þÿ Z m n y py i n a v r h o v á n í v y t á p n í

DSpace VSB-TUO http://www.dspace.vsb.cz OpenAIRE

þÿXada stavební. 2006, ro. 6 / Civil Engineering Series. 2006, vol. 6

þÿZmny pYi navrhování vytápní 2007-06-11T06:36:51Z http://hdl.handle.net/10084/60233 Downloaded from DSpace VSB-TUO

Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava číslo 1, rok 2006, ročník VI, řada stavební Irena SVATOŠOVÁ1 ZMĚNY PŘI NAVRHOVÁNÍ VYTÁPĚNÍ

Abstract The Czech standard ČSN 06 0210 - Calculation of heat losses in building with central heating - from May 1994 including change from February 1999, describes process of calculation of heat losses with final aim to project functional and optimal heating system. In March 2005 became effective ČSN EN 12 831 (06 0206) – Heating systems in buildings – Methods for calculation of the design heat load. This standard describes needful heat amount, which must the heating system gets into structure to provide thermal satisfaction. The next chapters take to basic principles of calculation of heat losses according to separate standards and recapitulate their differences in the end. Stávající ČSN 06 02 10 Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění z května 1994 se změnou z února 1999 stanovuje postup výpočtu vedoucí ke zjištění tepelných ztrát s konečným cílem – navrţení funkční a výkonově optimální otopné soustavy. V březnu 2005vstoupila v platnost ČSN EN 12 831 (06 02 06) Tepelné soustavy v budovách – Výpočet tepelného výkonu. I tato norma stanovuje potřebné mnoţství tepla, které musí otopná soustava dostat do objektu tak, aby byla zajištěná jeho tepelná pohoda. Následující kapitoly rozebírají základní principy výpočtu tepelných ztrát dle jednotlivých norem a v závěru shrnuje jejich odlišnosti. PODKLADY PRO VÝPOČET TEPELNÝCH ZTRÁT BUDOV A MÍSTNOSTÍ DLE ČSN 06 02 10 I

1. Situační ( polohopisný plán ), ze kterého je zřejmá poloha budovy vzhledem ke světovým stranám, výška a vzájemná vzdálenost budov, nadmořská výška budovy, převládající směr a intenzita větru. 2. Pŧdorysy jednotlivých podlaţí se všemi skladebnými ( popř. světlými ) rozměry. 3. Řezy budovou s udáním hlavních světlých a konstrukčních výšek podlaţí. 4. Tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí podle ČSN 73 05 40 – 3 5. Součinitel spárové prŧvzdušnosti oken iLV – ČSN 73 05 40 – 1 6. Údaje o druhu místnosti 7. Údaje o teplotách ti, te, teploty v sousedních nevytápěných místnostech – tabulky normy 8. Součinitel prostupu tepla k se stanoví dle ČSN 73 05 40 - 4 Výpočet celkové tepelné ztráty dle čsn 06 02 10 Celková tepelná ztráta

Q c ( W ) je dána vztahem (1) :

Q c = Q p + Q v - Q z

1

( W ) (1)

Ing., Katedra prostředí staveb a TZB, Fakulta stavební VŠB-TU Ostrava, L. Podéště 1875, Ostrava-Poruba, tel:596991365

213

kdeje:

Q p : tepelná ztráta prostupem tepla ( W )

Q v : tepelná ztráta větráním ( W ) Q z : trvalý tepelný zisk ( W )

Q p = Q o (1+p1+p2+p3) kde je:

( W ) (2)

Q o : základní tepelná ztráta prostupem tepla (W), stanovená ze vztahu (3) ( W )

Q o

n

k1S1 ( ti – te1 ) + k2S2 ( ti – te2 ) + … + knSn ( ti – ten ) =

k j .S j . t i

t ej

(3)

j 1

kde je: S1, S2, …Sn :ochlazovaná část stavební konstrukce ( m2 ) k1, k2,.…kn :součinitel prostupu tepla ( Wm-2K-1 ) ti

:výpočtová vnitřní teplota ( 0C )

te1, te2, …ten:výpočtová teplota prostředí na vnější straně konstrukce ( 0C ) ( výpočtová teplota v sousední místnosti, nebo výpočtová venkovní teplota ) p1

