Duševní hygiena v životě komerčního manažera

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomie a sociálních věd

Duševní hygiena v životě komerčního manažera Bakalářská práce

Autor:

Viktoriya Matveeva BMP, BMS/KB

Vedoucí práce:

PhDr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

Odborný konzultant*: (pokud je stanoven)

Titul, jméno a příjmení Pracoviště

Praha

Červenec, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne

Viktoriya Matveeva

2

Anotace Snaha vyhnout se chybám, hyperodpovědnost, zvýšené emocionální napětí se v ţivotě obchodního manaţera stávají půdou pro vznik psychických onemocnění. Tato bakalářská práce se soustřeďuje na vysvětlení pojmů psychické zdraví, stres, osobnostní a situační úzkost. Kaţdodenní stresy, kterým je obchodní manaţer vystaven, do jisté míry přispívají k projevům vyčerpání, skleslosti a podráţděnosti. Příliš silná motivace být lepší, vyniknout, překonat v něčem ostatní vede k psychickému selhání. Výchova psychologické připravenosti na setkání se stresem a jeho neutralizace je základem pro osvojení si návyků samořízení a podporou psychického zdraví. V této práci jsou popsány a analyzovány příčiny vzniku psychického napětí a jsou zde uvedena doporučení vedoucí k jejich zmírnění a odstranění. Klíčová slova: stres, distres, stresor, eustres, frustrace, temperament, cholerik, sangvinik, flegmatik, melancholik, komerční manaţer, syndrom profesního vyhoření, osobní faktor, rolový faktor, organizační faktor, Světové zdravotnické organizace, neuroza,panická porucha,bipolární afektivní porucha ,schizofrenie,paranoia,psychoza, Maslowova pyramida lidských potřeb, konflikt, asertivita, kreativita, Spilbergerův dotazník, osobnostní úzkost, situační úzkost, etické chování, relaxace, techniky relaxace, akustická terapie. vizualizace, autogenní tréning, masáţ, jóga, uklidňující dýchání, techniky dýchání, meditace, psychologické poradenství, relaxační centr.

3

Annotation Aspiration to avoid the mistakes, hyper responsibility, high emotional tension become a breeding ground for the formation of mental disorders in the life of a commercial manager. This bachelor work is aimed at unfolding such concepts as mental health, stress, personal and situational anxiety. Everyday stress that the commercial manager receives to a greater or lesser extent contributes to the appearance of fatigue, depression and irritability. Too strong motivation to be better and to excel in everything may lead to a nervous breakdown. Psychological readiness to fight and eliminate stress is a basis of mastering the skills of selfregulation and maintenance of mental health. In this work the reasons for mental stress have been vividly analyzed and what is more the recommendations on eliminating them have also been emphasized. Key words: stress, distress, stressor, eustress, frustration, temperament, choleric, sanguine, phlegmatic, melancholic, commercial manager, professional burnout syndrome, a personal factor, rolefactor, organizational factor, the World Health Organization, neurosis, panic disorder, bipolar affective disorder, schizophrenia , paranoia, psychosis, Maslow's pyramid of human needs, conflict, assertivity, creativity, Spielberg'squestionnaire, personal anxiety, situational anxiety, ethical behavior, relaxation, relaxation techniques, acoustic therapy, visualization, autogenic training, massage, yoga, relaxing breathing, breathing techniques, meditation, psychological counseling, relaxation center.

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 Ⅰ. Vliv stresu z obchodní činnosti na chování komerčního manaţera, přičiny a ztraty duševního zdravi . ....................................................................................................................... 8 Povaha a příčiny stresu ................................................................................................... 8 Stres a frustrace .............................................................................................................. 9 Stres a temperament jedince ......................................................................................... 11 Definice komerčního manaţera .................................................................................... 23 Stres v práci komerčního manaţera .............................................................................. 23 Ⅱ. Duševní zdraví jedince. Duševní hygiena manaţera. ......................................................... 28 Duševní zdraví jedince ................................................................................................ 28 Význam duševní hygieny ............................................................................................. 30 Osobnosti profesní činnosti komerčního manaţera ...................................................... 33 Osobní vlastnosti manaţera .......................................................................................... 38 Ⅲ. Obnova duševního zdraví komerčního manaţera. .............................................................. 44 Způsoby řízení stresových situací. ................................................................................ 44 Ⅳ. Praktická část. ..................................................................................................................... 53 Závěr ......................................................................................................................................... 55 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 57

5

Úvod Ţivot v neustálém, dlouhotrvajícím stresu je těţkou zkouškou pro organismus a nezřídka vede k poškození zdraví a k trvalým následkům na duši i těle. Této destrukci se nevyhne a nemůţe jí čelit ani zdánlivě sebesilnější, odolná osobnost. Situacím, kdy se do práce musíme nutit a vyvíjet sami na sebe jistý nátlak, musíme věnovat pozornost. Mohou signalizovat, ţe nastává stav, který psychologové nazývají „syndrom unaveného manaţera“. Tento syndrom se začíná projevovat v tom případě, kdy nejsme schopni se vyrovnat se stresem a kdyţ začínáme být agresivní, nervózní, roztrţití a jestliţe klesá náš ţivotní elán. Práce moderního komerčního manaţera je spojena s trvalým napětím a neustálým stresem. Chceme–li být úspěšní na poli prevence a minimalizace stresových situací, je nezbytné definovat, v čem práce manaţera spočívá. Musíme si poloţit otázku, kdo je pro tuto práci svým zaloţením vhodný; jak tedy prostřednictvím vedoucích a řídících pracovníků organizovat pracovní proces tak, aby výsledky práce byly pro naši společnost přínosné, aby lidé, zapojení do jakéhokoliv pracovního procesu, dostali moţnost uplatnit své dovednosti a zkušenosti. To vše při zachování duševního zdraví, s perspektivou rozvoje osobnosti a seberealizace. Cílem práce je teoreticky popsat a analyzovat příčiny narušení duševního zdraví komerčních manaţerů a zároveň předloţit moţnosti prevence, včetně relaxačních technik. Pro moderní komerční manaţery je typická práce tzv. „do úplného vyčerpání“. Je to nutkání a mnohdy i nezbytnost vše kontrolovat. Obava z chyb a neúspěchu je značná, je tou destruktivní hnací silou, která člověka pracujícího v komerčním prostředí pohání aţ k hranicím únosnosti a nezřídka aţ za ně. Jako jeden ze způsobů řešení problémů manaţera se nabízí správná organizace práce, dále pak vystupují stále více do popředí moderní komplexní přístupy, hluboká psychologická analýza situace. Všechna tato opatření a kroky mohou významnou měrou napomoci při vytváření a zachování dobré tvůrčí atmosféry v kolektivu, mohou práci maximálně zefektivnit a učinit tak celý proces pohodlnější- a to pro obě strany, zaměstnance i zaměstnavatele. Ve své práci prezentuji výsledky výzkumu existence situační a osobnostní úzkosti, jehoţ se účastnili pracovníci praţské pobočky Reifeisen bank. Výsledky výzkumu ukázaly, ţe mezi

6

pracovníky banky je moţné nalézt jedince s velkou mírou situační a osobnostní úzkosti. Setkáme–li se v praxi s takovým jedincem, je ţádoucí a nutné nabídnout pomocnou ruku a poradit takovému pracovníkovi, aby neváhal a obrátil se na psychologa, který mu můţe být nápomocen při odstranění zvýšeného emočního napětí a můţe pomocníkem v procesu obnovy duševního a fyzického zdraví.

7

I.

Vliv stresu z obchodní činnosti na chování komerčního manaţera, přičiny a ztraty duševního zdravi.

Povaha a příčiny stresu Na téma stres byly napsány stovky článků do novin, časopisů, mnoho pojednání v odborných knihách. Stejně tak obsáhlý je výčet příčin a zdrojů stresu. Stresory se mohou stávat i problémy v oblasti mezilidských vztahů v práci, doma, rovněţ mezinárodní konflikty, sociálně- ekonomické krize, stejně tak jako procesy restrukturalizace veřejného ţivota, které začaly na konci 90. let minulého století ovlivňovat ţivot nás všech. Pro některé občany se tyto změny staly spouštěči osobních krizí a pádu v sociálním ţebříčku a vedly k pocitu rezignace, či dokonce zoufalství, neboť jako v kaţdém větším a velkém lidském společenství existuje odnepaměti kontrast mezi bohatými a chudými, úspěšnými a neúspěšnými jedinci. Starověký řecký filozof Platón (V. století př. n.l.) zastával názor, ţe optimální počet obyvatel antické polis by neměl převyšovat pět tisíc.1 Dnes ovšem takový počet lidí představuje populaci malého okresního města nebo vesnice. Známá je odvěká vesnická tradice pozdravit se a přivítat kaţdou novou, neznámou osobu. Jak by se však vedlo člověku, který by se rozhodl chovat stejným způsobem v odosobněném prostředí velkého města? Pravděpodobně by se setkal s nepochopením, odmítáním, zdrţenlivostí a odtaţitostí, coţ je jeden z projevů opatrnosti nezbytné pro zachování bezpečnosti individua v anonymním prostředí .Proto se obyvatelé větších urbánních celků stávají odměřenějšími a probíhá odcizení od ostatních lidí, kteří sdílejí stejný ţivotní prostor. Zároveň se objevuje a stupňuje pocit osamělosti uprostřed velké skupiny lidí. Ve velkých městech je zpravidla horší stav ţivotního prostředí, následek fungování průmyslových podniků, provozu individuální a hromadné dopravy. Hluk je velice silným stresorem, který otravuje a zanáší naše receptory více neţ průmyslový odpad. Stály hluk zapříčiňuje podráţděnost a způsobuje zvyšování neuvědomělé agresivity jedince. 2

1 2

Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 8. Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 10.

8

Moderní člověk v souladu se svými fyziologickými moţnostmi zůstává stejným jako před pěti tisíci lety a v důsledku toho vzniká informační přetíţení, které vede ke stavu nervově psychického napětí, tímto neduhem trpí kaţdý rok stále více lidí. Chcete-li se vypracovat, předčit své předchůdce nebo kolegy v práci ,je nezbytné pracovat velmi tvrdě. Týká se to kaţdého jedince, kreativního zaměstnance, manaţera, podnikatele, politika. Vzhledem k rostoucím nárokům a k tomu, ţe objem poznání okolního světa roste velmi rychle (přibliţně kaţdé 3-4 roky se zdvojnásobuje), je zapotřebí vynakládat stále více a více úsilí. Rytmus ţivota ve velkých městech se zrychluje a pomalu překračuje krajní meze únosnosti na vše, čeho chceme docílit. Ať uţ je to sluţební postup nebo realizace projektu, musí být vynaloţeno mnoho úsilí. Dosáhnete–li určitého stadia, býváte donuceni řešit více úkolů vedoucích k vlastní seberealizaci a k udrţování laťky ţivotního standardu. Lidské zdraví však není vţdy schopno vydrţet toto tempo, rytmus a nasazení bez újmy na zdraví.3 Častý, kaţdodenní stres – krutá daň za spěch, úspěch a blahobyt. Jeho kritické mnoţství vede k chronické úzkosti a nemocem. Tak vzniká vnitřní konflikt a formuje se obava z nezvládnutí povinností, coţ vede ke stavu frustrace.

Stres a frustrace Frustrace je jedna z forem psychického stresu – je to negativní duševní stav, který vzniká v situaci reálné a předpokládané nemoţnosti naplnění určitých potřeb. Stává-li se jakýkoliv významný cíl jedinci nedosaţitelným, jsou–li snahy neúspěšné a nebo nejsou–li uspokojovány některé potřeby, vzniká stav frustrace. 4Základní podmínkou jsou přitom nejen překáţky, které brání dosaţení cílů, ale i vysoká motivace jedince k dosaţení určitých úspěchů. Nejvíce se stavu frustrace vystavují emocionální jedinci, kteří jsou schopni fanaticky usilovat o dosaţení konkrétního cíle, jakýmikoli prostředky, tedy stůj co stůj. Jestliţe se takový člověk střetává na své cestě s překáţkami a nemůţete najít řešení, dostává se do stavu frustrace; 3 4

Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 23. Bodalev, A., Stolin, V. Obecná psychodiagnostika. Petrohrad: Projev, 2006. s. 38.

9

otázka dosaţení cíle se stává pro něho nejdůleţitější. Takoví lidé neoplývají schopností přizpůsobit se a obtíţně reagují na měnící se podmínky. Jinak řečeno, pokud jedinec načrtl akční plán a vidí jen jednu cestu, po níţ zatvrzele a urputně kráčí, tak v okamţiku, kdy se objevuje překáţka, nastává "crash program" a vzniká frustrace. Z toho vyplývá, ţe frustrace je stav, v němţ se naše touha neshoduje s našimi moţnostmi. Frustrace se projeví v řadě emocionálních procesů, jako je rozčarování, podráţdění, zoufalství a dokonce agresivita. Problém frustrace byl odůvodněný v pracích Freuda - rakouského psychoanalytika a jeho následovníků, kteří jednoznačně spojovali tento stav s agresivitou. Častou reakcí na frustraci je vznik pocitu viny, hanby, pocitu bezmoci, vlastní méněcennosti, pochybnosti o sobě. Někdy však ve stejné situaci probleskne agrese, podráţdění, hněv atd. Preference určitých reakcí se ve značné míře váţe většinou na povahu jedince a jeho sebeúctu. S jakými potíţemi v komunikaci s lidmi se střetává jedinec se sníţeným sebehodnocením? U takových povah se utvrdí pohled na sebe jako na méně schopného, smolaře, nešťastného jedince. To je vlastní většinou lidem s úzkostlivým, urputným a pedantickým typem akcentace charakteru. Ve výsledku se sniţuje úroveň nálady, upevňuje se komplex méněcennosti. Ustálené, zbytečně nízké sebevědomí vede k přílišné závislosti na ostatních, k nesamostatnosti, často k pochlebování, nesmělosti a uzavřenosti. Jindy člověk s nízkým sebevědomím reaguje na frustrující situaci nejen pocitem viny, projevem pochybnosti o sobě, ale i značnou podráţděností nebo hněvem. A jaké těţkosti v komunikační se vyskytují u lidí se zvýšeným sebevědomím? Zpravidla se domnívají, ţe jsou mnohem chytřejší neţ ostatní, a velice často neuvědoměle toto zdůrazňují, čímţ vyvolávají podráţdění ostatních lidí. Je to přirozené, protoţe myšlenka: "Vidíš, jak jsem chytrý," znamená pohrdavý vztah k okolí. Komu je příjemně, kdyţ ho povaţují za hloupého? Neadekvátní sebevědomí, zdůrazňování svých přednosti, arogance, pohrdání ostatními - to je nevyčerpatelným zdrojem negativních vztahů. Nezřídka je zapotřebí komunikovat s lidmi, kteří z důvodu neadekvátně vysokého sebevědomí ţárlivě a závistivě pohlíţí na úspěch spolupracovníků. "Nejhorší a zlostný druh závisti – to je závist k intelektuální převaze," tvrdí D. Fielding (americký ekonom). Nejsou-li něčí schopnosti a úspěchy doprovázeny skromností, vyvolávají negativní reakce ostatních. Zvýšené sebevědomí vyvolá i takové vlastnosti povahy jako je nadměrná ukřivděnost. Ukřivděnost je zpravidla pocit, který vzniká v reakci na nespravedlivý přístup ostatních lidí k vám. Ale co to znamená - " nespravedlnost"? Takový pocit se vkrádá do mysli, je–li názor jiného člověka v rozporu s tím naším, tedy v

10

rozporu s míněním o sobě samém. Proto zvýšené sebehodnocení přispívá k pěstování pocitu ukřivděnosti, nesnášenlivosti k sebemenším připomínkám. Formovaní sebeúcty a sebehodnocení je ovlivněno mnoha faktory, působícími od raného dětství. Patří mezi ně postoje rodičů a učitelů, vztahy k vrstevníkům. V procesu porovnávání názorů různých lidí na sebe samého formuje jedinec své sebehodnocení, přičemţ je zvláštní, ţe jedinec se nejprve naučí hodnotit ostatní a pak sebe. Vzniklé sebehodnocení můţe být jak přiměřené (jedinec hodnotí sám sebe správně, objektivně), tak i neadekvátně zlepšené nebo zhoršené. Toto mimo jiné ovlivňují i ambice osobnosti, které jsou charakterizovány stupněm obtíţnosti cílů vyhledávaných jedincem a dosaţení kterých si představuje jako přitaţlivé a moţné. Úroveň ambicí je to měřítko obtíţnosti úkolu, který se jedinec zavazuje splnit a zvládnout za předpokladu, ţe bude vycházet z úrovně předchozího plnění. Na jedince působí dynamika úspěchu a nezdaru v konkrétní profesní činnosti. Úroveň ambicí můţe být adekvátní (jedinec zvolí cíle, které muţe reálně dosáhnout, odpovídající jeho schopnostem, dovednostem, moţnostem), nebo neadekvátně zvýšená nebo sníţená. 5 Čím bude sebehodnocení adekvátnější, tím adekvátnější bude úroveň ambicí v jakékoli sféře lidské činnosti. Psychologický stav jedince je stabilní a tudíţ i odolnost vůči stresu bude vysoká.

