5
prosinec
2005 1
DUCHOVNÍ SLOVO „Čas radosti,veselosti světu nastal nyní. Pán Bůh věčný, nekonečný narodil se z Panny. V městečku Betlémě, v jesličkách ve chlévě, leží malé pacholátko na seně, na seně …“. Prostinká slova Vánoční koledy naznačují každému z nás tajemství Boží lásky, která právě o Vánocích se sklání ku každému z nás. To je vnitřní bohatství naší víry, jejímž okem nahlížíme do velkých hlubin Božích úmyslů s každým z nás … . Věřící básník Václav Renč na pozadí vězeňského pobytu v padesátých letech vyzpíval naději Vánočních událostí tímto veršem: „Jen přijďte, pojďte, dobří chudí! Ten jas, co ze spánku vás budí a ukazuje k Betlému, Ta hudba, která zas a zase tajemně nocí rozlévá se, Vše platí Králi našemu. Jen pojďte, Syna mého děti, na jeho krásu pohleděti, Před níž se nebe uklání. Jen pojďte, pokorní a tiší! Proste a On vás neoslyší: Jste jeho první poddaní.“ Ta prostá slova řečí vázané láskou srdce básníkova jsou blíže vysvětlena slovem vzácného rozjímajícího teologa Františka Cinka. Takto kontemplující slova liturgie Vánoční bohoslužby: „Děťátko narodilo se nám … slova rozechvívající. Slova, jež v tisícerých obměnách a ozvěnách zaznívají z písní a modliteb, jimiž zvučí naše chrámy v době Vánoční. Slova nevýslovně tklivá … Maličký … Bůh … děťátko … . Nekonečný, nesmírný, nevystíhlý, jehož velebností nebesa nemohou obsáhnout, vkročil mezi nás jako dítě, aby byl naším. Slovo věčné stalo se maličkým pacholátkem pro nás. Nám, nám narodil se …. Děťátko narodilo se nám a Syn dán jest nám. Narodil se nám, pro nás, aby se nám dal. A přece toto dítě je svrchovaný Božský vládce, jehož knížectví spočívá na rameni jeho, Přichází, aby zbudoval království Boží v lidstvu pod vládou spásné své pravdy a milosti. Jeho zrození jest příchodem Božího vladaře, který panstvím svým spojí zemi s nebem. A jaký to trůn, na který vstupuje? Jesle. Druhým jeho trůnem bude kříž, třetím oltář. Trojí trůn jeho vydává svědectví o povaze jeho mesiášského království. Je to království lásky, spásné lásky, objímající lidstvo, směřující ke spáse světa. Přichází jako zvěstovatel úradku Božího, záměru nebes. Jakého? Bůh chce všechny lidi spasit a přivést k poznání pravdy …“. Tolik učený teolog o pravdě Vánoc. A nám zůstává na rtech: Splnilo se Písmo svaté, radujme se v Pánu, slunko spásy světu vzešlo z nadehvězdných stanů. Z Panny čisté narozen, v jesličkách je položen, temná noc se proměnila divem Božím v jasný den. Radostné Vánoce. P.Michal 2
PŘEDSTAVUJEME připravil A.Urban
Při přípravě této pravidelné rubriky jsme si v předVánočním čase uvědomovali, že Vánoce jsou také oslavou křesťanské rodiny. Je proto symbolické, že v době krize rodiny, kdy je více rozpadlých rodin než těch tradičních, jsme zavítali na návštěvu Anny a Václava Urbanových, kteří 28.listopadu oslavili 55 let společného života. První otázka pak nemohla být jiná než…. žel se dostal autobusem do Příbora, ostatní musel dojít pěšky. To byla oběť - nebyly šikovná děvčata někde blíže? Václav: Ani o tom nemluvte. Maminka manželky mne přijala hned velmi pěkně. Tatínek, i když už jsme chodili spolu dlouho, se mne jednou zeptal, co v tom vězí, že nemám děvče z Petřkovic a musím je hledat tak daleko. Pozlobilo mne to a málem jsme se rozešli…. Ale láska i hory přináší a místo rozchodu přišla svatba. Pak byla svatba … Tatínek i přes uvedenou poznámku pak měl manžela velmi rád, stejně jako celá naše rodinu … . Oddával nás manželův strýc Alois. Nebylo to však bez problémů, neboť autobus se svatebčany se pro poruchu opozdil a svatba byla o hodinu později….
