DUCHOVNÍ DIMENSE VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ

Strana 24

Duchovní dimense ve skautské výchově – slib Českého Junáka (sestavil Jiří Zajíc, Václav Břicháček a další)

Náboženství (religio) Dosti složitá skutečnost, která má svou společenskou, psychickou, naukovou a případně duchovní stránku. Vzniká jako důsledek kontaktu člověka s transcendencí (ne vždy nutné transcendencí absolutní!) Tzv. "vyšší náboženství" - hinduismus, budhismus, židovství, křesťanství, islám, taoismus, šintoismus -jsou v zásadě založena na vztahu k absolutní transcendenci, která nemusí být vždy chápána teisticky. Tato vyšší náboženství jsou systematickým pokusem kultivovat duchovní život, nebo alespoň některé jeho podstatné složky. Náboženství může degenerovat do podoby ideologie, magie nebo pověry. Je to vždy důsledek ztráty otevřenosti k absolutní transcendenci a záměna této základny principiálně přesahující naše bytí za lidský produkt - modlu. Ideologie, magie a pověra zásadné znemožňuje duchovní život (ve výše uvedeném smyslu). Náboženský (religiózní) Přídavné jméno, poukazující na vazbu k náboženství (viz výše): směřující k náboženství, vycházející z náboženství, týkající se náboženství apod. Mělo by být zřejmé, že "duchovní" zahrnuje mnohem širší oblast než "náboženský". Pouze určitá kvalita "náboženského" je skutečně "duchovní". V ideálním případě je "náboženské" i částí "duchovního". To, co je naopak v náboženství ideologické, magické nebo pověrečné, není duchovní. Vyznání (konfese) V křesťanství existují v současnosti v důsledku dějinného vývoje různá "vyznání" (pojetí křesťanství, která se v některých rysech liší). Tři jsou nejvýznamnější: katolictví (řecko-, římsko-, staro-), pravoslaví, protestanství (luteránské, kalvínské, anglikánské ap.). Prakticky každý křesťan je příslušníkem některého společenství lidí stejného vyznání - církve. V Československu jsou kromě katolíků (přes 6 miliónů) početně významní slovenští luteráni (asi 400 000), slovenští řeckokatolíci (250 000), příslušníci Českobratrské církve evangelické (190 000) a Církve československé husitské (175 000). Přídavné jméno konfesionální označuje příslušnost k určitému vyznání resp. církvi. Jde tedy ještě o podstatné užší pojem, než "náboženský", neboť má smysl jen v oblasti křesťanství.

DUCHOVNÍ DIMENSE VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ

Upravený přetisk dokumentu, původně vydaného Skautským informačním centrem v Praze v dubnu 1992.

Studijní text

Úprava v redakci „Na dobré stropě“, Praha, září 2002

Strana 2

Duchovní dimense ve skautské výchově – slib Českého Junáka (sestavil Jiří Zajíc, Václav Břicháček a další) Obsah Úvod (Jarmil Burghauser) . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . .2 Základní situace (Jiří zajíc). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Stanovisko Duchovní rady Českého Junáka . . .. . . . . . . . 4 Zpráva o konzult. jednání v Ženevě (Václav Břicháček) . 6 Svědomí výchovy (Jiří Zajíc) . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . 7 Duchovní dimense ve skautingu (Jan Písko) . . . . . . . . . 12 Metodika duchovní výchovy (Václav Břicháček) . . . . . .14 O historii a významu slova BŮH (Přemysl Hauser) . . . 20 Slovník (sestavil Jiří Zajíc) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21 Původně do tisku připravilo Skautské informační centrum PRAHA DUBEN 1992

ÚVOD Jak je podrobněji vysvětleno v úvodní stati tohoto souboru, jedním z úkolů, na němž se usnesl IV. Sněm, bylo i zdůraznění duchovní dimense našeho skautingu. Ta v něm sice byla sice přítomna od jeho založení, nebyla však vlivem historických okolností zřetelně vyjádřena v základním kamenu hnutí, totiž ve formulaci slibu, jehož složení teprve dělá skauta skautem. Posledním předsněmovním krokem ke splnění tohoto úkolu je vydáni předkládaného souboru statí, objasňujícího tuto problematiku a přinášejícího i jak příslušný návrh, tak návrhy výchovné metodiky oboru. Předsněmovní anketa přinesla řadu námětů, které byly příslušnou sněmovní skupinou s rozhodujícím přispěním Duchovní rady zformulovány celkem do tří alternativ, z nichž třetí měla ještě dvě podvarianty. Protože podle stanov WOSM a WAGGGS je členství v těchto mezinárodních ústředích podmíněno jejich souhlasem se zněním stanov a základních principů jednotlivých organizaci, byly tyto alternativy s nimi konzultovány, jak podrobně uvádí v dalším obsažená zpráva o jednáni v Ženevě. Prosazovali jsme při tom stanovisko, že jsme povinni pomáhat mladým lidem nalézat duchovní hodnoty života tím, že v navrhovaném znění slibu vycházíme vstříc těm, kteří nechápou pojem "Bůh" v jeho plné šíři, hlásí se však ke spiritualitě evropského kulturního dědictví. Navrhované znění je uvedeno v souvislosti se zprávou z ženevského jednáni. Ostatní alternativy byly už dříve postupné zveřejňovány.

Strana 23


neutvořeného."Jde o tajemství v pravém slova smyslu. Nejčastější označení pro tuto transcendenci: Absolutno, Bůh, Řád, Tao. Duchovní život Je to rozvíjení lidské schopnosti účastnit se co nejplnohodnotněji na dění v duchovní dimensi reality. Jelikož tato duchovní dimense je určována principy Pravdy (LOGOS) a Lásky (AGAPÉ) a je otevřená vůči absolutní transcendenci, rozvíjí konkrétně duchovní život tyto oblasti našeho života: - poznávání řádu skutečnosti a smyslu dění (skrze vědu, umění a filosofii) - důvěru a věrnost, naději, lásku (skrze naše osobní vztahy) - odpovědnost transcendentní "instanci" za veškeré naše jednání (skrze svědomí) Bůh - základní filosofický i náboženský pojem. (a) Ve filosofickém použití je totožný s absolutní transcendencí (viz výše). V tomto smyslu je pojem "Bůh" chápán i stanovami WOSM. (b) V náboženské oblasti má pojem "Bůh" význam závislý na celkovém charakteru konkrétního náboženství (viz dále). Jednotlivé významy si proto nezřídka značně odporují. V křesťanském náboženství (v návaznosti na židovství) je Bůh onou absolutní transcendencí, nejzazším základem vší skutečnosti (ke které dospívají filosofové), nevyčerpatelným tajemstvím. Na základě určitých dějinných zkušeností i událostí se však křesťané odvažují o Bohu i několik pozitivních výpovědí (i když jsou si jasné vědomi jejich analogičnosti a provizornosti): Bůh je "živý" = aktivně se projevuje v dějinách světa Bůh je "věrný" = je jediným skutečně spolehlivým základem existence člověka, lidstva i vesmíru Bůh je "milující" = otcovsky pečuje o bytí každého člověka, lidstva i vší reality Hlavním zdrojem pozitivního poznání Boha je pro křesťany Ježíš Nazaretský (7 př.n.l. - 30 n.l.) a sborník svědectví o Božím působení v dějinách a o lidských odpovědích na toto působení - Bible. Poznámka: '"Bůh" není jméno. Tím je Jahve, Alláh, Manitou ap. Teismus Filosofické stanovisko, které chápe absolutno jako Boha v zásadě ve výše popsaném křesťanském smyslu: za charakteristiky určující jeho bytí považuje "život", "pravdu" (věrnost), "lásku".