:přiráţka na vyrovnání vlivu chladných konstrukcí Umoţňuje zvýšení teploty vnitřního vzduchu tak, aby i při niţší povrchové teplotě ochlazovaných konstrukcí bylo ve vytápěné místnosti dosaţeno poţadované výpočtové vnitřní teploty ti, pro kterou se počítá základní tepelná ztráta

Q o . Je závislá na prŧměrném součiniteli prostupu tepla všech konstrukcí

místnosti kc. kc =

Q o S ti te

(4)

kde je:

S : celková plocha všech konstrukcí ohraničujících vytápěnou místnost ( m2 ). Dle 5.3 ČSN 06 02 1 se plochy stropŧ, podlah a svislých stěn vypočítají ze světlých rozměrŧ místností, jen u výšky se počítá s konstrukční výškou podlaţí. Plocha okenních a dveřních otvorŧ se stanoví včetně rámŧ a zárubní. ti : vnitřní výpočtová teplota ( 0C ) – viz tabulka norma te : výpočtová venkovní teplota ( 0C ) – viz tabulka norma p1 = 0,15 . kc p2 : přiráţka na urychlení zátopu V bytové zástavbě, nemocnicích apod. se s touto přiráţkou uvaţuje jen v případech, kdy ani při nejniţších venkovních teplotách nelze zajistit nepřerušovaný provoz vytápění. U objektŧ se samostatnou kotelnou na tuhá paliva o jmenovitém výkonu 150 ( kW ) se předpokládá, ţe ani při nejniţších venkovních teplotách nelze zajistit nepřerušovaný provoz vytápění, pak se počítá: 214

p2 = 0,10 … při denní době vytápění

16 ( hod )

p3 : přiráţka na světovou stranu O výši přiráţky rozhoduje poloha nejvíce ochlazované stavební konstrukce místnosti. Při více ochlazovaných konstrukcích je rozhodující poloha jejich společného rohu. U místností se 3 nebo 4 ochlazovanými konstrukcemi se počítá s největší přiráţkou. Stanovují se dle tabulky ČSN 06 02 10.

Q v = 1 300 . Vv . ( ti – te )

(W)

(5)

kde je: Vv : objemový tok větracího vzduchu ( m3s-1 ), za Vv se dosazuje větší z hodnot

VvH a VvP .

Musí vycházet z hygienických nebo technologických poţadavkŧ.tyto jsou dány potřebnou intenzitou výměny vzduchu nh (h-1), viz Vyhláška o obecných technických poţadavcích na výstavbu č.137/98 Sb., ČSN 73 43 01 Obytné budovy, DOST T soubor 4.č.17/2001 Hygienické poţadavky na kvalitu ovzduší v obytných budovách.

n VvH = h Vm 3600

( m3s-1 )

(6)

kde je: Vm : vnitřní objem místnosti ( m3 ) ti, te : viz výše cv

: objemová tepelná kapacita vzduchu při teplotě 0 ( 0C ) ( Jm-3K-1 )

Objemový tok větracího vzduchu

VvP při přirozeném větrání infiltrací získáme ze vztahu:

VvP =

i LV .L .B.M

(7)

Je-li hygienický nebo technologický nárok na intenzitu výměny vzduchu n větší neţ výpočtová intenzita výměny vzduchu infiltrací, pak je nutné větrání. Intenzita výměny vzduchu infiltrací: n =

3600.

(i LV .L).B.M Vm

(8)

Pro n = 1 1,5 se předpokládá krýt tepelnou ztrátu ještě otopným tělesem n

1,5 doporučuje se pouţít klimatizační jednotku

(i LV .L ): součet prŧvzdušnosti oken a venkovních dveří dané místnosti ( m3s-1Pa-0,67 ) Stanovuje se ze skladebných rozměrŧ otevíratelných oken a dveří na návětrné straně. iLV : součinitel spárové provzdušnosti ( m3.s-1.m-1.Pa-0.67 ) L: délka spar otevíratelných částí oken a venkovních dveří (m) B: charakteristické číslo budovy ( Pa0,67 ) Závisí na rychlosti větru volené podle polohy budovy vzhledem ke krajině. M: charakteristické číslo místnosti ( - ) Závisí na poměru mezi prŧvzdušností oken a vnitřních dveří.