Vzpomínáte si ještě na to, jak jste se seznámili? Václav: Poprvé jsem jméno své ženy slyšel, když jsem ji ještě vůbec neznal. Jednou na hody v Petřkovicích, kde jsem se narodil, přijel náš strýc Alois Urban, který byl knězem v Rychalticích. Když jsme si spolu povídali, řekl mi, že mi přeje, abych se šťastně jednou oženil a že ve své farnosti jednu velmi hodnou zná – Annu Filipcovou. Rychaltice nebyly pro mne neznámé, neboť zde žila moje sestra Jiřina a další strýc zde byl tajemníkem na obecním úřadě. Nicméně na rozhovor se strýcem Aloisem jsem si vzpomněl až mnohem později, když totéž jméno náhodně padlo při rozhovoru s kamarádem při mé návštěvě sestry. Po mé poznámce, že jsem toto jméno již slyšel, vyzval mne kamarád, abych přijel za 14 dní na zábavu a že mne s ní seznámí… Anna: Chodili jsme spolu dva roky. Man-
Anna:
To jste se nebála, že svatba nebude? Anna: Ne, věřili jsme si a měli jsme se rádi…. Zkuste se ohlédnout na uplynulých společných 55 let … Anna: Krátká doba, která rychle utekla, kde se těch 55 let vůbec vzalo? Nechceme tomu ani věřit. Bylo pořád něco – radosti, bolesti, nemoci…. Co nejvíce pomohlo k tomu, že jste spolu tak dlouho? Anna: Měli jsme se rádi, nevyčítali jsme si a snažili jsme žít každý den tak, jak 3
Rodiče byli velmi hodní. Měla jsem 5 sourozenců. Život se točil kolem zemědělství…. Václav: Dětství a mládí jsem měl velmi smutné. Také jsem měl 5 sourozenců. Zajímavé je, že jsme byli 4 kluci a 2 děvčata, u manželky tomu bylo při stejném počtu dětí přesně naopak. V roce 1941 zasáhl naši chalupu kulový blesk a téměř vše shořelo. Dva roky poté nám umřela maminka. Tatínek se znovu oženil, bylo mi dvacet, nejmladší sestře však 9 let. Díky strýci Aloisovi byla pak dána do výchovy bezdětným manželům v Rychalticích. Vyučil jsem se stolařem v Lešné. Na vojně jsem byl v Brně-Pisárkách u ženistů, což jsou vojáci, kteří staví mosty přes řeky. Přitom jsem neuměl plavat. Když jsem se topil, vytáhli mne jednou v posledním možném okamžiku…..
máme. O tom se ani moc mluvit nedá. Věříme, že jsme se vzali před Pánem Bohem a chceme spolu jeden druhému dosloužit. Co nám pomáhá? Určitě i společná modlitba. Je to zejména růženec k Božímu milosrdenství. Modlíme se ho spolu denně – cítíme v tom nějakou sílu… Po svatbě přišly děti … Máme tři dcery a šest vnoučat. K dětem patří Vánoce – jak je vůbec slavíte? Dárky si spolu již nekupujeme. Stromeček však společně s dcerou Ludmilou si připravíme. Nejprve slavnostně povečeříme. Na stole přitom máme penízky. Je to starý zvyk – aby se nerozkutálely…. K večeři máme hrachovou polévku, řízek z kapra a salát. Když přijdeme ke stromečku, nejprve zpíváme koledy. Večer zakončíme půlnoční mší svatou. Na Hod Boží přijde další dcera z Nového Jičína Jaroslava z Brna s manželem a vnoučaty…
Vraťme se k Vašemu společnému životu po svatbě… Anna: Bydleli jsme nejprve u soukromníka na Sportovní ulici. Manžel pracoval u svého strýce, který měl stolařství, v místech dnešní nové Komenského školy. Protože soukromník potřeboval byt pro sebe, pomohlo nám místo školníka s bytem na staré Komenské škole, kde jsme bydleli 22 let. Nyní v důchodě rádi zajíždíme na rodnou chalupu v Petřkovicích. Já zde ráda zahradničím a starám o dva pejsky a manžel zase o svých 11 včelstev.
Zkuste zavzpomínat na Vánoce Vašeho dětství… Anna: Dárky byly pouze skromné – rukavice, šála…. Vybavuje se mi slavnostnější večeře a atmosféra plná lásky. U stromečku jsme nezpívali, ale modlili se. Zajímavé bylo, že v Rychalticích již tehdy se na Silvestra konala zábava. Z ní jsme o půl noci chodili na novoroční mši svatou, která byla zahájena hraním trubačů z kostelní věže. Václav: Vánoce našeho dětství byly velmi chudé. Dárky jsme dostávali pouze na sv. Mikuláše, o Vánocích ne. Pokud nepřišel sv.Mikuláš k nám, nalezli jsme ráno za oknem drobné praktické dárky do školy – sešity, tužky… U stromečku jsme zpívali koledy. Pak jsme chodili pěšky na Starý Jičín na půlnoční….
