a distresu Nepříjemná situace

Nepříjemný stav mysli

Porucha fyziologických symptomů

Zdroj: MAYEROVÁ, Marie. Stres, motivace a výkonnost. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Stres v organizaci, s. 50. Poznámka: U jedince ocitajícího se v nepříjemné ţivotní události (pracovní výpověď), tato situace vyvolá negativní myšlenky, špatný psychický stav, stres. Distres oslabuje organismus a toto oslabení vede k jeho poškození.

Vyrovnání se organismu s jedním stresorem můţe způsobit sníţenou rezistenci vůči jinému stresoru. Tedy za normálních okolností, kdy se cítíme zdraví, se dokáţeme dobře adaptovat na působící podněty, ať jsou pozitivní nebo negativní. Pokud jsme vyčerpaní, nemocní, nebo jednoduše zápasíme s jiným stresorem, poté se s velkými obtíţemi adaptujeme na další podněty. Jedinec na stres reaguje adaptivním způsobem, tj. přizpůsobením, nebo maladaptivním způsobem (nepřizpůsobením). „Pravděpodobnost maladaptivní odpovědi je závislá na intenzitě a trvání stresu a míře odolnosti člověka vůči stresogenním podnětům.“57 Shrnutím předchozích poznatků je důleţité upozornit na skutečnost, ţe to, co se pro jednoho jedince jeví jako pozitivní, můţe být pro jiné nepříznivé, škodlivé, nebo v některých případech nezvladatelné. Stres tedy můţe být způsoben nejenom přímým 56

MAYEROVÁ, Marie. Stres, motivace a výkonnost. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Stres v organizaci, s. 49. 57 MAYEROVÁ, Marie. Stres, motivace a výkonnost. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Stres v organizaci, s. 74.

37

podnětem, ale i tím, jak jedinec hodnotí význam podnětu, jak ho vnímá. Jedinci sebevědomí, zdraví a dobře vnímající sebe samého, jsou obvykle schopni zvládat náročnější situace bez větších problémů. Naproti tomu jedinci uzavření, nesebevědomí, s negativním sebehodnocením, reagují nevhodně aţ mnohdy agresivně. Pro manaţerskou pozici nejsou tito jedinci dobří kandidáti. 2.6.3 Důsledky stresu Co s námi dělá stres? Při stresu tělo reaguje zvýšenou činností předního laloku hypofýzy a nadledvinek, které vylučují adrenalin a kortizol. Adrenalin napumpuje tělo a připravuje ho tím k akci. Periferní cévy se zuţují, coţ má za následek nahromadění krve ve velkých cévách a ţivotně důleţitých orgánech, jako jsou srdce, mozek a plíce. V těle stoupá krevní tlak a zrychluje se srdeční aktivita (zvyšováním tepové frekvence). V takovém případě, kdy tento proces vytvoří velký tlak, dochází ve výstelce cévní stěny k vnitřnímu krvácení a následnému vzniku sraţenin. Důsledkem této aktivity je sníţení pruţnosti samotných cév. V stěnách cév se tvoří jizvy a v nich se ukládá cholesterol, céva se stává rigidní. Tento patologický stav cévní stěny následně vede aţ k infarktu. Pokud je tělo vybuzeno k akci, měla by akce přijít. V opačném případě, při potlačeném stresu nenávratně postupně poškozujeme své zdraví. Dalším důsledkem působení stresu na organismus je značné odebrání energie. Stres, specifický druh zátěţe, se tedy dá definovat v podstatě jako „energetický nárok na organizmus“58. Rozeznáváme zátěţ fyzickou i psychickou, nároky na odolnost člověka tedy musejí být fyzické i psychické. 2.6.4 Stesory Z hlediska místa působení stresových podnětů můţeme obecně rozčlenit stresory takto: -

fyzikální – zahrnují vnější vlivy působící na člověka

-

biologické – souvisejí s chodem lidského organismu

-

psychologické

-

sociální

58

HOŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. Vyd. 2. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky tělesné výchovy a sportu, 1999. Pojetí zátěţe, stresu, diskomfortu a strádání, s. 7.

38

Tabulka 1: Stresory Stresory fyzikální -

Stresory psychologické -

Teplo, zima Hluk Málo/příliš světla Sucho Zápach Málo prostoru Nepořádek

-

Stresory sociální (pracovní)

Stresory biologické -

Emoční: strach (úzkost), hněv, radost, smutek, stud Kognitivní: negativní myšlení, nízké sebehodnocení Behaviorální: apatie, nesoustředění, chaos

-

Hlad a ţízeň Únava Bolest Nemoc Nedostatek spánku Roční období

Nekonstruktivní konflikty Napětí v interpersonálních vztazích Nesymetričnost pozic Velké mnoţství lidí Organizace času Komunikace na pracovišti kompetence

Člověka zatěţují různé stupně i druhy stresu a způsoby, jakým se s nimi vyrovná, záleţí na jeho fyzické a psychické kapacitě a celkové odolnosti organismu. Není ţádoucí vnímat stres jen negativně, protoţe má značný adaptivní význam a zvyšuje kvalitu ţivota. Pro člověka je výzvou a zároveň motivací. Kdybychom chtěli shrnout výše uvedené poznatky a přirovnat je k profesi manaţera, zjistili bychom, ţe manaţerská pozice je řazena k profesím se zvýšenými nároky na fyzické, ale zejména psychické předpoklady. Všeobecně můţeme říci, ţe řídící profese na své nositele kladou zvýšené nároky oproti pracovníkům s běţným pracovním zařazením. Manaţer musí mít vynikající předpoklady k organizaci času (v odborné literatuře se setkáváme s pojmem time management, blíţe k této problematice v následující kapitole), jelikoţ tato profese v sobě nese vysoké nároky na čas.

39

3

NÁSTROJE KE ZVLÁDÁNÍ STRESOVÝCH REAKCÍ

Předchozí kapitola je věnovaná podnětům, kterými jsme denně obklopováni a jejich vlivům na člověka. Rodíme se uţ s určitou predispozicí určující úspěšnost zvládání psychické zátěţe a stresu. Kaţdý z nás má ale moţnost v mnoha případech svojí prací na sobě a svou vůli vyrovnat se stresovou situací. Z hlediska nacházení optimálního řešení, jak se vyrovnávat se zátěţí, je neméně podstatné včasné rozpoznání úrovně odolnosti vůči neuropsychické zátěţi. „Její rozpoznání bývá obvykle důležitým prvním krokem na cestě k hledání způsobů či cest, jak se s každodenní, ale situačně zvýšenou zátěží vyrovnat.“59 K nástrojům jsou řazeny mnohé metody, přístupy a techniky zvládání stresu v zátěţové situaci.

3.1 Základní nástroje ke zvládání tělesné reakce Při náhlém stresu člověk pociťuje potřebu zvýšené fyzické aktivity. Tato zvýšená fyzická aktivita je vyvolána sympatickým vegetativním nervstvem. Relaxace naopak aktivuje parasympatické nervstvo, které vyvolává a reguluje celkové zklidnění v podobě zpomalení metabolismu, sníţením tepové a dechové frekvence, zklidněním mozkové aktivity. Tím odbourává stres a jeho neţádoucí účinky. Předpokladem pro úspěšné bránění se a adaptaci podnětům z vnějšího prostředí, je třeba znát reakci svého těla a pokusit se ovlivnit jejich negativní projevy a dopady. 3.1.1 Relaxace Stres a psychická zátěţ způsobuje napětí kosterního svalstva celého těla, viditelného například na obličejových svalech v podobě grimasy, svraštěním obočí a čela, dále zatnutím pěstí a podobně. Napětí je projevem fyzické aktivity vyvolané sympatickým nervstvem. Pokud dokáţeme sníţit svalové napětí, příznivě ovlivníme i naši psychiku. Rychlou pomocnou technikou v akutním stresu je malé cvičení s obličejovým svalstvem

59

BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Psychická zátěţ a jak se s ní vyrovnávat, s. 79.

40

zaměřené na uvolnění svalů. K celkovému uvolnění a zklidnění pozitivně přispívá například poslech relaxační hudby. V předchozích kapitolách je několikrát zmíněn podílu stresu na vzniku únavy. Duševní únava chronického charakteru je pociťována zejména u manaţerů dlouhodobě pracujících bez času na relaxaci. V následující kapitole se relaxací a relaxačními technikami budeme podrobně zabývat a představíme si konkrétně ty nejznámější z nich, jako jsou Jacobsonova progresivní relaxace, Schulzův autogenní trénink, Machačova relaxační aktivační metodaRAM či například Jógu či Couéismus. 3.1.2 Protistresové dechové cvičení Dechová cvičení jsou ideálním a jednoduše pouţitelným nástrojem ke zvládání stresu pro kaţdého z nás. V případě, ţe dokáţeme klidně dýchat, ovlivníme tím reakci a chování těla, dokáţeme sníţit srdeční tep a bušení srdce, čímţ ovlivníme své vnitřní pocity. Základem je při takovém cvičení se pohodlně posadit, pokud jsme v práci a pokud jsme doma, lze se i pohodlně poloţit na rovnou plochu. Potom je třeba uvolnit svou mysl a soustředit se pouze na sebe samého, vnímat své dýchání, nikoli okolní rušivé vlivy. Pomalu se nadechujeme nosem a snaţíme se nádech vtáhnout do břicha. Nádech by měl být stejně dlouhý, jako je poté doba, na kterou zadrţíme dech. Jako pomůcku lze vyuţít to, ţe si v duchu budeme počítat. Nádech by měl být nenásilný a přirozeně dlouhý. Poté opět nosem vydechne a uvolníme se. Takto cvičení s dechem několikrát po sobě opakujeme. Klíčové je soustředit se pouze na svůj dech a na počítání. Mysl je klíčem k cvičení s dechem a zpočátku bude náročnější neutíkat myšlenkami. Časem se to však kaţdý naučí. Touto metodou si dokáţeme psychicky odpočinout a sníţit stres. Je to jednoduché a vyuţitelné kdykoli a téměř na jakémkoli místě. Jen vy a Váš dech. 3.1.3 Nechat proběhnout stresovou reakci v sociálně přijatelné formě Nejčastějším podnětem k vyvolání stresové reakce jsou konflikty. Způsobují je lidé a jejich chování, jednání, vystupování, celkový projev, názory nebo představy. V takovém případě, pokud je to společensky vhodné, prvotní obrannou reakci na stres můţe být moţnost „chvíli zůstat sám“ a snaţit se odreagovat. Najít si prázdnou místnost, nebo v případě moţnosti se na chvíli jít projít, myslet na příjemné věci, pozorovat svět kolem sebe, soustředit se na emocionálně neutrální, v daném okamţiku nepodstatné věci. Po odeznění 41

příznaků stresu, rozrušení a celkového zklidnění, následně „s čistou hlavou“ vyřešit problém, najít východisko z konfliktní situace.