Stres a temperament jedince Pojem "stres" byl zaveden v roce 1936 kanadským fyziologem Hansem Selyejem. Stres je nezbytná součást ţivota, poznamenal Selye. Stres můţe nejen sníţit, ale také zvýšit odolnost organismu vůči negativním faktorům. Fyziolog navrhuje rozdělit dvě funkce stresu a odlišit vlastně eustres – normální stres, který slouţí k zachování a udrţení ţivota a distres, jako stav škodlivý pro zdraví. Tedy, stres – je to napětí, mobilizující a aktivizující organismus pro zápas se zdrojem negativních emocí; distres – nadměrné pnutí, sniţující schopnost organismu adekvátně reagovat na poţadavky ţivotního prostředí. 5

Samoukina, N. Kariéra bez stresu. Petrohrad: St Petersburg, 2003. s. 68.

11

Nicméně distres nelze připisovat projevu pouze negativních lidských emocí a všechny pozitivní emoce povaţovat za ochranu proti němu. Probíhá to i jinak. Jakýkoliv emoční otřes je stresorem (zdrojem stresu). Přitom se odolnost organismu vůči nepříznivým vnějším vlivům zvyšuje díky vznikajícímu napětí. Mechanismy stresu jsou aktivátory zabezpečení odolnosti organismu. Distres vzniká tehdy, jestliţe jsou tyto mechanismy nedostatečně účinné a nebo "vyčerpávají své zdroje" při dlouhotrvajícím a intenzivním stresujícím účinku na člověka. Při popisu procesu stresu H. Selye identifikoval tři fáze adaptačního syndromu: 1) Poplašná reakce – přichází přímo při působení jakéhokoliv stresoru a je doprovázená napětím a prudkým poklesem odolnosti organismu.6 2) Fáze rezistence, která se vyznačuje mobilizací zdrojů organismu pro překonání stresové situace. Kaţdý jedinec prochází tyto dvě fáze mnohokrát. Kdyţ odolnost je dostatečně silná, organismus se vrátí do normálního stavu. 7 3) Fáze vyčerpání, které odpovídá trvalý pokles zdrojů organismu. Tato fáze nastává v případě, ţe stresor působí v průběhu dostatečně dlouhé doby. Dlouhotrvající stres ve společenském ţivotě - to je úděl mnoha lidí v naší sloţité současné době. Hlavními zdroji stresu mohou být: nespokojenost se situací na pracovišti, snaha uspokojit rodinné potřeby, finanční problémy, stálý nedostatek času (nedostatek volného času pro rodinu a přátele) atd.8 Máme–li pocit, ţe záleţitosti sklouzávají mimo naši kontrolu, stresory se stále hromadí a my jiţ nejsme schopni vyrovnat se se situací, pak tento stav se nazývá distresem. Jedinec se stává vznětlivým a proţívá pnutí v situacích kaţdodenního ţivota, při sebemenší provokaci "vybuchne" kvůli maličkostem. Konec konců jaký je rozdíl v tom, jakou silou stisknete volant svého vozu, dobu stání v dopravní zácpě stejně nezměníte! Tato neschopnost vyrovnat se se stresem můţe vést k vyčerpání, které má podobu nervového zhroucení a někdy dokonce vede k duševní nemoci (chronické únavě, depresi, celkovému pocitu podráţděnosti) nebo 6

Samoukina, N. kariéra bez stresu. Petrohrad: St Petersburg, 2003. s. 107.

7


8


12

psychosomatické poruše (bušení srdce, ţaludečním vředům, svalovému napětí a problémem s cholesterolem, zvýšení tlaku a ke kardiovaskulárním onemocněním ). To znamená, ţe stav distresu ve skutečnosti odpovídá třetí z fází reakce, definovaných G. Selyem. Právě s ní je nutné bojovat. Je přesněji ţádoucí pokusit se zabránit přechodu stresu v distres. Sám o sobě je stres úplně normální reakcí. Psychologové tvrdí, ţe reakce na stres závisí na vlastnostech psychologické ochrany člověka, která je primárně dána jeho typem temperamentu. Temperament jsou individuální psychologické osobnostní rysy, které charakterizují dynamické vlastnosti toku duševních procesů a chování jedince, jejich sílu, rychlost, vznik, ukončení a změny. V nervových centrech kůry lidského mozku se vyskytují ve sloţité součinnosti dva protilehlé aktivní procesy: vzrušení a brzdění. Vzrušení některých částí mozku způsobuje brzdění jiných, tímto je moţné vysvětlit, proč jedinec, zaujatý něčím, přestává vnímat své okolí.9 Například přepínání pozornosti je spojeno s přechodem vzrušení z jedné časti mozku na jiné a následném útlumu opuštěných oblastí mozku. Vzrušení a útlum mohou být vyrovnané nebo převládat jeden nad druhým, mohou probíhat s různou silou, přecházet od centra k centru a měnit se jeden ve druhého ve stejných centrech, tj. mít schopnost určité mobility. Konkrétní projevy temperamentu jsou pestré. Jsou nejenom viditelné ve vnějším vystupování, rovněţ se projevují v poznávací činnosti, pohnutkách a v oblasti emocí, motivací a v jednání člověka, stejně jako v povaze duševní práce, zvláštnostech řeči atd. Myšlenka a teorie o temperamentu v jeho prvopočátcích se má základ v práci a díle starořeckého lékaře Hippokrata. Právě Hippokratés pouţil pojem "temperament", coţ označuje směs tekutin a jejich míchání v těle člověka v určitém poměru, coţ určuje rozdíly mezi lidmi v síle jejich proţitků.

9

Raigorodskii, D. Psychologie a psychoanalýza charakteru. Samara: Velvet, 1998. s. 62.

13

První klasifikaci temperamentu, která v relativně málo změněné podobě přeţila do současnosti, vypracoval antický lékař Galénos. Poslední její známý popis, který se pouţívá i v moderní psychologii, patří německému filozofovi Immanuelu Kantovi. Ze čtyř druhů temperamentu do temperamentu pocitu patří sangvinický a jeho opak melancholický. První je charakterizován tím, ţe u člověka během proţití poměrně rychle vznikají pocity jak v nervové soustavě, tak i ve vědomí jedince a vnější projev se jeví velice silným, zatímco vnitřní proţití nebývá hluboké a dlouhotrvající. U melancholického temperamentu vnější projevy pocitů bývají méně zjevné a patrné, ale vnitřně dochází k velmi hlubokým a trvalým proţitkům. K temperamentům činnosti patří cholerik a jeho opak - flegmatik. Jedinci s sangvinickým temperamentem jsou charakterističtí mimo jiné i velmi veselou povahou. Sangvinik je optimistický, plný nadějí, humoru, je vtipálkem, šprýmařem. Rychle se zapálí pro věc, ale stejně rychle se ochladí a ztrácí zájem o to, co ho ne tak dávno velmi vzrušovalo a přitahovalo. Sangvinik hodně slibuje, ale ne vţdy dodrţí své slovo. Snadno a rád navazuje kontakty s cizími lidmi, bývá dobrý vypravěč, všichni lidé jsou jeho přátelé. Vyznačuje se laskavosti, ochotou pomoci. Intenzivní duševní nebo fyzická práce ho rychle unavuje. V dnešní době je sangvinik vhodný a spolehlivý v jakékoli práci, s výjimkou té monotónní, jednotvárné a pomalé. Má rád ţivou, rychlou práci vyţadující důvtip a vynalézavost. Sangvinický temperament se vyznačuje vysokou duševní aktivitou, energičností, výkonností, rychlostí a hbitostí pohybu, rozmanitostí a bohatostí výrazu tváře a rychlým tempem řeči. Je cílevědomý, a proto vytrvale a trpělivě usiluje o svůj cíl. 10Nezdary a chyby ho neznepokojují. Dává přednost samostatnosti a nezávislé činnosti. Ve vztazích s sangvinikem není vhodné dlouhé vysvětlováni a instruování. Nejefektivnější vztah je tiché a korektní působení na něho. Sangvinici jsou společenští, přátelští, radostní, nejsou náchylní k znepokojování. Inklinují k časté změně dojmů, snadno a rychle reagují na okolní události. Emoce jsou většinou pozitivní, rychle vznikají a snadno se mění a nahrazují. V pracovních činnostech se sangvinici obvykle projevují jako docela celiství, vysoce aktivní jedinci. Pro sangvinika je typická určitá schopnost stát se vůdčí osobností. 10

Nemov, R. Praktická psychologie. Moskva: VLADOS, 1998. s. 242.

14

Chování a činnosti sangvinika jsou obvykle dobře organizované, promyšlené a snadno kontrolovatelné. Vysoká racionalita organizace práce, jasnost při stanovování cílů, systematičnost ve výkonu jsou charakteristické většině lidí tohoto temperamentu. Pro ně je charakteristické rychlé přepínání z jednoho druhu práce na druhý, osvojení a restrukturalizace dovedností, flexibilita mysli. Ve vztazích s ostatními jedinci se sangvinici vyznačují vysokou sociabilitou, dostatkem známostí a kontaktů s lidmi různých povah. Vysoká sociabilita napomáhá nabývat co nejširší a všestranné informace ve skupině, coţ umoţňuje mít vliv na chování okolí. Manažer se sangvinistickým temperamentem se vyznačuje kladnými vlastnostmi, cílevědomostí a vytrvalostí, vysokou mobilitou a snadností k adaptabilitě na nové podmínky, schopností jasně a sebevědomě působit v obtíţných podmínkách. Je charakteristický pruţností mysli a soustředěností pozornosti, vysokou produktivitou při dynamické práci, optimismem se sklonem k humoru, společenskostí a schopností spolupráce v týmu, talentem být vůdčí osobností. 11Dále se také vyznačuje schopností rychle najít kontakt se svými podřízenými a získat autoritu a taktéţ neustálým úsilím o duchovní obohacení a sebevýchovu. U nedostatečně disciplinovaného manaţera sangvinika se mohou projevit takové negativní vlastnosti jako je formální postoj ke svým povinnostem při ztrátě zájmu o práci, tvrdohlavost a podráţděnost v reakci na kritiku, nespolehlivost v přátelství, nedbalost a nepozornost v krizových situacích. Melancholický temperament je dle Kanta charakteristický pro člověka ponuré nálady. Takový člověk obvykle ţije sloţitý a intenzivní vnitřní ţivot, klade velký důraz na všechno, co se týká jeho osoby, bývá ve zvýšené míře znepokojen a mívá zranitelnou duši. Takový jedinec nezřídka bývá rezervovaný a zejména se kontroluje při dávání slibů. Nikdy neslibuje to, co nemůţe dokázat, ale trpí i tím, ţe nemohl dodrţet slib, i kdyţ jeho splnění přímo nebylo na něm závislé. Za pomalostí melancholika se skrývají velké emoce, popudlivost a citlivost. Úspěšně působí v klidném a bezpečném prostředí, které nevyţaduje rychlé, zodpovědné kroky. Zapracovává 11

Cherednichenko, I., Tel'nykh, N. Psychologie managementu. Rostov na Donu: Phenix, 2004. s. 76.