Rádi vzpomínáte na strýce kněze Aloise Urbana… Anna: Ano. I díky němu jsme dnes spolu. Do Rychaltic přišel, když mi bylo 15 let. Velmi se staral o mládež. Měli jsme s ním kroužky na faře, pořádal biblické hodiny. Při jedné soutěži ve znalostech Písma sv. jsem obdržela i cenu – obraz. Před očima mám jeho smích, když jsme pořádali vaječinu na sv.Ducha v lese…
Zůstaňme u Vašeho dětství… Anna: Pocházím ze statku v Rychalticích. 4
Václav: Péče o mládež a zejména pořádání tajných exercicií se mu také stalo osudným po nástupu komunistů k moci. Toto jim vadilo, tajné exercicie byly vyzrazeny, a proto ho také zavřeli. Po jeho návratu z vězení pořádal pro nás chlapy tajné exercicie dál…
Františkovi Hodslavskému. Takto sloužíte tedy již 21 let. Dle možností jste pomáhal i jinak… Václav: V roce 1987 bylo zapotřebí opravit Španělskou kapli. Domluvil jsem firmu, sháněl lešení, brigádníky. Lešení zasahovalo do hlavní cesty, byly problémy.. Po sundání střechy se ukázaly prohnilé krovy…. Lidé odpracovali mnoho hodin…. I další opravy kostelů, jak Španělské kaple, sv.Trojice, tak farního kostela dříve prokázaly praktickou lásku k víře a ochotu něco obětovat, ale daly také lidi dohromady. Rád také vzpomínám na poutní místo Panny Marie Lurdské v Petřkovicích, v místě, kterému se říká „Na horách“. Staral se o ně již náš tatínek, pak to po něm převzal můj bratr František. Zhotovila se zde křížová cesta, udělala se úprava prostranství. Zvláště oslava 100 let, byť ještě za komunistického režimu v osmdesátých letech, se vydařila a bylo zde mnoho lidí. Na závěr se vraťme k Vánocům – svátkům lásky, pohody a míru… Před Vánocemi zpravidla s Františkem Hodslavským připravujeme stromky do stojanů a mladí je zdobí. V kněžišti obvykle bývaly 4 větší stromky. Jednou za otce Petra Eliáše jsme jako obvykle vybrali 3 větší stromy. Čtvrtý byl asi o metr delší. Nikdo nám nic neřekl, tak jsme jej zkrátili, aby to bylo jako obvykle. Na druhý den jsme se však doslechli, že to mělo být jinak, v kněžišti měl být pouze jeden veliký strom a bylo zle. Marné bylo veškeré vysvětlování. Smutná pak byla nálada – zcela neslavnostní…. Až na půlnoční mši svaté jsme se s otcem se slzami v očích objali. Byly to mé nejkrásnější Vánoce. Kéž by smíření provázelo každého z nás – čtenářů Okénka, i o těchto Vánocích….
Ani pan Václav však nezůstal v kostele daleko od oltáře… Václav: Když jsme se odstěhovali ze školy na byt na Trlicově ulici a šel jsem na důchod, pomáhal jsem v kostele s úklidem. Tehdy onemocněl kostelník pan Hoďák. Pomáhal mu František Hodslavský, který však při ranní mši svaté mohl být pouze v týdnu kdy měl odpolední, protože ještě pracoval v Tonaku. Protože neměl kdo odnést věci od oltáře po mši svaté – udělal jsem to a zhasl svíce. Pan děkan Jan mne pak oslovil s výzvou, abych se této službě učil…Vzhledem k tomu, že přes léto jsem v Petřkovicích, tak jen pomáhám
5
Vánoční přišel čas Alois Jančálek
Vánoční přišel čas I dítko svaté. Čím Ježíška přivítáte, Jaký dárek, že mu dáte? To nejdražší dejte mu, co máte. Svá srdce a lásku k tomu, Poproste Jej za ochranu, Ve Vánočním čase, Jeho narození, Ať se váš život v radost změní. By jste v dobrém spolu byli, Co bylo zlé, napravili, Ať vám ve vašem žití, Betlémská hvězda na cestu svítí.
HISTORICKÉ OKÉNKO Poutní cesta u Španělské kaple Václav Bubeník
Ulice K Nemocnici v Novém Jičíně, která vede ze středu města ke Španělské kapli, náleží již k Hornímu předměstí. Byla to ulice, po níž se do města přijíždělo od Hranic na Moravě, takže zde působilo mnoho řemeslníků, zejména kovářů. V průběhu let se několikrát změnilo i její jméno. Původně se nazývala Schmiedgasse (Kovářská), později až do roku 1945 Obertorstrasse (Hornobranská), následně do roku 1990 nesla jméno Stalinova a Švermova a od 14.