3.2 Nástroje ke zvládání psychické reakce 3.2.1 Sebepoznání Sebepoznání je cenný prvek ke zlepšení adaptace na prostředí a upevnění duševního zdraví. Čím více člověk pozná sám sebe, tím lepší je i jeho odolnost vůči stresorům. Člověk neustále přizpůsobuje po dobu svého ţití sám sebe v různých ţivotních situacích, ve kterých se nachází. „Kým človek žije, stále musí meniť sám seba v závislosti od rozličných životných situácií, v ktorých sa nachádza.“60 To, jak člověk dokáţe řešit otázky související s prací, rodinou, mezilidskými vztahy, závisí nejenom na konkrétní situace, ale „(…)predovšetkým od neho samého. Od toho závisí i jeho duševné zdravie.“61 Jednou ze známek růstu duševní rovnováhy je objektivní pohled na sebe sama, sebepoznání. „Zralý a duševně vyrovnaný člověk se v sobě vyzná. Tudíž zná všechny své pohnutky a motivy a musí být schopen zodpovědět každou otázku, týkající se všech souvislostí jeho chování.“62 Pokud člověk tohoto stavu dosáhne a to jak v pozitivních situacích, tak v negativních, splnil základní předpoklad pro to, aby mohl začít pracovat s duševní hygienou. Sebepoznání je z hlediska racionálního vyrovnávání se s problémy klíčové. Umoţňuje vnímat danou situaci nezkresleně, dobře se v ní orientovat, odpoutat se od negativního vlivu emocí a efektivně myslet. Pro udrţení si duševní rovnováhy je podstatný objektivní, realistický pohled na sebe samého. Podstata tkví v tom, ţe si dokáţeme vzít to klíčové při neustálé adaptaci na ţivotní situace, ze kterých jsme schopni se poučit, lépe usměrňovat své vlastní jednání a chování vůči lidem i celé společnosti, ve které se pohybujeme.

60

BARTKO, Daniel. Moderná psychohygiena : Malá moderná encyklopédia. 6. dopl. vyd. Bratislava : Vydavateľstvo Obzor, 1990. Psychohygiena dospelého veku, s. 274. 61 BARTKO, Daniel. Moderná psychohygiena : Malá moderná encyklopédia. 6. dopl. vyd. Bratislava : Vydavateľstvo Obzor, 1990. Psychohygiena dospelého veku, s. 275. 62 CAPPONI, Věra; NOVÁK, Tomáš. Sám sobě psychologem. 2. dopl. vyd. Praha : Grada Publishing, 1998. Hry, které hrajeme sami se sebou, s. 57.

42

Dokonalé sebepoznání jde ruku v ruce s duševním růstem a pokrokem. V tom vidím zásadní poznatek z hlediska manaţerské práce. Duševně vyrovnaný člověk je schopen sám sebe realisticky zhodnotit, mít objektivní pohled na sebe samého, odhalit případné chyby a nedostatky a tím se snaţí o svůj další osobnostní rozvoj. Manaţer se můţe rozvíjet jenom tehdy, pokud bude stoupat jeho náročnost vůči sobě samému a náročnost na jeho sebevýchovu. 3.2.2 Sebeakceptace - sebepřijetí S duševní rovnováhou úzce souvisí i sebeakceptace, čili sebepřijetí. Dobrá sebeakceptace znamená, ţe přijímáme sebe samého se všemi vlastnostmi, tak jak nám jsou dány a jak jsme si je vypěstovali a to v případě, ţe se jedná o stránky naší osobnosti dobré, ale stejně tak i stránky naší osobnosti, které jsou námi samými i naším okolím povaţovány za špatné. Sebeakceptování je moţné popsat jako tichou radost z toho, ţe je jedinec sám sebou. Pokud je člověk schopen dokázat sám sebe přijmout v realisticky objektivním světle, dovede také akceptovat i druhé lidi. Co se sebeakceptace týče, patří mezi jednu z klíčových vlastností pro práci manaţera. Čím více pozná sám sebe, tím lepší má předpoklady pro poznání spolupracovníků, podřízených, lidí v týmu a následného zlepšení sociálního kontaktu s nimi. Pokud manaţer není schopen přijmout sebe samého, nepřijme ani role lidí ve svém týmu. Pokud manaţer není spokojen sám se sebou jako s člověkem, těţko bude spokojen se svými lidmi a s tím, jací jsou. A i kdybychom připustili, ţe jako manaţer nejsme schopni sebe samého akceptovat a nastavit si reálné zrcadlo a i přesto, budou lidi v našem týmu námi samými respektováni a uznávání, jako manaţer nemáme v této chvíli schopnost se svými vlastnostmi dovést takový tým k úspěchu. Je však na tomto místě nutné přiznat, ţe sebereflexe ve vší své nahotě je věc velice náročná a zdaleka ne pro kaţdého v jeho ţivotě moţná. Kde si tedy nastavit zrcadlo a vyrovnat se s tím, jaký kdo z nás vlastně je, vyrovnat se sebou samým? Dobrým pomocníkem můţe být v tomto případě nejen literatura, ale především bych doporučil kurz tímto směrem zaměřený. DAP test Pro ty, kdo se s psychologií setkali, lze upřímně doporučit DAP test. Je to vynikající moţnost jak formou v podstatě nenáročné hry na 30 minut poznat sám sebe. V testu 43

dostáváte postupně různá slova a vy pomocí barev máte určit svůj pocit. Je to velmi jednoduché. Pro ty, kdo se s DAP nesetkali, bych uvedl příklad. Máte k dispozici třeba 10 barev a objeví se slovo: „Práce“, pak seřadíte 3 barvy za sebou tak, jak Vás napadne, respektive jak to cítíte. Z osobní zkušenosti mohu říci, věřte tomu, ţe pokud jste připraveni sebeakceptovat se, poznáte ve výsledku sami sebe. V případě profilu jednotlivce se zde dozvíte základní charakteristiky Vaší osobnosti. Test najdete v příloze číslo 1. A pokud se nerozhodnete pro DAP test, v příloze 2 je uveden jednoduchý a krátký test, který je zaměřen na otázky o sobě samém, hledání sebe samého. 3.2.3 Sebevýchova (autoregulace) Sebevýchova je náš cílevědomý a plánovaný proces formování naší osobnosti na základě námi vytýčených cílů, směřujících k dosaţení ţádoucích změn vlastností, chování a jednání. Je to náš vlastní zásah do vývoje naší osobnosti. Jako prostředky k sebevýchově můţeme stanovit určení plánu sebevýchovy, tedy naše krátkodobé, nebo dlouhodobé úkoly, cíle a také pravidelnou sebekontrolu. 3.2.4 Pozitivní myšlení Současná moderní a uspěchaná doba pozitivnímu myšlení příliš nenahrává. Denně nás dohánějí negativní myšlenky důsledkem špatných zpráv odehrávajících se v naší společnosti, přímo, nebo nepřímo se nás dotýkajících. Připouštíme, aby nás ovlivňovali naše starosti, obavy, pochybnosti, nepříznivé okolnosti a mnohé jiné. Náš případný neúspěch podpoří vznik dalších negativních myšlenek vedoucích k úvahám, co se nepovede, nestihne, nezdaří, nebo pokazí. Negativní myšlení nás zatěţuje, cítíme se vyčerpaní, slabí, bere nám spoustu energie, celkově špatně ovlivňuje naše fyzické i psychické zdraví. Pozitivní myšlení je jedním z důleţitých nástrojů pro dosaţení duševní rovnováhy. Představy o dovolené, relaxaci, oddychu, nebo příjemně strávených chvílí se svými nejbliţšími, v nás vyvolávají pozitivní myšlenky. Celkově se při nich cítíme příjemně, šťastně, zapomínáme na starosti a strasti všedního dne, dodávají nám potřebnou energii. „Pozitivním myšlením, představováním a cítěním můžeme kladně ovlivňovat svou motivaci, tvořivost, životaschopnost, svůj osobní, rodinný i pracovní život.“63

63

BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Člověk ve světě podnětů, s. 35.

44

Je moţné myslet pozitivně, vyhýbat se negativním myšlenkám a udrţet si duševní rovnováhu? Docílit pocitu spokojenosti a štěstí? Ano, je to moţné. Následující body zobrazují moţné přístupy k řešení: -

prevence – upřednostňovat kladné hodnocení vůči sobě, lidem ve svém okolí, své práci, vykonávané činnosti a podobně. Nacházet nové přístupy k řešení úkolů, problémů, vyhýbat se stereotypnímu jednání. Neúspěch brát jako další krok ke svému rozvoji.