215

PODKLADY PRO VÝPOČET TEPELNÝCH ZTRÁT BUDOV A MÍSTNOSTÍ DLE ČSN 12 831 1. Předpokládá se rovnoměrné rozloţení teplot vzduchu a výpočtové teploty. 2. Výpočet tepelných ztrát je prováděn pro ustálený stav. 3. Výška místností nepřekračuje 5 ( m ). 4. Vytápění se předpokládá na trvalý teplotní stav. 5. Předpokládají se stejné hodnoty teploty vzduchu a výsledné teploty. 6. Výpočtová venkovní teplota

e.

7. Prŧměrná roční venkovní teplota 8. Vnitřní výpočtová teplota

int

m,e.

– tabulky norma.

9. Stanovení součinitele prostupu tepla Výpočet tepelného výkonu dle čsn en 12 831 Celková návrhová tepelná ztráta prostoru:

i

=

T,i

+

V,i

(W)

(9)

(W)

(10)

kde je: T,i

: návrhová tepelná ztráta prostupem tepla vytápěného prostoru ( i )

V,i

: návrhová tepelná ztráta větráním vytápěného prostoru ( i ) T,i

= ( HT,ie + HT,iue + HT,ig + HT,ij ). (

int,i

-

e

)

kde je: HT,ie : součinitel tepelné ztráty prostupem z vytápěného prostoru do venkovního prostředí pláštěm budovy (WK-1) HT,i,ue : součinitel tepelné ztráty prostupem z vytápěného prostoru do venkovního prostředí nevytápěným prostorem (WK-1) HT,ig : součinitel tepelné ztráty prostupem do zeminy z vytápěného prostoru ( i )do zeminy ( g ) v ustáleném stavu ( WK-1 ) HT,ij : součinitel tepelné ztráty z vytápěného prostoru ( i ) do sousedního prostoru ( j ) vytápěného na výrazně jinou teplotu (WK-1 ) int,i

: vnitřní výpočtová teplota vytápěného prostoru ( i ) ( 0C )

e

: výpočtová venkovní teplota ( 0C )

Ak .U k .ek

HT,ie = k

l

.ll .el

( WK-1 )

(11)

l

kde je: Ak : plocha stavební části ( k ) ( m2 ) ek, el : korekční činitel vystavení povětrnostním vlivŧm, pokud tyto vlivy nebyly uvaţovány při stanovení U – hodnot, tabulka norma Uk : součinitel prostupu tepla stavební části ( k ) ( Wm-2K-1 ) EN ISO 6946 pro neprŧsvitné části EN ISO 10077-1 pro dveře a okna 216

ll : délka lineárních tepelných mostŧ ( l ) mezi vnitřním a venkovním prostředím ( m ) l

: činitel lineárního prostupu tepla lineárního tepelného mostu ( l ) ( Wm-1K-1 )

EN ISO 14 683: pro hrubé stanovení EN ISO 10211 – 2: výpočet

Ak .U k .bu

HT,iue =

l

k

.ll .bu

( WK-1 )

(12)

l

kde je: bu : teplotní redukční činitel zahrnující teplotní rozdíl mezi teplotou nevytápěného prostoru a venkovní návrhové teploty a) je-li teplota nevytápěného prostoru

u

stanovena dle návrhových podmínek:

bu = b) je-li

u

int,i

u

int,i

e

(-)

(13)

(-)

(14)

neznáma, pak: bu =

H ue H iu H ue

c) tabulka norma v národní příloze Hiu : součinitel tepelné ztráty mezi vytápěným prostorem ( i ) a nevytápěným prostorem ( u ) ( WK-1 ) Hue : součinitel tepelné ztráty z nevytápěného prostoru ( u ) do venkovního prostředí ( e ) ( WK-1 ) V obou případech se zohledňují tepelné ztráty prostupem a větráním.