Strana 22


Stránku hmotnou vnímáme svými smysly (zrak, sluch ...), stránku duchovní vnímáme skrze své vědomí - tj. zejména svým intelektem, intuicí, svědomím, "srdcem". Ani stránku hmotnou, ani stránku duchovní samu o sobě nevytváříme: obě zcela zásadně předcházejí lidskou existenci, my se pouze - jako bytosti duchovně-hmotné - účastníme svým životem dění v obou těchto rovinách. Na přítomnost duchovní stránky reality nás upozorňuje určitý řád vnímatelného vesmíru, otázky po smyslu tohoto vesmíru, smyslu výskytu lidstva i smyslu života každého z nás, požadavek naší mravní odpovědnosti a hledáni zdrojů této odpovědnosti, především však sféra osobních vztahů, ve kterých se člověk angažuje celou svou bytostí. V dějinách evropského filosofického hledání byla tato duchovni stránka reality nejčastěji označována jako LOGOS (Pravda, smysl, Slovo). Hebrejské myšlení, které je druhým rozhodujícím zdrojem současného evropského dědictví, upozornilo na určitou statičnost tohoto řeckého pojetí duchovni reality (jako LOGU), což vyústilo do přijetí dynamického duchovního principu - AGAPÉ (Lásky). Transcendence (přesažnost) Význam tohoto slova záleží na souvislosti, v jaké je užito. Přesně na tom, co je považováno za "výchozí rovinu" (dimensi, skutečnost), která je "překračována" (transcendována). Např. hmotná i duchovní rovina je transcendentní vůči každému člověku. Rovina smyslového vnímání je přesahována rovinou našeho myšlení, ale ta je opět přesahována rovinou zákonů správného myšlení (logikou). Opravdové společenství přesahuje každého jednotlivce, který to společenství vytváří atd. Absolutní transcendencí se rozumí taková kvalita bytí, která přesahuje zásadním způsobem veškeré ostatní skutečnosti. V čem tato zásadní přesažnost spočívá, vyjadřují různé myšlenkové či filosofické koncepce různě. V podstatě lze říci, že tato absolutní transcendence je zdrojem veškeré ostatní reality (tedy hmotné i duchovní) a přesahuje tudíž zásadné i čas, prostor a zákonitosti platné v ostatní realitě. Z tohoto důvodu nemůžeme pouze na základě našeho poznání, které se opírá o smysly a vědomí, o této absolutní transcendenci vypovědět nic určitého. Zde platí to, co o tomto základu řekl už před dvěma a půl tisíci lety Budha: "Je cosi nezrozeného, nevzniklého, nestvořeného,

Strana 3


Aby bylo hned na počátku jasno a rozptýlilo se časté nedorozumění, pojem "duchovni dimense" není totožný s pojmem jakéhokoli náboženství. Soubor to na několika místech jasně vykládá. Jarmil Burghauser ZÁKLADNÍ SITUACE Na čtvrtém sněmu bylo mimo jiné uloženo: "jmenovitě věnovat pozornost úpravě skautského slibu a zákona tak, aby odpovídal obsahové i jazykové modernímu pojetí skautingu a současně vyhovoval i podmínkám členství, které nám kladou mezinárodní organizace." (viz Doporučení komise pro výchovu bod c) - schválené sněmem). Ústava světového skautského hnutí jasné stanovuje: "Všichni členové hnutí jsou povinni dodržovat skautský slib a zákon, odrážející ve formulaci odpovídající kultuře a civilizaci jednotlivých národních skautských organizací principy povinnosti vůči Bohu, povinnosti vůči ostatním i povinnosti vůči sobě - inspirované slibem a zákonem, stanoveným zakladatelem skautského hnutí těmito slovy: "Slibuji na svou čest, že se budu ze všech sil snažit plnit svou povinnost vůči Bohu a své vlasti ..." (čl. 2 odst. 2). "Všechny principy uvedené v článku 2. odst. 2. světové ústavy musí být slovně vyjádřeny ve znění slibu a zákona." (Yrjö Gorski - sekretariát WOSM - v dopisu z 8. 3. 90). "Pod principem "povinnost vůči Bohu" se myslí uznání duchovních principů (tj. principů přesahujících smyslové vnímatelný svět), přiznání k náboženství, které je vyjadřuje, i přijetí povinností, které z toho vyplývají. Pro označení těchto skutečností (této skutečnosti) se nemusí použít slovo "Bůh" (na rozdíl od nadpisu), neboť se to vztahuje i na náboženství, která nejsou monoteistická (hinduismus) nebo osobního Boha vůbec neznají (např. budhismus) ...

Strana 4


Původní slib a zákon navržené Zakladatelem jsou užitečným zdrojem inspirace, neboť ztělesňují nepominutelný základ hnutí. Stejné naléhavě je však třeba zdůraznit, že původní slib a zákon byly vytvořeny pro mládež v Anglii na počátku 20. století. Každá národní organizace musí zajistit, že její slib a zákon budou formulovány moderním jazykem s ohledem na kulturu a civilizaci té které země přičemž samozřejmě musí být zajištěna věrnost všem základním principům. Aby se přitom zajistilo, že rozmanitost neovlivní jednotu hnutí a věrnost jeho základním zásadám, první návrhy a veškeré změny ve znění slibu a zákona všech národních svazů podléhají schválení Světové organizace." (Fundamental principles - únor 89, kap. Zásady skautského hnutí). V našem současném slibu ani v našem zákoně není přiměřeně vyjádřen první ze tří požadovaných principů. Je nám to opakované potvrzováno z ústředí WOSM (poprvé 15.2. 90). Totéž stanovisko sdílí Duchovní rada Českého Junáka. Jaký závěr z toho vyvodíme? STANOVISKO DUCHOVNÍ RADY ČESKÉHO JUNÁKA 1) Naše československá zkušenost z posledních desítiletí zcela přesvědčivě ukázala, že výchova, která se neopírá o transcendentní duchovní základnu veškerého bytí - Boha - nedokáže v potřebné míře zprostředkovat dětem, mládeži, ale konečně ani dospělým, ty hodnoty, které jsou nezbytné pro skutečně plný lidský život. Proto vřele vítáme rozhodnutí Českého Junáka přistoupit jednoznačně na principy světového skautingu, jak je vyjadřuje Ústava WOSM, neboť nalézáme "bohatství podobnosti i naprostých shod, ve kterých se cesty křesťanství a takto chápaného skautingu úplné kryjí" (A. B. Svojsík) (1) 2) S porozuměním chceme přitom napomoci řešení specifické situace československého skautingu. Zdá se totiž, že většinu dospělé členské základny tvoří lidé, kteří si zatím ne v plné hloubce a šíři uvědomují důsledky, které vyplývají pro jejich výchovné působení z přijetí neredukovaného skautingu. Rovněž si uvědomujeme, že děti, které jsou jim ve skautských oddílech svěřené, pocházejí z prostředí, které je vůči křesťanství často zcela lhostejné a má o něm hrubě zkreslenou představu.