-

aktivní přístup k řešení problémů – významnou roli sehrává adaptace, tedy aktivně reagovat na podněty, sám zvolit způsob svého jednání, nenechat se ovládat situací, prostředím, podněty, lidmi.

-

reálný pohled – objektivní zhodnocení problémů například diskusí s přáteli, či odborníky.

-

citové přeladění – vypořádat se s problémem „po svém“ (smíchem, fyzickými nebo zájmovými aktivitami – sport, jóga, povzbuzením k odstranění problému – „hecování“), nacházet jiný pohled k řešení, odreagování se.

-

transfer (přenos) – zapomenout na problém jinou aktivitou – zájmová aktivita, posezení s přáteli, dobrovolná činnost ve prospěch neziskových organizací, pomoc druhým lidem.

-

únikové řešení – sníţení nároků na své potřeby, odsouvání vyřešení problémů, ignorování problémů. Tento přístup můţe mít konstruktivní i destruktivní výsledek.

Pozitivní myšlení upřednostňuje klady. Neznamená vidět vzniklou stresovou situaci přes růţové brýle, ale upřednostnit případné klady a vzít si ponaučení pro příště. Manaţer nesmí postrádat schopnost pozitivního myšlení. V případě, ţe problémové situace hodnotí černě, přiklání se k pesimismu, vidí chyby a nedostatky, stává se jeho jednání kontraproduktivním a projevy jsou překáţkou k dosaţení ţivotní spokojenosti. 3.2.5 Práce s emocemi Emoce tvoří základ motivace. Jsou to naše vnitřní pohnutky k chování a charakteristika pro setkání s příjemným a nepříjemným. „Na životně významné podněty a situace je třeba reagovat často také chováním, např. únikem z nebezpečné situace. To opět souvisí s aktivací organismu a s jeho motivací k účelnému chování. Funkci hodnocení informací,

45

resp. podnětů či situací z hlediska jejích významnosti pro život vykonávají emoce, (…).“64 Podněty a situace odráţejí naši reakci a vyjadřují náš vztah k něčemu nebo někomu (sympatie, antipatie, zlost, agresi, vztek, …). Člověku umoţňují lépe se orientovat v situaci a tím zaměřit a regulovat své chování a jednání. Emocionální odezva je u kaţdého individuální. Závisí na temperamentu, hodnotách, představách, zkušenostech, okolnostech vzniku, ale i na fyzickém zdraví jedince. V našem postoji se odráţí předešlá zkušenost, pozitivní nebo negativní emoční proţitek. Nástrojem pro práci s emocemi je pozorování sebe sama v probíhající situaci – introspekce. Práce s emocemi obsahuje vše to, jak naloţíme se svými city, aby odpovídali situaci. Pro usměrnění naší reakce je důleţitá schopnost vnímat vlastní city a pocity a uvědomit si jejich vliv na pracovní výkon a lidi kolem sebe a snaţit se je usměrnit

3.3 Nástroje ke zvládání reakce projevující se v chování 3.3.1 Ţivotospráva – spánkový rytmus, jídlo, cvičení Základním předpokladem pro předcházení stresu a zvýšené zátěţe je dodrţování principů zdravé ţivotosprávy. Spánek V souvislosti s duševní hygienou a udrţením si psychické kondice, celkového pocitu zdraví, je potřeba odpočinku a potřeba spánku velice důleţitá. Spánkem tělo reaguje ve smyslu obranného mechanismu vůči únavě organismu, který povaţuje za preventivní krok před jeho vyčerpáním. Na jakoukoliv delší činnost (fyzickou, psychickou, nebo kombinací obou) reagujeme „potřebou se zastavit“, přestat pracovat, přemýšlet, řešit problémy, zkrátka odpočívat. Nemáme motivaci na splnění úkolu, nejsme schopni se plně soustředit, práce nás začíná obtěţovat, pociťujeme nezájem. Pokud je potřeba odpočinku určitými mechanismy blokována, například nutností splnit úkol, pak u jedince stoupá podráţděnost, psychické napětí, objevují se poruchy jednání a chování. Unavený člověk velice snadno vyvolává konflikty, je nesnášenlivý, špatně se s ním spolupracuje. Negativním způsobem ovlivňuje své okolí a celkově špatně působí na psychickou pohodu ostatních lidí. Dodrţováním zásad a metod duševní hygieny je moţné odstranit rychlou unavitelnost, předejít poruchám koncentrace a oddálit potřebu odpočinku. Rychlé únavě je 64

NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 1998. Část I. Teoretické základy psychologie, s. 61.

46

moţné zabránit úpravou pracovních podmínek (dostatek světla, ne plně klimatizované prostředí, estetickou úpravou prostředí), dostatečnou motivací k práci a psychickou pohodou, předcházet únavě pomáhají dobré mezilidské vztahy a v neposlední řadě pracovat bez zbytečných negativních emocí (rozčilování, vztek). Jídlo „Správnou výživou lze nejen upevnit svou duševní rovnováhu, ale i zvýšit odolnost proti infekcím, zvednout svou pracovní výkonnost, prodloužit svůj život.“65 Jídlo člověku dodává tolik potřebnou energii. V starověku léčili některé nemoci jídlem a i dnes povaţujeme jídlo za lék. Rychlá doba správnému stolování nenahrává. Tolik potřebnou snídani pro „nastartování organismu“ jednoduše nestíháme. Oběd odbudeme preferovaným rychlým „fast-foodem“ a k večeři sníme vše, co je v lednici. Někteří lidé čelí stresu přejídáním. Oba pohledy na nesprávné stravování mají stejný výstup – obezitu. Proto je potřeba, aby se kaţdý dospělý člověk zamyslel nad svým stravováním a našel si pro sebe ten nejlepší moţný způsob, který nebude škodit fyzickému ani psychickému zdraví. Neznamená to podléhat módním trendům v oblasti stravování a diet, vyhýbáním se určitým druhům potravin nebo vegetariánství. Pro člověka je nejlepší, aby uměl „poslouchat své tělo“, naučil se pravidelnému reţimu a dodrţoval následující obecné zásady ţivotosprávy: -

pobyt na čerstvém vzduchu (organismus potřebuje k látkové proměně kyslík)

-

pohyb (pro výdej energie)

-

jíst častěji v menších porcích (stabilní hladina cukru v organismu)

-

jíst v klidu a pokud moţno v příjemném prostředí, vychutnat si jídlo

-

dodrţovat pitný reţim

-

vyhýbání se zlozvykům (kouření)

Pohybová aktivita Pro lidský organismus je pohyb důleţitý. Nejdostupnější pohybová aktivita je chůze, ať uţ cílená v podobě turistiky, nebo pokud moţno jít pěšky či jet na kole do práce. Jinou alternativou je rekreační sport (golf, fotbal, tenis, cykloturistika, volejbal, badminton, jízda na koni, fitness…). Více k pohybové aktivitě v následující, čtvrté kapitole. 3.3.2 Time management Rychlá moderní doba nás zahlcuje mnoţstvím informací, které jsme nuceni přijímat a následně zpracované předávat dál. „Termínované úkoly, které jsou součástí dobře fungující 65

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. Ţivotospráva z hlediska duševní hygieny, s. 44.

47

organizace, však působí negativní tlak a napětí.“66 Časový stres je pociťován zejména u náročných duševních prací, spojených například s vedoucí pozicí. „Nevhodně termínovaná práce narušuje pracovní stereotypy, vyvolává úzkost a nejistotu, znemožňuje dokončení úkolů dle představ pracovníka, znemožňuje provádět průběžnou kontrolu.“67 Dobrou organizaci práce lze předejít časovému stresu. Pojem „time management“ je moţné volně přeloţit jako řízení času. Přidá-li se k tomu staré české přísloví pravící: „Čas jsou peníze“ pak víme, ţe time management je další důleţitá součást vztahující se k ţivotu manaţera. Významný způsobem se podílí na duševní hygieně v jeho pracovní oblasti a zároveň jeho soukromém ţivotě. Čas je veličina měřitelná a zároveň stálá, není moţné si jí koupit a pořád ho ubývá. Pokud manaţer nezná zásady organizace času, v chaosu a zmatku se k úspěchu nemůţe nikdy propracovat. Optimalizace času pomáhá efektivně zvládat pracovní a další úkoly v průběhu ţivota. Naučit se optimálně řídit svůj čas není snadné. Time management je tvořen sadou postupů, doporučení a nástrojů, které jsou školeny v celodenních kurzech. V souvislosti s potřebou řídit čas, potřebou time managementu, je vhodné si uvědomit, jak a kde trávíme svůj čas. Níţe uvedené body jsou praktickým námětem týkající se plánování času. Uvádějí oblasti, ve kterých nám můţe řízení času pomoci a ukazují po jakých „cestičkách“ se vydat, chceme-li něco ve svém řízení času a sebeorganizaci změnit. 1. uvědomit si svou roli - jaká má očekávání mé okolí, jaké já. 2. udělat si celkovou inventuru svého soukromého i pracovního ţivota. 3. stanovit si své osobní a ţivotní priority. 4. vytvořit si systém pro stanovování cílů. 5. vytvořit si systém pro přidělování priorit jednotlivým činnostem a úkolům. 6. vytvořit si systém pro plánování svého času, svého dne. 7. při plánování vyuţívat plánovacích pomůcek - například MS Office outlook (kalendář, úkoly atd.) 8. delegování

66

MAYEROVÁ, Marie. Stres, motivace a výkonnost. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Stres v organizaci, s. 63. 67 MAYEROVÁ, Marie. Stres, motivace a výkonnost. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. Stres v organizaci, s. 63.