15

se relativně pomalu, tempo práce udrţuje pozvolné. Můţe se v myšlenkách rozptylovat, reagovat na nepodstatné vnější podněty, coţ obvykle vede k chybám. Úspěšně pracuje samotářsky, nevyhledává velké pracovní kolektivy. Velmi ho ovlivňuje momentální nálada. Proto musí být vedoucí pracovníci obzvláště pozorní, aby mu včas poskytli podporu a pomoc. Jen za takové podpory melancholik pracuje úspěšně. Jedinec melancholického temperamentu se vyznačuje méně výraznými projevy duševní aktivity, zpomalenými pohyby, zdrţenlivostí motoriky řeči a prudkým nástupem únavy. Melancholik vyniká vysokou emocionální citlivostí, hloubkou a emocionální stabilitou při méně intenzivním vnějším projevu. Za nepříznivých podmínek u melancholika můţe vzniknout emocionální zranitelnost, uzavřenost a odcizení. Melancholici jsou příliš uráţliví, chorobně citliví. Mimika a jejich pohyby jsou nevýrazné, jejich hlas je tichý. Jen zřídka se smějí nahlas, jejích aktivita je sníţená, potíţe je snadně odradí od práce, z důvodu zvýšené únavnosti se sniţuje práceschopnost. Dlouhodobá a intenzivní námaha způsobuje zpomalení činnosti a následně její úplné zastavení. V podobné situaci se jedinci rychle unavují. Tito lidé mají tendenci k uzavřenosti, vyhýbají se komunikaci s málo známými, novými jedinci. Jsou nerozhodní v obtíţných situacích. Projevují stísněnost v novém prostředí. Nicméně v příznivém, důvěrně známém prostředí a zejména v dobrém a přátelském kolektivu mohou melancholici úspěšně řídit přiřazený úsek. Projevují vytrvalost při překonávání obtíţí. Jejich práce je nejproduktivnější v tom případě, kdy je potřeba vysoké míry citlivosti, hloubání, opatrnosti. Sebehodnocení melancholiků je zpravidla sníţené, coţ jim nedovoluje pruţně vyuţít stávající příleţitost a nedává jim příliš šance ukázat a uplatnit své dovednosti a schopnosti. Manažer s nevyrovnaným melancholickým temperamentem disponuje vysokou citlivostí a pohyblivostí duševních procesů, rychlým vnímáním příkazů nadřízených, aktivitou ve společenském působení, má schopnost předloţit dobrý nápad a udrţet diskusi.12

12


16

V klidné atmosféře se uspokojivě vyrovná s povinnostmi úrovně středního managementu, je neustále připraven k akci. Nicméně bývají zaznamenávány takové nedostatky jako je výbušnost, nevyrovnanost, impulsivnost, náklonnost k nepromyšleným činům, projevy hrubosti a podráţděnosti, malichernosti a předpojatosti. Proţívá nejistotu a dokonce strach před staršími nadřízenými, bývá rozrušen pří získávaní nového úkolu a s velkými obtíţemi ho plní. Mezi podřízenými nepoţívá autoritu, je v častém konfliktu s jinými manaţery. Manažer se slabým melancholickým temperamentem se vyznačuje svědomitostí, horlivostí, snaţivostí. Je mu vlastní výkonnost, zvýšený smysl pro odpovědnost, principiálnost, spravedlnost, porozumění, jemný postoj vůči podřízeným, kritický a sebekritický postoj. 13Nezřídka se povaţuje za hodného a dobrého přítele, duši kolektivu. Mezi typické nedostatky v činnosti a komunikaci takového zaměstnance můţe být pozorována únava, nerozhodnost a opatrnost, uzavřenost a nesdílnost, nízká iniciativa a náchylnost cizímu vlivu, pesimismus a tvrdohlavost. Manažerům s inertním melancholickým temperamentem přináleţí horlivost a svědomitost při plnění obvyklých povinností, vyrovnaná nálada, skromnost a takt, sebekritika a stálost v přátelství. S podřízenými udrţují formálně normativní vztah, konflikty nevyvolávají, na společných konfliktech se neúčastní, projevují pozornost k prosbám a návrhům podřízených, klidně přijímají pochvalu, důkladně analyzují svou činnost. 14Ale mohou mít nedostatky následujícího druhu: váţné potíţe v přechodu z jedné činnosti do druhé, nepřizpůsobivost v náročném prostředí, opoţděná reakce a pasivita ve studiu, nedostatek rozhodnosti a iniciativy v krizových situacích, lhostejnost k názoru zaměstnanců, kritika nadřízených, vyvyšování se a lenost. Cholerický temperament jedince se vyznačuje výbušností a prchlivostí. O takovém člověku se říká, ţe je příliš horkokrevný a nezdrţenlivý. Nicméně i takový jedinec rychle vychladne a zklidní se , jestliţe mu vycházejí vstříc a dělají ústupky Jeho pohyby jsou trhavé, impulsivní a mají krátké trvání.15 13


14


15


17

Cholerický temperament je popisován vysokou mírou duševní činnosti, vitalitou projevu, energickou činností, ostrostí, je cílevědomý, razantní, obdařený silnou dynamikou. Projevuje se nadměrným spěchem, nedoposlechnutím vysvětlení, pokládáním otázek, snahou pochytit všechno "on the fly", za pochodu. V práci bývá velmi pilný a umí se nadchnout pro věc, ale narazí–li na překáţky a chybuje–li, jeho zájem opadá. Při plnění odpovědných úkolů u něho můţe vzniknout napětí a prohloubí se pocit zodpovědnosti. Proto je v něm nezbytné podporovat a posilovat jistotu v úspěchu a nepřipouštět zbytečnou sebedůvěru. Nejproduktivnější cholerik bývá v cyklických úkolech, kdy je maximální napětí střídáno obdobími rozvolnění. Pronikání do povinnosti u cholerika je rychlé, avšak tempo práce je nerovnoměrné. Výraznému cholerikovi je vlastní špatné sebeovládaní. Ale i tady při „zchlazování horkých hlav“ slaví úspěch klidný přístup a důslednost. 16Jeho nevyrovnané chování musí být vystaveno korektnímu, ale i přísnému a kritickému hodnocení. Cholerik je náchylný k proměnám nálady, je vznětlivý, netrpělivý, náchylný k emočním výbuchům. Občas bývá agresivní. Stejně jako sangvinik i cholerik se vyznačuje vysokou citlivostí k vnějším vlivům. Je pro něho charakteristická vysoká stálost v usilování, a v zájmech, rovněţ i vytrvalosti. V tomto ohledu cholerik velmi obtíţně přepíná pozornost. Zástupci tohoto typu jsou velmi popudliví a nevyrovnaní. Pro chování cholerika je typický vzestup emocionálního stavu a naopak, citové nezdary, stav deprese, tj. cyklus emočních stavů. Ve stavu emocionálního zdvihu je jejich výkonnost vysoká, projevují mimořádnou iniciativu a tvůrčí potenciál. Choleriku se nedoporučuje monotónní, opakující se typ práce, vyţadující trpělivost a vytrvalost. Naopak práci, která vyţaduje samostatné hledání nebo změny okolnosti, podmínek a nástrojů, je schopen vykonávat efektivněji. Ve vztahu k sobě samému je u cholerika je pozorována nestabilita, spojená s proţíváním emočního stavu. Při vzepětí emocionálního

16


18

stavu je jeho sebevědomí adekvátní nebo spíše podhodnocené. Objevuje se přílišná sebekritika, touha trpět a stěţovat si. V jednání s lidmi bývá cholerik tvrdý, vznětlivý, jedná podráţděně, pod vlivem své emoční nezdrţenlivosti, coţ často zapříčiňuje neschopnost objektivně zhodnotit chování lidí a vede ke vzniku konfliktů v kolektivu. Jeho vztah k ostatním lidem se také můţe protichůdně měnit v závislosti na duševním a emocionálním stavu: při emočním vzepětí se projevuje víra v jiného jedince, touha mu pomáhat, stát se přítelem, bratrem, při útlumu zase dominuje podezřívavost, nedůvěra, uzavřenost, nemluvnost. Vzhledem k tomu, ţe vztah k lidem a chování cholerika jsou extrémně proměnlivé a nezřídka diametrálně odlišné, je přizpůsobovat se takové osobě a navyknout si na ni značně obtíţné. Ve vztazích s členy týmu při komunikaci se často vytvoří překáţka, způsobená nemoţností předpovědět jeho chování. Manažer s cholerický temperamentem se vyznačuje rychlou reakcí, obratností a energičností v pracovním zařazení, neustálou snahou být před všemi, má řídící schopnosti. V komplikovanějších situacích jedná odváţně, s odhodláním. Nebojí se rizika a rád překonává nebezpečí. Ve společenských podmínkách se projevuje velmi aktivně, kriticky, iniciativně, samostatně.17 Cholerik je velmi společenský, snadno vytváří emocionální spojení, je předurčen k vedoucí úloze, je jakýmsi „tahounem“. Bývá citlivý a velmi mu záleţí na veřejném mínění a na tom, jak ho vidí a hodnotí podřízení. U méně kultivovaného manaţera-cholerika můţeme pozorovat takové negativní vlastnosti jako je nevyrovnanost a prchlivost, hrubost a netaktnost, sebejistota a nafoukanost. Často usiluje o privilegované postavení v kolektivu, lehce mění přátele, otevřeně se vysmívá nedostatkům slabých, bývá zlomyslný a mstivý. Je nestabilní, jeho city se mění prudce a nevyzpytatelně. Cholerik můţe být původcem konfliktů a napětí. Má-li být propuštěn, často je v čele „rebelantů“ a šíří negativní tendence.

17


19

Flegmatický temperament v chování patří chladnokrevnému člověku. Mívá spíše sklon k nečinnosti neţ k aktivitě. Tento člověk se velice pomalu dostává do stavu vzrušení, nicméně stav vybuzení k akci trvá pak poměrně dlouhou dobu. 18Nejbliţší je mu práce, ve které není potřeba rychlých a různorodých pohybů a tempo práce je střední. Jeho silnými stránkami jsou vytrvalost, trpělivost, umění po dlouhou dobu odolávat velkému tlaku a čelit napětí. K práci se připravuje zodpovědně a poctivě, zapracovává se přibliţně stejnou dobu. Nejúspěšnější je v monotónní, stejnorodé práci, je pečlivý.Ve standardních situacích je potřeba flegmatika popohánět, ovšem ne tím, ţe mu jeho pomalost vyčteme, ale tím, ţe ho povzbudíme a nabídneme mu pomocnou ruku. V případě, ţe ze strany flegmatika dojde k nějaké chybě či opomenutí, můţe se vedoucí zachovat přísně, a dokonce tvrdě. Člověka s flegmatickým temperamentem můţeme charakterizovat jako osobu s nízkou úrovní psychické aktivnosti, pomalostí, nevýrazností mimiky, těţko přechází z jednoho druhu činnosti na jiný a také se těţko přizpůsobuje nové situaci.U flegmatika převaţuje klidná a stálá nálada. Není lehké ho rozesmát, vyvolat v něm hněv nebo smutek. Smějí–li se lidé okolo, on zůstává klidný. Narazí–li na nějakou nepříjemnost, reaguje s klidem. Vyznačuje se trpělivostí, vytrvalostí, sebekontrolou, pomalým tempem pohybu a řeči. Nebývá duchapřítomný.19 Flegmatik se pomalu koncentruje, těţko se přizpůsobuje nové situaci a novým zvyklostem. Ve jeho činnosti se projevuje spolehlivost, promyšlenost a vytrvalost. Je pořádkumilovný a obvykle dokončí to, co započne. Má skony k pořádkumilovnosti. Je pravidlem, ţe začatou věc dodělá do konce. Je vysoce produktivní v činnosti, která vyţaduje metodičnost, přesnost a preciznost. V případě, ţe jsou flegmatikovi vytvořeny podmínky, v nichţ má být něco vykonáno, je schopen produktivní a úspěchem korunované práce pouze v tom případě, jestliţe jemu předloţené metody vycházejí z dříve jiţ ozkoušených postupů a z ověřených řešení. Inovace jsou akceptovatelné pouze tehdy, jestliţe jsou metodicky, detailně a postupně rozepsány.

18


19


20

Sebehodnocení u člověka flegmatického temperamentu je stálé a adekvátní. Umí přesně ocenit své dovednosti a odhadnout meze svých moţností. Sám je si velmi dobře vědom toho, na jakou práci stačí. Je přiměřeně sebejistý, solidní a spolehlivý. Ve vztahu k lidem je vţdy ochotný, vystupuje klidně a je otevřený v komunikaci. Pro flegmatika jsou charakteristické tyto vlastnosti – inertnost, pomalost. Vyţaduje čas k soustředění, zejména při přechodu z jednoho druhu činnosti na jiný a potřebuje čas na to, aby se odhodlal.a rozhoupal. Inertnost je vidět ve stereotypech v jeho chování, v potíţích při jejich změně, coţ vede k přílišné neměnnosti charakteru a k omezené pruţnosti jeho povahy. V nepříznivých situacích se můţe u flegmatika projevit netečnost, lhostejnost ve vztahu k práci, k ţivotu, k lidem a dokonce i k sobě. Pro manažera s flegmatickým temperamentem je typická spolehlivost ve sluţbě i v práci, jistota a sebeovládání, houţevnatost a vytrvalost, umění vytrvat a bez reptání snášet těţkosti a ztráty, autorita mezi podřízenými, přání poskytnout jim jakoukoli pomoc, stálost v přátelství s jedním nebo dvěma kolegy, v těţkých podmínkách jedná beze strachu, nemá strach z emocionálních vypětí, není konfliktní a snaţí se do úplného konce splnit vše naplánované.20 Nedostatky manaţera-flegmatika: s potíţemi si osvojuje nové znalosti a zvyklosti, neumí pohotově reagovat na příkazy a nařízení, nesnaţí se zbavit se špatných návyků a stereotypů v myšlení, na kritiku reaguje klidně, je pasivní v kolektivní práci, je předpojatý vůči některým podřízeným, bývá líný a inertní. Není schopen najednou vyřešit několik problémů, rychle se přepínat z jednoho úkolu na jiný. Každý z těchto typů temperamentu sám o sobě není ani špatný, ani dobrý (pokud nebudeme spojovat temperament a charakter). Podle typu temperamentu v chování člověka převládají emoce, nebo aktivita v činnostech. A proto sangvinici a melancholici na jakékoli stresové podráţdění odpovídají nejprve emoční reakcí, tzn. bouřlivě proţívají neštěstí nebo radost, zatímco cholerici a flegmatici hned jednají.21 20


21

Nemov, R. Psychologie. Moskva: Vlados, 1998. s. 260.

21

Přehledně můţeme porovnat některé vlastnosti temperamentů mezi sebou v tabulce vlastností temperamentu (škola B. М. Teplova). Fragmenty tabulky: Vlastnosti

cholerik

sangvinik

flegmatik

melancholik

velmi intenzivní intenzivní

velká

slabá

rychlé

střední

pomalé

velmi rychlé

velmi rychlé

rychlé

střední

pomalé

poddajný

zvýšená

sníţená

střední

poddajnost

poddajnost

poddajnost

temperamentu Intenzita psychologických procesů Vyčerpání psychologické aktivity Obnovení psychologické aktivity Psychologická poddajnost

Zdroj:vlastní

Vyjdeme-li z této tabulky, můţeme předpokládat, ţe reakce na stres se bude lišit podle temperamentu. Cholerik bude reagovat prudkým nárůstem aktivity a nestálou náladou. U sangvinika bude aktivita růst do maximálních mezí. Flegmatik se zpočátku bude chovat podle výchozí reakce (kvůli sníţené poddajnosti), ale za nějakou dobu začnou růst ukazatele aktivity a nálady. Melancholikovi při extrémní situaci ukazatel aktivnosti, nálady a psychického stavu prudce spadne a začne se obnovovat jen po ukončení působení stresoru, nebo zmenšení jeho intenzity. Je nutné vzít v úvahu ţe rozdělení na typy temperamentu jsou dosti podmíněné. U většiny lidí té či oné situaci se mohou projevovat rysy, patřící do jiné kategorie Z toho vyplývá, ţe

22

vrozený typ temperamentu můţe být korigován, podléhá působení vnějších vlivů a některé rysy, které člověku brání vykonávat nějaké činnosti, se mohou změnit.

Definice komerčního manažera Komerční manaţer je specialista, který se profesionálně zabývá obchodní činností, jeho pozice bývá často definovanýma ve firemním řebříčku označením „obchodní ředitel“. Na manaţerovi stojícím v čele obchodního oddělení přímo závisí firmou dosaţený zisk, míra úspěšnosti firmy na trhu. Komerční manaţer by měl mít dobré řídící a organizační schopnosti, schopnost vést dialog a úspěšně jednat, dovednost usměrňovat v konfliktních situacích a umění přijmout rozhodnutí ve sloţitých situacích. Komerční manaţer by měl být člověkem s vrozeným talentem vést, má být schopen inspirovat a motivovat lidi. Náplní jeho práce je neustálý kontakt s klienty, komunikace na všech úrovních, ať jiţ s klienty, zaměstnanci či obchodními partnery. Osoba s touto pozicí musí mít strategické myšlení, analytické, vyjednávací dovednosti na vysoké úrovni, schopnost najít cestu ven z těţkých situací, musí mít své názory a umět je obhajovat, nést zodpovědnost, nezbytná je vysoká odolnost vůči stresu, kreativita a orientace na výsledky.