Strana 21


Slovanů vyvinul pod íránským vlivem. Staré náboženské představy byly polytheistické nebo animistické, proto má slovo "bůh" běžné tvary množného čísla a existují odvozeniny "bohyně", "bůžek". Po přijetí křesťanství se u Slovanů význam slova "bůh" zúžil na označení boha v křesťanském pojetí. V dnešní češtině má slovo "bůh" pevný a ustálený význam: 1. nejvyšší skutečnost v křesťanském pojetí - a pak se píše s velkým počátečním písmenem 2. bytost, bytosti člověku nadřazené v pojetí polytheistickém (v mnohobožství) Zaznamenávají jej takto shodné s prvním naším velkým slovníkem Josefa Jungmanna všechny naše soudobé slovníky: Příruční slovník jazyka českého, P. Váši - F. Trávníčka "Slovník jazyka českého", Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny. Pro úplnost ještě připojme, že slovo "bůh" poklesá na výrazy citové, např. 5. pády bože, božíčku, božínku, na výrazy zesilující, nebo vyjadřující podiv, nejistotu apod.: pro boha, za boha si nevzpomenu, díky bohu, chvála bohu, bohužel, bohudík, bůhvíkdo aj. V závěru zdůrazňuji, že můj výklad je jazykový, nikoli filosofický nebo náboženský. SLOVNÍK - sestavil Jiří Zajíc V souvislosti s pokusy formulovat obsah prvního skautského principu - Duty to God - v podmínkách našeho hnutí se ukázalo, že jen málokdo má jasno o významu důležitých pojmů, které se tu používají. To vede jednak ke zbytečným nedorozuměním a obavám, jednak to ohrožuje úspěšné naplňováni tohoto základního principu v československém skautingu. Proto předkládám tento "slovníček" nejčastějších termínů. Duchovní dimense (spiritual dimension) Pro pochopení tohoto termínu je nutné vyjít z toho, že veškerá skutečnost (realita) má různé stránky (dimense), které se vzájemné nevylučují (naopak se mnohdy doplňují a spolupůsobí), ale platí v nich svébytné "zákonitosti". Kolik takových dimensí tvoří realitu, nevíme, zatím jsme - alespoň určitým způsobem - schopni vnímat (resp. uvědomovat si) dvě: stránku hmotnou (materiální dimensi) a stránku duchovní (duchovní dimensi).

Strana 20


poznání, že porozumění sama sobě je nutným předpokladem pro porozumění dětem i světu. Soudíme, že stručně vyložený pokus o praktický rozbor tematiky duchovních základů skautingu se zdařil. Byl to snad první pokus a jsou představitelné i mnohé jiné cesty. O HISTORII A VÝZNAMU SLOVA BŮH - Prof. PhDr. Přemysl Hauser, CSc. Slovo bůh patří k vrstvě nejstarších slov v češtině. Je zastoupeno ve všech slovanských jazycích, což poukazuje na to, že bylo již v jejich společném základě, praslovanštině. Původní podoba "bog" prošla v češtině hláskovými změnami g v h a dlouhého o nejprve v uo a pak v dlouhé u. Historie slova bůh je však ještě starší než praslovanská. Patřilo k starým slovům indoevropským. Dokazuje to staroindické slovo "bhaga" a další paralely v íránských jazycích. Původní význam tohoto slova byl "osud, úděl, štěstí". V historické češtině není slovo bůh v tomto významu doloženo. Tento význam je však přítomen v několika slovech, která svým tvořením s ním souvisí a jsou v jazyce běžná: bohatý - vlastnost mít velký úděl; nebohý - bez údělu, nemající úděl; ubohý - zbavený údělu (předpona u- zde znamená odluku jako ve slovesech ulomit, useknout); zboží, staročesky sbožie s významem bohatství, pak konkrétní předměty, majetek; doboha - příslovce s významem do sytosti. Již v dávných dobách se začalo slova užívat v novém významu pro označení vyšší moci, bytosti vyšší než člověk. Vysvětluje se to tak, že slovo bylo spojováno s jménem některé vyšší bytosti jako její přívlastek a ten potom její jméno zastoupil. Došlo i k obecnému rozšíření slova v tomto významu pro každou vyšší bytost. V ranném stádiu se význam slova vykládá jako "udělující, dávající". K užití slova "bog" v tomto významu mohlo dojít i z důvodu tabu, tj. pro zápověď užívat pravého jména je užito opisu. Taková tabuistická slova jsou i v jiných jazycích. Např. germánská "gutha" - dnešní anglické "god", německé "Gott" - mělo význam "bytost vzývaná", hebrejské "adonaj" (Pán) nahrazovalo tabuové "Jahve" (Jsoucí). Slovo "bůh" pro označení vyšší bytosti bylo v praslovanštině, stejné jako "bhagha" ve staré indštině a paralely v jazycích íránských. K vývoji nového významu mohlo dojít v těchto jazycích samostatně nebo se u

Strana 5


V předchozích desetiletích jsme opakované zjišťovali, že navzdory agresivnímu ateistickému působení se u řady lidí, zvláště mladých, vyskytuje silná touha po hlubokých duchovních hodnotách - byť ji mnohdy nevyjadřují v obvyklé církevní či křesťanské poloze. Jsme přesvědčeni, že mezi současnými skautskými vychovateli je právě takových lidí velmi mnoho. Vůči nim cítíme zvláštní zodpovědnost. 3) Zvážení obou hledisek vyjádřených v předchozích odstavcích nás vede k tomuto závěru : a) Za skauting lze považovat pouze takovou výchovnou soustavu, která důsledné respektuje všechny základní principy uvedené v Ústavě WOSM (1. Povinnost k Bohu, 2. Povinnost k ostatním, 3. Povinnost k sobě) - a která je jasně odráží i ve znění slibu a zákona. b) V dospělých i dětech musí být posilována a rozvíjena touha žít v souladu se svým svědomím. Proto také nikdo nesmí být druhými donucován k náboženskému jednání (modlitby, bohoslužby, účast na životě církve apod.), pokud to neodpovídá jeho vlastnímu svobodnému přesvědčení. (2) b) Za krajní hranici, ke které je z našeho hlediska možno vyjít vstříc těm, kteří nerozumí dobře významu slova "Bůh", považujeme tento návrh slibové formule: Slibuji na svou čest - jak dovedu nejlépe - sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce, (3) - žít podle skautského zákona - a pomáhat své vlasti a všem bližním. Věřící skauti pak uzavřou slib doložkou - např. K tomu mi pomáhej Bůh. Jsme přesvědčeni, že toto naše stanovisko přispěje k posílení jednoty těch, kterým leží osud skautingu v Československu opravdu na srdci. Vysoce si totiž vážíme všech, které - přes rozdíly náboženských a filosofických východisek spojuje obětavá a ušlechtilá služba dětem a mládeži ve skautském hnutí. Praha 8. ledna 1992