48

4 JAK DOSÁHNOUT ŢIVOTNÍ ROVNOVÁHY? Přibývající pokrok, nové technologie a vzrůstající proces globalizace kladou zvýšené poţadavky na oblast řízení s cílem zlepšit úspěšnost firmy. Díky tomu se manaţer častěji ocitá v situaci zvýšené zátěţe, která sebou nese mnohé zdravotní a psychické problémy. Předchozí kapitoly jsou věnované poznání a jsou návodem k předcházení a vypořádání se s problémovými situacemi. To ale samo o sobě nestačí. Předpokladem pro to je osvojit si návyky a dovednosti nápomocné k nalezení optimální ţivotní rovnováhy. „(…) především od manažerů se očekává, že budou mít ucelenou koncepci života, která bude patrna z každého jejich jednání směrem navenek i z těch aktivit, jejichž prostřednictvím budou pracovat na sobě.“68

4.1 Umění relaxovat Dnešní moderní společnost charakterizuje „uspěchaná doba“. Denně ve svém ţivotě zápasíme s problémy a jsme neustále podněcování k uspokojení svých potřeb. Čím více potřeb a problémů máme, tím větší je psychické napětí, které pociťujeme. O napětí, fyzickém, nebo psychickém, konkrétněji píšeme v

kapitola 2.1 Motivace, motivační

proces. Psycholog Edmund Jacobson objevil spojitost mezi myšlenkami a pohyby svalstva. Pokud člověk proţívá jakoukoli psychickou zátěţ, automaticky na to reaguje i jeho kosterní svalstvo. V odborné literatuře se s tím setkáváme pod pojmem „napětí kosterního svalstva“. Psychické napětí způsobí zvýšenou svalovou tenzi. Člověk se tak cítí unaven. Čím více je unaven, tím méně je výkonnější. Postupně se začne trápit myšlenkami jeho únavy a ztráty energie. Tím ale vzniká další problém a cítí se ještě hůř. Vzniká koloběh. „Podaří-li se nám snížit svalovou tenzi, sníží se i psychické napětí.“69 „(…) stav uvolnění má psychohygienický účinek (…) “.70 Cestou, jak zvládat napětí, oddálit pocit únavy a získat zpět energii, je naučit se relaxovat. Kromě Jacobsona jsou v následující části představeny ještě další relaxační techniky. Úvodem je nutné zmínit, ţe relaxace má některá svá základní pravidla: 68

BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. Řídící pracovník - manaţer, s. 188. 69 CAPPONI, Věra; NOVÁK, Tomáš. Sám sobě psychologem. 2. dopl. vyd. Praha : Grada Publishing, 1998. Hledání sebe, s. 67. 70 CAPPONI, Věra; NOVÁK, Tomáš. Sám sobě psychologem. 2. dopl. vyd. Praha : Grada Publishing, 1998. Hledání sebe, s. 67.

49

1. v místnosti musí být přiměřená teplota 2. prostředí musí být klidné bez vedlejších rušivých vlivů 3. k relaxaci je třeba se nacházet ve vhodné poloze 4. k pouţití autosugesce je třeba představa a fantazie 5. umět klidně a pravidelně dýchat 4.1.1 Jacobsonova progresivní relaxace Relaxace pomáhá člověku vrátit se do stavu rovnováhy. Technika, zaměřená na odstraňování problémů se svalovým uvolněním, je Jacobsonova progresivní relaxace. „Použijeme-li terminologie tvůrce metody, je vhodná pro lidi, jejichž svalová hypertenze je tak intenzivní, že ji nelze jinými postupy odstranit.“71 Relaxační metoda je zaloţena na systematickém napínání a uvolňování kosterního svalstva, čím lze odstranit svalové napětí. Zároveň vznikají příjemné tělesné pocity přispívající k psychickému uvolnění. Z toho můţeme vyvodit, ţe pokud chceme, aby člověk uvolnil mysl, je potřeba uvolnit nejprve svalstvo. Relaxační cvičení má 6 stupňů:72 1. uvolňování horních končetin – relaxace rukou 2. uvolňování dolních končetin – relaxace nohou 3. dýchaní – relaxace trupu 4. uvolňování čela – relaxace očí 5. uvolňování svalů ovládajících řeč – relaxace obličejového svalstva 6. uvolňování mysle – relaxace duševních činností Autor této metody ve velmi zkrácené a zjednodušené podobě doporučuje tento postup: na zem si dejte podloţku, popřípadě si lehněte na pohovku a poloţte se na ní se zavřenýma očima v poloze na znak. Zvedněte dlaně levé ruky a pozorujte napětí ve svém levém předloktí. Toto vydrţte dělat několik minut. Poté se soustřeďte na pozorování uvolnění těch svalů na ruce, které byly právě napjaty. Toto cvičení několikrát opakujte a poté začne relaxace, která by měla trvat asi 30 minut. Tuto relaxaci vyuţijte na procvičení všech svalů na rukou, všech svalů na nohách a na celém těle včetně hlavy. Cvičení progresivní relaxace podle E. Jacobsona je třeba pravidelně opakovat kaţdý den hodinu. Není ţádoucí cvičit přesně hodinu, ale spontánně, bez násilí, aby cvičení přineslo 71

CAPPONI, Věra; NOVÁK, Tomáš. Sám sobě psychologem. 2. dopl. vyd. Praha : Grada Publishing, 1998. Hledání sebe, s. 74. 72 CAPPONI, Věra; NOVÁK, Tomáš. Sám sobě psychologem. 2. dopl. vyd. Praha : Grada Publishing, 1998. Hledání sebe, s. 68-73.

50

příjemné pocity. Nejdůleţitější při vyuţívání této metody je rozlišovat mezi stavem napětí a uvolňování. Klíčem je poté uvědomit si a proţít stav uvolnění. Mít záţitek spojený s pocitem, kdy cítíte příjemně a vnímáte oteplování svých svalů v těle. Nutno přiznat, ţe tato technika je časově náročná. V reálném ţivotě nám však nic nebrání v tom, abychom ji vyuţívali třeba jen k relaxaci určitých částí těla, kde cítíme svalové napjetí. 4.1.2 Schulzův autogenní trénink Jednou z nejznámějších relaxačních technik, která je vedle Jacobsenovy metody nejrozšířenější, je Schulzův autogenní trénink. Je prokázáno, ţe máme li v sobě vnitřně nastavenu představu klidu, má to na naše duševno blahodárné účinky a tím páde i vliv na uklidnění samotné. Jsou lidé, kterým pomáhá představa šumících vln moře a modrého nebe nad hlavou, někomu pomáhá představ noční oblohy plné hvězd, jinému představa šumějícího lesa, tekoucího potoku, nebo třeba představ nekonečné zelené louky poseté květinami. U kaţdého z nás, stejně tak jako jsme individuality, se osvědčuje něco jiného. Trénink J. H. Schulze je zaloţen na principu autosugesce, kterou doprovázejí představy. Osoba, která trénink provádí, si vsugeruje a postupně i proţije tíţi v jedné paţi a poté i v ostatních částech těla. Trénink spočívá v navození 6 pocitů: 1. tíhy v končetinách 2. tepla v končetinách 3. klidného dechu 4. pravidelné srdeční činnosti 5. pocitu tepla v nadbřišku 6. chladného čela Soustředí se tedy na vnitřní funkci těla. U toho typu tréninku je dobré pro větší efektivitu a náročnost se učit pod vedením zkušeného odborníka, psychologa, nebo lékaře. Stejně tak jako u Jacobsonovy metody i u tohoto tréninku je doporučeno cvičení opakovat pravidelně minimálně 1 x týdně. 4.1.3 Machačova relaxačně aktivační metoda – RAM Tato metoda je stejně jako předešlá dvě cvičení o uvolnění svalstva. Kromě toho je jejím cílem vyprázdnění vědomí. Během cvičení dochází ke střídání absolutního psychického 51

uvolnění, které trvá i několik minut s kratší aktivační fází, která trvá od půl minuty aţ maximálně po minutu. Ve fázi aktivační zůstává osoba, která cvičí svalově, zcela uvolněná, načeţ vědomě mění stav úplného duševního uvolnění na pocit napětí ve spojení s pozitivním citovým vzrušením. Ve stavu popsaném v poslední větě se v případě Machačovi relaxační aktivační metody cvičení téţ ukončuje. 4.1.4 Jóga Jóga „představuje specifické indické duchovní hnutí, jehož podstatou je snaha napomoci člověku prostřednictvím soustavy určitých tělesných a duchovních cvičení k získání dokonalejšího sebeuvědomění a osvojit jedince – jogína – od vlivů vnějšího světa.“73 Mezi tělesné cvičení patří například asana, nebo bojová umění. Duchovním cvičením (dosaţením stavu nirvany, nebo satori) člověk navozuje pocit harmonie a uvolnění. Hnutí hlásá střídmost v chtění a tím zmírnit, zamezit zátěţi. Východiskem učení je sebezdokonalení člověka a dosaţení celkového stavu vyrovnanosti. Z hlediska praktičnosti se nabízí otázka, do jaké míry je jóga vyuţitelná v konzumní společnosti. 4.1.5 Couéismus Couéismus patří mezi nestarší novověké relaxační metody. Zakladatelem je francouzský lékárník Emile Coué. Principem jeho metody je autosugesce. Tvrdí, ţe kaţdý je schopen se sám vyléčit, musí ale v sobě nalézt tu správnou sílu, která mu bude nápomocná. Zároveň ale zdůrazňuje, ţe je metodou pomocnou, nikoli nahrazující plně léčebný proces, vyţadující odbornou lékařskou pomoc.