Stres v práci komerčního manažera Kaţdý člověk, který dennodenně přichází do kontaktu s lidmi a pracuje s nimi, je vystaven působení stresu, jenţ ho ohroţuje. Většinou záleţí na povaze, jak se s ním dokáţe vyrovnat. Důleţitou roli hraje jeho světový názor, celkový vztah k ţivotu a samozřejmě i k práci. V práci dochází ke stresovým situací skoro kaţdý den. Jejich frekvence souvisí s obtíţností práce, s vynaloţeným úsilím a organizací pracovní doby. Rovněţ i kolektiv hraje důleţitou roli. Organizační procesy neběţí vţdy podle plánu, rovněţ v práci komerčního manaţera často nastávají nepředvídatelné situace. Rozhodovací proces probíhá ve sloţitých podmínkách pod tlakem dodacích lhůt, s rizikem nepředvídatelných výsledků a s vědomím tíhy zodpovědnosti. Nasazení tohoto druhu způsobuje stresující stav, jako například tlak a napětí.

23

Výčet příčin způsobujících stres v práci současného manaţera je skutečně značný - začíná problémy v organizaci a končí externími faktory. Vedoucí pracovník musí být v první řadě odolný vůči stresu a dále musí být schopen nalézat nejvhodnější styl řízení - a to jak pro sebe, tak i pro zaměstnance. Stres můţe probíhat na psychologické a fyziologické úrovni. Psychologický stres rozdělujeme podle jeho základního zdroje negativních dopadů na emocionální a informační. Emocionální stres můţe být vyvolán nedostatečnou reakcí na jakoukoli situaci, kdy se zvýší míra emocionálního a duševního napětí. Tehdy můţe přerůst do pocitu únavy, nespokojenosti, křivdy, ba dokonce do stavu paniky. Uvědomění si kritičnosti situace můţe občas být nápomocno v mobilizaci sil manaţera a můţe ho vrátit zpět na správnou cestu. Vedoucí pracovník má právo ventilovat radost, smutek, odpor, lítost a další emocionální stavy. Emoce mohou mít kladný vliv na přijímání rozhodnutí. Podněcují aktivitu, jsou stimulem činností, emocionální zainteresovanost dovoluje přesněji vyhodnotit problém a posoudit ho z různých úhlů.22 I v konfliktních situacích mohou emoce pomoci zmírnit stres. V kaţdém okamţiku mezilidské komunikace musí mít manaţer na paměti, ţe jeho pocity mohou mít kladný i záporný náboj a musí se naučit s nimi pracovat. 23 Komerční manaţer má právo vyjádřit sympatie, projevit pochopení, sdílet radost nebo deklasovat jinou osobu. Informační stres můţe být vyvolán v tom případě, jestliţe komerční manaţer nezvládá přijímat příval informací, nestíhá činit rozhodnutí a nese za ně zodpovědnost. Není v lidských silách řešit všechny problémy najednou. Naloţí–li si komerční manaţer příliš mnoho práce najednou, můţe upadnout do depresivního stavu, vyplývajícího z neřešitelnosti situace, ve které se ocitl. Problémy musíme hodnotit a třídit podle jejich důleţitosti. A řešeny musí být na základě analýzy příčin jejich vzniku a rozboru faktorů, které stály u jejich zrodu.

22 23

Avdulova, T. Psychologie managementu. Petrohrad: Akademie, 2003. s. 184. Sulimova, T. Sociální práce a konstruktivní řešení konfliktů. Moskva: Institut aplikované psychologie, 1996. s.

37.

24

K fyziologickému stresu můţe dojít v důsledku přepracování. Souhrn fyzického, duševního a emocionálního vyčerpání se nazývá „manaţerský syndrom“, je také známý jako chronický únavový syndrom nebo syndrom „vyhoření“.Pro syndrom je charakteristická únava a vyčerpanost organismu, která neodeznívá dokonce ani po dovolené. Nadměrná zodpovědnost a pracovitost vede k nezdravé závislosti24. Příznaky tohoto syndromu mohou být nespavost, úzkost, porucha srdečního rytmu, bolesti hlavy a bolesti svalů, podráţděnost, sníţená výkonnost a další. Chronický únavový syndrom má negativní vliv na náš imunitní systém, coţ ve svém důsledku vede k slabé obranyschopnosti a odolnosti organismu. Jako první definovali tento syndrom američtí psychiatři jiţ v roce 1984, ale dodnes neznáme jasnou odpověď na to, co přesně je příčinou chronického únavového syndromu. Je zřejmé, ţe toto onemocnění postihuje především osoby pracující ve vedoucích pozicích. Ve skutečnosti „syndromem vyhoření“ trpí představitelé mnoha jiných profesí. Léčba je obtíţná stejně jako stanovení diagnozy. Stálé rozšiřování tohoto syndromu má přímý vztah k nadměrnému emocionálnímu a psychickému vypětí, jemuţ jsme vystaveni. Syndrom profesního vyhoření se rozvíjí postupně. Má celkem 3 fáze (Maslach, 1982) - tři patra do hloubky profesionální neschopnosti: První fáze: •

útlum emocí, stírá se intenzita pocitů a svěţest proţitků, pracovník si začne uvědomovat, ţe všechno se zdá být stále v pořádku, ale má v duši smutek a prázdnotu;

•

pozitivní emoce zmizí, je zde určitá odtaţitost ve vztazích s rodinnými příslušníky;

•

začíná stav úzkosti, frustrace, vracíš se domů a chce se ti říct: „Nechoďte ke mně, nechte mě na pokoji!“.

Druhá fáze: •

vznikají nedorozumění s klienty, pracovník začne v kruhu svých kolegů pohrdavě mluvit o některém z nich;

24


25

•

nepřátelství se postupně projevuje v přítomnosti zákazníka - na začátku je to skrývaná antipatie, posléze výbuchy podráţdění. Takové chování odborníka je neúmyslné projevování pocitu sebezáchovy při komunikaci, která překračuje bezpečnou hranici.

Třetí fáze: •

otupuje se pohled na ţivotní hodnoty, emocionální postoje ke světu se „zplošťují“, člověk se stává nebezpečně lhostejný ke všemu, dokonce i ke svému vlastnímu ţivotu;

•

takový člověk můţe ještě ze zvyku udrţet vnější dekorum, ale jeho oči ztrácejí lesk zájmu o cokoliv a téměř fyzicky hmatatelná lhostejnost se usazuje v jeho duši.

Na rozvoj profesního vyhoření mají vliv tyto faktory: osobnostní, rolové a organizační. Rozebereme je podrobněji. 1. Osobní faktor je především pocit vlastní důleţitosti a nenahraditelnosti, moţnost profesního růstu, samostatnost a úroveň kontroly ze strany vedení (А. Pane, 1982). Má-li pracovník pocit vlastní důleţitosti, stává se do jisté míry odolným vůči vyhoření. Jeví–li se mu práce bezvýznamnou, nebezpečí rozvoje syndromu se zvyšuje. K jeho vývoji také přispívá nespokojenost se svým profesionálním růstem, přílišná závislost na mínění okolí a nedostatek sebeuvědomění a samostatnosti. 2. Výzkumy ukázaly, ţe na vývoj vyhoření má velký vliv i rolový faktor. Jde zejména o konflikt rolí a rolovou nestálost včetně profesních situací, v nichţ spolupráce není koordinována v souladu s potřebami a v nichţ se nedostává společného úsilí, ale přitom existuje silná konkurence. Naopak sladěná a zkoordinovaná kolektivní práce v různých situacích a rozdělená odpovědnost svým způsobem chrání pracovníka sociálně psychologické sféry před rozvojem syndromu emocionálního vyhoření nehledě na to, ţe míra pracovní zátěţe můţe být vyšší. 3. Pokud jde o organizační faktor, ukazuje se, ţe na vývoj syndromu má vliv také mnohohodinová práce, ovšem ne kaţdá, ale jen ta, která je neurčitá (nepřesnost funkčních povinností) nebo ta, která není dostatečně oceněna. Často se to negativně odráţí v kritizovaném stylu vedení, při kterém šéf nedovoluje pracovníkovi jednat samostatně (podle principu „iniciativa je trestná“), tímto ho zbavuje pocitů odpovědnosti za své činy a chápání významu a důleţitosti vykonávané práce.

26

Profesní vyhoření tak představuje sloţitou mnohostrannou konstrukci, která se skládá z řady negativních psychologických proţitků, které jsou vyvolávány intenzivní interpersonální komunikací bohatou na emoce nebo komplikovanou. Vyhoření představuje rovněţ odpovědˇ na trvalé stresy, které vznikají v procesu interpersonálních komunikací a nejvýrazněji se tento syndrom objevuje u představitelů profesí, které pracují s lidským faktorem a jsou na něm přímo závislé. Vymýtit a zcela eliminovat profesní stres a profesní vyhoření v moderních podmínkách je pravděpodobně nemoţné. Ale je moţné podstatně zmenšit jejich destruktivní vliv na zdraví pracujících lidí. Důleţitým rysem lidí, kteří jsou odolní vůči profesnímu vyhoření je schopnost formovat a podporovat pozitivní a optimistické postoje a vztahy - a to jak k sobě samému, tak i k lidem ve svém okolí. Rozumný vztah k vlastním silám a moţnostem se projevuje v profesionalitě řízení. Manaţer je předurčen k tomu, aby rozdělil povinnosti a delegoval pravomoce. Neměl by dělat všechno sám, kontrolovat kaţdou fázi a brát na sebe odpovědnost za kaţdý krok. 25 Při správném rozdělení pravomocí a odpovědnosti profesionálních vedoucích vznikne prostor na vyřešení váţnějších problémů; takovým způsobem si i velmi vytíţený vedoucí pracovník můţe zachovat zdraví a tím i vysokou výkonnost.

25

Maksimtsev, M. Management. Moskva: JEDNOTA, 1998. s. 327.

27

II. Duševní zdraví jedince. Duševní hygiena manaţera. Duševní zdraví jedince Podle statutu Světové zdravotnické organizace «Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo fyzické vady». Duševní zdraví je schopnost člověka «odolat běţným tlakům ţivota, produktivně pracovat a přispět k jejich společnosti. V tomto pozitivním smyslu, duševní zdraví je základem lidského blahobytu a efektivní fungování společnosti. Světová zdravotnická organizace definuje následující kritéria pro duševní zdraví: informovanost a smyslem pro kontinuitu, trvalost a identitu jejich fyzické a duševní "já"; pocit trvalosti a identity zkušeností z podobných situací; kritický pohled na sebe a na své vlastní duševní produkty (činnosti), a jeho výsledky; soulad s psychickými reakcemi (přiměřenosti), síla a četnost vlivů na ţivotní prostředí, sociálních okolností a situací; schopnost samosprávy chování v souladu s pravidly společenské normy a zákony; schopnost plánovat a zajistit si své vlastní ţivobytí; schopnost změnit reţim chování v závislosti na měnících se ţivotních situacích a okolnostech; Podle SZO kritérií duševní zdraví zahrnuje: absenci výrazných duševních poruch; některé rezervní výkony člověka, díky nimţ můţe překonat nečekaný stres a potíţe ve výjimečných okolnostech; rovnováhu mezi člověkem a světem, harmonii mezi ním a společností, souţití, schopnost sdílet; Duševní zdraví - je nepřítomnost duševní choroby; normální psychický vývoj a příznivý funkční stav centrálního nervového systému.

28

Seznam "rizikových faktorů", které tvoří základ mnoha onemocnění, včetně chorob duševního zdraví dle SZO: špatná výţiva; nedostatek pohybu a hypokineze; kouření; zneuţití alkoholu Podpora duševního zdraví patří mezi činnosti vedoucí k vytvoření příznivých ţivotních podmínek a prostředí, které pak zpětně podporuje duševní zdraví a umoţňuje lidem ţít zdravý a plnohodnotný ţivot.Atmosféra, v níţ existuje respekt k občanským, politickým, ekonomickým, sociálním a kulturním právům a jejich ochrana, je základem duševního zdraví. Při absenci bezpečnosti a svobody stanovené těmito právy, je velmi obtíţné udrţet vysokou úroveň duševního zdraví.Opakem duševního zdraví je duševní choroba. Názornými příklady duševních chorob jsou: 1. Neuroza - je duševní porucha, při které pacient trpí stavy úzkosti. To se projevuje v souvislosti s rozmanitými znepokojivýmistavy mysli. Nejdůleţitějším příznakem neurozy je strach - např. z psychického onemocnění, strach z rakoviny nebo srdeční nemoci, ze smrti. 26

Strach z lidí a ze zvířat. Tyto pocity a vjemy, blíţící se stavu neštěstí, naplňují ţivot

nemocných a nesnesitelně ho ztěţují. 2. Panická porucha - neočekávané záchvaty intenzivního strachu a vnitřní nepohody spolu s různými vegetativnými/somatickými symptomy. Epizody panické poruchy propukají náhle bez zjevně příčiny. 3. Bipolární afektivní porucha (dříve maniodepresivní psychoza) je charakterizována netypickou změnou nálady, úbytkem energie a výkonnosti. 4. Schizofrenie - postupně se vzrůstající změna vjemů, myšlení, sociální aktivity, řeči, pocitu, motivace. Tato nemoc se přenáší dědičným způsobem a pomocí aktivování psychopatologických procesů (psychického traumatu, prodělané choroby, otřesy hlavy apod.). 27Celkové příznaky

26

Nartova-Bochaver, S. Psychologie osobnosti a mezilidských vztahů. Moskva: EKSMO Press, 2001. s. 91.

27

Nemov, R. Praktická psychologie. Moskva: VLADOS, 1998. I s. 109.

29

zahrnuji halucinace, bludné představy, poruchy pozornosti, vůle, narušení pohybové koordinace. 5. Psychoza - je závaţná a teţká duševní porucha, která má za následky bludy, halucinace a neadekvátní chování. 6. Paranoia - duševní porucha, vyznačující se systematickými bludy, velikášstvím a stihomamem, přeceněním svých názorů, sklonem k podezíravosti, tendenci ke konfliktům a kverulantskému způsobu jednání, interpretační činnosti a konstruování různých spekulací.

Význam duševní hygieny Zdraví společnosti je obvykle posuzováno podle následujících ukazatelů: porodnost, úmrtnost, nemocnost, délka ţivota. O společnosti, ve které je vysoká porodnost, nízká úmrtnost, lidé jsou málo nemocní a ţijí dlouho, je moţné říci, ţe je zdravá. 28Ve 20. století se radikálně změnila úroveň a struktura nemocnosti a úmrtností obyvatelstva. Velmi rozšířená jsou v mnoha zemích nervová a duševní onemocnění. Duševní hygiena jako odvětví hygieny vznikla na přelomu 19. a 20. stol. Duševní hygiena rozvíjela opatření pro udrţení a upevnění duševního zdraví člověka, prevenci vzniku a vývinu nervových a duševních onemocnění. Mezi nervová a duševní onemocnění patří velká skupina „ mezních“ stavů a neuróz. Zahraniční literatura spojuje vznik duševní hygieny s hnutím, které zaloţil Beers S. Tento zaměstnanec pojišťovny v roce 1908, poté co byl dva roky hospitalizován, vydal knihu „Rozum, který našel sám sebe“. Tato kniha zaujala čtenáře celého světa. Posléze zaloţil spolek, který se zabýval duševní hygienou, hodně cestoval, přednášel a propagoval svou tezi duševního zdraví. Snaţil se tak přilákat pozornost veřejnosti. V roce 1917 vzniká podobný spolek v Kanadě za v roce 1918 ve Francii. Otázkami duševní hygieny se zabývali významní vědci jako Kraepelin Е., Forel А., Bleuler E. a další. Před začátkem druhé světové války jiţ ve mnoha zemích Evropy a Ameriky existovaly spolky a různá společenství, která vydávala časopisy, zkoumala příčiny vzniku duševních poruch,

28

Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 196.