Jiří Zajíc - předseda Duchovní rady Karel Novotný - tajemník

Strana 6


Ústřední duchovní rádci: Jaroslav Šlosárek (CASD), Jaroslav Vokoun (ČCE), Milan Matyáš (CČSH), František Lobkovicz (CŘKat), Marie Procházková, Václav Mucha – sekce LŠ, Jiří Kolář – sekce pro metodiku křesť. výchovy, Jan Pečený – sekce pro celkovou spirit. výchovu Odkazy: (1) A.B.Svojsík: Skauting a křesťanství (2) srv. Prohlášení o náboženské svobodě (dokumenty 2.Vaticana) (3) viz J 14,6; 14,17 a 18,37b; 1J 4,7-21; 2J 1,1-3 srv. Též Josef Zvěřina: Nárys teologie AGAPÉ ZPRÁVA O KONZULTAČNÍM JEDNÁNÍ V ŽENEVĚ Václav Břicháček Dne 12. 11. 1992 se konala v Ženevě konzultační porada představitelů WOSM (J. Moreillon, M. Gabr, Y. Gorsky) a Českého a Slovenského skautingu (V. Břicháček, O. Ďurčanský, F. Lobkowicz). Hlavním bodem debaty bylo znění slibu Českého Junáka. Podkladem jednání bylo výše uvedené stanovisko Duchovní rady, s kterým jsme WOSM předem seznámili. Představitelé WOSM zdůraznili, že podle formulace, přijaté po několikaletém studiu a diskusi v r.1977, jsou členské organizace zavázány, aby ve svých slibech jasné formulovaly základní skautské principy a to: princip spirituální (povinnost k Bohu), princip sociální (povinnosti k druhým) a princip osobní (povinnost k sobě). Českoslovenští představitelé vysvětlili situaci v naší zemi po 40 létech morálního a duchovního nihilismu, který postihl více než 2 generace dětí. Nelze ji ani při největším úsilí zvrátit v krátké době. Pojem Boha je mnoha dětmi, ale i mnoha rodiči chápán zkresleně či bez patřičného pochopení. Změna v zákoně by sice byla pro mnohé skauty vítaná, ale pro jiné by byla jen formální či dokonce nepřijatelná, což by vedlo k dalším morálním problémům. Skauting v ČSFR chce plnit v plném rozsahu své výchovné poslání a zachovat si vliv na co největší část dětské populace. Představitelé WOSM soudí, že je možná i jiná formulace slibu za předpokladu, že spirituální rozměr skautingu bude plně zachován a respektován. Doporučují formulaci, uvedenou v souhrnu návrhů, vyšlých z

Strana 19


Výcvikem v praxi duchovního úsilí byla meditace, která probíhala na hrázích rybníků Vira - Naděje - Láska. Předem byl vyložen princip meditace jako metody pro ovládání mysli, pro koncentraci při promýšlení osobních i širších problémů, pro nalézání jejich řešení i pro stanovení budoucích úkolů a reálných činností člověka. Metoda byla vykládána podle schématu, popsaného v literatuře a již dříve mnohokrát vyzkoušeného. Vytyčené téma meditace bylo: v co doufám, v co věřím a co miluji. Vlastní meditace probíhala za úplňkové noci na hrázi zmíněných rybníků. Na předem svíčkami označeném místě se všichni setkali, byla zopakována charakteristika meditace a její téma. Všichni se rozešli do různých stran, našli si své místo a o samotě uvažovali. Meditace skončila asi po 60 minutách. I když se jednalo pro účastníky kursu o zcela novou zkušenost a pochopitelné se ukázalo, že jsou různě disponováni, přece jen prožitek nočního přemýšlení s vědomím, že podobně uvažuje i 25 dalších mladých lidí, byla podnětná. Jeden z večerů byl věnován debatě o duchovních základech skautingu. Výklad měl následující strukturu: historický pohled na utváření zákona a slibu - pojetí duchovního rozměru - skauting jako obrodné hnutí - osobnostní vlastnosti, potřebné pro duchovní úsilí - cesty uskutečňování duchovního života. Rozvinula se opět velmi živá a kulturní diskuse. Ukazuje se, že i jedinci, kteří se i považují za ateisty, mají smysl pro formulování zásadních etických a filosofických otázek. Debatou se vinula snaha o vzájemné pochopení a o spolupráci při hledání postojů, které by byly přijatelné pro celé hnutí. Část jednoho večera byla věnována otázkám aktivní etiky všedního dne. Východiskem byla dnes bohužel opakovaná skutečnost, že mezi lidmi převažuje negativní myšlení nad positivním. Jednou z cest nápravy by mohla být systematická snaha hledat positivní činy a propagovat je mezi dětmi i dospělými. Jde o aktivní poskytování sociální opory, hledáni toho, co nás spojuje a vytváření prostředí důvěry a upřímnosti všude, kde můžeme působit. Otázkám pochopení sebe sama jsme věnovali 3 hodinové besedy na témata: "Jaký jsem?" - "Proč jsem takový, jaký jsem?" - "Jaký chci být v budoucnosti? ". Výklad byl doprovázen krátkými testy a účelem bylo

Strana 18


přejímání poučení od druhých pro sebe. Je to doba tápavého hledání životní orientace, nacházení, ale i odmítání různých cest. Dobře fungující roverský kmen může při tom sehrát mimořádnou úlohu, neboť společné hledání a společné rozhodování bývá účinnější než cesty individuální. Uvedené úvahy nemohou být úplným návodem, jak hledat cestu k duchovnímu životu. Hledání cest životem sub specie aeternitatis - pod zorným úhlem věčnosti nebude nikdy uzavřeným procesem. Skauting podporuje poctivé hledání cest k poznání sebe i světa, k setkáváni i k dialogu a ke službě, která přesahuje jedince a míří za náš každodenní shon i omezený obzor. PŘÍLOHA Snad nebude na škodu, uvedu-li zde jako jeden z možných příkladů postup, který při hledání duchovní dimense skautingu zvolili instruktoři roverského kursu LŠ v létě 1991. Snažili jsme se ukázat, že duchovní rozměr života se může prosadit i v každodenním shonu. Chtěli jsme docílit, aby účastníci získali vlastní zkušenost a pochopili, že se nemusí jednat o cosi mimořádného či přístupného pouze zasvěceným. Každý den byl zahajován ranní četbou inspirativních textů (TGM: „Ideály humanitní“, A. Schweizer: „Zastánce kritického myšlení a úcty k životu“, Teilhard de Chardin: „Chuť žít“, H. Thoreau: „Walden“, O. Březina: „Básně“) a uzavírán většinou poslechem kratších hudebních úryvků. Texty a ukázky jsme nekomentovali, předkládali jsme je k zamyšlení a jen krátce jsme vysvětlili, proč je záhodno každý den rozumně začínat a končit. Rozbor skautského zákona. Ve většině dnů byl vyhrazen určitý čas pro výklad jednotlivých bodů skautského zákona. Vždy 3 - 4členné skupiny měly za úkol daný bod vysvětlit nováčkovi, jiné skupiny starším skautům a zbylé je vykládaly pro veřejnost. Texty byly pravidelné vyvěšeny ke čtení a k debatě. K prvnímu bodu zákona jsme připravili jeden večer debatu (2,5 hod) na základě fiktivního příběhu - v podstatě šlo o úvahu, zda 1. bod zákona platí i tehdy, když vzniká riziko, že se tím někdo jiný poškodí. Zároveň to byl výcvik v zásadách vedení debaty, které byly vyloženy v miniškole manažerství. Diskuse byla velmi živá, osobně angažovaná a morálně vyspělá.