4.2 Sport a pohybová aktivita Sport a pohybová aktivita obecně, je pro duševní hygienu klíčová. Není pochyb o tom, ţe fyzická kondice souvisí s psychickou pohodou. Sport a pohyb ovšem oproti předešlým relaxačním technikám, které s nimi bezprostředně souvisí, má sám o sobě tu výhodu, ţe je velmi jednoduchý a nám všem dostupný. Nejde totiţ o to dělat vrcholově fotbal, hokej či golf. Podstatná je aktivita, činnost, „dělat něco“, mít pohyb. Je úplně jedno, jestli půjdete na pravidelné procházky, protoţe Váš věk či zdravotní stav Vám uţ více nedovolí, nebo se

73

BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. Moţnosti a formy stres managementu, s. 268.

52

někde jako blázni společně se svými přáteli budete honit za míčem, míčkem či jiným předmětem, jak bývá v kolektivních sportech zvykem. V praxi se velmi často setkáte s tím, ţe manaţeři na nejvyšší úrovni jsou i sportovci. Samozřejmě to neplatí vţdy, ale i ten manaţer, který není přímo sportovcem, pohybové aktivity neopomíjí. A ať uţ s rodinou, nebo bez ní, ho můţete potkat přinejmenším na turistických výletech. Nesetkal jsem se nikdy s vysokým manaţerem, který by měl jako své hobby televizi a nic jiného.

4.3 Partnerské a rodinné vztahy, přátelské vztahy V úvodu této práce byl pouţit trojúhelník FIRMA – JÁ ZAMĚSTNANEC - JÁ RODINA. No a partnerské a rodinné vztahy, stejně jako přátelské vztahy, patří do části JÁ RODINA. Není tedy asi nutné více sdělovat, ţe pro ţivotní rovnováhu je to jedna ze tří základních klíčových oblastí. Ať děláme, co děláme, soukromý ţivot jde s námi i do práce a ovlivňuje nás jako zaměstnance. Máme-li v rodinném ţivotě krizi a problémy, s jistotou je přenášíme do práce, rapidně klesá náš výkon a naše soustředění na práci a zatěţujeme svou nerovnováhou i naše okolí. Jaký vliv má vztah na naši rovnováhu ovlivňuje to, o jak hluboký vztah v našem ţivotě jde. Jde-li o vztah povrchní, není aţ tak zásadně dotčen náš hodnotový ţebříček a rovnováha nebývá tolik nabourána. U vztahu, do kterého jdeme celým srdcem, je dlouhodobý, případně v něm jsou i děti a je výrazně emotivní, můţe dojít aţ k fatálním následkům. Můţeme úplně ztratit duševní rovnováhu a tyto důsledky mohou vést aţ ke ztrátě rodiny i zaměstnání. V mnohých případech a podotýkám, ţe extrémních, rodinná krize, vrcholící rozpadem vztahu končí nejen nezaměstnaností, ale i bezdomovectvím. Jistě takových případů pár kaţdý známe, ať uţ ze svého ţivota osobně, nebo z televizních reportáţí o těchto lidech. A je-li v úvodu zmíněno, ţe je to jedna z 3 základních klíčových oblastí, lze snad objektivně podotknou, ţe při vztahu hlubokém a emotivním je to oblast nejdůleţitější pro duševní rovnováhu.

53

B. PRAKTICKÁ ČÁST 5

Metoda – případová studie

Ve 27 letech v roce 2000 jsem nastoupil na své první manaţerské místo v bance. Do té doby jsem byl klientský poradce. Můj tým čítal 5 lidí a musím říct, ţe šlo o příjemné lidi a vesměs dobrou partu, která mě mezi sebe přijala. Znalosti práce manaţera jsem neměl, a tudíţ vedení týmu bylo čistě spontánní v souladu s tím, co mi bylo dáno do vínku od přírody. Nejednalo se o systematickou a organizovanou práci s lidmi. První měsíce jsem pracoval 12 hodin denně a to většinou i bez přestávky na oběd. Brzy se dostavila velká únava kumulovaná i tím, ţe kromě toho, ţe jsem se zašel podívat občas na hokej a na fotbal, neměl jsem energii ani moc času na kamarády a neměl jsem v té době ţádné koníčky. Mimo jiné jsem byl i bez partnerky. Vzhledem k tomu, ţe v takovém zápřahu nevydrţí člověk věčně, byl pravý čas najít toho správného a opravdového koníčka. A ejhle opravdu se to stalo. Můj nejlepší kamarád jezdil na kole a já dostal nápad, ţe to také zkusím. Na základě jednorázově po rovince ujetých padesát kilometrů na vypůjčeném kole jsem se rozhodl, ţe si koupím kolo svoje. A věřte, ţe po tomto výletu dodnes nechápu, kde jsem v sobě vzal tolik drzosti myslet si, ţe snad ze mě bude při mé fyzické kondici slušný rekreační cyklista. Dodnes se mi zdá, ţe jsem zapomněl, jaká je realita. S aktivním sportem jsem totiţ skončil ve svých devatenácti letech, kdy jsem hrál fotbal. Od té doby jsem snad mimo sezení v práci, u televize, na pivku v hospodě, na hokeji, na fotbale či v kině neznal jinou aktivitu. No a do toho všeho jsem od sedmnácti let kuřákem. Přichází víkend a my si jdeme vyčistit hlavu. Můj zkušený „šerpa a vůdce“ a já se scházíme před domem a vyjíţdíme na kolo. Směr Břeţany a zpět. Taková jednoduchá trasa pro začátečníka a jeho sebevědomí. Je to něco kolem čtyřiceti kilometrů. První dva tři kilometry mám plno sebevědomí, ale přeci jen ještě netuším, co jeţdění na kole obnáší. Za Braníkem přichází první malý kopeček a jiţ zde se zúročuje můj fyzický fond a k tomu krásné počasí přes 30 stupňů. Dělá se mi docela dost špatně a motá se mi hlava. Musíme zastavit, jinak bych z kola spadl. Sedím na bobku a mám pocit, ţe uţ nemůţu jet dál. Mimochodem v nohách máme 8 kilometrů. Po notně dlouhé chvíli jsem schopen se opět postavit a pokusit se o další kilometry. Skutečně jsem se opět vyhoupl do sedla a pokračuji v jízdě. Pevná víra, ţe jsem snad chytil 54

druhý dech, je značně otřesena mou zkušeností, kterou mám za sebou. Šlapeme dál a není to ani deset kilometrů a čeká nás další kopeček. Kamarád tomu říká: „Břeţanská rovinka.“. Je to asi pěti kilometrové mírné stoupání. Kdo z Vás na kole někdy opravdu jezdil, pochopí, kdyţ řeknu, ţe tohle jsem dojel na krev. Nejsme ani v půlce trati a já uţ mám pocit, ţe nic horšího jsem v ţivotě nemohl zaţít. Veškerá předešlá sportovní zranění, sádry a dlahy se mi zdají jako pobyt v rekreačním zařízení na břehu moře. Naštěstí je na vrcholu „Břeţanské rovinky“ restaurace. Je zhruba čas oběda a já jsem na tom jako vaše auto, kdyţ mu dojde olej, v nádrţi nemáte ani kapku benzínu, brzdové destičky jsou tak tenké, ţe je téměř okem nemůţete postřehnout, ale přitom víte, ţe máte nadupaný motor ve skvělé kondici. Přesto vám takové auto nepojede. Pokud si dobře vzpomínám, na úvod jsem si dal knedlíčkovou polévku a samozřejmě moji oblíbenou Coca Colu. Poté přišel hlavní chod a na závěr ještě palačinka. A abych Vás příliš nepřekvapil, připomínám, ţe jsem kuřák. Ano, samozřejmě, ţe jsem si dal mezi jídlem pár cigaretek. Zdá se vám to divné? Fyzicky na dně, kouří a takhle se nacpe před další jízdou. Vzpomeňte si na to své auto. Manaţer, cyklista i auto potřebují pohonné hmoty na to, aby jeli. Druhá půlka trasy proběhla v podobném duchu. Ale nebudu Vás více napínat. Dojeli jsme úspěšně před dům, ţiví, zdraví a plni elánu do dalších jízd. Pro mého kamaráda to byla zábavná vloţka do jeho cyklistického deníčku, protoţe v té době byl schopen jezdit na cyklistické výlety do Alp a ţádný kopec pro něj nebyl nepřekonatelný, protoţe měl nejen morálku, ale i buldočí vůli a pravidelný trénink. Pro mě to byl ţivotní výkon na kole a vzpomínám si, ţe jsem ten večer ani neměl chuť jít na pivo. Napustil jsem si doma horkou vanu, vlezl si do ní a s neskutečně dobrým pocitem ze sebe samého se v ní desítky minut povaloval. Na svůj výkon jsem byl opravdu hrdý. Ne snad proto, ţe by čtyřicet kilometrů bylo hodně, ale proto, ţe jsem překonal sám sebe, bolest v nohou a pevná vůle mě dohnala do cíle. Tedy dohnala…, mravenčím korkem jsem došlapal do cíle. A víte, co bylo nejkrásnější? Jeden den jdete z práce a máte nervy na pochodu a myslíte si, ţe to nezvládnete, ţe na to nemáte. Nevíte kde hledat pomoc a Váš pracovní ţivot vypadá jak jedna velká beznadějná hra. A o den později leţíte ve vaně s pocitem vítěze a naprostým odhodláním překonat všechny překáţky, které před Vás ţivot postaví. Já jsem v té chvíli věděl, ţe na to mám.