února 1990 se jmenuje K Nemocnici. Ve druhé polovině 18.století se stala součástí tzv. císařské silnice spojující Vídeň s Krakovem. Španělská kaple se tehdy nacházela již za městem v polích, neboť poslední domy stávaly někde v okolí hostince Staré Slunce. Kaple byla známým poutním místem. Cestu k ní lemovaly sochy světců, o čemž jsou zmínky v mnoha písemných pramenech. Ve svém pojednání „Kurzgefaste Geschichte der Spanichen Kapelle zu Neutitschein“ vydaném v roce 1882 o tom například píše tehdejší kaplan Wilhelm Jakel. Zmiňuje zde, že dne 28.7.1733 byly na cestě vedoucí ke Španělské kapli postaveny sochy Neposkvrněné Blahoslavené Panny Marie a svaté Anny, darované měšťany Sigmundem Söllnerem a Annou Legerovou. Slavnost proběhla za asistence osmi kněží, faráře Johana Hertla a mnoha zbožných lidí. Ukončilo ji slavnostní Te Deum. To byl pravděpodobně základ budoucí poutní cesty, poněvadž Wilhelm Jakel v poznámce svého dílka na straně 8 pokračuje s tím, že v předešlém století (18.stol.) stály posléze u Španělské kaple a na cestě k ní dva kříže a osm soch svatých. Zároveň uvádí i jejich nové umístění v té době, tj. v roce 1882, neboť z různých dnes již neznámých důvodů došlo k přemístění některých z nich na různá místa ve městě. Pro upřesnění se tedy jednalo o dva kříže, sochu Neposkvrněného Početí Panny Marie, svaté Anny, Bolestné Panny Marie, svatého Ignáce z Loyoly, svatého Jana Nepomuckého, 6
svatého Jakuba, svatého Antonína Paduánského a svatého Floriána. Zmínka o plastikách v Jaklově pojednání je nejstarší zprávou o nich, kterou se mi podařilo nalézt. V návaznosti na ni jsem pak v různých publikacích sledoval jejich osudy až po dnešní dobu. Jako východisko proto vždy nejprve uvádím Jaklův údaj platný pro stav v roce 1882. Jeden z křížů, který podle Wilhelma Jakla stával původně u Španělské kaple, se v roce 1882 nacházel na hřbitově. Autor blíže hřbitov neupřesňuje, i když v té době byly v Novém Jičíně dva. Šlo však s velkou pravděpodobností o někdejší hřbitov u kostela Nejsvětější Trojice v nynějších Janáčkových sadech. Ten zde totiž existoval již od 16.století až do roku 1879, kdy došlo k jeho zrušení a přeměně na veřejný park. To by potvrzovala i fotografie kostela s křížem, pořízená zcela určitě před rokem 1880, neboť na místě dnešní České pošty postavené v roce 1881 je ještě vidět starý špitál s věžičkou, který byl v té době odstraněn. Vzhledem k tomu, že se do dnešních dnů na stejném místě kříž nachází, je téměř jisté, že se v obou případech jedná o kříže identické. Jak jsem zjistil dne 30.března 2005, je dosud v relativně dobrém stavu. Nápis na jeho podstavci zní: „Ke vzbuzení opravdové úcty a klanění se Ježiši Vero Kristu, jako projev splnění svého zbožného HonorI slibu sochu nechal postavit Ignác Schindler, atqVe aDoratIonI barvíř a měšťan novojičínský“. Pod tímto JesV. ChrIstI, HanC nápisem je znatelný ještě jeden, ale již zcela effIqIeM eXstrVXIt, nečitelný řádek. O kříži je zmínka i v knize ex peCVLIari Voto IgnatIVs Kulturní památky okresu Nový Jičín, vydané sChInDLer, tInCtor, Isat IDICVs v roce 1996. Zde na straně 101 autorky uvádějí et CIVIs neotItschInensIs. jeho umístění, tj. pozemek parcela číslo 101 v území Nový Jičín Horní předměstí. Kromě jeho popisu a nápisu na podstavci je zde ještě uveden i jeho poslední řádek, který byl v době vydání publikace asi čitelný a zněl: Die 18.AD. Mensis July. Kříž je vyhotoven v barokním stylu a pochází z roku 1749. Druhý hřbitov byl v té době na místě dnešních Smetanových sadů, a to od roku 1843 do roku 1915, kdy rovněž došlo k jeho přeměně na park. Druhý z křížů stával před domem č.org.. 41 na Obertorstrasse – nyní ulici K Nemocnici. V roce 1882. byl však již na novém místě – spolu se sochou Neposkvrněného Početí Panny Marie a svaté Anny na tehdejším Schenkringu, což je nynější ulice Generála Hlaďo. Sochy Neposkvrněného početí Panny Marie a svaté Anny jsou totožné s těmi, o kterých jsem se zmínil v souvislosti s jejich instalací u Španělské kaple v roce 1733. Dům č.org. 41 č.p. 794 již neexistuje. Stával v těsném sousedství kaple a na jeho místě je v současnosti parkoviště nemocnice. Obě sochy s křížem tvořily místo, které bylo obecně známo pod názvem „U Tří křížů“. Nacházelo se na křižovatce ulic 28.října, Generála Hlaďo a K Nemocnici mezi domy č.p.159 a 160. Dr.M.Baláš uvádí ve své Topografii Nového Jičína, že sochy s Kristovým křížem zde byly instalovány v roce 1820. To se tvrdí i v č.7 vlastivědného časopisu Das Kuhländchen z roku 1925, kde byly zveřejňovány některé části městské kroniky. Mimo jiné se zde říká, že na počátku roku 1820 za starosty města pana Martina Ritze byly v horní části Kurrieringu (nyní ul. Generála Hlaďo) postaveny tři kamenné plastiky. Jedna z nich, tj. kříž, stávala před tím na 7