Strana 7


předsněmovní ankety, pod bodem b), což je také v souladu se stanoviskem Duchovní rady: Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: - sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce v každé době, - plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, - duší i tělem být připraven pomáhat své vlasti a bližním. Věřící skauti pak uzavřou slib doložkou - např. k tomu mi pomáhej Bůh! Na tomto stanovisku se obě strany shodly. Řídícímu výboru WOSM bude tento návrh předložen k úvaze (v březnu) a zároveň bude v dubnu předložen k projednání na sněmu Českého Junáka. Představitelé WOSM projevili plné pochopení pro naši situaci, oceňují naše úsilí o morální výchovu a byli překvapeni tím, že v Duchovní radě spolupracují představitelé různých církví v duchu vzájemné spolupráce a bratrství. Zdá se, že se jedná o jistou specifičnost čs. skautingu a bylo by škoda, kdybychom naši šanci promarnili. V další části otiskujeme několik příspěvků k objasnění pojmu "spirituální dimenze" ve skautingu - k zamyšleni i debatě. SVĚDOMÍ VÝCHOVY – Jiří Zajíc Na jednom skautském semináři se jistá sestra otázala, jaký je rozdíl nebo jaká je souvislost mezi "duchovním" a "mravním". Bezpochyby tím vlastně reagovala na skutečnost, že slova "duchovní" a "mravní" se dnes vyskytují jako siamská dvojčata - aniž by se někdo pořádně zabýval jejich rozborem a výkladem. Konečně ani dotyčná sestra se odpovědi nedočkala (byť v tomto případě spíše z důvodů organizačních než věcných). Myslím si ovšem, že jde o otázku, která odpověď skutečně vyžaduje. Proto se o ní teď pokusím. Přivede nás totiž k ústřednímu pojmu veškeré výchovy. Moje základní teze zní: Mravní jednání je ve své podstatě (prakticky nejpodstatnější) součástí duchovního života - ovšem za předpokladu, že je řízeno živým svědomím, které je skutečně schopné vést dialog se samou Pravdou bytí. Tím hned na počátku zdůrazňuji, že mravní jednání může degenerovat nejen svévolí jedince, který vidí jen své vlastní zájmy a zavrhuje samotnou morálku jako objektivní vyjádření mravně správného lidského jednání, ale může být ohroženo i "zákonictvím" - tedy tím, že je v pravém slova smyslu bezduché, protože spočívá jen na slepém plnění určitých pravidel.

Strana 8


Svévole je dnes zcela běžným přístupem k životu u velké většiny našich současníků. Bývá neuvědomovaná, ani si neklade otázku po zdrojích oprávněnosti našeho jednání; vystačí s tím "mně se to hodí, mně se to líbí, pro mně je to výhodné" apod. Bezduchá mravnost je naopak scestím, které číhá právě na ty, kteří by chtěli uniknout močálu svévole. Tedy také na nás, skauty. kteří oprávněně pokládáme náročné požadavky slibu, zákona a našich hesel za základní směrnice naší celoživotní orientace. Musíme si tedy s plnou vážností uvědomit, oč chceme usilovat. Opravdová výchova je kultivací dvou výchozích daností lidského života: existencionální nejistoty a základní svobody. Prostor, ve kterém dochází k této kultivaci, se v pravém slova smyslu nazývá duchovní dimenzí. Přiměřenou odpovědí na existencionální nejistotu je totiž láska - a to ve všech svých oprávněných podobách (mateřské, otcovské, bratrské, přátelské, manželské ap.). A kultivací naší svobody je "život v pravdě" - tedy život žitý v "odpovědnosti vůči něčemu vyššímu, než je má rodina, má země, můj podnik, můj prospěch. V odpovědnosti k řádu bytí, do něhož se všechno naše konání nesmazatelné zapisuje a kde se teprve a jen spravedlivé zhodnocuje." (V. Havel, Kongres USA). V. Havel pak přímo pokračuje: "Tlumočníkem mezi námi a touto vyšší autoritou je to, co se tradičně nazývá lidské svědomí." Většina z vás, kteří budou číst tuto vigílii, byla vychovávána a vzdělávána v prostředí, kde se o svědomí buď vůbec nemluvilo a nepřemýšlelo, nebo se považovalo za "hlas společnosti v nás" - tedy jakýsi otisk společenských pravidel do našeho vědomí. To dobře korespondovalo se zjednodušeným pojetím vulgárního marxismu, pro který byla "svoboda poznáním nutnosti". Toto ploché pojetí svědomí (které před lety ve své knize "Člověk v akci" podrobil zásadní kritice náš skautský spolubratr Dr. Jiří Mrkvička) popisuje v nejlepším případě jen karikaturu správné vychovaného svědomí. Jde o podobný rozdíl, jaký je mezi kostrou a živým člověkem. Nic na tom nemění skutečnost, že opravdu živé, dialogické svědomí je mnohem méně časté u lidí současnosti než jeho karikatura jako "hlasu společnosti v nás". Podívejme se tedy na skutečnost svědomí podrobněji. Předně je nutné zdůraznit, že svědomí jako dispozice k odpovědnému jednání je vlastní

Strana 17


krátké úvahy, které vedeme v malých skupinkách či s jednotlivci v ranní či večerní době i při jiných vhodných příležitostech. Svědomí a morální rozlišování je v tomto věku velmi ostré. Děti chtějí být dokonalé, což se jim nedaří a může to být zdrojem vnitřních konfliktů hlavně u jedinců hloubavějších. Je to též doba, kdy se rozhoduji, zda přijmou či nepřijmou náboženství a to na základě vlastní vůle - nikoliv pod vlivem rodiny či širšího okolí. Mnohé události v oddíle jsou pro skautky či skauty přímo výzvou k uvažování o životě, o přátelství, o čestnosti, o pravdě - to vše svědčí o rozvíjení svědomí i celkového duchovního života. Role vůdce jako poradce ve vnitřním životě je nezastupitelná a pomáhající uspokojovat pocit jistoty. Pro mladého vůdce to je však i jisté pokušení. Je velmi lákavé být vzorem, ale hlubinu bezpečnosti je třeba převádět z roviny lidské do roviny, která člověka přesahuje. Věk roverský od 15 let výše je vhodný pro rozvíjeni duchovní kultury. Je to doba přemýšlení, hledáni životní orientace, zkoušení různých cest, velkých ideálů, ale zároveň i doba pocitů nepochopení ze strany generace dospělých. Často se objevuje denní snění, které může mít charakter positivního hledání ale i úniku od reality. Je to doba prvních lásek, prožívaných velmi intensivně, ale zároveň i doba jakéhosi dialogu se životem, který je kolem nás a do kterého vstupujeme s nadějemi a s velkými ideály. V této době je na místě učit dospívající skautky a skauty různým technikám vnitřního života. Patří sem opět ranní mlčení, četba inspirativních textů či uvažování nad vhodnými citáty. Doporučujeme jisté zklidnění uprostřed dne, kdy je vhodné alespoň na chvíli se odpoutat od ruchu všednosti. Večerní rekapitulace dne s úvahou o tom, co se dařilo a co nikoliv, opět vhodná četba, trochu hudby a příprava na zítřek. Den tvrdého života, kdy se spí na podlaze, drží hladovka a pokud je to možné alespoň částečné mlčení. Den vycházky do přírody na celých 12 i více hodin - buď sám či v malé skupině - se snahou jej prožit v rytmu přírody i v rytmu lidských vztahů. Je to doba, kdy je možno učit se různým cestám soustředění mysli koncentračním cvičením a zkoušet i meditaci jako metodu pro řešení vnitřních problémů, sebepoznávání a hledání cest životem. Je to doba, kdy mladý člověk může prožít skutečnost, která přesahuje denní shon a míří k pochopení lásky a dobra i k pochopení výchovy jako předávání sama sebe druhým a k