55

Cyklistika si našla v mém ţivotě na pár let pevné místo. Kaţdý rok nás čekali výlety a kolem patnácti set najetých kilometrů. I přes prvotní nesnáze jsem se dostal s kolem tak daleko, ţe jsem za den dokázal ujet i 209 kilometrů. Ty léta kdy jsem jezdil, jsou v mých vzpomínkách dodnes. Kdyţ jsem přisel domů z práce a nebyl v pohodě, bylo pro mě zcela normální vzít kolo a jet tréninkový okruh do Břeţan. Dnes uţ dobře vím, proč tomu můj kamarád říkal Břeţanská rovinka. Začátkem kaţdé sezóny jsme bojovali o to, kdo tenhle kopeček rychleji ujede a podle toho jsme posuzovali formu. Uţ dávno nešlo o to ho vyjet. To nebyl problém, šlo o čas. Stejně jako hranice v rovině fyzické kondice, stejně tak se dají posouvat i hranice v oblasti psychické kondice. A jsem si skálopevně jist, ţe psychická kondice velmi úzce souvisí s kondicí fyzickou. Tak tohle byly počátky mé duševní hygieny, leč pouze instinktivní a nikoli vědomé. Dnes uţ kolo leţí několik let ve sklepě, ale vzhledem k načerpanému vědomí o duševním zdraví a boji proti stresu jsem si našel jiného koníčka. Na řadu přišel golf. Golf byl vědomým nástrojem, který jsem v rámci psychohygieny začal dělat. V dalších letech jsem si vţdy dával pozor na to, abych něco pro svou duševní pohodu udělal.

5.1 Vyhodnocení, konfrontace teorie a zkušeností manažera V této části půjdeme chronologicky po případové studii a prováţeme si ji s předešlou teorií. 5.1.1 Manaţerské profese, distres, kompetence, adaptace, motivace V první kapitole, část „Specifika manaţerské profese“, je uvedeno, ţe manaţerská práce patří mezi psychicky velice náročné profese. V úvodu případové studie je vidět, ţe manaţer po pár měsících na vlastní kůţi pociťuje psychické a následně i fyzické vyčerpání. Pravidelným účastníkem jeho pracovních dnů se tak stává „distres“. Kde hledat příčinu? Základní příčinnou v této situaci je neznalost. Manaţer nezná role, které by měl zastávat a i kdyţ jako osobnost má vrozené předpoklady, tyto ho sice drţí nad vodou, aby dokázal v týmu fungovat, ale samy o sobě nestačí. V této rovnici totiţ manaţer neumí dosadit za 56

jednu neznámou – „kompetence“. Do pozice byl uveden mladý perspektivní člověk, který má manaţerský potenciál od přírody, ale to je vše. Absentuje zde vzdělání pro tuto práci. A to vzdělání teoretické v podobě studia a různých manaţerských školení, ale i vzdělání v podobě získaných dovedností v praxi. Náš manaţer byl doposud pouze v prodejních pozicích a na pozici manaţerskou nebyl bankou připravován. V této chvíli by bylo tedy ze strany jeho nadřízené vhodné učinit okamţitě dva kroky. První je nastavení manaţerské přípravy v rámci adaptace na novou pozici a prostředí a jako druhý krok by zde bylo ideální nabídnout manaţerovi koučování. V tomto momentu je jedno, jestli půjde o trenéra interního, nebo externího. Vzhledem k tomu, ţe vzdělávání a školení je běh na delší trať, který v případě manaţerské profese bude trvat roky, trenér by byl okamţitým pomocníkem, který by poradil s organizací práce a procesů, a místo spontánnosti by nastavil logický řád. Dále by mladému manaţerovi pomohl poznat a pochopit lépe jeho novou roli v týmu a co od něj podvědomě jeho členové očekávají. Pomoci mu získat pozici lídra týmu, místo pozice kamaráda a vedoucího, kterému je přidělena role formálně v organizaci. 5.1.2 Čas na duševní hygienu, Maslowova hierarchie potřeb, nástroje ke zvládání stresových reakci V případové studii je dále vidět, ţe kumulování únavy způsobuje nejenom vysoké pracovní nasazení a předpokládaná vysoká psychická zátěţ, která má souvislost s nezvyklou odpovědností za plnění týmu, ale i absence téměř jakéhokoli prvku duševní hygieny. I kdyţ předpokládáme, ţe manaţer si toto místo přál získat a je tedy maximálně motivovaný, tudíţ dosáhl své „incentivy“ zmíněné v druhé kapitole. Z vnějšku přišel podnět v podobě vysněného kariérního růstu. Tento podnět tedy aktivuje vyšší pracovní nasazení, vyšší míru odpovědnosti, snahu o zlepšení interpersonální role, neboť v rámci odpovědnosti mu dané podvědomě reaguje a přijímá svou novou roli v týmu. Avšak ani maximální motivace a touha uspět mu nedodá nové síly. Zde obrátíme pozornost k Maslowově hierarchii potřeb. Základní fyziologické potřeby jsou v případové studii jednoznačně uspokojeny. Potřeba bezpečí a jistoty předpokládejme téţ, neboť zde není zmíněn opak. Potřeba lásky, přijetí a spolupatřičnosti v tomto případě byla téţ uspokojena, neboť v úvodu případové studie je zmíněno, ţe šlo o dobrý tým, který manaţera přijal a ve kterém se cítil dobře. Dále je zde zmíněn i kamarád. Samozřejmě zde absentuje partnerský vztah a moţnost se o někoho opřít. Co se týká potřeby uznání a úcty, i tato potřeba se při naší úvaze jeví jako uspokojena. Manaţer sklidil uznání za svou práci jiţ povýšení a tím, ţe ho tým vzal, mu 57

projevil přirozený respekt a tím pádem úctu. Dostáváme se však na vrchol pyramidy k seberealizaci. A zde najdeme problém. Není jen kariérní úspěch a práce příliš málo? Udělá to ţivot jedince šťastným? Dokáţe být práce sama o sobě dostatečnou seberealizací? Dovolím si říci zásadní ne! V této chvíli k další seberealizaci v podobě práce přistupuje cyklistika. Aniţ si manaţer uvědomuje, jakou úlohu bude mít v jeho ţivotě a jak důleţitou součástí se stane, podvědomě znovu uspěje a zvolí správné řešení. Vydá se na cestu, jak získat ztracenou ţivotní rovnováhu a zvyšuje tím svou dovednost relaxovat, která mu výrazně scházela. Pohybová aktivita a sport mu umoţňuje seberealizaci stejně tak, jako mu pomáhá setkání s kamarádem. V průběhu výjezdu je v případové studii vidět, ţe manaţer úplně zapomíná na svou práci. S čistou hlavou se soustředí na novou výzvu. Jak je jeho zvykem, touţí uspět. Během cesty dokáţe překonávat překáţky a zvládat situace, které dlouho nezaţila. To i přes to, ţe po fyzické stránce se mu zdají být bezvýchodné. Východisko však vţdycky najde, odpočinek, kamarád a vůle dokázat sám sobě, ţe na to mám. To, ţe celou cestu zvládne, i kdyţ na hraně svých fyzických moţností, má kromě „vyčištění si hlavy“ další význam. Manaţer se ze svého pohledu stává vítězem. A zde se projevuje hned několik zmíněných kapitol z oblasti nástrojů ke zvládání psychické reakce. Sebepoznání a sebeakceptace jsou zde vidět v situaci, kdy manaţer cítí, ţe na to má, ţe dosáhne svého cíle a získává další sílu pokračovat. Právě v této chvíli jasně odlišuje své já, od role manaţera a stává se zase sám sebou a nejen manaţerem. Přijímá sebe samého takového jaký je a rozlišuje jednotlivé situace. Tato cesta mu můţe pomoci i při odlišování pracovních rolí jeho a zároveň při akceptaci členů týmu a pohledu na ně. Kromě toho zde byla odvedena velmi dobrá práce s emocemi a manaţer své unavené a částečně negativní myšlení překlápí do myšlení pozitivního a tudíţ i do pozitivních emocí. 5.1.3 Prevence a předcházení stresu V závěru případové studie je zmíněno, ţe manaţer si posléze význam pohybové aktivity uvědomuje a v budoucnu si díky dalším načerpaným znalostem všímá více signálů, které mu nahlas oznamují, ţe není něco v pořádku. Důleţité je si uvědomit, ţe kdyţ manaţerovi není příjemně a není v pohodě, není tím pádem automaticky příjemný ani ke svému okolí a jeho okolí poté k němu. Z toho všeho následně můţe vzniknout řetězová reakce různých

58

stresorů na to navazujících a problém v interpersonálních vztazích. Lze očekávat, ţe vznikne začarovaný kruh. Vzpomeňte si na úvod této práce, kde je psáno o trojúhelníku FIRMA – JÁ ZAMĚSTNANEC - JÁ RODINA a dospějete ke stejnému závěru jako já. A není v tomto případě důleţité, jak si interpretujete slovo rodina. Rodina je totiţ v širším slova smyslu myšleno naše popracovní soukromí. To pro upřesnění, abychom v uţším smyslu neoperovali s modelem tradiční rodiny a tedy pouhým spojením muţe a ţeny. Duševní hygiena významně ovlivňuje kvalitu ţivota kaţdého z nás. A ať děláte jakoukoli práci, stane-li se vědomou součástí Vašich dní, Váš ţivot bude bohatší a dokáţete lépe a šťastněji uspokojovat své materiální i duševní potřeby. Vše to, co ke svému „lepšímu životu“ potřebujete.