30

zaváděla Duševní hygienu do lékařského a všeobecného vzdělávání, zdravotně vzdělávala obyvatelstvo. Po válce bylo zaloţeno oddělení duševního zdraví ve Světové zdravotnické organizaci a Světová federace pro duševní zdraví. V moderním světě, v podmínkách vědecko-technického pokroku, je prevence poruch duševního zdraví zvláště důleţitá. Zrychlující se informace, uspěchaný ţivot ve městech, zhoršení osobních a pracovních vztahů vedou k nervovému a duševnímu napětí a někdy aţ k vyčerpání. Světová zdravotnická organizace, která spadá pod OSN, doporučuje všechny preventivní procedury poruch duševního zdraví nazývat psychoprofylaxi. Doporučuje rozdělovat psychoprofylaxi primární, tj. provádění všech obecných hygienických procesů a dodrţování zásad osobní hygieny pro upevnění a zachování duševního zdraví, sekundární, rozpoznávání počáteční formy různých nervových a duševních onemocnění, s cílem předejít jejich dalšímu rozvoji, a třetí stupeň – prevence a léčba nervových a duševních onemocnění. Stále častěji se k léčení vyuţívají metody psychoterapie, jako autogenní trénink, pozitivní, behaviorální, skupinová psychoterapie, sociálně – psychologický výcvik. Otevírají se ústavy duševního zdraví pro zdravé jedince, kteří jsou v krizových situacích: zdravotní a sociální rodinné poradny, denní a noční prevenční centra při průmyslových podnicích, univerzitách a jiných institucích, centra duševní a fyzické relaxace, telefonické poradny, centra sociální a psychologické pomoci a jiné. Je známo, ţe jestliţe člověk věnuje práci více neţ 10 hodin denně, pak nebude mít dostatek času na obnovu sil organismu. Pocit únavy bude narůstat aţ k vyčerpanosti (k hraničnímu stavu mezi pohodou a nemoci).Jiţ dnes vědci dokázali, ţe únava je přirozeným průvodcem regeneračních procesů a my se cítíme vyčerpávanými tehdy, kdyţ náš organismus ztratil většinu svých energetických zásob, ale zároveň jejích aktivní posílení ještě nepřibylo. Zdraví člověka přímo závisí na jeho odpočinku, během kterého docházi k plné obnově duševních a fyzických sil.

31

Problémy psychického zdraví se zabýval americký psycholog A. Maslow (1908-1970) V roce 1954 v New Yorku vyšla jeho práce “Motivace a osobnost”. Provedl spousta vyzkumů v oblasti motivace osobnosti, protoţe zdravý člověk je vţdycky motivovan ke zdravému způsobu ţivota. A. Maslow je také autorem známé “pyramidy lidských potřeb”, která označuje historický rozvoj hlavních lidských potřeb.

Zdroj: vlastní

Maslowova pyramida lidských potřeb (stupně zezdola): 1. Fyziologické potřeby 2. Potřeba bezpečí, jistoty 3. Potřeba lásky, přijetí, sounáleţitosti 4. Potřeba uznání, úcty 5. Potřeba seberealizace 6. Potřeba estetická 7. Potřeba sebetranscendence29 Fyziologické potřeby jsou podle Maslowa nejsilnější a nezbytné. Neuspokojení těchto potřeb vede k destrukci celého organismu. Aţ po uspokojení fyziologických potřeb, podle Maslowovy pyramidy, nastupují potřeby bezpečí, společenského styku, uznání, a seberealizace. Jestliţe člověk uspokojí své základní potřeby jako je dlouhý spánek, hlad, ţízeň, dostatek vzduchu, začíná se zajímat o potřeby vyšší kategorie. 29

Raigorodskii, D. Psychologie a psychoanalýza charakteru. Samara: Velvet, 1998. s. 87.

32

Pokud nejsou potřeby uspokojeny náleţitým způsobem, můţe vzniknout frustrace. Tento stav se projevuje neklidem, zklamáním a podráţděním. To vše vede ke zhoršení duševního zdraví. Člověk by měl umět sám řídit své duševní zdraví. Tato schopnost a její cílený rozvoj má bezprostřední vliv na zdraví manaţera. Aby člověk mohl řídit své vlastní duševní zdraví, musí si nejen uvědomit nutnost neustálého boje o něj, ale také si musí být jistý svými schopnostmi, musí sebe sám poznat. Znamená to, ţe člověk musí umět rozpoznat svůj duševní stav a případně ho ovlivnit, znát své nejsilnější a nejslabší charakteristické rysy, musí umět nezaujatě, adekvátně zhodnotit svůj skutečný stupeň svých fyzických a duševních schopností. Řízení vlastního duševního zdraví vyţaduje jak výcvik vlastní psychiky, zjištění rezerv, tak i rozvoj a zdokonalování vlastních psychických procesů (paměti, pozornosti, představivosti a jiných), nastavení kázně vlastní mysli a pocitů. Je potřeba, aby se lidé učili aktivní, uvědomělé duševní samoregulaci s jasnými cíli a aby si osvojili její techniku a metody sebeovlivňování jako nezbytný prvek chování.30 Neustálé odborné konzultace a pomoc zvenčí vedou k tomu, ţe se člověk stává pasivním a závislým na řešení vlastních duševních problémů. Člověk si musí být jist svými schopnostmi a moţnostmi, a musí je umět správně pouţít. Sebejistota, sebeúcta, adekvátní sebehodnocení, schopnost řídit a kontrolovat svou psychiku pomáhá člověku chránit se před osobními a pracovními střety.

Osobnosti profesní činnosti komerčního manažera Povolání komerčního manaţera je stále atraktivní a netrpí nedostatkem zájemců, kteří chtějí vyzkoušet své síly. Podle ţebříčku hodnocení západních psychologů je pravidlem, ţe se umísťuje v první desítce nejprestiţnějších povolání v moderním světě. Ovšem cesta na vrchol v managemetu není přístupná kaţdému. Jsou na to potřeba roky nepřerušované píle, která je ruku v ruce provázena značnou nervově psychickou zátěţí. Podle sociálně-psychologických charakteristik je profesní činnost manaţera spojena s vysokou mírou odpovědnosti za učiněná rozhodnutí a jejich následky, s informační neurčitostí, s nestanoveným nebo přísně stanoveným reţimem práce a dalšími zvláštnostmi,

30


33

které jsou charakteristické pro manaţera v modeních podmínkách. Výzkumy dokázaly, ţe profesní činnost komerčního manaţera se vyznačuje vysokou intenzitou, tzn. počtem profesních činností, které manaţer dělá během celého pracovního dne, mohou dosahovat do 200-270, 40 ─ 66% pracovního času je věnováno komunikaci se zástupci jiných organizací a profesní činnost v reţimu komunikační výměny zabírá od 60 do 80 % pracovního času. Velmi vysoké nároky na komerčního manaţera řadí jeho profesní činnost mezi extrémní. Je to spojené se specifickými zvláštnostmi sloţité a mnohoznačné činnosti, která je typická vysokým nervově-psychickým napětím a sociální odpovědností. V práci komerčního manažera jsou intrapersonální a interpersonální konflikty nevyhnutelné. Konflikt (v překladu z latiny znamená střet) je- střet protiřečivých nebo nespojitelných zájmů. Konflikt je element lidské činnosti nebo existence. Sociologie konfliktu vychází z toho, ţe konflikt je normální jev společenského ţivota, projevení a rozvoj konfliktu je v celku prospěšná a potřebná věc. Není potřeba klamat lidi při pomoci mýtu o celkové harmonii zájmů. Společnost dosáhne ve své činnosti efektivnějších výsledků, jestli nebude zavírat oči před konflikty, ale bude se řídit určitými pravidly, která jsou směřována na řízení konfliktů. Smysl těchto pravidel v moderním světě spočívá v tom, ţe: se nebude dopouštět násilí jako způsobu řešení konfliktů; se najdou moţnosti východisek z bezvýchodných situací v případech, kdy násilná činnost byla přeci jen spáchána a stala se tak prostředkem k prohloubení konfliktu; přibude pochopení mezi stranami, které v konfliktu stojí proti sobě.31 Konflikty mohou plnit nejen negativní, ale i pozitivní funkci. "Vzpruţí" kolektiv, zachraňují organizace od zahnívání ve stojatých vodách. Konflikty vznikají mezi lidmi z důvodů řešení různých otázek, jednak ne všechny rozpory vyvolávají konflikty. Konflikt vzniká tehdy, kdyţ se rozpory vyhrocují.

31

Sulimova, T. Sociální práce a konstruktivní řešení konfliktů. Moskva: Institut aplikované psychologie, 1996.s.

64.

34

Jelikoţ kaţdá organizace je do jisté míry spojením lidí prostřednictvím společné činnosti, v rozvoji jejich vnitřních vztahů můţeme pozorovat určité společné rysy nebo příznaky, jejichţ pochopení je velice důleţité. Jeden z těchto společných rysů spočívá v tom, ţe kaţdá organizace při svém vývoji prochází řadou vnitřních konfliktů, její existence je nemoţná bez vnitřního napětí a bez rozporů mezi určitými pozicemi, zástupci, skupinami lidí a mezi tzv. klikami (uzavřenými zájmovými skupinami). V podstatě při vzniku konfliktu je moţné určit dvě strany - objektivní a subjektivní. Objektivní začátek při vzniku konfliktu je spojen se sloţitou, rozporuplnou situací, ve které se lidé ocitávají. Špatné pracovní podmínky, nepřesné rozdělení funkcí a odpovědností - tyto problémy patří do mnoţství potenciálních konflitů, tzn. objektivně se jeví tou moţnou půdou, na které vzniká vypjatá situace. Nehledě na jejich náladu a charakter, které se utvořily v kolektivu a naše výzvy ke společnému pochopení se a zdrţenlivosti, je vznik konfliktů docela pravděpodobný.32 Podle údajů personální agentury „Junity“ kolem 35% komerčních manaţerů uvádí jako jednu z hlavních příčin odchodu – stres v práci. Bezesporu práce v rychle rostoucím byznysu je vţdy spojena s určitým stupněm psychického a fyzického napětí. Nervové napětí je zpravidla následkem neustálých problémů, vnitřních konfliktů atd. Neschopnost se přepnout z jedné činnosti na jinou, neschopnost odpočívat. Kdyţ člověk např. vţdy myslí na práci, dokonce doma i při odpočinku, nemůţe nebo neumí správně organizovat své povinnosti a čas, i tehdy vzniká nervové napětí. Dokud je toto napětí moţné udrţet pod kontrolou, můţe slouţit jako dobrý stimul, který komerčnímu manaţerovi dává moţnost soustředit se na hlavní problém. Ale kdyţ napětí překračuje hranice, nastupuje stresový stav. Sniţuje se práceschopnost, stres přechází na podřízené. Ti začínají z psychologického hlediska pociťovat nepohodlí a nejistotu. Zejména proto by se manaţer neměl uzavírat. Je nutné si otevřeně přiznat svůj stresový stav. Kolektiv bezesporu ocení otevřenost svého nadřízeného a negativní chování komerčního manaţera nebude brát jako neadekvátní. Nejlepší metoda, jak řídit skryté konflikty, je předběhnout je. Komerční manaţer je můţe předběhnout, jestli bude mít na mysli následující: 1. Jeho personální vlastnosti a zvláštnosti v chování způsobují vznik konfliktních situací a v celku kolem něj tvoří zónu zvýšeného výskytu destruktivních konfliktů.Ambiciózní cíle a hlavní úkoly spojené s přeměnou nebo rozvojem, které si určuje a řeší, zejména kdyţ se 32

Nemov, R. Základy psychologického poradenství. Moskva: VLADOS, 1999. s. 18.

35

projevuje zájem lidí, otevírají a vyhrocují objektivní rozpory. To se stává příčinou konstruktivních konfliktů, v jehoţ výsledku se kolem komerčního manaţera formuje zóna zvýšeného výskytu konfliktů. 2.Vnější projevy konfliktů si jsou podobné. Předejít konfliktu je moţné, pokud začneme hledat příčinu konfliktního chování lidí napřed v sobě, ve svých nekontrolovaných projevech ambicí nebo v nedostatcích organizace práce, které vnikly kvůli chybám vedení. V případě, ţe ambiciózní komerční manaţer bude umět kontrolovat své činy, můţe předvídat destruktivní konflikty a umět najít nedostatky v pracovní organizaci a při odstraňování chyb on předchází destruktivním konfliktům. Komerční manaţer musí umět včas rozpoznat a překonat konfliktní situace, které vznikají v práci. Takové ukazatelé jako prudké sníţení efektivity činnosti, sklíčenost pracovníků, negativní výroky spolupracovníků a změna jejich vztahů k plnění nařízené práce, nadřízený musí včas zaregistrovat. Příznaky konfliktní situace mohou být vztah nedůvěry mezi vedením a pracovníky, předpojatost nebo shovívavost různých členů skupiny nebo vedení. Přímým konfliktním signálem je poníţení pocitu důstojnosti členů skupiny. Skrytým signálem v kolektivu můţe být výskyt mikroskupin s negativním naladěním. Tyto skupiny zpravidla jsou spojeny nespokojeností, určitými poţadavky ve vztahu k vedení nebo snahou neformálního lídra zúčastnit se opravdových procesů řízení. V posledním případě intrapersonální konflikt přeroste v interpersonální nebo interskupinový.33 Abychom mohli určit v čem spočívá konflikt, musíme pochopit jeho příčiny. Obvykle se uvádí tři skupiny podstaty konfliktu. Komunikativní zábrany (vznikají v případě nepochopení a interpretace informací) Organizační důvody (s růstem organizace roste i nebezpečí konfliktů) Individuální psychologické faktory (například neshoda osobních cílů s cíly organizace).

33

Sulimova, T. Sociální práce a konstruktivní řešení konfliktů. Moskva: Institut aplikované psychologie, 1996. s.

72.