Strana 16


však důležité, aby taková odpověď mohla být jednou v pozdějším věku rozvíjena. Záměrně děti vedeme ke spolupráci, k jistému sebeovládání a snažíme se rozvíjet jejich emoční život. Různá vyprávění (jen si vzpomeňme na Maugliho), společný zpěv písní, vybraných s jistým vkusem, první večery u táborových ohňů, hry s jednoduchými pravidly spolupráce - to vše jsou kroky na stezkách duchovního rozvoje dětí. Výrazný vývojový posun nastává kolem 11 - 12 roku, tedy v době vstupu do skautského oddílu. Je to doba, kdy se vytváří introspekce (sebepozorování) a dítě uvažuje o svých prožitcích, o své motivaci, ale i o druhých lidech - ať jsou to kamarádi, postavy z četby či z televizních představeni, učitelé i jiní vychovatelé. Do programu - a to hlavně na táborech - zapracujeme již záměrně prvky vnitřního života. Patří sem třeba ranní heslo, které je stručně rozebráno a večer zopakováno, rozhovory u ohně či záměrné navozování společných prožitků v přírodě. Některé dítě si již začne klást otázky o smyslu života, o vesmíru. Do dětského uvažováni se promítá i pojem Boha. Bývá to většinou ve velmi jednoduché formě, ale o to větší je úkol vůdce, který nesmí děti podcenit a vyhýbat se jejich otázkám. Odpovědi mohou být jisté různé, ale mlčení bere dětem jistotu i důvěru ve vůdce. V době kolem 13 - 14 let se introspekce dětí prohlubuje a objevuje se schopnost zobecňovat - často i nepřiměřeně - události dobré i zlé. V úvahách o druhých lidech se objevuje tendence "podle sebe soudím tebe", ale stejné tak i tendence napodobovat vzory. Vidíme opět hledání jistoty: Chovat se jako vůdce či jako hrdina z historického románu. Dívka i chlapec se snaží intensivně pochopit pohnutky druhých a dovedou stejné ostře odsoudit zradu - často jen zdánlivou jako se pokoušet o hrdinské činy. Je to doba, kdy se dítě setká s problémem smrti (zvláště zemře-li někdo z jeho okolí) a staví si otázky života "po smrti". Vznikají někdy i různé formy úzkosti, které mohou přerůstat až v nebezpečnou depresi, v sociální izolaci, ve vzdor či agresi. V tomto věku již zcela vědomě navozujeme silné duchovní prožitky: den o samotě při pozorováni a prožívání přírody, bdění u ohně či pod hvězdným nebem, rozhovory na závažná témata vnitřního života, upevňování sebejistoty a identity vhodným vedením, důraz na dodržování často složitých pravidel spolupráce ve hrách i ve společných činnostech. Patří sem

Strana 9


každému člověku. Přímo spoluurčuje podstatu člověka jako člověka: je určen k tomu, aby miloval a byl milován, a aby se odpovídal ze své svobody. Okolnost, že svědomí je vloženo do života každého člověka, je zárodečná dispozice k onomu "dialogu s absolutnem", ovšem poukazuje na nutnost jeho postupného rozvíjení. Tady můžeme plodné využít analogie s hlasovou komunikací. Každý člověk (až na patologické výjimky) se rodí s dispozicí fyzickou i psychickou - naučit se mateřskou řeč. K naplnění této dispozice dochází pozvolným, mnohaletým vývojem, který musí být podněcován z vnějšku. Bez toho, že je dítě opakovaně "dotýkáno" lidskou řečí, by se samo řeči nenaučilo (viz děvčátka vychovaná mimo lidskou společnost vlčicí). Zjištění, že hlasem lze komunikovat, výstavba slovníku, schopnost porozumění větším celkům, osvojení si gramatických pravidel a konečně samostatná tvorba v mateřském jazyku - to představuje jednotlivé etapy rozvoje krůčků až k vyzrálé dovednosti komunikovat (třeba v několika jazycích). Nic přitom nelze přeskočit a nelze zaměnit pořadí. Pouze při dodržení celé posloupnosti je vývoj završen skutečné tvořivou dovedností využívat jazyk v plné šíři k opravdovým dialogům. Něco podobného se odehrává i při vývoji svědomí. V optimálním případě dochází k jeho "probuzení" mezi 3. až 6. rokem po překonání období "prvního vzdoru" – odborně po objevení jáství (tj. v období, kdy si dítě uvědomí, že se liší od ostatních a začne vědomě užívat zájmeno "já"). V této fázi výchova svědomí spadá prvořadě do rodičovských povinnosti, ale bývá bohužel často zanedbávána. I v našich skautských oddílech se to hemží dětmi, jejichž svědomí je zcela neprobuzené; vůbec nerozlišují mezi dobrem a zlem. Výsledkem první etapy výchovy svědomí (probuzení) by totiž právě mělo být zásadní, byť i zjednodušené, povědomí dítěte o tom, že člověk může jednat v souladu s dobrem - nebo naopak proti němu, tedy ve prospěch zla. V praxi jsou dva hlavní prameny, jejichž pomoci může být tato fáze probouzení vyvolávána a prohlubována: reálné životní situace dítěte (zprvu v rodině a pak zvláště jednání mezi vrstevníky) a vhodné volené pohádky a příběhy (nejlépe vyprávěné). Opakuji, že v této úvodní etapě zdaleka nejde ještě o dovednost dítěte rozlišovat v jednotlivých případech jednáni mravné správné od chybného, jako spíše o vštípení toho, že vůbec jednání může být dobré nebo zlé.

Strana 10


Toto učení musí být (jako každé učení) vhodně motivováno a posilováno. Konkrétné to znamená, že pro dítě musí být těsná souvislost mezi dobrem a odměnou - a špatným jednáním a trestem. Popírat nutnost této souvislosti poukazem na to, že dítě pak jedná správné jen z touhy po odměně či ze strachu před trestem, znamená nebrat zřetel na reálné možnosti dětí a přenášet oprávněné požadavky platné ve světě dospělých na nevhodné adresáty. Takto vychovávané děti se pak nenaučí jednat správně "nezištně" nikdy. Možná zbytečně připomínám, že se zásadně nesmí směšovat jednání zlé (např. dítě udeří úmyslně druhé dítě) a jednání nevhodné nebo nám nějak nepříjemné (dítě zvrhne šálek, roztrhne si z nepozornosti kalhoty, z nešikovnosti rozbije okno ap.). Období mladší školní docházky otevírá druhou fázi ve vývoji svědomí: dítě začíná rozlišovat jednotlivé typy mravné dobrého jednání a jednání mravně nepřípustného (začíná si tvořit "slovník"). Nedochází k tomu ovšem na nějaké obecné úrovni - jde zpravidla o mravní ztotožnění se dítěte s nějakou milovanou autoritou -"dobré je to, co dělá můj tatínek, maminka, pan učitel, můj vedoucí ... zlé je to, co je zarmucuje, co se jim nelíbí". Jedná se o mladší vlčácký resp. světluškovský věk, ve kterém klíčovou roli pro rozvoj svědomí dítěte hraje přítomnost blízkého člověka, kterého dítě miluje a který přitom jedná pro dítě dostatečně "průhledně a srozumitelně". Je tedy důležité snažit se dětem v tomto věku již pro ně srozumitelným způsobem vysvětlovat důvody našeho jednání a našich rozhodnuti - zvláště pokud odměňujeme, nebo se zlobíme a trestáme. Posilování mravního vědomí i následně jednání dítěte v této etapě těsně souvisí s posilováním vztahu k určujícím autoritám. Mnohem méně se tu uplatňuje úloha slibu, hesla a zákona, jejichž závaznost si valná většina dětí ještě nemůže uvědomit. Prudkým vzrůstem významu těchto skutečností je naopak charakteristická etapa třetí: dítě si osvojuje "gramatiku" mravního jednání. Díky větší psychické i sociální zralosti je už schopné odlišit konkrétní situace a obecné platný řád. Mravní jednání přestává úzce svazovat s jednotlivou osobou. Začíná ho poměřovat universální normou - "Mluvit pravdu je správné pro každého ap." V této fázi by bylo vážným ohrožením mravního vývoje dítěte odmítnout