59

ZÁVĚR Na počátku, kdy jsem si vybral téma bakalářské práce, bylo nutné si stanovit cíl, kterého je třeba v této práci dosáhnout. Kdyţ jsem si tento cíl stanovoval, bral jsem to maximálně laickým pohledem člověka, který sice ví, co si zběţně můţe pod slovem duševní hygiena představit, ale hlouběji se tímto tématem nikdy nezabýval. Chtěl jsem z pojmu duševní hygiena v této práci udělat v myslích Vás (tím jsou myšleni laici), kteří jí budete číst, pojem konkrétní, spojený s představou rizik a důsledků z nich plynoucích, které Vás mohou potkat, pokud se duševní hygieně v budoucnu nebudete věnovat. Kromě rizik a důsledků bylo cílem najít moţnosti jejich řešení a podívat se i na prevenci. Forma, kterou je tato práce psána by měla být srozumitelná a přijatelná pro toho, kdo se ocitá v situaci jako já, kdyţ jsem si před rokem toto téma vybral. Tedy v situaci, kdy se poprvé v ţivotě konkrétně zamýšlí nad tím, jak někomu vysvětlit, co to je vlastně pojem duševní hygiena. Nyní po téměř 5 měsících, kdy byla tato práce psána, přichází čas na to, podívat se společně, zdali je tento cíl splněn. Nejdříve tedy co je to duševní hygiena? V úvodu je vysvětleno, co je duševní zdraví. No a duševní hygiena v podstatě znamená, jak si udrţovat a prohlubovat duševní zdraví a jak je moţné předcházet škodlivým vlivům, které na něj působí negativně. Vzhledem k tomu, ţe jde v této práci konkrétně o duševní hygienu manaţera, bylo nutné se zastavit i u osoby manaţera. Kdo je to manaţer, co se od něj očekávám, jaké má role, kompetence a jak se zlepšuje. Manaţer na rozdíl od běţných profesí je pod mnohem větším tlakem a stresem, a proto je v jeho případě mnohem snazší ztratit duševní rovnováhu, a naopak vzhledem k jeho práci s lidmi je pro něj důleţité udrţovat si psychickou pohodu. Víme, co je to duševní zdraví, a víme, kdo je manaţer. Oba pojmy jsou pro nás srozumitelné, ale byla by škoda nepozastavit se nad historií. V této části je vidět, ţe duševní zdraví je naší součástí odjakţiva. Objevuje se ve starověkých filozofických kulturách a aţ o mnoho stovek let později se stává samostatnou vědní disciplínou. V tuto chvíli je vhodné si poloţit otázku: „Proč duševní hygiena?“ kaţdý den se ocitáme pod palbou podnětů a v situacích, které na nás a naši motivaci působí bohuţel negativně a neprospívají našemu duševnímu zdraví. Bez stresu prostě nelze ţít, leč jeho míra a rozsah 60

se dá, a mnohdy nutně musí ovlivňovat. Proto jsme se zabývaly motivací, motivačními podněty, adaptací, včetně druhů psychické zátěţe jako je frustrace, deprivace, stres a v něm eustres a distres, které nás potkávají. Víme co je duševní hygiena, víme kdo je manaţer, známe historii duševní hygieny a zastavili jsme se i u toho, co nás vyvádí z duševní rovnováhy. Kam dál mířila naše společná cesta touto prací? Kdyţ známe příčinu, je třeba podívat se na to jak všemu předcházet a na co si dávat pozor. V oblasti nástrojů ke zvládání stresových situací jsme se podívali na základní věci, jako je pozitivní myšlení a ţivotospráva. Zastavili jsme se i u témat náročnější, ale pro duševní hygienu neopomenutelných jako jsou sebereflexe, sebeakceptace, sebevýchova, práce s emocemi a třeba i pro manaţera extrémně důleţitý time management. Čas je totiţ velice často tím, máme-li ho nedostatek, kdo vyvolává stres a spouští lavinovou reakci. No a v oblasti prevence a jak relaxovat jsme rozhodně téţ neopomněli dát kaţdému na výběr, jakou moţnost si mezi všemi zvolí a kde sám u sebe začne. Podívali jsme se na několik relaxačních technik, rodinu a dokonce i sport. Tedy na vše co s naší pohodou bezprostředně souvisí. Myslím tedy, ţe cíle, který jsem si na počátku vytknul, jsme společně dosáhli. Avšak aby vše nebylo postavenou pouze na teorii, vybral jsem v závěru i příklad ze ţivota v podobě případové studie. I kdyţ jsem tím případem byl já sám jako autor, mělo by to právě proto být dostatečným důkazem, ţe to co jsem psal je myšleno ze srdce a upřímně a já sám se tím nejenom chci řídit, ale i řídím. Myslím však, ţe v takovém obyčejném příběhu se můţe najít nejen manaţer, ale kdokoli z nás (vlastně uţ ani já tím manaţerem od září 2010 nejsem). Proto propojení s teorií v případové studii povaţuji za ideální zakončení této práce. Jsem přesvědčen, ţe teorie bez praxe mnoha z nás nevyhovuje a proto bychom bez takového závěru mohli zůstat ochuzeni. No a co říci na úplný závěr? Člověk si díky svým schopnostem můţe vytvořit představu o tom, jaký by chtěl být a kterým směrem by se měl vyvíjet celý jeho ţivot. Mohli bychom říct, ţe je to určitý ideál vlastního ţivota, který můţe naplnit, ale rovněţ i nenaplnit nebo změnit. Záleţí na tom, jakým způsobem se naučí spojit své ideály, své schopnosti a emoce tak, aby byla vytvořena rovnováha. To tedy znamená, aby si člověk dokázal uspořádat svůj ţivot k uspokojení svých, pro něj nejdůleţitějších potřeb v souladu s poţadavky společnosti a zároveň svými vlastními ideály a představami. 61

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY MONOGRAFIE BARTKO, Daniel. Moderná psychohygiena : Malá moderná encyklopédia. 6. dopl. vyd. Bratislava : Vydavateľstvo Obzor, 1990. 560 s. ISBN 80-215-0102-2. BEDRNOVÁ, Eva, et al. Duševní hygiena a sebeřízení pro vysokoškoláky a mladé manažery. Vyd. 1. Praha : Fortuna, 1999. 160 s. ISBN 80-7168-681-6. BEDRNOVÁ, Eva, et al. Management osobního rozvoje : Duševní hygiena, sebeřízení a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha : Management Press, 2009. 360 s. ISBN 978-80-7261198-0. BEDRNOVÁ, Eva; NOVÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie řízení. Vyd. 2. rozšířené. Praha : Management Press, 2002. 592 s. ISBN 80-7261-064-3. CAPPONI, Věra; NOVÁK, Tomáš. Sám sobě psychologem. 2. dopl. vyd. Praha : Grada Publishing, 1998. 216 s. ISBN 80-7169-362-6. DONNELLY, James H., jr.; GIBSON, James L.; IVANCEVICH, John M. Management. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 1997. 824 s. ISBN 80-7169-422-3. HOŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. Vyd. 2. Praha : Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky tělesné výchovy a sportu, 1999. 72 s. ISBN 80-7184-889-1. JOHNSON, Spencer. Kam se poděl můj Sýr?. Vyd. 1. Praha : Pragma, 1998. 100 s. ISBN 80-7205-798-7. KŘIVOHLAVÝ, Jaro; PEČENKOVÁ, Jaroslava. Duševní hygiena zdravotní sestry. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2004. 80 s. ISBN 80-247-0784-5. MATOUŠKOVÁ, Ingrid. Kompendium z psychologie. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2009. 178 s. ISBN 978-80-7265-065-3.

62

MAYEROVÁ, Marie. Stres, motivace a výkonnost. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing 1997. 136 s. ISBN 80-7169-425-8. MÍČEK, Libor. Sebevýchova a duševní zdraví. 5. dopl. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 232 s. ISBN 14-205-88. MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 208 s. ISBN 14-400-84. NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha : Academia, 1998. 592 s. ISBN 80-200-1290-7. NOVÁK, Tomáš. Sám sobě psychologem 2. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2010. 192 s. ISBN 978-80-247-2956-5. NOVÝ, Ivan; SURYNEK, Alois. Sociologie pro ekonomy a manažery. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2002. 192 s. ISBN 80-247-0384-X. PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. Vyd. 2. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2008. 300 s. ISBN 978-80-7265-130-6. ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Umění jednat s lidmi. : Cesta k úspěchu. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, 2003. 152 s. ISBN 80-247-0530-3.

63

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Seznam obrázků OBRÁZEK 1: MOTIVAČNÍ PROCES OBRÁZEK 2: MASLOWOVA HIERARCHIE POTŘEB OBRÁZEK

3:

ZJEDNODUŠENÝ

MODEL

VZTAHU

MEZI

PSYCHIKOU

ORGANISMU A ŢIVOTNÍ PROSTŘEDÍM OBRÁZEK 4: ZJEDNODUŠENÝ MODEL VZTAHU STRESU A DISTRESU

Seznam tabulek TABULKA 1: STRESORY

64

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – DAP TEST Příloha 2 – Máte se rádi? Příloha 3 – TEST: Syndrom vyhoření Příloha 4 – Dotazník: Fyzické a psychické stresové symptomy

65

PŘÍLOHY Příloha č. 1 List č. 1

DAP test 1. Základní charakteristika osobnosti 1

Zacházení s pravidly (individualismus – konfortimita) – prosazování svých pravidel za všech okolností, dodrţování pravidel se kterými se ztotoţním, či naopak podřizování se pravidlům v maximální moţné míře.

2

Vnější chování – etika chování, zvládání stresu na venek, vnější adaptabilita na změny, osobní vztahy projevované navenek atd.

3

Vnitřní proţívání – vnitřní překonávání překáţek, etika proţívání, vnitřní potenciál pro činnost, vnitřní adaptabilita na změny atd.

4

Šnek rolí – které role osoba převáţně preferuje jako například:“ Diplomat, Vůdce, Demokrat, komunikátor, Kazatel, vizionář, Mluvčí, Velitel, Organizátor, Vykonavatel, Vytrvalec atd.“

5

Květina rolí – jakým způsobem lze vybrané a preferované role pouţít.