36

“Zjednodušeně existují dva způsoby regulace konfliktních situací: vítězství jedné strany nad jinou, ústupky obou stran – kompromis, integrace – vzájemný uváţení přání obou stran. Zejména intergrace, jak zdůrazňuje M. Follet, otevírá principiálně nové moţnosti konfliktu. V podstatě integrace stojí pochopení konfliktů jako jevu, který je spojený s rozvojem organizace a jejich obsah je brán jako kritérium ohodnocení organizace“. S pomocí metody regulace vztahů a ohraničení osobnostních svobod můţe manaţer překonat konfliktní situaci. Uzavření skupinových dohod, pracovních smluv, přijetí mezinárodních zákonů dovoluje vymezit individuální svobodu spolupracovníka a uhájit firemní zájmy. Často se příčinami konfliktů mohou stát chyby v organizační struktuře, například jeden spolupracovník dostává deset nařízení od různých vedoucích. Problém nemusí spočívat kvantitě nařízení, ale v jejich nesouladu. Následné přesné vymezení práv a povinností kaţdého pracovníka, hierarchie podřízený nadřízený, odstraňují konflikty tohoto typu. Jedním ze způsobů překonání konfliktů je komunikace. Otevřené, demokratické projednání příčin konfliktu, podstata neshody a vzájemné odpovědnosti zmenšuje nedůvěru, posiluje tím snahu ke spolupráci a společnému souhlasu. Komerční manaţer můţe udělat spolupráci výhodnější pokud změní společné vztahy ve skupině. Blízký kontakt jim můţe pomoct poznat se navzájem a odstranit přebytečné napětí a dokonce konfrontaci, to bude zvyšovat efektivitu činností pracovníků. Společná činnost je dalším krokem na cestě ke sníţení počtu konfliktů. Jsou stanoveny společné cíle, které zahrnují všechny členy skupiny, mohou napomáhat loajálnímu a dokonce i trpělivému chování v kolektivu. Interpersonální vztahy, které jsou vybudované na základě jiného statusu zpravidla nepřináší úspěch. 34 Komerční manaţer, který se snaţí vyřešit konflikt mezi pracovníky, jejichţ schopnosti a znalosti se dosti neshodují, můţe jen zhoršit situaci nabídkou společné spolupráce. V této situaci intelektualnější pracovník bude moct častěji neţ je ţádoucí dokazovat své výhody a tím upevnit konfliktní situaci. Komerční manaţer musí umět řídit personál tak, aby si individua nemohla konkurovat.

34

Sulimova, T. Sociální práce a konstruktivní řešení konfliktů. Moskva: Institut aplikované psychologie, 1996. s.

79.

37

Osobní vlastnosti manažera Jeden z hlavních úkolů komerčního manaţera spočívá v efektivní organizaci práce jeho podřízených. Umění vedoucího se projevuje nejen v koordinaci, v navázání komunikace, v směrování práce svých podřízených, ale i v umění delegovat jejich pravomoce a odpovědnosti, poskytnout právo vyjádřit se a hájit své osobní postoje a přitom si zachovat řídící funkci.

Proto aby firma dobře fungovala, musí jeho pracovníci cílevědomě uvádět pod vedením vedoucího teorii do praxe. Práce komerčního manaţera musí být efektivní, jinak jeho firma nedosáhne úspěchu. Je to sloţitý úkol, který vyţaduje jak znalosti, tak i zkušenosti. Řídicí pracovníci musí chápat, ţe jejich povolání v sobě spojuje prvky vědy a umění. Především manaţer musí být všestranně vzdělán. Ale na úrovni praktického řízení je jeho činnost svého druhu umění. 35Jinými slovy, kdyţ získáváme znalosti o volné trţní ekonomice, teorii řízení, standardních procesech a mechanismech kontroly,řídící pracovník je povinen brát v potaz to, ţe pro kaţdou sféru je potřeba specifický styl a přístup.

Komerční manaţer musí disponovat pruţností a být připraven na nepřesnosti, překvapení nebo na nestabilní situace. Přitom on vţdy pracuje pod tlakem. Nehledě na nejlepší úmysly, tvrdá konkurence mu jednoduše můţe nenechat čas na to, aby si důkladně promyslel řešení. Mnoho pozornosti je věnováno otázce určení souboru znalostí, dovedností, osobních a pracovních vlastností, které musí komerční manaţer mít.

Komunikativnost Komunikativnost – schopnost lidí komunikovat, navazovat sociální kontakty a vztahy.36 Veškerá činnost komerčního manaţera personalisty je spojena s lidským faktorem a podstatná část jeho práce je zaloţena na lidské spolupráci. Důleţitá je schopnost navazovat uţ v počátcích kladné vztahy, získávat si lidi tak, aby byla další spolupráce stavěna na pozitivním základu, důvěře a vzájemné toleranci.

35

Cherednichenko, I., Tel'nykh, N. Psychologie managementu. Rostov na Donu: Phenix, 2004. s.105.

36

Nartova-Bochaver, S. Psychologie osobnosti a mezilidských vztahů. Moskva: EKSMO Press, 2001. s. 280.

38

V této souvislosti můţeme uvést atraktivnost. Atraktivnosti není vlastní všem lidem. Je to schopnost přitahovat ostatní lidi a budit okamţitou sympatii. Doslovný význam slova atrakce je přitaţlivost. Psychologové, specialisté na podnikání, doporučují v práci s lidmi přistupovat pozitivně, i přesto, ţe s nimi nemusí sympatizovat. Vnější projev dobré vůle má zpětný účinek - spolupráce se opravdu můţe stát pozitivnější. V komunikačním procesu je atraktivnost velice důleţitá. Avšak lidé, kteří příliš a uměle projevují radost, nepůsobí atraktivně, ale spíše ztrácí důvěru ostatních. Zdaleka ne vţdy se dá vyjádřit přátelský postoj úsměvem zvláště, kdyţ je falešný.Také smysl pro humor je významný pro vyjádření pozitivního postoje v psychologickém prostředí kolektivu. Některé napjaté situace je moţné uvolnit trefným vtipem. Někdy je účinnější a vhodnější poukázat na nedostatky neškodným vtipem. Velice důleţitým momentem efektivní komunikace je umění naslouchat. Komerční manaţer, který je zvyklý aktivně naslouchat, můţe získat náklonnost jiné osoby, vytvořit příznivý postoj, získat informaci, která ho zajímá, a mít určitý vliv na společníka. Sebeovládání Správně se říká, ţe nikdy nedostaneme druhou šanci udělat první dojem. Mezilidská komunikace a vytváření kontaktů probíhá pomocí prostředků neverbálních (gest, mimiky, tělesné polohy), verbálních (slovesných), paraverbálních (intonace, hlasu, zabarvení a rychlosti řeči). V komunikaci je také důleţitá kontrola neverbálních projevů v obtíţných situacích. Nesmíme zapomínat na to, ţe naše pocity a emoce, které se projeví navenek, hrají velkou roli v tom, jak nás vnímá okolí. Proto musí manaţer kontrolovat projevy své nespokojenosti, rozhořčení nebo hněvu. Člověk, který se neumí ovládat, je obvykle nevyrovnaný, vznětlivý a má sklony jednat nerozmyšleně. Nestrannost Komerční manaţer musí být trpělivý v jednání s kolegy, občas i nestranný. Pokud chce, aby kritika byla účinná a správně vnímaná, musí pracovníka upozornit na určitou skutečnost a její následky. Rada, kterou dá komerční manaţer, musí znít jako návrh vyplývající ze všeho, co bylo řečeno, a ještě lepší je, kdyţ si pracovník sám udělá vlastní závěr. Nestrannost, jako zvláštní schopnost komerčního manaţera, je důleţitá v procesu sebepoznávání a sebezdokonalování jak v profesionální a osobní sféře, tak i v hledání alternativních řešení pro dosaţení cílů. 39

Orientace na úspěch Důleţitou vlastnosti komerčního manaţera je orientace na úspěch. Zaměření na konečný výsledek předpokládá strategickou vizi ţádaného výsledku, aktivitu na cestě k vytčenému cíli. Takový manaţer se nerozptyluje, nepřeskakuje z jednoho plánu na druhý, je si jist správností svého rozhodnutí a neustoupí při prvních potíţích. Proto je člověk zaměřený na cíl produktivnější neţ člověk, který se jen snaţí vyhnout neúspěchu a nastavuje si mlhavé a nepřesné cíle. Jen ten, kdo ví, co od ţivota chce, můţe dosáhnout víc. Sebevědomí Jakýkoli specialista můţe dosáhnout úspěchu pouze tehdy , kdyţ si je jistý svými schopnostmi. Člověk, který vyzařuje sebevědomí, radost, zdravý pocit sebejistoty, vytváří obraz úspěšného, kompetentního specialisty a ostatní se k němu tak chovají. 37 I přesto, ţe komerční manaţer můţe dokonale plnit své povinnosti, jeho schopnosti budou zpochybňovány, kdyţ bude působit nejistě.Sebejistý spolupracovník na kritiku reaguje adekvátně a zohledňuje ji. Aby z kritiky získal prospěch, podniká aktivní kroky k sebezdokonalování a odstraňování svých nedostatků. Asertivita Asertivita je schopnost jednat sebejistě a nepůsobit přitom svému okolí škodu. Asertivní chování vyţaduje schopnost otevřeně formulovat své poţadavky, vyţadovat jejich vyplnění bez pocitu viny a uvědomit si na to své plné právo. 38Při řešení jakékoli situace musí komerční manaţer chápat ostatní lidi, kterých se to týká, nesmí poškozovat jejich zájmy a zároveň musí rozumně a dovedně chránit své zájmy. To znamená, ţe se musí chovat asertivně. Asertivní člověk se vyjímá pozitivním přístupem k ostatním a adekvátním sebehodnocením, coţ je velice důleţité při práci s lidmi. Aktivita, aktivní životní styl V inzerátech na volné manaţerské pozice se často setkáváme s poţadavkem jako „aktivní ţivotní styl“. Většina vedoucích povaţuje tuto vlastnost specialisty za jednu ze základních. 37


38


40

Aktivní ţivotní styl znamená aktivitu ve všech oblastech ţivota, v první řadě v profesionální. Komerční manaţer musí převzít zodpovědnost za všechno co se děje, musí být otevřený novým zkušenostem, mít snahu a chuť se rozvíjet, získávat nové znalosti a dovednosti. Musí být schopný vyrovnávat se obtíţným situacím a neutíkat před nečekanými problémy, zuţitkovat je a vzít si z toho ponaučení. Přizpůsobivost Komerční manaţer musí často pracovat ve variabilním prostředí, poskytovat odbornou pomoc při neobvyklých situacích a komunikovat s mnoha různými lidmi. Proto musí být flexibilní, musí rychle reagovat na vnější změny, regenerovat se po maximálním výkonu a aktivitě a vytěţit maximum z problémových situací. Odolnost vůči stresovým situacím I přesto, ţe je odolnost vůči stresovým situacím pojem uţší neţ přizpůsobivost, můţeme tuto schopnost označit jako další nutnou vlastnost manaţera. Můţeme určit dva základní vnější faktory, při kterých má odolnost vůči stresovým situacím zvláštní význam. Čím vyšší má pracovník pozici, tím větší nese odpovědnost. Čím víc je práce spojená s mezilidskými vztahy, tím větší je rozsah moţných stresových situací a tím je vyšší pravděpodobnost jejich výskytu. 39Takzvaná „imunita vůči stresu“ pomáhá komerčnímu manaţerovi překonávat pravidelné emocionální zátěţe, rychle se přizpůsobovat novým okolnostem, a co je nejdůleţitější – nedovoluje stresu přerůst v distres, který se projevuje destruktivními procesy jako apatie, přecitlivělost, prudké sníţení výkonu, zhoršení duševních a fyzických vlastností (pozornost, paměť atd.). Související sníţení imunity můţe způsobit zdravotní problémy. Na kaţdém zanechá stres nějakou stopu, důleţité však je jak člověk reaguje na obtíţné situace, jak velká je změna výkonu, jak rychle se regeneruje. Pokud se pracovník nechá vykolejit, není schopný plnit své povinnosti. Analytické a strategické myšlení

39


41

Vzhledem k tomu, ţe komerční manaţer pracuje s velkým mnoţstvím informací a velkým mnoţstvím lidí, je důleţité, jak rychle umí zpracovávat příchozí informaci, rozlíšit a postřehnout podstatné, účinně a s co nejmenšími náklady realizovat stanovený cíl, nacházet jednoduchá a kreativní řešení sloţitých problémů. Potřeba přijímat zásadní rozhodnutí vyţaduje schopnost předvídat vývoj situace, následky takového rozhodnutí a vybírat nejoptimálnější varianty pro dosaţení výsledku. Komerční manaţer musí rozvíjet intuitivní myšlení, aby dokázal analyzovat problémové situace. Kreativita Kreativita a originální myšlení jsou nejdůleţitější vlastnosti v krizovém poradenství (například při inovaci), při školení a poradenství (například při osobní konzultaci vedoucího ke zvládání stresu). Komerční manaţer se často setkává se situacemi, ve kterých je nutné zaměnit obvyklý způsob chování za netypický, opustit všednost ve prospěch originality. Kreativita občas pomáhá nacházet a dosahovat efektivních řešení tam, kde se problém zdá být na první pohled během na dlouhou trať. Týmová spolupráce Vzhledem k tomu, ţe manaţer je neustále ve styku s různými lidmi, často vzniká situace, kdy je potřeba týmové spolupráce. Základem profesionalismu komerčního manaţera je schopnost navazovat obchodní kontakty a kontakty z tvůrčího prostředí, a při tom nevyvíjet tlak při spolupráci. Etické chování Zvláštní důraz ze strany vedení je kladen na morální spolehlivost pracovníků. 40 Stále častěji se mezi poţadavky na komerční manaţery objevují vlastnosti jako poctivost a pořádnost. Je známo, ţe komerční manaţer – personalista má přístup k důvěrným informacím, proto musí mít pověst člověka, kterého si lidé váţí a uznávají, kterému se dá důvěřovat. Dalším samostatným bodem je manaţerova oddanost hodnotám společnosti, pro kterou pracuje, shoda jeho hodnot s firemní kulturou. Aby se zjistilo, nakolik se shoduje hodnotový systém budoucího komerčního manaţera - personalisty s hodnotovým systémem společnosti, 40


42

sestavují se speciální dotazníky a provádí se osobní pohovory. Etické chování znamená pro manaţera také oddanost hodnotám společnosti, pro kterou pracuje. Organizační schopnosti, schopnost organizace času Vzhledem k velkému seznamu povinností, musí komerční manaţer plnit několik úkolů najednou, vést více projektů. Pro vysoký výkon a produktivitu je nezbytné v takových podmínkách umět dobře rozvrhnout svůj čas a zdroje, odlišovat hlavní a vedlejší úkoly. Komerční manaţer musí mít organizační schopnosti a umět efektivně rozdělovat pracovní úkoly mezi podřízené. Nekonfliktnost Jednou z manaţerských úloh je vytvořit systém opatření pro řešení konfliktů a efektivní spolupráce kolektivu. Jeho úkolem je nejen rychle a adekvátně reagovat na konflikty a rozpoznávat napjaté situace, ale také je včas urovnávat. Sám manaţer musí být nekonfliktní.

Většina odborníků má za to, ţe obecné poţadavky na komerčního manaţera nesmí být bezprostředně spojovány s podmínkami práce ve firmě. Pracovní podmínky se mohou měnit při rozvoji firmy, a proto komerční manaţer musí mít schopnost měnit metody a způsoby řízení vzhledem k vzniklým podmínkám. Právě v tom spočívá schopnost komerčního manaţera úspěšně řídit společnost za jakýchkoliv podmínek.