císařské ulici vedoucí od Španělské kaple do Loučky. I obě sochy po stranách kříže byly původně u Španělské kaple, tak jako i ty ostatní. Potud Das Kuhländchen. Kříž i sochy si velmi dobře pamatuji, jako jistě i mnoho starších občanů města. Ze svého místa pak byly v roce 1949 odstraněny. Kříž byl přemístěn do parčíku u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Sochy byly pravděpodobně zničeny. Pamatuji se jen, že dlouho ležely na trávníku v blízkosti Španělské kaple. Na kříži je dodnes dobře čitelný latinský nápis: „Zastav se poutníku, u tohoto kříže, znamení tvé věčné spásy“. Na zadní sIste straně podstavce jsou vytesány letopočty 1778, 1890, 1950, 1964 a VIator apod. 1997, což jsou letopočty zhotovení kříže a jeho oprav. Podle knihy CrVCem tVe Kulturní památky okresu Nový Jičín se jedná o pozdně barokní kříž saLVtis umístěný na pozemku parcela číslo 606/1 v k.ú. Nový Jičín-Město. W:W Tvrzení autorů uvedené knihy, že kříž měl na svém dřívějším stanovišti vedle sebe sochu Panny Marie Bolestné a svatého Jana Evangelisty, se nezakládá na pravdě. Správně to byla socha Neposkvrněného početí Panny Marie a svaté Anny. (pokračování příště)
Boží hod Vánoční Alois Jančálek
Boží hod Vánoční, Mše svatá půlnoční, V září světel, za koled písní, V kostele se davy tísní. Uctít svého Vykupitele, Ježíška malého, Boha v lidském těle. Který světů všech je král, Sama sebe lidem dal. Aby nás od smrti vykoupil, Na kříži svou krev vykoupil, Na kříži svou krev prolil, Třetího dne z mrtvých vstal, oslaven, apoštolům se ukázal. Po svém nanebevstoupení, Svatého Ducha seslal k zemi, Aby nás svou mocí posvětil, Naši víru v Boha, oživil
LITURGICKÉ OKÉNKO HOMILIE (Kázání) 8
připravil otec Alois
Po evangeliu, když si všichni sednou, následuje homilie (lidově kázání). Všichni to jistě znáte, možná je to doba pro některé méně zajímavá. Ale homilie má svůj význam. Je součástí liturgie, která se velmi doporučuje. Snažíme se proto poslouchat homilii, protože nám může osvětlit určitou pravdu víry nebo určitý úsek z Písma svatého a pomoci nám v našem duchovním růstu. Proto při homilii posloucháme tak, jako posloucháme ve škole, a můžeme se dozvědět věci, které se nám budou hodit pro život. Samozřejmě velice záleží na tom, kdo a jakým způsobem homilii přednáší. Existují různé formy homilie. Kněz buď mluví sám (přednáší), nebo vede s lidmi dialog. Zajímavější pro nás asi je, když se můžeme zapojit. Také je možné ztvárnit nějaký příběh (třeba evangelijní) krátkou scénkou. Možná tyto věci už znáte, pokud jste se zúčastnili nějaké mše svaté pro děti, a možná se mnou budete souhlasit, že jste si z takové homilie odnesli nejvíc. Homilie se musí konat o nedělích a zasvěcených svátcích, ale je velmi dobré, koná-li se během každé mše svaté, alespoň v době adventní, postní a velikonoční. Také proto, že se sejde v kostele víc lidí.
NAPSALI JSTE NÁM Hubertská troubená mše v Kuníně PhDr. Jaroslav Zezulčík, kastelán zámku Kunín
Slavnostní troubenou mší k poctě svatého Huberta v kostele Povýšení svatého Kříže byla v sobotu 5.listopadu ukončena zámecká sezona na zámku v Kuníně. Mši celebroval J.M. ThDr. Ing. Evžen Lukáš Martinec OSA, opat starobrněnský a koncelebrovali P. ThDr. Alois Peroutka, děkan novojičínský a P. Oldřich Máša Fam. OT, farář moravskoberounský. Mimořádný zážitek z Mše svaté hudebním doprovodem umocnili Přerovští trubači a členové Chorusu collegia Odry. Slavnostní ráz celé mše podtrahla také účast členů Řádu svatého Huberta z Hospitální nadace hraběte Františka Antonína Šporka ze zámku Kuks. Slavnost byla zakončena v odpoledních hodinách na nedalekém zámku, který byl takto slavnostně uzavřen. Podobně jako před staletími končí tak zámecká sezona v duchu dávných zámeckých honů, tak aby na jaře příštího roku zámek otevřel znovu své brány návštěvníkům a turistům...