Strana 15


duchovní rozměr skautingu. Je třeba zároveň hledat i zkoušet cesty, jak jim ovlivňovat život dětí. Máme k tomu řadu možností: prožívání krásy přírody i jejího řádu, zkušenost spolupráce a nezištné služby bez nároků na odměnu, překonávání vlastní pohodlnosti i sobectví, poznávání kultury, pěstování kladných emocí i positivních vztahů mezi dětmi, zvládáni metod pro sebeovládáni a vytváření vnitřní kázně, postupné poznáváni, co je mravnost, ostré rozlišováni mezi dobrem a zlem i citlivé naslouchání hlasu svědomí. Uvedené cesty prostupují valnou část každodenního skautského programu. Prosazují se výrazné při životě v našich táborech. Spolupráce mezi dětmi v družinách je zdrojem pěstování kladných vztahů mezi dětmi i praktickým cvičením ve spolupráci. Podobně bychom mohli analyzovat většinu skautských disciplin i praktických činností. Jde však o to, abychom naše výchovné možnosti racionálně využívali a přitom respektovali věkové i individuální rozdíly mezi dětmi. Jednou ze základních potřeb dětí již od ranného věku je potřeba životní jistoty. Je uspokojována tehdy, jestliže dítě pociťuje a poznává, že je má někdo rád, že se o něj stará a nedopustí, aby bylo jakkoliv poškozeno. Zároveň se však již v prvních létech života dítěte vytváří jistá pravidla - někdy velice přísná (třeba zákaz vstupu do jízdní dráhy, tlumení různých zlomyslností či špatných návyků), jindy mírnějších. Vytvoří-li si dítě pevná pravidla jednání, upevňuje se jeho životní jistota a získává oporu i pro další život. Dítě, které ji nezíská, bývá sobecké, úzkostné či nevyrovnané. Samo později nemůže být oporou pro jiné lidi. V předškolním věku je to rodina, která vychovává dítě. Společné s nim prožívá dobré i zlé a dítě se učí základním pravidlům sociálního i morálního jednání. Základem pro vytvoření pozdějšího duchovního života je láska, soucit, pochopení, spolupráce, ale i pevná ruka. Velkou výchovnou roli mají pohádky, které se dětem opakovaně vyprávějí, a ve kterých poznávají jasně dobro i elementární pravidla slušnosti. Ve vybroušené a epické podobě se dětem mohou vyprávět události z národních dějin, biblické příběhy, ale i rodinné pověsti. U vlčat a světlušek vidíme velký smysl pro živé děje, pro drama i pro zjednodušeně pojímanou spravedlnost. Kladou si někdy otázky, které mají metafyzický ti náboženský charakter, i když nestojí v popředí jejich zájmů. Také o nich nikterak nehloubají, ale spokojí se s jednoduchou odpovědí; je

Strana 14


druhé ILŠ 1991. Vyjadřovalo potřebu návratu k pramenům skautingu, které je nutno hledat vysoko v horách a pomoci dnešní generaci znovu nalézt nejcennější duchovní hodnoty. Družina roverů, z nichž každý je z jiného koutu Země, z jiné kultury a jiného náboženství, se rozloučí před úsvitem v hlubokém údolí uprostřed velehor u dohasínajícího táborového ohně, kde jim bylo spolu dobře. Každý sám se vypraví na jeden z okolních štítů - jak nastává den a oni se dostávají výš, vidí, jak se od sebe vlastně vzdalují, ale všichni přitom směřují stejným směrem - vzhůru. Nevadí, že vrcholky hor zakrývají někdy mraky, povzbuzují se navzájem, každý zdolává svůj vrchol, každý dosáhne jiné výšky, ale všichni zůstali věrni vertikální dimensi skautského bratrství ve vzájemné lásce a toleranci. ____________________________________ *) člověk je celou svou bytostí součástí světa, vesmírného řádu stupnice hodnot. METODIKA DUCHOVNÍ VÝCHOVY - Václav Břicháček Znakem skautingu je neustálé hledání cest životem a to v závislosti na věku a zralosti dítěte. Soudíme, že existují hodnoty vyšší než je jen pomíjivý život jedince, ohraničený časem narození a časem smrti. Existuje duchovní řád světa, který hledala většina myslících duchů minulosti i současnosti. Cestu k jeho poznání nabízí i poselství výchovy, předávané z generace na generaci a usilující o vytváření hodnot, které přesahují sily jedince. Toto poselství nám přinesl jak Baden-Powell, tak i zakladatelé českého skautingu. Soudíme, že bytí je ve své podstatě dobré a dobro je souhrnem všech morálních hodnot, o jejichž dosahování skaut usiluje, a to ne jen ve věku dětském či adolescentním, ale i v životních etapách dospělosti a stárnutí. Pozorujeme, že světem se šíří zklamání - z kultury, civilizace, védy i politiky. Příliš mnoho falešných proroků jsme zažili a příliš mnoho bídy morální i duchovní jsme viděli. Neustále jsme svědky neurvalého usilování o materiální hodnoty. V protikladu k tomu chceme vést a povzbuzovat děti k naslouchání hlasu svědomí, k hledání pravdy a k poznání, že služba. motivovaná láskou ke všemu živému, je základem nejen pro přežití lidstva na této planetě, ale i nejkrásnějším naplněním životní cesty skautek i skautů. Je zřejmé, že nestačí jen uvažovat o formulacích, které by vyjádřily