2. Konstruktivní typy chování - tato část ukazuje, jaké chování a jeho typy volíme pro řešení pracovních situací a úkolů. Ukáţe nám, které způsoby chování jsou naší silnou stránkou a naopak ty, které jsou naší stránkou slabou a jak se tyto typy chování liší v práci a v soukromí. 3. Atmosféra vztahů – jaké vytváříte vztahy a jaké vztahy sdílíte 1

Celkové

2

Firemní

3

Pracovní

4

Osobní

4. Slovní schémata – zde uvidíme reakce na slova v testu pomocí barev rozdělené do částí:“ Ideály, Satisfaktory a motivátory, operátory, Stresry, destruktory. 1

Firemní slova

2

Pracovní slova

3

Osobní slova

66

5. Ohroţení rizikovými jevy – zde je dělení do dvou oblastí Dispozice (genotyp) a pouţívání (fenotyp) 1

Vášeň

2

Hazard

3

Prudká reakce

4

Přivlastňování

5

Nepřijetí skupinou

6

Regulace uspokojení

7

Co se stane, kdyţ dojde k překročení hranice nekontrolovatelnosti

6. Osoba a stres – jaké typy chování volíme pro řešení pracovních úkolů a situací při stresu. Lze vyuţít srovnání s částí dvě, kde je vidět jak člověk reaguje v normální situaci a zde jak reaguje ve stresu. 1

Ve firmě pod stresem

2

Pracovně pod stresem

3

Osobně pod stresem

4

Co cítím jako stres

5

Co necítím jako stres

7. Osoba a změna – jaké typy chování volíte při výrazné pracovní či ţivotní změně. Dá se téţ porovnat s částmi 2. A 6. 1

Při změně ve firmě

2

Při změně v práci

3

Při osobních změnách

4

Spolehlivost, závislost na podmínkách, blokace

5

Čím spolehlivě motivovat ke změně

8. Osoba a firma – jaký máte vztah a ztotoţnění s firmou kde pracujete. 1

Souznění s firmou

2

Výkonnost v činnostech ve firmě

3

Pouţití informací ve firmě

4

Stres ve firmě

5

Adaptabilita na změny ve firmě

Zdroj: ŠIMONEK, Jiří, et al. Dap sercvices : barevná diagnostika [online]. 1.0. Ostrava : DAP Services a.s, 1999 [cit. 2011-02-21]. Dap-services.cz. Dostupné z WWW: .

67

Příloha č. 2 List č. 1

TEST: MÁTE SE RÁDI? V následujících tvrzeních si vyberte a označte jednu odpověď, o níţ se domníváte, ţe vás nejlépe charakterizuje. 1. Se svým ţivotem jste: a) většinou spokojeni b) jde to, ale mohlo to být lepší c) nejraději byste se neviděli 2. Povaţujete se za člověka: a) úspěšného b) není to s vašimi úspěchy nejhorší c) neúspěšného 3. Fotografie z dřívějška si prohlíţíte: a) rádi b) s lehkou nostalgií c) s pocity trapnosti 4. Myslíte si, ţe vás někdo hodně potřebuje: a) určitě b) někdy ano c) ne 5. Vaši rodiče jsou s vámi: a) většinou spokojeni b) v něčem ano, v něčem ne c) zklamali jste je 6. Váš zevnějšek se vám: a) líbí b) máte drobné výhrady c) změnili byste ho, kdyby to šlo 7. Kdyţ srovnáte kvalitu svého ţivota s lidmi v okolí. a) patříte k těm šťastnějším b) jste tak v průměru c) jste na to špatně 8. Do zrcadla se na sebe díváte: a) s klidem

68

b) s mírnou dávkou kritiky c) s nepříjemnými pocity 9. Jdete v pátek z práce domů: a) a těšíte se, jak si uţijete koníčků, rodiny či odpočinku b) většinou ano, někdy ne c) nevíte, co je vlastně horší, zda být v práci, nebo doma 10. Ze svého minulého ţivota byste některá období rádi vymazali: a) ne, vším čím jste byli, jste byli rádi b) ani ne, neboť všechno zlé je k něčemu dobré, přinejmenším pro ponaučení c) určitě byste mazali a hodně 11. Máte koníčka, který vás dokáţe vytrhnout ze starostí: a) mám b) mám, ale ne vţdy se dokáţu odreagovat c) na mé trampoty jsou zábavy krátké 12. Kdybyste se znovu narodili: a) půjdete stejnou ţivotní cestou – zlepšení jsou samozřejmě vítána b) pojali byste svůj ţivot zcela jinak – víte jak c) udělali byste vše proto, aby vás znovuzrození nepotkalo HODNOCENÍ Varianta a) je hodnocena dvěma body, b) jedním a c) nulou Sečtěte celkový počet bodů, jichţ jste dosáhli. 20 – 24 bodů: Vám lze jen závidět, jste šťastní lidé, kteří dokáţou kvalitu svého ţivota vychutnat! 12 – 19 bodů: Máte se v zásadě rádi. Není to náhodou proto, ţe máte strach, abyste to štěstí nezakřikli? 5 – 11 bodů: Jste k sobě dost kritičtí. Máte „nos na trable“. Někdy by nezaškodilo trochu méně sebelítosti a oči otevřené i pro to, co je dobré. Změnit to není nikdy pozdě. 0 – 4 body: Vy jste škarohlídi! Máme pro vás dobrou zprávu – co kdyţ jste se v hodnocení svého ţivota (nebo testu) mýlili? I při vaší skepsi musíte uznat, ţe člověk je mnohdy schopen upravit svůj osud. Zdroj: CAPPONI, Věra; NOVÁK, Tomáš. Sám sobě psychologem. 2. dopl. vyd. Praha : Grada Publishing, 1998. Hledání sebe, s. 61-63. ISBN 80-7169-362-6.

69

Příloha č. 3 List č. 1

TEST: SYNDROM VYHOŘENÍ OTÁZKY

NIKDY

1. Cítíte se fyzicky a emočně vyčerpán? 2. Všiml jste si, ţe jste náchylný k negativnímu uvaţování o své práci? 3. Všiml jste si, ţe jste tvrdší a méně soucitný s lidmi neţ si „zaslouţí? 4. Všiml jste si, ţe se rychleji rozčílíte malými problémy, nebo členy týmu či spolupracovníky? 5. Cítíte se nepochopeni a neocenění Vašimi spolupracovníky? 6. Cítíte se osamocení / ţe si nemáte s kým popovídat? 7. Cítíte, ţe dosahujete méně, neţ byste měli? 8. Cítíte se pod nepříjemným tlakem uspět? 9. Cítíte, ţe nedostáváte od svojí práce to, co byst chtěli? 10. Cítíte, ţe jste ve špatné organizaci, nebo špatné profesi? 11. Jste frustrován některými sloţkami Vaší práce? 12. Cítíte, ţe systém řízení organizace nebo byrokracie frustruje Vaší schopnost dělat dobrou práci? 13. Cítíte, ţe máte více práce, neţ jste schopni zvládnout? 14. Cítíte, ţe nemáte čas na to udělat velké mnoţství důleţitých úkolů? 15. Cítíte, ţe nemáte dostatek času k plánování činnosti?

70

ZŘÍDKA

NĚKDY

ČASTO

VELMI ČASTO

HODNOCENÍ ODPOVĚĎ

počet

váha

NIKDY

0

ZŘÍDKA

1

NĚKDY

2

ČASTO

3

VELMI ČASTO

4



součet

=

-1

Nejsou známky vyhoření

5

Jsou přítomné některé známky vyhoření, některé faktory však můţou být váţné

18

Buďte opatrní – můţete být ve váţném ohroţení vyhořením

35

Jste ve váţném ohroţení vyhoření – dělejte něco neodkladně

45

Jste ve velmi vysokém riziku ohroţení vyhořením – dělejte něco rychle

Zdroj: školení firmy TCC, Jak zvládat stres, lektor MUDr. Martin Holý

71

Příloha č. 4 List č. 1

DOTAZNÍK: FYZICKÉ A PSYCHICKÉ STRESOVÉ SYMPTOMY STRES CENA ÚSPĚCHU?

ČASTO

1.

Noční nespavost a přemýšlení („myšlenkový kolotoč“)

2.

Probouzíte se „rozlámaní“, ráno nemůţete vstát

3.

Cítíte se nemocní a staří („Ty ale špatně vypadáš“)

4.

Vyhýbavé tendence (nejraději by jste se „ulili“)

5.

Poruchy trávení

6.

Sucho v ústech

7.

Dýchavičnost

8.

Pocity přetíţení („Všechno mi přerůstá přes hlavu!“)

9.

Nechuť k sexu

OBČAS

NIKDY

10. Ţaludeční potíţe 11. Pocení (porucha prokrvení) 12. Mrazení (porucha prokrvení) 13. Vysoký tlak (zjištěný lékařem) 14. Bolesti v zátylku, v randech 15. Neschopnost odreagování 16. Pocit přejedení 17. Poruchy soustředění (zapomínání, ztrácení, přeslechy) 18. Nechutenství 19. Nedopřejete si čas k jídlu 20. Bolesti v kříţi a v zádech 21. Bušení srdce 22. Bolesti srdce 23. Rychlé tělesné vyčerpání (jste „na dně“) 24. Cukají vám oční víčka 25. Jste deprimovaní 26. Agrese 27. Nervozita 28. Podráţděnost („nejraději byste do něčeho praštili!“) 29. Přecitlivělost, uráţení nebo pláč 30. Třes po celém těle 31. Tah nebo bolest v hrudi 32. Studené nohy nebo ruce 33. Více alkoholu neţ dříve 34. Více cigaret neţ dříve 35. Více léků neţ dříve 36. Únikové tendence („nejraději byste utekli“) 37. Bolesti hlavy 38. Pocity napětí 39. Závratě 40. Bolesti při pohybu

Zdroj: školení firmy TCC, Jak zvládat stres, lektor MUDr. Martin Holý

72