9
Dar nemoci Gabriela Žitníková
Ráda bych Vám představila zajímavou aktivitu na území našeho města, jež vznikla z touhy pomáhat . Již dlouho na mne z nástěnky volala pozvánka navštívit Charitní klub rukodělných prací na zdejší faře, který založila a stále aktivně vede paní Anna Golichová. Jednoho dne jsem se za touto obdivuhodnou dámou vypravila, abych ji položila několik otázek směřujících k počátkům a významu její aktivity v této oblasti. A paní Golichová se skromností sobě vlastní začala vyprávět … „Více než před třiceti lety jsem psychicky onemocněla a bylo nutné podstoupit léčbu v léčebně. Zde byly součástí léčení i ruční práce. Zjistila jsem a sama na sobě jsem si odzkoušela, že tvořit něco vlastníma rukama mi velmi pomáhá, ba co víc, navrací mne to k životu. Po návratu z léčebny domů začala běžná práce v rodině, vychovávala jsem pět dětí, ale přesto mne stále přitahovaly ruční práce a myšlenka vytvořit něco, co by umožnilo i jiným lidem provozovat tuto aktivitu a příjemně strávit volný čas. Má touha vytvořit „rehabilitační dílny“ mně neustále zůstávala v paměti. Chtěla jsem prostě pomáhat ! Moje plány byly smělé a já neměla peníze, ale hlavně jsem na tuto myšlenku byla sama… Až v roce 2001 se na zdejší faře naskytla možnost založit Charitní klub rukodělných prací, což mně oslovilo a já se do toho pustila.Scházíme se dvakrát týdně ve středu a pátek od devíti do jedenácti a věnujeme se tvorbě různorodých výrobků, které dělají radost nejen nám, ale následně i obdarovanému. Přáníčka, záložky, drobné hračky, obrázky, to vše najde své uplatnění. Naší největší událostí je Tříkrálová sbírka, na níž pro koledníky vyrábíme přes 2000 záložek. Ty jsou rozdávány v navštívených domácnostech a biblický text, jenž je na nich napsán, podkresluje duchovní rozměr této bohulibé akce.“ Povídání bylo velmi milé a já si uvědomila, že jakýkoliv dar, a to i „dar nemoci“, může vést k malým či velkým skutkům lásky. Příkladem za všechny může být také tento příběh, o který jsem se s Vámi v čase Vánočním, tj. v době „obdarovávání“ chtěla podělit. Až k Vám letos na Tři krále přijdou koledníčci a budou Vám dávat drobný dárek na památku, vězte, že pochází z Charitního klubu rukodělných prací … 10
Charitativní klub rukodělných prací Vás zve na prodejní
V Ý S T A V U
svých prací
o adventních nedělích 8 00 – 12 00 hod. fara přízemí ! ZVOŇTE !
Poděkování Pavla Kvitová
Blížíme se zase ke konci kalendářního roku a začíná nám doba adventní. Měli bychom se zamyslet nad tím, jak jsme celý rok prožili. Advent je také časem zklidnění se v každodenním shonu a prožíváni společenství s druhými. Za naše farní společenství v Libhošti, bych dneska touto písemnou formou chtěla poděkovat paní varhanici Cyrilce Novákové z Šenova u Nového Jičína. Děkuji za její velkou obětavost, kterou koná pro naši farnost. Každou neděli hraje v našem farním kostele a jak jen jí to vyjde, také přijede i na mši sv. přes týden. Tedy nejen pohřby a významné svátky, ale také naše středeční mše svatá je často doprovázená hudbou varhan. I když má doma svou rodinu, není jí zatěžko přijet k nám každou neděli, neboť zvuk varhan do mše svaté neodbytně patří. Chtěla bych ji tímto jménem farníků poděkovat za její obětavost. Jsme rádi a vážíme si toho, že ji máme. Ještě jedno poděkování mi leží na srdci, a to naši mládeži, rodinám a dalším pomocníkům. Minulý rok zajistili snad až u nebeské brány vizitaci sv. Mikuláše, pečení malých a milých pozorností,… a tak tento 11
významný světec navštívil také nás. Máme jen pár dětí v našem kostele, přesto věříme, že také naše farní společenství je schopné se sejít a něco hezkého vytvořit. Nakonec návštěva tak vzácného hosta jako je sv. Mikuláš je povzbuzení nejen pro ty nejmenší, ale je přínosem pro každého z nás. Snad také letos nezůstane naše farnost pozadu a svatý Mikuláš se objeví ve dveřích našeho kostela.
Tříkrálová sbírka Lenka Vaňková, koordinátora sbírky
Charita Kopřivnice bude pořádat v období svátku Zjevení Páně „Tříkrálovou sbírku“. Tato sbírka proběhne v termínu od 1.1.2006 do 15.1.2006. Získané peníze budou použity na financování humanitární pomoci doma i v zahraničí, na sociální a zdravotní péči pro seniory. Velmi bychom přivítali zapojení dobrovolníků do této sbírky. Prosíme, aby se přihlásili u koordinátorů ve své farnosti, nebo se obrátili přímo na Charitu Kopřivnice, Záhumenní 1151, 742 21 Kopřivnice, tel.: 556 813 637. Děkujeme Vám za Vaše dary, popřípadě i za pomoc při realizaci sbírky.