Strana 11


ve jménu "vyšší morálky" mravnost směrovanou slibem, heslem a zákonem. Dítě se totiž teprve učí poznávat mravní situace a uvažovat o nich. Odlišovat podstatné od nepodstatného, vážit míru zavinění a odpovědnosti. Je to vlastně období jakýchsi "mravních etud". Vychovatel si proto musí být dobře vědom, že jde o etapu právě tak nezbytnou jako přechodovou - která však není sama sobě cílem. Této formě mravnosti totiž ještě chybí skutečná duchovnost. Ještě není v podstatě dialogická. Kdyby člověk zůstal v ní usazen až do dospělého věku, stala by se takto zakotvená mravnost překážkou jeho opravdové dospělosti. Lidé s takto nedospělým svědomím - svědomím "zákonickým" - se vyznačují neschopností vlastní trvalé změny smýšlení, revize vlastní cesty. Bývají tedy agresivní, netolerantní a sobě i jiným často nesnesitelní. Rozhodující období, ve kterém probíhá "boj" o dovršení vývoje svědomí, je puberta. Zde totiž dochází ke tvrdému konfliktu oněch dvou výchozích dispozic naší existence, o kterých jsme hovořili na začátku - nejistoty a svobody. Dětská forma bytí je charakterizována tím, že touha po jistotě zatlačuje touhu po svobodě. Puberta je pokusem tuto rovnováhu změnit - podržet jistotu, ale současně naplnit i svobodu. Dramatičnost situace je dána tím, že tyto výchozí pozice nelze nějak jednoduše sladit či "harmonizovat". Jsou v určitém nezrušitelném konfliktu, jehož původ je mimo dosah našeho přímého působení. Dospělost vězí podstatné v tom, dokázat žít s tímto rozporem, vydržet určitou zásadní nejistotu, nevzdat se ani své svobody - a přesto přijmout odpovědnost za svůj život. To lze úspěšně docílit jen tehdy, když naše svědomí je opravdu schopné nám zprostředkovat výzvy oné "vyšší autority", kterou přijímáme svobodně, aniž bychom se zříkali svého dílu svobody a tím i odpovědnosti. Již mnohokrát bylo řečeno, že ústřední roli tu hraje naslouchání - neboť skrze vyzrálé, dospělé svědomí můžeme být opravdu oslovováni v plném slova smyslu. Výchova svědomí se tu pak stává stále více sebevýchovou – která, jak víme, je naším úkolem až do té doby, než staneme této "vyšší autoritě tváří v tvář". DUCHOVNÍ DIMENSE VE SKAUTINGU - Jan Písko "Toto dílo znám a budu ho podporovat kdekoliv mám vliv, pokud zachová duchovní hodnoty" (T.G.M. Svojsíkovi o Scouting for Boys).

Strana 12


Výchova musí mít na zřeteli integritu lidské osobnosti, harmonický rozvoj těla i ducha.*) V Baden-Powellově systému mají duchovni hodnoty přednost před materiálními. Zakladatel - věrný tradicím evropské kultury - formuloval první princip skautingu "Duty to God" v přesvědčení, že lidské vědomí předchází bytí. Je to filosofická otázka přístupu k životu, k hodnocení jeho smyslu, k existenci člověka ve vesmíru i ve společnosti, k jeho svobodě, morálce, odpovědnosti a právu. Je to i otázka naplnění lidské touhy po štěstí. Spiritualita není tudíž ve skautingu jakousi nadstavbovou specializaci, nýbrž je v něm zakotvena tak, že všechny ostatní aktivity prozařuje a dává jim vnitřní smysl. Úkolem vychovatele je pomoci mladému člověku nalézat v životě duchovní hodnoty. Skauting mu dává návod, jak být prospěšným poutníkem na životní stezce, pomáhá mu poznat svůj cíl a zvolit správné prostředky k jeho dosažení. Neudělá to za něj: má úctu k jeho svobodě, nevnucuje mu žádný světonázor a proto není ideologii. Není ani náboženstvím - dospěje-li však skaut k určitému náboženskému přesvědčení, má mu být věrný jako každé poznané pravdě. Skauting touhu po hledání pravdy a poznání vštěpuje od dětství tak, aby nikdo k žádné závažné otázce života nezůstal lhostejný. Svou cestu však musí každý zvolit sám podle svého bodného rozhodnuti ("Sám řiď svůj člun!"). Člověk objevuje sebe jako svobodnou osobu, uvědomuje-li si svůj vztah k duchovnímu řádu, který jej přesahuje. Právě tato "vertikální dimense" bytí vyzdvihuje důstojnost lidské osoby, je vlastním důvodem lidských práv a bratrství mezi lidmi. V tomto smyslu je duchovní svoboda nadřazena i pojmům demokracie, humanity, světového bratrství a vztahu k přírodě, tedy zdrojům, o něž se náš skauting opírá. V duchovní dimensi (v Bohu) nalézá člověk smysl svého života a čerpá i naději, že lidská touha po štěstí dojde naplnění. Tuší, že v úsilí o dosažení nejvyššího dobra se dotýká absolutna. Zjišťuje současně, že absolutna se nelze zmocnit v celém vesmíru, že je nejde poznat vědou, ale přijmout láskou ve vlastním srdci, v nejhlubší rovině svého nitra. Odtud každého z nás oslovuje hlasem srdce (mít dar naslouchat mu znamená mít smysl pro tajemství). Hlas srdce nás současně uvědomuje o naší odpovědnosti tomuto vyššímu řádu, v němž se každý náš skutek zhodnocuje. Svoboda znamená tudíž nejvyšší odpovědnost. Trvalou hodnotu mají skutky, které jsme dělali svým bratřím z lásky, takže služba je požadavek lásky

Strana 13


a láska znamená dávat víc než jen spravedlnost: je to neustálá připravenost k oběti pro druhého. To tedy je význam slov "sloužit nejvyššímu Dobru v pravdě a lásce". Odpovědnost za vlastní rozvoj a závazek dát celou svou osobnost k dispozici službě druhým lidem vyplývají z tohoto základního principu ("Poznal jsem žízeň a vyhloubil jsem studnu, aby mohli pit i jiní"). Václav Havel říká, že tlumočníkem mezi vyšší autoritou a námi je naše svědomí. Poučuje o objektivní existenci mravního řádu, všeobecného a člověku nadřazeného. Namítá se obvykle, že se u jednotlivých civilizací pojetí mravního řádu liší, ale při pozorném zkoumání zjistíme, že velmi nepodstatně (Lewis, "Hovory"). Mravní řád stanoví, co dělat máme, ale všichni víme, že ho opakované porušujeme. Kdyby však neplatil, bylo by vše dovoleno. Proto je svědomí tak důležité, my je musíme v průběhu výchovy probouzet a pečovat o jeho růst. Učí nás pokoře v naslouchání nejvyšší absolutní autoritě. Dospělý člověk je jisté obdařen vlastním rozumem k rozhodování mezi dobrem a zlem. Avšak pro konkrétní případy, zejména nejasné a obtížné situace, potřebuje oporu - jasné vyjádření mravního zákona (jakým je Desatero). Skaut slibuje "naplňovat skautský zákon", který vyjadřuje praktické normy mravního jednání v prostředí rodiny, oddílu, pracovního společenství atd. Je uzpůsoben zejména pro děti (výchova dětí dětmi), ale stejně zavazuje i dospělé. Právě pro děti musí být podložen osobním příkladem rodiče, vůdce, kteří slouží jako výchovný vzor jen tehdy, když sami žijí to, co hlásají. Skaut je tedy - jako každý člověk na této zemi - poutník, který kráčí životem po skautské stezce. Aby dosáhl cíle, nesmí se zastavit a nesmí ho přestat hledat. K tomu ho zavazuje slib; zákon ho vede za hlasem srdce: vede ho k Nejvyššímu dobru cestou služby. Křesťané na své životní pouti následují Ježíše Krista (neboť on je současně poutník i vítěz - dosažitel cíle, k němuž všechny své sestry a bratry předchází). On definoval, jak máme Bohu (neboť on je Dobro, Pravda i Láska) sloužit: "Cokoliv jste učinili jednomu z nejmenších, učinili jste mně". Na skautské stezce tedy nezáleží tolik na míře a způsobu poznání Absolutna, ani na tom, jak daleko na ní kdo dojde. Záleží na správném směru (symbol kompasové lilie) a na neutuchající touze dosáhnout cíle. Heslo první ILŠ 1969 bylo "Sursum ad fontes" a obdobně znělo i na

DUCHOVNÍ DIMENSE VE SKAUTSKÉ VÝCHOVĚ

Recommend Documents