Ak .U equiv,k ).Gw

HT,ig = fg1 . fg2 . (

( WK-1 )

(15)

k

kde je: fg1 : korekční činitel zohledňující vliv ročních změn venkovní teploty – viz tabulka národní přílohy normy fg2 : teplotní redukční činitel zohledňující rozdíl mezi roční prŧměrnou venkovní teplotou a výpočtovou teplotou fg2 =

Qint,i Qint,i

Qm , e Qe

(K)

(16)

kde je: Ak : plocha stavebních částí ( k ), které se dotýkají zeminy ( m2 ) Uequiv,k : ekvivalentní součinitel prostupu tepla stavební částí ( k ) stanovený podle typologie podlahy tabulka norma ( Wm-2K-1 )

217

Gw : korekční činitel zohledňující vliv spodní vody. Počítá se s ním vţdy, je-li vzdálenost mezi předpokládanou hladinou spodní vody a úrovní podlahy podzemního podlaţí ( podlahové desky ) 1 ( m ). Tabulka norma.

Ag

Charakteristický parametr : B´=

0,5.P

(m)

(17)

( WK-1 )

(18)

kde je: Ag : plocha uvaţované podlahové konstrukce ( m2 ) P : obvod uvaţované podlahové konstrukce ( m )

f i , j . Ak .U k

HT,ij = kde je:

fij : redukční teplotní činitel, koriguje teplotní rozdíl mezi teplotou sousedního prostoru a venkovní výpočtové teploty fij =

int,i

vytápěného soused . prostoru int,i

(19)

e

Ak : plocha stavební části ( k ) ( m2 ) Uk : součinitel prostupu tepla ( Wm-2K-1 ) V,i

= HV,i . (

int,i

-

e

)

(20)

-1

HV,i : součinitel návrhové tepelné ztráty větráním ( WK ) HV,i =

Vi . .c p ( WK-1 )

HV,i : výměna vzduchu ve vytápěném prostoru ( m3s-1 ) : hustota vzduchu při

int,i

( kgm-3 )

cp: měrná tepelná kapacita vzduchu při

int,i

( kJkg-1K-1 ) HV,i = 0,34. Vi

pro , cp = konst.

(21)

Vi : výměna vzduchu, výpočtový postup pro stanovení výměny vzduchu závisí na uvaţovaném řešení, s nebo bez větrací soustavy ( m3h-1 ) int,i

: výpočtová vnitřní teplota vtápěného prostoru ( i ) ( 0C )

e

: výpočtová venkovní teplota ( 0C )

Nemá-li objekt zabudovanou větrací soustavu, pak hodnota výměny vzduchu je:

Vi = max ( Vinf, i ,Vmin,i )

(m3h-1)

(22)

Vinf, i : infiltrace obvodovým pláštěm budovy ( m3h-1 ) Vinf, i

2.Vi .n50 .ei .

218

i

(23)

n50 : intenzita výměny vzduchu za hodinu ( h-1 )při rozdílu tlaku 50 ( Pa ) mezi vnitřkem a vnějškem budovy a zahrnují účinky přívodu vzduchu, v příloze normy i

: výškový korekční činitel, zohledňující rychlost proudění vzduchu s výškou prostoru nad povrchem země, v příloze normy

ei : stínící činitel, v příloze normy

Vmin,i : hygienické mnoţství vzduchu ( m3h-1 ) pokud nejsou k dispozici národní údaje: Vmin,i

nmin .Vi ( m3h-1 )

nmin : minimální intenzita výměny venkovního vzduchu ( h-1 ) Vi : objem vytápěné místnosti ( i ), vypočtený z vnitřních rozměrŧ ( m3 ) Pro nucené větrání:

Vi

Vinf, i

Vsu ,i . f vi

Vmech ,inf, i

( m3h-1 )

(24)

kde je:

Vi : mnoţství přiváděného vzduchu do vytápěné místnosti Vsu ,i : mnoţství přiváděného vzduchu do vytápěné místnosti ( i ) ( m3h-1 )

Vmech ,inf .i : rozdíl mnoţství mezi nuceně odváděným a přiváděným vzduchem z vytápěné místnosti ( i ) ( m3h-1 ) int,i

f v ,i

su ,i

int,i

(25)

e

Při přerušovaném vytápění se podrobně stanovuje zátopový tepelný výkon výpočtem dynamických stavŧ. Zjednodušeným výpočtem se zátopový tepelný výkon stanoví:

Ai . f RH

RH ,i

(W)

(26)