43

III. Obnova duševního zdraví komerčního manaţera. Způsoby řízení stresových situací. Kaţdý člověk proţívá ve svém ţivotě stres. Avšak někteří lidé se rychle vyrovnávají se stresovými situacemi, jiní v nich ale mohou zabřednout na neurčitou dobu. Zakladatel učení o stresu Hans Selye říkal, ţe stres nemají pouze mrtví. Dokud ţijeme a snaţíme se dosáhnout určitých cílů, vţdy se setkáme s mnoha stresovými situacemi. ,,Stres nezpůsobuje to, co se vám přihodí, ale jak na to zareagujete.“ (Hans Selye), tudíţ stres můţeme a musíme řídit, stačí odpovídat za své myšlenky, emoce, denní reţim a okolí.Pokud člověk včas rozpozná stresory, můţe učinit potřebné kroky, které mu pomohou dostat situaci pod kontrolu. Existuje velké mnoţství metod, jak bojovat se stresovými situacemi, ale ne kaţdá je nakonec efektivní. Některé metody vytvářejí pouze iluzi toho, ţe dochází ke zlepšení stavu člověka, zatímco ve skutečnosti se jeho stav zhoršuje. Mezi tyto metody patří: Přílišná záliba v alkoholu Dlouhý spánek Oddalování povinností Kouření Sebeizolace Sebekritičnost Vyplnění kaţdé minuty svého dne nějakými činnostmi ze strachu setkat se s problémy Vylévání zlosti a podráţdění na své okolí

Zmíněné metody mohou vyvolat větší nepohodlí a stres. Při boji se stresem je důleţité znát jednu skutečnost: existují mimořádné úspěšné způsoby jak zmenšit stresový vliv. Při setkání s agresí v práci nebo nepříjemným překvapením, nemusíte si vybírat mezi bojem a útěkem. Je moţnost najít mnoho způsobů, jak se zbavit zničujících

44

důsledků pro organismus, i kdyţ dokonce lidové pořekadlo praví: co se nedá spravit, se musí vydrţet.41 Několik východisek ze stavu prudkého stresu: Způsob č. 1. Protistresové, uklidňující dýchání. Pomalu a zhluboka vdechněte nosem, na okamţik zadrţte dech, poté co nejpomaleji vydechněte. Pokuste si představit, ţe s kaţdým výdechem napětí, stres a zlost z vás odchází a s kaţdým vdechem do vás vchází spokojenost a jistota. Způsob č. 2. Pokuste se pochopit své emoce. Jestli je to hněv nebo uráţka, řekněte jinému člověku: „Zlobím se“ nebo „Jsem uraţený“. Toto bude čestné a zodpovědné chování zralého člověka, které pomůţe vyhnout se nepříjemným důsledkům nekorektního výlevu vašich emocí. Bohuţel často převlékáme naši zlost do uráţlivých a krutých slov, říkáme je nejbliţším milovaným lidem. Místo toho hned vysvětlete své podráţdění a nejlépe i jeho příčiny svým blízkým. Jen tehdy nebudou potřeba rozepře a zbytečné uráţky.42 Způsob č. 3. Stoupněte si, dejte nohy na šíři ramen, předkloňte se dopředu a uvolněte se. Hlava, ramena a ruce jsou volně spuštěny dolů. Dýcháme klidně, pomalu a zhluboka. Zůstaňte v této poloze 1-2 minuty, potom jen pomalu zvedejte hlavu (aby se vám nezatočila).43 Způsob č. 4. Umyjte se studenou vodou. Vypijte vodu nebo lépe dţus. Najděte si na těle napnuté svaly a uvolněte je. Zatřeste zápěstím, rukama a nohama. Stiskněte ruce do pěstí co vám síly stačí a vydrţte 5-10 vteřin. Odstraňte ze sebe napětí. To samé udělejte s lokty, rameny, nohama a břichem. Udělejte si masáţ tváře a hlavy. Namalujte si vaší stresovou situaci. Zmačkejte obrázek. Zmenšíte tím význam události. V klidu se projděte. Zavřete oči. Představte si tiché místo, na kterém se budete cítit dobře a pohodlně. Popřemýšlejte o vašich přátelích a blízkých, kteří vás milují takové, jací jste. Jste v úplné pohodě.44 Relaxace. 41


42

Scerbatihs, J. Stres a štěstí jedním písmenem. Rostov na Donu: Phenix, 2011. ISBN: 978-5-222-17855-3.

43

Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 222. Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 223.

44

45

Relaxace je stav člověka, kdy je člověk nejen úplně uvolněný fyzicky svým tělem, ale i svým vědomím. Relaxace funguje také jako prevence mnoha onemocnění spojených s psychickoemocionálním napětím. Naše smyslové orgány - zrak, sluch, čich, chuť a kůţe nám zprostředkovávají pocity, bez kterých by naše orientace v okolí byla nemoţná. Kaţdý smyslový orgán je schopen dávat velkou radost ze ţivota. Můţeme se bezdůvodně radovat z přívětivého počasí, s potěšením si uţívat dobře uvařené jídlo, poslouchat zvuky přírody a rukama cítit chladnou vodu v potoce. Všechno to je ale moţné pouze tehdy, jsme-li zdraví a netýká -li se nás stres spolu s jeho úmorným důsledkem – neurózou.45 Poté, co člověk zaţije stres, můţe ztratit moţnost pociťovat radost ze svých pocitů. Relaxace pomáhá regenerovat psychologickou a fyzickou harmonii. Relaxační seance mají dobrý vliv na organismus: Normalizuje se krevní tlak; Zmenšuje se svalové napětí; Zvyšuje se koncentrace pozornosti; Normalizuje se dýchání; Zmenšuje se potřeba kyslíku; Organismus se nabíjí energií.

Techniky relaxace Vizualizace Technika spočívá v tom, ţe kdyţ se člověk nachází ve stresové situaci, je nutné aby se myšlenkově přenesl do jiného prostředí, tam, kde by se cítil klidně, uvolněně, například vizualizovat si, jak leţí na pláţi a cítí chuť slané vody a měkké paprsky slunce. Akustická terapie Podle starořeckých bájí veliký Apollon byl nejen patronem umění, ale také ovládal léčení různých nemocí zvuky své kytary. Legendy a báje nám o vyprávějí o tom, ţe díky hudbě a zpěvům Odysseových druhů jeho rána přestala krvácet.

45

Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 149. 46

Známý španělský tenor Farinelli, který se proslavil svou schopností táhnout jednu notu v průběhu pěti minut, zněním svého hlasu vyléčil vleklou melancholii a depresi španělského krále Filipa V.46 Napoleon povaţoval za příčinu poráţky v Rusku ruské mrazy a vojenské pochody plukových dechových orchestrů, které dobře uměly podpořit bojový duch ruských vojáků. Kladný vliv hudby na mozek byl prokázán vědci z USA. Pacientům bylo nabídnuto absolvovat kurz léčení hudební terapii, ve výsledcích bylo zaznamenáno výrazné zlepšení stavu pacientů. Je stanoven rozsah četností, které jsou schopny na nás mít pozitivní vliv. Maximální četnost je 8 000 Hz a minimální je 5 000 Hz. To vysvětluje pouţití právě váţné hudby při hudební terapii. Váţná hudba disponuje rozsahem 5 000 – 8 000 Hz, např., Mozartova hudba má 8 000 Hz, Barokní hudba – 5 000 Hz. Na hudebních terapeutických sezeních je také moţná i hudba přírody, např., to můţe být ptačí zpěv 8 000 Hz, cvrkot kobylek – 5 000 Hz.47 Zvuky přírody pomáhají člověku pocítit souznění s přírodou, uvolnit se, odpočinout si a nabrat novou energii. Existuje škála CD disků, které hudebních nebo on-line obchodech. Východní lékaři zanechali bohaté dědictví pouţití zvukových pocitů v léčebných cílech. V čínské medicíně byly objeveny následující zákonitosti působení řečových zvuků. Podle čínské medicíny zvuk: * I- čistí nos a léčí oči * U- zpevňuje hrdlo a hlasivky * V, N, М, E- zlepšuje mozkovou činnost * U, Y, CH, Č- zlepšuje dýchání, * О,А,S,М,I- zlepšuje srdeční činnost 48

Autogenní tréning. Autogenní trénink je jednou z „nejefektivnějších technik odporu stresu, je to soubor jednoduchých vhodných cvičení, která jsou určená k vypnutí „stresového“ mechanizmu v

46

Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 157. Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 158. 48 Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. ISBN: s. 158. 47

47

organizmu a spustit mechanizmus regenerační, který je spojen s hlubokým psychologickým uvolněním. 49 Autogenní trénink byl rozpracován v roce 1932 německým lékařem J. Schultzem. Zakládal se na pozorováních jeho pacientů, které léčil pomocí hypnózy. J. Schultz si všiml, ţe pacienti se bez jeho pomoci mohou dostat do stavů klidu, uvolnění, částečného nebo úplného spánku, které v nich obvykle vyvolával pomocí hypnózy. Metoda autogenního tréninku je zaloţena na svalovém uvolnění.V současné době existují různé varianty autogenního tréninku, které jsou pouţívány s různými cíli. Klasický autogenní trénink se skládá ze dvou stupňů: první – niţší a druhé – vyšší. První stupeň se skládá ze šesti klasických cviků, jejichţ pomyslný název je: „tíha“ je na uvolnění svalové formy, „teplo“ je na rozšíření cév koţní vrstvy, „dýchání“ produkuje spontánní a rovnoměrné dýchání, „srdce“ je pro normalizaci pulsu, „teplo v místech sluneční pleteně“ je pro normalizaci krevní zásoby vnitřních orgánů, „chlad v oblasti čela“ je proti bolestem hlavy. Člověk, který ovládá první stupeň AT můţe ovlivňovat své nálady, vyvolávat v sobě přání věnovat se nezajímavým, ale potřebným činnostem, ovlivňovat práceschopnost a stav organismu, rozvíjet své schopnosti a mnohé jiné (je potřeba jen pouţívat odpovídající vzorce). Autosugesce při AT má „nepřekonatelný“ charakter, pokud byly správně vykonané. Celý kurz autogenního tréninku je vypočítán na 9-12 měsíců. Masáž. Masáţ je výborný prostředek pro odstranění stresového a nervového napětí. Jedna masáţ přináší uvolnění a zároveň tónizuje, například masáţ horkými a studenými kameny, horké kameny zvyšují koncentraci pozornosti a odolnost vůči stresům. Čokoládová masáţ je výborným prostředkem proti depresi, má vliv na nervový systém. Bohuţel ne vţdy má člověk moţnost navštívit odborného maséra. V tom případě se můţeme uchýlit k bodové masáţi, nejdříve se ovšem musíme poradit s odborníkem. „Stresu nás zbaví 5 minutová masáţ následujících 3 aktivních bodů: *

První bod se nachází kolem shybu vnitřní strany zápěstí

*

Druhý bod je výše neţ první o 5-7 cm

49

Citát Kaie Kermaniho, je vysoce kvalifikovaný vědec a lékař, MUDr, který vyuţil své obrovské intuitivní diagnostické dovednosti v průběhu své profesionální kariéry. 48

*

Třetí bod se nachází o 1 cm níţ neţ bod, který napůl dělí vzdálenost od prvního a druhého bodu“.

Jóga. Jóga je způsob jak zregenerovat síly a zvýšit stresovou odolnost. Základem jógy je očista těla a ducha člověka od negativních emocí a pocitů. Různé polohy jógy odstraňují napětí ze svalů a vazů, coţ působí uklidňujícím dojmem na nervový systém. Asany jsou cviky, které pomáhají zpevnit tělo a zesílit svalový tonus. Psychologický stav se normalizuje. Asany také napomáhají narovnání páteře a rovnoměrnému rozdělení energie po celém těle. Stres nás nutí proţívat pocit silné únavy a „rozloţenosti“. Asany odstraňují únavu, regenerují zdravý a rovnoměrný balanc těla a organismu. Uklidňující dýchání Uklidňující dýchání pomáhá zklidnit mysl a tělo, zbavit se zlosti nebo frustrace. Zhluboka se nadechněte do nosu. Při výdechu, jemně stlačte svaly v krku, aby vznikl chrápavý zvuk. Vdech i výdech se provádí se zavřenými ústy. Po zvládnutí výdechu, provádějte vdech stejným způsobem a se stejným zvukem. Dýchejte takto několik minut.50 Techniky dýchání: Nárazový dech Toto cvičení pomáhá nejen zbavit stresu a úzkosti, ale také uvolňuje svaly v obličeji, napíná pokoţku kolem očí a vyhlazuje vrásky v koutcích úst. Široko otevřete ústa. Vyplázněte jazyk, a co nejsilněji třikrát vyslovte: „Hhaaahh!" Zvuk musí vycházet hluboko z hrdla. Spolu se zvukem ze sebe vytlačte hořkost, hněv, smutek, negativní myšlenky. Zbavte se deprese a frustrace.51 Nárazový dech pomáhá i v případech, kdy tělo a mozek trpí velmi velkou pracovní nebo domácí zátěţi, silným hněvem, jakoukoli nemoci. Tento očistný dech sniţuje zátěţ a obnovuje kontakt s vnitřním "já". Ohnivý dech Tato dýchací technika perfektně uvolňuje špatné emoce, neklid a agresivní pocity. Představte si, ţe jste mohutný drak s plamenným dechem. Ţe jste plní ţáru a sluneční energie. Zachovejte tyto obrazy ve své mysli a několikrát prudce a krátce vydechněte 50 51

Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 189. Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. s. 192. 49

nosem, rty přitom mějte zavřené. Začněte pomalu, a postupně zrychlujte. Takový výdech můţete provést aţ 25 krát. Během tohoto dýchání můţete klidně vdechovat nosem, skoro nevnímaje vdechy. Svazující dýchání Nejjednodušší, ale ne méně efektivní technika, která způsobuje uvolnění a odpočinek. Lehněte si na záda a poloţte dlaně na břicho. Pomalu a zhluboka vdechněte. Všimněte si, jak se břicho při vdechu zvětšuje. Nyní udělejte pomalý a úplný výdech. Vnímejte, jak se břicho při výdechu stlačuje. Tento postup opakujte ještě pětkrát. Dělejte to pomalu a soustředěně. V tomto případě zapojujeme tzv. břišní dýchání, které má několik výhod oproti prsnímu (prováděným meziţeberními svaly). Břišní dýchání má výrazný ozdravný vliv na trávení a plicní ventilaci. Lépe účinkuje při překonávání stresu. Relaxace podle doktora Bensona. Podle Dr. Bensona, se zaměřujeme na vnější faktory kvůli přetrvávající obavě, kvůli tomu, ţe si stanovujeme určitá pravidla a zvyky, závisíme od svých emočních pout, proto je naše myšlení spojené s událostmi mimo nás. Změna tohoto druhu myšlení je doprovázena změnou obvyklých duševních procesů. Časté přebývání ve stavu relaxace chrání před stresem a souvisejícími nezdravými důsledky. Takový stav je moţné vyvolat meditaci, nebo jinými způsoby, jako například autogenním tréninkem nebo hypnózou. Benson vyděluje 4 důleţité prvky techniky meditace: Tiché prostředí. Někteří lidé relaxují v dopravních prostředcích, ale pro začátek byste neměli být ničím rušení. Objekt, na který se můţete soustředit. Můţe to být slovo, zvuk, pocit. Nebo se můţete soustředit na vnímání střídavého napěti a uvolnění svalů, vdechu a výdechu. Pasivní postoj. Abstrakce mysli od různých myšlenek, cílů, je nutné, aby tok myšlenek šel kolem. Pohodlná poloha. Důleţitá je moţnost uvolnění se a pohodlí, doporučuje se meditace v sedě. Meditace. Většina z nich je zaměřena na oproštění mysli od kaţdodenních starostí pomocí duševní koncentrace, vyrovnanosti a fyzické relaxace.