Křehkost Tříkrálové sbírky … Gabriela Žitníková
Tříkrálová sbírka je nesmírně křehká záležitost. Křehkost jejího „bytí“ je dána mnohočetností vztahů vyjadřující podstatu této bohulibé záležitosti … Prvním z nich je náš vztah k Bohu. Bůh a já, já a On, je základním rozměrem naší víry. Jak silný je vztah k našemu Pánu, tak silná je touha dělat právě Jemu radost. A dělat Bohu radost, je dávat lásku tam, kde je to třeba. Druhým z nich je náš vztah k víře. Věřím-li - konám. Čím silnější je má víra, tím silnější je má touha konat skutky lásky. Třetím z nich, je náš vztah k sobě samým. Chceme-li udělat pro sebe to nejlepší, nebráníme se rozvíjet své já i ve chvílích, kdy cítíme nejistotu z konečného výsledku a jdeme za hranice svých možností . Vše se následně násobí počtem koledníčků a jimi navštívených domácností. Tříkrálová sbírka je nesmírně křehká záležitost, záleží na nás, zda křehkost jejího bytí bude posilněna naší odvahou překročit svůj stín ... P.S. : Buďte odvážní a podpořte další ročník Tříkrálové sbírky skutkem. Koordinátor Tříkrálové sbírky pro rok 2OO6 : Gabriela Žitníková, Tel.: 556/704046 Prosím vedoucí skupinek o brzké zkontaktování a nahlášení potřebných údajů na výše uvedené telefonní číslo ( nejlépe po dvacáté hodině večerní ) . 12
Zvířátka o Vánocích v lese Alois Jančálek
Domluvila se zvířátka o Vánocích v lese, Že se všechna sejdou u krmelce. Co kdo může, to ať dá, ať nikdo nestrádá. Na jednu velkou hromadu, Snesou všechno dopředu… Král jelen i se svou laní, Přinesou jedličku na zdobení. Liška že chytne slepičku, zajíc přinese mrkvičku, veverka náruč semínek, srnka mléka plný hrnek. Medvěda nechají v pelechu, Aby nedělal neplechu. Jezevce ze spánku probudí, Aby neřekl, že jej ochudí. Od kuny nic nechtěli, Že se s liškou podělí, Až se večer zešeří, sejdou se všichni k večeři. U krmelce při měsíčku, Na jedličce zapálí svíčku. Každý smlsne, co má rád, Nikdo nebude mít hlad. O Štědrém dni o půlnoci, podají si nožky všeci, Až zazáří betlémská hvězdička, Přivítají na svět Ježíška. Zvířátka o Vánocích, Sejdou se, i když nenapadne sníh.
13
Z NAŠÍ KNIHOVNY Připravila Anna Golichová
Ve farní knihovně máme také audiokazety. K velmi zajímavým a povzbuzujícím patří dvě kazety z komunity Blahoslavenství. První z nich „Sv.Terezka a Ježíšovo srdce“ (p.Etiene Richter – francouz) se slovenským překladem. Druhá navazující „Víťazstvo lásky nad strachom“ (sestra Veronika Jeruzalémská – slovenka). Tyto přednášky jsou balzámem na duši zraněného člověka (a to jsme všichni). Uvádějí skze sv.Terezii z Lisieux, učitelku církve do blízkosti Ježíšova srdce a jeho lásky, která uzdravuje.
ZE ŽIVOTA NAŠÍ FARNOSTI Co jsme prožili ♦
23.října skončil Eucharistický rok vyhlášený papežem Janem Pavlem II. Tuto událost jsme si připomněli ve farním kostele modlitbou sv.růžence, sv.požehnáním a promítáním filmu o papeži Janu Pavlu II. „Čtvrtstoletí s Janem Pavlem II“.
♦
Dne 3.prosince se uskutečnila mikulášská nadílka v DPS na Revoluční ulici.
Co nás čeká ♦
Jan Jakub Ryba - Česká mše Vánoční v Kuníně. Letošní rok byl také rokem Jana Jakuba Ryby, významného českého hudebníka, proslulého především svou mší Hej mistře. Narodil se 26. října 1765 v Přešticích v rodině učitele. Již jako pětiletý chlapec ovládal hru na klavír a učil se hře na housle a varhany. Jako patnáctiletý odešel na studia do Prahy, která mu učarovala. Zde se dále zdokonaloval také ve znalosti hudby a učil základům komponování. V roce 1788 se stal učitelem v Rožmitále a zde vydržel až do konce svého života. Za celý svůj život zkomponoval na 1400 děl církevních i světských, slavnou se stala ale jeho mše Hej mistře, vstaň bystře. Zemřel 8. dubna roku 1815. Slavná hudební mše zazní na Boží hod Vánoční 24.prosince na půlnoční mši v chrámu Povýšení svatého Kříže v Kuníně v hudebním provedení Campagnuollo barok orchestra. Mše začíná ve 21.00 hodin.