Ai : podlahová plocha vytápěného prostoru ( i ) ( m2 ) FRH : korekční součinitel závislý na době zátopu ( Wm-2 ) Návrhový tepelný výkon Počítá se pro vytápěný prostor, pro funkční část budovy a pro celou budovu, pro stanovení tepelného výkonu pro dimenzování otopného tělesa, výměníku tepla, zdroje tepla apod. HL ,i

T ,i

V ,i

RH ,i

kde je: HL,i

: návrhový tepelný výkon pro vytápěný prostor

T ,i

: tepelná ztráta prostupem tepla vytápěného prostoru ( i ) ( W )

V ,i

: tepelná ztráta větráním vytápěného prostoru ( i ) ( W ) 219

(W)

(27)

RH ,i

: zátopový tepelný výkon ( W )

Tepelný výkon pro funkční část budovy: HL

V ,i

V ,i

(W)

RH ,i

(28)

kde je T ,i

: suma tepelných ztrát prostupem tepla všech vytápěných prostorŧ s výjimkou tepla sdíleného uvnitř funkční části budovy ( W )

V ,i

: tepelné ztráty větráním všech vytápěných prostor s výjimkou tepla sdíleného uvnitř funkční části budovy ( W )

RH ,i

: součet tepelných zátopových výkonŧ všech vytápěných prostorŧ poţadujících vyrovnání účinkŧ přerušovaného vytápění ( W )

Celková návrhová tepelná ztráta i

i

vytápěného prostoru ( i ):

(

T ,i

V ,i

). f

(W)

,i

(29)

kde je:

f

,i :

teplotní korekční činitel zohledňující dodatečné tepelné ztráty místnosti vytápěných na vyšší teplotu neţ mají sousední vytápěné místnosti, v národní příloze normy

T ,i

: návrhová tepelná ztráta prostupem tepla vytápěného prostoru ( i ) ( W ) T ,i

k

f k . Ak .U k .(

int,i

e

)

(W)

(30)

(W)

(31)

fk : korekční součinitel, národní příloha normy Ak: plocha stavební části ( k ) ( m2 ) Uk: součinitel prostupu tepla ( Wm-2K-1 ) V ,i

: návrhová tepelná ztráta větráním vytápěného prostoru ( i ) ( W ) V ,i

0,34.Vmin,i .(

e)

int,i

Vmin,i : hygienicky nejmenší poţadované mnoţství vzduchu pro vytápěný prostor (i) ( m3h-1) Vmin,i

nmin .Vi

Celkový návrhový tepelný výkon vytápěného prostoru ( i ) HL ,i

i

HL,i

RH ,i

( m3h-1)

(32)

(W)

(33)

(W)

(34)

:

Celkový návrhový tepelný výkon funkční části budovy: HL

T ,i

V ,i

220

RH ,i

ZÁVĚR

Vyhodnocení je rozděleno na část terminologickou a část výpočtovou. Terminologie ČSN 06 02 10: - k: součinitel prostupu tepla ČSN 73 05 40 – 1 ( 1994 ): k - součinitel prostupu tepla kp- součinitel prostupu tepla zabudované konstrukce (v normě ČSN 06 02 10: k1 - kn) kc- celkový součinitel prostupu tepla konstrukcí ohraničujících místnost V normě je uţíván termín tepelná ztráta místnosti. ČSN EN 12 831: U:

součinitel prostupu tepla

Uk: součinitel prostupu tepla stavební části ( k ) na metr čtverečný a Kelvin Ukc: korigovaný součinitel prostupu tepla stavební části ( k ) zahrnující lineární tepelné mosty V normě je uţíván termín návrhový tepelný výkon místnosti. V národní poznámce normy je dále dŧleţité upozornění týkající se lineárního součinitele prostupu tepla a korekčního součinitele Utb. Při dimenzování otopných soustav pro budovy s nízkou spotřebou energie ( nízkoenergetické a pasivní domy ) jsou odhady podle přílohy normy zcela nevhodné – viz odkaz v národní poznámce normy. Výpočty Vzájemný vztah součinitele prostoru tepla U a tepelného odporu konstrukce R. U=

R=

1 U

Rsi

1 R Rse

Rsi

Rse

RT

1 RT

Rsi

Rse

(W.m-2.K-1)

(35)

(m2KW-1 )