50

Technika meditace je rozdělena do dvou částí: první - obsahuje fixaci a soustředění pozornosti, druhá – to je přímé vnímání celkového pocitu. Meditace čisté mysli – tato technika je oblíbená, díky tomu, ţe bojuje se stresem, a je metafyzickou terapií chování. Byla vypracovaná k boji se stresem proti různým onemocněním, ve výsledku sniţuje stres a kontroluje negativní emoce. Vipassaná - technika spojená se zaměřením vnímání na fyzické pocity (dýchání), a poté i jiných fyzických pocitů těla – myšlenek a emocí. Transcendentální meditace - technika je zaloţena na opakování jednoho zvuku mantry. Tento zvuk je doporučeno opakovat nahlas, ale můţete i pouze v mysli. Cílem této meditace je relaxace a dosaţení změny lidského stavu. Mantra - slovo nebo slovní spojení, jehoţ opakování vytváří zvláštní vibrace. Opakovat můţete, například, OM, AUM. Nejsilnější mantrou, která čistí mysl je OM NAMO BHAGAVAT VASUDEVA. Zen Meditace – ten kdo medituje pomocí této techniky, musí dodrţovat přísná pravidla, zvláště pro drţení těla, dýchání a pozornost. Cílem této meditace je spojení těla, dechu a mysli v jedno celé. Člověk sedí ve tvaru pyramidy (Buddhy) a má za úkol se soustředit na hlubokém břišním dýchání, a přitom je nutné, aby počítal vdechy. Pokud vás něco vyruší z meditace, je potřeba opakovat cvičení od začátku. Meditace pomůţe najít východisko ze stresu, řešení sloţitých problémů, pomůţe rozhodnout se pro správné řešení. Metoda Josého Silvy. Unikátní způsob meditace, Jose Silva je ponoření člověka do stavu, který těsně předchází hluboký spánek, nebo stavu dítěte v děloze, kdy je mozková aktivita zpomalena. o Tato metoda také pomáhá řídit emoce. Liší se metoda tím, ţe během meditace neproběhne pouze ponoření se do vyššího myšlení, ale také úplná komunikace s druhou strany světa. o Tato meditace poskytne odpovědi na znepokojující otázky, zlepši intuici, vnitřní vidění. Uvolnění těla a zpomalení mozku vede k větší námaze pravé hemisféry.

Pomoc psychologa. Psychologické poradenství.

51

Psychologické poradenství je název pro speciální oblast praktické psychologie, která je spojená s poskytnutím bezprostřední psychologické pomoci, ze strany odborného psychologa, lidem, kteří ji potřebují v podobě rad a doporučení. Psycholog tyto rady dává klientovi na základě osobního rozhovoru a předběţného prozkoumání tohoto problému, se kterým se klient setkal ve svém ţivotě. Nejčastěji se psychologické poradenství koná v předem stanovenou dobu, v místnosti se patřičným vybavením, izolované od cizích lidí a v důvěrném prostředí. 52 Psychologické poradenství je kaţdým rokem populárnější. Psycholog pomáhá klientovi vypořádat se s jeho problémy, nabídne řešení, jeho rady a doporučení často jsou určeny na to, aby „klient, poté co je pouţije, mohl vyřešit svůj problém“.Podle závaţnosti problému psycholog-poradce určí, zda bude postačující jedno sezení nebo bude potřeba delší poradenství.Jednou z nejčastějších a nejvyuţívanějších sfér psychologického poradenství je rodinné poradenství. Mnozí obyvatelé Ameriky mají svého „rodinného psychologa“.Zkušení rodinní psychologové mohou odhalit a pochopit opravdové příčinné a důsledkové spojitosti té, či jiné situace a co je nejdůleţitější, můţe vidět cesty k vyřešení konfliktů. Relaxační centra Relaxační centrum je vylepšenou verzi odpočinkové místnosti. Jsou zde vytvořeny optimální podmínky, aby se účinně sníţilo emoční přepětí a znovu se nabraly pracovní síly. Je také vhodná pro psychoterapeutické činnosti a duševní hygienu. V průběhu dne projde klient celkovým rehabilitačním programem, ve kterém se moderní technologie a metody kloubí s alternativní léčbou. Program zahrnuje i soukromou, nebo skupinovou psychoterapeutickou pomoc. Na školeních se účastnici učí seberegulaci, relaxaci, copingové strategií chování (zvládání těţkých ţivotních situací). Provádí se zde masáţe biologicky aktivních bodů, dechová gymnastika, aromaterapie, pouţívají se phyto- koktejly, vitaminové komplexy a komplexy s energetickou hodnotou. Všechny tyto činnosti pomáhají posílit nervový systém a upevnit zdraví.

52

Nemov, R. Základy psychologického poradenství. Moskva: VLADOS, 1999. s. 13.

52

IV. Praktická část. V předchozích kapitolách jsem z teoretického hlediska rozebrala pojem „psychické zdraví komerčního manaţera“ a uvedla jsem příklady moţných způsobů obnovy osobnosti poté, co byla vystavena stresové situaci. V této práci jsem se pokusila analyzovat příčiny narušení duševního zdraví komerčního manaţera. Zvolila jsem cestu výzkumu, který se uskutečnil v jedné z praţských poboček Raifeisen bank. Pro realizaci vytyčeného úkolu byla utvořena skupina respondentů ve věku 24-30 let, v počtu 6 lidí a byl vybrán Spilbergerův dotazník osobnostní a situační úzkosti. Úzkost je individuální psychologická zvláštnost, která se projevuje tím, ţe člověk je náchylný k častému a intenzivnímu proţívání stavu úzkosti (proţívání emocionálního diskomfortu, který je spojen s očekáváním neštěstí, pocitem ohroţení sociálního statusu atd.). Určitá úroveň úzkosti je přirozená a je nedílnou součástí osobnosti aktivního a produktivního jedince. Kaţdý člověk má svou vlastní optimální (nebo ţádoucí) úroveň úzkosti, je to tak zvaná prospěšná úzkost. Je spojena s podněty činností člověka, jeho zaujetím při řešení úkolů a koreluje s důleţitostí situace vnímanou jeho samým. Ze šesti zkoumaných lidí dva prokázali vysokou osobní úzkost. Proto můţeme předpokládat, ţe úzkost se u nich bude projevovat v různých ţivotních situacích a rovněţ i při práci, obzvláště budeme-li hovořit o jejich kompetentnosti a posuzovat její výši. Osobnostní úzkost je konstitucionální rys, pro který je typické pociťování hrozby či hrozeb v širokém rozsahu situací. Při intenzivní osobní úzkosti bude kaţdá z těchto situací mít na subjekt stresový vliv a bude v něm vyvolávat viditelný projev úzkosti. Velmi intenzivní osobní úzkost má přímý vztah k přítomnosti neurotického konfliktu, s emocionálními a neurotickými výbuchy a psychosomatickými onemocněními.53 V mém výzkumu projevil jeden ze šesti lidí intenzivní situační úzkost. Protoţe výzkum byl prováděn v pracovní době, ukázalo se, ţe tento jedinec pociťuje na svém pracovišti stres (situační). Tento stav vzniká tehdy, dostane–li se jedinec do stresové situace. Je také charakterizován subjektivním nepohodlím, napětím, nespokojeností a vegetativním podnícením. Tento stav se 53

Ratan, T., Šlechta, N. Psychodiagnostické metody pro studium osobnosti. Moskva: Flint, 1996, s. 56

53

velice intenzivně vyznačuje nestabilností v čase a různou intenzitou v souvislosti se sílou vlivu stresové situace. Osoby s intenzivním cítěním úzkosti by v sobě měly rozvíjet pocity jistoty a úspěchu. Musí přenášet důraz z vnější potřebnosti, kategoričnosti, význačnosti ve stanovení úkolů na správné pochopení obsahu činností a konkrétní plánování úkolů. Ostatní lidé, kteří se podrobili výzkumu, prokázali přiměřenou úzkost v osobnostní i v situační úrovní. Přiměřená úzkost umoţňuje člověku mobilizovat své síly a jednat efektivněji. Subjektivní pohled člověka na jeho vlastní stav je pro něj důleţitou částí sebekontroly a sebevýchovy. Porovnání výsledků dvou testů nám umoţnilo ocenit individuální význam stresové situace pro kaţdého účastníka, zaměřit na ni zvýšenou pozornost a učinit kroky pro obnovu vlastního psychologického zdraví.

54

Závěr Na základě analýzy výsledků své práce jsem došla k následujícím závěrům: Většina problémů, se kterými se potýkají komerční manaţeři, je spojena s intenzivním psychickým pracovním vypětím. Mnohočetné emocionální zátěţe, které se vyskytují v pracovním procesu, mohou vést k poruchám vegetativních funkcí (například zvýšení úrovně pulsu a krevního tlaku). Intelektuální zátěţ, která je zapříčiněna sloţitostí řešených úkolů v práci, kontrolou vlastní činnosti a rovněţ kontrolou práce vykonávané jinými osobami, můţe později vést nejen k narušení psychického, ale i fyzického zdraví. Existují čtyři základní typy temperamentu – sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik. Podle daného typu osobnosti převládá emocionální stránka nebo aktivita v jednání, stejně tak jako v kaţdém typu můţeme najít kladné i záporné vlastnosti. Komerční manaţer s cholerickým temperamentem se vyznačuje rychlostí reakcí, pohotovostí a energickým přístupem, flegmatika si naopak jen stěţí můţeme na stejné pozici představit, neboť tento typ temperamentu si jen pomalu osvojuje nové dovednosti a návyky a bývá v práci spíše pasivní. Je nutné zdůraznit, ţe uvedené rozdělení na čtyři typy je podmíněno dalšími faktory a vypovídá jen o tom, ţe u většiny lidí v té či oné situaci se mohou projevovat vlastnosti, náleţející typu jinému. Z toho můţeme dojít k závěru, ţe vrozený typ temperamentu můţe být do určité míry korigován - je tedy moţné pozměnit určité vlastnosti, které člověku brání v ţivotě nebo při výkonu práce, rovněţ tak způsob reakce na působení stresu můţe být ovlivňován. K těmto účelům existuje řada metod psychické a energetické sebekontroly. Znalost metod účinných v boji proti působení stresu je nezřídka důleţitou částí psychické hygieny kaţdého jedince. Vizualizace, akustická terapie, autogenní trénink, masáţe, joga, meditace a v první řadě psychologické konzultace – to vše jsou způsoby, které mohou být výrazně nápomocny v procesu obnovy psychického zdraví. Protoţe práce komerčního manaţera je plná rizik poškozování duševního zdraví, je nezbytné být s těmito metodami obeznámen. Je důleţité zdůraznit, ţe stres nemá jen negativní stránky působení. Existuje i kladná stránka – stres aktivizuje mechanizmy, které pomáhají překonávat zdánlivě bezvýchodné situace. Škodlivý stres je naopak vţdy nebezpečný a zanechává na organismu stopy. Stresové situace, nedostatek odpočinku a neschopnost uvolnit se a vytěsnit z mysli pracovní záleţitosti - to vše jsou příčiny nervového vyčerpání. Organismus člověka je schopen podávat výkony i v reţimu 55

vyčerpání, jen efektivnost takového počínání je malá a ve výsledku při přepínání sil dochází k poškozování mozku a nervového systému. Manaţerský syndrom je stav chronického vyčerpání. Vysoká zodpovědnost a napětí z ní plynoucí, přehnané zaujetí prací – to vše přerůstá v nezdravou závislost. Syndrom chronické únavy sniţuje činnost imunitního systému, coţ vede k špatné obranyschopnosti a následně nemocem. Podle slov H. Selye „kaţdý člověk musí důkladně poznat sebe sama a najít úroveň stresu, při které se bude cítit nejpohodlněji“. Nehledě na to, jaké úkoly musí komerční manaţer při své práci řešit, měli bychom si uvědomit, ţe pokud nebude schopen poznat sebe sama, bude vystaven negativním vlivům distresu, vyvolaného například neustálou, neúměrnou mírou zátěţe. Nervově-psychické napětí, které často vzniká v moderních sociálních podmínkách, můţe poškodit duševní zdraví člověka. Proto se znalost metod k určení stresových situací stává nutnou součástí psychické hygieny kaţdého z nás. Tuto práci bych chtěla zakončit slovy A. Schopenhauera: „Ten, kdo přišel na svět, aby ho váţně přesvědčil o důleţitých otázkách, ten se můţe povaţovat za šťastlivce, pokud dokáţe vyváznout zdráv a neporaţen“.

56

Seznam použité literatury 1.

Petrushin, B. Neurózy města. Moskva: akademický projekt, 2004. ISBN: 5-8291-0213-7.

2.

Nemov, R. Základy psychologického poradenství. Moskva: VLADOS, 1999. ISBN: 5691-00268-6.

3.

Nemov, R. Praktická psychologie. Moskva: VLADOS, 1998. ISBN: 5-691 - 00074-8.

4.

Maksimtsev, M. Management. Moskva: JEDNOTA, 1998. ISBN: 5-238-00037-5.

5.

Ratan, T., Šlechta, N. Psychodiagnostické metody pro studium osobnosti. Moskva: Flint, 1996. IBSN: 5 - 89349-100-9.

6.

Nartova-Bochaver, S. Psychologie osobnosti a mezilidských vztahů. Moskva: EKSMO Press, 2001. IBSN: 5-04-008554-0.

7.

Sulimova, T. Sociální práce a konstruktivní řešení konfliktů. Moskva: Institut aplikované psychologie, 1996. IBSN: 5 - 89112-014-3.

8.

Bodalev, A., Stolin, V. Obecná psychodiagnostika. Petrohrad: Projev, 2006. IBSN: 59268-0015-3.

9.

Raigorodskii, D. Psychologie a psychoanalýza charakteru. Samara: Velvet, 1998. IBSN: 5-89570-002-0.

10. Nemov, R. Psychologie. Moskva: Vlados, 1998. IBSN: 5-691-00112-4. 11. Cherednichenko, I., Tel'nykh, N. Psychologie managementu. Rostov na Donu: Phenix, 2004. ISBN: 5-222-05033-5. 12. Samoukina, N. Kariéra bez stresu. Petrohrad: St Petersburg, 2003. ISBN 5-94723-010-0. 13. Scerbatihs, J. Stres a štěstí jedním písmenem. Rostov na Donu: Phenix, 2011. ISBN: 9785-222-17855-3. 14. Avdulova, T. Psychologie managementu. Petrohrad: Akademie, 2003. IBSN: 5-76951435-3. 15. Salagram, D. Mantra-jóga a meditace. Moskva: Metafyzika, 2008. ISBN: 5-87383-009-6. 16. Nesterova, D. Velká kniha o masáţi.Moskva: AST, 2006. ISBN: 5-17-031442-3.

57

58

Duševní hygiena v životě komerčního manažera

Recommend Documents