♦
PRO VITA MUNDI – Pro život světa. 10. výročí diecéze. Přehled akcí: 27.11.05 Katedrála, Zahájení roku desetiletí. XII/05-XI/06 program pro farnosti, Ve škole Ježíšově. 02.02.06 Opava-Sv.Duch, Den zasvěceného života. 01.04.06 Stará ves, Diecézní setkání mládeže. 14.05.06 Maria Hilf, Pouť matek a rodin. 16.05.06 Ma14
ria Hilf, Pouť kněží. 27.05.06 Hrabyň, Pouť charit a nemocných. V./06 Čt1, Křesťanský magazín. V.-IX./06 biskupství, Výstava 10.let diecéze, vernisáž 29.5.06. 30.05.06 biskupství, Den otevřených dveří – „Biskup na internetu“. 01.07.06 Prašivá, Pouť dětí – „Krok za krokem světem a pro svět“. 25.-26.08.06 Katedrála, Diecézní pouť. 16.09.06 Dek Ostrava, Pouť ministrantů. 23.09.06 Maria Hilf, Pouť tří národů. 14.10.06 Opava-Sv.Hedvika, Pouť manželů. 16.11.06 biskupství, sympozium-Sociální služba Církve. 26.11.06 Katedrála, Slavnost Krista Králezakončení (past.list) ♦
Kalendář poutí v roce 2006: 8.5.2006 - Svatý Hostýn. 3.6.2006 - děkanátní pouť za obnovu rodin a nová duchovní povolání do Frýdku. 24.-25.6.2006 - Svatá Hora u Příbrami (Lomec, Klokoty aj.). 22.7.2006 - Radhošť. 26.8.2006 - diecézní pouť v rámci desátého výročí diecéze do katedrály v Ostravě. 10.9.2006 - Hora sv. Anny (Polsko) - Maria Hilf - Cvilín. 14.10.2006 - Pouť manželů k sv. Hedvice do Opavy. (Plánované dny se mohou dle okolností ještě změnit)
BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH 2005-2006 So. 24.12.05
06.45 hod. N.Jičín-farní kostel - adventní mše sv., 15.30 hod. N.Jičín-Španělská kaple - Vánoční mše sv. s otvíráním Betléma, 16.30 hod. Šenov u N.Jičína - Vánoční mše sv. s otvíráním Betléma, 21.00 hod. Kunín - půlnoční mše sv. s Českou mší Vánoční „Hej mistře“ od Jana Jakuba Ryby, 22.00 hod. Libhošť - půlnoční mše sv., 23.00 hod. N.Jičín-farní kostel - půlnoční mše sv.
Ne. 25.12.05
07.15 hod. N.Jičín-farní kostel, 08.45 hod. Kunín, Libhošť, 10.15 hod. N.Jičín-farní kostel, a Šenov u N.Jičína, 18.30 hod. N.Jičín-Španělská kaple. (Sbírka v Novém Jičíně z prvního svátku na opravy kostela).
Po. 26.12.05
bohoslužby ze svátku sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka. 07.15 hod. N.Jičín-farní kostel, 08.45 hod. Libhošť, Kunín, 09.00 hod. Žilina, 10.15 hod. N.Jičín-farní kostel a Šenov u N.Jičína, 18.30 hod. N.Jičín-Španělská kaple.
Čt. 29.12.05
18.00 hod. N.Jičín-farní kostel - koncert Vánoční duchovní hudby Ondráš.
Pá. 30.12.05
06.45 a 17.00 hod. mše sv. ze svátku Sv. Rodiny s obnovou manželských slibů.
So. 31.12.05
poděkování za starý rok s prosbou o požehnání do nového roku 2006. Ráno není mše svatá. Mše sv. 16.00 hod. N.Jičín-farní kostel a Šenov u N.Jičína s adorací, 17.30 hod. Kunín a Libhošť s adorací. 15
Ne. 01.01.06
07.15 hod. N.Jičín-farní kostel, 8.45 hod. Libhošť, Kunín, 10.15 hod. N.Jičín-farní kostel a Šenov u N.Jičína, 18.30 hod. N.Jičín-Španělská kaple.
Po. 02.01.06
16.00 hod. N.Jičín-farní kostel - koncert Vánoční hudby ZŠ B. Martinů. V ostatní dny mše sv. jako obvykle.
PŘÍLEŽITOST
K SV. SMÍŘENÍ PŘED VÁNOCEMI 2005 - 2006
Pá. 16.12.
16.30-18.00 hod. N.Jičín-farní kostel
So. 17.12.
od 07.15 hod. Žilina
Ne. 18.12.
během dopoledních bohoslužeb N.Jičín-farní kostel a Kunín, 15.00 hod. Libhošť, 17.00-18.20 hod. N.Jičín-Španělská kaple.
Po. 19.12.
06.00-07.30 hod. N.Jičín-farní kostel, 17.00-17.50 hod. N.JičínŠpanělská kaple.
Út. 20.12.
06.00-07.30 hod. N.Jičín-farní kostel, 17.00-17.50 hod. N.JičínŠpanělská kaple.
St. 21.12.
06.00-07.30 hod. N.Jičín-farní kostel, 17.00-17.50 hod. N.JičínŠpanělská kaple, 14.30 hod. Libhošť.
Čt. 22.12.
06.00-07.30 hod. N.Jičín-farní kostel, 17.00-17.50 hod. N.JičínŠpanělská kaple, 16.30 hod. Šenov u N.Jičína, 16.15 hod. Kunín.
Pá. 23.12.
06.00-07.30 hod. N.Jičín-farní kostel, 16.00-18.00 hod. N.Jičín-farní kostel.
So. 24.12.
06.00-07.30 hod. N.Jičín-farní kostel
Stavění stromků a betléma v N.Jičíně ve čtvrtek 22. prosince po ranní mši svaté. Úklid farního kostela v N. Jičíně v pátek 23. prosince po ranní mši svaté.
Krátké zamyšlení Pán Ježíš svaté Faustýně: „I když je má velikost nepředstavitelná, přesto se stýkám pouze s maličkými – žádám od tebe duchovní dětství.“ Deníček. Sešit I. Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556/707698, e-mail: farnost.nj@cs-net.,web: www.farnost.cs-net.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu nebo na faře, či u A.Urbana (556/703197), případně e-mailem:
[email protected]. NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. ZaregistroVáno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.
16