(36)

kde je: Rsi : odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce (m2KW-1 ) Rse : odpor při přestupu tepla na vnější straně konstrukce (m2KW-1 ) RT : odpor při prostupu tepla (m2KW-1 ) Stanovení Součinitele Prostupu Tepla U Základní vztahy 1. z tepelného odporu konstrukce nebo jejího charakteristického výseku R a Rsi, Rse, popř. RT (m2KW-1 ) 2. z prŧměrné vnitřní povrchové teploty konstrukce nebo jejího charakteristického výseku ( 0C )

sim

3. ze součinitele prostupu tepla ideálního výseku konstrukce U id ( jeho hodnota je pouze informativní a je pouţitelná pouze jako mezivýsledek výpočtu součinitele prostupu tepla U. Nikdy by neměla být pouţívána jako konečný výsledek a zahrnována do navazujících výpočtŧ ( nezahrnuje tepelné mosty ). 221

Celkový součinitel prostupu tepla Uc:

U

Uc = U +

( Wm-2K-1 )

(37)

U : korekce přímého pŧsobení venkovních atmosférických vlivŧ na tepelné izolace, které nebyly zahrnuty v součiniteli prostupu tepla U ( proudění vzduchu v tepelných izolacích, vliv dešťové vody pronikající do tepelné izolace ). Součinitel prostupu tepla U stanovený přibližně z horní a dolní meze Předpoklad: konstrukce, ve kterých nelze uvaţovat jednorozměrné šíření tepla. a) Přibliţně z horních a dolních mezí odporu při prostupu tepla, stanovených z výsekŧ konstrukce rovnoběţných s tepelným tokem ( viz ČSN 73 05 40 – 4 ). b) Přibliţně vztahem dle Fokina

( viz ČSN 73 05 40 – 4 ).

Oba přibliţné výpočty mají společnou dolní mez, horní meze se liší. Součinitel prostupu tepla stanovený řešením teplotního pole a) Metoda charakteristického výseku u konstrukcí, které lze plně popsat pravidelně se opakujícími charakteristickými výseky, stanovením z prŧměrné vnitřní povrchové teploty sim ( 0C ). b) Metoda charakteristických tepelných mostŧ pro konstrukci s nepravidelně se opakujícími tepelnými mosty. c) Metody vhodné pro přímý výpočet jednoduchými programy Součinitel prostupu tepla konstrukce a přilehlých nevytápěných prostorů Součinitel prostupu tepla rovného izolovaného stropu včetně k němu přilehlého nevytápěného podstřešního prostoru se strmou či šikmou střechou bez tepelné izolace U u ( Wm-2K-1 ) se pro výpočet měrné ztráty prostupem tepla HT přibliţně stanoví z tepelného odporu izolovaného stropu pod podstřešním prostorem zvýšeného o tepelný odpor náhradní stejnorodé vrstvy R U ( m2KW-1 ) – tabulka norma. UU =

HU A

( Wm-2K-1 )

(38)

kde je: HU: měrná ztráta prostupem tepla nevytápěným prostorem přiléhajícím k hodnocené konstrukci ( WK-1) A: plocha hodnocené konstrukce přiléhající k nevytápěnému prostoru ( m2 ) Součinitel prostupu tepla konstrukce a přilehlé zeminy Pro konstrukce podlahy na zemině neizolované, nebo s izolací v celé ploše, s okrajovou tepelnou izolací atd. se pro výpočet měrné ztráty prostupem tepla H T stanoví dle normy ČSN EN ISO 13 370. Součinitel prostupu tepla výplní otvorů Součinitel prostupu tepla výplní otvorŧ Uw ( Wm-2K-1 ) se stanoví dle ČSN EN ISO 10 077 – 1.

222

Průměrný součinitel prostupu tepla konstrukcí místnosti Um =

H T ,m

( Wm-2K-1 )

Aj

(39)

kde je: HT,m: měrná ztráta prostupem tepla místnosti ( WK-1)

A j : součet ploch všech konstrukcí ohraničujících místnost ( m2 ) Součinitel prostupu tepla zabudované konstrukce Při výpočtu dle ČSN 06 02 10 ( viz ČSN 73 05 4: 1994 )se počítá se součinitelem U p prostupu tepla zabudované konstrukce. Up= U + 0,1.U Tento postup je v praxi přijatelný pro U

Wm-2K-1 )

(40)

cca 1 ( Wm-2K-1 ).

V ČSN 73 05 40: 2005 je nově definován U kc pouţitelný pro výpočet jednotlivých místností podle ČSN EN 12 831: 2005 Ukc = Uk + Utb

tepelných ztrát

( Wm-2K-1 )

(41)

kde je: Utb : korekční součinitel závislý na druhu stavební části, norma ČSN 73 05 40 – 4 (Wm-2K-1), kde korekční činitel e vyjadřuje podíl vazby na místnost a pro topenářskou praxi se uţívá:  e = 1 pro lineární vazby vnějších konstrukcí  e = 0,5 pro lineární vazby ve styku vnitřních konstrukcí, platí, ţe sousedící místnosti se dělí 50% na 50% ČSN EN 12 831 jsou hodnoty Utb uvedeny v tabulce LINEÁRNÍ A BODOVÝ ČINITEL PROSTUPU TEPLA

Lineární činitel prostupu tepla ( Wm-1K-1) lineární tepelné vazby nebo tepelného mostu se stanoví z geometrického modelu styku konstrukcí se sledovanou lineární tepelnou vazbou – viz ČSN EN ISO 10 211 – 1. V ČSN EN ISO 14 683 jsou uvedeny orientační hodnoty lineárních činitelŧ prostupu tepla pro rŧzné typy vazeb konstrukcí a jsou stanoveny pro výpočtový postup uvaţující celou budovu, ne pro postup výpočtu místnost po místnosti. Poměrné rozdělení hodnoty mezi místnostmi provede projektant. Pro topenářskou praxi se pouţívá:  pro lineární vazby vnějších konstrukcí se pouţívá 100% hodnot  pro lineární vazby ve styku vnitřních konstrukcí se zjištěná hodnota rozdělí na 50% pro posuzovanou místnost a 50% pro místnost sousední. Uvedený postup platí v případě, kdy projektant nemá k dispozici rozdělení tepelných tokŧ mezi posuzované místnosti. Je-li rozdělení tepelného toku známé, rozdělí se i ve stejném poměru lineární činitele prostupu tepla. Bodový činitel prostupu tepla ( Wm-1K-1). Výpočet v normě ČSN EN ISO 14 683. Bodové součinitele mŧţeme pro topenářskou praxi povaţovat za zanedbatelné.

223

Závěrem lze říci, ţe dochází ke změnám nejen v odborné terminologii, ale jak je patrno z výše uvedeného i k zavedení nových součinitelŧ a novým, zpřesňujícím výpočtŧm jednotlivých hodnot. Nově jsou téţ definovány výpočtové teplotní oblasti, návrhové prŧměrné měsíční a roční teploty venkovního vzduchu, návrhové teploty venkovního vzduchu v zimním období. POUŢITÁ LITERATURA

[1] ČSN 06 02 10 – květen 1994, změna únor 1999: Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění [2] ČSN EN 12 831 – březen 2005: Tepelné soustavy v budovách – Výpočet tepelného výkonu [3] ČSN 73 05 40 – 1 – květen 1994: Tepelná ochrana budov, část 1: Termíny, definice a veličiny pro navrhování a ověřování [4] ČSN 73 05 40 – 2 – květen 1994: Tepelná ochrana budov, část 2: Poţadavky [5] ČSN 73 05 40 – 3 – květen 1994: Tepelná ochrana budov, část 3: Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování [6] ČSN 73 05 40 – 4 – květen 1994: Tepelná ochrana budov, část 4: Výpočtové metody pro navrhování a ověřování [7] ČSN 73 05 40 – 1 – červen 2005: Tepelná ochrana budov, část 1: Terminologie [8] ČSN 73 05 40 –2 – listopad 2002, změna březen 2005: Tepelná ochrana budov, část 2: Poţadavky [9] ČSN 73 05 40 – 3 – listopad 2005: Tepelná ochrana budov, část 3: Návrhové hodnoty veličin [10] ČSN 73 05 40 – 4 – červen 2005: Tepelná ochrana budov, část 4: Výpočtové metody [11] www.tzbinfo.cz Reviewer: Doc.Ing.arch. Josef Šamánek, CSc.

224